B.6. NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY NADMÍSTNÍHO VÝZNAMU

B.6. NÁVRH DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY NADMÍSTNÍHO VÝZNAMU 6.1. Doprava 6.1.1. Doprava v širších souvislostech Ústecký kraj, v širších přeshraničních návaznostech na metropolitní region „Saský trojúhelník“ (Dresden – Leipzig – Zwickau – Chemnitz), ve vnitrostátních souvislostech na Liberecký, Středočeský, Plzeňský a Karlovarský kraj, představuje silně urbanizovaný prostor s významnými regionálními, nadregionálními a středoevropskými přepravními vztahy zdrojového, cílového i dálkového charakteru. Pro zajištění zásadních přepravních vztahů a rychle rostoucích nároků dopravy kraj disponuje relativně hustou sítí silnic, železnic, doplněné Labskou vodní cestou a veřejnými a neveřejnými letišti. Dopravní cesty jsou v souladu se strategií rozvoje dopravy ČR v hlavních tazích či úsecích postupně modernizovány na kapacitní tahy, začleněné do evropských dopravních struktur. V těchto souvislostech je zásadním potenciálem pro rozvoj Ústeckého kraje ve středoevropském kontextu průchod IV. multimodálního koridoru transevropské dopravní sítě (TEN) Berlin – Praha – Budapest – Istanbul / Constanta, který na území Ústeckého kraje v cílové podobě představuje dálnice D8 – E55, I. a IV. tranzitní železniční koridor, vysokorychlostní trať, Labská vodní cesta s přístavy Lovosice, Ústí nad Labem a Děčín, mezinárodní cyklistická stezka EuroVelo č.7, dopravní terminál kombinované dopravy Lovosice, mezinárodní veřejné letiště Roudnice nad Labem, případně podmíněně navrhované mezinárodní letiště Teplice, Kvítkov. V mezinárodních souvislostech je modernizace a začlenění nadřazených dopravních sítí do evropských struktur vázáno podmínkami a požadavky mezinárodních dohod, smluv a projektů, ke kterým přistoupila ČR. Z nich k zásadním patří: ¾

Projekt TEN – EU (CEMT) Multimodální transevropské dopravní koridory, definované na 2. Panevropské konferenci na Krétě pro státy střední a východní Evropy (1994) a upřesněné na 3. konferenci v Helsinkách (1997);

¾

Projekt TINA Vybraná dálniční, silniční a železniční síť na území přistupujících států EU, které jsou součástí rozšířené sítě TEN – síť TINA;

¾

Projekt TER Transevropská železniční magistrála (EHK/OSN, 1988);

¾

Dohoda AGR Evropská dohoda o hlavních silnicích s mezinárodním provozem, (EHK/OSN, 1976) – základní dohoda pro parametry a kategorizace silnic sítě „E“;

139

¾

Dohoda AGC Evropská dohoda o mezinárodních železničních magistrálách (EHK/OSN, 1985) – síť TER;

¾

Dohoda AGTC Evropská dohoda o nejdůležitějších trasách mezinárodní kombinované dopravy a souvisejících objektech (EHK/OSN, 1991), doplněná o vnitrozemské vodní cesty (1997);

¾

Dohoda AGN Evropská dohoda o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu (EHK/OSN, 1997);

V průmětu do území ČR a Ústeckého kraje jsou součástí evropské dopravní struktury následující, postupně modernizované a realizované dopravní cesty:

TEN – IV. multimodální koridor: •

Dálnice D8 Praha – Ústí nad Labem – Krásný Les – ČR/SRN; postupná realizace

•

Vysokorychlostní trať Praha - Ústí nad Labem - Chabařovice (– Dresden – Berlin); návrh

•

I. a IV. tranzitní železniční koridor - dvojkolejné elektrizované železniční tratě č. 090, 091, 098 Břeclav / Dolní Dvořiště - Praha – Ústí nad Labem – Děčín – Hřensko (- Dresden – Berlin), součást hlavního koridoru sítě TER; na území Ústeckého kraje dokončená modernizace koridoru

•

Labská vodní cesta (Pardubice –) Chvaletice – Lovosice – Děčín – Hřensko (- Magdeburg – Hamburg); součást sítě vnitrozemských vodních cest dle dohody AGN – tah E20

•

Mezinárodní cyklistická stezka EuroVelo č.7

Mezinárodní síť - E (dohoda AGR): •

D8 - E55 (hlavní tah) Praha – Ústí nad Labem – Krásný les (- Berlin); (do dokončení D8 po I/8 – Cínovec),

•

I/6, R6 - E48 (vedlejší tah) Praha – Lubenec – Karlovy Vary – Cheb – Pomezí nad Ohří (-Bayereuth),

•

I/13 - E442 (doplňkový tah) Karlovy Vary – Děčín – Liberec – Hradec Králové – Olomouc – Valašské Meziříčí (- Žilina).

Tranzitní koridory sítě TINA: Hlavní: •

dálnice D8;

•

I. a IV. železniční tranzitní koridor.

Doplňkové a vedlejší: •

silnice I/6 / R6;

•

železniční tratě č. 072, 073 Kolín – Všetaty – Litoměřice – Děčín;

•

železniční tratě č. 140, 130 Děčín – Chomutov – Karlovy Vary – Cheb.

140

Železniční magistrály a trasy mezinárodní kombinované dopravy (dohody AGC, AGTC): •

I. a IV. železniční tranzitní koridor; C-E-55;

•

železniční tratě č. 072, 073 Kolín – Všetaty – Litoměřice – Děčín; C-E-61.

Z hlediska prognózy vývoje dopravy a přepravních vztahů v České republice a Ústeckém kraji lze očekávat výrazně vzrůstající tempo především mezinárodní tranzitní dopravy, která bude značně ovlivněná změnou orientace a dalšího rozvoje globálních trhů střední Evropy. Prognóza dalšího vývoje nákladní dopravy dle „Rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010“ předpokládá, že celková poptávka po nákladní dopravě k roku 2010 stoupne oproti současnosti zhruba o 28 % (tj. celkem na 815 mil. tun/rok). V osobní dopravě se předpokládá, že přepravní výkony u osobních automobilů i nadále výrazně porostou. Stupeň saturace je odhadován na rok 2020, kdy je v ČR očekáváno 5 230 mil. osobních automobilů. Bez zásadních opatření, urychlené přestavby, modernizace a realizace nových staveb v dopravní síti a infrastruktuře by byl tento stav v roce 2020 zcela kritický. Zásadní důraz musí být současně kladen na zvýšení kvality veřejné dopravy a udržení reálného poměru mezi veřejnou a individuální dopravou. K tomu musí směřovat nejen modernizace dopravní infrastruktury, technologií a prostředků, ale celková systémová podpora veřejné dopravy včetně přeshraniční spolupráce.

6.1.2. Rozvojové předpoklady a strategie ¾

Poloha Ústeckého kraje v ose postupně budovaného a modernizovaného IV. transevropského multimodálního koridoru sítě TEN, vedeného v ose Berlin – Drážďany – Praha – Budapest – Istanbul / Constanta jako součást nadřazené evropské dopravní struktury, předurčuje předpoklady pro příznivý celkový rozvoj a budoucí ekonomickou stabilitu kraje s dobrými návaznostmi na evropské sítě a trhy.

¾

Podmínky pro kvalitní podélné propojení, obsluhu a přepravní vztahy uvnitř kraje a regionu NUTS II „Severozápad“ s návaznostmi na sousední region NUTS II „Severovýchod“ nabízí „Podkrušnohorská dopravní magistrála“ (postupně modernizovaná silnice I/13 - E442, celostátní dvojkolejná elektrizovaná trať – součást evropské sítě TINA, veřejné vnitrostátní letiště Most), která svoji polohou tvoří páteř pánevní urbanizační osy Ústeckého kraje s návaznostmi na transevropský koridor sítě TEN.

¾

Doplňujícími nadřazenými osami s návaznostmi na sousední kraje a hlavní město Prahu jsou postupně realizované rychlostní silnice R7 Praha – Chomutov (- Chemnitz) a R6 Praha – Lubenec – Karlovy Vary – Cheb (- Marktredwitz), součást evropského tahu E48.

¾

Dopravní sítě evropského a vnitrostátního významu jsou pro nadřazené přepravní vztahy a komunikační obsluhu kraje doplněny sítí ostatních silnic I. třídy (silnice č. 7, 8, 9, 15, 27, 28, 30, 62), která v koordinaci s rozvojem území, jeho postupnou revitalizací, s rozšiřujícími se přepravními vztahy, nároky a hranice překračujícími souvislostmi vyžaduje zásadní postupnou přestavbu a modernizaci, v dílčích úsecích částečné přesměrování (např. I/27) a to s ohledem na ochranu životního prostředí, trvale udržitelný rozvoj a mobilitu.

141

¾

Významnou doplňující silniční kostrou, posilující vnitřní socioekonomickou stabilitu, rozvoj, mezisídelní vazby i rekreační funkce jednotlivých oblastí Ústeckého kraje, v dílčích relacích s návaznostmi na regionální dopravní sítě Svobodného státu Sasko a sousedních krajů, jsou silnice II. třídy, převedené do majetku a správy kraje; pro posílení přepravní funkce vybraných spojení, pro zkvalitnění podmínek zpřístupnění a obsluhy okrajových oblastí kraje, v koordinaci s nadřazenými dopravními sítěmi, rozvojovými záměry dílčích oblastí kraje, s otevřením hranic a potřebou nových spojení, s ohledem na nezbytnou ochranu obytných a přírodně hodnotných území a řízený rozvoj osídlení, hospodářství, rekreace a cestovního ruchu, vyžadují postupnou přestavbu, úpravy a celkové zkvalitnění, ve vybraných oblastech nová propojení.

¾

Nezastupitelný význam je přikládán i silnicím III. třídy, které doplňují propojení regionálně významných center a oblastí, aktivit, rekreačně a návštěvnicky vyhledávaných lokalit. Přenášejí relativně významný podíl motorové a nemotorové dopravy, často v návaznostech překračujících hranice (např.„Krušnohorská magistrála“ s navrhovanými novými silničními spojeními na saskou komunikační síť); ve vybraných relacích je žádoucí jejich zkvalitnění, úpravy či případné posílení přepravní funkce převedením do sítě silnic II. třídy.

¾

V souladu s trvale udržitelným rozvojem dopravy, ochranou životního prostředí a přírodních hodnot je nezbytné, nad rámec ÚP VÚC, zvláštní pozornost věnovat motorové dopravě a silniční síti v CHKO Labské Pískovce, CHKO České středohoří a v NP České Švýcarsko s cílem uplatňování systémové regulace rekreační motorové dopravy jako součásti celkové koncepce dopravního systému těchto oblastí; v prostoru NP České Švýcarsko s přesahem a koordinací s NP Saské Švýcarsko (doporučeno řešit na úrovni Generelu dopravy a cestovního ruchu).

¾

V železniční dopravě je návrh založen na zásadním zkvalitnění, obnovení a doplnění kolejových sítí a infrastruktury tak, aby se posílil význam a podíl železniční dopravy v celkovém přepravním systému a dělbě přepravní práce a železnice se stala pro osobní i nákladní dopravu rovnocenným moderním oborem s podporou alternativních forem kolejové dopravy, zajišťující významný podíl osobní i nákladní přepravy s hranice překračujícími návaznostmi na kolejové systémy střední Evropy, SRN a sousedních oblastí.

¾

Pro hospodářský a kulturní přeshraniční rozvoj Mostecka, znevýhodněného omezením přímého silničního propojení s regionem Chemnitz–Erzgebirge, je sledováno vyšší zapojení železniční dopravy do celkového přepravního systému s plnou podporou připravovaného projektu „EURO-CESTY“, založený na vytvoření účinného veřejného dopravního systému na bázi lehkých kolejových vozidel systému „Tram-Train“ ve spojení Žatec – rozvojové zóny Triangle, Joseph - Most – Moldava v Krušných horách - Holzhau – Freiberg – Chemnitz.

¾

Potenciálem a zásadním přínosem pro sociální, ekonomickou a kulturní stabilizaci a integraci Šluknovského výběžku do evropských a mezioblastních struktur je obnovení historického železničního spojení Dolní Poustevna - Sebnitz - Bad Schandau s návazností na železniční trať IV. transevropského koridoru, v opačném směru revitalizace a posílení významu kolejového propojení přes Zittau s Libereckem návazně Polskem v ose (Jeleni Gora) – Liberec – Zittau – Varnsdorf – Dolní Poustevna - Bad Schandau – Dresden / Děčín (návaznost na projekt Libereckého kraje „RegioTram“).

142

¾

Pro rozvoj vodní dopravy je zásadním potenciálem Labská vodní cesta – součást sítě TEN. Pro rozvoj vodní dopravy na řece Labi je v úseku Ústí nad Labem – státní hranice ČR/SRN nezbytná realizace staveb a opatření pro zlepšení plavebních podmínek na Labi (varianta technického řešení není dosud stabilizována), navrhované s ohledem na respektování podmínek ochrany životního prostředí, míru jejich ekonomické efektivity a dopravní účinnosti; pro posílení dopravní funkce vodní cesty je navrhováno rozšíření veřejného přístavu Lovosice jako součást dopravního terminálu Lovosice a součást sítě dopravně zbožových center EU.

¾

Pro rozvoj letecké dopravy má Ústecký kraj významný potenciál ve stávajících veřejných a neveřejných letištích, z nichž předpoklady pro vyšší využití na úrovni mezinárodního veřejného letiště mají stávající letiště Roudnice nad Labem a Most; ve funkci mezinárodního veřejného letiště v zázemí krajského města Ústí nad Labem je podmíněně navrhované nové letiště Teplice, Kvítkov (územní stabilizace a podpora rozvoje je ze strany zpracovatele ÚP VÚC podmíněna zpracováním hlukové studie a prověřením vlivů provozu letecké dopravy na obytná území a lázeňskou funkci lázní Teplice).

¾

Součástí páteřní dopravní struktury kraje jsou cyklistické a pěší trasy a stezky nadregionálního a regionálního charakteru, které pro Ústecký kraj představují zásadní potenciál především pro rozvoj rekreace a turistiky s doporučením jejich začlenění do evropského programu „Greenways“ - zelené stezky, zaměřené na komplexní rozvoj „šetrné turistiky“.

¾

Vstupem ČR do EU a začleněním do sjednocené Evropy je v příhraničním pásu Ústecký kraj – Svobodný stát Sasko zaměřena pozornost na zajištění oboustranné prostorové a komunikační prostupnosti a přirozené provázanosti s respektováním místních podmínek a limitů území a s cílem vytvoření kvalitní sítě funkčně diferencovaných přeshraničních spojení v úrovni silniční, železniční a nemotorové jako základ vzájemné kulturní, ekonomické a sociální integrace.

6.1.3. Silniční doprava Dálkovou mezinárodní dálniční a silniční síť Ústeckého kraje představuje silnice I/8, postupně nahrazovaná dálnicí D8 Praha – Ústí nad Labem – Krásný les – ČR/SRN (součást sítě TEN), v hlavních přepravních koridorech dále posílená připravovanými rychlostními silnicemi R7 (I/7) a R6 (I/6), provázané podélnou přepravní osou silnice I/13 vedenou v koridoru „Podkrušnohorské magistrály“ s návaznostmi na sousední kraje. Pro napojení Šluknovského výběžku na nadřazenou dopravní síť sehrává významnou roli silnice I/9 Praha – Rumburk – ČR/SRN, pro napojení Mostecka na připravovanou rychlostní silnici R7 pak silnice I/15 a I/28 v ose Most – Odolice – Louny. Postupně připravované a budované dálnice, rychlostní silnice a modernizované silnice I. třídy vytvářejí nadřazenou dálniční a silniční strukturu, zajišťující převážnou část přepravních vztahů mezinárodní, vnitrostátní a krajské úrovně. Doplňující jsou zbývající silnice I. třídy a navazující síť silnic II. třídy, které zajišťují mezioblastní a mezisídelní přepravní vztahy, regionální obsluhu území, v mikroregionální úrovni s navazující vybranou sítí silnic III. třídy.

143

Přehled o rozsahu stávající silniční sítě I. a II. třídy na území Ústeckého kraje se schválenou kategorizací příslušné silnice (Kategorizace silniční a dálniční sítě do roku 2030; ŘSD ČR, 2000) znázorňuje následující tabulka. Přehled stávající sítě dálnic a silnic I. a II. třídy na území Ústeckého kraje DÁLNICE Dálnice D8 – E55 SILNICE I. TŘÍDY Silnice I/6 (R6) - E48 Silnice I/7 (R7) Silnice I/8 E55 Silnice I/9 Silnice I/13 E442 Silnice I/15 Silnice I/27 Silnice I/28 Silnice I/30 Silnice I/62 Silnice I/63 (R63) SILNICE II. TŘÍDY Silnice II/118 Silnice II/194 Silnice II/219 Silnice II/221 Silnice II/223 Silnice II/224 Silnice II/225 Silnice II/226 Silnice II/227 Silnice II/229 Silnice II/237 Silnice II/239 Silnice II/240 Silnice II/246 Silnice II/247 Silnice II/248 Silnice II/249 Silnice II/250 Silnice II/251 Silnice II/253 Silnice II/254 Silnice II/255 Silnice II/256 Silnice II/257 Silnice II/258 Silnice II/260 Silnice II/261 Silnice II/262 Silnice II/263 Silnice II/264 Silnice II/265 Silnice II/266 Silnice II/267 Silnice II/269 Silnice II/271 Silnice II/382 Silnice II/528 Silnice II/568 Silnice II/608 Silnice II/613

Praha - Lovosice - Ústí nad Labem - Krásný les - ČR/SRN (- Berlin) Praha - Bošov - Lubenec - Karlovy Vary - Cheb - ČR/SRN (- Bayereuth) Praha - Chomutov - Hora Sv. Šebestiána - ČR/SRN (- Chemnitz) Lovosice - Teplice - Cínovec - ČR/SRN (- Berlin) Praha - Mělník - Rumburk - ČR/SRN (- Neugersdorf) Karlovy Vary - Chomutov - Teplice - Děčín - Liberec Chanov - Kozly - Libčeves - Lovosice - Úštěk - Česká Lípa Dubí - Litvínov - Most - Žatec - Plzeň - Železná Ruda - ČR/SRN (-Regen) Louny - Odolice - Kozly Lovosice - Ústí nad Labem - Chlumec Ústí nad Labem - Děčín - Hřensko - ČR/SRN (- Bad Schandau) Nové Dvory – Řehlovice Doksany - Budyně nad Ohří - Beroun Podbořanský Rohozec - Valeč - Bošov Loučná - Vejprty Podbořany - Nepomyšl - Podbořanský Rohozec Loučná - Měděnec - Křimov Očihov - Podbořany - Kadaň - Vejprty Hořenice - Žatec - Louny Pšov - Podbořany - Lubenec - Žlutice Roztoky - Rakovník - Svojetín - Žatec Rakovník - Ročov - Louny Nové Strašecí - Hořešovice - Peruc - Libochovice - Třebenice Černčice - Peruc - Čemuc Praha - Velvary - Roudnice n. L. - Polepy - Liběšice - Starý Šachov Louny - Koštice - Libochovice - Budyně n. O. - Roudnice n. L. - Mělník Radovesice - Chotěšov - Nové Kopisty Varvažov - Petrovice - ČR/SRN Raná - Libčeves - Koštice Žatec - Břvany - Raná Vidovle - Havraň - Jirkov Dubí - Krupka - Přestanov - Trmice Lom - Duchcov - Teplice Třebušice - Lišnice - Volevčice - Postoloprty Lom - Braňany - Želenice Chrámce - Bílina Duchcov - Ledvice - Žalany - Řehlovice - Trmice Dubá - Úštěk - Zubrnice - Malé Březno Liběchov - Štětí - Litoměřice - Velké Žernoseky - Ústí n. L. - Děčín Česká Lípa - Žandov - Benešov nad Ploučnicí - Děčín Kravaře - Žandov - Česká Kamenice - Jiříkov - ČR/SRN Rybniště - Horní Podluží - Varnsdorf ČR/SRN - Varnsdorf - Krásná Lípa - Brtníky - Velký Šenov Rumburk - Šluknov - Lobendava Severní - Lobendava - Dolní Poustevna - ČR/SRN Vrutice - Drahobuz - Dubá Litvínov - Meziboří - Mníšek - ČR/SRN Hrob - Moldava Ústí nad Labem - Knínice - Libouchec - Petrovice Kadaň - Tušimice - Droužkovice Praha - Straškov, Vodochody - Doksany - Terezín Trmice - Ústí nad Labem

Schválená kategorizace D26,5/120, D27,5/120 Schválená kategorizace R24,5/100 R25,5/100 S11,5/60 S11,5/60, S9,5/70 S22,5/80 - 100, S11,5/70 S11,5/70, S9,5/70 S11,5/80 S11,5/70 - 80 S11,5/70 S11,5/80, S9,5/70 S22,5/100 Schválená kategorizace S9,5/80 S7,5/60 S7,5/50 S7,5/70 S7,5/50, S9,5/60 S9,5/70, S7,5/50 S9,5/70 - 80 S7,5/60, S9,5/70 - 80 S7,5/60 S7,5/60 - 70 S7,5/70 S7,5/60 - 70 S7,5/50 - 70, S9,5/80 S9,5/80 S9,5/80 S7,5/50 S9,5/80 S7,5/60, S9,5/80 S9,5/80 S9,5/60 S9,5/80 S9,5/70, S7,5/60 S7,5/60 S9,5/70 S7,5/50 - 60, S11,5/60 S7,5/60 S9,5/60 - 80 S7,5/60 S9,5/60 - 70, S7,5/60 S9,5/70 S7,5/60, S9,5/70 S9,5/70, S7,5/60 S7,5/60 S7,5/60 S7,5/60 S7,5/60 S9,5/70 S9,5/70 S9,5/70 - 80 S22,5/80

Exponovaná tranzitní poloha Ústeckého kraje v trase transevropského multimodálního koridoru TEN, v ostatních mezinárodních a přeshraničních tazích v návaznostech na SRN

144

a sousední kraje, silný socioekonomický potenciál kraje včetně atraktivních nabídek pro rekreaci a cestovní ruch, předurčují zvýšené nároky na kapacity a úroveň dopravních cest a to jak dálkových koridorů, tak navazující sítě silnic I., II. třídy a vybraných silnic III. třídy.

Rozvojové předpoklady a návrh Návrh přestavby silniční sítě vychází z vládou schváleného dokumentu „Návrh rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010“, ze zpracované a na úrovni kraje projednané dokumentace „Studie rozvoje a modernizace silnic II. a III. třídy v Ústeckém kraji“, dále doplněné novými či aktualizovanými náměty, které jsou koordinovány s nastíněnou celkovou strategií a koncepcí rozvoje kraje, jeho dílčích oblastí a s ÚPD měst a vybraných obcí. Návrhy v oblasti rozvoje dálniční a silniční sítě v maximální míře zohledňují požadavky ochrany životního prostředí a trvale udržitelné mobility.

Dálnice a rychlostní silnice Dálnice D8, Praha – Ústí nad Labem – Krásný les – ČR/SRN Dálnice D8, součást sítě TEN a mezinárodního tahu E55, je v současné době realizačně dokončená v úseku Praha – Lovosice a Řehlovice – Trmice. Zbývající územně stabilizované úseky včetně všech souvisejících staveb, schválené jako součást dálnice D8 Usnesením vlády ČR č. 741/1999, o návrhu rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010 včetně návrhu finančního zajištění realizace (Usnesení vlády ČR č.145/2001 Sb.), jsou postupně připravované a realizované s předpokladem dokončení a zprovoznění kontinuálního tahu dálnice D8 (Praha - ) Lovosice – Krásný les – státní hranice ČR/SRN do r. 2007. Návrh I. etapa: •

stavba 0805, Lovosice – Řehlovice se všemi souvisejícími stavbami a objekty (D27,5),

•

stavba 0807/I, Trmice – Knínice se všemi souvisejícími stavbami a objekty (D28,0) – stavba zahájena,

•

stavba 0807/II, Knínice – státní hranice ČR/SRN se všemi souvisejícími stavbami a objekty (D27,5) – stavba zahájena.

Silnice I/6, rychlostní silnice R6, Praha – Karlovy Vary – Cheb – ČR/SRN Silnice I/6, součást mezinárodního tahu E48, je vedena v krátkém úseku po jižním okraji Ústeckého kraje. S ohledem na její přepravní význam ve vnitrostátní i mezinárodní síti, je v koncepci rozvoje dopravních sítí ČR do roku 2010 sledovaná jako rychlostní silnice R6. Zásadní význam pro jižní část kraje má navrhovaná křižovatka MÚK I/27-Lubenec s přímou návazností silnice I/27 směr Podbořany – Žatec – rozvojové zóny Triangle, Joseph - Most Litvínov. Po realizaci rychlostní silnice R6 bude stávající silnice I/6 převedena do sítě silnic II. třídy s funkcí doprovodné silnice. Předpokládané zahájení staveb na území Ústeckého kraje lze očekávat v r. 2007 – 2010.

145

Návrh I. etapa: •

MÚK I/27 - Lubenec se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R24,5),

•

Lubenec, obchvat se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R24,5),

•

Lubenec - Bošov se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R24,5).

Silnice I/7, rychlostní silnice R7, Praha – Chomutov – Hora Sv. Šebestiána – ČR/SRN Silnice I/7, postupně budovaná jako rychlostní silnice R7 Praha – Chomutov, v úseku Chomutov – Hora Sv. Šebestiána jako dvoupruhová silnice se stoupacími a klesajícími pruhy, je rozhodující dopravní trasou pro napojení Chomutovska na nadřazené dopravní sítě ČR, hlavní město Prahu a Středočeský kraj, ve směru SRN na evropské sítě a rozvojový region „Saský trojúhelník“. Zásadní význam má silnice i v návaznosti na připravovanou strategickou zónu Triangle (včetně zóny Joseph), která bude přímo napojena na R7 prostřednictvím MÚK Vysočany (realizace v předstihu), doplňkově MÚK Bitozeves. V současné době je rozestavěna I. stavba přeložky silnice I/7 v úseku Chomutov – Křímov a zahájena II. stavba Křímov – Hora Sv. Šebestiána. Dokončení obou staveb a jejich zprovoznění je podmínkou pro změnu režimu na hraničním přechodu, který je připravován pro motorovou dopravu bez omezení. Dosud koncepčně nedořešen zůstává úsek průchodu silnice I/7 zastavěnou částí Hory Svatého Šebestiána, jež je součástí zbývající III. stavby v úseku „Hora Svatého Šebestiána – státní hranice“. Kromě průchodu sídlem je přestavba omezena na dílčí úpravy směrového vedení stávající trasy. V prostoru Hory Svatého Šebestiána jsou zpracovatelem ÚP VÚC předloženy dvě varianty řešení, které respektují jak záměry ŘSD ČR (varianta 1), tak požadavky obce (varianta 2). Var. 1 – úprava průtahu silnice ve stávajícím koridoru se zahloubením dílčího úseku trasy (záměr ŘSD ČR) Var. 2 – přeložka silnice v trase západního obchvatu Hory Svatého Šebestiána (požadavek obce) Jako výsledné řešení zpracovatel doporučuje sledovat variantu 2, která umožňuje založení stabilizovaného koridoru současně i pro doporučenou výhledovou čtyřpruhovou trasu (viz dále). Stabilizace přeložky se západním obchvatem sídla je podmíněná vyhodnocením a souhlasem příslušných orgánů ve vztahu k ochraně krajiny a přírody. S ohledem na předpokládaný intenzivní rozvoj přeshraničních vztahů a nárůst dopravy mezi Ústeckým krajem, nepřímo Karlovarským krajem a Svobodným státem Sasko (region Chemnitz) s návaznostmi na evropské sítě, zpracovatel ÚP VÚC předkládá návrh na územní ochranu pro možné zkapacitnění trasy na čtyřpruhovou silnici S22,5 s obchvatem Hory Svatého Šebestiána (II. etapa po r. 2020). Rychlostní silnice R7 Praha - Chomutov, v dílčích úsecích na území Ústeckého kraje již realizována v polovičním profilu, je sledována k postupné dostavbě včetně všech souvisejících staveb a k plnému zkapacitnění v kategorii R25,5 (předpokládané dokončení celého tahu po r. 2010). Stávající silnice I/7 bude zčásti využita pro stavbu rychlostní čtyřpruhové silnice, zčásti doplněná (např. nová doprovodná silnice v úseku Bitozeves – Žíželice) a převedená jako silnice II. třídy do funkce doprovodné silnice. V koordinaci s ŘSD ČR je plánovaná výstavba R7 v návrhu ÚP VÚC členěna podle dílčích úseků, které nemusí vždy od146

povídat přesnému vymezení příslušné stavby, dle později zpracovávané projektové dokumentace. Návrh I. etapa: •

I/7; Křímov – Hora Sv. Šebestiána – státní hranice; v prostoru Hory Sv. Šebestiána var. 1, 2 (S11,5 + stoupací a klesací pruh)

•

Vysočany MÚK se všemi souvisejícími stavbami a objekty,

•

Panenský Týnec; zkapacitnění obchvatu se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R25,5),

•

Sulec, obchvat se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R25,5),

•

Chlumčany, zkapacitnění se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R25,5),

•

Louny, obchvat - zkapacitnění se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R25,5),

•

Postoloprty, zkapacitnění obchvatu se všemi souvisejícími stavbami a objekty,

•

Postoloprty – MÚK Bitozeves se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R25,5),

•

MÚK Bitozeves – Vysočany MÚK se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R25,5),

•

MÚK Vysočany – MÚK Droužkovice se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R25,5),

•

MÚK Droužkovice – MÚK Nové Spořice se všemi souvisejícími stavbami a objekty (R25,5),

Návrh II. etapa: •

Chomutov – Hora Sv. Šebestiána – státní hranice; zkapacitnění trasy (kat. S22,5) se západním obchvatem Hory Svatého Šebestiána.

Ostatní silnice I. třídy Silnice I/8, Lovosice - Teplice – Cínovec – ČR/SRN Silnice I. třídy, do doby dokončení dálnice D8 v plném rozsahu, je součástí mezinárodního tahu E55. Úsek Lovosice – Teplice, v souvislosti s výstavbou dálnice D8 a postupným převedením dálkové mezinárodní dopravy do koridoru dálnice (součást TEN), je sledován k převedení do sítě silnic II. třídy ve funkci doprovodné a obslužné silnice. Úsek Teplice – Dubí – Cínovec – ČR/SRN je i výhledově ponechán jako silnice I. třídy s částečným přesměrováním dílčího úseku v prostoru Teplic do stopy stávající silnice I/13 s přímou návazností na navrhovanou „Kladrubskou spojku“ (MÚK Kladruby). S ohledem na obtížně kvantifikovatelné prognózy možného vývoje přepravních vztahů ve spojení Teplice – Cínovec – Drážďany po silnici I/8, je v II. etapě sledována územní ochrana pro možnou přeložku silnice v zastavěném, šířkově limitovaném úseku Dubí, Pozorka – Dubí, lázně. Návrh II. etapa: •

Dubí; přeložka (kat. S11,5/60).

147

Silnice I/9, Praha – Mělník – Rumburk – ČR/SRN Silnice I. třídy zasahuje na území Ústeckého kraje pouze okrajově. Přepravní význam pro zpřístupnění, rozvoj a socioekonomickou stabilizaci Šluknovského výběžku v návaznosti na stávající silnici I/13, včetně propojení na nadřazené dopravní sítě ČR a SRN je však zásadní. Silnice s východním obchvatem Rumburka a s návazností na nový hraniční přechod bez omezení Rumburk / Neugersdorf je relativně vyhovující, vyžadující přestavbu trasy pouze v krátkých úsecích a v místech křížení se silnicemi II. třídy a železnicí v Lesné, Jiřetíně pod Jedlovou a Studánce. Návrh I. etapa: •

Lesné, přeložka (S9,5),

•

Jiřetín pod Jedlovou, přeložka včetně mostu nad ČD (S9,5),

•

Studánka, přeložka (S9,5).

Silnice I/13, Karlovy Vary – Chomutov – Teplice – Děčín – Liberec Silnice dálkového významu, součást mezinárodního tahu E442, představuje jeden ze zásadních dopravních tahů kraje, propojující silně urbanizované pánevní oblasti, jádrové území kraje a přírodně hodnotná území CHKO Labských pískovců, s návaznostmi na multimodální koridor sítě TEN (dálnice D8) a sousední kraje Karlovarský, Liberecký (součást „Podkrušnohorské magistrály“). Ve vztahu k Šluknovskému výběžku, v návaznosti na silnice I/9 Praha – Česká Lípa – Rumburk, v regionální úrovni II/263, je hlavní součástí propojovací a přístupové trasy Ústí nad Labem - Děčín – Česká Kamenice - Nový Bor – Rumburk, v regionální úrovni Ústí nad Labem - Děčín – Česká Kamenice – Krásná Lípa – Rumburk. Silnice je v pánevní oblasti jihozápadně od dálnice D8 po Klášterec nad Ohří postupně realizována ve čtyřpruhovém uspořádání kategorie S22,5 s novým propojovacím úsekem, tzv. „Kladrubskou spojkou“ a přesměrováním do společné trasy s dálnicí D8 v úseku MÚK Řehlovice – MÚK Knínice. Východně od dálnice D8 je silnice I/13, s ohledem na kolizní průchodnost ve stávající stopě, ŘSD ČR navrhovaná k přestavbě v převážné míře v nových trasách s rozsáhlými přeložkami v kategorii dvoupruhové silnice S11,5. V souvislosti s výstavbou dálnice D8 má zásadní realizační prioritu přeložka silnice v úseku MÚK Knínice – Děčín, jež po zprovoznění dálnice bude přenášet veškeré přepravní vztahy Děčínska k dálkovému mezinárodnímu tahu E55 Praha – Drážďany – Berlin. Z hlediska koncepčního řešení a možné stabilizace navrhované přestavby dílčích úseků silnice I/13 jsou v současné době nedořešené následující prostory a úseky: a) Klášterec nad Ohří, obchvat – na základě zpracované a projednané studie „Obchvat silnice I/13 – Klášterec nad Ohří“ (Mott MacDonald Praha, s.r.o. a ŘSD ČR, 2005) je přeložka silnice v kategorii S11,5 směrována výhradně do severního koridoru města, z hlediska průchodu dotčeným územím ve třech variantách. Varianta 1 - trasa vedena od plánované MÚK - I/13 (Klášterec nad Ohří, východ) jižně od Nového Vernéřova a Cibouchova a dále volným prostorem jižně od městských částí Útočiště a Průsek (v meziprostoru okrajových městských částí v převážné části v zářezu).

148

Varianta 2 - trasa vedena od plánované MÚK - I/13 (Klášterec nad Ohří, východ) v koridoru nadzemního elektrického vedení, podél západního okraje rozvojové zóny Verne, severovýchodně od Nového Vernéřova a Cibouchova s napojením do trasy varianty 1. Varianta 3 - trasa vedena shodně s variantou 2 v koridoru nadzemního elektrického vedení podél západního okraje rozvojové zóny Verne, severovýchodně od Nového Vernéřova a Cibouchova, dále v samostatné trase severně od městských částí Útočiště a Průsek s tunelem o délce 1 160 m. Napojení varianty 3 je shodné s variantami 1 a 2 - stávající úrovňová křižovatka Klášterec nad Ohří, západ. Trasa vyvolává částečné demolice chatových osad. Místa napojení na stávající silnici I/13 Klášterec nad Ohří, východ a Klášterec nad Ohří, západ jsou pro všechny tři varianty shodné. Přeložka silnice je ve všech variantách Na základě celkového hodnocení, s přihlédnutím k podmínkám a předpokladům realizace zpracovatel ÚP VÚC doporučuje jako výsledné řešení sledovat variantu 2. Průchod jižně od městských částí Útočiště, případně Průsek doporučuje podrobněji prověřit s ohledem na maximální ochranu obytné funkce a zajištění příčné prostupnosti dotčených částí města. b) Chomutov – Klášterec nad Ohří, zkapacitnění – v prostoru Černovic s variantním řešením. Po projednání zpracované projektové dokumentace jsou ve zmíněném prostoru sledovány pouze již 2 varianty, tj. 1 a 4. Z hlediska územního průmětu jako výslednou trasu přeložky zpracovatel doporučuje sledovat variantu severní, tj. variantu 4. c) Průchod prostorem Bíliny - „malý východní obchvat“ s tunelem pod úpatím Bořeně, schválený v ÚP SÚ Bíliny, je ze strany zpracovatele ÚP VÚC doporučen přehodnotit a porovnat s dalšími možnými koncepčními variantami, předloženými v konceptu ÚP VÚC. Důvodem jsou širší souvislosti, především předpokládaný rozvoj města Bíliny, posílení významu lázní, snaha o zachování celistvosti hlavních pólů města, tj. město – lázně – vrch Bořeň a předpokládané omezené objemy dopravy, které by byly převedeny na obchvatovou trasu. V této souvislosti jsou v konceptu předloženy tři varianty řešení (v minulosti již nastíněné), které zpracovatel doporučuje v podrobnějším měřítku, nad rámec ÚP VÚC, vzájemně posoudit a vyhodnotit. Varianta 1 - sleduje zachování stávajícího, směrově logicky vedeného koridoru průtahu se zkapacitněním v kategorii S22,5, v kontaktním místě se zástavbou a klidovou funkcí města se zahloubením a „zakrytím“ dle původního námětu, který byl ze strany ŘSD ČR již v minulosti studijně rozpracováván. Hlavní přínos zpracovatel spatřuje v zachování logického směru trasy a z toho plynoucí maximální dopravní účinnost řešení s možností zachování příčných vztahů pro pěší a cyklistickou dopravu ve stávající výškové úrovni a bez kolizí s motorovou dopravou. Podmínkou pro možné přijetí této koncepce je mimo jiné aktuální zpracování technické studie a vyhodnocení reálnosti řešení. Varianta je ze strany zpracovatele doporučena jako nejpříznivější. Varianta 2 – v souladu se schváleným ÚPN SÚ Bíliny respektuje návrh „malého východního obchvatu“ s tunelem pod úbočím Bořeně (kat. S11,5), který je ze strany zpracovatele ÚP VÚC hodnocen kriticky především z hlediska narušení přírodních a krajinářských hodnot, prostorových souvislostí a malé dopravní účinnosti obchvatové trasy. Varianta 3 (modifikace schváleného návrhu) - vylučuje tunel pod úpatím Bořeně a odklání trasu do stopy „velkého východního obchvatu“. Nevýhodou je značné prodloužení 149

trasy, předpokládaný obtížný průchod prostorem Liběšic, kde se trasa odklání od stávajícího čtyřpruhu, opuštění již realizovaného čtyřpruhu v úseku Liběšice – Bílina, shodně se schváleným návrhem nízká atraktivita trasy pro průjezdnou dopravu a z toho vyplývající vysoký podíl dopravy, který zůstane na průjezdu Bílinou a v kolizi s příčnými vazbami pěších, tedy nízká dopravní účinnost obchvatu. Pozitivem je především zachování krajinné celistvosti Bořeně ve vztahu k městu. Přeložka je obdobně jako u schválené trasy (v ÚP VÚC - var. 2) z důvodů nízké dopravní účinnosti navrhována jako dvoupruhová kategorie S11,5. Tuto variantu zpracovatel hodnotí ve vztahu k městu Bílině a jeho krajinnému zázemí oproti schválenému řešení jako „šetrnější“, avšak s řadou výše uvedených negativ. d) Úsek (Libouchec –) Jílové - Děčín je dlouhodobě připravován k zásadní přestavbě v nové trase s odklonem mimo souvislou obytnou zástavbu. Potřebu realizace dále posiluje přepravní funkce silnice ve vztahu k dálnici D8. Úsek Děčín – Libouchec – Knínice (MÚKD8) mimo jiné převezme funkci hlavní přístupové komunikace z prostoru Děčína k dálnici D8. Zatímco navrhovaná přeložka silnice v úseku Knínice – Libouchec – Jílové je stabilizovaná invariantní, přeložka v úseku Jílové – Děčín je v současné době z důvodů nesouhlasu Správy CHKO Labské Pískovce k doporučované trase dle ŔSD ČR koncepčně nestabilizovaná. Z tohoto důvodu jsou v konceptu ÚP VÚC ÚK předloženy 4 varianty řešení (var. 1 – 4), které vycházejí ze zpracované studie a krajinářského hodnocení (ŘSD ČR – doporučená varianta 2). Varianty 1,2,3 - koridor navrhovaných variantních tras navazuje na jižní obchvat Jílového, odkud je ve směru na Děčín veden částečně v souběhu s železniční tratí, od které se východně od Jílového odklání, severovýchodně obchází vrch Klobouk a navazuje na stabilizovanou „vstupní trasu“ do prostoru Děčína (Děčín, Chrochvice), kde se napojuje na silnici I/62. Varianta 4 – trasa navazuje na jižní obchvat Jílového, odkud je ve směru na Děčín veden v severní poloze souběžně s železniční tratí. Jižně od Bynova se odklání , v oddálené poloze východně obchází vrch Klobouk a navazuje na společný úsek stabilizované „vstupní trasy“ do prostoru Děčína, kde se napojuje na silnici I/62 (shodně s variantami 1 – 3). Pro variantní návrhy přeložky bylo zpracováno Oznámení podle zákona č. 244/1992 Sb. v platném znění (ŘSD ČR, 2005) se závěrečným požadavkem zpracování Hodnocení vlivů stavby na životní prostředí (EIA). Rozhodnutí o výsledné variantě a technickém řešení by mělo vzejít z výsledků hodnocení EIA. e) Úsek Děčín – Nový Bor je z důvodu morfologie terénu a problematických geologických poměrů ve stávající trase ŘSD ČR připravován k zásadní přestavbě v novém koridoru dvoupruhové silnice S11,5, vedené údolím říčky Ploučnice ve spojení Děčín – Benešov nad Ploučnicí – Manušice s napojením na připravovaný západní obchvat silnice I/9 Děčín – Nový Bor. Takto vedená silnice I. třídy je pro spojení Děčín – Rumburk z důvodů značného směrového odklonu od přímého přepravního směru prakticky nevyužitelná. Přeložka silnice ze strany ŘSD ČR předpokládá přeřazení stávajícího úseku silnice I. třídy Děčín – Nový Bor do sítě silnic II. třídy. Ve vztahu ke Šluknovského výběžku tak dojde k zásadnímu oslabení podmínek kvalitního komunikačního napojení na jádrové území Ústeckého kraje. Z tohoto důvodu zpracovatel ÚP VÚC doporučuje ve vzájemné koordinaci MD ČR, zástupců Ústeckého a Libereckého kraje, přehodnotit záměr na převedení dílčího

150

úseku silnice I/13 do sítě silnic II. třídy (problematika vlastnických vztahů není v kompetenci ÚPD). Z tohoto důvodu jsou v konceptu sledovány dvě varianty zatřídění a pasportizace silnice I/13 v úseku Děčín – Nový Bor; Varianta 1 - stávající úsek silnice I/13 Děčín – Nový Bor zůstane i po realizaci a zprovoznění nového silničního koridoru I. třídy Děčín – Manušice v síti silnic I. třídy Varianta 2 - stávající úsek silnice I/13 Děčín – Nový Bor bude po realizaci a zprovoznění nového silničního koridoru I/13 Děčín – Manušice přeřazena do sítě silnic II. třídy č. 268 (dle schválené kategorizace silniční sítě ČR – ŘSD ČR). Bez ohledu na výsledné rozhodnutí o konečném zatřídění tohoto úseku silnice, je pro napojení Šluknovského výběžku na Labský dopravní koridor a jádrové území kraje zpracovatelem navrhována prioritní přestavba stávající silnice I/13, variantně II/268 (dle schválené kategorizace silniční sítě ČR – ŘSD ČR) v úseku Děčín – Česká Kamenice v návaznosti na silnice II/263, mimo Ústecký kraj I/9, s cílem vytvoření kvalitní podélné dopravní trasy, zpřístupňující a vzájemně propojující sídelní strukturu kraje včetně obou okrajových oblastí (Klášterec nad Ohří – Rumburk – Jiříkov). f) Klášterec n. Ohří – Ostrov n. Ohří - návaznost na Karlovarský kraj byla pracovně posuzována ve čtyřpruhovém uspořádání s cílem zajištění kapacitní kontinuální mezinárodní dálkové trasy E442, pro Karlovarský kraj s nabídkou bezkolizní, výhledově kapacitní a rychlé návaznosti na nadřazené sítě ve směru na SRN (I/7 – Hora Sv. Šebestiána, I/6 – Pomezí n.Ohří). Z důvodů ochrany přírody v údolí Ohře, kterým je na území Karlovarského kraje vedená navrhovaná dvoupruhová přeložka silnice I/13, byl tento námět v pracovní úrovni vyhodnocen jako nepříznivý, narušující přírodní hodnoty dotčeného území. Zpracovatel se i přesto domnívá, že je žádoucí nad rámec ÚP VÚC prověřit možnosti alternativních poloh výhledového propojení podkrušnohorského pásu Karlovarsko – Ústecka kapacitní trasou v úrovni dálkového mezinárodního tahu (E442). Návrh I. etapa: •

Klášterec n. Ohří, severní obchvat; varianty 1, 2, 3 (S11,5)

•

Chomutov – Klášterec n. Ohří, zkapacitnění (S22,5); v úseku Chomutov – Zelená ve 2 variantách (var. 1, var. 4),

•

Chomutov průtah, 3. stavba (S16,5),

•

Třebušice (včetně MÚK Třebušice) – Most, zkapacitnění (S22,5),

•

Bílina, přeložka; var. 1 – průtah se zahloubením (kat. S22,5), var. 2 – „malý východní obchvat“ s tunelem (kat. S11,5), var. 3 – „velký východní obchvat“ (kat. S11,5),

•

Kladrubská spojka, novostavba (S22,5),

•

Libouchec – Děčín, přeložka (S11,5); v úseku Jílové – Děčín ve 4 variantách (var. 1, var. 4)

•

Děčín – hranice kraje (- Manušice), přeložka - novostavba (S11,5),

•

Teplice, severní obchvat (M13,0) – navrhováno k přečíslování I/30, alternativně I/27.

