ATELIER FONTES, s.r.o

ATELIER FONTES, s.r.o

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

OBSAH: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ ................................................................................................................. 3 4.1. OBECNĚ ........................................................................................................................................................3 4.1.1. Vodohospodářské mapové podklady .................................................................................................... 3 4.1.2. Přírodní podmínky ............................................................................................................................... 3 4.1.3. Kategorie toků...................................................................................................................................... 5 4.1.4. Rámcová vodohospodářská směrnice .................................................................................................. 5 4.1.5. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 10 4.2. VODNÍ TOKY ............................................................................................................................................... 11 4.2.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 11 4.2.2. Čistota vody ....................................................................................................................................... 12 4.2.3. Morfologie toků, Stupně odpřírodnění toků a jejich úseků ................................................................ 17 4.2.4. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 22 4.3. MIGRAČNÍ BARIÉRY....................................................................................................................................23 4.3.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 23 4.3.2. Vyhodnocení území JmK .................................................................................................................... 23 4.3.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 29 4.3.4. Závěry ................................................................................................................................................ 29 4.4. VODNÍ NÁDRŽE........................................................................................................................................... 31 4.4.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 31 4.4.2. Řešení................................................................................................................................................. 33 4.4.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 44 4.4.4. Závěry ................................................................................................................................................ 44 4.5. MOKŘADY .................................................................................................................................................. 45 4.5.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 45 4.5.2. Řešení................................................................................................................................................. 47 4.5.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 56 4.5.4. Závěry ................................................................................................................................................ 56 4.6. ZÁVLAHY A ODVODNĚNÍ ............................................................................................................................ 57 4.6.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 57 4.6.2. Řešení................................................................................................................................................. 57 4.6.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 59 4.6.4. Závěry ................................................................................................................................................ 59

SEZNAM TABULEK: TABULKA 4.1. KLASIFIKACE OBLASTÍ DLE VODNOSTI .............................................................................................. 3 TABULKA 4.2. KLASIFIKACE DLE RETENČNÍ SCHOPNOSTI ........................................................................................ 4 TABULKA 4.3. KLASIFIKACE DLE STUPNĚ ROZKOLÍSANOSTI ODTOKU ...................................................................... 4 TABULKA 4.4. KLASIFIKACE DLE KOEFICIENTU ODTOKU ......................................................................................... 4 TABULKA 4.5. PŘEDBĚŽNÁ KLASIFIKACE MÍRY OVLIVNĚNÍ VODNÍCH ÚTVARŮ ........................................................ 7 TABULKA 4.6. TYPY MIGRAČNÍCH BARIÉR NA TOCÍCH ...........................................................................................24 TABULKA 4.7. PŘÍČNÉ BARIÉRY NA TOCÍCH 1. KATEGORIE .................................................................................... 25 TABULKA 4.8. ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH NÁDRŽÍ PODLE ROZLOHY ................................................................... 33 TABULKA 4.9. PŘEHLED NÁDRŽÍ VE SPRÁVĚ POVODÍ MORAVY, S.P....................................................................... 35 TABULKA 4.10. PŘEHLED NÁDRŽÍ VE SPRÁVĚ ZVHS............................................................................................ 35 TABULKA 4.11. PLÁNOVANÉ NÁDRŽE DLE SMĚRNÉHO VODOHOSPODÁŘSKÉHO PLÁNU (NA ÚZEMÍ JMK).............. 39 TABULKA 4.12. RYBNÍKY VE SPRÁVĚ RYBNÍKÁŘSTVÍ POHOŘELICE A.S................................................................. 42 TABULKA 4.13. MOKŘADY NA ÚZEMÍ JMK ........................................................................................................... 48 TABULKA 4.14. PLOCHY ODVODNĚNÍ V JMK .......................................................................................................... 57 TABULKA 4.15. PLOCHY ZÁVLAH V JMK ................................................................................................................ 58

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.1


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SEZNAM GRAFŮ: GRAF. 4.1. POČTY PROFILŮ NA PLOŠE POVODÍ MORAVY VE TŘÍDÁCH JAKOSTI DLE ČSN75 7221 .......................... 14 GRAF 4.2. KILOMETRY SLEDOVANÝCH TOKŮ V PROCENTECH VE DVOULETÍ 2002/2003CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. GRAF 4.3. ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH NÁDRŽÍ PODLE ROZLOHY ......................................................................... 34

SEZNAM OBRÁZKŮ: OBRÁZEK 4.1. KLASIFIKACE JAKOSTI POVRCHOVÝCH VOD DVOULETÍ 2002-2003 NA PLOŠE POVODÍ MORAVY, VYHODNOCENO DLE ČSN 75 7221 – CELKOVÁ TŘÍDA.................................................................................. 13 OBRÁZEK 4.2. MOŽNOSTI PLAVBY NA VODNÍCH NÁDRŽÍCH ...................................................................................37


str. 4.2


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ Zodpovědný řešitel tématu: Ing. Tomáš Havlíček, ATELIER FONTES, s.r.o.

4.1. OBECNĚ Do této obecné úvodní kapitoly jsme zapracovali důležité informace relevantní pro řešení kapitoly o vodních ekosystémech. Tyto informace se přitom nehodily do jiných, smluvně předepsaných pasáží.

4.1.1. VODOHOSPODÁŘSKÉ MAPOVÉ PODKLADY Po vyhodnocení mapových podkladů existujících i vznikajících doporučujeme pro vodohospodářské informace a jejich analýzy akceptovat mapové výstupy postavené na bázi VH map 1 : 50 000. Lze z nich zobrazovat vybrané údaje nad mapami 1 : 200 000, nelze ale bez rizika zvětšovat do map 1 : 25 000. Těmi podklady jsou míněny zejména: ·

Výzkumný ústav vodohospodářský - GIS Hydroekologický informační systém (HEIS) a vodohospodářské (VH) mapy,

·

Povodí Moravy, s.p. - příprava Plánu povodí.

Pro vyhotovení map 1 : 200 000 s vodohospodářskou tematikou byly proto jako mapový podklad říční sítě a nádrží použity Vodohospodářské mapy (VUV/2001) – soubory .shp, s databází VUV-HEIS.

4.1.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Pro základní orientaci v přírodních vodohospodářských podmínkách Jihomoravského kraje byly převzaty údaje z mapy Regiony povrchových vod v ČSR (Vlček, 1971). Tato mapa charakterizuje srážkově-odtokové vztahy podle Hydrologických údajů ČSSR (ČHMÚ, 1970) s přihlédnutím k hydrogeologické skladbě území. Českou republiku rozčleňuje do oblastí vodnosti, retenční schopnosti, stupně rozkolísanosti odtoku a koeficientu odtoku. Podle těchto vlastností rozdělil území do následujících kategorií:

Tabulka 4.1. Klasifikace oblastí dle vodnosti Oblast vodnosti

q v l/s.km2

Nejvodnější měsíce

I

nejméně vodná

0-3

II-III

II

málo vodná

3-6

III

III

středně vodná

6-10

III

IV

dosti vodná

10-15

III-IV

V

velmi vodná

15-25

IV

VI

nejvodnější

25 a více

IV-V


str. 4.3


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tabulka 4.2. Klasifikace dle retenční schopnosti Oblast retenční schopnosti

(q355d/qa).100

A

velmi malá

0-10

B

malá

11-20

C

dobrá

21-30

D

velmi dobrá

31 a více

Tabulka 4.3. Klasifikace dle stupně rozkolísanosti odtoku Stupeň rozkolísanosti odtoku

q100/q355d

1

nevyrovnaný

0-250

2

slabě rozkolísaný

251-500

3

středně rozkolísaný

501-1000

4

silně rozkolísaný

1001-2500

5

velmi silně rozkolísaný

2501 a více

Tabulka 4.4. Klasifikace dle koeficientu odtoku Koeficient odtoku

k

a

velmi nízký

0-0,10

b

nízký

0,11-0,20

c

střední

0,21-0,30

d

dosti vysoký

0,31-0,45

e

vysoký

0,46-0,60

f

nejvyšší

0,61 a více

Jihomoravský kraj lze dle této klasifikace z 90% zařadit do oblasti vodnosti nejméně vodné, oblasti retenční schopnosti velmi malé až malé, stupně rozkolísanosti odtoku silně až velmi silně rozkolísaného a koeficientu odtoku nízkého. V Jihomoravském kraji jsou tedy vodohospodářské přírodní podmínky relativně velmi nepříznivé ve srovnání s celou ČR. Výše uvedené členění nebylo digitalizováno.


str. 4.4


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.1.3. KATEGORIE TOKŮ Pro podrobnost zpracování některých témat (např. popisy migračních bariér) jsme toky rozdělili do 4 kategorií podle významnosti. 1. Morava, Dyje po N. Mlýny 2. Velička, Haná ("spojená"), Dyje po VD Vranov (NP Podyjí), Kyjovka, Trkmanka, Svratka, Litava/Cézava, Svitava, Jihlava, Rokytná, Oslava, Jevišovka. 3. Ostatní významné vodní toky dle vyhlášky 470/2001 Sb. 4. Zbývající drobné toky. První tři kategorie vychází z významných vodních toků uvedených ve vyhlášce 470/2001 Sb. První kategorie prakticky vychází z Akčního plánu stavby rybích přechodů (Dušek 1999). Do druhé kategorie byly zařazeny další páteřní toky JmK. Samotná vyhláška 470/2001 Sb.uvádí v příloze č.1 seznam významných vodních toků. Pro celou Českou republiku tento seznam čítá 800 položek. Kromě názvu toku uvádí číslo hydrologického pořadí, délku vodního toku v této kategorii, identifikátor vodního toku dle hydroekologického informačního systému (HEIS), vymezení úseku vodního toku, poznámku a vymezení úseku toku tvořícího státní hranici. Mapa kategorií toků pro potřeby koncepce je zpracována jako mapa 1 : 200 000 4.1. Kategorie vodních toků dle Koncepce.

4.1.4. RÁMCOVÁ VODOHOSPODÁŘSKÁ SMĚRNICE Obecně Pro úspěšné a účinné hájení zájmů ochrany přírody v oblasti vodních ekosystémů bude nezbytná aktivní spoluúčast na implementaci Směrnice 2000/60/ES (Rámcová vodohospodářská směrnice). Na tuto směrnici navazuje v naší legislativě řada předpisů: ·

zákon 254/2001 Sb., o vodách,

·

vyhláška 292/2002 Sb., o oblastech povodí (novelizována vyhláškou 390/2004 Sb),

·

nařízení vlády 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod

·

vyhláška 140/2003 Sb., o plánování v oblasti vod.

Podle nich bude prováděna soustava složitých plánovacích a realizačních činností, mj. budou vymezovány a charakterizovány tzv. vodní útvary stojatých i tekoucích vod, charakterizován ekologický, chemický a kvantitativní stav vodních útvarů, jakož i zpracovány tzv. Plány povodí a Programy opatření. V rámci přípravy těchto dokumentů je již nyní zpracovávána řada podkladů, které slouží jako informační databáze i podklad pro rozhodování. Plány povodí by měly kraje schvalovat v roce 2009. Bylo by krajně žádoucí tyto dokumenty řešit i s ohledem na zájmy ochrany přírody. Hlavním cílem Rámcové směrnice je dosáhnutí dobrého stavu všech druhů vod do roku 2015.


str. 4.5


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Definice vyplývající ze Směrnice 2000/60/ES: Povodí je území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí potoků, řek a případně i jezer do moře v jediném vyústění, ústí nebo deltě toku (na území ČR se nacházejí národní části mezinárodních oblastí povodí Labe, Dunaje a Odry.) Dílčí povodí je území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká systémem potoků, řek a případně i jezer do určitého místa vodního toku (obvykle jezero nebo soutok řek). Vodní útvar je základní jednotkou plánování v oblasti povodí pro ČR. Pro vodní útvary jako pro jednotky jsou stanoveny ekologický stav/potenciál, chemický resp. kvantitativní stav, environmentální cíle. Útvar povrchové vody je samostatný a významný prvek povrchových vod, jako jezero, nádrž, tok, řeka nebo kanál, část toku, řeky nebo kanálu, brakická voda, nebo úsek pobřežních vod. Útvar podzemní vody je příslušný objem podzemní vody ve zvodni nebo zvodních. Zvodeň je podzemní vrstva nebo souvrství hornin nebo jiných geologických vrstev o dostatečné pórovitosti a propustnosti umožňující buď významné proudění podzemních vod nebo odběr významných množství podzemních vod.

Postup vodohospodářského plánování Dle Rámcové směrnice má vodohospodářské plánování probíhat v pěti krocích: ·

vyhodnocení současného stavu,

·

definování environmentálních cílů,

·

analýza mezer,

·

rozhodnutí o programu opatření a

·

vypracování plánu povodí.

1. krok – vyhodnocení současného stavu Fáze vyhodnocení současného stavu by měla být vypracována do 22. 12. 2004. Do obecného popisu povodí zde musí být zapracovány i tzv. referenční podmínky povodí. Referenční podmínky charakterizují vodní útvar s žádnými nebo jen velmi malými změnami. Budou stanoveny podle chemických a hydromorfologických vlastností a vyhodnocovány zejména kvantitativně na základě biologických parametrů. Referenční podmínky musí být definovány pro všechny typy povrchových vod, aby bylo možné určit jejich velmi dobrý ekologický stav. Na základě referenčních podmínek se bude posléze posuzovat stav veškerých vodních útvarů. Současný stav vod by měl rovněž zahrnovat dočasnou identifikaci umělých a silně ovlivněných vodních útvarů (dále HMWB). Konečné vymezení HMWB je sice součástí plánu povodí, které mají být hotovy do roku 2009, ale prozatímní vymezení by mělo být součástí této etapy uzavírané do konce roku 2004. Neexistuje žádný rámec, který by stanovoval jak provádět třídění příčinných mechanismů ovlivňujících hydromorfologii vodních toků. V České republice se navíc nevyskytují brakické --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.6


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ani pobřežní vody, tudíž se vymezení HMWB zužuje na vodní toky a jezera. Pro tuto metodiku byla stanovena hodnota nízkého průtoku na Q355d. Příčinné mechanismy dle kterých hodnotíme HMWB můžeme rozdělit na : ·

Morfologické změny (zakrytí/zatrubnění úseků vodních toků; napřimování úseků vodních toků; zavzdutí úseků vodních toků; délka a způsob zpevnění říčního břehu; protipovodňová opatření; urbanizace; kombinované hodnocení úprav koryta toku; změna říčního profilu)

·

Regulace průtoku (hráze a jezy)

·

Užívání vody (odběry; bodové a difúzní zdroje)

Každému tomuto mechanismu je přiřazeno kritérium významnosti, které říká (obvykle v procentech) co už můžeme považovat za HMWB. Aby mohly být tyto tlaky považovány za vyvážené, bude navíc posouzena míra jejich významnosti a to na stupnici od 1-10. Hodnota 1 bude znamenat nejnižší významný tlak, hodnota 10 nejvyšší možný tlak.

Tabulka 4.5. Předběžná klasifikace míry ovlivnění vodních útvarů Celkový výsledek

Klasifikace

0-3

Vodní útvary, vykazující pouze nižší stupeň celkového ovlivnění

4-7

Vodní útvar, vykazující střední stupeň celkového ovlivnění

8-10

Vodní útvary, vykazující vysoký stupeň celkového ovlivnění

2. krok – definování environmentálních cílů Rámcová směrnice definuje tři hlavní environmentální cíle pro vodní útvary: ·

Je třeba zabránit dalšímu zhoršování jejich stavu.

