JAN KAPLICKÝ
© David Šupka 2009 www.supkadavid.cz,
[email protected] Universita Tomáše Bati ve Zlíně / Fakulta Multimediálních komunikací / Atelier Vizuální komunikace
3
7
Jan Kaplický - Profil
17
Architektura
20
Lords Media Centre
22
Selfridges
24
Další realizované stavby
26
Kaplického projekty v ČR
4
‘‘
,,
Místo technikou jsem se začal inspirovat přírodou. Příroda je obrovská inspirace, zajímá mě její technologie. Při pohledu na pavoučí síť se stydím, jak jsou lidské stavby neohrabané. Když jsem začal s křivkami a ukázal své návrhy na přednášce, lidé se popadali za břicho. Teď je všichni kopírují, doslova opisují, včetně architektů velkých jmen.
5
6
World Classrooms, 2001
JAN KAPLICKÝ profil
8
,,
‘‘
Cítím, že vždycky je někde někdo, tvořící něco, nač naše generace ani nepomyslela.
9 Kaplický je představitelem hi-tech architektury. V posledních letech ale experimentoval s architekturou organickou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem nebo Normanem Fosterem. Kaplického stavby rozhodně nejsou fádní. Jsou nepřehlédnutelné a kontroverzní. Inspirací mu byly přírodní tvary pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí šupiny. Jan Kaplický se narodil 18. dubna 1937 v Praze, kde také vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. Po studiích nějaký čas působil na volné noze. V roce 1968 emigroval do Anglie.
První architektonickou kanceláří, ve které Kaplický působil, byla v letech 1969 až 1971 Denys Lasdun and Partners. Potom se nechal zaměstnat v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se v letech 1971 až 1977 podílel na projektu pařížského Centre Georges Pompidou. Vlastní projekční kancelář založil Kaplický společně s Davidem Nixonem v roce 1979. Architektonické studio Future Systems pracovala i pro americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Působil zde až do své smrti. Tato “vesmírná” zkušenost, kdy si mohl osvojit práci s moderními technologiemi, je z návrhů jeho studia dobře patrná. S Kaplickým léta spolupracovala i jeho první žena, o 18 let mladší architektka Amanda Levetová, s níž má syna Josefa.
10 Cesta ke slávě Kaplického působení v Čechách před rokem 1968, kdy zemi opouští, je poměrně nevýrazné. Neúspěšné přijímačky na pražskou techniku a studium na VŠUP. Jedinou jeho realizací před emigrací u nás je rodinný dům F. Dvořáka na Dobešce z roku 1967. Sám autor k tomu dodává: „Člověk tu strávil víc času bojem s režimem než navrhováním.“ Dvořákův rodinný dům se tak řadí k několika málo pracím, které architekt vytvořil v rodné Praze (a to nejen před emigrací). Kromě této stavby, zasazené na krásném místě se širokým výhledem na kopci nad Braníkem, se jednalo například o úpravu rodinného domu Jaroslava Dietla na Ořechovce a pamětní desku Franze Kafky v Kaprově ulici. Projektem malého a stavebně nenáročného rodinného domu s ateliérem splnil architekt po-žadavky stavebníků – čtyřčlenné rodiny Dvořákových, přátel svých rodičů. Původní majitelé obývají dům dodnes. Jan Kaplický,
který svou vizi architektury budoucnosti v plné míře rozvinul až v rámci ateliéru Future Systems, založeného v roce 1979, se ve světové mměřítku proslavil technicky náročnými projekty obydlí inspirovaných zařízením kosmických stanic a kabin letadel, ekologickými studiemi originálních
organických tvarů nebo návrhy rodinných domů polozapuštěných do terénu. Dvořákův rodinný dům, pocházející z rané fáze architektovy tvorby, nezapře vliv českého meziválečného funkcionalismu. Jedná se o bílý kubus s úzkými vertikálními průřezy okenních otvorů.
