Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi Výzkumná zpráva

Demografické informační centrum Říjen 2015

Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

Autorský kolektiv: Bc. Rad Bandit BA Mgr. Petra Kutálková, PhD.

Korektura: Mgr. Eva Hronková

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Prostřednictvím Norských fondů přispívá Norsko ke snižování sociálních a ekonomických rozdílů a k posílení vzájemné spolupráce v Evropě. Podporuje především ochranu životního prostředí, dále výzkum a stipendia, rozvoj občanské společnosti, péči o zdraví, děti, rovnost žen a mužů či zkvalitnění justice. Program Dejme (že)nám šanci podporuje rovné příležitosti žen a mužů v pracovním i osobním životě a prevenci a pomoc obětem domácího násilí v České republice. Spravuje ho Nadace Open Society Fund Praha, která od roku 1992 rozvíjí hodnoty otevřené společnosti a demokracie v České republice. Poděkování: Autorský tým děkuje MVČR, Diakonii ČCE a organizaci La Strada, o.p.s. za organizační i obsahovou podporu v průběhu realizace výzkumu.

Obsah Použité zkratky

5

1. Kontext výzkumného projektu: „Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi“

7

Úvodní slovo zpracovatele

2. Teoretické koncepty zpracovávané studie 2.1. Poznámka k použité terminologii

3. Institucionální zajištění systému podpory obchodovaných osob Část a) Aktéři v oblasti prevence obchodování s lidmi 3.1. Nestátní neziskové organizace

6 8 8 9 9 9

3.1.1. La Strada Česká republika, o.p.s.

10

3.1.2. Arcidiecézní charita Praha, Projekt Magdala

10

3.1.3. Diakonie ČCE

11

3.2. Státní instituce, které se zaměřují na oblast podpory obětí obchodování s lidmi

12

3.2.2. Policie

13

3.1.1.1. Podpora poskytovaná obchodovaným osobám 3.1.2.1. Podpora poskytovaná obchodovaným osobám 3.1.3.1. Podpora poskytovaná obchodovaným a vykořisťovaným osobám 3.2.1. Ministerstvo vnitra ČR

3.2.3. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR 3.2.4. Ministerstvo spravedlnosti ČR

3.2.5. Ministerstvo zahraničních věcí ČR 3.2.6. Ministerstvo zdravotnictví ČR

10 11 11

12 13 13 13 13

3.3. Ostatní aktéři

14

3.3.1.1. Podpora poskytovaná obchodovaným osobám

14

3.3.1. Mezinárodní organizace pro migraci (dále IOM)

14

3.4. Klienti a klientky – osoby se zkušeností z obchodování s lidmi

14

Část b) Instituce, ze kterých mohou čerpat obchodované osoby služby a/nebo které zajišťují přístup k právům

15

3.6. Program

16

3.4.1. Dopady obchodování s lidmi a potřeby obchodovaných osob 3.5. Sociální služby

3.7. Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území 3.8. Zákon o obětech trestných činů Část c) Shrnutí

4. Empirická část výzkumu

4.1. Metody výzkumu, tvorba a analýza dat 4.1.1. Průběh empirického šetření

4.1.2. Přehled a charakteristika skupin participujících v šetření

4.1.2.1. Pracovníci a pracovnice v přímé práci s klienty a klientkami

4.1.2.2. Experti a expertky v oblasti problematiky obchodování s lidmi 4.1.2.3. Osoby se zkušeností obchodování s lidmi

14

15 17 17 18 23 23

24 26

26 26 27

4.2. Problémové okruhy interdisciplinární spolupráce v oblasti obchodování s lidmi

27

4.2.1.1. Kontakt s policií

27

4.2.1. První kontakt s policií a vyhledání pomoci 4.2.1.2. Vyhledání pomoci NNO

27

28

4.2.2. Komunikace mezi aktéry

28

4.2.4. Inkluze klientely do procesu intervence a řešení případu

29

4.2.3. Koordinace intervence

4.2.5. Zdravotní potřeby klientely

4.2.6. Identifikace obchodovaných osob a potíže s prokazováním

4.2.7. Absence povědomí o problematice OSL napříč odbornou i širší veřejností 4.2.8. Evaluace a rekonceptualizace existujících nástrojů

