Číslo 8 .
15. záři 1 9 1 6 .
Ročník I I .
Č A S O P I S P R O D O S P Í V A J Í C Í MLÁDEŽ ORGÁN
SPOLKU
„ J U N Á K - ČESKÝ S K A U T " . R e d a k t o r : A n t . B. S v o j s í k , v r c h n ! v ů d c e . V redakčních
pracích
v y p o m á h á 3. o d d í l
pražských
junáků
Předplatné 2 K i se zásilkou, jednotlivá čísla po 20 h. — R e d a k c e : Praha I I , Náplavnf ulice číslo 5. — Administrace: E m i l S o l e , nakladatelství v Karlině Královská třída.
V truhlářské dílně skautů královéhradeckých.
Na
poslední
hlídce.
Z tábora 1 8 . praž. oddílu poblíž Lipníce n a d Sáz. Jiří W o l k e r
(Prostějov).
Seděl jsem u hasnoucího ohně, jenž probleskoval jen chvílemi z p o d hustého popelového povlaku. N a d hlavou tiše šuměly m i větve a setřásaly smutně neviditelné krůpěje melancholicky pleskající o rozvlhlou lesní prsť. B y l a ještě tma a ráno dalo se jen tušit v těch hlubinách rozplakaného lesa. N a d e mnou plula oblaka. Těžká, beznadějná. D u m a l jsem u posledního našeho ohně na poslední své táborové hlídce. Necítil jsem chladu, jen přítomnost čehosi smutného — rozloučení. Tábor přede mnou, zahalený v noční m l h u spal. Ležela t u práce šesti neděl, výsledek namáhání a vytrvalosti a potom radostné sídlo junáctví.
Str. 114.
„Junák".
Číslo 8.
C o dojmů b y l o ztajeno v těch stromech velikánech, v jejichž stínu krčily se naše domečky! O kolika zdrojích radosti šeptal potůček tiše zurčící kolem snícího tábora! Zítra touto dobou bude již t u pusto a les bude šelestiti n a d troskami bývalého tábora. Jak velice změnil jsem se o d svého příchodu! V i d í m se, tesknícího nováčka, rozmrzelého namáhavou prací a p r v ními nezdary a strastmi. S úsměvem na rety vzcházejí m i vzpomínky na prvé táborové d n y . B y l jsem tehdy nezkušený a neotužilý a prvotní mé nadšení a horlivost uhasínaly, jakmile narazily na t v r d o u , trvalou práci. Nezbytnost opatřiti potraviny, výbudovati tábor vzdorující bouřím a přívalům hnala nás všechny k dílu. V ů d c e pracoval svorně s námi, ale podmínek tuhých nám neulehčoval. Naopak, rozkaz použiti na místě prken při stavbách stromků, jež bylo nám v houštinách káceti a spracoVati, znamenalo nový kus tuhé práče. Někdy unaven vzpomínal jsem s lítostí na domov, zvláště když stálý déšť a zachmuřená obloha sklíčila nás nováčky t o m u nezvyklé. C o však mně drželo a hnalo k u předu b y l zájem o tuto robinsonádu a má hrdost. N e d a l jsem znáti na sobě pocitů, jež mnou tehdy prochvívaly. Snesou-li t o ostatní, vytrvám rovněž. Povaha má nesnese, abych stál na místě posledním. A hrdost tato pomáhala m i přemoci zženštilost. T a k vzpomínal jsem na své začátky skautování a cítil při t o m hřejivou radost z klidného vědomí své dnešní zdatnosti. N a východě, kde světleji prokukovala paseka, počalo svítat. T aké nade mnou trochu se rozbřesklo. Déšť ustal, jen chvílemi setřásal se stromů bezbarvé kapky. P o m a l u zvedaly se známé obrysy našich vkusných domků se stanovými střechami. Také ptáček se kdesi ozval; však jen jako ze spaní, hned zase u m l k l . Z a h a l i l jsem se úžeji do svého pláště, neboť zavanul chladný větřík. Vzpomněl jsem dnů, k d y zasvitlo slunce p o dlouhé době d o tábora. Les oblitý zlatými paprsky opojně voněl. V zeleném houští míhala se bujná, růžová těla. Prvotní potíže práce pomalu mizely a vše šlo mnohem leh čeji. Cítil jsem již radost a hrdost, když řemeslné výrobky mé nabývaly kýženého tvaru. Cosi nového, ze spánku sluncem probuzeno, počalo ve mně klíčit. B y l a to r a d o s t z p r á c e , l á s k a k z d r a v é m u ž i v o t u s i l n ý c h , o t u ž i l ý c h . Cítil jsem v žilách novou krev — krev bujnou a zdravou. Vycházky lesem bujně vonícím, první úspěchy v napínavých hrách junáckých, vážné rozhovory při táborových ohních a při procházkách k o naných s vůdcem po tichých lesních cestách, o d k u d výhled b y l na mo hutný památník české minulosti — h r a d L i p n i c i v záři hořícího západu temně se rýsující, veselé »čemé hodinky« na lavičkách zrobených k o l kamen, příhody z veselých vycházek společných a zkušebních cest, k o naných daleko do okolního kraje, h o d i n y odpočinku věnované líčení na šeho života a skizzování táborových i okolních pamětihodností, radosti prozářené sluncem, noci tichého dumání a nábe, to noční ohromné nebe, kmitající tisíci hvězd — to vše, vše již končí. Vrátíme se opět d o všed ního městského ž v c í a .
Číslo 8.
Junák"
Str. 115.
V zadu počala se paseka probouzeli a slunce počalo poznenáhlu v y stupovali z těžkých m l h . O z v a l se ptáček t u i t a m . Z d á l o se, jako b y jásavá radost rozprostřela své roucho na vrcholcích stromů. M r a k y se trhaly a leckde ukázal se i kousek bledého azuru. V lese však, kde jsem seděl, bylo dosud šero. V s t a l jsem, protáhl ztuhlé údy a prošel táborem. Stál t u dosud téměř netknut. K a m n a stála, jakoby měla vydržet ještě sto let a stany, rozestavené v půlkruhu k o lem náměstíčka, jemuž hrdě přezdívali jsme »forum«, snily ještě o dlou hém životě. U kuchyně stojící sklep se hrdě týčil až k prvním větvím okolostojících stromů. A nahoře, na stromě dosud vesele vlaje naše čer venobílá vlajka. Usedl jsem na pohodlné březové křeslo, vlastní r u k o u zrobené a roz hlížel se kolem, chtěje si vštípili v pamět každý rys milého tábora a bylo m i trudno vzpomenouti, že vše to bude v několika hodinách zbořeno. A zase vznášely se nade mnou obrazy toho veselého skautského života. V ž d y ť později každá námaha přemáhala se hravě písní a smíchem a vše šlo lehce, hravě. Stačilo jen se usmát, zazpívat si. Však teď, hlídaje tábor, usmát se nemohu. Je m i tak líto opouštěti drahý náš tábor, v němž tak rychle zvykli jsme si říkali » d o m a « . Finis laetitiae. Však přece. Neodjedu o d t u d s prázdnou. Nejen krásné vzpomínky pro chvíle snění, také tvrdší pěstě a otužilejší tělo připravené snášeli námahy i protivenství. Táborového ducha, ducha veselých písní, zdraví a práce vezmeme všichni s sebou. Rozbřesklo se docela. Les jest již vzhůru. Slunce prokukuje a háže na stromy zlato. Krvavé — poslední. Jest čas ibuditi ostatní. Vstávám a j d u b u d i t k poslednímu táborovému j i t r u .
Požár. Z m ý d h skautských začátků. A . Č. ze 1 6 . oddílu.
Každoročně o prázdninách zajížděl jsem do rodné své vísky v jižních Cechách, v Povltaví, kde ztrávil jsem vždy několik neděl v k r u h u svých přátel v dummých lesích n a d šumnými v o d a m i . Přes den pracoval jsem s ostatními na polích, k večeru vycházel jsem do lesů vonných, klidně dýr šicích, v jichž náručí došel jsem vždy osvěžení po parném d n i . Vracíval jsem se za t m y , k d y měsíc bledým svým třpytem prozařoval vlahý vzduch letní n o c i . Vrátiv se jednoho večera z obvyklé své procházky, ulehl jsem, dosti znaven, a v b r z k u usnul. Z a krátko b y l jsem však vyburcován poplašným signálem hasičské trubky. Vyskočil jsem okamžitě a tak, jak jsem spal, v trikotových plavkách, vyběhl jsem ze stavení. N a doškové střeše protějšího statku vyšlehl plamen! K o l e m bylo dosud pusto, jedině z hořícího stavení ozýval se křik a volání. Spěchal jsem ke zvonici, kde j a l jsem se b i t i na poplach, seč b y l y síly mé. Lidé počali se sbíhati, hasiči snášeli své nářadí, hrůza pojímala kde koho.
Číslo 8.
Junák".
Str. 116.
