ATELIER FONTES, s.r.o

ATELIER FONTES, s.r.o.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

OBSAH: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE ...................................................2 10.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA ......................................................................................................................2 10.2. PROBLÉMY OCHRANY PŘÍRODY V JEDNOTLIVÝCH OBLASTECH ................................................................2 10.2.1. Program rozvoje Jihomoravského kraje ........................................................................................2 10.2.2. Zemědělství...................................................................................................................................8 10.2.3. Lesnictví .....................................................................................................................................11 10.2.4. Vodní hospodářství .....................................................................................................................13 10.2.5. Doprava .....................................................................................................................................15 10.2.6. Těžba surovin .............................................................................................................................27 10.2.7. Turistika a rekreace ....................................................................................................................36 10.2.8. Energetika ..................................................................................................................................39 10.2.9. Územní plánování .......................................................................................................................39 10.2.10. Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO)...........................................44 10.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA...............................................................................................50 10.4. ZÁVĚRY..............................................................................................................................................51

SEZNAM TABULEK: TABULKA 10.1. ZÁMĚRY VÝSTAVBY VODNÍCH CEST V JMK ..............................................................................19 TABULKA 10.2. PROBLÉMOVÉ OBLASTI DOPRAVY OKRESŮ KRAJE Z HLEDISKA OCHRANY PŘÍRODY......................25 TABULKA 10.3. PŘEHLED LOŽISEK NA ÚZEMÍ JMK.............................................................................................30 TABULKA 10.4. PODÍL TĚŽBY NEROSTNÝCH SUROVIN ........................................................................................32 TABULKA 10.5. PŘEHLED PŘIROZENĚ TURISTICKÝCH REGIONŮ ..........................................................................37

SEZNAM OBRÁZKŮ: OBRÁZEK 10.1. PŘEHLEDNÁ SITUACE VARIANT TRAS VODNÍ CESTY ...................................................................21

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.1


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE Zodpovědný řešitel tématu: Ing. Tomáš Havlíček, ATELIER FONTES, s.r.o. Ing. Eliška Zimová, LŐW & spol., s.r.o.

10.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA V rámci této kapitoly bylo zadáno vyhodnocení a specifikace možných problémů mezi potřebami ochrany přírody a krajiny a opatřeními, které jsou obsaženy v sektorových politikách kraje s vazbou na oblast územního plánování, zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství, dopravy, těžby surovin, turistiky a rekreace. Základním dokumentem obsahujícím témata ochrany přírody a krajiny je střednědobý programový dokument Program rozvoje Jihomoravského kraje. Tento rozvojový dokument se ochranou přírody a krajiny speciálně nezabývá, ale tato problematika je obsažena v globálních cílech, cílech a opatřeních podle problémových okruhů řešených programem. Na Program rozvoje Jihomoravského kraje navazují dílčí sektorové politiky kraje, které zároveň zohledňují koncepční a rozvojové dokumenty státní správy ČR. Převážně obecné a koncepční návrhy v oblasti ochrany přírody a krajiny obsažené v hlavních rozvojových dokumentech a sektorových politikách je možné z velké části dále rozvíjet a korigovat především prostřednictvím územní plánů velkých územních celků a na ně navazujících ÚPD obcí. Z tohoto pohledu je velmi důležitá Územní prognóza Jihomoravského kraje, která vychází jak z PRK (je jejím územním průmětem), tak i schválených územních plánů a je zároveň podkladem pro tvorbu dalších krajských koncepcí, podrobnějších navazujících dokumentací i územních plánů všech stupňů. Územní prognóza Jihomoravského kraje je v současné době hodnocena procesem hodnocení vlivů koncepce na životní prostředí (SEA). Přehled zpracovaných krajských koncepcí a územních plánů velkých územních celků (VÚC) je uveden v kapitole 10.3. Podklady, literatura, legislativa.

10.2. PROBLÉMY OCHRANY PŘÍRODY V JEDNOTLIVÝCH OBLASTECH 10.2.1. PROGRAM ROZVOJE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Kraj má zpracován Program rozvoje kraje (PRK). Jeho součástí je Seznam aktivit opatření, uvedené níže. Program rozvoje Jihomoravského kraje se ochranou přírody a krajiny speciálně nezabývá, ale tato problematika se dotýká různých problémových oblastí řešených programem. Zde uvádíme základní problémové okruhy a cíle se vztahem k ochraně přírody a krajiny:



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Problémový okruh B Zemědělství a venkov 1. GLOBÁLNÍ CÍLE PRJMK PRO PROBLÉMOVÝ OKRUH

Problémová oblast B1 :

ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ,

Cíl 1: Podporovat rentabilní a trvale udržitelné hospodaření diverzifikovaného a multifunkčního zemědělství a lesnictví na bázi integrace zemědělské, energetické a environmentální rozvojové politiky s využitím specifického potenciálu kraje. Problémová oblast B2 :

ROZVOJ VENKOVA

Cíl 2: Rozvíjet venkovský prostor jako prosperující, atraktivní, kulturní a integrované území, podporované funkční infrastrukturou a dostupnou občanskou vybaveností harmonicky spjatou s venkovskou krajinou a využívající potenciál krajiny, přírodní a středoevropské kulturní dědictví.

2. SPECIFICKÉ CÍLE PRJMK PRO PROBLÉMOVÝ OKRUH

Cíl 1.2: Rozvíjet krajinotvorné funkce a polyfunkční využívání krajiny.

zemědělského

a

lesnického

hospodaření

Cíl 2.1: Rozvíjet venkovský prostor funkčním a estetickým zvelebováním venkova a zachováním tradičního rázu sídel, zástavby, staveb a historických struktur krajiny. Opatření 1.2: Rozvoj zemědělského a lesnického hospodaření pro tvorbu a polyfunkční využívání krajiny. Stručná charakteristika: Podpora krajinotvorné činnosti zemědělství v oblastech s nejnižšími předpoklady pro zemědělskou výrobu. Podpora udržování krajiny v kulturním stavu prostřednictvím zemědělské a lesní výroby. Urychlení projekce a realizace komplexních pozemkových úprav. Rozšíření stávajících lesních pozemků a ochranných pásů lesa a přiměřené uplatnění produkčně vhodných druhů dřevin. Realizace protierozních opatření a opatření na zvýšení retenční schopnosti zemědělské a lesní krajiny. Extenzifikace zemědělství v ekologicky citlivých územích. Rozvoj prvků územního systému ekologické stability s vícefunkčním využitím. Cílové skupiny: Zemědělské podnikatelské subjekty, vlastníci lesů, vlastníci a správci vodních toků a ploch Garanti: Jihomoravský kraj, AK, Lesy ČR, s.p., územní odbory MZe ČR

Problémový okruh E Životní prostředí a přírodní zdroje 1. GLOBÁLNÍ CÍLE PRJMK PRO PROBLÉMOVÝ OKRUH

Problémová oblast E1 :

REVITALIZACE ÚZEMÍ



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cíl 1: Zavedení systému trvale udržitelného rozvoje v ochraně a tvorbě kulturní krajiny s eliminováním dopadů vlivů lidské činnosti na životní prostředí. Problémová oblast E2 :

ROZVOJ ÚZEMÍ

Cíl 2: Vytvořit závazné koncepce rozvoje a udržování kvality životního prostředí včetně kontrolních mechanizmů, omezovat spotřebu neobnovitelných zdrojů energie a surovin, preferovat rozvoj a produkci obnovitelných energetických a surovinových zdrojů.

2. SPECIFICKÉ CÍLE PRJMK PRO PROBLÉMOVÝ OKRUH

Cíl 1.1: Integrovat postupy využívání krajiny.

revitalizace krajiny a trvale udržitelného hospodářského

Cíl 1.2: Revitalizovat říční systémy a provést protipovodňová opatření. Cíl 1.3: Zvýšit čistotu povrchových vod a ochranu podzemních vodních zdrojů na úroveň standardů EU. Cíl 1.4: Snižovat emise do ovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojů, zajistit účinný systém kontroly kvality ovzduší. Cíl 1.5: Zajistit a rozvíjet péči o zvláště chráněné části přírody, dobudovat jejich soustavu chráněných území v regionu. Cíl 1.6: Zvýšit čistotu půdy a úroveň její ochrany, odstranit ekologické zátěže v půdě, zlepšit nakládání s odpady. Cíl 2.1: Vytvořit a postupně realizovat environmentální koncepce obcí a měst. Cíl 2.2: Podporovat zavádění ekologických manažerských systémů zejména v ekonomické sféře, které mají pozitivní vlivy na životní prostředí. Cíl 2.3: Provádět aktivní ekologickou výchovu, vzdělávání a osvětu. Cíl 2.4: Omezit spotřebu neobnovitelných tradičních zdrojů energie a surovin, podporovat výrobu a využívání obnovitelných zdrojů energie a minimalizaci odpadu ve výrobních procesech. 3. OPATŘENÍ PRJMK PRO PROBLÉMOVÝ OKRUH

Opatření 1.1:

Integrace programů revitalizace a využívání krajiny.

Stručná charakteristika : Urychlené vyřešení pozemkových úprav, nezbytných pro provádění nutných krajinotvorných opatření. Koncentrace úsilí na integraci hlavních aktivit v revitalizaci krajiny a budování ÚSES, zejména v oblastech s vysokou intenzitou zemědělské výroby. Cílové skupiny : Města a obce, mikroregiony, vlastníci, podnikatelské subjekty, správy NP a CHKO, správci toků, AOPK ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.4


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Garanti : Státní orgány a instituce, PÚ, Jihomoravský kraj, MMB

Opatření 1.2: Podpora revitalizace říčních systémů a realizace k přírodě šetrných protipovodňových opatření. Stručná charakteristika : Urychlené dopracování revitalizačních a protipovodňových opatření v povodí všech větších řek v kraji a jejich postupná realizace. Provádění opatření ve smyslu “Ramsarské konvence” v nivách řek, zaměřené zejména na jejich zákonnou ochranu. Podpora provádění preventivní údržby vodních toků, spojené s revitalizačními a případně i s místními protipovodňovými opatřeními. Cílové skupiny : Města a obce, mikroregiony, vlastníci, podnikatelské subjekty, správy NP a CHKO, správci toků, Lesy ČR, AOPK, vědeckovýzkumná pracoviště, VŠ Garanti : Státní orgány a instituce, Jihomoravský kraj, MMB

Opatření 1.3: Zlepšení kvality povrchových vod a důsledná ochrana podzemních vodních zdrojů. Stručná charakteristika : Výstavba, dostavba, modernizace a intenzifikace kanalizačních sítí a ČOV v souladu se standardy EU. Podpora alternativních technologií čištění odpadních vod zejména u malých či speciálních zdrojů znečištění. Obnova aluviálních lučních porostů a zatravňování pásem hygienické ochrany vodních zdrojů. Vycházet z “Úmluvy o spolupráci pro ochranu využitelnosti Dunaje” pro povodí Moravy. Cílové skupiny : Města a obce, mikroregiony, vlastníci, podnikatelské subjekty, vodohospodářské společnosti, správci toků, Lesy ČR, AOPK Garanti : Státní orgány a instituce, Jihomoravský kraj, MMB

Opatření 1.5: Rozvoj zvláště chráněných částí přírody, dobudování soustavy chráněných území v regionu. Stručná charakteristika : Vybudování soustavy zvláště chráněných území. Podpora ochrany aktivní péče pro další zvláště chráněná území mimo jiné formou speciálních programů. Zajistit provázanost prvků ÚSES na území kraje, rovněž tak se sítí EEONET. Účinně podporovat územní ochranu biotopů a stanovišť druhů zařazených do NATURA 2000. Vytvoření funkčního základu perspektivní sítě ÚSES. Podpora zvláštních režimů účelového zemědělského a lesního hospodaření v NP a CHKO. Vypracování koncepce a vytvoření podmínek pro realizaci směn či výkupů pozemků, nacházejících se ve zvláště chráněných územích, významných krajinných prvcích a ÚSES. Podpora budování soustavy přírodních parků jako základny pro ochranu kulturní krajiny a zajištění péče o ně. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.5


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cílové skupiny : Města a obce, mikroregiony, vlastníci, podnikatelské subjekty, správa NP a CHKO, Lesy ČR, AOPK Garanti : Státní orgány a instituce, Pozemkový fond ČR, Jihomoravský kraj, MMB, SOM JM, RRA JM

Opatření 1.6: Podpora opatření k ochraně půdy, odstranění ekologických zátěží a zlepšení nakládání s odpady. Stručná charakteristika : Rozvoj zemědělských a lesnických činností k ochraně půdy. Podpora zavádění biologických postupů při odstraňování znečištění půdy. Podpora technologií, omezujících nároky na skládkování odpadů a obalů. Podpora odstraňování starých ekologických zátěží, rekultivace starých skládek a prostorů po vytěžených ložiscích nerostných surovin. Revize rozsahu CHLÚ s následnou iniciací případného odpisu zásob a zrušení ochrany v oblastech s neperspektivní možností těžby k zajištění možnosti rozvoje území. Cílové skupiny : Města a obce, mikroregiony, podnikatelské subjekty, Lesy ČR, AOPK Garanti : Státní orgány a instituce, OBÚ, SFŽP, AK, Jihomoravský kraj, MMB

Opatření 2.1: Podpora vytváření koncepcí ochrany životního prostředí měst a obcí a jejich postupná realizace. Stručná charakteristika : Vytváření a postupná realizace ucelených rozvojových koncepcí je vyšší způsob ochrany životního prostředí. Využívání místních znalostí území a jeho problematiky. Vypracování environmentálních koncepcí mikroregionů, měst a obcí za aktivní účasti veřejnosti včetně podnikatelských aktivit, klíčová podmínka pro zlepšování ŽP a trvalé péče o něj v intencích Agendy 21 a TUR. Veřejná kontrolovatelnost naplňování rozvojových koncepcí. Zapojení sdružení, spolků, nestátních neziskových organizací do vytváření a schvalování koncepcí.

Cílové skupiny : Města a obce, mikroregiony, Sdružení obcí, AOPK, podnikatelské subjekty, neziskové nestátní organizace, sdružení a spolky Garanti : Státní orgány a instituce, Jihomoravský kraj, MMB, SOM JM, RRA JM

Opatření 2.3:

Podpora rozvoje systému ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty.

Stručná charakteristika : Podpora systému ekologické výchovy, osvěty a poradenství, zahrnující široké spektrum organizací. Vytvoření sítí ekologických poraden pro veřejnost a středisek ekologické ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.6


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

výchovy. Podpora rozpracování a realizace projektů místně udržitelného rozvoje, vycházejícího z Agendy 21. Tvorba programů ekologického vzdělávání s institucionální spoluprací (školství, neziskové organizace, informační média). Podpora poradenské činnosti nestátních neziskových organizací. Cílové skupiny : Města a obce, mikroregiony podnikatelské subjekty, NP a CHKO, nestátní neziskové organizace, sdružení a spolky Garanti : Státní orgány a instituce, Jihomoravský kraj, MMB

Opatření 2.4: Podpora úspor energií a surovin, využívání obnovitelných a alternativních zdrojů, podpora minimalizace odpadů z výroby. Stručná charakteristika : Podpora rozvoje a zavádění energeticky a surovinově úsporné technologie. Preferovat ekologicky šetrné využití existujících zbytkových zdrojů surovin na území JmK. Podpora řešení úspor tepelné energie u stavebních objektů. Podpora zavádění a uplatnění recyklačních a maloodpadových (bezodpadových) technologií. Podpora rozvoje a využívání obnovitelných a alternativních zdrojů energie. Podpora zavádění technologií, zaměřených na energetickém využívání zemědělské a lesnické produkce. Cílové skupiny : Města a obce, mikroregiony podnikatelské subjekty, majitelé a správci budov Garanti : Státní orgány a instituce, SFŽP, VŠ, Výzkumné ústavy, HK, Jihomoravský kraj, MMB, SOM JM.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10.2.2. ZEMĚDĚLSTVÍ Koncepce rozvoje vinařství V Jihomoravském kraji je zpracována Koncepce rozvoje vinařství ČR pro období vstupu ČR do EU, Jihomoravský kraj, XII 2002. Tato dokumentace se promítá do ochrany přírody a krajiny v oblasti kategorizace viničních tratí, jako nástroje na umístění výsadby a pěstování vinic v nejlepších viničních tratích. Zásadní problémy související s vyhlášenými viničními tratěmi, které jsou v rozporu s požadavky ochrany přírody a krajiny jsou:

· žadatelé o změnu druhu pozemku považují viniční tratě za "vyhlášené" a nechápou, proč by k některým lokalitám měl mít orgán ochrany přírody dodatečně zásadní výhrady

· někteří zájemci o výsadbu vinohradů kupovali tyto pozemky, aniž by předpokládali, že na některé nemohou obdržet souhlas ke změně druhu pozemku

· zjednodušená evidence pozemků a katastrální mapy neodpovídají skutečnosti, pro změny druhu pozemku je někdy nutno vyžadovat od vlastníků geometrické plány na oddělení lokalit, které je nutno zachovat v nedotčeném stavu, žadatelům se tak nečekaně sníží výměry plánovaných výsadeb. Těmto a dalším problémům kolem viničních tratí (např. nepovolené výsadby, nepovolené oplocování pozemků, likvidace keřů a stromů, používání chemických postřiků) se dalo předejít vyhlášením viničních tratí zohledňujících podmínky orgánů ochrany přírody a krajiny. Viniční trati vymezil Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský bez ohledu na platnou legislativu a zákonem chráněné zájmy nejen ochrany přírody a krajiny. Vyhláška MZe č.298/2000 Sb. (a její novely z roku 2003 a 2004) jsou rezortními vyhláškami s nižší právní silou než zákon č. 114/1992 Sb. Řešení této problematiky lze těmito způsoby:

· územní vymezení viničních tratí lze provést pouze při komplexních popř. jednoduchých pozemkových úpravách nebo územním rozhodnutím nebo v rámci územně plánovací dokumentace, kdy jsou vždy zohledněna stanoviska dotčených orgánů státní správy a dalších účastníků řízení. Další možnou variantou je vyhlášení jednotlivých viničních tratí rozhodnutím dle správního řádu,

· vymezení viničních tratí zpracované Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským, které je v příloze vyhlášky, je proto pouze orientačním vymezením pozemků vhodných k pěstování révy vinné v ČR,

· viniční trati nerespektující vyhlášená a navrhovaná zvláště chráněná území, NATURU 2000, ÚSES, VKP registrované i ze zákona atd. ,dát do souladu s těmito normami.

