VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2012
Zuzana Seifertová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Politologie
Vztah indiánských hnutí k vládě Eva Moralese v Bolívii: mezi vládou a opozicí (bakalářská práce)
Autor: Zuzana Seifertová Vedoucí práce: Ing. Mgr. Jan Němec
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně a vyznačil/a všechny citace z pramenů.
V Praze dne
25. května 2012
………………… podpis studenta
Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat Ing. Mgr. Janu Němcovi za odborné vedení této bakalářské práce, za jeho cenné rady a připomínky a za čas, který mně a mé práci věnoval.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 1.
2.
3.
Role indiánských hnutí v politice Latinské Ameriky ......................................................... 7 1.1.
Nástin historického kontextu ....................................................................................... 7
1.2.
Zakládání indiánských organizací a jejich aktivity ................................................... 10
Indiánské organizace v Bolívii.......................................................................................... 15 2.1.
Nástin vývoje politické situace v zemi ve 2. polovině 20. století ............................. 15
2.2.
Zakládání indiánských organizací ............................................................................. 19
2.3.
Indiánská hnutí v procesu demokratizace a nástup Eva Moralese k moci ................ 21
2.4.
Evo Morales prezidentem .......................................................................................... 25
Bolívie v současnosti: 2009 - 2012 ................................................................................... 32 3.1.
Ekonomická situace a její dopady ............................................................................. 32
3.2.
Problematika dodržování ústavy a práva ................................................................... 33
3.3.
Politická situace a pokles popularity Eva Moralese .................................................. 37
Závěr......................................................................................................................................... 43 Seznam literatury...................................................................................................................... 46
Úvod Latinská Amerika je především z kulturního hlediska velmi různorodým regionem. I přes dlouhá léta španělské kolonizace a vlády nedemokratických režimů zde žije velké množství původních obyvatel, kteří stále dodržují své tradiční zvyky. V posledních desetiletích se indiáni začali sdružovat do organizací, snaží se zasahovat do politického dění ve svých zemích a ovlivňovat ho ve svůj prospěch. Došlo i k zakládání indiánských politických stran. Největší počet indiánského obyvatelstva žije na území Bolívie, kde indiáni a míšenci tvoří 70 % obyvatel a dlouhá léta neměli téměř žádnou možnost podílet se na politickém vývoji svého státu. Ve své práci budu popisovat počátky a vývoj indiánské politické emancipace, která v Bolívii zdánlivě vrcholí zvolením Eva Moralese prvním prezidentem indiánského původu v celé Latinské Americe. Po jeho nástupu do čela státu došlo k mnoha reformám a k sepsání nové ústavy ve prospěch původních obyvatel. V současné době se ale politika prezidenta mění, podpora jeho vlastního hnutí upadá a Moralesova vláda čelí z důvodů rozepří s indiány velkým problémům. Cílem práce je najít příčiny tohoto konfliktu a analyzovat je. Budu se zabývat tím, proč se vztah původních obyvatel a současné vlády mění. Jak je možné, že sociální hnutí, které vyneslo prezidenta do čela vlády, se v současnosti obrací proti němu? Jak s tím souvisí špatná ekonomická situace země a jaký podíl má samotná politika Eva Moralese? V první kapitole popisuji vývoj indiánských hnutí v celé Latinské Americe. Nejdříve se zaměřuji na dějiny Latinské Ameriky od historie původních obyvatel, přes kolonizaci, až po formování nezávislých států a jejich politický vývoj v průběh 20. století. Dále se zaměřuji na počátky emancipace indiánských hnutí a později i indiánských stran v politice. V další části popisuji indiánské organizace v Bolívii a jejich roli v politice. Zabývám se zakládáním indiánských organizací a jejich pozici v politice před i během procesu demokratizace. Zde se také podrobněji věnuji politické situaci v Bolívii ve druhé polovině 20. století, jejíž znalost je nezbytná pro pochopení souvislostí s činností původních obyvatel. V této části se také zaměřuji na proces zvolení Eva Moralese prezidentem a na změny, které s jeho nástupem do čela státu nastaly. Poté, co byl Evo Morales zvolen, se začala politika státu ubírat novým směrem. Došlo k úpravám v ústavě a 5
indiánské obyvatelstvo získalo nová práva. Postupem času ale došlo v politice nového prezidenta k proměnám. Závěrečná část práce se zaobírá aktuální situací a problémy mezi vládou a indiánskými obyvateli. Hlavní otázkou je, proč dochází ke změnám v postojích indiánských obyvatel a především, jak se změnila politika Eva Moralese.
6
1. Role indiánských hnutí v politice Latinské Ameriky 1.1.
Nástin historického kontextu Na území celé Latinské Ameriky existovalo před příchodem Evropanů velmi
mnoho vyspělých indiánských kmenů. První obyvatelé se zde usadili již 10 000 let před naším letopočtem a mezi nejvyspělejší kultury patřily aztécká, mayská a incká1. Většina lidí zná oblast And jako inckou říši, ale ještě než vůbec Inkové ovládli andské území, byli zde jiné bohaté kultury, mezi které patří například Mochikové a Chimuové. Bohužel předincké kultury jsou ještě velice málo prozkoumány, protože Inkové se snažili ovládnout zemi ve všech směrech a potlačit v původních obyvatelích vše, co bylo před tím, než Inkové do oblasti přišli.2 Nutno říci, že právě Inkové vytvořili obrovskou říši, kterou se nikomu jinému na kontinentu vytvořit nepodařilo. Celková rozloha jejich území byla 611.420 km2 a říše se rozkládala od andských masivů na západě až po Amazonský prales na východě. Stejně jako Inkové ovládli peruánské území kolem roku 1438, Španělé zase obsadili říši Inků v letech 1531 – 15323. Tou dobou žilo v Severní Americe přibližně 3 miliony indiánských obyvatel, zatímco v Latinské Americe to bylo asi 30 milionů4. Hlavou státu byl od té doby král Karel V., ale vysoké mocenské postavení měla hlavně církev. Počet domorodých obyvatel pod nadvládou Španělska výrazně klesl. Hlavním důvodem byla řada nemocí pocházejících z Evropy a z části také ozbrojené konflikty a zabíjení indiánů.5 Hlavními odpůrci koloniální moci byli venkovští indiáni. Nelíbily se jim nucené práce v podobě mity6 ani velká daňová zátěž. Také církev již neměla příliš tolerantní postoj k indiánským tradicím. Indiáni se pokoušeli stavět na odpor a jejich snahy vyvrcholily v letech 1780 – 1782 největším povstáním, k jakému na americkém kontinentu došlo. Prvním vůdcem byl Tupac Amaru, který usiloval o zpřetrhání pout se Španělskem, o získání nezávislosti a obnovení vlády Inků. Když Tupac Amaru zemřel7, začalo povstání 1
Aztécká – území dnešního Mexika, Mayská - území střední Ameriky, Incká - území Bolívie, Peru, Ekvádoru 2 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha: Lidové noviny, 2007. 363 s., s. 12-22 3 Roku 1531 dorazil do Peru Francisco Pizzaro. Právě zde probíhala válka mezi dvěma indiánskými vůdci, Huascarou a Atahualpou. 4 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. 7. vyd. Boulder: Westview press, 2011., s. 18 5 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. s. 94 - 132 6 Mita – systém nucené práce již za říše Inků 7 Byl rozčtvrcen na náměstí v Limě čtyřmi koňmi
7
na jihu od jezera Titicaca pod vedením Tupaca Katari. Indiánskou armádu porazila výprava místokrále z Buenos Aires a Tupac Katari byl popraven. Jeho výrok „mě můžete zabít, ale zítra se vrátím a budou nás miliony“, se v pozdějších letech stal v Bolívii velmi významným. Indiánská hnutí se k němu vracela při svých protestních akcích a stal se heslem při jejich masových pochodech (hlavně v Bolívii) i v 90. letech. Porážka indiánů vedla k oslabení morálky a na dlouhou dobu ke ztrátě veškeré chuti k dalším ozbrojeným akcím. Vzpoury způsobily i opětovnou nedůvěru bělochů k indiánskému obyvatelstvu.8 Na konci 18. století se pod vlivem myšlenek osvícení a liberalizace začaly i v koloniálním systému Latinské Ameriky objevovat myšlenky na svobodu.9 Po dobytí španělského trůnu Napoleonem došlo k oslabení moci španělské koruny a postupně začal boj o samostatnost kolonií. Hlavními vojenskými aktéry na straně kolonií byli José de San Martín z Argentiny a Simón Bolívar z Venezuely. Za rozhodující bitvu v boji za nezávislost je považována bitva u Ayacucha v roce 1824. Generál José de Sucre porazil se svým vojskem španělského generála La Sernu, čímž skončila třísetletá doba španělské nadvlády10 a ještě v roce 1824 byly všechny španělské vojenské složky z Latinské Ameriky odvolány.11 Po vyhlášení nezávislosti byla politika nových republik orientována stejným konzervativním směrem jako pod nadvládou Španělů. Byly sepsány ústavy, které zůstávaly velmi podobné jako za přítomnosti Španělů a ani zákony a vládní instituce se ze začátku příliš nezměnily. Pouze gramotní obyvatelé a vlastníci majetku se mohli zúčastnit voleb, pokud se konaly, což dohromady představovalo pouze 1% populace. Také feudální systém byl zachován ve stejné podobě jako pod nadvládou Španělů. Církvi bylo ponecháno výsadní postavení a katolicismus zůstal ve většině zemí oficiálním náboženstvím. Součástí politické moci nových republik se stala armáda, která nahradila královskou moc v pozici autority a stala se součástí vládního systému. Po vyhlášení nezávislosti se Latinská Amerika ocitla v chaotické situaci hlavně proto, že ekonomika se v nových nezávislých státech výrazně zhoršila a sociální struktura byla vážně narušena.12 V 50. letech 19. století se situace začala stabilizovat. Některé z tíživých otázek, které se objevily po deklaraci nezávislosti, byly v mnoha zemích Latinské Ameriky téměř 8
BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. Praha: Libri, 2009., s. 20 – 22 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 21 10 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. s. 191 - 192 11 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 22 12 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 23, 24 9
8
vyřešeny. Jednalo se o problematiku suverenity a hranic, federalismus versus unitarismus nebo také vztahu církve a státu. Zlepšení situace v Latinské Americe začalo do oblasti přitahovat zahraniční investory, jako byla Francie, Německo, Itálie, ale především Spojené státy americké, které nahradily Velkou Británii v pozici největšího investora v tomto regionu. Zahraniční investice přinesly prosperitu vlastníkům pozemků a obchodním elitám a také podpořily růst střední třídy. Naproti tomu rolníkům a indiánskému obyvatelstvu byla zabrána půda s cílem větší produkce pro globální trhy.13 Mezi léty 1850 a 1890 se Latinská Amerika vyvíjela pozitivním směrem. Vznikaly banky, byly podporovány investice, došlo k rozvoji infrastruktury a nárůstu populace. Mezi roky 1890 a 1930 nastalo období stability a největší prosperity v dějinách Latinské Ameriky. Stabilnější vlády a vývoz na světové trhy započaly proces rozvoje v této oblasti. Nicméně ekonomická deprese, která svět zasáhla ve 30. letech 20. století, silně narušila stabilitu ve všech zemích. V některých státech Latinské Ameriky způsobila velmi špatná ekonomická situace nástup diktátorských režimů k moci.14 Během druhé světové války se ekonomiky začaly z deprese zotavovat díky stimulaci průmyslové výroby pro zbrojní průmysl. V poválečném období růst pokračoval a konjunktura umožnila zemím posunout se vpřed k demokracii, ale i přesto některé z nich stále zůstávaly pod vlivem diktátorských režimů. Ačkoliv růst ekonomiky a sociální změny byly ve 40. a 50. letech výrazné, všechny vlády přesto čelily vážným konfliktům a politické systémy byly většinou velmi nestabilní.15 Vývoj latinskoamerických politických systému byl také ovlivněn studenou válkou. Byl zde konflikt mezi dvěma systémy a některé země se přikláněly ke kubánskému modelu.16 Z důvodu oslabení role ekonomiky Latinské Ameriky na světových trzích a nestabilní politické situace ve většině států, se v 60. letech 20. století do čela vlád v mnoha zemích dostaly vojenské režimy. Z důvodu špatné ekonomické situace se ale již od 70. let začaly pomalu politické systémy přetvářet na demokratické a během 80. let odstartoval ve většině zemí Latinské Ameriky složitý proces přechodu k demokracii. Na přelomu tisíciletí vládly ve všech státech (kromě Kuby) demokratické režimy. Cesta k demokracii ale nebyla 13
WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 24 - 25 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 25 - 26 15 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 27 16 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. In NĚMEC, J. a kol. Politické systémy Latinské Ameriky : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2010. s. 17 14
9
jednoduchá, protože po vyhlášení samostatnosti neměly nové státy s demokratickými systémy žádné zkušenosti. Na začátku 20. století byly státy Latinské Ameriky stále ovlivněny španělskou a portugalskou kulturou a také systémem vlády. Někteří vůdci se inspirovali Salazarovým a Francovým režimem a snažili se v Latinské Americe nastolit nedemokratické, autoritativní režimy.17 Na začátku 21. století se výrazná část kontinentu posunula k levicové politice, ale většina politických systémů zůstává v liberálně demokratickém režimu. Na hranici tohoto režimu se pohybuje ekvádorský prezident Rafael Correa a Venezuela s Bolívií se od liberálně demokratického způsobu vlády odklánějí.18 Přechod k demokracii ve státech Latinské Ameriky je jedna z nejdůležitějších událostí v mezinárodní politice na konci 20. století. Nicméně většina z nově nastolených demokratických režimů je ještě velmi slabá, protože státy jsou oslabovány zločiny a problémy s drogami a je zde nedostatečně silná zákonodárná a soudní moc. Politické strany, místní vlády a zájmové skupiny nemají ještě dostatečný efekt ve vykonávání veřejné politiky. V každém státě je samozřejmě situace trochu jiná, ale všude se postupně zlepšuje. Důležité je, že volby jsou poctivější a jsou uznány jako jediná legitimní cesta k moci. Také katolická církev již nemá v regionu takový vliv. Populárnější začíná být protestantismus, který uznává jiné hodnoty a zaujímá jiný postoj k práci a k roli rodiny. Během několika století byla Latinská Amerika izolovaná od světa, ale nyní se integrovala jak ekonomicky, tak i kulturně a politicky. Umožnila to hlavně globalizace, která dorazila i do této oblasti. Hodnoty mladých lidí jsou stejné jako kdekoliv jinde na světě - více demokratické a méně tradiční. 19
1.2.