Zatím zachvát í již zlověstný živel celou střechu, jiskry odletovaly z hořících trámů do okolí, oheň zasáhl i stoh poblíže stavení stojící - — a naděje na záchranu mizela se vzrůstající silou plamenů. Z v o n i l jsem na poplach dále. Vesničané přispěchali, pomáhali vynášeti z hořícího statku nábytek, peřiny, prádlo a jiné věci, vyváděli dobytek ze stájí a zachra ňovali, co se ještě dalo. Žalostným dojmem působili holubi, jimž chytilo peří, a vzlétnuvše, jako živé pochodně padali opět do plamenů. Vmísil jsem se také do zá stupu pomáhajících, abych vyváděl dobytek z chlévů. Řetězy b y l y vy trhány a poplašený dobytek uháněl zděšeně do polí. Hasičské sbory sjížděly se z okolních osad a pracovaly seč b y l y , leč marné bylo jejich namáhání. Studna záhy byla vyčerpána, a v nepatrné louži b y l o v o d y již jen u d n a . Netrvalo dlouho, a hořela tři obytná sta vení, stodola a sýpka. Z á ř í požáru upozorněni, přispěchali také obyvatelé okolních vesnic, střídali se též u čerpadla a zúčastnili se záchranných prací spolu s domá cími a pracovali až d o úsvitu, k d y oheň vykonav své dílo zkázy počal hasnout. Pomáhali jsme ještě shledávali dobytek rozprchlý po lese, l u kách a polích. D v a d n y po požáru konaly se na spáleništi dnem i nocí hlídky. V y t r v a l jsem u trosek po celou t u d o b u , přes to, že jsem b y l značně unaven. Ohněm b y l i postiženi tři sousedé, z nichž nejchudšímu shořela sklizeň a z obydlí z b y l y trosky. Dobří lidé přispěli j i m pomocí hmotnou i prací. Netrvalo a n i týden, a zámožnější sedláci sváželi dříví a cihly na nový krov. N a t o počato ihned se stavbou, a za nedlouho stál t u znovu domek tak úhledný, jako před vyhořením. Nejchudšímu b y l o tím částečně pomoženo, druzí noclehovali však v polozničených svých staveních takořka d o zimy.
Jožka
j.Novák: Dle
tulák.
v y p r a v o v á n í
nováčkova.
B y l j s e m nováčkem v táboře a v e s k a u t i n g u vůbec — t e d y neostříleným h o c h e m , který v přívalu denních prací, p ř í h o d i n e h o d , často se m u s i l d o žadovati r a d y i p o m o c i druhů. N a štěstí vůdce d a l m i za společníka m a lého h r d i n u , Procházku, v e kterém viděl j s e m ztělesněného pravého Junáka. B y l již delší čas s k a u t e m a podruhé v prázdninovém táboře; p r o t o počínal s i samostatně a sebevědomě. A č nébyl o m n o h o starší než já — mně b y l o 1 2 l e t — p ř e c e cítil j s e m zřejmě, ž e má n a d e i m n o u v e l k o u duševní p ř e v a h u . M ě l j s e m d o s t i o d v a h y , ale v n o c i děje se v lese t o l i k tajemného, j e t u t o l i k nezvyklých stínů, šumění a p r a s k o t u , že často n a stráži b y l a v e mně malá dušička. S o u d r u h rád pouštěl se d o podniků, p ř i nichž b y l o třeba prokázati o d v a h u a jež m ě l y t r o c h u dobrodružný ráz. P r o t o nepřekvapilo m n e , když a s i týden p o našem příchodu d o tábora se m n e tázal: » C h c e š d n e s v n o c i se m n o u p o z o r o v a t i hvězdy? Šli b y c h o m n a stráň n a d jeskyní. O d t a m t u d b u d e j e dobře v i d ě t k Z m o h l j s e m se p o u z e n a otázku: » D o v o l i l j s i se vůdce?« » D o v o l i l ! Půjdeme, j a k m i l e tábor u l e h n e a vrátíme se před pů!nocí.« V e č e r vyšli j s m e tiše, oznámivše hlídce svůj cíl a svolení vůdcovo. Cesta
Číslo 8.
Junák"
Str 117.
v e d l a nás z a skautským m o s t k e m , jejž j s m e t u z b u d o v a l i přes p o t o k , vzhů r u úzkou strží p o skalních, přírodou v y t v o ř e n ý c h s c h o d e c h . A s i ve d v o u třetinách stráně stezka se dělila: v p r á v o k j e s k y n i v e stráni, v l e v o p o ně k o l i k a zákrutech vybíhala n a plošinu n a d jeskyní. T u d y j s m e vyšplhali svít i c e s i e l e k t r i c k o u lucemičkou. K o l k o l e m vládlo velebné t i c h o . N a d t m a v o u , spící k r a j i n o u rozpjatá b y l a nebesa s tisíci klidnými, i e n o m slabě kmitajícími hvězdami. M ě s í c nesvítil. Procházka obrátiv se k e mně p r a v i l : »Ghvíli p o č k e j , musím se t r o c h u n a n e b i orientovat,« a p o s t o u p i v o ně k o l i k kroků v ý š e pátravě rozhlížel se p o n e b i . P r o m n e b y l nébeský vesmír d o s u d j e n c h a o s e m zářících bodů. P o j e d n o u d r u h můj z a n e c h a l p o z o r o v á n í , nachýlil h l a v u s t r a n o u a n a slouchal. » C o t o ? « p r o j e l o m i poplašně h l a v o u a s t r a c h sevřel m i p r s a . N a s l o u chám rovněž a p o j e d n o u z c e l a zřetelně slyším pravidelné oddychování, občas přecházející v chrápání. O z ý v a l o se z jeskyně p o d námi. P o chvíli napjatého trapného naslouchání obrátil ke mně Procházka h l a v u a zašeptal cosi, z čehož j s e m v y r o z u m ě l , že chce říci: » P o d í v á m se, co t o i e ! « A p o l o ž i v se n a z e m opatrně se s o u k a l k o k r a j i plošiny n a d jeskyní. T r v a l o t o chvíli. P o j e d n o u c o s i zaharašilo, vteřinku t i c h o , a p a k d o l e u jeskyně c o s i p r u d c e b o u c h l o . T r n u l i j s m e s t r a c h y . Ne»šfastnou náhodou s h o d i l kámen . . . O d d y c h o v á n í v j e s k y n i u s t a l o rázem. Hrůza zadržovala m i d e c h — a n i j s e m se n e p o h n u l . Zíral j s e m s napětím k e v c h o d u jeskyně a očekával, c o se stane. Čekání zdálo se m i nekonečným. V t o m zahlédli j s m e u jeskyně stín, j e n ž se chvílemi a t o j e n v e l m i opatrně p o h y b o v a l . Chtěl j s e m n a t o u p o z o r n i t i d r u h a , ale v t o m rozsvítil o n e l e k t r i c k o u lampičku. R á z e m vše Ztemnělo, j e n v c h o d d o jeskyně se ostře ozářil. V záři l u c e r n y b y l o n a okamžik viděti silného muže sešlého zevnějšku, který vyjeveně zíral k e z d r o j i světla, j e ž j e j o s l e p o v a l o . N á s ovšem neviděl. B y l překvapen, ale j e n n a okamžik; p a k uskočil za s k a l i s k o a d u p o t j e h o kroků r y c h l e zmíral v dálce. B r z y vše střehlo. J a k m i l e muž z m i z e l , shasl Procházka lucerničku a p r a v i l : » Z d e nemůžeme zůstat!« » V r á t í m e se d o tábora,« řekl j s e m prosebně. » V r á t í m e í « přisvědčil. Zájem o h v ě z d y b y l t e n t a m . Seběhli j s m e r y c h l e d o údolí a b r z y b y h j s m e v táboře. Hlídka se p o d i v i l a našemu brzkému návratu. Rozčileně v y p r a v o v a l i j s m e jí s v o u příhodu. Procházka n a v r h o v a l , a b y celý tábor p o d n i k l výzkumnou výpravu k j e s k y n i , ale vůdce n e b r a l v ě c t a k vážně, p o s l a l nás spát a hlídce nařídil, a b y j e j v případě potřeby p r o b u d i l a . S t a l i j s m e se h r d i n y d n e . R á n o m u s i l i j s m e s v o u příhodu v y p r a v o v a t n e j méně desetkrát. V ě c nezdála se nám již t a k strašidelnou a Procházka s i l i b o v a l , jaké pěkné dobrodružství zažil. D o p o l e d n e v y p r a v i l i j s m e se k j e s k y n i a důkladně p r o z k o u m a l i její v n i třek i okolí. Kořistí naší b y l a t r o s k a k l o b o u k u s kohoutím p é r e m , p l e c h o v ý h r n e k a p é r strašně rozbitých b o t , j e ž stály p o d borovicí několik kroků o d v c h o d u d o jeskyně. V e š k e r é t y t o t r o f e j e n e c h a l i j s m e ovšem n a místě. K d y ž o d p o l e d n e nás navštívil v táboře p a n lesní, v y p r a v o v a l i j s m e m u s v o u příhodu. S úsměvem p r a v i l : » T o b y l jistě Jožka, tulák, který t u někdy přespáváí T e n se vás a s i p o lekal!* A v y p r a v o v a l nám J o a k o v u h i s t o r i i . B y l s y n e m chudého chalupníka z nedalekého Hradská. Poněvadž ve škole dobře prospíval, p o s l a l i j e j rodiče, ač c h a l u p a b y l a d l u h y přetížena, n a studie. Statečně překonávaje potíže chudého s t u d e n t a , dosáhl šesté třídy g y m n a s i a , když t u otec, udřev s e v p r a v é m s m y s l u s l o v a , zemřel. D o m a zůstala m a t k a s a m a , opuštěná, bezradná, s c h a l u p o u p o hřeben střechy z a dluženou. A b y zachránila rodinný m a j e t e k , m u s i l Jožka domů. Počal h o s p o -
Str. 118
„Junák"
O s l o 8.
