Pravý úhel
ČASOPIS PRO KONZERVATIVNÍ A LIBERÁLNÍ MYŠLENÍ - ZPRAVODAJ MLADÝCH KONZERVATIVCŮ číslo 1
leden 2007
Česká republika a rok 2007
OBSAH: Úvodník...................................................................................... 2 Téma........................................................................................... 2 Téma........................................................................................... 3 Rozhovor..................................................................................... 4 Aktuálně - ČR............................................................................. 5
Aktuálně - zahraničí.................................................................... 5 Co, jak, kdy, kde v MK............................................................... 6 Školství....................................................................................... 7 Konzervativní aktuality............................................................... 8 Partnerské organizace................................................................. 8
strana
Pravý úhel
leden 2007
ÚVODNÍK / TÉMA Pravý úhel Časopis pro konzervativní a liberální myšlení – zpravodaj Mladých konzervativců Vydavatel: Mladí konzervativci, o.s. Zborovská 542/42 150 00 Praha 5 IČO: 44964633 Tel.: +420 257 328 273 fax : +420 257 329 057 e-mail:
[email protected] www.konzervativci.cz Redakce Šéfredaktor: Zbyněk Klíč Redaktoři: David Červenka, Michal Šabatka E-mail:
[email protected] DTP, tisk: LNT Evidenční číslo MK ČR E 12945
Vážení čtenáři,
do rukou se Vám právě dostává letošní první číslo Pravého úhlu. Pokusili jsme se v něm v tématu předestřít, co v novém roce čeká na českou vnitřní a zahraniční politiku a ekonomiku. Trio textů pak doplňuje rozhovor s pražským primátorem a 1. místopředsedou ODS Pavlem Bémem. V čísle nechybí znovu rubrika Aktuálně, ve které se tentokrát Jan Průša zamýšlí nad rolí médií v povolebním vyjednávání, místopředseda MK Michal Steininger se pak věnuje tématu americké radarové základny v České republice. Ve stabilní rubrice o dění v MK si tentokrát můžete přečíst reportáž o návštěvě hejtmana Jihočeského kraje v Jindřichově Hradci a úvahu místopředsedy ostravského klubu nad průběhem
prosincového kongresu. V rubrice školství na Vás pak kromě tradičních novinek čeká recenze knihy Vzdělání a trh. Poslední strana je pak jako obvykle vyhrazena konzervativním aktualitám a představení partnerské mládežnické organizace, tentokrát maarskému Fidelitas.
Inspiraci v Pravému úhlu a úspěšný měsíc přeje
Zbyněk Klíč, šéfredaktor Pravého úhlu
Rok 2007 ve znamení boje o Hrad? Prezidentu republiky Václavu Klausovi se čím dál tím silněji vyčítá, že po volbách 2006 zarytě prosazoval velkou koalici ve snaze dosáhnout hladkého znovuzvolení. A by touha po znovuzvolení nemusela být jediným motivem, patřila patrně k motivům nejhlavnějším. Za rok se Španělský sál Pražského hradu zaplní poslanci a senátory, kteří budou mít za úkol vybrat novou hlavu státu. Jenže prezidentská volba vlastně probíhá již te a její intenzita bude po celý rok 2007 narůstat. Vzpomeňme si na rok 2002: jeho první polovinu vyplnily parlamentní volby, polovinu druhou prezidentská kampaň. V ČSSD hodlal Vladimír Špidla zabránit realizaci prezidentských ambicí Miloše Zemana, nebo dobře věděl, kdo by se stal faktickým šéfem výkonné moci v případě Zemanova zvolení. Zvolil ale jednu z nejhloupějších cest, nejprve vnitrostranické referendum, jež potvrdilo drtivou popularitu Miloše Zemana ve straně, poté zákulisní tahy, které vyústily v ostudnou Zemanovu porážku, kdy mu nedali hlasy ani všichni poslanci za ČSSD. Pomsta byla krutá: „zemanovci“ podobně „zařízli“ Špidlovy kandidáty Pitharta a Sokola, na truc ještě podpořili Klause, který se stal prezidentem, zatímco ČSSD se skoro rozpadla a za nějaký čas se poroučel i Špidla. Pokud Klausovo lpění na velké koalici neboli přílišné zohlednění otázky prezidentské reelekce přivedlo na konci roku 2006 ODS na pokraj vážného rozkolu, nelze vyloučit, že se
v letech 2007 a 2008 výše uvedený scénář bude opakovat, že diváci nakonec uvidí nějaký „remake“ staršího kusu, tentokrát v nasvícení modrými žárovkami. Poslední půlrok spíše ještě umocnil řadu osobně laděných averzí, ba nenávistí, takže z pouhých matematických počtů křesel jednotlivých stran v Poslanecké sněmovně a Senátu lze o vyhlídkách jednotlivých kandidátů v prezidentské volbě usuzovat jen velmi rámcově. Prezident má slabší roli. Ale… Funkce prezidenta není obdařena velkými pravomocemi, zato se s ní pojí obrovská prestiž. Prezidentská aura je natolik mocným lákadlem, že dovede rozložit velkou politickou stranu, zasít celoživotní nenávisti, spolurozhodnout o koaličních spojenectvích, ovlivnit vyjednávání o vládní koalici. Formálně patří instituce prezidenta k těm slabším, reálně jde o nejcennější zboží. A to je Česká republika parlamentním systémem, v němž by měl – dle záměru ústavodárce – prezident plnit spíše jen čestnou roli reprezentanta, přednašeče projevů a kladeče věnců. Stát ale potřebuje ke své legitimitě něco posvátného, něco, co se klene nad každodenními politickými spory i běžnými starostmi, nad volbami, nákupy v supermarketu i fotbalovou ligou. Tuto roli zpravidla plní hlava státu, u nás prezident republiky. Jistá sakrálnost prezidentského úřadu je v České republice umocněna i tím, že prezident sídlí a úřaduje na Pražském hradě, tedy na starobylém sídle českých králů,