4.2.9. Individuální potřeby a potřeby různých klientských skupin

4.2.10. Rozdílné cíle intervencí různých aktérů v interdisciplinárním procesu

29 30 30 30 31 32 32

4.3. Syntéza problémových okruhů a jejich řešení pociťovaných napříč aktéry

32

6. Nejdůležitější zjištění

36

5. Závěrečná shrnutí

6.1. Aktéři z řad institucí a expertů

35 36

6.2. NNO

36

7. Doporučení

37

6.3. Osoby s prožitou zkušeností obchodování (OO) 7.1. Doporučení pro NNO poskytující služby OO

7.2. Doporučení pro aktéry ze státní sféry, zodpovědné za implementaci opatření (policie, SZ, úředníci na MV) 7.3. Doporučení pro tvůrce veřejných politik a poskytovatele finančních prostředků Závěr

Použitá literatura a zdroje O autorském týmu

36 37 37 37 38 39 42

Použité zkratky AD

azylové domy

DPO

dlouhodobý pobyt za účelem ochrany

IOM

International Organization for Migration

CiZ cizinecký zákon (předpis č. 326/1999 Sb. Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů) FG IP

MKS

MOP

MPSV MSp MV NS

NNO

OAMP OBP

Fokus group, taktéž fokusní skupina inspektorát práce

mezirezortní koordinační skupina mimořádná okamžitá pomoc

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Ministerstvo spravedlnosti ČR Ministerstvo vnitra ČR

národní strategie boje proti obchodování s lidmi nestátní neziskové organizace

odbor azylové a migrační politiky odbor bezpečnostní politiky

OBPPK odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality OPK

odbor prevence kriminality

OO

obchodované osoby

OČTŘ OPK OSL

OSP

TKP TO TP

UOOZ ZOTČ ZSP ZSS

orgány činné v trestním řízení odbor prevence kriminality obchodování s lidmi

odborné sociální poradenství telefonická krizová pomoc trestní oznámení

terénní programy

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu

předpis č. 45/2013 Sb. Zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů základní sociální poradenství

předpis č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách


5

Úvodní slovo zpracovatele Obchodování s lidmi je útokem na lidskou důstojnost a osobní svobodu člověka, který je obchodován, ale také útokem na hodnoty demokratické společnosti, a to bez ohledu na to, jestli hovoříme o sexuálním vykořisťování žen a dětí, anebo zneužití ekonomické tísně osob, které opouštějí své domovy, aby hledaly zabezpečení pro své rodiny. Nucená práce včetně nucené prostituce bezpochyby představují zločiny, které okrádají jejich oběti o nejzákladnější lidská práva, a jako takové nemají v současné demokratické společnosti místo. Odstranění komplikovaného problému avšak nelze vyřešit jednoduše, a to jak na národní, tak na globální úrovni. Moderní výzvy dvacátého prvního století – chudoba, diskriminace žen a menšin a organizovaný zločin způsobují, že žádný z aktérů, který se problematikou zabývá, nemůže vyřešit natolik komplikovaný fenomén sám. Komplexita obchodu s lidmi se zrcadlí v komplexitě jeho odstraňování. Firmy, státní instituce, občanská společnost, právní systém, a dokonce i běžní občané mohou však svým chováním a činnostmi ovlivňovat faktory, které umožňují anebo neumožňují obchod s lidmi. V konečném důsledku jsou to ale vždy zejména státní instituce na Evropské i národní úrovni, které mají specifickou odpovědnost prosazovat právní prostředí a implementovat politiky a programy, které vedou k eliminaci obchodu s lidmi. Podobně jako v dalších státech jsou v českém prostředí do procesu kromě ministerstev a orgánů činných v trestním řízení zapojovány také neziskové organizace poskytující služby a asistenci obchodovaným osobám, ale i advokátní kanceláře, zdravotnická zařízení a další. Problematika navíc podléhá několika oblastem práva. I přes náročnost, kterou může takto komplikovaný multi-oborový proces představovat, je jedna věc více než jasná. Aktéry v oblasti ochrany obchodování s lidmi jak na národní, tak globální úrovni spojuje společný cíl, kterým je nulová tolerance vůči obchodování s lidmi v globálním měřítku.