·

Do roku 2015 je třeba obnovit jejich dobrý stav (nebo zajistit ochranu a zlepšení stavu u silně ovlivněných a umělých vodních útvarů).

·

Tam, kde to bude možné, je třeba vodní útvary chránit a obnovit tak, aby bylo dosaženo cílů pro chráněné oblasti definované v jiných právních předpisech EU.

Postupy pro klasifikaci: Stav útvarů povrchové vody bude určen podle jejich chemického nebo ekologického stavu, podle toho, který z těchto stavů bude horší. Chemický stav popisuje, zda koncentrace jakékoli znečišťující látky nepřekračuje normy, které platí na evropské úrovni. Ekologický stav je v zásadě měřítkem dopadů lidských činností na vody. Stav útvarů podzemní vody bude určen podle jejich chemického nebo ekologického stavu, podle toho, který z těchto stavů bude horší. Kvantitativní status je vyjádřením míry, v níž je útvar podzemní vody ovlivněn přímými nebo nepřímými odběry.


str. 4.7


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3. krok – analýza mezer Analýza mezer má brát v úvahu výsledky hodnocení současného stavu (první krok) v porovnání s environmentálními cíli (definovanými ve druhém kroku). Hlavním cílem analýzy mezer je formulovat vize a stanovit cíle, aby pak mohla sloužit jako základ pro rozhodování o programu opatření.

4. krok – rozhodnutí o programu opatření V tomto kroku dojde k vytvoření a praktické realizaci programů opatření. Program opatření, jehož finální verze musí být předložena do konce roku 2009, bude spočívat v definování regulačních nebo základních opatření pro každou oblast povodí sloužící k splnění cílů stanovených pro rok 2015 v plánu oblasti povodí. Součástí těchto opatření budou i cenová opatření vytvářející dostatečné podněty pro uživatele k tomu, aby užívali vodní zdroje efektivně. Tato opatření mohou být schvalována na národní úrovni. Pokud nebudou ke splnění cílů postačovat tyto opatření, mohou být přijata opatření doplňková. Programy opatření mohou být rozděleny do etap, aby se náklady na jejich realizaci rozložily v čase.

5. krok – vypracování plánu povodí Plán povodí je dokument strategického plánování, který bude vytvářet základ pro integrované, technicky, ekologicky a ekonomicky správné a trvale udržitelné vodní hospodářství v dané oblasti povodí po dobu šesti let. Bude vytvářen ve spolupráci s veřejností. Plán povodí, který musí být přijat do 22. prosince 2009, bude obsahovat konečný přehled kvalitativních a kvantitativních cílů, jichž bude třeba dosáhnout do roku 2015. Plán povodí musí být sestaven pro každou oblast povodí. Je to dokument strategického plánování, který je třeba vypracovat v průběhu procesu plánování pro účely integrovaného vodního hospodářství.

Plán hlavních povodí České republiky, Plány oblastí povodí a programy opatření Plán hlavních povodí České republiky je strategický dokument plánování v oblasti vod, který stanoví rámcové směrnice pro hospodaření s povrchovými a podzemními vodami pro plány oblastí povodí. Pořizuje jej Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, dotčenými ústředními správními úřady a krajskými úřady pro 3 hlavní povodí (Labe, Moravu a Odru) na území České republiky Plány oblastí povodí pořizují správci jednotlivých povodí. Zpracovávají se ve třech etapách: ·

Přípravné práce (časový plán, a vodohospodářských charakteristik)

·

Návrh plánu oblastí povodí

·

Konečný návrh plánu oblastí povodí

program

prací,

analýza

všeobecných


str. 4.8


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cílem plánů oblastí povodí je dosažení dobrého stavu vodních útvarů do 22. prosince 2015. Celkový stav vodních útvarů je hodnocen na základě chemického monitoringu a na základě ekologického stavu vodních toků. Zatímco monitoring znečištění cizorodými látkami probíhá v České republice již dlouhou dobu, hodnocení ekologického stavu je v určitých částech teprve v počátcích. Na základě § 23a mohou být uděleny výjimky prodlužující termín dosažení dobrého stavu vodních toků, pokud je dosažení cílů ochrany přírody např. z důvodu technické neproveditelnosti či přírodních podmínek nemožné. Vyhláška 140/2003 o plánování v oblasti vod uvádí tři kategorie klasifikace ekologického stavu vodních toků: velmi dobrý stav, dobrý stav, střední stav. Pro jednotlivé složky (fotoplankton, makrofyta a fytobentos atd.) je zatím dána určitá definice, která jednotlivé stavy postihuje. Dobrý stav je prozatím definován jako “lehká odchylka„ od přirozených podmínek. Přesné znění definic a jejich obsahu je zatím ve fázi přípravy. Zpracováním je pověřen Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka.Tato část by měla být připravena ke schválení do konce roku 2004. Prozatím se předpokládá definování dobrého stavu jako vhodného spojení přírodních podmínek a minimálního podílu vhodných lidských zásahů. Měl by představovat jakousi vyváženou krajinu. Dále se předpokládá, že velmi dobrý stav se v našim podmínkách bude vyskytovat jen výjimečně, spíše vůbec. K dosažení cílů plánů oblastí povodí slouží programy opatření. Programy opatření obsahují základní a tam kde je to nutné i doplňková opatření mezi které patří např. revitalizační projekty nebo obnova mokřadů. Programy opatření jsou v současné době rozpracovány pouze pro povrchové vody vhodné pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů.

Plochy vodních útvarů a hydrologických povodí 4. řádu jsou zpracovány v mapové příloze 4.4. Mapa hydrologických povodí a vodních útvarů.


str. 4.9


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.1.5. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Anonymus: Implementace Rámcové směrnice pro vodní politiku EU (2000/60/EC) - VODNÍ ÚTVARY V ČR – Výchozí vymezení vodních útvarů povrchových a podzemních vod a typologie vodních útvarů povrchových vod verze 2 (CD), Praha, HEIS VÚV, 2004 Anonymus: Plánování v oblasti vod – Komise pro Plán oblasti povodí Moravy, Komise pro plán v oblasti Dyje (CD), Olomouc, povodí Moravy, s.p., 2004 Anonymus: Silně ovlivněné vodní útvary – metody a jejich využití v případové studii v povodí Labe, Česká republika, část 1 popis metodiky, Praha,VÚV, 2003 Fuksa, J.K. et kol.: Implementace rámcové směrnice pro vodní politiku ES – Metodika úkolu, Praha, VTEI VÚV T.G.M., 2003 Nařízení vlády o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod č. 71/2003, In: Sbírka zákonů – částka 28 (2003) Regiony povrchových vod v ČSR, 1 : 500 000, Vlček V., Brno, Geografický ústav ČSAV, 1971 Studie proveditelnosti akce Napojení jižní Moravy na Dunaj vodní cestou, Dopravní rozvojové středisko ČR, Praha 2003 Vyhláška 470/2001 Sb. kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, In: Sbírka zákonů – částka 171 (2001) Vyhláška o plánování v oblasti vod č. 140/2003 Sb., In: Sbírka zákonů – částka 53 (2003) Zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů – částka 98 (2001)


str. 4.10


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.2. VODNÍ TOKY 4.2.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Zadáním v této kapitole bylo stanovit poměr upravených vodních toků a toků ponechaných v přirozeném stavu. Tato znalost je velmi důležitá pro rozhodování o prioritách revitalizací a dalších opatření na ochranu přírody a vodních ekosystémů. Přitom se musíme smířit s nepřesnostmi: de iure upravený tok nemusel ztratit své přírodní atributy a naopak: de iure neupravený je ztratil (např. proto, že úprava byla dělána jako „oprava“). Sama o sobě je informace o úpravě nedostatečná, protože neobsahuje kvalitativní parametry o daném úseku toku z hlediska zájmů ochrany přírody. Proto jsme se zaměřili i na toto zjištění. Další doplňkovou kvalitativní informací jsou údaje o čistotě vody. I toto téma jsme zařadili do analytické části nad rámec zadání. Stav říčních ekosystémů je v převážné míře formován povahou a stavem povodí řeky Moravy. Nejvýznamnější vliv na funkci vodních ekosystémů mělo napřimování vodních toků, velkoplošné meliorace pozemků a zatěžování odpadními vodami. Nejvýznamnějšími vodními toky jsou řeky Morava a Dyje, jejichž niva je legislativně chráněna jako vodní zdroj (CHOPAV Kvartér řeky Moravy). Řeky Dyje a Morava jsou hraničními řekami (Rakousko, Slovensko) a jejich úpravy mají mezinárodní rozměr. Správu jednotlivých toků mají na starost tito správci toků: ·

Povodí Moravy, s.p.

·

Zemědělská vodohospodářská správa

·

Lesy ČR, s.p., oblastní správy toků

·

Obce, jejichž územím toky protékají

·

Fyzické nebo právnické osoby, jimž vodní toky slouží nebo s jejichž činností souvisejí

Vodohospodářsky významné vodní toky patří do správy podniků Povodí Moravy s.p.. Seznam vodohospodářsky významných vodních toků je stanoven vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR 470/2001 Sb., která rovněž stanovuje způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. Kapitola se zaměřuje na říční síť toků na území Jihomoravského kraje a její posouzení z hlediska: ·

Kvality vody (čistota)

·

Morfologie toků (úpravy koryta), stupně odpřírodnění toků a jejich úseků

Řada dostupných informací je uvedena se statistickými údaji vztaženými k ploše povodí řeky Moravy či dokonce pro plochu celého státu. Tyto údaje mají i přesto vypovídací schopnost pro orientaci v problematice povrchových vod Jihomoravského kraje a proto jsou v kapitole uvedeny. V současné době vzniká řada podkladů a materiálů v souvislosti s přípravou Plánu povodí. Probíhá aktualizace evidence vodních toků a objektů. Údaje jsou postupně doplňovány a zpřesňovány. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.11


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.2.2. ČISTOTA VODY V současné době je na území Jmk realizováno několik monitorovacích programů čistoty povrchových vod. Programy jsou založeny na sledování fyzikálních, chemických a biologických ukazatelů. Sledování jakosti vod v tocích ve státní síti slouží především: ·

jako poklad pro posouzení efektů finančních prostředků vynaložených do opatření na ochranu vod

·

k průběžné aktualizaci priorit nápravných opatření a hodnocení jejich účinnosti zajištění podkladů pro státní správu

·

pro provádění ustanovení odst. 2 § 23 zákona č. 138/973 Sb. o vodách, ve znění zákona č. 14/98 Sb., který říká „Při povolování vypouštění odpadních a zvláštních vod je vodohospodářský orgán vázán ustanoveními tohoto zákona, ukazateli přípustného stupně znečištění vod a dalšími předpisy“, - zajištění těchto podkladů je prioritní pro rozhodování VH orgánů o vypouštění odpadních vod. Vodohospodářský orgán potřebuje mít k dispozici údaje o jakosti vody nad i pod zdrojem znečištění. Tento princip je v souladu s politikou EU

·

posouzení jakosti vody ve vztahu k jejímu užívání - pro úpravu na vodu pitnou, k závlahám, pro průmyslové využití, posouzení z hlediska rekreačního využití, ochrany vodních ekosystémů včetně ryb podle příslušných směrnic EU

·

jako výchozí informace pro kontrolní činnost České inspekce životního prostředí, při kontrole vlivu vypouštění odpadních vod

·

podklady pro mezinárodní jednání (Mezinárodní komise ochrany vod Labe, Odry, Dunaje a hraniční vody) a plnění mezinárodních závazků monitoringu

·

jako vstupní informace pro zpracování Státní vodohospodářské bilance

·

pro vyhodnocování dlouhodobých trendů jakosti vod

·

pro přípravu pro plnění závazků na monitoring a poskytování údajů po našem přidružení k Evropskému společenství

Monitoring čistoty povrchových vod Jedním z úkolů správců toků je i péče o jakost vody. Z tohoto důvodu je pravidelně sledována kvalita vody v tocích a významných vodních nádržích. Komplexní a kontinuální sledování a vyhodnocování kvality vody v řekách na území Jihomoravského kraje je prováděno Českým hydrometeorologickým ústavem, zemědělskou vodohospodářskou správou a podnikem Povodí Moravy, s. p., na odběrných profilech ve správě jednotlivých institucí. Informace o koncentracích jednotlivých polutantů a hodnotách ukazatelů jsou také dostupné na stránkách: http://hydro.chmi.cz a http://heis.vuv.cz. Na základě naměřených hodnot jsou jednotlivé koncentrace a hodnoty odebraného vzorku srovnávány dle ČSN 75 7221 – Jakost vod – Klasifikace jakosti povrchových vod s meznými hodnotami pro jednotlivé ukazatele a vzorek je zařazen do kategorií I. – V. Jakost vody se stanovuje pro každý jednotlivý ukazatel. Výsledná třída se určí podle nejnepříznivějšího ukazatele jakosti vod z vybraných ukazatelů. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.12


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Třídy jakosti: I - Neznečištěná voda, II - Mírně znečištěná voda, III - Znečištěná voda, IV Silně znečištěná voda, V - Velmi silně znečištěná voda Obrázek 4.1. Klasifikace jakosti povrchových vod dvouletí 2002-2003 na ploše povodí Moravy, vyhodnoceno dle ČSN 75 7221 – celková třída


str. 4.13


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

graf. 4.1. Počty profilů na ploše povodí Moravy ve třídách jakosti dle ČSN75 7221 převzato z Ročenky jakosti povrchových vod v Povodí Moravy 2002/2003 Počty profilů ve třídách jakosti dle ČSN 75 7221 V.třída

IV.třída

III.třída

II.třída

I.třída

celkem

01/02

02/03

250 200 150 100 50 0 97/98

98/99

99/00

00/01 dvouletí

Kilometry sledovaných toků v procentech ve dvouletí 2002/2003

6%

48%

2%

12%

V.třída IV.třída 32%

III.třída II.třída I.třída

Z grafu je patrné, že nejčetnější jsou profily a říční úseky spadající do III. třídy čistoty vody. Grafy vyhodnocují celou plochu povodí Moravy včetně povodí Dyje. Dá se předpokládat, že vyhodnocení toků pouze na ploše Jmk by bylo výrazně nepříznivější, protože horní toky řek, ležící mimo oblast Jmk, vykazují lepší kvalitu vody. Z hlediska vývoje v čase můžeme konstatovat, že se kvalita vody v řekách mírně zlepšuje.

V souvislosti s Implementačním plánem pro oblast Životní prostředí a s Usnesením vlády České republiky č. 15, ze dne 8. ledna 2003 k aktualizovanému Implementačnímu plánu pro oblast životní prostředí a také v souvislosti s výsledky řešení jednotlivých projektů zabývajících se implementací směrnic EU ve vodním hospodářství, především pak projektu MŽP VaV 650/03/00 “Výskyt a pohyb nebezpečných látek v hydrosféře ČR”, byl zpracován návrh monitorovacích programů jakosti povrchových a podzemních vod, sedimentů, plavenin a bioty pro rok 2003. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.14


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kromě odběrů vzorků vod pro monitoring jsou realizovány: ·

Odběry vzorků plavenin

·

Odběry vzorků sedimentů

·

Odběry vzorků makrozoobentosu

·

Mikrobiologická sledování

·

Sledování ryb

Predikční systém PERLA je biologická metoda hodnocení stavu toků České republiky. Principem této metody je srovnání referenční lokality s hodnocenou lokalitou. Taková metoda bere ohled na přirozenou variabilitu přírodních podmínek a biologických společenstev a je v souladu se současnými trendy EU. Predikční systém PERLA je založen na predikci skladby společenstev makrozoobentosu na konkrétní lokalitě na základě několika málo proměnných prostředí a následném srovnání tohoto predikovaného (referenčního) společenstva se společenstvem zjištěným na hodnocené lokalitě. Aplikace tohoto systému v praxi vyžaduje vytvoření srovnávacího souboru dat z nezatížených (referenčních) lokalit v dané geografické oblasti. Predikční systém PERLA byl postaven na principech britského RIVPAC Systemu. Po obsahové stránce zahrnuje tři hlavní okruhy, které jsou řešeny v několika úkolech: vytvoření sítě referenčních lokalit, vytvoření software pro hodnocení (HOBENT), validace a verifikace systému a jeho zavedení do praxe. Na řešení se podílí tři pracoviště: ·

Výzkumný ústav vodohospodářský TGM Praha, pobočka Brno v samostatných úkolech Programu péče o životní prostředí Ministerstva životního prostředí a v projektech VaV.

