Veřejné mínění v politické filozofii – historický přehled Filozofické koncepty role veřejnosti a veřejného mínění – dva základní proudy, u jejichž zrodu stáli antičtí filozofové: • Platónský pohled - preferuje vládu elity, zdůrazňuje malou kompetenci běžných občanů; • Aristotelský pohled – společný soud veřejnosti je větší zdroj moudrosti než pohledy jednotlivých občanů
Platon (427-347 př. Kr.) • • • • •
Obraz jeskyně, obraz lodi Politická moc v rukou menšiny –filozofů Lid (dav) je impulsivní, bez znalostí a zkušeností Veřejné mínění je „velké a silné domácí zvíře“ Rizika demokracie, snaha politiků získat podporu občanů • Přirozená dělba práce: vládci – vojáci – řemeslníci • Úkolem filozofa je prozkoumat tuto dělbu, povzbudit odpovídající ctnosti a zajistit, aby jednotlivci vykonávali své správné funkce • Svoboda neslouží jednotlivci, ale jeho schopnosti plnit roli v univerzu
Aristoteles (384 – 322 př. Kr.) • Demokracie = rovnost a svoboda • Dvě kritéria svobody a) vládnout a být ovládán b) žít podle své volby • Rovnost je možná, neboť a) účast na řízení je odměňována b) rovné volební právo c) stejná šance zastávat funkci • Svoboda žít podle své volby limitována – nemá nespravedlivě omezovat svobodu jiného
Niccolo Machiavelli (1469-1527)
• • • •
První teoretik moderního státu - snaha najít rovnováhu mezi mocí státu a občanů, zárodky demokratických myšlenek Neexistuje přirozený řád, úkolem politiky je nalézt principy organizace společnosti Politika je zápas o získání, zachování a užívání moci Člověk je přirozeně egoistický, neschopný konat dobro, pokud k tomu není donucen Aby lidé podporovali stát, musí fungovat náboženství a vymahatelnost práva
Niccolo Machiavelli (pokr.) • Základem svobody může být konflikt a nesoulad • Politický systém uvnitř státu má vyrovnávat zájmy soupeřících frakcí, vytvořit zákonný orgán, který mohou všichni přijmout – prvky demokratické vlády • Svoboda má přednost před tyranií, i když tyranie je často nutná k udržení svobody • Rozlišoval mezi politikou nutnou k nastolení státu (expanze) a politikou nutnou k jeho udržení (demokratické prvky)
Thomas Hobbes (1588-1670) Leviatan – symbol všemocného státu Člověk je sobecký a požitkářský, jeho podstatou jsou konflikty zájmů a boj o moc V přirozeném stavu je lidská existence stálý boj o přežití – každého proti každému Vyhnout se riziku utrpení - přijmout přirozená minimální práva a pravidla: nedělej druhému co nechceš, aby jiní dělali tobě
Thomas Hobbes (pokr.) Společenská smlouva Dohoda mezi lidmi je neuskutečnitelný cíl, proto se lidé mají vzdát svých práv a přenechat je mocné autoritě – vytvořit funkční a zákonnou soukromou a veřejnou sféru, společnost a stát Vytvoří se jediná politická moc, jediný autoritativní vztah – vztah vládce k poddanému, občané se vzdaly možnosti nezávislé akce Právo panovníka rozkazovat a povinnost poddaného k poslušnosti jsou výsledkem souhlasu
John Locke (1632 – 1704) • Přirozený stav je stavem svobody, nikoliv zvůle, není stavem válečným • Lidé jsou svobodní a rovní díky rozumu - jsou schopni racionálně myslet a sledovat přirozené zákony • Jednotlivci mají právo uspořádat svoji existenci, mají právo na život, svobodu a majetek • Přirozený stav má nevýhody – řešením je uzavření společenské smlouvy
John Locke (pokr.) Společenská smlouva • Jednotlivci přenechávají vládu autoritě, aby uskutečňovala cíle ovládaných • Na stát se přenáší moc zákonodárná a výkonná, ale stát musí chránit práva a svobody jednotlivců • Jednotlivci jsou těmi nejlepšími posuzovateli svých vlastních zájmů a konečnými soudci vlády • Stát musí být omezen v rozsahu a činnosti tak, aby zajistil maximum možné svobody pro každého občana
John Locke (pokr.) Morální zákony Tři typy morálních zákonů, podle nichž lidé posuzují dobro a zlo svého počínání: 1. Božský zákon jako míra hříchu a povinnosti (the divine law) 2. Občanský zákon jako míra pro zločiny a nevinnost (the civil law) 3. Zákon veřejného mínění či veřejné pověsti jako míra ctnosti a neřesti (law of opinion or reputation) – lidé si podržují moc smýšlet dobře či špatně o počínání těch, mezi nimiž žijí a mezi sebou ustanovovat, co chtějí nazývat „ctnost“ a „neřest“
Jean Jacques Rousseau (1712-1778) • Hlavní cíl republikanismu – povinnosti a závazky k veřejné oblasti. • Role občana je to nejvyšší, o co může jednotlivec usilovat • Společenská smlouva – předání svrchovanosti lidu není nutné a nemá se uskutečnit. Svrchovanost má původ v lidu a má mu zůstat. • Svrchovaná moc je lid tvořící zákony, podle nichž žije (legislativní moc) • Ovládáni mají být vladaři, lid jim propůjčil výkonnou moc • Aktivní angažované občanství – společná shromáždění, kde občané rozhodují, co je pro obec dobré a schválit odpovídající zákon • Koncepce samosprávy – idea sebeřízení společnosti, záležitosti státu jsou včleněny do záležitostí obyčejných občanů • Ideál Ženevské republiky, nevidí rozpory nastupujícího kapitalismu