Zakládání indiánských organizací a jejich aktivity V zemích Latinské Ameriky začalo na konci 70. let docházet k zásadním
politickým změnám, když ve většině zemí byly vojenské diktatury vyměněny za svobodně zvolené vlády.20 Demokratizace způsobila otevření prostoru pro formování nových organizací a těm stávajícím umožnila efektivní rozvoj. Různé domácí i zahraniční nevládní organizace se začaly zajímat o indiánské obyvatelstvo a především o respektování lidských práv. 21
17
WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 28 - 30 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s. 18 19 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 28 - 31 20 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 29 21 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America : The Evolution 18
10
V 80. letech byly do politiky latinskoamerických zemí poprvé zaváděny neoliberální reformy.
Tyto neoliberální politiky, podporované Spojenými státy
americkými, Světovou bankou i Mezinárodním měnovým fondem, měly vliv na hospodářský růst a makroekonomickou stabilizaci země, ale pro indiánské obyvatelstvo přínosem nebyly. Ohrozily jejich kolektivní vlastnictví, docházelo k omezování přístupu na trh a ke snížení státní podpory malým zemědělcům. Ještě více narostly rozdíly mezi bohatými a chudými a zvýšila se míra nezaměstnanosti. Z těchto důvodů došlo v této době k velkému nárůstu počtu indiánských organizací.22 Ze začátku neměla indiánská hnutí možnost účastnit se voleb, a tak vytvářela koalice s levicovými stranami. 23 V celé Latinské Americe vzniklo mnoho indiánských organizací s různým zaměřením, jejichž společným cílem byl konec etnické diskriminace
24
a uznání etnické
identity. Další požadavky byly vytvoření multinárodního státu, získání regionální autonomie, dvojjazyčné vzdělání a v andských oblastech také ochrana pěstování koky.25 Dalšími důležitým problémem byla půda. Příroda, přírodní zdroje a kolektivní vlastnictví jsou pro indiány velice důležité, proto chtějí vrátit půdu, která jim byla dříve násilím zabrána. Indiánské organizace lákaly v mnohých případech i neindiánské obyvatelstvo a jejich vliv byl pak na obecní i regionální úrovni silnější. 26 Později došlo ještě k intenzivnějšímu narůstání počtu indiánských organizací. Ve většině zemí vznikaly nové ústavy a možnost aktivní účasti na procesu jejich utváření motivovala indiánská hnutí i k zakládání etnických stran.27 Zakládání samotných politických stran však mělo několik překážek. Například aktivní volební právo bylo v některých zemích ještě v 80. letech omezeno gramotností a dalším velkým problémem byla pravidla pro získání registrace politické strany. Bylo nutné zúčastnit se voleb v několika volebních obvodech, a také musela strana dosáhnout určitého počtu procent hlasů, aby si registraci udržela. Až v 80. letech došlo k malým změnám v politických systémech, které ve velké míře pomohly indiánským hnutím účastnit se of Ethnic Politics. Cambridge: Cambridge University Press, 2005., s. 10 22 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America., s. 10 23 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 35 - 37 24 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 51 25 YASHAR, Deborah J. Indigenous Politics in the Andes: Changing Patterns of Recognition, Reform and Representation. In MAINWARING, Scott, Ana María BEJARANO a Eduardo PIZARRO LEONGÓMEZ. The Crisis of Democratic Representation in the Andes. Stanford, California: Stanford University Press, 2006. s. 262 26 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 233, 234 a 8 27 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 11
11
politického procesu. Šlo například o zlepšení přístupu k volbám a také o rezervaci křesel v parlamentu pro etnické menšiny. Rezervovaná místa jsou pro indiánské obyvatele v politickém systému důležitým opěrným bodem k vzbuzení zájmu u indiánských voličů. Také se snížily překážky k registraci politických stran a některé zákony umožňují sociálním hnutí zúčastnit se voleb bez formální registrace jako politická strana.28 V 90. letech tedy došlo k vytváření prvních etnických politických stran, které postupně získávaly svůj podíl na státní moci. V následující tabulce je zobrazena typologie vybraných etnických stran. Tabulka č. 1: Typologie vybraných etnických stran Monoetnické Autoridades Indígenas de Colombia (AICO) Guambianci Movimiento Indígena Pachakuti (MIP), Bolívie Aymarové
Pouze indiánské Movimiento Indio Tupak Katari (MITKA), Bolívie
Indiánský základ Alianza Social Indígena (ASI), Kolumbie
Movimiento Revolucionario Tupaj Katari de Liberación (MRTKL), Bolívie Asamblea de la Soberanía del Pueblo (ASP), Bolívie Eje Pachakuti, Bolívie
Movimiento Unido Pluricultural Pachakutik, Ekvádor Movimiento al Socialismo (MAS), Bolívie Instrumento Político para la Sobrenía de los Pueblos (IPSP), Bolívie
Movimiento Indígena Colombiano (MIC) Partido Unido Multiétnico de Amazonas (PUAMA), Venezuela Movimiento Indígena de la Amazonía Peruana (MIAP) Zdroj: VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America: The Evolution of Ethnic Politics.s. 17
Míra úspěchu jednotlivé strany či hnutí záležela na několika faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších byla jednota, jelikož i mezi indiány docházelo k rozepřím mezi jednotlivými kmeny a to způsobilo jejich oslabení. Při úspěchu sehrálo roli také geografické umístění indiánských skupin. Mezi skupinami indiánů z horských, pobřežních oblastí a deštných pralesů najdeme rozdíly v potřebách, ve vztahu ke státu i ideologické rozdílnosti a různé další konkrétní konflikty.29 V neposlední řadě hraje roli i počet původních obyvatel v daném státu. V Bolívii, Ekvádoru a Peru žije výrazná skupina 28 29
VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 6-11 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 46
12
indiánské populace, zatímco v Argentině, Venezuele a Kolumbii mnoho původních obyvatel nenajdeme. 30 Tabulka č. 2 ukazuje počet indiánských obyvatel žijících v některých zemích Latinské Ameriky na počátku 21. století. Čísla se mohou v některých případech odlišovat od skutečnosti, protože indiánské obyvatelstvo se v mnoha případech v oficiálním sčítání ke svému původu nepřihlásí. Tabulka č. 2: Indiánská populace ve vybraných zemích Latinské Ameriky
Země Bolívie (2001) Guatemala (2002) Panama (2000) Honduras (2001) Ecuador (2001) Mexiko (2000) Chile (2002) Venezuela (2001) Kostarika (2000) Paraguay (2002) Brazílie (2000)
Indiánská Počet obyvatel Počet obyvatel - bez populace % - Indiáni indiánského původu 62,2 5 008 997 3 045 172 41,0 4 610 440 6 626 756 10,1 285 229 2 553 944 7,0 427 943 5 648 942 6,8 830 418 11 326 190 6,5 6 101 632 88 528 459 4,6 692 192 14 424 243 2,3 506 341 21 548 687 1,7 63 876 3 649 128 1,7 88 529 5 074 669 0,4 734 128 167 932 056
Zdroj: Porcentaje de Población Indígena. Sistema de Indicadores Sociodemográficos de Poblaciones y Pueblos Indígenas[online]., vlastní úprava
Indiánská hnutí v Kolumbii a Venezuele jsou sice mnohem slabší než v Andské oblasti, i přesto se jim ale podařilo dosáhnout vysoké úrovně jednoty a autonomie.31 Pouze Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Mexiko, Nikaragua, Peru a Paraguay však uznaly v 90. letech ve svých ústavách společnost jako multietnickou.32 V dnešní době ve většině případů ustupují do pozadí otázky půdy a boj proti neoliberálním reformám, ale organizace chtějí dosáhnout plných práv indiánů. Jde o dosažení autonomie nejen v oblasti kultury, ale také politiky a ekonomiky. Volební právo je zavedené již pro všechny, ale indiánské obyvatelstvo často nemá žádný identifikační doklad, tudíž se nemůže u voleb prokázat. Stále vyvstávají na povrch nová témata, jako například uznání hodnot domorodého obyvatelstva, respektování jejich kultury a
30
VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 19, 20 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 210 32 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 51 31
13
v posledních letech především ochrana životního prostředí. Také tradiční politické strany začaly zahrnovat do svých programů indiánské požadavky.33 Největší úspěchy mají indiánské politické strany a hnutí v Ekvádoru a Bolívii. Indiánská hnutí v těchto zemích mají podíl na státní politice a alespoň částečně ovlivňují politické dění. Byly zde vytvořeny nové ústavy ve prospěch původních obyvatel. Ekvádorská ústava z roku 2009 uznává indiány jako součást státu, mohou dodržovat své staré tradice a dále je rozvíjet. Jazyky Kečua a Shuar se staly oficiálními a ostatní indiánské jazyky jsou považovány za oficiální v místě, kde se s nimi mluví. Indiáni se mohou prostřednictvím svých zástupců podílet i na tvorbě a přijímaní zákonů. V případě, že se jedná o zákon, který by mohl mít vliv na jejich společný majetek, je nutné zákon s indiánským obyvatelstvem zkonzultovat. Ústava také uznává indiánské soudy, jejichž ustanovení jsou pro ostatní veřejné instituce závazná.34 V Bolívii se podařilo dosáhnout ještě větších úspěchů a nová ústava zajišťuje domorodým obyvatelům podobná práva (viz s. 20 – 21).
33 34
WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 51,52 Constitución de la República del Ecuador. [online]
14
2. Indiánské organizace v Bolívii Bolívie je nejchudší zemí Jižní Ameriky a závisí ve velké míře na zahraniční pomoci. Jako jedna z mála zemí jižní části kontinentu nemá přístup k oceánu, většina obyvatel žije v nadmořské výšce nad 4000 m - tento vysoko položený region se jmenuje Altiplano a rozléhá se od jezera Titicaca až po jižní hranici s Argentinou. Náhorní plošina byla dlouhou dobu středem ekonomiky země díky svému nerostnému bohatství. Další velkou oblastí je Oriente, východní tropické nížiny, kam se nyní přesouvá ekonomika kvůli ložiskům zemního plynu.35 Největšími a nejvíce obydlenými městy jsou La Paz, Santa Cruz a Sucre. La Paz je sídlem vlády a administrativním hlavním městem Bolívie. Oficiálním hlavním městem je Sucre, kde sídlí nejvyšší soudní orgány.36 Většinu obyvatel tvoří indiáni a míšenci37, kteří jsou v Bolívii k indiánům kulturně bližší než kdekoliv jinde v Latinské Americe. Hispánské vlivy se zde příliš nezakořenily, ale indiánské obyvatelstvo žilo dlouhou dobu na okraji společnosti a mimo politické dění.38 Indiánských etnik žije v Bolívii mnoho, můžeme je rozdělit na dvě základní skupiny a to na indiány z Altiplana a z oblasti Chaca (jde o oblast Amazonie a východních nížin). Nejvíce jich žije v oblasti Altiplana, kde se jedná se o Aymary, usazené převážně v okolí La Pazu, a ještě početnější Kečui39. Ostatní indiánské kmeny nejsou příliš početné, mezi větší z nich řadíme Mojos, Chiquitos a Guaraní. 40
2.1.
Nástin vývoje politické situace v zemi ve 2. polovině 20. století Za svou existenci čelila Bolívie velké řadě převratů a častému střídání vlád. Jedním
z významných revolučních roků 20. století byl rok 1952. Revoluční nacionalistické hnutí (MNR, Movimiento Nacionalista Revolucionario) svrhlo v roce 1952 za pomoci indiánských obyvatel vojenskou vládu a ještě téhož roku došlo k rozšíření občanských a politických práv. Významným krokem bylo zavedení volebního práva pro analfabety,41
35
BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. s. 7 - 8 La Paz 1 642 000; Santa Cruz 1 584 000; Sucre 281,000 (The world factbook. Central Intelligence Agency [online].) 37 Podle oficiálních zdrojů je to 62.2% (Porcentaje de Población Indígena. Sistema de Indicadores Sociodemográficos de Poblaciones y Pueblos Indígenas[online].), ale indiánů zde žije přes 70% 38 BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. s. 8 39 Kečuové jsou početnější, ale politicky málo organizovaní (VAN COTT, Donna Lee: From movements to parties in Latin America. s. 52) 40 Mojos: asi 75 000, Chiquitos: asi 185 000, Guaraní: asi 135 000 (BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. s. 8 - 9) 41 BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. s. 89 - 95 36
15
byly také znárodněny cínové doly. Dalším revolučním aktem byla agrární reforma. Ještě než byly agrární změny podepsány, neobešlo se to bez rolnických protestů formou blokád nejvíce v oblasti Cochabamba. Díky reformě byla indiánům a jiným rolníkům (campesinos) navrácena půda, ale proces byl ve skutečnosti velmi pomalý. V roce 1960 (7 let po schválení reformy) bylo převedeno pouze 23 % zemědělské půdy na 28 % rolnických rodin. Rozšíření volebního práva i pro negramotné obyvatelstvo a znovunabytí půdy způsobilo zapojení indiánské populace do národního dění. 42 Revoluční hnutí bylo u moci až do poloviny 60. let. V roce 1964 provedli dosavadní viceprezident René Barrientos Ortuño a generál Alfredo Ovando Candia puč a v roce 1966 se stal Barrientos legálně zvoleným prezidentem. V Bolívii začalo období vojenských vlád. Barrientosova vláda formálně pokračovala v revolučním režimu, ve skutečnosti se obrátila doprava a odvrátila se od revolučních kroků.43 Generál René Barrientos Ortuño se narodil v údolí Cochabamby v roce 1919, pocházel z velmi chudého prostředí, uměl plynně mluvit kečua a byl považován za velmi charismatického člověka. 44 Často také navštěvoval indiánské vesnice, a tak našel podporu u většiny rolníků. Vynahradil si tím ztrátu podpory ze strany horníků, o kterou přišel vydáním zákona o bezpečnosti, který striktně omezil svobody a práva občanů.45 Evo Morales je Barrientesovi v přístupu k indiánským obyvatelům velmi podobný. Prezident Barrientos nechal v roce 1967 vypracovat novou ústavu, která platila až do roku 1994. V letech 1968 a 1969 začal Barrientos pociťovat nedostatek politické a vojenské podpory, čehož využil Generál Marcos Vázquez Sempértegui, který se pokusil v srpnu 1968 zorganizovat puč. Pokus byl neúspěšný, protože vojenští nacionalisté ani FSB (Falange Socialista Boliviana) ho nepodpořili ze strachu, že Vázquez chce jen nastolit jiný diktátorský režim. Barrientos se jako odpověď na tyto události začal snažit získat nové zdroje podpory uvnitř armády. Vytvořil organizaci FURMOD (Fuerzas Unidas para la Represión y el Mantimiento del Orden y el Desarollo), která byla loajální pouze k němu. Prezidentovo jednání vzbudilo pocit strachu, že se Barrientos chystá nastolit otevřený diktátorský režim. Otázka budoucnosti režimu byla zodpovězena v dubnu 1969,
42
DUNKERLEY, James. Rebellion in the Veins: Political Struggle in Bolivia 1952 - 1982. London: Verso, 2009. s. 55 - 74 43 BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. s. 102 - 103 44 DUNKERLEY, James. Rebellion in the Veins: Political Struggle in Bolivia 1952 - 1982. s. 115 45 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. s. 270
16
kdy prezident Barrientos zemřel při nehodě svého vrtulníku, ale nikdy nebylo prokázáno, zda šlo pouze o nehodu. 46 Po Barrientosově smrti nastal v politice obrat doleva. 6. října 1970 se stal prezidentem Juan Torres47, který byl vůdcem jednoho z nejvíce levicových režimů v Latinské Americe. I přesto, že byl jeho režim považován za slabý a kolísavý, se Torres zdál být velmi ambiciózní. Vláda měla za svůj cíl obdržet suverénní kontrolu nad produktivními společnostmi a více se zapojit do ekonomiky, kde budou striktně omezeny podíly zahraničního kapitálu.