dařiti. A č těžce nesl svůj o s u d , p r a c o v a l pilně. K d y ž však zemřela m u m i l o vaná m a t k a , jež j e j podpírala v těžkém b o j i životním, r y c h l e chátral a j e h o c h a l u p a také. V pití — p o k u d n a ně měl — h l e d a l útěchu v í c e než v práci. V ě ř i t e l é d l o u h o nečekali, c h a l u p a přišla d o nuceného p r o d e j e . Před příchodem k o m i s e Jožka důkladně se n a p i l a vyházel k o m i s i i s obecním p o l i c a j t e m . V e č e r přišli p r o Jožku d v a četníci, a p a k h o Hradisko nevidělo p o několik roků. K d y ž s i odseděl své hrdinství, šel p r a c o v a t k M o s t u d o dolů, a svět se za ním zavřel. T e p r v e před čtyřmi r o k y — z j a r a — b y l Jožka poslán p o s t r k e m d o své domovské o b c e a o d té d o b y j e j ziná celé okolí p o d jménem í»Jozka, tulák«. V zimě vypomáhal za sousto a n o c l e h o d stavení k stavení, ale j a k m i l e se otevřelo j a r o , z m i z e l v lesích a skalách a v e s n i c e viděla h o j e n , když s i šel něco lehkým způsobem přivydělat n e b o k o u p i t » p á l e n o u « . Č í m se živil, b y l o j e h o tajemstvím, p o němž zpočátku marně pátrali četníci, připisu j í c e m u několik krádeží drůbeže v okolí. T e d ' m u již d a l i p o k o j . B y l dobromyslný, a když se n a p i l , často rozprávěl v p o l i se s o u s e d e m . S t o p y vyššího vzdělání b y l y z j e h o hovorů p a t r n y d o s u d . L i d é říkali, že nemá v hlavě všechno v pořádku. N a m a l é naše dobrodružství v e spoustě denních událostí b r z o se z a p o m n ě l o , zvláště, když tulák se a n i n e o b j e v i l . A s i tři d n y n a t o šel j s e m z ná k u p u ze sousední o b c e a cesta v e d l a m n e s k a l n a t o u a l e s n a t o u roklí, » C i kánská« z v a n o u . P o z o r o v a l j s e m c e s t o u okolí a t u p o j e d n o u poblíže tábora Spatřil j s e m p o s t a v u , která se skrývala za b a l v a n y . B y l t o Jožka, jenž s ž i v ý m zájmem prohlížel s i náš tábor. Jeho opatrné počínání b y l o m i n a p a d n o a p r o t o j s e m se s k r y l v lese a bedlivě j e j p o z o r o v a l . Zajímali j e j patrně nejvíce kuchaři, kteří z našeho sklepa v y n e s l i velký k u s v e p ř o v é pečené a j a l i se j i v k u c h y n i u p r a v o v a l i . Jožka p o s a d i l s i k l o b o u k n a s t r a n u , p o h r a b a l se v e v l a s e c h , p a k pbvytéhl s i k a l h o t y a stáhl s i řemen. V t o m k d o s i z junáků zamířil d o lesa, náhodou přřmo k Jiozkovi. Tulák s e b o u škubl, o d p l i v l s i a r y c h l e z m i z e l v lese. M n e n e z p o z o r o v a l . K d y ž j s e m v y p r a v o v a l vše vůdci, nařídil hlídkám největtší bdělost, ale té n o c i a n i následující nestalo se n i c podezřelého. Z a t o d e n n a t o , asi p o jedenácté hodině, učinila hlídka p o j e d n o u p o p l a c h a když j s m e — rozespalí — v y r a z i l i ze stanů, spatřili psime hlídku rozčileně c o s i vykládající vůdci, načež vůdce s nejstaršími' s k a u t y prohledával okolí tábora. Z á h y zvěděl j s e m , c o se vlastně s t a l o . B y l a v e l m i tmavá n o c , déšť n a spadnutí, a hlídka seděla n a l a v i c i v jídelně, hlídajíc p o u z e s l u c h e m , neboť n e b y l o viděti a n i n a čtyři k r o k y . P o j e d n o u z a s l e c h l a ze sklepa c i n k o t nádo bí a učinila p o p l a c h . V e sklepě vše přeházeno, ale p o p a c h a t e l i n e b y l o a n i slechu. C e l ý tábor b y l ovšem v e l m i rozčilen a živě r o k o v a l o se n a náměstíčku imezi s t a n y . V ů d c e zdvojnásobil hlídky a p o s l a l nás spát. Zdravá únava b r z y nás přemohla. R á n o b y l o ovšem o věci obšírně rokováno a z j i s t i l a se podivuhodná věc, ž e n i k d o se a n i t r o c h u nebál a že b y se b y l o zloději špatně v e d l o , k d y b y se b y l s e t k a l s některým táborovým h r d i n o u . Skála, náš vynálezce, který nám v táboře z h o t o v i l již m n o h o u p r a k t i c k o u v ě c , připadl n a jednoduchý, ale vhodný způsob zloděje d o s t a t i , k d y b y se ' s n a d ještě j e d n o u k táboru odvážil. V kterési v i l e vypůjčil s i elektrický z v o n e k s baterií a umístil j e j v hlavním s t a n u . M e z i paličku a z v o n e k vložil složený papírek, k e kterému přivázal o b a k o n c e dlouhé režné n i t i . T o u t o nití obtočil n a n o c celý tábor, rozvěsiv j i p o křoví, travinách a k m e n e c h stromů v e výši asi 2 d m o d z e m ě . Papírek zabraňoval zvonění, stačilo však p o h n o u t i nití, papírek se v y s m e k l a z v o n e k i h n e d z v o n i l n a p o p l a c h . V hlavním s t a n u s p a l i čtyři nejsilnější junáci, j s o u c e připraveni i h n e d v y r a ziti.
Číslo 8.
-.Junák".
Str. 119.
P o dvě n o c i n i c se n e s t a l o , takže j s m e se domnívali, že m á m e o d tuláka p o k o j . V ů d c e však nabádal k vytrvalostí. P ř e k v a p i l o nás téměř, k d y ž p o j e d n o u z v o n e k třetí noci. poplašně se r o z h l a h o l i l . V y b ě h n u v z e s t a n u spatřil j s e m p o cestě d o Cikánské r o k l e ubíhatí t e m n o u p o s t a v u a za ní několik junáků s h o l e m i . V j e l o d o m n e h r d i n ství a několika s k o k y j s e m j e d o h o n i l . S námi běžel téměř celý tábor. H o n jba p o kamenité lesní cestě t r v a l a několik m i n u t . N á š běh se značně zmírnil i bojochtivost t r o c h u vyprchala. V t o m přední řada pronásledovatelů se z a r a z i l a a zabočila s cesty n a s v a h v l e v o d o lesa. N á h l e zaznělo několik udivených výkřiků a když j s m e doběhli, spatřil j s e m v záři l u c e r n y p o d s v a h e m isilnice ležetí nehybně t u láka Jožku a n a d ním skloněného vůdce. » T e n s i dal!« p r a v i l za okamžik vůdice a p o s l a l r y c h l e d o tábora p r o n o sítka, která j s m e p ř e d několika d n y p r o cvičení z h o t o v i l i , nevědouce, že se n á m hodí. Jožka n e m o h a se pronásledovatelů z b a v i l i , uskočil d o lesa, ale klopýtl n a s v a h u a p á d e m s e omráčil. L e ž e l n a p r s o u , obrátili jlsme j e j tudíž n a záda. O b l i č e j m ě l zalitý krví, n a hlavě v e l k o u tržnou ránu. L e v á r u k a "býla vymknuta v lokti. K d y ž b y l a nosítka přinesena, Jozika — stále ještě v b e z v ě d o m í — n a ně opatrně p o l o ž e n a všichni vrátili j s m e s e d o tábora. Z v o n e k ještě z v o n i l — n i k d o n e v z p o m e n u l n a t o , a b y j e j z a s t a v i l ; učinil j s e m t o tudíž sám. V táboře vůdce v y m y l tulákovu ránu, přiložil zatímní o b v a z , r u k u m u zavěsil d o šátku a p e v n ě uložil Jožku n a nosítkách. Při t a m Jozika p r o b r a l se n a chvíli z mrákot, p o k u s i l s e vztýčiti, ale i h n e d klesl. N e p r o m l u v i l a n i slova. P o prvním ošetření v y d a l i se čtyři silní junáci za v e d e n í zástupce v ů d c o v a s nosítky d o města, přes h o d i n u vzdáleného. Navtátili se t e p r v e ráno. J a k v y p r a v o v a l i , d o r a z i l i d o města p o 1. hodině noční, neboť cesta v n o c i b y l a v e l m i obtížná; v z b u d i l i lékaře, jenž Jožku řádně ošetřiv r o z h o d l , že (musí býti d