·

Zemědělská vodohospodářská správa, pracoviště Brno v rámci úkolů a programů monitoringu vodního prostředí Ministerstva zemědělství.

·

Masarykova univerzita v Brně, katedra zoologie a ekologie se smluvní formou podílí na úkolech výše uvedených organizací a to jako koordinační a metodické pracoviště.

Nařízení vlády č 71/2003 Sb. o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod: Toto nařízení jmenovitě stanovuje povrchové vody, které jsou vhodné pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů, s rozdělením na vody lososové a kaprové, za účelem zvýšení ochrany těchto vod před znečištěním a zlepšení jejich jakosti tak, aby se staly trvale vhodnými pro podporu života ryb náležejících k původním druhům zajišťujícím přirozenou rozmanitost nebo k druhům, jejichž přítomnost je vhodná. Dále toto nařízení upravuje způsob zjišťování a hodnocení stavu jakosti uvedených povrchových vod. Pro účely tohoto nařízení se rozumí: ·

Lososovými vodami – povrchové vody, které jsou nebo se stanou vhodnými pro život lososovitých a lipana


str. 4.15


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

·

Kaprovými vodami - povrchové vody, které jsou nebo se stanou vhodnými pro život ryb kaprovitých nebo jiných druhů, jako je štika, okoun a úhoř.

Vypouštění odpadních vod Vypouštění komunálních odpadních vod a vypouštění nedokonale dočištěných vod je významným bodovým zdrojem znečištění toků. Oproti zemím EU existuje rozdíl v rozsahu čištění odpadních vod. Zatímco ve většině zemí EU se míra napojení na čistírny komunálních odpadních vod blíží 100 % (vykazováno jako dostupnost napojení a nikoliv skutečně napojení obyvatelé) v přistupujících zemích napojení nepřekračuje 70 – 80 %. Česká republika dosáhla v roce 2002 77,5 % skutečně napojených obyvatel na kanalizaci a 69,6 % obyvatel je skutečně napojeno na kanalizaci s čistírnou. V růstu výstavby čistíren odpadních vod v období od roku 1990 patří mezi nejúspěšnější. V Jihomoravském kraji situace odpovídá celostátnímu průměru. V roce 2002 bylo v Jihomoravském kraji v provozu 115 čistíren odpadních vod. Na veřejnou kanalizaci bylo napojeno 77 % obyvatel. Největšími zdroji bodového znečištění jsou největší města, nelze však pominout ani obce v klíčových polohách pramenných oblastí, v národním parku Podyjí, v chráněných krajinných oblastech a v ochranných pásmech povrchových a podzemních vodních zdrojů. Kyslíkové parametry čistoty vody a nerozpuštěné látky zaznamenaly výrazné zlepšení. Přesto akceleruje problém eutrofizace všech typů stojatých vod, i ve vyšších částech povodí. Příčiny jsou v rostoucím obsahu fosforu: dřívější dominantní vliv zemědělského hnojení přebírá fosfor z domácností – je to evidentní trend i když objektivní data nejsou k dispozici. K tomu přistupují i další živiny z nedokonalých čistíren. Významné bodové zdroje průmyslového znečištění jsou: Jaderná elektrárna Dukovany, Tanex Vladislav, Papírny Předklášteří, Hodonín - Rohatec. Velký vliv na čistotu vody v příhraničních oblastech mají také zahraniční zdroje znečištění. V této souvislosti můžeme zmínit negativní přínos řeky Pulkavy (přítok Dyje z Rakouska), jež je znečištěna v důsledku vypouštění odpadních látek ze závodu na výrobu kyseliny citrónové u Pernhofenu. Znečištění je nejen estetické (hnědočervená barva vody), ale i rizikové - množství látek vypouštěných do vody (měď 14 kg/den, zinek 55 kg/den, kyanidy 42 kg/den) dosahuje toxických koncentrací a způsobuje riziko bioakumulace a kontaminace sedimentů a jejich přenosu po směru toku. V souladu s požadavky Evropské unie se totiž pozornost Státního fondu životního prostředí (dále jen SFŽP) zaměřila na střední zdroje znečištění, tzn. na obce s počtem ekvivalentních obyvatel mezi 2 až 5 tisíci (výjimku tvoří pouze obce ležící v pásmech ochrany vodního zdroje I. a II. stupně). Za účelem získání finanční podpory buď ze SFŽP nebo z předvstupních (ISPA, Sapard) či strukturálních fondů EU (zejména Kohezní fond) vytváří menší obce sdružení (mikroregiony) se společnými rozvojovými programy, jejichž častým cílem je mimo jiné i odkanalizování a uplatnění účinných technologií čištění odpadních vod. Města s počtem obyvatel 5 až 50 tisíc (tzv. střední zdroje znečištění), sice funkční čistírny odpadních vod zpravidla mají, ale zastaralé a technicky nevyhovující. Zde je třeba provádět jejich rekonstrukce tak, aby docházelo k účinnému odstraňování živin. Na koncentracích celkového fosforu ve vodních tocích se nepříznivě odráží skutečnost, že naprostá většina čistíren odpadních vod v České republice není vybavena III. stupněm čištění, při kterém dochází k odstraňování anorganického dusíku a fosforu z odpadních vod. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.16


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Závěry k čistotě vody I když se za posledních deset let čistota povrchových toků zlepšila, stále některé povrchové vodní toky vykazují silné až velmi silné znečištění, především jsou to střední a dolní úseky Moravy, Svratky a Dyje a některé menší toky. V některých potocích a říčkách je znečištění dosud tak silné, že znemožňuje trvalý výskyt vyšších forem života (např. v dolní Trkmance). Příčinou (mimo jiné) je stále nedostačující intenzita čištění odpadních vod, zemědělská výroba a průsaky ze starých ekologických zátěží. Kanalizační sítí s čističkou odpadních vod je kromě větších měst vybavena necelá polovina malých měst a obcí. Nepříznivé hodnoty nadále vykazují fosfor, BSK5 CHSK, NL a NH4. Ze zprávy o vývoji jakosti povrchových vod v Povodí Moravy v letech 2003-2003 (na základě hodnocení kvality vody dle ČSN 75 7221) vyplývá, že nejvíce znečištěné toky v ukazatelích BSK5, CHSKCr, N-NH4+ a Pcelk jsou: Haná, Kyjovka, Daníž, Litava, Rakovec, Jevišovka, Trkmanka, Štinkovka a Svratka pod Brnem (uvedené toky jsou zařazeny do V. třídy jakosti povrchových vod).

4.2.3. MORFOLOGIE TOKŮ, STUPNĚ ODPŘÍRODNĚNÍ TOKŮ A JEJICH ÚSEKŮ Zadáním v této kapitole bylo stanovit poměr upravených vodních toků a toků ponechaných v přirozeném stavu. Tato znalost je velmi důležitá pro rozhodování o prioritách revitalizací a dalších opatření. Přitom se musíme smířit s nepřesnostmi: de iure upravený tok nemusel ztratit své přírodní atributy a naopak: de iure neupravený je ztratil (např. proto, že úprava byla dělána jako „oprava“). Sama o sobě je informace o úpravě nedostatečná, protože neobsahuje kvalitativní parametry o daném úseku toku z hlediska zájmů ochrany přírody. Proto jsme se zaměřili i na toto zjištění. Pro popis charakteru toku jsou využitelné tyto podklady:

Projekt Morava, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM Praha, 1992 - 1995 Projekt byl řešen katedrou ekologie přírodovědecké fakulty pod vedením Prof. RNDr. Otakary Štěrby, Csc. Vznik projektu byl motivován zvýšeným zájmem odborníků a investorů o revitalizace a renaturace vodních toků v 90. letech a tím potřebou definic stavu, vyhodnocení a vytipování potřebných toků a úseků. Zájmovým územím projektu jsou toky povodí Moravy (včetně povodí Dyje).V rámci projektu bylo vyhodnoceno 4 067 km řek.


str. 4.17


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byla sledována tato kritéria: ·

Původnost abiotické kostry říčního ekosystému (původnost geograficko – geologická kostry říčního ekosystému, neboli abiotický podklad resp. jeho viditelná část) Slovní označení:

1. zcela přírodní 2. převážně přírodní 3. přechodný 4. převážně umělý 5. zcela umělý

·

Cenologická hodnota (jaká společenstva a v jakém stavu se na hodnoceném úseku řeky nacházejí) Slovní označení:

1. maximální 2. značný 3. průměrný 4. malý 5. minimální

·

Vědecká hodnota (dána např. výskytem ohrožených druhů, jejich společenstvem, přítomností zajímavé sukcese, raritností úseku atd.) Slovní označení:

1. mimořádná 2. značná 3. průměrná 4. malá 5. minimální

·

Čistota (základem bylo srovnání původní přírodní čistoty úseku a současné čistoty nebo saprobity) Slovní označení:

1. vynikající 2. dobrá 3. špatná 4. velmi špatná 5. katatrofální

·

Samočistící schopnost řeky (potenciální kapacita samočištění daného úseku, bez ohledu na současné zatížení odpady) Slovní označení stejné jako u cenologické hodnoty

·

Rekreační hodnota Slovní označení stejné jako u cenologické hodnoty


str. 4.18


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

·

Interakce s okolím (má říci jak je řeka významná pro přilehlou nivu) Slovní označení:

1. bezpodmínečná 2. velmi prospěšná 3. málo prospěšná 4. málo prospěšná 5. bezvýznamná

·

Zvláštní hodnoty (mohou se zde uvést hlavní neekologické funkce říčního systému)

·

Celková ekologická hodnota (získá se zprůměrováním zachycených dílčích hodnot)

Projekt má čryři etapy: 1.) Definice přírodních hodnot říčních ekosystémů 2.) Mapování přírodního stavu řek 3.) Podrobný ekologický výzkum na určených úsecích 4.) Závěry a doporučení pro resorty vodního hospodářství, životního prostředí a správy Projekt klade hlavní důraz na biologickou stránku věci. Z vyhodnocení dílčích sledovaných kritérií hodnotí každý tok či jeho úsek tzv.“celkovou ekologickou hodnotou“ a stupeň odpřírodnění řek. 1 – přírodní 2 – přírodě blízký 3 – polopřírodní 4 – silně odpřírodněný 5 – umělý Projekt se nezabývá technickými funkcemi toku a abiotickými charakteristikami toku, které jsou studovány jinými subjekty se záměrem technického a ekonomického využití řek. Hodnocení ekosystémů je závislé na odborném odhadu a zkušenosti posuzovatele. Ke kvalitě hodnocení lze mít výhrady - viz např. srovnání Svratky a Svitavy kolem Brna, značná míra generalizace, při níž byl úsek Moravy v oblasti ZCHÚ Osypané břehy pro potřeby hodnocení sloučen s okolními tvrdě upravenými úseky apod. Přesto je projekt přínosný a ojedinělý tím, že se zabývá hodnocením řek dle kritérií, která jsou z hlediska ochrany přírody podstatná a zároveň tak činí na velké ploše území, což umožňuje vzájemné srovnání stavu a regionálně využitelné závěry. Obdobně rozsáhlé posouzení ekologických hodnot toků nebylo dosud v takto velkém území pravděpodobně nikde v ČR provedeno. V rámci zpracování analytické části Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje byla digitalizována mapa znázorňující ekologický stav. Jako podklad pro digitalizaci byla použita síť vodních toků vodohospodářské mapy 1: 50 000 a databáze HEIS (VÚV). Výstupem je mapa 1 : 200 000 – mapa č. 4.2. Přírodní hodnoty a stupeň odpřírodnění řek pro plochu Jihomoravského kraje. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.19


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Významné morfologické úpravy toků a příčné překážky na tocích – povodí Moravy Významné morfologické úpravy toků a příčné překážky na tocích – povodí Dyje Uvedené dokumenty mají podobu databáze úseků (.xls), jež eviduje a popisuje stav a účel úprav úseků toků ve správě Povodí Moravy, s.p., Lesů ČR a ZVHS a zachycuje přítomnost bodových objektů. Vznikly v souvislosti s přípravou Plánu povodí (dle rámcové vodohospodářské směrnice). Databáze Moravy obsahuje 2223 prvků (úseků), databáze Dyje obsahuje 3067 prvků (úseků). Uvádí tyto údaje: ·

Vodní útvar k datu 21.4.2004

·

Tok - Název vodního toku

·

Říční úsek (místopis, kat.území), Správce říčního úseku

·

Přirozený úsek toku - říční km úseku, Upravený, resp. morfologicky ovlivněný úsek toku - říční km úseku

·

Základní typ úpravy, resp. morfol. ovlivnění, délka úseku v km

·

Odhad % váhy účelu morf. úpravy toku Ochrana před povodněmi Urbanizace území Směrová a výšková stabilizace toku Stabilizace míst odběrů vody Odvodnění pozemků Vlivy poddolování Jiný důvod

·

Vegetační doprovod - Vyhovující stav a skladba, Nevyhovující stav

·

Ramena a mokřady - Slepá a odstavená ramena, Mokřady

·

Příčné překážky

·

Balvanité skluzy (počet)

·

Počet spád.stupňů mimo vzduté úseky o výšce h> 1.0 m z toho s rybochody s výškou 0,3
·

Objekty vytvářející vzdutí > 0,1 km – Typ: jez pohybl. (VJ), pevný (VP), nádrž (VN) Délka vzdutí (nádrže nebo jezu) v km Objem nádrže (zdrže) v mil. m3 Učel (nádrže, jezu) Existence rybochodu na jezu (nádrži) A/N

·

Významné rekreační využití úseku (A/N)


str. 4.20


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Evidence přesahuje plochu Jihomoravského kraje. Údaje v ní obsažené není účelné pro potřeby Koncepce analyzovat. Dělení úseků i popis je dostatečně podrobný pro získání informací pro rozhodování o opatřeních na regionální úrovni. Evidence je součástí přílohové části Koncepce pouze v digitální podobě - příloha 46_Morfo_Morava.xls a příloha 46_Morfo_Morava.xls.