48
Jeho vláda ovšem netrvala dlouho, v roce 1971 došlo
k pravicovému převratu vedenému generálem Banzerem, který měl podporu ze strany Brazílie i USA. Hugo Banzer Suárez vládl Bolívii 7 let. Jeho vláda byla tvrdým vojenským režimem a měla mnoho odpůrců. Jedním z těch hlavních byla například Socialistická strana (PS, Partido Socialista) nebo rolnické odbory. Banzer ukončil Barrientosův vojensko-rolnický pakt, a tak proti němu začali rolníci (indiáni a míšenci) ve velké míře protestovat. Bolívie se pod Banzerovou vládou na konci 70. let dostala do velkých problémů se zadlužením. Aby se prezident z této situace dostal, zahájil v roce 1978 liberalizaci svého režimu, což je považováno za počátek bolivijského přechodu k demokracii. Liberalizace trvala až do roku 1982 a byl to „nejsložitější a nejkomplikovanější proces tohoto typu v Jižní Americe“.49 Po sesazení Banzerovi vlády byla Bolívie uvržena do politického chaosu, kdy mezi červencem 1978 a 1980 bylo v čele státu 5 prezidentů, ale ani jeden nebyl zvolený ve volbách. V červenci se po provedení puče do čela státu dostal generál García Meza. Ve svém projevu po převzetí moci prohlásil, že bude stát v čele Bolívie 20 let a přirovnal se ke generálu Pinochetovi. Jeho režim ale trval pouze jeden rok a 18 dní. Během této doby byla jeho politika oslabována nesouhlasem uvnitř armády a neschopností eliminovat trvající pasivní rezistenci, která se neustále prohlubovala díky častým vládním výkyvům.50
46
DUNKERLEY, James. Rebellion in the Veins: Political Struggle in Bolivia 1952 - 1982. s. 155 - 157 Stal se již šestým prezidentem ten samý den 48 DUNKERLEY, James. Rebellion in the Veins: Political sSruggle in Bolivia 1952 - 1982. s. 179 - 180 49 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. In NĚMEC, J a kol. Politické systémy Latinské Ameriky : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2010. s. 62 - 63 50 DUNKERLEY, James. Rebellion in the Veins: Political Struggle in Bolivia 1952 - 1982. s. 249 - 292 47
17
Ani po roce 1982 nebyla politická situace v Bolívii jednoduchá a to především kvůli ekonomické situaci. Země procházela dluhovou krizí, HDP byl v propadu až o 9 %, klesal export a inflace dosáhla dokonce na moment 22 000 %. Jediné, co v té době rostlo, byl obchod s kokou, ale pěstování koky bylo a stále je velkým mezinárodním problémem. V roce 1985 se v Bolívii konaly předčasné volby, ve kterých Zvítězil Hugo Banzer, ale nezískal požadovaných 50 %, a tak zvolil parlament Víctora Paze Estenssora. Poslanci rozhodovali o volbě prezidenta vždy až do roku 2005, kdy Evo Morales obdržel abslolutní většinu. Paz Estenssor byl vůdcem MNR, které se v 50. letech dostalo k moci převážně s pomocí indiánských obyvatel. Po svém nástupu do čela státu, ale politiku MNR a celého státu radikálně změnil. Nový prezident provedl neoliberální ekonomickou reformu (NPE, Nueva Política Económica), která změnila bolivijské hospodářství a byla jednou z nejrozsáhlejších reforem tohoto typu v Latinské Americe. Znamenala zavedení jediné hodnoty směnného kurzu, snížení veřejných výdajů a tudíž i snížení počtu státních zaměstnanců a platů. Reálné mzdy klesly v roce 1986 až o třetinu, byly zavedeny nové daně, snížila se cla a byly ukončeny cenové regulace. Konec regulace cen způsobil problémy nejchudší vrstvě obyvatel, tedy hlavně indiánům. Především se země otevřela zahraničnímu obchodu. Cín přestal být hlavním vývozním artiklem země a státní důlní společnost (COMIBOL) propustila přes dvacet tisíc zaměstnanců. Propuštění horníci s rodinami odcházeli do oblasti Cochabamby pěstovat koku. Politika Paze Estenssora znamenala mimo jiné také definitivní „rozchod“ indiánů a MNR.51 Roku 1993 byl zvolen do čela země Gonzales Sánchez Lozada, jehož vláda přinesla nové politické reformy. Viceprezidentem se stal poprvé v historii Bolívie člověk indiánského původu Víctor Hugo Cárdenas. Indiánské komunity nejen z horských oblastí, ale i z oblasti Amazonie se zapojily do bolivijské společnosti. Vznikla organizace OTB (Organizaciones Territoriales de Base), skrze kterou se mohli indiáni podílet na komunální správě nebo místních rozvojových plánech. Ústava z roku 1994 formálně uznala Bolívii jako multietnickou zemi a Indiánům přiznala práva na vlastnění přírodních zdrojů.52 Změnil se volební systém a vláda se snažila registrovat co nejvíce voličů ve venkovských obvodech, aby se zvedla volební účast. Otevřely se tak dveře k účasti na politickém
51
BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?., s. 64 – 65, viz také BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. s. 136 - 139 52 PETRAS, James a Henry VELTMEYER. Social Movements and State Power: Argentina, Brazil, Bolivia, Ecuador. London: Pluto Press, 2005., s. 177 - 178
18
procesu i pro dosud vyloučené skupiny obyvatel, což napomohlo formování indiánských hnutí. 53
2.2.
Zakládání indiánských organizací V Bolívii došlo k zakládání indiánských hnutí mnohem dříve než kdekoliv jinde
v Latinské Americe. Již od 60. let zde vznikalo mnoho indiánských organizací, některým se dokonce podařilo vytvořit i politické strany. V Bolívii mají indiánská hnutí několik výhod. V první řadě je to jazyková54 a územní semknutost a také velký počet indiánů žijících v La Pazu a jeho blízkém okolí. V tabulce je zobrazen podíl indiánských obyvatel v jednotlivých departamentech. Tabulka č. 3: Indiánské obyvatelstvo Bolívie podle departamentů, 2001 Departament Potosí La Paz Cochabamba Oruro Chiquisaca Santa Cruz Beni Tarija Pando Celkem
Celkový počet Indiánská populace obyvatel v% 709 013 83.85 2 350 466 77.46 1 455 711 74.36 391 870 73.90 531 522 65.57 2 029 471 37.49 362 521 32.75 391 226 19.69 52 525 16.24 8 274 325 62.05
Zdroj: VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America : The Evolution of Ethnic Politics. s. 51
Indiáni se v Bolívii sdružují do hnutí z několika důvodů. Začátky zakládání indiánských organizací souvisí s Banzerovou diktaturou, která vyloučila jakoukoliv spolupráci rolníků se státní mocí. Neoliberální reformy zavinily ztrátu kolektivní identity a ekonomická krize vzala indiánským obyvatelům stabilní zaměstnání, především horníkům. 55
Indiáni čelí velmi špatné sociální situaci, především Aymarové žijí na venkově
v hrozivých podmínkách. Ekonomická situace, která s životními podmínkami úzce souvisí, přispěla k vzestupu indiánských organizací. Dalším faktorem je redukce pěstování koky, protože indiáni ničení kokových políček nechápou jako boj proti drogám, ale jako útok na 53
BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?., s. 65 - 66 Jasně dominují dva jazyky: aymarština a kečujština 55 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?., s. 67 54
19
symbol jejich kultury.56 Žvýkání jejích lístků snižuje negativní dopady horské nemoci, pomáhá zahnat hlad a snižuje pocit žízně. Indiánům vždy pomáhala přežít práci v tvrdých podmínkách. Koka má pro indiány ale i hluboký duchovní význam, pro některé je dokonce považována za posvátnou a používána při různých zemědělských rituálech.57 Svou roli v zakládání indiánských organizací hrají také nevládní organizace (NGOs), které pomáhaly chudým indiánským rolníkům s lokálními rozvojovými projekty. Snažily se tím zabránit konfrontační politice a vést vesničany k politickému vyjednávání.58 První indiánské hnutí, které v Bolívii vzniklo, bylo reakcí na nové daňové plány prezidenta Barrientose a bylo nazvané podle Tupaca Katari katarismus. Vedle katarismu vzniklo podobné hnutí indianismus, které zdůrazňovalo, že indiánská populace žije podřízena vládnoucím elitám a stavělo se otevřeně proti západu a proti bílým. Typické pro něj bylo také prosazování navrácení bolivijské půdy původním obyvatelům a usilování o rekonstrukci předkoloniálního období, kdy v Bolívii nežili žádní Evropané. Indianistům šlo o vyhoštění evropských obyvatel z kontinentu a odmítali spojenectví s neindiánskými skupinami. Naopak podle katarismu měl být stát tolerantní k etnickým odlišnostem a zahrnovat indiánské i západní formy vlády. Kataristé požadovali přestavbu bolivijské politiky podle etnických kritérií a usilovali o aliance s neindiánskými hnutími a levicovými politickými stranami. Byli oproti Indianistům více liberální a jejich postoj jim přinesl více spojenců neindiánského původu a lepší přístup k politickým i finančním zdrojům. Kataristé se také zasloužili z velké části o zformování rolnické organizace Jediná odborová konfederace
pracujících
Bolívie
(CSUTCB,
Confederación
Sindical
Unica
de
Trabajadores Campesinos de Bolivia), která byla založena roku 1979. Společným cílem obou hnutí bylo především uznání indiánské identity.59 CSUTCB je největší indiánskou organizací v zemi, která sdružuje Aymary, Kečui i Guaraní. V 80. letech se do čela CSTUCB dostali zástupci pěstitelů koky. Vznikla na podporu práv původních obyvatel, ale také stála proti zákonům na vymýcení koky. Je součástí Ústředí bolivijských dělníků (COB, Central Obrera Boliviana). 60
56
BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie., s. 142, 143 KOZLOFF, Nikolas. Revolution!: South America and the Rise of the New Left. New York: Palgrave Macmillan, 2008., s. 118 58 PETRAS, James a Henry VELTMEYER. Social Movements and State Power., s. 209 - 210 59 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America., s. 53 - 55 60 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America.., s. 55 - 59 57
20
Umírněnější indiánskou organizací bylo hnutí nazvané Revoluční hnutí Tupac Katari (MRTK, Movimiento Revolucionario Tupac Katari), které se později přejmenovalo na Revoluční osvobozenecké hnutí Tupac Katari (MRTL, Movimiento Revolucionario Tupac Katari Liberación) a v devadesátých letech utvořilo alianci s MNR. Naopak radikálnější skupinou bylo Indiánské hnutí Tupac Katari (MITKA, Movimiento Indio Tupac Katari), ze kterého vzešel aymarský vůdce Felipe Quispe. Roku 2000 založil Quispe Indiánské hnutí Pachakuti (MIP, Movimiento Indígena Pachakuti), které se staví proti starému konceptu bolivijské společnosti,61 odmítá „nadvládu“ bílých a prosazuje čistě indiánskou vládu. Quispe staví indiány do pozice kolonizovaného národa, nikoli jako součást jednoho bolivijského národa.62 Odborová konfederace osadníků Bolívie (CSCB, Confederación Sindical de Colonizadores de Bolivia) byla založena roku 1971 a roku 1982 indiáni z východu Bolívie založili Indiánskou konfederaci bolivijského východu (CIDOB, Confederación Indígena del Oriente Boliviano). CIDOB pomohl místním jednotlivým jazykovým skupinám k založení regionálních hnutí.63 V 80. letech vláda Paze Estensorra způsobila masivní nezaměstnanost hlavně v důlních zónách a tisíce nezaměstnaných horníků se se svými rodinami přestěhovaly do Chapare a Yungas, aby začaly pěstovat koku pro export. V roce 1988 byl pěstiteli koky (cocaleros) založen Koordinační výbor (Comité Coordinador), což byla reakce na zákaz pěstování koky ze strany USA. 64
2.3.