v jehož zdech, sálech i v katedrále se zhmotnila staletí české státnosti, státnosti monarchické, královské. Občanský civilní prezident byl měl přece sídlit spíše v Loosově vile, v prezidentském paneláku na sídlišti, nebo třeba v Tančícím domě. Tyto adresy by ústavnímu pojetí prezidentského úřadu odpovídaly mnohem lépe a možná by pak také boj o prezidenta nebyl tak lítý a destruktivní. Poslední léta ukázala, že český politický systém i veřejný život si s funkcí prezidenta nějak nevědí rady. Proto by letošní rok měl být věnován i úvahám a seriózním diskusím o tom, co s úřadem prezidenta do budoucna učinit. Zda ho ještě posílit přímou volbou, což bych rozhodně nedoporučoval. Anebo zda ho naopak ještě oslabit. Bu další redukcí již tak hubených pravomocí a přestěhováním do vilky na předměstí, či úplným zrušením a zřízením konstituční monarchie. Na první pohled jde o ztřeštěný nápad, nicméně ve skutečnosti je to zcela vážná věc. Z politologického hlediska by zavedení konstituční monarchie mělo minimálně dva pozitivní efekty: zdůraznilo by parlamentní charakter českého politického systému a upevnilo by též vazbu českého státu k jeho bohaté minulosti. Což by přišlo dvakrát vhod v situaci, kdy je třeba posílit samotnou českou státnost, které hrozí, že utone v byrokratickém a nivelizačním moři evropského integračního procesu. Josef Mlejnek jr., politolog IPS FSV UK Praha
Pravý úhel
strana
leden 2007
TÉMA ČESKÁ EKONOMIKA V ROCE 2007 Chceme-li nahlédnout na ekonomickou situaci v České republice v roce 2007, musíme především vycházet z roku loňského. Rok 2006 byl pro českou ekonomiku velmi zdařilý, dosažení nebývalého šestiprocentního růstu je jistě velmi potěšujícím faktem. Není však na škodu si připomenout, že zásluhy na tomto rekordním růstu, stejně jako na růstu v celém předcházejícím období, nemá vládní politika sociální demokracie, ale čistý vývoz způsobený vstupem do Evropské unie a loňským spuštěním plného provozu automobilky TPCA v Kolíně. Čistý vývoz bude mít důležitou roli i v příštím období, ale spolu s přirozeným posilováním koruny vůči euru a dokonce překročením historického maxima, které můžeme očekávat, se bude na růstu nejvíce podílet soukromá spotřeba a investice. Hlavní podíl pak budou mít investice do bydlení, které prochází boomem spolu s vyjednaným zvýhodněním 5% DPH, které však v tomto roce končí (od roku 2008 již musíme počítat s 19% DPH), a úvěry, které i letos pravděpodobně zůstanou levné. Růst ekonomiky můžeme čekat stále vysoký, ale udržitelný a doprovázený zdravou inflací, přesto zhruba o 1 – 2 % nižší než loni. Tento pokles ale nemá nic společného s vládní nestabilitou a omezenou akceschopností ani opatřeními současné vlády, jak se bez pochyb budou snažit prokázat rádoby ekonomové po celý příští rok.
Za co pak jistě můžeme přičíst veliké zásluhy sociálnědemokratické vládě, je neustále rostoucí deficit státního rozpočtu – v dnešní době velmi ohraná písnička, která je ovšem tím nebezpečnější, čím více ji přebíráme jako samozřejmou a nezbytnou. Neustálé zadlužování, které již českým politikům jakoby automaticky přešlo do krve a veřejnost se k němu staví lhostejně, čímž hraje rozpočtové nekázni jen do karet, je Damoklovým mečem české ekonomiky. Málokdo si uvědomuje, že náš státní dluh roste mimořádným tempem 100mld ročně (nezmiňuji se však o úrocích a dalších výrazných položkách), přitom většina výdajů vlády se stává mandatorními (obligatorními) a tudíž v budoucnu téměř nevratnými! A to vše proti ekonomické logice právě v době, kdy naše ekonomika zažívá největší růst, ze kterého by měla těžit co nejvíce a přiklánět se k úsporným řešením, která jsou právě v době růstu téměř „bezbolestná“. Zato velmi bolestný je a hlavně ještě v budoucnu bude schodek vládního deficitu, který v letošním roce překročí 3% HDP, tedy Maastrichtské kritérium pro přijetí eura. Dnešek je nejlepší pro start reforem Současné období růstu české ekonomiky nám přitom zároveň poskytuje nejvhodnější příležitost pro start tolik opomíjených důležitých reforem, jejichž realizace se s neu-
stálým odkladem rok od roku prodražuje a v brzké době se nutně projeví ve zhoršení ratingu České republiky a následném výrazném zbrzdění růstu, kdy se projeví nahromaděné nedůslednosti z předchozích let a může dojít k neblahému rozkolísání české ekonomiky. I v tomto novém roce je však pravděpodobnost nějakého kompromisu v tak důležitých otázkách malá. Jistou malou útěchou nám může být pokračující nezbytná deregulace nájemného, zahájená ovšem „hodinu po dvanácté“ kvůli zastavení celého procesu a tím přetrvávání protiprávního stavu z rozhodnutí vlády před sedmi (!) lety. Co lze však říci s naprostou jistotou, je, že investice, které nám tak pomáhaly táhnout růst v loňském roce a stejně tak budou růst táhnout i v letech příštích (v roce 2009 se počítá se spuštěním provozu automobilky Hyundai v Nošovicích, což by mělo mít podobně pozitivní následek jako spuštění výroby TPCA minulý rok), budou v dalším období nezadržitelně klesat spolu s nevyhnutelným negativním dopadem na naši ekonomiku. Není tedy již prostor spoléhat na dynamiku a potenciál ekonomiky pro odkládání důležitých rozhodnutí, na což již bylo v minulých letech hřešeno dost a dost. Karina Kubelková, předsedkyně Ekonomického klubu MK, předsedkyně RK MK Střední Čechy