Tato studie si klade za cíl popsat stávající stav a možný prostor ke zlepšení mezioborové spolupráce, a to se zvláštním ohledem na zapojení osob, kterých se problém nejvíce týká – osob s prožitou zkušeností obchodování. Hlavní zjištění byla proto v průběhu výzkumu kontinuálně diskutována s lidmi, kteří mají za sebou zkušenost s obchodováním, ale i poskytováním ochrany a sociálních služeb. Čtenářům a čtenářkám zde nabízíme výstup z participativního šetření, které umožnilo nejen verbalizaci postojů odborníků a odbornic na problematiku obchodování s lidmi, ale také lidí, kteří jsou procesy interdisciplinární spolupráce přímo ovlivňováni. Dílčím cílem studie je popsat institucionální zázemí pro poskytování podpory obchodovaným osobám a stanovit, kde se jednotlivé instituty překrývají a naopak, kde se podpory nedostává. V první a druhé kapitole se věnujeme kontextu výzkumného projektu a teoretických východisek pro zpracování. Třetí, převážně deskriptivní část, popisuje institucionální zajištění systému podpory obchodovaných osob. V závěru shrnuje, kde se dané instituce v podpoře obětí překrývají a naopak, které služby jsou v praxi nedostupné, a pro které skupiny osob. Čtvrtá kapitola tvoří těžiště této studie a shrnuje poznatky z empirické části. Po stručném nastínění metodologie a popisu aktérů, kteří se výzkumu účastnili, jsou prezentovány závěry a shrnutí z realizovaných diskusí. Na závěr je prezentovaná syntéza zjištění, a to jak v narativní formě, tak i v přehledné tabulce. Následují také doporučení k dalšímu postupu, jenž byl rovněž předmětem zjišťování. Metodologie a rozsah výzkumu umožnily posouzení nejdůležitějších aspektů efektivnosti mezioborové a mezirezortní spolupráce včetně analýzy používaných nástrojů komunikace mezi zmíněnými aktéry. Proces byl o to zajímavější, že ověřil predominantně pozitivní motivaci zmíněných aktérů a jejich zaměření na proklientská řešení.

6

1. Kontext výzkumného projektu: „Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi“ Potřeba zhodnotit interdisciplinární spolupráci a institucio nální zajištění podpory pro obchodované osoby vyvstala mezi klíčovými aktéry v posledních několika letech. Stalo se tak zejména v souvislosti s postupnou proměnou v modech operandi obchodování s lidmi samotného a potřebách obchodovaných osob, tak i v souvislosti se změnami institucionálního zajištění podpory pro oběti obchodování. S ohledem na blížící se konec působnosti Národní strategie boje proti obchodování s lidmi na období 2012–2015 se také ukazovalo jako vhodné zjistit, jaké potřeby, plynoucí ze stávající situace a trendů v oblasti obchodování s lidmi, by bylo potřebné zvažovat jako úkoly pro aktéry na následující období. Navíc, se změnami institucionálního zajištění se také ukazovalo jako důležité zaměřit se hlouběji na fungování interdisciplinární spolupráce jako klíčového prvku, na němž stojí celý systém podpory a pomoci lidem s prožitou zkušeností obchodování. Předkládaná studie je součástí širšího projektu Optimalizace mezioborové spolupráce v oblasti ochrany obchodovaných osob a prevence realizovaného zadavatelem, kterým je organizace La Strada Česká republika v partnerství s MVČR a Diakonií ČCE, který byl podpořen Nadací OSF z programu Dejme (že)nám šanci Norských fondů. Projekt jako celek usiluje o zhodnocení a zlepšení prevence obchodování s lidmi a zvýšení přístupu obchodovaných osob k podpůrným službám prostřednictvím zefektivnění mezioborové spolupráce. Projekt se jako celek věnuje problematice mezirezortní spolupráce v oblasti prevence obchodování s lidmi a asistence obětem, kterou má ambici analyzovat, a poté dále doporučení zefektivnit. Hlavní požadavek, formulovaný v zadání této výzkumné studie, bylo zanalyzovat stávající podobu interdisciplinární spolupráce v oblasti ochrany obchodovaných osob a prevence obchodování s lidmi a navrhnout doporučení, která povedou ke zkvalitnění spolupráce aktérů v této oblasti.


