ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBSAH: 6. STAV KRAJINY ............................................................................................................................................... 2 6.1. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY .................................................................................................... 2 6.1.1. Přístupy a východiska .......................................................................................................................... 2 6.1.2. Řešení................................................................................................................................................... 3 6.1.3. Podklady, literatura, legislativa........................................................................................................... 9 6.1.4. Závěry .................................................................................................................................................. 9 6.2. PŘÍRODNÍ PARKY ........................................................................................................................................ 10 6.2.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 10 6.2.2. Řešení................................................................................................................................................. 10 6.2.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 29 6.2.4. Závěry ................................................................................................................................................ 29 6.3. VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY .................................................................................................................... 30 6.3.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 30 6.3.2. Řešení................................................................................................................................................. 30 6.3.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 37 6.3.4. Závěry ................................................................................................................................................ 37 6.4. NEPŮVODNÍ A INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ ........................................................... 38 6.4.1. Úvod................................................................................................................................................... 38 6.4.2. Co to je invaze a invazní druh?.......................................................................................................... 39 6.4.3. Invazní a expanzivní rostliny.............................................................................................................. 40 6.4.4. Invazní a expanzivní druhy živočichů ................................................................................................ 49 6.4.5. Šíření druhů a jeho mapování............................................................................................................ 59 6.4.6. Literatura ........................................................................................................................................... 61 6.5. VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY .................................................................................................................................. 65 6.5.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 65 6.5.2. Řešení................................................................................................................................................. 65 6.5.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 75 6.5.4. Závěry ................................................................................................................................................ 75 6.6. NAUČNÉ STEZKY ......................................................................................................................................... 76 6.6.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 76 6.6.2. Řešení................................................................................................................................................. 76 6.6.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 97 6.6.4. Závěry ................................................................................................................................................ 97
SEZNAM TABULEK: TABULKA 6.1. ZALOŽENÍ SKLADEBNÝCH ČÁSTÍ ÚSES – POČET AKCÍ DOTOVANÝCH Z PPK.................................... 7 TABULKA 6.2. PÉČE O SKLADEBNÉ ČÁSTI ÚSES – POČET AKCÍ DOTOVANÝCH Z PPK ............................................. 8 TABULKA 6.3. PŘEHLED STÁVAJÍCÍCH PŘÍRODNÍCH PARKŮ PODLE OKRESŮ ........................................................... 12 TABULKA 6.4. PŘEHLED POČTU REGISTROVANÝCH VKP PODLE OKRESŮ .............................................................. 33 TABULKA 6.5. PŘEHLED POČTU REGISTROVANÝCH VKP PODLE OBCÍ S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ A POVĚŘENÝCH OBECNÍCH ÚŘADŮ ......................................................................................................................................... 33 TABULKA 6.6. NEPŮVODNÍ DRUHY ROSTLIN V KVĚTENĚ ČR ................................................................................. 40
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.1
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6. STAV KRAJINY 6.1. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY Zodpovědný řešitel tématu: RNDr. Jiří Kocián, AGERIS, s.r.o.
6.1.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Hlavními úkoly řešení tohoto tématu jsou zmapování a analýza pokrytí území kraje zásadními typy dokumentací obsahujících návrh vymezení územního systému ekologické stability (ÚSES), analýza přesnosti vymezení skladebných částí ÚSES v rámci jednotlivých typů dokumentací a zjištění realizačních opatření k vytváření funkčního ÚSES. Územní systém ekologické stability krajiny je definován v § 3 odst. (1) písm. a) zákona č. 114/1992 Sb. jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Základními skladebnými částmi ÚSES jsou biocentra a biokoridory. Biocentrum je definováno prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. (§ 1 písm. a) jako biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor je definován rovněž prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. (§ 1 písm. b) jako území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Vymezení a hodnocení územního systému ekologické stability provádějí dle § 4 zákona č. 114/1992 Sb. a dle §§ 2 a 3 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány územního plánování a ochrany přírody. Ochrana systému ekologické stability je podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Základem skutečné legislativní ochrany dílčích částí územního systému ekologické stability je jejich schválení v územně plánovací dokumentaci. Postavení ÚSES v rámci územního plánování upravuje vyhláška č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci. Podle této vyhlášky patří vymezení územního systému ekologické stability k předepsaným náležitostem závazných částí územních plánů velkých územních celků, územních plánů obcí i regulačních plánů (§ 18 odst. 2). Další možnou, avšak zatím méně obvyklou formou ochrany územního systému ekologické stability je jeho schválení samostatným územním rozhodnutím dle § 32 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. v platném znění. V rámci tradiční ochrany přírody a krajiny má územní systém ekologické stability specifické postavení. Na rozdíl od všech ostatních kategorií chráněných podle dikce zákona č. 114/1992 Sb. jde o kategorii, kde na sebe jednotlivé základní skladebné části až na výjimky (unikátní biocentra) musí funkčně navazovat. Z toho vyplývá, že předmětem ochrany jsou nejen stávající ekologicky cenná území, ale i z hlediska zachování úplnosti systému nezbytná území s minimální stávající ekologickou hodnotou. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.2
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ke splnění výše zmíněných hlavních úkolů tématu bylo nutno poněkud rozšířit původní zadání, které se omezovalo pouze na analýzu vymezení ÚSES a na dva typy dokumentací – plány a projekty. Na jednáních pracovní skupiny byla tudíž dohodnuta úprava názvu kapitoly na „Územní systém ekologické stability – dokumentace, vymezení, realizace“.
6.1.2. ŘEŠENÍ Dokumentace ÚSES Ve vyhlášce ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb. se hovoří pouze o dvou typech dokumentací ÚSES – o plánech, sloužících k vymezení ÚSES (§ 2), a o projektech, sloužících k vytváření ÚSES (§ 4). Skutečnost je ovšem daleko složitější, neboť dokumentací obsahujících ÚSES vzniká celá řada typů. V zásadě lze všechny typy dokumentací obsahujících ÚSES členit na: ·
Samostatné dokumentace ÚSES
·
Jiné dokumentace obsahující ÚSES
Za samostatné dokumentace jsou přitom považovány takové dokumentace, kde je ÚSES jediným hlavním předmětem řešení, což vyplývá obvykle i z názvu příslušných dokumentací. Mezi samostatné dokumentace ÚSES patří především: ·
Dílčí generely místního ÚSES
·
Okresní (oblastní) generely ÚSES
·
Plány ÚSES
·
Projekty ÚSES
·
Územně technický podklad regionálních a nadregionálních územních systémů ekologické stability České republiky z roku 1996
Rozdíly mezi generely a plány ÚSES a mezi plány a projekty ÚSES přitom nejsou dostatečně přesně definovány, takže docházelo a stále dochází ke zmatkům v názvosloví jednotlivých vznikajících dokumentací. Je tedy zcela nemožné tyto tři typy dokumentací přesně vzájemně rozlišit. Z tohoto důvodu je nutné při analýze samostatných dokumentací ÚSES zvolit jejich jiné rozlišení. Jako nejvhodnější se jeví rozlišení na základní oborové dokumentace ÚSES, realizační projekty ÚSES a jiné samostatné dokumentace ÚSES. Základními oborovými dokumentacemi ÚSES jsou myšleny generely, plány nebo jinak nazvané dokumentace ÚSES, jejichž obsahem je koncepční řešení ÚSES v území, které dosud nebylo v dané úrovni (nadregionální, regionální či místní) řešeno. Zvláštním případem základní oborové dokumentace ÚSES je „Územně technický podklad regionálních a nadregionálních ÚSES ČR“ z roku 1996 (dále jen ÚTP R+NR ÚSES) – hlavní koncepční dílo pro regionální a nadregionální ÚSES, nahrazující předchozí platný generel regionálního a nadregionálního ÚSES Jihomoravského kraje z počátku 90. let 20. století. Jako základní zdroj informací o pokrytí území Jihomoravského kraje základními oborovými dokumentacemi ÚSES na místní úrovni posloužil metadatový informační systém o ÚSES, vytvořený a spravovaný odborem informatiky detašovaného pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny v Brně, doplněný o znalosti těch pracovníků odboru životního prostředí --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.3
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Krajského úřadu JmK, kteří původně působili na okresních úřadech, a o vlastní zkušenosti a znalosti zpracovatelů Koncepce. Existence ÚTP R+NR ÚSES zabezpečuje pokrytí celého území kraje základní oborovou dokumentací regionální a nadregionální úrovně ÚSES, a to v jednotném časovém horizontu. V případě základních oborových dokumentací místního ÚSES je situace z hlediska jejich vzniku zásadně odlišná. Tyto dokumentace vznikaly postupně podle potřeby orgánů státní správy (ochrany přírody, územního plánování, pozemkových úřadů) a jednotlivých obcí po různě velkých a různě vymezených územních celcích. Tímto postupem bylo do dnešní doby pokryto základními oborovými dokumentacemi místního ÚSES prakticky celé území kraje, s výjimkou většiny území vojenského újezdu Březina a s výjimkou k.ú. Oslavany, Padochov, Těšany a části k.ú. Blučina v okrese Brno-venkov. Realizačními projekty ÚSES jsou myšleny dokumentace, jejichž obsahem jsou konkrétní opatření k vytváření funkčních, jednoznačně vymezených skladebných částí ÚSES. Provedení analýzy zpracovaných realizačních projektů ÚSES naráží na problém neexistující evidence těchto projektů. Na základě zjištěných informací lze s určitou mírou jistoty pouze konstatovat, že samostatné realizační projekty ÚSES vznikají jen ve výjimečných případech. Jinými samostatnými dokumentacemi ÚSES jsou myšleny ty samostatné dokumentace ÚSES, které navazují na předchozí základní oborové dokumentace ÚSES a nějakým způsobem rozvíjejí či upravují jejich řešení. Do této kategorie patří např. podrobnější plány ÚSES, vznikající jako podklady pro řešení komplexních pozemkových úprav (typicky na území okresu Brno-venkov), plány ÚSES CHKO (Moravský kras, Bílé Karpaty, Pálava) či sjednocující dokumentace (okresní generely) ÚSES, zpracované v různé podrobnosti pro území okresů Blansko, Brno-venkov, Hodonín, Vyškov a také pro území města Brna. Zcela nově vzniklou dokumentací tohoto typu je „Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje“ z roku 2003, vycházející ze všech dříve zpracovaných zásadních dokumentací obsahujících řešení regionálního a nadregionálního ÚSES. Jiných typů dokumentací obsahujících ÚSES je celá řada. V zásadě je opět možno rozlišit dvě skupiny těchto dokumentací: ·
Dokumentace podílející se na vymezení ÚSES aktivním způsobem, zpřesňující či měnící vymezení ÚSES oproti podkladovým materiálům
·
Dokumentace, které vymezení ÚSES pouze přebírají z podkladů
V rámci Koncepce má smysl zabývat se pouze vybranými typy dokumentací z první ze jmenovaných skupin. Zásadními typy dokumentací jsou především: ·
Územně plánovací dokumentace
·
Dokumentace komplexních pozemkových úprav
Z hlediska územně plánovací dokumentace se Koncepce zaměřuje na pokrytí území kraje schválenými územními plány velkých územních celků (dále jen ÚP VÚC) a územními plány obcí (dále jen ÚPO) a jim předcházejícími územními plány sídelních útvarů (dále jen ÚPSÚ), schválenými od roku 1992, kdy se ÚSES stal součástí naší legislativy. Hlavním zdrojem informací o schválených územních plánech se stal odbor územního plánování a stavebního řádu KrÚ JmK, vedoucí evidenci územně plánovací dokumentace na území kraje. Na území Jihomoravského kraje jsou schválené pouze dva ÚP VÚC obsahující ve své závazné části ÚSES. Jsou jimi ÚP VÚC Moravský kras a ÚP VÚC okresu Hodonín, oba schválené v roce 1998. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.4
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Daleko výraznější je pokrytí území kraje schválenými ÚPO a ÚPSÚ. Situace se ovšem výrazně liší podle jednotlivých okresů. Vedle území města Brna s celoplošně platným územním plánem z roku 1994 je územními plány nejvíce pokryto území okresu Břeclav (pouze 3 katastry bez platného ÚPO nebo ÚPSÚ), následované územími okresů Hodonín a Brno-venkov. Naproti tomu se výrazně nízkým podílem zpracovaných územních plánů vyznačuje území okresu Vyškov. Rozložení schválených ÚPO a ÚPSÚ na území Jihomoravského kraje podle katastrů je názorně zobrazeno v grafické příloze analytické části Koncepce v kartogramu č. 6.1. Zdrojem informací o dokumentacích komplexních pozemkových úprav (dále jen KPÚ) jsou jednotlivé pozemkové úřady sídlící v bývalých okresních městech. Zastoupení katastrů se zapsanými KPÚ je ve srovnání s ÚPO a ÚPSÚ celkově výrazně nižší, rozložení zapsaných KPÚ v jednotlivých okresech je pak podstatně rovnoměrnější – viz kartogram č. 6.1. v grafické příloze analytické části Koncepce.
Vymezení ÚSES Míra závaznosti vymezení skladebných částí ÚSES v jednotlivých typech dokumentací je různá. To je dáno především legislativním postavením těchto dokumentací a průběhem procesu jejich schvalování. Obecně nejméně závazné je vymezení skladebných části ÚSES v základních oborových dokumentacích. Hlavním smyslem těchto dokumentací je totiž vytvoření jednotné koncepce ÚSES, nikoliv přesné vymezení jeho jednotlivých skladebných částí. Velký význam v procesu schvalování vymezení ÚSES je v legislativní rovině přikládán územně plánovací dokumentaci. Vymezování ÚSES v rámci územně plánovací dokumentace je ovšem spojeno s celou řadou ne zcela vyřešených problémů. Základním problémëm je skutečnost, že není dostatečně přesně (legislativně ani metodicky) stanoven způsob zapracování ÚSES do územně plánovací dokumentace. Z toho pak vyplývají potíže s existencí velice různorodých a navzájem nesrovnatelných přístupů k pojetí ÚSES v územních plánech. Důsledkem pak jsou mj. velice různorodé pohledy na postavení ÚSES v rámci územně plánovací dokumentace. Zohledníme-li současné převládající způsoby tvorby a schvalování územně plánovací dokumentace (zejména pak praktickou neúčast vlastníků pozemků při schvalování vymezení ÚSES), logicky dojdeme k závěru, že vymezení skladebných částí ÚSES v územně plánovací dokumentaci nelze brát jako definitivní jednoznačné vymezení (snad pouze s výjimkou ploch v zastavěných a zastavitelných územích v rámci regulačních plánů a některých územních plánů obcí a sídelních útvarů). Rozhodující roli ve vymezování ÚSES hrají v současné době komplexní pozemkové úpravy. Hlavním výsledkem komplexních pozemkových úprav je nová katastrální mapa s jednoznačně vymezenými plochami společných zařízení, jejichž součástí jsou i jednotlivé skladebné části ÚSES. Schválení návrhů komplexních pozemkových úprav je přitom podmíněno souhlasem vlastníků dotčených pozemků. Vymezení skladebných části ÚSES v rámci schváleného a do katastru zapsaného návrhu komplexních pozemkových úprav je tedy jednoznačným závazným vymezením. Možným nástrojem pro jednoznačné vymezení skladebných částí ÚSES je také územní řízení zakončené územním rozhodnutím o využití území nebo o chráněném území. Tento způsob vymezování ÚSES je ovšem zatím uplatňován jen velmi vzácně. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.5
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Stávající vymezení ÚSES na území Jihomoravského kraje nelze vlivem různých skutečností považovat za bezproblémové. Při analýze dokumentací bylo zjištěno poměrně velké množství různých nesrovnalostí ve vymezení ÚSES. Jedním ze základním a nejčastějších typů nesrovnalostí, charakteristickým prakticky pro celé území naší republiky, jsou nedodržené návaznosti skladebných částí ÚSES na administrativně správních hranicích (na hranicích krajů, okresů, i jednotlivých katastrů). Příčiny těchto nesrovnalostí mohou být různé – např. chyba projektanta, který opomněl zohlednit návrh ÚSES v sousedním území, nebo úmyslný návrh jiného (třeba i lepšího) řešení na správních hranicích, než který obsahuje dříve zpracovaná dokumentace sousedního území. Další významný typ nesrovnalostí je podmíněn datem vzniku starších dokumentací ÚSES v době před schválením ÚTP R+NR ÚSES. Starší dokumentace ÚSES zohledňovaly předchozí generel nadregionálního a regionálního ÚSES pro jihomoravskou oblast, zpracovaný v roce 1991. Jelikož ÚTP R+NR ÚSES rozmístění skladebných částí nadregionálního a regionálního ÚSES v území pozměnil (místy i velmi výrazně), neodpovídá logicky vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES ve starších dokumentacích ÚSES v řadě případů stávající republikově platné podobě nadregionálního a regionálního ÚSES. K dalším zásadním typům nesrovnalostí patří např. existence různorodých vymezení ÚSES v jednom území (např. rozpory mezi ÚPO a KPÚ), chybné interpretace podkladových dokumentací (vzniklé např. při přebírání generelových podkladů do územních plánů bez odborného dohledu), sporná umístění biocenter a trasování biokoridorů nerespektující hlavní metodická pravidla tvorby ÚSES aj. Vzhledem k uvedeným nesrovnalostem ve vymezení ÚSES je stanovení aktuálně směrodatného vymezení ÚSES na území kraje velice obtížné. V grafické příloze analytické části Koncepce je jako příklad některých typů nesrovnalostí porovnáno vymezení regionálního a nadregionálního ÚSES podle ÚTP R+NR ÚSES a podle dokumentací limitů využití území zpracovaných postupně pro jednotlivé okresy od roku 2000 a obsahujících vymezení regionálního a nadregionálního ÚSES podle platných územních plánů – viz mapa č. 6.2. Jde pouze o ilustrativní příklad nesrovnalostí ve vymezení ÚSES, proto nebylo třeba vymezení podle platných územních plánů aktualizovat (chybí např. vymezení regionálního a nadregionálního ÚSES podle platných územních na území města Brna a části okresu Břeclav).
Realizace ÚSES Cílem tohoto dílčího úkolu bylo zmapování uskutečněných opatření k vytváření funkčního ÚSES (zakládání skladebných částí, péče o skladebné části…), jejich zhodnocení z hlediska použitých způsobů realizací a péče, z hlediska úspěšnosti provedených opatření, příp. i z jiných hledisek (ekonomika, polyfunkčnost…). Stanovený cíl vycházel z předpokladu, že realizace opatření k vytváření funkčních skladebných částí (prvků) ÚSES (dále jen realizace ÚSES) probíhala a probíhá na základě zpracovaných realizačních projektů, které jsou nějakým jednotným způsobem evidovány a archivovány. Tento předpoklad se ovšem ukázal nesprávným. Současný stav je totiž takový, že neexistuje žádný subjekt, který by měl v popisu práce evidenci realizací ÚSES. Tato skutečnost možnost vyhodnocení realizací ÚSES značně komplikuje. Z předchozího odstavce tedy vyplývá, že získání kompletního přehledu o realizacích ÚSES je prakticky nemožné. Vzhledem k tomu, že však subjekty podílející se na realizaci ÚSES --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.6
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
většinou (zřejmě téměř vždy) využívají finančních prostředků z různých dotačních fondů, může určitou představu o realizacích ÚSES poskytnout přehled zpracovaný z údajů Programu péče o krajinu (dále jen PPK). Pro potřeby Koncepce byly prostudovány veškeré archivované údaje uspokojených žádostí o dotace z PPK z let 1997 – 2003. Při studiu těchto údajů byly zjištěny následující zásadní problémy: ·
Zdaleka ne vždy je jasné, jaký je vztah mezi danou akcí a ÚSES. Jako příklad lze uvést často z fondu PPK dotované budování tůní a zakládání břehových porostů, kdy v archivovaných údajích informace o tom, zda se jedná o plochy zahrnuté do ÚSES, většinou chybí.
·
Ve většině žádostí je lokalizace daných akcí vyjádřena pouze pomocí dotčených parcelních čísel, bez mapové přílohy a bez znázornění postavení příslušných skladebných částí ÚSES v systému jako celku.. Přesná prostorová identifikace takovýchto akcí bez příslušné katastrální mapy tudíž není možná. Navíc není ani možné ověřit, zda jde skutečně o realizace ÚSES v plochách k tomuto účelu určených.
·
Protože pro udělení dotací dále postačuje uvést v žádosti pouze druhovou skladbu zakládaného porostu a propočet nákladů, řada žádostí neobsahuje informace nutné pro podrobnější analýzy dotovaných realizací ÚSES – např. o typu stanoviště, způsobu založení apod.
V období let 1997 – 2003 bylo z PPK dotováno celkem 106 akcí interpretovaných jako založení skladebných částí ÚSES a 12 akcí interpretovaných jako péče o existující (založené) skladebné části ÚSES. Přehled počtu těchto akcí podle jednotlivých roků a podle funkčních typů skladebných částí ÚSES (NRBK = nadregionální biokoridor, RBK = regionální biokoridor, LBC = lokální biocentrum, LBK = lokální biokoridor, IP = interakční prvek) je uveden v tabulkách č. 6.1. a 6.2. Podrobnější přehled jednotlivých akcí je uveden v tabulkové příloze. Rozložení všech realizací ÚSES dotovaných v letech 1997 – 2003 z PPK na území Jihomoravského kraje podle katastrů je názorně zobrazeno v grafické příloze analytické části Koncepce v kartogramu č. 6.3. Prostřednictvím uvedených akcí bylo založeno celkem 98 skladebných částí ÚSES. Nižší počet založených skladebných částí ÚSES oproti počtu realizačních akcí je dán skutečností, že některé skladebné části ÚSES byly zakládány po dvou a výjimečně i třech etapách. Z uvedeného počtu skladebných částí ÚSES byla přibližně třetina založena na vlhkých až mokrých stanovištích. Při výsadbách dřevin jsou preferovány nákladnější sadovnické způsoby – často jsou využívány stromy se zapěstovanou korunou. Součástí dotovaných opatření je i ochrana vysázených dřevin proti zvěři (nejčastěji jsou používány chráničky). Smlouvy o dotaci obsahují i ustanovení o povinnosti pečovat o výsadby po dobu 5 let od založení. Poměrně zarážející je skutečnost, že více než polovinu podkladů pro žádosti o dotace na realizace ÚSES zpracovávaly osoby bez oprávnění k projektování ÚSES. Důsledkem jsou pak někdy odborně značně pochybné návrhy realizací s nevhodnými, případně zcela nežádoucími výsadbami dřevin (např. výsadby modřínu v nivě u Vyškova, výsadby nepůvodního javoru jasanolistého - Acer negundo aj.). Tabulka 6.1. Založení skladebných částí ÚSES – počet akcí dotovaných z PPK 1997 NRBK
1998
1999
2000
2001
2002 1
2003
Celkem 1
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.7
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2
RBK
1
LBC
7
3
4
9
15
LBK
6
3
8
7
8
IP
3
1
1
Celkem
16
15
17
6
3 6
44
1
3
36
14
1
2
22
37
4
11
106
Tabulka 6.2. Péče o skladebné části ÚSES – počet akcí dotovaných z PPK 1997
1998
1999
2000
NRBK LBC
2
LBK
1
IP
1
Celkem
1
1
2001
2002
1
1
2
1
2003
Celkem 2
2
8 1 1
0
3
1
3
2
2
12
Jako doplňkový zdroj informací o realizacích ÚSES sloužila dotazníková akce, v rámci které bylo u odpovědných pracovníků jednotlivých úřadů obcí s rozšířenou působností mimo jiné zjišťováno, ve kterých katastrech v obvodu jejich působnosti byl realizován ÚSES na zemědělské i nezemědělské půdě. Informace získané touto cestou jsou rovněž znázorněné v grafické příloze analytické části Koncepce v kartogramu č. 6.3.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.8
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.1.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Dokumentace ÚSES na území kraje, různé, 1992 – 2003 Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje, podklad pro územní prognózu kraje, AGERIS, s. r. o., 2003 Informace odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Jihomoravského kraje Informace pozemkových úřadů v bývalých okresních městech Informace odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Jihomoravského kraje Limity využití území a jiná závazná omezení v jednotlivých okresech Jihomoravského kraje, Ochrana přírody a krajiny, AGERIS, s. r. o., LÖW & spol., s. r. o., Brno, 2000 - 2003 Metadatový informační systém o ÚSES, AOPK, pracoviště GIS, Brno Územně technický podklad regionálních a nadregionálních územních systémů ekologické stability České republiky, Společnost pro životní prostředí Brno, s.r.o., MMR a MŽP, Praha, 1996 Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci č. 135/2001 Sb., In: Sbírka zákonů - částka 55 (2001) Vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, In: Sbírka zákonů - částka 80 (1992) Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů - částka 28 (1992) Zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 50/1976 Sb. (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 6.1.4. ZÁVĚRY Vzhledem k velkému množství různých typů dokumentací obsahujících vymezení ÚSES s velmi rozličnou (a často ne zcela jasnou) mírou závaznosti je orientace v aktuálně směrodatných dokumentacích a vymezeních ÚSES velmi obtížná. Je proto třeba stanovit či inovovat základní pravidla pro tvorbu různých typů dokumentací ÚSES a zajistit vytvoření jednotného informačního systému o dokumentacích a vymezeních ÚSES. Vlastní realizace ÚSES probíhá rovněž zcela nekoordinovaně, různými cestami. Vedle zmíněné cesty přes Program péče o krajinu je možno zmínit např. Program revitalizace říční sítě, realizace pozemkových úprav, různé typy náhradních výsadeb za investiční výstavbou likvidovanou vegetaci aj. Zjištění úplného stavu realizací ÚSES (alespoň z hlediska základních opatření, bez následného managementu) nebylo v rámci analytických prací na Koncepci možné a zůstává tedy úkolem do budoucna. Zmapování realizací ÚSES k určitému datu by ovšem postrádalo výraznější smysl bez vytvoření a následného provozování jejich jednotné evidence.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.9
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.2. PŘÍRODNÍ PARKY Zodpovědný řešitel tématu: RNDr. Jiří Kocián, AGERIS, s.r.o.
6.2.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Základním předmětem této kapitoly je sestavit ucelený přehled vyhlášených přírodních parků na území kraje se základními kvantitativními a statistickými údaji, analyzovat rozmístění přírodních parků na území kraje, zjistit, jaké typy území do přírodních parků jsou zahrnuty, analyzovat jejich vymezení – např. problémy s nevhodně stanovenými či nejednoznačnými hranicemi a zhodnotit původní návrhy nových přírodních parků. Institut přírodního parku slouží podle § 12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. (spadajícího do části druhé zákona, týkající se obecné ochrany přírody a krajiny) k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není chráněn podle části třetí zákona (tedy jako zvláště chráněné území). Podle způsobu a doby vyhlášení lze v obecné rovině odlišit dvě skupiny přírodních parků. Jednu skupinu tvoří starší přírodní parky vzniklé z bývalých oblastí klidu na základě § 90 odst. 11 zákona č. 114/1992 Sb. v platném znění. Druhou skupinu tvoří přírodní parky zřízené až po roce 1992, přímo podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. Zřizování oblastí klidu spadalo do kompetencí okresních národních výborů, zřizování přírodních parků pak až do roku 2002 do kompetencí okresních úřadů. Od počátku roku 2003 zřizují přírodní parky krajské úřady.
6.2.2. ŘEŠENÍ Základní údaje Na území Jihomoravského kraje se nacházelo ke dni 31. 5. 2004 celkem 20 vyhlášených přírodních parků: ·
Přírodní park Baba
·
Přírodní park Bobrava
·
Přírodní park Halasovo Kunštátsko
·
Přírodní park Jevišovka
·
Přírodní park Lysicko
·
Přírodní park Mikulčický luh
·
Přírodní park Niva Dyje
·
Přírodní park Niva Jihlavy
·
Přírodní park Oslava
·
Přírodní park Podkomorské lesy
·
Přírodní park Rakovecké údolí
·
Přírodní park Rokytná
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.10
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
·
Přírodní park Říčky
·
Přírodní park Řehořkovo Kořenecko
·
Přírodní park Strážnické Pomoraví
·
Přírodní park Střední Pojihlaví
·
Přírodní park Svratecká hornatina
·
Přírodní park Údolí Bílého potoka
·
Přírodní park Výhon
·
Přírodní park Ždánický les
Všechny tyto přírodní parky byly zřízeny ještě před zánikem okresních úřadů – tedy do konce roku 2002, a to buď původně okresními národními výbory jako oblasti klidu (celkem 11 přírodních parků) nebo později okresními úřady jako přírodní parky (zbývajících 9 přírodních parků a několik původních oblastí klidu s novými zřizovacími předpisy). Ze zmíněných 20 přírodních parků jich 13 leží pouze na území jednoho okresu Jihomoravského kraje a 7 na území dvou okresů. Tři přírodní parky přesahují mimo území Jihomoravského kraje. Jde o přírodní parky Rokytná, Střední Pojihlaví (v obou případech přesah do okresu Třebíč v kraji Vysočina) a Svratecká hornatina (přesah do okresu Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina a do okresu Svitavy v Pardubickém kraji). Přesná celková rozloha všech přírodních parků na území Jihomoravského kraje není známa. Důvodem je skutečnost, že řada přírodních parků nemá ve zřizovacím předpisu stanovenu svou výměru. Lze však uvést alespoň orientační celkovou výměru přírodních parků, vzniklou součtem výměr uvedených ve zřizovacích přepisech a výměr odečtených z digitalizovaných zákresů přírodních parků. Tato orientačně stanovená výměra činí 855 ha, tj. cca 12 % celkové rozlohy Jihomoravského kraje. Rozložení přírodních parků na území kraje je dosti nerovnoměrné, což vyplývá mimo jiné i ze značně heterogenních přírodních podmínek území kraje a z velmi proměnlivé struktury a intenzity jeho využití. Výrazně nejvíce přírodních parků, celkem 10, bylo vyhlášeno na území okresu Brno-venkov. Nejméně přírodních parků mají naopak okres Břeclav (1 přírodní park) a město Brno (2 přírodní parky). Přehled přírodních parků podle okresů je uveden v tabulce 6.3. Na první pohled zřejmý je značný rozptyl ve velikosti jednotlivých přírodních parků. Například pro okres Brno-venkov s vysokou hustotou zastoupených přírodních parků je charakteristická jejich většinou nevelká rozloha (nejčastěji v rozmezí 10 – 30 km2). Naproti tomu rozloha přírodních parků Ždánický les, Jevišovka a Svratecká hornatina přesahuje 100 km2 (celý přírodní park Svratecká hornatina i s částmi nacházejícími se na území sousedních krajů má dokonce rozlohu cca 250 km2).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.11
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tabulka 6.3. Přehled stávajících přírodních parků podle okresů Blansko
Brno-město Brno-venkov
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
Halasovo Kunštátsko
Baba
Baba
Niva Dyje Mikulčický Rakovecké luh údolí
Jevišovka
Lysicko
Podkomorské lesy
Bobrava
Strážnické Pomoraví
Říčky
Rokytná
Rakovecké údolí
Niva Jihlavy
Ždánický les
Ždánický les
Střední Pojihlaví
Řehořkovo Kořenecko
Oslava
Svratecká hornatina
Podkomorské lesy Říčky Střední Pojihlaví Svratecká hornatina Údolí Bílého potoka Výhon
Popis vyhlášených přírodních parků Přírodní park Baba Okres: město Brno, Brno-venkov Katastry: v městě Brně Medlánky, Komín a Ivanovice u Brna, v okrese Brno-venkov Jinačovice, Kuřim a Česká. Výměra: 8,9 km2 (stanoveno z mapy) Rok vyhlášení: 1991 (okres Brno-venkov - jako oblast klidu), 1992 (město Brno – jako přírodní park) Poslání parku: Zachování relativně hodnotného přírodní prostředí a charakteristického krajinného rázu vymezeného území a jeho ochrana před činnostmi snižujícími jeho estetickou a přírodní hodnotu a současné využití území pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů, především pro pěší turistiku apod. Základní popis: Zřizovací vyhlášky žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvoří --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.12
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex se značným rekreačním významem (řada lesních porostů je zařazena do kategorie lesů zvláštního určení v subkategorii příměstských a dalších lesů se zvýšenou rekreační funkcí) a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Na území přírodního parku nezasahuje žádné trvalé sídlo. Typy hraniční linie: Téměř výhradně okraj lesa. Zastoupení MZCHÚ: 0
Přírodní park Bobrava Okres: Brno-venkov Katastry: Střelice, Troubsko, Popůvky, Omice, Tetčice, Neslovice, Hlína, Silůvky, Prštice, Radostice, Ořechov. Výměra: 31,9 km2 (stanoveno z mapy) Rok vyhlášení: 1982 (jako oblast klidu) Poslání parku: Zachování části relativně málo narušeného přírodního prostředí území okresu a pro jeho biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetické hodnoty jeho využití spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů (pěší turistika) a k jejich poučení, osvěžení či zotavení. Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Velmi cenné jsou rovněž přirozené úseky vodních toků (zejm. Bobravy) s kvalitními břehovými porosty a navazujícími nivními a mokřadními loukami. Na území přírodního parku nezasahuje s výjimkou několika samot žádné trvalé sídlo. V údolí Bobravy je situováno několik menších chatových lokalit. Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, okraj lesa, hranice chatové oblasti, podél vodního toku, různé cesty (lesní, turisticky značená aj.), protnutí úzkého pruhu lesa, železniční trať, lesní průsek. Zastoupení MZCHÚ: PP Střelický les, PP Střelická bažinka.