Mimoprodukční funkce zemědělství Státní zemědělská politika má mimořádný význam na zájmy ochrany přírody a krajiny. Tato politika je vyjádřená dotacemi a podpůrnými programy v zemědělství. Výrazněji se projevuje po schválení zákona o zemědělství č. 252/1997 Sb. § 2 tohoto zákona vytváří právní podklad ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.8


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

pro poskytování finančních podpor formou dotací, podpůrných programů či vyrovnávacích příspěvků. Týkají se jak zemědělské produkce (§2 odst. 1), tak veřejného zájmu na plnění mimoprodukčních funkcí zemědělského půdního fondu. Nařízení vlády č. 505/2000 Sb. stanovuje "Podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržení krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování". Kritéria pro poskytnutí dotací dle podpůrných programů nerozlišují v území cílové krajinné segmenty, ve kterých by mohla mít realizovaná krajinná opatření největší účinnost. Z tohoto hlediska tedy neexistuje žádný relevantní koncepční dokument a kraj by si jej měl vytvořit. Územní plánování by mohlo vytvořit prostor při pořizování územních plánů pro diskusi a projednání diferenciace území z hlediska směřování veřejných prostředků do míst, kde realizace krajinných opatření bude mít největší efektivitu. V § 12 výše uvedeného vládního nařízení jsou uvedeny následující podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství a k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny. Jedná se o:

Agroenvironmentální programy

· Změna struktury zemědělské výroby zatravněním zemědělských pozemků orné půdy s cílem:

· · ·

Redukovat vodní erozi Snížit riziko kontaminace povrchových vod Zvýšit retenční schopnost krajiny

· Pastva hospodářských zvířat jako činnost přispívající k udržování krajiny v náležitém stavu

· Částečné vyrovnání ztrát v důsledku hospodaření žadatele v rámci ekologického zemědělství

Z hlediska ochrany přírody a krajiny lze považovat za nejvýznamnější agroenvironmentální dotační tituly, které směřují do ekologického zemědělství a do zakládání a udržování travních porostů. Jedná se o údržbu luk a pastvin ve vazbě na požadavky ochrany přírody (extenzivní louky a pastviny, posun seče na loukách, zachování podmáčených a rašelinných luk), ve vybraných lokalitách podpora hnízdních možností chřástala polního a bahňáků na travních porostech. Na orné půdě je podporováno zatravňování, a to především svažitých pozemků, pěstování meziplodin k snížení ohroženosti erozí, výsev semenné směsky ke vzniku biopásů. Speciální opatření ke stabilizaci závrtů na orné půdě a osevní postup v ochranných zónách jeskyní, se týkají oblasti Moravského krasu.

Podpůrné programy na podporu zemědělských aktivit zaměřených na ochranu složek životního prostředí

· Vápnění orné půdy s půdní reakcí do 5,5 pH · Založení prvků ÚSES



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Podpůrné programy na podporu změny struktury zemědělské výroby

· Zalesněním zemědělských pozemků · Založením porostů rychle rostoucích dřevin Kritéria pro poskytnutí dotace na jednotlivé podpůrné programy charakterizují požadovaná opatření a jsou specifikovány podmínky, která musí splňovat žadatel. Širší územní vazby a souvislosti pro umístění jednotlivých opatření nejsou uvedeny.

Do rozporou se zájmy ochrany přírody se tato opatření mohou dostat, pokud nebudou dostatečně koordinována v následujících případech: Nevhodně prováděná pastva hospodářských zvířat může způsobit:

· ruderalizaci a nitrifikaci částí území · vodní erozi · poškození ekologicky cenného vegetačního krytu Vápnění orné půdy může poškodit ekologicky cenná společenstva navazujících pozemků závislá na nízkém pH Zalesnění zemědělských pozemků.

· převáženě se zalesňují TTP. Při nekoordinovaném zalesnění může dojít k likvidaci cenných lučních společenstev

· případně k narušení krajinného rázu Založení porostů rychle rostoucích dřevin

· může dojít k šíření nežádoucích invazních druhů a klonů podobně jako při pěstování energetických plodin – na příklad křídlatky.

Venkov a multifunkční zemědělství Národní rozvojový plán (NDP) uvádí zemědělství jako svoji 5. prioritní osu, kterou rozpracovává Operační program "Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství" (dále jen OP Zemědělství). OP Zemědělství se budou financovat 3 priority, 7 opatření s celkem 14-ti podopatřeními/aktivitami z fondu EAGGF a FIFG. Účelem zpracování OP Zemědělství je mimo jiné zajištění trvale udržitelného rozvoje venkova. Většina priorit na období 2004 - 2006 však souvisí přímo s prvovýrobou (finanční prostředky na rekonstrukci, modernizaci a výstavbu nových zemědělských staveb, na zavádění nové technologie, ochranu před povodněmi, na uspořádání vlastnických práv k pozemkům). Venkovské osídlení nestačí rozlišit pouze kritérii celostátní úrovně. Regionální úroveň územních plánů může zachytit “krajové“ odlišnosti chápání venkovského prostoru. Multifunkčnost zemědělství se tedy do zmíněného OP nepromítla.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10.2.3. LESNICTVÍ Jihomoravský kraj má zpracovánu koncepci v Programu rozvoje lesního hospodářství Jihomoravského kraje (březen 2004). Programu rozvoje lesního hospodářství Jihomoravského kraje (PRLHJMK) vychází z Národního lesnického programu ČR, ze závazných mezinárodních i národních programových a koncepčních dokumentů upravujících hospodaření v lesích a práce rovněž navazují na předchozí krajské koncepční materiály zejména na Program rozvoje Jihomoravského kraje. Koncepční záměry formulující postavení lesa a lesního hospodářství v environmentální politice ČR jsou uvedeny také ve Státním programu ochrany přírody a krajiny z roku 1999 a ve Státní politice životního prostředí ČR, jejíž aktualizaci schválila vláda svým usnesením č. 38 ze dne 10. ledna 2001. Národní lesnický program přinesl také nové podněty k výraznějšímu promítnutí významu dřeva – ekologicky důležité a obnovitelné suroviny, kterou lesní hospodářství produkuje – v Koncepci průmyslové politiky ČR z července 2001 a ke konkretizaci uplatnění dřeva v rámci průběžně aktualizovaného Státního programu na úsporu energie a obnovitelných zdrojů energie, musel být i tento aspekt promítnut do PRLHJMK. Z uvedeného vyplývá, že PRLHJMK je programem komplexním respektujícím nejen potřeby odvětvového rozvoje lesního hospodářství, ale zdůrazňujícím i významné místo lesů v životním prostředí, jejich mimoprodukční funkce, důležitost lesa jako obnovitelného zdroje ekologicky příznivé dřevní suroviny a význam využití a zpracování dřeva pro ekonomiku kraje. Základním principem, z něhož PRLHJMK vychází, je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem, při omezování administrativních zásahů na nevyhnutelné minimum, při motivačním působení lesnické politiky na podporu veřejných zájmů a při zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek. Na základě zhodnocení současných ekonomických a ekologických podmínek lesního hospodářství Jihomoravského kraje lze shrnout hlavní programová opatření k zajištění trvale udržitelného obhospodařování lesů následovně:

· Zajistit trvalý rozvoj všech funkcí podmíněných existencí lesa. K tomu je třeba: Ø udržet současnou výměru lesů důsledným uplatňováním právních předpisů na úseku ochrany pozemků určených k plnění funkcí lesa, Ø podporovat majetkovou arondaci lesních pozemků (nákupem, prodejem, směnou, darováním a pozemkovými úpravami), Ø podporovat péči o ochranné lesní pásy (větrolamy) v zemědělské krajině včetně jejich obnovy, Ø podporovat rozšiřování výměry lesů zalesňováním nelesních půd, zejména neobdělávaných, ladem ležících zemědělských půd; dbát při tom nejen na zajištění vhodné druhové skladby nově vytvářených porostů, ale i na zachování pozemků specifického charakteru a významu s cílem zvýšení biodiverzity krajiny, Ø podporovat péči o zvláště chráněná území, Ø podporovat dosavadní trendy snižování znečišťování životního prostředí, zejména ovzduší, a dostupnými lesnickými opatřeními zmírnit negativní dopady znečištění, Ø upravit početní stavy zvěře, jejich věkovou strukturu a poměr pohlaví na úroveň umožňující úspěšnou obnovu a další rozvoj lesních porostů.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

· Uplatňovat postupy pěstování lesa založené na poznání podstaty a vlastností lesních ekosystémů a na účelném přiblížení hospodaření přirozeným přírodním procesům. K tomu je třeba: Ø uplatňovat přirozené způsoby obnovy geneticky vhodných porostů v těch podmínkách, kde je to z biologického a ekonomického hlediska efektivní, Ø dbát na uchování a zvyšování biodiverzity péčí o genofond taxonů lesních dřevin, Ø využít všechny dostupné nástroje lesnické politiky k postupné přeměně současné druhové skladby lesů ve prospěch dřevin, které se vyznačují vyšší tolerancí ke škodlivým činitelům a melioračními účinky na půdu a současně poskytují vysoký produkční i mimoprodukční funkční efekt, Ø vlastníky lesa orientovat na vhodné pěstební metody umožňující omezování holosečného způsobu hospodaření tam, kde je tím podmíněno trvale udržitelné obhospodařování lesa.

· Předpoklady pro zajištění trvale udržitelného obhospodařování lesů. K tomu je třeba: Ø v rámci poskytování odborné a metodické pomoci obcím realizovat opatření k dosažení vyšší úrovně pracovníků státní správy lesů, Ø využít nového regionálního uspořádání veřejné správy k posílení postavení, role a vlivu státní správy lesů, Ø plně využívat zpracovaných oblastních plánů rozvoje lesů jako podkladů k lesním hospodářským plánům a osnovám, Ø využívat odborných lesních hospodářů, zejména v případech kdy náklady na jejich činnost hradí stát, k prosazování zásad trvale udržitelného obhospodařování lesů, Ø motivačně podpořit orientaci vlastníků lesa, včetně lesů ve státním vlastnictví, na trvalé a dlouhodobé zvelebování lesních majetků s přihlédnutím k veřejnému zájmu na rozvoji prospěšných funkcí lesů. Současná právní úprava (zákon č. 289/1995 Sb.) vymezuje funkce lesa jako přínosy podmíněné existencí lesa. Člení je na funkce produkční a mimoprodukční. Podle převažujících funkcí pak člení lesy na kategorie lesů ochranných, zvláštního určení a na lesy hospodářské. Aktuální koncepční materiály lesního hospodářství zdůrazňují požadavek polyfunkčního obhospodařování lesů, zahrnující jak funkčně integrované, tak i funkčně diferencované obhospodařování lesů. Základním principem, z něhož Program rozvoje lesního hospodářství Jihomoravského kraje vychází, je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem, při omezování administrativních zásahů na nezbytné minimum. Program je zpracován jako průřezový materiál, respektující nejen potřeby odvětvového rozvoje lesního hospodářství, ale zdůrazňující i významné místo lesů v životním prostředí kraje a jejich význam jako významného zdroje obnovitelné ekologicky čisté suroviny. Postupná realizace programu by měla přispět k posílení plnění jak produkčních, tak i mimoprodukčních funkcí lesů v kraji. Program by měl rovněž přispět k motivaci vlastníků lesů ke zvyšování jejich odpovědnosti za svůj majetek. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.12


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Střety se zájmy ochrany přírody a krajiny Výše uvedená koncepce se do konfliktu se zájmy ochrany přírody a krajiny nedostává. Do tohoto střetu se dostávají některé jevy a procesy: Významně jsou v Jihomoravském kraji zastoupeny lesy, v nichž převažující funkcí je chov zvěře. Jedná se o obory a bažantnice. Tyto lesy mohou být zařazeny do lesů zvláštního území - lesy v oborách a samostatných bažantnicích, ale ne vždy tomu tak je. Nejrozsáhlejším komplexem lesů s touto funkcí je obora Soutok, Moravský Krumlov, a komplex Klentnice Bulhary. Až na výjimky jsou lesy s touto funkcí soustředěny v jižní části kraje. V těchto specifických částech lesa dochází k významnému střetu s ochranou přírody. Škody působené zvěří na lesních porostech zejména okusem kultur (nové loupání a ohryz) patří k vážným škodlivým vlivům a střetům. Ochrana přírody předpokládá, že v následujících letech bude úkolem pro myslivost především zachovat všechny druhy zvěře a zodpovědně myslivecky hospodařit. U černé zvěře dochází vlivem vysokých stavů k závažným škodám nejen na zemědělských kulturách, ale i na lokalitách cenných z hlediska zájmů ochrany přírody. Problematickým bodem v lesním hospodaření jsou společenské změny obdobné jako v zemědělství. Základním faktorem je opět obnovení institutu vlastnictví. Lesní plánování má mnohaletou tradici, která byla po roce 1995 rozšířena o další stupeň - oblastní plány rozvoje lesů. V krajině se nepříznivě projevují "černé" těžby dřeva, které jsou v rozporu s lesními hospodářskými plány. Někteří restituenti měli zájem svůj majetek urychleně zpeněžit. Les prodali firmám, které využily některé nesrovnalosti v právních předpisech a les nechaly vytěžit, i když ještě nedosáhl mýtního věku. Obvykle použité technologie těžby jsou nešetrné k území, tedy i k ochraně přírody a krajiny.

10.2.4. VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Směrný vodohospodářský plán V souladu se zákonem č. 254/2001 Sb. budou do doby zpracování nového vodohospodářského plánu respektovány zásady uvedené v dosud platném "Směrném vodohospodářském plánu ČSR" z roku 1975 - 1978 zpracovaném ve smyslu zákona č. 138/1973 Sb. (o vodách) a zákonem č. 130/1974 Sb. (o státní správě ve VH ). Tento plán byl schválen usnesením Vlády ČSR č. 121/1975 a vydán MLVH ČSR. V něm jsou uvedeny zásady hospodaření s vodními zdroji a s vodou, které musí odpovídat přirozeným povodím, nikoliv hranicím administrativně – správních celků. Toto odpovídá i novým směrnicím Evropského parlamentu a rady č. 2000/60/ES z 23. 10. 2000 (viz Rámcová vodohospodářská směrnice v kap 4.), kde jsou i požadavky na ochranu vod a vodních útvarů vázaných systémy. V novém zákonu č. 254/01 Sb. se ustanovuje instituce "Plánu hlavních povodí ČR "(Labe Morava a Odra), který pořizuje MZ ve spolupráci s MŽP, kraji a dotčenými ústředními úřady. Navazovat budou "Plány oblasti povodí" (Horní, Střední, Dolní Labe, Morava, Odra), které pořizují správci jednotlivých povodí. Na ně bude navazovat "Program opatření", která dle podkladů od MZ schválí Vláda ČR. Jsou to opatření dlouhodobá a proto v tomto přechodném období je nutné vycházet ze schváleného "Směrného vodohospodářského plánu" v části, která se týká Jihomoravského kraje, sousedících krajů (Jihočeský, Vysočina, Pardubický, ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.13


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Olomoucký, Zlínský) a sousedících států (Slovensko- řeka Morava, Rakousko- řeka Dyje). Do návrhu budou ale zahrnuty dílčí schválená řešení, která budou k dispozici. Dle zákona č. 254/2001 Sb. povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují (vlastníkem je stát). Zájmů ochrany přírody se dotýkají zejména navrhované vodní nádrže, a to:

· zásahem do zvlášť chráněných území nejrůznějších stupňů, · vytvářením migračních bariér. Navrhované vodní nádrže jsou vyznačeny v mapové příloze 1 : 200 000 4.7. Mapa navrhovaných nádrží.

