Antická filozofie. Filozofické školy v řecké filozofii. Helénismus Jana Kutnohorská
Význam řecké filosofie Zakladatelé řecké filozofie jsou zároveň praotci naší vlastní filozofie. Dějiny řecké filosofie – včetně filosofie římské, kterou lze v podstatě považovat za jejího potomka – zabírají rozpětí celého jednoho tisíciletí. 6.st.př.n.l. - 5.st.n.l.
Antická filozofie Antické filozofické dědictví nepatří jen minulosti. Bez jeho rozboru a pochopení nelze porozumět vývoji evropského myšlení. Antická filozofie formuje způsoby myšlení, které zachovávají svou hodnotu do současnosti.
Periodizace antické filozofie 1.Předsokrateská filosofie
2. Klasické období
Antická filosofie 3. Helénistické období
4. Latinské a římské období
1.období Předsokratovská filozofie 6 – 5. st. př.n.l zabývá se otázkami po původu světa a možnostech pravdivého poznání hl. střediska – na východě v Iónii, na egejských ostrovech a na Sicílii v této době vzniká: 1. Milétská škola 2. Pythágorejská škola 3. Elejská škola
2.období Klasické období 5-4. st. př.n.l pozornost se soustřeďuje na člověka a lidskou společnost, na podmínky dobrého života začíná soustavné studium přírody nejdůležitější středisko – Atény, z jejichž myšlenek čerpají další období Nejvýznamnější postavy této doby: Sokrates, Platón, Aristoteles
3. období Helénistické 3.st.př.n.l – 2.st.n.l v této době se filozofové obrací především k otázkám etiky či praktické filozofie nejdůležitější středisko se posouvá do Alexandrie, později do Říma
4.období Latinské a římské 1.st př.n.l. – 5.st.n.l filozofie se věnuje hlavně otázkám práva, spravedlnosti, dobré vlády postupně přechází od řečtiny k latině V tomto období se začínají prosazovat východní vlivy, zejména latina mezi hl. myšlenkové proudy těchto dvou období patří: Stoicismus Epikureismus
5.století př.n.l. Předsokratovské období Pozornost se věnuje otázkám, které se mravní a právní stránky života člověka. životem, mravy, dobrem a zlem.
Milétští přírodní filozofové • Milét v 6.st.př.n.l. významný obchodní přístav a snad nejbohatší město tehdejšího řeckého světa. Toto místo, v němž se setkávaly rasy, jazyky i náboženství, je rodištěm řecké, a tím i západní filozofie.
Milétští přírodní filozofové Thalés z Milétu (624-543 př.n.l) Anaximandros (611-549 př.n.l.) Anaximenés (585-525 př.n.l.)
Charakteristika milétské školy
Všichni filosofové spekulovali racionalisticky o nebeských jevech a vykládali je bez mýtu a náboženství. Všichni se pokoušeli vykládat vznik světa z pralátky. Na jejich učení navázal celý další vývoj řecké filosofie.
Thalés z Milétu (624-543 př.n.l) První z milétských přírodních filozofů. První řecký filozof.
Velmi zcestovalý, byl také státníkem a přírodovědcem. Seznámil se s astronomickými poznatky „Východu“ a
k úžasu svých současníků správně předpověděl zatmění Slunce. První Řek, který si osvojil orientální vědění v oboru matematiky a astronomie. Zabýval se magnetismem, zjistil výšku egyptských pyramid - v určitou dobu změřil jejich stín. Objevil řadu matematických základních pouček, z nichž jedna dosud nese jeho jméno. Je považován za praotce antické a moderní filozofie.
Thalés z Milétu (624-543 př.n.l)
Podle antické tradice odpověděl na otázky Co je nejobtížnější ze všech věcí: Znát sebe sama. Co je nejsnadnější: Poradit druhým. Co je bůh: To, co nemá ani počátek, ani konec. Jak lze žít v dokonalém souladu se ctností : Tak, že nikdy nečiníme to, co odsuzujeme u druhých.
Základní myšlenka jeho přírodní filozofie – voda= arché je pralátkou, z níž všechno vzešlo.
Anaximandros (610-546 př.n.l.) Občan Milétu a Thaletův současník. Své názory uložil v nedochovaném spise O přírodě. Původním principem světa a příčinou všeho bytí je pro něho neurčité a neomezené - řecky Apeiron, z něhož vyděluje studené a teplé, suché a vlhké.