Úsek Děčín – Česká Kamenice – hranice kraje, variantně sledovaný jako silnice II. třídy (II/268) - návrh I. etapa: •

Folknářská spojka; Děčín – Ludvíkovice, přeložka (S9,5),

151

•

Markvartice – Víska pod Lesy, prostorová korekce (S9,5),

•

Česká Kamenice, přeložka (S9,5).

Silnice I/15, Chanov – Kozly – Libčeves – Lovosice – Úštěk – Česká Lípa Silnice I. třídy v návaznosti na silnici I/13 představuje regionálně významnou podélnou přepravní osu jižní částí Ústeckého kraje s návazností na dopravní uzel multimodálního koridoru sítě TEN v Lovosicích, v širších souvislostech s návazností na Českolipsko a silniční síť Libereckého kraje. Silnice je sledovaná k postupné přestavbě s přeložkami dílčích úseků a s prostorovou korekci v kategorii dvoupruhové silnice, v zatíženějším úseku Odolice – Lovosice (D8) v kategorii S11,5, návazně ve směru na Českou Lípu v kategorii S9,5. Návrh I. etapa: •

Odolice – Libčeves, přeložka (S11,5)

•

Želkovice, obchvat (S11,5)

•

Želkovice – Čížkovice, prostorová korekce (S11,5)

•

Litoměřice, východní obchvat (S9,5)

•

Trnovany, obchvat (S9,5); varianty 1,2

•

Liběšice, obchvat včetně přestavby napojení silnice II/240 (S9,5)

•

Úštěk – Kravaře, přeložka (S9,5); varianty A,B

Silnice I/27, Dubí/Teplice - Litvínov - Most - Žatec - Plzeň - Klatovy - Železná Ruda - ČR/SRN Silnice má v současné době ve svém průběhu značně proměnlivý přepravní význam. V souvislosti se zásadními rozvojovými záměry Ústeckého kraje a postupnou realizací rychlostních silnic R6 a R7 silnice získává novou přepravní funkci. V návaznosti na silnici I/13 v úseku Most – Bukov (MÚK R6) – hranice kraje silnice přebírá funkci hlavní přístupové trasy k R7 (MÚK Vysočany) a ke strategické zóně Triangle - Joseph, a to jak z prostoru Mostecka, tak z opačného směru Žatecka a severní části Plzeňského kraje. Pro tyto oblasti budou připravované záměry atraktivní nabídkou nových pracovních příležitostí a obchodních kooperací. Podmínkou pro zajištění očekávaných přepravních vztahů je nezbytná zásadní přestavba a prostorová korekce silnice s přemostěními obou údolí v Žíželicích a Velemyšlevsi a s doporučením přestavby dalších nevyhovujících úseků a nepříznivých průtahů sídly (S11,5) Havraň, Radíčeves, Sýrovice - Pšov (varianta 1 východní – doporučovaná, varianta 2 - západní), Blšany, Strojetice, Kolešov, Bukov s napojením na R6. Upřesnění koridoru přestavby a jeho stabilizace je podmíněna zpracováním studie a podrobnějším prověřením navrhovaných záměrů. V souvislosti s postupnou restrukturalizací a celkovou revitalizací pánevní oblasti po ukončení těžby je v rámci ÚP VÚC přehodnoceno i budoucí dopravní uspořádání nadřazené silniční struktury. Silnice I/27 v úseku Litvínov – Dubí je navržena k přesměrování do nové stopy s variantním vedením v úseku Litvínov – Lom (varianty 1 - 3). Varianty 2 a 3 jsou převzaty z původně sledované variantní přestavby silnice I/27 v prostoru Lomu, varianta 1 je předložena jako nový námět, který zpracovatel doporučuje prověřit podrobnější technickou studií. V souvislosti s nově navrhovaným koncepčním uspořádáním silniční sítě v dotčeném prostoru, za předpokladu zachování limitů těžby uhlí (varianta A), zpracovatel doporučuje ja-

152

ko výslednou sledovat variantu 1. Ve variantě B překročení limitů těžby je přeložka silnice I/27 ve variantě 1 nerealizovatelná. Realizovatelnost přeložky ve variantě 2, případně 3 není podmíněna variantností těžby hnědého uhlí v prostoru lomu Bílina. Navazující úsek přesměrované a prostorově korigované silnice I/27 částečně využívá stávající silnici II/254 Lom – Duchcov – Teplice s přímou návazností na přeložku stávající silnice I/13 v prostoru Teplic, s návazností na dálnici D8 – MÚK Úžín (navrhované přečíslování I/30, případně I/27). Stávající úsek silnice I/27 Lom – Dubí, který je již v současné době svými přepravními výkony na úrovni silnice II. třídy, zpracovatel navrhuje k přeřazení do sítě silnic II. třídy (č. 254). Podmínkou přeřazení je přesměrování silnice I/27 v úseku Lom - Dubí do navrhované stopy Lom – Duchcov – Teplice (– MÚK Úžín). Původní záměry na zkapacitnění silnice I/27 v úseku Most – Litvínov v kategorii S22,5 jsou v konceptu ÚP VÚC i nadále respektovány. Návrh I. etapa: •

Teplice, Řetenice; přeložka (M14,0)

•

Duchcov, obchvat (S11,5)

•

Duchcov – Lom, prostorová korekce (S11,5)

•

Lom – Litvínov, přeložka (S11,5); varianty 1 - 3

•

Most – Litvínov, směrová korekce a zkapacitnění (S22,5)

•

Havraň obchvat (S11,5)

•

Velemyšleves, obchvat včetně mostu (S11,5)

•

Žíželice, obchvat včetně mostu (S11,5)

•

Radíčeves, obchvat (S11,5)

•

Sýrovice - Pšov, přeložka s obchvaty sídel (S11,5); varianty 1, 2

•

Pšov – Kolešov, prostorová korekce s obchvaty Blšan a Strojetic (S11,5)

•

Kolešov – Bukov (MÚK R6), přeložka (S11,5)

Silnice I/28, Louny – Odolice – Kozly Silnice I. třídy v návaznosti na silnici I/15 zajišťuje hlavní komunikační napojení Mostecka na nadřazené dopravní sítě (připravovanou R7), Středočeský kraj a hlavní město Prahu. Silnice je v úseku Dobroměřice – Louny stabilizovaná s již realizovaným západním obchvatem Loun a napojením na poloviční profil rychlostní silnice R7, po přestavbě stabilizovaná. Zbývající úsek Odolice – Dobroměřice je připravován k prostorové korekci v kategorii dvoupruhové silnice. V souvislosti s plánovanou přeložkou silnice I/15 do nové stopy Libčeves – Odolice je sledována úprava pasportizace s ukončením silnice I/28 v prostoru Odolic s napojením na novou trasu silnice I/15. Návrh I. etapa: •

Odolice – Dobroměřice, prostorová korekce (S11,5)

Silnice I/30, Lovosice – Ústí nad Labem – Chlumec Silnice zajišťuje hlavní levobřežní spojení Lovosice – Ústí nad Labem, s průchodem centrální částí Ústí nad Labem a napojením na silnici I/13 v Chlumci. Výstavbou a následně

153

zprovozněním dálnice D8 dojde k přesměrování souvisejících nadřazených dopravních tahů v širším prostoru Ústí nad Labem. V této souvislosti zpracovatel doporučuje vyloučit průchod silnice I/30 centrální obytnou a obchodní částí města Ústí nad Labem a převedení průjezdného vnitroměstského úseku od MÚK Úžín po křižovatku se silnicí I/62 v Ústí nad Labem do sítě silnic II. třídy, alternativně do sítě místních komunikací. Současně doporučuje pasportizačně sjednotit celý levobřežní úsek silnice I. třídy Lovosice - Ústí nad Labem - Děčín – Hřensko – státní hranice jako kontinuální silniční tah I/62. Navrhované přečíslování dle schválené kategorizace silniční sítě ČR (MD ČR) v úseku MÚK Úžín – Teplice jako silnice I/30 zpracovatel doporučuje korigovat. V souvislosti se záměrem převedení silnice I/27 do nové stopy Lom – Teplice doporučuje tento úsek zahrnout jako pokračování silnice I/27 až po dálniční křižovatku MÚK Úžín. Námět na přeřazení silnice I/30 v úseku MÚK Úžín – křižovatka se silnicí I/62 v Ústí nad Labem do sítě silnic II. třídy, alternativně do sítě místních komunikací (v souladu s ÚP města Ústí nad Labem) je předložen jako varianta, podmíněná rozhodnutím a případným souhlasem kompetentních orgánů.

Silnice I/62, Ústí nad Labem – Děčín – Hřensko – ČR/SRN Regionálně významné levobřežní přeshraniční spojení Ústí nad Labem – Děčín – Hřensko – ČR/SRN je kromě průchodu okrajovou částí Děčína stabilizované. V souvislosti s návrhem na změnu pasportizace silnice I/30 zpracovatel doporučuje zvážit alternativu s pasportizačním prodloužením trasy o úsek Ústí nad Labem – Lovosice (viz silnice I/30). Návrh I. etapa: •

Děčín – Vilsnice I., přeložka (M16,5)

•

Děčín – Vilsnice II., III., přeložka (M16,5)

Silnice R63, Nové Dvory – Řehlovice V souvislosti s dostavbou dálnice D8 a připravovanou realizací „Kladrubské spojky“ je v rámci schválené kategorizace silniční sítě ČR sledována pasportizační úprava silniční sítě jádrové oblasti Teplice – Ústí n.L. Stávající silnice R63 Nové Dvory – Řehlovice je schválená k začlenění jako součást přesměrované silnice I/13 se zachováním rychlostního charakteru R.

Silnice II. třídy a vybrané silnice III. třídy Silnice II/118, Doksany – Budyně nad Ohří – Beroun Silnice II. třídy v přímé návaznosti na dálnici D8 (MÚK Doksany) přebírá funkci silničního napojení Dolního Poohří na dálnici D8. V této souvislosti, v souladu s ÚPD Budyně nad Ohří, je navržen východní obchvat sídla, návazně se směrovými úpravami a prostorovými korekcemi ve směru na Mšené - lázně. Návrh I. etapa: •

Budyně n. Ohří – Mšené, východní obchvat Budyně n.O. a směrové úpravy (S9,5)

154

Silnice II/223, Loučná – Měděnec – Křimov Hřebenová silnice, součást „Krušnohorské magistrály“, zajišťuje propojení horských a sportovně rekreačních oblastí a sídel s návaznostmi na silnice I/25 (Boží Dar) a I/7 (Křímovy). Silnice je vedená 1. ochranným pásmem vodní nádrže Přísečnice. Z důvodů oddálení trasy a odklonu dopravy z 1. ochranného pásma je navrhována přeložka silnice s napřímením trasy v úseku Rusová – Měděnec. Návrh I. etapa: •

Rusová – Měděnec, přeložka (S7,5)

Silnice II/224, Očihov - Podbořany - Kadaň - Vejprty Silnice II. třídy v návaznosti na silnici I/27 zajišťuje regionální přepravní vztahy jihozápadní části kraje s návaznostmi na Kadaň a přeshraniční prostor Vejprt. V prostoru vodní nádrže Přísečnice silnice prochází v její těsné blízkosti, v krátkém úseku 1. ochranným pásmem. Stávající vedení silnice v prostoru vodní nádrže Přísečnice je ponecháno beze změny s doporučením řešit průchod trasy ochranným pásmem vodního zdroje technickými opatřeními v tělese silnice a jejím přilehlém prostoru (odvodnění - lapoly, apod.). Pro případnou objízdnou trasu je sledováno spojení přes Kovářskou s částečným využitím silnice II/223, následně silnic III. třídy a návazně II/210. V prostoru Kovářské je v této souvislosti navrhována přeložka silnice III. třídy vedená v souběhu s železnicí a úprava stávajícího podjezdu pod železnicí v místě napojení na silnici II/210. Variantně je předloženo převedení této „objízdné trasy“ do sítě silnic II. třídy V souladu s ÚP města Kadaně je navrhována etapová realizace severovýchodního obchvatu s napojením na připravovaný čtyřpruh silnice I/13 E442 (MÚK Šamotka). Kolizní průtah Vejprty s návazností na nově situovaný silniční hraniční přechod je v souladu s konceptem ÚP obce předložen ve dvou variantách s přeložkou silnice v trase jihovýchodního obchvatu centrální části sídla. Doporučení k výběru výsledné varianty a konečné rozhodnutí, související výhradně s hlubší znalostí místních podmínek a problematiky, zpracovatel ponechává na stanovisku obce a výsledku projednávání v rámci ÚPO. Z hlediska širších souvislostí není poloha výsledné trasy rozhodující. Návrh I. etapa: •

Široké Třebčice, obchvat (S9,5/70)

•

Kadaň, obchvat I. - III. etapa (S9,5)

•

Vejprty, přeložka (S9,5); varianty 1,2

Silnice II/225, Hořenice – Žatec – Louny Silnice zajišťuje regionální propojení v ose Kadaň – Žatec – Louny s návazností na silnici I/7, v návrhu rychlostní silnici R7 (MÚK Louny, západ). Problémový průjezd Žatcem je v souladu s ÚP města navrhován v nové trase jižního obchvatu s průchodem po severovýchodním okraji ochranného pásma letiště Žatec, Macerka. Návrh I. etapa: •

Žatec, jižní obchvat (S9,5) 155

Silnice II/226, Pšov – Podbořany – Lubenec - Žlutice Silnice regionálního až mikroregionálního významu propojuje a obsluhuje prostory Podbořanska a Lubenecka. Přepravní význam silnice vzroste přímým napojením na postupně budovanou rychlostní silnici R6 (MÚK Lubenec). V této souvislosti je v I. etapě navržena přeložka silnice v koridoru západního obchvatu Podbořan. Návrh I. etapa: •

Podbořany, západní obchvat (S9,5)

Silnice II/240, Praha – Velvary – Roudnice nad Labem – Liběšice – Starý Šachov Silnice regionálního významu, v návaznosti na dálnici D8 (MÚK Roudnice nad Labem) s přidruženou funkcí silničního přivaděče. Zvýšený přepravní význam silnice je patrný v úseku MÚK Roudnice nad Labem (D8) - Roudnice nad Labem (přemostění Labe) – Liběšice s napojením na silnici I/15 ve směru na Českou Lípu a silnici I/9. Kolizní průtah Roudnicí nad Labem je v souladu s ÚP města řešen navrhovaným západním obchvatem města, navazující na již realizovanou část jihozápadního obchvatu, dále novým mostem přes Labe, obchvatem Vědomic a napojením do stávající trasy východně od Černěvse. Průsečná křižovatka s připravovanou přeložkou silnice I/15 severně od Liběšicic je řešena v nové poloze se směrovými úpravami silnice II/240. Ve II. etapě je ze strany zpracovatele doporučeno územně chránit koridor pro možnou přeložku silnice v prostoru Polep a Jištěrpů (západní obchvat). Návrh I. etapa: •

Roudnice nad Labem, západní obchvat s mostem přes Labe (S9,5)

•

Liběšice, přeložka (S9,5)

Návrh II. etapa: •

Polepy, přeložka (S9,5)

•

Jištěrpy, západní obchvat (S9,5)

Silnice II/246, Louny – Koštice – Libochovice –Roudnice n.Labem – Mělník Silnice propojuje významná centra osídlení a ekonomických aktivit v jižní části Ústeckého kraje s přesahem do Středočeského kraje. Pro zkvalitnění dopravního tahu je sledována zásadní přestavba, prioritně v úseku Koštice – Budyně nad Ohří s obchvaty Koštic, Libochovic a Budyně nad Ohří (var. 2). Sdružením obcí je předložen a zapracován do konceptu ÚP VÚC alternativní námět „velké“ souvislé přeložky Koštice – Budyně nad Ohří (var. 1), vedený v souběhu s regionální tratí č. 095. Přeložka silnice ve variantě 1 je vedena ve volné krajině zcela mimo zastavěné území obcí; upřednostňuje tedy kvalitu životního prostředí a obytné funkce v sídlech. Z hlediska územních nároků a záborů kvalitní půdy je však toto řešení značně rozporné, z hlediska realizačních předpokladů v plném rozsahu reálné v pozdějším časovém horizontu. S ohledem na regionální charakter silnice s převažující obslužnou funkcí vůči přilehlým sídlům a ekonomickým aktivitám, zpracovatel hodnotí pozitivněji variantu 2 s dílčími obchvaty a úpravou příčného uspořádání komunikace v dílčích úsecích stávající trasy. Zpracovatel v případě varianty 1 zároveň upozorňuje na určité riziko „obchodního a

156

návštěvnického zmrtvení obce“, které může nastat při plném odvedení průjezdné dopravy mimo sídla. V prostoru Roudnice nad Labem je v návaznosti na již vybudovaný dílčí úsek jihozápadního obchvatu (silnice II/240) navrhováno vnější propojení jihovýchodního segmentu mezi silnicemi II/240 a II/246 návaznou obchvatovou trasou. Ve II. etapě je sledována územní ochrana koridoru přeložky silnice v úseku Pocedělice – Louny. Návrh I. etapa: •

Koštice, severní obchvat (S9,5); varianty 1, 2

•

Koštice – Budyně nad Ohří přeložka s obchvaty sídel včetně přemostění Ohře (S9,5); varianty 1,2

•

Roudnice n. Labem, jihovýchodní obchvat (S9,5)

Návrh II. etapa: •

Pocedělice – Louny, přeložka (S9,5)

Silnice II/247, Radovesice – Chotěšov – Nové Kopisty Silnice zajišťuje mikroregionální propojení Libochovice – Litoměřice, ve vztahu k dálnici D8 (MÚK Lovosice, východ) je v dílčích úsecích Litoměřice – D8 a Libochovice – D8 využívána ve funkci silničních přivaděčů. Nadřazený přepravní význam má silniční úsek MÚK Lovosice, východ – Lukavec – Litoměřice s nově navrhovanou navazující silnicí III. třídy (MK) zpřístupňující dopravní terminál (RO-LA) a přístav Lovosice, návazně zpřístupňující průmyslovou zónu Litoměřice, Prosmyky. V této souvislosti je sledována dostavba a prodloužení silnice s novým přemostěním Labe a napojením na silnici II/261, návazně komunikační síť Litoměřic. Návrh I. etapa: •

Lovosice – Litoměřice, přivaděč k průmyslové zóně Prosmyky I., II. část, včetně mostu přes Labe (S9,5)

Silnice II/250, Žatec – Břvany – Raná V souvislosti s připravovanou strategickou průmyslovou zónou Triangle a přímým napojením silnice na sledovanou rychlostní silnici R7 (MÚK Bitozeves) lze očekávat nárůst přepravního významu silnice II/250. S ohledem na tyto předpoklady jsou v I. etapě sledovány k přestavbě stávající kolizní úseky úrovňového křížení s železničními tratěmi v Žatci, průchod západní okrajovou částí Staňkovic a dílčí úsek silnice jižně od Bitozevsi, související s připravovanou mimoúrovňovou křižovatkou silnice II/250 s R7. Návrh I. etapa: •

Žatec, přemostění železničních tratí (S 9,5)

•

Staňkovice, přeložka (S9,5)

•

Bitozeves, přeložka (S7,5)

157

Silnice II/251, Vidovle – Havraň – Jirkov Zásadnější přepravní význam má silnice v úseku Havraň (I/27) – Chomutov – Jirkov s napojením na čtyřpruhovou silnici I/13 (MÚK Jirkov). V této relaci silnice zajišťuje regionální zpřístupnění rozvojové zóny Joseph. Přestavba silnice je zaměřena na prostor Chomutova a Otvic, kde je navrhován jihovýchodní obchvat s návazností na již realizovaný jihozápadní obchvat Chomutova. Dostavbou bude v cílové podobě vytvořen silniční polookruh kolem města, který umožní vyloučení průjezdu především nákladní dopravy z centrální části Chomutova. Návrh I. etapa: •

Chomutov, jihovýchodní obchvat (S11,5)

•

Otvice, východní obchvat (S11,5)

Silnice II/253, Dubí – Krupka – Přestanov – Trmice Silnice zajišťuje obsluhu a mikroregionální propojení pásové sídelní struktury na úbočí krušnohorského hřebene s centrální částí Ústí nad Labem s návazností na levobřežní nadřazený silniční tah, tj. silnice I/30 a I/62. Silnice je v centrálních částech Dubí a Chabařovic v souladu s ÚPO navržena k přestavbě s přeložkami mimo obytná území. V průtahu Ústím nad Labem silnice II. třídy současně zajišťuje obslužnou funkci jako součást komunikačního systému města. Návrh I. etapa: •

Dubí, přeložka (S9,5)

•

Chabařovice, jihozápadní obchvat (S9,5)

Silnice II/254, Lom – Duchcov – Teplice Silnice II. třídy Lom – Teplice je v souvislosti s návrhem na přesměrování silnice I/27 do koridoru stávající silnice II/254 Lom – Duchcov – Teplice navržena k převedení do trasy stávající silnice I/27 Lom – Dubí bez nároků na úpravy v trase. Naopak stávající silnice II/254 v navrhovaném přetřídění na kategorii silnice I. třídy č. 27 je sledována k zásadní přestavbě (viz silnice I/27).

Silnice II/255, Třebušice - Lišnice - Volevčice - Postoloprty Silnice II. třídy Třebušice – Postoloprty je v koordinaci s postupem těžby hnědého uhlí v dolu Vršany v úseku Bylany – Třebušice výhledově přerušena a sledována v nové trase východně od stávající. Navazující úsek Třebušice – Záluží u Mostu s napojením na silnici I/27 je koncepčně nestabilizovaný. Zachování silničního spojení je podmíněno zachováním limitů těžby na dole ČSA – var. A. Za tohoto předpokladu bude silnice součástí propojení Komořany – Horní Jiřetín s návaznostmi na obnovenou podélnou osu II. třídy Litvínov Černice – Jirkov, ve vyšším pořadí s návazností na hřebenové partie Krušných Hor. V případě varianty B – překročení limitů těžby, bude silnice těžbou přerušena. Silniční spojení v dlouhodobém výhledu, po rekultivaci celého prostoru, je doporučeno obnovit novou komunikací, vedenou z MÚK Komořany středem rekultivovaných prostorů s návazností na výhledově obnovenou podélnou osu podkrušnohorského úpatí.

158

Návrh II. etapa: •

Bylany – Třebušice, přeložka (S9,5)

Silnice II/256, Lom – Braňany – Želenice Silniční propojení, vedené po rekultivovaných plochách, v úseku Braňany, sever – Lom v nové trase, cílově představuje významnou dopravní trasu pro napojení rekreační oblasti a navrhované vodní plochy na místech rekultivovaných po těžbě uhlí. Průjezd centrální částí Braňan je žádoucí upravit včetně přestavby stávající křižovatky. Kolizní úsek průtahu silnice Želenicí je navrhován k přestavbě ve dvou variantách s napojením do stávající MÚK (I/13), variantně do nově navrhované MÚK vyvolané variantou 2 přeložky silnice I/13 v prostoru Bíliny. Výsledná varianta je přímo závislá na rozhodnutí o výsledné koncepci přestavby silnice I/13 v prostoru Bíliny. V případě varianty 1 a 3 silnice I/13 je přeložka silnice II/256 sledována ve variantě 1 s napojením do stávající MÚK. Varianta 2 silnice II/256 je realizovatelná pouze pro variantu 2 silnice I/13 s novou MÚK v prostoru Liběšic. Návrh I. etapa: •

Želenice, přeložka (S7,5) – varianty 1, 2

Silnice II/257, Chrámce – Bílina Silnice je využívána pro osobní a nákladní dopravu v návaznosti na silnici I/28 jako přímé napojení Bíliny a silnice I/13 ve směru na Teplice (Ústí nad Labem). Silnice je mimo jiné hlavní přístupovou trasou pro nákladní dopravu od silnice I/13 k lomu Měrunice. Stávající průjezd Bílinou s návazností na silnici I/13 je značně kolizní s nepříznivým dotykem s obytnou částí sídla. Nevyhovující průtah je řešen ve třech variantách, v přímé vazbě na koncepční varianty přestavby silnice I/13 (viz silnice I/13). Při variantě 1 silnice I/13 (zachování průtahu se zahloubením) je nevyhovující průtah silnice II/257 řešen ve dvou variantách; var. 1 s přesměrováním silnice do nové trasy Hroběšice – Liběšice s napojením na silnici I/13 ve stávající MÚK Liběšice, var. 3 s využitím severní části východního obchvatu silnice I/13 a převedením silnice II/257 do této obchvatové stopy. V případě varianty 2 silnice I/13 (Velký obchvat) je navržena krátká přeložka silnice v prostoru Hrobu s napojením na trasu velkého obchvatu. V případě varianty 3 silnice I/13 (malý obchvat s tunelem pod Boření) je silnice II/257 ponechána ve stávající trase, v místě křížení s trasou malého obchvatu silnice I/13 je napojena novou mimoúrovňovou křižovatkou. V přímé souvislosti s doporučením zpracovatele sledovat v prostoru Bíliny jako výsledné řešení silnice I/13 variantu 1 (stávající koridor silnice I/13 se zahloubením a zkapacitněním), je jako doporučená varianta přestavby silnice II/257 ze strany zpracovatele upřednostněna varianta 1, tj. přesměrování silnice II/257 do nové stopy Hroběšice – Liběšice s napojením na silnici I/13 ve stávající MÚK Liběšice. Návrh I. etapa: •

Bílina, napojení na severovýchodní obchvat I/13 , variantně Hroběšice – Liběšice přeložka (S9,5); výsledná varianta podmíněna koncepcí řešení I/13 v prostoru Bíliny

159

Silnice II/258, Duchcov – Ledvice – Žalany – Řehlovice – Trmice Významné silniční propojení je v souladu s ÚP města Duchcova v průjezdném úseku centrální částí Duchcova navrhováno k přeložení do nové obchvatové trasy, vedené v souběhu s železniční tratí a napojené na navrhovanou přeložku silnice I/27 jižně od Jeníkova. Návrh I. etapa: •

Duchcov, severní obchvat (S11,5)

Silnice II/260, Dubá - Úštěk - Zubrnice - Malé Březno (- Povrly) Silnice přenáší mikroregionální přepravní vztahy ve spojení CHKO Kokořínsko a CHKO České středohoří s napojením na pravobřežní silnici II/261 Liběchov – Děčín v Malém Březně. Vzhledem k omezené nabídce mezibřežního komunikačního propojení je v přímé návaznosti na silnici II/261 v prostoru Malého Března navrhováno prodloužení silnice II/260 s novým přemostěním a napojením na levobřežní silnici I/62 severně od Povrlů. Návrh technického řešení přímo souvisí s výsledným návrhem zlepšení plavebních podmínek na Labi. Vedle navrhovaného přemostění je e variantně sledováno propojení po koruně hráze případného vodního stupně Malé Březno. Návrh I. etapa: •

Malé Březno – Povrly, přemostění (S9,5) – varianty technického řešení v závislosti na způsobu řešení zlepšení plavebních podmínek na Labi (přemostění, variantně silnice po koruně hráze)

Silnice II/261, Liběchov – Litoměřice – Velké Žernoseky – Ústí n. Labem – Děčín Silnice zajišťuje významné dopravní propojení sídelní struktury, ekonomických a rekreačních aktivit na pravém břehu Labe. Silnice je vzhledem k rostoucí intenzitě dopravy v úseku Štětí – Litoměřice navrhována k zásadní přestavbě, v ostatních úsecích s drobnými úpravami. Návrh I. etapa: •

Hošťka, přeložka (S9,5)

•

Svařenice – Litoměřice, přeložka s obchvaty sídel (S9,5) - varianty 1, 2

•

Děčín – Křešice, přeložka (S9,5)

Silnice II/262, Česká Lípa – Žandov – Benešov nad Ploučnicí – Děčín Silnice II. třídy, po realizaci přeložky silnice I/13 údolím Ploučnice, převezme funkci mikroregionálního propojení a lokální obsluhy území. Pro vyloučení kolizních míst při průjezdu obytným územím je v koordinaci s ÚP VÚC Libereckého kraje sledována přeložka silnice v úseku Malý Šachov – Žandov. Návrh I. etapa: •

Malý Šachov – Žandov, přeložka (S7,5)

Silnice II/263, Kravaře – Česká Kamenice – Rumburk – Jiříkov – ČR/SRN Zásadní regionální význam má silnice v úseku Česká Kamenice – Jiříkov – ČR/SRN, kde v návaznosti na stávající silnici I/13 Děčín – Česká Kamenice zpřístupňuje prostor Šluk-

160

novského výběžku s návazností na silnici I/9. Pro zkvalitnění komunikačního propojení okrajové části Ústeckého kraje s centrálním prostorem a krajským městem silnice vyžaduje zásadnější přestavbu. Ta je však limitovaná morfologií terénu a zvýšenou ochranou přírody CHKO Labské pískovce a NP. V této souvislosti je v úseku Líska – Křížový Buk navržen stoupací pruh, v navazujícím úseku Rybniště – Rumburk jsou v dílčích kontaktních úsecích s obytnou zástavbou a centrálními částmi sídel sledovány přeložky s obchvaty Rybniště, Krásné Lípy a Rumburka (návaznost na již realizovanou 1. etapu obchvatu) Návrh I. etapa: •

Líska – Křížový vrch, stoupací pruh

•

Rybniště, obchvat (S9,5)

•

Krásná Lípa, východní obchvat (S9,5)

•

Rumburk, severozápadní obchvat (S9,5)

Silnice II/264, Rybniště – Horní Podluží – Varnsdorf Silnice je hlavní přístupovou trasou od silnice I/9 a II/263 do prostoru Varnsdorfu s předpokladem postupného posílení přepravního významu silnice v přeshraničním spojení se SRN v ose Varnsdorf – Grossschönau. Silnice vyžaduje celkové zkvalitnění s přeložkami v kontaktních úsecích s obytnou zástavbou a mimoúrovňovými kříženími s železniční tratí v Dolním Podluží a Varnsdorfu. Návrh I. etapa: • • •

Varnsdorf, Dolní Podluží, přeložka s přemostěním železniční tratě (S9,5) Jiřetín pod Jedlovou, obchvat (S9,5) Rybniště, přeložka (S9,5)

Silnice II/265, ČR/SRN – Varnsdorf – Studánka – Krásná Lípa – Velký Šenov Pro Šluknovský výběžek je silnice jednou ze dvou páteřních podélných přepravních os, které v návaznosti na silnice I/9 a II/263 zajišťují rozhodující každodenní i rekreační přepravní vztahy v území s napojením na sousední prostor SRN v ose Varnsdorf – Seifhennersdorf. V koordinaci s navrhovanou přestavbou silnice II/263 v prostoru Krásné Lípy je řešena úprava napojení silnice II/265. Zkvalitnění a posílení přirozeného komunikačního provázání se SRN je navrženo úpravou silničního propojení Varnsdorf – Seifhennersdorf (viz kap. Hraniční přechody - hraniční spojení). Návrh I. etapa: • •

Varnsdorf, přeložka (S9,5) Krásná Lípa, přeložka (S9,5)

Silnice II/266, Rumburk – Šluknov – Lobendava Silnice II. třídy, navazující v Rumburku na silnici I/9, je hlavní podélnou obslužnou osou Šluknovského výběžku s předpokládaným postupným oživením přeshraničního spojení v ose Rumburk – Lobendava – Neustadt – Dresden. Silnice je v této souvislosti navrhována k dílčí přestavbě a obnově přeshraničního spojení v kategorii dvoupruhové silnice S9,5, s obchvaty

161

obou významných sídel Rumburka (návaznost na již realizovanou I. etapu jižního obchvatu) a Šluknova. Návrh I. etapa: • • • •

Rumburk – Valdek, přeložka (S9,5) Šluknov, jižní obchvat (S9,5) Lobendava – Anenský vrch, přeložka (S9,5) Lobendava – státní hranice ČR/SRN, obnova silnice (S7,5)

Silnice II/271, Litvínov – Meziboří – Mníšek – ČR/SRN Silnice v návaznosti na silnici I/27 zpřístupňuje horské oblasti Krušnohoří a umožňuje příčné napojení na „Krušnohorskou magistrálu“. V přeshraničních souvislostech zajišťuje regionální přepravní vztahy pro osobní motorovou dopravu v ose Mníšek – Deutscheinsiedel. V celkovém přepravním systému Mostecka je zvažována jako možný perspektivní koridor pro přeshraniční regionální nákladní dopravu ve spojení Most – Olbernhau – Chemnitz. V této souvislosti byla zpracována studie, která předložila náměty na přestavbu silnice II/271 pro spojení Litvínov – Mníšek – ČR/SRN s variantami přeložek silnice v úseku Horní Jiřetín – Moldava. Po celkovém posouzení návrhů z hlediska především technického vedení nových úseků trasy, zásahů do lesního masivu Krušných hor, negativního stanoviska saské strany k vedení regionální nákladní dopravy, zpracovatel ÚP VÚC nedoporučuje tento záměr k dalšímu sledování. Z důvodů komplexnosti a možnosti výsledného rozhodnutí je námět předložen jako varianta řešení (VPS - D95). Zpracovatel ÚP VÚC doporučuje ponechat silnici ve stávající trase pouze s drobnými prostorovými korekcemi. Posílení přeshraničního spojení zpracovatel doporučuje zajistit v souběžné silniční trase, využívající po úpravách stávající silnici III. třídy ve spojení Horní Jiřetín – Nová Ves v Horách – Hora Sv. Kateřiny s případným převedením této silnice do sítě silnic II. třídy. K podpoře předloženého námětu přispívá i dohoda komise pro hraniční spojení mezi Svobodným státem Sasko a Ústeckým krajem, která ponechává stávající hraniční přechod Mníšek/Deutscheinsiedlung pouze pro osobní motorovou dopravu a rozšiřuje silniční spojení pro osobní motorovou dopravu o další spojení v prostorech Nové Vsi v Horách a Hory Sv. Kateřiny. Pro zkvalitnění komunikačního napojení doporučené trasy na Litvínov a silnici I/27 je navržena přestavba silničního úseku v kategorii silnice II. třídy Horní Jiřetín – Chudeřín – Litvínov, která bude současně I. etapou navrhovaného výhledového kontinuálního spojení Litvínov – Horní Jiřetín – Jirkov, které bylo přerušeno těžbou uhlí dolu ČSA. Návrh I. etapa: • •

Horní Jiřetín – Mníšek, přeložka (S7,5) – varianta Litvínov – Horní Jiřetín, přeložka (S7,5)

Silnice II/382, Hrob – Moldava Silnice je významnou přístupovou trasou z pánevní oblasti a od stávající silnice I/27 do rekreačních prostorů Bouřňáku a hřebenových partií Moldavy s napojením na „Krušnohorskou magistrálu“ a přeshraniční silniční spojení Moldava – Neurehefeld. Budoucí význam sil-

162

nice pro zpřístupnění rozptýleného osídlení a pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu v Krušnohorském hřebeni je zásadní. Pro posílení silnice ve funkci přístupové trasy do center rekreace a sportu, v koordinaci s celkovou koncepcí nového uspořádání silniční sítě v prostoru Teplice – Litvínov – Bílina, je sledováno nové propojení v ose Hrob – Háj u Duchcova s napojením na nově navrhované přeložky silnic I/27 a II/258 severně od Duchcova. Upřesnění a stabilizace trasy je podmíněna prověřením na úrovni vyhledávací (technické) studie. Návrh I. etapa: •

Háj u Duchcova – Hrob, novostavba (S7,5)

Silnice II/528, Ústí nad Labem – Knínice – Libouchec – Petrovice Silnice v souvislosti s realizací dálnice D8 a novou prostorovou organizací přepravních vztahů v širším prostoru nabývá v jednotlivých úsecích diferencovaného přepravního významu. Nový přepravní význam získá silnice ve funkci silničního napojení severní části Ústí nad Labem na dálnici D8 - MÚK Knínice. V této souvislosti je sledována přestavba kolizních úseků trasy s přeložkou v prostoru Žďárku a se západním obchvatem Strážek. Návrh I. etapa: •

Žďárek, přeložka (S9,5)

•

Strážky, západní obchvat (S9,5)

Silnice II/568, Kadaň – Tušimice – Droužkovice Silnice mikroregionálního významu je v souvislosti s připravovaným přímým napojením na rychlostní silnici R7 (MÚK Droužkovice) navržena k částečné přestavbě s východním obchvatem Března. Návrh I. etapa: •

Březno, východní obchvat (S9,5)

Silnice II/613, Trmice – Ústí nad Labem Silnice, v současné době realizačně dokončovaná ve čtyřpruhovém uspořádání – ulice Žižkova s napojením na dálniční křižovatku MÚK Trmice, představuje po dálnici D8 ve směru od Prahy hlavní komunikační napojení (MÚK Trmice) jižní a centrální části Ústí nad Labem s návazností na levobřežní silnici I/62, případně I/30. Přepravní význam silnice a výhledová funkce v celkovém dopravním systému města a okolí v cílové podobě překračuje regionální úroveň. Přesto stávající dokončované prostorové uspořádání silnice je s ohledem na průchod okrajem městské struktury a omezené podjezdné výšky pod železničním mostem nutné považovat za cílový stav.