Jakost vody Čistotu toků ovlivňují nejvíce splachy z intenzivně obhospodařovaných polí obsahující velké množství živin (dusíkaté, fosforečné) a chybějící ČOV u obcí, nebo nesprávně provozované stávající ČOV jak u obcí tak u ostatních provozů (zejména kampaňových). Toto znečistění toků se projevuje následně ve vodních nádržích a rybnících a omezuje jejich využití. Obecně je možno konstatovat, že u většiny toků, zejména menších, kde vodnost je poměrně malá, znečistění značně kolísá a pohybuje se od III. do V.tř. Jedná se o znečistění jak anorganického tak organického původu, ale také i radioaktivního. Je to ovlivněno zemědělskou produkcí, množstvím malých sídel u kterých chybí ČOV a aglomeracemi s průmyslem bez ochrany při haváriích (zejména ropnými produkty) či splachy vytěžených hlušin. Dokladem jsou místní ekologické katastrofy spojené s úhynem ryb. Kvalita vody v nádržích a rybnících odpovídá kvalitě vody na tocích a je poměrně špatná. Zejména sinice ohrožují zdravotní stav vodních živočichů a omezují přírodní hodnotu i rekreační využití vodních nádrží. Znečistění je dlouhodobé a jeho sanace si vyžádá delší dobu než u toků, kde samočisticí procesy probíhají rychleji. Jsou to zejména usazené kaly, které přitekly z toků či občasných vodotečí a omezující akumulační schopnosti těchto nádrží. Snaha o zlepšení jakosti vody je v souladu se zájmy ochrany přírody. Příkladem snahy o řešení je projekt Čisté povodí Svratky.

Projekt Čisté povodí Svratky Nosným cílem projektu je vypracování dokumentace, která bude zásadním podkladem pro rozhodnutí o dalších krocích směřujících k vypracování podrobných návrhů řešení snižujících eutrofizaci vod v povodí Svratky, tj. prací organizačních, inženýrských, projekčních a technicko-ekonomických na zpracování návrhů opatření ve vytipovaných oblastech a zdrojích znečištění, s cílem zajistit rozhodnutí potřebná pro získání podpory z fondů ČR a EU (územní rozhodnutí, stavební povolení, vodoprávní rozhodnutí). Cíle projektu

· Snížit živinový odnos z povodí · Snížit živinovou zátěž nádrží ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.14


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

· Obnovit přirozenou rovnováhu ve struktuře planktonu (není myšleno úplné odstranění sinic)

· Návrh možností spolufinancování navrhovaných aktivit z fondů Evropské unie a národních dotačních zdrojů

· Zpracování dokumentace potřebné pro zajištění spolufinancování z fondů Evropské unie a národních dotačních zdrojů

V současné době jsou zpracovány první dvě etapy tohoto projektu. První zahrnovala sběr podkladových dat a druhá vyhodnocuje dle zadání území povodí Svratky nad soutokem se Svitavou a obsahuje návrhy opatření směřující ke zlepšení současného stavu. Tato zpráva je zároveň podkladem pro podrobnější zadání dalších etap projektu, případně přípravu realizace některých návrhů. Druhá etapa se konkrétně zabývá bodovými a plošnými body znečištění, dále sinicemi, bilancí zdrojů znečištění v povodí se zaměřením na hlavní živiny, způsobující eutrofizaci a následné problémy v jakosti vod na nádržích, toxikologickými analýzami dnových sedimentů a v doplňkových opatřeních je věnován prostor návrhům sedimentačních prostor v povodí a tzv. měkkým opatřením.

Protipovodňová opatření a úpravy toků Tyto činnosti však často dostávají do střetu s ochrannou přírody a krajiny. Nezbytná ekologizace protipovodňových opatření není často součástí projektů, technické úpravy mají přednost před řešením citlivým k nivám a vodním toků. Postupné zastavování říčních niv je dlouhodobý a pokračující problém. Nutné je především důsledně využívat všechny retenční kapacity povodí, mimo jiné také obnovou, rekonstrukcemi nebo budováním malých vodních nádrží jako primární záchytné sítě důsledků vodní eroze. V „zájmu“ protipovodňových opatření dochází k likvidaci břehových porostů místo pravidelné údržby. Hrazení bystřin je činností, která v dnešní podobě občas spíše devastuje zachovalé přírodní toky.

Vodní cesty Vodní doprava je představována zejména záměrem výstavby vodní cesty Dunaj-Odra-Labe (DOL). Tento záměr se promítá do řady koncepčních a politických dokumentů. Podrobnější údaje i hodnocení obsahuje následující kapitola.

10.2.5. DOPRAVA Dopravní stavby, zejména nové, se velmi často dostávají do střetu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Návrhy dopravní infrastruktury vycházejí z Programu rozvoje Jihomoravského kraje a v návaznosti na něj zpracovaných, respektive v současné době zpracovávaných dopravně inženýrských a dopravně technických studií. Dopravní politika České republiky schválená Usnesením vlády ČR číslo 413, ze dne 17. června 1998 obsahuje základní teze v oblasti dopravní infrastruktury s rozdělením na části: ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.15


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

· silniční doprava a pozemní komunikace (priorita dostavby dálniční sítě a sítě rychlostních silnic, podpora realizace průtahů a obchvatů obcí, odstraňování ostatních dopravních závad, preference údržby a oprav před novou výstavbou),

· železniční doprava (priorita modernizace tranzitních koridorových tratí, přiměřená modernizace ostatních železničních tratí a uzlů),

· vodní doprava (zlepšení plavebních podmínek na dolním toku Labe, prodloužení plavební cesty do Pardubic, splavnění dolní Moravy do Hodonína, splavnění Odry do Ostravy),

· letecká doprava (dostavba a modernizace letiště Praha - Ruzyně), · kombinovaná doprava (modernizace železničních tratí na parametry podle dohody AGTC, podpora budování kontejnerových překladišť a logistických center),

· cyklistická doprava (budování cyklistických stezek všech druhů a forem). Dopravní politika Jihomoravského kraje Podklad „Dopravní politika Jihomoravského kraje“ byl vypracován a projednán Komisi dopravy Jihomoravského kraje v roce 2001 a jako takový byl zapracován do Územní prognózy rozvoje Jihomoravského kraje. Hlavní důraz je kladen na dopravní obsluhu území a tím tedy na komplexnost a kvalitu rozvoje celé dopravní soustavy. K obecným problémům motorové dopravy ve vztahu k ochraně přírody a krajiny patří vytváření nebo posilování migračních bariér a střety dopravních prostředků s živočichy.

Letecká doprava Jihomoravský kraj a statutární město Brno mají zájem o rozvoj leteckého provozu, jak v osobní tak v nákladní dopravě na veřejném mezinárodním letišti Brno - Tuřany. Program rozvoje Jihomoravského kraje rovněž počítá s dalšími kvalitativním rozvojem letišť pro sportovní létání v Brně - Medlánkách, v Břeclavi, v Kyjově, ve Vyškově a ve Znojmě. Ke střetům může docházet ve výskytu druhů soustavy NATURA 2000 v lokalitách některých letišť.

Železniční doprava Program regenerace a modernizace železniční sítě České republiky vychází z prognózy budoucího vývoje Evropské dopravní soustavy a základních principů evropské dopravní politiky, které kladou důraz na vyšší využívání těch druhů dopravy, které jsou příznivější k životnímu prostředí. Státní investice směřují do modernizace vybraných tratí (koridorů), které mají prioritně zajistit kvalitní a rychlé mezinárodní spojení do Německa, Rakouska, Polska, Maďarska, Slovenska a dalšími zeměmi evropského kontinentu.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Územím Jihomoravského kraje prochází železniční tratě I. koridoru (Děčín – Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav) a II. koridoru (Petrovice u Karviné – Přerov – Břeclav). Součástí modernizace těchto koridorů bude i přestavba hlavních železničních uzlů v Brně a v Břeclavi. Pro vzdálenější výhledové období nelze opomenout systém železničních vysokorychlostních tratí rychlostí (VRT), opět v celoevropských vazbách a po schválení výsledných tras sledovat jejich územní ochranu.

VRT na území Jihomoravského kraje Z koncepce výstavby vysokorychlostních železničních tratí v České republice vyplývá, že přes území Jihomoravského kraje povedou tři větve VRT, které budou zapojeny do železničního uzlu Brno. Zatím co větve do Rakouska / Slovenska a do Ostravy jsou sledovány v jedné variantě řešení, má větev do Prahy dvě základní varianty a řadu subvariant vedení trasy. V rámci prověřování možností technického řešení byly v roce 1998 zpracovány studie „Upřesnění koridoru VRT Praha - Brno při severním zapojení do železničního uzlu Brno v oblasti obce Česká a městské části Brno, Ivanovice“ a „Upřesnění koridoru VRT Praha Brno při jižním zapojení do železničního uzlu Brno v oblasti obce Troubsko“. Z těchto studií vyplynuly následující varianty koridorů pro vedení tras VRT:

· severní varianta číslo 1 - označená jako trasa platná, · severní varianta číslo 2 - označená jako trasa odsunutá, · jižní varianta číslo 3 - trasa odsunutá pod zámeckým parkem v Troubsku k dálnici D 1,

· jižní varianta číslo 4 - trasa odsunutá k Moravanům, · jižní varianta číslo 5 - trasa přechodová do jižní trasy k dálnici D 1, · jižní varianta číslo 6 - trasa přechodová do jižní trasy k obci Moravany. Na uvedené varianty koridorů pro vedení vysokorychlostních tratí bylo v roce 2002 vypracováno posouzení dopadů trasy a koridoru pro ochranu této trasy do území, výsledkem však nebyl výběr optimální varianty nebo variant. Z hlediska úvah o využití území má negativní dopady skutečnost, že je třeba počítat s územní ochranou (koridorem) v šířce 300m na každou stranu od uvažované trasy vysokorychlostní železniční tratě. Při srovnání severních a jižních variant koridorů pro vysokorychlostní tratě jsou podle zvolených kriterií výhodnější jižní varianty (např. odhad investiční náročnosti se liší o více než 40 % ). Pokud město Brno opravdu chce vytvořit podmínky pro zastávku vysokorychlostních vlaků, musí nutně trvat na technicky náročnější, ale z hlediska Brna méně rizikovou severní variantu zapojení koridoru VRT Praha - Brno do železničního uzlu Brno. Při severním zapojení budou totiž vysokorychlostní vlaky Brnem nutně projíždět hlavním nádražím a je tedy větší šance, že zde budou i zastavovat. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.17


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stavby v oblasti železniční dopravy zůstávají vedeny většinou ve stávajících koridorech a jedná se především o zkvalitnění stávajícího stavu a parametrů. Navrhované úpravy budou probíhat v rámci modernizace hlavních železničních koridorů, kde negativní dopady na ochranu přírody a krajiny jsou řešeny v rámci zákonných předpisů. Pro zachování prostupnosti krajiny pro organismy je nutno zabezpečit migrační trasy bioty a řešit střety se stávajícími segmenty kostry ekologické stability krajiny. Koridor VRT ve variantách by se dotýkal jak ZCHÚ, lokalit NATURA 2000 i kvalitních krajinných celků, je nutné podrobné prověření tras ve variantách ve vztahu k ochraně přírody a krajiny.

Vodní doprava Jako záměry rozvoje vodní dopravy v Jihomoravském kraji jsou zařazeny akce související s plavebním napojením České republiky na Dunaj a tím i na síť evropských vodních cest respektive s koncepční vizí celoevropského významu jakou je plavební kanál Dunaj – Odra – Labe. Řešení na území JmK (ČR) V první etapě se předpokládá vybudování říčního přístavu Břeclav (s nákladovým terminálem) a jeho napojení na řeku Moravu respektive Dunaj. Vlastní napojení je závislé na zvolené trase plavebního kanálu v oblasti Břeclavi, která je v současné době sledována ve dvou variantách :

· varianta „A – říční “ předpokládá, že v úseku Hodonín – státní hranice bude plavební kanál kopírovat tok řeky Moravy s odbočením na slovenské území, napojení přístavu Břeclav bude průplavní spojkou řeka Morava – přístav,

· varianta „B - průplavní “ předpokládá, že v úseku Hodonín – státní hranice bude trasa vodní cesty vedena průplavem v trase říčky Kyjovky, kolem přístavu Břeclav a přes Dyji na rakouské území, napojení přístavu Břeclav bude krátkou spojkou průplav – přístav. V dalších etapách bude následovat prodloužení trasy do prostoru Hodonína, Veselí nad Moravou a postupně dále v souladu s koncepcí plavební cesty Dunaj – Odra – Labe. Konkrétně mezi sledované záměry rozvoje vodní dopravy v Jihomoravském kraji patří :

· vybudování říčního přístavu Břeclav (jedna z priorit JmK), · napojení přístavu Břeclav na řeku Moravu (varianta A - říční, B - průplavní), · průplav Dunaj – Odra – Labe (DOL),



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poznámka

Název stavební akce

Kategorie Délka v km Náklady v mil. Kč mil. Kč / 1km

Označení variant

Předpoklad zahájení akce

Okres

Zdroj informace Závaznost informace

Pořadové číslo akce

Tabulka 10.1. Záměry výstavby vodních cest v JMK

901 Břeclav MD námět nespec.

DOL, přístav Břeclav

x x

x

plus x nákladní terminál

902 Břeclav MD námět nespec. A, B

DOL, úsek Břeclav Hodonín

x x

x

x

A (řeka), B (průplav)

903 Břeclav MD námět nespec.

DOL, úsek Hodonín Veselí nad Moravou

x x

x

x

Dunaj Odra - Labe

Návaznosti mimo území JmK (ČR) V současné době je Ředitelstvím vodních cest ČR zadáno zpracování projektu „Napojení jižní Moravy na Dunaj vodní cestou“. Zpracovatelem je Dopravní rozvojové středisko ČR, a.s. Záměr projektu je víceúčelový a sleduje tyto cíle:

· zajištění spolehlivého plavebního spojení České republiky a ekonomických regionů, kterými průplav prochází, s plavební sítí států EU a Dunajskou vodní magistrálou,

· vytvoření přístavu na území České republiky napojeného na dunajskou vodní magistrálu,

· vytvoření multimodálního dopravního terminálu a umožnění široké nabídky logistických služeb v pohraniční oblasti mezi Českou republikou, Rakouskem a Slovenskem, zajištění flexibility v přepravě zboží,

· změnu v dělbě přepravní práce s hlavním cílem zvýšení podílu doprav vhodnějších z hlediska životního prostředí (vnitrozemská plavba, železniční doprava) a snížení podílu silniční dopravy,

· zajištění mimodopravních efektů, ke kterým patří zejména: příspěvek k ochraně přilehlého území před povodněmi, příspěvek ke zlepšení vodohospodářské bilance, zlepšení kvality životního a přírodního prostředí, přínosy pro energetiku ( využití energie v malých vodních elektrárnách), využití vodní cesty jakožto faktoru urbanizace, rozvoj rekreačních a sportovních aktivit a turistického ruchu,



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

· vytvoření nových pracovních příležitostí v multimodálním dopravním terminálu na pomezí České republiky, Rakouska a Slovenska a případně i v dalších lokalitách, podél trasy vodní cesty, vhodných pro investory. (Dopravní rozvojové středisko ČR, 2003)

Projekt je ve fázi posuzování možných variant řešení. V rámci této problematiky byla vypracována „Studie proveditelnosti akce Napojení jižní Moravy na Dunaj vodní cestou“. Studie výše uvedené cíle kvantifikuje a hodnotí jejich utilitu a dále pak vyhodnocuje tři základní varianty tras vodní cesty především z hlediska technického řešení s dopadem na ochranu životního a přírodního prostředí a z hlediska ekonomického. Na základě jejích výsledků budou vedena mezinárodní jednání o výběru nejvhodnější trasy a o organizačním zabezpečení výroby a provozu. Jedná se o následující základní varianty tras:

· Varianta A - slovensko – česká ( Devín – Jakubov – Kúty – Břeclav) · Varianta B - rakousko - slovensko - česká (Vídeň – Angern – Jakubov – Kúty – Břeclav)

· Varianta C- rakousko - česká (Vídeň – Angern – Hohenau – Břeclav) Uvedené základní varianty „A“ a „C“ obsahují ještě podvarianty. Na trasy všech variant navazuje přístav Břeclav, který je situován převážně v katastru obce Kosice a města Lanžhot, v prostoru jihovýchodně od města Břeclav mezi železničním koridorem a dálnicí D2. Zahájení stavby bylo stanoveno na rok 2006, uvedení vodní cesty do provozu v roce 2010 a ukončení stavby v roce 2012. V následujícím obrázku 10.1. je znázorněn průběh navrhovaných tras. Varianta „A“ je znázorněna červeně, varianta „C“ modře a varianta „B“ je kombinací variant „A“ a „C“ se zeleně vyznačeným propojením.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obrázek 10.1. Přehledná situace variant tras vodní cesty



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přehled střetů: Vzhledem k závažným střetům záměrů výstavby plavebního kanálu D-O-L na ochranu přírody a krajiny jsou uvedeny nejvýznamnější střety:

Vliv na chráněná území přírody: Velkoplošná zvlášť chráněná území v oblasti nejsou, i když je celé území stále navrhováno jako součást rozšířené CHKO Palava. Z maloplošných území jde o tyto vlivy: Varianta plavby v toku: Národní přírodní rezervace ani národní přírodní památka se v přímé blízkosti trasy nenachází, nepřímo ale ZCHÚ těchto kategorií mohou být dotčena. Varianta kanálu: Národní přírodní rezervace ani národní přírodní památka se v přímé blízkosti trasy nenachází, nepřímo ale ZCHÚ těchto kategorií mohou být dotčena. Hranice přírodní rezervace Stibůrkovská jezera je mimo průplav D-O-L. Přírodní památky Ivánek (Slovensko) se řeka Morava dotýká v délce 590 m.