Přírodní park Halasovo Kunštátsko Okres: Blansko Katastry: Drnovice, Hluboké, Jasinov, Klevetov, Kunice, Kunštát, Letovice, Lhota u Letovic, Louka, Makov, Nýrov, Ořechov, Petrov, Rozseč, Rozsíčka, Rudka, Sasina, Sebranice, Sulíkov, Svitávka, Sychotín, Tasovice, Touboř, Újezd u Kunštátu, Voděrady, Vřesice, Zábludov, Zboněk, Zbraslavec. Výměra: 68,5 km2 (dle zřizovacího předpisu) Rok vyhlášení: 1994 (původně 1980 jako oblast klidu) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.13
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě, což předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí. Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jde o harmonickou kulturní krajinu s celkově velmi pestrou strukturou využití, s vysokým zastoupením lesních porostů (často ekologicky značně cenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací a s velkým rekreačním významem. Do území přírodního parku je zahrnuta i celá řada sídel (s výjimkou Kunštátu venkovského typu), nacházejí se zde i významné kulturní památky (např. zámek v Kunštátu či jeskyně Blanických rytířů v Rudce). Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, polní cesta, lesní cesta, místní komunikace, železniční trať, zemědělská účelová komunikace. Zastoupení MZCHÚ: PR Louky pod Kulíškem, PP Cukl a Rozsečská rašeliniště, PP Kunštátská obora. Poznámka: Na západní straně přírodní park Halasovo Kunštátsko sousedí s přírodním parkem Svratecká hornatina a na jižní straně s přírodním parkem Lysicko.
Přírodní park Jevišovka Okres: Znojmo Katastry: Hostim, Prokopov, Grešlové Mýto, Pavlice, Boskovštejn, Jevišovice, Střelice, Rozkoš, Vranovská Ves, Olbramkostel, Kravsko, Plenkovice, Hluboké Mašůvky, Mikulovice, Plaveč, Němčičky, Rudlice, Vevčice, Bojanovice, Černín, Slatina, Újezd, Běhařovice, Ratišovice, Stupešice. Výměra: 137,4 km2 ( stanoveno z mapy) Rok vyhlášení: 1977 (jako oblast klidu) Poslání parku: Zachování části území okresu pro jeho biologické, krajinné a estetické hodnoty a jejich využití spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny k zotavení občanů i jejich poučení. Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jde o harmonickou kulturní krajinu s různě velkými lesními celky a relativně pestře využívanou zemědělskou krajinou.Výrazným krajinotvorným prvkem je řeka Jevišovka a její převážně výrazně zahloubené údolí. Do území přírodního parku je zahrnuta i celá řada sídel (s výjimkou Jevišovic venkovského typu), nacházejí se zde i významné kulturní památky (např. zámek v Jevišovicích). Typy hraniční linie: Hraniční linie jsou stanoveny pouze kartograficky, zákresem v mapě 1 : 50 000. Ze zákresu je zřejmé, že hlavním typem hraniční linie je silnice. Zastoupení MZCHÚ: PP Rudlické kopce --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.14
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přírodní park Lysicko Okres: Blansko Katastry: Bedřichov, Brťov, Bukovice, Býkovice, Černá Hora, Dlouhá Lhota, Drnovice, Jeneč, Kozárov, Kunčina Ves, Kunice, Lačnov, Lhota u Lysic, Lysice, Rašov, Štěchov, Zhoř, Žernovník, Žerůtky. Výměra: 40,7 km2 (dle zřizovacího předpisu) Rok vyhlášení: 1994 Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě, což předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí. Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jde o harmonickou kulturní krajinu s celkově velmi pestrou strukturou využití, s vysokým zastoupením lesních porostů (často ekologicky značně cenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací a s velkým rekreačním významem. Do území přírodního parku je zahrnuta i celá řada sídel (s výjimkou Lysic venkovského typu), nacházejí se zde i významné kulturní památky (např. zámek v Lysicích). Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, hrana tělesa staré dálnice, účelová zpevněná komunikace, polní cesta, lesní cesta. Zastoupení MZCHÚ: PP Lysická obora, PP Žižkův stůl. Poznámka: Na západní straně přírodní park Lysicko sousedí s přírodním parkem Svratecká hornatina a na severní straně s přírodním parkem Halasovo Kunštátsko.
Přírodní park Mikulčický luh Okres: Hodonín Katastry: Mikulčice, Hodonín. Výměra: 8 km2 (stanoveno z mapy) Rok vyhlášení: 1999 Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálními podmínkami pro únosné využití této krajiny. Nutno je především upřednostňovat využití krajiny formou pěší turistiky, která je z poznávacího hlediska nejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalých travních porostů a především soliterních dřevin na loukách. Na okrajích lesů je důležité zachování pásů křovin a výstavků stromů na hraničních liniích, křižovatkách lesních cest apod. pro zvýšení krajinotvorné a estetické funkce. Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.15
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají v zachovalosti údolní nivy řeky Moravy s uceleným komplexem lužního lesa protkaného sítí starých říčních ramen a s navazujícími nivními loukami s výskytem soliterních dřevin. Na území přírodního parku nezasahuje žádné trvalé sídlo, součástí je však národní kulturní památka Slovanské hradiště v Mikulčicích. Typy hraniční linie: Vodní tok, inundační hráz, okresní hranice. Zastoupení MZCHÚ: PR Skařiny.
Přírodní park Niva Dyje Okres: Břeclav Katastry: Břeclav, Poštorná, Charvátská Nová Ves, Lednice, Podivín, Ladná. Výměra: 15 km2 (dle zřizovacího předpisu) Rok vyhlášení: 2002 Poslání parku: Ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika oblasti, při umožnění únosného turistického využití a rekreace. Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) obsahuje stručný popis území přírodního parku. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají v zachovalosti údolní nivy řeky Dyje s mozaikou lesních porostů, zbytků tůní a lužních luk se solitérními duby a s výskytem řady zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Na území přírodního parku nezasahuje žádné trvalé sídlo. Typy hraniční linie: Různorodé – střed ochranné hráze, silnice, břeh vodního toku, cesta v zámeckém parku, břeh Růžového rybníčka. Zastoupení MZCHÚ: NPR Lednické rybníky
Přírodní park Niva Jihlavy Okres: Brno-venkov Katastry: Medlov, Němčičky, Pravlov, Kupařovice, Malešovice, Odrovice. Výměra: 13 km2 (dle zřizovacího předpisu) Rok vyhlášení: 1999 Poslání parku: Ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika oblasti, při umožnění únosného turistického využití a rekreace. Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) obsahuje poměrně podrobný popis území přírodního parku. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají v zachovalosti údolní nivy řeky Jihlavy, která je ukázkou toku větší nížinné řeky, volně meandrující říčními nánosy. Typickými krajinotvornými prvky tohoto území jsou dále fragmenty lužního lesa, rozsáhlé břehové porosty, dva systémy poříčních jezer (starých ramen řeky Jihlavy) a intenzivně zemědělsky obhospodařované pozemky. Ze sídel na území --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.16
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
přírodního parku zasahují Medlov, Němčičky, Pravlov, Kupařovice, Malešovice a Odrovice, nacházejí se zde i nemovité kulturní památky a prvky komponované krajiny. Typy hraniční linie: Pouze silnice a okresní hranice. Zastoupení MZCHÚ: 0
Přírodní park Oslava Okres: Brno-venkov Katastry: Čučice, Ketkovice, Nová Ves, Oslavany. Výměra: 21,8 km2 (dle zřizovacího předpisu) Rok vyhlášení: 1997 Poslání parku: Ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika oblasti, při umožnění únosného turistického využití a rekreace. Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) obsahuje poměrně podrobný popis území přírodního parku. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají v přítomnosti hluboce zaříznutého údolí Oslavy se skalními útvary, kamenitými svahy se suťovými poli a s typickými projevy říčního fenoménu. Na svazích údolí jsou zastoupeny souvislé i rozvolněné lesní porosty (často přirozeného až přírodě blízkého charakteru), zbytky skalních stepí a společenstva skal a skalních sutí. Nad údolními hranami navazuje převážně zemědělská krajina s ostrůvky trvalých vegetačních formací (remízků, sadů, trvalých travních porostů). Vysoká kulturní a historická hodnota území je charakterizována i nemovitými kulturními památkami (např. zbytky hradu Levnova neboli Ketkovického hradu na ostrohu nad soutokem Oslavy a Chvojnice) a existujícími prvky komponované krajiny (aleje, průhledy, solitery). Ze sídel se na území přírodního parku nacházejí celé Čučice a části Nové Vsi a Ketkovic. V údolí Oslavy a Chvojnice je situováno několik převážně drobnějších chatových lokalit. Typy hraniční linie: Různorodé – elektrovod, břeh řeky, hranice parcel, hranice lesa, bývalá hranice intravilánu, silnice, hranice okresu (s okresem Třebíč v kraji Vysočina). Zastoupení MZCHÚ: PR Údolí Oslavy a Chvojnice Poznámka: Na jižní straně přírodní park Oslava sousedí s přírodním parkem Střední Pojihlaví.
Přírodní park Podkomorské lesy Okres: město Brno, Brno-venkov Katastry: v městě Brně Bystrc a Kníničky, v okrese Brno-venkov Ostrovačice, Moravské Knínice, Jinačovice a Rozdrojovice. Výměra: 33,3 km2 (stanoveno z mapy); krajský úřad udává výměru 31,4 km², z toho 25,4 km² na území města Brna a 6 km² v okrese Brno-venkov Rok vyhlášení: 1989 (jako oblast klidu) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.17
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poslání parku: Zachování části doposud málo narušeného přírodního prostředí na území města Brna a okresu Brno-venkov pro jeho velkou biologickou, estetickou a krajinářskou hodnotu s využitím pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů, k jejich poučení a zotavení. Základní popis: Zřizovací vyhláška (společná pro oba okresy) žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex se značným rekreačním významem (řada lesních porostů je zařazena do kategorie lesů zvláštního určení v subkategorii příměstských a dalších lesů se zvýšenou rekreační funkcí) a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Hluboké průlomové údolí řeky Svratky protínající území přírodního parku je zaplaveno vodami Brněnské přehrady. Na území přírodního parku nezasahuje žádné trvalé sídlo, v okolí přehrady se však nachází řada rekreačních zařízení (chaty, hotely, autokemp…). Významnou turistickou atraktivitou je vedle vlastní přehrady s pravidelnou lodní dopravou postupně opravovaný hrad Veveří. Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, okraj lesa, břeh přehrady, okraj rekreační oblasti Brněnské přehrady, napříč přes hladinu nádrže, údolí Rakoveckého potoka. Zastoupení MZCHÚ: PR Břenčák, PR Jelení žlíbek, PR Krnovec, PP Junácká louka, PP Kůlny, PP Na skalách
Přírodní park Rakovecké údolí Okres: Blansko, Vyškov Katastry: v okrese Blansko Jedovnice, Bukovinka a Senetářov, v okrese Vyškov Račice a Ruprechtov. Výměra: 12 km2 (stanoveno z mapy), z toho v okrese Blansko 5,7 km² (dle zřizovacího předpisu) Rok vyhlášení: 1977 (jako oblast klidu v okrese Blansko), 1978 (jako oblast klidu v okrese Vyškov), 2000 (nově jako přírodní park v okrese Blansko) Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Nutno upřednostňovat rekreaci formou pěší turistiky, která je z poznávacího i ochranného hlediska prokazatelně nejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesa zpevněných pásy křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí. Základní popis: Zřizovací vyhlášky žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Velmi cenné jsou rovněž přirozené úseky vodních toků (zejm. Rakovce) s kvalitními břehovými porosty a navazujícími nivními a mokřadními loukami. Trvalá sídla na území přírodního parku nezasahují.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.18
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Typy hraniční linie: Různorodé – lesní cesta, katastrální hranice, rozdělovací alej lesních oddělení, polní cesta, hranice lesních oddělení, přes hráz rybníka, zpevněná příjezdová cesta, silnice, lesní průsek, vodní tok. Zastoupení MZCHÚ: PR Rakovec.
Přírodní park Rokytná Okres: Znojmo Katastry: Rozkoš, Slatina, Tavíkovice, Horní Kounice, Čermákovice, Rešice, Tulešice. Výměra: 12,3 km2 (na území JmK - stanoveno z mapy) Rok vyhlášení: 1978 (jako oblast klidu) Poslání parku: Zachování části území okresu pro jeho biologické, krajinné a estetické hodnoty a jejich využití spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny k zotavení občanů i jejich poučení. Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho jádrovou část tvoří výrazné, převážně zalesněné údolí Rokytné, s velkým rekreačním významem a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Velmi cenný je rovněž i vlastní, převážně přirozený tok Rokytné s kvalitními břehovými porosty. Na lesní komplex navazuje vcelku harmonická kulturní zemědělská krajina. Ze sídel na území přírodního parku kromě několika samot (zejména bývalých mlýnů) zasahují Rozkoš, Tavíkovice, Horní Kounice, Čermákovice, Tulešice a Rešice. Typy hraniční linie: Hraniční linie jsou stanoveny pouze kartograficky, původně nepříliš přesným zákresem v mapě 1 : 50 000, proto je nelze přesně identifikovat. Zastoupení MZCHÚ: 0 Poznámky: Přírodní park Rokytná přesahuje i mimo území Jihomoravského kraje do okresu Třebíč (kraj Vysočina), přičemž původní oblast klidu vznikla pro území obou okresů ve vzájemné koordinaci. Velkým problémem je existence několika vymezení přírodního parku,
Přírodní park Řehořkovo Kořenecko Okres: Blansko Katastry: Benešov u Boskovic, Knínice u Boskovic, Kořenec, Okrouhlá, Šebetov, Vážany u Boskovic. Výměra: 23,8 km2 (dle zřizovacího předpisu) Rok vyhlášení: 2000 (původně 1992 jako oblast klidu) Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Nutno --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.19
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
upřednostňovat rekreaci formou pěší turistiky, která je z poznávacího i ochranného hlediska prokazatelně nejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesa zpevněných pásy křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jde o harmonickou kulturní krajinu s pestrou strukturou využití, s převládajícím zastoupením lesních porostů (místy ekologicky dosti cenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací a s dosud ne zcela doceněným rekreačním významem. Ze sídel se na území přírodního parku nacházejí vedle několika samot celý Kořenec a části Benešova, Okrouhlé a osady Pavlov. Typy hraniční linie: Různorodé – okresní hranice, místní komunikace, silnice, lesní zpevněná cesta, lesní nezpevněná cesta, západní břeh říčky Bělé, lesní okraj. Zastoupení MZCHÚ: PR Pavlovské mokřady, PP Horní Bělá.
Přírodní park Říčky Okres: Brno-venkov, Vyškov Katastry: v okrese Brno-venkov Ochoz u Brna, Hostěnice a Pozořice, v okrese Vyškov Olšany a Račice. Výměra: 31,1 km2 (stanoveno z mapy) Rok vyhlášení: 1984 (jako oblast klidu) Poslání parku: Zachování části relativně málo narušeného přírodního prostředí území okresů Brno-venkov a Vyškov a využití biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetické hodnoty spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů (pěší turistika) a k jejich poučení, osvěžení či zotavení. Základní popis: Zřizovací vyhláška (společná pro oba okresy) žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Velmi cenné jsou rovněž přirozené úseky vodních toků (zejm. Říčky) s kvalitními břehovými porosty a navazujícími nivními a mokřadními loukami. Z trvalých sídel zasahují na území přírodního parku pouze obec Hostěnice a samoty Hádek, Nový Dvůr a Říčky. V údolí Říčky a v některých bočních údolích je situováno několik chatových lokalit. Typy hraniční linie: Různorodé – zpevněná cesta (lesní), komunikace (bez bližší specifikace), okraj lesa, přetnutí ohybu lesní cesty, silnice, přetnutí ohybu silnice. Zastoupení MZCHÚ: 0 Poznámka: Na západní straně přírodní park Říčky sousedí s CHKO Moravský kras.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.20
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přírodní park Strážnické Pomoraví Okres: Hodonín Katastry: Strážnice, Petrov, Sudoměřice, Rohatec, Vracov, Bzenec, Vnorovy. Výměra: 28,4 km2 (stanoveno z mapy); krajský úřad udává výměru 31 km² Rok vyhlášení: 1993 Poslání parku: Ochrana krajinného rázu rozsáhlého území údolní nivy řeky Moravy bezprostředně navazující na její přirozený tok. Základní popis: Zřizovací vyhláška obsahuje stručný popis území přírodního parku. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají v zachovalosti přírodního prostředí údolní nivy řeky Moravy s její harmonickou krajinou tvořenou mozaikou periodicky zaplavovaných lužních lesů a luk, kanálů, zbytků starých říčních ramen, sadů a velkoplošných zemědělských honů. Na území přírodního parku z trvalých sídel zasahují pouze okrajové partie Strážnice včetně zámku a zámeckého parku. Typy hraniční linie: Hraniční linie jsou stanoveny pouze kartograficky, nepříliš přesným zákresem v mapě 1 : 25 000, proto je nelze přesně identifikovat a tudíž ani typizovat. Zastoupení MZCHÚ: PR Oskovec, PR Oskovec II, PP Osypané břehy. Poznámka: Část přírodního parku podle původního vymezení pravděpodobně zasahuje na území Slovenska.
Přírodní park Střední Pojihlaví Okres: Brno-venkov, Znojmo Katastry: v okrese Brno-venkov Biskoupky, Hrubšice, Nová Ves a Řeznovice, v okrese Znojmo Jamolice. Výměra: 16 km2 (na území JmK - stanoveno z mapy) Rok vyhlášení: 1989 (jako oblast klidu) Poslání parku: Zachování části relativně málo narušeného přírodního prostředí území a pro jeho biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetické hodnoty jeho využití spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů (pěší turistika) a k jejich ponaučení (naučná stezka), osvěžení či zotavení. Základní popis: Poměrně podrobný popis území přírodního parku obsahuje původní důvodová zpráva k návrhu oblasti klidu. Z ní vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho jádrovou část tvoří hluboce zaříznuté, místy až kaňonovité údolí řeky Jihlavy se souvislými lesními porosty (často přirozeného až přírodě blízkého charakteru), skalními výchozy (s ostrůvky hadců) a velice cennou flórou a faunou. Nad údolními hranami navazuje převážně zemědělská krajina s ostrůvky trvalých vegetačních formací (remízků, sadů, trvalých travních porostů). Ze sídel se na území přírodního parku nacházejí celé Biskoupky a část Hrubšic. V údolí Jihlavy se nachází zřícenina hradu Templštejna a několik převážně drobnějších chatových lokalit. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.21
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, polní cesta, přes řeku Jihlavu, přes pole, okraj lesního komplexu. Zastoupení MZCHÚ: PR Biskoupský kopec, PR Velká skála, PR Nad řekami, PP Biskoupská hadcová step, PP Bílá skála u Jamolic. Poznámky: Přírodní park Střední Pojihlaví přesahuje i mimo území Jihomoravského kraje do okresu Třebíč (kraj Vysočina), přičemž původní oblast klidu vznikla pro území všech tří okresů ve vzájemné koordinaci. V okrese Brno-venkov přírodní park Střední Pojihlaví sousedí na severní straně s přírodním parkem Oslava.
Přírodní park Svratecká hornatina Okres: Blansko, Brno-venkov Katastry: v okrese Blansko Bedřichov, Běleč, Brumov, Brusná, Crhov, Černovice, Hluboké u Kunštátu, Hodonín, Kozárov, Křeptov, Křtěnov, Kunice, Lhota u Lysic, Lhota u Olešnice, Lomnice, Louka, Ochoz u Tišnova, Olešnice, Osiky, Rašov, Rozseč, Rozsíčka, Řepka, Strhaře, Synalov, Tasovice a Veselí, v okrese Brno-venkov Štěpánovice, Šerkovice, Jamné, Lomnička a Předklášteří. Výměra: 113,9 km2 (na území JmK – dle zřizovacích předpisů), z toho 100,7 km2 na území okresu Blansko a 13,2 km2 na území okresu Brno-venkov Rok vyhlášení: 1995 Poslání parku: Ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika oblasti, při umožnění únosného turistického využití a rekreace (okres Brnovenkov). Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Nutno upřednostňovat rekreaci formou pěší turistiky, která je z poznávacího i ochranného hlediska prokazatelně nejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí (okres Blansko). Základní popis: Popis příslušné části přírodního parku obsahuje pouze zřizovací předpis (nařízení) Okresního úřadu Brno-venkov. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území této části přírodního parku spočívají ve vysokém zastoupení zbytků přírodě blízkých až přirozených listnatých lesů, listnatých lesů na vápencových sutích, v mezním výskytu některých teplomilných druhů rostlin, ve výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a v typickém vysokém podílu vysokokmenných ovocných sadů. Celkově lze území přírodního parku charakterizovat jako harmonickou kulturní krajinu s celkově velmi pestrou strukturou využití, s vysokým zastoupením lesních porostů (často ekologicky značně cenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací a s velkým rekreačním významem. Do území přírodního parku je zahrnuta i celá řada sídel (s výjimkou Lomnice a Olešnice venkovského typu), nacházejí se zde i významné kulturní památky. Typy hraniční linie: Různorodé – v okrese Blansko silnice, polní cesta, lesní cesta, okresní hranice, v okrese Brno-venkov silnice, přes řeku Svratku, hranice katastru, polní cesta, okraj lesního komplexu, lesní cesta, okresní hranice.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.22
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
elektrovod, břeh řeky, hranice parcel, hranice lesa, bývalá hranice intravilánu, silnice, hranice okresu (s okresem Třebíč v kraji Vysočina). Zastoupení MZCHÚ: PR Čepičkův vrch a údolí Hodonínky, PR Hrádky, PR Ploník, PR Pod Sýkořskou myslivnou, PP Dobrá studně, PP Habrová, PP Hersica, PP Horní Židovka, PP Hrušín, PP Kačiny, PP Klášterce, PP Lhotské jalovce a stěny, PP Loucká obora, PP Luzichová, PP Míchovec, PP Nad Berankou, PP Padělky, PP Pilský rybníček, PP Sýkoř, PP Synalovské kopaniny, PP Údolí Chlébského potoka, PP Veselská lada, PP Veselský chlum, PP Zámecký les v Lomnici. Poznámky: Přírodní park Svratecká hornatina přesahuje i mimo území Jihomoravského kraje do okresů Žďár nad Sázavou (kraj Vysočina) a Svitavy (Pardubický kraj), přičemž existují jeho čtyři různé zřizovací předpisy – pro každý z okresů zvlášť. V okrese Blansko přírodní park Svratecká hornatina sousedí na východní straně s přírodními parky Halasovo Kunštátsko a Lysicko.
Přírodní park Údolí Bílého potoka Okres: Brno-venkov Katastry: Přibyslavice, Radoškov, Lesní Hluboké, Javůrek, Svatoslav, Deblín, Braníškov, Maršov, Lažánky, Veverská Bítýška. Výměra: 40,2 km2 (stanoveno z mapy); krajský úřad udává výměru 35 km² Rok vyhlášení: 1978 (jako oblast klidu) Poslání parku: Zachování části relativně málo narušeného přírodního prostředí území okresu a pro jeho biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetické hodnoty jeho využití spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů (pěší turistika) a k jejich osvěžení, poučení či zotavení. Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho jádrovou část tvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Na lesní komplex navazuje vcelku harmonická kulturní zemědělská krajina typická pro moravské předhůří Českomoravské vrchoviny. Velmi cenné jsou rovněž přirozené úseky vodních toků (zejm. Bílého potoka) s kvalitními břehovými porosty a navazujícími nivními a mokřadními loukami. Ze sídel se na území přírodního parku kromě několika samot nacházejí Svatoslav, Radoškov, Šmelcovna a části Maršova, Lažánek a Javůrku. V údolí Bílého potoka je situováno několik menších chatových lokalit. Typy hraniční linie: Různorodé – přes kótu Babka, silnice, hranice okresu, vodní tok (Bílý potok), lesní cesta, elektrovod, polní cesta, okraj lesa, hranice katastru. Zastoupení MZCHÚ: 0
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.23
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přírodní park Výhon Okres: Brno-venkov Katastry: Židlochovice, Blučina, Nosislav. Výměra: 17 km2 (dle zřizovacího předpisu) Rok vyhlášení: 2002 Poslání parku: Ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika oblasti, při umožnění standardní zemědělské činnosti a únosného turistického využití území. Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) obsahuje poměrně podrobný popis území přírodního parku. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají v tom, že jde o ukázku koexistence přírody s lidskými sídly a zemědělským využíváním krajiny. Pro krajinný ráz je charakteristický zdaleka viditelný masiv kopce Výhonu, jehož svahy jsou pokryty mozaikou vinohradů, intenzivních a extenzivních sadů, polí a zahrad, travnatých mezí podél cest a stepních travnatých lad. Na rovinatějších místech, především v horních partiích kopce, jsou velké plochy vinohradů a orné půdy. Několik menších lesíků nemá přirozenou dřevinnou skladbu a je poznamenáno výsadbami trnovníku akátu a borovice lesní, s jediným fragmentem původní dubohabřiny. Ze sídel na území přírodního parku zasahují Židlochovice, Blučina a Nosislav. Typy hraniční linie: Různorodé – dálnice, silnice, ulice, bývalá silnice, okresní hranice. Zastoupení MZCHÚ: PP Nové hory
Přírodní park Ždánický les Okres: Hodonín, Vyškov Katastry: v okrese Hodonín - Dambořice, Uhřice, Žarošice, Archlebov, Ždánice, Lovčice, Nechvalín, Ostrovánky, Bukovany a Bohuslavice; v okrese Vyškov - Bošovice, Bučovice, Heršpice, Hodějice, Kloboučky, Kobeřice, Křižanovice, Letošov, Lovčičky, Marefy, Milešovice, Mouchnice, Mouřínov, Nemotice, Nesovice, Nevojice, Nížkovice, Rašovice, Snovídky a Vícemilice. Výměra: 181,9 km2 (stanoveno z mapy) Rok vyhlášení: 1996 Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Nutno je především upřednostňovat rekreaci formou pěší turistiky, která je z poznávacího i ochranného hlediska prokazatelně nejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční i krajinotvornou funkcí. Základní popis: Zřizovací předpisy (nařízení) žádný konkrétnější popis území přírodního parku neobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.24
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
s vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Na lesní komplex pak navazuje relativně harmonická kulturní zemědělská krajina s významným zastoupením ekologicky cenných ladních lokalit. Do území přírodního parku je zahrnuta alespoň částí svého zastavěného území i celá řada sídel (s výjimkou Ždánic venkovského typu). Typy hraniční linie: Různorodé – okresní hranice, okraj lesa, přes potok, zpevněná komunikace, silnice, polní cesta, železniční trať. Zastoupení MZCHÚ: PR Mušenice, PR Rašovický zlom – Chobot, PR Šévy, PR U vrby, PP Baračka, PP Hrubá louka, PP Jalový dvůr, PP Žlíbek, PP Ochozy, PP Bohuslavické stráně. Poznámka: Zřizovací předpisy přírodního parku pro území okresů Hodonín a Vyškov předpokládaly vyhlášení přírodního parku i na území sousedních okresů Břeclav a Kroměříž (Zlínský kraj), k kterému ovšem dosud nedošlo.