Rodinný dům F. Dvořáka na Dobešce, 1967
11 „Zdravé sebevědomí“ mu v emigraci otevírá cestu do studií světových architektů, sledujících směr HighTech. V kanceláři Piano & Rogers se v letech ´71–´73 podílí na projektu Centre Georges Pompidou pro Paříž, později pracuje také u Normana Fostera. V roce 1979 zakládá v Londýně vlastní ateliér Future Systems s cílem vytvářet architekturu „inspirovanou jak přírodou, tak technologií“. Na konci 80. let přichází do Future Systems Amanda Levete. Prosadit se se svébytnou „future“ estetikou a hlavně přesvědčit investory k experimentování s bezprecedentními konstrukcemi a materiály vůbec nebylo snadné. Teprve v 90. letech se Future Systems, které doposud živily jen menší práce především na interiérech, dostávají k zásadnějším projektům,
kterými se uvádějí ve známost v celosvětovém měřítku. Vůbec první skutečně velkou veřejnou realizací je Lord´s Media Center v Londýně (1994–1999) – „kukaň“ pro novináře nad kriketovým stadionem. Tato pozoruhodná stavba nezvyklé hliníkové konstrukce, realizovaná pomocí prefabrikace v obrovských halách anglických loděnic, získává v roce 1999 prestižní Stirlingovu cenu, když poráží mj. Fosterovu kopuli na berlínském Reichstagu. Do širšího povědomí se dále zapisuje pontonový most pro pěší ve West India Quay v londýnských Docklands (1996) a obchodní dům Selfridges v Birminghamu (1999) s pláštěm tvořeným membránou z průsvitných čoček.
12 Jan Kaplický žil pozoruhodným životem, definovaným trvalou romantickou vizí, kterou pravidelně podrobovaly zatěžkávacím zkouškám umělecké konflikty, omezení daná pozemskou technologií a profesionálními zklamáními. Sám autor se nesnaží být „filosofem za rýsovacím prknem“, o své práci mluví prostě, při definici dobré architektury se obejde bez odborných termínů.
,,
‘‘
Stavba musí být ‘SEXY’, jde o to vytvořit prostor, ve kterém si rádi domluvíte rande se svou dívkou.
13 Kaplického filosofie Na stav současné architektury a svoje inspirace říká Jan Kaplický toto: „Všichni s křivkami nepracují. Jsou celé školy, které nazývám řezání kostek másla. Uříznou to jednou tak a jednou jinak, ale křivé linie se děsí. Procento architektů, kteří se zabývají křivkami, je velice malé. Krabice dál rostou a porostou po celém světě. Za přiznání inspirace ženami musí architekt trpět. Ve výtvarném umění, ve fotografii je to v pořádku. Ale jakmile začne architekt ve spojení s křivkami mluvit o nějaké dámě, je zle. Protože panuje vžitá představa, že my se musíme inspirovat jen cihlou a kamením. Možná je to spíš erotika, to je ten skrytý přídavek dobré architektury. V takové stavbě je něco, co té průměrné schází. Když
někdo staví šedivé škatule, možná, že nikdy neměl rande u Národního divadla, nic s ním necloumá, a je to vidět. Dobrá stavba vás musí chytit u srdce. Architekt Oskar Niemayer navrhuje v devadesáti osmi lepší stavby než třicetiletí hoši. Taky o tom mluví, jak má byt, z něhož vyjde na pláž Copacabana, a tam se to hemží dámami. Žije erotikou, ale ona může mít jemný profil, jistou dávku tajemství. To není Playboy, to je Saint - Exupéry. Podobnou schopnost měl i Josif Plečnik. Jeho detaily, pozice jeho budov, to je neopakovatelné. V tom je sexualita architektury, ta tajuplnost, která vás uchvátí. Dá se realizovat každá myšlenka. Čeští stavitelé jsou proslulí tím, že svoji práci dovedou. Moje stavby jsou velmi jednoduché. Sklo, nějaké bloky, tráva roste sama...“ Jan Kaplický s Eliškou Fuchsovou
14 Osobní život První ženou Jana Kaplického byla Amanda Leveteová. Společně založili architektonické studio Future Systems. Vzali se v roce 1991, avšak v roce 2003 žili již odděleně a v roce 2006 se rozvedli. Plodné partnerství přineslo takové projekty jako tribuna na kriketovém stadionu
nebo obchodní dům Selfridges v Birminghamu. Kaplického druhou ženou, až do jeho smrti, byla o 41 let mladší režisérka Eliška Fuchsová, kterou si vzal v roce 2007. Sám Kaplický o jejich vztahu hovoří takto: „Eliška mi dodala odvahu. Díky Elišce mám zase pro co žít. Ona a dvanáctiletý syn Josef z prv-
Amanda Leveteová s Janem Kaplickým při práci
ního manželství jsou pro mě důvody, proč má smysl existovat. Ten pocit, že vás někdo má rád, je neporazitelný. Nepoznal jsem nikoho tak něžného a tajemného. Jen jedna věc mě na ní rozčiluje. Že mi nevolá tak často, jak bych si přál. Eliška mi poslala jednu naši společnou fotku z natáčení dokumentu. Je to nádherná fotka. Naprosto mě to vzalo. V tu chvíli jsem se navždycky a totálně zamiloval. Ona to vůbec netušila. Chodil jsem po městě, trpěl a bolelo mě to. Byl jsem přesvědčený, že nemám naději. Užíral jsem se, občas jí zavolal, ona to nezvedala, tak jsem jí psal dopisy. Prasklo to až na jedné večeři v Paříži. Naprosto dokonale si pamatuju moment, kdy se to mezi námi prolomilo. Byli jsme v úžasné restauraci Brasserie Lipp, ona měla na sobě krásné šaty a boty. Poklesla mi tvář, když jsem ji viděl. Kdysi jsem napsal ve svých pamětech, že bych chtěl ještě zažít jednu věc: večeři v Paříži. Ten večer s Eliškou byla ta večeře v Paříži. Bylo to jako z románu.“
,,
‘‘
Někdy mi připadá, že ten náš vztah je úplně jiný než cokoliv kolem mě, ale to je v pořádku, život má být na několika úrovních.