Silnice II. třídy „Doubravská spojka“ Nově navrhované silniční spojení mezi stávající silnicí I/8 (v návrhu II/608), nepřímo „Kladrubskou spojkou“ (navrhované přesměrování silnice I/13) a stávající silnicí I/13 Teplice – Chlumec – MÚK Úžín (navrhované přesměrování silnice I/30, alternativně I/27), koncepčně koordinované s ÚP města Teplic, v návrhu nového uspořádání dopravního systému přebírá

163

významný podíl průjezdné především nákladní dopravy z průchodu zastavěnou částí Teplic v relaci Nové Dvory – Srbice – Přestanov. „Doubravská spojka“ je navrhovaná jako silnice II. třídy, průběh trasy a její stabilizace včetně řešení napojovacího uzlu na stávající silnici I/8 (po dobudování dálnice D8 v plném rozsahu se silnicí II/608) jsou podmíněny podrobným prověřením v rámci vyhledávací a technické studie. Návrh I. etapa: •

„Doubravská spojka“ (S9,5)

Silnice II. třídy Roudnice nad Labem – Štětí Stávající komunikační propojení dvou významných rychle se rozvíjejících center je v současné době zajištěno silnicí III/24049. S ohledem na intenzitu mezisídelních přepravních vztahů a výhledově očekávaný rozvoj území, zpracovatel ÚP VÚC doporučuje přeřazení silnice do sítě silnic II. třídy a přestavbu kolizních úseků; tj. obchvat Předonína (Varianta 1 jižní, varianta 2 - severní), přestavba úseku Hněvín – Štětí včetně úpravy prostorového uspořádání stávajícího přemostění s převedením vlečky do nového samostatného mostního objektu. Návrh I. etapa: •

Předonín, obchvat (S9,5); var. 1 - jižní, var. 2 - severní

•

Štětí, přeložka (S9,5)

Silnice II. třídy Horní Jiřetín – Jirkov Komunikační propojení Horní Jiřetín - Černice – Jirkov, historicky vedené po úpatí Jezeří, v minulosti přerušené těžební činností je v II. etapě po ukončení těžby hnědého uhlí v lomu ČSA navrženo k obnovení jako součást revitalizace širšího prostoru. Nové komunikační spojení by mělo umožnit přirozenou prostupnost a provázanost území a sídel v širším prostoru podkrušnohorského pásu. Průběh trasy nového spojení v případě varianty A musí být vzhledem k technické náročnosti a mimořádné obtížnosti terénu (sesuvné území) dále prověřen a upřesněn samostatnými studiemi. Návrh II. etapa: •

Horní Jiřetín / Černice – Jirkov / Vysoká Pec, novostavba (S7,5 – S9,5), var. A, var. B

Vybrané silnice III. třídy Silnice III/2565, Most – Mariánské Radčice Nové komunikační propojení Most – Mariánské Radčice představuje obnovu historického koridoru. Obslužný význam silnice zásadně vzroste v souvislosti s připravovanou rekreační oblastí jezera Most, které bude atraktivním příměstským rekreačním prostorem především pro město Most.

164

Navrhovaná trasa dle projektové dokumentace (Báňské projekty Teplice, a.s., 06/2004) vychází z komunikační sítě města Mostu (ČSPH – Shell), přes MÚK s I/13 a I/27 vede souběžně s řekou Bílinou ke křižovatce silnic I/13 a I/27. Zde se odklání a směřuje do prostoru Mariánských Radčic, kde se napojuje na stávající silnici III. třídy. Ve svém průběhu křižuje obnovené komunikační spojení Braňany - Mariánské Radčice a navrhované propojení dále na Litvínov. Návrh I. etapa: •

Most – Mariánské Radčice, novostavba (S7,5)

Silnice III. třídy Braňany – Mariánské Radčice - Litvínov V souvislosti se stabilizací sídelní struktury, potřebou odklonové trasy pro případ havárie chemických závodů Záluží u Mostu, stejně jako zpřístupnění a obsluha rozvojových ploch CHEZA v okrajové severovýchodní části, je sledováno propojení v ose Braňany - Mariánské Radčice – Litvínov, křižující a navazující na propojení silnice III/2565 Most – Mariánské Radčice. Územní stabilizace navrhovaných tras silnic III. třídy je podmíněna podrobnějším prověřením na úrovni technických studií. Návrh I. etapa: •

Mariánské Radčice - Braňany, novostavba (S7,5)

•

Mariánské Radčice – Litvínov, novostavba (S7,5)

Silnice III. třídy Mariánské Údolí – Jezeří Pro variantu B překročení limitů těžby hnědého uhlí v lomu ČSA, spojená s likvidací obcí Černice a Horní Jiřetín včetně stávající komunikační sítě a přístupové cesty k Jezeří, je zpracovatelem studie důsledků překročení limitů těžby v lomu ČSA ve variantě B - II. ekonomické (VÚHU a.s. Most, 2004) předložen návrh náhradního komunikačního propojení, které by mělo umožnit zpřístupnění zámku Jezeří od Mariánského Údolí po úbočí Krušných hor. Náhradní trasa je podle studie vedena hornatým zalesněným terénem, vyžadující nákladná technická řešení. Náročná stavba je současně podmíněna zohledněním podmínek ochrany krajiny a přírody dotčeného prostoru. Podmínkou pro případnou územní stabilizaci navrhovaného silničního spojení je prověření návrhu podrobnější komplexní studií.

„Krušnohorská magistrála“ „Krušnohorská magistrála“ představuje kontinuální propojení sídelní struktury a center rekreace, turistiky a sportu v hřebenových částech Krušných hor v úrovni silnic III. třídy s oboustrannými příčnými návaznostmi jak na pánevní a údolní oblasti kraje, tak na sousední komunikační strukturu přilehlých oblastí Saska. Pro zajištění příznivých podmínek pro motorovou a nemotorovou dopravu v tomto páteřním hřebenovém koridoru jsou navrženy úpravy stávajících silnic a nové dílčí propojovací úseky s cílem postupné segregace motorové a nemotorové dopravy. V této souvislosti je navrženo převedení cyklistické a pěší dopravy do samostatné stezky, která je navržena jako veřejně prospěšná stavba (viz kapitola Nemotorová doprava). Tato koncepce akcentuje alternativní dispoziční uspořádání hřebenové silnice a vybavenosti 165

v celém tahu s rekreačním a vyhlídkovým charakterem (odpočívky s vybaveností, vyhlídková stání, pikniková místa, maloplošná parkoviště apod.) s návaznostmi na kolejové systémy dopravy a pěší a cyklistické trasy s nabídkou příčných silničních napojení na „údolní“ dopravní síť a sídelní zázemí s možností kombinace jednotlivých uzavřených okruhů. Komplexní návrh zpracovatel doporučuje zpracovat v rámci samostatné studie „Generel dopravy a cestovního ruchu Krušnohoří“. Návrh I. etapa: •

Silnice III/01312; Moldava, Nad Křížkem, novostavba (S7,5),

•

Silnice III/2546; Nová Ves v Horách, novostavba (S7,5); varianty 1, 2,

•

Silnice III/25220; Svahová, novostavba (S7,5).

6.1.4. Železniční doprava Železniční doprava Ústeckého kraje, s ohledem na svoji polohu v koridoru transevropských sítí TEN a železničních magistrál dle dohod AGC a AGTC, v přímé návaznosti na kolejový systém DB, vysoké přepravní nároky a objemy indukované petrochemickými, energetickými, těžebními a zpracovatelskými komplexy apod., představuje zásadní součást dopravního systému kraje a celé ČR. Železniční tratě na území Ústeckého kraje dosahují celkové délky 1 415 km. Na železniční dopravu jsou v souvislosti s navrhovaným hospodářským a sociálním rozvojem kraje kladeny vysoké nároky, směrované především do zajištění rozhodujících přepravních objemů nákladní dopravy a „ekologicky šetrné“ a udržitelné obslužnosti území hromadnou dopravou. Celková strategie rozvoje kraje se zásadním posílením železnice v dělbě přepravní práce, vyžaduje přestavbu a modernizaci železniční sítě a infrastruktury s cílem: •

zvýšení konkurenceschopnosti železnice vůči silniční dopravě a zamezení klesajícího podílu železnice na celkových výkonech,

•

v rámci rozvoje středoevropského a přeshraničního prostoru zajištění kvalitního propojení s železnicí DB,

•

vytvoření nových podmínek pro rozvoj regionálních tratí,

•

modernizace a optimalizace železniční infrastruktury, vozového parku a technologií zabezpečení, odpovídající evropským trendům.

Železniční dráhy a vlečky Železniční tratě jsou ve smyslu § 3 Zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v souladu s Usnesením vlády ČR č. 766/1995 rozděleny na dráhy celostátní a dráhy regionální. Základní přehled o stávající železniční síti na území Ústeckého kraje uvádí následující tabulka.

166

Přehled stávající sítě železničních tratí CELOSTÁTNÍ DRÁHA

Vybavenost železniční dráhy

č. 072 č. 080 č. 081

dvojkolejná, elektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná

č. 088 č. 090 č. 097 č. 110 č. 113

Lysá nad Labem – Ústí nad Labem, západ Bakov nad Jizerou – Jedlová větev: Děčín – Benešov nad Ploučnicí – Rumburk, větev: Benešov nad Ploučnicí – Česká Lípa Rumburk – Jiříkov Kralupy nad Vltavou – Ústí nad Labem – Děčín

č. 120

Lovosice – Teplice Kralupy nad Vltavou – Most Lovosice – Most (v úseku Obrnice – Čížkovice - regionální dráha) Praha – Kladno – Žatec – Chomutov

č. 123

Most – Žatec, západ

č. 126 č. 130 č. 131 č. 134

Louny – Rakovník Ústí nad Labem – Chomutov Teplice v Čechách – Úpořiny – Bílina Teplice v Čechách – Litvínov

č. 135

Most – Moldava v Krušných horách (regionální dráha v úseku Louka u Litvínova – Moldava v Krušných horách) Chomutov – Vejprty Chomutov – Karlovy Vary – Cheb

č. 137 č. 140

jednokolejná neelektrizovaná dvojkolejná, elektrizovaná (součást I. a IV. železničního koridoru) jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná, elektrizovaná v úseku Žatec – Březno u Chomutova, dvojkolejná v úseku Milostní – Sádek u Ž. a Měcholupy – Žatec jednokolejná neelektrizovaná, dvojkolejná v úseku Most – Počerady – Žatec jednokolejná neelektrizovaná dvojkolejná, elektrizovaná dvojkolejná, elektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná (neelektrizovaná regionální dráha v úseku Louka u Litvínova – Litvínov) jednokolejná neelektrizovaná, elektrizovaná v úseku Most – Louka u Litvínova jednokolejná neelektrizovaná dvojkolejná, elektrizovaná, neelektrizovaná v úseku Kadaň – Karlovy Vary

REGIONÁLNÍ DRÁHA

Vybavenost železniční dráhy

č. 083 č. 084 č. 085 č. 132 č. 161 č. 164 č. 165 č. 901

jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná jednokolejná neelektrizovaná

Rumburk – Dolní Poustevna Rumburk – Panský – Mikulášovice Krásná Lípa – Panský Děčín – Oldřichov u Duchcova Rakovník – Bečov nad Teplou Kadaň – Kaštice Vilémov u Kadaně – Kadaňský Rohozec Česká Kamenice – Kamenický Šenov

Páteřním mezinárodním tahem je celostátní železniční dráha č. 090 - I. a IV. tranzitní železniční koridor Hřensko – Děčín – Ústí nad Labem – Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav – ČR/Rakousko, který je součástí IV. transevropského multimodálního koridoru sítě TEN. V současné době je na území Ústeckého kraje dokončená modernizace tratě včetně přestavby železničního uzlu Děčín. V roce 2004 je zahájena přestavba železničního uzlu Ústí nad Labem. Podélným páteřním mezinárodním tahem Ústeckého kraje a regionu NUTS II., zařazeným do vedlejších tratí sítě TINA, je dvojkolejná trať Cheb – Karlovy Vary – Chomutov – Most – Teplice – Ústí nad Labem s probíhající elektrifikací v úseku Kadaň – Karlovy Vary. Na tyto páteřní celostátní tratě navazuje v uzlových železničních stanicích síť ostatních celostátních a regionálních tratí, které společně s ostatními dopravními sítěmi představují kolejový systém dopravní obslužnosti kraje.

167

Rozvojové předpoklady a návrh Strategické cíle rozvoje a modernizace železniční dopravy a infrastruktury na území Ústeckého kraje vycházejí především z rozvojových záměrů MD ČR, Českých drah, Euroregionu Krušnohoří – Erzgebirge a Euroregionu Labe – Elbe. Jsou rozhodující pro hospodářský a sociální rozvoj a stabilizaci kraje, pro propojení a kooperace se sousedními oblastmi a pro vzájemnou přeshraniční spolupráci s cílem obnovení přirozených vztahů a spojení mezi Ústeckým krajem a Svobodným státem Sasko. V návrhu jsou uplatněny následující čtyři formy úprav a přestavby železničních tratí a železničních stanic: ¾

Modernizace – zásadní přestavba železničních tratí a stanic; přeložky a přestavby sledující podstatné zvýšení traťové rychlosti, modernizace stanic, nahrazení maximálního počtu úrovňových křížení s pozemními komunikacemi mimoúrovňovými, zvýšení přepravní kapacity apod.; předpokládané územní nároky většího rozsahu (upřesní projektová dokumentace).

¾

Optimalizace – umírněná forma přestavby železničních tratí a stanic; rozšíření průjezdného profilu, výstavba druhých traťových kolejí, rekonstrukce sdělovacího a zabezpečovacího systému, eliminace dočasných omezení rychlosti se zachováním současně nejvyšší možné traťové rychlosti, poloperonizace stanic, rekonstrukce umělých staveb, rekonstrukce železničního svršku obnova pražcového podloží apod.; potenciální územní nároky umírněného rozsahu (upřesní projektová dokumentace).

¾

Elektrizace – elektrizační úpravy tratě včetně sdělovacího a zabezpečovacích systémů apod. v převažujícím rozsahu ve stávajícím koridoru; potenciální územní nároky umírněného rozsahu (upřesní projektová dokumentace).

¾

Revitalizace – rekonstrukce a stavebně technické úpravy vesměs dlouhodobě neudržovaných a zanedbaných regionálních tratí včetně objektů, stanic a zastávek – podmínka pro provozování kolejové dopravy; potenciální územní nároky umírněného rozsahu (upřesní projektová dokumentace).

Hlavní rozvojové záměry v oblasti železniční dopravy a infrastruktury promítnuté do konceptu ÚP VÚC Ústeckého kraje Vysokorychlostní trať Koridor vysokorychlostní tratě (VRT) Berlín – Praha – Brno – Vídeň pro traťovou rychlost 300 km/hod., s návazností na balkánsko – jadranská ramena a na severojižní osu Vídeň – Ostrava – Katovice – Varšava, je vymezen ve stopě Praha – Lovosice (varianty: V - východní, H – západní) Ústí nad Labem (západně od bývalého lomu Chabařovice) – ČR/SRN s křížením železniční tratě č. 130 Ústí nad Labem – Teplice – Most – Chomutov v prostoru Chabařovic. V místě křížení je zpracovatelem ÚP VÚC navrhována „přechodová stanice“ s návazností na systém celostátních drah a příměstskou intervalovou železniční osobní dopravu Děčín – Ústí nad Labem – Teplice – Most – Chomutov, alternativně doplněnou o traťovou spojku, která umožní přechod dálkových vlaků z trati od Mostu a Chomutova na trasu vysokorychlostní tratě ve směru Praha a naopak.

168

Prostorové vedení a územní stabilizace trasy VRT v rámci koridoru jsou podmíněny zpracováním podrobnějšího stupně dokumentace, v koordinaci s územními a funkčními limity dotčených oblastí (např. průchod koridoru VRT přes CHLÚ č. 07910001 Chabařovice, korekce tunelových úseků ve vztahu k ochraně životního prostředí, hodnotám dotčeného území a navrhovanému funkčnímu využití). Zásadním souvisejícím dokumentem je dohoda mezi MD ČR , spolkovým MD SRN a spolkovým ministerstvem hospodářství a dopravy Rakouska o spolupráci při dalším rozvoji železničního spojení Berlin – Praha – Vídeň. Návrh I. etapa: •

Vysokorychlostní trať Praha – Ústí nad Labem – Adolfov (- Berlin) s přechodovou stanicí Chabařovice

Celostátní a regionální tratě a infrastruktura I. tranzitní železniční koridor Součástí dokončené modernizace I. tranzitního koridoru na území Ústeckého kraje včetně dokončené přestavby železničního uzlu Děčín je modernizace železniční stanice Ústí nad Labem s předpokladem zahájení v roce 2004.

Celostátní železniční tratě č. 130, 140 Ústí nad Labem – Chomutov – Cheb V rámci modernizace mezinárodní tratě, která je součástí sítě TINA, je vedle probíhající elektrifikace v úseku Kadaň – Karlovy Vary celková optimalizace tratě a zařízení s přestavbou železničních stanic Teplice a Chomutov. Přestavba žst. Chomutov je variantně připravována v nové poloze se zkrácením dostupnosti centrální části Chomutova. Konečné umístění železniční stanice bude řešeno na úrovni ÚP města Chomutova.

Celostátní tratě č. 081, 089 (-Zittau)/Rumburk

Děčín – Benešov nad Ploučnicí – Varnsdorf

Pro zkvalitnění podmínek kolejového propojení a obslužnosti Šluknovského výběžku s jádrovou oblastí Ústeckého kraje a sousedními přeshraničními regiony, navazující na navrhovaný přeshraniční kolejový obslužný systém v ose (Jeleni Gora) – Liberec – Zittau (projekt Libereckého kraje - „RegioTram“) – Varnsdorf – Dolní Poustevna – Bad Schandau – Dresden/Děčín, je sledována celková optimalizace železniční trati a elektrizace.

Celostátní tratě č. 081 Benešov nad Ploučnicí – Česká Lípa (- Liberec) V souvislosti se zkvalitněním obslužnosti území a mezikrajského kolejového propojení s návazností na připravovaný železniční koridor Praha – Liberec je navrhována optimalizace tratě a elektrizace.

Celostátní železniční trať č. 135 Most – Moldava v Krušných horách V rámci projektu „EURO-CESTY“ s cílem zapojení tratě do systému regionální obsluhy s hranice překračujícími návaznostmi na síť DB (viz dále) je sledována celková revitalizace

169

traťových úseků a zařízení s obnovením původní části tratě na straně SRN v úseku Moldava v Krušných horách – Holzau. V souvislosti se záměrem chemických závodů Záluží u Mostu na rozšíření areálu je předložen námět na přeložku železniční tratě v rozvojovém prostoru CHEZA.

Celostátní železniční trať č. 137 Chomutov - Vejprty Pro zkvalitnění kolejového propojení, obslužnosti území a posílení nabídky pro rekreační dopravu v západní části Krušnohoří je sledována celková revitalizace trati a zařízení s návazností na síť DB včetně modernizace žst. Vejprty. V souvislosti s připravovaným zkapacitněním silnice I/13 v prostoru Chomutova a přestavbou žst. Chomutov je navržena přeložka tratě v úseku Chomutov – Černovice s mimoúrovňovým křížením silnice I/13.

Regionální železniční trať č. 083, 084 Rumburk – Dolní Poustevna Pro sociální, ekonomický, kulturní, rekreační rozvoj a stabilizaci Šluknovského výběžku s integrací do středoevropských a mezioblastních struktur je sledována celková revitalizace tratě a zařízení s obnovením historického železničního spojení Dolní Poustevna – Sebnitz – Bad Schandau s návazností na železniční trať IV. multimodálního koridoru, ve směru na Zittau a Liberec s návazností na projekt „RegioTram“ s kolejovým propojení v ose (Jeleni Gora) – Liberec – Zittau – Varnsdorf – Dolní Poustevna – Bad Schandau – Dresden/Děčín.

Regionální železniční trať č. 132 Děčín – Oldřichov u Duchcova Pro zvýšení přepravní funkce a využitelnosti regionální dráhy č. 132 v integrovaném dopravním systému veřejné hromadné dopravy je navrhováno nové kolejové propojení mezi žst. Krupka a žzst. Proboštov s návazností na celostátní trať č. 130, umožňující každodenní i rekreační kolejovou obsluhu rozvíjejícího se urbanizovaného a rekreačního pásu Chlumec Krupka - Teplice s přímou návazností na nadřazené centrum vybavenosti Teplice. Souhrn návrhů I. etapa: •

Železniční tratě č. 130, 140 Ústí nad Labem – Klášterec n. Ohří, optimalizace včetně přestavby žst. Teplice v Čechách a žst. Chomutov

•

Železniční tratě č. 081, 089 Děčín – Varnsdorf / Rumburk, optimalizace a elektrizace

•

Železniční trať č. 081 Benešov n. Ploučnicí - Česká Lípa, optimalizace a elektrizace

•

Železniční trať č. 135 Most – Louka u Litvínova, revitalizace traťových úseků včetně propojení s DB v úseku Moldava – Holzhau

•

Železniční trať č. 135 Záluží u Mostu, přeložka traťového úseku v prostoru CHEZA

•

Železniční trať č. 137, přeložka traťového úseku Chomutov – Černovice s mimoúrovňovým křížením se silnicí I/13

•

Železniční trať č. 137 Chomutov – Vejprty, revitalizace traťových úseků včetně modernizace žst. Vejprty

•

Železniční tratě č. 084, 083 Rumburk – Mikulášovice – Dolní Poustevna, revitalizace traťových úseků včetně obnovení a rekonstrukce žst. Dolní Poustevna a propojení s DB v úseku Dolní Poustevna – Sebnitz

•

Kolejové propojení tratí č. 132 a 130 Krupka – Proboštov; novostavba

170

Tramvajová a lehká kolejová doprava Tramvaj Most - Litvínov Nadmístní význam má v současné době provozované tramvajové propojení Most – Litvínov, vedené v koridoru silnice I/13, návazně I/27. V souvislosti s případným rozšířením chemických závodů v Záluží u Mostu je ze strany chemických závodů předložen námět na rozšíření stávající tramvajové linky (lehké kolejové dopravy) podél východní části areálu a zajištění tak obsluhy navrhovaných rozvojových ploch.

Kolejové propojení Most – Havraň – Triangle - Žatec „EUROTRAM“ K zajištění dopravní obslužnosti připravované strategické zóny „TRIANGLE“, která je součástí Plánu rozvoje Ústeckého kraje a zařazena do Globálního plánu revitalizace pánevní oblasti, je navrhováno kolejové propojení v kombinaci tramvajového a železničního systému v ose Žatec – Havraň – Most, navazující v Mostě na stávající tramvajovou trať Most – Litvínov. Projekt nazývaný „EUROTRAM“ předpokládá provoz lehkých kolejových vozidel systému „Tram-Train“, obdobný projektu „REGIOTRAM“, který je připravován v Libereckém kraji. Dílčí projekt „EUROTRAM“ je zařazen jako součást společného česko-saského projektu „Koncepce hromadné dopravy v Euroregionu Krušnohoří – Erzgebirge (Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova, a.s., 05/2003), nazvaný „EURO-CESTY“ a součástí celkového systému IDS na území Ústeckého kraje (viz dále). Návrh lehké kolejové tratě ve směru Most – Žatec, v úseku Žíželice – Žatec, sever ve dvou variantách, sleduje stávající silnici I/27, která je navržena k dílčí přestavbě s obchvaty sídel a s přemostěním údolí ve Velemyšlevsi a Žíželicích. V konceptu ÚP VÚC je oproti zpracované studii proveditelnosti (SUDOP Praha, a.s., 12/2003) námětově předložená nová variantní trasa kolejové tratě, související s navrhovaným západním obchvatem Havraně. V podrobnějším stupni dokumentace je nezbytná úzká koordinace a vyhodnocení obou záměrů s případnými návrhy na sdružené investice a objekty (např. mostní objekty).

Kolejové propojení Bílina - Ledvice – Duchcov – Oldřichov (- Teplice) V souladu s postupnou rekultivací prostorů po těžbě hnědého uhlí v prostoru Bílina Duchcov, posílené zájmem každodenní i rekreační obsluhy tohoto prostoru systémem IDS je navrhováno propojení v systému lehké kolejové dopravy v ose Bílina - Ledvice – Duchcov – Oldřichov (- Teplice) s napojením do stávajících železničních tratí č. 134 (žst. Oldřichov) a č.130 (žst. Bílina). Navrhované kolejové propojení v maximálním rozsahu využívá části bývalé tratě a stávajících vlečkových kolejí.

Kolejové propojení Jöhnstadt – Vejprty – Loučná – pod Klínovcem Pro rozvoj prostoru Vejprtska a Loučné je zpracovatelem předložen nový námět na kolejové propojení České Hamry – Loučná, navazující v žst. České Hamry na stávající železniční trať Chomutov – Kovářská - Vejprty a zpřístupňující sportovní a rekreační centrum Klínovce a Božího Daru. Pro kolejové propojení zpracovatel doporučuje využít části koncové tratě na saské straně v úseku Hammerunterwiesenthal – Kurort Oberwiesenthal. V přeshraničních návaznostech, s využitím připravovaného kolejového propojení Vejprty – Jöhnstadt by tak

171

vznikly podmínky pro mikroregionální kolejovou každodenní i rekreační dopravu v ose Jöhnstadt – Vejprty – České Hamry / Kovářská - Loučná – pod Klínovcem.

Muzejní dráha Velké Březno – Zubrnice – Úštěk Na bývalé železniční trati Velké Březno – Úštěk byl v roce 1978 ukončen pravidelný provoz. Traťový úsek Zubrnice – Úštěk byl následně snesen. V současné době slouží pro sezónní rekreaci a cestovní ruch dílčí úsek Malé Březno – Zubrnice, kde soukromé iniciativy provádí postupné opravy a revitalizaci tratě. Tento úsek je zapsán na seznamu kulturních památek ČR. Oživen má být podle záměrů i navazující úsek do Úštěka (akce a záměry nestátní neziskové organizace „Zubrnická muzeální železnice“ – ZMŽ). Po dokončení probíhajících oprav a revitalizaci úseku Velké Březno – Zubrnice pro klasickou železnici, dostavbě a obnově navazujícího úseku Zubrnice – Úštěk pro provoz lehké kolejové dopravy by trať měla sloužit jako „muzeální železnice“ pro rekreační účely s návaznostmi na muzejní aktivity a sítě turistických pěších a cyklistických tras. S ohledem na nízkou hustotu osídlení je trať využitelná pro každodenní obsluhu přilehlého území pouze omezeně. Souhrn návrhů I. etapa: •

Rozšíření tramvajové linky východně od chemických závodů Záluží u Mostu (dosud neprověřený námět CHEZA Záluží u Mostu); novostavba

•

Kolejové propojení Most – „TRIANGLE“ – Žatec, sever v systému lehké kolejové dopravy projekt „EUROTRAM“, včetně zastávek; novostavba

•

Kolejové propojení Bílina – Ledvice – Duchcov – Oldřichov; obnova a přestavba

•

Kolejové propojení České Hamry - Loučná – pod Klínovcem

•

Revitalizace muzejní dráhy v úseku Velké Březno - Zubrnice

•

Obnova kolejového propojení Zubrnice – Úštěk (součást muzejní dráhy Velké Březno – Úštěk)

Integrovaný dopravní systém veřejné dopravy Na zavedení integrovaného dopravního systému veřejné hromadné dopravy v Ústeckém kraji (IDS) bylo přijato v roce 2002 „Memorandum“ s cílem zahájení 1. etapy IDS v r. 2004. Základní podmínkou pro zavedení kvalitní IDS je moderní, výkonná a prostorově provázaná dopravní síť a infrastruktura, která je v požadované přestavbě v nadřazené a regionální úrovni promítnutá do konceptu ÚP VÚC Ústeckého kraje.

Kolejové propojení příhraničních oblastí ČR a SRN - „EURO-CESTY“ Projekt „EURO-CESTY“ je nedílnou součástí připravovaného a postupně zaváděného IDS Ústeckého kraje. Iniciátorem, nositelem a zpracovatelem první etapy projektu ERK je Dopravní podnik města Mostu a Litvínova, a.s. („Koncepce hromadné dopravy v Euroregionu Krušnohoří“, 05/2003). Cílem projektu je vybudování regionálního systému veřejné osobní dopravy na bázi lehkých kolejových vozidel, který bude využívat infrastrukturu železničních a tramvajových tratí, díky stejnému rozchodu kol, vzájemně propojitelnou (systém „Tram-Train“) a bude vzájemně 172

propojovat sídelní strukturu přilehlých oblastí Euroregionu Krušnohoří – Erzgebirge jednotným systémem přeshraniční a příhraniční železniční dopravy. Obdobný systém je v Evropě a mnohých saských městech již provozován, na území ČR připravován („RegioTram“ Nisa). V rámci přípravy a realizace 1. etapy projektu „EURO-CESTY“ jsou prioritně sledována následující spojení a trasy: •

Trasa I: Žatec – Most (projekt „EUROTRAM“)

•

Trasa II: Most – Litvínov – Dubí – Moldava – Holzhau – Freiberg – Flöha - Chemnitz

Předpoklad zahájení provozu na obou trasách - do r. 2008. Ve 2. etapě jsou zvažovány trasy: •

Trasa III: Žatec – Chomutov – Vejprty – Annanberg-Buchholz – Flöha – Chemnitz

•

Trasa IV: Most – Komořany - Chomutov

Vybrané vlečky Vlečka „TRIANGLE“ Pro kolejové napojení strategické zóny „TRIANGLE“ je navrhováno částečné využití vlečky z žst. Postoloprty k bývalému vojenskému letišti Žatec. V této souvislosti je navržena úprava stávající vlečky s částečnou přestavbou úseku souběžného se silnicí I/7 (R7) a mimoúrovňovým křížením se silnicí II/250.

Vlečka Štětí V souvislosti s přestavbou a zkvalitněním silničního propojení Roudnice nad Labem – Štětí s mostem přes Labe je navrhována přestavba stávající vlečky, vedená z žst. Hněvice do výrobního areálu Štětí, v současné době vedené společně se silniční dopravou mostním objektem přes Labe. Navrhovaná přestavba předpokládá přeložení vlečky do samostatné trasy s novým mostem přes Labe. Návrh I. etapa: •

Vlečka Hněvice – Štětí, přeložka včetně nového mostu přes Labe

•

Vlečka Podbořany – strategická zóna „TRIANGLE“, přestavba

Speciální dráha – nadzemní lanová dráha Pro rekreační a turistické zpřístupnění Komáří hůrky a hřebenových partií Krušných hor slouží v Ústeckém kraji jediná stávající nadzemní lanová dráha Krupka – Komáří hůrka. Pro zatraktivnění západní části Krušných hor a rozvoj rekreace, turistiky a cestovního ruchu s přiblížením se k hřebenové trase „Krušnohorské magistrály“, je vymezen koridor pro novou nadzemní lanovou dráhu Litvínov, Chudeřín – Klíny (Lounice). Vymezení trasy navrhované nadzemní lanové dráhy vyžaduje zpracování podrobnější dokumentace. Návrh I. etapa: •

Nadzemní lanová dráha Litvínov – Klíny, novostavba 173

Dopravní terminál – logistické centrum V souladu s rezortní koncepcí a podporou rozvoje kombinované dopravy má zásadní význam stabilizace a rozvoj dopravního terminálu Lovosice (v současné době překladiště RO-LA) jako součást IV. multimodálního koridoru sítě TEN, který v Ústeckém kraji představuje: evropská železniční magistrála pro kombinovanou dopravu sítě AGTC, Labská vodní cesta s veřejnými přístavy, dálnice D8 a mezinárodní letiště Roudnice nad Labem.

6.1.5. Vodní doprava Součástí IV. transevropského multimodálního koridoru sítě TEN procházející Ústeckým krajem je řeka Labe, od říčního kilometru 102,2 Chvaletice po státní hranici se SRN zařazená mezi dopravně využívané vodní cesty (zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě). Od roku 1997, kdy ČR podepsala Evropskou dohodu AGN, je Labe v označení E20 součástí hlavních vnitrozemských vodních cest mezinárodního významu. Labe je pro ČR a tedy i Ústecký kraj zásadním spojením se sítí západoevropských vodních cest, umožňující přes SRN přístup do států Beneluxu, severní Francie a do významných přímořských přístavů.

Přehled stávajících veřejných přístavů a překladišť pro nákladní dopravu: •

Přístav Lovosice (říční km 49,5 – 50,3; levý břeh),

•

Přístav Ústí n. Labem; překladiště Vaňov (říční km 67,5 – 68,7; levý břeh),

•

Přístav Ústí n. Labem, Krásné Březno (říční km 71,8 – 75,3; levý břeh s přístavními bazény),

•

Přístav Děčín, Rozbělesy (říční km 92,0 – 94,2; levý břeh s přístavními bazény),

•

Přístav Děčín, Loubí (říční km 95,0 – 98,2; oba břehy).

Přehled stávajících plavebních komor: •

Štětí,

•

Roudnice nad Labem,

•

České Kopisty,

•

Lovosice,

•

Střekov.

Pro osobní rekreační dopravu na území Ústeckého kraje je využíván přeshraniční úsek Děčín – Hřensko – Bad Schandau. Pro osobní rekreační a vyhlídkovou plavbu slouží přístavy Hřensko a Děčín. Labská cesta je v celé délce SRN – Praha využívána pro sportovní dálkovou plavbu kajutových lodí (Kreuzfahrtschiffe). V lokální úrovni, především pro nemotorovou dopravu, slouží přívozy v Malých a Velkých Žernosekách, v Olešnici a Velkém Březně. Potenciální dopravní cestou dle zákona o vnitrozemské plavbě je na území Ústeckého kraje řeka Ohře, sledovaná MD ČR jako využitelná vodní cesta od říčního km 3,0 (Terezín) po ústí do vodního toku Labe. V současné době je řeka Ohře v úseku Loket nad Ohří – Litoměřice využívána pouze pro sportovní a turistickou plavbu. 174

Rozvojové předpoklady a návrh Labská vodní cesta Řeka Labe je tradiční dopravní cestou s předpoklady vyššího začlenění do systému moderní a ekologicky šetrné formy evropské i vnitrostátní sítě vodních cest a tahů kombinované dopravy. Podmínkou spolehlivosti a konkurenceschopnosti s ostatními druhy dopravy je zkvalitnění plavebních podmínek na regulovaném středním toku Labe v úzkém hrdle mezi Střekovem a státní hranicí ČR/SRN, na německé straně po Magdeburg. Plavební podmínky jsou v důsledku kolísajících vodních stavů značně problematické a neodpovídají základnímu požadavku, tj. spolehlivosti provozu na vodní cestě. Za nízkých vodních stavů dochází k nuceným plavebním přestávkám, které trvají v hydrologicky nepříznivých letech souvisle i několik měsíců. Tento problém pociťuje i německá strana, která usiluje o zlepšení ponorů regulačními úpravami. Kriteriem je zajištění hloubky 160 cm (tj. ponoru 140 cm) při nízké regulační vodě, definované průtokem, dosaženým nebo překročeným po dobu 354 dnů ve středně vodním roce (Q345). Podle posledního oficiálního vyjádření německé strany byly přijaty pro úsek od Drážďan po českou hranici poněkud měkčí parametry, tj. hloubka 150 cm (ponor 130 cm). Srovnatelnou garanci přípustného ponoru je nezbytné požadovat i na českém úseku vodní cesty. Problém v této části toku spočívá v tom, že sklon dna je oproti německé části trati příliš velký (v průměru 0,45 ‰, zatímco německá trať vykazuje 0,25 ‰) a pouze regulační úpravy jsou pro dosažení potřebných parametrů a požadovaných plavebních podmínek v tomto úseku nedostatečné. Potřebné parametry měly být dle původní koncepce MD ČR v cílové podobě zajištěny dvěma pohyblivými plavebními stupni, tj. v I. etapě Prostředního Žlebu, v II. etapě Malého Března s plavební komorou a vzdouvacím objektem v kombinaci s úpravou koryta s částečnou prohrábkou říčního dna pro snížení jeho sklonu v nevzdutých úsecích. S ohledem na Labe jako fenomén přirozeného velkého vodního toku, nivy a příkrých údolních svahů, vymezený jako nadregionální biokoridor a zařazený do soustavy NATURA, podpořené výsledky zpracovaného hodnocení vlivů „Zlepšení plavebních podmínek řeky Labe v úseku od Střekova po státní hranici ČR/SRN“ na životní prostředí dle zákona č. 244/1992 Sb. (Hydroprojekt, a.s. Praha, 12/2000) a následného posudku na dokumentaci vlivu záměru na životní prostředí (RNDr. Václav Petříček a kolektiv, 10/2001) vydalo MŽP k předložené koncepci MD ČR nesouhlasné stanovisko. Na základě navazujících meziresortních jednání bylo dohodnuto a přijato kompromisní řešení, které je potvrzeno Usnesením vlády č. 337/2005. Vláda ČR prostřednictvím Usnesení vlády č. 337/2005, ke zlepšení plavebních podmínek na dolním Labi, ukládá ministru dopravy zajistit ve spolupráci s ministrem životního prostředí zpracování nového technického řešení, zajišťujícího zlepšení plavebních podmínek na dolním Labi prostřednictvím výstavby plavebního stupně Děčín, včetně procesu hodnocení vlivu na životní prostředí a evropsky významné lokality a ptačí oblasti, ekonomického záměru a způsobu jeho financování. Současně ukládá ministru životního prostředí ve spolupráci

175

s ministrem dopravy předložit žádost o povolení výjimky podle par. 43 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů ze zákazů ve zvláště chráněných územích pro účely technického řešení zpracovaného záměru. Koncept ÚP VÚC Ústeckého kraje jednoznačně respektuje potřebu zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku Ústí nad Labem, Střekov – Hřensko – státní hranice ČR/SRN, která je v obecné formě, bez specifikace technického řešení, zařazena do veřejně prospěšných staveb s realizační prioritou. Podrobnosti technického řešení budou předmětem podrobnějších studií a jejich komplexního vyhodnocení. Návrh I. etapa: •

Zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku Ústí nad Labem, Střekov - Hřensko - státní hranice ČR/SRN

Veřejné přístavy a překladiště Předpoklady pro zásadní rozvoj mají veřejný přístav Lovosice, který je jako veřejně prospěšná stavba v návaznosti na dopravní terminál a logistické centrum navržen k rozšíření a přístav Děčín, Rozbělesy, perspektivní v přímé návaznosti na průmyslovou část města. Stávající přístav Děčín, Loubí a jeho výhledové předpoklady rozvoje zpracovatel doporučuje z důvodů nepříznivé polohy vůči návaznosti na silniční síť v rámci ÚP města Děčín přehodnotit. Návrh I. etapa: •

Přístav Lovosice, rozšíření

Řeka Ohře Dopravní význam řeky Ohře, vymezené zákonem o vnitrozemské plavbě jako využitelná vodní cesta v úseku Terezín – ústí do vodního toku Labe, lze z hlediska reálných a výhledově předpokládaných přepravních nároků nákladní dopravy, provozní a ekonomické návratnosti a nepříznivých zásahů do přirozeného toku hodnotit jako nepříznivý a výhledově nežádoucí. Za prioritní lze považovat zachování přírodní hodnoty toku a jeho využitelnost pro šetrnou rekreační a turistickou plavbu. Zpracovatel konceptu ÚP VÚC doporučuje dolní úsek Ohře do sítě využitelných vodních cest ČR jako využitelnou vodní cestu dále nesledovat.

6.1.6. Letecká doprava Ústecký kraj má plošně rozprostřenou síť letišť, které jsou provozovány jako letiště pro všeobecné letectví, nepravidelné podnikatelské lety a letecké práce.

Přehled stávajících veřejných a neveřejných letišť: Veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště: •

Roudnice nad Labem

Veřejné vnitrostátní letiště:

176

•

Most

•

Chomutov

•

Ústí nad Labem, Podhorský park

•

Raná

•

Sazená

Neveřejné vnitrostátní letiště: •

Žatec, Macerka

•

Panenský Týnec

Ostatní plochy pro vzlet a přistání mají lokální charakter s omezením na sportovní potřeby úzkého okruhu uživatelů. Plochy nejsou evidovány Úřadem civilního letectví ČR a nevztahuje se na ně zákon o civilním letectví. Dohled zajišťuje Letecká amatérská asociace. V širších vztazích jsou nejbližšími mezinárodními dopravními letišti Praha - Ruzyně a Dresden, vzdálenější Leipzig – Halle, regionální letiště v Marienbergu a Jahnsdorfu. Obě mezinárodní dopravní letiště jsou pro Ústecký kraj v budoucnu díky dostupnosti po dálnici D8 a tranzitním železničním koridoru vhodně dosažitelná.

Rozvojové předpoklady a návrh Veřejná a neveřejná letiště Stávající letiště s vyhlášenými výškovými ochrannými pásmy (kromě letiště Roudnice nad Labem), jsou svoji polohou a provozem stabilizovány, bez nároků a předpokladů razantního rozvoje. Zvýšenou atraktivitu a předpoklady pro vyšší využitelnost na úrovni kraje mají letiště Roudnice nad Labem a letiště Most. Pro jádrový prostor Teplice – Ústí nad Labem byl v rámci ÚP města Teplic předložen námět na umístění nového mezinárodního regionálního letiště Teplice, Kvítkov, které by z hlediska zpřístupnění podporovalo rozvoj lázní Teplice a posilovalo význam krajského města Ústí nad Labem. Zpracovatel ÚP VÚC hodnotí tento námět jako podmíněně vhodný, vyžadující komplexní prověření nároků a dopadů leteckého provozu, přednostně na obytnou a lázeňskou funkci Teplic (viz dále).