Typizace přírodních parků Na přelomu 20. a 21. století probíhal poměrně rozsáhlý projekt v rámci programu vědy a výzkumu, který nesl označení „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“. Součástí tohoto projektu bylo i zpracování typizace přírodních parků České republiky. Pro typizaci přírodních parků byla zvolena různá kritéria – podle struktury krajiny, podle reprezentativnosti pro biogeografické regiony, podle rozmanitosti zastoupených ekosystémů, podle účelu a způsobu ovlivňování péče a hospodářského využívání přírodního parku, podle kvality přírodního prostředí, podle funkce a časového omezení jejich trvání aj. Z uvedených typů členění přírodních parků bylo pro Koncepci zvoleno členění podle struktury krajiny. V projektu „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“, jsou rozlišeny pouze dva základní typy přírodních parků podle struktury krajiny: ·
typ se soustředěnými přírodními hodnotami, zahrnující především velké lesní komplexy s dalšími přírodními fenomény a s omezeným zastoupením jiných vegetačních formací a sídel
·
typ s harmonickou kulturní krajinou, zahrnující především složité krajinné struktury vzniklé optimálním způsobem využívání, se zastoupením několik druhů vegetačních formací, kde může mít důležitý význam i struktura sídel a jejich architektura
Do typu přírodních parků se soustředěnými přírodními hodnotami byly podle evidenčních listů přírodních parků v rámci projektu „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“ na území Jihomoravského kraje zařazeny přírodní parky Baba, Bobrava, Jevišovka, Podkomorské lesy, Rakovecké údolí, Rokytná, Říčky, Strážnické Pomoraví, Střední Pojihlaví, Svratecká hornatina, Údolí Bílého potoka a Ždánický les – tedy celkem 12 přírodních parků. Do typu přírodních parků s harmonickou kulturní krajinou byly podle evidenčních listů přírodních parků v rámci projektu „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“ na území Jihomoravského kraje zařazeny přírodní parky Halasovo Kunštátsko, Jevišovka, Lysicko, Mikulčický luh, Niva Jihlavy, Oslava, Řehořkovo Kořenecko, Strážnické Pomoraví, Svratecká hornatina, Údolí Bílého potoka a Ždánický les – tedy celkem 11 přírodních parků. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.25
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hodnoceny nebyly v době zpracování projektu ještě neexistující přírodní parky Niva Dyje a Výhon. Na určité úskalí uvedené typizace ukazuje příklad tří charakterem v zásadě obdobných přírodních parků – Oslava, Rokytná a Střední Pojihlaví – z nichž dva (Rokytná a Střední Pojihlaví) byly zařazeny do typu přírodních parků se soustředěnými přírodními hodnotami a jeden (Oslava) do typu přírodních parků s harmonickou kulturní krajinou. Částečně polemizovat by bylo možno i např. se zařazením Přírodního parku Mikulčický luh (pouze) do typu přírodních parků s harmonickou kulturní krajinou. Zajímavostí je zařazení pěti přírodních parků (Jevišovka, Strážnické Pomoraví, Svratecká hornatina, Údolí Bílého potoka a Ždánický les) do obou typů. Tato skutečnost je dána zřejmě několika faktory. Prvním z těchto faktorů je značná rozloha tří z těchto přírodních parků (Jevišovka, Svratecká hornatina a Ždánický les), v důsledku čehož jsou v nich skutečně zahrnuta jak rozsáhlá území se soustředěnými přírodními hodnotami, tak i významná území s harmonickou kulturní krajinou. Dalším z faktorů je způsob vymezení přírodních parků, kdy kromě jádrové části se soustředěnými přírodními hodnotami byly do parku s ohledem na zvolené hraniční linie (zejm. komunikace) zahrnuta i navazující území s pestřejší strukturou využití – platí zejm. o přírodních parcích Údolí Bílého potoka a Ždánický les. Jistým faktorem může být i skutečnost, že se zpracovatelé projektu prostě nedokázali na základě zvolených kritérií rozhodnout pouze pro jednu z rozlišovaných kategorií. Kritéria pro zařazení do obou typů však v zásadě splňují i další přírodní parky, zejména zmíněné čtyři problematicky zařazené - Mikulčický luh, Oslava, Rokytná a Střední Pojihlaví. Z projektem nehodnocených novějších přírodní parků je Přírodní park Výhon učebnicovým příkladem typu s harmonickou kulturní krajinou, zatímco Přírodní park Niva Dyje má znaky obou typů. V případě vyhlášených přírodních parků na území Jihomoravského kraje se však nabízejí i jiné způsoby jejich členění do určitých typů. Rozlišit lze např. typické „lesní“ přírodní parky, tj. přírodní parky, v nichž je chráněn především ucelený lesní komplex, zatímco ostatní způsoby využití tvoří buď jen malé enklávy nebo okrajová území (nebo nejsou přítomné vůbec). Do tohoto typu lze řadit především přírodní parky Baba, Bobrava, Podkomorské lesy, Rakovecké údolí, Říčky a Údolí Bílého potoka, příp. i přírodní park Rokytná (v závislosti na tom, které z různých vymezení přírodního parku je vymezením správným). Velmi významným prvkem v celé řadě přírodních parků jsou vodní toky, přičemž velmi často je údolí či niva hlavního toku území jedním z rozhodujících fenoménů ovlivňujících současný stav krajiny a jejího využití. Na základě uvedeného je možno rozlišit další dva významné typy přírodních parků. Prvním z těchto typů jsou přírodní parky, jejichž jádrovou část tvoří výrazné údolí vodního toku (řeky nebo většího potoka). K nim v Jihomoravském kraji patří především přírodní parky Oslava, Rakovecké údolí, Rokytná, Říčky, Údolí Bílého potoka a Střední Pojihlaví, do určité míry pak též přírodní parky Bobrava, Jevišovka, Řehořkovo Kořenecko a Svratecká hornatina (ta ovšem výrazněji mimo území kraje). Druhým z těchto typů jsou přírodní parky v širokých nivách velkých jihomoravských řek – přírodní parky Mikulčický luh, Niva Dyje, Niva Jihlavy a Strážnické Pomoraví.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.26
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Navrhované přírodní parky Výše zmíněný projekt „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“ se v rámci generelu přírodních parků zabývá i návrhy nových přírodních parků. Zmiňuje se o návrzích jednoho přírodního parku v okrese Brno-město, tří přírodních parků na okrese Brno-venkov a jednoho přírodního parku v okrese Znojmo, tyto návrhy však nijak nekonkretizuje. Lze se pouze domnívat, že by jedním ze tří navrhovaných přírodních parků v okrese Brno-venkov mohl být později vyhlášený Výhon. Informace o známých návrzích přírodních parků bylo tedy nutno hledat u bývalých pracovníků ochrany přírody na okresních úřadech. Z nich vyplývá, že na území Jihomoravského kraje bylo reálně zvažováno vyhlášení dalších tří přírodních parků:
Přírodní park Dolní Rokytná Území navrženého přírodního parku Dolní Rokytná se prostírá jihozápadně od krajského hlavního města – Brna. Cílem a posláním přírodního parku má být zejména ochrana harmonické kulturní krajiny v údolí řeky Rokytné mezi Moravským Krumlovem a Ivančicemi a části navazujícího komplexu budkovických a rokytenských lesů. Zřízení tohoto přírodního parku bylo společným záměrem okresních úřadů Brno-venkov a Znojmo, v jejichž správním obvodu byl přírodní park situován. Z pohledu výše popsané typizace přírodních parků by bylo možno přírodní park Dolní Rokytná zařadit jak do typu se soustředěnými přírodními hodnotami, tak do typu s harmonickou kulturní krajinou a do typu s jádrovou částí tvořenou výrazným údolím vodního toku.
Přírodní park Křetínsko (Údolí Křetínky) Tento navržený přírodní park se nachází při severní hranici kraje, na území okresu Blansko. Cílem a posláním přírodního parku má být zejména ochrana harmonické kulturní krajiny v údolí říčky Křetínky a v navazujícím členitém, z velké části zalesněném území mezi hranicí s Pardubickým krajem (okres Svitavy) a Letovicemi. Po vyhlášení by šlo z krajského pohledu o bilaterální přírodní park, neboť z vnější strany přiléhá ke krajské hranici již vyhlášený přírodní park Údolí Křetínky. Pokud by hranice přírodního parku byly vedeny přednostně po stabilizovaných komunikacích, velmi pravděpodobně by park na jižní straně bezprostředně sousedil s vyhlášeným přírodním parkem Halasovo Kunštátsko. Z pohledu výše popsané typizace přírodních parků by bylo možno přírodní park Křetínsko řadit jednak do typu s harmonickou kulturní krajinou, jednak do typu s jádrovou částí tvořenou výrazným údolím vodního toku.
Přírodní park Vranovské lesy Území navrženého přírodního parku Vranovské lesy se rozkládá ze severní strany hlavního města kraje - Brna. Cílem a posláním přírodního parku má být zejména ochrana rozsáhlého lesního komplexu se značným ekologickým a rekreačním významem pokrývajícího členitou krajinu ze západní strany průlomového údolí Svitavy mezi silnicí z Lipůvky do Blanska a --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.27
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bílovicemi. V nejrozsáhlejší zvažované podobě by přírodní park zasahoval na území okresů Blansko a Brno-venkov a města Brna. Z pohledu výše popsané typizace přírodních parků by bylo možno přírodní park Vranovské lesy řadit jednoznačně jak do typu se soustředěnými přírodními hodnotami, tak i do typů lesních přírodních parků. Důvody, proč se podařilo zmíněné přírodní parky vyhlásit, byly různé. Patřily k nim především odpor některých orgánů, organizací a zájmových skupin, nejasnosti kolem přesného vymezení či prostě nedostatek času a financí na přípravu kvalitních podkladů pro vyhlášení. Vedle popsaných zcela nových přírodních parků (na území Jihomoravského kraje) však existovaly i různé a různě propracované záměry na změny vymezení (především rozšíření) stávajících přírodních parků. Příkladem mohou být např. přírodní parky Řehořkovo Kořenecko a Rakovecké údolí na území okresu Blansko, kde existovaly ne zcela jednoznačně konkretizované záměry na jejich rozšíření (v případě přírodního parku Rakovecké údolí snad až po hranici přírodního parku Říčky), nebo přírodní park Ždánický les, kde dosud nedošlo k jeho původně deklarovanému vyhlášení i na území okresu Břeclav. Veškerými zde popsanými návrhy a případně dalšími novými návrhy se bude podrobněji zabývat návrhová část Koncepce.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.28
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.2.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů - částka 28 (1992) Limity využití území a jiná závazná omezení v jednotlivých okresech Jihomoravského kraje, Ochrana přírody a krajiny, AGERIS, s. r. o., LÖW & spol., s. r. o., Brno, 2000 - 2003 Zřizovací předpisy jednotlivých přírodních parků, odbor životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Jihomoravského kraje Informace odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Jihomoravského kraje VaV/640/1/99 Péče o krajinu II, Ústav aplikované ekologie LF ČZU, Kostelec nad Černými lesy, 1999 – 2001 6.2.4. ZÁVĚRY Síť přírodních parků na území Jihomoravského kraje je poměrně hustá a z hlediska zastoupených krajinných typů s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami dostatečně reprezentativní. Nerovnoměrné rozložení přírodních parků na území kraje vyplývá především ze značně heterogenních přírodních podmínek území a z velmi proměnlivé struktury a intenzity jeho využití. Určité problémy jsou spojeny především s ne vždy dostatečně přesně stanovenými hranicemi jednotlivých přírodních parků a se zastaralostí některých zřizovacích listin (zejména původních zřizovacích listin oblastí klidu), a to především z hlediska přesného definování předmětu ochrany přírodního parku a stanovených ochranných podmínek. Cílem v tomto směru je tedy inovace zřizovacích listin těch přírodních parků, které byly původně vyhlášené jako oblasti klidu a jejichž původní zřizovací listina nebyla po roce 1992 nahrazena novým předpisem, příp. i novějších zřizovacích listin, pokud obsahují některé závažnější nedostatky z hlediska vymezení přírodního parku, předmětu ochrany nebo stanovených ochranných podmínek. S uvedenými návrhy nových přírodních parků a úprav vymezení stávajících přírodních parků je třeba dále pracovat. Především je nutné zjistit, zda jsou uvedené návrhy aktuální, zda je třeba je nějakým způsobem upravit či zpřesnit, či zda nebude vhodnější od nich zcela ustoupit.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.29
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.3. VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY Zodpovědný řešitel tématu: RNDr. Jiří Kocián, AGERIS, s.r.o.
6.3.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA K hlavním cílům tohoto dílčího tématu patří zmapování a vyhodnocení registrovaných významných krajinných prvků (VKP) z hlediska plošného rozložení na území kraje, obecná analýza zastoupení různých typů společenstev v registrovaných VKP, obecné zhodnocení aktuálního stavu registrovaných VKP a způsobů managementu a pojmenování hlavních problémů souvisejících s kategorií VKP ze zákona. Významné krajinné prvky spadají dle zákona č. 114/1992 Sb. do okruhu obecné ochrany přírody a krajiny, které se věnuje část druhá zákona, a to jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability (§ 3 písm. b zákona). Významnými krajinnými prvky jsou dle § 3 písm. b zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle § 6 zákona. Základní ochranné podmínky pro významné krajinné prvky jsou obsažené v § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. Obecně jsou významné krajinné prvky chráněny před poškozováním a ničením. Využívat je lze pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo narušení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce (zejm. k umisťování staveb, pozemkovým úpravám, změnám kultur, odvodňování pozemků, úpravám vodních toků a nádrží a těžbě nerostů), je potřebné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody.
6.3.2. ŘEŠENÍ Významné krajinné prvky ze zákona Jako významné krajinné prvky (VKP) ze zákona (ex lege) bývají zkráceně označovány významné krajinné prvky obecně vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v § 3 písm. b – tedy lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Zdánlivě jednoznačné vyjmenování významných krajinných prvků ze zákona ovšem v praxi naráží na řadu problémů. Všechny tyto skutečnosti mají jednoho základního společného jmenovatele, a tím je absence legislativně závazné definice a identifikace významných krajinných prvků ze zákona. Sdělení legislativního odboru MŽP o výkladu některých z těchto pojmů (les, údolní niva), publikovaná ve věstnících MŽP rozhodně tyto problémy neřeší. V případě lesů patří k nejběžnějším výkladům, že jde o lesy ve smyslu zákona č. 289/1996 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Definice lesů v § 2 zákona č. 289/1996 Sb. přitom zahrnuje lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa, což je ovšem definice zahrnující i pozemky bez lesních porostů. V případě rašelinišť jsou k dispozici různé, v zásadě vzájemně obdobné definice - např. že jde o zamokřené ekosystémy, v nichž primární tvorba biomasy dlouhodobě převažuje nad rozkladem a kde se ukládají, ulmifikují a vrství zbytky rostlin v usazenině (rašelině) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.30
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
s obsahem ústrojných látek vyšším než 50 %. I v případě, že by některá z těchto definic byla obecně přijímána jako závazná pro identifikaci rašelinišť jako VKP, však zůstává nedořešen problém jejich přesného vymezení v krajině. V případě vodních toků je možné se v současné době odkázat na § 43 odst. (1) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), kde jsou vodní toky definovány jako povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku včetně uměle vzdutých vod, slepých ramen a podpovrchových úseků. Zákon č. 114/1992 Sb. ovšem přímý odkaz na tuto definici neobsahuje. V případě rybníků existuje obecně platný problém přesné definice. Pokud bychom rybníky chápali např. jako vodní nádrže sloužící primárně k chovu ryb (např. ve smyslu definice podle § 2 písm. c) nového zákona č. 99/2004 Sb.), pak by často docházelo k paradoxu, že řada ekologicky cenných vodních nádrží, které primárně k chovu ryb neslouží, by neměla legislativní ochranu jako VKP, na rozdíl od řady intenzivních, ekologicky jen málo významných rybníků. V případě jezer není vůbec zřejmé, zda lze jako VKP ze zákona chápat např. odstavená říční ramena či zatopené těžební prostory. V případě údolních niv patří jejich přesná identifikace k vůbec nejsložitějším případům mezi významnými krajinnými prvky ze zákona. V úvahu připadají definice geomorfologické, geologické, hydrologické, biologické i výklad legislativního odboru MŽP, který je zvláštní kombinací geomorfologického a biologického vymezení se zohledněním aktuálního stavu využití. Vedle popsaných problémů s identifikací je s kategorií VKP spojen ještě jeden zásadní problém – jak chránit cennější části VKP ze zákona, resp. jak zvýraznit ochranu ekologicky cenných částí VKP ze zákona oproti jejich ekologicky málo hodnotným až téměř bezcenným partiím (např. přirozené koryto vodního toku s kvalitním břehovým porostem oproti tvrdě regulovanému toku charakteru kanálu nebo přírodě blízkého listnatého lesa oproti smrkové monokultuře či akátině)?! Celý problém ještě zvýraznila skutečnost, že prakticky všechny orgány ochrany přírody na úrovni okresů v průběhu let shromáždily řadu informací o tzv. kostře ekologické stability, tj. o existujících ekologicky významných segmentech krajiny (EVSK), a to bez ohledu na to, zda jde o segmenty již legislativně dostatečně chráněné (zvláště chráněná území – ZCHÚ) či nikoli. Jen malá část dosud legislativně nechráněných segmentů splňovala předpoklady pro vyhlášení jako maloplošná ZCHÚ. U zbývajících se nabízela od roku 1992 nová kategorie legislativní ochrany – významný krajinný prvek. Jak však vyplývá z dikce zákona, registrovat bylo možno pouze ty segmenty (nebo jejich části), které nebyly chráněny jako VKP ze zákona. Ale co s celou řadu zbývajících segmentů. S uvedenou situací se různé orgány ochrany přírody vyrovnaly různým způsobem. Nejčastější byly dva způsoby řešení: ·
registrace EVSK jako VKP bez ohledu na skutečnost, že daný EVSK již požívá ochranu jako VKP ze zákona (čili jakési umocnění VKP „na druhou“) – od tohoto přístupu se ovšem obvykle poměrně záhy upustilo, neboť byl v rozporu se zákonem
·
rezignace na stanovení významnější ochrany těchto EVSK s tím, že často docházelo v praxi k nesprávnému zaměňování pojmů „ekologicky významný segment krajiny“ (v zákoně neobsaženého) a „významný krajinný prvek“.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.31
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zajímavou cestu z této ošemetné situace zvolili pracovníci referátu životního prostředí Okresního úřadu Brno-venkov. Po počáteční nejistotě ohledně registrací cenných segmentů VKP ze zákona zvolili takový přístup, kdy souběžně s registrací VKP ze zákona (viz dále) oznamovali obcím zaevidování zvláště cenných částí VKP ze zákona. Tímto postupem deklarovali zájmy ochrany přírody a krajiny tam, kde nebylo možno použít dostatečně legislativně podchycenou kategorii ochrany. Tento elegantní přístup ovšem pro svou nulovou právní závaznost nemůže do budoucna zůstat jako trvalý návod k zajištění ochrany ekologicky cenných segmentů VKP ze zákona. Účinná ochrana zvláště cenných VKP ze zákona je možná buď nově v souvislosti s vymezováním soustavy chráněných území Natura 2000 (což se ovšem týká jen určitého zlomku lokalit, které navíc budou zase chráněny prostřednictvím národní legislativy – tedy pokud nedojde k vyhlášení jako ZCHÚ, zůstane stejná situace) nebo do budoucna jedině vhodnou úpravou zákonných předpisů.
Významné krajinné prvky registrované Registrace významných krajinných prvků podle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. spadá po celou dobu platnosti zákona do kompetence pověřených obecních úřadů. V praxi si však tuto kompetenci na území Jihomoravského kraje vyhradily na základě § 77 odst. 2 zákona okresní úřady (s výjimkou okresu Břeclav). Po zániku okresních úřadů pak tato kompetence přešla automaticky zpět na pověřené obecní úřady. Proces registrace VKP neprobíhal na území Jihomoravského kraje zdaleka jednotným způsobem. Velkou překážku pro registrace VKP znamenala především praktická nemožnost přesné identifikace VKP ze zákona, takže u řady vytipovaných ekologicky cenných lokalit bylo velmi obtížné rozlišit, zda jde o významné krajinné prvky ze zákona nebo zda je třeba jejich legislativní ochranu zajistit prostřednictvím registrace. Velmi časté jsou případy, kdy ekologicky cenné lokality (obvykle označované jako ekologicky významné segmenty krajiny – EVSK) bylo možno identifikovat jako VKP ze zákona pouze zčásti. Zde bylo zásadní otázkou, zda je možno registrovat jako VKP pouze zbývající části EVSK nebo zda je třeba registrovat jako VKP celou lokalitu, bez ohledu na to, že některé části již ochranu jako VKP požívají. S uvedenými problémy se jednotlivé orgány ochrany přírody vyrovnaly různým způsobem. Vedoucí roli v procesu registrace významných krajinných prvků nejen na území Jihomoravského kraje, ale v rámci celé republiky vůbec, hrál referát životního prostředí Okresního úřadu Brno-venkov. Zde probíhala registrace významných krajinných prvků velmi systematicky již od roku 1993, takže ke dni zániku okresních úřadů bylo soustavou registrovaných VKP velmi hustě pokryto celé území okresu. S problematikou VKP ze zákona se referát ŽP OkÚ Brno-venkov vypořádal tak, že zpočátku registroval všechny zájmové lokality bez ohledu na vztah k VKP ze zákona a od konce roku 1995 přešel na systém, kdy odlišoval registrované VKP a zvláště cenné části VKP ze zákona (viz výše). Na ostatních úřadech se pak registrace VKP rozbíhala pomalejším tempem a zpočátku většinou neprobíhala tak systematicky jako v okrese Brno-venkov. S výjimkou území okresu Břeclav však postupně proces registrace získal v zásadě systematickou podobu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.32
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jelikož proces registrace VKP nebyl dosud dostatečně metodicky sjednocen, registrace VKP probíhala a dosud probíhá u různých kompetentních orgánů ochrany přírody různým způsobem. V zásadě se uplatnily dva přístupy k registraci VKP: ·
přístup hromadný
·
přístup individuální
Hromadným přístupem je myšlena současná registrace více VKP podle obcí nebo katastrů. Typickým příkladem takovéhoto přístupu je právě okres Brno-venkov. Stejný princip se uplatnil i v okrese Vyškov a do určité míry i v okrese Hodonín a na území města Brna. Individuálním přístupem je myšlena registrace jednotlivých VKP bez ohledu na to, do kolika katastrů zasahují. Typickým příkladem tohoto postupu je okres Blansko. Obdobně probíhala registrace VKP i v okrese Znojmo a nově i na některých pověřených obcích v okrese Břeclav. V některých případech se uplatnily oba typy přístupů (okres Hodonín a částečně i město Brno). Důsledkem uvedených různých přístupů je mj. skutečnost, že v územích s hromadným přístupem může být jedna lokalita registrována jako několik VKP podle toho, do kolika katastrů (nebo správních území obcí) zasahuje, zatímco při individuálním přístupu se jedna lokalita vždy rovná jednomu registrovanému VKP. Celkový počet registrovaných VKP na území Jihomoravského kraje tak k 31. 5. 2004 dosáhl čísla 926. Z výše uvedeného v zásadě vyplývá, že rozložení registrovaných významných krajinných prvků je na území kraje značně nerovnoměrné. S hustotou registrovaných VKP v okrese Brno-venkov (a v podstatě vzhledem k malé rozloze území i v okrese Brno-město) se nemůže srovnávat žádné jiné území Jihomoravského kraje. Do bilancí okresu Brno-venkov a na jeho území se nacházejících obcí s rozšířenou působností a pověřených obcí jsou přitom započítávány jenom skutečně registrované VKP, nikoliv evidované zvláště cenné části VKP ze zákona. Naproti tomu pokrytí území okresů Břeclav a Znojmo registrovanými VKP je velice nízké. Přehled o rozložení registrovaných významných krajinných prvků na území kraje poskytují mapové přílohy 6.5. (se zákresy konkrétních registrovaných VKP) a 6.6. (s kartogramem počtu registrovaných VKP připadajících na jednotlivé katastry). Statistický přehled počtu registrovaných VKP podle okresů, obcí s rozšířenou působností a pověřených obecních úřadů je uveden v tabulkách 6.4. a 6.5.
Tabulka 6.4. Přehled počtu registrovaných VKP podle okresů Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Celkem 42
72
620
7
79
94
12
926
Tabulka 6.5. Přehled počtu registrovaných VKP podle obcí s rozšířenou působností a pověřených obecních úřadů Obec s rozšířenou působností Blansko
Počet VKP Pověřená obec 6
Počet VKP
Adamov
0
Blansko
6
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.33
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obec s rozšířenou působností Boskovice
Počet VKP Pověřená obec 34
Počet VKP
Boskovice
23
Letovice
11
Velké Opatovice
1
Brno
72
Brno
72
Břeclav
3
Břeclav
3
Bučovice
18
Bučovice
18
Hodonín
21
Hodonín
21
Hustopeče
3
Hustopeče
3
Klobouky u Brna
0
Ivančice
123
Ivančice
123
Kuřim
58
Kuřim
58
Kyjov
53
Bzenec
11
Kyjov
34
Ždánice
8
Mikulov
1
Mikulov
1
Moravský Krumlov
2
Miroslav
1
Moravský Krumlov
1
Pohořelice
3
Pohořelice
3
Rosice
73
Rosice
73
Slavkov u Brna
12
Slavkov u Brna
12
Šlapanice
130
Šlapanice
130
Tišnov
152
Tišnov
152
Veselí nad Moravou
Vyškov
Znojmo
Židlochovice
5
64
9
83
Strážnice
0
Velká nad Veličkou
0
Veselí nad Moravou
5
Ivanovice na Hané
8
Rousínov
9
Vojenský újezd Březina
0
Vyškov
47
Hrušovany nad Jevišovkou
0
Vranov nad Dyjí
0
Znojmo
9
Židlochovice
83
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.34
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Drobný zdánlivý rozpor, který je patrný při porovnání počtu registrovaných VKP v obvodu obce s rozšířenou působností Boskovice (34 VKP) a součtu registrovaných VKP v územní působnosti pověřených obcí Boskovice, Letovice a Velké Opatovice (35 VKP) je dán tím, že jeden registrovaný VKP (konkrétně VKP Hodiška) zasahuje na území dvou pověřených obcí (Boskovice, Letovice), takže pro každou z těchto obcí je bilancován zvlášť, zatímco pro obec s rozšířenou působností Boskovice jako jeden VKP.
Zhodnocení registrovaných VKP Jak vyplývá z předchozí kapitoly, na území Jihomoravského kraje je především díky aktivitě pracovníků bývalého Okresního úřadu Brno-venkov registrován mimořádný počet významných krajinných prvků. Při tomto množství a při velmi rozdílných způsobech registrací, prováděných jednotlivými orgány ochrany přírody je prakticky nemožné zpracovat detailní vyhodnocení VKP z hlediska zastoupení jednotlivých typů společenstev, aktuálního stavu lokalit a způsobu managementu. Lze však provést určité obecné vyhodnocení. Jako významné krajinné prvky byly a jsou v Jihomoravském kraji registrovány z hlediska typů zastoupených společenstev velmi různorodé lokality. K běžně zastoupeným typům společenstev patří mokřadní společenstva, stepní a lesostepní společenstva, remízy, louky, ladní společenstva bývalých těžebních prostorů (pískoven, hliníků, lomů), společenstva postagrárních lad a mezí (bylinná, dřevinná i smíšená). Méně častými významnými krajinnými prvky jsou např. vodní plochy v zatopených těžebních prostorech, geomorfologické a geologické útvary nebo plochy parků (většinou krajinářských zámeckých). Na druhé straně byla zejména v počátcích registrována jako významné krajinné prvky i společenstva, která svým charakterem odpovídají definicím VKP ze zákona – zejm. lesní společenstva, ale též např. některé vodní toky s břehovými porosty či jiná společenstva v údolních nivách. Také z hlediska aktuálního stavu registrovaných VKP je situace velice pestrá. To je podmíněno už přístupem k výběru vhodných lokalit pro registraci. Vedle celkově rozdílných přístupů jednotlivých orgánů ochrany přírody (viz výše) se místy výrazně uplatnil i princip relativního výběru. Zatímco v celkově ekologicky relativně stabilních územích byly obvykle jako VKP registrovány jen ekologicky velmi cenné či nějakým způsobem výjimečné lokality, v územích výrazně odpřírodněných byly jako VKP registrovány i lokality, které by jinde zůstaly nepovšimnuty. I z tohoto důvodu je hodnocení aktuálního stavu VKP značně ošidné. Přesnou specifikaci aktuálního stavu registrovaných VKP by bylo možno udělat pouze na základě podrobného terénního průzkumu. Tento úkol v případě potřeby zůstává na bedrech pověřených obecních úřadů a závisí na dostatku finančních prostředků a vůle zodpovědných pracovníků. V této souvislosti je třeba poznamenat, že součástí zhodnocení aktuálního stavu lokalit by mělo být i ověření přesnosti vymezení VKP. Každá chyba ve vymezení totiž zadělává na budoucí problémy s vlastníky dotčených pozemků. Nejběžnějším způsobem managementu registrovaných VKP je management nulový. Tato skutečnost je podmíněna několika faktory. Jedním ze základních faktorů je přechod agendy registrovaných VKP z okresů na pověřené obecní úřady, kde mnohdy působí noví pracovníci ochrany přírody, kteří se teprve s rozsahem své působnosti seznamují. Důležitým faktorem (zejm. na území okresu Brno-venkov) je také vysoký počet registrovaných VKP, který fakticky dosud znemožňoval věnovat se soustavnějšímu managementu. A v neposlední řadě je na vině i znění zákona, které sice chrání VKP před poškozováním a ničením, avšak dostatečně účinným způsobem nezajišťuje péči o ně. Přesto však existují určité výjimky, kdy alespoň --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.35
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
základní management o registrované VKP je zajištěn. Jako příklad může sloužit obvod pověřeného obecního úřadu Znojmo, kde existují dohody s vlastníky dotčených pozemků o provádění nejnutnějších zásahů (obvykle kosení nebo spásání) k zachování hlavního předmětu ochrany.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.36
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.3.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů - částka 28 (1992) Vyhláška ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, In: Sbírka zákonů - částka 80 (1992) Limity využití území a jiná závazná omezení v jednotlivých okresech Jihomoravského kraje, Ochrana přírody a krajiny, AGERIS, s. r. o., LÖW & spol., s. r. o., Brno, 2000 - 2003 Seznamy a registrační listy významných krajinných prvků, poskytnuté pracovníky ochrany přírody úřadů s rozšířenou působností a pověřených obecních úřadů VaV/640/1/99 Péče o krajinu II, Ústav aplikované ekologie LF ČZU, Kostelec nad Černými lesy, 1999 – 2001 6.3.4. ZÁVĚRY Kategorie významných krajinných prvků (VKP) ze zákona je z hlediska účinné legislativní ochrany kategorií velmi komplikovanou, neboť naráží na absenci legislativně závazné definice a identifikace jednotlivých typů VKP ze zákona. Velkým problémem je také praktická nemožnost legislativně závazné přísnější ochrany ekologicky cennějších částí VKP ze zákona. Rovněž proces registrace VKP podle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. je značně limitován nejednoznačným vymezením VKP ze zákona. Přesto v některých územích Jihomoravského kraje (zejména v okrese Brno-venkov) nabral mimořádných obrátek, takže v současné době (k 31. 5. 2044) je v kraji registrováno celkem 922 VKP. Způsob registrace VKP však zdaleka neprobíhal a neprobíhá u jednotlivých orgánů ochrany přírody jednotným způsobem. Zatímco otázka, zda registrovat VKP podle obcí (katastrů) nebo podle lokalit, se jeví vcelku jako podružná, nezbytně nutné je vyřešit problém překryvu registrovaných VKP s VKP ze zákona. Zároveň zůstává úkolem do budoucna alespoň částečné vyrovnání počtu a charakteru registrovaných VKP v různých částech kraje. Překryv kategorií VKP ze zákona a registrovaných VKP, který je logickým důsledkem snah orgánů ochrany přírody o účinnou ochranu aktuálně ekologicky cenných, avšak zvláště nechráněných segmentů krajiny, nutně vyvolává otázku, zda neiniciovat příslušné legislativní změny tak, aby došlo k oddělení způsobu legislativní ochrany obou kategorií. Podrobná analýza registrovaných VKP z hlediska zastoupení jednotlivých typů společenstev, aktuálního stavu lokalit a způsobu managementu není možná. Z obecné analýzy vyplývají především značná pestrost v zastoupení různých typů společenstev, absence relevantních informací o aktuálním stavu jednotlivých VKP a minimální zajištění péče o registrované VKP.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.37
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.4. NEPŮVODNÍ A INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ Zodpovědný řešitel tématu: Ing. Boleslav Jelínek, AGERIS, s.r.o.