J. J. Rousseau (pokr.) Pojetí svobody a rovnosti • Svoboda a rovnost nerozlučně spojeny, všichni musí požívat stejná práva • Svobodný občan – svobodný od ekonomické závislosti nemusí se obávat vyjádřit svůj soud bez ohrožení svého živobytí • Nebyl zastáncem všeobecné rovnosti – žádný občan nemá být tak bohatý, aby si mohl koupit druhého člověka a žádný tak chudý, aby byl nucen sám sebe prodat
J. J. Rousseau (pokr.) Dvě formy společenské vůle • Rozlišuje mezi obecnou vůlí a vůlí všech • Obecná vůle – veřejně vytvořené koncepce obecného blaha Přihlíží jen k zájmu společnému Uskutečňuje se ve svrchované moci lidu • Vůle všech přihlíží k zájmu soukromému Je jen souhrnem jednotlivých vůlí
J. J. Rousseau (pokr.) Rozdělení zákonů • Zákony státní – upravují vztah mezi institucemi • Zákony občanské – upravují vztah mezi lidmi • Zákony trestní – stanovují sankce a tresty • Zákony založené na mravech, zvycích a zvláště veřejném mínění – nejdůležitější ze všech, nepsané, dlící v srdcích občanů Tvoří opravdovou ústavu státu, nahrazují a znovuoživují ostatní zákony, když stárnou a uhasínají
John Stuart Mill (1806-1873) Nebezpečí despotické moci a přebujelého státu Obhajoval: • Pozvednutí individuální svobody • Větší odpovědnost vlády • Efektivní vládní administrativa Upozorňoval na rizika: • Rostoucí moc vlády v různých společenských oblastech • Rostoucí závislost občanů na vládě (jako zaměstnanců, příjemců služeb) • Tyranie většiny ve veřejném mínění
J. S. Mill (pokr.) Esej „O svobodě“ • Vymezuje podstatu a hranice moci, kterou může společnost oprávněně vykonávat nad jednotlivcem • Jednotlivec má svrchovanost nad sebou, nad vlastním tělem, vlastní myslí • Sociální nebo politické zasahování státu do individuální svobody je ospravedlnitelné jen jako obrana před akcemi, které zasahují do svobody ostatních nebo jim škodí • Za nejvýznamnější považoval: svobodu myšlení, diskuse a zveřejňování; svobodu jednat v souladu s vlastním charakterem; svobodu sdružování
J. S. Mill (pokr.) Koncept svobodného politicky aktivního občana • Účast občanů v politickém životě podstatná pro rozvíjení přímého zájmu na řízení státu, informovanosti a rozvíjejícího se občanství • Umožňuje občanům odhalit vlastní potřeby, dospět k praxí vyzkoušeným soudům, rozvinout duševní dokonalost intelektuálního, praktického a morálního typu • Nejvhodnější formy jsou účast ve volbách, zapojení do místní samosprávy a soudcovských služeb
Alexis de Tocqueville (1805-1859) • Rozšíření volebního práva ohrožuje možnost politické svobody a osobní nezávislost • Silný sociální stát – udržuje občany v permanentním dětství • Konzumní společnost – lidé jsou spotřebiteli, nikoliv občany, nepřemýšlejí o věcech veřejných • Subtilní despotismus – maskovaný suverenitou lidu
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831) • VM je vyjádření empirické všeobecnosti a myšlenek mnohých • Jeho funkcí je racionální utváření panství • Je nahodilé, věda do oblasti VM nepatří
„Veřejné mínění si zaslouží stejně úctu jako opovržení“ • Konflikt zájmů ve společnosti – soukromí vlastníci reprezentují pouze partikulární zájmy • VM ztrácí základnu jednoty a stává se souhrnem subjektivních mínění mnohých • VM je formou zdravého lidského rozumu, je předsudečné, ale přesto vyjadřuje opravdové lidské potřeby a správné tendence
Veřejnost jako vzdělávací prostředek • Vladař nevykonává práva veřejnosti, základem jeho moci jsou mravní zákony, světový rozum • VM je formou občanské integrace shora – vede k pochopení státu a jeho záležitostí, činnosti institucí, lékem proti domýšlivosti úředníků
Karl Marx (1818-1883) • Zrušení feudálního panství neznamená zrušení panství vůbec • Politicky činná veřejnost soukromých vlastníků reprezentuje pouze třídní zájem buržoazie • Třídní podstatu „veřejnosti“ zakrývá
Veřejné mínění je falešné vědomí • Řešením je odstranění třídních rozdílů zespolečenštěním výrobních prostředků • Zmizí politická moc jako organizované násilí jedné třídy vůči druhé • Demokratická veřejnost bude schopna řídit a kontrolovat chod společnosti
James Bryce (1838-1922) Čtyři typy demokracie: 1. Přímá demokracie – možné jen v malých komunitách 2. Dominance reprezentativních shromáždění – parlament jedná v zájmu země, je schopen ho rozpoznat lépe než veřejnost 3. Americký model – volení zástupci jsou reprezentanty skupin, volby v rychlém sledu, podléhání tlaku veřejného mínění (faktická vláda VM) 4. Budoucnost: vláda veřejného mínění – zjišťování VM bez mašinérie voleb – teoreticky možné, technicky nereálné