Roudnice nad Labem – veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště Letiště s travnatou RWY o rozměrech 1400 x 100 m a únosností pro letadla do 10 t je využíváno především pro sportovní letectví. Díky své poloze při IV. multimodálním koridoru, v dostupné vzdálenosti ku Praze, k Ústí nad Labem a k průmyslovému a dopravnímu uzlu Lovosice, má letiště vysoké předpoklady pro komerční rozvoj ve funkci regionálního letiště mezinárodního významu. Letiště je využitelné pro obchodní leteckou dopravu, letecké práce a provoz všeobecného letectví. V současné době probíhá vyhlášení výškových ochranných pásem, které je jednou z podmínek získání statutu veřejného mezinárodního letiště. V této souvislosti byla zpracována „Studie dostavby letiště Roudnice nad Labem“ (AGA – letiště, s.r.o., 09/2003), která předpokládá etapový rozvoj letiště se zpevněním hlavní RWY

177

o parametrech 1400 x 23 m pro únosnost letadel do 18 t, dostavbu odbavovacích ploch, zázemí a celkové dovybavení, požadované pro veřejná mezinárodní letiště.

Most - veřejné vnitrostátní letiště Letiště s vyhlášenými výškovými ochrannými pásmy je lokalizované v prostoru Střimické výsypky, cca 3,5 km od centra Mostu. Letiště, přístupné ze silnice III/2538, je travnaté se dvěma souběžnými RWY o rozměrech 1130 x 30 m a 1130 x 70 m. V souladu s ÚP města Most je respektována celková přestavba letiště se zpevněním a prodloužením hlavní RWY na 1250 m, dostavbou odbavovací haly a povýšením na letiště regionálního významu s neveřejným mezinárodním provozem. Poloha letiště ve střední až jižní části kraje a jeho přímá návaznost na podélnou osu silnice I/13 E442 – „Podkrušnohorskou magistrálu“ dává sledovanému záměru příznivé předpoklady. Podmínkou pro možný regionální rozvoj letiště je soběstačnost letiště v krytí provozních nákladů a jeho celková provozní využitelnost.

Chomutov - veřejné vnitrostátní letiště Letiště s vyhlášenými výškovými ochrannými pásmy, umístěné cca 3,5 km východně od Chomutova, disponuje dvěma travnatými RWY o rozměrech 1200 x 100 a 890 x 100 m s únosností letadel do 7 t. Letiště je územně, funkčně i provozně stabilizované, využívané pro letouny, kluzáky, ultralehké letouny a paraprovoz.

Ústí nad Labem, Podhorský park - veřejné vnitrostátní letiště Letiště na západním okraji Ústí nad Labem, zřízené na bývalé výsypce, má k dispozici dráhový systém se dvěma travnatými souběžnými RWY o rozměrech 780 x 18 m a 715 x 23 m. Provozovatelem je Ústecká letecká, s.r.o. Hlavní činností je sportovní létání a letecký výcvik. Letiště je s ohledem na blízkost obytného území města Ústí nad Labem ve svém rozvoji značně limitované a provozně omezené. V současné době probíhají legislativní kroky k vyhlášení výškových ochranných pásem.

Raná - veřejné vnitrostátní letiště Letiště sportovního zaměření má dvě travnaté dráhy o rozměrech 850 x 70 a 750 x 100 m. Letiště je územně i provozně stabilizované s vyhlášenými výškovými ochrannými pásmy. Zásadnější rozvoj se nepředpokládá.

Sazená - veřejné vnitrostátní letiště Letiště umístěné cca 6 km SSV od Velvar zasahuje na území Ústeckého kraje pouze okrajově svými vyhlášenými výškovými ochrannými pásmy. Letiště je stabilizované bez negativních vlivů a dopadů z leteckého provozu na obytná území dotčené části Ústeckého kraje.

Žatec, Macerka - neveřejné vnitrostátní letiště Bývalé vojenské letiště (záložní letiště pro bývalé vojenské letiště Žatec), umístěné při jihozápadním okraji Žatce, disponuje travnatou RWY o rozměrech 1120 x 40 m. Letiště s vyhlášenými výškovými ochrannými pásmy je využíváno společností AVIATION 178

TECHNOLOGIES AND SERVICES, s.r.o. pro dopravní účely, zvláštní lety (letecké práce, záchranná služba), výcvik, sportovní létání a zkušební lety. Letiště je územně i provozně stabilizované.

Panenský Týnec - neveřejné vnitrostátní letiště Letiště s vyhlášenými výškovými ochrannými pásmy, situované SZ od Panenského Týnce, disponuje zpevněnou RWY o rozměrech 2505 x 30 m. Letiště bylo původně vybudováno pro potřeby vojenského provozu. Opuštěním žateckého letiště armádou ČR ztratilo toto letiště pro vojenský provoz význam. V současné době je využíváno jako sportovní letiště, bez výhledových nároků armády ČR. Provozovatelem letiště je na základě smlouvy s MO ČR letiště Aeroklub Panenský Týnec. Převedení letiště do majetku aeroklubu je v současné době v jednání. U letiště Panenský Týnec se po dobudování nezbytného zázemí předpokládá změna statutu na veřejné vnitrostátní letiště, které bude zaměřeno na sportovní lety, školní a výcvikové lety, zvláštní lety (letecké práce, letecké zálohy, služba) a zkušební lety. Zájmem Aeroklubu Panenský Týnec je vytvořit zde kromě sportovního letiště centrum pro sportovní vyžití návštěvníků z širší oblasti.

Letiště Teplice, Kvítkov - návrh Pro potřeby rozvoje lázní Teplice a jádrového území Teplice – Ústí nad Labem, ÚP města Teplice v prostoru cca 7 km jihovýchodně od centra Teplic, mezi Žichlicemi a Habřím, sleduje územní ochranu pro vybudování nového letiště se statutem veřejného mezinárodního o rozměrech RWY1450 × 30 m. Vzhledem k poloze při IV. transevropském koridoru a dosažitelným parametrům, je tato lokalita hodnocena jako vhodná s předpokladem možného umístění mezinárodního letiště regionálního významu. Podmíněně vhodná se tato lokalita jeví zpracovateli ÚP VÚC Ústeckého kraje ve vztahu k blízkosti obou jádrových měst, především pak Teplic a jejich lázeňské funkce. Z tohoto důvodu je doporučeno případnou lokalizaci a územní stabilizaci potenciálního letiště podmínit zpracováním technické studie s posouzením hlukové zátěže z leteckého provozu na obytná území a lázeňskou funkci Teplic. Předběžný návrh předpokládá zaměření letiště pro potřeby nepravidelné dopravy osob a nákladů a pro provoz letadel všeobecného letectví. Navrhované parametry letiště a provozní statut by umožnily provoz letadel kódového označení 2C, tzn. letadel se jmenovitou délkou vzletu 1160 m, o rozpětí max. 36 m resp. vrtulníků do max. vzletové hmotnosti 11 t, se sedadlovou kapacitou letounů nepřesahující 50 - 60 cestujících. Obvyklý provoz by však byl zaměřen na aerotaxi se sedadlovou kapacitou max. cca 6 - 8 cestujících a letadla všeobecného letectví, jejichž obvyklá sedadlová kapacita je 2 - 4 osoby. Předpoklad reálné roční kapacity letiště ve vzdáleném výhledu je cca 50 000 cestujících / rok. Návrh I. etapa •

Letiště Most; prodloužení RWY o 120 m, zpevnění dráhy, dostavba zázemí

•

Letiště Roudnice nad Labem; přestavba a zpevnění RWY, dostavba zázemí

Návrh II. etapa •

Letiště Teplice, Kvítkov; novostavba 179

Heliporty - záchranná letecká služba Ústecký kraj má pro záchrannou leteckou službu zřízeny tři vrtulníková letiště - heliporty: •

Ústí nad Labem, Masarykova nemocnice (certifikované neveřejné vnitrostátní vrtulníkové letiště)

•

Litoměřice

•

Chomutov, nemocnice (certifikované neveřejné vnitrostátní vrtulníkové letiště)

Ostatní užívané travnaté a jiné plochy jsou pouze občasné a nouzové (např. Most, nemocnice). Pro rozšíření základen záchranné letecké služby s vhodnou návazností na Prahu je z hlediska polohy potenciálně vhodným letištěm Roudnice nad Labem, připravované k přestavbě a získání statutu veřejného mezinárodního letiště.

6.1.7. Nemotorová doprava Cyklistická doprava Ústecký kraj je začleněn do sítě evropských cyklistických tras EuroVelo a základního systému cyklistických tras ČR. V evropském kontextu je cyklistická trasa č. 2 vedená v údolí Labe v ose Praha – Děčín – Hřensko součástí evropského koridoru č. 7 “Middle Europe Route”, který je vedený v severojižním tahu North Cape – Copenhagen – Berlín – Praha – Salzburg – Florencie – Řím – Malta. V základním systému cyklistických tras ČR, schváleném MD jako součást dopravních sítí, je síť funkčně členěna na hlavní trasy I., II. třídy, představující páteřní nadřazený systém mezinárodních a národních dálkových cyklotras, dále doplněný sítí cyklistických tras III. a IV. třídy regionálního a mikroregionálního významu.

Přehled dálkových cyklistických tras I., II. třídy a regionálně významných tras III. třídy: ¾

Cyklistické trasy I. třídy: •

¾

č. 2 - EuroVelo č. 7: Kralupy nad Vltavou – Litoměřice – Ústí nad Labem – Děčín, Přípeř – Dolní Žleb (ČR/SRN).

Cyklistické trasy II. třídy: •

č. 21: Hřensko – Vysoká Lípa – Chrastava – Andělská Hora – Jablonné v Podještědí – Mařenice – Kytlice – Liberec,

•

č. 23: Měděnec – Hora Sv. Šebestiána – Nová Ves v Horách – Fláje – Mikulov – Cínovec – Petrovice – Tisá – Sněžník – Děčín, Přípeř (součást „Krušnohorské magistrály“),

•

č. 25: Brandov (ČR/SRN) – Litvínov – Most – Měrunice – Řisuty – Vlastislav – Opárno – Malé Žernoseky – Křešice – Dubá – Doksy – Hrádek nad Nisou („CTM MODO“ - cykloturistická magistrála Most – Doksy),

•

č. 35: Měděnec – Kadaň – Rokle - Podbořanský Rohozec – Chyše – Plzeň,

•

č. 36: Kraslice – Bublava – Horní Blatná – Boží Dar – Měděnec (součást „Krušnohorské magistrály“).

180

¾

Regionálně významné cyklistické trasy III. třídy •

č. 353, 202 „Cyklistická stezka Ohře“: (Kadaň -) Rokle – Žatec – Postoloprty – Louny – Libochovice – Terezín – Litoměřice.

Značená cyklistická trasa č. 2 - „Labská stezka“ je postupně budována jako samostatná segregovaná stezka napojená na cyklostezku Labe na straně SRN. V současné době je na území Ústeckého kraje realizována v úsecích Dolní Žleb (ČR/SRN) – Prostřední Žleb, Malé Březno – Ústí nad Labem – Libochovany, Žalhostice – Štětí. Ostatní cyklistické trasy II. třídy a regionálně významná cyklistická trasa III. třídy „Cyklistická stezka Ohře“ jsou vedeny vesměs po stávajících silnicích II., III. třídy, příp. místních a účelových komunikacích a v terénu postupně vyznačovány.

Rozvojové předpoklady a návrh Rozvoj cyklistiky jako jedné z forem podpory rozvoje cestovního ruchu, rekreace a turistiky má na území Ústeckého kraje velmi dobré předpoklady. Pro systémový rozvoj cykloturistiky jako součásti komplexní nabídky „šetrné turistiky“ je značně atraktivní program „Greenways“. Program „Greenways“ – „Zelené stezky“ je zaměřen na ochranu přírodního a kulturního dědictví, podporu rozvoje regionu, místních komunit a rozšíření jejich ekonomických aktivit, s udržitelným využíváním místních zdrojů. Zelené stezky jsou trasy, komunikace či přírodní koridory, které jsou využívány v souladu s jejich ekologickou funkcí a potenciálem pro sport, turistiku a rekreaci. Zelené stezky jsou využívány pro kola, pěší, jezdce na koních, vozíčkáře, kolečkové bruslaře apod. Přinášejí užitek v oblasti ochrany přírodních a kulturních hodnot, zlepšují možnosti a nabídku pro dopravu, rekreaci a turistiku, jsou výzvou ke zdravějšímu životnímu stylu. Zelené stezky vedou občany, zastupitele, úřady a podnikatele ke společnému plánování a zlepšování života v regionech a sídlech. Do programu Greenways je na území Ústeckého kraje oficiálně zapojen projekt „CTM MODO“ - cyklistická trasa č. 25 Most – Doksy, navržen k prodloužení s návazností na hraniční spojení Brandov – Olbernhau a cyklistickou trasu Bayreuth – Zittau, vhodnou pro program „Greenways“. V této souvislosti ÚP VÚC navrhuje v dílčích úsecích vybudování segregované stezky s doprovodnou vybaveností a programovou návazností (podmíněno zpracováním podrobnější dokumentace). Značné předpoklady pro zapojení do programu „Greenways“ mají i další cyklistické trasy a to: •

„Labská stezka“ (trasa č. 2)

•

„Krušnohorská magistrála“ (trasy č. 36, 23)

•

„Cyklistická stezka Ohře“ (trasy č. 353, 202)

„Labská stezka“ je v úseku Velké Žernoseky Litoměřice – Roudnice nad Labem – Mělník zařazena do programu „Labské vinařské stezky“, navázané na tradice vyhlášených žernoseckých, litoměřických, roudnických a mělnických vín. Cyklistická trasa „Krušnohorská magistrála“ je vedená z Karlovarského kraje přes Boží Dar po hřebenové silnici III. třídy s navrhovanou dostavbou chybějících úseků, dále přes Novou Ves v horách do Děčína, Přípeře, kde se napojuje na mezinárodní dálkovou cyklostezku č.2 - součást trasy EuroVelo č.7. Cyklistická trasa, vedená společně s motorovou 181

dopravou, dálkovou pěší (dálková trasa E3) a lyžařskou trasou Krušnohorským hřebenem v návaznostech na dálkovou cyklistickou trasu saské strany (Bayreuth – Zittau), propojuje rozptýlenou sídelní strukturu horských oblastí, nově se rozvíjející centra rekreace, sportu a turistiky a prostory s přírodní a krajinnou hodnotou i turistickou atraktivitou. Pro zajištění potřebné atraktivity, cyklotrasa vyžaduje systémovou přestavbu s cílem segregace nemotorové dopravy od motorové včetně napojení na komplexní služby a programovou nabídku „poznávání a vzdělávání“ (podmíněno zpracováním podrobnější dokumentace). „Cyklistická stezka Ohře“, navrhovaná v ÚP VÚC, navazuje na realizovanou a dále připravovanou cyklistickou stezku údolím Ohře na území Karlovarského kraje. V ústeckém kraji pokračuje podél toku přes Žatec, Louny, Libochovice do Litoměřic, kde se napojuje na mezinárodní dálkovou cyklostezku č. 2 - EuroVelo. V rámci Žatecké chmelařské oblasti je občanským sdružením Chrám chmele a piva připravován projekt Chmelovelo. V této souvislosti je „Cyklistická stezka Ohře“ v dílčích úsecích doporučena k vedení v samostatné segregované stezce (podmíněno zpracováním podrobnější dokumentace) s doplňující vybaveností a návazností na komplexní programovou nabídku. Návrh I. etapa: •

Cyklistická stezka č. 2 – „Labská stezka“; úsek Prostřední Žleb – Malé Březno, Libochovany – Žalhostice, Štětí – hranice kraje (program „Greenways“ - návrh)

•

Cyklistická stezka č. 25 „CTM MODO“

•

Cyklistická stezka č. 36, 23 „Krušnohorská magistrála“ (program „Greenways“ návrh)

•

Cyklistická stezka č. 35

•

Cyklistická stezka č. 353, 202 „Cyklistická stezka Ohře“ (program „Greenways“ návrh)

Pěší dálková doprava Česká republika je od roku 1993 členem Evropského sdružení pěší turistiky (EWV), jehož hlavní činností je navrhování a značení dálkových evropských cest označené jednotně jako E. V členských zemích EWV je vyznačeno celkem 11 tahů (E1 - E11). Českou republikou procházejí čtyři dálkové trasy E, z nichž dvě procházejí Ústeckým krajem: •

E3: Sarges – Lisabon – Burgas – Istanbul (Pyrenejský poloostrov – Černé moře) - celková délka 6 950 km; Ústeckým krajem vedena v trase: Boží Dar – Klínovec – Tisá – Děčín – Hřensko,

•

E10: St. Petersburg – Helsinky – Potsdam – Zittau – Barcelona – Algeciras (severovýchod – jihozápad) - celková délka: 2 880 km; Ústeckým krajem vedena v trase: Varnsdorf – Jedlová – Česká Kamenice.

Obě dálkové trasy jsou vedeny po vyznačených turistických trasách, v mnohých úsecích po silnicích II. a III. třídy v souběhu s motorovou dopravou, v případě trasy E10 v úseku Jetřichovice – Česká Kamenice po silnici II. třídy se silnou automobilovou dopravou. Dálkové pěší trasy jsou doplněny hustou navazující sítí značených pěších turistických tras, koncentrovaných především do atraktivních oblastí NP České Švýcarsko, CHKO Labské Pískovce, CHKO České středohoří a do Krušných hor.

182

Rozvojové předpoklady a návrh V rámci rozvoje rekrace a turistiky je žádoucí postupně převést úseky vedené společně s motorovou dopravou do samostatných stezek, které budou v maximální míře využívat stávající účelové a místní komunikace, případně silnice III. třídy s omezeným motorovým provozem, zčásti budou realizovány jako novostavby. V případě pěší dálkové cesty E3, vedené společně s motorovou dopravou, cyklistickou a lyžařskou trasou ve stopě „Krušnohorské magistrály“ (silnice III. třídy) je žádoucí postupné převedení trasy, nebo jejích dílčích kolizních úseků do segregované stezky. Přestavba Krušnohorské magistrály ÚP VÚC doporučuje sledovat jako součást programu „Greenways“. Návrh I. etapa: •

Pěší a cyklistická stezka č. 36, 23 „Krušnohorská magistrála“ - „program „Greenways“ (viz cyklistická stezka č. 36 a 23)

6.1.8. Hraniční přechody - hraniční spojení Ústecký kraj je v současné době napojen na dopravní síť Svobodného státu Sasko hraničními přechody silničními, železničními, říčním a přechody na turistických stezkách. Přehled stávajících hraničních přechodů a přechodů na turistických stezkách uvádí následující tabulka. Přehled stávajících hraničních přechodů a přechodů na turistických stezkách Hraniční přechod

Název

Dopravní cesta

Druh dopravy

Silniční

Varnsdorf - Seifhennersdorf Rumburk - Seifhennersdorf Jiříkov - Neugersdorf Rumburk - Neugersdorf Rožany - Hohberg Dolní Poustevna - Sebnitz Hřensko - Schmilka Petrovice - Bahratal Cínovec - Zinnwald Cínovec - Altenberg Moldava - Neurehefeld Mníšek - Deutscheinsiedel Hora Sv. Šebestiána - Reitzenhain Vejprty - Bärenstein Rumburk - Ebersbach Děčín - Bad Schandau Vejprty - Bärenstein Hřensko - Schona Dolní Podluží - Waltersdorf Jiříkov - Ebersbach Šluknov / Rožany - Sohland Lipová - Sohland Lobendava / Severní - Steinigtwolmsdorf Lobendava - Langburkersdorf Mikulášovice / Tanečnice - Sebnitz Mikulášovice / Tomášov - Sebnitz, Hertigswalde Mikulášovice - Hinterhermsdorf Zadní Doubice - Hinterhermsdorf

silnice II/264 silnice II/266 silnice III/26325 silnice I/9 silnice III/2666 silnice II/267 silnice I/62 silnice II/248 MK silnice I/8 E55 silnice II/382 silnice II/271 silnice I/7 silnice II/224 trať č. 080 trať č. 098 trať č. 137

P, C, M, OA, B P, C, M, OA P, C, M do 50 ccm bez omezení P, C, M, OA P, C, M, OA P, C, M, OA, B ve směru z ČR P, C, M, OA, B P, C, B M, OA, B, N P, C, M, OA P, C, M, OA P, C, M, OA, B, N reg. P, C, M do 50 ccm OS, NA OS, NA OS

Železniční

Říční Přechody na turistické stezce

183

P, C, L, V P, C, V P, C P, C, V P, C P, C P P, L P, C, L P

Hraniční přechod

Název

Dopravní cesta

Druh dopravy

Hřensko – Schöna P, C, V Dolní Žleb - Elbradweg Schöna P, C, V Jílové / Sněžník - Rosenthal P, C, V Fojtovice - Fürstenau P Moldava - Holzhau P, C, L, V Český Jiřetín - Deutschengeorgenthal P, C, L, JK, V Nová Ves v Horách - Deutschneudorf P, C, L, JK, V Hora Sv. Kateřiny - Deutschkatharinenberg P, C, L, V Brandov - Olbernhau P, C, L, V Kryštofovy Hamry - Jöhnstadt (Schmalzgrube) P, C, L Černý Potok - Jöhnstadt P, C Loučná - Oberwiesenthal P, C, L Vysvětlivky: P – pěší, C – cyklisté, L – lyžaři, V – vozíčkáři, JK – jezdci na koních, M – motocykly, OA – osobní automobily, B – autobusy, N – nákladní automobily, N reg. – regionální nákladní doprava, OS – osobní železniční doprava, NA – nákladní železniční doprava

Rozvojové předpoklady a návrh Nové uspořádání střední Evropy po přijetí nových členských zemí do EU vyžaduje zásadní a urychlený rozvoj dopravních sítí s přeshraničním provázáním přilehlých oblastí jako podmínku pro možnou celkovou stabilizaci „okrajových“ oblastí a jejich vzájemnou sociální, ekonomickou a hospodářskou integraci včetně zásadní podpory systémového a usměrňovaného rozvoje rekreace a cestovního ruchu v příhraničních oblastech, tj. NP České Švýcarsko, NP Saské Švýcarsko, CHKO Labské Pískovce a Krušné hory. V této souvislosti bylo oddělením dopravy a silniční výstavby Saského státního ministerstva pro hospodářství a práci ve spolupráci s odborem dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Ústeckého kraje v období roku 2001 - 2003 vypracována a oboustranně projednána dokumentace „Záměr rozvoje silničních hraničních spojení pro motorová vozidla mezi Českou republikou - Ústecký kraj a Svobodným státem Sasko“, 2003. Dokumentace navrhuje, kromě již čtrnácti provozovaných silničních hraničních přechodů, dalších 23 nových silničních spojení, v současné době lokalizovaných většinou v místech přechodů na turistických stezkách. Lokality jsou vytipovány jako nová silniční hraniční spojení (funkčně diferencovaná), vyžadující urychlenou investiční přípravu a postupné zprovoznění včetně všech souvisejících staveb. Kromě nových silničních spojení dojde na stávajícím hraničním přechodu silnice I/7 po dokončení přestavby silnice I/7 Litvínov – Hora Sv. Šebestiána k provoznímu rozšíření hraničního přechodu pro všechny druhy vozidel. S připravovaným rozvojem kolejové dopravy v systému dálkové, regionální a mikroregionální přeshraniční integrované každodenní i rekreační dopravy (např. program „EUROCESTY“, „RegioTram Nisa“) jsou v konceptu ÚP VÚC, vedle silničních spojení, navrhována i nová kolejová spojení. Navrhovaná silniční a železniční hraniční spojení jsou sledována jako veřejně prospěšné stavby. Návrh nových hraničních spojení v silniční a kolejové (železniční) dopravě uvádí následující tabulka. Stávající silniční a železniční hraniční přechody a spojení, kde dochází pouze k překvalifikování a změně druhu motorové dopravy (např. HP Hora Sv. Šebestiána; silnice I/7 – návrh na změnu přechodu pro silniční dopravu bez omezení) nejsou ve výčtu navrhovaných nových přechodů a spojení uváděny.

184

Návrh nových silničních a železničních spojení mezi ČR – Ústeckým krajem a Svobodným státem Sasko Hraniční přechod Silniční

Název Varnsdorf (Žitavská) - Grossschönau Varnsdorf (Pohraniční stráže) - Seifhennersdorf (Warnsdorfer Strasse) Varnsdorf - Seifhennersdorf Filipov - Neugersdorf Jiříkov - Neugersdorf Jiříkov - Ebersbach Fukov - Oppach Lobendava / Severní - Steinigtwolmsdorf Lobendava - Langburkersdorf * Mikulášovice/Tomášov - Sebnitz, Hertigswalde (varianta) Sněžník / Soví brána - Rosenthal / Eulenthor Krásný les - Breitenau Nová Ves v Horách - Deutschneudorf Hora Sv. Kateřiny 3 - Deutschkatharinenberg Hora Sv. Kateřiny 2 - Deutschkatharinenberg Hora Sv. Kateřiny 1 - Deutschkatharinenberg Brandov - Olbernhau Vejprty - Bärenstein České Hamry - Hammerunterwiesenthal Loučná - Oberwiesenthal (jednosměrně) Loučná - Oberwiesenthal (jednosměrně) Varnsdorf - Zittau

Dopravní cesta silnice II/264 MK

Druh motorové dopravy motor. vozidla do 3,5 t

silnice II/265 silnice III/26329 silnice III/26325 silnice II/263 silnice III/2633 silnice II/267 silnice II/266 silnice III/26512

motor. vozidla do 3,5 t motor. vozidla do 3,5 t motor. vozidla do 3,5 t motor. vozidla do 3,5 t motor. vozidla do 3,5 t motor. vozidla do 3,5 t motor. vozidla do 3,5 t motor. vozidla do 3,5 t

motor. vozidla do 3,5 t

silnice III/25852 motor. vozidla do 3,5 t dálnice D8 (součást stavby) bez omezení silnice III/5241 motor. vozidla do 3,5 t MK motor. vozidla do 3,5 t silnice III. třídy motor. vozidla do 3,5 t silnice III. třídy motor. vozidla do 3,5 t silnice III/25220 motor. vozidla do 3,5 t silnice III/224 motor. vozidla do 3,5 t silnice III/21910 motor. vozidla do 3,5 t ÚK motor. vozidla do 3,5 t MK motor. vozidla do 3,5 t Kolejové - železtrať č. 089 (součást „ReOS, NA niční gioTram“) Dolní Poustevna - Sebnitz trať č. 083 OS, NA Moldava - Holzhau trať č. 135 (součást „EuOS, NA ro-cesty“ ) Poznámka: * ze strany Svobodného státu Sasko nesouhlas – definitivní rozhodnutí je podmíněno oboustranným jednáním

Po vstupu do EU budou stávající hraniční přechody oproštěny od celní kontroly, po podpisu Schengenských dohod (předpoklad r. 2006 - 2009) současně i od pasové kontroly a nastane tak volný pohyb na všech stávajících i nově otevřených hraničních spojení v rámci EU s trvalým monitoringem pohybu.

Závěry a zásady 1.

Za hlavní dopravní osy Ústeckého kraje považovat IV. multimodální transevropský dopravní koridor jako součást evropské dopravní sítě Berlin – Praha – Budapest – Istanbul/Constanta („Labská osa“) a „Podkrušnohorskou dopravní magistrálu“ jako součást pánevní urbanizační osy kraje a regionu NUTZ II „Severozápad“ s přesahem do sousedního regionu NUTZ II „Severovýchod“.

2.

V souladu s koncepcí rozvoje dálnic a rychlostních silnic ČR územně chránit navržené a stabilizované koridory jako součást evropské dopravní sítě, vymezené v grafické části dokumentace, včetně všech souvisejících staveb a objektů:

3.

•

Dálnice D 8 v trase Lovosice – Řehlovice a Trmice – Krásný les – ČR/SRN,

•

Rychlostní silnice R6 v trase (Praha) – Bukov – Lubenec – Bošov - (Karlovy Vary),

•

Rychlostní silnice R7 v trase (Praha) – Panenský Týnec – Chomutov.

Za páteřní silniční síť nadregionálního významu, vedle dálnic a rychlostních silnic, považovat silnice I. třídy; v koordinaci s rozvojem území, jeho dopravními vztahy a širšími 185

hranice překračujícími přepravními souvislostmi jsou vybrané úseky silnic I. třídy částečně přesměrovány, v souladu se schválenou kategorizací zkapacitněny, prostorově rektifikovány a homogenizovány, v kontaktních úsecích s osídlením a obytnou funkcí území jsou přeloženy do nových obchvatových či lokálně korigovaných tras (viz VPS): •

I/13 (Karlovy Vary) - Klášterec n. Ohří – Chomutov – Most – Řehlovice (D8-MÚK) Knínice (D8-MÚK) – Děčín – Manušice/Nový Bor (I/9) s dostavbou ve čtyřpruhovém uspořádání v úseku Klášterec n. Ohří – Řehlovice včetně Kladrubské spojky a obchvatu Bíliny (varianty), v úseku Děčín – Nový Bor (MÚK-I/9) s přeložkou v nové stopě Děčín – Manušice,

•

I/7 Chomutov – Křímov - Hora Sv. Šebestiána – ČR/SRN s probíhající přestavbou trasy, variantním průchodem v prostoru Hory Sv. Šebestiána, v cílové podobě se zkapacitněním v kategorii čtyřpruhové silnice (variantně R7),

•

I/8 Kladruby (Kladrubská spojka-MÚK) - Teplice – Cínovec – ČR/SRN (Dresden), cílově s obchvatem Dubí,

•

I/9 (Praha – Mělník – Česká Lípa -) Jedlová – Rumburk – ČR/SRN,

•

I/15 Odolice – Třebenice – Lovosice – Úštěk (- Zahrádky) v úseku Odolice – Libčeves v nové trase, s prostorovou rektifikací v úseku Libčeves – Čížkovice a se zásadní přestavbou v úseku Trnovany – Úštěk – Kravaře,

•

I/27 Teplice – Litvínov – Most – Žatec – Bukov (- Plzeň – Klatovy – ČR/SRN) v úseku Teplice – Litvínov v přesměrované trase s obchvaty Duchcova a Lomu, v úseku Most – zóna Triangle (R7-MÚK) s obchvaty Havraně, Velemyšlevse, Žíželic, v úseku Žatec – Bukov (R6 – MÚK) s prostorovou rektifikací a obchvaty sídel Radíčeves, Sýrovice, Pšov, Blšany, Strojetice,

•

I/28 Louny (R7-MÚK) - Odolice prostorovou rektifikací v úseku Louny - Odolice a s napojením na přeložku silnice I/15,

•

I/30 Teplice – Přestanov - Ústí nad Labem (D8-MÚK) s prodloužením trasy ve stopě silnice I/13 v úseku Přestanov – Teplice s přeložkou v Teplicích, s doporučeným vyřazením ze silnic I. třídy na průtahu městem Ústí nad Labem (varianta 1: II. třída, varianta 2: MK – v souladu s ÚP města ÚL), v úseku Ústí n. Labem – Lovosice s doporučením změny pasportizace - součást levobřežní I/62,

•

I/62 Lovosice – Ústí n. Labem – Děčín – Hřensko – ČR/SRN s prodloužením ve stopě silnice I/30 v úseku Ústí n. Labem – Lovosice a přeložkou v Děčíně, Vilsnice. Územně chránit koridory těchto silnic včetně návrhů jejich přestavby, vymezené v grafické části dokumentace. 4.

Za významnou doplňující silniční kostru, posilující socioekonomickou stabilitu, rozvoj, mezisídelní vazby i rekreační funkce jednotlivých oblastí Ústeckého kraje s návaznostmi na dopravní sítě sousedních krajů a Saska, považovat vybrané silnice II. třídy; v dílčích úsecích respektovat a územně chránit koridory pro jejich přestavbu včetně obchvatů sídel; v souladu se schválenou kategorizací s částečným přečíslováním, prostorovou rektifikací a homogenizací, v Labském koridoru s posílením mezibřežních vazeb; •

II/613 MÚK Trmice (D8) - Ústí n. Labem (Žižkova ul.), která ve čtyřpruhovém uspořádání přebírá funkci hlavního silničního napojení krajského města na dálnici D8 a propojení s levobřežní silnicí I/62 (Lovosice –) Ústí n. Labem - Děčín – Hřensko (-Bad Schandau),

186

•

Doubravská spojka – „jihovýchodní tangenta Teplic“ ve funkci silničního propojení stávající silnice I/13 (navrhovaná jako I/30, alt.I/27) a páteřní „podkrušnohorské magistrály“ – čtyřpruhové silnice I/3 v místě tzv. Kladrubské spojky,

•

II/224, II/225, II/246 v propojení (Annaberg-Buchholz) – Vejprty - Kadaň – Žatec – Louny – Libochovice – Roudnice n. Labe (-Mělník) s přestavbou a obchvaty Kadaně, Žatce, Loun, Koštic, Libochovic, Budyně, Roudnice n. Labem s funkčním posílením navazujícího propojení Roudnice n. Labem – Štětí (silnice II. třídy se silničním mostem přes Labe a s novým kolejovým mostem pro přeložku vlečky),

•

II/226 s obchvatem Podbořan ve funkci komunikačního propojení Podbořanska a Lubenecka s přímou návazností na R6,

•

II/240, II/260 Roudnice n. Labem – Liběšice (Úštěk) – Zubrnice - Malé Březno s obchvaty Roudnice n. Labem, Polep a novými přemostěními Labe v Roudnici n. Labem a v Malém Březnu (alternativa po koruně vodního stupně Malé Březno),

•

II/261, II/268 (I/13), II/263 (Mělník) – Štětí – Litoměřice – Střekov – Malé Březno – Děčín – Česká Kamenice – Krásná Lípa – Jirkov (– Ebersbach) s přestavbou v úseku Hošťka – Litoměřice, Děčín – Ludvíkovice, Markvartice – Víska p. Lesy, Česká Kamenice, s obchvaty Rybniště, Krásné Lípy, Rumburka; v labském koridoru s posílením návazností na levobřežní komunikační síť (přestavba stávajícího mostu ve Štětí, nová přemostění v Roudnici n. Labem, Litoměřicích, alt. Malém Březně),

•

II/264 Rybniště – Varnsdorf (- Grossschönau) s obchvatem Jiřetína p. Jedlovou, mimoúrovňovými křížením s železniční dráhou a novým silničním propojením na saskou silniční síť,

•

II/266 (Seifhennersdorf -) Rumburk – Šluknov – Lobendava (- Neustadt in Sachsen – Dresden) s obchvaty Rumburka, Šluknova a obnoveným silničním propojením Lobendava - Neustadt in Sachsen,

•

II/268 (I/13) úsek Česká Kamenice – Nový Bor v trase původní silnice I/13,

•

Silnice II. a III. třídy v trase Boží Dar – Křímov – Pohraničí – Kalek - Brandov – Mníšek – Fláje – Mikulov – Cínovec – Fojtovice – Krásný les – Petrovice – Tisá – Sněžník - Děčín s dostavbou propojovacích úseků Měděnec - Rusová, Moldava-nad Křížkem, Svahová, s úpravou a doplněním vhodnou vybaveností pro posílení přepravní funkce pro motorovou a nemotorovou dopravu v koridoru rekreační hřebenové silnice, tzv. „Krušnohorské magistrály“.

5.

Mimo uvedené silnice kvalitativně rozvíjet i ostatní silnice II. a vybrané silnice III. třídy, vymezené v grafické části dokumentace,jež mají nezastupitelný význam v obsluze širšího území;

6.

Územně chránit koridor vysokorychlostní tratě (VRT) s přechodovou stanicí Ústí nad Labem - Chabařovice, jako součást IV. multimodálního transevropského koridoru, s nezbytnou územní a prostorovou koordinací trasy s ostatními dopravními sítěmi a zařízeními v prostoru Lovosic, Roudnice n. Labem, Teplic a Ústí n. Labem.

7.

Za páteřní železniční síť nadregionálního významu považovat I. a IV. tranzitní železniční koridor, tvořený modernizovanou dvojkolejnou celostátní tratí č. 098, 090 Dolní Žleb – Děčín – Ústí n. Labem - Kralupy n. Vltavou (-Praha), jež je součástí kolejového spojení Berlin – Děčín – Praha – Brno – Vídeň v ose IV. multimodálního transevropského koridoru a dvojkolejnou železniční trať č. 140, 130 (Cheb – Karlovy Vary -) Chomutov – Most – Teplice – Ústí n. Labem – Děčín, součást tzv. „podkrušnohorské magistrály“ s postupnou modernizací včetně přestavby žst. Teplice v Čechách a Chomutov.

187

8.

U doplňujících celostátních tratí s přeshraničními a mezikrajskými návaznostmi č. 081, 089 Děčín – Benešov n. Ploučnicí – Varnsdorf (- Zittau – Liberec) /Rumburk (-Ebersbach) a č. 082 Benešov n. Ploučnicí – Police, Žandov (Česká Lípa – Liberec) optimalizovat a elektrizovat.

9.

Celostátní železniční trať č.137 Chomutov – Vejprty (- Cranzahl) respektovat v trase přeložky Chomutov – Černovice s mimoúrovňovým křížením kapacitní silnice I/13, v dílčích traťových úsecích revitalizovat; žst. Vejprty modernizovat.

10. Regionální tratě č. 084, 083 Rumburk / Krásná Lípa – Mukulášovice – Dolní Poustevna (-Sebnitz – Bad Schandau) v dílčích tratových úsecích revitalizovat; v přeshraničním spojení Dolní Poustevna – Sebnitz územně respektovat koridor pro obnovu kolejového propojení na síť DB jako součást kolejového propojení euroregionů systémem EGRONETT v ose Jeleni Gora – Liberec – Zittau – Varnsdorf – Dolní Poustevna - Bad Schandau – Dresden/Děčín (podpora hospodářského, sociální a rekreačního rozvoje Šluknovského výběžku). 11. Regionální trať č. 135 Most – Louka u Litvínova – Moldava (- Holzhau – Freiberg – Chemnitz) v dílčích tratových úsecích revitalizovat; v přeshraničním spojení Moldava Holzhau územně respektovat koridor pro obnovu kolejového propojení na síť DB jako součást česko-saského projektu EURO-CESTY s přímým přeshraničním propojením průmyslových, sídelních a turistických oblastí v českém a německém příhraniční v ose Žatec – Most – Moldava v Krušných horách – Holzhau – Freiberg – Chemnitz (provozování lehkých kolejových vozidel). 12. Stávající regionální tratě považovat za stabilizované s cílem maximálního zapojení do systému integrované osobní a nákladní dopravy. 13. Pro systémové posílení a zkvalitnění veřejné dopravy a dopravní obslužnosti územně respektovat koridor pro vedení lehké kolejové dopravy (EUROTRAM) v ose Most – Žatec s obsluhou průmyslové zóny JOSEPH a TRIANGLE jako součást dálkového kolejového přeshraničního propojení Žatec – Most – Litvínov – Moldava v Krušných horách Freiberg – Chemnitz (projekt EURO-CESTY). 14. Pro posílení tratě č. 132 v systému IDS s vazbou na Teplice sledovat nové kolejové propojení tratí č. 132 a 130 ve spojení žst. Krupka – žzst. Proboštov 15. Obnovení lehkého kolejového propojení pro každodenní i rekreační kolejovou dopravu v ose Bílina – Ledvice – Duchcov – Oldřichov u Duchcova 16. Dostavba a obnova železniční dráhy v systému lehké kolejové dopravy v úseku Zubrnice – Úštěk pro rekreační účely s návaznostmi na muzejní aktivity a síť turistických pěších a cyklistických tras (součást muzejní dráhy Velké Březno – Úštěk). 17. V souladu s podporou veřejné dopravy a jejích alternativních forem územně stabilizovat a respektovat podmínky pro lanovou nadzemní dráhu Litvínov – Klíny, zpřístupňující hřebenové partie Krušných hor, včetně rekreačně turistických návazností na „Krušnohorskou magistrálu“. 18. S cílem podpory alternativních forem kolejové dopravy pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu obnovit bývalou trať Velké Březno – Zubrnice – Úštěk („muzeální dráha“) 19. Zachovat stávající vlečkový systém v rozsahu potřebném pro zajištění provozu produktivních průmyslových a přepravně - komerčních kapacit; vlečkovou kolej Hněvice – Štětí

188

přeložit do nové trasy s novým přemostěním Labe a uvolněním stávajícího společného mostu pro silniční dopravu. 20. Pro obsluhu a zpřístupnění strategické průmyslové zóny a připravovaného dopravního terminálu TRIANGLE nákladní železniční dopravou územně respektovat koridor pro přestavbu a modernizaci stávající železniční vlečky žst. Postoloprty – bývalé letiště Žatec. 21. Územně respektovat plochu pro logistický terminál Lovosice s návaznostmi na multimodální transevropský koridor sítě TEN s předpoklady začlenění jako součást sítě dopravně zbožových center EU, vázané na dálnici D8 Berlin – Praha – Vídeň, I. a IV. tranzitní železniční koridor, vysokorychlostní trať a Labskou vodní cestu s přístavem Lovosice. 22. Územně chránit a respektovat koridor pro technické řešení ke zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku Ústí n. Labem, Střekov – Děčín - státní hranice ČR/SRN s respektováním podmínek ochrany životního prostředí, evropsky významných lokalit a ptačích oblastí, se zohledněním požadavků na provozování vodní dopravy v celém splavném úseku ČR - SRN, na míru ekonomické efektivity a dopravní účinnosti. 23. Územně chránit plochu pro rozšíření veřejného přístavu Lovosice jako součást dopravního terminálu Lovosice (a součást sítě dopravně zbožových center EU). 24. Respektovat stávající veřejná a neveřejná letiště s vyhlášenými výškovými ochrannými pásmy Roudnice nad Labem (vyhlášení OP v řízení), Chomutov, Raná, Žatec-Macerka, Panenský Týnec, Most, Ústí n. Labem; u stávajícího letiště Roudnice n. Labem respektovat záměr na získání statutu mezinárodního veřejného letiště, u letiště Panenský Týnec statutu veřejného vnitrostátního letiště. 25. Respektovat územní ochranu pro prodloužení vzletové a přistávací dráhy veřejného vnitrostátního letiště Most, respektovat záměr na získání statutu veřejného mezinárodního letiště. 26. Územně chránit plochu pro navrhované letiště Ústí n. Labem, Kvítkov s nutností prověření vlivů provozu letecké dopravy na klidovou oblast a lázeňskou funkci Lázní Teplice. 27. Respektovat stávající heliport záchranné letecké služby v areálu Masarykovy nemocnice v Ústí n. Labem; sledovat začlenění letiště Roudnice n. Labem do systému záchranné letecké služby Ústeckého kraje. 28. Schválené koridory cyklistických tras I. – III. třídy, jež jsou součástí provázané sítě cyklistických tras Evropy (EUROVELO – koridor 7 „Middle Europe Route Kodaň – Malta) a ČR, postupně územně korigovat a v dílčích úsecích stabilizovat jako samostatné cyklistické stezky segregované od motorové dopravy; v rámci rozvoje rekreace, turistiky a cestovního ruchu Ústeckého kraje vytvářet podmínky pro zapojení cyklistických stezek do programu Greenways, z nadřazených prioritně: •

Cyklistická stezka Labská - součást sítě EUROVELO (program Labská vinařská cesta),

•

Cyklistická stezka Most – Doksy,

•

Cyklistická stezka Ohře (program „Chmelovelo“),

•

Krušnohorská magistrála s návaznostmi na Sasko.