6.4.1. ÚVOD V současné době už není pochyb o tom, že invazní organismy vážně ohrožují ekosystémy, a že se jedná o celosvětový problém. O co tedy v zásadě jde? Zabýváme se problémem, jehož hybnou silou velmi často byl a je člověk a jeho činnost. Už od nejstarších dob (zhruba od počátku neolitu) člověk rozšiřoval (přenášel) různé druhy organismů z místa na místo. Z počátku se jednalo pouze o úzký okruh druhů a šíření nebylo příliš intenzivní. S postupným rozvojem lidské společnosti nabíral tento proces na obrátkách. Významným zlom tohoto procesu je úzce spjat se zámořskými plavbami. Od té doby docházelo jak k úmyslným, tak nechtěným přenosům různých organizmů. A zatímco před tímto zlomovým obdobím se jednalo o přenosy organismů zejména v rámci Evropy, po něm dochází k přesunu organismů po celém světě. I když je nesporným faktem, že většinou se organizmy šířily ze Starého světa než do něj. Z počátku se jednalo o proces, který si nikdo neuvědomoval a tudíž nebyly zvažovány ani jeho důsledky. Postupem času se ovšem objevili vědci, kteří na tento problém začali upozorňovat (např. Charles Darwin). Postupem doby ovšem varovné hlasy nabyly na síle. V posledních desetiletích je problematice nepůvodních druhů věnována zvýšená pozornost, a to jak ve světě, tak i u nás. Pozornost se samozřejmě soustředila na invazní druhy organismů. Problematika invazních druhů se počátkem 80. let minulého století stala předmětem mezinárodního vědeckého programu SCOPE (Scientific Committete on Problems of the Environment), v jehož rámci bylo shromážděno velké množství údajů o invazních druzích. Na tento projekt navázal v roce 1996 Globální program potlačování invazních druhů (GIPS). Problematika invazních druhů se samozřejmě následně dostala i do mnoha mezinárodních dokumentů (např. Úmluva o biodiverzitě, Rio de Janeiro1992). Tato mezinárodní spolupráce samozřejmě vycházela z výzkumů prováděných jednotlivými vědeckými týmy z různých zemí. I u nás se této problematice věnují některá vědecká pracoviště. Je nutné si uvědomit, že rostlinné invaze nejsou jen problémem teoretickým a vědeckým, ale i velmi závažným ekonomickým problémem. I přesto, že je dosti složité provést analýzu škod, které jsou biologickými invazemi způsobeny a vyjádřit je penězi, určitý propočet proveden byl. Jedna z nejnovějších studií uvádí, že biologické invaze stojí lidstvo 5 % světového HDP. USA například uvádějí, že ekonomické ztráty způsobené zavlečenými organismy dosahují 78,5 miliardy $ ročně. Potěšitelnou skutečností je, že některé aspekty tohoto celosvětového problému jsou obecně známy. Například téměř každý ví, co způsobilo zavlečení některých živočichů do Austrálie (králík, kočka, pes, liška) a na Tichomořské ostrovy (koza, makak, krysa). Problematika rostlinných invazí sice už tak známá není, a to i přes to, že má rovněž dalekosáhlé dopady na ekosystémy. Přesto obecné povědomí o této problematice může do budoucna hodně pomoci při řešení problémů s invazemi spojených. U nás je pozornost soustředěna především na problematiku rostlinných invazí. A vzhledem k tomu, že byl tento problém zmedializován, dostala se problematika invazních druhů do obecného povědomí, byť v deformované a povrchní podobě. Mediálně vděčnými druhy se --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.38
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
stal bolševník velkolepý a klíněnka jírovcová, a to i přesto, že jimi způsobené škody nejsou tak velké jako u jiných druhů.
6.4.2. CO TO JE INVAZE A INVAZNÍ DRUH? První věcí, kterou je nutné vyřešit, je terminologie. Sám termín invaze, příp. invazní druh je poněkud odlišně používán v botanice a zoologii (resp. u některých skupin zvířat). V botanice je pojem celkem jednoznačný: znamená kolonizaci a trvalé osídlení nějakého území zavlečenou rostlinou (nepůvodním druhem). Dochází-li ke kolonizaci území naším původním druhem, hovoříme v botanice o expanzi a expanzivních druzích. V zoologii je termín invaze používán i u temporárních jevů: u ptáků jsou tak invazemi nazývány například zálety brkoslavů (ze severních hnízdišť do střední Evropy), kteří se zde ve velkém počtu objevují v několikaletých periodách. Pro tato dočasná osídlení se nyní v anglické literatuře objevuje termín „irruptions“, který se nyní někdy používá jako „irupce“ i u nás. Jako ilustrace složitosti chápání problematiky biologických invazí a rozdílnosti přístupu jednotlivých specialistů může sloužit i pohled Ing. Šefrové, která zpracovávala členovce. Členění invazních organizmů: 1. Přirozené invaze druhů na naše území jsou spojeny se zvětšováním nebo posuny areálů jednotlivých druhů, přičemž takové druhy mohou pronikat a pronikají na naše území z různých světových stran. V těchto případech jde jednoznačně o obohacení naší fauny a jen naprosto výjimečně mohou být v případě členovců tyto invaze spojeny s nějakým nebezpečím. Dotyčné druhy jsou evropského původu, mají zde své přirozené antagonisty a stávají se přirozenou součástí našich biocenóz. Za posledních 150 let by se jistě našly desítky možná stovky příkladů těchto invazí, ale protože většinou neměly nebo nemají praktický význam, je jim věnována minimální pozornost ani nejsou detailně podchyceny. 2. Krátkodobé (víceleté) invaze, snad přirozené. Neliší se příliš od předcházejících s tím rozdílem, že pulzy okrajů areálů těchto druhů se odehrávají v kratších intervalech. Jinak řečeno, jde o opakované invaze a mizení některých druhů z našeho území. 3. Sezónní invaze většinou teplomilných druhů. V tomto případě jde pouze o sezónní invaze dobře pohyblivých druhů, které k nám mohou lavinovitě pronikat v horkých a suchých létech. Obvykle nejsou schopny přečkat naši zimu, takže buď vůbec nedávají vznik potomstvu, nebo jejich potomci velmi rychle vymizí. 4. Invaze následující po záměrném vysazení druhů pocházejících z jiných částí světa. Příkladu těchto invazí, které se týkají členovců, bychom z našeho území našli velmi málo. Mohou to být např. druhy, které byly vysazeny jako přirození regulátoři dříve zavlečených škůdců a následně došlo k různě rozsáhlým invazím. 5. Invaze následující po náhodném zavlečení druhu. Potenciální invazní druhy této kategorie se šíří po svém zavlečení do nové oblasti. Jestliže pocházejí z klimaticky podobných oblastí, v našem případě zejména ze Severní Ameriky nebo Východní Asie, může dojít u nás (nebo obecně v Evropě) k jejich lavinovitému šíření. 6. Invaze druhů z nepříliš vzdálených oblastí bez předchozího zavlečení, ale teprve po antropogenním vytvoření předpokladů. Invaze těchto druhů souvisejí někdy s antropogenními změnami v krajině, ale nejčastěji s předchozím antropogenním šířením hostitelské rostliny daného druhu např. okrasné dřeviny. Podrobnosti a vysvětlení k tomuto členění v kapitole Členovci. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.39
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dalším důležitým krokem je stanovení, jakými organismy se zabývat. Uvědomme si, že invazními organismy jsou i viry, bakterie apod. I přesto, že se jedná o významný problém, je taková šíře záběru v této práci nemožná. Jednotlivé druhy, kterým bude věnována pozornost budou uvedeny v jednotlivých kapitolách. Pro tuto práci budeme za invazní druh považovat takový nepůvodní organismus, který zvyšuje počet svých stanovišť (u rostlin i velikost porostů na jednotlivých stanovištích). Na tomto místě je třeba rovněž připomenout, že není možné považovat všechny invazní druhy za škůdce, jak by se mohlo podle osnovy Koncepce OPK zdát (invazní druhy - výskyt, šíření, likvidace). Výskyt a zejména trvalé usídlení některých - a zřejmě u některých skupin živočichů i většiny druhů může vést k trvalému obohacení biodiverzity místa. Problematika rostlinných invazí se postupně dostává i do našeho právního řádu. Nový zákon o rostlinolékařské péči (329/2004 Sb.), který začal platit 31. 5. 2004, v § 10 odst. 1 definuje invazní škodlivé organismy. Dle tohoto zákona se jedná o „škodlivý organismus v určitém území nepůvodní, který je po zavlečení a usídlení schopen v tomto území nepříznivě ovlivňovat rostliny nebo životní prostředí včetně jeho biologické různorodosti.“ Z uvedené definice je patrné, že zákon věnuje svou pozornost druhům, které mohou působit škody. Invazní škodlivé druhy z pohledu rostlinolékařského jsou vyjmenovány v příloze č. 8 vyhlášky č. 330/2004 Sb.
6.4.3. INVAZNÍ A EXPANZIVNÍ ROSTLINY Úvod Přehled nepůvodních druhů zastoupených v květeně České republiky podává Katalog zavlečených druhů flóry České republiky (Pyšek, Sádlo, Mandák 2002). Uvádí se, že na našem území je zastoupeno 4132 druhů a poddruhů rostlin, z čehož je 1378 považováno za nepůvodní, což představuje 33,3 %. Většina nepůvodních druhů je poměrně vzácných a je možné se s nimi setkat pouze na několika lokalitách. Rovněž se může jednat o pěstované druhy, které občas zplaňují. Dostatečnou představu poskytuje následující tabulka 6.6., resp. grafy.
Tabulka 6.6. Nepůvodní druhy rostlin v květeně ČR efemérní
naturalizované
invazní
celkem
archeofyty
74
237
21
332
neofyty
817
160
69
1046
celkem
891
397
90
1378
archeofyty – druhy zavlečené na naše území do r. 1500; neofyty – druhy zavlečené v novější době; efemérní – náhodné, často jen krátkodobé výskyty; naturalizované – stabilizovaný výskyt, často na větším počtu lokalit; invazní – se zřetelnou tendencí dalšího šíření
Z tabulky 6.5. Nepůvodní druhy rostlin v květeně ČR je patrné, že 90 nepůvodních taxonů naší květeny (tj. 6,5 %) je považováno za invazní druhy. Některé z těchto druhů mají ovšem --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.40
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
z hlediska ochrany přírody zásadní význam. Jsou to rostliny, které jsou schopny osidlovat nová stanoviště a vytlačovat odtud původní vegetaci. Schopnost rostlin osidlovat nová stanoviště je na jedné straně dána vlastnostmi konkrétního druhu a na straně druhé vlastnostmi prostředí, do kterého druh proniká. Předpovídat invazní potenciál toho kterého druhu je dosti problematické a je předmětem mnoha studií a výzkumů. Při určité zjednodušení je možné říci, že invazní rostliny mají některé z těchto vlastností: ·
v oblasti původního rozšíření mají velký areál a často i širokou ekologickou amplitudu
·
mají velkou produkci diaspor a dobrou klíčivost, příp. se dobře rozmnožují vegetativně
·
jejich diaspory se snadno šíří (např. semena s létacím aparátem)
·
rychlý růst a velká produkce biomasy (r stratégové)
·
velká produkce biomasy
·
vytváření hustých porostů, ve kterých se další druhy neprosadí
·
invazním druhům rovněž nahrává fakt, že v novém prostředí chybí jejich přirození konzumenti a škůdci
Z uvedeného výčtu je vidět, že se nejedná o homogenní skupinu rostlin. Z hlediska životních forem mezi nimi najdeme byliny jednoleté i víceleté, stejně jako dřeviny (stromy i keře). Schopnost společenstev odolávat rostlinným invazím je do značné míry dána jejich narušením, neboli blízkostí k přírodním ekosystémům. Za nejvíce odolné jsou považována přírodní a přírodě blízká společenstva, i když i do nich mohou ojediněle pronikat invazní druhy. Čím je společenstvo, resp. biotop, více narušen, tím snadněji do něj nové druh pronikají. Nejvíce jsou tedy ohroženy plochy s pravidelně nebo často narušovaným povrchem a plochy s dostatkem živin. Často se tedy jedná o plochy v městských aglomeracích, různé skládky, navážky a staveniště, ladem ležící plochy a úhory. V těchto případech souvisí přenos diaspor invazních druhů rostlin s lidskou činností.
Invazní druhy rostlin na území JmK Dne 31. 5. 2004 vstoupil v platnost zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči a o změně souvisejících zákonů a jeho prováděcí vyhlášky. Invazních druhů rostlin se bezprostředně dotýká vyhl. č. 330/2004 Sb. o opatření proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů. Z uvedené vyhlášky má zásadní význam §§ 7 a 8 a příloha č. 8. Zde jsou stanoveny povinnosti ohledně monitoringu, průzkumu výskytu a evidence škodlivých organismů. V příloze č. 8 je pak seznam invazních škodlivých organismů. Jedná se o tyto druhy rostlin: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
javor jasanolistý (Acer negundo) pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima) hvězdnice (Aster sp. div.) – severoamerické druhy slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosus) bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.41
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
kustovnice cizí (Lycium barbarum) borovice vejmutovka (Pinus strobus) křídlatka japonská (Reynoutria japonica) křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) trnovník akát (Robinia pseudacacia) zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) zlatobýl obrovský (Solidago gigantea)
Seznam významných invazních druhů pro oblast Jihomoravského kraje, sestavil Mgr. Tomáš Výmyslický z PřF MU Brno. Při jeho zpracování vycházel z výše zmiňovaného katalogu (Pyšek, Sádlo, Mandák 2002). Seznam významných invazních druhů pro oblast Jihomoravského kraje: bažanka roční bér přeslenitý bér sivý bér zelený bolševník velkolepý
(Mercurialis annua) (Setaria verticillata) (S. pumila) (S. viridis) (Heracleum mantegazzianum)
bytel metlatý durman obecný dvouzubec černoplodý heřmánkovec nevonný hlošina úzkolistá hulevník Loeselův
(Kochia scoparia) (Datura stramonium) (Bidens frondosa) (Tripleurospermum inodorum ) (Elaeagnus angustifolia) (Sisymbrium loeselii)
hvězdnice kopinatá hvězdnice novobelgická hvězdnice vrbovitá javor jasanolistý ježatka kuří noha klejicha hedvábná kokoška pastuší tobolka komonice bílá komonice lékařská konopí rumištní křídlatka česká křídlatka japonská křídlatka sachalinská
(Aster lanceolatus) (A. novi-belgii) (A. x salignus) (Acer negundo) (Echinochloa crus-galli) (Asclepias syriaca) (Capsella bursa-pastoris) (Melilotus albus) (M. officinalis) (Cannabis ruderalis) (Reynoutria x bohemica) (Reynoutria japonica) (Reynoutria sachalinensis)
kustovnice cizí
(Lycium barbarum)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.42
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
laskavec ohnutý laskavec zelenoklasý lebeda lesklá lebeda podlouhlolistá lebeda rozkladitá lebeda tatarská
(Amaranthus retroflexus) (Amaranthus powelii) (Atriplex sagittata) (A. oblongifolia) (A. patula) (A. tatarica)
lilek černý lilek vlnatý merlík bílý mydlice lékařská netýkavka malokvětá netýkavka žlaznatá opletka čínská pajasan žlaznatý pámelník bílý
(Solanum nigrum) (S. decipiens) (Chenopodium album agg.) (Saponaria officinalis) (Impatiens. parviflora) (I. glandulifera) (Fallopia aubertii) (Ailanthus altissima) (Symphoricarpos albus)
pěťour maloúborný pěťour srstnatý pupalka dvouletá rajče jedlé rozrazil břečťanolistý rozrazil nitkovitý rozrazil perský rukevník východní řepeň durkoman řeřicha rumní sítina tenká slivoň myrobalán slunečnice hlíznatá šťavel evropský štětinec laločnatý šťovík zahradní topol kanadský trnovník akát turan roční turanka kanadská violka vonná vlčí bob mnoholistý vodní mor kanadský vratič obecný
(Galinsoga parviflora) (G. ciliata) (Oenothera biennis, et Oenothera sp. div.) (Lycopersicon esculentum) (Veronica hederifolia) (Veronica filiformis) (Veronica persica) (Bunias orientalis) (Xanthium strumarium) (Lepidium ruderale) (Juncus tenuis) (Prunus cerasifera) (Helianthus tuberosus) (Oxalis fontana) (Echinocystis lobata) (Rumex patientia) (Populus x canadensis) (Robinia pseudacacia) (Erigeron annuus s. l.) (Conyza canadensis) (Viola odorata) (Lupinus polyphyllus) (Elodea canadensis) (Tanacetum vulgare)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.43
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
vrbovka cizí zlatobýl kanadský zlatobýl obrovský
(Epilobium ciliatum) (Solidago canadensis) (S. gigantea)
Tučně jsou označeny nejvýznamnější invazní druhy
Ze seznamu je patrné, že se ve velké míře jedná o druhy, které se vyskytují především na antropogenních stanovištích. V dalším textu tak nebudou tyto druhy pojednány každý zvlášť, ale jako skupina. Větší pozornost naproti tomu bude věnována významných invazním druhům s tendencí šíření na méně narušené plochy. Stručné charakteristiky nejvýznamnějších invazních rostlin Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je v podstatě mediální hvězdou a symbolem rostlinných invazí. Jedná se o rostlinu, o které mají téměř všichni obecné povědomí. Tato mohutná, někdy i 5 m vysoká, „mrkvovitá“ rostlina pochází z Kavkazu a u nás je známá už od poloviny 19. století. Bolševník byl pěstován jako okrasná rostlina a následně se rozšířil na vlhké louky a do břehových porostů. Na území Jihomoravského kraje nedošlo nikdy k jeho masivnímu rozšíření, tak jako např. ve Slavkovském lese. Jednotlivá ohniska výskytu na území JmK byla včas podchycena. Katastry s výskytem bolševníku velkolepého jsou vyznačeny v příloze č. 6.9. – Mapa výskytu bolševníku velkolepého podle katastrů. Dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa) je jednoletá až 1 m vysoká bylina pocházející ze Severní Ameriky. Vyskytuje se na vlhkých, na živiny bohatých stanovištích, zejména na březích vodních toků a nádrží, na obnažených dnech a v příkopech. Na Moravě je běžný u všech větších řek a rybníků. Často je hojnější než domácí dvouzubec trojdílný (Bidens tripartita). Hvězdnice (A. lanceolatus, Aster novi-belgii a Aster x salignus) - tyto původem severoamerické druhy se u nás často pěstují jako okrasné rostliny a z kultury následně zplaňují. Tyto hvězdnice jsou vytrvalé byliny 50 až 150 cm vysoké. Vzhledem ke své široké ekologické valenci jsou schopny osidlovat různá stanoviště. Lokality, na kterých se tyto hvězdnice vyskytují, je možné rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou různé deponie, železniční náspy a obdobná antropogenní stanoviště. Druhým typem stanoviště jsou břehy a okolí velkých řek (Morava, Dyje). Kromě produkce velkého množství semen je šíření usnadněno klonálním růstem z kořenujících oddenků. Rostliny tak vytvářejí rozsáhlé polykormony, které vytlačují původní vegetaci a mohou vytrvávat i několik desítek let. Aster x salignus je kříženec vzniklý pravděpodobně v Evropě. Javor jasanolistý (Acer negundo) je nízký strom pocházející pochází ze Severní Ameriky. Jedná se o světlomilnou dřevinu osidlující především rumiště, úhory, skrývky, náplavy a paseky a průseky lužních lesů. Pro svůj rychlý růst a snadné množení je používán k ozeleňování různých areálů, do polních remízků a větrolamů a při rekultivacích. Z těchto ploch se pak následně dále šíří. Křídlatky (Reynoutria x bohemica, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis) jsou obecně známé mohutné byliny. Křídlatky dorůstají do výšky 2 - 3 m a vytvářejí husté porosty, ve kterých se neuplatňují žádné další druhy. Křídlatka japonská a sachalinská pochází z východní Asie a již v 19. stol. byla u nás používána jako okrasná rostlina. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) je křížencem obou zmíněných druhů, který byl poprvé popsán v České republice. Křídlatky se u nás rozmnožují vegetativně a k vytvoření nové rostliny stačí --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.44
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
velmi malý kousek oddenku. Vzhledem k rychlému růstu a velké produkci biomasy, brzy vznikají nové polykormony, které vytlačují původní vegetaci. Kustovnice cizí (Lycium barbarum) je keř pocházející z jihovýchodní Evropy a středomořské části Malé Asie. U nás se do výsadeb používala především v první polovině 20. století, kdy s ní byly osazovány různé náspy, terasy vinic, skalnaté stráně a podobná stanoviště. Rovněž se používala při výsadbách ve městech a obcích. Kustovnice vytváří rozsáhlé kompaktní porosty, ve kterých se neuplatňují další druhy rostlin. Má rozsáhlý kořenový systém zasahující hluboko do půdy, ze kterého snadno regeneruje. Množí se především vegetativně, takže se příliš nešíří na další lokality. Postupně se však rozrůstá na stávajících lokalitách, kde se tak zvětšuje plocha kustovnicových porostů na úkor stávající, často stepní, vegetace. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je až 2 m vysoká jednoletá bylina původem ze severozápadního Himaláje. V Evropě byla v minulosti (19. stol.) pěstována jako okrasná rostlina a postupně došlo k jejímu zplanění. K významnějšímu šíření podél řek došlo na počátku 20. století (Morava, Svitava) a k prudkému nárůstu počtu lokalit v 60. letech minulého století. I tato netýkavka se rozšířila téměř po celé republice. Odborníci mají obavy, že se jedná o druh, který je potenciálně schopen osídlit většinu vlhkých, humózních a světlejších lesů. Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) je jednoletá bylina pocházející z jihozápadní Sibiře, západního Mongolska a středoasijských hor. K rozšíření do Evropy došlo z kultur v botanických zahradách, kde byla pěstována již v 19. století. U nás se nejdříve šířila po Čechách, první údaj o výskytu tohoto druha na Moravě je z roku 1913 (Kroměříž). Masivní invaze do polopřirozených a přirozených porostů nastala v druhé polovině 20. století. Netýkavka malokvětá v Evropě již úplně zdomácněla a stala se dominantní složkou bylinného patra mnoha lesních porostů, odkud vytlačila původní vegetaci. Šíří se především na živinami bohatší, dostatečně vlhká stanoviště. Kromě lesních porostů se vyskytuje i na rumištích, podél komunikací a jako plevel v okopaninách. I přes to, že se o ní příliš nehovoří, je jednou z nejagresivnějších a nejškodlivějších invazních rostlin. V současnosti se vyskytuje na téměř celém území republiky. Pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima) je jasanu podobný strom pocházející z Číny. Jako okrasný strom se pěstoval v Evropě již v 19. století a postupně zplaňoval (první údaj o zplanění pochází z r. 1909). Pajasan se šíří především v městském prostředí, neboť snáší extrémně suchá a přehřívaná stanoviště. Je schopný se uchytit v mezerách dláždění, u zdí, v udusané půdě apod. V minulosti se příliš nešířil mino urbanizovaný prostor. V poslední době byl ovšem zaznamenán jako invazní druh na stepních lokalitách. Slivoň myrobalán (Prunus cerasifera) je keř, případně nízký strom, který je původní na Balkánském poloostrově, v Malé Asii a na Blízkém východě. Byl hojně používán jako podnož pro slívy, meruňky a některé okrasné kultivary některých druhů rodu Prunus. Poměrně často zplaňuje, zejména v oblasti jižní Moravy. Slunečnice hlíznatá - topinambur (Helianthus tuberosus) je statná vytrvalá bylina pocházející původně ze Severní Ameriky. Do Evropy byl dovezen krátce po objevení Ameriky a následně se rozšířil. U nás se podél velkých řek začal šířit v 60. letech minulého století. Invazi napomohlo i jeho pěstování myslivci pro zvěř. Vyskytuje se zpravidla na lesních světlinách (bývalá políčka), vlhčích úhorech, rumištích a podél vodních toků. Topol kanadský (Populus x canadensis) jedná se o křížence našeho topolu černého (Populus nigra) s jeho americkým příbuzným Populus deltoides. Vznikl zhruba v polovině 18. století ve Francii. V průběhu doby bylo vypěstováno velké množství kultivarů, které našly široké --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.45
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
uplatnění. Užívá se k ozelenění průmyslových a zemědělských areálů, do větrolamů, ochranných lesních pásů, ke zpevňování břehů a je rovněž lesnicky pěstován, především v luzích. Topolu vyhovují především minerálně bohaté, čerstvě vlhké půdy. V oblasti lužních lesů téměř nahradil původní topol černý (Populus nigra). Trnovník akát (Robinia pseudacacia) je strom pocházející z východní a střední části Severní Ameriky. Do Evropy byl dovezen na počátku 18. století a postupně se po ní rozšířil. Jelikož se jednalo o dřevinu s širokou ekologickou amplitudou, schopnou osídlit téměř jakékoliv stanoviště, byl používán k ozeleňování strží, mezí, skalnatých svahů a jiných neplodných míst. Jeho rozšíření navíc podpořila skutečnost, že poskytuje výhřevné dřevo, které bylo používáno i na kůly do vinic a na sudy a je medonosný. Šíření akátu je umožněno značnou produkcí semen a kořenovou výmladností. Jelikož se jedná o rostlinu poutající vzdušný dusík, dochází k postupné eutrofizaci stanoviště. To v souvislosti se zastíněním způsobuje ústup původní vegetace. Ohroženy jsou zejména společenstva suchých trávníků, stepních lad a křovin. Vrbovka cizí (Epilobium ciliatum) vytrvalá až 1 m vysoká bylina pocházející ze Severní Ameriky. K jejímu masovému šíření u nás došlo v 60. a 70. letech minulého století a dnes je nejrozšířenějším zástupcem rodu Epilobium. Tento druh má širokou ekologickou amplitudu a tomu odpovídá i jeho rozšíření. Je zastoupen jak na přirozených, tak i na druhotných stanovištích: příkopy, strouhy, rákosiny, břehové porosty, olšiny, obnažená dna rybníků, paseky, skládky, navážky, pole, rumiště. Na některých stanovištích vytlačuje domácí vrbovku růžovou (Epilobium roseum) a často dochází k hybridizaci s domácími druhy. Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a zlatobýl obrovský (S. gigantea) jsou mohutné, až 2 m vysoké byliny původem ze Severní Ameriky. Do Evropy byly dovezeny v polovině 18. století a pěstovaly se jako okrasné a medonosné rostliny. V polovině 19. století zdomácněly a následně se rychle rozšířily po Evropě (rychlost invaze je 700 - 900 km2/rok). Rychlost invaze je umožněna především produkcí značného množství semen, navíc se celíky snadno množí vegetativně z oddenků. Vzniklé husté porosty následně vytlačují původní vegetaci. Oba druhy rostou na více méně antropogenních stanovištích (rumiště, navážky, ladem ležící plochy apod.) a v nivách toků, zlatobýl kanadský je však rozšířenější.
Stručná charakteristika nejvýznamnějších invazních rostlin antropogenních stanovišť Sem jsou z výše uvedených invazních druhů zařazeny ty, které rostou především na různých rumištích, skládkách, navážkách, podél cest, na ladem ležících pozemcích a jako plevely v různých plodinách. Jedná se o tzv. R - stratégy, tedy o rostliny (většinou jednoleté) s rychlou tvorbou biomasy, produkující velké množství klíčivých semen. Navíc jsou do značné míry adaptovány na velké narušování biomasy, vyžadují však svěží půdy s dostatečnou zásobou živin. V konkurenci jiných rostlin většinou neobstojí a z lokality ustupují. Proto se vyskytují především na zmíněných stanovištích. Rozšíření těchto druhů po území republiky, resp. kraje, je dáno právě zastoupením těchto ploch. Ty jsou, byť v různé hustotě, zastoupeny všude a slouží jako ohniska, odkud se druhy mohou šířit na nově vzniklá stanoviště.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.46
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na uvedených stanovištích jsou z výše uvedených důležitých druhů zastoupeny tyto: Bér přeslenitý (Setaria verticillata) Bér sivý (S. pumila) Bér zelený (S. viridis) Bytel metlatý (Kochia scoparia) Durman obecný (Datura stramonium) Heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum) Ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli) Laskavec zelenoklasý (Amaranthus powelii) Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus) Lebeda podlouhlolistá (Atriplex oblongifolia) Lebeda rozkladitá (A. patula) Lebeda lesklá (A. sagittata) Lilek černý (Solanum nigrum) Merlík bílý (Chenopodium album agg.) Pěťour srstnatý (Galinsoga ciliata) Pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora) Turan roční (Erigeron annuus s. l.) Turanka kanadská (Conyza canadensis)
Expanzivní druhy rostlin na území JmK Jak bylo řečeno výše, není možné problematiku rostlinných invazí, zúžit pouze na nepůvodní druhy rostlin. Podobné chování vykazují i některé původní druhy rostlin. I v tomto případě dochází k zvyšování počtu lokalit výskytu a ploch porostů. V souvislosti s tím samozřejmě dochází ke změnám ve složení rostlinných společenstev ve prospěch expanzivního druhu. Tento stav je podmíněn především změnami v obhospodařování pozemků a eutrofizací krajiny v důsledku depozic dusíku. Jako příklad je možné uvést: ·
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) je naše významná expanzivní dřevina. Expanze jasanu začala na přelomu 19. a 20. století. K expanzi dochází na stanovištích s dostatkem živin. Na Moravě se jedná především o oblast Moravského krasu, Pálavy a lužních lesů.
·
na určitých stanovištích, zejména neudržovaných pozemcích může docházet k expanzím některých pionýrských dřevin a keřů. K tomu dochází především na méně produkčních zemědělských půdách. V nebezpečí jsou ovšem i různá stepní lada, xerotermní trávníky a podobná, z hlediska ochrany přírody cenná stanoviště. K takovým druhům patří např. bříza bělokorá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol osika (Populus tremula), různé vrby (Salix sp.), růže šípková (Rosa canina) a hlohy (Crataegus sp.).
·
na různých stanovištích, jako jsou například paseky, křoviny, neudržované travinné porosty, dochází k expanzi třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.47
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
·
v posledních několika desetiletích dochází v travinných společenstvech k expanzi ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius), který je kompetičně zdatnější. Předpokládá se, že příčinou tohoto stavu je zvýšená depozice dusíku z atmosféry.
·
pokud jsou neudržované pozemky vlhké nebo podmáčené expandují na ně jiné druhy, než v předchozím případě. Jedná se především o rákos obecný (Phragmites communis), chrastici rákosovitou (Phalaroides arundinacea), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), pcháče (Cirsium sp.) a třtinu šedavou (Calamagrostis canescens).