NATURA 2000: Varianta plavby v toku: Trasa vede v délce 8,8 km v lokalitách NATURY 2000 - evropsky významné lokality a ptačích oblastí. Jde o střet zcela zásadní. Realizace trasy by porušila Českou republikou přijaté mezinárodní závazky a vyžaduje projednání v Evropské komisi. Varianta kanálu: Trasa prochází v délce 4,0 km lokalitou NATURA 2000 – ptačí oblastí, z toho v délce 2,5 km i v evropsky významné lokalitě. I tento střet je stejně zásadní. Vliv na ÚSES: Varianta plavby v toku: Trasa v délce 5,0 km tečuje nadregionální biocentrum Soutok a v délce 3,5 km jej křižuje. Dále křižuje nadregionální biokoridor a celou řadu lokálních. Dotýká se i lokálních biocenter Stará Morava, Pod hrází a U odtržencové aleje v celkové délce 1 230 m. Varianta kanálu: Trasa v délce 0,7 km tečuje nadregionální biocentrum Soutok a v délce 0,7 km jej křižuje. Dále křižuje nadregionální biokoridor a celou řadu lokálních. Křižuje v délce 1,5 km regionální biocentrum Hraniční louky a v délce 1,1 jej tečuje. Průplav D-O-L se dotýká lokálního biocentra Pod Tratí v délce 620 m a prochází mimo lokální biocentra Pod Hrází a U Odtržencové aleje.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vliv na krajinný ráz: Obě varianty procházejí, dle Evropské úmluvě o krajině, krajinnými mezotypy CZ 17.2.1. – polní, pravěké sídelní krajiny pannonica a CZ 17.2.9. – krajiny říčních niv pravěké sídelní krajiny pannonica. Celý prostor by proto měl být chráněn minimálně na úrovni Přírodního parku. Výstavba průplavu a zejména technická a biotechnická doprovodná opatření zde znamenají zásadní narušení. V typu CZ 17.2.9 jde o jednu z nejreprezentativnějších oblastí v ČR, v případě typu CZ 17.2.1. jde o krajinu běžnou až mírně narušenou, kde by výstavba D–O– L neznamenala zásadní narušení. Varianta plavby v toku: Mezotypem C 17.2.9. kolizně prochází v délce cca 11 km, typem C 17.2.1. bezkolizně v délce cca 6 km. Varianta kanálu po přístav: Mezotypem C 17.2.9. kolizně prochází v délce cca 4 km, typem C 17.2.1. bezkolizně v délce cca 4 km.

Silniční doprava Ve vlastnictví státu nadále zůstávají dálnice, rychlostní silnice a silnice I. třídy:

· D 1 Praha – Brno – Vyškov ( - Přerov – Lipník nad Bečvou), · D 2 Brno – Břeclav – státní hranice SR – Bratislava, · R 43 Brno – Česká (- Moravská Třebová, plánovaná rychlostní silnice propojující v severojižním směru rychlostní silnici R 35 Olomouc – Hradec Králové s dálnicí D 1),

· R 52 Brno – Pohořelice (Mikulov – Vídeň. rychlostní silnice mezinárodního významu, která propojuje Brno, Mikulov a Vídeň),

· 496 km silnic I. třídy na územím Jihomoravského kraje Do majetku Jihomoravského kraje je od 1.10.2001 svěřeno celkem:

· 1 490 km silnic II. třídy, · 2 388 km silnic III. třídy, · 1 168 mostů na silnicích I. a II. třídy. Jedním z prioritních programů rozvoje kraje bude regenerace sítě silnic II. a zejména III. třídy, kterou bude zajišťovat krajská Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje. Zvýšená pozornost bude věnována průjezdním úsekům silnic obcemi, nehodovým místům a nevyhovujícím mostním objektům. Do střetů se zájmy ochrany přírody a krajiny se mohou dostávat zejména nově trasované komunikace. Vedení tras dopravní silniční sítě je nutno v přípravě zásadně navrhovat mimo ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.23


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

chráněná území všech kategorií a lokalit výskytu zvláště chráněných, kriticky ohrožených, silně ohrožených i ohrožených druhů rostlin a živočichů (ve smyslu vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění), mimo skladebné části ÚSES a evropsky chráněné lokality SPA a SAC . V rámci územních a stavebních řízení je nutno vyřešit veškerá nutná opatření k prevenci, eliminaci, minimalizaci, popřípadě kompenzaci účinků staveb na přírodní prostředí. Kombinovaná doprava (nákladní) Cílem kombinované dopravy je zabezpečení přepravy zboží na celé trase racionálním využitím, to znamená účelnou kombinací dopravy železniční, silniční, vodní a letecké. Pro další rozvoj kombinované dopravy je nezbytné podpořit v rámci logistických řetězců aktivity směřující k efektivní výstavbě kontejnerových překladišť. Pro tento způsob dopravy je za vhodnou lokalitu kromě Brna považována i Břeclav. Rozvoj kombinované dopravy je tedy v souladu se zájmy ochrany přírody a krajiny.

Veřejná hromadná doprava (osobní) Stále rostoucí počet a provoz osobních i nákladních automobilů a tomu neodpovídají výstavba nových komunikací vede ve svých důsledcích také k nárůstu negativních vlivů silničního provozu na životní prostředí. Je tedy zcela zřejmá potřeba omezit zejména pravidelnou dojížďku osobními automobily. Toho lze nejlépe dosáhnout zkvalitněním dopravní sítě a integrací provozu veřejné hromadné dopravy. Jedním z cílů dopravní politiky je zavedení integrovaného systému dopravy v Brně i v jeho okolí a postupně ho rozšiřovat na území celého Jihomoravského kraje. Základními složkami tohoto systému bude železniční doprava, tramvajová doprava v Brně a doprava autobusová, která bude mít převážně napájecí funkci ke kolejové dopravě. Rozvoj veřejné hromadné dopravy je tedy v souladu se zájmy ochrany přírody a krajiny.

Statická doprava Stavební úřady v Jihomoravském kraji musí dohlížet na investory nových staveb, aby při výstavbě zajistili odstavná a parkovací stání v počtu, který odpovídá rozsahu dopravní obsluhy. Tato místa musí být přednostně umístěna na pozemcích investorů.

Cyklistická doprava Jízdní kolo je nejdostupnějším a nejrozšířenějším dopravním prostředkem a zároveň symbolem aktivního životního stylu. Má značný dosah, stálou pohotovost k jízdě bez nároku na pohonné hmoty, malé prostorové nároky a poměrně vysokou cestovní rychlost.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cyklistická doprava je samostatným dopravním oborem a v zásadě plní následující dvě funkce :

· cyklistická doprava jako alternativa k IAD nebo VHD při pravidelných cestách do zaměstnání a do škol,

· cyklistika jako jeden z nejoblíbenějších způsobů trávení volného času Program rozvoje Jihomoravského kraje podporuje rozvoj obou oblastí cyklistické dopravy a bude usilovat o zvýšení podílu cyklistické dopravy na celkové dělbě přepravní práce. Při projektování cyklistických stezek a pruhů se bude vycházet z místních podmínek při dodržování požadavků na bezpečnost a pohodlnost cyklistického provozu. Pěší pohyb Pěší pohyb je základním článkem lidské mobility. Chodec je ze všech účastníků dopravního procesu nejzranitelnějším. Je tedy nutno zabezpečit bezkolizní pohyb chodců v dopravním skeletu a rovněž pro pohyb v krajině zajistit průchodnost.

Problémové oblasti dopravy okresů kraje V rámci Jihomoravského kraje lze z hlediska ochrany přírody a krajiny vymezit jako problémové tyto dopravní záměry:

Tabulka 10.2. Problémové oblasti dopravy okresů kraje z hlediska ochrany přírody Blansko

rychlostní silnice R 43, silniční spojení Adamova s Blanskem a s Brnem, lokální projekty silnic a železnic

Brno-město

posílení dálkových tras, rychlostní silnice R 43, dostavba VMO, přestavba železničního uzlu Brno (zrušení hlavního nádraží v centru města), ,

Brno-venkov

tangenciální propojení větších sídel okresu, , rychlostní silnice R 43, R 52, železniční trať Židlochovice – Hrušovany, lokální projekty silnic a železnic, vysokorychlostní železniční trať

Břeclav

rychlostní silnice R 52, dobudování R 55, silnice I/40 a obchvat Břeclavi, lokální projekty silnic a železnic, vysokorychlostní železniční trať, napojení Břeclavi na Dunaj, DOL

Hodonín

silniční přechody na Slovensko, dobudování R 55, paralelní komunikace I/55, rekonstrukce silnice I/54, obchvaty Hodonína a Sudoměřic, lokální projekty silnic a železnic, DOL

Vyškov

pokračování dálnice D 1 ve směru Kroměříž, obchvat Bučovic, lokální projekty silnic a železnic.

Znojmo

rychlostní silnice R 38 (Znojmo – Hatě ), rekonstrukce silnic I/38 a I/53, obchvaty Lechovic a Znojma, žel. most přes Dyji (náhrada provizoria), lokální projekty silnic a železnic.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obecná charakteristika střetů dopravní infrastruktury se zájmy ochrany přírody a krajiny Obecně v souvislosti zejména s dopravní a technickou infrastrukturou je významným a převážně nevratným procesem, který ovlivňuje charakter krajiny a podmínky pro existenci organizmů, fragmentace krajiny. Fragmentace sice zpravidla vede ke zvyšování krajinné heterogenity, ale současně může ohrožovat existenci některých druhů. Fragmentace stanovišť je proces, během něhož je rozlehlé stanoviště děleno na řadu menších částí. Jednotlivé fragmenty původního stanoviště od sebe zpravidla oddělují méně hodnotné plochy, mající často charakter bariéry pro některé organizmy. Extrémní formy fragmentace, které způsobují minimální zastoupení až eliminaci vnitřního prostředí ekologicky relativně stabilnějších ekosystémů a (nebo) vedou k izolaci ekologicky hodnotných biotopů v nehostinné matrix, jsou často i přes zvyšování krajinné heterogenity zároveň příčinou snižování biodiverzity. Negativní důsledky fragmentace krajiny mají hlavní příčinu spočívající v izolaci populací v důsledku výstavby dálnic, železnic, elektrických vedení, plotů, ropovodů, kanálů a dalších abiotických bariér. Populace se skládají z více subpopulací. V rámci těchto subpopulací dochází k páření živočichů častěji (více) než se členy jiných subpopulací. V případě, kdy je zabráněno pohybu jedinců mezi subpopulacemi, může být fragmentace příčinou vyhynutí celé populace. Zranitelnost subpopulace se nepřímo úměrně odvíjí od její velikosti. Dojde-li vlivem jiných faktorů (např. vlivem výkyvů charakteristik prostředí) k vyhynutí určité subpopulace, a pokud současně nic nebrání pohybu jedinců, může se vyhynulá subpopulace obnovit imigrací. Pravděpodobně nejtíživěji tento problém doléhá na druhy, jejichž relativně malý počet jedinců obývá rozsáhlá území, tedy především na druhy velkých savců. Ve výsledku tedy dochází k redukci migračního a kolonizačního potenciálu, ke zvýšení náchylnosti částí krajiny k invazím nepůvodních druhů, ke zmenšení loveckých možností místních druhů a v neposlední řadě ke genetickým problémům malých populací (inbrední deprese aj.) vedoucím k poklesu populační hustoty nebo až k extinkci druhu. Jiným důsledkem fragmentace může být vzájemný přenos nemocí mezi divoce žijícími druhy a domácími zvířaty, resp. člověkem pěstovanými rostlinami vlivem jejich bližšího kontaktu. Nejvýznamnější překážkou přirozeného pohybu fauny v krajině jsou pozemní komunikace. Z metodologického hlediska se touto problematikou zabývá práce Hlaváče a Anděla (2001). Efekt bariéry je v případě pozemních komunikací dán především jejich technickým řešením (šířka, výškové vedení oproti okolnímu terénu, svodidla, ploty, protihlukové stěny,…) a intenzitou dopravy (riziko střetu se zvířetem, hluková a pachová zátěž okolí). Výše uvedená metodika rozlišuje silnice z hlediska dělícího účinku na: a) silnice dálničního typu – komunikace obvykle minimálně čtyřpruhé se středovými svodidly, konstruované pro vysoké rychlosti dopravy (v ČR jde o dálnice a rychlostní komunikace). Dělící účinek komunikace je dán jednak konstrukcí silnice, jednak intenzitou provozu. Pokud není taková komunikace opatřena dostatečným počtem bezpečných průchodů, jde obvykle o úplnou migrační bariéru. b) frekventované silnice klasického typu – komunikace bez středových svodidel, konstruované pro běžné rychlosti (v ČR většina silnic I. třídy). Dělící účinek je dán především intenzitou provozu. Konstrukcí však silnice zpravidla nepředstavuje výraznou bariéru (pokud není oplocená). Tato kategorie silnic je tedy pro zvěř průchodná v dobách s nízkou intenzitou provozu. c) ostatní méně frekventované komunikace – tyto komunikace jsou pro zvěř snadno překonatelné, problém nečiní vlastní konstrukce ani intenzita dopravy. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.26