1
Anaximenés (585-525 př.n.l.) Současník předcházejícího Anaxamandrose, třetí milétský přírodní filozof, považoval za pralátku vzduch, ovšem nikoliv v doslovném smyslu, neboť jím rozumí i duši. Také hlásal periodické střídání vzniku a zániků světa.
Pythagoras (asi 580 - asi 500 př.n.l) Matematik, astronom a filozof. Narodil se na ostrově Samos. Cestoval – Egypt, snad Orient. Učitel a zakladatel náboženského řádu v Krótonu (dnešní Crotone v jižní Itálii ). Pythagoras se nezabýval matematikou samoúčelně. Nauku o číslech postavil, do středu filozofie. Podle staré tradice byl Pythagoras první, kdo použil slovo filosofie v našem dnešním slova smyslu. Filosofos, tj. přítel, milovník moudrosti.
Pythagoras V číslech spatřuje pythagorejská nauka vlastní tajemství a stavební prvky světa. Každé z čísel od 1 do 10 má zvláštní moc a význam, především však dokonalá a úplná desítka (10). Harmonie světa – Pythagoras byl první, který svět nazval kosmem – spočívá v tom, že je v něm vše uspořádáno dle číselných vztahů. Důkazem toho je hudba. Hudební harmonii nalézá i ve stavbě vesmíru.
Pythagoras - rozdíl od milétské školy Na rozdíl od milétské školy nehledá tajemství světa v nějaké pralátce, nýbrž v prazákonu v neměnných => číselné vztahy mezi jednotlivými součástmi našeho světa.
Pythagoras S naukou čísel spojuje náboženské a mystické ideje, patrně orientálního původu. Věří ve stěhování duší. Nesmrtelná lidská duše prochází dlouhým procesem očišťování ve stále nových vtěleních, v nichž může přijímat i podobu zvířete. S tím souvisí stejně jako v Indii zákaz zabít nebo obětovat zvíře a požívat jeho maso. Cílem života je vysvobodit duši čistotou a zbožností z koloběhu nových a nových zrození.
Pythagorejská filosofie Pythagorejská filosofie života vyžaduje: disciplínu, střídmost, zdrženlivost.
Řada přísných pravidel učinila z náboženského spolku založeného Pythagorem společenství navenek uzavřené, střežící svá tajemství, stát ve státě. Členové museli při přijetí slíbit: Žít zdrženlivě a skromně. Neusmrtit zvíře, které nenapadá člověka. Každý večer zpytovat své svědomí a zkoumat, jakých se dopustili chyb, které příkazy zanedbali. Závazek bezpodmínečné poslušnosti a mlčenlivosti. Spolek přijímal ženy a pythagorejské ženy, vzdělány ve filozofii a literatuře, ale i v ženských a domácích dovednostech, byly prý ve starověku uctívány jako nejvyšší typ ženství, jaký kdy Řecko zplodilo. Předepsáno bylo absolvovat pětileté studium při dodržování přísné mlčenlivosti. Vzdělání ve vědách =\filosofii si pythagorejci vysoce vážili a vedle hudby, gymnastiky a lékařství ho velmi podporovali.
Eleaté Na západním pobřeží, jižně od dnešního Salerma, ležela Elea. Zde asi ve stejné době jako pythagorejský spolek vznikla filozofická škola, která se nazývala elejská. Má tři nejvýznamnější zástupce, kteří na sebe myšlenkově navazují: Xenofanés, Parmenidés, Zenón z Eleje
Zenon z Eleje (4.st.př.n.l.), matematik, tvůrce stoické etiky. Rozhodl se rozložit a zničit samotný základ jejich učení. To znamená zničit pojem čísla, pojem mnohosti. Chtěl ukázat, že matematika pojímaná tak, jako to tehdy zásluhou pythagorejců bylo zvykem, je nesmysl, něco zcela neužitečného, zbytečného.
Zenon z Eleje (4.st.př.n.l.) Logické paradoxy • Letící šíp - pozorován v kterémkoli jednotlivém okamžiku letu, se nalézá na určitém místě v prostoru, na němž je v tom okamžiku v klidu. Když je ale v klidu de facto v každém libovolném okamžiku svého letu, pak je v klidu i v čase. To znamená, že se letící šíp nepohybuje.