Závěry k morfologii toků Analýzy morfologie a odpřírodnění toků dokazují jednoznačnou souvislost stoupajícího odpřírodnění řek jednak s rostoucím podílem zemědělské půdy v okolí řek, a stejně tak s klesající nadmořskou výškou. V nížinách zpravidla roste urbanizace a průmyslové dopady, ale zejména se zintenzivňuje zemědělské hospodaření na orné půdě, což má za následek ovlivnění charakteru toků úpravami i negativní ovlivnění jakosti vod. Podkladů popisujících a hodnotících technický stav toků je dostatek. Pro ekologický stav současný i požadovaný však jsou podklady zcela nedostatečné. Bude záležet na přístupu zadavatelů a zpracovatelů Plánů povodí a předchozích metodických materiálů. Ochrana přírody by si měla připravit své vlastní představy a požadavky a urychleně vstoupit do procesu přípravy těchto Plánů. I přes chybějící údaje o ekologickém stavu toků je z dříve provedených prací, např. z hodnocení stupně odpřírodnění moravských řek, zcela zřejmé, že ve vztahu k termínům stanoveným Rámcovou směrnicí a vodním zákonem existuje velký skluz v přípravě opatření, která by měla ekologický stav vodních toků zlepšit. Proto považujeme za nutné zdůraznit, že z hlediska legislativního má dosažení dobré morfologie toků, resp. dobrého ekologického stavu, který se od dobrého stavu morfologie odvíjí, naprosto stejnou prioritu jako dosažení dobrého chemického stavu (jakosti vody). Pokud by měl pokračovat současný trend, kdy je uspokojivý postup v čištění odpadních vod, ale nápravě morfologie a kontinuitě toků se věnuje jen okrajová a naprosto nedostatečná pozornost, legislativou stanovené cíle by ve stanoveném termínech u značného počtu toků splněny nebyly. Příprava a realizace opatření pro zlepšení stavu toků totiž probíhá zhruba o dva řády pomalejším tempem, než jaké je potřebné pro splnění legislativních termínů. Toto tvrzení lze jednoznačně doložit výší nákladů na revitalizační opatření na vodních tocích, které jsou odhadnuty podle Pravidel pro poskytování finančních prostředků z Programu revitalizace říčních systémů v roce 2003, vydaných MŽP, částkou 113 mld. Kč, což by v časovém horizontu do 22.12. 2015 (termín českého vodního zákona) znamená investovat v rámci ČR cca 8,7 mld. Kč ročně. Přitom z uvedeného programu se ročně investují do zlepšování ekologického stavu toků řádově pouze desítky milionů korun, a to ještě značná část připravovaných a realizovaných akcí je vyvolána aktivním tlakem orgánů ochrany přírody. Orgánům ochrany přírody a dalším zainteresovaným osobám (např. rybářským svazům) lze jednoznačně doporučit, aby systematicky shromažďovaly údaje a doklady o současném a především historickém výskytu druhů a společenstev v ekologicky degradovaných tocích, neboť tyto údaje budou mít značnou cenu při hodnocení stavu toků a projednávání plánů povodí a programu opatření. Dále lze jednoznačně doporučit soustavný nátlak na správce toků, aby prováděli nápravná opatření tam, kde je již dnes zcela zřejmé, že dobrého stavu toků nelze dosáhnout bez zlepšení jeho morfologie. Orgány ochrany přírody by rovněž zcela striktně měly při projednávání pozemkových úprav požadovat u toků s výrazně degradovanou morfologií návrh a realizaci opatření pro zlepšení jejich morfologie. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.21


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.2.4. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA ČSN 75 7221 – Jakost vod – Klasifikace jakosti povrchových vod ČSN 75 7220 – Jakost vod – Kontrola jakosti povrchových vod Koncepce vodohospodářské politiky ministerstva zemědělství české republiky pro období po vstupu do evropské unie, Mze, 2004 Mgr. Jan Hodovský, RNDr. S. Zahrádková, RNDr. J. Kokeš: Nové metody biologického hodnocení povrchových tekoucích vod a jejich využitelnost státní správou ve vodním hospodářství, in: Krajina, meliorace a vodní hospodářství na přelomu tisíciletí – Sborník mezinárodní vědecké konference, 1999, str.97 - 100. Nařízení vlády č.71/2003 o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod Plán odpadového hospodářství Jihomoravského kraje, ECO – Management, s.r.o., 2004 Program rozvoje Jihomoravského kraje: aktualizace profilu 2003, GaREP, spol. s.r.o., 2003 Projekt Morava, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM Praha, 1992 – 1995 Ročenka jakosti povrchových vod v Povodí Moravy 2002/2003, Povodí Moravy, s.p., 2004


str. 4.22


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.3. MIGRAČNÍ BARIÉRY 4.3.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Cílem této kapitoly je specifikovat místa a charakter migračních bariér pro vodní a mokřadní organizmy jako podklad pro návrh opatření a stanovení priorit v této oblasti. V rámci řešení tohoto tématu se zaměřujeme zejména na ryby jako hlavního představitele migrujících organizmů. Jednou ze základních překážek v přirozeném rozvoji rybí osádky je vedle zhoršené kvality vody a omezení podmínek přirozené reprodukce také omezení migrace ryb nevhodně řešenými příčnými stavbami. V případě, že se na toku vyskytnou překážky, bránící přirozenému tahu některých druhů ryb proti proudu, je tok rozdělen na řadu úseků od sebe izolovaných. Negativní důsledky tohoto rozdělení jsou trojí. Za prvé je znemožněna sezónní migrace ryb (především tahy na trdliště, na zimoviště, přesuny za potravou apod.), ale i migrace vyvolaná jako stresovými faktory (povodeň, zhoršená jakost vody), takže řada izolovaných úseků neposkytuje úplné spektrum stanovišť potřebné pro přirozené udržení rybí populace. Z takovéhoto úseku pak příslušný druh buď vymizí, nebo je udržován jen díky vysazování násad. Druhým důsledkem je při vyšší hustotě migračních bariér vytvoření malých populací v krátkých úsecích mezi blízkými bariérami, což může vést k degeneraci populace. Význam rybích přechodů pro jednotlivé druhy ryb se samozřejmě liší podle toho, jak dlouhé migrace ten který druh podniká. Největší význam mají samozřejmě pro druhy táhnoucí z moře na trdliště (na území České republiky losos atlantský, úhoř říční, historicky i některé druhy jeseterů). Velký význam má migrační prostupnost i pro tzv. „netažné“ říční druhy ryb. Obecně lze říci, že čím větší tok, tím důležitější je dosáhnout zprůchodnění migračních bariér. Přitom má však zprůchodnění značný význam i u menších toků. Například pstruh obecný běžně podniká poměrně dlouhé migrace, často přesahující délku 10 km. Při tření vytahuje proti proudu na trdliště, nacházející se často v poměrně malých potůčcích (tzv. vlásečnicích), zatímco na zimu sestupuje do větších a hlubších toků, často až do tzv. parmového pásma. Prostupnost migračních bariér má význam nejen pro ryby, ale i pro některé další druhy živočichů. Z migračních bariér jsou nejvýznamnější bariéry typu: jez, stupeň či hráz. Na ně se zaměřují všechna významná hodnocení a jsou východiskem i pro řešení Akčního plánu stavby rybích přechodů (Dušek 1999). Kategorizace toků zavedená a používaná touto koncepcí vychází mj. z uvedeného Akčního plánu a podrobnost řešení ctí prioritu řešení od největších toků směrem k menším s prosazováním zásady návaznosti na jednotlivých tocích. U větších nížinných toků přirozeně existují tzv. slepá ramena, tzn. ramena na jednom konci napojená na hlavní koryto. Pokud byla důsledku provedených úprav vytvořena bariéra mezi hlavním tokem a jeho slepými rameny, znamená to ztrátu důležitých ekologických funkcí slepých ramen, významných pro říční druhy ryb, jejichž typickým stanovištěm je hlavní tok. Říční druhy ryb totiž ve slepých ramenech nacházejí útočiště při stresových stavech (povodeň, znečištění) a také místo pro tření a odrůstání plůdku. Proto v těch úsecích řek, kde byly při úpravách vytvořeny migrační bariéry mezi hlavním tokem a všemi jeho rameny, má velký význam i obnova migračně prostupného napojení vybraných ramen na hlavní tok.

Migrační prostupnost ovlivňují: --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.23


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tabulka 4.6. Typy migračních bariér na tocích Typ bariéry

Pozn.

Jezy, stupně

Nejrozšířenější typ bariéry. Nutno řešit rybím přechodem umístěným v tělese jezu nebo obtokem – bypassem.

protékané nádrže, resp. jejich hráze.

Lze řešit buď zřízením obtoku nebo rybím přechodem, což je obojí řešení poměrně drahé a zdaleka ne vždy možné, v případě rybí cesty navíc obvykle nežádoucí z hlediska rybího hospodářství v nádrži. Migrační zprostupnění hrází významných nádrží je proto prakticky nerealizovatelné.

široké koryto s velmi mělkou vodu za nižších průtoků

Nejčastěji se vyskytuje u širokých rámových propustků.

dlouhý propustek nebo zatrubnění

„měkká“ bariéra (tma, dlouhý úsek bez úkrytu, ...) Lze řešit jen technicky obtížně a draze úpravou propustku a částečně odtrubněním.

odběr vody a nízký zůstatkový průtok

Problém řešitelný spíše vodoprávně, než technicky.

vysoké znečištění

Významné bodové zdroje znečištění snižují atraktivitu říčního úseku

jiné technické zařízení

(MVE, česle nebo pletivo přes tok, apod.)

podélné bariéry

Podélné ohrázování toku neomezuje rybí migraci ve směru osy toku (avšak zpravidla je provázeno ochuzením morfologické pestrosti toku a nedostatkem rybích úkrytů). Ztěžuje přístup k toku obojživelníkům a savcům a je rybí migrační bariérou ve směru kolmém k ose toku. Při zvýšených průtocích brání rozlivům vody do údolní nivy a tím v přístupu ryb k povodňovým refugiím s menší rychlostí proudění vody a trdlištím na zatopených porostech.

4.3.2. VYHODNOCENÍ ÚZEMÍ JMK Příčné stavby - jezy a stupně byly budovány zejména z důvodů stabilizace podélného sklonu toku, zabezpečení odběru vody, energetického využití vody či zajištění potřebné hloubky vody pro plavbu. Částečná prostupnost je umožněna pouze při malých výškách stupňů a jezů (do cca 40 cm) a často je umožněna jen při specifických hodnotách průtoků. Hranice prostupnosti je potom proměnlivá podle druhů živočichů a dalších podmínek. Možnost migrace je v takových případech selektivní, tzn., že je reálná jen pro určité druhy ryb a pro dospělé a zdravé jedince. Na území Jmk se (dle podkladu VUV) na tocích nachází 486 příčných objektů evidovaných jako: ·

Přehradní hráze


str. 4.24


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

·

Hráze rybníků či malých vodních nádrží

·

Pevné jezy či stupně

·

Pohyblivé jezy

Rybími přechody je vybavena velmi malá část z nich – pouze 11. Na základě této evidence byla pro Koncepci zpracována mapa 1 : 200 000 4.3. Mapa migračních bariér na tocích. Mapa je zpracována na základě podkladu (.shp) a databáze bariér ve stavu z května 2004. Je zřejmé, že tato evidence není kompletní a dojde k jejímu doplnění. Další nedostatek evidence příčných překážek je ten, že zde nejsou evidovány ty objekty, které mají charakter příčných staveb a často jsou neprůchodné, ale vznikly jako součást liniové úpravy (např. hrazení bystřin). V následujících tabulkách je uveden přehled příčných staveb na území Jihomoravského kraje na tocích 1. Kategorie (tzn. Morava na území JmK a Dyje po Nové Mlýny), které tvoří páteřní cestu pro možnost přirozeného rozšíření dunajských druhů ryb na naše území. Na tyto objekty by se měla prioritně zaměřit pozornost při budování rybích přechodů:

Tabulka 4.7. Příčné bariéry na tocích 1. kategorie Morava staničení typ rok výstavby správa a údržba výška stupně migrační prostupnost

STUPEŇ LANŽHOT km: 74,116 pevný betonový jez z monolitického betonu 1982 Povodí Moravy, závod Dyje, provoz Břeclav 1,40 m Velmi omezená, jen při specifických hodnotách průtoků.


str. 4.25


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Morava staničení typ rok výstavby správa a údržba výška jezu migrační prostupnost

VAKOVÝ JEZ LANŽHOT km: 76,916 betonový práh s vakem (vak již dlouhodobě odstraněn) 1980 Povodí Moravy, závod Dyje, provoz Břeclav 0,94 m pevná část (+ 1,20 m pohyblivá část) Částečná, za předpokladu trvalého odstranění vaku. Vak je již dlouhodobě fyzicky odstraněn, odstranění je však nutno dořešit vodoprávně.


SKLUZ LANŽHOT km: 79,500 pevný zdrsněný skluz z rovnaniny z lomového kamene 1976 Povodí Moravy, závod Dyje, provoz Břeclav 3,10 m prostupný


BETONOVÝ PRÁH TVRDONICE km: 85,385 pevný práh

Morava staničení typ rok výstavby správa a údržba výška stupně migrační prostupnost

VAKOVÝ JEZ KOPČANY km: 92,750 betonový práh s gumotextilním vakem (vak odstraněn) 1974, oprava hrazení 1992 Povodí Moravy, závod Dyje, provoz Břeclav 2,50 m (1,20 m práh + 1,30 m vak) Částečná, za předpokladu trvalého odstranění vaku. Vak je již dlouhodobě fyzicky odstraněn, odstranění je však nutno dořešit vodoprávně.

Povodí Moravy, závod Dyje, provoz Břeclav 1,84 m Velmi omezená, jen při specifických hodnotách průtoků.


str. 4.26


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Morava

POHYBLIVÝ JEZ HODONÍN

staničení

km: 115,132

typ

Tabulový stavidlový jez s klapkou

rok výstavby

1935

správa a údržba

Povodí Moravy, závod Uherské Hradiště, provoz Veselí n. Mor.

výška stupně

0,40 m pevná + 3,95 m pohyblivá část

migrační prostupnost

Neprostupný, nutno řešit migraci i laterálním „Městským“ ramenem.

Morava

POHYBLIVÝ JEZ VNOROVY

staničení

km: 135,650

typ

Tabulový stavidlový jez s klapkou

rok výstavby

1935

správa a údržba


výška stupně

1,30 m pevná část + 3,28 m pohyblivá část


Neprostupný, nutno řešit celý vodohospodářský uzel.

Morava

JEZ VESELÍ

staničení

km: 141,600

typ

Původně pevný srubový jez, rekonstruován železobetonovou konstrukcí.

rok výstavby

1866, gen.oprava 1969

správa a údržba


výška stupně

3,78 m


Při poslední rekonstrukci doplněn rybí přechod, který je nefunkční z důvodu dodatečné úpravy kóty přelivné hrany v průběhu rekonstrukce.


str. 4.27


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dyje staničení typ rok výstavby správa a údržba výška stupně migrační prostupnost

JEZ BŘECLAV km: 26,770 pevná část a štěrková propust hrazená klapkou 1957 Povodí Moravy, závod Dyje, provoz Břeclav 4,90 m pevná část + 2,40 m pohyblivá část Stávající rybí přechod je nefunkční. Probíhá příprava výstavby nového rybího přechodu, předpoklad dokončení do r. 2005.


JEZ LEDNICE km: 35,612 Jamborův práh 1974 Povodí Moravy, závod Dyje, provoz Břeclav 0,75 m Selektivní, nutno dořešit dnovou migraci.


JEZ BULHARY km: 39,872 segmentový jez 1974 Povodí Moravy, závod Dyje, provoz Břeclav 1,75 m pevná část + 2,50 m pohyblivá část Neprostupný, návrh migračního zprostupnění počítá i s laterálním propojením údolní nivy.