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10.2.6. TĚŽBA SUROVIN Hlavní právní předpis: Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění zákona ČNR č. 541/1991 Sb. v aktuálním znění. Pro území JmK se pak tímto tématem zabývá Územní prognóza JmK. Údaje o limitech týkajících se horninného prostředí byly poskytnuty krajským úřadem Jihomoravského kraje. Jedná se o výběr dat obsažených v geologických databázích, které zpracovává a udržuje Geofond ČR. Součástí tohoto Centrálního geoinformačního systému Geofondu ČR je kromě popisných údajů i grafické vyjádření v prostředí GIS. Výhradní ložiska nerostů a chráněná ložisková území Výhradní ložisko nerostů vymezuje území, na kterém je nahromaděn výhradní nerost (§ 6 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tato ložiska tvoří nerostné bohatství a jsou majetkem České republiky. Stát prostřednictvím obecně závazných právních předpisů deklaruje svůj zájem na jejich maximální využití. K ochraně výhradních ložisek se stanovují chráněná ložisková území - CHLÚ (§ 16 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Povolování staveb a zařízení nesouvisejících s těžbou v CHLÚ je vázáno na souhlas ministerstva životního prostředí a obvodního báňského úřadu. Z výše uvedeného vyplývá, že takto vymezená území mají omezené možnosti dalšího rozvoje. Ten je ve většině případů možný až po vytěžení ložiska suroviny a je odvislý od způsobu těžby a rekultivace takto dotčeného území. Dobývací prostory V souvislosti s vlastní těžbou se vymezují dobývací prostory. Jedná se o území, v jehož rámci bude prováděna těžba nerostné suroviny, tak aby došlo k maximálnímu využití výhradního ložiska. Údaje poskytují přehled o plochách, na kterých je prováděno dobývání nerostných surovin nebo je toto dobývání připravováno. S těžbou nerostných surovin jsou spojeny určité negativní jevy. Projevy a rozsah těchto jevů je odvislý od těžené suroviny. Při těžbě ropy a zemního plynu se jedná o rozptýlené plochy malé výměry s těžními věžemi a minimálními změnami terénu. Je zde však riziko znečištění životního prostředí při úniku ropy. Určité riziko pro životní prostředí představují i staré nezabezpečené vrty. K velkým a často rozsáhlým změnám terénu dochází naproti tomu při těžbě štěrkopísků, písků, cihlářských surovin apod. Další využití těchto ploch je závislé na způsobu těžby, sanaci a rekultivaci dobývacího prostoru. Nejrozsáhlejší oblastí v Jihomoravském kraji, která je dotčená těžbou, je niva řeky Moravy. V tomto prostoru je dlouhodobě těžena ropa, zemní plyn, lignit, štěrkopísky a písky. Toto území začíná mezi Moravským Pískem a Veselím nad Moravou a končí u Lanžhota. Těžba plynu a ropy probíhá dále jižně od Bučovic, v okolí Rašovic, Mouřínova, Klobouček a Vícemilic a u Hvězdlic, Chvalkovic, Uhřic, Dambořic, Vlkoše a Milotic. Další oblast se soustředěnou těžbou je na pomezí Pardubického a Jihomoravského kraje v blízkosti Bělé u Jevíčka, Malotína, Velkých Opatovic, Březinky a Deštné. Obdobná situace je v okolí Kunštátu, Rudky, Zbraslavce, Voděrad a Boskovic. Východně a severovýchodně od Brna, při okraji CHKO Moravský kras, je soustředěna těžba vápenců. Na ní navazuje těžba kamene při úpatí Drahanské vrchoviny a těžba cihlářské suroviny u Šlapanic. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.27


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poměrně významné je z těžebního hlediska Syrovická a Smolínská terasa, kde jsou významná ložiska šterkopísků a písků. V prostoru mezi Dyjákovicemi a Božicemi jsou rovněž výhradní ložiska štěrkopísků a písků. Východně a severně od Znojma probíhá těžba v okolí Tavíkovic, Dyje, Únanova, Žerůtky-Kravska.

Prognózní zdroje Jedná se o zjištěné zdroje nerostných surovin, které dosud nebyly ověřeny podrobnějším geologickým průzkumem (chráněné podle § 13 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, v platném znění). O budoucím těžebním využití těchto území bude rozhodnuto po provedení potřebného průzkumu. Prognózní zdroje byly vyhodnoceny u Medlova, Bratčic, Přibic, Mokré - Horákova a Prostředního Poříčí. Pro rozvoj území jsou nejvýznamnější plošně rozsáhlé stávající i prognózní těžební prostory štěrkopísků, jejichž dosud chaotická exploatace vyžaduje urychlenou koordinaci včetně koncepce budoucího využití vytěženého území.

Poddolovaná území Jedná se o všechny plochy se známými projevy hlubinného dobývání surovin - propadání, ústí štol, odvaly a haldy. Na základě údajů je možné rozdělit poddolovaná území do skupin podle stáří. Největší nebezpečí představuje poddolování z konce 19. a z 20. století. Dobývání v té době bylo již dosti intenzivní a je proto plošně značně rozsáhlé a zasahuje do větších hloubek. S ohledem na rozsah těžby vznikaly i antropogenní útvary na povrchu, jako jsou odkaliště a haldy. Využitelnost takového území je proto značně odvislá od projevů dolování, sanace a rekultivace území. Projevy související s hlubinou těžbou jsou v rámci Jihomoravského kraje soustředěny do několika oblastí. V severní části kraje se jedná spíše o plošně nepříliš rozsáhlá území v okolí Olešnice, Kunštátu a Boskovic. Další nepříliš rozsáhlá oblast poddolování je u Olomučan a Rudic a na pomezí Jihomoravského a Pardubického kraje, severozápadně od Velkých Opatovic. Poměrně rozsáhlé poddolované území je v západní části Jihomoravského kraje u Zastávky, Babic u Rosic, Zbýšova a Oslavan. Nejrozsáhlejší poddolované území v rámci kraje se nachází v jeho jihovýchodní části v okolí Svatobořic, Hovoran, Kyjova, Ježova, Dubňan a Ratíškovic. Poddolovaná území nejenže omezují výrazným způsobem urbanizaci území, ale vyžadují i řadu sanačních zásahů, od likvidace či rekultivace hald, výsypek a odkališť (v prvé řadě oblast Rosicko-Oslavanské pánve) až po komplexní úpravu vodního režimu (zejména Svatobořická pánev). Hospodaření se surovinami zahrnuje:

· Těžbu nerostných surovin, která významným způsobem ovlivňuje území resp. životní prostředí na jedné straně a ekonomiku realizace staveb a surovinových potřeb dalších ekonomických odvětví na straně druhé. Přestože ve struktuře průmyslu Jihomoravského kraje charakterizované odvětvovým členěním hrubé přidané hodnoty ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.28


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

činí podíl dobývání nerostných surovin jen 0,4% (r.2000), je nezbytné souvislosti spojené s hospodařením se surovinami územně vymezit.

· Využívání druhotných surovin. V ČR, obdobně jako ve většině zemí EU, hospodaření s nerostnými surovinami ovlivňováno ve dvou úrovních: Státní surovinová politika - prováděnou obecnými legislativními a ekonomickými nástroji na úrovni centrálních orgánů státní správy (MPO, MŽP, MF, MMR). Regionální (krajská) surovinová politika - prováděcím nástrojem bude územní plánování (nerostné suroviny) a plány odpadového hospodářství kraje (druhotné suroviny) v rozsahu kompetencí krajských samospráv.

Těžba nerostných surovin v kraji K 1.1.2002 se na území Jihomoravského kraje nacházelo 205 výhradních a 81 nevýhradních ložisek nerostných surovin.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tabulka 10.3. Přehled ložisek na území JmK Surovinový druh

Celkem Těžená

VÝHRADNÍ LOŽISKA

Ropa

24

15

Zemní plyn

39

22

Lignit

9

1

Drahé kameny

1

1

Kaolín

9

1

Jíly

5

0

Bentonit

2

0

Živcové suroviny

9

2

Písky slévárenské

16

7

Vápenec

16

6

Cementářské korekční sialitické suroviny

4

1

Dekorační kámen (pro hrubou a ušlechtilou výrobu)

3

0

Stavební kámen

29

14

Štěrkopísky

16

9

Cihlářská surovina

23

8

Výhradní ložiska celkem

205

87

Dekorační kámen (pro hrubou a ušlechtilou výrobu)

2

1

Stavební kámen

21

2

Štěrkopísky

36

12

Cihlářská surovina

22

3

Nevýhradní ložiska celkem

81

18

NEVÝHRADNÍ LOŽISKA

V letech 1993 – 2002 byl na území Jihomoravského kraje těžen ve významném množství stavební kámen, štěrkopísky, vápence a lignity. Celorepublikový význam měla především těžba ropy – téměř veškerá těžba probíhá totiž právě na území tohoto kraje. Ropa je jednou z mála nerostných surovin (spolu se živcovými surovinami), jejichž těžba v posledních letech dynamicky vzrůstá. V roce 2002 již dosáhla úrovně 247 kt, což představuje 66 % vzestup v porovnání s rokem 2000. V současnosti pokrývá tato produkce 4 % domácí spotřeby. Tonážně nejvyšší je těžba stavebního kamene, v posledních pěti letech stagnovala kolem 3 mil. tun ročně (cca 1,1 mil. m3). Vysoké objemy stavebního kamene jsou těženy ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.30


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

např. na ložiskách Želešice, Luleč, Lhota Rapotina a Předklášteří. Zajímavým trendem je přesun zájmu od štěrkopísků právě ke stavebnímu kameni. Zatímco v roce 1993 bylo v Jihomoravském kraji vytěženo 3x více štěrkopísků než stavebního kamene, docházelo v následujících letech u štěrkopísků k poklesu těžby za současného růstu těžby stavebního kamene. V roce 2002 již byly těžby obou stavebních surovin v objemovém vyjádření vyrovnané (cca 1100 tis. m3). Mezi významná ložiska štěrkopísků (z hlediska výše těžby) patří zejména lokality Bratčice, Hrušovany u Brna a Bzenec-Vracov. Tonážně významná je také těžba vápenců, a to přesto, že v průběhu hodnocených deseti let došlo k její redukci zhruba na polovinu. V posledních letech se jednalo o cca 1,3 až 1,5 mil. tun ročně. Těžba vápenců a korekčních sialitických surovin pro výrobu cementu přesahuje částečně regionální význam (ložiska Mokrá, Ochoz u Brna). Tonážně významná je rovněž těžba cihlářských surovin a lignitu. V případě cihlářské suroviny poklesla v posledních pěti letech těžba z 500 tis. m3 až na 350 tis. m3 (z 920 kt na 635 kt). Lignit je těžen na jediném ložisku Hodonín; několikaletý pokles produkce se nyní zastavil zhruba na 500 kt/rok. Těžba jílů, živců, slévárenských písků a cementářských korekčních surovin není z tonážního hlediska nijak významná. Těžba kaolínu má pouze lokální význam. Jihomoravský kraj je silně mankovní oblastí z hlediska těžby dekoračního kamene.

Nerostné suroviny na území kraje Na celkové těžbě nerostných surovin ČR se kraj podílel v posledních dvou letech 6,4 a 6,8 %. Z hlediska surovinové politiky státu byla nejvýznamnější těžba štěrkopísků, stavebního kamene, vápence, slévárenských písků a částečně i ropy a plynu. Na území kraje je ve významném množství těžen stavební kámen (téměř 1120 tis. m3 v roce 2002, tj. přes 10 % z celkové produkce stavebního kamene v ČR), štěrkopísky (1700 tis. m3, tj. 13,8 %), cementářské suroviny a vápence (104 kt, resp.1300 kt, tj. cca 64% resp. 13%). Významně se v roce 2002 na celorepublikovém průměru podílela těžba slévárenských písků (10%), cihlářské suroviny (23,5%) a živce (22%). U těžby ropy a lignitu představuje těžba v Jihomoravském kraji téměř 100% podíl na celorepublikové produkci.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tabulka 10.4. Podíl těžby nerostných surovin SUROVINA

Jednotky

JMK

ČR

Podíl JMK

JMK

ČR

Podíl JMK

2001

2001

2001

2002

2002

2002

Ropa

kt

173

178

97,2%

247

253

97,6%

Zemní plyn

kt

68

101

67,3%

58

91

63,7%

Lignit

kt

507

507

100,0%

501

501

100,0%

Kaolín

kt

11

5543

0,2%

16

3 650

0,4%

Živcové suroviny

kt

58

373

15,5%

87

401

21,7%

Slévárenské písky

kt

109

771

14,1%

67

676

9,9%

Vápence

kt

1 470

10 523

14,0%

1 301

9 872

13,2%

Cement. A korekční suroviny

kt

116

222

52,3%

104

163

63,8%

Stavební kámen*

tis.m3

1 065

10 423

10,2%

1 117

10 556

10,6%

Štěrkopísky*

tis.m3

1 562

12 024

13,0%

1 699

12 315

13,8%

Cihlářská surovina*

tis.m3

418

1 862

22,4%

386

1 641

23,5%

Celkem nerudy a stav. surov.*

kt

8 204

73 819

11,1%

8 344

71 281

11,7%

Celková těžba

kt

8 952

140 450

6,4%

9 150

135 151

6,8%

* včetně těžby na nevýhradních ložiskách

Koncepce surovinové politiky počítá s budoucím využitím ložisek:

· stavebního kamene (do roku 2020, 2050 a dalším poklesem v horizontu po roce 2050), · štěrkopísků (do roku 2010, 2020 a možným poklesem v horizontu po roce 2020), · celkovým snižováním těžby vápenců a lokálním zvyšováním těžby živcové suroviny, · místní význam nepřesáhne využití ložisek kvalitních cihlářských surovin a slévárenských písků.

Z minerálních paliv představuje lignit nejméně kvalitní surovinu s trendem postupného snižování spotřeby v České republice. Zásoby kyjovské sloje jsou prakticky vydobyty, zásoby dubňanské sloje dotěžuje v současnosti Důl Mír, Mikulčice (těžební organizace Lignit Hodonín s.r.o.) s těžbou 501 kt za rok 2002. Prakticky celá produkce se spálila v tepelné elektrárně v Hodoníně. S využitím zásob lignitu na ostatních ložiskách se v současnosti i v blízké budoucnosti nepočítá, ve výhledu by lignit mohl představovat pouze cennou chemickou surovinu. Ložiska ropy na území Jihomoravského kraje jsou roztroušena do mnoha dílčích struktur a produktivních obzorů, ležících převážně v hloubkách do 2800 m. V roce 2002 se vytěžilo na 18 ložiskách 296 tis. m3 ropy. Ložiska zemního plynu jsou geneticky svázána se vznikem ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.32


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ropy, proto se na území Jihomoravského kraje nacházejí na jihu moravské části vídeňské pánve. V roce 2002 se na 32 ložiscích vytěžilo 61 mil. m3 zemního plynu. Ložiska ropy i zemního plynu jsou těžena organizací Moravské naftové doly a.s., Hodonín, na stávajících ložiskách dochází k intenzifikaci těžby. Další oblastí výskytu ropy a zemního plynu je moravská část karpatské čelní předhlubně, kde v současnosti i blízké budoucnosti probíhá a bude probíhat intenzivní průzkum a rozšiřování průzkumných ložiskových území. Vyčerpaná ložiska zemního plynu v oblasti Dolních Dunajovic jsou využívána jako podzemní zásobníky zemního plynu. Provedená analýza budoucího zajištění stavebních surovin pro plánované potřeby rozvoje kraje ukazuje, že pouze dvě ložiska stavebního kamene (Želešice a Pavlice) budou do 20 let vytěžena, zbytek ložisek má životnost přes 50 let. Nevýhradní těžba stavebního kamene nemá v podstatě vliv na surovinovou politiku kraje. Vzhledem k předpokládané vyšší potřebě suroviny v oblastech realizace plánu rozvoje kraje, navrhovaných investičních záměrů a nutné dotaci Zlínského kraje, bude nutno otevřít některá rezervní ložiska, popř. surovinu transportovat do vzdálenějších oblastí. Požadavky na spotřebu štěrkopísků budou i nadále zcela kryty vlastní těžbou ze stávajících ložisek a dovozem ze Zlínského kraje. Bude nutné nadále touto surovinou dotovat zcela deficitní kraj Vysočina. Hlavní faktory, omezující využívání ložisek nerostných surovin, jsou prvky ochrany přírody a krajiny (CHKO, MCHÚ, skladebné části ÚSES), ochrany povrchových a podzemních vod (CHOPAV, PHO vodních zdrojů), ochrana lesního a půdního fondu, na lokální úrovni i střety se stávající infrastrukturou. V této souvislosti je důležité zdůraznit, že řada ložiskových objektů byla vymezena před zavedením těchto prvků ochrany. V konkrétních případech (posuzování dalších prodloužení POPD) bude nutné pečlivě zvažovat váhu obecného zájmu ochrany přírody oproti možnosti hospodárného dotěžení ložiska. Hlavní problémy související s těžbou a úpravou nerostných surovin:

· Rozsáhlá povrchová těžba štěrkopísků, projevující se vysokým záborem půdního fondu, narušením režimu povrchových a podzemních vod a ovlivněním výsledných klimatických poměrů. Opatřením proti těmto vlivům je souběžná rekultivace vydobytých těžeben s těžbou za sucha a navrácení do zemědělského fondu. Těžebny s těžbou za mokra slouží po ukončení těžeb k rekreačním nebo vodohospodářským účelům.