Zenon z Eleje (4.st.př.n.l.) Logické paradoxy • Achilles a želva - v závodě Achilla se želvou, při kterém by želva měla sebemenší náskok, by ji Achilles nemohl dohnat. Proč? Když Achilles dosáhne bodu A na trati, želva je už v bodě B. Dosáhne-li Achilles tohoto bodu, je želva už na bodu C atd. až do nekonečna. Achilles tedy může náskok zmenšovat ale nemůže želvu nikdy dohnat!
Zenon z Eleje (4.st.př.n.l.) Logické paradoxy • Dichotomie - půlení. Pokud se chci dostat z místa A do místa B, tak nejdřív musím dojít k místu C, které je přesně v polovině vzdálenosti míst A a B. Ovšem do místa C se mohu dostat jen když zdolám vzdálenost z A do D, přičemž D je opět v polovině vzdálenosti AC atd. Znamená to tedy, že nejen nikdy místa B nemohu dosáhnout, ale při nekonečném dělení vzdálenosti ani nikdy nevyrazím z místa A.
Stoikové STOA hlásá žít přirozeně, to znamená žít podle rozumu. Stoikové si myslí, že vše, co se nám v životě přihodí, je již rozhodnuto předem, dokonce ještě před naším narozením. Domnívají se, že každý z nás má svůj osud, a nemůžeme tudíž mít vliv na to, co se nám stane. Záleží pouze na našich záměrech, zda jsou dobré nebo špatné.
Stoikové pokračování
Nemůžeme změnit naše konání, protože o něm bylo již do nejmenších podrobností rozhodnuto, můžeme však rozhodovat o svých postojích.
Stoikové • Příklad: Představme si, že jsme herci, nemůžeme rozhodovat o tom, co řekneme, protože slova pocházejí od dramatika a my nemáme povoleno změnit ani slabiku. Našim úkolem je vyslovit ty věty nejlépe, jak umíme. Může jít o špatný kus, ale přesto dokážeme zazářit, protože jsme pronesli „plky“ zajímavým způsobem.
Stoikové Vše se „točí“ kolem jediného imperativu - žij ctnostně! To považují stoici za jediné dobro.
Stoikové A jaké jsou hlavní atributy tak zvaného ctnostného života? uměřenost, spravedlnost, statečnost, rozumnost.
Žít ctnostně znamená žít v souladu s přírodou a rozumem. Vše ostatní je lhostejné-adiafóra, čímž je myšleno např. bohatství, postavení, sláva, ale také zdraví.Tyto skutečnosti nemůže člověk ovlivnit, musí se nad ně povznést, smířit se s nimi.
Sofisté Dospěli k smělému tvrzení, že člověk není schopen na poli mravním poznat, co je pravda a co je dobro. Všechny zákony a obyčeje spočívají prý na výmyslu, násilí, či klamu. Neexistuje objektivní kritérium dobra a zla.
Prótagorás (481-411) Komunikace s ním byla vyhledávána. Jeden z prvních učitelů rétoriky a filosofie. Autor spisů teoretické a didaktické povahy. Jeho názory jsou ilustrací významu sofistiky pro antické pojetí výchovy.
Prótagorás Ctnost Působí také jako učitel společenské ctnosti. Zdůvodňuje, že ctnosti se lze naučit. Každý člověk má smysl pro morálku, je obdařen vlastností, kterou lze rozvinout do podoby mravnosti a ctnosti určitým úsilím a vzděláním. Cit pro ctnost je dán každému, avšak sama o sobě ctnost není vlastní při narození žádnému lidskému jedinci.
Klasické období 5.-4.st.př.n.l.
Sokrates (469-399 př.n.l.)
Poznání je pravdivé Prostředek pravdivého poznání – logický pojem Co je mravně dobré, je také prospěšné, účelné. Ctnost je dovednost. Jednat ctnostně znamená jednat prozíravě, rozvážně, účelně. Vědění je ctností a ctnost se dá učit. http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=1913
Sókratovská či maieutická metoda
Největším přínosem západnímu myšlení je Sókratova dialogická metoda. Jde o negativní metodu vylučování hypotéz, kdy lepších hypotéz se zastává a horší jsou vylučovány, pokud vedou ke sporu. . Název maieutická metoda či maieutika pochází ze samotné metody, která přivádí na svět implicitní názory tázaného, kterým pak sám lépe porozumí (řecké maieutria znamená porodní bába).