Indiánská hnutí v procesu demokratizace a nástup Eva Moralese k moci V 90. letech se projevilo, že nejdůležitější roli hrají v procesu indiánské emancipace
protestní akce indiánských organizací. V roce 1990 zorganizovaly indiánské organizace velký pochod na La Paz. V letech 1994 a 1995 se konaly Pochod za svrchovanost a respekt k listům koky (Marcha por la Soberanía y Respeto a la Hoja de Coca) a Pochod století (Marcha del Siglo), při kterém indiáni odkazovali na své předky a vyjadřovali snahu pokračovat v jejich boji za své území a svrchovanost. Roku 1995 pak kokoví pěstitelé svolali shromáždění, které propojilo jejich zájmy se zájmy indiánských organizací. Jako strana Sjednocená levice (IU, Izquierda Unida) získali několik městských rad a podařilo se
61
BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie., s. 140 - 141 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?., s. 67 63 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America., s. 60 64 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America., s. 57 - 58 62
21
jim dosadit ze svých řad 10 starostů.65 Celkově se v obecních volbách roku 1995 podařilo vyhrát 464 indiánům ve 170ti obcích. V 55 % obcí byl zvolen vždy alespoň jeden indián nebo rolník jako člen rady.66 V roce 1995 vytvořily CIDOB, CSUTCB a CSCB Shromáždění svrchovaných národů (ASP, Asamblea de la Soberanía del Pueblo), které mělo být první indiánskou politickou stranou, ale Národní volební soud (Corte Nacional Electoral) registraci neumožnil. Hnutí vytvářela ve volbách v roce 1995 a 1997 koalice s místními stranami a také s Jednotnou levicí. 67 CSUTCB se rozdělilo na dva proudy – jeden byl pod vedením Eva Moralese a druhý Felipeho Quispe.68 V roce 1997 se nejvýraznějšímu zástupci Sjednocené levice, Evu Moralesovi, podařilo vyhrát v jednomandátovém obvodě a přetvořil IU do legálně uznané strany Hnutí k socialismu (MAS, Movimiento al socialismo). Evo Morales nebyl nikdy vyhraněný indigenista, hájil především zájmy odborářů a pěstitelů koky. Hnutí Pachakuti, založené Felipem Quispem, bylo radikálnějším indiánským hnutím, které se stavělo proti bílým i za cenu ozbrojeného odporu. Felipe Quispe chtěl prosadit samostatnou indiánskou vládu, zatímco MAS usilovalo o splnění indiánských požadavků v rámci stávajícího bolivijského státu.69 Základní podporu mělo MAS v oblasti Cochabamby, ale postupně získalo své příznivce v oblasti Altiplana, La Pazu a v oblasti chudého El Alta. Také na východě země MAS získalo příznivce u menších indiánských skupin. Hnutí dokázalo získat také velké množství příznivců mezi indiány pracujícími na ulici. Poslanci MAS udržovali úzké vztahy s voliči a s indiánskými organizacemi, se kterými diskutovali své kroky, a podařilo se jim vytvořit velkou voličskou základnu.70 V roce 1996 došlo k rozporům mezi CSUTCB a CIDOB. Lozadova vláda přijala novou agrární reformu, která vedla k protestním pochodům. Zástupci CIDOB (oblast nížin) se dohodli s vládou a dosáhli svých požadavků, zatímco CSUTCB (horské oblasti) reformu odsoudila. Vztahy mezi indiánskými hnutími z horských oblastí a nížin se tak výrazně zhoršily.71
65
BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s. 68 O´NEILL, Kathleen. Decentralized Politics and Political Outcomes in the Andes. In MAINWARING, Scott, Ana María BEJARANO a Eduardo Pizarro LEONGÓMEZ. The Crisis of Democratic Representation in the Andes. s. 196 67 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 69 68 PETRAS, James a Henry VELTMEYER. Social Movements and State Power s. 187-189 69 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s. 68 70 BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie., s. 149 71 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 62 66
22
Od roku 1997 byl v čele státu generál Banzer, který radikálně zasáhl proti pěstování koky, bez ohledu na respektování občanských práv. Na začátku roku 2001 bylo v oblasti Chapare jen 6000 hektarů kokových polí za cenu několika desítek mrtvých. V roce 1980 se koka pěstovala na 22 900 hektarech72, z toho většina právě v Chapare. Na počátku nového tisíciletí došlo v důsledku celosvětové recese ke stagnaci ekonomiky a k sociální mobilizaci obyvatel. V roce 2000 Banzerova vláda rozhodla o prodeji vodovodních sítí a zdrojů v Cochabambě nadnárodní firmě Bechtel. Bolívie je země bohatá také na zdroje jako například plyn, ale voda je nejvíce potřebná pro život nejen indiánských obyvatel. Hlavní problém byl, že Indiáni by museli platit za zavlažování svých zemědělských pozemků a to vyvolalo tzv. „válku o vodu“. Obyvatelé Cochabamby a okolí protestovali a blokády zasáhly celou zemi, především oblast El Alto, obývanou ajmarskými přistěhovalci. Vláda nakonec od dohody ustoupila a tím nepokoje ukončila. MAS zde hrálo důležitou roli stejně jako později ve „válce o plyn“. Ukázalo se, že blokády fungují v Bolívii jako účinná zbraň.73 Prokázala se slabost vlády a regionálních státních struktur a především se projevila propast mezi politickými stranami a sociálními hnutími z důvodu neschopnosti vládnoucích stran zajistit efektivní veřejnou správu.74 V roce 2001 generál Banzer zemřel. Ve funkci ho dočasně nahradil viceprezident Jorge Quiroga a roku 2002 se konaly prezidentské volby. Do voleb se již zapojily i MAS v čele s Evo Moralesem a MIP v čele s Felipem Quispem. Vítězem se stal bývalý prezident Gonzalo Sánchez De Lozada, Evo Morales byl hned na druhém místě s podporou od 20, 94 % voličů a Quispe získal 6 %.75 Volby prokázaly trvající podporu tradičních politických stran MNR, MIR (Movimiento de Izquierda Revolucionaria) a ADN (Acción Democrática Nacionalista).76 Na druhou stranu poukázaly na úpadek subjektů jako je Condepa (Conciencia de Patria) a UCS (Unidad Cívica Solidaridad) založených na dlouhodobé kritice neoliberalismu. Volební účast dosáhla v roce 2002 71, 9 % voličů. 77
72
BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie., s. 133 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s. 68 - 69, viz také PETRAS, James a Henry VELTMEYER. Social Movements and State Power s. 187 - 189 74 MAYORGA, René Antonio. Outsiders and Neopopulism: The Road to Plebiscitary Democracy. In MAINWARING, Scott, Ana María BEJARANO a Eduardo Pizarro LEONGÓMEZ. The Crisis of Democratic Representation in the Andes. s.158 75 PETRAS, James a Henry VELTMEYER. Social Movements and State power. s.190, 191 a BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s.69 76 ADN byla založena Hugo Banzerem v roce 1978, aby mu pomohla znovu získat politickou moc 77 SPRINGEROVÁ, Pavlína. Presidential Elections in Bolivia 2005: "Elección de Combate". In SPRINGEROVÁ, Pavlína, Jan NĚMEC a Lenka ŠPIČANOVÁ. Election year 2006: Latin America at the Crossroads?. Praha: AMO, 2008. s. 138 73
23
Tabulka č. 4: Výsledky nejúspěšnějších kandidátů v prezidentských volbách 2002 Jméno kandidáta
Politická strana MNR MAS NFR MIR MIP
Gonzales Sánchez de Lozada Evo Morales Manfred Reyes Villa Jaime Paz Zamora Felipe Quispe
% hlasů 22.5 20.9 20.9 16.3 6.1 Volební účast celkem 71.9 %
Zdroj: SPRINGEROVÁ, Pavlína. Presidential Elections in Bolivia 2005: "Elección de combate". s. 139
USA tlačily na staronového prezidenta, aby bylo co nejvíce omezeno pěstování koky, naopak Morales se snažil sjednotit indiánské rolníky na obranu této plodiny. Společně s ostatními indiánskými organizacemi zorganizoval pochody a blokády silnic. K protestům se přidal i Quispe s MIP. Nakonec vláda výnos o zákazu pěstování koky po dohodě s Evo Moralesem stáhla.78 Ani rok 2003 nepatřil k těm klidným. Lozadova vláda se rozhodla rozprodat nadnárodním společnostem zásoby zemního plynu, aby umožnila jeho vývoz do USA a Mexika, což vedlo v září 2003 k vypuknutí „války o plyn“. Podzim byl ve znamení blokád, nepokojů, hladovek a v důsledku střetů s policií bohužel i mrtvých. K protestům se připojili i obyvatelé neindiánského původu. Morales a Quispe požadovali odstoupení prezidenta Lozady, což se jim podařilo na konci října, kdy Sánchez de Lozada uprchl do USA a jeho nástupcem se stal viceprezident Carlos Mesa.79 Mesa se ze začátku shodnul s MAS, dokonce se strana stala na krátkou dobu hlavní oporou Mesovy vlády80, ale později čelil podobným problémům jako jeho předchůdce a 6. června 2005 rezignoval. Nahradil ho předseda nejvyššího soudu Eduardo Rodríguez, který byl v čele země jen do předčasných voleb v prosinci 2005. Favoritem
prezidentských
voleb
2005
byl
Evo
Morales,
jehož
hlavním
protikandidátem byl bývalý prezident Jorge Quiroga. Morales zvítězil absolutní většinou, získal 53, 7 % hlasů. Quiroga skončil na druhém místě a Felipe Quispe byl daleko za nimi
78
PETRAS, James a Henry VELTMEYER. Social Movements and State Power., s. 190 - 192 VAN COTT, Donna Lee: From Movements to Parties in Latin America. s. 97 - 98 80 PETRAS, James a Henry VELTMEYER. Social Movements and State s. 198 - 200 79
24
pouze s 2,1 % hlasů.81 Evo Morales byl zvolen prvním prezidentem indiánského původu v dějinách Bolívie a to hned v prvním kole, což není v Bolívii obvyklé. Volby přinesly také rekordní volební účast. Tabulka č. 5: Výsledky prezidentských voleb 2005 Jméno kandidáta Juan Evo Morales Ayma Jorge Fernando Quiroga Samuel Jorge Doria Medina Auza Michiaki Nagatani Morishita Felipe Quispe Huanca Gildo Angulo Cabrera Eliceo Rodríguez Pari Néstor García Rojas
Politická strana MAS Podemos UN MNR MIP NFR Frepab USTB
% hlasů 53.7 28.6 7.8 6.4 2.1 0.7 0.3 0.2 Volební účast celkem 85%
Zdroj: SPRINGEROVÁ, Pavlína. Presidential elections in Bolivia 2005: "Elección de combate". s. 144
2.4.
Evo Morales prezidentem Morales se narodil v chudé aymarské rodině v roce 1959 v oblasti Oruro. Nedokončil
střední školu, ale sám uvádí, že největším vzděláním pro něj byla škola života. Kvůli těžké finanční situaci odešel do oblasti Chapare pěstovat zemědělské plodiny, ale později začal pěstovat cenově výhodnější koku. Postupně se stal vůdcem vesničanů pěstujících koku, až stanul v čele sociálních hnutí, která protestovala proti neoliberální politice nejčastěji prostřednictvím masových pochodů a blokád. Všechny informace jsou dostupné v jeho oficiálním životopise.82 Zvolení Eva Moralese prezidentem znamenalo pro mnoho obyvatel Bolívie úplně nový způsob vlády a tudíž i částečnou změnu jejich života. Ve svém inauguračním projevu slíbil, že bude usilovat o ukončení koloniálního státu a sociální nespravedlnosti. Zdůraznil, že pro ukončení nespravedlnosti jsou důležitá vyjednávání a spolupráce s indiánskými lidmi. Především přislíbil konec diskriminace a nerovností. Uvedl také, že bude vládnout čestně, bez korupce, bude posilovat demokracii a bojovat proti analfabetismu. Zavázal se 81
SPRINGEROVÁ, Pavlína. Presidential Elections in Bolivia 2005: "Elección de Combate“. s. 139 - 144 Evo Morales Ayma. CIDOB [online]. 6. července 2011 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.cidob.org/es/documentacio/biografias_lideres_politicos/america_del_sur/bolivia/ evo_morales_ayma, viz také Perfil Biográfico: Evo Morales Ayma. Presidencia de la República Bolivia [online]. 2009 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.presidencia.gob.bo/perfil.html 82
25
k zajištění právní jistoty, odpovídající zdravotní péče a také správnému fungování veřejných a sociálních služeb. Zmínil také, že hodlá spolupracovat se Spojenými státy americkými v boji proti obchodu s drogami. Morales označil MAS za politický nástroj, který zajistí spravedlnost, rovnost a také suverenitu indiánskému národu. Hlavní důraz kladl také na autonomii, především pro indiánské regiony.83 Politické reformy byly komplikované, proto proces jejich zavádění nebyl velmi rychlý. V červenci 2006 se konaly volby do Ústavodárného shromáždění, které mělo za úkol vypracovat novou ústavu, obsahující mimo jiné nová práva pro indiánské obyvatelstvo. Současně s volbami do Ústavodárného shromáždění se pořádala referenda o prohloubení autonomie regionů. Referenda se konala proti vůli vlády a také Národního volebního soudu (CNE, Corte Nacional Electoral), jejich cílem bylo posílení autonomie jednotlivých regionů. Důvodem byla obrana opozice před indigenisticky orientovanou většinou a také kontrola zdrojů nerostného bohatství.84 Autonomní statuty byly v některých oblastech v referendu schváleny, ale nevstoupily v platnost. Tabulka č. 6: Výsledky referenda o prohloubení autonomie, 2006
Departament Beni Santa Cruz Tarija Pando Chuquisaca Cochabamba Potosi La Paz Oruro
Podíl hlasů Podíl hlasů proti pro v % v% 73, 8 26, 2 71, 1 28, 9 60, 8 39, 2 57, 7 42, 3 37, 8 62, 2 37, 0 63, 0 26, 9 73, 1 26, 6 73, 4 24, 5 75, 5
Zdroj: Political Database of the Americas [online].