· Povrchová těžba stavebního a dekoračního kamene v území kraje představuje lokální a místní zátěže, projevující se nevratnými zábory půdního (lesního) fondu, místním narušením stability krajiny, narušením režimu povrchových a podzemních vod, zvýšenou hlučností a prašností a zatížením místní komunikační sítě. Systematickým řešením uvedených problémů je zavádění a certifikace systémů environmentálního managementu (EMS) u těžebních společností, což umožní kvalifikovaně stanovit priority a realizovat opatření při snižování negativních vlivů těžby a úpravy nerostných surovin na životní prostředí.

· Povrchová těžba vápenců představuje stejný problém jako těžba stavebního kamene. Kromě toho z důvodů lokalizace většiny ložisek v CHKO nebo na jeho hranicích dochází ke kontaktu s jeskynními systémy nebo chráněným územím různých kategorií. Proto v současnosti sílí snahy omezit těžby, měnit technologie trhacích prací a zpracování suroviny, popř. neprodlužovat POPD v lokalitách uvnitř CHKO.

· Nevýhradní těžba stavebních surovin svými objemy a rozměry těžeben, spolu s omezenou dobou platnosti povolení, nepředstavuje významnější zásahy do krajiny. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.33


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výjimkou je několik těžeben štěrkopísků, lokalizovaných většinou v pokračování výhradních ložisek, ale jejich životnost nepřesahuje 15 let. Významným předpokladem pro naplňování surovinové politiky kraje je prohlubování poznatků o geologické stavbě území a jeho surovinovém potenciálu, orientovaném na výzkum perspektivních nerostných surovin a jejich prognózních zdrojů, včetně následného ověření (jak privátním sektorem, tak státem).

Využívání druhotných surovin V Jihomoravském kraji se v roce 2000 vyprodukovalo 2633 kt. tun odpadů, v roce 2001 pak 2597 kt. Kraj se tak podílel 6,5%, resp. 6,7 % na celorepublikové produkci odpadů. Ze zpracovaných dat je zřejmé, že největší podíl na produkci odpadů v Jihomoravském kraji mají odpady ze stavebnictví a demolic, ze zemědělství a komunální odpady. V produkci nebezpečných odpadů největších objemů dosahují odpady z tepelných procesů, stavebnictví a demolic, zařízení a ČOV a zemědělství. Z provedené analýzy vybraných druhotných surovin vyplývá, že odpady kovů (Cu, Zn, Pb, Fe, Al, bronz, kabely atd.) se téměř všechny vracejí k další recyklaci, podmíněné ekonomickou výhodností sběru a jejich dalšího využití. Obdobný vývoj lze očekávat i do budoucna. Většímu využití stavebních a demoličních odpadů, které by mohly nahradit část stavebních nerostných surovin v současnosti brání nedokonalé ekonomicko – legislativní prostředí. Částečné zlepšení je možné očekávat v souvislosti s přijetím zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech. Za jeden z důležitých úkolů, vedoucí k podpoře vyššího využití stavebních odpadů, je považováno zpracování analytické studie, zaměřené na zpřesnění budoucích center kumulovaného vzniku stavebních odpadů a jejich možné recyklace (analýza rozvojových záměrů kraje, životnosti panelové výstavby a vývoje základních ekonomických ukazatelů, podmiňujících konkurenceschopnost podnikatelských záměrů v této oblasti). Výsledky zpracování musí být ekvivalentním způsobem promítnuty do koncepce tvorby plánu odpadového hospodářství kraje. Za nosný úkol je dále považováno zpracování obdobné studie, zaměřené na kvantifikaci produkce skládkových plynů a bioplynů z „odpadů z primární zemědělské, zahradnické a lesního produkce, z výroby a zpracování potravin“ a komunálních odpadů (svým objemem reprezentujících více než 2/3 celkové produkce odpadů kraje) s návrhem jejich konkrétní využití. Výsledky řešení a úvah musí být zapracovány do plánu odpadového hospodářství, ÚPD a do konkrétních projektů. Jejich realizace umožní nejen vyšší využití těchto odpadů, ale bude mít pozitivní dopady v sektoru primárních surovin (omezení dovozu energetických surovin do regionu).



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Realizace regionální surovinové politiky K dosažení hlavních cílů krajské koncepce v oblasti surovinových zdrojů jsou využívány dvě skupiny nástrojů, které tvoří obecný rámec surovinové politiky a jsou jen nepřímo ovlivnitelné na úrovni kraje: - celostátní legislativní nástroje, - ekonomické nástroje (obecné a specifické povahy). Systém ochrany a racionálního využívání surovinových zdrojů, minimalizace dopadů v procesu využití a po jeho ukončení, není dosud legislativně ani ekonomicky stabilizován. S vrcholícími přípravami vstupu ČR do EU lze předpokládat další proces sbližování naší legislativy s normami EU (jak se již stalo v případě zákona EIA, zákona o odpadech atd.). Za nejdůležitější nástroje realizace regionální koncepce surovinové politiky se považují:

· Zavedení krajského surovinového informačního systému, vyšší využití prostředků vědy a výzkumu, zásadní změnu uplatňování prostředků územního plánování a koncepční činnost při tvorbě plánů odpadového hospodářství kraje.

· Princip trvale udržitelného rozvoje využívání neobnovitelných surovinových zdrojů definovaný jako závazný regulativ, jehož aplikace umožňuje hospodárné uspokojování základních surovinových potřeb regionu (realizaci oprávněných rozvojových plánů) a současně zanechává dostatečnou rezervní základnu pro budoucí využití (dispozice s ní bude plně dána budoucím generacím) za současného respektování obecně platných přístupů k ochraně a tvorbě zdravého životního prostředí. Těžba nerostných surovin má výrazný vliv na utváření krajiny. V závislosti na charakteru a rozsahu těžby mohou ovlivnit krajinu i na regionální úrovni. Jedná se zejména o:

· Při hlubinné těžbě · ·

Terénní propady, poklesy ovlivnění vodního režimu Odvaly, skládky hlušiny

· Při povrchové těžbě · Přímé narušení zemského povrchu · Potřeba následné rekultivace Hlavními kritérii pro rozhodování o rozsahu naleziště surovin k těžbě jsou kritéria ekonomická (nabídka a poptávka na trhu, rentabilita těžby v dané lokalitě a v daném čase, použitá technologie těžby a zpracování vytěženého nerostu apod.). O využití výhradních ložisek může rozhodovat stát, který je vlastní. Trochu jiná situace je u nevyhrazených nerostů, které jsou součástí pozemku a s jejich využitím musí souhlasit především vlastník. Nevyhrazené nerosty se těží povrchovým způsobem, který:

· na ložisku znehodnotí stávající charakter povrchu území · více či méně zatěžuje těžbou své okolí · vyvolá potřebu provést rekultivaci vytěžené plochy Těsně po roce 1990 byla velká část veřejnosti proti těžbě. Dosavadní zkušenosti ukazovaly na řadu problémů v krajině, životním prostředí či osídlení. Po roce 1990 zásadní změna opět souvisí s vlastnictvím. Nevýhradní suroviny jsou součástí pozemku a vlastník tedy může dát podnět k těžbě. Při špatném ekonomickém vyhodnocení uvažované těžby může dojít ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.35


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ke krachu podnikatele po kterém mohou v krajině zůstat "negativní stopy". V těžbě nerostných surovin dochází k „tvrdým“ podnikatelským střetům se zájmy ochrany přírody a krajiny. V rámci surovinové politiky kraje je třeba zpracovat pro jednotlivé oblasti těžby nerostných surovin koncepční materiál, řešící možnosti budoucího využití území po těžbě, respektive řešící způsob těžby umožňující následné ekologicky vhodné využívání krajiny. Je třeba rozhodnout, které priority bude třeba při následném využívání vytěžených prostorů řešit s ohledem na širší krajinný rámec a potřeby území:

· čistě přírodní (chráněná území, přirozená či urychlená sukcese, vodní plochy, laguny a ostrůvky pro vodní faunu )

·

vodohospodářské (vytěžené štěrkopísky jako zdroje vody)

·

rekreační (koupání, rekreace u vody, sportovní plochy)

·

lesnické (zalesnění)

· zemědělské (rekultivace na ornou půdu). Zejména lokality těžby štěrkopísků jsou natolik územně rozsáhlé a environmentálně citlivé, že vyžadují samostatné koncepční řešení z pohledu budoucího využití. Z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny je potřebné preferovat právě citlivé způsoby rekultivace vytěžených prostorů, protože tyto prostory se již v průběhu těžby mohly stát přírodně cennými.

10.2.7. TURISTIKA A REKREACE Pro oblast turistiky a rekreace má Jihomoravský kraj zpracovánu Strategii rozvoje cestovního ruchu JmK. Významná část krajiny v ČR, tedy i Jihomoravský kraj, má výrazný rekreační potenciál. Regionální úrovně se týkají zejména plošně a investičně rozsáhlé záměry cestovního ruchu. U záměrů týkajících se rekreace je nutné posuzovat jejich přímý průmět do území a vyhodnotit změny, které vyvolá jak jejich realizace, tak následný provoz. Jihomoravský kraj má pro rozvoj cestovního ruchu velmi dobré předpoklady. Jde především o pestrou škálu přírodních jedinečností a zajímavostí, příznivé klima a množství příležitostí pro koupání, provozování vodních sportů, pěší turistiku či cykloturistiku i zimní sporty. Rekreace a cestovní ruch se často překrývá svými nároky na území s ochranou přírody a krajiny. Při řešení střetů s rekreací a cestovním ruchem představuje zejména územní plán nástroj, jehož prostřednictvím lze hledat kompromisní řešení, která budou citlivá k ochraně přírody a krajiny. Organizační struktura cestovního ruchu vymezuje čtyři přirozené turistické regiony (PTR). Ty jsou založeny s ohledem na věcné jednotící prvky, jsou prostorově scelené a administrativně identifikovatelné (základní jednotkou je obec).



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tabulka 10.5. Přehled přirozeně turistických regionů Název PTR

Počet Počet Dominující forma CR Typické doprovodné formy CR obyvatel obcí (navrhovaná zkratka) Brno a okolí (BO) Moravský kras a okolí (MK)

611 722

122 397

Lednicko-valtický areál a okolí 100 586 (LVA) Podyjí a okolí (P)

Slovácko (S) Destinace JMK

Městská a kongresová Kulturní turistika 200 turistika, vojenská Poznávací turistika historie 149

Přírodní a poznávací turistika

Individuální rekreace Zdravotní turistika Kulturní turistika Kulturní turistika

51

Poznávací a vinařská turistika

Rekreace u vody Turistika venkovského prostoru Cykloturistika Rekreace u vody

Vinařská a poznávací Turistika venkovského prostoru turistika Cykloturistika

115 097

149

184 368

Turistika za lidovou architekturou a 98 folklórem, vinařská turistika

Turistika venkovského prostoru Rekreace u vody Turistická vodní přeprava Cykloturistika

1 134 170 647

Jihomoravský kraj si zároveň uvědomuje nezbytnost zvýšené ochrany částí kulturního a přírodního dědictví a péče pro nastupující generace. Rozvoj cestovního ruchu bude proto respektovat limity, které jsou v zájmu ochrany kulturních hodnot stanoveny v podobě ochranných podmínek jednotlivých objektů chráněných kulturních památek, při současném akcentu na vitalitu památkových objektů. Obdobné principy budou uplatněny zvláště u chráněných částí přírody.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Koncepce územní a odvětvové aspekty kraje stanovila: 1. Oblasti mezinárodního významu v kraji:

· Brno · CHKO Moravský kras · Lednicko-valtický areál · NP Podyjí · Slavkovské bojiště Na regionální úrovni se rekreace a cestovní ruch může projevit požadavky na využití území s vazbou na územní plán regionální úrovně: Na změny využití území

· Umístěním soustavy golfových hřišť · Umístěním rekreačních parků Na vymezení

· Oblastí vhodných pro agroturistiku · Vymezením lesů se zvýšeným významem pro rekreaci Na promítnutí

· Krajské koncepce, kapitol týkajících se rekreace a cestovního ruchu · Územní ochrany krajinných segmentů s rekreačním potenciálem, před využitím, které by možnosti rekreace snížilo či zcela vyloučilo

V současnosti krajinu, zejména v blízkosti větších měst, charakterizuje množství individuálních rekreačních objektů. Dalším rekreačním fenoménem české krajiny jsou zahrádkové osady či zahrádkové kolonie. Po roce 1990 někteří restituenti projevovali zájem své pozemky ve volné krajině převést do kultury zahrada a pronajmout či prodat zahrádkářům. Tyto záměry byly častým problémem při řešení územních plánů obcí. Rekreace a cestovní ruch se mohou dostávat do střetů s ochranou přírody a krajiny:

· budováním nevhodně lokalizovaných rekreačních objektů v oblastech ekologicky cenných a krajinářsky citlivých,

· budováním golfových a jiných hřišť v ekologicky cenných územích , · neregulovanou cykloturistikou a hippostezkami v ekologicky cenných územích, · budováním lyžařských svahů v kvalitních lesní porostech, · nadměrnou turistickou zátěží ekologicky citlivých území, · výstavbou objektů individuální rekreace v ekologicky cenných územích, · budováním krosových drah v ekologicky cenných územích. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.38


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10.2.8. ENERGETIKA Energetika nebyla zadána jako téma ke specifikaci střetů se zájmy ochrany přírody a krajiny, ale je to téma natolik závažné, že je zde uvádíme alespoň v orientační podobě. Jihomoravský kraj má zpracovanou Územní energetickou koncepci (2003). Se zájmy ochrany přírody a krajiny se může dostávat do střetu v těchto oblastech:

· Trasování energetických staveb (vedení VN a VVN, rozvodny, produktovody, ...). · Budování malých vodních elektráren (MVE) jako migračních bariér a příčiny nežádoucího kolísání hladin v nádržích.

· Budování větrných elektráren s vlivem na krajinný ráz a vybrané druhy živočichůzejména ptáky.

· Rozvoj pěstování biomasy jako energetické plodiny na zemědělských půdách intenzívní zemědělství + invazní druhy (pajasan žláznatý, topinambur, křídlatka).

10.2.9. ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ Územní plán je rozhodujícím nástrojem prostorového plánování zastavěného i nezastavěného území. Územní plán tedy jako nástroj a proces sám o sobě není v rozporu se zájmy ochrany a přírody a krajiny, ale podstatným způsobem tyto zájmy ovlivňuje. Zákon o územním plánování a stavebním řádu je uváděn těmito větami: „Územní plánování soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek – půdy, vody a ovzduší.“ Územně plánovací dokumentace je vyjádřením vůle příslušného zastupitelstva v rámci daném zákony. Zastupitelstvo jej schvaluje jménem všech občanů a územně plánovací dokumentace je tak vyjádřením lidem schválených celospolečenských zájmů v dané krajině. Předmětem územního plánování je tedy celá krajina, bez ohledu na vlastnické vztahy a způsoby využívání jednotlivých pozemků. Dobře a kvalitně zpracovaný územní plán by měl vyřešit střety i ochrany přírody a krajiny a respektovat princip trvale udržitelného rozvoje, ke kterému se vláda České republiky přihlásila dne 21. ledna 1998. Dle zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí jsou veškerá území v České republice, nejen ta chráněná zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, chráněna před devastací a to tak, že nesmí být zatěžována lidskou činností nad míru únosného zatížení. Zákon o životním prostředí uvádí, že únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability. Přehled územních plánů velkých územních celků (ÚP VÚC) Pro území Jihomoravského kraje jsou zpracovány a schváleny čtyři ÚP VÚC. Další tři jsou rozpracovány a po projednání a vyhodnocení připomínek v úrovni konceptu jsou práce ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.39


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

na rozpracovaných ÚP VÚC z důvodu nevyjasněnosti, a to zejména vedení hlavních dopravních tras, pozastaveny až do doby jejich dořešení po projednání „Územní prognózy Jihomoravského kraje“. Jedná se o následující ÚP VÚC: VÚC Brněnské sídelní regionální aglomerace (dále ÚPN VÚC BSRA) schválen usnesením vlády ČSR ze dne 13. března 1985 č. 64 1. změna a doplněk ÚPN VÚC BSRA schválena usnesením vlády ČSR č. 196 ze dne 13.4.1994, zpracovatel Terplan a.s. 2. změna ÚPN VÚC BSRA schválena usnesením vlády ČR č. 891 ze dne 13.9.2000, zpracovatel Terplan a.s. VÚC Brněnské regionální aglomerace (práce na nové ÚPD ÚPN VÚC BRA zahájeny 28.6.1994, zpracovatel Terplan a.s., Ing.Jiří Mareš, koncept zpracován v září 2000, v současné době je koncept veřejnoprávně projednán, protože se při projednání projevil zásadní nesoulad ve vyjádřeních DOSS, orgánů a organizací, jsou práce pozastaveny až do dořešení a vyjasnění sporných záležitostí v rámci projednání ÚPP „Územní prognóza Jihomoravského kraje“, (termín zpracování územní prognózy - červen 2004) VÚC Chráněné krajinné oblasti Podyjí schválen Jm KNV dne 26.6.1990 VÚC okresu Hodonín schválen usnesením vlády ČR ze dne 19. března 1998 č. 187, zpracovatel Terplan a.s. VÚC Chráněné krajinné oblasti Moravský kras schválen usnesením vlády ČR ze dne 1. července 1998 č. 473, zpracovatel Urbanistické středisko Brno, s.r.o. VÚC Pálava projednán veřejnoprávně návrh ÚP VÚC Pálava - zahájení projednání návrhu 1.3. 2000, zpracovatel LÖW & spol., s.r.o., práce pozastaveny z důvodu nevyjasněnosti trasy R52 Pohořelice – Mikulov VÚC okresu Znojmo projednán veřejnoprávně koncept ÚP VÚC okresu Znojmo, - zahájení projednání 6.8.2001, zpracovatel Urbanistické středisko Brno, spol. s r.o., práce pozastaveny až do doby dořešení a vyjasnění sporných záležitostí v rámci projednání ÚPP „Územní prognóza Jihomoravského kraje“, (termín zpracování prognózy červen 2004).