Likvidace invazních a expanzivních druhů rostlin Pro úspěšnou likvidaci jakéhokoliv druhu je nezbytně nutné poznat jeho biologii. Bez těchto znalostí nemůže být řeč o úspěšném opatření, ale spíše o plýtvání prostředky a silami. Ovšem ani samotná znalost biologických vlastností druhu nepostačuje. Je potřebné zohlednit i jeho chování v rámci fytocenózy. Příkladem nutnosti této znalosti je například netýkavka žlaznatá. I přes to, že na některých lokalitách se vyskytuje již téměř jedno století, nijak významně se dané fytocenózy nezměnily (kromě toho, že do nich přibyl tento druh). Naproti tomu například borovice vejmutovka zásadně mění fytocenózy, do nichž invaduje. To znamená, že v první řadě je nutné zasahovat proti druhům, které zásadně mění složení fytocenóz a neplýtvat silami a penězi na boj s druhy bez vlivu na původní fytocenózy. Dalším důležitým faktem je celkový společenský kontext. Mnoho rostlinných invazí souvisí s obhospodařováním pozemků. Na mnoha lokalitách, kde se přestalo s běžným obhospodařováním, se rychle rozšířily invazní druhy. Bezpochyby je možné, provést jejich efektivní likvidaci. Ovšem bez pravidelného obhospodařování se bude jednat jen o mrhání finančními prostředky a prací. Lokalita bude následně opět úspěšně osídlena invazním druhem, ať už stejným nebo jiným. Jakýkoliv zásah musí být dobře promyšlený a uvážený, musí být vybrán správný postup. Je nezbytné opustit představu, že invazní druh musí být zlikvidován okamžitě. V případě některých druhů to může přinést více škody než užitku. Jako příklad může posloužit likvidace akátu. Ten je považován za nepřítele stepí a xerotermních trávníků. Takže se provede jeho smýcení, pařezy se natřou herbicidem, klest se na místě spálí. Výsledek, rychlá mineralizace humusu a ruderalizace plochy. Místo krásné stepi jsou zde kopřivy, mnohdy i třtiny. Ale invazní druh je na lokalitě zlikvidován. Pro ilustraci nevhodných postupů ještě jeden příklad (Sádlo, Pyšek 2004 s. 143): „Velká kočičina je, co už po několik desetiletí provádějí jakési síly, hlavně snad dobrovolné organizace, pro takzvanou ochranu přírody v blízkém okolí Prahy. Tam je potřeba udržovat někdejší stepní pastviny a vřesoviště před náletovými křovinami. A tak se buď vyhubí všechno včetně druhů vzácných (skalník celokrajný – Cotoneaster integerrimus), anebo se hezky vysekají druhy neexpanzivní (třeba hloh, který se vegetativně nešíří a kácet ho je relativně příjemno), kdežto druhy schopné se zmladit (trnka) se jen potrápí a vyprovokují k zesílenému bujení. A jasany, dokonce invazní jasan zimnář (Fraxinus ornus), se ponechají, aby opadem bohatým na živiny dál ničily trávníky. Stromy, to jsou přece plíce velkoměsta, he?“ Jak bylo naznačeno výše, není boj s invazními druhy rostlin věcí jednoduchou. Vyžaduje zvážení všech souvislostí, vyhodnocení stávajících znalostí a poznatků a je k němu zapotřebí rozumu (viz Sádlo, Pyšek 2004). Metodiky nám v tomto boji mnoho nepomohou a rozhodně --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.48
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
za nás problém nevyřeší (metodika mozek nenahradí). Vlastní metody boje jsou pak obecně známé a běžně používané. Můžeme je rozdělit na mechanické, chemické a u nás minimálně používané biologické. Při většině zásahů proti invazním druhů se mechanické a chemické způsoby likvidace kombinují. K mechanickým způsobům patří vytrhávání, kosení, mýcení apod., něco je možné provádět za pomoci nářadí a strojů, něco jen ručně. Tyto způsoby jsou značně náročné na práci. Při chemické likvidace se používají různé herbicidy. Sortiment herbicidů je velmi široký a neustále se mění. V současnosti se nejvíce používá Roundup. Použití herbicidů je účinné, na druhou stranu s sebou přináší určitá rizika. Většina jich nepůsobí selektivně, takže je zde riziko likvidace i dalších (třeba i vzácných) druhů. Navíc jsou do ekosystému vnášeny nežádoucí chemické látky. Biologické způsoby likvidace spočívají ve využití biologické kontroly výskytu druhu za pomoci jeho přirozených nepřátel. Tento způsob boje je využíván především ve světě. I přes vysoké vstupní náklady je nejúčinnější a ve výsledku i nejlevnější. Největšího efektu je ve většině případů dosaženo při kombinaci několika způsobů likvidace. Z výše uvedeného vyplývá, že se u nás kombinuje mechanická likvidace s následným chemickým ošetřením plochy. Pro dosažení požadovaného efektu jsou tyto zásahy prováděny několik let po sobě. Faktem je, že bez následného obhospodařování plochy se jedná o neúčelně využité finanční a lidské zdroje. Invaze se bude znovu opakovat. Po úspěšné likvidaci invazního druhu musí bezpodmínečně následovat vhodný management, který zabrání recidivě.
6.4.4. INVAZNÍ A EXPANZIVNÍ DRUHY ŽIVOČICHŮ Úvod U živočichů je oproti flóře situace poměrně složitější. Neexistuje žádný přehled nepůvodních druhů, ze kterého by bylo možné vyjít. Je to dáno především systematickou šíří a počty druhů. Každý zoolog se specializuje pouze na určitou skupinu živočichů (např. ornitologové, batrachologové apod.) a není tudíž nikdo schopen obsáhnout tuto problematiku u fauny jako celku. Dalším závažným problémem je dostupnost dat, ze kterých by bylo možné vyjít. Z invazních druhů živočichů je obvykle věnována pozornost „nechtěným“ invazním druhům, tj. takovým, které někomu nějak vadí. Invaze ostatních druhů zůstávají mimo zájem, resp. o nich vědí jen specialisté na danou skupinu živočichů. Navíc dochází k určitým cyklům. Období s růstem populace a šířením druhu se střídá s obdobím klesajícího počtu jedinců. V období, kdy je početnost na vzestupu se většinou objevují tlaky na jeho potlačení. Tyto tendence jsou dány především škodami, ať už faktickými nebo domnělými, které druh způsobuje. Invazní druhy živočichů Savci Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.49
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Norek americký (Lutreola vison): Původně omezený na farmový chov se vyskytl v přírodě jen ojediněle. V 90. letech 20. stol. byly zřejmě velké počty z rušených farem vypuštěny do přírody a norci se rozšířili po většině území. Problém není zatím podrobněji zhodnocen, jsou však známy konflikty se zájmy myslivosti i ochrany přírody. Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides): Původem dálně východní druh se u nás vyskytuje od 50. let 20. stol. ve zvyšující se, ovšem dosud na jednotlivá individua omezené početnosti. Vzhledem k dravosti a všežravosti dochází ke konfliktům především s myslivostí. Regulace odstřelem patrně zatím dostačuje. Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus): Tento Severoamerický druh byl u nás vysazen na počátku 20. století (1905) a následně se rozšířil. V současné době je ondatra rozšířena po celém území ČR, zejména v nižších a středních polohách v rákosinami zarostlých březích. Další druhy: I když se do Jihomoravského kraje ojediněle zatoulají další druhy, u nichž jsou známy konflikty s hospodářstvím nebo s člověkem (los, medvěd, rys), nevznikly nebo neudržely (rys) se tu trvalé populace. Původně avizovaná možnost šíření mývala z Rakouska, která by mohla mít z více hledisek nepříjemné důsledky, se neuskutečnila.
Ptáci Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. Bažant obecný (Phasianus colchicus): Významný, dávno zdomácnělý druh, který pochází z východní Evropy a Asie. Do Evropy je dovážen již od středověku, u nás je chován již od 14. stol. Až do 19. stol. byl na našem území chován pouze v bažantnicích. Jedinci unikající z bažantnic do volné přírody vytvářeli volně žijící populace. Počet volně žijících jedinců se výrazně zvýšil po zrušení šlechtických bažantnic v druhé polovině 19. stol. K prudkému nárůstu stavů volně žijících jedinců došlo po druhé světové válce. Ke kulminaci stavů bažantů ve volné přírodě došlo kolem roku 1970. Po roce 1980 stavy postupně klesaly. V současné době je bažant rozšířen po celém území ČR. Kormorán velký (Phalacrocorax carbo): Po prvním zahnízdění 30 párů v roce 1982 na Střední nádrži Nové Mlýny se početnost kormoránů explozivně zvyšovala na cca 600 párů v r. 1991. Pak se početnost postupně opět snižovala, hnízdiště na nádrži Nové Mlýny zmizela a menší počty hnízdí v koloniích lužních lesů dolního Podyjí (Křivé jezero) a na Soutoku (Sekulská Morava). Pokusy o zahnízdění menších počtů nebo jednotlivých párů mimo tato místa byly krátkodobé. Problémem však se staly především velké počty nehnízdících ptáků (kormoráni hnízdí až 3. - 4. rokem života), celkové zvýšení početnosti a tím průtahu ze severnější Evropy a dříve neznámé zimování stovek ptáků. Jak početnost na hnízdištích, tak na nocovištích mimo hnízdní období je v ČR trvale sledována, konflikty se zájmy rybářství jsou trvalé a řešeny zejména povolením odstřelu tohoto původně kriticky ohroženého druhu, ze strany rybářství pak i vyplácením zástřelného. Literatura o celém problému v evropském měřítku je obsáhlá, ale reálné plošné řešení zřejmě neexistuje. Husa polní a běločelá (Anser fabalis a albifrons): Vzhledem k pouze sezónnímu charakteru výskytu (od října do dubna) nejsou klasickými invazními druhy, vzrůst jejich početnosti však je obdobou obsazení území v hnízdní době. Nápadné zvyšování začalo v zimě 1982/83 po napuštění Horní a napouštění Střední nádrže Nové Mlýny a nádrž Nové Mlýny je stálým střediskem jejich výskytu dodnes. Husy ji využívají k napájení, koupání a nocování a z ní se rozletují za pastvou na polích do ca 30 km. Menší a ne tak trvalá jsou shromaždiště --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.50
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
táhnoucích hus i na rybnících a dolní Moravě. Původní maximální jihomoravské počty do 5 000 jedinců se od zimy 1982/3 do 1994/5 zvýšily až na cca 100 000 jedinců. S povolením mimořádného odstřelu nastal pokles, od r. 2000 se koncem zimy počet opět zvýšil na cca 30 40 tisíc jedinců, které se zdržují od ledna do konce března. Každoroční problémy po zvýšení počtu začaly se zemědělci, neboť husy se pasou téměř výhradně na ozimech a hromadně na určitých místech. Druhy v Jihomoravském kraji trvale (přinejmenším již v 19. století) hnízdící, u nichž však došlo k výraznému zvýšení početnosti a rozšíření. a) Druhy, které po zvýšení početnosti se dostaly do konfliktu s některými zájmy, především mysliveckými a rybářskými. Volavka popelavá (Ardea cinerea): Rapidní zvyšování početnosti především na jižní Moravě začalo po roce 1930 a postupně se hnízdní kolonie začaly vytvářet i ve vyšších polohách. Současně se zvyšováním početnosti v dalších státech Evropy se objevují ve větším počtu na průtahu, zejména koncem léta. V posledních desetiletích - patrně v souvislosti s mírnějšími zimami - ve větším počtu i zimují. Zvyšování početnosti a šíření zřejmě souvisí s ochranou volavek, dříve trvale pronásledovaných. Evidentní je vliv vyhlášené ochrany (1929) i na zvyšování počtů výra velkého a sokola stěhovavého. Zvýšené počty výrů přetrvaly do poslední doby, zatímco stavy sokolů vlivem chemizace prostředí v 60. letech 20. stol. katastrofálně poklesly. V této době (1962) zase vyhlášení ochrany káně lesní způsobilo výrazný nárůst její početnosti.
b) Druhy „nekonfliktní“. Jak je známo především u ptáků, u některých druhů dochází na území ČR včetně Jihomoravského kraje k velkému zvýšení početnosti. Z nejnápadnějších od 30. let 20. stol. začalo zvyšování početnosti a šíření moudivláčka lužního, trvající dodnes. Naproti tomu šíření strnada zahradního, začínající již v 19. století, dosáhlo maxima koncem 50. let 20. stol. a následoval prudký pokles s téměř úplným vymizením druhu z ČR. Podobných případů je mnohem více a dají se očekávat další změny: v poslední desetiletích je to zvyšování početnosti sojky obecné a její pronikání do měst, podobně u holuba hřivnáče. V nejbližší době lze stejný proces očekávat u straky obecné (probíhá to již v kraji Vysočina a v kraji Olomouckém). V obou případech (sojka, straka) dochází nebo může dojít ke konfliktu se zájmy ochrany přírody (oba druhy jako predátoři drobného ptactva).
Druhy, jejichž usazení a vzestup početnosti vedl k některým opatřením, ale u kterých se početnost natolik ustálila nebo opět snížila, že není nutné proti nim zasahovat: Labuť velká (Cygnus olor) – u nás se vyskytuje od r. 1957, neprokázané konflikty s myslivostí a rybářstvím. Moták pochop (Circus aeruginosus) – vyskytuje se u nás od r. 1946, vztah k myslivosti jako u všech dravců. Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) – vyskytuje se u nás od r. 1943, zařazena do seznamu lovné zvěře, silný pokles od 70. let. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.51
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Druhy zatím ojedinělé, u nichž však je možné předpokládat některé konflikty Racek bělohlavý (Larus cachinnans) - u nás se objevuje od r. 1990, na hnízdišti dochází ke konfliktům s dalšími hnízdícími druhy, zejména rybákem obecným a rackem chechtavým. Krkavec velký (Corvus corax) – u nás se objevuje od 70. let 20. století, možné, ale patrně zveličené lokální konflikty s myslivostí.
Příklady dalších druhů, které se u nás rozšířily v průběhu 20. stol. (jejich rozšířením došlo ke zvýšení u nás se vyskytujících druhů, některé tyto druhy byly zařazeny mezi zvěř, takže mají význam pro myslivost): Polák chocholačka (1914), luňák hnědý (1935), břehouš černoocasý (1946), cvrčilka slavíková (1946), volavka červená (1947), sýkořice vousatá (1951), strakapoud jižní (1953), koliha velká (1954), vlha pestrá (1954), hýl rudý (1962), čečetka zimní (1967), luňák červený (1974), orel mořský (1983), racek černohlavý (1983), racek bouřní (1986), slavík modráček (1988).
Ryby Doc. RNDr. Zdeněk Adámek, CSc., Dr. Ing. Pavel Jurajda Nepůvodní druhy vodních živočichů s invazním nebo možným invazním charakterem šíření, vyskytující se na území Jihomoravského kraje nebo připadající v úvahu v blízkém časovém horizontu Střevlička východní (Pseudorasbora parva): Drobná kaprovitá ryba původem z jihovýchodní Asie, zavlečená do Evropy s importy býložravých ryb v 60. letech a od druhé poloviny 80. let je pravidelnou a hojnou součástí ichtyofauny našich vod. Jejímu expanzivnímu šíření napomáhají její cílené převozy jako potravní ryby pro dravce a používání rekreačními rybáři jako nástražní rybky na dravce. Setkáváme se s ní ve všech typech stojatých i tekoucích vod, zvláště v rybničních stokách, které jsou významným rezervoárem jejího výskytu (Adámek et al. 1996). Dorůstá velikosti okolo 10 (výjimečně 11-12) cm. U této ryby byl popsán tzv. fakultativní parazitismus, spočívající ve vykusování ploutví, případně svaloviny u poraněných ryb (Libosvárský et al. 1990). Podle dosavadních pozorování se však nejedná o běžně rozšířený jev, spíše příležitostná zjištění. V Jihomoravském kraji se vyskytuje běžně prakticky po celém území. Zdá se, že v současnosti již nemá (přes pravidelný a častý výskyt) tendenci vytvářet přemnožené populace v tekoucích vodách. Nebezpečí: Nekontrolované šíření. Potravní konkurence především plůdku původních druhů ryb. Napadání poraněných ryb. Karas stříbřitý (Carassius auratus gibelio): Za původní areál rozšíření karase stříbřitého je považována východní Asie, odkud se dovozy rozšířil i na evropský kontinent. Invazním šířením u nás se vyznačoval zvláště v 80. letech minulého století, kdy se u nás vyskytovaly takřka výlučně samičí populace. V současnosti se již pravidelně objevují v populacích i samci, což vede ke vzniku kříženců (hlavně s kaprem – rybník Nesyt 2002). Dříve (Baruš, Oliva 1995) se uplatňoval názor, že karas stříbřitý by mohl být přínosem pro obhospodařování --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.52
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
některých volných vod, zvláště znečištěných. V současnosti, kdy se kvalita povrchových vod významně zlepšila, je zřejmé, že přítomnost tohoto druhu je vysoce nežádoucí. Je potravním konkurentem pro většinu ostatních druhů, zvláště kaprovitých, jejichž populace redukuje rovněž omezováním reprodukčního úspěchu lákáním samců z třecích hejn. Současné rozšíření karasa stříbřitého na území Jihomoravského kraje lze považovat za plošné, avšak zdá se, že již nemá charakter invazního šíření. Při přemnožení dorůstá hmotnosti maximálně několika set gramů, v příznivých podmínkách a nízké početnosti až jeden kilogram i více. Nebezpečí: Druh schopný vytvářet v uzavřených stojatých vodách přemnožené populace, významně omezující prosperitu populací ostatních druhů ryb. Sumeček americký (Ictalurus nebulosus): Původním areálem rozšíření je Severní Amerika, odkud byl v 19. století dovezen do Evropy a roku 1890 také k nám. Vysazováním se rozšířil také do středního Pomoraví (Kroměříž, Napajedla, Otrokovice), kde se pravděpodobně vyskytuje dodnes. Do 80. let minulého století byl na lokalitách svého výskytu velmi hojný, v současnosti není jeho výskyt již tak početný. Při přemnožení vytváří zakrslé populace, maximální velikost nepřesahuje 1 kg. Dřívější negativní názor na jeho vliv na biocenózy volných vod není v současnosti tak kategorický, nicméně jeho výskyt není žádoucí. Vzhledem ke své potravní biologii je sumeček americký potravním konkurentem prakticky všech našich původních druhů ryb. Nebezpečí: Potravní konkurent původní ichtyofauny a hospodářsky významných druhů ryb. Škodí i požíráním jiker (Baruš, Oliva 1995). Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus): Přestože koljuška tříostná žije na rozsáhlém území při pobřeží Evropy, není považována za náš původní druh ryby. Její výskyt na území České republiky má ostrůvkovitý charakter vyvolaný vysazováním, za které jsou podle všeobecně přijímaného názoru odpovědni akvaristé. Na území Jihomoravského kraje jsou známy lokality jejího výskytu na území města Brna – tůňky, nádrže a strouhy v Holáskách a Černovicích a lesní rybníček v Soběšicích. V současnosti a pravděpodobně ani v budoucnosti není nebezpečí její invaze nijak významné, nicméně zkušenosti z okolních zemí (především Polsko) dokumentují možnost přemnožení koljušky zvláště ve stojatých vodách. Nebezpečí: Málo významné, pouze jako potravní konkurent původních druhů. Slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus): Severoamerický druh, který se k nám dostával a stále dostává jednak migrací ze slovenského úseku Dunaje, jednak dovozy pro potřeby komerčního chovu jako atraktivní ryby pro zahradní bazénky a studenovodní akvaristiku. Přes poměrně hojný výskyt ve vodách jihozápadního Slovenska je na území Jihomoravského kraje registrována jen ojediněle. Živí se vodními bezobratlými a drobnými rybami. Patří mezi krátkověké druhy bez hospodářského významu, dorůstající maximálně 25 cm. Nebezpečí: V případě přemnožení v menších vodních nádržích hrozí silná potravní konkurence s původními druhy ichtyofauny. Hlaváč Kesslerův (Neogobius kessleri): Původem ze severozápadní části povodí Černého moře (Miller 2003), poprvé registrován ve slovenském úseku Dunaje v roce 1977 Stráňaiem (1997). Expansivní druh, jehož šíření má invazní charakter, dosud nebyl na území Jihomoravského kraje zaznamenán, vzhledem k jeho početnému výskytu na řadě lokalit jihozápadního Slovenska je jeho brzký průnik do řeky Moravy a přítoků velmi reálný. Jeho potravou jsou větší vodní bezobratlí jako bentičtí korýši, larvy chrostíků a jepic, pijavky aj. a drobné ryby (Adámek nepubl.). U tohoto druhu byl zaznamenán významný sklon ke kanibalismu. Na lokalitách, na které pronikl, má silné tendence k přemnožení a redukci --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.53
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ostatních, především drobných ryb. Vzhledem ke skrytému bentickému způsobu života není ani častou kořistí predátorů. Dorůstá do 20 cm. Nebezpečí: Narušení až destrukce přirozených rybích společenstev na lokalitách hojnějšího výskytu. Hlaváč (Neogobius gymnotrachelus): Druh široce rozšířený v ponticko-kaspické oblasti pronikl Dunajem až na Slovensko (Kautman 2001) a k Vídni (Wiesner et al. 2000). Expansivní druh, avšak méně hojný než Neogobius kessleri, dosud nebyl na území Jihomoravského kraje zaznamenán, na řadě lokalit jihozápadního Slovenska je však běžný a jeho brzký průnik do řeky Moravy a přítoků je tedy reálný. Složení potravy je podobné jako u předešlého druhu, více se však uplatňují v jeho výživě měkkýši (Miller 2003). Vzhledem k bentickému způsobu života není častou kořistí predátorů. Dorůstá do 25 cm. Nebezpečí: Narušení původní ichtyofauny a malakofauny na lokalitách hojnějšího výskytu. Hlaváč říční (Neogobius fluviatilis): Druh pocházející z řek a estuárií Černého, Azovského a Kaspického moře se v sedmdesátých letech rozšířil až do Maďarska a v devadesátých letech pronikl až na Slovensko (Stráňai a Andreji 2001, Holčík et al. 2003). Dosud byl zjištěn v Dunaji až po ústí Hronu. Podobně jako Neogobius gymnotrachelus je běžný, avšak méně hojný než Neogobius kessleri. Na území Jihomoravského kraje nebyl dosud zaznamenán, přestože na řadě lokalit jihozápadního Slovenska je však běžný a jeho brzký průnik do řeky Moravy a přítoků je tedy reálný. Složení potravy je podobné jako u Neogobius gymnotrachelus, podobně i u něj se více uplatňují v jeho výživě měkkýši (Miller 2003). Vzhledem k bentickému způsobu života není častou kořistí predátorů. Dorůstá menší velikosti než ostatní druhy rodu Neogobius (méně než 20 cm). Nebezpečí: Narušení původní ichtyofauny a malakofauny na lokalitách hojnějšího výskytu. Hlaváč černoskvrný (Neogobius melanostomus): Druh široce rozšířený v ponticko-kaspické oblasti se šíří v posledních desetiletích proti proudu Dunaje, takže byl poprvé zjištěn v slovenském úseku Dunaje v srpnu 2003 Stráňaiem a Bitterem (2003), avšak v rakouském Dunaji byl zaznamenán již v roce 2000 (Wiesener et al. 2000, Anhelt et al. 2001). Stejně jako předešlé dva druhy se sice vyskytuje v Dunaji a souvisejících vodních tělesech běžně, avšak nepříliš hojně. Na území Jihomoravského kraje nebyl dosud zaznamenán, přestože na řadě lokalit jihozápadního Slovenska je běžný a jeho brzký průnik do řeky Moravy a přítoků je tedy reálný. Charakterem potravní biologie je typickým bentofágem s výraznou tendencí k moluskofágii (Miller 2003). Vzhledem k bentickému způsobu života není častou kořistí predátorů. Ve sladkých vodách dorůstá menší velikosti než v mořské či brakické – maximem je 25 cm. Nebezpečí: Narušení původní ichtyofauny a malakofauny na lokalitách hojnějšího výskytu. Vodní bezobratlí Písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum): Drobný předožábrý plž, zavlečený do Evropy pravděpodobně z Nového Zélandu. U nás je zatím znám pouze z Čech, kde se vyskytuje hojně na řadě lokalit v tekoucích i stojatých vodách. Živí se nárosty řas, rostlinami a detritem. Živorodý druh, u kterého bylo zjištěno partenogenetické rozmnožování. To je příčinou často masového výskytu až několika tisíc jedinců na m2 (Piechocki 1979). Euryhalinní plž, schopný žít ve vodě o různé koncentraci solí. Je krátkověký s délkou života 6-7 měsíců. Jeho výskyt v Jihomoravském kraji nebyl dosud zaznamenán, je však v budoucnosti reálný. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.54
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nebezpečí: Přemnožení, na drobnějších tocích konkurence pro původní malakofaunu. Škeble asijská (Sinanodonta woodian): Velký mlž podobný škebli rybniční (Anodonta cygnea) zavlečený do Evropy pravděpodobně na rybách ve formě glochidií. Hojný je v Maďarsku a Polsku - výskyt u nás zaznamenán zatím pouze na dvou lokalitách – z toho jedna v Jihomoravském kraji (odstavené rameno Dyje pod Břeclaví, Beran 1997). Druhou je údolní nádrž Kořensko (Hansa, pers. comm.). Živí se filtrací planktonu. Dosahuje až 20 cm a je odděleného pohlaví a hostiteli glochidií jsou podle Berana (1998) v našich podmínkách tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix) a pestrý (Aristichthys nobilis). Preferuje teplejší vodní prostředí zvláště pod zaústěním odpadních oteplených vod (Kraszewski 2004), kde dosahuje abundance až 60 ks.m-2 a biomasy až 25 kg.m-2. Nebezpečí: Přemnožení zvláště v jižní části území v tekoucích i stojatých vodách s měkkým substrátem. Slávička mnohotvará (Dreissena polymorpha): Drobný (do 30 mm) přisedle žijící mlž ponticko-kaspického původu, zavlečený i do jiných částí Evropy. Podle Berana (1998) je pravděpodobně původní s nehojným výskytem v širší oblasti soutoku Moravy a Dyje. V současnosti má však na řadě lokalit v této oblasti i v jiných vodách Jihomoravského kraje extrémně vysoký výskyt charakteru invaze. Podobně je tomu i na jihozápadním Slovensku. Živí se filtrací planktonu. Je odděleného pohlaví. Přes názor Berana (1998), že se jedná o zranitelný druh, vede její přemnožení na některých lokalitách Břeclavska k problémům se zarůstáním přívodních potrubí a odtokových objektů početnými koloniemi tohoto mlže. Naproti tomu její početný výskyt na štěrkopískovnách Kunovické tabule je hodnocen jako faktor přispívající ke zlepšení kvality vodního prostředí profiltrováním velkých objemů vody. Nebezpečí: Přemnožení s negativními důsledky pro provoz vodohospodářských objektů – ucpávání kanálů, případně pro rekreační využití – zraňování koupajících se osob při šlápnutí na kolonii. Rak pruhovaný (Orconectes limosus): Rak pruhovaný se na území České republiky rozšířil zřejmě již před rokem 1960 přirozenou cestou po řece Labi z Německa, kam byl neuváženě importován a rozšiřován v průběhu 20., ale již i 19. století. Dnes se tento druh raka u nás vyskytuje a masivně se šíří v řece Labi, některých jeho přítocích a dále již byl zjištěn i v řece Vltavě, kam se dostal buď přirozenou cestou nebo neodborným vysazením (Kozák 2002). Z Moravy zatím hlášen není. V sousedním Polsku je dnes dominantním druhem (Ďuriš 2000), který zcela vyhubil tamní původní druhy až na zbytkové enklávy. Jeho průnik do vnitrozemí byl provázen masovými úhyny raků říčních a bahenních (Beran 1999) v důsledku přenosu račího moru. Druhou potenciální cestou do povodí Moravy je Odra (Hajer 1994) a hydrologická síť povodí horní Visly z Polska, kde je rak pruhovaný již dominantním druhem (Ďuriš 1999). Rak pruhovaný je relativně malého vzrůstu, obvykle nepřesahující 100 mm. Živí se jak rostlinnou tak živočišnou potravou a vykazuje vysokou odolnost vůči nepříznivým hodnotám životního prostředí. Jeho výskyt na území Jihomoravského kraje nebyl dosud zaznamenán, je však velmi reálné, že se v důsledku přenosu člověkem brzy objeví i zde. Nebezpečí: Přenos račího moru. Vytlačování původních druhů raků zvláště raka říčního (Astacus astacus). Rak signální (Pacifastacus leniusculus): Rak signální k nám byl importován v roce 1980 ze Švédska za účelem produkce tržních raků a vysazen na několik lokalit i v bývalém Jihomoravském kraji (Velkomeziříčsko, Kroměřížsko), kde se vyskytuje dodnes. Postupem času byl záměrně rozšířen na více lokalit ČR. Rak signální se dnes vyskytuje v celé Evropě. Příčinou je vysazování a z chovných zařízení uniklí jedinci. Celoevropský trend je však --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.55
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
omezení rozšiřování tohoto druhu a v některých zemích (Rakousko, Německo, nově i u nás) je zakázán import a rozšiřování tohoto druhu do volných vod. Příčinou je především nebezpečí šíření račího moru (plíseň Aphanomyces astaci), jehož je tento druh přenašečem, ač sám je rezistentní. Rak signální nepříznivě ovlivňuje nové prostředí několika způsoby: je mobilnější, invazivnější, agresivnější, tolerantnější k širšímu rozmezí kvality prostředí, může se šířit rychleji, je všežravý se širším trofickým spektrem a často působí jako konkurenční druh a kanibal. Rak signální dosahuje vyšší plodnosti a dřívější pohlavní dospělosti ve srovnání s rakem říčním, vyznačuje se větší agresivitou a aktivitou. Nebezpečí: Přenos račího moru. Vytlačování původních druhů raků zvláště raka říčního (Astacus astacus). Rak červený (Procambarus clarkii): Teplomilný druh původem z Ameriky. Tento rak byl v roce 1973 dovezen do Španělska. Ač se jedná o teplomilný druh raka, je schopen přežívat a rozmnožovat se i v našich klimatických podmínkách. Jistě k tomu přispívají i několikametrové velmi rozvětvené chodby, kterými rozryje celé zavlažovací systémy či hráze rybníků. Tento druh raka již působí nemalé problémy v sousedním Německu. U nás se s ním můžeme setkat zatím jen u akvaristů, výskyt ve volné přírodě není znám. Nebezpečí: Chodby hloubené tímto rakem mohou být příčinou porušení funkce některých vodních staveb. Potenciálně i přenos račího moru a omezování původních druhů raků zvláště raka říčního (Astacus astacus).
Členovci Ing. Hana Šefrová Ph. D. Každý invazní druh samozřejmě vyvolává diskusi o jeho funkčním zapojení v ekosystémech a možných vlivech na domácí flóru a faunu. Tyto vlivy jsou mnohem větší, nápadnější a známější u invazních rostlin než živočichů. Z invazních druhů živočichů je obvykle věnována pozornost „nechtěným“ invazním druhům, tj. takovým, které někomu nějak vadí. Invaze ostatních druhů zůstávají mimo zájem, resp. o nich vědí jen specialisté na danou skupinu živočichů. Členovci na rozdíl od rostlin, obratlovců a měkkýšů po sobě zpravidla nezanechávají dlouhodobé stopy své přítomnosti (nerozložené zbytky, kostry, schránky) a proto při hodnocení jejich invazí jsme až na výjimky omezeni na velmi krátkou dobu jejich recentního studia, tj. zhruba od poloviny 19. století. Druhy, které byly známy ze střední Evropy již v té době, jsou považovány za „domácí“ a většinou lze sotva odhadnout, kdy sem pronikly. Na základě výše uvedených skutečností je možné invaze rozdělit do několika následujících skupin. 1. Přirozené invaze druhů na naše území. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o přirozený proces než o invazi v pravém slova smyslu, uvádíme jen několik příkladů. Z jihu k nám pronikly v 60. letech 20. století můry kukléřka mramorovaná (Cucullia fraudatrix) a blýskavka panenská (Eucarta virgo), v 90. letech proběhla invaze žluťáska tolicového (Colias erate) z jihovýchodu až východu, od 50. let dochází k pozvolné invazi klíněnky vojtěškové (Phyllonorycter medicaginella) z východu (v současnosti je již v Belgii a Holandsku), v první polovině 20. století osídlil většinu našeho území ze severovýchodu soumračník jitrocelový (Carterocephalus palaemon) a v současnosti jsme svědky invazí několika druhů od západu na naše území např. můr šedavky západní (Oligia fasciuncula), --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.56
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2.
3.
4.