Migrační zprostupnění jezu Břeclav na Dyji je zařazeno do 1. etapy Akčního plánu Mžp. Ostatní jezy s výjimkou jezů Vnorovy a Veselí jsou zařazeny do 2. etapy. Migrační zprostupnění Dyje i Moravy po Hodonín bylo koncepčně řešeno v rámci projektu Phare. Koncepce vytýčila cíl zpřístupnit pro původní dunajské druhy ryb, které představují druhově nejpestřejší rybí společenství ČR (53 druhů), údolní nivu řeky Dyje mezi městem Břeclav a Novými Mlýny a morfologicky zachovalý úsek řeky Moravy mezi jezem Hodonín a jezem Vnorovy. Tyto lokality si zachovaly vysoký potenciál pro přirozenou reprodukci rybího společenstva a jsou mimo jiné schopny vytvořit „odrazový můstek“ pro zpětné rozšíření původních druhů černomořského úmoří (dunajského povodí) do výše ležících úseků toků, především Moravy a Dyje, z nichž vymizely v důsledku úprav a havárií jakosti vody (otrav).


str. 4.28


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z těchto dunajských druhů se jedná především o druhy: ·

hlavatka podunajská

·

jeseter malý

·

candát východní

·

cejn siný

·

cejn perleťový

·

drsek větší

·

ježdík žlutý

·

ostrucha křivočará

Ze slovensko-rakouského úseku řeky Moravy samozřejmě migrují do dolní Dyje a Moravy velkých počtech i ty některé druhy ryb, které se vyskytují po většině území České republiky a i z hlediska těchto druhů by bylo zprostupnění bariér značným přínosem. Před vybudováním migračních bariér - vodních děl Gabčíkovo – Nagymaros a Železná vrata (Rumunsko, Srbsko) se v dolní Moravě vzácně vyskytovala i vyza velká - druh ryby, který byl v historické minulosti největší rybou, žijící na území České republiky (ve vhodných podmínkách dorůstá až přes 1000 kg), co do hmotnosti srovnatelnou i s největšími suchozemskými živočichy střední Evropy (např. zubrem). V Lanžhotě byl na začátku 20. století uloven menší exemplář vyzy velké o délce 2 m.

4.3.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Baruš, M.: Fauna ČR a SR, Mihulovci a ryby, 1. a 2. Díl, Academia, 1995 Databáze morfologických úprav a migračních bariér toků ve správě PM, ZVHS, LČR (poskytlo Povodí Moravy,s.p.) Dušek, M.: Akční plán stavby rybích přechodů pro významné tažné druhy ryb na vybraných tocích v ČR, Praha, AOPaK, 1999. Havlíček, T. a kol.: Koncepce revitalizace Veličky I, ATELIER FONTES, s.r.o., 2001 Jezy a stupně na Moravě a Dyji , základní informace, Povodí Moravy, s.p., 1994 Rybí přechody na regulovaných a kanalizovaných vodních tocích ČR – výroční zpráva, VÚV T.G.M., 1996 TNV 75 2321 Rybí přechody

4.3.4. ZÁVĚRY U pevných jezů je s výhodou možno použít rybí přechody umístěné v korytě toku, u pohyblivých konstrukcí je nutné hledat řešení pomocí obtokových kanálů (bypassů). Toto řešení je na řece Moravě komplikováno jejím hraničním charakterem. Ve prospěch bypassů na druhé straně hovoří možnost migračního propojení s údolní nivou. Vhodně zvolený typ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str. 4.29


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

rybího přechodu může kromě zajištění migrace také zvyšovat pestrost říčního prostředí, která je u upravených toků velmi omezená a nahrazovat morfologické prvky chybějící v hlavním korytě. Tato skutečnost byla prokázána například při ichtyologickém průzkumu zdrsněného skluzu Lanžhot. Kromě těchto jezů na Moravě a Dyji, které představují páteř migrace dunajských druhů, je nutné na regionální úrovni řešit i migraci na navazující říční síti. Souběžně se zajištěním migrace ryb je nutné řešit i podmínky pro jejich přirozenou reprodukci. V případě nových vodoprávních povolení nebo jejich revize je vždy nutné ponechávat dostatečnou rezervu pro zajištění migrace ryb, zejména dostatečnou kapacitu průtoku pro zajištění migrační cesty a její atraktivity. Množství a kvalita informací k migračním bariérám není optimální, bude zapotřebí ji doplnit. Pro primární operativní rozhodování však alespoň základní informace existují.


str. 4.30


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.4. VODNÍ NÁDRŽE 4.4.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Úkolem dle osnovy je jejich rozbor a vyhodnocení z hlediska využití (rybníky a jejich kategorizace, přehrady, účelové vodní nádrže, vodní plochy bez hospodářského využití). Cílem kapitoly je specifikovat vodní plochy (stojaté vody) a jejich využitelnost pro zájmy OP podle dostupných informací. Přehrady představují jeden z nejdůležitějších hydromorfologických vlivů. Tyto vodohospodářské stavby mohou vyvolat celou řadu změn v charakteru vodních ekosystémů a celých velkých území, neboť vedou k vytváření rozsáhlých vodních ploch. Dochází tak k výrazným ekologických změnám včetně změn mikroklimatu. Také bývají příčinou narušení ekologického kontinua. Přítomnost takovéto fyzické bariéry v řece může představovat nepřekonatelnou překážku pro biotu. Naopak výstavbou malých vodních nádrží ve vhodných lokalitách může dojít k obohacení vodních ekosystémů. Pokud tyto nádrže nejsou intenzivně hospodářsky využívány, můžou přispět k posílení ekologické stability daného území jednak zvýšením biologické rozmanitosti a hlavně napomáhají zadržování vody v krajině. Dle zákona č. 254/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů je za vodní dílo považována stavba, která slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaných tímto zákonem a to zejména přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže. V České republice je uváděno necelých 24 000 nádrží, které zadržují 486 mil m3 vody. Přirozených vodních nádrží je však jen málo. Můžeme za ně považovat např. jezera ledovcového původu na Šumavě. Plošně značně menší, ale z hlediska ochrany přírody neméně zajímavá můžou být jezera v krasových oblastech (např. propast Macocha). Nedostatek přirozených vodních nádrží byl u nás kompenzován budováním rybníků a nádrží. Výstavba vodních nádrží má v České republice dlouholetou tradici. První vodní nádrže začaly vznikat již v 8. – 9. stol. Měly mohutnou hráz, obvykle na západní straně proti převládajícímu směru větru. Do dnešní doby se žádná z těchto nádrží nezachovala. K rozvoji výstavby nádrží dochází již ve 12. stol. První písemná zpráva je z roku 1115 z Kladrubské listiny. Většinou se stavěly rybníky využívané k chovu ryb, protože ryba byla v té době velmi žádaná jakožto postní pokrm. Dále byly nádrže využívány k získávání vody pro různé účely. Největší rozvoj této výstavby byl v 16. stol, kdy byly vybudovány celé rybniční soustavy na Třeboňsku. První nádrže v dnešním pojetí se začaly stavět koncem 19. a počátkem 20. stol. Největšího rozmachu dosáhla výstavba vodních nádrží v letech 1956 až 1970, kdy bylo vybudováno 54 nádrží s celkovým ovladatelným objemem 2 075 mil m3.


str. 4.31


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozdělení účelových nádrží dle jejich využití: ·

Rybochovné (matečné, třecí, odchovné, viz dále – rybníky a rybniční soustavy)

·

Zásobní (vodárenské, průmyslové, kompenzační, energetické)

·

Ochranné nárazové)

(retenční,

vsakovací,

·

Protierozní (záchytné, usazovací, vsakovací)

·

Asanační (skladovací, vyhnívací)

·

Krajinotvorné

·

Průmyslové (mísící, sedimentační, chladící)

·

Skladovací

·

Požární

·

Hospodářské

·

Biologické

·

Rekreační

NATURA 2000 Vodních ploch se rovněž týká kontextové i podrobné mapování soustavy NATURA 2000. Vodní nádrže, které jsou ochranářsky bezcenné vzhledem k silnému vlivu člověka, se spolu s antropicky ovlivněnými vodními toky mapují jako biotop X14. Patří sem např. vybetonované strouhy, hluboké přehradní nádrže se strmými břehy, rybníky s intenzivním chovem ryb, napřímené a ohrázované úseky řek, intenzivně rekreačně využívané vody apod. U některých větších vodních nádrží se nabízí možnost mapovat celou plochu jako mozaiku složenou z biotopů přírodních i člověkem ovlivněných. Dále uvádíme biotopy, které se vztahují přímo k vodním nádržím v Jihomoravském kraji: V Vodní toky a nádrže V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V4 Makrofytní vegetace vodních toků V5 Vegetace parožnatek (Chytrý M. a kol, 2001)

Tato kapitola se bude dále podrobněji zabývat stávajícími vodními nádržemi, plánovanými nádržemi dle SVP a rybníky a rybničními soustavami.


str. 4.32


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.4.2. ŘEŠENÍ Stávající vodní nádrže Základní přehled V současné době je v Jihomoravském kraji evidováno 1264 nádrží. Tyto údaje byly zjištěny z GIS vodohospodářských map 1:50 000. V tabulkové příloze Koncepce jsou v tabulce 4.1. uvedeny nádrže větší než jeden hektar. Jsou zde uvedeny údaje jako název, zatopená plocha (ha), objem (tis. km3), hloubka vody u hráze (m), tok, mapový list, účel a správce. Z těchto nádrží jsou vypuštěny pro přehlednost ty, u kterých nebylo možno zjistit podrobnější údaje (např. jméno; pozn. všechny nádrže větší než 1 ha, tedy i ty co nejsou uvedeny ve zmiňované tabulce 4.1. tabulkové přílohy Koncepce, jsou zaneseny v mapové příloze 4.5). Z celkového počtu 1264 nádrží je 321 plošně větších než jeden hektar. Tyto nádrže se nacházejí na ploše téměř 7 131 ha. Oproti tomu veškeré nádrže v Jihomoravském kraji zabírají plochu 7 478 ha. Ze všech těchto nádrží se do konfliktu se zájmy ochrany přírody a krajiny nejvíce dostává komplex Vodního díla Nové Mlýny (rozsáhlé zrušení soustavy cenných mokřadů a přirozených říčních úseků, přerušení říčního a nivního kontinua, vytvoření migračních bariér, narušení krajinného rázu, aj.).

Tabulka 4.8. Zastoupení jednotlivých nádrží podle rozlohy velikost

počet

%

> 1 ha

321

25,40

< 1 ha a > 0,5 ha

151

11,95

< 0,5 ha a > 0,3 ha

221

17,48

< 0,1 ha a > 0,3 ha

447

37,74

> 0,1 ha

94

7,44

∑ 1264

∑ 100

∑ 7477, 96 ha


str. 4.33


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Graf 4.2. Zastoupení jednotlivých nádrží podle rozlohy Plošné rozdělení nádrží Jihomoravského kraje 477 500 450 400 350

321

nádrže

300

221

250 151

200

94

150 100 50 0 > 1 ha

0,5 - 1 ha

0,3 - 0,5 ha

0,1 - 0,3 ha

< 0,1 ha

Ve správě Povodí Moravy a.s. jsou největšími nádržemi v Jihomoravském kraji Nové Mlýny III – dolní s plochou 1 668 ha a objemem 87,750 mil. m3. Následují Nové Mlýny II – střední (1 033 ha, 34,000 mil m3), Vranov (762,5 ha, 132,696 mil m3). Přehled těchto největších nádrží a jejich základních parametrů je uveden v následující tabulce 4.9., podrobněji v tabulkové příloze Koncepce č. 4.2. Podrobné informace jsou rovněž připojeny v databázi mapy 4.6. Mapa nádrží ve správě Povodí Moravy, s.p.


str. 4.34


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tabulka 4.9. Přehled nádrží ve správě Povodí Moravy, s.p. Název

Tok

ČHP

Boskovice

Bělá

4-15-02-054

42,5

305

53,3

7,343

Letovice

Křetínka

4-15-02-034

28,5

126

110,90

11,644

Brněnská p. Svratka

4-15-01-147

23,5

120

259

21,000

Jevišovice

4-14-03-009

13,8

122

12,6

0,650

Oleksovice Skalička

4-14-03-042

4,6

330

72,24

0,907

Těšetice

Únanovka

4-14-03-036

13,9

154,1

12

0,852

Vranov

Dyje

4-14-02-051

47

290,40

762,5

132,696

Výrovice

Jevišovka

4-14-03-029

16,7

220

62,1

4,232

Znojmo

Dyje

4-14-02-063

17

115

53,5

4,29

Opatovice

Malá Haná

4-12-02-008

36,10

177,10

70,51

9,867

Nové Mlýny I horní

Dyje

4-17-03-072

6,1

2 484

531

12,186

Nové Mlýny II prostřední

Dyje

4-17-01-001

6,7

1 365,25

1 033

34,000

Nové Dyje Mlýny III dolní

4-17-01-011

9,8

4 658

1 668

87,750

Jevišovka

Výška Délka Zatopená hráze (m) hráze (m) plocha (ha)

Celk. objem (mil m3)

Zemědělská vodohospodářská správa poskytla údaje, ve kterých uvádí ve své správě 72 nádrží v Jihomoravském kraji.

Tabulka 4.10. Přehled nádrží ve správě ZVHS okres

počet

Největší nádrž

Zatopená plocha (ha)

Blansko

21

Obecní r. (Vysočany) 3,7

Brno venkov

12

Těšany

19,69

Brno město

0

-

-

Znojmo

17

Výrovice

56,36

Vyškov

3

?

?

Hodonín

9

Blatnička

19,35

Břeclav

10

Zdrž 1 + 2

41


str. 4.35


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Užívání povrchových vod k plavbě K užívání povrchových vod k plavbě a k odběru vody potřebné pro provoz plavidel není třeba povolení vodoprávního úřadu. Na obrázku 4.2. uvádíme přehled možností plavby na největších nádržích Jihomoravského kraje. Obrázek 4.2. Možnosti plavby na vodních nádržích

Plánované nádrže Plánované nádrže byly zpracovávány jako součást Směrného vodohospodářského plánu ČSR, které byly zveřejněny v letech 1976 a 1988. Pro zajištění realizovatelnosti byla těmto nádržím poskytována územní ochrana. Při návrzích vodních nádrží projektanti přihlíželi k těmto požadavkům: ·

Zabezpečení pitné vody s přihlédnutím ke koncentraci obyvatel a k růstu veřejné vybavenosti

·

Zabezpečení vody pro průmysl, tepelné a jaderné elektrárny

·

Zabezpečení vody pro zemědělskou výrobu a závlahy

·

Zabezpečení podmínek pro rozvoj hydroenergetiky, plavby, vodní rekreace a uplatnění vody v ekologii krajiny


str.4.37


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dle směrného vodohospodářského plánu (1988) mělo být v letech 1986-2000 dokončeno, nebo měla být alespoň zahájena výstavba u 13 nádrží s celkovým ovladatelným prostorem 721 mil. m3 a zatopenou plochou 6,240 ha. V Jihomoravském kraji tak v této době byla vybudována vodní nádrž Boskovice, byla dokončena dolní nádrž komplexu Nové Mlýny. Výhledově tento vodohospodářský plán počítal s vybudováním 34 nádrží v Jihomoravském kraji. Převažující účel těchto nádrží je uváděn jako závlahový. V tab. 4.11. Plánované nádrže dle Směrného vodohospodářského plánu (na území JMK) je uveden přehled těchto nádrží a jejich základní parametry.