o p r a v e n d o n e m o c n i c e v M l . B o l e s l a v i . P r o t o j e j hoši d o n e s l i ještě n a nádraží, k d e zůstal p o d d o z o r e m obecního strážníka. D l o u h o b y l a t a t o p ř í h o d a v táborových r o z h o v o r e c h přetřásána. D n y však p l y n u l y o b v y k l ý m způsobem, a o J o z k o v i dozvěděli j s m e se j e n o d lesního. J e h o poranění n e b y l o zlé a z a 1 4 dní b y l propuštěn z n e m o c n i c e . Trestní řízení n e b y l o p r o t i němu z a v e d e n o , neboť j s m e nežalovali, a Jožka prohlá s i l , ž e se k táboru d o s t a l j e n náhodou a p o l e k a l se našeho útoku. P o návratu o b j e v i l se tulák několikráte n a cestě n e b o v lese před našimi junáky a zdálo se, že vyčkává, až h o d o j d o u , a b y s n i m i počal r o z h o v o r . A l e než k němu došli, v ž d y rozpačitě se obrátil a z m i z e l nerozhodným k r o k e m v lese. T o t r v a l o několik dní, takže J o z k o v o chování počalo nás z n e p o k o j o v a t ! . A č v n o c i b y l k l i d , vůdce n e d o v o l i l nám jednotlivě vyeházeti d o k r a j e a r o z h o d l se n a Jožku u p o z o r n i t i četníka. A v š a k druhého j i t r a , v r a c e j e se s mlékem z vesnice v průvodu junáka Náhlovskáho, spatřil j s e m opět Jožku, čekajícího n a nás n a p o k r a j i lesa. Tentokráte nás vyčkal a k d y ž j s m e se před ním z o p a t r n o s t i n a několik kroků z a s t a v i l i , s m e k l rozpačitě čepici a p r a v i l : » D o b r ý t r o , mladí páni! N e b o j t e se m n e ; chtěl j s e m vás j e n o m p o p r o s i t , a b y s t e řekli t o m u vašemu v e l i t e l i — n e b o j a k m u říkáte — že b y c h s ním chtěl p r o m l u v i t i . V í t e , m á m n ě c o n a s r d c i , co m n e tlačí a, h r o m d o t o h o , zbavím se t o h o , j e n k d y ž m u t o pořádně řeknu. A ť n a t o nekouká, že j s e m tu!ák,« d o d a l p a k mírně, »nebudu d l o u h o žvanit!* >xPojd'te h n e d s námi,« p r a v i l Náhlovský. » N á š vůdce s vámi promluví z a jisté ihned.« A Jožka šel s t r a n o u o d nás, chráně se, a b y některým p o h y b e m n e b o p o h l e d e m nám n e n a h n a l s t r a c h u . Ostatně j e v i l v e l k o u rozpačitost, j a k o dítě v cizí společností. P o b l í ž tábora p o j e d n o u j e v i l n e p o k o j , j e h o k r o k s t a l se neklidným a zdálo se, ž e má tisíc chutí uskočiti d o lesa a z m i z e t i . A l e p a k j e h o tvář n a b y l a pevného výrazu a klidně šel za námi.
Str. 120.
, Junák".-
Čfslo 8.
V táboře v z b u d i l ovšenv náš p ř í c h o d r o z r u c h . Všichni n e c h a l i práce a hleděli n a Jožku. Stál uprostřed tábora p l n rozpaků, nevěda, k a m b y p o hlédl. V y ř í d i l i j s m e j e h o přání vůdci, jenž k němu přistoupil a vlídně se h o ptal: » C o m i chcete říci? Č e h o s i přejete?« Jožka z r u d n u l a b y l o zřejmo, že se namáhá, a b y vhodné s l o v o d o s t a l n a j a z y k . P a k v y r a z i l s k o r o nepřálelsky: » A t a k ! Chtěl j s e m v á m j e n říci, že j s e m m i z e r a , a že už m ě t o d l o u h o tlačí — — když v y j s t e se k e mně t a k dobře z a c h o v a l i , a já j s e m vás šel okrást!« » T o j e už odbytá v ě c l « p r a v i l odmítavě vůdice. » A není odbytá! B y l j s e m také k d y s i něčím lepším než dnes, a m o h l j s e m b ý t i něčím! Občas m n e c h y t n e c o s i a t u h l e m n e t o t a k y c h y t l o . Řekl j s e m s i : Jožko, j e s t l i m á š ještě k o u s e k c t i v těle, půjdeš t a m a řekneš, ž e j i m pěkně děkuješ za ošetření a p o p r o s í š za odpuštění t o h o , c o s chtěl provést. A p r o t o t a d y j s e m a t a d y vám t o p o v í d á m ! « Jožka chvílemi vykřikoval až zlobně, ale v hlase j e h o b y l a znáti velká lítost a zahanbení n a d vlastním ubohým s t a v e m . » N e n í třeba o t o m mluviti,« p r a v i l vůdce, » a v lese j s m e vás přece z r a něného n e m o h l i nechat!« » I b y l o t o pěkné o d v á s ! « p r a v i l Jožka klidněji. »Kdo' p a k b y se s tulákem Jožkou v n o c i táhl d o města!« P a k tišeji a s k o r o p o k o r n ě d o d a l : » T a k prosím vás, v y ř i ď t e těm svým hochům, že j i m pěkně děkuji, a a b y s e m n e už nebáli.« N a t o nemotorně p o z d r a v i l a r y c h l ý m kolísavým k r o k e m vyšel z tábora a n i se neohlédnuv. Z a h n u v d o lesa d a l se d o běhu. O d té d o b y stál u nás Jožka v j i n é m světle a získal s i m n o h o přátel, kteří s e h o zastávali. P o z v o l n a navázali j s m e s ním při setkáních i r o z h o v o r , ale (naše známost nevykročila n i k d y z určitých mezí. Nejčastěji přidružil se k nám při našich toulkách v lese a u k a z o v a l nám, k d e j e nejvíce j a h o d , k d e r o s t o u h o u b y , vyhledával nám skrýše veverčí s oříšky a králičí n o r y . P r o naše p ř í r o d o z p y t c e občas přinesl krásné k r y s t a l y a p o l o d r a h o k a m y , .jichž íu b y l o hojně. T a k é nás několikrát navštívil v táboře, avšak jen, k d y ž t u n e b y l n i k d o cizí. Před vůdcem a staršími junáky j e v i l stále nemotorné r o z p a k y , cítě u b o h o s t svého postavení. Z a t o s námi menšími lživě hovořil, zvláště o pvých b ý v a l ý c h studiích, při čemž j e h o tvář oživla a n a b y l a inteligentněj š í h o výrazu. Zajímavo b y l o , že, k d y ž se n a p i l » p á l e n é « , n i k d y se nám n e ukázal. A l e s p o ň n i k d y neviděli j s m e h o v podnapilém s t a v u . N a d e š e l čas našeho o d j e z d u z tábora. D e n p ř e d tím přišel Jožka se r o z loučit, j a k nám předem slíbil. J e v i l v í c e rozpaků než j i n d y . Ř e č m u vázla, a č zřejmě m ě l v úmyslu c o s i , co se neopovážil v y s l o v i t i . Konečně při o d (chodu vytáhl z k a p s y h r s t kamenů — různýdh pěkných křišťálů a p ó l o (drahokamů — a p r a v i l spěšně: » T o j s e m n a l e z l t a d y ve skalách . . . J e s t l i chcete, p a n e vůdce, d e j t e t a t ě m m a l ý m , ať s i t o dají d o sbírky. S n a d t o přijmou j a k o památku o d Jožky, tuláka . . . « N a t o s e z t r a t i l r y c h l e v lese, dřív než k d o z nás n a l e z l s l o v a k odpovědi n e b o k rozloučení. A druhého d n e , když kráčeli j s m e v řadě k městu, zdálo s e m i , že ze s k a l n a d c e s t o u za námi stéle ještě hledí ježatá h l a v a J o z k o v a .
J a k se p ř i p r a v u j e m e n a n o v o u ckou hru.
juná-
V poslední době byla junácká knihovna obohacena novou sbírkou her, vydanou naším vrchním vůdcem. M n o h o z těchto nových her jsme
„Junák"
Číslo 8.
Sir. 121.
dostali ještě před vydáním k vyzkoušení v rukopise nebo v kartáčovém otisku a také jsme je při vycházkách s úplným zdarem provedli. N e ž vydáme se hráti určitou h r u do přírody, probereme j i důkladně theoreticky na schůzích v klubovně. Nejprve se hra přečte, načež každý je tázán, j a k hře rozuměl a musí j i vyložiti svými slovy. P o té se určí strany ke hře. Obyčejně hrají dvě družiny p r o t i dvěma družinám. Každá strana zase důkladně probéře všechny momenty, jež mohou při hře nastati, takže h r u mají jistě obě strany dobře promyš'enu. Vůdce přesvědčí
Z
počátků
skautství
v
Čechách.