JAN KAPLICKÝ architektura
18
Administrativní budova, 1983
19 Kaplického stavby rozhodně nejsou fádní. Jsou nepřehlédnutelné a kontroverzní. Inspirací mu byly organické tvary v přírodě - pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí šupiny, pro což se vžilo anglické slovo blob (kapka či hrudka). Nejinak tomu bylo i se slavným
Battersea, 2004
obchodním domem Selfridges v Birminghamu, jakýmsi lesklým “pásovcem” tvořeným 20.000 hliníkovými terči, který doslova oživil do té doby šedivé město. Za vše mluví jedna z reakcí na tuto stavbu: “Tak už konečně tu přistáli Marťani”.
Spolu s mladými spolupracovníky ve studiu Future Systems, které v Londýně založil, se Kaplický snažil změnit tradiční pojetí architektury, používal nezvyklé materiály, dbal na ekologii, na využití přírodní energie a přirozeného světla. Jeho tým uplatňuje i poznatky z výzkumu vesmíru a leteckého a loďařského průmyslu, kde byly vyvinuty nové materiály - pevné, lehké, odolné, bez spojů. K posledním zakázkám studia patří například projekt nové stanice metra v Neapoli či muzeum Maserati v Modeně. “Když navrhují letadlo Jumbo Jet, tak se taky neptají každého pasažéra, co si o tom myslí. To nikam nevede, to bychom nakonec chodili pěšky,” říkal na adresu svých kritiků Kaplický. Mezi jeho další projekty patří plovoucí most v londýnské čtvrti Canary Wharf, mateřská škola připomínající ulitu, turistické centrum ve Stonehenge či “neviditelný” dům ve Walesu. Ve Future Systems vznikly ale i návrhy lamp, nábytku, skla či příborů.
,,
‘‘
Tvary v architektuře mají mít skrytý, zastřený význam. Musí to tam být. Pak už je jedno, jestli někdo omdlí nebo se naštve. Myslím, že největší urážka je, když někdo řekne, že ta architektura není sexy.
21 Lord’s media centre, London, 1994 Mediální centrum na kriketovém hřišti Nel Lord’s je mnoha teoretiky architektury považováno za nejfuturologičtější stavbu současného Londýna. Šlo o vůbec první veřejnou stavbu kanceláře Future Systems, jejíž portfolio do roku 1994, kdy vyhrála soutěž, plnily především interiéry obchodů či soukromých vil. Stavba, označovaná za “přívětivé UFO”, pojme až 270 reportérů a hostů baru a restaurace. Mediální centrum stojí patnáct metrů nad zemí. Jeho hlavní podporou jsou dvě výtahové šachty zapuštěné do ochozů stadionu. Spodní část (dvojřadí) centra poskytuje zázemí pro více než 100 novinářů a sportovních komentátorů. Ve vrchní části jsou umístěny boxy pro televizní a rozhlasové vysílání. Stavba se stala první celohliDokončení: Cena: Rozloha: Klient:
1999 5 mil £ 650m² Marylebone Cricket Club
níkovou, poloskořepinovou stavbou na světě. Hladké, aerodynamické a bezešvé obrysy skořápky stavby odrážejí kruhový plán hřiště a jeho ochozů. Čelní sklo je nakloněno šikmo, aby tak zabránilo záření a odrazům prudkého světla a umožnilo tak nerušené sledování dění na hřišti
Kyklopovo oko nad kriketovým hřištěm získalo roku 1999 Stirlingovu cenu, když porazilo například Fosterovu přestavbu Reichstagu. Johnatan Glancey, dvorní kritik Inde-pendentu, nazval média centrum “nejoriginálnější a nejelegantnější stavbou Velké Británie”.