Zahraniční politika České republiky v roce 2007 Zahraniční politika by měla v případě České republiky vykazovat vysokou míru stability a kontinuity s cílem udržení a posilování zahraničněpolitického působení a prosazování zájmů naší země. V zásadě lze tvrdit, že tento předpoklad bude zachován i v nadcházejícím roce. I tak čekají vládu premiéra Mirka Topolánka zásadní úkoly. Z hlediska tradičních priorit české zahraniční politiky lze jen stěží očekávat radikální proměnu dosavadní agendy jak v obsahovém tak funkčním ohledu. V bezpečnostní oblasti se bude Česko účastnit mírových operací, kde bude akcentován zejména alianční a unijní rámec, a tématicky bude dominovat boj proti terorismu. Strategickým cílem nejen pro ČR je vzájemná komplementarita Aliance a Unie. Pokračovat bude začleňování České republiky do všech procesů a činností Evropské unie. Vedle udržování přátelských vztahů se sousedy a dlouhodobé orientace na oblast Balkánu a východní Evropy by měla být i v kontextu Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie opětovně zvážena role ČR na africkém kontinentu. Prioritní též zůstane ekonomická diplomacie a hospodářská dimenze zahraniční politiky. Česká republika bude dále důrazně prosazovat myšlenky právního demokratického státu a lidských práv. Příprava na předsednictví EU novou klíčovou agendou Novou klíčovou prioritou se stane otázka předsednictví České republiky Evropské unii v první polovině roku 2009. Jak bývá obvyklé,
přípravy na předsednictví probíhají v průměru nejméně dva roky před jeho nastoupením. Rok 2007 bude tedy ve znamení koncepčních příprav a plánování „managementu“ předsednictví, příprav personálních a expertních a v neposlední řadě půjde o koncipování „tváře“ českého předsednictví. Česká republika by se těchto příprav měla chopit bez prodlení a zcela profesionálně. Zde bude třeba zapojení celé státní správy, a zvláštní funkce místopředsedy vlády pro evropské záležitosti může celé věci jedině prospět. Dále půjde o řadu dílčích a těžko předvídatelných témat, která mohou v jistých momentech sehrát svou roli a dokonce zastínit strategické priority. Příkladem jmenujme otázku jaderné energetiky a konkrétně jaderné elektrárny v Temelíně, která má svůj opodstatněný význam ale jen v rámci širší debaty o energetické bezpečnosti a politice. Poměrně významným, avšak v nedávné minulosti bohužel nešastně politizovaným tématem, je otázka rozmístnění komponent amerického systému protiraketového obrany na českém území. Spíše než o novou prioritu se bude jednat o dokončení započatého procesu vyjednávání. Je velmi pravděpodobné, že v konečném důsledku dojde pouze k instalaci radaru, nikoliv antiraket. Avšak pochybovačné hlasy a nejednoznačný politický konsensus mohly působit rozporuplným dojmem nejen na USA, ale i ostatní spojence v rámci NATO. Nedávné demonstrace na Václavském náměstí jsou jistě projevem demokratické svobody, ale je třeba se ptát po jejich smyslu, opodstatnění a informovanosti veřejnosti.
Protiraketová základna jako problém komunikace Otázka protiraketové obrany ukazuje na zásadní problém v oblasti komunikování zahraničněpolitických témat „dovnitř“ (směrem k českým občanům) a „ven“ (směrem k zahraničním partnerům ČR), když v mnoha ohledech dosud přetrvává výrazný deficit. Souvisí s tím také problém koncepčního přístupu k zahraniční politice. Naplňování vládní Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003 a 2006 lze v tomto ohledu hodnotit jen jako dostatečné. Efektivní využití stávajících zdrojů si žádá, aby otázky výše definované komunikace šly ruku v ruce a v návaznosti na strategické plánování a priority. V tomto hledu lze upínat reálné naděje k českému předsednictví EU a přípravám na něj, kdy bude potřeba celé řady komunikačních a marketingových aktivit. Ačkoliv se zčásti jedná o úkol na pomezí zahraniční a domácí agendy, bude předsednictví testem a zcela přelomovou zkušeností české zahraniční politiky. Podíváme-li se na celou věc finanční optikou, je třeba dodat, že na rok 2007 se v rámci Ministerstva zahraničních věcí počítá s výdaji ve výši 4,824 miliard korun. Na přípravu a hladký průběh předsednictví vyčlenila vláda na roky 2007 až 2009 zhruba 3,319 miliardy korun. Zde ale neplatí „peníze až na prvním místě“, protože pouze samotné finance nenahradí koncepční profesionální přípravu a plánování. Jan Závěšický, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity
strana
Pravý úhel
leden 2007
ROZHOVOR
Rozhovor s pražským primátorem MUDr. Pavlem Bémem Jak se díváte na současnou politickou situaci v zemi?
ké hlasy, nedává záruku realizace nutných reformních změn.
Jako velké pozitivum vnímám, že po nekonečných politických tahanicích máme po více než půl roce vládu s plnohodnotným mandátem od Poslanecké sněmovny, i když za velmi vysokou cenu (mám na mysli cenu politickou) a s nepříliš stabilní podporou. Teprve příští týdny a měsíce ukáží, jak vlastně nová vláda naplní proreformní programové prohlášení a bude schopna dostát očekáváním občanů.
Jaký hlavní cíl si kladete při Vašem dalším působení na pražském magistrátu?