Signalisovaní při vycházce žáků reálky žižkovské v roce 101T.
se ještě odděleně otázkami, jak obě strany h r u si představují. N a to určí se krajina, ve které možno h r u se zdarem sehráti. Z mapy skauti vyčtou vše, co je j i m při hře na prospěch, co skýtá j i m ochrany, úkryt, a jsou-li j i m některé okolnosti nepříznivý. T í m cvičí se ve čtení mapy, odbývají si řečnická cvičení a tříbí r o z u m i obrazotvornost. T a k t o jsouce připraveni již z klubovny, vydáme se hráti h r u d o pří r o d y . H r a jde zpravidla hladce, protože každý jí rozumí. H r a začíná a končí na ujednaný signál, obyčejně signál oddílový. Při opakování h r y bývá často třeba zakázati používání některého dobrého nápadu, jímž právě bystrá hlava před tím své straně získala vítězství- T a k na př. při hře » C í s l a « , kde jde o přečtení čísel umístěných vpředu na kloboucích, dostali se hráči k nepřátelům běžíce pozpátku » p o čtyřech*. O p a k o v a t i totéž podruhé bylo b y bez zásluhy a znemožnilo b y h r u . Po hře nebo v klubovně po výletě následuje rozhovcr o průběhu hry,
Str. 122.
„Junák".
Číslo 8
rozmlouváme, v čem se chybovalo, co b y l o dobře provedeno a co b y bylo záhodno příště změniti a p o d . Ačkoli v oddíle máme přes polovinu — asi 3 0 nováčků — h r y se nám daří, neboť každý jednotlivec jde ke hře úplně připraven, pravidla uchová v paměti na delší d o b u a má ze h r y plný prospěch. F. M a r e k , vůdce 12. oddílu.
Práce na zahradě. Píše Kořenářka. M e z i mnohé vědomosti z nejrůznějších oborů, jež si má junácká mládež osvojiti, náleží také aspoň částečná znalost zahradničení. Němky v říši mají své klubovní zahrady, v nichž pracují zcela soustavně pod dozorem zkušené zahradnice z povo lání, což zejména v nynější době není bez praktického významu. A b y i našemu junáckému dorostu bylo možno na kousku vlastní půdy — než budeme míti všude klubovní pozemky — pracovati aspoň trochu programově, budeme přinášeti v každém čísle stručné rozdělení zahradních prací na měsíc.
Ř í j e n : Prázdné záhony, z nichž jsme již z e l e n i n u sklidili, p o hnojíme a zryjeme. Mladý špenát chráníme před chladem nočním pařníkovými skly. Petrželové kořeny sázíme do kořenáčů pro rychlou k u chyňskou potřebu. Některá zimní zelenina se již v tomto měsíci vybírá (červená a j . řepa) ; ale děje se tak j e n za suchého, pěkného počasí. Jiná zelenina: zelí, celer, pór se v tomto měsíci ještě vyvíjí a proto j i necháme na záhonech. K a p u s t u pupencovou, jež dosud nemá pupenců (»růžič e k « ) , vybereme koncem října i s kořeny a založíme j i do j a m dobře větraných, prkny a listím vyložených nebo d o prázdných pařníků. P a k se až do ledna vyvíjejí na ní pěkné bílé pupence. — N a hromady k o m postu vozíme chlévskou m r v u a kompost přehazujeme. Počátkem října chystáme jámy a připravujeme půdu pro sázení o v o c n ý c h stromů, což se děje o d první třetiny října, ježto dříve není dřevo dobře vyzrálé. Jámy nemají býti tuze hluboké ( a n i celé % m ) a mají 1 m v průměru. Nasypanou půdu po zasázení hodně ušlapeme a zalijeme aspoň jednou konví vody, aby mohly v zavlažené půdě ještě nyní vzrůsti mladé kořínky, jež otužíce přes z i m u , b u d o u moci hned z jara přijímati potravu. — K e stěnám budov k j i h u obráceným vysa zujeme špalírové ovoce: hrušně, jabloně, broskve, meruňky a j . T a k é vykopáváme jámy pro jarní sázení stromů, aby půda dohře vymrzla. — Mísy k o l stromů pohnojíme. Prořezáváme koruny, čistíme kmeny a lep kavé pásy na nich znovu přetíráme. Tvarové ovoce prořezáváme, až když listí spadalo. Dokončujeme česání ovoce. Zimní ovoce musí se pečlivě uložiti v chladné, vzdušné komoře, aby dozrávalo. Z nezralých vinných hroznů vaříme rosol (jako z jablek a švestek) nebo vinný ocet. Jahodové šlahouny ořežeme počátkem října naposledy a znovu hnojíme půdu k o l jahodníků. Prázdné záhony k v ě t i n o v é pohnojíme kompostem, znovu zry jeme a pak osázíme sedmikráskami, maceškami a j . P o prvním mraze vyndáme hlízy a cibule C a n n , Dablií, Begonií, Gladiolův a uložíme je ve sklepě. Záhony s vytrvalými květinami posypeme zetlelým hnojem. Sázíme ozdobné keře a jarní cibulovité rostliny. Trávníky znovu při-
Č slo 8.
.Junák".
Str. 123.
žneme, ježto vysoká tráva podzimními dešti lehne, hnije a z jara se o b jeví l y s i n y ; z téhož důvodu zametáme později spadalé listí z trávníků. Střiháme živé p l o t y . Chystáme přikrývky, ale neukrýváme ještě růží — ani choulostivých druhů n e ; dřevo je dosud tuze měkké a hnilo b y p o d krytem. Z a to hnojíme růže chlévskou polozetlelou m r v o u . Pozdní rů žová poupata rozvijí nám nejlépe ve váze v teplém p o k o j i . V e n k u je na rozvití již tuze chladno.
Skautské l e t n i c e v Čáslavi. M l á d e ž naše p r ý není podnikavá. P ř e c e však se n a j d o u s k u p i n k y , o k t e rých t e n t o s t e s k neplatí. Junáci I I . oddílu pražského, p o v z b u z e n i sivým vůdcem, r o z h o d l i se, ž e získají čáslavské o b e c e n s t v o , zejména mládež a její radiče p r o sikauting. Z o s n o v a l i p r o m ý š l e n ý plán. Uspořádají tábor a předh* cházeti b u d e přednáška informační. Předsevzato, vykonáno. N i k d e dříve ničeho n e b y l o slyšeli, až přišly plakáty. Z n i c h j s m e se dověděli, čeho třeba. Junákům nestačil j e d e n d e n , p r o t o s i vyhlédli svatodušní sivátky. V pátek večer vetšinia j i c h již o d j e l a , několik dní d ř í v e odeslali; b e d n u s potřebami, a b y b y l y v čas n a místě. A l e za dnešní d o b y i dobře p r o v e d e n é přípravy, m o h o u /sklamati. Již n a nádraží p ř e d o d j e z d e m zvěděli, ž e s t a n y d o s u d n e došly; třéba j e r e M a m o v a t i . T a k é f i l m y p r o přednášku n e j s o u v pořádku. Počáteční nesnáze však junáky nerozmrzí. H r o m y a b l e s k v j e doprovázejí n a cestě — t o však není pronásledování, t o j e h u d b a přírody. D o b ř e d o j e l i : h n e d ráno se d a l i d o s t a v b y . Část materiálů y z a l i s s e b o u z P r a h y , část opatřena n a místě; z t o h o m o ž n o stavět. N a p j a t a plátna stanů, vystavěna k a m n a , zřízena »posiada«, zbudován s k l e p . Tábořiště z v o l i l vůdce u samého potůčku v e V o d r a n t e c h , u malebné s k u p i n y stromů, blizoučko u s t u d n y , p o d »Rusálk'0'u«. M í s t e č k o roztomilé, m ě l o i cvičiště náležitě rozměrné, j a k j e potřeba. J e n j e d n a závada j e k a z i l a . Liják n a p o j i l luční půdu j a k o h o u b a k y p r o u , p o d v y s o k o u t r a v o u kořínky r o s t l i n m á l o vázanou, a jíl, čas o d času t a m n a p l a v e n ý b r z y se vytlačil častým přebíháním hochů až n a p o v r c h a způsobil b l a t i s k o j a k n a frequentovainé s i l n i c i . T a k o v é nadělení n i k o h o b y n e r o z v e s e l i l o , ale naši junáci j s o u N e z m a r o v é . Použili příležitosti neobjednané slatinné lázně, z u l i se, n a nějakou d o b u z r e k v k o v a l i v ě t š í n á d o b y svému kuchaři n a své práce odvodňovaeí, v y n á šeli v o d u o d t a m t u d , k d e jí p r á v ě n e b y l o třeba, p o l o ž i l i p r k n a t a m , k u d y b y l o n u t n o nejčastěji přecházeli, obětovali pěknou z e l e n o u H e s f s k r y t u svého s k l e p a a p o s t l a l i j í všecku náves svého tábořiště a t a k seč b y l i .pře m o h l i z l o b u s v é h o nepřítele J u p i t e r a P l u v i a . Se stejným z d a r e m d o v e d l i p o t o m z d o l a t i p o t m ě š i l é skřítky divoplodíné k i n e m a t o g r a f i e . K d o b y o t o m co bližšího chtěl zvědět, z e p t e j se j i c h samotných, j a k t i t o zloduchové c h y s t a l i se zmařiti j e j i c h k i n e m a t o g r a f i c k o u p r o d u k c i . Bohudíky marně. Před náška sobotní v r c h . vůdce p r o f . S v o j s i k a p o s k y t l a každému t o l i k , c o p o třeba b y l o k probuzení příznivé nálady v e p r o s p ě c h junáctví. M n o ž s t v í o b rázků, známých ze dřívějších přednášek, doplněno b y l o nemenším m n o ž stvím obrázků n o v ě volených. Škoda ž e t i , kdož d a l i se n e p o h o d o u o d s t r a šiti, přišli o pěkný požitek; s n a d také svatvečer H o d u Božího Svatodušního zdržel mnohé d o m a . N a v e n k o v ě mají jitný význam jednotlivé d n y v týdnu a v r o c e , n a t o b y b y l o příště třeba bráti zřetel. N e d ě l e svatodušní m ě l a být nejdůležitěpítm d n e m táborovým. V y š š í m o c t o m u t o d n i l e s k u nedopřála, ale n a junáky a činnost j e j i c h t o v l i v u nemělo. O d rána p r a c o v a l o se, j a k o se v ž l y pracowává, každý m ě l svůj, úkol, t o h o s i hleděl, a k o m u n i c zvláštního n e b y l o uloženo, n e b o už se sivou prací b y l h o t o v , cvičii skautským způsobem. K d y ž už j s e m p r v e zběžně pověděl, k t e r a k v y p a d a l o okolí tábora, n e m o h u nepovědět., které s t a v b y b y l y v táboře zřízeny. Středem b y l vůdcovský s t a n se dvěma p o s t e l e m i ( m o d e l »cikán-
Str. 124.