23 Selfridges, Birmingham, 1999 Nákupní středisko sítě Selfridges v Birminghamu je stejně kontroverzní jako většina dalších staveb Jana Kaplického a kanceláře Future Systems. Na jedné straně je považováno za jednu z nejzásadnějších dominant současného Birminghamu, na straně druhé zvítězilo v nedávné anketě o nejošklivější stavbu velké Británie. Sedmipodlažní nákupní centrum bylo vytvořeno podle desatera zá-sad studia Future Systems, kterými jsou svoboda, kreativita, lidé, krása, elegance, plasticita, senzualita, barva, inovace a inspirace. Kaplický se jako obvykle inspiroval přírodními tvary a rezignoval na pravé úhly. ZvlněDokončení: Cena: Rozloha: Klient:
2003 60 mil £ 25,000m² Selfridges & Co
nou budovu přitom pokryl dvěma desítkami tisíců hliníkových disků, které vypadají slovy svého tvůrce “jako šupiny hada či jako flitry na šatech návrháře Paco Rabanneho”. Disky se třpytivě lesknou ve slunci, jejich vzhled se každou minutu mění na základě počasí a díky neustálým odrazům barev, světel, tvarů a okolojdoucích lidí. Zajímavý není jen plášť budovy, ale také jeho interiéry, kde nejvíce zaujme atrium s hlavolamem bílých eskalátorů. O tom, že se birminghamské Selfridges stalo pojmem minimálně v Británii, svědčí to, že se už stavba dostala jak na pohlednice, tak i na poštovní známky, o turistických průvodcích či encyklopediích nemluvě. Future Systems se na svých internetových stránkách netají tím, že vytvořit architektonický symbol Birminghamu bylo v tomto případě jejich cílem.
24 Plovoucím most v Docklands Mezi další kalplického realizované projeky patří Plovoucím most pro pěší v Docklands. Most je vybudován z prefabrikovaných dílů. Tento systém Kaplický koneckonců vždy upřednostňoval. Lehká ocelová konstrukce stojí na čtyřech pěnou vyplněných pontonech, ukotvených v betonových pilotách. Noční pohled na most je díky jeho zelené barvě impozantní, pravidelně rozmístěné osvětlení vytváří nepřehlédnutelnou spojku mezi oběma břehy.
Dům ve Walesu Další známou realizací je Dům ve Walesu. Hlavním cílem Jana Kaplického a jeho studia Future Systems bylo vytvořit plně ekologický a energeticky nezávislý dům, který bude dokonale začleněn do krajiny, čímž zachová její přirozený ráz. Jemný organický tvar stavby je navržen tak, aby splinul s okolím a místní vegetací. Skleněné zdi domu umožňují úžasný pohled do okolní krajiny, který naskýtá možnost pozorovat nenarušenou přírodu z ideálně uloženého místa.
Muzeum Enza Ferrariho v italské Modeně Muzeum klade důraz na krásu a moderní design před praktičností - v tom se podle odborníků tvorba Jana Kaplického shoduje s idejemi návrhářů italských sportovních automobilů, jichž byl Enzo Ferrari praotcem. Jeho muzeum je z velké části zahloubeno pod zem, skleněné průčelí je členěno horizontálními pruhy, čímž připomíná čelní masku automobilů Maserati. (rok 2009 by měl být rokem dostavění)
22
House in Wales, nákres
26
27 Projekty v ČR - Národní knihovna Návrh budovy Národní knihovny pro Prahu zvaný Chobotnice měl být první významnou stavbou uznávaného architekta Jana Kaplického v jeho staré vlasti. Přestože stavba nakonec na pražské Letné téměř určitě nevyroste, dostala tohoto významného rodáka do širšího povědomí tuzemské veřejnosti. Budova o devíti podlažích má tvar širší pyramidy se zaoblenými hranami. Zahrnuje systém pro expedici knih, který podle Kaplického umožní dostat jakoukoli knihu do tří minut od zadání. “Snažili jsme se, aby měla minimální objem na povrchu země, skladiště pro deset milionů knih je pod zemí”, řekl Kaplický. “Má neuvěřitelnou barvu, která začíná jako barva šampaňského, žlutozlatá a směrem vzhůru pokračuje barvou už vybublaného šampaňského, skoro bílou. Má obrovské oko, které se dívá na
město - na jedné straně na Hrad, na druhé na Staroměstské náměstí,” popisuje architekt. Objekt Národní knihovny, který měl podle původních plánů stát v Praze na Letné, by měl řešit dlouhodobé prostorové problémy Národní knihovny. Náklady na jeho výstavbu jsou přibližně
odhadovány na dvě miliardy korun. Vítězství v soutěži neznamená automaticky realizaci. Pro vítězný návrh ale hlasovali i reprezentant Prahy a zástupce UNESCO.