MAS se nepodařilo ve volbách do Ústavodárného shromáždění získat 2/3 většinu, což proces znesnadnilo a prodloužilo. Strana získala 137 členů, což představovalo 50, 7 % z celkového počtu 255 členů.85 Na druhém místě skončila opoziční strana Podemos, která získala 60 křesel a dvanáct míst se podařilo získat straně Unidad Nacional. Ústavodárnému 83
Inaugurační projev Moralese 22.1.2006 (Discurso Investidura Evo Morales Bolivia. Retoricas.com [online]. 2006 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.retoricas.com/2010/05/discursoinvestidura-evo-morales.html) 84 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?., s. 71 - 72 85 Political Database of the Americas: Republica del Bolivia. Georgetown.edu [online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://pdba.georgetown.edu/Elecdata/Bolivia/refvinculante06.pdf
26
shromáždění předsedala žena indiánského původu, Silvia Lazarete.86 Debaty neprobíhaly většinou příliš v klidu, k hlavním sporům docházelo mezi MAS a zástupci opoziční strany a východních regionů (tzv. Media Luna – Santa Cruz, Tarija, Beni, Pando). Návrh ústavy byl hotov již na konci roku 2007, ale díky náročnému vyjednávání došlo k ústavnímu referendu až na počátku roku 2009. Pro ústavu hlasovalo 61, 43 % voličů a pouze 38, 57 % bylo proti. V oblastech Moralesových příznivců byla přijata jednoznačně, zatímco v opozičních oblastech hlasovalo pro jen 30 – 40 % voličů.87 Tabulka č. 7: Výsledky referenda o nové ústavě, leden 2009
Departament Beni Chuquisaca Cochabamba La Paz Oruro Pando Potosi Santa Cruz Tarija Celkem
Podíl hlasů pro v % 32, 7 51, 5 64, 9 78, 1 73, 7 40, 9 80, 1 34, 8 43, 3 61, 4
Podíl hlasů proti v % 67, 3 48, 5 35, 1 21, 9 26, 3 59, 1 19, 9 65, 2 56, 7 38, 6
Zdroj: Resultados Oficiales de la CNE del Referendúm Constituyente 2009. EAbolivia.com [online]., vlastní úprava
V nové ústavě je Bolívie popsána jako „sociálně unitární, právní, vícenárodnostní a komunitární“ stát. Indiánské obyvatelstvo má v ústavě zvláštní postavení. Důležitým bodem je uznání právního systému a komunitární justice indiánských občin a právo na držbu půdy.88 Vedle španělštiny se stalo 36 indiánských jazyků oficiálními jazyky Bolívie89 a 36 indiánských etnických skupin bylo uznáno jako národnosti s respektem k jejich normám, tradicím a kultuře. Dále mají podle nové ústavy indiáni a campesinos právo na kulturní identitu, právo na sebeurčení a teritorialitu. Ústava jim také přiznává ochranu tradičních znalostí a medicíny, ochranu jejich jazyka, rituálů a symbolů. Především ústava uznává právo na indiánskou územní autonomii. Územní organizace je rozdělena na 4 úrovně: departamentální, regionální, obecní a komunitní (indiánská). 86
RADAČIČOVÁ, Simone. Bolivijský prezident Morales: rok ve funkci. Britské listy [online]. 2007 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://blisty.cz/art/32415.html 87 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?., s. 69 - 72 88 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?., s. 71 89 Přestože některé z jazyků nemají oficiální strukturu, gramatiku ani psanou podobu
27
Komunitní je založena na původních územích, která mají vlastní vládu a legislativní a soudní pravomoci podle svých pravidel. V ústavě najdeme i téma koky, která je zde uváděna jako kulturní dědictví a faktor sociální soudržnosti. Je zdůrazněno, že koka není ve svém přírodním stavu omamnou látkou.90 Morales se staví k výrobě kokainu velmi negativně, podle něj je mezi kokou a kokainem velký rozdíl. Prezident se snaží rozšiřovat koková políčka, hlavně pro průmyslové využití, ale jeho podpora koky vyvolává střety s americkou vládou, která již dlouho naopak podporuje jejich ničení.91 Poprvé v historii Bolívie byl utvořen kabinet, kde by ve většině byli původní obyvatelé. Ministrem zahraničí se stal indián, který je stejně jako Morales aymarského původu,
David
Choquehuanca
a
ministrem
pro
udržitelný
rozvoj
jmenoval
prezident Carlose Villegase, který je hlavním autorem plánu Moralesovi vlády. Další podstatnou novinkou bylo jmenování Félixe Patziho, učitele aymarštiny, ministrem vzdělávání a kultury. Pouze dva z 16 jmenovaných ministrů nebyli indiánského původu. Morales jmenoval do svého kabinetu také 4 ženy, které obsadily posty ministerstva vnitra, spravedlnosti, zdravotnictví a ekonomického rozvoje.92 Další ze změn je nový volební zákon, který v parlamentu zajišťuje 7 poslaneckých křesel pro menšinové indiánské skupiny a dává možnost volit i Bolivijcům žijícím v zahraniční.93 Za velkou změnu je považován vztah sociálních hnutí k vládě. Dříve byly vždy vztahy mezi státem a hnutími konfrontační, nyní je vláda se sociálními hnutími úzce spojena.94 Otázka je, zda to tak zůstane i do budoucna. Volba Eva Moralese znamená velkou proměnu prezidentského úřadu. Na začátku svého vládnutí cestoval do odlehlých oblastí Bolívie, kde se střetával s chudým obyvatelstvem a získal si podporu v mnoha regionech. Příkladem je místo pobytu ajmarských migrantů z venkova El Alto, kokový region Chapare, Cochabamba a Santa Cruz. Podporu má také u obyvatel, které jeho vláda přestěhovala z neúrodného Altiplana do úrodných oblastí na východě Beni a Panda. Morales obhajuje konzumaci koky a
90
Nueva Constitución Política del Estado [online]. RADAČIČOVÁ, Simone. Bolivijský prezident Morales: rok ve funkci. Britské listy [online]. 92 Evo nombró un gabinete de mayoría indígena, con cuatro mujeres en cargos clave. Clarín.com [online]. 2006 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://edant.clarin.com/diario/2006/01/23/um/m-01129221.htm 93 Ley Nº 4021 del Régimen Electoral Transitorio. Eju [online]. 2009 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://eju.tv/2009/04/ley-del-regimen-electoral-transitorio/ 94 MAYORGA, Fernando. Movimientos sociales, Politica y Estado [online]. La Paz, 2007 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.pieb.com.bo/blogs/mayorga/archivos/movimientos_sociales.pdf 91
28
indiánské tradice, což se mnohým vzdělaným či k Evropě vzhlížejícím obyvatelům nelíbí.95 Moralesova vláda také vypudila americkou protidrogovou administrativu (U. S. Drog Enforcement Administration) a amerického ambasadora. Výsledkem je mírný nárůst políček pro pěstování koky a také nelegálního obchodování s kokou za účelem výroby kokainu. I přes to, že Morales je velkým kritikem obchodu s drogami a nárůst kokových polí prosazoval jen za účelem průmyslového využití a z tradičních důvodů.96 Vláda v čele s Moralesem měla časté potyčky s opozicí, kdy ze strany opozice docházelo dokonce k blokádám a okupacím státních úřadů.97 Indiáni mají pocit, že nyní konečně mají právo rozhodovat, zatímco opoziční východ země má strach hlavně ze ztráty zisků z plynu.98 Nástup Eva Moralese k moci zajistil venkovské i městské indiánské populaci možnost podílet se na utváření politického procesu země. Postavení indiánů se mírně zlepšilo v roce 1952 a celkově se situace zlepšovala už od 80. let, ale k větším změnám došlo až nyní. Zvolení Moralese znamenalo dosažení rovnosti všech Bolivijců a původní obyvatelé přestali cítit stud z toho, jaký mají původ. Jedním z ukazatelů je nárůst volební účasti - ve volbách v roce 2005 volilo 85 % voličů a v roce 2009 přes 90 %. Sčítání lidu, které by mohlo prokázat nárůst sebeidentifikace indiánského obyvatelstva, mělo proběhnout v Bolívii v roce 2011, ale Morales jej posunul až na tento rok. V prosinci 2009 proběhly volby do parlamentu a také prezidentské volby. Hlavním Moralesovým protikandidátem se stal Manfred Reyes Villa. Evo Morales drtivě zvítězil ziskem 64,2 % hlasů nejen v oblastech svých příznivců, ale také získal velký počet hlasů ve východní oblasti.
95
BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce s. 76, 77 WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. s. 349 97 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s. 72 - 73 98 BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. s. 158 96
29
Tabulka č. 8: Výsledky prezidentských voleb 2009
Jméno kandidáta
Politická strana
Podíl hlasů v%
Evo Morales Manfred Reyes Villa Samuel Doria Medina
MAS - IPSP
64, 2
PPB-CONVERGENCIA Alianza por el Consenso y Unidad Nacional (UNCP)
26, 5
René Joaquino
Asamblea Social (AS)
2, 3
Ana María Flores
Movimiento de Unidad Social Patriotica (Muspa)
0, 5
Román Loayza
Agrupación Gente
0, 4
Alejo Véliz Rime Choquehuanca
Pueblos por la Libertad y Soberania (Pulso)
0, 3
Bolivia Social Democrata (BSD)
0, 2
5, 7
Zdroj: Political Database of the Americas [online].
Tabulka č. 9: Podíl hlasů pro Eva Moralese podle departamentů Departament Podíl hlasů v % La Paz 80, 3 Oruro 79, 5 Potosí 78, 3 Cochabamba 68, 8 Chuquisaca 56, 1 Tarija 51, 1 Pando 44, 5 Santa Cruz 40, 1 Beni 37, 7 Zdroj: BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce s. 73, vlastní úprava
Bolivijský parlament se nazývá Vícenárodnostní zákonodárné shromáždění (Asamblea Legislativa Plurinacional). Dolní komora, Komora poslanců (Cámara de Diputados) má 130 členů,99 z toho 7 míst je od roku 2009 rezervováno pro poslance indiánského původu ze sedmi z devíti regionů Bolívie. Zvolené zástupce z řad indiánů v roce 2009 ukazuje následující tabulka.
99
BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s. 80
30
Tabulka č. 10: Zvolení poslanci indiánského původu, prosinec 2009
Národnost
Jméno kandidáta
Afroboliviano
Weenayek
Jorge Medina Barra Eleuterio Guzmán Zelada Benigno Quispe Mamani Federico Salazar Sánchez
Guarayo Ayorea
Politická Departament strana La Paz
MAS-IPSP
Cochabamba
MAS-IPSP
Oruro
MAS-IPSP
Tarija
MAS-IPSP
Zacu Mborobainchi
Santa Cruz
MAS-IPSP
Mojeňo Canichana
Pedro Nuni Caity
Beni
MAS-IPSP
Tacana
Julio Cortez Vira
Pando
PPB-C
Yuracaré Yuqui Chipaya
Zdroj: Participación de mujeres indígenas en procesos electorales. In: Diplomacia Indígena [online]., vlastní úprava
31
3. Bolívie v současnosti: 2009 - 2012 Ve volbách v prosinci 2009 Evo Morales jasně uhájil svoji politiku, ale vládnutí v novém období přesto není příliš lehké. Mnohonárodnostní, chudá bolivijská společnost má mnoho očekávání a klade na svého prezidenta velké nároky. Společenské požadavky jsou mnohem rychlejší než schopnost prezidenta je uspokojovat, což vede k nespokojenosti převážně indiánských obyvatel, ke stávkám a blokádám proti někdejšímu vůdci protestů, prezidentu Evo Moralesovi.
3.1.
Ekonomická situace a její dopady Hlavním důvodem ke stávkám a protestům, které nejen v La Pazu, ale i v jiných
městech blokují v posledních měsících především dopravu, je ekonomická situace. Ekonomická situace Bolívie se mírně zlepšuje, ale země stále patří mezi ty nejchudší. Minimální mzda činí podle údajů z roku 2011 v Bolívii 117 dolarů měsíčně a průměrný plat je 546 dolarů.100 Pod hranicí chudoby žije v Bolívii 51, 3 % populace, což znamená, že více jak polovina obyvatel vydělává méně než 2 dolary denně.101 Když Evo Morales nastoupil v roce 2006 do své funkce, stabilizace ekonomiky byla jedním z jeho hlavních slibů. Pro naplnění slibu znárodnil hlavní státní podniky a vytvořil více než tucet malých podniků, které měly již od začátku nejistou ekonomickou budoucnost. Očekávání obyvatel Bolívie je v otázce ohledně zlepšení ekonomické situace obrovské. Každý si přeje, aby měl státní podnik sídlo v jeho vesnici a vytvořil tak pro ni nová pracovní místa.102 Stejně jako ostatní latinsko-americké státy i Bolívii postihla od roku 1999 ekonomická stagnace a zhoršení životních podmínek. Růst HDP se v roce 1999 pohyboval okolo 0 % a jen okolo 2 % mezi lety 2000 a 2002. Pod tlakem zájmů USA Banzerova a Quirogova vláda na konci 90. let ještě zhoršila ekonomickou a sociální situaci zákazem obchodu s kokou v Chapare, aniž by byly brány v úvahu socioekonomické a politické
100
Bolivia: Morales afronta una semana de huelgas y manifestaciones de diversos sectores. Infolatam [online]. 2012-04-09 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/?s=morales+afronta+una+semana+de+huelgas 101 The world factbook. Central Intelligence Agency [online]. 2009 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/bl.html 102 MOLINA, Fernando. “No, no, no”. Infolatam [online]. 2012-03-22 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/2012/03/23/%E2%80%9Cno-no-no%E2%80%9D/
32
náklady. Tato politika nepříznivě ovlivnila ekonomickou situaci a způsobila pokles HDP asi o 5 procent.103 V roce 2006, kdy se Morales stal poprvé hlavou státu, se přírůstek HDP pohyboval okolo 6 %, ale při jeho znovuzvolení v roce 2009 došlo ke značnému zpomalení růstu, převážně z důvodu celosvětové ekonomické krize. Podrobné informace jsou znázorněny v následujícím grafu. Graf č. 1: Vývoj růstu HDP v letech 1999 - 2010
Vývoj růstu HDP v letech 1999 až 2010 7% 6,10%
5,94%
6,34%
6%
5,10% 5%
5,41%
4,57% 4%
3,32% 3% 2,31%
2,53%
1,61%
2%
2,41%
1,79% 1% 0% 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: Index mundi [online] a Central Intelligence Agency [online]., vlastní úprava
3.2.