29. Systém dálkových a regionálních tras v programu Greenways doplňovat o atraktivní mikroregionální a lokální trasy a stezky s návaznostmi na místní kulturně - historické, přírodní a rekreační zajímavosti. 30. Pro rozvoj pěší turistiky v evropských souvislostech respektovat koridory dálkových tras E3 a E10, procházející územím Ústeckého kraje. 189

31. Na úseku státní hranice mezi Ústeckým krajem a Svobodným státem Sasko územně respektovat nově navrhovaná silniční a železniční propojení vymezená jako veřejně prospěšné stavby, u silniční sítě vyplývající z oboustranně přijaté koncepce silničních spojení po vstupu do EU jako základ rozvoje a přirozené provázanosti obou příhraničních regionů.

190

6.2. Energetika a telekomunikace 6.2.1. Energetika a) Koncepční východiska ÚP VÚC Popis současného stavu energetické infrastruktury uvedený v průzkumech a rozborech ÚP VÚC Ústeckého kraje byl aktualizován a doplněn. Téměř celá grafická část průzkumů a rozborů ÚP VÚC byla přepracována z důvodu dostupnosti přesnějších a aktuálnějších informací. Při zpracování konceptu ÚP VÚC byly k dispozici nové podkladové materiály, zejména Územní energetické koncepce Ústeckého kraje zpracovaná v 3/2004 firmou Tebodin Praha a Návrh integrovaného krajského programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidu dusíku Ústeckého kraje (4/2003, rovněž firma Tebodin). Dalším zásadním materiálem, který ovlivňuje navrhované řešení, je schválená Státní energetické koncepce ČR (dále SEK). Pro řešení byla použita řada dalších dílčích podkladových materiálů (Propojovací vedení 110 kV N. Bor – Varnsdorf, dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí, Koncept územní energetické koncepce města Ústí n.L., Chomutova, Územní energetická koncepce města Most, Studie možností lokalizace větrných elektráren v Krušných horách Teren Design s.r.o. Teplice, 2004). Problematika řešení úseku energetiky zásadním způsobem ovlivňuje naplnění základního cíle ÚP VÚC Ústeckého kraje - zvýšení kvality a ozdravění životního prostředí jak krajiny tak sídel na průměrnou evropskou úroveň jako limitující podmínky pro dosažení všech ostatních cílů (stability obyvatelstva, restrukturalizace ekonomické základny, rehabilitace lázeňství, rozvoje turistiky aj.) Energetická infrastruktura se výrazně podílí na kvalitě životního prostředí – zejména ovzduší v kraji, které i přes výrazné zlepšení patří k nejhorším v Evropě. Cestu ke zlepšení kvality ovzduší je třeba vidět ve snižování spalovacích procesů, podstatném zvýšení energetické účinnosti při energetických transformacích, snížením energetické náročnosti HDP (je 2 x větší než v EU), hospodárném využívání energií při vytápění a používání ostatních spotřebičů. Za velmi důležité je třeba považovat náhradu pevných paliv užívaných v malých zdrojích za ušlechtilé energie.

b) Souvislost těžby hnědého uhlí a elektroenergetiky Těžba hnědého uhlí a výroba elektřiny představují řetězec problémů na jehož konci stojí vyprodukovaná nejušlechtilejší (a také nejdražší) forma energie. Elektrická energie je zbožím zvláštního druhu, nedá se skladovat bez dalších ztrátových energetických transformací, jeho nabídka a poptávka na trhu musí být v každém časovém okamžiku vyrovnána. Rozsah těžby uhlí a další energetická transformace na elektřinu je tedy bezprostředně daná poptávkou na trhu. V Ústeckém kraji jsou koncentrovány elektroenergetické zdroje a jejich produkce výraz-

191

ně převyšuje nejenom potřebu Ústeckého kraje. Celková výroba elektřiny na území státu rovněž převyšuje potřebu ČR. Přebytky elektřiny jsou vyváženy mimo republiku, v roce 2003 bylo vyvezeno 19,5% z celkové výroby, v roce 2004 pak 20%. Vzhledem k velké energetické závislosti EU na dovozu energií, lze i do budoucnosti předpokládat silné proexportní tlaky. Připravovaný liberalizovaný trh s elektřinou rovněž export umožní. Do diskuse o rozsahu těžby hnědého, která je v Ústeckém kraji omezena územně ekologickými limity vyhlášenými usnesením vlády ČR č. 444/91, zasáhlo schválení SEK. SEK preferuje optimální využití všech vytěžitelných zásob hnědého uhlí a dalších paliv, které se nacházejí na jeho území. Význam „optimálního využití“ je třeba přesněji definovat. Jeho výklad by měl obsahovat zásadu minimalizace vývozu elektřiny (saldo vývozu a dovozu rovné nule) mimo území ČR a postupné snižovaní energetické náročnosti HDP. Pozitivními důsledky bude zmenšení množství odpadů z výroby elektřiny, příspěvek ke zlepšení kvality ovzduší a tím i zdraví obyvatelstva, menší rozsah a pomalejší tempo narušení krajiny těžbou. Časové prodloužení využívání ložisek pak bude mít vliv na snížení energetické závislosti státu v budoucnu, což je v SEK definováno jako cíl s velmi vysokou prioritou. Minimalizace těžby uhlí musí odpovídat z pohledu těžebních společností ještě ekonomické těžbě. Varianta výkladu „optimálního využití“ který by vedl likvidaci dalšího osídlení a který by způsobil řadu územních škod a problémů, mj. i v oblasti energetické infrastruktury (likvidace a náhrada nadřazených energetických liniových staveb), není v současné době pro veřejnost v Ústeckém kraji přijatelná. Omezením platnosti usnesení o územně ekologických limitech do roku 2005 vzniká potřeba jejich potvrzení nebo nového vymezení. Základní otázkou je poptávka po dodávkách elektřiny. Její řešení má nadregionální a vzhledem k vývozu elektřiny i nadnárodní význam. O souvislostech celorepublikového významu musí rozhodnout pouze orgány státní správy. Skutečná výroba elektřiny v letech 2002 až 2004 v ČR a její vývoz TWh, rok výroba netto vývoz dovoz saldo vývoz %

2002

2003

2004

76,348 16,580 5,193 - 11,387 14,910

83,227 20,308 4,095 - 16,213 19,480

77,919 25,493 9,776 - 15,717 20,17

Zdroj: ČSÚ

Exportu elektřiny odpovídá pro jednotlivé roky následující těžba hnědého uhlí (0,8 kg/kWh): rok 2002 …………………… 9,11 mil. t (24% z celkové těžby v SHP) rok 2003 …………………… 12,97 mil. t (34% z celkové těžby v SHP) rok 2004 …………………… 12,57 mil. t (33% z celkové těžby v SHP)

192

c) Státní energetická koncepce Státní energetická koncepce (SEK) byla schválena 10.3.2004 vládním usnesením č. 211/2004 a novelizovaná v prosinci 2004. Časovým horizontem je rok 2030. Z původně 6ti variant byla vybrána tzv. „zelená varianta“, která respektovala připomínky MŽP. Základní vizí této koncepce jsou dosažení maximální energetické nezávislosti, dosažení maximální bezpečnosti zdrojů energie, zajišťování udržitelného rozvoje SEK rovněž podrobně definuje cíle, kterých má být dosaženo. Dále jsou uvedeny pouze cíle vysokou a velmi vysokou prioritu, které se bezprostředně dotýkají územní problematiky Ústeckého kraje a vlivu na jeho životní prostředí. Cíle s velmi vysokou prioritou : ¾

Preference optimálního využití všech vytěžitelných zásob hnědého uhlí a dalších paliv, které se nacházejí na jeho území, při dodržování hledisek ochrany přírody a životního prostředí.

¾

Podpora využívání všech zdrojů energie, které lze dlouhodobě reprodukovat a jejichž používání přispěje k ochraně životního prostředí. Preferovat se budou všechny typy obnovitelných zdrojů (sluneční energie, energie větru a vodních toků, geotermální energie, biomasa pro výrobu elektřiny i tepla) a rovněž využití druhotných zdrojů energie a alternativních paliv v dopravě.

¾

Snížení vysoké energetické a elektroenergetické náročnost tvorby HDP. Preference takové struktury ekonomiky, takové technologie výroby a procesy, které maximálně zhodnotí spotřebovanou energii přidanou hodnotou.

Cíle s vysokou prioritou : ¾

maximalizace úspor tepla ve všech budovách, zde je největší potenciál úspor energie za přijatelných investičních nákladů.

¾

optimalizace podílu jaderné energetiky na výrobě elektřiny při respektování nezbytných požadavků na bezpečnost provozu, plněním tohoto cíle dojde ke snížení produkce skleníkových plynů.

¾

minimalizace emisí poškozujících životní prostředí prosazováním nejlepších dostupných technik (trvalé snížení látek tuhých, kapalných i plynných).

¾

dokončení transformačních opatření (cíl směřující k plné adaptaci na tržně orientovaný model energetického hospodářství rozvíjený v EU)

¾

minimalizace cenové hladiny všech druhů energie. Vytvoření vysoce konkurenčního prostředí ve výrobě a distribuci všech druhů energie, čímž ve střednědobém a dlouhodobém horizontu dojde k nastavení a udržování nízké cenové hladiny. Opatření k minimalizaci růstu cen paliv a energie jsou důležitá mj. i proto, že podíl výdajů domácností na pořízení paliv a energie v jejich celkových výdajích jsou v ČR vyšší než v zemích EU.

193

¾

optimalizace zálohování zdrojů energie, vytvoření takového regulačního a podnikatelského prostředí, které bude vytvářet předpoklady pro operativní volbu dodavatele energie a s tím spojenou nižší závislostí na jednom konkrétním dodavateli.

Níže uvedené tabulky dávají přehled o plánované spotřebě energií, těžbě uhlí, výrobě elektřiny, využití obnovitelných zdrojů, dovozní energetické závislosti ČR a plnění indikativních cílů SEK.

Pravděpodobná výše a struktura výroby elektřiny TWh celkem v tom: hnědé uhlí černé uhlí ostatní tuhá paliva plynná paliva kapalná paliva jaderné palivo obnovitelné zdroje

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

73,73

78,20

82,37

80,85

84,95

87,49

89,17

43,06 8,94 0,14 4,69 1,59 13,59 1,71

38,27 5,18 0,06 3,66 0,84 26,04 4,16

37,30 5,58 0,10 4,56 0,62 26,04 8,17

32,76 5,26 0,10 6,25 0,60 26,04 9,84

31,72 7,79 0,07 7,27 0,48 26,04 11,58

28,86 6,36 0,06 7,37 0,41 30,24 14,20

28,46 4,34 0,06 6,46 0,34 34,44 15,06

Vývoj instalovaného výkonu elektráren (mimo obnovitelných zdrojů) palivo

výkon (MW)

hnědé uhlí

inst. výkon celkem zbytkový výkon nově postavený výkon černé uhlí inst. výkon celkem zbytkový výkon nově postavený výkon zemní plyn inst. výkon celkem zbytkový výkon nově postavený výkon jaderné pali- inst. výkon celkem vo zbytkový výkon nově postavený výkon inst. výkon celkem ČR

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

7 854 7 854 0 2 415 2 415 0 471 471 0 1 765 1 765 0 12 505

7 360 7 290 70 2 399 2 129 270 954 428 527 3 722 1 760 1 962 14 435

6 273 6 203 70 2 299 2 029 270 1 023 397 627 3 722 1 760 1 962 13 317

5 491 3 721 1 770 1 457 1 187 270 1 152 337 815 3 722 1 760 1 962 11 822

5 056 1 494 3 562 1 966 989 977 1 172 157 1 015 3 722 1 760 1 962 11 916

4 530 393 4 137 1 627 650 977 1 297 117 1 180 4 322 1 760 2 562 11 776

4 528 391 4 137 1 127 150 977 1 276 25 1 251 4 922 1 760 3 162 11 853

Pravděpodobná výše a struktura konečné spotřeby energie PJ celkem v tom: hnědé uhlí černé uhlí + koks ostatní tuhá paliva plynná paliva kapalná paliva elektřina teplo obnovitelné zdroje úspory

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

1 027

1 079

1 134

1 169

1 187

1 211

1 210

51 83 8 271 246 173 180 15 0

40 85 7 326 227 186 184 12 11

42 84 7 309 252 202 197 18 24

39 84 7 299 238 227 216 21 38

25 78 7 308 220 253 231 22 44

31 80 6 311 213 261 245 20 44

26 77 6 316 207 253 244 19 63

194

Centralizovaná výroba tepla – struktura výroby podle primárních zdrojů energie v PJ hnědé uhlí černé uhlí + koks ostatní tuhá paliva plynná paliva kapalná paliva jaderné palivo obnovitelné zdroje celkem

2000 90 36 1 40 16 0 1 185

2005

2010

66 36 0 42 6 0 33 184

2015

67 25 1 39 4 0 56 193

2020

76 28 1 38 4 0 64 212

2025

74 31 0 41 4 0 75 225

2030

63 25 0 41 3 0 105 237

60 21 0 40 2 0 109 233

Obnovitelné zdroje energie a) Výše a struktura spotřeby druhotných a obnovitelných zdrojů energie PJ biomasa druhotné teplo další obnovitelné zdroje odpady celkem

2000 18 20 6 0 44

2005

2010

62 20 9 2 93

2015

121 20 13 5 159

2020

146 20 14 7 187

2025

173 20 15 7 215

2030

228 20 14 7 269

242 20 13 8 283

b) Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (TWh) TWh biomasa MVE vítr fotovoltaika bioplyn

2000 0,01 0,52 0,01 0,00 0,01

2005

2010

1,60 0,80 0,57 0,00 0,01

2015

4,86 1,05 0,93 0,00 0,01

2020

6,32 1,05 1,01 0,00 0,01

7,81 1,05 1,25 0,00 0,01

2025

2030

10,25 1,05 1,44 0,01 0,01

10,96 1,05 1,44 0,01 0,16

2025

2030

Pravděpodobné těžby uhlí (mil. tun) Černé uhlí těžba celkem Hnědé uhlí těžba celkem

2000

2005

2010

2015

2020

14,82

12,99

11,41

2000

2005

2010

2015

9,18

2020

8,60

2025

5,57

2030

3,57

49,46

44.94

44,58

42,01

40,48

35,88

32,59

Plnění indikativních cílů státní energetické koncepce: a) energetická náročnost tvorby HDP (MJ/Kč HDP)

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

1,212

1,053

0,889

0,743

0,623

0,538

0,454

b) emise Limit 2010 CO2 (mil. tun/rok) NOx (tis. tun/rok) SO2 (tis. tun/rok) CO (tis. tun/rok)

151 286 265

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

126 397 264 656

113 296 214 603

110 273 222 595

105 277 210 552

103 275 185 456

95 270 170 458

89 265 159 410

c) význam obnovitelných zdrojů energie (% z btto spotřeby elektřiny)

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

2,7

6,2

11,3

12,1

12,9

15,4

16,8

195

d) dovozní energetická závislost ČR (údaje v %)

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

32,1%

41,2%

42,3%

45,9%

48,6%

53,0%

57,8%

Poznámka: Dovozní energetická závislost poroste rychleji než v zemích EU.

e) dopady do zaměstnanosti v energetických sektorech zaměstnanci úbytky (za 30 let celkem 38 620)

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

72 820

59025 13795

53845 5180

48180 5665

45880 2300

39965 5915

34200 5765

2005

2010

2015

2020

2025

2030

390 641 39 291

574 568 38 832

671 801 36 737

680 260 43 569

586 442 45 622

511 713 42 429

f) Investice (diskontované investiční náklady) mil. Kč celkem v tom elektroenergetika

2000

V příloze SEK je uvedena SWOT analýza, která se zabývá silnými a slabými stránkami energetické koncepce, uvádí příležitosti a ohrožení. Energetický a důlní průmysl má zejména vliv za životní prostředí v Ústeckém kraji – v kapitole „ohrožení“ je konstatováno, že ČR nemá dnes aktuální problémy s plněním současných závazků snížení emisí. Vážným problémem by se však mohl stát přechod z měření absolutní produkce emisí na měrné emise. V měrných emisích řady škodlivin patří České republice prvenství v Evropě.

d) Územní energetická koncepce Ústeckého kraje Územní energetická koncepce Ústeckého kraje (3/2004 Tebodin Praha) navrhuje řadu opatření řešení energetického hospodářství území. Mezi opatření strategického a koncepčního charakteru řadí: ¾

zpracování, či aktualizace energetických koncepcí dle zákona č. 406/2000 Sb. statutárních měst a dále pro katastrální území obcí s rozšiřitelnou působností. Cílem ÚEK je zajištění kontinuity postupu navrženého v ÚEK kraje pro jednotlivá katastrální území.

¾

zpracování, či aktualizace ÚEK pro tyto územní energetické obvody: Bílina, Děčín, Chomutov, Kadaň, Litoměřice, Litvínov, Louny, Lovosice, Podbořany, Roudnice n.L., Rumburk, Teplice, Ústí n.L., Varnsdorf, Žatec.

¾

zpracování koncepce možností využití obnovitelných zdrojů v Ústeckém kraji. Tato koncepce by měla stanovit konkrétní podmínky pro využívání OEZ v jednotlivých územních lokalitách.

¾

zpracování výsledků aktualizace SEK podle zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií pro podmínky Ústeckého kraje (provádí se každé 2 roky).

Mezi další hlavní opatření, které je nezbytné realizovat pro naplnění stanovených cílů ÚEK patří: opatření územně plánovací, opatření k realizaci zvýšení hospodárnosti užití energie, opatření k využití obnovitelných zdrojů energie, opatření k zajištění územního rozvoje kraje, opatření k zajištění spolehlivosti zásobování energií.

196

Trendy vývoje poptávky po energii na území Ústeckého kraje trend vývoje poptávky po energii

sektor počet obyvatel bytová sféra terciální sféra průmyslová sféra územní rozvoj

rok 1990 - 2002

rok 2002 - 2022

stagnace stagnace mírný úbytek velký úbytek stagnace

stagnace, mírný pokles mírný přírůstek stagnace, mírný přírůstek stagnace mírný přírůstek

Zdroj : ÚEK ÚK

Dostupnost obnovitelných zdrojů - realistický pohled na aplikační možnosti zdroj energie

instalovaný výkon

pokrytí energetické potřeby

celkové investiční náklady

MW

GJ /rok

tis. Kč

využití biomasy nasazení tepelných čerpadel využití energie větru přímé využití slunečního záření využití vodní energie obnovitelné zdroje celkem

228 125 456 100 100 1 009

974 636 621 900 2 332 800 240 300 648 000 4 817 636

912 000 3 966 400 22 000 000 2 883 600 5 000 000 34 762 000

Zdroj : ÚEK ÚK

Potenciál využití obnovitelných zdrojů energie byl studován jednak z hlediska disponibility primárních obnovitelných zdrojů v předmětném území a jednak z hlediska jejich konkrétní využitelnosti vzhledem k potřebám v různých částech území Ústeckého kraje. Výsledkem obou pohledů je reálný potenciál užití obnovitelných zdrojů na území Ústeckého kraje. Celkový přehled v členění podle jednotlivých forem energie je doplněný očekávanými investičními náklady nezbytnými pro jeho využití. Lze konstatovat, že na území Ústeckého kraje existuje poměrně významné množství dosud nevyužitých obnovitelných zdrojů energie. Jejich užití je vhodné jak z hlediska snižování dopadů na životní prostředí, tak z hlediska samostatnosti území kraje při zásobování energií a z hlediska tvorby nových pracovních míst na území kraje.

Vliv navržené ÚEK na životní prostředí Ze tří navržených scénářů se jako nejvhodnější jeví „vysoký scénář“. Jeho realizací dojde k poklesu emisí všech sledovaných látek v průměru o 20% oproti stávajícímu stavu (pozn.: dle názoru zpracovatele ÚP VÚC a níže uvedené tabulky se jedná o snížení ve výši pouze 4 %). Nejméně příznivě se situace bude vyvíjet v oblasti tuhých látek (PM10), což je způsobeno nárůstem spalování biomasy v malých energetických zdrojích. látka tuhé látky SO2 NOx CO VOC CO2

výchozí stav

vysoký scénář

vysoký scénář

t/rok

t/rok

%

4 312 86 314 56 974 17 547 7 131 26 795 404

4 524 82 326 54 562 16 790 6 861 25 735 524

Zdroj : ÚEK ÚK

197

105 95 96 96 96 96

Regulativy pro stanovení způsobu energetického zásobování územních jednotek Stanovené regulativy jsou uvedeny pro každou obec (město) v rozsáhlé tabulce, kde jsou definovány přípustné energie, podmíněně přípustné a nepřípustné. Tyto regulativy nejsou plně použitelné pro potřeby územního plánu (měst a obcí) vzhledem k jejich velké variabilitě. Územní plán vyžaduje ve svém konečném návrhu vždy invariantní řešení. Energetická koncepce je vždy vztažena na katastr obce (města), kde se obvykle nachází další sídla s odlišnými podmínkami pro návrh energetické koncepce. Bližší specifikace bude možná až po upřesnění vstupních energetických dat získaných v terénu (zpracování energetických koncepcí nižších řádů).

Vazba energetického průmyslu Ústeckého kraje na Státní energetickou koncepci Tato problematika v ÚEK ÚK řešena není. Jde zejména o výstavbu (nebo obnovu) zdrojů elektřiny ve vazbě na budoucí poptávku po elektřině a odpovídající rozsah důlní činnosti.

e)

Výroba elektřiny v uhelných elektrárnách, rozvojové záměry

Výroba elektřiny v elektrárnách a.s. ČEZ na území Ústeckého kraje dle údajů z průzkumů a rozborů ÚP VÚC Ústeckého kraje: Celková svorková výroba el. energie v elektrárnách ČEZ, a.s. (MWh) Rok

EPOČ

1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999

7 096 420 6 242 352 5 552 359 5 966 086 4 837 097 4 849 199 5 758 986 5 921 906 6 464 574 6 292 518 5 559 228

ELE 1

ELE 2

774 477 0 788 999 1 040 599 1 170 361 1 043 466 1 198 755 1 092 702 729 608 1 017 190 0

ELE 3

2 010 675 2 594 540 2 279336 1 328 961 1 292 699 1 163 131 1 173 526 1 271 294 1 237 138 1 505 479 999 230

512 874

EPRU 1

EPRU 2

2 209 844 2 387 343 1 646 838 1 759 517 2 116 883 1 708 148 2 237 730 2 374 220 2 287 170 2 166 360 1 999 610

6 470 730 6 124 310 6 388 090 5 999 730 5 500 380 5 658 690 4 513 020 5 987 020 5 517 620 5 425 980 5 582 310

ETU 1

ETU 2

3 181 239 2 777 442 1 658 441 1 556 640 1 474 559 1 223 235 1 259 371 1 204 731 1 395 579 990 679 0

3 597 630 3 396 760 3 060 890 2 936 870 3 243 340 3 519 510 3 675 020 3 968 910 4 029 000 4 709 680 4 871 180

Zdroj : průzkumy a rozbory ÚP VÚC Ústecký kraj

Novější údaje o výrobě elektřiny v elektrárnách a.s. ČEZ na území kraje jsou převzaty z ÚEK Ústeckého kraje. Časový údaj o roku výroby zjištěn nebyl. Výroba el. energie v elektrárnách ČEZ, a.s. EPOČ

ELE 2 + ELE 3

EPRU 1 + EPRU 2

ETU

celkem

5 540 GWh

1 853 GWh

8 675 GWh

5 277 GWh

21 345 GWh

Zdroj : ÚEK ÚK

Vývoz a dovoz elektřiny rok

dovoz el. do ČR

vývoz el. z ČR

198

saldo ČR

2002 2003 2004

TWh

TWh

TWh

5,193 4,095 9,776

16,580 20,308 25,493

- 11,387 - 16,213 - 15,717

Zdroj : ČSÚ

Výhledové záměry a.s. ČEZ Potřeba nového výkonu, případně náhrada stávajícího, s ohledem na nárůst spotřeby elektrické energie, je předpokládána až po roce 2015 a měla by být řešena v rámci stávajících elektráren a lokalit v nichž jsou umístěny. Společnost ČEZ a.s. v současné době zpracovává strategický plán, jehož schválení se předpokládá v roce 2005. Jeho promítnutí až do konkrétních lokalit bude k dispozici asi v roce 2006. Do této doby musí být ze strany těžebních společností vyjasněno zajištění paliva pro obnovené zdroje elektřiny, jejichž fyzická životnost se předpokládá 40 let (v případě modernizovaných elektráren je toto časové období kratší). Instalovaný výkon elektráren bude úměrný roční těžbě hnědého uhlí a bude bezprostředně ovlivněn stanovením územních limitů těžby. U některých elektráren na spalování fosilních paliv může při jejich modernizaci nebo výstavbě nových bloků dojít k požadavku na zábor území v jejich bezprostředním okolí (bude známo až v roce 2006). Pro případnou výstavbu elektrárny se jeví výhodná lokalita bývalé elektrárny Tušimice I. Tento pozemek je v majetku a.s.ČEZ a lze využít stávající infrastrukturu rozvodů elektřiny. Vyvedení výkonu do soustavy 400 kV je možné po linkách vybudovaných v trasách starých nevyužívaných vedení. V současné době je již rozhodnuto o přestavbě elekrárny Tušimice II. Prodloužení životnosti elektrárny odpovídá provozu lomu Libouš v rámci navrhovaných územně ekologických limitů lomu s předpokladem těžby uhlí do roku 2035. Dále bylo rozhodnuto o výstavbě nového zdroje elektrárny Počerady, který nahradí dožívající zdroje elektrárny Počerady I a II. Elektrárna Počerady využívá jako paliva především uhlí z lomu Vršany, jehož odhadovaná životnost je dostatečná - přesahuje rok 2050. Dle posledních dostupných informací se zvažuje výstavba nové elektrárny v Ledvicích a obnova elektrárny Prunéřov II.

Ostatní záměry výstavby zdrojů elektřiny Předpokládá se výstavba paroplynové špičkové elektrárny o výkonu 220 MW v Úžíně. Tento zdroj je již vyprojektován, jeho výkon bude vyveden nově vybudovaným vedením do systému 220 kV. Záměr výstavby elektrárny ohlásila MUS a.s. O její výstavbě bude rozhodovat vláda společně s Energetickým regulačním úřadem. Bližší údaje o výkonu nejsou známé, předložen byl pouze výběr lokality a to v 5-ti uvedených variantách (Ervěnice, úpravna uhlí Herkules, Bylany – Hrabák, Vrskmaň, Kopeček). Uvažovaná realizace elektrárny je však závislá na časovém výhledu a výši těžby hnědého uhlí v lomu ČSA. ÚP VÚC Ústeckého kraje vyhodnotil dvě varianty dalšího postupu těžby lomu ČSA. Doporučena byla varianta A respektující územně ekologické limity těžby s předpokladem ukon-

199

čení těžby kolem roku 2017. Toto navrhované řešení zřejmě neumožňuje uvedený záměr realizovat. Ve variantě B bylo prověřováno pokračování těžby lomu do II. etapy s časovým horizontem roku 2060. Toto řešení, které by pravděpodobně záměru vyhovělo, ÚP VÚC Ústeckého kraje - koncept nedoporučil, protože by znamenalo likvidaci významného osídlení a způsobilo by řadu dalších územních škod a problémů (podrobné vysvětlení podáno v části B.4 Návrh uspořádání území).

f)

Možnosti využití obnovitelných zdrojů, odpadní teplo

Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů poskytne těmto zdrojům vyšší podporu a zejména dá investorům garanci, že výnosnost zdrojů jim bude zachována po dobu 15 let. Tato opatření mění postavení obnovitelných zdrojů v porovnání s ostatními energetickými zdroji. ÚEK ÚK doporučuje zpracování koncepce možností využití obnovitelných zdrojů v Ústeckém kraji. Tato koncepce by měla stanovit konkrétní podmínky pro využívání OEZ v jednotlivých územních lokalitách. SEK definuje využití všech obnovitelných zdrojů jako cíl s velmi vysokou prioritou. V roce 2030 má být vyráběno 16,8% elektřiny z obnovitelných zdrojů (v roce 2015 12,1%). Obdobně vysoké cíle jsou definovány v oblasti využití biomasy. Energie získané z obnovitelných zdrojů jsou však výrazně dražší, jejich konkurenceschopnost vyřeší pouze dotace.

Větrná energetika V současné době je v Ústeckém kraji na hřebenech Krušných hor provozováno pouze několik dále uvedených větrných elektráren (VTE) – 1 VTE o výkonu 1,5 MW (Nová Ves) a 3 VTE o výkonu 3 x 600 kW (Loučná). Zatím nejsou z hlediska ekonomiky provozu větrných elektráren v Krušných horách žádné zkušenosti. Dnes již snesená větrná elektrárna (315 kW) provozovaná v letech 1994 – 1999 na Dlouhé Louce byla velice poruchová a nedává spolehlivá data o ekonomice provozu. V nejlepším provozním roce bylo její využití 11%ní. Větrná energetika a Státní energetická koncepce Schválená státní energetická koncepce otevírá maximální možnost využívání uhelné a jaderné energetiky a také obnovitelných zdrojů. Níže uvedená tabulka ukazuje, že v roce 2005 se větrná energetika má podílet na celkové výrobě elektřiny v ČR 0,72 % a v roce 2030 1,61 %. Základní otázkou z hlediska ÚP VÚC ÚK je porovnání množství vyrobené elektřiny VTE a jejich vlivu (včetně doplňující infrastruktury) na krajinu a životní prostředí. Lze předpokládat, že tak nízké procento z celkové výroby elektřiny by mohlo být nahrazeno úsporami při důsledném hospodaření s elektrickou energií.

200

Roční výroba elektřiny v ČR dle SEK TWh, rok

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

výroba v ČR OZE celkem z toho vítr vítr %

73,73 1,71 0,01 0,013

78,2 4,16 0,57 0,72

82,37 8,17 0,93 1,13

80,85 9,84 1,01 1,25

84,95 11,58 1,25 1,47

87,49 14,2 1,44 1,64

89,17 15,06 1,44 1,61

Zdroj : SEK

Státní energetická koncepce neuvádí součtový instalovaný výkon větrných elektráren. Ten je možné z uvedené výroby elektřiny při 15% využití vypočítat. Je uveden níže v tabulce. V celé ČR by měl výkon 407 MW v roce 2005 postupně stoupat až na hodnotu 1031 MW v roce 2030. K datu 31.12.2003 činil instalovaný výkon všech VTE na území ČR 10 MW. Výroba elektřiny VTE a jejich instalovaný výkon rok GWh MW roč. využití v hod.

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

10 7 1428

570 407 1400

930 621 1497

1010 721 1400

1250 790 1582

1440 861 1672

1440 1031 1396

Zájem o výstavbu větrných elektráren Výroba elektřiny větrnými elektrárnami je všeobecně považována za výrobu ekologickou s jasně nejmenšími vlivy na kvalitu ovzduší. Výsledný produkt, elektřina, je však drahá a není na otevírajícím se energetickém trhu konkurenceschopná. Obrovský zájem investorů o výstavbu VTE je dán především skvěle připravenými podnikatelskými (ekonomickými) podmínkami pro jejich realizaci. Nejedná se pouze o investiční pobídky vážící se na MŽP a EU (strukturální fondy) ale zejména o výrazně dotovanou cenu vyrobené elektřiny, kterou ze zákona musí povinně vykoupit distribuční společnosti. Cena vykoupené 1 kWh elektřiny se v posledních letech vyvíjela takto: •

u VTE uvedených do provozu před 1.1.2004 ………………….. 3,02 Kč

•

u VTE uvedených do provozu od 1.1.2004 do 31.12.2004 …… 2,72 Kč

•

u VTE uvedených do provozu od 1.1.2005 …………………….. 2,60 Kč

Pro srovnání lze uvést, že distribuční společnosti nakupují od standardních výrobců 1 kWh zhruba za 1 Kč. Takto nastavené podnikatelské prostředí vyvolává značný zájem investorů nejenom v Ústeckém kraji, kde v oblasti Krušných hor jsou relativně nejlepší větrné podmínky, ale také v ostatních krajích České republiky. Značný zájem o výstavbu VTE je také v lokalitách Ústeckého kraje na Lounsku, Podbořansku, Kadaňsku a Žatecku. Krajský úřad Ústeckého kraje eviduje na území Krušných hor v současné době záměry investorů na výstavbu VTE v počtu 650 o součtovém výkonu přesahující 1 GW. Vesměs se jedná o záměry zpracované ve studiích a nepodložené ročním až dvouročním měřením intenzity a směru větru v dané lokalitě. V současné době je na hřebenech Krušných hor v úseku od Klínovce po Děčínský Sněžník instalováno pouze 6 měřících stožárů.

201

Technické předpoklady výstavby VTE Po ekonomické stránce je výstavba VTE vyřešena, řada technických a systémových problémů zatím řešena nebyla. Akceptování poptávky po výstavbě VTE si vynutí především řešení následujících problémů : •

určení součtového limitního výkonu VTE pro Ústecký kraj

•

výstavba vedení (4) velmi vysokého napětí do elektroenergetických uzlů

•

výstavba rozvoden (4) velmi vysokého napětí na hřebeni Krušných hor

•

technické úpravy elektroenergetických uzlů

•

regulace elektroenergetické soustavy z hlediska kolísavého výkonu VTE a s tím spojená případná výstavba další klasické elektrárny.

Zájem o výstavbu VTE jasně ukazuje, že půjde o komerční výrobu elektřiny, která nebude spotřebována v místě výroby a bude předávána do nadřazených soustav pro distribuci či přenos elektřiny. Vzhledem k počtu využívaných strojů v jednotlivých lokalitách půjde vlastně o průmyslové zóny, pro které bude nutné vybudovat infrastrukturu. V těchto zónách nebudou trvale zaměstnaní lidé a infrastruktura se bude týkat převážně přístupových komunikací, elektroenergetických sítí, rozvoden a zřejmě také spojových sítí. Orientační investiční náklady do elektoenergetické infrastruktury pro oblast Krušné hory výstavba

mil. Kč

4 dvojitá venkovní vedení 110 kV 4 dvojitá kabelová vedení 110 kV 4 rozvodny 110 kV úpravy stávajících vstupních uzlů nadřazených soustav celkem s venkovním vedením celkem s kabelovým vedením

280 1 260 360 350 – 500 990 – 1 140 1 970 – 2 120

Úhrada investic bude provedena ve smyslu vyhlášky MPO č. 18/2002, která řeší podmínky připojení a dopravy elektřiny v elektrizační soustavě (investici uhradí, ten, kdo ji vyvolal). Vzhledem k zájmu o výstavbu VTE v celé ČR, bude nutné (i s ohledem na přenosovou a distribuční soustavu) stanovit limit výkonu pro Ústecký kraj. Větrná energetika je nestabilním zdrojem, tzn., že v době bezvětří musí být k soustavě přifázován náhradní zdroj. Tento náhradní zdroj při velkém instalovaném výkonu VTE je nezbytný a doposud tato problematika nebyla řešena. Jedná se prakticky o výstavbu další uhelné elektrárny, případně elektrárny paroplynové. Zkušenosti z německé elektrizační soustavy to jasně potvrzují. VTE se po technické stránce neustále vyvíjejí. V současné době je standardní jednotkou stroj o výkonu 2 MW a výšce stožáru do 100 m. V blízké budoucnosti se počítá v EU se stroji 4 MW a s výškou stožárů do 150 m. Tyto stroje bude možné stavět i v zalesněných plochách. V našich klimatických podmínkách by tím došlo k podstatnému zvýšení jejich využití (15% až na 25 %). I tak je roční využití v porovnání s VTE v přímořských oblastech malé (zde dosahuje až 80 %). Výrazně větší výška strojů by však negativně ovlivnila krajinný ráz.

202

Studie možnosti umístění VTE v Krušných horách z pohledu krajinného rázu V roce 2004 byla zpracována obsáhlá studie Možnosti umístění větrných elektráren v Krušných horách z pohledu krajinného rázu, zpracovatel Teren Design, s.r.o. Teplice. Tato bezesporu potřebná studie posuzovala umístění strojů s následujícími parametry : výška stožáru 60 – 80 m, průměr vrtule 50 – 80 m, výkon 1,5 MW - 2 MW, hustota jednotek max. 11 ks. na km2, vzdálenost mezi jednotkami 300 m, odstupové vzdálenosti : od sídla min. 500 m, od železnice min. 100 m, od silniční komunikace min. 150 m, od vedení VN, VVN min. 15 m Hlavní výsledek studie lze uvést v tabulce: celkový počet VTE podle požadavků evidovaných na KÚ ÚK celkový počet VTE možných k umístění podle výskytu větrů celkový počet VTE podle přehledu podmínečně vhodných lokalit celkový počet VTE podle přehledu vhodných lokalit

650 ks. cca 288 ks. cca 160 ks. cca 99 ks.

Tato studie, včetně výsledků jejího projednání v institucích Ústeckého kraje a s obcemi, byla využita jako podkladový materiál. ÚP VÚC Ústeckého kraje však musel zohlednit širší škálu aspektů ovlivňujících možné umístění VTE, včetně nově vstupujících vlivů (vyhlášení NATURA 2000) a kromě toho se zabýval touto problematikou nejen v Krušných horách ale v rámci celého území Ústeckého kraje. ÚP VÚC Ústeckého kraje navrhuje regulovat výstavbu větrných elektráren tj. specifických výrobních ploch, s ohledem na ochranu území s preferovanou funkcí – příroda, krajina a rekreace, preferovanou funkcí lázeňství a památková péče a konečně s ohledem na ochranu území s technicko bezpečnostními limity. V ostatních územích se má při posuzování umístění VTE přihlížet k zájmům ochrany osídlení, rekreačních center, památkových objektů a areálů, hodnot krajinného rázu. Dokladem velkého zájmu o výstavbu VTE a nutnosti přijmout regulační opatření s ohledem na výše uvedené důvody jsou dále uvedené tabulky a komentáře. Přehled lokalit VTE s výkonem vyvedeným do systému vysokého napětí a evidovaných na a.s. SČE Lokalita Loučná 1 Loučná 2 Malý Háj 1 Malý Háj 2 Kalek Hora Sv. Šebestiána Podmileská výšina Nová Ves v Horách 1 Nová Ves v Horách 2 Nová Ves v H.-Mikulovice Klíny 1 Klíny 2 U Tří pánů - Nové Město Oldříš Dlouhá Louka Petrovice Pramenáč Větrov

Počet [ks]

Výkon celk. [kW]

Stav

Předpokládaný rok spuštění

3 4 1 2 1 4 4 3 4 1 1 1 10 34 1 2 4 2

1 800 2 400 1 500 1 200 2 500 2 400 6 000 3 600 4 800 850 2 000 1 800 6 600 22 440 1 500 1 700 8 000 3 600

Realizace zastavena - zrušeno SP Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Realizace stavby Závazné stanovisko Vydáno ÚZR Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko Závazné stanovisko

2005 2005 2005 2005 2005 2005 2003-2004 2005 2004 2005 2005 2005 2005 2004 2005 2005 2004

203

Lokalita celkem

Počet [ks]

Výkon celk. [kW]

82

74 690

Předpokládaný rok spuštění

Stav

Zdroj : a.s.SČE

A.s. SČE dále vydala vyjádření k výstavbě větrných farem na Moldavě a Měděnci o celkovém výkonu 50 MW s vyvedením výkonu do soustavy 110 kV. Záměr si vyžádá výstavbu rozvodny 110 kV na Moldavě a Měděnci. Rozvodna na Měděnci bude napojena krátkou přípojkou 110 kV na stávající vedení. Dlouhé venkovní vedení 110 kV bude třeba vybudovat mezi Moldavou a rozvodnou v Chotějovicích (18,5 km). Lokality evidované na KÚ Ústí n.L. Lokalita

Počet elektráren, výkon

Oldříš,Pastviny,Mackov Větrná farma U tří pánů Větrný park Chomutov, 2.et. Větrný park Chomutov, 1.et. Moldava Tři páni Větrov Výsluní Hora Sv. Šebestiána Měděnec Podmílesy - Rusová Kryštofovy Hamry - Rusová, Podmileská výšina,Dolina Větrná farma Strážný vrch Větrná farma Hora Sv. Šebestiána - Novoveský vrch, lokalita I. Větrné elektrárny Kálek II Větrné elektrárny Loučná Vejprty Velké Chvojno Kálek Petrovice Pramenáč k.ú. Mikulášovice.