Vizualizace projektu Národní knihovny na Letné v Praze
28 Koncetní sín Antonína Dvořáka Budova připomíná nejvíce rejnoka, a to především díky protaženému trojúhelníkovitému tvaru, elegantní černé barvě smokingu použité na zvlněném opláštění a dvojici velkých kruhových oken v přední část, které působí jako obrovské svítivé či lesknoucí se oči, které se dívají na unikátní systém rybníků a stromů v chráněném ptačím území. „To je, myslím si, velmi unikátní,“ sdělil novinářům Kaplický. Budova je koncipována pro hudbu, mluvené slovo i tanec. Jak je u posledních architektonických projektů Future Systems běžné, je i u budovy Koncertního a kongresového
Velký sál koncertní haly
centra v Českých Budějovicích navrženo použití atypického až futuristického opláštění střechy. Relativně malé černé kruhové šupiny pokrývají rovnoměrně celou střechu, která tak může být zvlněná a prohýbaná do téměř libovolných tvarů. Tento způsob, akorát v jiných tvarech
a zlatavých barvách byl navržen i pro budovu pražské Národní knihovny. V České republice konstrukcí, tvarem, kapacitou i akustikou výjimečná budova za více jak jednu miliardu korun, by se mohla začít stavět už v roce 2010 a poté by mohla být hotova už v roce 2013.
29 “Slimák” Na jižní Moravě by měl vyrůst jeden z posledních Kaplického projektů. Rodinný dům, který tvarem připomíná slimáka. Vilu z leštěného hliníku si u Kaplického objednal před lety neznámý investor. Dům by měl přijít přibližně na 25 milionů korun. “Slimák” je typickým domem Jana Kaplického. Je organicky spojen s přírodou, je tu i velké oko, které se dívá do okolní krajiny. Vila s jednou obrovskou prosklenou stěnou, bazénem a výhledem na Brno by měla vyrůst v Babicích nad Svitavou.
Klub Volavka a vila Kaplický Luxusní obytná čtvrť roste u zámku Konopiště na Benešovsku. Součástí projektu Konopiště Resort s 80 apartmány, 15 domky a 21 vilami budou i dvě stavby podle návrhu Jana Kaplického - klub Volavka a vila Kaplický. “Klub bude srdcem celého resortu, místem, kde se lidé budou setkávat. Chceme, aby sem jezdili návštěvníci z okolí i z Prahy. Nebude to
Interiér slimáka
Noční pohled na klub Volavka
uzavřená destinace,” řekla Martina Hollasová, ředitelka developerské společnosti Resort Living, která projekt připravuje. Kdy bude celý resort dostavěn, není jasné. Kaplického budovy vzniknou ve třetí, poslední etapě. Obyvatelé areálu budou mít k dispozici také jesle a školku, které vzniknou v jednom z apartmánových domů. Bude pro ně fungovat i čtyřiadvacetihodinová asistenční služba.
30 Jan Kaplický byl příkladem člověka, který dosáhl největšího úspěchu ve věku, kdy mnozí přemýšlí o konci kariéry. Klišé o „ujíždějícím vlaku“ na architekta nesedí ani v nejmenším. Je pravda, že mohl už v mládí ustoupit požadavkům ostatních a snad se stát rychle dobrým architektem. To ale není v popisu práce géniů. Šel vlastní cestou, nepodroboval se zavedeným pravidlům v architektuře a nebál se zkoušet stále nové technologie a postupy, hledal inspiraci tam, kde ji nehledají, nebo nechtějí hledat, ostatní. Neznamená to ale, že by byl architekt ode dne prvního úspěchu zavřený ve své luxusní kanceláři a soustředil se jen na práci. Od tak volnomyšlenkářského člověka nikdo nic takového ani nemůže čekat. Naopak – rád chodil ven s přáteli, bavil se, obdivoval vkusné věci. Což podle něj mimochodem rozhodně není Rolls Royce. „To si kupují bohatí lidé, kteří nemají vůbec žádný vkus.“ Kolik lidí si tohle dovolí říct?
31 Byl jednou z největších postav přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Byl to vizionář, byl velmi radikální. Nebyl ochoten ustupovat a ohýbat hlavu, proto toho také moc nepostavil. Nebyl se moc ochoten přizpůsobovat klientům, ale posouval architekturu dál, v tom byla jeho velikost. Eva Jiřičná
© David Šupka 2009 www.supkadavid.cz,
[email protected] Universita Tomáše Bati ve Zlíně / Fakulta Multimediálních komunikací / Atelier Vizuální komunikace