V souladu se zákonem č. 254/2001 Sb. budou do doby zpracování nového vodohospodářského plánu respektovány zásady uvedené v dosud platném "Směrném vodohospodářském plánu ČSR" z roku 1975 -1978 zpracovaném ve smyslu zákona č.138/73 Sb. (o vodách) a zákonem č.130/1974 Sb. (o státní správě ve VH ). Tento plán byl schválen usnesením Vlády ČSR č. 121/1975 a vydán MLVH ČSR. V něm jsou uvedeny zásady hospodaření s vodními zdroji a s vodou, které musí odpovídat přirozeným povodím, nikoliv hranicím administrativně–správních celků. Toto odpovídá i novým směrnicím Evropského parlamentu a rady č. 200/60/ES z 23.10.2000, kde jsou i požadavky na ochranu vod a vodních útvarů vázaných systémy. V novém zákonu č. 254/2001 Sb. se ustanovuje instituce "Plánu hlavních povodí ČR" (Labe, Morava a Odra), který pořizuje MZ ve spolupráci s MŽP, kraji a dotčenými ústředními úřady. Navazovat budou "Plány oblasti povodí" (Horní, Střední, Dolní Labe, Morava, Dyje, Odra), které pořizují správci jednotlivých povodí. Na ně bude navazovat "Program opatření", který dle podkladů od MZ schválí Vláda ČR. Jsou to opatření dlouhodobá, a proto v tomto přechodném období je nutné vycházet ze schváleného "Směrného vodohospodářského plánu" v části, která se týká Jihomoravského kraje, sousedících krajů (Jihočeský, Vysočina, Pardubický, Olomoucký, Zlínský) a sousedících států (Slovensko - řeka Morava, Rakousko- řeka Dyje). Do návrhu budou ale zahrnuty dílčí schválená řešení, která budou k dispozici. Dle zákona 254/2001 Sb. povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují (vlastníkem je stát).


str.4.38


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tabulka 4.11. Plánované nádrže dle Směrného vodohospodářského plánu (na území JMK) Kategorie Velikost Tok (mil. m3)

ČHP

Plocha Převažující Výška povodí účel hráze 2 (km ) (m)

Délka v koruně (m)

Celk. ovl. prostor (m3)

37

263

8,30 mil

Z

21

310

1,79 mil

25,2

O, V

36

230

6,07 mil

4-15-02-038

56,1

Z

12

153

1,45 mil

Úsobrnka

4-10-02-088

21,8

Z

45

337

5,85 mil

Úsobrnka

4-10-02-090 39,93

Okres

Název nádrže

Blansko

Holštejn

C

do 10

Bílá Voda

4-15-02-067

53,9

O,V

Račice

C

do 10

Rakovec

4-15-03-069

40

Sloup

C

do 10

Punkva

4-15-02-076

Svitávka

B

do 10

Semíč

Úsobrno

C

do 10 10-50

Blansko, Svitavy

Jaroměřice

Brno venkov Čučice Oslavany

41

24,5 mil

B

50-200 Oslava

4-16-02-093

791

Z

65

278

53 mil

C

do 10

Oslava

4-16-02-093

857

Z

23

175

8,37 mil

do 10

Svratka

4-15-01-059 1370

Veverská Bitýška Želešice I.

B

10-50

Bobrava

4-15-03-012 137,4

Z

33

250

11,89 mil

Želešice II.

C

10-50

Bobrava

4-15-03-018 171,2

Z

40

237

18,06 mil

Brno venkov, Březník Třebíč

C

10-50

Chvojnice

4-16-02-090

Z

43

198

11,96 mil

Znojmo

Býčí Skála

B

50-200 Dyje

4-14-02-061 2451,8

Z, P, V

62

240

92 mil

Hardegg

C

do 10

Dyje

4-14-02-055 2235

E

20

165

8,30 mil

Kačenka

C

do 10

Jevišovka

4-14-03-007

Z

12

117

1 mil

57,3

119


str.4.39


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kategorie Velikost Tok (mil. m3)

ČHP

Plocha Převažující Výška povodí účel hráze (km2) (m)



35

170

21,50 mil

Z, P, V

70

390

100,70 mil.

Z

37

207

26,40 mil

4-16-03-031 278,2

Z

26

358

16 mil

Nedveka

4-14-03-012

35

Z

6

150

1,35 mil

do 10

Velká Haná

4-12-02-003

43

V

39

165

7,30 mil

do 10

Rakovec

4-15-01-081

137

Okres

Název nádrže

Znojmo

Plaveč

C

10-50

Jevišovka

4-14-03-027 364,5

Z

Vysočany

B

50-200

Želetavka

4-14-02-048 371,4

Znojmo, Třebíč

Horní Kounice

B

10-50

Rokytná

4-16-03-045

Znojmo, Třebíč

Pulkov

A

10-50

Rokytná

Vosovec

B

do 10

Rychtářov

C

Vyškov

Holubice

426

Vyškov, Prostějov

Otaslavice

C

10-50

Brodečka

4-12-02-049

74

Z

47

620

15,30 mil

Hodonín

Javorník

C

10-50

Hrubý potok

4-13-02-030

11,4

Z

67

350

13,30 mil

Javorník

do 10

Jamný potok

4-13-02-028

43,8

Louka

10-50

Bozatinský p.

4-13-02-017

70,5

Radějov

do 10

Radějovka

4-13-02-047

18

do 10

Sudoměřický p. 4-13-02-053

Z

18

270

1,17 mil

Mlýnky

B

18,5

Rohatec

10-50

Morava

4-13-02-054 9366

Terezín

do 10

Trkmanka

4-17-01-020

84,2


str.4.40


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Okres

Název nádrže

Hodonín, Uherské Hradiště

Ořechov

Kategorie Velikost Tok (mil. m3)

ČHP

B

do 10

Vážanský p.

4-13-02-023

Žďár n/Sáz., Kuřimské Brno venkov Jestřábí

C

10-50

Libochovka

Žďár nad Sázavou

Skryje

B

10-50

Štěpánovice

C

50-200

Plocha Převažující Výška povodí účel hráze (km2) (m) 9



Z

25

400

1,34 mil

4-15-01-109 295,9

H

55

215

42,70 mil

Bobrůvka

4-15-01-096 222,5

H

58

260

33 mil

Svratka

4-15-01-075 767,5

H

53

550

54,50 mil

Vysvětlivky k tabulce: Kategorie:

A – předpokládané zahájení výstavby do roku 2000 B – předpokládané zahájení výstavby po roce 2000 C – předpokládané zahájení výstavby až v dalším výhledu po roce 2000 Bez označení – evidované územně nehájené nádrže

Účel:

O – ochranný

E – hydroenergetický

V – vodárenský

P – průmyslový

Z – závlahový

H – čistící a asanační

Plánované nádrže dle SVP jsou zobrazeny v mapové příloze č. 4.7. Mapa plánovaných nádrží. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str.4.41


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rybníky a rybniční soustavy Definice: Rybník je vypustitelná umělá vodní nádrž sloužící k chovu ryb. V Jihomoravském kraji se vyskytuje hned několik rybničních soustav. Za ty největší můžeme považovat Lednicko-valtické rybníky, Jaroslavické rybníky, soustavu rybníků na Kyjovce, Pohořelické rybníky a rybník Olšovec u Jedovnic. Rybníky můžeme dělit z několika hledisek: ·

Podle polohy – rybníky vrchovinné a nížinné

·

Podle okolí – rybníky polní, luční, lesní, návesní, podvesní

·

Podle hlavní chované ryby – rybníky kaprové a pstruhové

·

Podle vedlejších úkolů – rybníky závlahové, biologické, požární, pro zásobování vodou užitkovou, rybníky usazovací, rekreační aj.

·

Podle způsobů napájení vodou – rybníky nebeské, pramenité, průtočné a náhonové

·

Podle stupně intenzity chovu ryb – extenzivní, polointenzifikační, intenzifikační a s průmyslovým chovem ryb.

Ochrany našich rybníků se bezprostředně dotýkají i některé mezinárodní konvence. Je to např. Pařížská konvence z roku 1972 (Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví), do jejíhož Seznamu lokalit se uvažovalo se zařazením několika důmyslných historických rybničních systémů u nás. Dále je to Ramsarská konvence z roku 1971, ke které Česká republika přistoupila až roku 1990. Pro členské státy je zde výslovně uveden závazek přiřadit některá vybraná území svého teritoria do seznamu lokalit mezinárodního významu. V České republice jsou zde zapsány např. Třeboňské rybníky nebo Mokřady Dolního podyjí, v Jihomoravském kraji to jsou Lednické rybníky (650 ha).

Mezi největší vlastníky a správce rybníků v Jihomoravském kraji patří firmy Rybníkářství Pohořelice a.s. a Rybníkářství Hodonín s.r.o.

Rybníkářství Pohořelice a.s. spravuje v současné době 148 rybníků, z nichž 137 vlastní a 11 má v nájmu.

Tabulka 4.12. Rybníky ve správě Rybníkářství Pohořelice a.s. Hospodářské středisko HS Rybníky vlastní Rybníky v nájmu Výměra ha HS 01 Velký Dvůr

68

2

∑ 814,24

HS 02 Hlohovec

19

2

∑ 408,31

HS 03 Jaroslavice

50

7

∑ 400,74


str.4.42


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzhledem k jejich postavení k toku je jich 36 % průtočných (54) a 64 % neprůtočných (94). Jejich zdrojem jsou vždy povrchové vody. Všechny rybníky, které spravují jsou rybochovné nebo je na nich provozováno sportovní rybářství. Rybníkářství Hodonín s.r.o. spravuje v Jihomoravském kraji 68 rybníků, které rovněž vlastní. Vzhledem k jejich postavení k toku je pouze jeden rybník průtočný, ostatní jsou neprůtočné, převážně boční. I v této rybniční soustavě jsou zdrojem vždy vody povrchové. Účel všech rybníků je rybochovný, chová se zde i vodní drůbež. Jsou zde chovány teplomilné druhy ryb, převážně kapr, lín, amur, tolstolobik, sumec, štika, candát, karas, cejn, plotice nebo perlín. V menších rybnících jsou chovány barevné ryby. Průměrná produkce v extenzivních rybnících se v České republice pohybuje okolo 300 kg/ha. Produkce hodonínských rybníků dosahuje 1100 kg/ha. Takovýchto výsledků je dosahováno obzvláště díky přikrmování a přihnojování. Rybníkářství Hodonín využívá k přikrmování obilí a pekárenské výrobky v maximální možné míře povolené zákonem tj. 3000 kg/ha ročně. Dále využívají aplikaci organických hnojiv a to kejdy.

Intenzivní a průmyslové způsoby chovu ryb jsou pro zájmy ochrany přírody a krajiny problematické, a to zejména z hlediska: ·

vysokého zatížení vod organickým znečištěním,

·

vysokého predačního tlaku na přírodně cenné plochy (litorály jako ekosystémy, chráněné druhy rostlin a živočichů, apod.),

·

likvidace biodiverzity.

Vodoprávní úřady mohou poskytovat výjimky týkající se používání závadných látek ke krmení ryb a k úpravě povrchových vod určených pro chov ryb. Tyto výjimky jsou uvedeny v Metodickém pokynu pro posuzování žádostí o výjimku z ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb.


str.4.43


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.4.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Anonymus: Směrný vodohospodářský plán ČSR – Vodní nádrže, Praha, Ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu 1988 Čítek, J., Krupauer V., Kubů, F.: Rybníkářství, Praha, Informatorium 1998 Kolektiv: Z historie Českých rybníků, Třeboň, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha - Zbraslav a nakladatelství Carpio 1995 Metodický pokyn pro posuzování žádostí o výjimku z ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů pro použití závadných látek ke krmení ryb [§ 39 odst. 7 písm. b) vodního zákona] a k úpravě povrchových vod na nádržích určených pro chov ryb [§39 odst. 7 písm. d ) vodního zákona] Vlček, V. et kol.: Zeměpisný lexikon ČSR – Vodní toky a nádrže, Praha, Academia 1984 www.pmo.cz Základní vodohospodářské mapy ČR - sada, 1:50 000 Zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírka zákonů – částka 98 (2001)

4.4.4. ZÁVĚRY Souhrnné relevantní informace o kvalitě nádrží z hlediska ochrany přírody ani hospodaření neexistují. Přístupné jsou informace týkající se technických parametrů nádrží. Doplnění chybějících informací se bude v současnosti nejvíce týkat zpracovatelů jednotlivých plánů povodí, v nichž budou nádrže zahrnuty jakožto vodní útvary. Ze všech stávajících nádrží se do konfliktu se zájmy ochrany přírody a krajiny nejvíce dostává komplex Vodního díla Nové Mlýny. Budování velkých nádrží je z hlediska ochrany přírody velmi diskutabilní s řadou negativních dopadů na zájmy ochrany přírody a krajiny. Navíc jejich plánovaný převážně závlahový účel dnes již není tak aktuální. V úvahu padá spíše protipovodňová ochrana, ale ta se dá řešit i jinými prostředky. Negativní nezanedbatelné dopady na zájmy ochrany přírody a krajiny má intenzivní a průmyslový chov ryb v rybničních soustavách.


str.4.44


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.5. MOKŘADY 4.5.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Hlavním cílem Koncepce ochrany přírody ve vztahu k mokřadním ekosystémům je stanovení jejich prostorového rozmístění v krajině a bližší charakteristika, vyhodnocení nově vytvářených mokřadních lokalit. Cílem tématu je specifikovat mokřady a jejich význam pro ochranu přírody.

Definice mokřadu Dle Ramsarské úmluvy je mokřad definován jako: „území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů“ (Chytil J. a kol, 1999). Sborník referátů „Vodní ptactvo a jeho prostředí v ČSSR“ uvádí následující definici: „Mělké vodní a mokřadní biotopy (wetlands) jsou všechny přechodné ekosystémy na rozhraní suché země a vody ve smyslu prostorovém a časovém. Patří sem trvale nebo přechodně mělce zaplavená, nebo zaplavovaná stanoviště (mělká jezera a přehrady, resp. jejich okraje, mrtvá ramena, rybníky, kanály, řeky, prameniště, rašeliniště, zaplavované louky ap.) (Kolektiv, 1984).

Podklady a zdroje informací Ramsarská úmluva V roce 1971 byla v íránském Ramsaru předložena k podpisu organizací UNESCO mezinárodní „Úmluva o mokřadech, majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva“, známá dnes po celém světě pod zkráceným názvem „Ramsarská úmluva“. Od roku 1975, kdy vstoupila v platnost, se jejími členy stalo více než 120 států celého světa. Bývalá ČSFR přistoupila k této úmluvě v roce 1990, Česká republika se stala automaticky členskou zemí úmluvy dnem svého vzniku, tedy 1. lednem 1993. Ramsarská úmluva byla první z významných mezinárodních dohod v oblasti přírody, k nimž se Česká republika po listopadu 1989 postupně přihlásila. V dalších letech se stala signatářem úmluvy o ochraně světového a kulturního dědictví (1991), o zákazu obchodování s ohroženými druhy (Washingtonské, známé spíše pod zkratkou CITES – 1992), o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnské – 1994), o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernské – 1998) a zejména celosvětové rámcové Úmluvy o biologické rozmanitosti (1994). Historicky první přijatá úmluva, Ramsarská, je věnována ochraně velmi zranitelných ekosystémů a jejich stanovišť – mokřadů. Z původního přednostního zaměření na ornitologicky významné mokřady se po více než čtvrtstoletém vývoji dospělo k současnému stavu, kdy se prostřednictvím této úmluvy zajišťuje po celém světě ochrana stále vyššího počtu mokřadních území bez ohledu na rozlišování mezi specifickými skupinami organismů, které je obývají. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str.4.45


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ramsarská úmluva stanoví pro členské země v podstatě dvě základní povinnosti: vyhlásit nejméně jeden mokřad tzv. mezinárodního významu a odpovídajícím způsobem (tedy prostřednictvím zejména domácí legislativy a praktických opatření) chránit veškeré ostatní mokřady. Pokud jde o mokřady mezinárodního významu, situace v České republice je ve srovnání se světem více než nadstandartní: od roku 1999 zde bylo vyhlášeno deset takovýchto území (z toho na území JmK dvě a třetí je v návrhu). Podstatně méně radostný je však stav naplňování druhé z uvedených povinností – ochrany zbývajících mokřadů. Aby totiž bylo možné mokřady efektivně chránit, je nutné je nejprve inventarizovat, zjistit, jaké charakteristické druhy a společenstva je obývají, a teprve poté navrhnout a postupně realizovat odpovídající způsob ochrany (Chytil J. a kol, 1999).