Hlavním cílem této studie je analyzovat stávající stav interdisciplinární spolupráce v oblasti prevence OSL a asistence obětí a připravit sadu doporučení k optimalizaci působení v této oblasti. Specifickým cílem studie je popsat stávající podobu interdisciplinární spolupráce v oblasti pomoci obětem obchodování s lidmi a identifikovat případné problémy a prostor pro zlepšení. Dílčím cílem studie je navržení konkrétních opatření vedoucích ke zkvalitnění opatření ve zkoumané oblasti. Druhým dílčím cílem je analyzovat institucionální zajištění systému podpory obchodovaných osob a identifikovat, kde se jednotlivé instituce překrývají a kde se podpory případně nedostává.

Analýza se proto zabývá rolí jednotlivých rezortů, jejich vzájemnou spoluprací a komunikací, včetně komunikace s poskytovateli služeb. V průběhu zpracování analýzy byla také klíčovou participace všech skupin, jichž se analýza týká, při tvorbě dat a navrhování doporučení. První část studie vychází zejména z analýzy dostupných dat získaných extenzivní rešerší jak ve veřejně dostupných zdrojích, tak i v interních materiálech aktérů, a z doplňkových rozhovorů s vybranými aktéry ke konkrétním tématům či problémům. Druhá, empirická část studie, stojí na analýze výsledků participativního šetření, které se sestávalo z několika fokusních skupin a závěrečného setkání. Metodologie empirické části je podrobně popsána níže v textu.