Je pražská ODS skutečně nakloněna projektu koalice tří stran? Veškeré politické kroky pražské ODS směřovaly k jednoznačné podpoře trojkoaličního projektu, ale považovali jsme za svoji povinnost upozornit předsedu ODS Mirka Topolánka na to, že početní a personální obsazení vlády zcela neodpovídá rekordnímu volebnímu výsledku ODS. Také podpora vlády, která se opírá o dva přeběhlic-
Mohl bych zde ocitovat celý volební program, ale zkusím vybrat jen několik nejdůležitějších priorit. Chceme Pražanům zajistit větší bezpečí nejen větším počtem strážníků v ulicích města, dobudovat městské okruhy a stavět další stanice metra a tím ulehčit pražské dopravní situaci, klást důraz na čistotu metropole a kvalitu životního prostředí, které jsou nezbytnou podmínkou spokojeného života. A tak by se dalo pokračovat velmi dlouho.
početní fázi“. Jedná se o „sňatek z rozumu“, kdy je naše přání vedeno předpokladem, že konání olympijských her může pro Prahu a celou Českou republiku znamenat výrazný ekonomický a marketingový zisk. Pokud tomu tak nebude, nebylo by fér hnát se za peníze daňových poplatníků do tak náročného projektu. Jaký je Váš vztah k Mladým konzervativcům? Mladé konzervativce mám rád, jsem občasným účastníkem jejich akcí a na nedávné oslavě 15-ti jsem chyběl jen kvůli naléhavým pracovním záležitostem. Ve své zdravici jsem popřál a stále vám přeji minimálně dalších 15 úspěšných let.
Jednou z Vašich priorit je prosazení OH v Praze, očekává se v tomto roce nějaký výrazný posun v této věci? Olympijské hry nejsou naší prioritou, jsou hlavně racionálním ekonomickým kalkulem, který je stále ve své „počáteční a také
Rozhovor vedla Michaela Kuncová, předsedkyně RK MK Praha 7
Pravý úhel
strana
leden 2007
AKTUÁLNĚ - ČR
Média a povolební pat Přiznám se, že už si ani nepamatuji, zda mě po volbách napadlo položit si otázku, jestli se vládu podaří sestavit do konce roku. Ono se to vlastně podařilo, jen zatím ty vlády pořádně nefungují. Těžko si představit, jak by nová vláda mohla fungovat, i když dostane důvěru. Političtí komentátoři se ptají, proč se už dávno neuskutečnilo to „ideální řešení“. Jenže v návodech na ideální řešení se dost liší. Neustále mě zaráží, jak velký je obecný tlak podporující velkou koalici jako optimální řešení. Nějak nerozumím tomu, proč právě tohle řešení by mělo být tím nejuspokojivějším. Předně výsledky třeba z Německa jsou velmi neuspokojivé a Česká republika reformy potřebuje daleko víc. Dále tuto koalici nelze chápat jinak než jako podraz na voličích, který by odradil kromě občanů stále apatických i ty, kteří se o politiku zajímají hlouběji. Já si řešení představuji jinak: ODS jako vítěz bude vládnout v rámci trojkoalice, která si dohodne s opozicí podporu na hlavních reformách. Mělo by to přínos
pro všechny: ODS by mohla prezentovat začátek reforem jako důkaz, že je provede (předkládat by mohla i „radikálnější“ návrhy, které by eventuálně parlamentem neprošly). ČSSD by ukázala, že je ochotná se o reformách bavit, což ostatně neustále tvrdí, a zároveň by z opozičních lavic mohla kritizovat a odmítat ostré pravicové výstřelky. Hlavně by vydělala společnost: nejen zahájením reforem jako takovým, ale konečným uvědoměním si, že se prostě musí udělat. A ve volbách, pravděpodobně předčasných, by voliči rozhodovali ne o tom, zda vůbec reformy, ale o tom, jak intenzivní. Volilo by se konečně o kvalitě. Co tomu tedy brání? Jistě, neschopnost politiků. Jedinou vizí Jiřího Paroubka je moc, tedy když už reformy, tak za křesla. A Mirek Topolánek se s ním nedokáže domluvit. Je tu ovšem ještě jiný faktor. Někdo by totiž reformní dohodu musel adekvátně prezentovat. A na to jsou česká média příliš slabá, neschopná a povrchní. Pochopitelně dá méně námahy natočit zprávu
o těžké havárii dvou aut, než o ekonomických a demografických projekcích důchodového systému a jeho postupném rozpadu nebo o možnostech získat peníze do zdravotnictví péčí o západní pacienty. V důsledku to jen podporuje nezájem veřejnosti a její znechucení politikou. Nelze se potom divit, že sociální demokraté mohou u voličů uspět s neuvěřitelně prázdným „programem“ shrnutým jako Jistoty a prosperita. Jiří Paroubek se ani nepotřebuje moc snažit, aby byl populární, stačí mu hodně naslibovat. Nemusí se ani snažit o dohodu. Proč by si dělal hlavu s reformami, to je přece záležitost státníků. Podmínky k tomu má ideální. Velmi trefně to popsal komentář v Euru k novému formátu hlavních zpráv České televize: „Objektivnost zpravodajství neznamená, že se Hitlerovi dá stejný prostor jako Židům.“ A to se česká média ještě nenaučila. Jan Průša, student IES FSV UK Praha, analytik SME Union
AKTUÁLNĚ - ZAHRANIČÍ