.Junák"
Číslo 8.
s k ý « ) , v e d l e v p r á v o » p o s a d a « ( k d e p ř e d povodní stával s k l e p ) , v l e v o s t a n z v o n o v i t ý ; protější s t r a n u u l i c e (nebo návsi' táborové) p o d v y s o k ý m s t r o m e m z a h a j o v a l a kuchyně, totiž: k a m n a , p o l i c e s nádobím, stůl kuchyňský, za pěšinou k o l e m ní běžící s t a l s t a n vojenský, stůl p r o h o s t y n e b o p r o ře meslníky, d á l e A s t a n , o b y d l í j e d n o h o » B o b r a « , který v létě sdce rád u v o d y a n a v o d ě , v zimě však n a sněhu a lediu se prohání. V jondělí přibyl ještě s t a n o čtyřech plátnech a předměty výstavní, kdýž se vrátila bludná b e d n a ze s v é dobrodružné cesty. S k a u t i »'řemeS'lm'ci« p r a c o v a l i v táboře t i t o : v s o b o t u kamnář, p o t o m krejčí (z oddílu X H L ) , obuvník ( o v š e m nyní j e n válečnou o b u v robící)^ p a k košíkář, řezbář (lupenkář) a sítař, nepočítam-li k řemeslníkům kuchaře a a d e p t y t o h o t o umění, z nichž neposlední j e i dnvoštěp. T y t o včeličky táborové obletovány b y l y motýlky, laškujícími b r z y v m a lebných p o h y b e c h prostocviků junáckých » r a n n í c h « cvičení, n e b o v e hrách junáckých, měnícími se b r z y zas v b y t o s t i o p r a v d o v ý r e s p e k t budící, k d y i smrtonosné oštěpy u c h o p i l i , a b y k a m s i p ř e s k u p k u Sena d o d a l e k a j i m i mrštili. N e b y l o d i v u , že čas o d času i včelkám pilným zachtělo 1 se zábavy, přimísily se m e z i s v o j e přátele m o t ý l k y a p o t o m zmohutněl' r e j avičehni, ž e diváků s e k u p i l o n a pěšinách i n a l o u c e , a ž o t a v a příští m o h l a tím být ohrožena. J a k v p ř í r o d ě v e z d y bývá, ž e d o s h o n u překotného mísí se libý zpěv a dumný b z u k o t , stejně b y l o i t a d y . P o j e d n o u s h l u k l i se všichni, z a n o t o v a l y v e s e l o u , zaavučely s t r u n y a j i ž n e s l se p r o u d m e l o d i e d o k o r u n stromoví. B r z y zas . r o z e s t o u p i l o se k o l o a .uprostřed tanečník drobný křep čil kterýsi slovácký tanec. T í m způsobem žilo s e d o večera, co zatím o b e c e n s t v o přicházelo a u s t a novení p r ů v o d c o v é vykládali m u taje zařízení junáckých. V e č e r zaplál oheň t á b o r o v ý — při n ě m p r o n e s e n b y l s o u d o výsledku zkoušek hochů čáslavských (skládali druhotřídní) a přijat v r u c e vůdcovv junácký s l i b .jejich. Pondělek s v ý m krásným s l u n c e m odměnil h o c h y za v y t r v a l o s t sobotní i nedělní. Skládání ovšem n a m o h l o se v úterý o b e j i t i bez lijáku — ale hoši všecko p e č l i v ě u k l i d i l i , s b a l i l i , c o b y l o vypůjčeno, o d v e d l i , místa vyšlapaná t r a v o u o s e l i . N a ď místem, k d e tábořili, j a k o b y s e n b y l přeletěl . . . E. J . R o u b a l .
Léta Páně 1916. ( V z p o m í n k y z tábora 1 6 . oddílu.) »Bude t o l e t o s potíž s tábořením,« říkali j s m e p ř e d prázdninami, m l u vilo-lí se o chystaném táboře, » a l e n e l e k e j m e se! B u d e m e se bít — d o p o sledního — bochníku chleba!« L e t o s nešlo totiž a n i t a k o chvalně známého »posledního m u ž e « , j a k o spíše o t e n bochník chleba. A t a k s c h y s t a l i j s m e z á s o b y , n a t l o u k l i d o b e d e n , a v s o b o t u 1. července j s m e v y j e l i . Ještě v p o slední chvíli před o d j e z d e m došel nás varovný d o p i s zámětského p a n a s t a r o s t y : » N e n í t u CO' jíst, b r a m b o r y n e j s o u , m o u k y není — b u d e t e trpět h l a d , a p a k nenaříkejte n a m n e ! « Usmáli j s m e se t o m u , d o p i s pozorně, c o d o k l a d d e b y , uložili, ale b y l i isme s a m i zvědavi, j a k tO' živobytí seženeme. H n e d p o příjezdu d o Potštýna zahájily činnost naše » l é t a c í « družiny, jež v p r a v é m s l e v a s m y s l u » d r a n c o v a l y « z á s o b y klidných vesničanů. T i s námi již počítali o d loňské naší návštěvy, a rádi nám přenechali vše, čeho m o h l i s a m i postrádati. Potřebovali j s m e t o h o však m n o h e m v í c než l o n i , a t a k b y l o třeba h l e d a t i n o v é a četnější náleziště našich »poklaďů«. A l e b y l i j s m e šťastnějšími, než k d y s i hrabě ze Cfhamaré, a >^poklady« se nám d o kuchyně j e n h r n u l y . B y l y i d n y , k d y j s m e m u s i l i dodávku vajec, másla a p o d . » a ž n a d a l š í « z a s t a v i l i . A n a d b y t e k v k u c h y n i měl přirozeně v ý b o r n ý v l i v n a k v a l i t u i k v a n t i t u jejích výrobků. N e m l u v í m a n i o kyprých třešňových k n e dlíkách ( 2 0 — 2 2 n a o s o b u ) , a n i o »veleiernných« lívancích ( 2 0 kusů n a o s o b u ) , zmiňuji se p o u z e o buchtách, a t o o miniaturním j i c h vydání, jemuž se říká dukátové, a u x d h o d e a u x . Z kuchyně se šířící j i c h vůně stáhla z lesa d o tábora všechny letní h o s t y , kteří s o b d i v e m p o c h v a l o v a l i výbornou j i c h
Číslo 8.
„Junák"
Str. |25.
j a k o s t . — A n e j e n v »ústředině«, ale i v odbočkách, totiž v jednotlivých b o u dách b y l o všeho d o s t . S t a r a l i se o t o j e d n a k páni rodičové a p a k též ná vštěvníci. Z paměti nevymizí nám n i k d y m i l ý d o j e i p , jež v nás v z b u d i l a návštěva » z e z á m k u « : paní hraběnka Doibřenstká z Dobřeme. Přišla p r o v á zena komorníkem a dvěma komornými, nesoucími koše s l a h v e m i ovocné šťávy. O b s a h rozdělen d o »odboičeik« a paní 'hraběnky b y l o p a k denně vděčně v z p o m í n á n o a n a zdraví připíjeno. I n a vycházkách se nám v e d l o dobře. T a k zašli j s m e j e d n o h o d n e k p a n u faráři S e l i c h a r c v i v N ě m . Ryíbné, k d e prohlédli j s m e s i p ř e d e v š í m b o h a t o u sibírku originálů f malíře A n t . Slavíčka, načež d a l nám p a n farář nahllédnouti v taje své kuchyně. P o d ě k o vavše a rozloučivše se svorně j s m e k o n s t a t o v a l i : »Svačiha, jaké j s m e již d v a r o k y neměli!* A j m é n o h o s t i t e l o v o z a p s a l i i s m e d o i n d e x u svých d o brodinců. — N a vlastním p r o g r a m u junácké v ý c h o v y p r a c o v a l i j s m e n e r u šeně i přes nepříznivé počasí, jež v červenci p a n o v a l o . Jediné, ž e nám déšť znemožnil často b e s e d u u t á b o r o v é h o ohně. T o ovšem n a h r a z o v a l i j s m e s i r o z h o v o r y v e z v o n o v i t é m s t a n u , k d e j s m e se denně scházeli a předčítáním s i čas krátili. B y l y t o c h v i l k y šťastné, plné intimní vřelosti a k o u z l a . Čítali j s m e d l o u h o d o n o c i . — A t a k b y l o u nás stále ž i v o . T á b o r navštěvován b y l hosty nejen přes den, ale i v noci. A d a l o b y s e t o h o napsaíti o našem ž i v o t ě v Potštýně t o l i k , ž e b y r e d a k c e »Junáka« měla laťky p r o 1 0 ročníků. V říjnu uspořádáme o táboře přednášku, p r o v á z e n o u k o l o r o v a n ý m i d i a p o s i t i v y našeho d r u h a Borovičky. K o h o zajímá zátiší patštýnské s h l e d i s k a historického a život náš, b u d e u nás srdečné vítán. N a s h l e d a n o u ! Kouba.