5.
plavokřídlece západního (Mythimna sicula) a osenice západní (Noctua interjecta). Ze severní Evropy se k nám od 90. let 20. století šíří lýkožrout severský (Ips duplicatus). Známým příkladem této skupiny invazí je také pavouk křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) a v menším rozsahu v rámci našeho území i kudlanka nábožná (Mantis religiosa). V této souvislosti je nutné připomenout, že by bylo možné jmenovat příklady druhů, které naopak na různé světové strany ustupují, tj. jejich areály se zmenšují. Příčiny těchto změn mohou být u jednotlivých druhů různé a často obtížně zjistitelné. Stejně tak většinou nelze zjistit, zda by k nim došlo, kdyby ve střední Evropě člověk nehospodařil. Krátkodobé (víceleté) invaze, snad přirozené. Neliší se příliš od předcházejících s tím rozdílem, že pulzy okrajů areálů těchto druhů se odehrávají v kratších intervalech, tj. ve sledovaném stopadesátiletém období jsme byli schopni jich zachytit několik. Jinak řečeno, jde o opakované invaze a mizení některých druhů z našeho území. Opět je uvedeno jen několik příkladů. Typickým z nich je bělásek ovocný (Aporia crataegi), po jehož invazi vždy následuje několik let početného výskytu, abundance postupně klesá až druh zcela vymizí a delší dobu se u nás vůbec nevyskytuje. Poslední rozsáhlá invaze tohoto druhu na naše území byla zaregistrována v polovině 60. let 20. století, druh se zde v ohniscích udržel přes polovinu 70. let, jednotlivě zhruba do roku 1983. K další invazi došlo koncem 90. let od západu (zatím probíhá). Perleťovec červený (Argynnis pandora) opakovaně proniká na naše území v teplých periodách, naposled početněji těsně po 2. světové válce do počátku 50. let (až po střední Moravu), pak dlouho nebyl znám, znovu se objevil v posledních 4-6 letech. Můra východní (Hyssia cavernosa) k nám pronikla z jihovýchodu těsně po 2. světové válce a její invaze skončila patrně v první polovině 80. let. Dnes tento druh od nás není uváděn. Do této kategorie lze zařadit i invaze saranče stěhovavé (Locusta migratoria), ke kterým opakovaně docházelo ve střední Evropě zhruba do poloviny 19. století (jeden z mála druhů, o kterém jsou vzhledem k jeho významu údaje i ze starší minulosti). Sezónní invaze většinou teplomilných druhů. V tomto případě jde pouze o sezónní invaze dobře pohyblivých druhů, které k nám mohou lavinovitě pronikat v horkých a suchých létech. Obvykle nejsou schopny přečkat naši zimu, takže buď vůbec nedávají vznik potomstvu, nebo jejich potomci velmi rychle vymizí. Příkladem těchto invazí mohou být druhy masařek Chrysomya albiceps a Liosarcophaga aegyptica. S touto kategorií trochu souvisí tažné druhy motýlů. Tyto druhy k nám přiletují každoročně v různých počtech z jihu a podle možnosti se na podzim k jihu vracejí (nebo při náhlém příchodu podzimního chladného počasí hynou). Zde tedy již nejde o invaze, i když početnost jednotlivých tažných druhů se v jednotlivých letech nebo delších obdobích liší. V současné době početně přiletují např. babočka bodláková a admirál (Vanessa cardui a atalanta), můra šedavka bavlníková (Heliothis armigera), málo početní jsou např. lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) a černopáska černobýlová (Protoschinia scutosa). Invaze následující po záměrném vysazení druhů pocházejících z jiných částí světa. Příkladu těchto invazí, které se týkají členovců, bychom z našeho území našli velmi málo. Mohou to být např. druhy, které byly vysazeny jako přirození regulátoři dříve zavlečených škůdců a následně došlo k různě rozsáhlým invazím, např. původem severoamerický mšicovník vlnatkový (Aphelinus mali) vysazený v Evropě kolem roku 1920. Invaze následující po náhodném zavlečení druhu. Potenciální invazní druhy této kategorie se šíří po svém zavlečení do nové oblasti. Jestliže pocházejí z klimaticky podobných oblastí, v našem případě zejména ze Severní Ameriky nebo Východní Asie, může dojít u nás (nebo obecně v Evropě) k jejich lavinovitému šíření. Druhy zavlečené z jiných částí světa se sice mohou projevovat negativně např. jako skladištní nebo skleníkoví škůdci, ale svým šířením jsou omezeni na vytápěné prostory (skleníky, sklady,
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.57
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
obydlí). V tabulce 4.2. samostatné přílohy je pro informaci uveden přehled důležitých druhů, které se šíří synantropně, tj. mnohé z nich se projevují jako skladištní škůdci, škůdci potravin v domácnostech nebo škůdci skleníkových a pokojových rostlin, ale venkovní společenstva nemohou ovlivnit. Ve sloupci o původu těchto druhů je velmi často otazník. Zavlečení těchto druhů je totiž často značně starého data, mnohé jsou dnes rozšířeny téměř kosmopolitně a jejich původ není znám. V tabulce 4.3. samostatné přílohy jsou druhy, které se po svém zavlečení v Evropě různě rychle šířily nebo šíří. Většina z nich je vázána na introdukované rostliny nebo kulturní plodiny (ovocné dřeviny, polní plodiny aj.) a přirozená společenstva nemohou jakkoli ovlivnit (lze soudit podle potravní vazby). Jen některé z nich pronikají i do polopřirozených až přirozených biocenóz např. ostnohřbetka ovocná (Stictocephala bisonia), vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), klíněnka lipová (Phyllonorycter issikii) a korovnice kavkazská (Adelges nordmannianae), ale s výjimkou posledního druhu ani v těchto případech nebylo zaznamenáno jejich zásadnější působení, ani se do budoucna s jejich výraznějšími vlivy nedá počítat. 6. Invaze druhů z nepříliš vzdálených oblastí bez předchozího zavlečení, ale teprve po antropogenním vytvoření předpokladů. Invaze těchto druhů souvisejí někdy s antropogenními změnami v krajině, ale nejčastěji s předchozím antropogenním šířením hostitelské rostliny daného druhu např. okrasné dřeviny. Druhy této kategorie jsou uvedeny v tabulce 4.4. samostatné přílohy. Tyto druhy jsou často vázány na svoji hostitelskou rostlinu nebo skupinu příbuzných druhů rostlin, které více nebo méně ovlivňují, mohou být jejich škůdci, ale na ostatní rostliny a celá společenstva obvykle nemají vliv. Budeme-li vycházet z uvedeného členění, pak za skutečně invazní druhy členovců budeme považovat ty, které spadají do 4, 5 a 6 skupiny. Z výše uvedeného popisu a tabulek je navíc patrné, že se jedná především o druhy, které jsou významné z hospodářského hlediska – škůdce. Veškerá opatření proti těmto invazním druhům tak souvisí s jejich potlačením v rámci hospodářské činnosti v zemědělství, příp. lesnictví. Vzhledem k nedostatku informací, nelze vyloučit existenci dalších invazních druhů z této skupiny živočichů. Na druhou stranu je možné z absence informací usoudit na skutečnost, že pro životní prostředí nepředstavují žádné nebezpečí. Poznámka k tabulkám Data uvedená v tabulkách ve sloupci Evropa a ČR znamenají rok první registrace druhu v daném území, v žádném případě ne vždycky počátek invaze. Jestli se datum shoduje s počátkem invaze, už záleží na tom, jak je daná skupina sledovaná, jestli je nějak významná apod. Např. u motýlů a bejlomorek tomu tak obvykle je, naopak u mnoha stejnokřídlých a brouků mohlo zjištění druh následovat desítky let i celé století po invazi. V mnoha případech, zejména u hmyzích skupin, kterým není nebo nebyla věnována větší pozornost, nelze údaje o prvním výskytu ani dohledat.
Expanzivní druhy živočichů Savci Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. Bobr evropský (Castor fiber): Dávno vyhubený, od 70. let 20. stol. se začal jednotlivě objevovat na jižní Moravě z introdukované populace na Dunaji v Rakousku, později i z populace introdukované v Litovelském Pomoraví. Bobr se rychle rozmnožil a jeho početnost zejména v dolním Pomoraví a Podyjí se silně zvýšila na stovky jedinců. Porážení stromů v okolí toků vede k lokálním konfliktům zejména s lesním, ale i vodním --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.58
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
hospodářstvím a sadařstvím. Existuje i literatura jak o šíření, tak významu a škodách s návrhy na řešení. Určité výkyvy početnosti populací jsou běžné i u všech druhů hlodavců. V určitých cyklech tak dochází k expanzivnímu chování.
Členovci Ing. Hana Šefrová Ph. D. Stejně jako u ostatních druhů organismů dochází i u členovců ke kolísání početnosti jedinců v populaci. U některých druhů pak může docházet k expanzi na další lokality. Takové šíření je významné zejména u druhů, které způsobují škody. Jako příklad může sloužit např. bekyně (Lymantria sp.), obaleč dubový (Totrix viridana) a lýkožrout smrkový (Ips typographus).
Likvidace invazních a expanzivních druhů živočichů Stejně jako u rostlin, i u živočichů platí, že úspěšný boj proti invazi, příp. expanzi není možný bez znalostí biologie daného druhu a jeho vazeb v ekosystému. Prosté snižování početního stavu populace invazního, resp. expanzivního druhu by bylo pouze odstraňováním následků a nikoli odstraňováním příčin. U živočichů je navíc situace mnohem komplikovanější než u rostlin. Návrh účinných opatření je odvislý od konkrétního druhu. Některé druhy je možné úspěšně omezovat odstřelem (větší savce, ptáky), u jiných budou zásahy a prevence mnohem komplikovanější (vodní fauna, členovci). Potřebná opatření tak bude potřeba navrhovat ve spolupráci se specialisty na jednotlivé skupiny živočichů. Navíc to budou právě oni, kdo jediný bude schopen upozornit na nastupující invazi, příp. vznikající problémy. Z toho důvodu ani není možné, dát obecný návod, či metodický postup likvidace invazních druhů živočichů. Nejzávažnější problémy, zejména hospodářské, jsou způsobeny především invazemi členovců. Při invazích (přemnožení) těchto druhů dochází k velkým hospodářským škodám. Je však nutné říci, že opatření na jejich eliminaci se týkají především lesnictví a zemědělství a jen okrajově ochrany přírody. V těchto případech se vždy používá chemických přípravků a to se všemi riziky s tím spojenými. Určité možnosti skýtají biologické metody boje, ale ty se v praxi prosazují prozatím okrajově.
6.4.5. ŠÍŘENÍ DRUHŮ A JEHO MAPOVÁNÍ Systematické mapování výskytu invazních druhů rostlin se v současné době neprovádí. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlé území, bylo by systematické mapování časově a finančně velmi náročné. Výskyt některých invazních druhů je mapován v rámci různých grantů a výzkumných úkolů. Jsou například představy o šíření některých invazních druhů rostlin podél vybraných vodních toků (většinou jejich částí). Výskyt některých invazních druhů je zobrazen pomocí fytokartogramů. V těchto kartogramech je zobrazena hranice ČR a souřadnicová sít (čtyřúhelníky o straně 10,4 x 11,6 km). V kartogramu je pak označen „čtverec“, ve kterém se druh vyskytuje. Kartogramy tak slouží pouze pro hrubou orientaci výskytu druhu v rámci ČR. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.59
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co se týče mapování rozšíření živočichů a směru jejich šíření je situace obdobná jako u rostlin. Pro zpracování průběhu šíření jednotlivých druhů živočichů není dostatek podkladů, navíc šíření probíhá většinou velmi rychle. Území ČR je většinou druhem osídleno během několika let. U většiny druhů existují stejně konstruované kartogramy jako u rostlin. I v tomto případě se však jedná o vyjádření rozšíření druhu na území ČR. Určitým řešením by do budoucna mohlo být vymapování vhodného prostředí pro důležité invazní druhy (zejména pro druhy s úzkou ekologickou valencí) by mohlo ukázat na území obsazené a (vhodné) území (dosud) neobsazené. Sledování těchto lokalit by mohlo poskytnout představu o šíření daného druhu a nutnosti opatření. Prognózování šíření jednotlivých druhů je poměrně komplikované, je odvislé nejen od konkrétního druhu, ale i od mnoha dalších, někdy těžko predikovatelných faktorů. Uveďme si několik příkladů. U ondatry po jejím vypuštění ve středních Čechách v roce 1905 byla průměrná rychlost šíření 5-6 km/rok, u jiných obratlovců to může být i víc než 100 km. Netýkavka malokvětá se u nás začala šířit na konci 19. století. Na konci 20. století byla rozšířena na celém území ČR, přičemž k jejímu rozšíření přispěl velkou měrou člověk. Naproti tomu rychlost šíření celíků (i bez asistence člověka) je odhadována na 700 – 900 km2/rok. U živočichů závisí rychlost invaze na aktivní nebo pasivní pohyblivosti jedinců daného druhu. Například u motýlů bylo zjištěno, že u druhů s hmotností jedinců do 30 mg hraje rozhodující roli pasivní anemochorní transport a rychlost šíření není závislá na hmotnosti a letových schopnostech. U druhů s hmotností nad 30 mg závisí rychlost invaze na letových schopnostech a může být velmi rozdílná u jednotlivých druhů. U rostlin bude obdobný, avšak opačný, vztah platit pro hmotnost semen a jejich přizpůsobení na anemochorní šíření. Invaze neprobíhá po celou dobu stejně rychle, zpočátku je pomalá a její rychlost a rozsah se postupně zvětšují. Se zhoršujícími se podmínkami pro daný druh se invaze zpomaluje a po dosažení ekologických limitů se zastavuje.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.60
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.4.6. LITERATURA Adámek, Z.; Navrátil S.; Palíková M.; Siddiqui M.A.: Střevlička východní (Pseudorasbora parva): biologie nepůvodního druhu v podmínkách České republiky. In: Flašhans M. (red.): Sborník vědeckých prací k 75.výročí založení VÚRH, Vodňany 1996:141-150. Anhelt, H.; Duchkowits, M.; Scattolin, G.; Zweimüller, J.; Weisenbacher, A.: [Neogobius melanostomus (Kessler, 1857) (Teleostei: Gobiidae) round goby in Austria], Őstereichs Fischerei 2001 54: 262–266 (in German). Bartoš, J.; Verner, P. H.: Ochrana proti skladištním škůdcům a chorobám, Praha, SZN 1979 Baruš, V.; Oliva, O.: Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) (2), Praha, Academia 1995 Baudyš, E.: Hospodářská fytopathologie, díl II. Hubení škůdců živočišných, Brno 1935 Beran, L.: First record of Sinanodonta woodiana (Mollusca; Bivalvia) in the Czech Republic. Acta Soc.Zool.Bohem., 1997 61:1-2. Beran, L.: Konec raků v Pšovce ? Sosna (CHKO Kokořínsko), 1999 1:25. Beran, L.: Vodní měkkýši ČR, Metodika ČSOP č.17, 1998 Buchar, J.: Zoogeografie, Praha, SPN 1983 Ďuriš, Z.: On the distribution of the introduced crayfish Orconectes limosus in Poland, Freshwater Crayfish, 1999 12:830-834. Ďuriš, Z.: Porównanie ogólnej sytuacji raków w Czechach i w Polsce, moźliwości wspólpracy astakologów obu krajów. In: Mastyński, J.; Andrzejewski, W. (red.): Aktualny stan raków w Polsce. I. Sympozjum astakologów, Poznań 2000 s. 29-30. Čapek, M.; Pikula, J.: Nový škůdce smrku v ČR makadlovka Coleotechnites piceaella (Kearfott) (Lepidoptera, Gelechiidae) ze Severní Ameriky. Rostlinolékař, 1999(1):26-27 Dlabola, J. (ed.): Check-list of Czechoslovak Insects I. Praha, Národní Muzeum, 1977 Foltýn, J.; Danko, J.; Čača, Z.; Bartoš, J. (eds.): Ochrana rostlin, Praha, SZN 1965 Hajer, J.: Expanze raků druhu Cambarus affinis Say ve vodách České republiky, Fauna Bohemiae septentrionalis, 1994 19:123-128. Holčík, J.; Stráňai, I.; Andreji, J.: Further advance of Neogobius fluviatilis (Pallas 1814) (Pisces, Gobiidae) upstream of the Danube, Biológia Bratislava 2003 58 (5):967-973. Hrdý, I.; Krampl, F.; Kuldová, J.; Marek, J.; Šimko, K.,: Mapování obaleče východního (Cydia molesta) feromonovými lapáky, Ochrana Rostlin, 1979 15(52):259-269 Hudec, K. (ed.): Fauna ČR - Ptáci I. - III. díl, Praha, Academia 1977 - 1994 Jančařík, V.; Liška, J.: Některé příčiny změn výskytu škodlivých organismů, Lesnické práce, 2003 (1):29-31 Jelínek, J.: Check-list of Czechoslovak Insects IV. Folia Heyrovskyana, Praha, 1993 Kautman, J.: The first occurrence of Neogobius gymnotrachelus in the Slovak Danube, Folia Zool., 2001 50:79–80. Kočárek, P.; Holuša, J.; Vidlička, L.: Check-list of Blattaria, Mantodea, Orthoptera and Dermaptera of the Czech and Slovak Republics. Articulata, 1999 14(2):177-184 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.61
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kozák, P.: Biologie raka signálního (Pacifastacus leniusculus) a možnosti jeho chovu v ČR, Dizertační práce JU České Budějovice 2002 Kraszewski, A.: Struktura i funkcjonowanie populacji malźy chińskich Anodonta woodiana Hrdý, I.; Krampl, F.: Faunistic records from Czechoslovakia. Lepidoptera, Cydia molesta (Busck). Acta Entomol. Bohemoslov., 74 (1977):286 Kudela, M.: Atlas lesního hmyzu. Škůdci na jehličnanech, Praha, SZN 1970 Kůdela, V.; Kocourek, M. a kol.,: Seznam škodlivých organismů rostlin, Praha, Agrospoj 2002 Laštůvka, Z. (ed.),: Seznam motýlů České a Slovenské republiky (Checklist of Lepidoptera of the Czech and Slovak Republics) (Insecta, Lepidoptera), Brno, Konvoj 1998 Laštůvka, Z.; Liška, J.; Vávra, J.; Elsner, V.; Laštůvka, A.; Marek, J.; Dufek, T.; Dvořák, M.; Kopeček, F.; Petrů, M.; Skyva, J.; Vítek, P.: Faunistic records from the Czech Republic – 18, Klapalekiana (1994) 30: 197-206 Lauterer, P.: Citrus Flatid Planthopper – Metcalfa pruinosa (Hemiptera: Flatidae), a New Pest of Ornamental Horticulture in the Czech Republic, Plant Prot. Sci., 2002 38(4): 145-148 Lauterer, P.; Zacha, V.: Ostnohřbetka Stictocephala bisonia jako škůdce ovocných stromů na jižním Slovensku, Ochrana rostlin, 1984 20(1): 39-45 Libosvárský, J.; Baruš, V.; Štěrba, O.: Facultative parasitism of Pseudorasbora parva (Pisces), Fol. Zool., 1990 39(4):355-360. Lusk, S.; Hanel, L.: Druhová diverzita ichtyofauny České republiky, In: Sborník „Biodiverzita ichtyofauny ČR I.:5-15, Brno, ÚBO AV ČR 1996 Marek, J.; Laštůvka, A.; Vávra, J.: Faunistic records from Czechoslovakia. Acta Entomol. Bohemoslov., 1991 88:217-222 Martiško, J. a kol.: Hnízdní rozšíření ptáků - Jihomoravský region, Část 1. Nepěvci, Brno, Moravské zemské muzeum a ZO ČSOP Pálava 1994 Martiško, J. a kol.: Hnízdní rozšíření ptáků - Jihomoravský region, Část 2. Pěvci, Brno, Moravské zemské muzeum a ZO ČSOP Pálava 1997 Mikátová, B.; Vlašín, M.: Ochrana obojživelníků, Brno, Ekocentrum 1998 Mikátová, B.; Vlašín, M.; Zavadil, V. (ed.): Atlas rozšíření plazů v České republice, Praha, AOPaK ČR 2001 Moravec, J. (ed.): Atlas rozšíření obojživelníků v České republice, Praha, Národní muzeum Praha 1994 Novák, V.; Hudec, K. (ed.): Vlastivěda moravská - Živá příroda, Brno, Muzejní a vlastivědná společnost 1997 Miller, F.: Zemědělská entomologie, Praha, ČSAV 1956 Miller, P. J.: The Freshwater Fishes of Europe. Mugilidae, Atherinidae, Atherinopsidae, Bleniidae, Odontobutidae, Gobiidae 1. Aula-Verlag Wiebelsheim 2003 Novák, I.; Liška, J. (ed.): Katalog motýlů (Lepidoptera) Čech (Katalog der Falter Böhmens). Klapalekiana, 1997 33 (Suppl.):1-159 Pelikán, J.: Nově importovaný škůdce skleníkových rostlin, třásněnka západní, Frankliniella occidentalis (Pergande, 1895), Ochrana rostlin 1989 25(4):271-278 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.62
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pelikán, J.: Truběnka fíkusová (Gynaikothrips ficorum Marchal, 1908) ve sklenících v Československu, Ochrana rostlin 1991 27(3-4):287-291 Piechocki, A.: Mieczaki (Mollusca), slimaki (Gastropoda), PAN Warszawa, 1979 Povolný, D.; Zacha, V.: Blastotere thujella Packard – nový škůdce thují v ČSSR, Ochrana rostlin 1990 26:67-71 Pyšek, P.; Sádlo, J.: Zelení cizinci a nové krajiny 1 – Zavlečené rostliny, sklízíme co jsme zaseli?, Vesmír 83 (2004):35-40 Pyšek, P.; Sádlo, J.: Zelení cizinci a nové krajiny 2 – Zavlečené rostliny, jak je to u nás doma, Vesmír 83 (2004):80-85 Pyšek, P.; Sádlo, J.: Zelení cizinci a nové krajiny 3 – S vlky výt: alternativa boje proti zavlečeným druhům rostlin, Vesmír 83 (2004):140-145 Pyšek, P.; Sádlo, J.: Zelení cizinci a nové krajiny 4 – Zelení cizinci přicházejí; Hříky, hry a dramata, Vesmír 83 (2004):200-206 Pyšek, P.; Tichý, L. (ed.): Rostlinné invaze, Brno, Rezekvítek 2001 Pyšek, P.; Sádlo, J.; Mandák, B.: Catalogue of alien plants of the Czech Republic, Preslia 74 (2002):97–186 Skuhravý, V.; Skuhravá, M.: Bejlomorky lesních stromů a keřů, Písek, Matice lesnická 1998 Slabý, V.; Šedivý, J.; Neubauer, Š.; Bumerl, M.; Svatoň, J.; Blattný, C.: K výzkumu mandelinky bramborové, Ochrana rostlin 1950 23(3): 230-234 Spitzer, K.: K výskytu motýlů v jihovýchodních Čechách, Čas. Čs. Společ. Entomol. 1960 37:91-92 Stráňai, I., 1997: [Neogobius kessleri in the Danube], Poľovníctvo a rybárstvo 1997 49 (8):33 Starý, P.: Life-cycle and further evidence of distribution of the russian wheat aphid, Diuraphis noxia (Mordv.) in the Czech Republic, Ochrana rostlin 1996 32(1):27- 31 Starý, P.; Havelka, J.: Mšice Macrosiphum albifrons, nový škůdce vlčího bobu (Lupinus spp.) v Československu, Ochrana rostlin 1990 26(1):53-58 Stejskal, V.; Kučerová, Z.: Reesa vespulae (Col., Dermestidae) a new pest in seed stores in the Czech Republic, Ochrana rostlin 1996 32(2):97-101 Stiova, L.: Příspěvek k výskytu žluťáska Colias erate Esp. (Lepidoptera, Pieridae) na území ČSFR, Čas. Slez. Muz. Opava (A) 1991 40: 45-51 Stráňai, I.; Andreji, J.: [Monkey goby – (till now) last invasive gobiid species], Poľovníctvo a rybárstvo, 2001 53 (11):44–45 Stráňai, I.; Bitter, P.: [Round goby (fourth in order of Neogobius genus) in the our waters], Poľovníctvo a rybárstvo 2003 55(10):52 Šedivý, J.,: Check-list of Czechoslovak Insects III (Hymenoptera), Praha, Národní Muzeum 1989 Šefrová, H.: Výskyt klíněnky hlohyňové (Phyllonorycter leucographellus) v České republice (The occurrence of Phyllonorycter leucographellus in the Czech Republic), Plant Prot. Sci. 1998 34:112-113
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.63
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Šefrová, H.: On larval morphology, biology and distribution of Phyllonorycter leucographellus (Zeller) (Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun. 1999 47(3): 57-63 Šefrová, H.; Laštůvka, A.; Petrů, M.: Faunistic records from the Czech republic. Lepidoptera: Gracillariidae, Klapalekiana 2000 36:326 Šefrová, H.; Skuhravý, V.: The larval morphology of Cameraria ohridella Deschka & Dimić compared with the genus Phyllonorycter Hübner (Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun. 2000 48(4):23-30 Šefrová, H.: Phyllonorycter platani (Staudinger) – a review of its dispersal history in Europe (Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun. 2001 49(5):71-75 Šefrová, H.; Laštůvka, Z.: Dispersal of the horse-chestnut leafminer, Cameraria ohridella Deschka & Dimić, 1986, in Europe: its course, ways and causes (Lepidoptera: Gracillariidae), Ent. Ztschr. Frankfurt 2001 111:194-198 Šefrová, H.: Phyllonorycter robiniella (Clemens, 1859) – egg, larva, bionomics and its spread in Europe (Lepidoptera, Gracillariidae). Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., 2002 50(3):7-12 Šefrová, H.: Phyllonorycter issikii (Kumata, 1963) – bionomics, ecological impact and spread in Europe (Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun. 2002 50(3):99-104 Šefrová, H.: Phyllonorycter medicaginella (Gerasimov, 1930) – larval morphology, bionomics and spread in Europe (Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., 2002 50(3):85-90 Šefrová, H.; Laštůvka Z.: Ausbreitung der Rosskastanien-Miniermotte Cameraria ohridella in Europa. Gredleriana 2002 2:351 Šefrová, H.: Invasions of Lithocolletinae species in Europe – causes, kinds, limits and ecological impact (Lepidoptera, Gracillariidae), (Bratislava), Ekológia 2003 22:132142. Štys, P.; Hrdý, I.: Nový zavlečený škůdce evropských platanů – síťnatka Corythuca ciliate (Heteroptera, Tingidae), Ochrana rostlin 1985 21(2):112 Vahala, O.; Bezděk, J.: The First Record of Diabrotica virgifera virgifera (Coleoptera: Chrysomelidae) from the Czech Republic. Plant Prot. Sci. 2002 38(3):114 Vávra, J.: Nezvaní hmyzí přistěhovalci v našich parcích, Živa 1999 47(2):80-82 Vlčková, H.: Napomyza gymnostoma – škodca cibulovin v Slovenskej republike, Ochrana rostlin 1995 31(1):63-68 Wiesner, C.; Spolwind, R.; Waidbacher, H.; Guttman, S.; Doblinger, A.: [The first record of black spotted goby Neogobius melanostomus (Pallas, 1814) in Austria], Őstereichs Fischerei 2000 53:330–331 Zimmermann, F.: Mol azalkový (Gracilaria azaleella Brants), Ochrana rostlin 1924 4:90-92 (Lea, 1834) w systemie podgrzanych jezior Konińskich, Autoreferát 2004 Zákon o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících přepisů č. 326/2004 Sb., In: Sbírka zákonů - částka 106 (2004) Vyhláška o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů č. 330/2004 Sb., In: Sbírka zákonů - částka 106 (2004) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.64
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.5. VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY Zodpovědný řešitel tématu: RNDr. Jiří Kocián, AGERIS, s.r.o.
6.5.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Krajina je jednou ze dvou základních kategorií, která je chráněna prostřednictvím zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Je tedy logické, že ochrana krajiny v různé míře prostupuje celým tímto zákonem. Důležité je např. hned ustanovení § 2 odst. 1 zákona, ve kterém se praví: „Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.“ Poněkud blíže se pak zákon věnuje ochraně krajinného rázu, kterým je podle § 12 odst. 1 zákona zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti a který je chráněn před poškozováním a ničením. Pro analýzu využívání krajiny se stalo základem zhodnocení aktuálního stavu krajiny z nejrůznějších hledisek - z hlediska celkového charakteru krajiny, z hlediska přístupnosti a prostupnosti krajiny, střetů zájmů ochrany krajiny s jinými zájmy atd. Využito bylo také údajů ze souběžně zpracovávané územní prognózy Jihomoravského kraje, zachycující hlavní rozvojové tendence. Pro lepší přehled o charakteru krajiny a způsobech jejího využití byly do koncepce začleněny nejnovější příklady členění území Jihomoravského kraje podle zastoupených typů krajin a podle kvality přírodního prostředí.
6.5.2. ŘEŠENÍ Celkový charakter krajiny Krajina území Jihomoravského kraje patří na území našeho státu ke krajinám relativně pestřejším (heterogenním), což je způsobeno především danými přírodními podmínkami a z nich vyplývající proměnlivou strukturou využití. Z hlediska přírodních podmínek je hlavní složkou ovlivňující charakter krajiny reliéf území. Nejméně členité, rovinaté nebo jen málo zvlněné partie se nacházejí v územích patřících do jihomoravských úvalů (Dyjsko-svratecký úval, Dolnomoravský úval), v jižní části kraje. Odtud směrem do navazujících pahorkatin a vrchovin se vertikální i horizontální členitost krajiny podstatně zvyšuje. K nejčlenitějším partiím území pak patří především hluboká údolí řek v okrajových částech Českomoravské a Drahanské vrchoviny – od jihozápadu postupně zejm. údolí Dyje, Rokytné, Jihlavy, Oslavy, Svratky a Svitavy. Výraznými krajinnými dominantami jsou okrajové partie vrchovin vystupujících z výrazně ploššího reliéfu navazujících pahorkatin (např. okrajový svah Drahanské vrchoviny) a také např. relativně izolované vyvýšeniny či skupiny vyvýšenin (např. Pálava či Výhon). Skutečný i percentuálně vyjádřený podíl jednotlivých způsobů využití na území kraje a jeho jednotlivých okresů udávají tabulky 2.3. a 2.4. Především z porovnání relativních podílů jednotlivých způsobů využití vyplývají velké rozdíly mezi různými částmi kraje, reprezentovaných zde jednotlivými okresy. Nejvyšší podíl lesů má okres Blansko (téměř 44 % --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.65
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
rozlohy), zatímco nejméně lesnatý je okres Břeclav (cca 16 % rozlohy). V případě zemědělské půdy (pomineme-li specifické území města Brna) je tomu pochopitelně naopak – největší podíl zemědělské půdy má okres Břeclav (v součtu jednotlivých druhů využití (cca 68 % rozlohy), nejmenší podíl okres Blansko (cca 47 % rozlohy). Ve vztahu k reliéfu (k nadmořské výšce a členitosti) lze vysledovat ve způsobech využití především následující závislosti: ·
v rovinatých a málo zvlněných územích (jihomoravských úvalů, ale též např. Vyškovské brány či jiných plochých pahorkatin) výrazně dominuje zemědělské využití s vysokým procentem zornění a většinou i s významným podílem vinic a intenzivních sadů; výskyt větších lesních celků v těchto územích je vázán v drtivé většině jednak na údolní nivy velkých řek (Morava, Dyje, Svratka, Jihlava), jednak na oblasti vátých či terasových štěrkopísků (např. Dúbrava u Hodonína),
·
v členitých územích buď převažují souvislé lesní komplexy (např. většina Drahanské vrchoviny či Bobravské vrchoviny) nebo pestrá struktura využití s relativně vyrovnaným zastoupením lesních celků a zemědělské půdy s výrazným podílem trvalých travních porostů a zatravněných extenzivních sadů.
Na základě uvedených i dalších základních charakteristik je možno krajinu Jihomoravského kraje členit do různých jednotek. Dva z nejnovějších příkladů členění území Jihomoravského kraje obsahují následující dvě subkapitoly.