34 kusů 600 kW 10 kusů, výkon 660 kW 100 ks, celkem 163 MW 97 ks - 162 MW 38 kusů, výkon 2 MW 29 kusů, výkon 2 MW 63 kusů, výkon 2 MW 30 kusů, výkon 2 MW 13 kusů, výkon 2 MW 30 kusů, výkon 2 MW 4 kusy, výkon 1500 W 21 kusů, výkon 2 MW 4 x 1,5 MW 3 kusy, výkon 1,8 MW 13 kusů, výkon 2 MW 29 kusů, výkon 2 MW 6 kusů, výkon 2 kw 60 kusů 2 kusy x 2,5 MW 5 kusů x 0,9 MW 8 kusů, 3 x 2 MW

Zdroj : KÚ ÚK

Největším známým záměrem je výstavba větrného parku Chomutov ve 2. etapách o celkovém výkonu 320 MW. Tento obrovský výkon by bylo nutno vyvést do soustavy 400 kV, doprovodnou investicí bude výstavba vedení 110 kV do nově vybudované transformovny ve Vernéřově (400 kV). Odtud bude pro přenos výkonu do rozvodny 400 kV Hradec využito stávající vedení 400 kV, které je toho času mimo provoz. Provozovatelem soustavy je a.s. ČEPS Praha. Tato společnost je o záměru informována, žádné závazné stanovisko k výstavbě větrného parku zatím nedala.

Energie biomasy V současné době je biomasa využívána zejména pro individuální vytápění (dřevní odpad, polena, v malé míře peletky). Úprava biomasy pro účely spalování se dosud provádí většinou účelově pro konkrétního odběratele, např. sídlo Staré (obec Třebívlice) napojené na místní systém CZT. Ve větším měřítku je biomasa využívána v Rybništi a Chabařovicích –

204

Roudníkách. Dále bylo v listopadu 2003 ukončeno pokusné spalování biomasy v elektrárně Ledvice. Energie biomasy je považována za jednu z nejvýhodnějších pro svoji stabilitu (lze spolehlivě plánovat množství vyrobené energie) a v SEK je považována za cíl s velmi vysokou prioritou. Územní energetická koncepce předpokládá na území kraje reálné roční využití o objemu 974 636 GJ. Níže uvedená tabulka ukazuje odhadovaný energetický potenciál zemědělských rekultivací důlních výsypek k roku 2020. Ukazuje se že při 80%-ním využití zemědělsky rekultivovaných ploch lze bezproblémově pokrýt reálnou potřebu na území kraje.

oblast

zemědělská rekultivace k r. 2020 ha

Ústecko Teplicko Mostecko Chomutovsko celkem

1 275 911 1 836 1 598 5 602

80%-ní využití zem. rekultivace

energetický výnos při 18% vlhkosti

ha

GJ/ha

1 020 729 1 469 1 278 4 496

270 270 270 270

roční energetický potenciál GJ/rok 275 400 196 830 396 630 345 060 1 213 920

Mezi nejvýznačnější možnosti využívání biomasy v Ústeckém kraji patří využívání dřevní hmoty, energetických plodin a obilovin. •

využití dřeva: lesní dřevní odpad a průmyslový dřevní odpad

•

využití obilovin: sláma zemědělských kulturních plodin

•

využití rychle rostoucích energetických plodin: − energetické dřeviny (topol, akát, olše, osika, bříza) − energetické rostliny (šťovík, křídlatka, komonice bílá aj.)

•

využití fytomasy z luk a pastvin (seno)

•

využití bioplynu (odpady živočišné výroby, komunální odpad)

ÚP VÚC Ústeckého kraje spatřuje ve využívání biomasy k energetickým účelům výhodnou možnost jak využít specifických podmínek Ústeckého kraje – zejména rozsáhlých území rekultivovaných ploch po těžbě nebo zanedbaných a zemědělsky nevyužívaných území a současně získat energetický přínos a umožnit vznik pracovních míst. V souladu s ÚEK se doporučuje zpracování koncepce využití biomasy v kraji. Tato koncepce by měla stanovit konkrétní podmínky nejenom pro výrobu biomasy ale také pro její spotřebu (mj. rozsah a lokalizaci vhodných území, návrh na přizpůsobení technické infrastruktury apod.).

Vodní energie Dostupnost potenciálu vodní energetiky je odhadována ÚEK Ústeckého kraje na 100 MW instalovaného výkonu s ročním ziskem 648 TJ (180 GWh) získané energie. V současné době jsou v provozu následující vodní elektrárny, jejichž výkon je vyveden do systému vysokého napětí. lokalita Hradiště Černýš

výkon (kW)

lokalita

3 200 410

Želina Pokutice

205

výkon (kW) 630 2 500

Meziboří Vysoká Pec Pátek Malá Veleň Malá Veleň Benešov n.P. Střekov

7 600 75 500 212 700 180 3 x 6 500

Suchdol Nechranice Vršovice Březiny Oldřichov Benešov n.P.

55 10 000 380 530 576 220

Řada provozovaných malých vodních elektráren má výkon vyveden do sítě nízkého napětí. V jednotlivých okresech se jedná o následující součtové výkony: okres Děčín Liotoměřice Most Ústí n.L.

suma výkonu v kW

okres

889 373 167 25

Chomutov Louny Teplice

suma výkonu v kW 1 058 221 162

Vzhledem k tomu že provozovaná vodní díla nemají v ÚP VÚC zobrazitelné územní nároky nejsou uvedeny v grafické části dokumentace ÚP VÚC Ústeckého kraje - koncept. Ministerstvo pro místní rozvoj nechalo v roce 1999 zpracovat databázi technicky realizovatelných MVE u již vybudovaných jezů a nádrží. lokalita Roudnice n.L. Křesín Lužný Klášterec n.O. Stranná Číňov Libočany Březno Libochovice Hostěnice Terezín Lovosice Jirkov Šumná Bol

výkon (kW)

řeka

1 710 150 1 048 470 560 532 756 200 192 880 450 3 200 161 2 700 1 310

Labe Ohře Ohře Ohře Ohře Ohře Ohře Ohře Ohře Ohře Ohře Labe Bílina Ohře Ohře

okres Litoměřice Litoměřice Chomutov Chomutov Louny Louny Louny Louny Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice Chomutov Chomutov Chomutov

Při navrhování nových zařízení se též doporučuje prověřit místa kde v minulosti vodní díla stála a kde lze s výhodou možno využít terénní úpravy předchozí stavby (investiční stavební náklady dnes převažují nad strojně technologickou částí). Uvedené možnosti jsou v Ústeckém kraji zejména na těchto tocích: •

řeka Labe a její přítoky Bílina a Kamenice,

•

řeka Srpina (přítok Bíliny),

•

řeka Ohře s přítoky Blšanka, Liboc, Hutná a Chomutovka,

•

řeka Svídnice.

Vhodnost výše uvedených lokalit i návrhy konkrétních záměrů na výstavbu MVE je nutné prověřovat a řešit při zpracování územních plánů obcí a místních energetických koncepcí.

206

V souvislosti se zajištěním potřeby zlepšit plavební podmínky na dolním Labi bylo uvažováno již několik alternativ řešení. Nejpravděpodobnější z nich je výstavba jednoho nebo dvou vodních stupňů mezi Ústím nad Labem a Děčínem. ÚP VÚC ÚK - koncept doporučuje aby pokud dojde k realizaci tohoto záměru bylo do řešení zakomponováno i využití vodní energie. Vznikl by tak velký a poměrně stabilní zdroj obnovitelné energie.

Energie slunečního záření Územní energetická koncepce Ústeckého kraje odhaduje reálné využití sluneční energie ve výši 240 300 GJ/rok při instalovaném výkonu 100 MW. Doba slunečního svitu na území Ústeckého kraje je nižší než v jiných částech ČR. Lepší podmínky jsou v mimopánevních oblastech kraje, i tak jsou ale horší než v ostatních místech ČR. Tím je dána i snížená efektivnost využití solárních zařízení a návratnost investice. Sluneční energii je možné přeměnit v kolektorech na tepelnou energii, kterou lze využívat k ohřevu užitkové vody a k přitápění (tepelná čerpadla). Tento způsob je ekonomicky nejvýhodnější a začíná se rozšiřovat zejména v rozptýlené zástavbě. Přímá přeměna sluneční energie na elektřinu (fotovoltaika) zatím rozšířená není, objevuje se tam, kde ekonomicky není vhodné rozšířit veřejný rozvod elektřiny. Jedná se vždy o malé výkony. Vzhledem k tomu že zařízení na energetické využití slunečního záření mají lokální charakter je možno jejich aplikaci uplatnit v rámci zpracování místních energetických koncepcí a územních plánů obcí.

Geotermální energie Geotermální energii tvoří teplo obsažené v povrchové vrstvě země vystupující z hlubin. Zdroje ve vztahu k přenosu tepla z hornin lze rozdělit na hydrogeotermální a teplo suchých hornin. Z praktického hlediska mají význam především hydrogeotermální zdroje, které jsou využívány prostřednictvím tepelných čerpadel. ÚEK odhaduje využití geotermální energie na území kraje o objemu 725 000 GJ/rok. V současné době je geotermální energie využívána: •

Děčín - pro účely vytápění (zdroj Děčín východ) a ohřevu užitkové vody,

•

Teplice – lázeňský provoz, využití teplé odpadní vody bylo aplikováno přes tepelná čerpadla v plavecké hale. V současné době pro technické potíže mimo provoz, nahrazeno plynovou kotelnou,

•

Ústí n.L. – využití v plavecké hale Klíše, městských lázní a plaveckém areálu Brná. Připravuje se rekonstrukce topného systému zoologické zahrady s výhradním využitím geotermální energie.

Zařízení na využití geotermální energie mají lokální charakter, z toho důvodu je nutné její využití zařazovat do řešení územních plánů obcí a do místních energetických koncepcí. Upozornění: Využívání tepelných čerpadel nelze v obcích navrhovat plošně bez omezení. Důvodem je nízký energetický potenciál vztažený na plošnou jednotku a regulační schopnost elektrorozvodné soustavy (tepelná čerpadla lze vnímat jako malé přímotopy).

207

Odpadní teplo Na území kraje je provozováno několik elektráren, jejichž odpadní teplo není plně využíváno. Jedná se především o elektrárnu Počerady a Prunéřov. Napojení systému systému CZT pro města Chomutov a Jirkov na elektrárnu Pruméřov může být v blízké budoucnosti zrušeno (dodávky tepla převezme teplárna Komořany, plánuje se výstavba nového tepelného napaječe Komořany – Chomutov). Využité odpadní teplo z elektráren ještě patrně poklesne, což připouští i SEK, která současně využití odpadního tepla definuje jako cíl s velmi vysokou prioritou. Důvodem bude zvýšení ceny dodávkového tepla pro konečné odběratele (zvýšení DPH o 14% k 1.1.2007). Systémy CZT mají jednoznačně pozitivní vliv na kvalitu přízemní vrstvy atmosféry v hustě osídlených oblastech (proto jsou realizovány). Úbytky odběru tepla budou nahrazeny jinými druhy paliv, které sice budou patřit do kategorie ekologických, přesto mírně přispějí ke zhoršení kvality ovzduší a budou vytvářet tlaky na zvýšení cen dodávkového tepla. Problematika využití odpadního tepla na území kraje není řešena v konceptu ÚEK. Jedná se o složitou problematiku, která vyžaduje hlubší odborné posouzení. Využití odpadního tepla z elektráren může významně pozitivně ovlivnit kvalitu ovzduší v určitých lokalitách. Pro názornost je proveden hrubý propočet ztráty odpadního tepla z elektrárny Počerady. Elektrárna využívá odpadní teplo pouze pro vlastní potřebu. Roční produkce elektřiny je 5 559 GWh (20 013 TJ) při energetické účinnosti cca 30%. Postavením nového zdroje o stejném výkonu s vyšší energetickou účinnosti a s využitím odpadního tepla pro vytápění je možno ročně získat teplo v rozsahu 20 000 až 35 000 TJ (hrubý propočet). Takto získaná energie je mnohonásobně větší, než energie získaná ze všech obnovitelných zdrojů na území Ústeckého kraje (ÚEK ÚK odhaduje roční potenciál na 4 818 TJ). Je proto logické zásadně upřednostňovat využívání odpadního tepla ze zdrojů vyrábějících elektřinu a to i za cenu záboru území pro výstavbu horkovodů, který je zanedbatelný v porovnání s plochami potřebnými pro realizaci obnovitelných energetických zdrojů (např. větrná energetika). Konkrétní návrhy ÚP VÚC Ústeckého kraje – koncept na využití odpadního tepla jsou obsaženy v části j) Teplárenství v rámci této kapitoly.

h) Elektroenergetické sítě, rozvodny VVN a ZVN Vzhledem k rostoucí spotřebě a k zajištění spolehlivosti dodávek elektřiny ve smyslu Energetického zákona se předpokládá výstavba řady systémových vedení 110 KV a na ně navazující rozvodny 110 kV. Výstavbu nových vedení si vyžádá i případná budoucí realizace větrné energetiky na hřebenech Krušných hor a v jiných místech ÚK.

Zásobování Šluknovského výběžku Šluknovský výběžek (dále ŠV) má z hlediska dlouhodobé historie zásobování el. energií v rámci SČE a.s. Děčín své specifické postavení. Jedná se o prostor jakoby vklíněný do území SRN. Již tato poloha sama o sobě ztěžovala možnosti zásobování elektrickou energií a umožňovala budovat přívodní napájecí vedení pouze z jižního směru. Historickým vývojem

208

se podařilo v členitém a lesnatém území vybrat trasy pro výstavbu potřebných napájecích vedení 35 kV a 110 kV. Přenosová schopnost vedení 35 kV z Č. Kamenice do TR Podhájí je však v současné době maximálního zatížení ŠV již vyčerpána. Provozované vedení 110 kV (dbočení z vedení Babylon Děčín) je natolik morálně i fyzicky dožité, že je nezbytně nutná jeho celková rekonstrukce. Toto však nelze provést bez dopadu pro podstatnou část odběratelů SČE v ŠV. Náhradním napájením po vedení 35 kV nelze zajistit potřebné množství elektrické energie. Ekonomický rozvoj (mj. i výstavba průmyslové zóny Rumburk) ale i životní podmínky cca 60 000 obyvatel Šluknovského výběžku jsou limitovány zlepšením dodávky elektrické energie. Velmi složitá situace v zásobování elektřinou ŠV si vyžádá bezpodmínečně výstavbu dalšího vedení 110 kV do rozvodny Varnsdorf. Snaha o zajištění bezpečnosti a spolehlivosti v zásobování ŠV začala v roce 1990 na základě poznání, že po prudkém poklesu zatížení el. soustavy dochází k oživení činnosti podnikatelských subjektů a tím ke zvyšování zatížení. A.s. SČE zpracovala celkem 13 variant technického řešení uvedeného problému, z nichž podstatná část je dále uvedena a komentována. Z těchto variant však pouze řešení koridoru v trase Nový Bor – Varnsdorf, varianta A a B – uvedené v ÚP VÚC Ústeckého kraje, splňuje všechny podmínky Energetického zákona. (spolehlivost a bezpečnost dodávek elektřiny a ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb také objem požadovaných dodávek). Uvedené varianty SČE a.s. Děčín projekčně připravila, nastínila možná územní a technologická řešení a nechala pro ně zpracovat posouzení EIA. Vedení 110 kV RZ N. Bor – Kytlice – Varnsdorf, var. A Trasa vede z RZ 110 kV N. Bor směren na Arnultovice, Polevsko a Kytlici. Za Kytlicí pokračuje přes Lesné na D. Podluží do RZ 110 kV Varnsdorf. Vedení 110 kV RZ N. Bor – Svor – Varnsdorf, var. B Trasa vede z RZ 110 kV N. Bor na Arnultovice, dále pak na východ v koridoru silnice I/9. Obchází Svor, dále na sever a před Rousínovem se přimyká k silnici I/9 a podél ní je trasována až do Lesného. Jde v souběhu s vysokotlakým plynovodem. Od Lesného je úsek totožný s var. A. Protože velká část vedení variant A i B prochází Libereckým krajem, oba koridory byly navrženy jako VPS v ÚP VÚC Libereckého kraje - koncept. Při projednávání tohoto dokumentu byly však obě trasy odmítnuty zastupitelstvy několika obcí dotčenými vedením trasy. Problematika je obsažena v řešení nyní zpracovávané etapy ÚP VÚC Libereckého kraje – návrh. Zpracovaná dokumentace EIA vyhodnocuje varianty A a B z hlediska vlivu na životní prostředí jako „nejméně špatné“ v porovnání s ostatními sledovanými trasami. Jejich negativním důsledkem je však zásah do lesních porostů a krajinného rázu citlivého území CHKO, ostatní problematické vlivy jsou řešitelné. Z odborného ale i celkového urbanistického pohledu ÚP VÚC Ústeckého kraje – koncept jednoznačně doporučuje jako schůdnější a vůči požadavkům ochrany přírody a krajiny citlivější řešení dle varianty B - Vedení 110 kV RZ N. Bor – Svor – Varnsdorf. Hlavním důvo-

209

dem je fakt že pro vedení 110 kV se využívá již existující energetický a dopravní koridor, který sleduje hlavní vstupní komunikaci do prostoru Šluknovského výběžku – silnici I/9. Vzniklý požadavek na vedení 110 kV kabelovým způsobem v trase variant A nebo B se podle odborných informací vymyká z ekonomických důvodů realizačním možnostem. Je skutečností že kabelové vedení (koridor a doprovodná účelová komunikace) by též znamenalo zásah do krajinného prostředí, i když jeho působení by bylo mírnější. Vedle již citovaného vedení byly analyzovány následující varianty, které minimalizují kontakt s Libereckým krajem. Z hlediska požadavků zákona č. 458/2000 Sb. (Energetický zákon) a Pravidel provozu distribuční soustavy schválené Energetickým regulačním úřadem jsou však tyto varianty nerealizovatelné. Vzhledem ke složitosti i nepřehlednosti celé problematiky, jsou ostatní varianty řešení v dalším textu zjednodušeně popsány.

Prověřované trasy vedení ve Šluknovském výběžku

110

kV

pro

zajištění

dodávek

elektřiny

Nulová varianta Řešení znamená zachovat současný stav napájení, bez výstavby dalších vedení buď 35 kV a nebo 110 kV. Nulová varianta odporuje zákonu č.458/2000 Sb., který ukládá distributorovi: •

v §11 bod 1) odst. a) dodávat spolehlivě a trvale energii

•

v §25 bod 1) odst. a) zajišťuje spolehlivé provozování a rozvoj distribuční soustavy bod 11) odst. a) připojit k distribuční soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje stanovené podmínky.

Povinnost dodávat el. energii kontinuálně v množství a čase podle potřeb odběratele je jedním ze základních důvodů vylučujících nulovou variantu a naopak vedoucích k návrhu na výstavbu nového vedení, neboť bez něho nelze povinnostem zákona dostát. Stav dlouhodobého přerušení nelze z pohledu SČE jakožto distributora el. energie připustit také s přihlédnutím k zákonu č. 306/2001 Sb. „o kvalitě dodávak elektřiny .....“. Varianta výstavby vedení 110 kV Hrádek – SRN – D. Podluží – Varnsdorf Varianta byla připravována za účasti SČE Děčín a ESAG Drážďany v letech 1992-1996 a v roce 1997 oficiálně ukončena. V průběhu projednávání s partnerem ze SRN docházelo k postupným zvyšováním požadavků na způsob dodávání el. energie do SRN. Od nulového výkonu (bez propojení na soustavu ESAG) až po trvalou dodávku 50 MW do soustavy ESAG. Došlo i ke změnám ve způsobu využívání přenosů energie výrazně odlišných od původních dohod. Trasa byla velice podrobně rozpracovaná. Na část Hrádek - státní hranice bylo vydáno územní rozhodnutí. Na část Varnsdorf - státní hranice byla zpracována EIA. K této variantě byla pro trasu na území SRN zpracována německým partnerem studie EIA. Konečný návrh řešení vedení v této variantě se však stal technicky i finančně značně náročným. K rozhodnutí nerealizovat společný projekt vedly následující důvody.

210

¾

Náklady na vybudování vedení by byly značně vysoké a návratnost vložených prostředků velmi nejistá.

¾

Provoz obou soustav 110 kV (ESAG a SČE) byl nejdříve uvažován jako oddělený, poté ostrovní provoz a postupnými požadavky ESAG Drážďany však dospěl až k provozu synchronnímu. Takovýto provozní stav by přinesl další problémy na straně technického řešení a tím i zvýšené finanční náklady celého projektu. Především informační povinnost vůči UCPTE a nutnost přenášení hraničních hodnot elektrických veličin (f,U,P,Q) do dispečinků CENTREL (Varšava), UCPTE (Brauweiler SRN) a ÚD-ČR (Praha) a to vždy dvěma nezávislými cestami, jsou jen obtížně překonatelnou překážkou.

¾

Měření prováděná v obou sítích prokázala velkou rozdílnost fázových úhlů obou soustav a jeho velkou časovou proměnlivost. Zároveň se potvrdil i předpoklad, že obě soustavy jsou příliš malé na to, aby dokázaly tyto rozdíly svými technickými prostředky odstranit.

Varianta zvýšení průřezu stávajících vodičů vedení 110 kV Česká Kamenice – Podhájí Současně provozované vedení bylo vybudováno v tomto úseku již v roce 1965 s průřezem fázových vodičů 2 x 3 x 185 mm2 AlFe. Ekonomická životnost vedení je 30 roků, fyzická se uvažuje 40 let. Tzn., že toto vedení již překročilo ekonomickou životnost a v roce 2005 končí jeho fyzická životnost. ¾

Za současného stavu lze na tomto vedení provádět provozní a údržbové práce jen velice obtížně. Vedení nelze vypnout na dobu nutnou právě pro nemožné zajištění náhradní dodávky do ŠV jinými vedeními.

¾

Nepodaří se odstranit základní nedostatek a to nezajištění náhradního napájení ŠV v případě poruchy či havárie vedení v úseku Č.Kamenice- Podhájí.

Varianta výstavby nového vedení 110 kV v souběhu se stávajícím. Začátek nového vedení se dotýká regionu Liberecký kraj. Trasa tohoto vedení by začínala v prostoru obce Horní Libchava zasmyčkováním na stávající vedení V1501, které napájí TR Č. Lípa-sever. Dále by trasa pokračovala v souběhu se stávajícím vedením a to územím obcí Volfartice – Kerhartice – Č. Kamenice – Filipov – Studený – Chřibská – Rybniště – Kr. Lípa – Podhájí v celkové délce cca 36 km. ¾

Tato trasa je delší o 13 km než varianta N. Bor – Varnsdorf a tím i investičně náročnější.

¾

Z hlediska spolehlivosti je toto řešení nepřijatelné, neboť v případě vzniku kalamitní situace může dojít k poškození obou vedení s delší dobou trvání poruchy (i několikadenní). Takovýto stav by opět znamenal přerušení dodávky el. energie do celého ŠV. Z důvodu minimalizace tohoto rizika je nutné volit pro dvě napájecí vedení dvě různé trasy (bylo hodnoceno ve studii EGÚ Praha).

¾

V sídelním útvaru Dolní Chřibská není vhodný prostor pro přechod zástavby tak, aby vedení neprocházelo nad obytnými domy. Navíc se vedení dotýká národního parku České – Švýcarsko. Podobně je nemožné, resp. velmi obtížné, najít řešení v lokalitě Krásná Lípa - „Studánka“ u Rumburku.

211

Varianta výstavby vícenásobného vedení v trase Česká Kamenice - Podhájí. Počátek nového vedení se dotýká regionu Libereckého kraje. V této variantě se je možná výstavba čtyřnásobného vedení 4 x 110 kV nebo 2 x 110 kV + 2 x 35 kV na společných stožárech. V úvahu přicházejí dvě možná řešení a to : •

v trase stávajícího vedení 110 kV,

•

v trase stávajícího vedení 35 kV.

Z hlediska spolehlivosti je tato varianta nepřijatelná a z provozních důvodů nerealizovatelná. Varianta úpravy provozovaného vedení nebo výstavby nového vedení 110 kV mimo CHKO Takováto varianta vzhledem k poloze CHKO nebyla nalezena. CHKO se nachází mezi místem zdroje a daným místem odběru. ŠV je oddělen od České kotliny, CHKO Labské Pískovce, Lužické Hory a České Středohoří. Varianta přímého nákupu rezervního výkonu 50 MW z území SRN ¾

Za současného stavu není k dispozici žádné propojovací vedení 110 kV, mezi systémem v SRN a ČR, kterým by bylo možno přenos rezervního výkonu do ČR uskutečnit. Bylo by nutné vybudovat jednoúčelové vedení využívané pouze při uskutečnění náhradní dodávky. Pro celosystémové potřeby SČE by bylo nepoužitelné.

¾

V době projednávání variant byl na straně možného dodavatele ze SRN, tj. ESAG Drážďany nedostatek výkonu. Proto byl naopak požadován strany ESAG odběr el. energie ze sítí SČE 110 kV.

¾

Způsob provozu soustav 110 kV SČE a ESAG je zásadním způsobem technicky odlišný.

¾

Umístění převodového transformátoru by si vyžádalo značné náklady na rozšíření stávající rozvodny 110 kV Podhájí

¾

Možnost dodávky rezervního výkonu ze zahraničí je podmíněna schválením MPO ČR.

¾

Z tohoto důvodu je řešení pro SČE nevýhodné, neboť by docházelo k dvojí platbě za stejné množství dodávané el. energie do výběžku (1x ČEPS za trvalou dodávku, 1x ESAG za rezervní výkon).

Návrh výstavby nových vedení 110 kV a rozvoden 110 kV Navrhovaná výstavba vedení VVN a rozvoden VVN reagující na rostoucí spotřebu a zajištění spolehlivosti dodávek elektřiny s časovým horizontem roku 2020 jsou uvedena v tabulce. Záměry jsou též zahrnuty v grafické části dokumentace ÚP VÚC Ústeckého kraje – koncept. popis stavby

poznámka

vedení 110 kV SEPAP - Hoštka - Úštěk - Babylon vedení 110 kV EME - Štětí 110 kV přípojka do RZ ČD Kadaň vedení 110 kV Triangle (Žatec) - Vernéřov

ze současného ved. bude 4 násobné ČD TNS Kadaň

212

popis stavby

poznámka

vedení 110 kV Triangle (Žatec) - RZ Žatec vedení 110 kV Výškov - PZ Triangle (Žatec) vedení 110 kV do RZ Joseph (Havraň) vedení 110 kV Výškov - odbočka Žatec vedení 110 kV Louny - Libochovice 110 kV přípojka do RZ Lovosice 110 kV přípojka do RZ Úštěk 110 kV přípojka do RZ Hamr 110 kV přípojka do RZ Modlany 110 kV spojka pro Chemii Ústí n.L. vedení 110 kV Koštov - Želenice vedení 110 kV Trmice - přechodová stanice Ústí n.L. kabelové vedení 110 kV přechodová stanice - ÚTR Ústí n.L. vedení 110 kV Březí - Kojetice vedení 110 kV Koštov - Želenice vedení 110 kV Želenice - Babylon vedení 110 kV Podhájí - V. Šenov vedení 110 kV N. Bor - Varnsdorf vedení 110 kV N. Bor - Varnsdorf vedení 110 kV do RZ Chomutov sever 110 kV přípojka do RZ Hoštka výstavba rozvodny 110 kV ČD TNS Kadaň výstavba RZ 110 kV Chomutov sever výstavba rozvodny 110 kV Hamr výstavba rozvodny 110 kV Havraň výstavba rozvodny 110 kV letiště Žatec výstavba rozvodny 110 kV Modlany výstavba rozvodny 110 kV Ústí n.L. ÚTR výstavba rozvodny 110 kV Ústí n.L. - Kojetice výstavba rozvodny 110 kV prům. zóna Lovosice výstavba rozvodny 110 kV Úštěk výstavba rozvodny 110 kV Hoštka

PZ Triangle (Žatec) 4 násobné vedení, PZ Joseph (Havraň)

PZ Lovosice

v trase stávajícího vedení

var. A, zajištění napájení ŠV var. B, zajištění napájení ŠV, prioritní varianta ve stávající trase vysokého napětí

průmyslová zóna Joseph (Havraň) průmyslová zóna Triangle (Žatec) průmyslová zóna Modlany - Krupka

průmyslová zóna Lovosice

Návrh výstavby nových vedení 220 a 400 kV a rozvoden 220 a 400 kV Zatím bez upřesnění časového horizontu se předpokládá výstavby vedení 400 kV RZ Babylon – Ústí n.L. Suchá – RZ Výškov. Na toto vedení bude napojena - nasmyčkována nově vybudovaná rozvodna Ústí n.L. Suchá, jejíž cílem bude zajistit zvýšené požadavky na odběr elektřiny v Ústeckém regionu a zejména zajistit spolehlivost dodávek ze systému 110 kV. Další 400 kV vedení bude realizováno v případě výstavby nové elektrárny v Tušimicích (na ploše bývalé elektrárny Tušimice I) a bude sloužit k vyvedení výkonu tohoto zdroje do rozvodny 400 kV Hradec. Vedení bude situováno do trasy bývalých vedení a nebudou zde nároky na zábor území. Záměry jsou též zahrnuty v grafické části dokumentace ÚP VÚC Ústeckého kraje – koncept. popis stavby

poznámka

vývody 400 kV z elektrárny Tušimice vedení 400 kV RZ Babylon - RZ Ústí jih vedení 400 kV RZ Ústí jih - RZ Výškov vedení 220 kV PPC Úžín - Býčkovice výstavba rozvodny 400 kV Ústí n.L.(Suchá), var.1 transformovna 400 kV Vernéřov vedení 2x400 kV, odbočka do rozvodny Ústí n.L.(Malhostice) var. 2

213

v trase bývalé 220 kV, 3 linky

vyvedení výkonu elektrárny Úžín prioritní varinta vyvedení výkonu větrných elektráren

popis stavby

poznámka

vedení 2x400 kV, odbočka do rozvodny Ústí n.L.(Koštov) var.3 výstavba rozvodny 400 kV Ústí n.L.(Malhostice), var.2 výstavba rozvodny 400 kV Ústí n.L.(Koštov), var.3 výstavba elektrárny a.s. MUS výstavba elektrárny Počerady výstavba elektrárny Tušimice výstavba PPC Úžín

Při realizaci špičkové elektrárny Úžín bude vybudováno vedení 220 kV v trase Úžín – Chabařovice – Bukovice. Pokud dojde k realizaci výstavby velkého počtu větrných elektráren na Chomutovsku (úvahy o 300 MW) bude nutné umístit v blízkosti Vernéřova transformovnu 110/400 kV, která bude propojena stávajícím nepoužívaným vedením 400 kV s rozvodnou Hradec.

i)

Plynárenství

Zemní plyn byl v období po roce 1990 palivem s největší dynamikou spotřeby, v důsledků výrazné státní podpory. Jeho všeobecná dostupnost byla umožněná státem podporovanou plošnou plynofikací. Po roce 1996 spotřeba zemního plynu začala stagnovat. Podpora plynárenství v 90. letech přispěla ke zlepšení celkové energetické účinnosti a k celkovému zlepšení ekologických parametrů energetického hospodářství ČR. ČR je téměř stoprocentně závislá na importu zemního plynu a exportní ceny plynu spolu s vývojem kurzu koruny rozhodujícím způsobem ovlivňují konečné ceny zemního plynu pro spotřebitele (jejich výši a kolísání).

Návrh výstavby nových vysokotlakých plynovodů a regulačních stanic ÚP VÚC Ústeckého kraje - koncept navrhuje výstavbu níže uvedeného vysokotlakého plynovodu a přípojky o dimenzi DN 200 a vysokotlaké regulační stanice. Provozovatel sítě výhledově předpokládá vymístění vysokotlakých plynovodů ze zastavěného území větších městech. Poměrně široké bezpečnostní pásmo vysokotlakých plynovodů omezuje realizaci staveb. Prakticky to znamená zkrácení vysokotlakých přípojek a jejich nahrazení (obvykle ve stejné trase) plynovody středotlakými. Menší územní nároky si vyžádá přemístění vysokotlakých regulačních stanic. Tyto záměry jsou řešitelné v rámci územních plánů obcí. popis stavby

poznámka

výstavba VTL plynovodu Dobříň - Hněvice vysokotlaká přípojka k RS Solopysky vysokotlaká regulační stanice Solopysky

DN 200, PN 63

214

Návrh plynofikace obcí Na území kraje se již nenachází obce, kde je možné provést plošnou plynofikaci odpovídají ekonomickým zásadám. Přesto existuje řada sídel, která se nacházejí v blízkosti vysokotlakých plynovodů a s investiční dotací je možno provést jejich plynofikaci. Obdobně je tomu u sídel, která se nachází v klimaticky problémových místech, kde používání pevných paliv výrazně zhoršuje přízemní vrstvu atmosféry. Tato sídla jsou uvedena v tabulce. okres Děčín

obec

část obce

Bynovec

Most

část obce

Horní Jiřetín Korozluky

Růžová

Lišnice

Koporeč

Lipová

Lišnice

Nemilkov

Rumburk

Teplice

Kladruby

Ústí n.L.

Habří

Staré Křečany

Bílinka

Ledvice

Býčkovice Hoštka

Hliňany Velešice

Řehlovice

Klapý

Ústí

Oparno

Ústí

Hostovice

Račiněves

Ústí

Vaňov

Louny

Rochov

j)

obec

Kámen

Markvartice Litoměřice

okres

Brná

Jimlín

Štětí

Brocno

Louny

Nečichy

Štětí

Čakovice

Žatec

Bezděkov

Štětí

Chcebuz

Žatec

Radíčeves

Štětí

Radouň

Teplárenství

Trh tepla se v ČR trvale snižuje. Faktorů je řada, největší vliv lze přičíst růstu cen tepla, který vyvolal zlepšení hospodaření s teplem u odběratelů a tím vedl ke snižování poptávky. Nejdůležitější součástí trhu tepla jsou soustavy CZT, s významným podílem na celkové energetické bilanci a na pokrytí potřeb tepla. Soustavy CZT jsou i z hlediska EU považovány za výhodu, pro svůj potenciál zlepšování energetické účinnosti a snižování celkových emisí škodlivin. Teplárny i výtopny jsou v ČR charakteristické velkými výrobními jednotkami a vysokým podílem napojení obyvatelstva na dálkové vytápění (řádově vyšší než v zemích EU). Spotřeba tepla v systémech je však vysoká, energetická účinnost v řadě případů nízká, vzhledem k tendenci poklesu dodávek tepla je řada systémů naddimenzovaná. Rozhodujícím zdrojem výroby tepla zůstávají tuhá paliva, zemní plyn však měl větší dynamiku. Roste výroba tepla z tepláren, objem dodávek tepla z výtopen klesá. Pro trh tepla je charakteristická velká konkurence. Přestože centrální zdroje tepla jsou zpravidla silným místním monopolem, odběratelé jejich tepla mají možnost alternativní volby – decentralizované výroby. Zvýšení sazby DPH za dodávkové teplo od 1.1.2007 o 14% vyvolá snížení zájmu o jeho nákup a tlak na přechod k individuální způsobu výroby tepla. Prakticky všechny městské aglomerace v řešeném území jsou z části zásobovány teplem ze systémů CZT. Největší společností zabývající se dodávkou tepla je United Energy

215

a.s. Komořany. Kromě provozu vlastních zdrojů – Teplárna Komořany a Teplárna Novosedlice se zabývá obchodem s teplem a provozem základních primérních rozvodů. V následující tabulce jsou uvedeny nejvýznamnější zdroje CZT a odběratelská místa. Zdroj (výrobce tepla)

Výkon - MWt

Vlastník a provozovatel rozvodů

Elektrárna Prunéřov

292

United Energy a.s.

Elektrárna Tušimice Elektrárna Ledvice

384

United Energy a.s. United Energy a.s.

Teplárna Komořany

480

United Energy a.s.

Teplárna Novosedlice Teplárna Trmice Výtopna Děčín Teplárna Děčín - Bynov Teplárna Děčín - Želenice Chemopetrol Litvínov

80 493 41 17 17 1 150 t/hod.

Odběrné místo Klášterec n.Ohří Chomutov Jirkov Kadaň Bílina Teplice Most Litvínov Teplice Ústí n.Labem, Trmice Děčín Děčín Děčín Chemopetrol

United Energy a.s. Teplárna Trmice a.s. Termo a.s. Děčín Termo a.s. Děčín Termo a.s. Děčín Chemopetrol a.s.

Jak již bylo uvedeno v předchozím textu existují značné rezervy ve využívání odpadního tepla z elektráren. Tato rezerva se zvýší v elektrárně Prunéřov, kde výhledově budou zrušeny dodávky tepla do měst Chomutov a Jirkov. A.s. United Energy plánuje výstavbu nového tepelného napaječe z vlastní teplárny v Komořanech do Jirkova a Chomutova. Velké množství nevyužitého odpadního tepla je v elektrárně Počerady. ÚP VÚC Ústeckého kraje – koncept navrhuje technicky prověřit dodávky tohoto tepla do měst Žatec, Postoloprty a Louny. Návrh se odvolává na to, že cca před 20-ti lety se o výstavbě tepelných napaječů uvažovalo a připravovala se předprojektová dokumentace. Teplený napaječ do Žatce by umožnil též využití dodávkového tepla v průmyslové zóně Triangle. Případná realizace je v souladu s vysokými prioritami SEK (využití odpadního tepla) a zvýšením energetické účinnosti zdroje. popis stavby

poznámka

výstavba tepelného napaječe Komořany - Chomutov výstavba tepelného napaječe elektrárna Počerady – Postoloprty - Louny výstavba tepelného napaječe elektrárna Počerady – Žatec

napojení Jirkova a Chomutova napojení Postoloprt a Loun napojení Žatce, možnost využití v PZ Triangle

ÚP VÚC Ústeckého kraje konstatuje že na území kraje je provozována řada výtopen většího výkonu a navrhuje aby v rámci zpracování územních plánů obcí a zejména územních energetických koncepcí níže uvedených obcí a měst byly prověřeny možnosti jejich přestavby na zdroj kombinované výroby tepla a elektřiny. obec, město Bílina Bílina Bečov Louny Duchcov Děčín Chomutov

název zdroje

obec, město

United Energy a.s., výtopna Pražské předměstí I United Energy a.s., výtopna Pražské předměstí II Teplo Bečov United Energy a.s., výtopna Louny United Energy a.s., kotelna Duchcov TERMO a.s. kotelna Boletice Nemocnice s poliklinikou a LDN Chomutov

216

název zdroje

Obrnice

QUICK I. v.o.s. Obrnice

Rumburk

Teplo Rumburk s.r.o.

Teplice Ústí n.L. Jílové u Děčína Litoměřice Novosedlice

Lázně Teplice v Čechách Masarykova nemocnice TERMO a.s. kotelna Jílové United Energy a.s., výtopna Kocanda United Energy a.s., výtopna Novosedli-

Louny

HARPEN ČR s.r.o. nemocnice s poliklinikou PRAGA Louny a.s.

Louny

k)

Žatec

ce Žatecká teplárenská a.s. výtopna Perč

Produktovody

Ropovody ve správě a.s. Mero ČR a produktovody ve správě a.s. Čepro podléhají utajení a jsou proto pouze orientačně zakresleny v grafické příloze.

l)

Vybrané rozvojové plochy a jejich zásobování energiemi název rozvojové plochy

zajištění energiemi

elektřina : z nově vybudované RZ 110 kV zemní plyn : ze 2 nově vybudovaných VTL regulačních stanic (VPS č. 62, 63) teplo : na bázi plynu, případně teplo z napaječe do Žatce (bude-li realizován) elektřina : z nově vybudované RZ 110 kV (VPS č. 38 ) PZ Joseph (Havraň) zemní plyn : ze stávající nově vybudované VTL regulační stanice teplo : na bázi plynu elektřina : z stávajícího systému vysokého napětí industriální park Vernéřov zemní plyn : ze stávající nově vybudované VTL regulační stanice teplo : na bázi plynu elektřina : z nově vybudované RZ 110 kV (VPS č. E40) PZ Modlany - Krupka zemní plyn : ze stávající nově vybudované VTL regulační stanice teplo : na bázi plynu elektřina : samostatné vývody vysokého napětí z RZ 110 kV Podhájí, limit 3 MW, nutná stavba posilovacího vedení 110 kV (VPS č. E23, E24 – jedna z uvedených) PZ Rumburk zemní plyn : z nově vybudované VTL regulační stanice s přípojky teplo : na bázi plynu, možnost napojení na stávající systém CZT Rumburk elektřina : z nově vybudované RZ 110 kV (VPS č. E43 ) PZ Lovosice zemní plyn : ze stávající nově vybudované VTL regulační stanice teplo : na bázi plynu elektřina : návaznost na městskou infrastrukturu Ústí nad Labem PZ Ústí nad Labem - sever zemní plyn : návaznost na městskou infrastrukturu Ústí nad Labem teplo : na bázi plynu elektřina : návaznost na infrastrukturu Ústí nad Labem Vzdělávací a zábavní park Ústí n.L. zemní plyn : návaznost na infrastrukturu Ústí nad Labem alt. A teplo : na bázi plynu elektřina : Zásobování plochy elektřinou je limitováno odebíraným příkonem, příkon do 5 MW ze systému vysokého napětí 22 kV po výstavbě nové transformovny 110/22 kV, určené pro zásobování Lovosic, vyšší výkonové požadavky – nová transformovna 110/22 Vzdělávací a zábavní park Lovosice kV a přívodní vedení z Koštova nebo Libochovic. alt. B zemní plyn : vysokotlaký a velmi vysokotlaký plynovod procházející územím umožní bezproblémové zásobování plynem přes nově postavenou regulační stanici. teplo : na bázi plynu PZ Triangle (Žatec)

6.2.2. Spoje Telekomunikace Nadřazený telekomunikační systém v Ústeckém kraji, tak jako v celé republice v posledním období, zaznamenal značný rozvoj v důsledku realizace přenosově výkonných optických dálkových kabelů a instalací digitální technologie.