Platon 427-347.př.n.l.
V lidské duši nalézal tři základní síly: rozum, smysl, žádost. Rozum-myšlení má své sídlo v hlavě, smysl-cit v hrudi, žádost(ivost) v podbřišku. Myšlení, rozum je jedinou nesmrtelnou částí duše, která se při vstupu do těla spojuje s ostatními částmi. Nesmrtelná duše nemá začátek ani konec a je svou podstatou stejná jako duše světa. Všechno naše poznání je vzpomínkou na to, co duše vnímala v předchozích stavech a v těle.
Platon 427-347.př.n.l. Rozum, smysl a žádost plní správně svou úlohu, když rozum rozhoduje, mysl se zúčastňuje na uskutečnění tohoto rozhodnutí, žádost podrobuje rozhodnutím tohoto rozumu. Duše čtyři základní ctnosti: ctnost spravedlnosti, ctnost moudrosti, ctnost soběstačnosti, ctnost uměřenosti.
Platónovo pojetí duše a obce Nejdůležitější zákonodárství státu se musí týkat výchovy.
Význam Platonova učení
Platonova velikost spočívá v pronikavosti jeho psychologického pohledu . Je zakladatelem idealistické filozofie, bojovníkem za vládu ducha v životě, je jedním z největších vychovatelů lidstva.
Aristoteles 385 - 322 př.n.l.
Aristoteles Nepřijal Platonovo učení o světě idejí. Místo nadsmyslné spekulace nastupuje střízlivé pozorování přírody. Shledává, že člověk má své tělesné síly a nižší duševní společné se zvířaty. Předností člověka jsou vyšší duševní síly: myšlení a poznávání.
Aristoteles spojuje dvě vůdčí myšlenky řecké filosofie:
Být dobrým znamená být schopným k dílu. Být dobrým znamená přispívat k dosažení blaženosti. Obě myšlenky splývají, protože účelné uplatňování lidských sil a schopností vyvolává pocity štěstí.
Aristoteles 385 - 322 př.n.l. • Ctnost je zvykem nebo-li připraveností konat. • Pěstování ctnosti je rozvojem mravních zvyků.
Aristoteles Životopis
Narodil se 385 př.n.l., Stageira v Makedonii, otec lékař. Studia - Platonova akademie v Athénách (od 17let). Zde si vypěstoval zájem o filozofické hloubání. Po Platonově smrti 342 př.n.l.návrat do Makedonie. Vychovatel Alexandra Makedonského.
Aristoteles Životopis
Zakládá obrovskou soukromou knihovnu a přírodovědeckou sbírku rostlin a zvířat z celého tehdy známého světa. Umírá 322 př.n.l. v Euboi.
Aristotelovo dílo
Dochovalo se 47 prací. Středověké seznamy mu připisují dokonce 170 knih. Jeho vědecká díla tvoří encyklopedii vědeckých znalosti tehdejší doby.
Aristoteles Byl originální filozof a významně přispěl ke každé oblasti spekulativní filozofie: Spisy o logice Spisy přírodovědecké Spisy metafyzické Spisy literární a rétorické Spisy etické Spisy politické Jeho myšlenky ovlivňovaly myšlení starověku i středověku. Díla se překládala do latiny, syrštiny, arabštiny, italštiny, francouzštiny, hebrejštiny, němčiny a angličtiny
Aristoteles Spisy metafyzické
Nauka o podstatách: Čtyři, které se mění: voda, země, oheň, vzduch Jedna,která se nemění: éter Dále existuje věčný činitel pohybu: theos, je sám neměnný a je ztotožňován s myšlením= theos
Aristoteles Spisy etické
Deset knih Etiky Nikomachovy Název pravděpodobně dle jeho syna Nikomacha,který je po smrti svého otce vydává. Cíl je štěstí lidského života. Život má tři způsoby: rozkošnický politický teoretický
Aristoteles: ETIKA NIKOMACHOVA Skládá se z 10 knih 1. Předmět a povaha etiky. Blaženost. Roztřídění ctností. 2. Původ a definice mravní ctnosti. 3. Vědomé rozhodnutí. Jednotlivé mravní ctnosti a jejich protiklady. 4. Další vyprávění o o mravných ctnostech a nectnostech. 5. Spravedlnost a právo. 6. Rozumové ctnosti. 7. Zdrženlivost a nezdrženlivost. 8. Přátelství a jeho druhy. Ústavy. 9. Potřeba přátelství. 10. Význam slasti. Definice blaženosti, důležitost zákonodárství a přemravný život.