7

2. Teoretické koncepty zpracovávané studie Teoretické ukotvení zkoumání interdisciplinárního procesu nabízí bezpočet možností a přináší mnohé výzvy. Stejně jako mnohé role, vztahy, komunikace a interakce, které probíhají během intervence v oblasti OSL, můžeme na problematiku nahlížet značným množstvím různorodých optik. Při pohledu na fenomén OSL lze uplatňovat pohled sociologie, psychologie, veřejné správy, lidských práv, statistiky, kriminologie, historie, genderových studií anebo mezinárodní politiky. Jsou to koneckonců také sami účastníci a účastnice projektu a aktéři v problematice OSL, kteří bez ohledu na to, jestli vědomě či nevědomě, do procesu vnášejí jeden z mnoha úhlů pohledu, ovlivněný jejich expertízou a znalostmi. Kriminalisté, vedoucí pracovníci a pracovnice Ministerstva vnitra, sociální pracovnice, obchodované osoby – všichni budou v procesu pomoci OO a prevenci OSL tudíž upřednostňovat jiná východiska, mimo jiné také proto, že stavějí na rozdílných zkušenostech. Uvědomění si těchto mnohaúrovňových pohledů na OSL mezi aktéry vedlo k užití takové metodologie, která prostřednictvím diskuse nabídla bezpečný prostor pro hledání společných a odlišných pohledů právě ve vzájemné interakci. Prioritně jsme se zaměřili na identifikaci konsensuálních a opozitních postojů v rámci moderované diskuse. Vzhledem k zaměření na zkoumání interaktivních procesů ve formalizovaném institucionálním prostředí se studie opírá o teorii institucionalismu, zaměřeného na aktéry. Významný teoretik a autor tohoto teoretického konceptu Scharf například tvrdí, že jsou to více aktéři a jejich interaktivní volby, kteří a které mají bezprostřední vliv na procesy a rozvoj politik, zatímco instituce samotné jsou pojímány spíše jako nepřímé či vzdálené příčiny, které pouze okrajově ovlivňují chování, politiky a volby aktérů zmíněného procesu (Scharf, 2000 s. 763). Toto Sharfovo tvrzení může být pro studii, ve které se potkávají různí aktéři s různými motivacemi, klíčové pro porozumění kvality jejich spolupráce, stejně tak jako pro porozumění, jak vytvářejí, využívají či ovlivňují politiky v oblasti OSL. Jádrem Sharfovy myšlenky je porozumění, že přestože instituce, kterými se rozumí sada formálních pravidel a společenských norem, nepochybně ovlivňují náhled aktérů na skutečnost a tudíž ovlivňují jejich interakce a potažmo politické volby a výstupy, v konečném důsledku jsou to vždy tito aktéři, kteří a které politiky vytvářejí (Pancaldi, 2012). Teorie institucionalismu zaměřeného na aktéry tak poskytuje této studii širší myšlenkový rámec, který zúčastněným aktérům přisuzuje moc při tvorbě politik v oblasti OSL, přičemž tato jejich moc je oddělena a oddělitelná od souboru institucionálních pravidel, ve kterém operují. Dalším, neméně důležitým myšlenkovým rámcem pro tento výzkumný projekt, je idea participativního výzkumu, v jejímž jádru taktéž leží myšlenka distribuce moci, a to na mnoha úrovních. Z hlediska výzkumné etiky je nutné se dotazovat, jaké jsou důsledky této výzkumné práce z hlediska upevňování či redistribuce moci napříč participujícími skupinami i širší společností. Zařazením participativních principů do výzkumu tak výzkumný tým nabourává častou představu pasivního či bezmocného postavení „obětí obchodování s lidmi“ – osob s prožitou zkušeností obchodování, a oponuje tím dominantnímu „expertnímu“ pohledu, který Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

doposud převládá při výzkumu situace v oblasti OSL v ČR. Zařazením názorů odborníků a odbornic, nevládních organizací a vládních institucí na stejnou úroveň s názory lidí, jichž se zkoumaná oblast politiky týká – osob s prožitou zkušeností OSL – nejsme tudíž motivováni pragmatismem, ale naopak snahou o přerozdělení moci a umožnění vyjádření postojů a zájmů žen a mužů, kteří zažili obchodování a jejichž role v tvorbě politik v oblasti OSL mohla být tradičně spíše druhořadá. Studie zapracováním tohoto principu reaguje nejen na požadavky zadavatele, ale především na požadavky participativní demokracie a moderních forem tvorby veřejných politik. Výzkum se opírá o teorii posílení demokratických procesů, kdy při použití participativních nástrojů dochází ke zvýšení dialogu, redistribuci rozhodovací moci, ke sdílení hodnot a závazků účastníků procesu, které subsekventně posilují sociální kohezi. Takový přístup má silný, na řešení problémů orientovaný demokratický potenciál. Proces tvorby politik s participativními prvky totiž nese své charakteristické, vysoce žádoucí rysy: příslušnost, inkluzi, participaci, přiznání práv, a zejména legitimitu procesu (Jenson, 1998).