Základna USA v ČR: Mýty a skutečnost V posledních měsících se čím dál tím více diskutuje o amerických základnách na území ČR. Diskuse nabrala na intenzitě zejména po oficiální žádosti USA o zahájení debaty s českou stranou o umístění radarové základny (tedy části protiraketového základny). Na straně odpůrců těchto rozhovorů se nejvíce prezentuje iniciativa „NE základnám“. Rád bych se nyní zaměřil na 2 základní argumenty, které tato iniciativa prezentuje jako důvody odmítnutí základny, a uvedl je na pravou míru. Velikost tohoto článku je omezená takže se zaměřím jen na nejviditelnější omyly. K tématu se rád v budoucnu vrátím. TEZE č. 1 ČR základna chránit nebude, naopak ji může vystavit riziku jaderného útoku jiných států. Členové Severoatlantické aliance s výjimkou Británie se k tomuto programu stavějí zdrženlivě, protože v něm nejde o obranu Evropy. Tento argument jako takový naprosto neobstojí. Každý kdo se trochu vyzná ve
vojenské taktice a strategii ví, že pokud by se některý ze států rozhodl zaútočit na radar, pak s největší pravděpodobností použije útok ze vzduchu pomocí letedel, či střel s plochou dráhou letu. Jaderný útok je krajně nepravděpodobný, jelikož jaderné zbraně jsou ze strategického hlediska určeny na zcela jiné cíle. Dalším faktem je, že kdyby nějaký stát zaútočil na USA (nebo na základnu USA) nukleárními zbraněmi, rozhodně by šlo o konflikt světového významu, do kterého bychom byli jako členové NATO zcela určitě zataženi (viz Článek 5 Severoatlantické smlouvy). Členové iniciativy by si také mohli dát tu práci zjistit ten základní fakt, že systémy protiraketové obrany USA v Evropě se dle rozhodnutí NATO stanou pilířem protiraketové obrany samotné aliance. TEZE č.2 Pravomoci soudů a práva ČR by nepodléhalo nejen území základny USA, ale ani jeho personál, a to ani na území mimo základnu. Existence taková základny by narušila principy právního státu a poru-
šila princip území integrity ČR, čímž by byla porušena Ústava ČR. Iniciativa tvrdí, že stejně jako v jiných zemích by základna i její personál podléhaly pouze a jen jurisdikci Spojených států. Opět se nenamáhali zjistit si ten fakt, že všechny základny USA na evropské půdě se řídí velmi podobným právním systémem. Na základnách například v Německu platí, že pokud se voják prohřeší ve volném čase, trestá ho německý soud. Pouze případy, které přímo souvisí s výkonem jeho služby, podléhají americkým zákonům. Něco podobného platí podle dostupných informací i o území, na kterém bude základna postavena. Bude se jednat jednoznačně o teritoriální součást ČR, takže nebude porušen princip územní integrity ČR. Obě tyto informace potvrdil i americký velvyslanec v ČR.
Michal Steininger, předseda Mladých konzervativců Plzeň, místopředseda Mladých konzervativců
Pravý úhel
strana
CO, JAK, KDY, KDE V MK
Hejtman Zahradník na návštěvě Jindřichova Hradce
Na den 3. ledna přijal hejtman Jihočeského kraje Zahradník pozvánku Mladých konzervativců z Jindřichova Hradce k návštěvě tohoto města. Na programu byly dvě besedy se studenty a beseda s komunálními politiky a veřejností.
Antonín Steinhauser, RNDr. Jan Zahradník, Jan Zedník (zleva)
Nejdříve hejtman navštívil studenty Obchodní akademie T. G. M. Besedy se zúčastnilo na 80 studentů z třetích a čtvrtých ročníků. Na Janu Zahradníkovi byla vidět jeho letitá pedagogická praxe, protože beseda byla poutavá a dynamická, což studenti oceňovali především tím, že besedu pečlivě sledovali. Někteří byli
dokonce v závěru za svou pozornost odměněni dárkovými a propagačními předměty Jihočeského kraje, když dokázali správně odpovědět na otázky, kterými jihočeský hejtman testoval jejich pozornost. Další beseda se studenty se uskutečnila na Gymnáziu V. Nováka. Zde byli besedě přítomni studenti maturitního ročníku mající společenskovědní seminář. Beseda se i studentům gymnázia velmi líbila. Podobně jako na obchodní akademii byla zaměřena na představení Jihočeského kraje, hovořilo se i o jeho budoucnosti. Nejzajímavější pasáže besedy se týkaly zamýšlené dálnice spojující jižní Čechy s Prahou, rybníkářství, Temelínu či nízké úrovně mezd v našem kraji. Na samém konci besedy byli opět někteří pilní posluchači odměněni dárkovými předměty Jihočeského kraje. Na poslední třetí besedě v konferenčním sálu Muzea Jindřichohradecka pak hejtman promluvil podrobněji o novém schodkovém rozpočtu kraje, o plánované rekonstrukci silnic II. a III. třídy, ale dotkl se i nadregionálních problémů, zejména pak současné vládní krize. Návštěva Jana Zahradníka v Jindřichově Hradci si vyžádala celé jedno odpoledne, avšak nutno říci, že se všechny tři besedy povedly a samotnému hejtmanovi se v Jindřichově Hradci také líbilo. Jan Zedník, předseda Regionálního klubu Mladých konzervativců Jindřichův Hradec