Problematika dodržování ústavy a práva Straně MAS se již podařilo ovládnout hlavní centra moci a Morales se nyní může
zaměřovat na běžné politické dění a plnění slíbených požadavků.104 Jde například o zapojování indiánů do politického života, kde i přes vypracování nové ústavy a prezidentovy sliby není jejich skutečný vliv velmi velký. Slíbená změna v postavení indiánských obyvatel je velmi pomalá. Indiáni si stěžují především na to, že nejsou dodržována jejich práva uvedená v ústavě. Jedním z nich je povinnost vlády konzultovat zahájení jakékoliv těžební činnosti na jejich území. Příkladem nedodržení této povinnosti je těžba přírodních zdrojů na indiánském území v oblasti 103
MAYORGA, René Antonio. Outsiders and Neopopulism: The Road to Plebiscitary Democracy. In MAINWARING, Scott. s. 157 104 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s. 73
33
Chaca, amazonských departamentů Beni a Pando a jihozápadní části departamentu Potosí. Vláda odmítá konzultovat aktivity těžebních společností s místními obyvateli, což ukazuje, že jejich práva a ochrana životního prostředí nejsou důležité. Nové normy zůstaly pouze na papíře a zahraniční a národní firmy indiánská území nerespektují. Hlavní roli zde hraje ekonomický zájem vládnoucích elit, což vede ze strany indiánů k protestním akcím a blokádám proti vládě Eva Moralese.105 Dalším příkladem je kauza stavby dálnice na území národního parku TIPNIS( Territorio Indígena y Parque Nacional Isiboro-Secure). V červnu 2011 Evo Morales zahájil stavbu dálnice, jejíž stavba byla podporována Brazílií a která měla vést přes indiánské území, národní park TIPNIS. Park se nachází na rozhraní departamentů Beni a Cochabamba, má rozlohu přibližně 12.363 km2 a žije zde 14 tisíc indiánů. Přímá dálnice z departamentu Beni do Cochabamby by propojila Amazonský a Andský region, o čemž podle Moralese Bolívie „sní“ již od vyhlášení nezávislosti. Urychlila by převoz masa a zemědělských produktů a zlepšila by přístup na trh zemědělcům pěstujícím koku a jiné plodiny v Chapare (region Cochabamba). Dálnice je také součástí navržené hlavní silnice, která by měla protnout celý kontinent a Brazílii by umožnila přístup na pobřeží Tichého oceánu. Brazílie je pro Bolívii velmi důležitým obchodním partnerem - 70% zemního plynu je dováženo právě z Brazílie, která navíc investuje do bolivijské infrastruktury, uhlovodíků a zemědělského podnikání. Brazilská vláda podepsala v roce 2008 s Moralesem kontrakt, že zajistí 80 % úvěrového financování silnice Beni-Cochabamba. Indiánské skupiny ale říkají, že dálnice by zničila jedno z biologicky nejrozmanitějších území na světě s jedinečnou faunou a flórou, kde žije 714 druhů zvířat a roste 3000 druhů rostlin a místní lesy pomáhají regulovat klimatické procesy. Dále mají strach, že TIPNIS by se stavbou dálnice mohl otevřít nadnárodním korporacím, jako je například brazilská těžební společnost Petrobras. Také by to umožnilo snadnější přístup dřevorubcům, farmářům nebo překupníkům s drogami, což by znamenalo další hrozbu pro životní prostředí. Místní obyvatelé se také obávají, že by se do regionu přistěhovali migranti z oblasti výšin, aby zde pěstovali koku.106
105
HERRERA FARELL, Ricardo. Dilemas y conflictos de la consulta previa. Noticias aliadas [online]. 17/07/2011 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.noticiasaliadas.org/articles.asp?art=6423 106 ACHTENBERG, E. Road rage and resistance: Bolivias TIPNIS conflict. NACLA Report on the Americas, [online]. 2011 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/917755332?accountid=17203
34
Indiánští obyvatelé z této oblasti a také příznivci z jiných různých indiánských organizací začali proti rozhodnutí Evo Moralese postavit zde silnici protestovat. 15. srpna 2011 se vydalo na protestní pochod z Trinidadu do La Pazu okolo 1000 indiánů včetně rodin s dětmi, těhotných žen, mladistvých i starých lidí. Protesty podpořili také studenti, pracující a spoustu dalších obyvatel z různých koutů Bolívie včetně Národní indiánské organizace CIDOB a CONAMAQ (Consejo Nacional de Ayllus y Markas del Qullasuyu). 25. září 2011 proti protestujícím brutálně zasáhla policie a bylo zraněno nejméně 45 lidí. K zákroku se negativně vyjádřila OSN a organizace bojující za lidská práva. Tato akce byla široce odsuzována, například Ústředí bolivijských pracujících (COB) vyhlásilo národní stávku, která ochromila aktivity v hlavních městech všech devíti departamentů a dva vládní ministři rezignovali.107 Nařízení k zahájení útoku přišlo pravděpodobně z ministerstva vlády a tedy od tehdejšího ministra vlády Sachi Lloretiho, který se brání tím, že příkaz vzešel od zástupců oblasti Yucumo, kde k útokům došlo. Nicméně zástupci tohoto kraje jakoukoliv odpovědnost odmítají a opozice tvrdí, že zodpovědnost nese především hlava státu.108 Morales policejní zásah veřejně odsoudil, požádal o odpuštění a jakoukoliv odpovědnost odmítl. Pod tlakem protestujících se prezident rozhodl stavbu dálnice zrušit, podepsal zákon o zrušení výstavby silnice na území TIPNIS a také o ochraně indiánského území jako „nedotknutelné“ zóny. Jeho odpůrci se nechali slyšet, že pouze politický tlak donutil Moralese schválit zákon, se kterým ve skutečnosti nesouhlasí.109 Konflikt okolo výstavby dálnice v TIPNIS je významným politickým momentem. Indiánské skupiny z oblasti nížin se stále obávají Moralesových záměrů. Zároveň si také prezident změnou názoru na výstavbu dálnice proti sobě poštval rolníky a pěstitelé koky, kteří byli tradičně základnou podpory MAS. Problém s TIPNIS stále zůstává důležitým tématem bolivijské politiky, neboť indiánští vůdci a opozice zpochybnily v dubnu tohoto roku fakt, že Morales smlouvu o výstavbě dálnice zrušil. Prezident organizace CIDOB, Adlofo Chávez, řekl, že i kdyby Morales kontrakt zrušil, není nic zaručeno, protože vláda
107
ACHTENBERG, E. Road Rage and Resistance: Bolivias TIPNIS conflict. NACLA Report on the Americas, [online]. 108 VILLEGAS, Pablo. El objetivo del gobierno: Liquidar las TCOs para entregarlos a las petroleras transnacionales. CEDIB[online]. 2011-09-29 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.cedib.org/?/noticiastipnis/el-objetivo-del-gobierno-liquidar-las-tcos-para-entregarlos-a-las-petroleras-transnacionales.html 109 ACHTENBERG, E. Road Rrage and Resistance: Bolivias TIPNIS conflict. NACLA Report on the Americas, [online].
35
může smlouvu podepsat s jinou společností a ve výstavbě pokračovat.110 Na konci dubna se ukázalo, že Morales na výstavbě trvá, přestože podepsal zákon, který ji zakazuje. Vyvolalo to nový protestní pochod, který začali 27. dubna amazonští indiáni s podporou ostatních etnických skupin, ochranářů životního prostředí a odborářů. Pochod má být dlouhý až 500 km a účastní se ho i ženy a děti. Původně měly protesty začít již 25. dubna, ale Moralesovi stoupenci zablokovali proti protestujícím silnice. Ne všichni obyvatelé TIPNIS se tentokrát k protestu připojili. Moralesovi se podařilo získat si mezi nimi nové stoupence pomocí darů a podařilo se mu podepsat s nimi dohody zaručující, že se k protestu nepřipojí. Morales si stojí za tím, že dálnice umožní větší integraci Bolívie, ale podle vůdců indiánských hnutí riskuje existenci svojí kultury.111 Uvnitř tohoto konfliktu se tedy může ukrývat mnohem hlubší spor, například o tom, kam bude směřovat budoucí rozvoj Bolívie. Hlavní linií sporu je Evo Morales v roli prezidenta versus Morales jako vůdce sociálního hnutí. Jeho druhá role pomalu zaniká a do popředí se dostávají mocenské zájmy na úkor indiánských obyvatel, kteří se chystají ve svých protestech nadále pokračovat. Počet problémů týkajících se sociálního prostředí v posledních letech výrazně stoupl. Nejvíce jsou zasaženi indiáni a rolníci z oblasti Chaca, protože v tomto regionu se nachází největší část uhlovodíkového průmyslu. Z velké části se to týká indiánů Guaraní. Největší organizace indiánů Guaraní v Bolívii, APG (La Asamblea del Pueblo Guaraní)112, pořádala během roku 2010 mnoho protestů a blokád proti znečištění životního prostředí, které způsobuje výzkum nalezišť ropy v parku Agüaragüe. Indiánské obyvatelstvo si stojí za tím, že jediné co chce po vládě, je dodržovat jejich práva, která byla ustanovena v ústavě. Jenže kdyby vláda indiánským protestům ustoupila, ztratila by kontrakty, které jsou již předem se zahraničními firmami stanovené, aniž by byly s původními obyvateli konzultovány. Zdá se, že předchozí konzultace s místními obyvateli se v Bolívii nachází ve slepé uličce, ale jsou tu i pozitivní případy, kterými by se mohli ostatní regiony inspirovat. Jedním z úspěšných případů, kdy se podařilo indiánským hnutím dosáhnout určité diskuze s vládou je případ organizace TCO (Tierra Comunitaria de Origen) Charagua Norte. TCOs jsou komunitní hnutí sdružující zemědělce, v rámci kterých mohou indiáni rozvíjet další 110
Indígenas y oposición no creen anuncio de morales sobre contrato de carretera. EFE News Service [online]. 111 ALIAGA, Javier. El tipnis, la "tierra prometida" que defienden nativos amazónicos de bolivia. EFE News Service [online]. a Comienza nueva marcha de indígenas bolivianos para defender su parque natural. EFE News Service [online]. 112 A.P.G.: Asamblea del Pueblo Guaraní. CIDOB [online].
36
ekonomické, sociální i kulturní aktivity. Snaží se zajišťovat dodržování práv indiánských skupin a jejich zvyků113. V regionu Chaco, kde je problém nejrozšířenější, se indiánům Guaraní podařilo prosadit své požadavky během účasti na jednáních, kde bylo ustanoveno, že stát rozvine svůj projekt seismického průzkumu na ropných polích, ale jen v souladu s požadavky ze strany indiánského obyvatelstva. Ronaldo Gómez, vůdce TCO Charagua Norte uvedl: „Nechceme žádné workshopy ani teoretické prezentace v PowerPointu, chceme vysvětlení v našem jazyce podle našich způsobů a zvyků, které by nám přednesli přímo vedoucí z kmene Guaraní, kteří v dané oblasti žijí.“ Gómez také říká, že projekty byly i dříve konzultovány, ale jen se správními orgány oblastí, ne přímo s indiánskými komunitami.114 To by se nyní mělo podle ústavy, která platí od roku 2009, změnit. Zapojení indiánského obyvatelstva do politiky spočívá na několika faktorech. Potřebné změny v ústavě a zákonech již platí, ale například problém s nedostatečným vzděláním je proces, který má dlouhé trvání. Důležité také je, jaký úspěch budou mít indiánští představitelé ve svých funkcích v orgánech výkonné či zákonodárné moci.
3.3.
Politická situace a pokles popularity Eva Moralese Uvnitř Moralesovi strany se začaly objevovat konflikty, které v době problémů
s opozicí nebyly znatelné. Vládnoucí strana MAS se vnitřně dělí regionálně i etnicky a členové mezi sebou bojují o pozice ve státní správě. Dělení strany prezidentovi ztěžuje situaci v uspokojování požadavků, které přicházejí od bolivijského obyvatelstva.115 Před departementálními, regionálními a municipálními volbami v dubnu 2010 se dokonce několik představitelů hnutí distancovalo od vlády a rozhodlo se kandidovat samostatně. Kandidáty musel jmenovat prezident, který je obviňován z toho, že se stal vlastníkem strany a neposlouchá svou sociální základnu.116 Jeden ze zakladatelů hnutí, bývalý senátor Lino Villca, řekl: „…politický projekt hnutí MAS začal s linií požadavků indiánů, rolníků a sociálních organizací, na kterou se zapomnělo.“117
113
¿Que son la TCO's ?. In: Constituyente Soberana.org [online]. 2009 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.constituyentesoberana.org/3/noticias/tierra/012010/010110_1.html 114 HERRERA FARELL, Ricardo. Dilemas y conflictos de la consulta previa. Noticias aliadas [online]. 115 BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce s. 73 116 Analistas ven el inicio de guerras internas en el MAS. FmBolivia [online]. 117 MENDOZA, Luz. Fundadores del MAS se alejan y reclaman por el olvido de ideales. Eju [online].