Aristoteles: Úkol a cíl etiky • Zkoumat, který z mravů a z možných postojů (chování) člověka jsou dobré a které zavrženíhodné a zlé. • Slouží k tomu,abychom se stali dobří. • Nelze zkonstruovat zákon nebo měřítko pro chování.
Aristoteles Poslední ideál eudaimonia nebo-li štěstí 1) Šťastný je ten, kdo dokáže uskutečnit své vnitřní a vnější potřeby. 2) Jak uskutečníme naše štěstí závisí na našem rozumu, názoru, který je podle nás správný a to odlišuje člověka od jiných bytostí.
Aristoteles Přínos pro dnešní dobu
Jeho myslitelský odkaz k hlavním zdrojům a vodítkům filozofického patří myšlení
Aristoteles
Vybrané Citáty
Příroda nedělá nic zbytečně. Štěstí závisí na nás samotných. Každý genius má v sobě trochu bláznovství. Chovejme se ke svým přátelům tak, jak si přejeme, aby se oni chovali k nám. Kdo miluje, je ochoten být prospěšný i svým odchodem.
Aristoteles Cílem života člověka
dosáhnutí duševního klidu - ataraxia, vyrovnání se se skutečností, zbavení se všech životních vášní, dosažení apatheia -nenáruživosti.
Herakleitos z Efezu (535-475 př.n.l.) V Efezu byl jeden ze sedmi divů světa (Artemidin chrám ). Pocházel ze vznešené rodiny. Samotář (přídomek temný ), tupitel davu a nepřítel demokracie. V životě i myšlení hledal vlastní, dosud neznámé cesty. Své myšlenky uložil ve spise „O přírodě“. Ve vysokém věku se údajně odloučil od lidí a žil jako poustevník v horách, kde se živil rostlinami – pravděpodobně byl prvním poustevníkem na evropské půdě.
Herakleitos z Efezu (535-475 př.n.l.) Smysly jako takové jen zachycují probíhající proměnlivost skutečnosti. Smyslům se dá věřit, ale musíme se naučit filtrovat poznatky díky nim získané. „Špatnými svědky jsou lidem oči a uši, mají-li barbarské duše.“ Problém tedy podle něj není ve smyslech samotných, ale v tom, jak se k vjemům přistupuje. Nezáleží ani na množství nashromážděných poznatků . Schopnost poznání je společná celému lidskému rodu, ale většina se s logem rozchází.
Herakleitos z Efezu (535-475 př.n.l.) Na principu loga– ohně je založeno jeho pojetí kosmu. Harmonie kosmu je dána protikladnými stavy, které tvoří jednotu. Taková harmonie je neustále živoucí a dynamická. Neustálý život a změna zaručují rovnováhu. Rovnováha kosmu je zachována, pokud změna v jednom směru vede ke změně v opačném směru.
Herakleitos z Efezu
„ Množství neformuje ducha .“ „Nelze dvakrát vstoupit do jedné řeky.“ – neboť přitekla mezitím jiná voda a my jsme také podruhé již jiní. „Vše plyne, nic netrvá“. Ti, kdo neumějí naslouchat, neumějí ani mluvit
Herakleitos z Efezu Naukou o sounáležitosti a spolupůsobení protikladů vytvořil model dialektického učení. Pro zákon světa poprvé používá slova logos, které v řečtině znamená „slovo“, „rozumnou řeč“, vůbec rozum. Úkolem člověka je, aby poznal logos, tj.světový rozum, který vším vládne.
Herakleitos z Efezu Každá věc potřebuje k svému bytí protiklad. Pomine-li tvůrčí napětí, zavládne naprostý klid nastane smrt. Proto by pro člověka nebylo dobré, kdyby dospěl k cíli všech svých přání. Neboť je to nemoc, která činí zdraví příjemným. Jen ve srovnání se zlem se ukáže dobro. Jen vzhledem k hladu nasycení. Jen vzhledem k námaze klid.