Kongres, který nás (snad) sjednotil... Nejsem patrně jediný, kdo jel na kongres s většími či menšími obavami. Dokonce si myslím, že každý, kdo své členství v MK bere vážně, si musel připustit, že jde o hodně. O nic méně než o fungování a existenci naší organizace. Minulý, značně vyhrocený kongres, nás rozdělil. Na ty, kteří byli u toho, a na ty, kteří se jen z povzdálí dívali, kam se organizace ubírá. Přiznám se, že přesto, že námi navržený a podporovaný kandidát zvítězil, jsem z místa konání kongresu odjížděl rozladěn. Rok se s rokem sešel, pachatelé se vrátili na místo činu a v Národním domě na Vinohradech měli opětovně rozhodovat nejen o personálních otázkách, tedy určit, kdo bude pro další období stát v čele Mladých konzervativců, ale měli také určit budoucnost a směřování naší organizace. Já osobně jsem na tento kongres odjížděl nikoliv ucházet se o některou z řídících funkcí, ale přispět ke sjednocení a kompromisu, který by usmířil znesvářené strany, využil potenciálu osobností napříč MK a dovolil tak organizaci dále fungovat co možná nejlépe. Ihned v začátcích kongresu se samozřejmě ukázalo, že to nebude nic snadného - nikdo nechtěl ustoupit, nikdo se nechtěl vzdát svých osobních ambicí. Mladí konzervativci jsou však lidé inteligentní, a tak se v průběhu doby, ve které se čekalo na příjezd delegátů potřebných pro usnášeníschopnost kongresu, rozjela čilá jednání a pomalu, ale jistě se rodily úvahy o kompromisu, který by byl pro všechny přijatelný a který by přitom neohrozil ničí pozice a nepopřel postoje, se kterými na kongres jednotliví lidé přijížděli. Nebudu dále napínat – podařilo se. Přes počáteční obavy a přes projevy nespokojenosti některých delegátů proběhl kongres vcelku hladce. Předseda, první místopředseda i místopředsedové ostatní byli zvoleni v prvním kole. Rovněž komise, známé jako KRK a SMRK, byly obsazeny velmi rychle. Pouze volba republikové rady se mírně protáhla, nicméně
to již nemohlo ohrozit dobrou atmosféru na kongresu – volba některých členů rady se proměnila v cosi, co přispělo k pobavení většiny delegátů. Na rozdíl od minulého vedení jsou v tom současném, kongresem zvoleném, zastoupeni lidé zastupující nejrůznější kluby, nejrůznější části naší země. A tak je to nepochybně správné – MK jsou organizací celostátní a na jejím vedení se mají podílet kvalitní a zdatní lidé bez ohledu na to, který klub zastupují. Tím však sobota 16. prosince nekončila. Kongres sice skončil, pozice byly „rozdány“, ale večer teprve začínal. A kde jinde by se mělo pokračovat než v sídle Mladých konzervativců, v Hlavní kanceláři na Smíchově? Návštěvníky přivítal novotou zářící zrekonstuovaný hlavní sál, který každému musel sdělovat, že MK mají důstojné prostory pro pořádání svých akcí. Ale ani dlaždice, ani okna, ani bílé stěny, nic z toho nečiní organizaci organizací – ta vzniká až přítomností lidí. Na rozdíl od kongresu v roce 2005, kdy jsme se rozcházeli, po tom posledním jsme se naopak sešli. Mnoho lidí, plná hlavní kancelář, k tomu dostatek jídla a pití – to byly ideální podmínky pro vypuknutí zábavy, ve které naprosto nezáleželo na tom, kdo odkud pochází. Všichni měli důvod k oslavě, všichni jsme opět byli součástí jednoho týmu. Má snad smysl něco dodávat? Podle mě ano. Tak jako si neustále připomínáme, že demokracie a svoboda není něco, co je samozřejmé, ale že o tyto hodnoty musíme neustále usilovat, tak i nově získaná jednota a obnovené dobré vztahy nejsou něčím, co vydrží navěky samo o sobě. Každý z nás a my všichni společně musíme všechny své síly napnout k tomu, abychom již nikdy nesklouzli k rozkolu a nejednotě. Optimismus si však neodpustím. Věřím, že to dokážeme. Jsme přece Mladí konzervativci. Josef Myslín, místopředseda RK MK Ostrava
leden 2007
Aktuality z MK V sobotu 16. prosince se konal XVII. Kongres MK. Předsedou MK byl zvolen dosavadní předseda Petr Sokol, 1. místopředsedou se stal Richard Duřpekt z RK MK Brno, řadovými místopředsedy pak Zbyněk Klíč z RK MK Prostějov, Tomáš Kroupa z RK MK Ostrava, Michal Steininger z RK MK Plzeň, Michal Šabatka z RK MK Praha 5 a Jakub Vozdek ze středních Čech. Členy Republikové rady MK se stali Michaela Součková (RK MK Hradec Králové), Martin Schuster (RK MK Praha 1), Marie Kolovratová (RK MK Praha 5), Hynek Brom (RK MK Plzeň), David Červenka (RK MK Praha 11) a Václav Voseček (RK MK Praha 4). Předsedou Smírčí komise byl následně zvolen Marek Nemeth (RK MK Střední Čechy), předsedou Kontrolní a revizní komise Jan Mlčoch (RK MK Praha 7). Ve čtvrtek 11. ledna se uskutečnilo druhé zasedání nového Výkonného výboru. Jednotliví místopředsedové představili své návrhy na činnost, vzali na vědomí vznik klubu v Trutnově a schválili licenci přípravnému klubu RK MK Karviná. Již dříve pak VV schválil Jiřího Klinderu hlavním tajemníkem MK. Regionální kluby Mladých konzervativců v Prostějově a Praze 15 uspořádali před Vánoci charitativní akce na pomoc dětským zařízením. Zatímco prostějovští Mladí konzervativci vybrali pro Dětský domov Plumlov 12 031,- Kč, členové MK v Praze 15 přispěli Fondu ohrožených dětí Klokánek kromě dárků také 14 000,- korunami. Staronovým předsedou RK MK Pardubice byl na sněmu v polovině ledna zvolen Jiří Janků, 1. místopředsedkyní se stala Petra Hrochová, dvěma novými místopředsedy klubu pak Lukáš Těžký a Daniel Vondra.