Typologie krajiny území Jihomoravského kraje (podle Doc. Ing. arch. Jiřího Löwa – upraveno, kráceno) Megatypy, makrotypy, mezotypy Doc. Ing. arch. Jiří Löw vychází při svém členění krajiny Jihomoravského kraje z evropské typizace krajin na krajinné megatypy. Podle této typizace leží kraj ve dvou krajinných megatypech: ·
v megatypu 11 – semibosage (polootevřená zemědělská krajina), k němuž patří relativně výše položené partie kraje v jeho severní, severozápadní, západní a okrajově i východní části (celkem cca 33,8 % území kraje),
·
v megatypu 17 – central collective openfields (otevřená krajina středoevropských scelených polí), k němuž patří větší část území kraje (celkem cca 66,2 %) – jižní, centrální a většina východní části.
Megatyp č. 11 je v kraji tvořen čtyřmi makrotypy: ·
CZ 11.1 – středověké sídelní krajiny hercynica (cca 30,2 % území kraje)
·
CZ 11.2 – středověké sídelní krajiny carpatica (cca 1,6 % území kraje)
·
CZ 11.3 – pozdně středověké sídelní krajiny (cca 1,6 % území kraje)
·
CZ 11.5 – novověké sídelní krajiny carpatica (cca 0,3 % území kraje)
Z uvedeného je zřejmé, že více rozšířen je pouze první z uvedených čtyř makrotypů. Megatyp č.17 je v kraji tvořen pouze jedním makrotypem: ·
CZ 17.2 – pravěké sídelní krajiny pannonica
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.66
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V rámci dalšího členění krajin JmK na mezotypy je pro členění použita kombinace na ose les – pole. Z této osy je vyňato 6 zvláštních krajinných mezotypů, které jsou výjimečné geologickou stavbou a procesy v ní probíhajícími. Těmto podmínkám odpovídá výjimečné utváření georeliéfu, půd a ekosystémů. Posledním mezotypem jsou urbanizované krajiny, které lidské stavby prakticky zcela přetvořily. Na území JMK se nacházejí tyto mezotypy: V makrotypu CZ17.2 – pravěké sídelní krajiny pannonica: ·
17.2.1. – polní krajiny
·
17.2.2. – lesopolní krajiny
·
17.2.3. – lesní krajiny
·
17.2.4. – krajiny zaříznutých údolí
·
17.2.7. – krajiny vápencových bradel
·
17.2.8. – krajiny vátých písků
·
17.2.9. – krajiny říčních niv
·
17.2.10. – urbanizované krajiny
V makrotypu CZ.11.1 – středověké sídelní krajiny hercynica: ·
11.1.1. – polní krajiny
·
11.1.2. – lesopolní krajiny
·
11.1.3. – lesní krajiny
·
11.1.4. – krajiny zaříznutých údolí
·
11.1.5. – lesní krajiny krasu
·
11.1.6. – polní krajiny krasu
·
11.1.10. – urbanizované krajiny
V makrotypu CZ 11.2 – středověké sídelní krajiny carpatica: ·
11.2.2. – lesopolní krajiny
·
11.2.3. – lesní krajiny V makrotypu CZ 11.3 – pozdně středověké sídelní krajiny:
·
11.3.2. – lesopolní krajiny
·
11.3.4. – krajiny zaříznutých údolí
V makrotypu CZ 11.5 – novověké sídelní krajiny carpatica: ·
11.5.3. – lesní krajiny
Celkem je tedy v Jihomoravském kraji vymezeno 20 mezotypů krajin. Jejich rozložení na území kraje je patrné z mapové přílohy 6.7. Stručný popis jednotlivých mezotypů je uveden v následujícím textu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.67
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Základní charakteristiky mezotypů krajiny JMK: CZ 17.2.1. – polní pravěké sídelní krajiny pannonica: Mezotyp je nejrozšířenějším v kraji (46,69 % území) a je soustředěn především v téměř celém okrese Břeclav a z poloviny i v okresech Znojmo, Hodonín a Vyškov. Nevyskytuje se pouze v okrese Blansko. Představuje nejúrodnější zemědělské oblasti celé ČR. CZ 17.2.2. – lesopolní pravěké sídelní krajiny pannonica: Mezotyp je rozšířen jen velmi málo (0,55 % území kraje) a tvoří jej údolí Bobravy a nejvyšší vrcholky Hustopečské pahorkatiny u Boleradic. CZ 17.2.3. – lesní pravěké sídelní krajiny pannonica: Je zastoupen na území kraje 4,73 %. Tvoří jej čtyři lesní území - Bobravská vrchovina západně od Brna, lesní obory na Pálavě, masiv Ždánického lesa a Litenčických vrchů. Jde převážně o listnaté lesy CZ 17.2.4. – zaříznutých údolí pravěké sídelní krajiny pannonica: Jde o výjimečný typ krajiny omezený pouze na údolí Jihlavy u Ivančic. Tvoří pouhých 0,17 % území. Svahy údolí jsou zalesněny. CZ 17.2.7. – vápencových bradel pravěké sídelní krajiny pannonica: Tento typ je omezen pouze na vápencová bradla Pavlovských vrchů. Ač zabírá pouhé 0,17 % území kraje, tvoří zásadní krajinnou dominantu 1/3 jeho území! Jde o typicky bezlesou krajinu xerotermofilních společenstev (CHKO Pálava). CZ 17.2.8. – vátých písků pravěké sídelní krajiny pannonica: Tento rozsáhlejší typ krajin (2,24 % území kraje) je tvořen specifickým půdotvorným prostředím eolických písků, které po středověkém odlesnění původních doubrav tvořilo specifické polopouštní prostředí, až v 19. století druhotně zalesněné převážně bory. Je nivou Moravy rozděleno na dvě části - Boří les u Valtic a Dúbravu u Hodonína. Větší plochy jsou v sousedním Slovensku. CZ 17.2.9. – říčních niv pravěké sídelní krajiny pannonica: Jeden z nejvýznamnějších typů krajin jižní Moravy, tvořený širokými nivami řek Moravy, Dyje, Svratky, Jihlavy, částečně i Jevišovky a Cézavy. Zabírá v porovnání s celou ČR abnormálně velký podíl (6,1 % území kraje). Jde o geomorfologicky vysoce aktivní území, formované přirozenou dynamikou průtoků řek, hydrologicky spojité. Tvoří nejvýznamnější přírodní transportní systémy jak hydrologické, tak i biotické (úplná fluviální dynamická sukcesní série nivních biotopů). Jde o parkovou krajinu, typickou střídáním výnosných lužních lesů a luk, protkaných sítí meandrujících toků, slepých ramen a mokřadů. Lesy jsou v drtivé většině listnaté. Většina luk je po provedených regulacích řek zorněna. CZ 17.2.10 – urbanizované pravěké sídelní krajiny pannonica: Nejrozsáhlejší typ urbanizovaných krajin (92 % všech urbanizovaných krajin), tvořící 5,53 % území kraje. Patří k němu především celá Brněnská aglomerace se satelitními městy (Rosice, Oslavany, Zbýšov, Ivančice, D. Kounice, Hrušovany, Židlochovice, Rajhrad, Slavkov a Rousínov), dále Znojmo a města na hlavních urbanizovaných osách - v Pomoravské ose Břeclav, Hodonín, Strážnice a Veselí n. M., na Vyškovské ose Vyškov a Ivanovice na H. a na rozvojové, urbanizační ose Pálavské Pohořelice a Pasohlávky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.68
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CZ 11.1.1. – polní středověké sídelní krajiny hercynica: Vzácnější, i když v Jihomoravském kraji relativně více zastoupený typ krajin (3,36 % území), omezený na oblasti Boskovicka (severní část boskovické brázdy), Olešnicka na okrese Blansko a oblast Běhařovic na Znojemsku. Jde o polní krajiny pahorkatin. Výskyt je dán relativně lepšími klimatickými podmínkami. CZ 11.1.2. – lesopolní středověké sídelní krajiny hercynica: Jde obecně o rozsáhlejší typ středověkých krajin hercynica (zabírá až 35 % území státu), v Jihomoravském kraji však pouze 8,47 % rozlohy. S typem CZ.11.1.3. tvoří velkoplošnou mozaiku především v okresech Blansko (od Velkých Opatovic po Lomnici a Kuřim), Znojmo (Jevišovicko, Blížkovicko, Šumensko, Vratěnínsko a Petřínsko) a Brno-venkov (Deblínsko, Zbýšovsko). Jde o oblasti ze zemědělského hlediska na hranici výnosnosti, lesní hospodářství je tvořeno především smrkovými monokulturami. CZ 11.1.3. – lesní středověké sídelní krajiny hercynica: Nejrozšířenější typ středověkých krajin hercynica v Jihomoravském kraji (13,95 % území). Tvoří je především velké lesní masivy Drahanské vysočiny s Blanenskem a Sýkoří. Další lesní krajiny tvoří typickou velkoplošnou mozaiku v Bítešské a Jevišovické vrchovině. Lesy jsou tvořeny především smrkovými monokulturami. CZ 11.1.4. – zaříznutých údolí středověké sídelní krajiny hercynica: Mezotyp je typickou součástí hercynica. Na území Jihomoravského kraje je tvořen hlubokými zaříznutými údolími řek Svitavy, Svratky, Oslavy, Jihlavy a především Dyje (Národní park). Tvoří 2,54 % území kraje. Svahy údolí jsou zalesněny. Údolí (většinou však mimo území kraje) tvoří preferované trasy železnic a silnic nižší třídy. CZ 11.1.5. – lesní krasové středověké sídelní krajiny hercynica: Vzácný typ krajin v jižní části Moravského krasu. Z hlediska přírodního jedno z nejvýznamnějších území kraje, ač zabírá pouze 0,92 % jeho území. Je součástí CHKO. CZ 11.1.6. – polní krasové středověké sídelní krajiny hercynica: Má obdobné postavení jako předchozí. Polní krajina se závrty, prořezávaná hlubokými údolími. Zabírá 0,62 % území kraje. CZ 11.1.10. – urbanizované středověké sídelní krajiny hercynica: Málo rozsáhlý typ urbanizovaných krajin (pouze 0,39 % území kraje). Tvoří jej města Posvitavské urbanizované osy (Adamov, Blansko, Boskovice a Letovice). CZ 11.2.2. – lesopolní středověké sídelní krajiny carpatica: Významný karpatský typ krajiny, který však na území Jihomoravského kraje zasahuje zcela okrajově - jeho hlavní rozšíření je ve Zlínském a Moravskoslezském kraji, především však na Slovensku. V Jihomoravském kraji má rozlohu 1,30 % území. Tvoří výraznou etnografickou oblast Horňácka s mozaikou velkoplošných luk, polí a listnatých lesů. CZ 11.2.3. – lesní středověké sídelní krajiny carpatica: V Jihomoravském kraji okrajový typ karpatských krajin (0,33 % území).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.69
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CZ 11.3.2. – lesopolní pozdně středověké sídelní krajiny: Okrajová oblast Jihomoravského kraje, tvořená výběžky Hornosvratecké vrchoviny severně od Letovic. Mozaika jehličnatých lesů a polí s malou úrodností. Typ tvoří 1,37 % území kraje, na západ však tvoří souvislý významný pás území, určující starou zemskou hranici Čech a Moravy. CZ 11.3.4. – zaříznutých údolí pozdně středověké sídelní krajiny: Na území kraje je tvořen hlubokým zaříznutým údolím Svratky s Hodonínkou. Tvoří 0,24 % jeho území. Svahy údolí jsou zalesněny. CZ 11.5.3. – lesní novověké sídelní krajiny carpatica: Další, v Karpatech významný, v Jihomoravském kraji však okrajový typ (pouze 0,33 % území) krajin, tvořených lesními masivy hřebenů Bílých Karpat.
Regionalizace území Jihomoravského kraje podle kvality přírodního prostředí Základní údaje V roce 2003 byl pro účely územní prognózy Jihomoravského kraje zpracována regionalizace jeho území podle stávající kvality přírodního prostředí. Cílem této regionalizace bylo především vymezení typů území s relativně stejnými aktuálními přírodními podmínkami pro rozvoj socioekonomických aktivit (bydlení, výrobní plochy, dopravní infrastruktura, rekreace atd.). Základními zohledněnými faktory při vymezování jednotek byly: ·
vertikální i horizontální členitost reliéfu,
·
aktuální způsob využití krajiny v hrubém měřítku (zalesněná území x odlesněná území).
Dalšími pomocnými faktory byly především: ·
porovnání zastoupení velkoplošných a maloplošných krajinných struktur,
·
stávající legislativní ochrana území z hlediska přírody a krajiny.
Na základě postupného vymezování individuálních jednotek a jejich vzájemného porovnávání bylo nakonec zvoleno členění území do následujících pěti typů oblastí podle kvality přírodního prostředí: ·
I. typ - oblasti s mimořádně vysokou kvalitou přírodního prostředí
·
II. typ - oblasti s vysokou kvalitou přírodního prostředí
·
III. typ - oblasti s proměnlivou kvalitou přírodního prostředí
·
IV. typ - oblasti se sníženou kvalitou přírodního prostředí
·
V. typ - oblasti s nízkou kvalitou přírodního prostředí
Velikost jednotek zařazených do jednotlivých typů se pohybuje převážně v řádu desítek až stovek km2, v dílčích případech v některých zvláště složitých územích pak někdy i v řádu --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.70
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
jednotek km2. Rozložení těchto jednotek na území kraje je patrné z mapové přílohy 6.8. Popis jednotlivých typů je uveden v následujícím textu.
Obecný popis jednotlivých typů a míry jejich využitelnosti pro socioekonomické aktivity I. typ - oblasti s mimořádně vysokou kvalitou přírodního prostředí Mimořádně cenná území, většinou s dostatečně zabezpečenou legislativní ochranou. Obecně jde o menší plochy s výrazně členitým reliéfem (často s výchozy skalního podloží), podmiňujícím relativně velmi nízkou hospodářskou využitelnost. Ve stávajícím využití převažují přírodě blízké až přirozené lesy a přírodě blízká bylinná společenstva. Této charakteristice odpovídají Pustý a Suchý žleb a Josefovské údolí v Moravském krasu, údolí Oslavy na pomezí s krajem Vysočina, údolí Dyje mezi Vranovem a Znojmem, masív Děvína na Palavě a některá území v CHKO Bílé Karpaty. Výjimkou ohledně členitosti reliéfu je rovinatá oblast společné říční nivy při soutoku Moravy a Dyje. Celkově tyto oblasti zaujímají pouze 6,7 % rozlohy kraje. Jde o území, kde prvořadým cílem je zachování kvalitního přírodního prostředí. Z toho vyplývají zásadní omezení pro potenciální rozvoj. Území je nutno považovat za zcela nedotknutelná nevratnými lidskými zásahy. Ze socioekonomických aktivit jsou tato území významněji využitelná pouze pro rekreaci, a to pro ty její formy, které nezpůsobují rušivé zásahy do přírodního prostředí (zejm. regulovaná pěší turistika a cykloturistika). II. typ - oblasti s vysokou kvalitou přírodního prostředí Převážně větší lesní celky až ucelené lesní komplexy, v jednotlivých případech významněji doplněné navazujícími souvislejšími plochami bylinných společenstev. Obvykle se plochy tohoto typu nacházejí v relativně členitém reliéfu, v některých případech však jsou zastoupena i území plochá až rovinatá (oblasti vátých písků a dochovaných říčních niv Moravy a Dyje). Rozhodující pro zařazení do této kategorie je především celistvost území z hlediska sledovaných přírodních hodnot (zejm. lesních celků, v říčních nivách pak také lučních porostů a dochovaných původních říčních ramen). Skutečná ekologická hodnota může přitom být dosti různorodá. Celkově tyto oblasti zaujímají 26,7 % rozlohy kraje. Jde o území, kde hlavním cílem je zachování kvalitního přírodního prostředí. Z toho vyplývají zásadní omezení pro potenciální rozvoj. Území je nutno celkově považovat za nedotknutelná nevratnými lidskými zásahy, s dílčími výjimkami liniových či bodových staveb zásadního významu. Při rozhodování o umístění těchto staveb je pak třeba přihlížet jak k aktuální přírodní hodnotě potenciálně dotčených částí území, tak i k míře narušení celistvosti příslušných území. Značný význam mají tyto oblasti pro rekreaci, a to pro ty její formy, které nezpůsobují rušivé zásahy do přírodního prostředí (zejm. pěší turistika a cykloturistika). III. typ - oblasti s proměnlivou kvalitou přírodního prostředí Specifický typ zahrnující z hlediska využití značně heterogenní území s vysokým zastoupením maloplošných krajinných struktur (drobných lesíků, remízků, lad i zemědělsky obhospodařovaných pozemků). Pestrost využití je většinou podmíněna relativně členitým reliéfem, nezřídka s velkým podílem exponovaných poloh (prudkých svahů, výchozů skalního podloží apod.). Maloplošné krajinné struktury zde mají značný krajinotvorný význam a často jsou cenné i jako ekologicky stabilizační prvky. Celkově tyto oblasti zaujímají 20 % rozlohy kraje. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.71
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hlavním cílem je zachování heterogenní struktury využití – tzv. harmonické kulturní krajiny. Území jsou v zásadě využitelná pro rozvoj různých socioekonomických aktivit, nutný je ovšem individuální přístup s hledáním co nejmenší míry zásahů do celkové struktury území a do jeho přírodně cennějších částí. Velice omezeně jsou tato území využitelná pro plošně rozsáhlejší zásahy. IV. typ - oblasti se sníženou kvalitou přírodního prostředí Převážně zemědělsky využívaná území s výraznou převahou velkoplošně obhospodařovaných ploch, místně doplněných maloplošnými krajinnými strukturami (zejm. drobnými zemědělsky obhospodařovanými pozemky, vzácněji i lesíky, remízky a lady). Z hlediska reliéfu jde o území celkově nepříliš členitá, s dílčími členitějšími partiemi (na něž jsou často vázány maloplošné struktury). Maloplošné krajinné struktury zde mají značný krajinotvorný význam a v některých případech jsou cenné i jako ekologicky stabilizační prvky. Celkově jde o plošně nejrozšířenější typ oblastí na území kraje - zaujímá 33,3 % jeho rozlohy. V těchto územích vyžadují zásadní ochranu všechny dochované dílčí přírodní hodnoty, reprezentované v prvé řadě ekologicky cennými lokalitami v rámci maloplošných struktur a v druhé řadě významnějšími souvislými celky maloplošných struktur. Vzhledem ke stávajícímu narušení přírodního prostředí je třeba rovněž počítat alespoň s minimální nutnou renaturalizací území. Při splnění těchto podmínek jsou území tohoto typu využitelná pro rozvoj nejrůznějších socioekonomických aktivit. V. typ - oblasti s nízkou kvalitou přírodního prostředí Intenzivně zemědělsky využívaná plochá území s výraznou převahou velkoplošně obhospodařovaných ploch a rozsáhlá urbanizovaná území se zcela nepatrným podílem maloplošných krajinných struktur s vyšší aktuální přírodní hodnotou. Celkově tyto oblasti zaujímají 13,3 % rozlohy kraje. Území tohoto typu jsou obecně využitelná pro rozvoj nejrůznějších socioekonomických aktivit. Vzhledem ke stávajícímu narušení přírodního prostředí je třeba počítat alespoň s minimální nutnou renaturalizací území.
Přístupnost a prostupnost krajiny Jedním z hlavních negativních důsledků minulých i současných způsobů využití krajiny je v naší republice obecně podstatné snížení její přístupnosti a prostupnosti. Abychom mohli toto konstatování poněkud rozvést, je potřeba krajinu Jihomoravského kraje rozčlenit alespoň do tří základních typů: ·
krajina urbanizovaná
·
krajina odlesněná, avšak (v současnosti) neurbanizovaná (pro zjednodušení krajina zemědělská)
·
krajina zalesněná (neboli lesní)
Krajinou urbanizovanou rozumíme v tomto případě zastavěná území sídel. Jde o typ krajiny, který je hlavním středem zájmu člověka, neboť v ní (až na nečetné výjimky) všichni žijeme a trávíme většinu svého času. Logickým důsledkem pak je, že máme značný zájem na dostatečné přístupnosti a prostupnosti takové krajiny, což zajišťuje hustá síť nejrůznějších přístupových a prostupujících komunikací. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.72
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přesto však lze i v urbanizované krajině najít místa hůře či vyloženě špatně přístupná a prostupná. To zjistíme, podíváme-li se na urbanizovanou krajinu např. z pohledu vodních toků. V dřívějších dobách, kdy byly záplavy běžnou součástí naší krajiny, byl vodním tokům obvykle ponechán volný prostor i v zastavěných územích sídel (jejichž zástavba se držela až na výjimky mimo pravidelně zaplavovaná území). S postupem času však zdokonalující se protipovodňová opatření a značná atraktivita údolních niv pro zástavbu (zpočátku zejména průmyslových provozů) způsobily, že se prostor pro průchod vodních toků zastavěnými územími sídel stále zužoval. Konečným důsledkem tohoto procesu je v dnešní době skutečnost, že vodní toky ve většině případů procházejí zastavěnými územími sídel v regulovaném nebo dokonce zaklenutém korytě, ke kterém se často velmi těsně přimykají domy či ploty zahrad, výrobních areálů apod. Pokud se vrátíme k člověku jako takovému, pro toho z uvedeného plyne, že často vodní toky nevnímá jako organickou součást urbanizovaného prostředí a že nezřídka je pro něho na jejich březích urbanizované území neprostupné. Krajinou zemědělskou je myšlena v tomto případě tzv. volná (čili neurbanizovaná) krajina, která není souvisle zalesněna. Pro zjednodušení jsou jako součást této krajiny brány i izolované remízy, těžební prostory apod. S existencí zemědělské krajiny je spojena celá řada ekologických (a jiných) problémů, přičemž problém její špatné přístupnosti a hlavně prostupnosti je vcelku obecně nepříliš známý a vnímaný. Faktem však je, že při současném velkoplošném obhospodařování zemědělské půdy je prostupnost zemědělské krajiny obecně na velice nízké úrovni, navíc obvykle klesající se vzdáleností od nejbližšího sídla. Na první pohled možná překvapující je skutečnost, že ani po zániku socialistického zemědělství se situace nijak podstatně nezlepšila, ba spíše naopak. Velkovýrobně hospodařící zemědělci v podstatě ke své činnosti síť historických polních cest nepotřebují. Pokud se chtějí dostat na pozemky, sjíždějí na ně obvykle přímo ze stabilizovaných zpevněných komunikací – tedy buď přímo ze silnic nebo ze zpevněných účelových komunikací (polních cest), jejichž síť je ovšem ve srovnání s historickou cestní sítí většinou několikanásobně nižší. Jelikož jejich vztah k půdě není většinou podpořen vlastnickými vztahy, dál se už pohybují obvykle mimo cestní síť, přímo po poli či louce. Určitým východiskem z této situace mohou v současnosti být snad jenom komplexní pozemkové úpravy, jejichž prostřednictvím je možno síť stabilizovaných účelových komunikací v zemědělské krajině zahustit. Možná by bylo vhodné hledat i nějaký účinný legislativní nástroj, který by znemožnil orat či nechat pustnout katastrálně existující cesty. Otázkou by ovšem zůstal způsob zajištění údržby (a tudíž i využitelnosti) těchto cest. Krajinou lesní je myšlena v tomto případě souvisle zalesněná krajina. I tato krajina trpí sníženou přístupností a prostupností. Hlavní důvod snížené přístupnosti je zmíněn v odstavcích věnujících se zemědělské krajině, neboť většina lesů je přístupná především nebo výhradně přes tuto krajinu. Prostupnost lesní krajiny úzce souvisí s jejím rekreačním využitím. Zatímco lesní celky navazující bezprostředně na sídla (zejména na sídla městského typu) a rozsáhlejší rekreační areály a intenzivně využívané ke krátkodobé rekreaci bývají obvykle protkané sítí různých cest a steziček, odlehlejší lesní celky mívají obvykle s prostupností problém. Důvodem je jednak zarůstání nevyužívaných lesních cest, jednak různé těžební zbytky ponechávané v lesních porostech. Zde by bylo třeba především účinně zajistit povinnost vlastníků či v lese hospodařících subjektů zajišťovat průchodnost lesních cest a odstraňování těžebních zbytků (pokud jejich ponechávání není v souladu se zájmy ochrany přírody a krajiny).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.73
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ochrana krajinného rázu Ochrana krajinného rázu patří k velmi obtížně uchopitelným problematikám obsaženým v zákoně č. 114/1992 Sb. Zpočátku byla ustanovení o ochraně krajinného rázu využívána zřídka, postupem času však vyvstala potřeba jejich významnějšího využití pro zájmy ochrany přírody a krajiny. Z tohoto popudu pak vznikla celá řada metodik hodnocení krajinného rázu, na kterých se podílela řada vědeckých kapacit i odborníků hájících zájmy ochrany přírody a krajiny v praxi. Všechny tyto metodiky jsou však zatížené problémem značné vágnosti dikce § 12 odst. 1 zákona. Z uvedeného vyplývá, že způsoby praktické ochrany krajinného rázu ve velké míře závisí na pohledu a zkušenosti příslušných pracovníků orgánů ochrany přírody, což rozhodně není situace dobrá. Pokud tedy má stát zájem na praktické ochraně krajinného rázu, měl by legislativně přesně specifikovat, co si pod pojmem „ochrana krajinného rázu“ konkrétně představuje.
Významné střety zájmů Problematikou střetů zájmů hlavních sledovaných rozvojových aktivit na území Jihomoravského kraje a zájmů ochrany přírody a krajiny (resp. šíře pojatých zájmů ochrany životního prostředí) se podrobně zabývá souběžně zpracovávaná územní prognóza Jihomoravského kraje a dokumentace posouzení vlivů územní prognózy na životní prostředí. Jelikož v době zpracování analytické části Koncepce nebyly výstupy prognózy a posouzení jejich vlivů známy, lze se omezit pouze na jejich obecné zhodnocení a na některé nejznámější konkrétní příklady. Obecně největší potenciální střety zájmů na území kraje souvisí s plánovaným rozvojem dopravní infrastruktury – a to především dálniční sítě, vysokorychlostních železničních tratí (VRT) a průplavu Dunaj – Odra – Labe. Aktuálně největší riziko pro přírodu a krajinu Jihomoravského kraje znamenají znovuvzkříšené stále zřetelnější úvahy o realizaci průplavu, který by nenávratně zničil dosud velmi cennou lužní krajinu Dolního Pomoraví. Rizika spojená s rozvojem dálniční sítě i VRT se zatím zdají být z větší míry řešitelná, i když např. plánované rozšíření dálnice D 1 mezi Kývalkou a Rohlenkou bude určitě znamenat zásah do některých ekologicky cenných lokalit (zejm. lesních porostů v blízkosti Kývalky). V této souvislosti lze zmínit výrazné bariérové působení stávajícího tělesa dálnice D 1, při jejíž stavbě v 70. a 80. letech minulého století nebyly zájmy ochrany přírody a krajiny prakticky vůbec zohledněny. Modernizace uvedeného úseku by se tudíž mohla stát i příležitostí k odstranění některých z hlavních bariérových míst. K dalším oblastem, kde dochází ke střetům zájmů se zájmy ochrany přírody a krajiny patří např. dobývání nerostných surovin, intenzivní rekreační využívání území (zejm. chatové osady), výstavby obřích obchodních či výrobních komplexů (např. ve společné nivě řek Svratky a Svitavy na jižním okraji Brna) aj. V těchto případech však jde především o střety existující, vzniklé v blízké či vzdálenější minulosti, kdy zájmy ochrany přírody a krajiny byly převálcovány jinými různorodými zájmy. Tyto příklady ukazují na potřebu minimálně zrovnoprávnění zájmů ochrany přírody a krajiny s ostatními zájmy v území, a to nejen pro přírodu a krajinu samotnou, ale také proto, že příroda je nezbytnou součástí životního prostředí každého člověka, a to i toho, který proti ní bojuje.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.74
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.5.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Löw, J.: Typizace krajin Jihomoravského kraje, rukopis, Brno, 2004 Posouzení územní prognózy Jihomoravského kraje na životní prostředí - dílčí výstupy, Investprojekt NNC, LÖW & spol., s.r.o., Brno, 2004 Územní prognóza Jihomoravského kraje – dílčí výstupy, UAD studio s.r.o., Atelier ERA, AGERIS s.r.o., Brno, 2003 – 2004 Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů - částka 28 (1992)
6.5.4. ZÁVĚRY Krajina území Jihomoravského kraje patří na území našeho státu ke krajinám relativně pestřejším (heterogenním), což je způsobeno především danými přírodními podmínkami a z nich vyplývající proměnlivou strukturou využití. Na základě zvolených charakteristik je možno krajinu Jihomoravského kraje členit do různých jednotek. V Koncepci jsou uvedené dva příklady členění území Jihomoravského kraje z poslední doby - členění Doc. Ing. arch. Jiřího Löwa do krajinných megatypů, makrotypů a mezotypů, vycházející z evropské typizace krajin, a členění podle kvality přírodního prostředí, účelově zpracované pro potřeby územní prognózy Jihomoravského kraje. Z hlediska přístupnosti a prostupnosti lze rozlišit v zásadě velmi dobře prostupnou urbanizovanou krajinou, špatně prostupnou zemědělskou krajinu a různě prostupnou krajinu lesní. Ochrana krajinného rázu ve velké míře závisí na pohledu a zkušenosti příslušných pracovníků orgánů ochrany přírody. Je tedy třeba ochranu krajinného rázu legislativně podstatně přesněji specifikovat. Na území kraje se nacházejí různé lokality stávajících i potenciálních střetů zájmů ochrany přírody a krajiny s jinými zájmy. Aktuálně nejvýznamnějším potenciálním střetem je plánovaný průplav Dunaj – Odra – Labe, který by nenávratně zničil dosud velmi cennou lužní krajinu Dolního Pomoraví.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.75
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.6. NAUČNÉ STEZKY Zodpovědný řešitel tématu: Ing. Boleslav Jelínek, AGERIS, s.r.o.
6.6.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Naučné stezky vznikaly v minulosti jako zvláštní typ turistických cest, které (jak už název napovídá) měly vzdělávací a naučný charakter. Většinou byly vybudovány jako okruh zajímavým místem a poskytovaly informace především o daném území, jeho flóře a fauně, ochraně přírody apod. V současnosti vznikají s výrazně širším záběrem, příp. tematicky zaměřené naučné stezky, zejména vinařské. Naučné stezky v průběhu doby postupně vznikaly a zanikaly. V minulosti, ani v současnosti však nebyl vytvořen žádný ucelený přehled, což je důsledkem skutečnosti, že naučné stezky měly a mají různé zřizovatele (OkÚ, MěÚ, různé spolky a organizace) Tématikou naučných stezek se zabývá řada publikací, které se snažily přinést alespoň základní informace o naučných stezkách. Vesměs se však jednalo pouze o výběr a nikoli o ucelený přehled. Tento neutěšený stav se rozhodla řešit nevládní organizace Šternberkovo přírodovědné muzeum. Postupně shromažďuje údaje o naučných stezkách, které především prostřednictvím webových stránek (www.stezka.cz) zpřístupňuje široké veřejnosti. Takto získané informace postupně ověřuje v terénu a na základě těchto zjištění provádí aktualizaci přehledu na internetu. Tento přehled byl výchozím a základním informačním zdrojem údajů o naučných stezkách na území Jihomoravského kraje. Další informace byly získávány od zřizovatelů naučných stezek, obecních úřadů a krajského úřadu Jihomoravského kraje. Naučné stezky jsou postupně zobrazovány i v turistických mapách, např. v edici Klubu českých turistů.