NATURA 2000 V polovině roku 1998 byly v oblasti ochrany přírody zahájeny přípravy na vstup do Evropské unie. Ty spočívají především v právní transpozici a zejména v tzv. implementaci (naplňování) dvou klíčových právních dokumentů Evropských společenství – směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tyto směrnice zejména zakládají povinnost vytvořit kvalitativně novou soustavu zvláště chráněných území evropského významu, zvanou NATURA 2000. Jedním z nejvýznamnějších kritérií pro začlenění území do soustav NATURA 2000 je přítomnost vybraných biotopů, tzv. typů přírodních stanovišť, které jsou jmenovitě uvedeny ve směrnici 92/43/EHS a v usnesení výboru Bernské úmluvy (Chytrý M. a kol, 2001). V rámci příprav soustavy NATURA 2000 v ČR sestavili odborníci Katalog biotopů České republiky, jehož cílem je poskytnout jednoznačné vodítko pro mapování přírodních stanovišť na celém území České republiky, jakožto potřebný podklad pro vymezování a vyhlašování lokalit soustavy NATURA| 2000. V katalogu jsou obsaženy biotopy do programu NATURA 2000 oficiálně zařazené, ale také biotopy, které NATURA 2000 neobsahuje. Využití mapování v systému NATURA 2000 je tedy další možností, jak systematicky uchopit téma mokřadů. Přitom je zřejmé, že dochází k částečnému překryvu s lokalitami evidovanými podle Ramsarské úmluvy.

Slepá ramena Slepá ramena velkých řek jsou rovněž významnými mokřady. S ohledem na existující evidenci Povodí Moravy, s.p., je zde tedy uvádíme rovněž jako doplňkový zdroj informací bez ohledu na fakt, že se mohou překrývat s evidencí ramsarských lokalit a vyhodnocením v rámci systému NATURA 2000.


str.4.46


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.5.2. ŘEŠENÍ Podle "Mokřady České republiky" Jak již bylo výše zmíněno, Ramsarská úmluva nám, jakožto členské zemi, ukládá povinnost chránit veškeré mokřady. V rámci naplnění této povinnosti byly v minulosti provedeny nejrůznější inventarizace, jejichž data byla použita a sestavena v publikaci „Mokřady České republiky“. Publikace uvádí obsáhlý výčet mokřadních lokalit, s jejich více či méně podrobným popisem, který člení lokality v rámci jednotlivých okresů především na základě jejich významnosti a řadí je do kategorií mokřadů: mezinárodně významných a ostatních, které jsou dále členěny na nadregionální, regionální a lokální. ·

Mezinárodně významné mokřady (RS) - Zařazení je dáno textem Ramsarské úmluvy a přijetím některých dodatků na konferencích zemí Ramsarské úmluvy.

·

Nadregionálně významné (N) - Jde o lokality s významem přesahujícím rámec České republiky, jde tedy o lokality celostátního až středoevropského významu. Do této kategorie jsou zařazeny téměř všechny mokřadní lokality vyhlášené jako národní přírodní rezervace a lokality zapsané do mezinárodních inventarizací. Kategorie zahrnuje také mokřady u nás jedinečných mokřadních ekosystémů, unikátních rostlinných i živočišných společenstev a mokřady se zásadním významem pro daný bioregion (Culek, 1996). Do této kategorie patří také mokřady s výskytem kriticky ohrožených rostlinných společenstev a kriticky ohrožených druhů rostlin a živočichů, evropsky významných ohrožených druhů a lokality se zásadním významem z hlediska funkce celého povodí.

·

Regionálně významné (R) - Do této kategorie řadíme lokality významné z hlediska daného regionu. Jsou zde řazeny především mokřady již vyhlášené jako přírodní rezervace a národní přírodní památky, lokality významné výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a lokality důležité z hlediska funkce povodí v daném bioregionu.

·

Lokálně významné (L) - Do této kategorie řadíme všechny zbývající mokřadní lokality, významné pro menší území velikosti okresu nebo CHKO. Zařazeny jsou i lokality potenciálně významnější, o nichž zatím nemáme dostatek informací, a také mokřady registrované jako významné krajinné prvky.


str.4.47


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na základě výše uvedeného členění a nově vzniklého správního uspořádání Jihomoravského kraje, a průběhu jeho hranic, uvádíme celkový souhrn mokřadních lokalit na jeho území.

Tabulka 4.13. Mokřady na území JMK Okres

RS

ha

N

ha

R

ha

L

ha

Blansko

0

0

0

0

20

471

57

324

Brno-město

0

0

0

0

1

124

7

23

Brno-venkov

0

0

0

0

185

990

Břeclav

2

12165

1

470

6

641

4

48

Hodonín

0

2

156

5

165

7

160

Vyškov

0

0

0

0

0

3

27

Znojmo

0

2

380

11

862

27

847

0

Mezinárodně významné mokřady se níže budeme zabývat podrobněji, celkový přehled mokřadních lokalit všech kategorií významu je uveden v tabulkové příloze Koncepce tabulka 4.4: Mokřady nadregionální, regionální a lokální významnosti. Graficky jsou zpracovány pouze mokřady nadregionálního významu a tento výstup je obsažen v grafické příloze Koncepce v mapě 4.8.: Mapa Ramsarských mokřadních lokalit.

Mokřady mezinárodní významnosti Z hlediska mezinárodně významných mokřadů se v ČR nachází 10 takovýchto lokalit, z toho dvě se nacházejí na jižní Moravě, v okrese Břeclav. Jedná se o RS4 Lednické rybníky (665 ha, rok zapsání do seznamu mokřadů mezinárodního významu 1990) a RS9 Mokřady dolního Podyjí (11 500 ha, rok zapsání do seznamu mokřadů mezinárodního významu 1993). V současné době je zpracován návrh 11. lokality, kterou je oblast okolí říčky Punkvy v Moravském krasu. Návrh této ramsarské lokality je znázorněn v grafické příloze Koncepce v mapě č. 4.8. Mapa Ramsarských mokřadních lokalit.

RS4 Lednické rybníky Jedná se o soustavu rybníků v nivě řeky Dyje, součást rozsáhlého Lednicko-valtického areálu. Břehy rybníků jsou lemovány porosty rákosu a orobince, ve vodě roste řada druhů vodních rostlin, na periodicky obnažovaných březích svérázná společenstva. Břehové porosty okolo rybníků byly v minulosti parkově upravovány a doplněny četnými výsadbami exotických dřevin, v okolí je několik romantických zámečků. Rybníky spolu s okolní krajinou tvoří jedinečný krajinářský celek, v roce 1996 zařazený do seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jsou významným hnízdištěm a tahovým shromaždištěm mnoha druhů vodních ptáků.


str.4.48


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lokalita je tvořena mozaikou biotopů vázaných na vodní hladinu rybníků a na přechodové ekotony mezi vodní hladinou a okolní krajinou. Vlivem změn v rybářském hospodaření se v poslední době změnila charakteristika ekologických poměrů většiny rybníků směrem ke společenstvům vysoce eutrofních lokalit. Došlo k zániku typické vodní makrofytní vegetace, litorální porosty především směrem k sušším partiím intenzivně zarůstají sukcesí náletových dřevin. Častý je i rozvoj ruderálních rostlin. Značnou část litorálních porostů tvoří rákosiny. Některé rybníky mají souvislejší lem keřovitých a stromových vrb, které někdy sestupují do mělkých částí rybníků. Porosty rákosin tvoří typickou kulisu navazující na vrbový lem směrem k vodě. Jsou tvořeny především rákosem obecným a orobincem úzkolistým. Významná je slanomilná vegetace v PR Slanisko u Nesytu, tvořená halofilními a subhalofilními trávníky na nepropustných jílovitých usazeninách. Z hlediska fauny jsou z bezobratlých zastoupena typická společenstva pro stojaté vody panonské provincie. Lokalita je jediným místem výskytu motýlů Bucculatrix maritima a Coleoptera halophilella v českých zemích. Oba druhy přežívají na Slanisku u Nesytu. Z obojživelníků se zde vyskytují např.: kuňka obecná, rosnička zelená, blatnice skvrnitá, ropucha zelená a skokan skřehotavý. Lednické rybníky byly původně vyhlášeny jako ornitologická rezervace. Lokalita RS4 Lednické rybníky se skládá z následujících podlokalit: ·

Allah I – VII RS4.01 – k. ú.: Hlohovec, Valtice, Břeclav. Jedná se o soustavu lesních rybníčků (některé již zazemněny) přímo navazujících na Prostřední rybník v soustavě Lednických rybníků. Mimořádně významná botanická (submerzní vegetace), entomologická (vodní fauna) a herpetologická lokalita (rozmnožování stovek obojživelníků).

·

Lednické rybníky RS4.02 – k. ú.: Lednice, Valtice, Břeclav, Sedlec, Hlohovec. Soustava pěti rybníků (Nesyt 325 ha, Hlohovečský 105 ha, Prostřední 46 ha, Mlýnský 109 ha, Zámecký 42 ha). Významná botanická lokalita s porosty rákosin, orobince a vyvinutými litorálními společenstvy, jedna z nejvýznamnějších ornitologických lokalit v ČR. Důležitá křižovatka ptačích tahů, hnízdiště četných druhů ptáků (včetně ohrožených).

·

Slanisko u Nesytu RS04.03 – k. ú.: Sedlec u Mikulova. V současné době nejvýznamnější slanisko v ČR. Nyní chráněno NPR ve správě SCHKO Pálava. Halofilní a subhalofilní trávníky na nepropustných jílových usazeninách obsahující značné množství solí, podél pobřeží Nesytu rákosina. V posledních desetiletích patrné odsolování. Lokalita se pravidelně seče, reintrodukční pokusy byly neúspěšné. Význačné halobiontní druhy bezobratlých.

(Chytil J. a kol, 1999)

RS9 Mokřady dolního Podyjí Jedná se o původně souvislý komplex biotopů podél řeky Dyje a Moravy (včetně přítoků Dyje, tj. Svratky a Jihlavy), nyní rozčleněný výstavbou tří novomlýnských nádrží, na řadě míst poznamenán regulacemi toků řek a přeměnou původních luk na pole. V okolí Nejdku rozsáhlý systém rybníčků a kanálů, které přecházejí v mokřad Pastvisko. Na levé břehu Dyje --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str.4.49


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

zbytky původních rozsáhlých lužních luk a tůní, silně postižených poklesem podzemní vody. Komplex lužních lesů Horního lesa se táhne od Břeclavi směrem k Lednici (tl. SZ směrem), na JV na něj navazuje oblast Soutoku, představující nejrozsáhlejší dochovaný systém luhů v ČR. Do území jsou zahrnuty i střední a dolní nádrž vodního díla Nové Mlýny jako jedno z nejvýznamnějších hnízdišť některých vodních ptáků v ČR a jejich zřejmě nejvýznamnější tahová zastávka a zimoviště. Z ekologického hlediska se jedná o vyspělé lužní lesy převážně s přirozenou dřevinnou skladbou, zároveň největší fragmenty luhů podsvazu Ulmenion na území ČR. Převládá asociace Fraxino pennonicae-Ulmetum. V okolí vodních toků a ploch vyvinuta společenstva řádu Phragmitetalia a Magnocaricetalia.

Lokalita RS9 Mokřady dolního Podyjí se skládá z následujících podlokalit: ·

Azant – Nejdecké louky RS9.01 – Lednice. Zachovalá část dyjské nivy se střídáním lesních porostů, zbytků nivních luk a starých ramen včetně odříznutého koryta Dyje. Botanicky a hydrobiologicky cenné tůně a lužní louky.

·

Betlém RS9.02 – k. ú.: Pasohlávky. Mokřad vzniklý na místě bývalé pískovny a štěrkovny: vzor regenerace devastovaného luhu, ukázka sukcese původních společenstev.

·

Ranšpurk, Cahnov-Soutok RS9.03 – k. ú.: Lanžhot. Dvě nevelké lokality v rozsáhlém komplexu lužních lesů na soutoku Moravy a Dyje (Ranšpurk – 19,2 ha, Cahnov-Soutok – 13,4 ha). V rezervacích se vyskytuje převážně vegetace podsvazu Ulmenion (svaz Alnion incanae), a to asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum. Na vyvýšených zalesněných hrůdech (hlavně na Ranšpurku a severně od něj za hranicemi rezervace, dále pak hlavně v severní části obory Soutok) se vyskytují dubohabřiny a hájovými bylinami v podrostu. Tato vegetace stojí na přechodu mezi podsvazem Ulmenion a svazem Carpinion betuli, její syntaxonomické zařazení není dosud dořešeno. Po provedených melioracích a regulaci řeky Moravy byly výrazně omezeny pravidelné záplavy, což společně s přemnožením zvěře v oboře Soutok výrazně ovlivnilo stav a charakter původních pralesů. Po oplocení NPR Ranšpurk dochází k velmi rychlé regeneraci stromového, keřového i bylinného patra. Součástí rezervace Cahnov-Soutok je i obvodový kanál s řadou vodních rostlin. nevelká loučka s tůní na severním okraji rezervace je důležitá pro rozmnožování obojživelníků, okolní porosty vysokých ostřic se sečou. Významné z mykologického hlediska.

·

Dolní mušovský luh RS9.04 – k. ú.: Pasohlávky. Přirozený zbytek lužního lesa podsvazu Ulmenion s charakteristickou flórou a faunou. Významné nocoviště zimujících orlů mořských, početný výskyt ladoňky vídeňské.

·

Janohrad RS9.05 – k. ú.: Podivín. Odříznuté koryto staré Dyje v lužním lese: lesní souvislé porosty, zbytky lužních luk se soliterními duby. Stará ramena. V tůních typická vodní a bažinná flóra.

·

Kančí obora RS9.06 – k. ú.: Břeclav. Lužní les se starými porosty (chráněno jako genofondová plocha dubu), starými rameny a tůněmi, významný z botanického a hydrobiologického hlediska. Významný zdroj pitné vody. Na počátku 90. let lokalita silně vyschla, po provedených revitalizacích je v uspokojivém stavu.

·

Křivé jezero RS9.07 – k. ú.: Nové Mlýny, Bulhary, Milovice. Lužní les asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum (starší 100 let) se starým ramenem Dyje. Každoroční simulace


str.4.50


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

jarních záplav podstatně zvýšily hodnotu rezervace, v tůních se objevila typická společenstva vodních bezobratlých. Louky se pravidelně sečou, hlavaté vrby ořezávají. V rámci záchranných akcí Dno před zatopením třetí nádrže u Nových Mlýnů sem bylo s úspěchem přesazeno několik desítek tisíc jedinců bledule jarní a menší populace ladoňky vídeňské. ·

Kutnar RS9.08 – k. ú.: Rakvice. Původně tůň s vzácnou vodní makrovegetací a unikátními druhy řas a sinic.