Pravý úhel
strana
ŠKOLSTVÍ
leden 2007
Sborník textů – Vzdělání a trh
Liberální institut vydal v roce 2003 monotematický sborník textů „Vzdělání a trh“. Sborník obsahuje texty od domácích i zahraničních autorů. Spolupracovník Liberálního institutu Josef Šíma se ve svém příspěvku věnoval rozkrytí podstaty systému školství jako plánovaného chaosu. Školství – „plánovaný chaos“ je charakteristický absencí cenového systému, který je jediným relevantním nositelem informací. Šíma vnímá proces vzdělávání jako investici do lidského kapitálu, který je původcem pokroku ve společnosti a je jediným skutečně vzácným zdrojem. Řešení Šíma vidí ve zrušení hlavního regulátora – Ministerstva školství, které ničí podnikání v této oblasti a v zavedení školného jako přirozeného produktu volného trhu. Petr Matějů se ve svém textu zaměřil především na vysoké školy a jejich absolventy. Popisuje fenomén tzv. nové nezaměstnanosti, kdy se absolventi po ukončení svého studia na vysoké škole potýkají s problémem uplatnitelnosti na trhu práce. Petr Matějů doslova píše: „Kdyby tyto schopnosti měli nebo alespoň studovali to, co trh práce dokáže zhodnotit, nebyli by nezaměstnaní“. Další problém Matějů spatřuje ve financování vysokého školství, které je založeno na vstupních parametrech tj. na počtu přijatých studentů. Vysoké školy pak nejsou dostatečně zainteresovány na dlouhodobé uplatnitelnosti svých absolventů na trhu práce. Radim Valenčík, spolupracovník Institutu pro sociální a ekonomické analýzy, ve svém příspěvku popisuje systém tzv. absolventské daně, kdy absolvent odvádí ze svého příjmu určité procento po předem stanovenou dobu. Důsledkem tohoto systému by měl být daleko větší tlak na kvalitu poskytovaného vzdělání na vysokých ško-
lách a zároveň jeho celkové zpřístupnění bez ohledu na majetkové poměry zájemců o studium. Liberální americký ekonom Murray Rothbard se ve svém příspěvku „Veřejné školství: dělání vzdělání“ věnuje mj. otázce povinné školní docházky, kterou považuje za nesystémový prvek, který významně narušuje svobodu volby dětí a rodičů. Děti jsou tak vlastně násilím přinuceny chodit na školy, jejichž hlavním rysem je jakási univerzalita, což je v rozporu s rozmanitými požadavky dětí i rodičů. Rothbard zpochybňuje Friedmanovy vouchery, které de facto vedou k posílení vlivu státu a jeho intervencí do vzdělávání formou různých akreditací a jiných povolení. Rothbard neopomněl ani fenomén sociální selektivity vysokého školství, kdy chudí ze svých daní dotují studium těm bohatším. Sborník dále obsahuje příspěvky, které jsou historickým exkurzem do systému vzdělávání v Anglii, Walesu, Indii, Prusku nebo Francii.
„Vzdělání a trh“ by neměl uniknout pozornosti žádnému čtenáři, který se zajímá o výzvy českého školství. Savina Finardi, RK MK Brno
Novinky ze školství Novou ministryní školství se stala Dana Kuchtová ze Strany zelených. Mezi její první záměry na ministerstvu patří plán na zrušení přijímacích testů na střední školy či návrat k praxi neomezeného počtu přihlášek. Ministryně chce rovněž zrušit povinnost žáků víceletých gymnázií dělat postupové zkoušky a odložit státní maturity o dva roky. Kuchtová ovšem nepočítá se školným na vysokých školách, a to ani v tzv. odložené variantě, navrhované ODS. Všeobecné vzdělání a přehled získá v Česku jen každý pátý středoškolák, což je podle posledních statistik OECD nejhorší výsledek z celé Evropy. V České republice na gymnáziích studuje 20 procent středoškoláků, zatímco v Polsku je to polovina středoškoláků, ve Švédsku 46 procent. Na gymnázia bylo předloni přijato na 27 tisíc studentů.
V České republice je pouze 12 procent lidí s vysokoškolským diplomem. Ministerstvo školství proto připravilo plán, jak do dvou let výrazně rozšířit řady vysokoškolsky vzdělaných lidí s bakalářským titulem. Ten by - po získání akreditace - mohly vydávat i nynější vyšší odborné školy. Těch je zhruba dvě stě. Podle statistik OECD tvoří bakalářské profesní vysoké školy ve Velké Británii 16 procent terciárního vzdělávání, ve Francii 19 procent a v Irsku dokonce více než 20 procent. Čeští vysokoškoláci budou mít zřejmě možnost získat během studia zkušenosti na nejlepších amerických univerzitách, jako je třeba Harvardova, Columbijská či Michiganská univerzita. Ministerstvo školství totiž plánuje vyslat na tyto školy od září asi padesát studentů, kterým by hradilo nejen školné, ale i dopravu a životní nákla-
dy v USA. Ministerstvo chce podle ředitele analyticko-koncepčního odboru a poradce ministryně Petra Matějů zřídit fond, ze kterého by se náklady ve výši zhruba 750 dolarů na měsíc, hradili. Studenti z veřejných i soukromých vysokých škol by se vybírali na základě rozšiřovacích testů z jazyka. Rok 2007 přinese největší změnu v českých školách za posledních deset let. Základní školy se už nemohou spoléhat na rigidní ministerské osnovy a musí je vyměnit za vlastní studijní plány. Ty si mohou sestavit podle svého. Mohou propojit jednotlivé předměty do atraktivních témat, skrze které děti lépe pochopí souvislosti.
Informace byly převzaty ze serveru www.ihned.cz.
strana
Pravý úhel
leden 2007
KONZERVATIVNÍ AKTUALITY
zemí Evropské unie, které neratifikovaly původní podobu euroústavy.
Francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy byl oficiálně vyhlášen kandidátem pravicové vládní strany Svaz pro lidové hnutí (UMP) pro jarní prezidentské volby. Ve vnitrostranickém hlasování, ve kterém neměl žádného soupeře, dostal 98,1 procenta hlasů. Sarkozy je podle všech průzkumů jediný pravicový politik schopný porazit populární kandidátku opozičních socialistů Ségolene Royalovou. Jednapadesátiletý Sarkozy se prohlásil za přesvědčeného Evropana a odmítl bezbřehé rozšiřování Evropské unie, protože to může zničit politickou jednotu unie, což on odmítá. Pokud jde o budoucnost unie, vyslovil se pro urychlené přijetí „zjednodušené smlouvy“ (o jejím fungování) místo kříšení ústavní smlouvy. Kandidát UMP, kterému se ve Francii často přičítá proamerický postoj, dále řekl, že chce s USA vztahy rovnoprávnosti a vzájemného respektu. Ve vnitřní politice nabízí rozchod („rupture“) s praxí minulých let a reformu francouzského sociálního modelu směrem k jeho větší liberalizaci. Nicolas Sarkozy by nyní porazil svou předpokládanou hlavní soupeřku ze Socialistické strany 52 ku 48 procentům.