Herakleitos z Efezu Význam Učení Herakleita z Efezu představuje první obsáhlý filozofický systém na řecké půdě. Nezkoumá jen látkový svět, ale obrací svou pozornost také do propastí duše.
Epikurejci Epikuros (341-270 př.n.l.) „Lépe se ctí něco ztratit, než s hanbou získat."
Filozofie je činnost směřující rozumovými důvody a úvahami k blaženému životu. Filozofie má praktický účel. Do popředí své filozofie staví etiku. Vědění je prostředkem ke štěstí.
Epikurejci Ctnost Ctnostný není ten, kdo má slast, ale ten, kdo si správně počíná při usilování o slast. Základní ctností je rozumnost, správné poznání. Nelze žít příjemně, pokud nežijeme rozumně, krásně a spravedlivě. Jen rozumný a ctnostný člověk dosáhne slasti. Z rozumnosti plynou ostatní slasti, jako je uměřenost, statečnost a spravedlivost.
Epikurejci Shrnutí Ep. si myslí, že vše v životě je nahodilé, nic nemá žádný význam kromě toho, co to člověku přinese. To znamená, že dobré i špatné ve všem, co činíme, závisí jedině a pouze na nás, a jediný a rozumný a smysluplný důvod, proč cokoli vůbec činit, je vlastní potěcha nebo prospěch.
Římané Marcus Aurelius (121-180), Hovory k sobě
Vesmír je podle Marka Aurelia velkým státem, v
kterém je nejvyšším zákonem Boží prozřetelnost. Člověk jako moudrá bytost má pochopit její záměry a spolupracovat s ní. Ve vesmíru se nemůže dít z hlediska celku nic zlého. Neustálá změna, vznik a zánik jednotlivých bytostí patří k přirozenému chodu vesmíru, takže jen omezený lidský pohled může považovat smrt za zlo.
Marcus Aurelius • • • •
121-180 Císař 161-180 Filozof na trůně, Představitel stoicismu
Marcus Aurelius - Hovory k sobě
1. Klást si otázku: Jaký je jejich vztah k lidem? 2. Připomínat si, že lidé domýšlivě a „pevně vězí v poutech svých zásad“. 3. Nehněvat se na druhé. 4. Připomínat si, že každý se něčím proviní. 5. Nezapomínat, že „mnohé se dělává jen vzhledem k okolnostem“, a být proto zdrženlivý, kdykoli soudíme jednání bližního
VYBÍRAL, ZBYNĚK: Psychologie komunikace.s .225 Praha: Portál,2005.Vyd.1.ISBN 80-7178-998-4
Marcus Aurelius - Hovory k sobě 6. 7.
8. 9.
Rozpomenout se ve chvílích roztrpčenosti nebo sklíčenosti, že lidský život trvá jen okamžik. Připomínat si, že se zlobíme ne nad skutky, ale nad svými představami o skutcích:“ Nejsou to jejich skutky, které nás zneklidňují neboť ty vyvěrají z jejich duší, nýbrž naše představy o nich. Odstraň tedy představy … - a je po hněvu. Hněv a zármutek nad činem je těžší břemeno než čin sám. Nejlepší je shovívavost – ovšem ne „pošklebná nebo pokrytecká“, ale opravdová. Shovívavostí lze čelit i největšímu „zlomyslníkovi“.
Význam řecké filozofie
Nejdůležitějším výsledkem řecké filozofie 6.5.st.př.n.l. bylo nové chápání pojmu přírody, která byla všemocná a určovala vznik, vývoj i zánik všech pozorovatelných jevů. Řekové všechny jevy vysvětlovali racionálně jako jevy přírodní a svým způsobem i přirozené.
Antická filosofie - shrnutí V hodnotovém řádě Řeků stály přednosti rozumu,
svoboda myšlení a pochybování na předním místě.
Řek cenil statečnost a silnou vůli uplatnit ji i násilím proti nepřátelským mocnostem.
Spravedlnost milující byl starým Řekům ten, kdo sice sám nikomu bezpráví nezpůsobil, ale ani žádného bezpráví nedovolil způsobit.
Řek musel milovat čest.
Rafael Santi, Atheénská škola