37
V dubnu 2010 se konaly komunální volby do zastupitelstev ve všech regionech. V těchto regionálních volbách si opozice118 zachovala své pozice v tradiční oblasti tzv. půlměsíce (Media Luna), který zahrnuje regiony Pando, Beni, Tarija a Santa Cruz. Opozice ztratila pouze oblast Panda, kde byl guvernérem zvolen člen strany MAS. Tabulka č. 11: Výsledky regionálních voleb 2010 Departament Beni Chuquisaca Cochabamba La Paz Oruro Pando Potosí Santa Cruz Tarija
Strana PRIMERO MAS-IPSP MAS-IPSP MAS-IPSP MAS-IPSP MAS-IPSP MAS-IPSP VERDES CC
Počet hlasů Podíl hlasů v % 60,477 40,10% 109,270 53,60% 415,245 61,90% 534,563 50,00% 107,576 59,60% 17,192 49,70% 163,989 66,80% 515,370 52,60% 97,726 48,90%
Zdroj: Political Database of the Americas [online], vlastní úprava
Krátce po volbách se objevily regionální rozepře mezi Orurem a Potosím. V Potosí nastaly blokády a násilné protesty a bylo zde dokonce zavražděno několik policistů. V květnu musela policie zakročit proti dvoutýdenní blokádě vedené pěstiteli koky a byli zabiti dva protestující. Po těchto incidentech se začaly objevovat pochybnosti o roli Eva Moralese a řada jeho stoupenců ho již nevidí jako vůdce sociálních hnutí a zároveň prezidenta země.119 Nespokojenost s Moralesovou vládou se stále rozšiřuje. Jeho popularita pravděpodobně dosáhla svého vrcholu v prezidentských volbách v roce 2009, kde získal 64% platných hlasů, ale od začátku roku 2011 ale v žebříčku popularity rychle klesá. Od prosince 2010 se Moralesova vláda dopustila několika politických chyb s vážnými důsledky. Jde například o obrovské navýšení cen pohonných hmot, které vedlo k masovým protestům nejen v ulicích hlavního města. Také konflikt v TIPNIS nepřidává vládě plusové body. Slíbená „nedotknutelnost“ regionu se v praxi neprokazuje. Podle bývalých příznivců MAS vláda a prezident ztratili kontakt se svými základnami z důvodu prezidentova 118
V současnoti je největší opoziční stranou PPB-CN (Plan Progreso para Bolivia–Convergencia Nacional), která vznikla sjednocením stran PPB (Plan Progreso para Bolivia ), APB (Autonomía Para Bolivia)a MNR (Nuevo frente amplio se denomina Convergencia Nacional PPB-CN. FmBolivia [online]. 2009-09-05 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.fmbolivia.com.bo/noticia16245-nuevo-frente-amplio-se-denominaconvergencia-nacional-ppb-cn.html) 119
BUBEN, Radek. Bolívie: přestavování mozaiky, ustavování nové hegemonie, či (r)EVOluce?. s. 73, 74
38
sobeckého autoritářského chování. Morales přestal brát v úvahu podstatný počet bývalých spolupracovníků, kteří vyjádřili svůj zármutek nad směřováním politiky. Vláda se stala izolovanější, ale i přesto to vypadá, že Morales bude v roce 2014 navzdory svým slibům znovu kandidovat. V roce 2009 při jednáních s opozicí přislíbil, že již znovu kandidovat nebude, ale nyní se zdá, že se za něj v MAS jiný kandidát nenajde. Jako jediný vhodný kandidát se jeví ministr zahraničí David Choquehuanca, který má dobrou reputaci mezi indiány a dosud je Moralesovi věrný. Strana MAS nevypadá na to, že by byla schopna v nejbližší době zastavit klesání podpory, nicméně nepřítomnost dostatečné opozice umožní pravděpodobně zvítězit Moralesovi i ve volbách v roce 2014.120 Rok 2011 je zapsán v dějinách Bolívie jako rok „zlomu“. Jedná se o období, kdy se v silné vládě, kterou si Evo Morales užíval od roku 2008, začínají objevovat trhliny. Následující tabulka ukazuje pokles v důvěře vládě v letech 2006 a 2010. Tabulka č. 12: Důvěra vládě, 2006 a 2010 Důvěra vládě Vysoká Částečná Nízká Žádná
2006 14,3% 36,0% 32,7% 17,0%
2010 11,7% 30,5% 34,1% 23,7%
Rozdíl -2,6% -5,5% 1,4% 6,7%
Zdroj: Confidence in the government. Latinobarómetro [online]., vlastní úprava
Jasným ukazatelem poklesu popularity Moralese a MAS jsou volby do soudních institucí, které se konaly v říjnu 2011. Více než 60 % účastnících se voličů odevzdalo prázdné hlasovací lístky, aby vyjádřili svůj nesouhlas s vládou. Opozice usilovala o to, aby byly volby soudců prohlášeny za nelegitimní, nicméně výsledky voleb byly nakonec uznány.121 Ke konci roku 2011 si MAS stále udržel své pozice nejsilnější strany, ale již nepůsobí nepřemožitelně. Dříve byla tato strana považována za stranu zastupující všechna sociální hnutí stejně tak jako vláda, ale nyní to vypadá, jako by hájila zájmy pouze některých hnutí. Stávající státní model není schopný vyřešit problémy, které se v Bolívii objevují již desítky let. Jde o závislost na neobnovitelných zdrojích a na zahraničních investicích, díky
120
BOLIVIA: Morales re-election remains likely. Oxford, United Kingdom [online]. 2012-03-19 [cit. 201204-22]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/928932024?accountid=17203 121 Resultados oficiales "Elecciones Judiciales 2011 Bolivia": Analistas coinciden que derrota electoral de Evo se suma a la del gasolinazo y la de Yucumo. Bolivia Informa [online].
39
kterým je možné tyto zdroje těžit. Nejsou zde výnosy z ekonomických aktivit, které by nebyly spojené s těžebním průmyslem, dalším problémem je nedostatek lidských zdrojů a také dělení obyvatel do sdružení (mezi nimiž jsou i sociální hnutí), které mají za cíl co nejvíce vydělat v těžební oblasti. Těžební průmysl má ale také značné problémy, jelikož těžba je malá, investice také a dotování pohonných hmot pro domácí trh je velmi nákladné. Tento problém chtěla vláda vyřešit navýšením cen benzínu, ale způsobilo to pokles Moralesovi popularity pod 50%. Prezident chtěl navýšit cenu benzínu až o 80 %, aniž by vzal v úvahu, že domácnosti s nižšími příjmy by v tomto případě museli vynaložit až 50 % svých rozpočtů na dopravu. Na konci roku 2011 tedy už bylo jasné, že vše co Evo Morales nasliboval, nemůže splnit. A po těchto „prohřešcích“, kterých se v průběhu roku 2011 dopustil, se začala jeho popularita pomalu ztrácet.122 Moralesovy nedostatky byly dlouhou dobu skryty za charismatem, kterým dokázal ovlivňovat masy indiánských obyvatel. Nyní, když vláda musí řešit závažné (převážně ekonomické) problémy, se ukazuje, že do čela vlády se více hodí ekonomové či právníci než vůdci sociálních hnutí.123 Hlavním problémem poklesu Moralesovi popularity je nedostatečné plnění požadavků ze strany indiánského obyvatelstva. Tempo požadavků společnosti je totiž mnohem rychlejší než možnosti vlády je uspokojovat. Stále pokračují protesty formou stávek a blokád, hlavně v nejvíce zalidněných městech jako je El Alto, La Paz, Santa Cruz a Cochabamba. Důvodů můžeme najít hned několik. V březnu 2012 byly v centru Cochabamby zablokovány ulice stávkujícími, kteří protestovali proti porušování zákona na ochranu jejich území. V La Pazu, jež je sídlem vlády a parlamentu, byly v tomto období několikadenní protesty lékařů, kteří nesouhlasí s nařízením vlády, aby se jejich denní pracovní doba zvedla ze šesti na osm hodin. Protesty zaměstnanců ve zdravotnictví byly také v Santa Cruz, které má více než dva miliony obyvatel. Nemocniční servis zde v době stávky podle bolivijských televizních kanálů naprosto selhal.124 Protestující lékaři zdůrazňovali, že prodloužení pracovní doby nevyřeší problémy ve státním zdravotnickém systému, kterými jsou hlavně nedostatečná infrastruktura a vybavení.125 Během dubna se
122
MOLINA, Fernando. Bolivia 2011: el año de la inflexión. Infolatam [online]. 2011-12-08 [cit. 2012-0426]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/?s=Bolivia+2011%3A+ano+de+la+inflexion 123 MOLINA, Fernando. Bolivia 2011: el año de la inflexión. Infolatam [online]. 124 Bolivia: siguen las protestas pese a las amenazas de arrestos del Gobierno. Infolatam [online]. 2012-03-22 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/2012/03/23/bolivia-siguen-las-protestas-pese-a-lasamenazas-de-arrestos-del-gobierno/ 125 Bolivia: Morales afronta una semana de huelgas y manifestaciones de diversos sectores. Infolatam [online]. 2012-04-09 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/?s=morales+afronta+una+semana+de+huelgas
40
protesty mediků a lékařů ještě zhoršily. Policie dokonce musela zaútočit na protestující studenty medicíny slzným plynem a vodními děly, potom, co házeli kameny na ministerstvo zdravotnictví.126 V El Altu se zase protestovalo proti nárůstu cen poplatků za dopravu. V La Pazu se také konaly protesty pěstitelů cukrové třtiny a obětí diktátorských vlád z minulého století, kteří požadují od současné vlády odškodnění.127 Campesinos z oblasti La Pazu zablokovali hlavní přístupovou cestu do města a vyžadovali zajištění větší bezpečnosti proti kriminalitě.128 Blokády obvykle ochromí veškerou dopravu, obchod a také veřejné a soukromé kanceláře, často jsou také z důvodu stávky zavřené veřejné školy a státní univerzity. V nemocnicích je provoz omezen. Způsobují velká zpoždění na letištích v El Altu a v La Pazu, které se nacházejí 4000 metrů nad mořem. V březnu tohoto roku nařídila vláda Eva Moralese, aby byli zatčeni hlavní organizátoři těchto protestů. Ministr vlády, Carlos Romero, nařídil úřadu státní prokuratury zadržet všechny stávkující, kteří způsobují problémy třetím stranám, jež nejsou do stávek přímo zapojeny. Opozice tato nařízení komentovala velmi ironicky slovy, že Morales také získal moc pomocí stávek, blokád a protestů, které ochromovaly celou Bolívii.129 Od začátku roku 2012 se prezident snaží vyřešit otázku, jak nasměrovat politiku, aby se maximalizovaly výnosy státu a zároveň byly dodrženy závazky na ochranu práv indiánů na jejich půdu. Vláda dává tento rok spíše přednost investicím do uhlovodíků a důlního průmyslu než respektování práv původních obyvatel. Konflikty, jež se objevují, jsou hlavně mezi vládou a indiánskými skupinami, které jsou proti rozvoji těžebního průmyslu, navíc se vláda neustále potýká s protesty indiánů proti investicím do uhlovodíků, ke kterým dochází hlavně v regionu Chaco (departament Tarija a Chuquisaca). Vláda také oficiálně obviňuje nevládní organizace a jiné mimostátní organizace z toho, že nabádají indiány k protestům proti těžbě zemního plynu, bolivijského hlavního vývozního artiklu. Od ledna 2012 došlo také k určitým změnám ve složení vládního kabinetu. Morales se rozhodl změnit složení kabinetu z důvodu problémů, kterým vláda čelí, což vedlo ke zredukování počtu indiánských zástupců ve dvacetičlenném kabinetu jen na dva, zatímco 126
Primera jornada de huelga boliviana con disturbios pero escaso seguimiento. EFE News Service [online]. 2012-04-24 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/1009061782?accountid=17203 127 Bolivia: siguen las protestas pese a las amenazas de arrestos del Gobierno. Infolatam [online]. 128 Bolivia: Morales afronta una semana de huelgas y manifestaciones de diversos sectores. Infolatam [online]. 129 Bolivia: siguen las protestas pese a las amenazas de arrestos del Gobierno. Infolatam [online].
41
když Morales nastupoval k moci, bylo jich 14. Pouze dva ministři zůstali ve svých funkcích od roku 2006130. Během svého prvního volebního období (2006 - 2009), měl Morales své odpůrce převážně mezi obyvateli z východní části země, kteří protestovali proti nové ústavě, nicméně od roku 2010 jsou v opoziční pozici hlavně sociální hnutí, která dříve byla hlavními zdroji vládní podpory. Nejsou spokojeni se směrem politiky a také se nenaplnila očekávání, které měla nová vláda přinést. Opozice a vláda mají stále rozepře, které způsobují, že není kladen dostatečný důraz na zajištění bezpečnosti obyvatel. Především nejsou stále zaručeny vhodné ekonomické, sociální a kulturní podmínky pro život a také respektování práv a svobod. Obyvatelé se stále spoléhají jen na sebe a zakládají nové organizace a hnutí, které ale jejich problémy neřeší. Dá se říci, že se opakuje stejná situace, jako když hnutí MAS nastoupilo k moci.131
130 131
Luis Arce – ministr financí, David Choquehuanca – ministr zahraničí BOLIVIA: Morales re-election remains likely. Oxford, United Kingdom [online].