·

Květné jezero RS9.09 – k. ú.: Lednice. Tůň v nivě Dyje, na břehu porosty dubů a vrb. Litorální vegetace, útočiště vodního hmyzu a obojživelníků.

·

Lubeš RS9.10 – k. ú.: Břeclav. Typická flóra a fauna vyzrálého lužního lesa a starých ramen.

·

Mahenovo jezero RS9.11 – k. ú.: Přítluky. Význačná lokalita vodních rostlin.

·

Pastvisko RS9.12 – k. ú.: Lednice. Mokřadní bylinné společenstvo, významné hnízdiště řady ptačích druhů.

·

Plačkův les a říčka Šatava RS9.13 – k. ú.: Ivaň, Pouzdřany. Lužní les sv. Salicion albae a Ulmenion s mokřadem a tokem říčky Šatavy. Hnízdiště pro lužní lesy jižní Moravy typických zástupců dravců a vrubozubých ptáků.

·

Sekulská Morava RS9.14 – k. ú.: Lanžhot. Typická ukázka tvrdého (dub, jasan, jilm) i měkkého (vrba, topol) luhu u soutoku Moravy a Dyje, s odříznutým meandrem původního toku Moravy.

·

Střední zdrž Nové Mlýny RS9.15 – k. ú.: Pouzdřanny, Dolní Věstonice, Strachotín, Ivaň, Horní Věstonice. Prostřední ze tří nádrží na Dyji, Svratce a Jihlavě, se dvěma skupinkami ostrůvků – celkem asi 30 ha. Jedno z nejvýznamnějších hnízdišť a zimovišť vodních ptáků v ČR. V letech 1997 – 1999 je držena snížená hladina přibližně o 85 cm kvůli těžbě sedimentů z výústních tratí Svratky a Jihlavy, které se ukládají do dvou uměle vybudovaných lagun uvnitř nádrže. Snížení vedlo k prudkému vzestupu počtu hnízdících párů u více druhů ptáků a výskytu mnoha druhů ptáků v ČR vzácných.

·

Dolní zdrž Nové Mlýny RS9.16 – k. ú.: Strachotín, Dolní Věstonice, Pavlov, Šakvice, Milovice, Nové Mlýny, Zaječí. Nádrž napuštěna v roce 1989. Průměrná hloubka činí okolo 5 m, souvislá vodní hladina bez ostrůvků. Ponecháno 20 vzrostlých stromů – v současné době zbývají poslední 3 a torza několika dalších. tyto stromy využívá kolonie kormorána velkého. Význačné shromaždiště a zimoviště vodních ptáků.

Dolní Mušovský luh, Betlém, Plačkův les a říčka Šatava, Křivé jezero, Kutnar, Květné jezero, Pastvisko, Ranšpurk, Cahnov-Soutok a Věstonická nádrž jsou chráněny jako zvláště chráněná území (celkem cca 1400 ha). Podstatná část území RS9 Mokřady dolního Podyjí je ale navržena k zahrnutí do rozšířené CHKO Pálava, na vyhlášení zvláště chráněnými územími jsou připraveny i další lokality (Sekulská Morava, 25 ha). (Chytil J. a kol, 1999)


str.4.51


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Podle mapování NATURA 2000 Při posuzování mokřadních biotopů či vyhlašování chráněných území v mokřadních lokalitách je vhodné dodržovat systém mapování NATURY 2000, tedy zařazení lokalit do jednotlivých typů biotopů. Pro tyto účely byl zpracován Katalog biotopů České republiky (Chytrý, M., a kol., 2001), který obsahuje ke každému typu biotopu podrobnější údaje (strukturu a druhové složení, ekologické požadavky, variabilitu, ohrožení, aj.).

Jako mokřadní lokality lze označit následující typy biotopů (poznámka: * biotop oficiálně zahrnut v programu NATURA 2000):

K Křoviny K1 Mokřadní vrbiny L Lesy L1 Mokřadní olšiny L2 Lužní lesy L2.1 Horské olšiny s olší šedou* L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy* L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek* L2.4 Měkké luhy nížinných řek* L9 Smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny* L10 Rašelinné lesy L10.1 Rašelinné březiny* L10.2 Rašelinné brusnicové bory* L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť* L10.4 Blatkové bory*

M Mokřady a pobřežní vegetace M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str.4.52


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů* M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou* M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M2.1 Vegetace letněných rybníků* M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků* M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí* M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin* M4 Štěrkové říční náplavy M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židovníkem německým* M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní* M5 Devětsilové lemy horských potoků* M6 Bahnité říční náplavy* M7 Bylinné lemy nížinných řek* R Prameniště a rašeliniště R1 Prameniště R1.1 Luční pěnovcová prameniště* R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště* R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2 Slatinná a přechodová rašeliniště R2.1 Vápnitá slatiniště* R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště* R2.3 Přechodová rašeliniště* R2.4 Zrašeliněné půdy s hrotnosemenkou bílou* R3 Vrchoviště R3.1 Otevřená vrchoviště* R3.2 Vrchoviště s klečí* R3.3 Vrchovištní šlenky* --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 4. STAV VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ

str.4.53


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

R3.4 Degradovaná vrchoviště* V Vodní toky a nádrže V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod* V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V3 Makrofitní vegetace oligotrofních jezírek a tůní* V4 Makrofytní vegetace vodních toků* V5 Vegetace parožnatek* V6 Vegetace šídlatek* (Chytrý M. a kol, 2001)

Podrobnější informace o soustavě NATURA obsahuje kap. 7.

Odstavená ramena řeky Dyje V květnu 1997 byl Povodím Moravy s.p. vypracován elaborát „Řeka Dyje, Odstavená ramena, základní charakteristika“ obsahující seznam a polohu významnějších odstavených ramen na řece Dyji. Dílo bylo vypracováno jako vstupní podklad pro rozsáhlejší program realizovaný útvarem hydroekologických činností pod názvem „Revitalizace odstavených ramen vodních toků spravovaných Povodím Moravy s.p. Brno a jejich využití“. V uvedené dokumentaci jsou, v textové části, jednotlivá ramena popsána jejich číslem, místním názvem, okresem, katastrálním územím, informací, zda je lokalita ve vlastnictví Povodí Moravy, a.s., zařazením do správního obvodu Povodí Moravy, a.s., situováním vzhledem k břehu Moravy (LB, PB), říčním odbočením a zaústěním, délkou, hydrologickým pořadím, tvarem ramene (uzavřené, jednostranné, průtočné), stručným popisem břehového porostu a drobnou popisující poznámkou. Uvedené informace jsou doplněny grafickou přílohou, v níž jsou mapové přílohy (M 1:200 000 a M 1:10 000) se zakreslením popisovaných lokalit. Pro potřeby koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje uvádíme pouze výčet kilometráží odbočení (popř. zaústění) popisovaných odstavených ramen na řece Dyji: KM 4,68; KM 8,40; KM 10,48; KM 10,80; KM 12,50; KM 12,27; KM 16,32; KM 16,58; KM 16,72; KM 17,05; KM 17,22; KM 17,75, KM 22,82; KM (23,66); KM 23,95; KM 31,45; KM 31,60; KM 32,15; KM 33,04; KM 37,45; KM 38,42; KM 39,11; KM 39,95; KM 40,65; KM 44,53; KM 44,50; KM 45,16; KM 66,80; KM 82,88; KM (83,22); KM 87,50; KM (88,34); KM 90,35; KM 90,75; KM 0,32; KM 0,58; KM 108,45; KM 109,82; KM 115,48; KM 124,00

Dokumentace doplňuje a upřesňuje publikaci „Mokřady České republiky“ a je rovněž vhodným podkladem pro návrh managementu ochrany těchto jednotlivých mokřadních lokalit.


str.4.54


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Odstavená ramena řeky Moravy Stejně, jako byly v roce 1997 mapovány odstavená ramena na řece Dyji, byla v roce 1995 prováděna inventarizace odstavených ramen na řece Moravě, ve správě Povodí Moravy s.p., závod Dyje a Střední Morava. Výsledkem této inventarizace je dokumentace zpracovaná Povodím Moravy s.p., útvarem hydroekologických činností: „Řeka Morava, Odstavená ramena, 1. část – závod Dyje a Střední Morava“. V uvedené dokumentaci jsou, v textové části, jednotlivá ramena popsána jejich číslem, místním názvem, okresem, katastrálním územím, informací, zda je lokalita ve vlastnictví Povodí Moravy, a.s., zařazením do správního obvodu Povodí Moravy s.p., situováním vzhledem k břehu Moravy (LB, PB), říčním odbočením a zaústěním, délkou, hydrologickým pořadím, tvarem ramene (uzavřené, jednostranné, průtočné), stručným popisem břehového porostu a drobnou popisující poznámkou. Uvedené informace jsou doplněny grafickou přílohou, v níž jsou mapové přílohy (1 : 100 000 a 1 : 10 000) se zakreslením popisovaných lokalit. Obsahem celé dokumentace je i fotodokumentace a „Ichtyologický a hydrobiologický posudek revitalizačního záměru odstaveného ramene č. 43 – Hrnčířské louky“. Vzhledem k obsáhlému výčtu odstavených ramen na řece Moravě se zde podrobněji jednotlivými rameny nezabýváme. Dokumentace doplňuje a upřesňuje publikaci „Mokřady České republiky“ a je rovněž vhodným podkladem pro návrh managementu ochrany těchto jednotlivých mokřadních lokalit.


str.4.55


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.5.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Chytil, J. a kol.: Mokřady České republiky, Mikulov, Český ramsarský výbor 1999 Chytrý, M. a kol.: Katalog biotopů České republiky, Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR 2001 Kolektiv: Vodní ptactvo a jeho prostředí v ČSSR, Sborník referátů, Brno, Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV 1984 Ramsar sites – RS Mokřady, list Dolní Podyjí I, 1 : 100 000, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Ramsar sites – RS Mokřady, list Dolní Podyjí II, 1 : 100 000, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Řeka Dyje, Odstavená ramena, základní charakteristika, Povodí Moravy s.p., Brno 1995 Řeka Morava, Odstavená ramena, 1. část – závod Dyje a Střední Morava, Povodí Moravy s.p., Brno 1995

4.5.4. ZÁVĚRY Uvedenou databázi mokřadů (textová + tabulková část), vytvořenou syntézou dostupných podkladů, nelze v žádném případě považovat za úplný podklad mapující veškeré mokřadní lokality. Dle definice mokřadu jsou mokřadními biotopy, mimo jiné, veškerá rozhraní mezi vodními plochami a pevninou a už jen z této části definice vyplývá, jak nepřeberné množství mokřadních lokalit se v naší přírodě nachází. Nicméně databáze mokřadů s odkazy na díla, které se jimi podrobněji zabývají, poskytujeme „vodítko“ pro naplňování „Ramsarské úmluvy“, tedy pro ochranu mokřadů.


str.4.56


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.6. ZÁVLAHY A ODVODNĚNÍ 4.6.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Jihomoravský kraj patří v rámci České republiky mezi kraje z nadprůměrně velkým podílem zemědělské půdy. Ten na celkové výměře území překračuje hranici 60% a je tak mnohem vyšší než celostátní průměr (54,2%). Rozloha zemědělské půdy byla v roce 2001 celkem 427 000 ha. Zavlažované a odvodňované plochy mají v celkové ploše zemědělské půdy na území Jihomoravského kraje vysoký podíl. Tyto soustavy byly budovány zejména v době kolektivního hospodaření mezi roky 1960 – 1990, v současné době jsou investice do této oblasti minimální, realizuje se zejména údržba již existujících soustav. Plošná odvodnění jsou často ve špatném technickém stavu, zanesená až nefunkční. Změnou vlastnických vztahů k zavlažovaným pozemkům a k zavlažovacím soustavám se nově utvářejí podmínky a kritéria pro racionální využití závlahových soustav. Provozní náklady závlah (náklady na zajištění odběru vody a ceny energií) jsou v současné době několikanásobně vyšší než v době, kdy byly soustavy projektovány a realizovány.

4.6.2. ŘEŠENÍ Odvodnění pozemků v Jihomoravském kraji (okres Blansko,Brno-město,Brno-venkov,Břeclav,Hodonín,Vyškov,Znojmo)

Stav odvodnění je k roku 1994. Po tomto roce již ZVHS další informace nemá, neboť již na odvodňovacích stavbách investorskou činnost nevykonává. Tabulka 4.14. Plochy odvodnění v Jmk OKRES

ODVODNĚNO

Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Kraj celkem

celkem ha 7762.030 281.500 6421.220 14670.740 8236.140 3614.950 9096.570 50 083.150

z toho v chráněném území ha 1938.290 58.000 1228.450 2121.140 1276.100 173.000 2647.900 9 442.880


str.4.57


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Závlaha pozemků v Jihomoravském kraji (okres Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo)

Přehled závlah je ve stavu v jakém byly vybudovány, tzn., že je uváděn stav před privatizaci, tj.do roku 1998. Současný stav ZVHS není znám.

Tabulka 4.15. Plochy závlah v Jmk OKRES

Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Kraj celkem

ZÁVLAHA celkem ha 286.400 1186.000 8299.500 22091.590 3575.300 999.000 20752.000 57189.790

z toho v chráněném území ha xxx 4.000 1014.000 3991.690 1409.500 xxx 750.000 7169.190

Odvodnění a závlahy patří mezi opatření intenzifikující zemědělskou výrobu. Všechny tyto prvky ovlivňují oběh vody v přírodě, působí na geologické prostředí, hydrogeologické poměry a půdotvorné procesy.

Účinky odvodnění: ·

Urychlení podzemního odtoku

·

Snížení hladiny podzemní vody a tím i zásob podzemní vody

·

Zvětšení rychlosti poklesu hladiny podzemní vody po srážkách a po povodních

·

Zvětšení rozpětí kolísání hladiny podzemní vody

·

Vyplavování živin z půdního prostředí (zejména dusičnany a fosforečnany), které mění kvalitu vody v recipientu

Účinky závlah: ·

Zvětšení obsahu půdní vlhkosti

·

Při vyšších dávkách zvětšuje zásoby podzemní vody

·

Zmenšení obsahu solí v horních částech půdního profilu a zvětšení mineralizace podzemní vody

·

Možný přísun kontaminačních látek (v závislosti na kvalitě závlahové vody)


str.4.58


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4.6.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Ochrana a využití vodních zdrojů v zemědělství a lesnictví, VŠ Zem. V Brně, sborník z konference 1987 Plošné údaje o závlahách a odvodnění - ZVHS , 2004 Problematika vodního hospodářství v zemědělství a lesnictví, VÚMOP Praha, 1994 Program rozvoje Jihomoravského kraje: aktualizace profilu 2003, GaREP, spol. s.r.o., 2003 4.6.4. ZÁVĚRY Velkoplošné závlahové soustavy v podstatě pokrývají všechny nejúrodnější oblasti okresů Hodonín, Břeclav a Znojmo a částečně i Brno–venkov. Rozhodující vodní zdroje k tomuto účelu představují vodní toky a závlahové nádrže (Novomlýnské nádrže). Využívání závlahových soustav je však v současnosti omezeno výraznými ekonomickými bariérami (cena odběrů).


str.4.59

ATELIER FONTES, s.r.o

Recommend Documents