In
memoriam.
Za Máčou
Rósslerovou.
Smutná a neočekávaná zpráva došla nás po návratu z prázdninového tátora: Upřímná přítelkyně nás všech, věrná společnice na túrách v o d ních a lyžeckých — M á č a R ó s s l e r o v á — náhle zemřela. N i k d o z nás nechtěl zprávě uvěřiti, žel, byla pravdou a nám nastala smutná p o -
Číslo 8.
„Junák"
S t r . 126.
vinnost doprovodí t i j i na cestě poslední. V k r o j i sešli jsme se dne 1 5. srpna u kostela sv. Ignáce, deset z nás utvořilo čestnou stráž podél pohřebního vozu, na hřbitově vystlali jsme poslední lůžka její květinami a se slzami v očích rozloučili se s drahou zesnulou,
sportovkyní tělem a skautskou
duší. P o krásném p o b y t u na Krkonoších, uprostřed radostných příprav na společnou t u r u canoistickou schvátila smrt nejlehčí, nejkrasší — domí její blízkosti —
bez vě
tuto h r d nnou duši, jejíž odvahu nejednou na tú
rách lyžeckých a plaveckých jsme o b d i v o v a l i . Z a tichých večerů u tábo rových ohňů, obklopeni božskou přírodou při pohledu na hvězdné nebe často vzpomeneme T e b e , drahá přítelkyně naše, v jejíž společnosti zažili jsme tolik krásných c h v i l !
ZE
SKAUTSKÉHO
Stý.
SVĚTA.
A m e r i č t í s k a u t i v N e w - Y o r k u uplatňují se stále v e službách veřejnosti význačnou měrou. Súčastňují se boje p r o t i t u b e r k u l o s e , j s o u hlídači v s a d e c h , vypomáhají v b o j i p r o t i komárům, kteří j s o u p r a v o u trýzní z a p a r ných dnů, j s o u k r u c e p o l i c i i , hasičům a t d . S t a r o s t o New-Yorkského před městí, zvaného Q u e e n s , s á m veřejně prohlásil, že práce skautů n a prospěch veřejnosti m á v e l k o u důležitost a přeje s i , a b y se s k a u t i n g co nejvíce r o z šířil. — A skaubství v z e m i zdravého nazírání n a život šíří se o p r a v d u m ě r o u úžasnou, takže během posledních necelých čtyř l e t se počet skautů amerických ztrojnásobil, a o b ě veliké organiisace Spojených Států S e v e r o amerických »Almerican b o y scouts« a » B o y scouts of A m e r i c a * čítají nyní téměř m i l i o n skautů. S k u p i n a švýcarských skautů německých v C u r y c h u uspořádala letos s k a u t s k o u výstavu, » N e u e Zůricher Z e i t u n g « o t o m píše: »Návštěvník shléd n e n e j p r v e výstavu skautských potřeb a krojů. Druhé oddělení s množstvím knižního materiálu s e z n a m u j e nás s v ý v o j e m s k a u t i n g u . V e středu sálu z b u dován celý skautský tábor; n a v y s o k é m stožáru v l a j e švýcarský p r a p o r . Poněkud níže j e s t rozvěšeno prádlo k sušení. Z chýše, vystavené z chvojí, zaznívá veselá h r a h a r m o n i a . Nahlédneme-li d o s t a n u , vidíme vzorný p o řádek a čistotu. N a o h n i vaří se polévka a h n e d v e d l e stojí řada p o t r a v i n , (mezi j i n ý m tři teplé, vonné bochníky c h l e b a . T o t o znázornění tábora jest nejlepší částí výstavy. Odděleními první p o m o c i , pionýrství, a n a t o m i e a zdravotnictví v y j d e m e n a dvůr, k d e velký p r o v a z o v ý m o s t , p o z o r o v a c í věž a velký stůl, plný výrobků skautů, j e ž z h o t o v i t i j i m b y l o při skautských zkouškách, dokazují d o v e d n o s t skautů v pracečh řemeslných. Sjezd rumunských vůdců skautských k o n a l se 6 . května t . r . v Bukurešti za přítomnosti korunního p r i n c e , m i n i s t r a vyučování a m n o h a jiných v ý značných osobností. M i n i s t r vyučovaní prohlásil s k a u t i n g za v e l i c e potřeb n ý p r o mládež r u m u n s k o u . V r c h n í vůdce rumunských skautů podplukovník B e r e u d e i v y d a l provolání, a b y všechna rumunská mládež se d o řad s k a u t s k ý c h přihlásila. Druhý d e n pořádán společný výlet, jehož se zúčastnil také následník trůnu. S v é p o m o c . V Brně u p r a v u j e m e hřiště pin> mládež a j e s t třeba p o s t a v i t i d ř e v ě n ý d o m e k . M á m e j e j , složený v částech, máme i tesaře, který o d b o r n o u práci p r o v e d e , a l e není dělníků,. kteří b y součásti d o p r a v i l i n a s t a v e niště. J s o u t u všák naši junáci, nová družina skautská! N e n í třeba m n o h o vysvětlování a z a chvíli j i ž vláčejí a nosí d e s k y a trámce, n i c nedbajíce, ž e n a ulicích brněnských proudí zástupy lidí a m n o h ý o h o d e c s p o d i v e m se ohlíží n a mladistvé dělníky. Z a několik h o d i n j e celá pěkná s t a v b a p o h r o m a d ě a d o m e k vypadá j a k o imalá dřevěná v i l a . . —- A l e n a střechu chybí ještě l e p e n k a ! S k l a d j e d a l e k o za B r n e m a j e těžko j i s e m d o p r a v i t i . A l e
Číslo 8
.Junák"
S t r . 127.
b r z y junáci v l e k o u klidně živými u l i c e m i v o z í k , v e skladě nakládají několik těžkých balíků l e p e n k y a p o d v ě h o d i n y mají c h o d c i příležitost n a s i l n i c i i v ulicích prohlížeti s i několik p o s t a v v h n ě d ý c h širácích, zapřažených d o nákladu. — U p o c e n í a zaprášeni; vracejí se hoši p o několika hodinách, ale s chutí vytahují d o v e z e n o u l e p e n k u n a střechu n o v é k l u b o v n y , zahýbají, u pravují a horlivě přibíjejí. — P o příkladu junáků přihlásilo se p a k i m n o h o jiných studentů k práci a b y l a r a d o s t podívati se n a t e n čilý rach p r a c o v níků. — A k d y ž p a k několik junáků v n o v ě postaveném d o m k u k l a d l o se večer místo d o p o s t e l e n a p o u h o u z e m , a b y střídali se v e hlídání své n o v é k l u b o v n y , usínali p o namáhavé .práci zajisté s blahým uspokojením n a d vykonaným, dílem. ( » N o v é Rakousko«.) Zemský svaz Pfadfindrů v Čechách m á ísvé sídlo v L i b e r c i a přináleží až d o s u d k němu: 1. s k u p i n a » J é š t á d « v L i b e r c i : ( 1 7 0 skautů, 8 0 s k a u t e k ) . 2 . » P r a h a « ( 2 0 0 skautů). 3 . » K r k o n o š e « v P o ř í č í ( 5 0 ) . 4 . » D u d h c o v « ( 8 0 ) . 5 . Ústí n . L . 6 . L o v o s i c e . 7 . T e b p l i e e 8 . Řetenice. 2 7 . února t . r. konána p o r a d a vůdců a rádců v T e p l i c í c h , n a níž různé organisační p o d r o b n o s t i a r o z v r h .práce d o b u d o u c n a s t a n o v e n . Z e m s k ý m vůdcem jest ředitel K a r e l W e y d e v L i b e r c i . V y d á v a j í svůj časopis »Pfadfinderzeitung«. Ustavující schůze S v a z u k o n a l a se 1 2 . p r o s i n c e 1 9 1 5 v L i b e r c i , k d e b y l a k d y s i první družina německých skautů zřízena. J. N. Pfadfindři v říši německé čítají n a 4 5 0 . 0 0 0 hochů v e svých řadách. Z n i c h 2 0 . 0 0 0 n a s t o u p i l o službu v o j e n s k o u j a k o dobrovolníci. V Cařihradě v e d l e Pfadfindrů německých zřízena b y l a s k u p i n a skautů rakouských. S v é středisko m á n a rakouském konsulátě, jehož j e d e n úředník jest vedoucím. " J. N.