6.6.2. ŘEŠENÍ Na základě výše zmíněných podkladů byl vytvořen následující seznam naučných stezek na území Jihomoravského kraje. Do tohoto přehledu jsou zahrnuty pouze ty naučné stezky, které mají nějaký vztah k ochraně přírody a krajiny. Není tedy možné ho považovat za úplný přehled naučných stezek na území JmK.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.76
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Okres Blansko Naučná stezka Járy Cimrmana Přesto, že je tato naučná stezka věnována významné postavě Járy Cimrmana a jeho dílům, je na místě ji zde zmínit. Trasa naučné stezky je totiž vedena kolem několika zvláště chráněných území, v nichž jsou chráněna původní lesní společenstva a pastvinná lada. Stezka prochází i kolem zajímavého geomorfologického útvaru – balvanového proudu. začátek
náměstí v Lomnici u Tišnova
konec
Sýkořská myslivna u obce Osiky
délka
10 km
počet zastávek
8
zaměření typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
2,5 - 3 hod
značení průvodce doba návštěvy mapa
mapa Naučné stezky Járy Cimrmana, vydal Klub přátel Járy Cimrmana v Brně v roce 2000.
správce stezky okres
Brno - venkov
pověřená obec
Tišnov
NP, CHKO, PP
Přírodní park Svratecká hornatina
internetové stránky
Naučná stezka Jedovnické rybníky - Rudické propadání Naučná stezka je situována do údolí Jedovnického potoka. Prochází kolem rybníků, které Jedovnický potok napájí – Olšovec a Budkovan a seznamuje návštěvníky a flórou, faunou a rybníkářstvím. Po proudu Jedovnického potoka pak pokračuje naučná stezka dále směrem k Rudickému propadání (NPP). Jedovnický potok zde vytváří největší krasové údolí na území ČR. I v tomto úseku jsou umístěny panely seznamující s návštěvníky s okolím (flóra, fauna, krasové jevy, historie). začátek
Jedovnice
konec
totožný se začátkem - okruh
délka
7 km
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.77
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
počet zastávek
13
zaměření
geologie, botanika, rybníkářství
typ stezky
pro pěší
náročnost
střední
čas pro prohlídku
4 - 5 hodin včetně prohlídky jeskyní
značení
značky a orientační tabule
průvodce doba návštěvy
bez omezení
správce stezky
CHKO Moravský kras
okres
Blansko
pověřená obec
MěÚ Blansko
NP, CHKO, PP
část v CHKO Moravský kras
internetové stránky
Naučná stezka Macocha Stejně jako všechny naučné stezky v CHKO Moravský kras i tato stezka pomocí informačních panelů seznamuje návštěvníky s flórou, faunou, ekosystémy, geologií a historií tohoto území. Celá naučná stezka je situována do NPR Vývěry Punkvy. Naučná stezka prochází kolem Punkevní jeskyně a propasti Macocha. začátek
Skalní mlýn - Kateřinská jeskyně
konec
totožný se začátkem - okruh
délka
6 km
počet zastávek
16
zaměření
geologie, botanika
typ stezky
pro pěší
náročnost
střední
čas pro prohlídku
4 - 5 hodin včetně prohlídky jeskyní
značení
značky a orientační tabule
průvodce doba návštěvy
bez omezení
správce stezky
CHKO Moravský kras
okres
Blansko
pověřená obec
MěÚ Blansko
CHKO, NP, PP
CHKO Moravský kras
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.78
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
internetové stránky
Naučná stezka Sloupsko-šošůvské jeskyně Tato naučná stezka seznamuje návštěvníky především s geologií a archeologickým výzkumem v Moravském Krasu. začátek
Sloupsko - šošůvské jeskyně u pokladen
konec
u jeskyně Kůlna
délka
1 km
počet zastávek
4
zaměření
geologie, archeologie
typ stezky
pro pěší
náročnost
velmi snadná, bezbariérová cesta
čas pro prohlídku
30 minut
značení
značky a orientační tabule
průvodce doba návštěvy
bez omezení
správce stezky
CHKO Moravský kras
okres
Blansko
pověřená obec
MěÚ Blansko
NP, CHKO, PP
CHKO Moravský kras
internetové stránky
Naučná stezka Domácí dřeviny Naučná stezka je situována do Arboreta Křtiny, které je účelovým zařízením lesnické a dřevařské fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity. Cílem naučné stezky je seznámit návštěvníky s našimi domácími dřevinami. V roce 1995 zde rostlo 83 druhů (ze 150) domácích dřevin. Druhy jsou postupně doplňovány, tak aby zde v budoucnu byly soustředěny všechny naše domácí dřeviny. začátek
Křtiny, Školní lesní podnik "Masarykův les" po levé straně silnice na Jedovnice. Hlavní brána je u hájenky, proti ní velké neplacené parkoviště
konec
totožný se začátkem
délka
2,5 km
počet zastávek
18
zaměření
lesnictví
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.79
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká trasa
čas pro prohlídku
2 hodiny
značení
značky a orientační tabule
průvodce
Nadace prof. Augustina Bayera - Naučná stezka "Domácí dřeviny"
doba návštěvy
květen - říjen
správce stezky
nadace prof. Augustina Bayera
okres
Blansko
pověřená obec
MěÚ Blansko
NP, CHKO, PP
CHKO Moravský kras
internetové stránky
Cesty železa V roce 2003 bylo na území CHKO Moravský kras vybudováno několik naučných stezek, které seznamují návštěvníky s těžbou železné rudy v Moravském Krasu a jejím následným zpracováním. Jedná se o okruhy, které jsou umístěny v různých částech CHKO. začátek
Blansko – zámek, Olomučany, Jedovnice - náměstí, Křtiny, Adamov – náměstí (5 samostatných, vzájemně kombinovatelných okruhů)
konec
totožné se začátky
délka
cca 25 km
počet zastávek
27
zaměření
historie těžby a zpracování železné rudy na území Moravského krasu a jeho nejbližšího okolí
typ stezky
pěší i cyklistická
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
dle výběru jednotlivých tras
značení
stezka je vedena po turistických značkách a veřejných komunikacích, na každém panelu je turistická mapa se zákresem dalších zastávek
průvodce
publikace Cesta železa Moravským krasem, Průvodce naučnou stezkou Cesta železa Moravským krasem
doba návštěvy
bez omezení
správce stezky
příslušné obce, Technické muzeum v Brně a Správa CHKO Moravský kras
okres
Blansko
pověřená obec
MěÚ Blansko
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.80
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
internetové stránky
Informační panely na území CHKO Moravský kras Kromě informačních panelů, které jsou umístěny na naučných stezkách, byly v CHKO Moravský kras umístěny informační panely i na některá zajímavá místa, při turisticky značených trasách. Čtyři informační panely jsou například na trase z Hádů k jeskyni Pekárna, u jeskyně Balcarka a na Holštýně.
okres Brno – město Naučná stezka Hády a údolí Říčky Nejedná se o klasicky značenou naučnou stezku. Základ tvoří turisticky značené cesty procházející touto oblastí, které byly na významných místech doplněny informačními panely. To umožňuje, zvolit si trasy různé délky (5 - 25 km). Výchozím bodem se mohou stát zastávky MHD – konečná tramvaje v Obřanech, Velká Klajdovka, konečná autobusu v Líšni a v Mariánském údolí. Na těchto místech jsou umístěny informační panely s mapkou území, na nichž jsou vyznačeny turistické cesty a umístění informačních panelů. začátek
je možné začít na několika místech - konečná tramvaje v Obřanech, Velká Klajdovka, konečná autobusu v Líšni a v Mariánském údolí
konec
stejná místa jako začátky
délka
libovolná (cca 5 – 25 km)
počet zastávek
17
zaměření
ekologie
typ stezky
pro pěší
náročnost
nízká
čas pro prohlídku
dle zvolené trasy
značení
turistické značky a informační panely
průvodce
informační leták vydaný Pozemkovým spolkem Hády v roce 2002
doba návštěvy
celoročně
správce stezky
Pozemkový spolek Hády
okres
Brno – město, Brno - venkov
pověřená obec
ÚMČ Líšeň, MěÚ Šlapanice
NP, CHKO, PP
část NS v CHKO Moravský Kras
internetové stránky
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.81
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Naučná stezka Brněnská přehrada, jak ji neznáte Naučná stezka je vedena po severovýchodní (pravém) břehu Brněnské přehrady. Naučná stezka seznamuje návštěvníky s okolní flórou a faunou, geologií, s problematikou ochrany životního prostředí a vodních ekosystémů a s historií Brněnské přehrady. Značná pozornost je věnována rovněž problematice dopravy v souvislosti se záměrem výstavby rychlostní komunikace R43. začátek
Brno - Bystrc, u komunikace k přístavišti
konec
sv. břeh přehrady
délka
2 km
počet zastávek
6
zaměření
ekologie, botanika, zoologie, geologie, lesnictví, rybářství, historie
typ stezky
pro pěší
náročnost
zcela nenáročná
čas pro prohlídku
1 hodina
značení
turistické značky pro naučné stezky a informační tabule
průvodce doba návštěvy
bez omezení
správce stezky
Nesehnutí - Nezávislé sociálně ekologické hnutí Brno
okres
Brno – město
pověřená obec
ÚMČ Bystrc
NP, CHKO, PP internetové stránky
http://nesehnuti.ecn.cz/cz/stezka/stezka.htm
Stezka zdraví Brno – Lelekovice Jedná se o poměrně všestranně zaměřenou naučnou stezku v těsném zázemí města Brna. Na jednotlivých zastaveních seznamuje s okolní přírodou, starými technickými díly (násep železnice, mlýn) a krajinou. začátek
Brno - Mokrá hora, u tenisových kurtů
konec
Lelekovice u samoobsluhy
délka
9,3 km
počet zastávek
5
zaměření
botanika, zoologie, historie
typ stezky
pro pěší a cyklisty
náročnost
lehká
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.82
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
čas pro prohlídku
2 - 4 hodiny
značení
informační tabule
průvodce
vydán v roce 2000 kanceláří Brno - Zdravé město MMB
doba návštěvy správce stezky
EkoCentrum Brno
okres
Brno – město, Brno - venkov
pověřená obec
ÚMČ Řečkovice – Mokrá Hora, MěÚ Kuřim
NP, CHKO, PP internetové stránky
http://www.ecb.cz/, odkaz - Stezka zdraví
Naučná stezka Ekostezka Lesná Naučná stezka se nachází v centrální části sídliště Lesná v rokli. Prostřednictví informačních panelů seznamuje návštěvníky s okolní flórou a faunou. začátek
konečná tramvaje - Lesná
konec
konečná tramvaje - Lesná
délka
2 km
počet zastávek
10
zaměření
botanika, historie
typ stezky
pro pěší a cyklisty
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
1 hodina
značení
značky a informační tabule
průvodce doba návštěvy
bez omezení
správce stezky
ÚMČ Brno - sever
okres
Brno – město
pověřená obec
ÚMČ Brno - sever
NP, CHKO, PP internetové stránky
Naučná stezka Jelení žlíbek Naučná stezka Jelení žlíbek zpřístupňuje stejnojmennou přírodní rezervaci a seznamuje návštěvníky se zbytky původních lesů v okolí Brna. Jedná se totiž o jednu z mála lokalit, kde zůstaly zachovány původní bukodubové a dubobukové lesy s typickým podrostem. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.83
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
začátek
Kozí horka
konec
východní část přírodní rezervace
délka
6 km
počet zastávek
7
zaměření
ekologie, botanika, zoologie
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká až střední
čas pro prohlídku
3 hodiny
značení
informační tabule
průvodce doba návštěvy
bez omezení
správce stezky
Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna
okres
Brno – město
pověřená obec
ÚMČ Bystrc
NP, CHKO, PP
Přírodní park Podkomorské lesy
internetové stránky
Naučná stezka Kavky Naučná stezka seznamuje s xerotermní vegetací na zbytcích jižního svahu Hádů, který byl z velké části odtěžen. Na lokalitě se vyskytuje velké množství zvláště chráněných druhů rostlin. začátek
jižní svah Hádů
konec
jižní svah Hádů
délka
700 m
počet zastávek zaměření
ekologie, botanika, zoologie
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
2 - 3 hodiny
značení průvodce doba návštěvy
na objednávku: DEV Lipka, Lipová 20, tel: 543211264
poznámky
Naučná stezka Kavky není volně přístupná veřejnosti. Prohlídka probíhá s odborným lektorem, určeno pro ZŠ na objednávku.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.84
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
správce stezky
Pozemkový spolek Hády
okres
Brno – město
pověřená obec
ÚMČ Líšeň
NP, CHKO, PP internetové stránky
Naučná stezka Tabulový průvodce Kamenný vrch Tato naučná stezka seznamuje návštěvníky s vegetací přírodní rezervace Kamenný vrch. Jedná se o lokalitu s výskytem stepní vegetace s mnoha zvláště chráněnými druhy. začátek
nad sídlištěm Kamenný vrch
konec
východ z přírodní rezervace směr sídliště Kohoutovice
délka
800 m
počet zastávek
8
zaměření
botanika, zoologie, ekologie
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
30 min až 1 hod.
značení
informační tabule
průvodce
Povídání o koniklecové zahrádce na Kamenném vrchu
doba návštěvy
únor až říjen
poznámky
panely včetně slepecké varianty využíváno též pro výuku přírodovědy pro ZŠ a SŠ
správce stezky
o.s. Rezekvítek, tel: 543 216 483
okres
Brno – město
pověřená obec
ÚMČ Nový Lískovec
NP, CHKO, PP internetové stránky
Naučná stezka lesnická Soběšice Naučná stezka prostřednictvím informačních panelů seznamuje návštěvníky s lesními dřevinami, pěstováním lesů, se zvěří a myslivostí. V závěru se stezka dělí do dvou větví. Součástí naučné stezky je pamětní deska Karla Morávka (1877 - 1934), lesmistra královopolského velkostatku, který upravoval a rozšiřoval lesní cesty, a rovněž zřizoval odpočívadla s lavičkami pro výletníky. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.85
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
začátek
severní okraj brněnské čtvrti Soběšice
konec
hájovna U jezírka severně od Soběšic
délka
7,2 km
počet zastávek
30
zaměření
lesnictví, myslivost
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
2,5
značení
turistické značky a informační panely
průvodce doba návštěvy správce stezky okres
Brno – město, Brno - venkov
pověřená obec
ÚMČ Brno sever, MěÚ Šlapanice
NP, CHKO, PP internetové stránky
Medlánecká naučná stezka O naučné stezce nejsou podrobnější údaje. začátek
u kruhového objezdu v Medlánkách
konec
u Panského dvora v Medlánkách
délka
12 km
počet zastávek
10
zaměření typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká (střední)
čas pro prohlídku
3 – 4 hod
značení
turistické značky a informační panely ?
průvodce
popis trasy na informačním letáku Medlánecká naučná stezka
doba návštěvy správce stezky okres
Brno – město, Brno – venkov
pověřená obec
ÚMČ Medlánky, MěÚ Kuřim
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.86
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
NP, CHKO, PP
Přírodní park Baba
internetové stránky
okres Brno - venkov Naučná stezka Permokarbonem Boskovické brázdy Naučná stezka sleduje levý břeh řeky Oslavy v Oslavanech a umožňuje sledovat unikátní (v Evropě ojedinělý) přírodní jev, kterým je uhlonosné souvrství svrchního karbonu a spodního permu.. Profil umožňuje stanovení hranice mezi oběma těmito útvary. Součástí naučné stezky je portál objektu Dědičné štoly, který je spjat s počátky hornictví na Rosicko-oslavansku. začátek
u městského úřadu v Oslavanech (u mostu přes Oslavu)
konec
u druhého mostu přes Oslavu
délka
1,5 km
počet zastávek
9
zaměření
geologie
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká, cesta podél Oslavy
čas pro prohlídku
0,5 hod
značení
informační panely
průvodce doba návštěvy
celoročně
správce stezky okres
Brno - venkov
pověřená obec
Ivančice
NP, CHKO, PP internetové stránky
Naučná stezka Květnice Cílem naučné stezky je poskytnout návštěvníkům komplexní informace o Květnici. Pozornost je věnována nejen vegetaci a jejím změnám v závislosti na podloží a klimatu, ale i zdejší fauně, geologii, mineralogii, krasovým jevům, stejně jako historii. začátek
jihozápadní úpatí, příp. východní úpatí u sídliště Pod Květnicí
konec
úpatí Květnice za tišnovskou částí Trmačov
délka
5 km
počet zastávek
12
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.87
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
zaměření
ekologie, geologie
typ stezky
pěší
náročnost
střední
čas pro prohlídku
2 hod
značení
turistické značky + informační panely
průvodce doba návštěvy
celoročně, nejlépe na jaře
správce stezky
MěÚ Tišnov
okres
Brno - venkov
pověřená obec
Tišnov
NP, CHKO, PP internetové stránky
Naučná stezka krajinou Výhonu Naučná stezka je situována do severozápadní části přírodního parku Výhon. Její jednotlivé panely seznamují návštěvníky s jednotlivými složkami životního prostředí (geologie, flóra, fauna), paleontologií, archeologickými nálezy ve zdejším území a vztahem člověka ke krajině. začátek
náměstí v Židlochovicích nebo u kostela v Blučině
konec
totožný s začátkem, okruh
délka
6,3 km
počet zastávek
11
zaměření
ekologie, geologie, archeologie
typ stezky
pěší
náročnost
střední
čas pro prohlídku
2,5 – 3 hod
značení
vyznačeno v terénu, informační tabule
průvodce
informační leták s mapkou vydaný MěÚ Židlochovice
doba návštěvy
vegetační období
správce stezky
MěÚ Židlochovice
okres
Brno - venkov
pověřená obec
Židlochovice
NP, CHKO, PP
Přírodní park Výhon
internetové stránky --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.88
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
okres Břeclav Naučná stezka Děvín V současné době je tato naučná stezka zničena a není možné ji využívat. Dle sdělení správy CHKO Pálava má být v letošním roce obnovena. Naučná stezka prochází po turisticky značených cestách NPR Děvín. Prostřednictvím informačních panelů seznamuje návštěvníky s různorodou flórou a faunou Pálavy a s využitím zdejší krajiny. začátek
nad obcí Pavlov
konec
totožný se začátkem - okruh
délka
5 km
počet zastávek
9
zaměření
příroda, osídlení a hospodaření v oblasti Pálavy
typ stezky
pro pěší - pro cyklisty platí zákaz vjezdu
náročnost
střední
čas pro prohlídku
2 hodiny
značení
značky a orientační tabule - v současnosti poškozeny
průvodce doba návštěvy
duben až říjen
poznámky
zničena, v letošním roce by měla být rekonstruována
správce stezky
CHKO Pálava
okres
Břeclav
pověřená obec NP, CHKO, PP
CHKO Pálava
internetové stránky
Naučná stezka Lednické rybník Tato naučná stezka provede návštěvníky NPR Lednické rybníky, navíc je toto území součástí Lednicko – valtického areálu, který je od roku 1996 památkou UNESCO. Naučná stezka je vedena po březích lednických rybníků a seznamuje návštěvníky se specifickou flórou a faunou těchto míst, zejména mokřadní a slanomilnou vegetací, vodním ptactvem a obojživelníky. začátek
Lednice - hráz Mlýnského rybníka
konec
Lednice - hráz Mlýnského rybníka
délka
15 km
počet zastávek
17
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.89
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
zaměření
ekologie, botanika, zoologie, rybníkářství historie
typ stezky
pro pěší i cyklisty (pro cyklisty vhodnější)
náročnost
velmi lehká trasa po rovině a dobré cestě
čas pro prohlídku
pro pěší 4 - 5 hodin
značení
turistické značky, panely
průvodce
v přípravě
doba návštěvy
bez omezení
poznámky
naučná stezka byla otevřena v r. 2002, trasu lze projít celou jen za cenu zacházek
správce stezky
MěÚ Lednice
okres
Břeclav
pověřená obec NP, CHKO, PP
památková zóna Lednicko – valtický areál
internetové stránky
Naučná stezka Lužní les Tato naučná stezka prochází původním (přírodě blízkým) lužním lesem a loukami mezi Břeclaví a Janovým hradem u Lednice. V tomto území se zachovaly zbytky meandrujícího toku a slepá ramena. Toho bylo využito pro naučnou stezku, která seznamuje návštěvníky s lužním lesem jako ekosystémem. Podává informace nejen o jeho flóře a fauně, ale i o jeho vztahu s řekou a povodněmi. Jelikož naučná stezka prohází Lednicko – valtickým areálem seznamuje návštěvníky i se zdejšími krajinářskými úpravami. začátek
Břeclav – Kančí obora (za břeclavským zámkem)
konec
Janův hrad
délka
6,1 km
počet zastávek
15
zaměření
lesnictví, ekologie, botanika, zoologie, historie
typ stezky
pro pěší i cyklisty (pro cyklisty vhodnější)
náročnost
velmi lehká trasa po rovině a dobré cestě
čas pro prohlídku
pro pěší 1,5 – 2 hodiny
značení
turistické značky (zelená), značky pro cyklotrasy, panely
průvodce
v přípravě
doba návštěvy
bez omezení
správce stezky
Lesy České republiky,s.p. - LZ Židlochovice, polesí Horní les
okres
Břeclav
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.90
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
pověřená obec NP, CHKO, PP
památková zóna Lednicko – valtický areál
internetové stránky
Naučná stezka Turold Naučná stezka Turold se nachází ve starém postupně zarůstajícím lomu. Tomu odpovídá i její délka, necelých 300 m. I přes to se na osmy informačních panelech návštěvník dozví vše podstatné o Pálavě a to jak o její přírodě, tak i o její historii. začátek
Mikulov na Moravě, sev. část města, starý lom Turold, PR
konec
Mikulov na Moravě, sev. část města, starý lom Turold, PR (okruh)
délka
cca 300 m
počet zastávek
8
zaměření
geologie, speleologie, ochrana přírody atd.
typ stezky
pro pěší
náročnost
velmi lehká trasa po rovině a dobré cestě
čas pro prohlídku
30 minut
značení
orientační tabule - odbočení z červené turistické značky
průvodce
vydán v roce 2001 ZO ČSOP 56/13 Pálava v Mikulově
doba návštěvy
bez omezení (doporučeno duben - říjen)
poznámky
tělesně postižení mohou stezku projet autem
správce stezky okres
Břeclav
pověřená obec NP, CHKO, PP
CHKO Pálava
internetové stránky
Naučná stezka Vinařská naučná stezka Mikulov I přes to, že tato naučná stezka byla zřízena jako vinařská, nelze se o ní nezmínit. Je vedena kolem Pavlovských vrchů a seznamuje návštěvníky s odvěkým a neodmyslitelným využitím zdejšího kraje, tedy vinařství. Stejně tak informuje návštěvníky s historií zdejšího kraje. Při projížďce se návštěvník seznamuje i se zdejší krajinou jako fenoménem, tj. bradlem strmě se zdvihajícím nad Dyjským úvalem. začátek
Mikulov, parkoviště nad komerční bankou
konec
Mikulov
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.91
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
délka
20 km
počet zastávek
17
zaměření
historie, vinařství
typ stezky
pro pěší, kola, auta
náročnost
střední
čas pro prohlídku
pěšky 7 - 8 hodin, kolo 4 - 6 hodin, auto 2 - 3 hodiny
značení
speciální značky
průvodce
turistická informační centra
doba návštěvy
bez omezení
správce stezky okres
Břeclav
pověřená obec NP, CHKO, PP
CHKO Pálava
internetové stránky
Naučná stezka Vinařská naučná stezka Valtice I tato naučná stezka seznamuje návštěvníky s krajinou z pohledu jejího využití člověkem a historií. začátek
Valtice, náměstí Svobody
konec
Vinné sklípky ve Valticích
délka
5 km
počet zastávek
19
zaměření
historie, vinařství
typ stezky
pro pěší, kola (v zámeckém parku kolo vést)
náročnost
lehký terén
čas pro prohlídku
pěšky 2 - 3 hodiny, kolo 1 - 2 hodiny.
značení
orientační tabule a značky
průvodce
turistická informační centra
doba návštěvy
duben až říjen
správce stezky okres
Břeclav
pověřená obec NP, CHKO, PP
památková zóna Lednicko – valtický areál
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.92
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
internetové stránky
okres Hodonín Naučná stezka Javořinská Jedná se o nejdelší naučnou stezku na území Jihomoravského kraje. Naučná stezka vede od úpatí Bílých Karpat až na jejich nejvyšší vrchol Velkou Javořinu. Stezka seznamuje návštěvníky s Horňáckem, jeho kulturou a historií. Pozornost je samozřejmě věnována i flóře a fauně Karpat i krajině jako celku. začátek
Velká nad Veličkou
konec
Velká Javořina
délka
23 km
počet zastávek
14
zaměření
příroda, kultura, životní prostředí
typ stezky
pro pěší i cyklisty
náročnost
lehká - středně těžká
čas pro prohlídku
1 - 2 dny
značení
značky, informační tabule
průvodce
letáček
doba návštěvy
květen až říjen
správce stezky
VIS Bílé Karpaty
okres
Hodonín
pověřená obec NP, CHKO, PP
CHKO Bílé Karpaty
internetové stránky
Naučná stezka Šumárnická Naučná stezka začíná v nivě řeky Moravy a odtud stoupá na úbočí Bílých Karpat. Seznamuje návštěvníky s Dolňáckem a Horňáckem, jejich kulturou a historií, stejně tak jako s flórou a faunou Karpat, krajinou a jejím harmonickým využitím. začátek
Strážnice
konec
Velká nad Veličkou
délka
18 km
počet zastávek
18
zaměření
příroda, kultura, životní prostředí
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.93
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
typ stezky
pro pěší i cyklisty
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
1 - 2 dny
značení
značky, informační tabule
průvodce
letáček
doba návštěvy
květen až říjen
správce stezky
VIS Bílé Karpaty
okres
Hodonín
pověřená obec NP, CHKO, PP
CHKO Bílé Karpaty
internetové stránky
Naučná stezka Ždánickým lesem Naučná stezka prochází částí přírodního parku Ždánický les a seznamuje s jeho přírodou. Návštěvník je informován zdejší flóře, fauně, geologii, geomorfologii apod. Rovněž se mu dostane informací o ochraně přírody, využití krajiny a těžbě ropy a plynu. začátek
Ždánice, autobusová zastávka
konec
Lovčice u kostela nebo táborová základna Haluzická hájenka
délka
15 km
počet zastávek
18
zaměření
ekologie, zoologie, botanika
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
4 hod
značení
značky a informační panely
průvodce
brožura s mapkou vydaná v roce 1999 MěÚ Ždánice
doba návštěvy
celoročně
správce stezky
MěÚ Ždánice
okres
Hodonín, Vyškov
pověřená obec NP, CHKO, PP
Přírodní park Ždánický les
internetové stránky
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.94
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mikulčický luh Mikulčický luh patří k našim nejrozsáhlejším a poměrně zachovalým komplexům lužního lesa. Bylo zde vyhlášeno několik maloplošných zvláště chráněných území a celý komplex byl vymezen jako přírodní park.V přírodním parku bylo umístěno sedm informačních panelů, na kterých jsou návštěvníci seznámeni se zdejší krajinou, maloplošnými zvláště chráněnými územími a vybranými biotopy.
Naučná stezka Dúbrava Naučná stezka Dúbrava prochází hodonínským lesoparkem, který se nachází u hodonínské čtvrti Dúbrava. Naučná stezka na deseti informačních panelech seznamuje návštěvníky s lužním lesem, jeho flórou a faunou, geologií apod. začátek
u vchodu do zoologické zahrady
konec
stejný jako začátek, okruh
délka
2,5 km
počet zastávek
10
zaměření
ekologie, geologie, lesnictví
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
1 hod.
značení
značky a informační panely
průvodce
informační leták vydaný OŽPZ MěÚ Hodonín v roce 2001
doba návštěvy
vegetační období
správce stezky
MěÚ Hodonín
okres
Hodonín
pověřená obec NP, CHKO, PP internetové stránky
okres Vyškov Naučná stezka Rakovecké údolí Naučná stezka prochází údolím Rakoveckého potoka, který tvoří osu přírodního parku Rakovecké údolí. Naučná stezka na jednotlivých zastaveních seznamuje návštěvníky s flórou a faunou této oblasti, jednotlivými biotopy (bučina, louky a pastviny, potok apod.), geologií a historií.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.95
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
začátek
parkoviště cca 1 km severně od Račic
konec
totožný s začátkem - okruh
délka
12 km
počet zastávek
10
zaměření
příroda, historie
typ stezky
pro pěší
náročnost
lehká
čas pro prohlídku
3 4 hod
značení
značky, informační tabule
průvodce doba návštěvy
vegetační období
správce stezky okres
Vyškov
pověřená obec NP, CHKO, PP
Přírodní park Rakovecké údolí
internetové stránky
okres Znojmo Národní park Podyjí Na území národního parku Podyjí se nenachází žádná klasická naučná stezka. Správa národního parku využívá stávajících turistických cest a na významná a zajímavá místa (přírodovědně, vlastivědně apod.) umisťuje informační panely. V okolí vranovské zámku jsou vyznačeny dva okruhy, které jsou rovněž vybaveny informačními panely informujícími o okolních zajímavostech.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.96
ATELIER FONTES, s.r.o.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6.6.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Anonym: Přírodní park „Výhon“ a naučná stezka „Krajinou Výhonu“, informační leták, Židlochovice, MěÚ Židlochovice 2003 Anonym: Stezka zdraví Brno – Lelekovice, informační leták, Brno, Kancelář Brno – zdravé město 2000 Kolektiv: Naučná stezka Ždánickým lesem – Základní informace pro návštěvníky,informační brožura s mapkou, Ždánice, MěÚ Ždánice 1999 Kolibáčová, S.; Maděra, P.; Uradníček, L.: Arboretum Křtiny – Naučná stezka „Domácí dřeviny“, Brno, Nadace prof. Augustina Bayera 1995 Lacina, J. a kol.: Scénář naučné stezky Květnice, Tišnov 2001, dep.: KrÚ Jihomoravského kraje, OŽP Mrkosová, I.: Naučná stezka Dúbrava, informační leták, Hodonín, MěÚ Hodonín 2001 Ponížilová, B.: Naučná stezka Hády a údolí Říčky, informační leták, Brno, ZO ČSOP Rubín, J. a kol.: Navštivte přírodní památky, rezervace a parky, Praha, Olympia 2004 Malý, L.: Naučná stezka Permokarbonem Boskovické brázdy, O.P.G.T Brno s. r. o., Brno 1999, dep.: KrÚ Jihomoravského kraje, OŽP Pozemkový spolek Hády 2002 Srp, V.: Scénář naučné stezky „Krajinou výhonu“, A40 Projekt, Brno 2000, dep. KrÚ Jihomoravského kraje, OŽP Šmiták, J.: Chráněná příroda města Brna, Brno, Rezekvítek 1992 Vachút, P.: Medlánecká naučná stezka, informační leták, KČT Fénix Medlánky a ÚMČ Brno – Medlánky, bmr www.stezka.cz
6.6.4. ZÁVĚRY Z uvedeného přehledu je patrné, že nejvíce naučných stezek je situováno při severním okraji Brna a na území Moravského Krasu, značné množství informačních panelů je situováno i v Národním parku Podyjí – tyto panely však nespojují naučné stezky, ale pouze síť cest turistických. Ostatní naučné stezky jsou v rámci Jihomoravského kraje lokalizovány poměrně „nahodile“ a jejich situování nelze územně vždy spojovat s přírodovědně nejhodnotnějšími částmi kraje. Lokalizace informačních panelů a začátky naučných stezek jsou zakresleny v mapové příloze 6.10. Naučné stezky a informační panely.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY
str. 6.97