Problematika vazeb okruhů ve vztahu k ochraně přírody a krajiny Vazby územního plánování a zemědělství na krajské úrovni:

· Produkční a mimoprodukční funkce území ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.40


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na rozdíl od lesů, není zemědělský půdní fond v regionálním měřítku rozčleněn z hlediska jeho produkčních a mimoprodukčních funkcí. Při zpracování územních plánů pořizovanými kraji, by bylo možné na regionální úrovni splnit jeden z úkolů územního plánování uvedený v § 2 písm. B) - regulace funkčního a prostorového uspořádání území.

· Venkovské osídlení Rozvoj venkova patří k prioritám "Národního rozvojového plánu ČR". Celostátní kritéria pro vymezení venkovských oblastí je vhodné upřesnit na regionální úrovni. Územní plánování představuje jeden z možných prostředků, kde lze na regionální specifika venkovského osídlení promítnout do území.

· Ochrana vybraných krajinných segmentů Některé části území plní ve zvýšené míře funkce, které jsou ve veřejném zájmu (vodohospodářský význam, biodiversita, vysoké přírodní předpoklady pro zemědělskou produkci, jedinečné přírodní podmínky pro pěstování specielních zemědělských plodin vinná réva, sady).

Dosavadní přístup územního plánování k problémům volné krajiny lze označit jako "rozpačitý". Týká se to nejen regionální úrovně, která vznikem samosprávy na úrovni krajů, konečně získala svého "garanta" a regionální úroveň tak přestává být "bezprizorní". Otázkou však stále zůstává, které úkoly plní či má plnit krajina v regionálním měřítku, a kdy budou mít kraje finanční prostředky na prosazování „krajské politiky“ vztahující se k volné krajině. K jejich splnění má přispět i územní plánování, které má dány úkoly a pravomoce stavebním zákonem. Pro nezastavěná území se týká například koordinace v rámci ÚPD:

· činností, které ovlivňují rozvoj území · funkčního a prostorového uspořádání území V současné době, kdy vzniká řada oborových koncepcí a strategických plánů rozvoje území, roste aktuálnost a význam této role územního plánování zejména na regionální úrovni. Existuje riziko, že oborové koncepce budou mechanicky přebírány do řešení územního plánu. Důvodem může být buď zjednodušený přístup zpracovatele ÚP nebo striktní požadavek předkladatele koncepce. Oba přístupy neumožňují hledání potřebného kompromisního řešení.

Kritéria ovlivňují přístup k řešení volné krajiny Vlastnictví - může být dotčeno ze zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Veřejný zájem - často používaný pojem, ale obvykle v obecné rovině. Územně plánovací proces může představovat prostředek, kterým lze veřejný zájem vymezovat v území, případně stanovovat v území priority. Na rozdíl od soukromého vlastnictví nemá veřejný zájem, tak jednoznačného "obhájce". Při podrobnějším rozboru pojmu veřejný zájem zjistíme řadu jeho nuancí či modifikací. Za absolutní veřejný zájem, který se týká prakticky všech biologických organismů, lidskou populaci z toho samozřejmě nevyjímaje, lze označit zabezpečení podmínek v území, nezbytných pro existenci života:

· energetický zdroj · vzduch · vodu · odpovídající životní prostor (v odborné literatuře nazývaný ekologická nika) Veřejný zájem stanovený v územně plánovací činnost přímo i nepřímo ovlivňuje (např. regulací činností v území, rozhodováním o změnách využití území) vodní režim v území, existenci ekologických nik pro různé druhy organismů (jedna z podmínek biodiversity) a tím i pro jednotlivé populace a přírodní společenstva. Kulturní krajina přitom musí plnit funkci ekologické niky pro lidskou populaci (produkční funkce -produkce dřeva, produkce zemědělských komodit apod.; umožnit různé formy rekreace, předpoklady cestovního ruchu apod.). Na jednotlivých úrovních lze tak mluvit o veřejném zájmu celostátním, kraje či obce. Ve všech případech, zejména když v praxi převažuje ke krajině složkový přístup nad systémovým, však dosud nemá veřejný zájem jednoznačné vymezení a "aktivní obhájce" jako je tomu u osob fyzických či právnických. Setrvačnost přírodních procesů Řada procesů, které probíhají v živé i neživé přírodě mají dlouhou setrvačnost. Jejich cílená změna, například revitalizace říčních systémů, se může projevit se značným zpožděním. Zpětná vazba U většiny lidských zásahů do krajiny nelze okamžitě či v krátké době ověřit zpětnou vazbu a dopady na přírodní prostředí. Z tohoto důvodu se obtížně vyhodnocuje jejich účinnost, případně zajišťují potřebné korektivy. Potřeba systémového přístupu K řešení krajiny, kde dosud převažuje resortní prosazování zájmů v území. Polyfunkční charakter krajiny však vyvolává potřebu systémového přístupu. Jeho příkladem byla teorie územního systému ekologické stability, která se přes 10 let promítá do územně plánovací praxe. Regionální úroveň územních plánů, na rozdíl od územních plánů obcí, již zahrnuje rámcové členění území z hlediska vodohospodářského – dílčí povodí; přírodovědného biochory, bioregiony; lesního - přírodní lesní oblasti; zemědělského - oblasti vysokých přírodních předpokladů pro produkci. Zásahy do území a potřebná krajinná opatření je potřebné posuzovat v těchto širších systémových souvislostech.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Diferenciace obecné ochrany přírody a krajiny Přírodní soustavu nelze chránit pouze formou zvláště chráněných území. Krajina vyžaduje různorodý přístup, i když nedosahuje parametrů pro zvláštní ochranu.

Vazby lesního a územního plánování na úrovni kraje Rozsah řešeného území a měřítko grafických výstupů OPRL svým rozsahem řešeného území a měřítkem grafických výstupů má nejblíže k územním plánům, které pořizují kraje. Veřejný zájem v území Jedním z cílů územního plánování je vymezení a ochrana veřejného zájmu v území. OPRL vymezují veřejný zájem na lesních pozemcích. Oba materiály by měly být koordinovány a ve shodě. Rekreační funkce Více informací k vymezení oblastí s vyšším významem pro rekreaci a cestovní ruch má k dispozici informací územní plán, který by měl být jedním podkladů pro vypracování příslušné části OPRL. Dopravní zpřístupnění lesa Návrh dopravního zpřístupnění lesa, který případně obsahuje OPRL by měl být v trasách mimo les dopracován a zakotven v územních plánech. Střety zájmů OPRL mohou obsahovat přehled střetů zájmů, pokud budou při jeho zpracování zjištěny. K cílům územního plánování patří řešení územních střetů.

Vazby územního plánování a těžby nerostů na krajské úrovni Územní limity Těžba, konkrétně dobývací prostory a chráněná ložisková území, představuje v územních plánech limit pro jiné využití. V závislosti na jejím rozsahu může dosáhnout i regionálního významu. Rekultivace Následné využití území a z něho vyplývající způsob rekultivace může rámcově vyplynout z urbanistické koncepce obsažené v územním plánu kraje. Často rozsah ploch potřebných k rekultivaci má regionální význam. Surovinová politika Surovinové politiky kraje by měla mimo jiné zaujmout stanovisko k potenciální těžbě nevyhrazených nerostů (k lokalizaci, rozsahu a následné rekultivaci). Principy lze promítnout ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.43


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

do územního plánu, který představuje zásadní podklad pro územní řízení ve kterém se rozhoduje o těžbě nevyhrazených nerostů.

10.2.10. KONCEPCE ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVĚTY (EVVO) Koncepce ekologické výchovy a vzdělávání jistě nebude v rozporu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Její aplikace naopak může mít velmi pozitivní vliv zprostředkovaně. Cílem Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Jihomoravského kraje (dále jen „Koncepce EVVO“) je zvýšit povědomí občanů kraje o závislosti lidí na přírodě a životním prostředí, prohloubit vědomí spoluodpovědnosti každého člověka za současný i budoucí stav životního prostředí, a přispět k aktivizaci lidí ve prospěch udržitelného rozvoje Jihomoravského kraje, České republiky i planety Země. Výchozím pracovním podkladem pro Koncepci EVVO Jihomoravského kraje byl zejména Program rozvoje Jihomoravského kraje (PRK), schválený ZJMK dne 14.2.2002. Sociálně ekonomická analýza PRK popisuje stav EVVO v Jihomoravském kraji následovně: Environmentální osvěta, výchova a vzdělávání (EOVV) není dosud v regionu systematicky podporována. To se projevuje mj. v různorodé kvalitě a geografickém rozmístění organizací, které se EVVO zabývají a tím též v nerovnoměrné distribuci jejich služeb v rámci kraje. Přes existenci významných center zkušeností je však v celkovém souhrnu úroveň EOVV a s ní související ekologické vědomí a účast veřejnosti při rozhodování v oblasti životního prostředí na nízké úrovni.

V kapitole „Strategická vize, problémové okruhy, cíle a stručné charakteristiky“ problémového okruhu E: ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A PŘÍRODNÍ ZDROJE jsou v opatřeních PRK navrhovány následující cíle ve vztahu k ekologické výchově: Problémová oblast E2 :

ROZVOJ ÚZEMÍ

Cíl 2: Vytvořit závazné koncepce rozvoje a udržování kvality životního prostředí včetně kontrolních mechanizmů, omezovat spotřebu neobnovitelných zdrojů energie a surovin, preferovat rozvoj a produkci obnovitelných energetických a surovinových zdrojů. Specifické cíle Cíl 2.1: Vytvořit a postupně realizovat environmentální koncepce obcí a měst. Cíl 2.2: Podporovat zavádění ekologických manažerských systémů zejména v ekonomické sféře, které mají pozitivní vlivy na životní prostředí. Cíl 2.3: Provádět aktivní ekologickou výchovu, vzdělávání a osvětu. Cíl 2.4: Omezit spotřebu neobnovitelných tradičních zdrojů energie a surovin, podporovat výrobu a využívání obnovitelných zdrojů energie a minimalizaci odpadu ve výrobních procesech. Naplnění těchto cílů vyžaduje vysokou environmentální vzdělanost a kultivovanost obyvatel Jihomoravského kraje. Koncepce EVVO navrhuje opatření a aktivity k vytvoření systému environmentálního vzdělávání veřejnosti, dětí, mládeže, pedagogické veřejnosti, podnikatelů ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.44


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

a veřejné správy, což jsou hlavní cílové skupiny, které se podílejí nebo budou podílet na realizaci Programu rozvoje kraje. V souvislosti s koncepcí ochrany přírody a krajiny lze za velmi významné považovat zapojení veřejnosti do cílů koncepčních materiálů Jihomoravského kraje. Problematiku v ochraně přírody je možné rozdělit na osvětovou, resp. na zvýšení povědomí o ochraně přírody a krajiny, na poradenskou a na koncepční („ovlivňovací“). Pro zvýšení povědomí všeobecně mezi širokou veřejností je nutné použít jiné metody, než např. pro organizované skupiny nebo dětí. Občané vstupují do procesu v rámci koncepční činnosti - navrhování (plánované akce), projednávání návrhů, žádosti o změny ve využívání území, stavební činnosti i např. žádosti o odstraňování dřevin. Většina dospělých občanů se o problematiku životního prostředí včetně problematiky ochrany přírody zajímá v okamžiku, kdy se řeší nějaký problém nebo již probíhá určitá akce. Tehdy se teprve začínají hledat poradenské služby a informační zdroje, psát petice apod. Systémové ekologické poradenství je v současnosti pouze na bázi nevládních organizací a spočívá většinou v komplexním servisu občanům, ale i v aktivním přístupu k řešení problému. Jeho obsahem bývá cílené vytváření databází informací o životním prostředí včetně ochrany přírody, vyhledávání informací, péče o klienta od jednoduché odpovědi po seznámení se s problematikou, až po přímé řešení ekologickou poradnou nebo zpracování návrhu řešení, odborných posudků aj. Těžištěm činnosti environmentálních poraden je zejména v preventivní péči o životní prostředí, tedy v prosazování takového chování, které nepříznivý vliv chování jednotlivce, ale i celé společnosti minimalizuje. Od běžných informačních center se liší tím, že se odborní pracovníci se věnují řešení problému klienta, dále využívají širokého odborného zázemí nevládních organizací i spolupracují s dalšími odbornými (i zahraničními) partnery, kteří pomáhají řešit dané problémy. Za optimální je dle zahraničních zkušeností poraden mít jednoho poradce na cca 80 tisíc obyvatel. Systémové ekologické poradenství provozované pouze nevládními organizacemi spočívá nejen v komplexním servisu klientovi, ale také v aktivním přístupu k řešení aktuálních problémů. Jeho obsahem je cílené vytváření databází informací o životním prostředí, vyhledávání informací o fungujících modelech a politikách, péče o klienta od jednoduché odpovědi po převzetí problému klienta a řešení problému přímo ekologickou poradnou, zpracování návrhů řešení a nezávislých posudků pro klienty, podpora a realizace pilotních projektů pro ověřování nových přístupů v praxi. Těžiště činnosti environmentálních poraden je v preventivní péči o životní prostředí, tedy v prosazování takového chování, které nepříznivý vliv chování jednotlivce na životní prostředí minimalizuje. Od běžných informačních center se liší tím, že se odborní pracovníci věnují řešení problému klienta, dále využíváním širokého odborného zázemí nevládních organizací i spoluprací s dalšími odbornými i zahraničními partnery. V současné době fungují v Jihomoravském kraji dvě poradny zapojené do celostátní sítě ekologických poraden: Ekologická poradna Veronica v Brně, VIS Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou a Ekologický právní servis v Brně. Brno je rovněž sídlem Sítě ekologických poraden ČR (STEP).