RŮZNÉ
ZPRÁVY.
K d o založil » Č e r v e n ý kříž«? Denně čteme a slýcháme o krásném a důle žitém poslání Červeného kříže, ale m á l o k d o v í něco bližšího o původci této v y s o c e humánní myšlenky. B y l t o H e n r i D u n a n t , který j e s t jedním z n e j větších dobrodinců l i d s t v a . O b ě t o v a l téměř celý život a celé své značné jmění myšlence, p o m o c i trpícím. Již j a k o m l a d ý muž n a d c h l se p r o t i otroctví. O d krymské války zanášel se myšlenkou z m í m i t i k r u t o s t války vyhledáváním a ošetřováním raněných; p o p u d k t o m u z a v d a l o m u živé lí čení o s u d u raněných o d proslulé h u m a n i s t k y F l o r e n c e Nightingalové. P o p r v é p r a k t i c k y prováděl s v o u v e l k o u myšlenku n a bojišti u S o l f e r i n a r. 1 8 5 9 . B y l o t o n a o n u d o b u nezvyklým, u vojínů o b d i v vzbuzujícím d i v a d l e m . S v é Zkušenosti o d t u d uveřejnil v k n i z e » V z p o m í n k a n a Solferino«, která, když vyšla r . 1 8 6 7 , d a l a první p o p u d ke svolání ženevské k o n v e n c e . T a t o památná k o n v e n c e a orgamísace spolků Červeného kříže vůbec je velikým životním d í l e m šlechetného D u n a n t a . D o v e d l p r o s v o u myšlenku n a d c h n o u t i všechnu světovou veřejnost, že v krátkosti n e b y l o kulturního státu, v němž b y n e b y l o i n s t i t u c e Červeného kříže, j e ž v e všech pozdějších válkách z n a menitě se osvědčila. L e č její skromný a d o nejkrajnější míry obětovný z a k l a d a t e l m á l e m b y l b y zemřel v bídě a zapomnění, k d y b y náhodou n e b y l před 1 5 lety » o b j e v e n « v kterémsi c h u d o b i n c i . O d té d o b y zahrnován b y ! p o c t a m i a d a r y . T a k é d o s t a l o se m u r . 1 9 0 1 N o b e l o v y c e n y míru. Zemřel v n e m o c n i c i klimatických lázní heidenských, m a j e 8 2 l e t věku. C h a r a k t e r . Z a d o b y revoluční války A m e r i č a n ů p r o t i A n g l i i ; b y l obviněn R i c h a r d J a c k s o n , že se chtěl připojiti k britské armádě; přiznal se k t o m u a b y l uvězněn v okresním žaláři, který b y l však v takovém, s t a v u , že m o h l z něho z c e l a s n a d n o u n i k n o u t i ; ale umínil s i , ž e setrvá a dá průchod právu. J e h o s m y s l p r o s p r a v e d l n o s t m u z a p o v í d a l za takových okolností u p r c h h o u t i . Požádal s o u d c e , a b y směl j i t i m e z i d n e m n a práci, a přislíbil, že každého večera se vrátí. Svolení b y l o ochotně d á n o , jelikož b y l y v e l m i dobře známy j e h o c h a r a k t e r a r y z í p o c t i v o s t . P o celých o s m měsíců v a z b y odcházel každého j i t r a d o p r á c e a večer se v r a c e l d o žaláře. — Konečně se j e d n o u připravoval s o u d c e , že h o dá d o p r a v i t i d o S p r i n g f i e l d u , k d e měl
Str. 128.
„Junák*.
Cislo 8.
býti s o u z e n z v e l e z r a d y . Jadksoin p r a v i l , že b y b y l o zbytečno, a b y h o n ě k d o doprovázel, jelikož s á m v e l m i dobře zná cestu. O p ě t m u b y l a prokázá n a důvěra a v y d a l se sám n a cestu. C e s t o u d o h o n i l h o E d w a r d , člen s o u d u , a tázal se h o , k a m j d e . » D o S p r i n g f i e l d u , p a n e , b u d u t a m o d s o u z e n k ismrti,« odvětil kkljně J a c k s o n . — V i n a b y l a prokázána, a J a c k s o n b y l o d souzen k s m r t i . K d y ž j a k o o b v y k l e tázal s e předseda, má-di býti udělena o d s o u z e n c i m i l o s t , odpovídali všichni členové s o u d u záporně, a ž p o v s t a l p a n E d w a r d a j a l s e vyprávětí, ják se s e t k a l s J a c k s o n e m v lese. V l i v e m t o h o t o vyprávění změnili soudcové svůj prvotní r o z s u d e k k s m r t i v r o z s u d e k osvobozující. Jeho* dětská p r o s t o d u c h o s t a p o c t i v o s t m u zachránily ž i v o t . C h a r a k t e r j e veliká m o c . Muži úspěchu. Svět hledá l i d i , kteří n e j s o u n a p r o d e j , muže, kteří j s o u s k r z n a s k r z čestní, poctiví, muže s r d c e ryzího j a k o z l a t o , m u ž e , jichž s v ě d o m í j e s t t a k důsledné j a k o magnetická střelka, ukazující stále k s e v e r u , kteří trvají n a svém právu, i když z e m ě se třese a nebesa se bortí; muže, kteří d o v e d o u říci p r a v d u a p o h l í ž e t ! při t o m světu p ř í m o d o o č í ; muže, kteří se nevynášejí a n i nqponižuijí; kteří mají o d v a h u , a l e nejásají p r o t o , ž e j i mají, v nichž o d v a h a neúnavného života kotví klidně, h l u b o c e a pevně; muže, kteří znají s v é povolání a hledí s i h o ; muže, kteří n e l h o u , n e straní se a n i nevytáčejí; kteří n e j s o u líní k práci, a n i n a d míru h r d i n a t o r že j s o u Chudí; muže, kteří s e spokojí k jídlu a z a šat tím, nač s i vydělali, muže, kteří se neostýchají přiznati: » N e u m í m t o h o « . Příroda a člověk. Příroda zištným zasahováním člověka z v o l n a se mění. Mnohé d r u h y r o s t l i n i zvířat v y m í r a j í n e b o j s o u člověkem v y h u b e n y ; t a k stalo se v poslední d o b ě i h o l u b u stěhovavému, který ještě nedávno v m i l i onových h e j n e c h sídlil v e v y s o k ý c h dubinách a bučinách východních S p o jených Států Severoamerických. Ptáci hromadně stříleni, d o obrovských sítí schytáváni a nasolení rozesíláni v s u d e c h . A č b y l y později vydány z á k o n y k jičh ochraně, přece j i ž s e nepodařilo j e zachránit!. Poslední e x e m pláře v y m ř e l y p r á v ě v z o o l o g i c k é zahradě v C i n c i n n a t i . — V Čechách u Světlé n . S. v zámeckém starém p a r k u zřízeno 1 ochranné území p r o ptáky, k d e m o h o u nerušeně t a m žiti. — V P r a z e b u d o u v parcích postupně v y s a zovány křoviny, vhodné p r o hnízdící p t a c t v o , k d e b y n e b y l o rušeno a n i o hrožováno kočkami. R o v n ě ž p ř i kropení hadicí v s a d e c h m á se dbáti t o h o , a b y p r o u d e m v o d y n e b y l a zaplavována hnízda. L e t e m hvězdným světem. T u r i s t i k a v e vesmíru s jedné .hvězdy n a d r u h o u ( k d y b y b y l a m o ž n á ) v y ž a d o v a l a b y značného času. I k d y b y c h o m s i v z a l i na p o m o c nejrychlejší a negmodernější dopravní prostředek — a e r o p l a n , přece b y c h o m m u s e l i 5 měsíců nepřetržitě letěti n a M ě s í c , k Venuši p l n ý c h 5 8 0 0 l e t a n a S l u n c e 1 7 . 0 0 0 l e t . K d y b y c h o m se n e c h a l i vystřeliti v d ě l o v é k o u l i , t r v a l o by 4% d n e , než b y c h o m d o r a z i l i n a M ě s í c , 5 l e t n a S l u n c e a 3 — 4 m i l l i a r d y l e t , než b y c h o m d o r a z i l i k nejbližší hvězdě. Světelný p a p r sek, který letí šílenou rychlostí 3 0 0 . 0 0 0 k m za vteřinu, dorazí n a M ě s í c za 1% vteř., n a S l u n c e 8V2 m i n . , ale za 1 0 . 0 0 0 l e t k nejbližší hvězdě m l é č n é J. N . dráhy.
Kapesní knížka ieských •
JE •
«L
S s t s t a u i l i ML S n l f a r * • M .
M i l n u .
Na skladě v každém knihkupectví, zejména v
Národním knihkupectví Aloise Srdce, Praha II. Spálená 19 Tiskem T h . Venty, společnost s r. o. v Praze-I. Nákladem Emila Šolce v Karlině.