42
Závěr Bolívie je zemí, kde se dá těžko předvídat, jak se bude dále politická situace vyvíjet. Její politická historie je velmi pestrá. Vládly zde polo demokratické režimy v letech 1956 až 1964, které byly následovány tvrdými vojenskými režimy v letech 1964 až 1982 a přerušeny jen dvěma krátkými pokusy zavést demokratické prvky v letech 1979 a 1980. Zvolení Eva Moralese prezidentem v roce 2005 bylo velkým zlomem v bolivijské politice a nejen v Latinské Americe, ale také ve světě se stalo velmi diskutovaným tématem. Vůdce sociálních hnutí, která dlouhá léta usilovala o zapojení do politického života, byl zvolen do čela státu a zároveň se poprvé volební cestou stal vůdcem jedné ze zemí Latinské Ameriky její původní obyvatel, indián. Celý svět byl zvědavý, jak se bude jeho vláda dále vyvíjet, ale především se na pozitivní změny těšili bolivijští občané. Ve svém inauguračním projevu Morales přislíbil spoustu změn a hned po svém nástupu v lednu 2006 začal přetvářet bolivijský stát ve prospěch původních obyvatel. Vytvořil nový kabinet složený z většiny indiánských ministrů a bylo zvoleno ústavodárné shromáždění, které vypracovalo novou ústavu. Celé své první volební období se musel potýkat s odlišnými názory opozice a teprve si na svou pozici zvykal. V roce 2009 vešla v platnost nová ústava a Evo Morales byl znovu zvolen prezidentem. V té době už MAS ovládalo všechna centra státní moci a indiánská populace se těšila, že se konečně budou dít slibované změny. Morales se snažil co nejvíce vycházet indiánskému obyvatelstvu vstříc, ale během posledních dvou let se mu podařilo udělat několik závažných chyb, jež mu snížily podporu o několik procent nejvíce mezi těmi, kteří ho dříve podporovali. Nenavýšil mzdy o slibovaných 15 %, čímž si znepřátelil Ústředí bolivijských pracujících (COB), které ho až doposud podporovalo. Na popularitě mu nepřidal ani pokus o navýšení cen pohonných hmot, který vyvolal obrovské protesty. Nejzávažnějším problémem se ukázala být výstavba dálnice skrz Bolívii, která má vést přes území indiánů, přírodní rezervaci TIPNIS. Protesty a jejich krvavé potlačení vyvolaly o indiánském prezidentovi pochybnosti, zda stále stojí za zájmy „svých“ lidí. Aby se ochránil před vypuknutím vnitropolitické krize, výstavbu dálnice Morales zrušil, ale nyní se ukázalo, že ne definitivně a situace ze září 2011 se opakuje. Velkou nespokojenost a protesty proti vládě vyvolávají také těžební problémy v oblasti Chaca. Další významnou porážku zaznamenal Morales při volbách soudců do nejvyšších soudních orgánů v říjnu 43
2011. Více než 60 % účastnících se voličů nedalo hlas žádnému z kandidátů, protože kandidáty vybíral kongres ovládaný stranou MAS. Obyvatelstvo tak dalo svými prázdnými hlasovacími lístky najevo, že s Moralesovou politikou nesouhlasí. Nejednalo se pouze o vyjádření opozičního neindiánského obyvatelstva, ale celé společnosti. Také nespokojenost s ekonomickou situací vyvolává desítky stávek z různých konkrétních důvodů. Je ale třeba si uvědomit, že Morales přímo za ekonomickou situaci nemůže, protože prudký pokles HDP v roce 2009 způsobila celosvětová ekonomická krize. Na konci roku 2011 si MAS ještě stále držel své pozice nejsilnější strany, ale již nepůsobí nepřemožitelně. Ze všech událostí posledních měsíců se zdá, že Moralesovi se nepodařilo splnit to, co na začátku roku 2006 slíbil. Kladl důraz hlavně na spolupráci s indiánskými obyvateli a na zvětšení jejich podílu na rozhodování, což se díky němu stalo součástí nové ústavy. Změnu ústavy můžeme považovat za velký úspěch Moralesovi vlády, ale pokud bude dodržována. V praxi se zatím ukazuje, že spolupráce s indiánskými obyvateli ve většině případů nefunguje a indiánská hnutí, která byla hlavní oporou vlády, se z těchto důvodů začínají stavět do opozice. Těžko říci, zda se najde vhodná vláda, která by uspokojila všechny indiánské požadavky, ale spolupráce s indiánským obyvatelstvem a uznání jejich suverenity jsou nesmírně důležité. Zároveň je podstatné, aby se zlepšovala životní úroveň původních obyvatel a neustále se snižoval počet lidí žijících pod hranicí chudoby. Tyto dvě věci jsou ale často těžko slučitelné. K tomu, aby se zlepšila ekonomická situace Bolívie, je potřeba zahraničních investic, ale většina firem by na území Bolívie investovala do těžby ropy, zemního plynu či uhlovodíků. Naleziště těchto přírodních zdrojů se často vyskytují na území indiánských obyvatel, a proto zde dochází ke střetu několika zájmů. Jde o zisky nadnárodní společnosti a příliv peněz do ekonomiky Bolívie versus zabrání indiánského území a ohrožování životního prostředí. I když Evo Morales čelí v současné době mnoha protestům ze strany bolivijských obyvatel a bolivijské i světové deníky jsou plné jeho kritiky, zatím se mu daří krizové situace vždy nějakým způsobem vyřešit. Přestože se mu zatím nepodařilo zaručit autonomní rozhodování a plné zapojení indiánských obyvatel do politického života, dosáhl posílení sebevědomí původních obyvatel. Pokud se mu podaří nyní situaci ustát, bude pravděpodobně kandidovat i v prezidentských volbách v roce 2014, jelikož ve straně MAS zatím není žádný jiný vhodný kandidát. Ve stávající situaci se nedá očekávat, že by 44
kandidát MAS získal velký počet hlasů, ale strana má ještě téměř dva roky na to, aby si znovu získala svou popularitu. Kam bude dál směřovat politický vývoj Bolívie, se s jistotou předvídat nedá. Naprosto jistě se dá říci, že Evo Morales to nebude mít v příštích měsících jednoduché. Indiánská hnutí, která byla jeho hlavní podporou, se začínají stavět proti němu a Morales ztrácí na popularitě. Jak z práce vyplývá, z velké části na tom má podíl přímo prezidentova politika, která si po jeho znovuzvolení v roce 2009 neudržela očekávaný směr ve prospěch indiánských obyvatel Bolívie. Ovšem svůj podíl mají i vnější vlivy, například ekonomická krize, která působí negativně na ekonomiku celého regionu.
45
Seznam literatury Prameny Constitución de la República del Ecuador. [online]. 2008 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.asambleaconstituyente.ec/documentos/constitucion_de_bolsillo.pdf Nueva Constitución Política del Estado. Red Patria Nueva [online]. 2008 [cit. 2012-0402]. Dostupné z: http://www.patrianueva.bo/constitucion/ Monografie BUBEN, Radek a Petr SOMOGYI. Stručná historie států: Bolívie. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-423-4. DUNKERLEY, James. Rebellion in the veins: Political struggle in Bolivia 1952 - 1982. London: Verso, 2009. ISBN 978-0-86091-794-6. KOZLOFF, Nikolas. Revolution!: South America and the rise of the new left. New York: Palgrave Macmillan, 2008. MAINWARING, Scott, Ana María BEJARANO a Eduardo Pizarro LEONGÓMEZ. The crisis of democratic representation in the Andes. Stanford, California: Stanford University Press, 2006. NĚMEC, J. -- BUBEN, J. -- DOŠEK, T. -- DVOŘÁKOVÁ, V. -- HEROUTOVÁ, A. -KAŠPAR, V. -- LORENC, A. -- NOVOTNÁ NACHTIGALLOVÁ, M. -ŠKOLKAYOVÁ, M. Politické systémy Latinské Ameriky : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-245-1740-7. PETRAS, James a Henry VELTMEYER. Social Movements and State Power: Argentina, Brazil, Bolivia, Ecuador. London: Pluto Press, 2005. ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : Lidové noviny, 2007. 363 s. ISBN 97880-7106-839-6. SPRINGEROVÁ, Pavlína. Presidential elections in Bolivia 2005: "Elección de combate". In SPRINGEROVÁ, Pavlína, Jan NĚMEC a Lenka ŠPIČANOVÁ. Election year 2006: Latin America at the crossroads?. Praha: AMO, 2008. ISBN 978-80-87092-03-3. VAN COTT, Donna Lee: From movements to parties in Latin America : the evolution of ethnic politics. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. WIARDA, Howard J. a Harvey F. KLINE. Latin American Politics and Development. 7. vyd. Boulder: Westview press, 2011
46
Internetové zdroje ACHTENBERG, E. Road rage and resistance: Bolivias TIPNIS conflict. NACLA Report on the Americas, [online]. 2011 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/917755332?accountid=17203 ALEM ROJO, Alfonso. La participación indígena en Bolivia, “Refundar en clave de pluralidad” [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.ciesas.edu.mx/proyectos/relaju/cd_relaju/Ponencias/Mesa%20LartigueIturralde/AlemRojoAlfonso.pdf ALIAGA, Javier. El tipnis, la "tierra prometida" que defienden nativos amazónicos de bolivia. EFE News Service [online]. 2012-04-27 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/1009790303?accountid=17203 Analistas ven el inicio de guerras internas en el MAS. FmBolivia [online]. 2010-02-10 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.fmbolivia.net/noticia9715-analistas-ven-el-inicio-deguerras-internas-en-el-mas.html A.P.G.: Asamblea del Pueblo Guaraní. CIDOB [online]. 2010 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.cidob-bo.org/regionales/apg.htm Bolivia GDP. Index mundi [online]. 2011 [cit. 2012-04-28]. http://www.indexmundi.com/bolivia/gdp_per_capita_(ppp).html
Dostupné
z:
Bolivia: la brasileña OAS replica a Morales que cumplió contrato para carretera. Infolatam [online]. 2012-04-25 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/2012/04/25/bolivia-la-brasilena-oas-replica-a-morales-quecumplio-contrato-para-carretera/ Bolivia: Morales afronta una semana de huelgas y manifestaciones de diversos sectores. Infolatam [online]. 2012-04-09 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/?s=morales+afronta+una+semana+de+huelgas BOLIVIA: Morales has limited options. Oxford, United Kingdom [online]. 2012 [cit. 201204-22]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/917905084?accountid=17203 BOLIVIA: Morales re-election remains likely. Oxford, United Kingdom [online]. 2012-0319 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/928932024?accountid=17203 Bolivia: siguen las protestas pese a las amenazas de arrestos del Gobierno. Infolatam [online]. 2012-03-22 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/2012/03/23/bolivia-siguen-las-protestas-pese-a-las-amenazasde-arrestos-del-gobierno/
47
Comienza nueva marcha de indígenas bolivianos para defender su parque natural. EFE News Service [online]. 2012-04-27 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/1009894475?accountid=17203 Confidence in the government. Latinobarómetro [online]. 2012 [cit. 2012-05-24]. Dostupné z: http://www.latinobarometro.org/latino/LATAnalizeQuestion.jsp Discurso Investidura Evo Morales Bolivia. Retoricas.com [online]. 2006 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.retoricas.com/2010/05/discurso-investidura-evo-morales.html Evo Morales Ayma. CIDOB [online]. 6. července 2011 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.cidob.org/es/documentacio/biografias_lideres_politicos/america_del_sur/bolivi a/evo_morales_ayma Evo nombró un gabinete de mayoría indígena, con cuatro mujeres en cargos clave. Clarín.com [online]. 2006 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://edant.clarin.com/diario/2006/01/23/um/m-01129221.htm HERRERA FARELL, Ricardo. Dilemas y conflictos de la consulta previa. Noticias aliadas [online]. 17/07/2011 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.noticiasaliadas.org/articles.asp?art=6423 Indígenas y oposición no creen anuncio de morales sobre contrato de carretera. EFE News Service [online]. 2012-04-10 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/992988145?accountid=17203 Ley Nº 4021 del Régimen Electoral Transitorio. Eju [online]. 2009 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://eju.tv/2009/04/ley-del-regimen-electoral-transitorio/ MAYORGA, Fernando. Movimientos sociales, Politica y Estado [online]. La Paz, 2007 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.pieb.com.bo/blogs/mayorga/archivos/movimientos_sociales.pdf MENDOZA, Luz. Fundadores del MAS se alejan y reclaman por el olvido de ideales. Eju [online]. 2010-02-21 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://eju.tv/2010/02/fundadores-del-mas-se-alejan-y-reclaman-por-el-olvido-de-ideales/ MOLINA, Fernando. “No, no, no”. Infolatam [online]. 2012-03-22 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/2012/03/23/%E2%80%9Cno-no-no%E2%80%9D/ MOLINA, Fernando. Bolivia 2011: el año de la inflexión. Infolatam [online]. 2011-12-08 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.infolatam.com/?s=Bolivia+2011%3A+ano+de+la+inflexion Nuevo frente amplio se denomina Convergencia Nacional PPB-CN. FmBolivia [online]. 2009-09-05 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.fmbolivia.com.bo/noticia16245nuevo-frente-amplio-se-denomina-convergencia-nacional-ppb-cn.html
48
Participación de mujeres indígenas en procesos electorales. Diplomacia Indígena [online]. 2010 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.diplomaciaindigena.org/instrumentos-ymecanismos-de-ayuda/informacion-sobre-la-onu/mecanismos-de-proteccion/mecanismode-expertos-sobre-los-derechos-de-los-pueblos-indigenas-3/participacion-de-mujeresindigenas-en-procesos-electorales/ Perfil Biográfico: Evo Morales Ayma. Presidencia de la República Bolivia [online]. 2009 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.presidencia.gob.bo/perfil.htm Porcentaje de Población Indígena. Sistema de Indicadores Sociodemográficos de Poblaciones y Pueblos Indígenas[online]. 2001 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://celade.cepal.org/redatam/PRYESP/SISPPI/ Political Database of the Americas: Republica del Bolivia. Georgetown.edu [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://pdba.georgetown.edu/Elecdata/Bolivia/refdep09.html Primera jornada de huelga boliviana con disturbios pero escaso seguimiento. EFE News Service [online]. 2012-04-24 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/1009061782?accountid=17203 ¿Que son la TCO's ?. Constituyente Soberana.org [online]. 2009 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.constituyentesoberana.org/3/noticias/tierra/012010/010110_1.html RADAČIČOVÁ, Simone. Bolivijský prezident Morales: rok ve funkci. Britské listy [online]. 2007 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://blisty.cz/art/32415.html Resultados oficiales "Elecciones Judiciales 2011 Bolivia": Analistas coinciden que derrota electoral de Evo se suma a la del gasolinazo y la de Yucumo. Bolivia Informa [online]. 2011 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://reyquibolivia.blogspot.com/2011/10/resultadosoficiales-elecciones.html Resultados oficiales de la CNE del Referendúm Constituyente 2009. EAbolivia.com [online]. 2009 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.eabolivia.com/referendum-2009/97-resultados-oficiales-de-la-cne-delreferendum-dirimidor-y-constituyente-2009.html The world factbook. Central Intelligence Agency [online]. 2009 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/bl.html VILLEGAS, Pablo. El objetivo del gobierno: Liquidar las TCOs para entregarlos a las petroleras transnacionales. CEDIB[online]. 2011-09-29 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.cedib.org/?/noticias-tipnis/el-objetivo-del-gobierno-liquidar-las-tcos-paraentregarlos-a-las-petroleras-transnacionales.html
49