Americký prezident George Bush se v tradiční zprávě o stavu unie obrátil na Kongres ovládaný opozičními demokraty, aby dal šanci jeho nové strategii pro Irák, v jejímž rámci vysílá do boje dalších 21.500 vojáků. Ve zprávě se rovněž vyslovil pro nahrazení benzinu alternativním palivem, pro reformu zdravotní péče, úpravu imigrační politiky a kvalitnější vzdělání. Prezident poprvé za šest let ve svém úřadu promluvil k parlamentu, kde se jeho Republikánská strana ocitla po loňských listopadových volbách v menšině. Mezi další návrhy George Bushe patří např. zvýšení početního stavu armády o 65.000 vojáků pozemních sil a 27.000 mužů námořní pěchoty během pěti let, zdvojnásobení kapacity strategických ropných rezerv do roku 2027, snížení americké spotřeby pohonných hmot o 20 procent během následujících deseti let či realizace daňové úlevy ve výši 15.000 dolarů pro rodinu a 7500 dolarů pro jednotlivce, kteří si sami či prostřednictvím zaměstnavatele sjednají zdravotní pojištění.
Polsko představí své návrhy k nové evropské ústavě nejspíše v březnu. Na svých internetových stránkách to bez bližších podrobností oznámil polský prezident Lech Kaczyński. Polsko patří mezi devět
Novým předsedou EPP-ED se 9. ledna stal Francouz Josep Daul, který porazil ve třetím kole volby švédského kandidáta Gunnara Hokmarka poměrem 134:115. Do funkce místopředsedkyně byla nově
PARTNERSKÉ ORGANIZACE
Další z partnerských organizací, kterou bych chtěl prostřednictvím tohoto příspěvku představit, je maarská organizace Fidelitas. Po transformaci režimu z komunistického pojetí státu na demokratické vzniká pravicově zaměřené sdružení vyznávající hodnoty národní, konzervativní a křesanskodemokratické. K zakladatelům patřili stejně jako v našem sdružení především mladí lidé, studenti různých oborů a směrů s jasným příklonem k pravicovým myšlenkám a hodnotám. Rokem založení je rok 1996. Fidelitas je partnerskou organizací maarské pravicové strany Fidesz- Maarské občanské unie. Od svého založení cílevědomě šíří pravico-
zvolena řecká poslankyně Kratsa-Tsagaropoulou, nový rumunský člen frakce Marian-Jean Marinescu, německý poslanec Hartmut Nassauer, Ital Vito Bonsignore a švédský poslanec Gunnar Hokmark. Své pozice naopak obhájili rakouský poslanec Othmar Karas, který byl opětovně zvolen pokladníkem frakce. Podobně uspěli také britský poslanec Struan Stevenson, španělský poslanec Jaime Mayor Oreja, maarský poslanec Joszef Szájer, portugalský poslanec Joao de Deus Pinheiro a belgická poslankyně Marianne Thyssen. Bavorský premiér Edmund Stoiber oznámil, že se 30. září vzdá svého úřadu předsedy zemské vlády a odstoupí i z funkce předsedy Křesanskosociální unie (CSU). Na podzimním sjezdu své strany už nebude znovu kandidovat a vzdá se i premiérského postu. Dlouholetý šéf strany i Bavorska tak ukončil dohady a spekulace o své budoucnosti. Stoiberovou pozicí začala loni otřásat kritika, kterou na adresu jeho vůdčího stylu vznesla regionální politička Gabriele Pauliová. Spor se vyhrotil před Vánocemi, když Stoiberův úřad obvinila, že ji špehoval, aby ji mohl diskreditovat. Už dávno ale vzrůstal odpor i v členské základně CSU. Zbyněk Klíč, šéfredaktor Pravého úhlu
Fidelitas vé ideje a také duchovní obrození maarského národa, jeho hospodářskou stabilizaci. V současné době je organizace Fidelitas největší a nejpočetnější středo-pravicová mládežnická organizace v Evropě s počtem přes 10 000 členů sdružených ve 200 skupinách. Fidelitas sdružuje ve svých řadách převážně mladé lidi, věková hranice je od 14 do 35 let, kteří se nebojí vzít do rukou odpovědnost, ctí kulturní dědictví předků, starají se o ochranu přírody. Každodenní činnost je velmi podobná činnosti Mladých konzervativců. Členové Fidelitas pořádají různé semináře, přednášky, diskuzní fora, jak ve svých vzdělávacích prostorech tak i na jednotlivých středních a vysokých školách. Dále pořádají již pět let kurzy pro mladé politiky tzv. Kurzy profesního politického vzělávání. V předvo-
lebních kampaních spolupracují s maarskou občanskou unii Fidesz, dokonce mezi sebou mají uzavřenou smlouvu o vzájemné spolupráci. V dnešním maarském parlamentu zasedá 7 poslanců, kteří vzešli z organizace Fidelitas. Samozřejmostí je členství v mezinárodně etablovaných organizací jako je DEMYC, YEPP a dalších. Organizace je strukturována na celostátní, krajské a místní vedení. Vrcholným orgánem je kongres, který se koná dvakrát do roka. Na krajské úrovni existuje kolem 20 skupin, které jsou aktivní ve svých regionech. Současným předsedou je pan Szijjárto Péter.
Jakub Vozdek, místopředseda Mladých konzervativců