217

Digitalizace i přístupová síť byla na území kraje dokončena. Stávající spojovací systém je tvořen systémem digitální technologie, analogové ústředny byly nahrazeny digitální technologií. Dokončuje se postupně ještě rekonstrukce místních sítí v malých sídlech. Tranzitní ústředny na území kraje jsou umístěny v Ústí n.L. a Mostě, uzlové pak ve městech Podbořany, Žatec, Kadaň, Chomutov, Louny, Teplice, Ústí n.L., Děčín, Rumburk, Litoměřice, Lovosice, Roudnice n.L. Účastnické ústředny vykrývají celé území kraje. Všechny typy ústředen jsou propojeny optickými dálkovými kabely. Současně dostupná technologie je natolik pružná a plošně minimálně náročná, že není problém v kterémkoliv časovém horizontu ústřednu i přístupovou sít rozšířit. Další návrhy nových tras budou odvislé od nárůstu nových požadavků na telefonní spojení. ÚP VÚC Ústeckého kraje – koncept neobsahuje žádné návrhy na úseku telekomunikace.

Radiokomunikace Významnou úlohu převzaly a ve výhledu budou mít systémy přenosných radiotelefonů. Na území Ústeckého kraje působí 3 operátoři : T-mobil, Eurotel a Vodafone. České radiokomunikace a.s. Praha zajišťují pokrytí území rozhlasovým a televizním signálem, přenosem telefonních hovorů a datové komunikace po radioreléových trasách. Radioreléové sítě jsou tvořeny soustavou vysílačů, přijímačů a retranslačních stanic, jsou propojeny paprsky mikrovlného pásma. V síti radioreléových spojů působí ještě přenos dat Policie ČR. Tato organizace využívá jednak trasy ČR a.s. a do některých oblastí má vlastní trasy. Kromě Policie ČR působí v radioreléových sítích ještě MNO. ÚP VÚC Ústeckého kraje – koncept neobsahuje žádné návrhy na úseku radiokomunikace.

Závěry a zásady 1.

Instalovaný výkon modernizovaných a nově realizovaných hnědouhelných elektráren přizpůsobit vyhlášeným emisních limitům a navrženým územně ekologickým limitům těžby v jednotlivých lomech (lom ČSA a Bílina - doporučena varianta A).

2.

Využívat odpadové teplo při výrobě elektřiny a zajistit tak vyšší energetickou účinnost zdroje, prověřit možnost využít odpadové teplo z elektrárny Počerady pro napojení Postoloprt a Loun, Žatce a PZ Triangle.

3.

Podporovat kogenerační (kombinovanou) výrobu tepla a elektřiny – výstavba paroplynové špičkové elektrárny o výkonu 220 MW v Úžíně u Ústí nad Labem.

4.

Zajistit nárůst spotřeby, spolehlivost a bezpečnost dodávek elektřiny výstavbou nových vedení a rozvoden 110 kV, 220 kV a 400 kV.

218

5.

Technicky a ekonomicky schůdným způsobem odstranit, při zohlednění podmínek ochrany přírody, nedostatky v zásobování Šluknovského výběžku elektrickou energií. Doporučena je varianta B (Vedení 110 kV RZ N. Bor – Svor – Varnsdorf), jejíž hlavní výhodou je využívání existujícího dopravního a energetického koridoru při silnici I/9 (Záměr nutno koordinovat s ÚP VÚC Libereckého kraje.)

6.

Doplnit systém zásobování plynem výstavbou VTL plynovodu Dobříň – Hněvice, VTL přípojky k regulační stanici Solopysky a vysokotlaké regulační stanice Solopysky, zvážit možnost plynofikace obcí nacházejících se v blízkosti plynovodů a obcí se zhoršenými klimatickými podmínkami.

7.

Při posuzování časového hlediska a rozsahu výstavby velkých větrných elektráren brát na zřetel skutečnost že podíl takto vyrobené elektřiny v rámci celkové výroby bude malý ale průvodní problémové vlivy značné, dále fakt že minimálně do roku 2010 bude elektřina vyvážena mimo ČR.

8.

Velké větrné elektrárny, jejich soustavy a doprovodnou infrastrukturu pokládat za specifické výrobní plochy nadmístního významu a při jejich výstavbě respektovat omezení v zájmu ochrany osídlení, rekreace, přírody a krajinného rázu, jejich výstavbu zcela vyloučit na těchto územích: a) území s preferovanou funkcí – příroda, krajina a rekreace (NP, CHKO, ZCHÚ, NATURA 2000, PP, N a R ÚSES, b) území s preferovanou funkcí lázeňství, památková péče (OP lázeňských zdrojů, OP památkových areálů a objektů, KPZ), c) území s technicko bezpečnostními limity (OP stávající dopravní a technické infrastruktury, koridory a plochy navrhované dopravní a technické infrastruktury, záplavová území, CHLÚ).

9.

Za základní podkladové materiály a podmínky které jsou nutné pro řešení systémových problémů výstavby velkých větrných elektráren pokládat: •

stanovení limitního součtového výkonu velkých větrných elektráren pro Ústecký kraj,

•

větrnou mapu ÚK která vymezí území s využitelným klimatickým potenciálem větrné energie (území s roční průměrnou rychlostí větru v úrovni 10 m nad terénem přesahující 4,0 m/s),

•

určení napojovacích míst pro vyvedení výkonu velkých větrných elektráren do nadřazených soustav a výběr tras vedení 110 kV pro vyvedení výkonu do napojovacích míst,

•

zajištění záložních zdrojů pro nahrazení výkonu velkých větrných elektráren po dobu kdy nebudou vyrábět elektrický proud (Poznámka: Výrobu elektřiny ve VTE nelze vnímat jako ekologicky absolutně čistou. Záložní zdroje udržované v teplém stavu budou spalovat s největší pravděpodobností uhlí. Pouze realizace větrného parku Chomutov (tj. 325 MW) by si vyžádala ročně spálení 210 000 t uhlí a to při 30% využití VTE, reálné je však využití do 15 %, tzn. větší množství spáleného uhlí.

10. Podpořit výstavbu malých převážně osamocených větrných elektráren v místech, kde bude elektřina bezprostředně spotřebována. 11. Podporovat výrobu biopaliv především na zemědělských rekultivacích důlních výsypek a nevyužité zemědělské půdě, zpracovat koncepci využití biomasy v Ústeckém kraji.

219

12. V případě výstavby vodního stupně na Labi mezi Děčínem a Ústím nad Labem se doporučuje zajistit jeho energetické využití.

220

6.3. Vodní hospodářství 6.3.1. Vodní režim v území Vodní toky Nejvýznamnější odtokovou osu území tvoří řeka Labe. Podkrušnohorská oblast je odvodňována nejvýznamnějším levostranným labským přítokem – řekou Ohří, pánevní oblast druhým významným levostranným přítokem Labe – Bílinou. Oblast Děčínska odvodňuje nejvýznamnější pravostranný labský přítok Ploučnice a další pravostranný přítok Labe Kamenice. Nejvýznamnější vodní toky řešeného území s plochou povodí nad 150 km2 : Labe, Ohře, Ploučnice, Bílina, Blšanka, Liboc, Úštěcký potok, Kamenice, Srpina, Bystřice, Chomutovka. Ostatní významné vodní toky řešeného území podle okresů (dle příl. č. 1 vyhl. č. 470/2001 Sb.): Okres Děčín: Merboltický potok, Jiříkovský potok, Bobří potok, Lesní potok, Rychnovský potok, Pryský potok, Fojtovický potok, Chřibská Kamenice, Jílovský potok, Poustevenský potok, Bystrá, Velkošenovský potok, Liščí potok, Šenovský potok, Vilémovský potok, Rožanský potok, Mikulášovický potok, Mandava, Bělský potok. Okres Ústí n.L.: Ždírnický potok, Klíšský potok, Telnický potok, Jílovský potok, Podhořský potok, Petrovický potok, Rybný potok. Okres Teplice: Lukovský potok, Osecký potok, Bouřlivec, Loučenský potok, Zalužanský potok, Modlanský potok. Okres Most: Kundratický potok, Srpina, Šramnický potok, Počeradský potok, Jiřetínský potok, Lomský potok, Divoký potok, Loučenský potok, Telčský potok, Svídnice, Bílý potok, Flájský potok, Zálužský potok, Loupnice. Okres Chomutov: Bublava, Polava, Přísečnice, Černá voda, Donínský potok, Načetínský potok, Bílá voda, Úhošťanský potok, Malá voda, Lužec, Dubá, Kundratický potok, Hutná, Otvický potok, Kamenička, Hačka, Přivaděč Ohře – Bílina, Hradišťský potok, Prunéřovský potok, Hutní potok, Podmileský potok, Malodolský potok, Hučivý potok. Okres Louny: Podvinecký potok, Vlkovský potok, Leska, Dolánecký potok, Sádecký potok, Hutná, Počeradský potok. Okres Litoměřice: Čepel. Pánevní část území řešeného v ÚP VÚC Ústeckého kraje byla v důsledku rozsáhlé povrchové těžby hnědého uhlí natolik ovlivněna, že zde prakticky není žádný vodní tok, který by nebyl alespoň z části přeložen a měl zcela zachovanou původní trasu. Odtokové poměry v této části řešeného území jsou v důsledku lidské činnosti výrazně změněny. Minimální průtoky v některých tocích pánevní oblasti jsou nalepšovány převody vody z povodí řeky Ohře do povodí řeky Bíliny a to pomocí Přivaděče průmyslové vody Ohře-Bílina prostřednictvím 221

čerpací stanice Rašovice. Revitalizace vodních toků zasažených těžební činností bude prováděna v rámci rekultivace zbytkových jam. Z navrhovaných revitalizací vodních toků se významem vymyká náhrada stávajícího zatrubněného úseku řeky Bíliny v Ervěnickém koridoru novou trasou v otevřeném korytě (záměr je uveden v seznamu VPS). Kvalita vody v tocích Míra kvality vody v tocích je posuzována na základě údajů podniků Povodí Ohře a Povodí Labe. Řeka Labe se pohybuje v ukazateli N-NH4+ na území Ústeckého kraje ve druhé třídě čistoty, ve většině ostatních ukazatelů však vykazuje III. třídu čistoty, celkově je tedy hodnocena ve III. jakostní třídě. Ohře je většinou v I. jakostní třídě, do třídy II. se dostává jen v krátkých úsecích za významnými ČOV, tedy za ČOV Cheb, za ČOV Karlovy Vary a za blízko sebe ležícími ČOV Klášterec a Kadaň. Za tímto profilem stojí za zaznamenání velmi výrazné odbourání amoniakálního dusíku v Nechranické přehradě. V horské oblasti krušných hor je Bílina vodárenským tokem v I. jakostní třídě. K prvnímu výraznému nárůstu koncentrace amoniakálního dusíku dochází za ČOV Jirkov až mírně nad hranici III. třídy jakosti, následuje mírný pokles vlivem odbourání v nádrži Újezd. Poté dochází k velmi výraznému zvýšení koncentrace vlivem vypouštění odpadních vod z Chemopetrolu Litvínov až vysoko nad hranici V. třídy jakosti. Z této rány se řeka není schopna vzpamatovat až po své ústí do Labe. Jedná se o tak vysoké znečištění, že vliv dalších velkých ČOV (Most, Bílina, Teplice atd.) není ani patrný. Ploučnice je většinou v I. jakostní třídě, do třídy II. se dostává jen v závěru svého toku zejména vlivem ČOV Česká Lípa a vypouštění odpadních vod z Benešova nad Ploučnicí. Dobrou jakost vody má Kamenice, která je ve většině trasy v I. jakostní třídě.

Záplavová území Záplavová území stanovuje na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad (odbor životního prostředí Krajského úřadu v Ústí nad Labem). Přehled dosud stanovených záplavových území je uveden v následující tabulce, vymezení záplavových území Q 100 je provedeno v grafické dokumentaci ÚP VÚC Ústeckého kraje. Nejrozsáhlejší záplavová území v Ústeckém kraji se nacházejí při soutoku Ohře a Labe u Litoměřic. Na zbylé části území dochází při přívalových deštích (zejména u vodních toků s malým povodím) k dílčím povodňovým stavům. Nově stanovovaná záplavová území mají vymezenu aktivní zónu, v níž se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, dále zde není dovolena řada dalších činností které by zhoršovaly odtok povrchových vod. Aktivní zóny nejsou vzhledem k jejich lokálnímu měřítku v grafické dokumentaci ÚP VÚC zakresleny, je však nutné je respektovat v územních plánech nižších stupňů. Umísťování nových staveb mimo aktivní zónu v záplavovém území je v zásadě možné, musí však být řešeno tak, aby byly minimalizovány případné škody způsobené zatopením objektů v případě povodně. 222

Stanovená záplavová území Tok BÍLINA BÍLINA BÍLINA BLŠANKA DOLÁNECKÝ JÍLOVSKÝ LIBOC OHŘE OHŘE OHŘE OHŘE PLOUČNICE ŠIROKÝ ŽDÍRNICKÝ LABE

ř. km (VH mapa)

Rozhodnutí

od

do

č.j.

vydal

0,00 14,50 39,40 0,00 8,20 0,00 0,00 0,00 32,30 97,10 103,44 0,00 0,00 0,00 10,00

14,50 39,40 62,30 12,00 10,70 6,37 9,50 32,30 97,10 103,44 141,50 19,15 2,14 1,74 109,27

RŽP 5453/235/RZ-263/98/Rc ŽP 5345.98/231/R-07/99/Ře Vod 231-2/00/Tk/1769 ŽP-6300/00-231/2-Cr ŽP-300/02-231/5-Cr RŽP/90585/00 ŽP-6301/00-231/3-Cr 231.2-249/01/ŽP ŽP-6299/00-231/1-Cr RŽP-III-Pol/3418/01 RŽP-III-1564/99 RŽP/51574/00 RŽP-III-Ta/1401/01/ RŽP 1682/235/Rz-319/01/Rc 3282/03ZPZ/Ko

OkÚ Ústí n.L. OkÚ Teplice OkÚ Most OkÚ Louny OkÚ Louny OkÚ Děčín OkÚ Louny OkÚ Litoměřice OkÚ Louny OkÚ Chomutov OkÚ Chomutov OkÚ Děčín OkÚ Chomutov OkÚ Ústí n. L. KÚ Ústí n.L.

Platnost dne 02.02.1999 19.02.1999 30.10.2000 08.01.2001 11.02.2002 25.01.2001 08.01.2001 30.04.2002 08.01.2001 07.05.2001 17.11.1999 05.10.2000 01.03.2001 30.05.2001 18.03.2004

(okresy) UL TP MO LN LN DC LN, CV LT LN CV CV DC CV UL LT, UL

Poznámka

Qn

0,000 - 13,621 - ř.km dle výpočtů a rozhodnutí 100 14,815 - 40,803 - ř.km dle výpočtů a rozhodnutí 100 41,24 - 60,90 - ř.km dle studie 20, 50, 100 ústí do Ohře - Měcholupy 10, 50, 100 intravilán města Podbořany 100 ústí do Labe - přehrážka Martiněves 10, 50, 100 ústí do Ohře - Čejkovice 10, 50, 100 ústí do Labe - hranice okresů LT a LN 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 okres Louny mezi hranicemi okresů LT a CV 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 hranice okresů LN a CV - VD Nechranice 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 hráz VD Nechranice - hranice s okresem Karlovy Vary 10, 50, 100 ústí do Labe - hranice okresů Děčín a Česká Lípa 10, 50, 100 ústí - lesní školka na LB 10, 50, 100 ústí do Bíliny až Chabařovice 10, 50, 100 od hranice Středočeského a Ústeckého kraje k hranici SRN

Zpracovaná záplavová území připravovaná ke stanovení Tok

ř.km (VH mapa) Od

do

Rozhodnutí č.j.

vydává

dne

Platnost (okresy)

Poznámka

Qn

Loupnice

0,000

8,500

Návrh

KÚ ÚK

Soutok s Bílinou po horní okraj Hamru

5, 20, 100

Podmileský p.

0,000

3,200

Návrh

KÚ ÚK

Soutok s Ohří nad obec Ciboušov

5, 20, 100

Kamenice

0,000

1,350

Návrh

KÚ ÚK

Kamenice

11,180

33,360

Návrh

KÚ ÚK

5, 20, 100

Polava

2,000

5,000

Návrh

KÚ ÚK

Blšanka

11,698

28,279

Návrh

KÚ ÚK

5, 20, 100

Chomutovka

0,000

37,000

Návrh

KÚ ÚK

5, 20, 100

Hučivý p.

0,000

5,000

Návrh

KÚ ÚK

Soutok s Ohří nad obec Perštejn (pod osadu Vykmanov) 5, 20, 100

Jiřetínský p.

0,000

4,000

Návrh

KÚ ÚK

Soutok s Loupnicí po horní okraj obce Horní Jiřetín

5, 20, 100

Bílý p.

0,000

8,000

Návrh

KÚ ÚK

Soutok s Bílinou po horní okraj obce Šumná

5, 20, 100

Mandava

0,000

6,130

Návrh

KÚ ÚK

5, 20, 100

Mandava

11,000

20,000

Návrh

KÚ ÚK

5, 20, 100

0,000

10,738

Návrh

KÚ ÚK

5, 20, 100

Hačka

Intravilán obce Vejprty (nad soutokem s Vejprtským p)

223

5, 20, 100

Protipovodňová opatření Ve zpracované studii technických řešení protipovodňových opatření Q20 a Q100 řeky Labe v úseku Počeplice – Hřensko bylo zpracováno celkem 22 technických opatření, které jsou pro orientaci uvedeny v tabulce. Navržená protipovodňová opatření na Labi v úseku Počeplice - Hřensko Poř. č.

Popis

1

Hřensko – ochrana území do úrovně nivelety komunikace podél Labe (125,00 m n.m.), uzávěr na Hřenské Kamenici – nutnost přečerpávání

2

Děčín, pravý břeh – ochrana na Q100

3

Děčín, levý břeh – ochrana na Q100 s využitím drážního tělesa

4

úsek Neštěmice – Děčín, levý břeh (pl. km 77 – 94) – ochrana na úroveň nivelety komunikace

5

Ústí nad Labem, levý břeh – ochrana komunikace pod mostem E. Beneše na kótu 138,40 m n.m.

6

Ústí nad Labem, levý břeh – ochrana města na Q100 s využitím drážního tělesa

7

Ústí nad Labem, pravý břeh – ochrana městské části Střekov na Q20

8

Dolní Zálezly – ochrana do úrovně nivelety komunikace (145,00 m n.m.)

9

Velké Žernoseky – ochrana na Q100 s využitím drážního tělesa

10

Píšťany – ochrana obce na Q100 od jihu v souvislosti s opatřením č. 11

11

Lovosice – ochrana areálu chemického závodu Lovochemie, a.s. na Q100

12

přeložka silnice II/247 (přivaděč k nově budovanému mostu v Litoměřicích dle návrhu firmy Pontex, s.r.o.) – ochrana na povodeň ze srpna 2002

13

Terezín (Velká a Malá pevnost) – ochrana na Q100

14

Křešice – hráz s kótou koruny na 149,50 m n.m. proti vzdutí z Labe korytem potoka

15

Okna – ochrana na Q100 ze SZ strany obce

16

Libotenice – ochrana obce ze S strany a J strany (hráz na levém břehu) na Q100

17

Hrobce – v souladu s ÚP navržena hráz na Q100 pro odklon proudnice

18

Černěves – ochrana lokálního snížení na pravém břehu J od obce – na Q100

19

Roudnice nad Labem – ochrana na Q100 s využitím drážního tělesa

20

Brzánky – prodloužení kamenné náporové hráze V od obce, niveleta hráze 4,3 m nad terénem

21

Račice – ochrana na Q100 s využitím drážního tělesa

22

Hněvice – ochrana do úrovně nivelety komunikace (157,50 m n.m.)

Pro ÚP VÚC Ústeckého kraje jsou z těchto návrhů vybrána opatření označená č. 10, 11 a 13, která svým rozsahem odpovídají měřítku ÚP VÚC a jsou proto zahrnuta ve výkresové dokumentaci a v seznamu VPS. ¾

Lovosice – ochrana areálu chemického závodu Lovochemie, a.s. na Q100. Ochranné opatření spočívá v návrhu zemní hráze s výškou nadzemní části 3,65 m. Celková délka protipovodňové hráze je 5389 m. Hráz začíná napojením na navrhovanou přeložku silnice II/247, vede kolem areálu Lovochemie, a.s. a končí u tělesa železniční trati v Lukavci.

¾

přeložka silnice II/247 – ochrana na povodeň ze srpna 2002. Ochranné opatření navazuje na opatření popsané v předchozím odstavci. Jedná se o využití náspu navrhované komunikační přeložky v trase od Mlékojed k silnici Terezín – Lovosice k protipovodňové ochraně.

¾

Terezín (Velká a Malá pevnost) – ochrana na Q100 Ochranná opatření jsou rozdělena pro Velkou a Malou pevnost a spočívá v návrhu zemních hrází vedoucích okolo obou pevností s využitím stávajícího opevnění. Součástí návrhu jsou i dva odvodňovací pří-

224

kopy. Příkop pro odvodnění Litoměřické kotliny dlouhý 1215 m a příkop pro odvodnění Bohušovické kotliny dlouhý 1085 m. U vodních toků s malým povodím kde může docházet k dílčím povodňovým stavům, spočívá ochrana před povodněmi v řešeních místního významu na tocích nebo v zastavěných územích, která nejsou obsažena v ÚP VÚC Ústeckého kraje.

Navrhované úpravy vodních toků Z navrhovaných úprav vodních toků, které mají nadmístní význam je v konceptu VÚC navrhována revitalizace Bíliny v Ervěnickém koridoru. Jedná se o realizaci nové trasy koryta řeky v délce 3,6 km nahrazující stávající zatrubněný úsek Bíliny v Ervěnickém koridoru. Nové koryto bude navazovat na rekultivaci zbytkové jámy lomu ČSA. Revitalizace Bíliny v Ervěnickém koridoru je uvedena v seznamu VPS. Případná realizace varianty B postupu lomu ČSA by si vyžádala výraznou změnu odtokových poměrů spočívající v nových přeložkách vodních toků směřujících v současné době do Jiřetínského koridoru. Tato opatření jsou podrobně popsána ve studii „Úloha hnědouhelného hornictví ve struktuře energetických zdrojů ČR z pohledu dlouhodobé perspektivy, vč. vyhodnocení dopadů na sociálně-ekonomický a územní rozvoj regionu severozápadních Čech“ (VÚHU 10/2004). Z odborného komentáře je vyňata následující pasáž. Postup lomu do II. ekonomické etapy (varianta B) bude vyžadovat zásadní změnu celého systému odvodnění se zaměřením na přítoky z Krušných hor vzhledem k tomu, že postupy lomu naruší jak Šramnický a Albrechtický potok, tak následně i Jiřetínský potok včetně jeho přítoků. Beze změny zůstane pouze odvodnění v nejzápadnější části území (Vesnický potok). Kolem roku 2012 dojde k narušení systému odvodnění, kterým se z hor svádějí vody Šramnickým a Albrechtickým potokem. Bude narušeno jak odvodňovací koryto pod štolou, kterým protékají tyto potoky před zaústěním do Jiřetínského potoka, tak v podstatě současně dojde k narušení Černické nádrže a Černických mokřadů. Do této doby musí být vybudován náhradní systém, který odvede vodu těchto toků směrem západním. Odvedení této vody povrchovým příkopem ve skalním masivu pod zámkem Jezeří pokládáme za velmi složité, a to jednak pro výškové rozdíly při vedení trasy koryta, jednak pro předpokládané významnější narušení lesa v nadregionálním biocentru Jezeří. Rovněž nelze předpokládat, že do té doby bude svážné území mezi vrchy Jezerkou a Jezeřím dosypáno natolik, aby tudy mohla být vedena voda otevřeným korytem. Proto se navrhuje vybudovat v horské masivu dvě štoly, a to jednu krátkou, která v délce cca 180 m propojí Albrechtický potok s potokem Šramnickým (důvodem je nepříznivá kóta přirozeného soutoku těchto potoků). Další štola, kterou budou oba potoky vedeny již společně, bude vybudovaná v délce cca 1 km směrem na západ. Voda po vyústění z této štoly v úseku mezi Jezeřím a Jezerkou bude dočasně vedena potrubím s tím, že vyústí na výsypku v jejím severozápadním okraji, kde bude protékat nově vytvořeným jezerem v nejzápadnější části této výsypky. V další trase bude voda těchto potoků po přetoku z jezera pokračovat směrem na jihovýchod a východ podél depa keramických jílů a poblíž správních budov lomu ČSA bude zaústěna do řeky Bíliny. Vedení tohoto toku bude provedeno přes výsypku ekologickým způsobem. Trasa nebude přímočará, naopak s množstvím meandrů, jezírek a poldrů zpomalujících tok vody a umožňujících s příslušnou vegetací dosažení vysokých hodnot evapotranspirace. Po dosypání tělesa pod svahy Krušných v prostoru mezi Jezeřím a Jezerkou bude výše uvedené potrubí nahrazeno otevřeným příkopem. Část vody vytékající ze štoly doporučujeme odklonit na nejvyšší etáž vnitřní výsypky a odtud v minimálním sklonu pokračovat po jednotlivých etážích až do jezera. Tato voda by měla doplňovat vodu v mokřadech a jezírkách zřízených v celé části výsypky se sklonem k jezeru.

225

Zároveň se doporučuje, aby výše navržený způsob vedení vod Šramnického a Albrechtického potoka byl zachován i po ukončení těžby (náhrada za zrušený regionální biokoridor). Náročnější úpravu si však vyžádá řešení odvodnění Krušných hor v dalším úseku směrem na východ. Současný systém může být využíván pouze cca do roku 2020. Změny se týkají především Jiřetínského potoka a jeho levostranného přítoku potoka Loupnice, včetně všech jeho přítoků, a to vzhledem k tomu, že celá tato část Krušných hor je odvodňována Jiřetínským potokem. Problémem je především to, že území směrem na severovýchod od lomu ČSA tvoří povodí Loupnice, která odvodňuje poměrně rozsáhlé území a na hranici s lomem dosahuje nejnižší kóty (cca 260 m n.m.). Na sever i na jih terén stoupá. Je nutné (i z ekonomických důvodů), aby voda těchto potoků počínaje Jiřetínským byla odváděna východním předpolím lomu. Problém se týká Jiřetínského, Černého, Janovského potoka a potoka Loupnice. Případné ražení dalších štol v Krušných horách se jeví jako ekonomicky příliš náročné. Jejich význam by byl především v odlehčení systému povrchového odvodnění ve východním předpolí lomu. S ohledem na objem stoleté vody bude nutno odklonit potok Loupnice již v obci Litvínov, a to přes nádrž Rudý sever s dalším pokračováním trasy do Bílého potoka. Tím se odlehčí území v těsném předpolí lomu ČSA. Jiřetínský potok by měl být sveden povrchovým příkopem vedeným nad zahrádkářskou kolonií (nad komunikací Janov – Nová Ves v Horách) a zaústěn do Černého, následně do Janovského potoka. Ten bude převeden do systému odvodnění předpolí lomu, který dále vyústí do koryta Jiřetínského potoka, mimo území lomu. Při takto navrženém systému odvodnění může být vytvořen další biokoridor, spojující Krušné hory a České středohoří. V případě, že by tento systém byl zaústěn do Bílého potoka (což je kratší), vyvolalo by to nutnost zvýšit jeho kapacitu, zároveň ale znemožnilo založit další cenný biokoridor. Vzhledem k tomu, že zbytkové (odlehčené) koryto potoka Loupnice bude mít v předpolí lomu nejnižší kótu 260 m n.m. a mezi tímto místem a zaústěním do Jiřetínského potoka bude nutno překonat kótu terénu až 290 m n.m. doporučujeme problém řešit kombinací retenční nádrže, povrchové přeložky toků a hlubokým zářezem v terénu (cca až 25 m), který může být variantně nahrazen kapacitním potrubím vedeným pod terénem v příslušné hloubce. V nejnižším místě předpolí lomu potom se doporučuje vybudovat retenční nádrž, která bude vzdouvat vodu na kótu cca 265 m n.m. Mezi retenční nádrží a hranou lomu bude nutno vybudovat těsnící stěnu, která bude bránit pronikání vody do lomu. Na úrovni kóty 265 – 260 m n.m. se doporučuje vybudovat obchvat nádrže povrchovým příkopem tak, aby přes výše uvedenou nádrž protékalo již jen omezené množství vody. Příkop naváže na kótě 260 m n.m. na svodný příkop v hlubokém zářezu, resp. na potrubí vybudované v hloubce až 25 m, které projde územím, jehož terén se pohybuje v nadmořské výšce 280 – 290 m n.m. Potrubní trasa vyústí na kótě 255 m n.m. na terén a dále bude pokračovat otevřeným příkopem se zaústěním do bývalého koryta Jiřetínského potoka (kóta 230 m n.m.). Další pravděpodobně vhodnější variantou bude terén v okolí potoka Loupnice před jeho vstupem do dobývacího prostoru lomu ČSA prosypat na kótu 265 - 270 m n.m. materiálem, který bude odtěžován z území, kterým má být přeložka těchto potoků vedena, tzn. s kótou terénu 280 – 290 m n.m. Tak se téměř vyrovnají výškové rozdíly v trase odvodnění. Celé toto území by mohlo plnit funkci rezervy pro případný rozliv vody, zároveň by bylo zajímavé z ekologických důvodů (kombinace lužního lesa, mokřadů s příslušnou vegetací. Tím by odpadlo budování náročného zahloubeného koryta přeložky a zabezpečila se větší ochrana lomu před mimořádnými srážkami. Po ukončení těžby lomu ČSA mohou být vody z výše uvedené retenční nádrže, případně z nově vytvořeného terénu v povodí Loupnice svedeny do jezera zbytkové jámy lomu. Variantně mohou být do jezera zbytkové jámy sváděny vody pouze z Jiřetínského potoka, což bude znamenat vrácení jeho toku do původního koryta. (Poznámka: Při konzultaci s Povodím Ohře nebyla doporučena realizace odklonění Loupnice přes nádrž Rudý Sever. Z hlediska projektu se jedná o doplňující článek, nenarušující funkčnost vodohospodářského řešení.)

226

Vodní nádrže Nezbytným předpokladem pro rozvoj řešeného regionu je dostatek pitné a užitkové vody. Hospodaření s vodou se dnes soustřeďuje především do vodohospodářských soustav. Jejich postupné vytváření si vynutila rostoucí intenzita hospodářské činnosti s vysokými nároky na spotřebu kvalitní vody. Hlavním předpokladem pro hospodaření s vodou je zajištění její akumulace. Budování akumulačních nádrží v řešeném území probíhalo po celé 20. století a je plánováno i do budoucnosti. Nádrže jsou základním opatřením pro úpravu odtokových poměrů a významně ovlivňují režim malých i velkých průtoků. Hlavním účelem těchto vodních děl je nalepšení nízkých průtoků pro zásobení pitnou nebo užitkovou vodou a ochrana před velkými vodami. V neposlední řadě mají též význam pro zlepšení čistoty toků, případně využití vodní energie, u nevodárenských nádrží je možné jejich využití k chovu ryb a pro rekreaci obyvatel. V následující tabulce jsou přehledně uvedeny nejvýznamnější nádrže v řešeném území s povoleným objemem akumulované vody v zásobním prostoru nádrže přesahujícím 1 mil.m3 (nádrže jsou s výjimkou rybníka Chmelař ve správě Povodí Ohře s.p). Název

Tok

Nechranice Přísečnice Fláje Újezd Kadaň Jirkov Janov Křímov Chřibská Všechlapy Chmelař

Číslo HP

Ohře Přísečnický p. Flájský p. Bílina Ohře Bílina Loupnice Křímovský p. Chřib. Kamenice Bouřlivý p. Červený p.

Zásobní objem

1-13-02-121 1-15-03-017 1-15-03-029 1-14-01-011 1-13-02-114 1-14-01-003 1-14-01-016 1-13-03-111 1-14-05-014 1-14-01-067 1-12-03-049

272,43 50,43 21,60 6,73 2,62 2,51 1,60 1,40 1,15 0,98 1,50

Navrhované vodní nádrže Navrhované vodní nádrže uvedené v ÚP VÚC Ústeckého kraje jsou převzaty ze sborníku SVP ČSR, Publikace SVP č. 34 z roku 1988 / ministerstvem zemědělství poslední schválená verze SVP týkající se výhledových nádrží. Seznam nádrží dle publikace SVP č. 34 uvedený v následující tabulce je doplněn poznámkami zpracovatele ÚP VÚC ÚK. Číslo HP

Plocha hladiny [ha]

ÚZEMNĚ HÁJENÉ KATEGORIE A Vojnín Libocký p. Dolní Žleb Labe

1-13-03-005 1-14-04-005

103,5 246,2

Malé Březno

1-14-02-015

Název

Tok

Labe

Celkový objem 3 [mil m ] 6,67 15,25 8,70

Poznámka- identifikace

Označ.v hlav.výkresu -1 Původní technický návrh obou vodních stupňů jej již překonán, došlo i ke změně názvu. O výsledném řešení není dosud rozhodnuto

ÚZEMNĚ HÁJENÉ KATEGORIE B Kundratice

Bílina (boční n.)

1-14-01-008

227

72,70

40,00

Neaktuální, za současné situace nerealizovatelná. Není navrhována

Název

Rudý Sever

Tok

Boční nádrž Bílého potoka

Číslo HP

1-14-01-022

Plocha hladiny [ha]

62

Celkový objem 3 [mil m ]

Poznámka- identifikace

2,43

Nádrž byla realizována, jedná se o polder pro zachycení povodňových průtoků – bez stálé vodní hladiny.

ÚZEMNĚ HÁJENÉ KATEGORIE C Chomutov Chomutovka Šumný Důl Bílý potok

1-13-03-112 1-14-01-020

63,0 35,7

11,97 9,18

Hora Sv. Kateřiny

1-15-03-040

82,0

15,10

1-15-03-046

99,7

15,87

333,0 50,0 49,0 67,0 47,1 152,0 70,5 52,0 38,0 12,0 77,2 300,0 55,8 12,2 56,5

45,50 6,60 13,64 9,43 2,57 12,92 6,12 14,93 5,90 1,92 12,91 28,76 2,53 1,40 6,87

Stříbrný p.

Háj s převodem vody Rudolický p.

ÚZEMNĚ NEHÁJENÉ – EVIDOVANÉ-(nejsou ve VÚC navrhovány) Klášterec nad Ohří Ohře 1-13-02-096 Celná Prunéřovský p. 1-13-02-113 Prunéřov Prunéřovský p. 1-13-02-115 Hluboká Pila Libocký p. 1-13-03-001 Mětikalov Libocký p. 1-13-03-001 Kryry Podvinecký p. 1-13-03-070 Soběchleby Černocký p. 1-13-03-080 Třetí Mlýn Chomutovka 1-13-03-108 Dolský Mlýn Chomutovka 1-13-03-112 Hačka Hačka 1-13-03-115 Březenec Bílina 1-14-01-005 Pod Jirkovem Bílina 1-14-01-007 Šluknov Lesní p. 1-15-01-047 Stříbrný potok Stříbrný p. 1-15-01-049 Kálek Bílý p. 1-15-03-044

Označ.v hlav.výkresu -2 dolní nádrž PVE Šumný Důl, probíhá zpracování podrobnější dokumentace Označ.v hlav.výkresu -3 dolní nádrž PVE Kamenný vrch Označ.v hlav.výkresu - 4 počítáno s převodem vody z Načetínského potoka Označ.v hlav.výkresu -5

V grafické dokumentaci územního plánu a v seznamu VPS jsou uvedeny územně hájené nádrže (označ. v hlavním výkresu č.1-5) s výjimkou nádrže Kundratice, která byla rezervována pro tzv. velkou variantu těžby hnědého uhlí a dnes byla nahrazena jinými opatřeními. V současné době probíhá příprava nového Plánu oblasti povodí Ohře a Dolního Labe. V rámci těchto příprav je zpracovávána metodika na hodnocení výhledových vodních nádrží dle původního seznamu SVP. Přehodnocení seznamu by mělo být provedeno koncem roku 2005, zjištěné výsledky budou zahrnuty do dalších etap prací na ÚP VÚC Ústeckého kraje. Poznámka: Problematika navrhovaných vodních nádrží jako hydrické rekultivace zbytkových jam po ukončené těžbě hnědého uhlí je popsána a řešena v rámci kapitoly Těžba hnědého uhlí, část Sanace a rekultivace území narušeného těžbou uhlí.

Ochrana povrchových a podzemních vod Ochrana povrchových a podzemních vod nadmístního významu je dokumentována přehledem území vodohospodářských zájmů, chráněných podle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách v platném znění a navazujících vyhlášek. Území vodohospodářských zájmů jsou zahrnuta do grafické dokumentace ÚP VÚC Ústeckého kraje.

228

¾

Chráněná oblast přirozené akumulace vod – CHOPAV: Krušné hory a Severočeská křída;

¾

Ochranná pásma vodních zdrojů podzemních i povrchových a pásma hygienické ochrany;

¾

Ochranná pásma přírodních léčebných lázní, přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodní minerální vody všech stupňů: Lázně Teplice v Čechách, Bílina, Klášterec nad Ohří, Dubí, Zaječice, Břvany, Korunní, Mšené Lázně, Louny (pramen Luna), Grünwaldské vřesoviště a Grünwaldské louky (přírodní léčivý zdroj – peloidy);

¾

Území chráněná jako nenahraditelná pro akumulaci vod - výhledové vodní nádrže: Šumný důl, Háj, Hora sv. Kateřiny;

¾

Zranitelné oblasti povrchových a podzemních zdrojů vody vymezené dle nařízení vlády ČR č. 103/2003 Sb.

¾

Ochranná pásma zdrojů na území SRN přesahující na naše území – stanovena ochranná pásma vodního zdroje vodárenské nádrže Gottleuba (rozhodnutí vydané MŽP ČR pod č.j. 530/848/04-Polj.-UL), připravovaná ochranná pásma pro vodní zdroje Seifhennersdorf – Schönborn, Klingenberg – Lehnmühle a Rauschenbach.

ÚP VÚC Ústeckého kraje navrhuje řešit požadovanou zvýšenou ochranu nádrže Přísečnice před možnou kontaminací vodního zdroje od průjezdné automobilové dopravy ve dvou alternativách. V jedné alternativě se předpokládá řešení technickými úpravami stávající komunikace, ve druhé variantě přeložkou komunikace v trase Měděnec – Kovářská – Vejprty viz. kapitola Doprava. Doporučení vhodnější alternativy nelze provést bez zpracování podrobnější porovnávací studie s aspekty vodohospodářskými, dopravními, ekonomickými a urbanistickými.

6.3.2. Zásobování průmyslovou vodou V druhé polovině 20. století bylo provedena výstavba zařízení pro zásobování průmyslu, energetiky a zemědělství provozní vodou, účelem těchto zařízení bylo též zajistit i ochranu povrchových dolů před účinky velkých vod. Pro zásobování užitkovou vodou byly vybudovány na sobě nezávislé systémy převodu vody z Ohře. První systém tvoří Přivaděč průmyslové vody Ohře-Bílina (POB). Druhým nezávislým systémem je Průmyslový vodovod Nechranice (PVN). Do oblasti Teplicka je dodávána voda prostřednictvím Labského průmyslového vodovodu s čerpací stanicí v Dolních Zálezlech. Jižně od Žatce se ještě nachází část Tvršického průmyslového vodovodu (jeho část byla přepojena a použita jako řad pitné vody. Zbývající část bude využita k dodávkám provozní vody do PZ Triangle. Kromě toho jsou všechny větší průmyslové závody situované podél Labe jsou zásobovány z Labe. Kapacita převodů vody a systémů pro zásobování užitkovou vodou není vzhledem ke stagnaci některých průmyslových výrob využita, přesto se počítá se s jejich zachováním protože mohou být využity k rekultivaci zbytkových jam po ukončené těžbě hnědého uhlí.

229

Na okrese Litoměřice byly v 60. a 70. letech minulého století vybudovány užitkové vodovody pro zavlažování zemědělských pozemků s přímými odběry vody z Ohře a Labe.

6.3.3. Zásobování pitnou vodou Řešené území je vzhledem k realizaci rozsáhlé vodárenské soustavy severní Čechy (VSSČ) zásobováno pitnou vodou v rámci České republiky na velmi vysoké úrovni. Základní údaje vztahující se k veřejným vodovodům jsou uvedeny v následující tabulce.

Zdroje pitné vody a úpravny vod Hlavním zdrojem vody je Severočeská vodárenská soustava s výkonnými úpravnami a s odběrem surové vody z vodárenských nádrží a povrchových toků. V podstatné části řešeného regionu byl do konce osmdesátých let charakteristický trvalý vzestup ve spotřebě pitné vody. Tento trvalý vzestup spotřeby vody vedl k intenzivní výstavbě nových velkokapacitních zdrojů. Vzhledem ke značnému znečištění povrchových vod v blízkosti hlavních odběrů byla koncepce zásobování pitnou vodou založena na výstavbě vodárenských nádrží na horních, neznečištěných úsecích vodních toků. Ve východní části řešeného regionu (Litoměřicko, Děčínsko) je pro zásobování pitnou vodou využíváno i kapacitních podzemních zdrojů z regionu severočeské křídy. Tyto excentricky umístěné velkokapacitní zdroje daly základ vzniku Severočeské vodárenské soustavy. Hlavními zdroji systému Severočeské vodárenské soustavy jsou vodárenské nádrže v Krušných horách - Přísečnice, Křímov, Kamenička, Jirkov, Jezeří, Janov a Fláje. Pro vodárenské účely je též využívána i vodní nádrž Nechranice. U vodní nádrže Fláje dochází v poslední době ke zhoršení upravitelnosti vody v souvislosti s dlouhodobě zvýšeným přísunem huminových látek z povodí. Způsob jakým bude tento problém vyřešen není dosud vyjasněn. Výše uvedené velkokapacitní zdroje povrchové vody jsou v systému doplňovány zdroji podzemní vody. V dalším odstavci jsou uvedeny nejdůležitější úpravny vody VSSČ: ÚV Hradiště,ÚV Třetí Mlýn, ÚV Jirkov, ÚV Holedeč, ÚV Jezeří, ÚV Janov, ÚV Hamerský vrch, ÚV Bílý potok, ÚV Meziboří, ÚV Velebudice, ÚV STEPO, ÚV Vaňov, ÚV Ostrov, ÚV Hřensko, ÚV Malešov, ÚV Vrutice, ÚV Brníkov, ÚV Litoměřice, ÚV Bechlín, ÚV Velké Žernoseky, ÚV Vlastislav. Stávající zařízení jsou dostatečná a v rámci ÚP VÚC Ústeckého kraje nejsou navrhovány nové úpravny vody nadmístního významu.