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Právní poradenství v oblasti životního prostředí pro veřejnost poskytuje brněnské pracoviště Ekologického právního servisu, v obecnější rovině i další nevládní neziskové organizace, které se zabývají poradenstvím. Částečně se ekologickému poradenství věnuje Právnická fakulta Masarykovy univerzity i některé orgány státní správy (Česká inspekce životního prostředí ap.). Informační centra pro veřejnost jsou v Jihomoravském kraji provozována nevládními organizacemi, obcemi, podnikatelskými subjekty a dalšími veřejnými institucemi. Poskytují informace a informační materiály o nejrůznějších tématech životního prostředí. Centra nevládních organizací jsou většinou zaměřena tematicky přímo na životní prostředí nebo se specializují na některou jeho část (ochrana přírody, odpady spod.). Informační centra obcí a veřejné knihovny, muzea, hvězdárny, turistická informační centra apod. poskytují informace o životním prostředí i jako součást dalších informací. V CHKO a na území NP Podyjí mají správy těchto zvlášť chráněných území nezastupitelnou roli při vytváření povědomí o výhodách a šancích života ve velkoplošných chráněných územích (VCHÚ) – zde je především třeba změnit rozšířený názor, že život v chráněných územích přináší jenom omezení, a naopak vyvolávat v obyvatelích těchto oblastí pocit sounáležitosti a pochopení možností šetrného hospodaření a rozvoje šetrné turistiky, zachování kulturně přírodního dědictví apod. Zde nově vzniká potřeba kvalitní osvěty při vytváření soustavy NATURA 2000. Součástí práce správ VCHÚ je vedle výkonu státní správy a praktické péče o území i práce s veřejností včetně ekologické výchovy. K tomuto účelu jsou pořádány přednášky a exkurze pro veřejnost, významnou úlohu zde hrají i návštěvnická střediska jednotlivých správ. Z analýzy současného stavu dle EVVO vyplývá, že hlavními problémy v osvětě veřejnosti jsou: nedostatečně rozvinutá síť poradenských míst, nedostupnost nezávislých informací a jejich nedocenění, chybějící veřejná podpora existujících, ale především nově vznikajících poradenských míst a neexistence pozitivních příkladů a vzorů environmentálně šetrného chování zejména v oblasti veřejné správy. Obce a města poskytují informace dle zákona 123/98 Sb. Obce a města mají tak nezastupitelnou roli při zapojování občanů do rozhodování na místní úrovni, a to především v oblastech, kde účast občanů předepisuje, resp. umožňuje zákon (územní plánování, EIA). Zde vidíme velké rezervy v aktivním přístupu obcí při informování občanů a při předcházení následných konfliktů i v problematice, týkající se ochrany přírody a krajiny v obcích a městech. Právní poradenství a asistenci v předmětných záležitostech zde poskytují občanům výhradně nevládní organizace. Možnosti pozitivního vlivu některých úzce zaměřených zájmových společenských organizací jako jsou zahrádkáři, myslivci, chovatelé, včelaři aj. na členskou základnu a využití jejich komunikačních nástrojů pro efektivní environmentální osvětu jejich členů, nejsou dostatečně podchyceny a využívány. Tyto skupiny však mají významný vliv na životní prostředí, resp. ochranu přírody především ve volné krajině. Informovanost veřejnosti v otázkách životního prostředí a uvědomění se vlivu, které má chování jednotlivce, je jedním ze základních předpokladů trvalého zlepšení kvality životního prostředí. Environmentální vzdělávání a osvěta ve veřejné správě V době, kdy proběhla základní reforma veřejné správy, vzniká koncepční práce regionálních samospráv a proběhly přesuny kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi státní správy, které ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.46


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

se výrazně dotýkají i oblasti environmentální problematiky, je nutno věnovat pozornost zejména osvětě a výchově. Veřejná správa je při své činnosti vázána jednak legislativou, která jí ukládá povinnosti při shromažďování a poskytování informací o životním prostředí, při poskytování poradenství, metodické pomoci v oblasti environmentální legislativy a v naplňování Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR. V systému veřejné správy existují pracovníci, kteří se věnují ekologické výchově. Tito pracovníci pracují s veřejností, spolupracují se školami, koordinují společné aktivity nevládních organizací. Povědomí o preventivních postupech a integrované ochraně životního prostředí není u jednotlivých složek veřejné správy dostatečné. Hlavními problémy ve veřejné správě jsou většinou v nedostatečných znalostech environmentálních přístupů, v jejich praktickém využití, špatná komunikace se zástupci samospráv a s občany. Veřejná správa by měla aktivně zapojovat veřejnost a další subjekty do plánování a rozhodování zejména na plochách určených veřejnosti, jako jsou parky, sportoviště, rekreační areály, veřejná zeleň apod. Rovněž by zde měla být vytvářena a průběžně aktualizovaná databáze o stavu životního prostředí tak, aby byla snadno dostupná veřejnosti. Pracovníci veřejné správy by měli připravovat a koordinovat projekty s podporou EU, které by zkvalitňovali stav životního prostředí včetně zeleně v urbanizovaných územích. Zde by měla být mezi prioritami veřejné správy – zejména územní státní správy NUTS III (kraje) i pravidelné zprostředkování informací obcím o nových přepisech, doporučeních, námětech a možnostech v environmentální problematice pro zlepšení orientace státní správy i samospráv (zejména pověřeným obcím a obcím). Veřejnosti je také nutné umožnit sledovat, zda jejich podněty a připomínky byly nějakým způsobem akceptovány a využity. Pokud k připomínkám není přihlédnuto a veřejnost se nedozví, zda se s jejich náměty pracuje, pak občané přestávají spolupracovat. Jako příklad lze použít např. výkon státní správy dle zákona 114/92 Sb. povolování asanace dřevin. V tomto případě je vhodné, zejména pokud se plánovaná asanace bude týkat většího počtu dřevin, zapojit do rozhodovacího procesu i laickou veřejnost před vydáním rozhodnutí o povolení asanace dřevin. Nejlepší formou je zveřejnění v místním tisku, případně svolat jednání s občany v místě plánovaného zásahu. Nejvhodnějším způsobem je toto projednávání řešit prostřednictvím pověřené osoby, která zastupuje obyvatele jednotlivých domů např.: správce domu (družstvo, soukromá osoba). Výše uvedená osoba zná nejlépe místní nálady obyvatel domu a většinou se postará o účast osob, které by v pozdější fázi výkonu rozhodnutí mohli uplatňovat připomínky (např.: odvolání proti rozhodnutí apod.). Důležitým krokem při rozhodování o asanaci dřevin je osvěta občanů, kdy např.: seznámení veřejnosti s faktem, že po asanaci dřevin bude následovat náhradní výsadba dřevin a seznámení s druhovou skladbou těchto dřevin, jejich významem a přednostmi před stávající výsadbou, se předejde mnoha pozdějším nedorozuměním a problémům.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z analýzy současného stavu Koncepce EVVO vyplývá, že hlavní problémy environmentální výchovy a osvěty ve veřejné správě jsou: nedostatečná znalost environmentálních přístupů a jejich praktického využití u většiny složek veřejné správy, málo pozitivních příkladů, malá schopnost přebírat zahraniční koncepty a zkušenosti (přetrvávající jazyková bariéra) a zatím malé rozpočtové možnosti kraje. Koncepce EVVO proto navrhuje následující opatření: vytvořit systém environmentálního vzdělávání pracovníků ve veřejné správě a představitelů samosprávy a uvést jej do praxe (viz též „Rámcový návrh obsahu environmentálního vzdělávání pracovníků veřejné správy na úsecích školství a životního prostředí“ – na konci kapitoly 4.4) vybudovat a provozovat specializované krajské pracoviště pro environmentální vzdělávání pedagogů a pracovníků veřejné správy Jihomoravského kraje, tzv. Kolej Aleše Záveského (společný projekt Lipky a Ekologického institutu Veronica). Jedná se o zajištění rekonstrukce a provozu budovy Kamenná 20 v Brně a odpovídající personální obsazení i technické vybavení nově budovaného pracoviště. pravidelně zprostředkovávat obcím informace o nových předpisech, doporučeních, námětech a možnostech environmentální osvěty, např. vydáváním zpravodaje v oblasti životního prostředí;

sestavit a do běžné praxe zavést systém environmentálních kritérií pro poskytování podpor z veřejných prostředků a při zadávání veřejných zakázek; - zpracovat a vydat „Environmentální rukověť“ (manuál) pro starosty obcí jako praktickou příručku pro směřování obcí k udržitelnému rozvoji a k aktivní péči o životní prostředí; - nově zpracovávané rozvojové programy kraje a koncepční dokumenty hodnotit z pohledu uplatnění environmentálních přístupů ve všech sektorech; -

uplatnit EMAS v rámci Krajského úřadu Jihomoravského kraje.

Důležité právní předpisy vztahující se k environmentální výchově v kompetenci kraje:

· Zákonem č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění, § 79a odst. 2 písm. a): orgán kraje v přenesené působnosti spolupracuje s ostatními správními úřady na zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání;

· Zákonem č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí v platném znění: · § 13 odst. 1: kraj v samostatné působnosti ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dalšími ústředními orgány je povinen podporovat osvětu, výchovu a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na výchovu dětí a mládeže;

· § 13 odst. 3: kraj v samostatné působnosti usiluje o to, aby byl vytvořen a využíván systém osvojování základních poznatků o životním prostředí a jeho ochraně vycházející z principů udržitelného rozvoje a aktivních forem výchovy, osvěty a získávání informací, zajišťovaný prostřednictvím státních i nestátních organizací.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cíle Koncepce EVVO - sestavit pracovní skupinu jako poradní a iniciační orgán pro rozvoj environmentálního poradenství v Jihomoravském kraji a všestranně podporovat její činnost; koordinací environmentálního poradenství a vzdělávání environmentálních poradců pověřit Ekologickou poradnu Veronica (ZO ČSOP 54/44) následujícími úkoly: - vytvořit program základního a průběžného vzdělávání poskytovatelů environmentálního poradenství; shromažďovat a šířit dobré příklady, realizovat vhodné pilotní projekty; - vybudovat životaschopnou síť ekologických poraden s definovanými a garantovanými standardy (popř. síť ekologických poradců v menších obcích) po území celého kraje; podporovat budování ucelených informačních zdrojů pokrývajících nejen území kraje, ale zejména působících na místní a regionální úrovni v různých formách poradenských činností, např. Zelený telefon, internetové stránky, ekologické a spotřebitelské poradny, spolupráce s regionálními médii apod. Z pohledu veřejnosti by tyto informační zdroje měly být široce dostupné (včetně Internetu) a měly by s pomocí moderních technologií realizovat „one-stop-shop“ („všechny služby na jednom místě“) přístup ke všem relevantním informacím pro občany v oblasti životního prostředí. vybudovat Krajské centrum environmentálních informací pro veřejnost (KCEI) jako krajskou příspěvkovou organizaci specializovanou na osvětu v oblasti odpadového hospodářství, ochrany vod, půdu, ovzduší, ochrany přírody a krajiny; podporovat zapojení měst a obcí do mezinárodních sítí a programů zaměřených na udržitelný rozvoj komunit (Místní Agendy 21), NEHAP (Zdravá města), ve kterých je práce s veřejností základním východiskem.

-



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Dopravní politika České republiky, 1998 Dopravní politika Jihomoravského kraje, 2001 Dopravní politika Jihomoravského kraje 2001 Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Jihomoravského kraje Koncepce rozvoje vinařství ČR, 2002 Národní lesnický programu ČR, 2003 Program rozvoje Brněnského kraje 2000 Program rozvoje dopravy v Jihomoravském kraji 2002 Program rozvoje Jihomoravského kraje 2001 Program rozvoje lesního hospodářství Jihomoravského kraje, 2004 Rozvoj dopravních sítí v České republice do roku 2010 Strategie rozvoje Brněnského kraje 1999 Strategii rozvoje cestovního ruchu JmK 2002 Územní energetická koncepce Jihomoravského kraje 2003 Územní prognóza Jihomoravského kraje, 2003 Územně plánovací dokumentace a podklady : Limity využití území a jiná závazná omezení OPK v území VÚC Pálava 2001 Posouzení dvou jižních variant VRT z hlediska střetů v území 2002 Posouzení dvou severních variant VRT z hlediska střetů v území 2002 ÚP VÚC Brněnské sídelní regionální aglomerace 1985 Územní plán VÚC Brněnské sídelní regionální aglomerace 2000 Územní plán VÚC CHKO Moravský kras 2000 Územní plán VÚC CHKO Podyjí 1990 Územní plán VÚC okresu Hodonín1998 Územní plán VÚC Pálava 2003 Územní plán VÚC okresu Znojmo 2002



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10.4. ZÁVĚRY Obecně Návrhy cílů a opatření obsažené v PRK nejsou v rozporu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Do tohoto rozporu se mohou dostat (a v některých případech dostávají) až územní průměty návrhů PRK. Tyto průměty jsou obsaženy v Územní prognóze JmK a budou posouzeny nástrojem SEA i z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny. Stejně tak se střety mohou objevovat v jiných dokumentech. Dosud známé rozpory a střety, které se objevují v Územní prognóze JmK či jiných koncepčních dokumentech jsou shrnuty níže podle jednotlivých témat.

Zemědělství 1. V sektoru zemědělské politiky dochází ke střetu zájmů ochrany přírody s legislativními předpisy a realizační praxí v oblasti územního vymezení viničních tratí. Podrobnosti jsou uvedeny v subkapitole 10.2.2. 2. Neexistuje žádná relevantní krajská koncepce zemědělství ve vztahu k uplatnění Podpůrných programů k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství k zájmům ochrany přírody a krajiny na území JmK. 3. Do rozporou se zájmy ochrany přírody a krajiny se mohou dostat agroenvironmentální opatření, pokud nebudou dostatečně koordinována ve výše uvedených případech (kap. 10.2.2.). Lesnictví Program rozvoje lesního hospodářství JmK neobsahuje střety se zájmy ochrany přírody a krajiny. Do tohoto střetu se dostávají:

· Lesy, v nichž převažující funkcí je chov zvěře. Jedná se o obory a bažantnice. · Přemnožení zvěře a škody působené okusem kultur (nové loupání a ohryz). · Černé těžby dřeva, kdy navíc použité technologie těžby jsou nešetrné k území, tedy i k ochraně přírody a krajiny.

Vodní hospodářství 1. Zájmů ochrany přírody se dotýkají vodní nádrže navrhované ve Směrném vodohospodářském plánu, který bude aktualizován (počítá se s redukcí návrhů nádrží) při návrhu Plánu povodí (cca 2009). Negativní vlivy se projevují zejména zásahem do zvlášť chráněných území nejrůznějších stupňů a vytvářením migračních bariér. 2. Snaha o zlepšení jakosti vody je v souladu se zájmy ochrany přírody. 3. Do rozporu se zájmy ochrany přírody se mohou dostávat i některá uvažovaná protipovodňová opatření a výstavba vodní cesty D-O-L. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.51


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doprava 1. K obecným problémům motorové dopravy ve vztahu k ochraně přírody a krajiny patří vytváření nebo posilování migračních bariér, z toho plynoucí fragmentace krajiny a střety dopravních prostředků s živočichy. 2. V letecké dopravě může ke střetům docházet ve výskytu druhů soustavy NATURA 2000 v lokalitách některých letišť. 3. Železniční doprava je obecně příznivější k životnímu prostředí, a tedy i přírodě. Pro zachování prostupnosti krajiny pro organismy je nutno zabezpečit migrační trasy bioty a řešit střety se stávajícími segmenty kostry ekologické stability krajiny. 4. Koridor VRT ve variantách by se dotýkal jak ZCHÚ, lokalit NATURA 2000 i kvalitních krajinných celků, je nutné podrobné prověření tras ve variantách ve vztahu k ochraně přírody a krajiny. 5. Ve vodní dopravě dochází k závažným střetům uvažovaných nových vodních cest (napojení Břeclavi na Dunaj i celá vodní cesta DOL - netýká se tedy Baťova kanálu ve stávajících parametrech) se zájmy ochrany přírody a krajiny: vliv na chráněná území, vliv na soustavu NATURA 2000, vliv na ÚSES i na krajinný ráz. 6. V silniční dopravě se mohou dostávat do střetů se zájmy ochrany přírody a krajiny zejména nově trasované komunikace. 7. Cyklistická doprava může být riziková pro chráněná území. Těžba surovin Z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny je potřebné preferovat citlivé způsoby rekultivace vytěžených prostorů, protože tyto prostory se již v průběhu těžby mohly stát přírodně cennými. Zejména lokality těžby štěrkopísků jsou natolik územně rozsáhlé a environmentálně citlivé, že vyžadují samostatné koncepční řešení z pohledu budoucího využití.

Turistika a rekreace Rekreace a cestovní ruch se mohou dostávat do střetů s ochranou přírody a krajiny:

· budováním nevhodně lokalizovaných rekreačních objektů v oblastech ekologicky cenných a krajinářsky citlivých,

· budováním golfových a jiných hřišť v ekologicky cenných územích , · neregulovanou cykloturistikou a hippostezkami v ekologicky cenných územích, · budováním lyžařských svahů v kvalitních lesní porostech, · nadměrnou turistickou zátěží ekologicky citlivých území, · výstavbou objektů individuální rekreace v ekologicky cenných územích, · budováním krosových drah v ekologicky cenných územích. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody JmK: 10. OCHRANA PŘÍRODY V SEKTOROVÝCH POLITIKÁCH KRAJE str. 10.52


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Energetika Se zájmy ochrany přírody a krajiny se může dostávat do střetu v těchto oblastech:

· Trasování energetických staveb (vedení VN a VVN, rozvodny, produktovody, ...). · Budování malých vodních elektráren (MVE) jako migračních bariér a zdrojů nežádoucího kolísání hladin v nádržích.

· Budování větrných elektráren s vlivem na krajinný ráz a ptáky. · Rozvoj pěstování biomasy jako energetické plodiny na zemědělských půdách intenzívní zemědělství + invazní druhy (pajasan žláznatý, topinambur, křídlatka).


ATELIER FONTES, s.r.o

Recommend Documents