Vodojemy Nedílnou součástí systému zásobování pitnou vodou jsou také vodojemy umožňující akumulaci vody pro krytí denní nerovnoměrnosti odběrů a zajištění vyrovnaných tlakových poměrů ve vodovodní síti. Převážnou část vodojemů tvoří vodojemy zemní, jen výjimečně se jedná o vodojemy nadzemní a věžové. V následujícím přehledu jsou uvedeny vodojemy

230

o objemu 4 000 m3 a vyšším (včetně uvedení okresu, ve kterém se nalézají). Zákres vybraných významných vodojemů je uveden v grafické dokumentaci ÚP VÚC Ústeckého kraje. Stávající zařízení jsou dostatečná a v rámci ÚP VÚC Ústeckého kraje nejsou navrhovány nová zařízení nadmístního významu, evidován je pouze záměr na rozšíření stávajícího vodojemu Zahořany. Vodojemy v řešeném území s objemem nejméně 4 000 m3 Název vodojemu / okres Čeradice - 3 / Louny Chomutov 2x8000 / Chomutov Chomutov Březenec / Chomutov Chomutov - střední pásmo / Chomutov ÚV Jirkov - stará akumulace / Chomutov ÚV Hradiště / Chomutov DTP Louny – Čtyřlístek / Louny Hněvín IV / Most Hněvín V / Most Liščí vrch/ Most Liščí vrch – starý / Most Liščí vrch – užitkový / Most Ressl / Most ÚV Meziboří / Most Bystřany / Teplice Doubravka III / Teplice

Název vodojemu / okres Zahořany (záměr na rozšíření) / Litoměřice Radobýl 2 / Litoměřice Michalovice / Litoměřice Hoštěraz – nový / Litoměřice Střížovická hora / Ústí n.L. Stříbrníky / Ústí n.L. Na kanonu / Ústí n.L. Michalovice / Ústí n.L. Klíše / Ústí n.L. Šibeník II - Teplice-Řetenice / Teplice Šibeník - nový - Teplice-Řetenice / Teplice Novosedlice - nový - pro Teplice / Teplice Nová Ves – věžový / Teplice Nová Ves – zemní / Teplice Krupka - Maršov – DTP / Teplice

Hlavní vodárenské rozvody Vzhledem k excentricky umístěným zdrojům existuje na území Ústeckého kraje relativně rozsáhlá síť hlavních trubních přivaděčů, které zajišťují přívod vody i do oblastí zdrojově velmi deficitních (Teplicko, Ústecko). V prvé řadě se jedná o přívodní řady surové vody ze stávajících nádrží do úpraven vody. Jedná se např. o přivaděč surové vody z nádrže Přísečnice do úpravny vody Hradiště, o přivaděč surové vody z nádrže Fláje do úpravny vody Meziboří a přivaděč vody z nádrže Nechranice (prostřednictvím čerpací stanice ve Stranné) do úpravny vody Velebudice. Hlavní vodárenské rozvody jsou vedeny od stávajících úpraven vod do vodojemů největších spotřebišť. Systém hlavních vodovodních řadů je znázorněn v grafické dokumentaci ÚP VÚC Ústeckého kraje.

Návrh řešení v oblasti zásobování pitnou vodou Charakteristickým znakem současného zásobování pitnou vodou je již několikaletý nárůst cen vedoucí ke snižování spotřeby pitné vody. Vzhledem ke snižování potřeby vody mají v současné době všechny velké vodní zdroje a související objekty značné kapacitní rezervy pro jakýkoliv další rozvoj. V rámci nového PRVKÚK 2005 byly stanoveny následující priority pro rozvoj systému zásobování pitnou vodou, které jsou zde pro orientaci uvedeny:

231

Priorita

Popis opatření

2

Zabezpečení jakosti vody ve zdrojích, kde jejich současný stav může ohrozit zdravotní stav obyvatelstva (jakost pitné vody). Nové stavby, případně náhrada staveb, jejichž technický stav ohrožuje provoz systému.

3

Rekonstrukce vodovodních sítí a objektů.

4

Výstavba nových vodovodů v rozvojových oblastech Ústeckého kraje (ÚP VÚC) Výstavba nových vodovodů v dnes nezásobovaných obcích a doporučených k výstavbě v PRVKUK. Výstavba vodárenských zařízení vedoucí ke zvýšení technické úrovně současného provozu.

1

5 6

Časový horizont do roku 2005 do roku 2005 průběžně podle technického stavu do roku 2012 do roku 2015 do roku 2020

Konkrétní návrhy na úpravy vodovodní sítě zpracované v rámci PRVKÚK nemají regionální a nadregionální dopad. jedná se o doplňování vodovodní sítě v místním měřítku a plán investic do rekonstrukce a modernizace stávajících zařízení. Jedinou stavbou, která je navrhována v oblasti zásobování pitnou vodou je návrh nového propojení vodovodní sítě mezi Teplicemi a Ústí nad Labem související se zásobováním rozvojových ploch podél silnice I/13. Uvedené vodovodní propojení je zahrnuto v seznamu VPS. V grafické příloze je zakreslen rovněž výhledový vodárenský zdroj Načetínský a Svídnický potok, který souvisí s popsanými evidovanými profily vodních nádrží Hora sv. Kateřiny a Háj. Navrhovaný výhledový vodovod obsahuje řady vedoucí od zdrojů k akumulačním nádržím a od nádrží přivaděč propojující úpravny vody Janov, Bílý potok a Meziboří. Jedná se o záměr zahrnutý do II.etapy časového horizontu předpokládané realizace. Toto vodovodní propojení je uvedeno v seznamu VPS. V dalším komentáři jsou popsány principy řešení zásobování pitnou vodou navrhovaných ploch regionálního významu uvedených v ÚP VÚC Ústeckého kraje pro ekonomický rozvoj a pro rozvoj občanské vybavenosti. Vybrané rozvojové plochy a jejich zásobování vodou Název rozvojové plochy PZ Triangle (Žatec)

PZ Joseph (Havraň)

PZ Modlany - Krupka

Industriální park Vernéřov

Popis možností zásobování pitnou a provozní vodou Zásobování pitnou vodou: Lokalita navrhované zástavby leží přímo na vodovodním přivaděči z vodojemu Chomutov do Žatce. Vodovodní řad vede podél stávající místní komunikace. Zásobování technologickou vodou: Zdrojem provozní vody pro zástavbu v lokalitě Letiště Žatec je vodní tok Ohře. K zásobování vodou bude využito Tvršického vodovodu (po provedení rekonstrukce) s čerpací stanicí u Tvršic. Zásobování pitnou vodou: Po západním okraji území navrhované zástavby prochází vodovodní řad propojující dva významné vodovodní přivaděče – jeden z vodojemu Chomutov do vodojemu Liščí vrch, druhý z vodojemu Chomutov do Žatce. Vodovodní řad má dostatečnou kapacitu a vzhledem k oboustrannému napojení na popsané přivaděče i vysokou zabezpečenost dodávek. Investicí pro přívod pitné vody je proto pouze vodovodní řad. Zásobování technologickou vodou: V blízkém okolí řešené lokality se nenachází žádný kapacitnější zdroj provozní vody. Pro zásobování průmyslových areálů na Mostecku a Chomutovsku byl vybudován Průmyslový vodovod Nechranice (PVN), který vede z čerpací stanice u obce Stranná pod hrází Nechranické přehrady. Napojení řešené lokality na PVN je možné provést u obce Sušany, přiváděcím řadem v délce cca 1 km. Zásobování pitnou vodou: V dosahu rozvojových ploch jsou pouze málo kapacitní koncové úseky vodovodních řadů. V územním plánu je proto uveden námět na realizaci vodovodního řadu podél silnice I/13 vytvářející severní zaokruhování VSSČ mezi Ústím n.L. a Teplicemi. Z nového řadu by byly zásobovány rozvojové plochy. Nový řad by zlepšil zabezpečenost dodávek pitné vody u sídel v území mezi oběma městy. Zásobování technologickou vodou: K zásobování rozvojových ploch může být využito vody čerpané z bývalého dolu Kateřina z důvodů udržení hladiny spodních vod. Jedná se o množství 3 cca 2 mil. m /rok, tj. v průměru 63 l/s poměrně kvalitní vody, kterou je možné vzhledem k vyšší teplotě (cca 20°C) využít i energeticky. Další možností je přívod provozní vody z nádrže Kateřina. Zásobování pitnou vodou: Lokalita je z hlediska vodního hospodářství dobře situována. Území navrhované zástavby se nachází ve zdrojové oblasti vodárenské soustavy severní Čechy

232

Název rozvojové plochy

PZ Rumburk industriální park, sklady, komerční vybavenost

PZ Lovosice

Popis možností zásobování pitnou a provozní vodou nedaleko od úpravny vody Hradiště. Ve vzdálenosti cca 600 m vede podél severní hranice lokality vodovodní přivaděč z úpravny Hradiště do vodojemu Útočiště s dostatečnou kapacitou pro zásobování řešeného území. Zásobování technologickou vodou: Přímo přes navrženou lokalitu prochází výtlačné potrubí Podkrušnohorského přivaděče z čerpací stanice na levém břehu Ohře u Rašovic. Na severním okraji řešeného území je malá akumulační nádrž, odkud vede severo-východním směrem gravitační část Podkrušnohorského přivaděče. Možnost využití tohoto systému bude záviset na velikosti výsledného odběru. Zásobování pitnou vodou: Lokalita leží přímo v trase vodovodního přivaděče, z něhož bude pitnou vodou zásobována. Zásobování technologickou vodou: Rozvojové plochy nemají dobré podmínky pro připojení provozní vody, v blízkosti není žádný vhodný zdroj ani recipient umožňující vypouštění většího množství technologické vody. Zásobování pitnou a technologickou vodou: Problematika napojení rozvojové plochy na zásobování vodou je řešena v návaznosti na městské systémy technické infrastruktury a je obsažena v ÚP Lovosic.

PZ Ústí nad Labem - sever

Zásobování pitnou a technologickou vodou: Problematika napojení rozvojové plochy na zásobování vodou je řešena v návaznosti na městské systémy technické infrastruktury a je obsažena v ÚP Ústí nad Labem.

Vzdělávací a zábavní park Ústí nad Labem – alt. A

Zásobování pitnou vodou: Zásobování rozvojové plochy pitnou vodou naváže na městské systémy technické infrastruktury připravované pro obsluhu Integrované průmyslové zóny Ústí nad Labem - sever.

Vzdělávací a zábavní park Lovosice – alt. B

Zásobování pitnou vodou: Území navrhované zástavby se nachází v blízkosti zastavěného území Lovosic. Zásobování pitnou vodou bude řešeno dle skutečných potřeb areálu v podrobnějších dokumentacích. V případě, že potřeby areálu budou přesahovat možnosti napojení na vodovodní systém města Lovosic, je v konceptu územního plánu VÚC navrženo zásobování samostatným vodovodním řadem vedoucím po západním okraji Lukavce a dále přes těleso stávajícího železničního mostu k úpravně vody u Píšťan.

6.3.4. Likvidace odpadních vod Na úseku kanalizace a čištění odpadních vod je počet připojených obyvatel v řešeném území nižší než u vodovodů. Rovněž tak počet obcí s kanalizací a čistírnami odpadních vod. Přesto však došlo v několika předchozích letech k významnému posunu v této problematice; byla vybudována řada čistíren a zlepšena výkonnost nebo účinnost stávajících. Na veřejnou kanalizaci je v současné době v řešeném území napojeno cca 81,4 % obyvatel, z toho je 85,6 % napojeno na ČOV (69,7 % z celkového počtu obyvatel). Všechna velká sídla již mají realizovány kanalizační sítě s čistírnami odpadních vod. V návrhu se proto vyskytují zejména dílčí úseky doplňující stávající kanalizační systémy a nové kanalizace v menších obcích. Návrhy kanalizací v menších obcích jsou lokální záležitostí a nejsou vymezovány v ÚP VÚC Ústeckého kraje jako veřejně prospěšné stavby. Kromě uvedených městských ČOV jsou komunální odpadní vody v některých případech čištěny v průmyslových ČOV výrobních areálů. Jedná se zejména o napojení odpadních vod z Litvínova, Janova a Meziboří na ČOV Chemopetrolu Litvínov a připojení města Štětí na ČOV papírny Frantschach Pulp & Paper. Na většinu velkých ČOV je prostřednictvím kmenových kanalizačních stok nebo výtlačných potrubí napojeno více okolních sídel, čímž dochází ke vzniku „skupinových kanalizací“. Přehledně jsou tyto „kanalizační aglomerace“ popsány v tabulce „Aglomerace s 15 000 - 99 999 EO dle napojení na ČOV“. Vybrané významné ČOV jsou zobrazeny v grafické části dokumentace ÚP VÚC Ústeckého kraje.

233

Městské ČOV nad 300 EO Obec / recipient Varnsdorf / Mandava Šluknov / Stříbrohorský p. Česká Kamenice / Kamenice Jiříkov / Jiříkovský p. Děčín-Březiny / Ploučnice Krásná Lípa / Křinice Dolní Poustevna / Luční potok Mikulášovice / Mikulášov. potok Benešov nad Ploučnicí / Ploučnice Údlice / Chomutovka Jirkov / Bílina Kadaň / Ohře Klášterec / Ohře Mašťov / Dubá-Liboc Březno / Hutná Radonice / Liboc Strupčice / Litoměřice / Labe Roudnice nad Labem / Labe Bohušovice n.O. / Ohře Čížkovice / Modla Horní Beřkovice / vsakovací nádrž Podlusky / Čepel Hoštka / Obrtka Libotenice / Labe Lovečkovice / Lounky / Labe Doksany / Ohře Libochovice / Budyně nad Ohří /

Obec / recipient Tisá / Tisský potok Libouchec / Jílovský potok Chlumec / Ždírnický potok Neštěmice / Labe Střelná-Košťany / Košťanský potok Hrob / Bouřlivý potok Dubí-Cínovec / Potok bezejmenný Želénky / Bouřlivý potok Bílina / Bílina Bystřany / Horská Bystřice Svinčice / Lužický potok Lom 2 / Lomský potok Loučná / Loučenský potok Lom 1 / Lomský potok Braňany / Braňanský potok Bělušice / Bělušický potok Souš / Vrbenská nádrž Blažim / Blažimský potok Staňkovice / Hutná Most / Bílina Bečov / Srpina Vroutek / potok Podhora Lubenec / Blšanka Libčeves / Hradecký potok Podbořany / Dolánecký potok Postoloprty / Ohře Kryry / Blšanka Nové Sedlo / Břežanský potok Louny / Ohře Žatec / Ohře

Aglomerace s 15 000 - 99 999 EO dle napojení na ČOV Cílová ČOV aglomerace Varnsdorf Varnsdorf Varnsdorf Varnsdorf celkem Most - Chánov Most - Chánov Most - celkem Děčín Děčín Děčín Děčín celkem Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice

Obce aglomerace Varnsdorf Seifhennerdorf (D) Rumburk Most Obrnice Děčín Jílové Benešov n. Pl. Litoměřice Lovosice Žitenice Terezín Vchynice Mlékojedy Trnovany Žalhostice Píšťany

Počet obyvatel 16 140 8 000 11 119 35 259 68 755 2 706 71 461 53 120 5 329 4 097 62 546 25 073 9 359 1 319 2 969 312 187 292 485 180

234

Připojeno obyvatel v současnosti 15 442 7 314 9 968 32 724 68 599 2 249 70 848 42 228 2 777 3 828 48 833 25 438 9 501 0 1 876 0 0 0 0 0

Cílový počet připojených obyvatel 15 800 7 314 10 500 33 614 68 599 2 249 70 848 49 800 3 500 3 828 57 128 25 440 9 501 850 1 900 260 160 230 430 150

Cílová ČOV aglomerace Litoměřice Litoměřice celkem Údlice Údlice Údlice Údlice celkem Jirkov Jirkov Jirkov Jirkov celkem Litvínov - Chemopetrol Litvínov - Chemopetrol Litvínov celkem Louny Louny Louny Louny Louny Louny Louny Louny celkem Žatec Žatec Žatec Žatec celkem Kadaň Bílina Bílina Bílina Bílina Bílina celkem Klášterec n.O. Duchcov Duchcov Duchcov Duchcov Duchcov Duchcov Duchcov Duchcov celkem Roudnice n.L. Roudnice n.L. Roudnice n.L. Roudnice n.L. Roudnice n.L. Roudnice n.L. Roudnice celkem

Obce aglomerace Malé Žernoseky Chomutov I Údlice Spořice Jirkov Chomutov II Otvice Litvínov Meziboří Louny Cítoliby Černčice Lenešice Dobroměřice Obora Líšťany Žatec Nové Sedlo Staňkovice Kadaň Bílina Hostomice Hrobčice Světec Klášterec n.O. Duchcov Háj u D. Osek Zábrušany Jeníkov Lahošť Teplice II (Hudcov) Roudnice n.L. Dušníky Dobříň Vědomice Krábčice Kleneč

Počet obyvatel 670 40 846 38 504 1 010 887 40 401 20 894 13 205 534 34 633 27 751 4 995 32 746 19 738 961 1 408 1 327 1 299 300 403 25 033 20 069 535 845 21 449 17 584 15 995 1 247 831 946 19 019 15 891 8 847 970 5 060 1 105 836 540 490 17 848 13 214 295 464 684 918 398 15 973

Připojeno obyvatel v současnosti 0 36 815 38 405 660 597 39 662 18 058 13 105 441 31 604 27 634 4 995 32 629 19 300 706 1 166 1 327 1 100 95 174 23 694 18 417 310 512 19 239 17 439 15 902 1 200 139 856 18 097 15 626 8 610 700 4 933 802 402 286 235 15 968 13 311 200 0 621 171 0 14 303

Cílový počet připojených obyvatel 580 39 501 38 405 660 597 39 662 18 058 13 105 441 31 604 27 634 4 995 32 629 19 300 706 1 166 1 327 1 100 95 174 23 694 18 417 410 700 19 527 17 439 15 902 1 200 139 900 18 141 15 626 8 610 700 4 933 802 700 480 450 16 675 13 311 200 390 621 450 320 15 292

Návrh řešení v oblasti odkanalizování a čištění odpadních vod V rámci nového PRVKÚK 2005 byly stanoveny následující priority pro rozvoj systému odkanalizování a čištění odpadních vod: Priorita

Popis opatření

235

Časový horizont

Priorita 1a 1b 2a 2b 3 4 5 6

Popis opatření

Časový horizont

Realizace probíhajících nebo připravených akcí a realizace akcí ve vybraných aglomeracích nad 10 000 EO (zařazených do tabulky B Usnesení vlády ČR č.1236 z r. 2002). Realizace v aglomeracích s počtem 2 - 10 tis. EO. Výstavba nových kanalizací a ČOV i v aglomeracích s populačním ekvivalentem menším než 2000 obyvatel, nacházejících se v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů a v ekologicky citlivém území. Výstavba ČOV v aglomeracích s populačním ekvivalentem menším než 2 000 obyvatel, které mají vybudovanou kanalizační síť. Rekonstrukce kanalizačních sítí a objektů.

do roku 2006

Výstavba nových kanalizací a ČOV i v aglomeracích s populačním ekvivalentem menším než 2000 obyvatel, nacházejících se v rozvojových oblastech Ústeckého kraje (ÚP VÚC), které v současnosti nejsou vybaveny vhodným sběrným systémem. Výstavba nových kanalizací a ČOV v ostatních obcích bez kanalizace a doporučených k výstavbě v PRVKUK. Výstavba či rekonstrukce kanalizačních zařízení vedoucí ke zvýšení technické úrovně současného provozu.

do roku 2010 do roku 2012

do roku 2014 průběžně podle technického stavu do roku 2012

do roku 2015 do roku 2020

Kanalizační sítě a čistírny odpadních vod již byly realizovány u všech větších sídel. V kategorii aglomerací nad 2 000 ekvivalentních obyvatel, se prakticky nenacházejí žádné návrhy na budování nových ČOV , pouze jsou evidovány dílčí návrhy na doplnění kanalizačních sítí podchycením některých stávajících výústí do recipientů a rekonstrukce stávajících zařízení. Výjimkou jsou pouze návrhy na napojení některých sídel na stávající centrální ČOV. V kategorii od 300 do 2000 EO jsou navrhovány nové kanalizační sítě a ČOV, jedná se ovšem o lokální řešení, která nejsou v konceptu VÚC navrhována. Návrhy kanalizační sítě převzaté do konceptu VÚC jsou uvedeny v následujících tabulkách: Návrh kanalizace v aglomeracích nad 2000 EO Název akce

Obec

EO Aglo.

Přip.

Nově

Poznámka

Ústí nad Labem - Stoka P, Stoka O, Stoka Z, opatření na síti, Trmice, Chabařovice, Povrly

Ústí nad Labem, Trmice, Chabařovice, Povrly

190 000

94 900

8 500

Žatec - přepojení ČOV Nové sedlo a Staňkovice, napojení průmyslové zóny

Nové Sedlo, Staňkovice, Žatec

33 000

18 400

1 300

Benešov - napojení na ČOV Děčín a výstavba kanalizace ve městě Terezín - čerpání OV na ČOV Litoměřice Aglomerace Litoměřice - napojení satelitních obcí

Benešov n. P., Děčín

4 000

3 800

3 800

Terezín, Litoměřice

2 000

1 900

1 900

70 000

65 000

3 000

nové stoky, opatření na síti, napojení satelitních obcí; většina staveb náleží do projektu ISPA 2001 (VPS) přepojení dožilých čistíren na ČOV Žatec 1350 EO (VPS) napojení na ČOV Děčín 3 800 EO (VPS) napojení na ČOV Litoměřice 1 900 EO (VPS) (VPS)

16 000

14 000

1000

(VPS)

18 000

16 000

800

nová stoka (VPS)

3 800

3 000

3 000

nová stoka (VPS)

9 200

8 900

4 000

podchycení stávajících výústí a nová stoka (VPS)

Vchynice, Mlékojedy, V. Žernoseky, M. Žernoseky Aglomerace Roudnice - napojení sa- Dobříň, Kleneč telitních obcí Aglomerace Duchcov - napojení Teplice, Jeníkov, LaHudcov, Jeníkov, Oldřichov, Lahošť hošť Chlumec - čerpání na ČOV Ústí nad Chlumec, Ústí nad Labem Labem Napojení Křečan na ČOV Rumburk Křečany, Rumburk

236

Výstavba kanalizace 300 - 2000 EO EO Název akce

Přiměřené čištění Horní Jiřetín

Obec

Horní Jiřetín

Aglomerace

Odkanalizovaných

(EO)

(EO)

(%)

1 930

1 575

82

Poznámka

Napojení obce na ČOV Chemopetrol – stoka (VPS) Řešení odpovídá variantě A

V dalším komentáři jsou popsány principy řešení napojení na kanalizační síť navrhovaných ploch regionálního významu pro ekonomický rozvoj a pro rozvoj občanské vybavenosti uvedených v ÚP VÚC Ústeckého kraje. Vybrané rozvojové plochy a jejich napojení na kanalizační síť Název rozvojové plochy PZ Triangle (Žatec)

PZ Joseph (Havraň)

Industriální park Vernéřov (Klášterec n.O.) PZ Modlany Krupka

Popis napojení na kanalizační síť Splaškové odpadní vody budou společně s blízkou obcí Staňkovice odvedeny na ČOV Žatec. Odvedení dešťových vod je navrženo ve dvou etapách. V první etapě budou dešťové vody ze severní části území akumulovány a vsakovány za severní hranicí zóny. V druhé etapě bude provedena rekonstrukce stávajícího odvodňovacího kanálu vedoucího od lokality Zámeček do Ohře u Tvršic. Stávající odvodňovací kanál bude zkapacitněn a bude ve formě otevřeného lichoběžníkového koryta navržen na odvedení přívalových dešťových vod z lokality Letiště Žatec. Do rekonstruovaného kanálu budou dešťové vody zaústěny stokou. Lokalitou prochází rozvodnice Srpiny (Bíliny) a Chomutovky (Ohře), složitá terénní konfigurace znemožňuje gravitační odvodnění lokality do jednoho z uvedených recipientů. Přirozený odtokový koridor do Chomutovky tvoří Velemyšleveský potok, který je však vyhlášen jako biocentrum a není proto možné jej k vypouštění většího množství dešťových vod použít. Jiné trasy do Chomutovky jsou možné pouze za použití čerpání. Odpadní vody budou gravitačně svedeny do čistírny odpadních vod, dešťové vody do dešťových zdrží. Z dešťových zdrží budou po zaústění vyčištěných splaškových vod čerpány výtlačným potrubím vedoucím podél silnice I/27. Odkanalizování lokality zajištěno oddílným systémem, dešťové vody vypuštěny do Hradišťského potoka. Vzhledem k tomu, že Hradišťský potok protéká pod silnicí I/13 zastavěným územím Vernéřova a Mikulovic, nesmí vypouštěné dešťové vody zhoršit odtokové poměry potoka. Proto nutno přívalové dešťové vody akumulovat v dešťových zdržích. Splašková kanalizace napojena na ČOV Klášterec n.O. Vzhledem k tomu, že se rozvojové plochy nacházejí v povodí jezera Chabařovice, nelze v rozvojových plochách doporučit výstavbu ČOV, aby zbytkovým znečištěním nebyla ovlivňována kvalita vody v jezeře. Splaškové vody ze západní části rozvojových ploch proto budou svedeny na ČOV Teplice a z východní části na ČOV Ústí nad Labem.Dešťové vody vypouštěny do Unčínského nebo Maršovského potoka, které ústí do nádrže Kateřina. Splaškové vody budou napojeny do ČOV Rumburk, dešťové vody akumulovány ve zdržích a odpouštěny do místní vodoteče.

PZ Rumburk industriální park, sklady, komerční vybavenost PZ Lovosice Problematika napojení rozvojové plochy na kanalizační síť je řešena v návaznosti na městské systémy technické infrastruktury a je obsažena v ÚP Lovosic. PZ Ústí nad Labem - sever Vzdělávací a zábavní park Ústí n. L. – alt. A Vzdělávací a zábavní park Lovosice – alt. B

Problematika napojení rozvojové plochy na kanalizační síť je řešena v návaznosti na městské systémy technické infrastruktury a je obsažena v ÚP Ústí nad Labem. Kanalizační síť rozvojové plochy naváže na městské systémy technické infrastruktury připravované pro obsluhu Integrované průmyslové zóny Ústí nad Labem - sever. Do blízkého recipientu Modla není možno přímo zaústit přívalové dešťové vody z navrhované lokality. Dešťové vody budou proto akumulovány v dešťové zdrži s regulovaným odtokem. Splaškové odpadní vody budou čištěny v čistírně odpadních vod realizované v rámci areálu. Nízké minimální průtoky recipientu budou klást mimořádné nároky na jakost vypouštěných vod.

237

Závěry a zásady 1.

2.

3.

4. 5.

6.

7.

8.

Revitalizovat části vodních toků, které byly v souvislosti s povrchovou těžbou hnědého uhlí necitlivě přeloženy a upraveny, revitalizovat zatrubněný tok řeky Bíliny v úseku Ervěnického koridoru. Řešit ochranu stávajících vodárenských nádrží před ohrožením kontaminací, ochranu nádrže Přísečnice před hrozbou kontaminace automobilovou dopravou řešit ochrannými technickými opatřeními, nebo přeložkou stávající komunikace. Volba varianty je možná základě zpracování podrobné odborné studie. Respektovat omezení územního rozvoje v povodí výhledových vodárenských nádrží Vojnín, Chomutov, Šumný důl, Háj a Hora Sv. Kateřiny, respektovat plošné nároky vlastních nádrží a koridoru vodovodního propojení do úpravny vody. Počítat s využitím stávajících převodů vody i v návrhovém období ÚP VÚC Ústeckého kraje, mj. pro hydrickou rekultivaci území po těžbě hnědého uhlí. Počítat se zachováním a rozvíjením koncepce Vodárenské soustavy severní Čechy, na soustavu připojovat další sídla, která jsou zásobována pitnou vodou z kvalitativně nevyhovujících lokálních zdrojů (vodovodní propojení VSSČ mezi Teplicemi a Ústí n.L. podél I/13). Pokračovat v napojování obcí a městských částí v dosahu kanalizačních systémů velkých ČOV na tyto systémy: •

napojení Chabařovic na ČOV Ústí nad Labem

•

napojení obce Povrly na ČOV Ústí nad Labem

•

napojení Křečan na ČOV Rumburk

•

napojení Benešova nad Ploučnicí na ČOV Děčín

•

napojení Terezína a Mlékojed na ČOV Litoměřice

•

napojení Velkých Žernosek na ČOV Litoměřice

•

napojení Malých Žernosek na ČOV Litoměřice

•

napojení obce Staňkovice na ČOV Žatec

•

napojení Hudcova, Jeníkova a Lahoště na ČOV Želénky

•

napojení obce Kleneč na ČOV Roudnice nad Labem

•

napojení obce Dobříň na ČOV Roudnice nad Labem

•

napojení kanalizace Chlumec na ČOV Ústí nad Labem

• napojení obce Horní Jiřetín na ČOV Chemopetrol (varianta A) Realizovat protipovodňová ochranná opatření nadmístního významu: •

Píšťany – ochrana obce na Q 100

•

Lovosice – ochrana areálu chemického závodu Lovochemie, a.s.

• Terezín (Velká a Malá pevnost) – ochrana na Q 100 Počítat v případě realizace varianty B těžby v lomu ČSA s rozsáhlými vodohospodářskými úpravami na Jiřetínském, Černém, Janovském, Šramnickém a Albrechtickém potoce.

238

6.4. Odpadové hospodářství

a) Koncepční východiska nakládání s odpady V souvislosti se zpracovávanými koncepcemi a plány odpadového hospodářství a změnami v legislativě se mění koordinace v nakládání s odpady. Koncepci odpadového hospodářství pro Ústecký kraj zpracovala Regionální rozvojová agentura (Most, 2003), Plán odpadového hospodářství (dále POH) Ústeckého kraje zpracoval Krajský úřad v Ústí n.L., 2004, byl schválen 26.01. 2005, obecně závazná vyhláška č. 1/2005 byla vyhlášena 28.02. 2005). Strategie obsažená v POH Ústeckého kraje respektuje Plán odpadového hospodářství ČR, zásady stanovené zákonem o odpadech a příslušnými mezinárodními úmluvami: program prevence vzniku odpadů, u odpadů již vzniklých vytvoření podmínek pro jejich třídění a materiálové využití s vysokým stupněm recyklace, dále zásadu, že pokud není materiálové využití technicky nebo ekonomicky dostupné, upřednostnit energetické využití před skládkováním. Nakládání s odpady, akcentující prevenci a minimalizaci environmentálních dopadů, vede také k potřebě zařízení pro nakládání s odpady, jejichž územní průmět bude mít územně plánovací souvislosti.

b) Produkce odpadů a technická vybavenost Podle podkladů POH vzniklo v roce 2003 v Ústeckém kraji 5 796 908 tun ostatního odpadu a 314 722 tun nebezpečného odpadu. Celkové množství odpadu v Ústeckém kraji činilo 6 111 630 tun.

Skládkování odpadu V Ústeckém kraji je provozováno celkem 12 skládek ostatních odpadů (S – OO), 8 skládek inertních odpadů (S – IO) a 5 skládek nebezpečných odpadů (S – NO). K největším skládkám ostatních odpadů S - OO, patří skládky: Tušimice, Jirkov, Vrbička (Podbořany), Celio - Růžodolská výsypka, Modlany (Teplice - Ústí n.L.), Orlik (Děčín), SONO Úpohlavy (Litoměřice), Štětí CSO II, Rožany (Šluknov - Varnsdorf), Úštěk, České Hamry (Vejprty), Počerady (pro potřeby EPO). Skládky inertních odpadů: Nelson (Duchcov), Jedlová hora (Ústí n.L.), Střimice (Most), Počerady, Chotovenka (Bílina), Celio (Litvínov), Hrabák (Malé Březno), Rvenice (Postoloprty). Ze skládek nebezpečných odpadů je největší: Všebořice (Ústí n.L.), dále pak Celio (Litvínov), Lukavec (Lovosice), Vrbičany, Tušimice.

239

Vybraná stávající zařízení pro sládkování odpadu jsou uvedena v grafické části dokumentace ÚP VÚC Ústeckého kraje.

Spalování odpadu V Ústeckém kraji není provozována žádná spalovna komunálního odpadu. Spalování je možné v Ústeckém kraji provádět ve 3 zařízeních: DEKONTA, a.s. Ústí n.L. Trmice (kapacita 9000 t/r NO, včetně odpadů ze zdravotnictví), Spolchemie, a.s. Ústí n.L. (pro kapalný NO, v současné době spaluje jen vlastní odpad), spoluspalování odpadů v cementárně Lafarge – Cement, a.s. Čížkovice (povolená kapacita: 1,8 t/hod. oleje, 8 000 t pneumatik ročně). Stávající zařízení pro spalování odpadu jsou uvedena v grafické části dokumentace ÚP VÚC Ústeckého kraje.

Kompostování a třídění odpadu Na území Ústeckého kraje existuje 18 kompostáren: mezi nejvýznamnější patří kompostárna PITTERLING (u Bíliny - Chudeřic), kompostárna Ústí n.L. - Jedlová hora, kompostárna Místo (u Chomutova), kompostárna Všebořice, Kompostárna Hoštka (Litoměřice Štětí). V Ústeckém kraji se nachází řada třídíren dále využitelných složek komunálního odpadu, největší a nejlépe vybavenou je třídírna Na Moráni - Chomutov.

c) Problematika vybraných skupin odpadů Nakládání s komunálním odpadem Ze způsobů nakládání s komunálním odpadem (KO) - kategorie ostatní odpad, v Ústeckém kraji výrazně převažuje skládkování předem neupravených odpadů (cca 82 - 85 % v roce 2001) před využitím KO jako druhotných surovin nebo jiným materiálovým využitím. V kraji jsou však již vytvořeny podmínky pro zvýšené využití odpadů papíru (papírna Franschach ve Štětí, papírna Novosedlice), též podmínky pro materiálové využití PET, PE, kompozitních obalů a skla lze považovat za uspokojivé v nadregionálním měřítku. Spalováním nebo termickým zneškodněním s využitím tepla je v Ústeckém kraji nakládáno pouze s bezvýznamným podílem KO.

Nakládání s odpady z energetiky Ústecký kraj se významně podílí na celkové produkci odpadů z energetiky v ČR. Odpady z energetiky jsou v Ústeckém kraji každoročně produkovány ve velkých množstvích (4,2 mil. t/rok 2001), představují tak významný podíl (cca 70%) ze všech vyprodukovaných odpadů v kraji.

240

Z jednotlivých způsobů nakládání převládalo do r. 2002 jejich odstraňování uložením na příslušné skládce. Druhým nejrozšířenějším způsobem nakládání s těmito odpady bylo jejich využití jako druhotná surovina při rekultivacích, terénních úpravách, k technickému zabezpečení skládek apod. (v r. 2002 již převládalo). V následujících letech se bude produkce odpadů z energetiky pravděpodobně dále snižovat, a to z důvodu vyššího počtu získaných certifikátů pro tyto odpady, které se tím stávají materiálem využívaným ve stavebním průmyslu a nejsou již dále evidovány jako odpady.

Nakládání s odpady stavebními a demoličními Stavební a demoliční odpady jsou v Ústeckém kraji každoročně produkovány v množství kolem jednoho miliónu tun. Mezi hlavní způsoby nakládání s nimi patří jejich využití jako druhotné suroviny (terénní úpravy a rekultivace), dále jejich skládkování a recyklace. K recyklaci slouží jednak mobilní a čtyři stacionární zařízení - v Chomutově, Jirkově, Lišanech u Žatce a v Litvínově. K odstraňování stavebních a demoličních odpadů nevhodných k úpravě či k opětovnému využití je k dispozici celkem osm skládek inertních odpadů, jejichž kapacita je dostatečná.

Staré zátěže - bývalé skládky Staré nezabezpečené skládky odpadů jsou pozůstatkem minulého období, není u nich často známo složení ukládaného odpadu a lze tudíž předpokládat i přítomnost odpadu kategorie nebezpečného. Tyto lokality, zejména pokud jsou situovány v citlivých územích, mohou představovat v současnosti i ve výhledu významné ohrožení přírodního prostředí - tzv. starou zátěž. Dalšími starými zátěžemi jsou kontaminované plochy uvnitř četných výrobních areálů. Evidence těchto typů starých zátěží je obtížná vzhledem k tomu, že v prostorách a objektech bývalých průmyslových podniků a zemědělských družstev existuje velké množství skrytých a nikde neuváděných starých zátěží. Ekologické zátěže s uvedením jejich charakteru, rizika a koncepce dalšího postupu při jejich zneškodnění jsou evidovány v dokumentacích: ¾

„Zhodnocení rizikovosti uzavřených skládek na životní prostředí“, který zpracovala firma INGEO ve spolupráci s dalšími firmami v roce 2000

¾

„Koncepce odpadového hospodářství - Ústecký kraj“, RRA a.s. Most, 08/2001, dokument: „Staré zátěže (Wastech, a.s., 07/2001, Ústí n.L.)

d) Hlavní cíle Plánu odpadového hospodářství Z POH Ústeckého kraje vyplývá cíl „Zvýšení materiálového využití KO na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000“. Oproti referenčnímu roku 2000 bude třeba zvýšit materiálové využití KO o cca 33 % (v r. 2000 bylo pouze cca 17 % materiálově využíváno). Podle evidence odpadů patří mezi materiálově nejvyužívanější odpady papíru a lepenky,

241

plastů, zemina, odpady ze septiků a žump. Pro splnění cíle jsou stanovena v POH Ústeckého kraje opatření pro třídění a materiálové využití tradičních komodit (papír, sklo, plasty) a biologicky rozložitelných odpadů.. Zásadně nový přístup vyplývá z opatření k postupnému snižování množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (BRKO) ukládaných na skládky. Prvotně nutnost k zavedení opatření vyplynula ze Směrnice Rady 1999/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. Při implementaci „směrnice“ na podmínky ČR byla (vzhledem k ukládání 80 % KO na skládky v ČR k r. 1995) přijata možnost časového oddálení naplnění cílů postupného snižování množství BRKO ukládaných na skládky (do r. 2020 na 35 % celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995).

e) Navrhovaná technická vybavenost pro nakládání s odpady K naplnění cílů POH Ústeckého kraje bude nutné zejména omezit skládkování, zajistit ukládání komunálního odpadu zbaveného biologicky rozložitelného podílu a zvýšit materiálové využití odpadů. Tento trend vyvolá nutnost investic do celého systému nakládání s odpady, vyžádá si změny ve využití kapacit technické vybavenosti a v umístění nových zařízení k využívání odpadů. Z důvodů omezení skládkování se nenavrhuje zřízení žádné nové skládky na území Ústeckého kraje ani se nepočítá se vznikem spalovny komunálního odpadu. Současná kapacita spaloven nebezpečného odpadu je dostatečná, se zřizováním dalších provozů se též nepočítá. Rozmístění kompostáren není rovnoměrné, přednostní dovybavení bude nutné na Děčínsku a ve Šluknovském výběžku. Celkem 9 současných zařízení ve kterých se kompostují všechny biologicky rozložitelné odpady, tedy i odpady z kuchyní a stravoven, je nutno modernizovat. Území Ústeckého kraje bude dovybaveno zpracovatelskými závody, třídícími linkami, zejména v severní část území kraje (Děčínsko), popřípadě též v centrální části kraje. Možnost využití podílu komunálního odpadu (lehkých frakcí) při termickém nakládání s odpady je možno spatřovat ve výrobě alternativního paliva, které by bylo nadále využíváno v cementárně Lafarge, a.s. Čížkovice. Podle POH lze předpokládat využívání tohoto paliva též v dalším energetickém zdroji vybaveném účinným čištěním, s vazbou na třídící zařízení v centrální poloze Ústeckého kraje.

Závěry a zásady 1.

Nenavrhuje se nová skládka komunálních odpadů.

2.

Nenavrhuje se nová spalovna komunálních odpadů.

242

3.

V souladu s POH Ústeckého kraje je třeba rovnoměrně dovybavit území zpracovatelskými závody, třídírnami odpadu a kompostárnami pro zpracování biologicky rozložitelného komunálního odpadu.

4.

Počítat s tím že k energetickému využití alternativního paliva z odpadů budou přizpůsobeny některé ze stávajících energetických zdrojů v Ústeckém kraji.

5.

Pro zneškodňování nebezpečných odpadů se bude nadále využívat kapacita spalovny Dekonta, Ústí nad Labem –Trmice.

6.

Pokračovat v sanacích starých zátěží navrženými postupy.

7.

Koordinovat umístění vybraných zařízení pro využívání nebo odstraňování odpadu se sousedními kraji.

243