2.1. Poznámka k použité terminologii

V textu používáme pro označení skupiny, k níž intervence systému podpory směřují, jako synonyma termíny „oběti obchodování s lidmi“, „obchodované osoby“ a „osoby s prožitou zkušeností obchodování s lidmi“. Termín „oběti obchodování s lidmi“ je označením, které zpravidla najdeme ve formálních dokumentech MVČR jako cílovou skupinu poskytování sociálních služeb v registru poskytovatelů MPSV, jako kategorii zvláště zranitelných obětí v působnosti ZOTČ a dalších dokumentech, jejichž původcem jsou aktéři z řad státních institucí. Označení „obchodované osoby“ používají zpravidla nevládní organizace, když popisují skupinu osob, jíž nabízejí své služby. Vůči termínu „oběti obchodování“ se vymezují s ohledem na to, že může implikovat pasivitu (srov. např. Honzíková, 2010, s. 27). Autorskému týmu je pak nejbližší označení „osoby s prožitou zkušeností obchodování s lidmi“, které jsme pro účely této studie zavedli. Od termínu „obchodované osoby“ se liší zejména tím, že svojí konstrukcí zdůrazňuje, že prožitá zkušenost obchodování s lidmi není jedinou a neoddělitelnou složkou identity člověka. Reagujeme tak jednak na stávající trendy ve vývoji terminologie v sociálních službách, kdy dochází k posunu od označování skupin, jež jsou charakterizované skrze svůj problém, např. „zdravotně postižení“ či „závislí na drogách“, k označování, kde je specifická zkušenost označena jako dodatečná charakteristika člověka, např. „lidé se zdravotním postižením“, „lidé ohrožení drogami“, atp. Navíc se dle našeho mínění termín „osoby s prožitou zkušeností obchodování“ nejvíce blíží v zahraničí využívanému „survivor of trafficking“. Jak již bylo naznačeno, termíny „oběť obchodování s lidmi“, „obchodovaná osoba“ a „člověk se zkušeností s obchodováním“ používáme jako synonyma s ohledem na to, že respektujeme názorovou a terminologickou diverzitu aktérů.

8

3. Institucionální zajištění systému podpory obchodovaných osob Část a) Aktéři v oblasti prevence obchodování s lidmi Interdisciplinární spolupráce mezi aktéry, kteří se pohybují v oblasti prevence obchodování s lidmi a poskytování podpory obchodovaným osobám, probíhá jak na formální, tak i neformální úrovni. Než se budeme podrobněji věnovat aktérům, kteří se specializují či svou činnost částečně směřují do oblasti podpory obětí, chceme zmínit tři nástroje, které mají význam pro celou oblast politiky potírání obchodování s lidmi – MKS, zprávy o stavu obchodování s lidmi a národní strategie boje proti OSL. Z hlediska formální spolupráce a koordinace aktivit v rámci této oblasti je významná existence národních strategií boje proti obchodování s lidmi (NS), jejichž zpracovatelem bylo OBP (novou NS připravuje v současnosti OBPPK). NS jsou publikovány ve dvou až tříletých cyklech od roku 2003 a jako základní koncepční dokumenty je schvaluje Vláda ČR. Jejich součástí jsou akční plány, jejichž plnění je vždy hodnoceno v následující strategii, a od roku 2008 též ve zprávách o stavu obchodování s lidmi v ČR. (MVČR, 2003; MVČR, 2005; MVČR, 2008; MVČR, 2012a). Pro interdisciplinární spolupráci je také významné fungování Mezirezortní koordinační skupiny pro oblasti boje proti obchodování s lidmi (MKS). MKS slouží jako platforma pro výměnu informací a koordinaci aktivit v oblasti boje proti obchodu s lidmi a jejími členy jsou zástupci a zástupkyně jednotlivých ministerstev, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu SKPV, justice, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, vybraných nevládních organizací, mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a další. Ředitel OBPPK také zodpovídá za koordinaci aktivit v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi na národní úrovni, za mezinárodní spolupráci a zavádění tzv. dobré praxe v této oblasti. Tajemníkem MKS je ředitel OBPPK. Na následujících řádcích se již budeme věnovat specificky institucionálnímu zajištění podpory obchodovaných osob v jeho formalizované podobě jak z hlediska popisu činnosti klíčových aktérů – nevládních organizací, klíčových ministerstev resp. jejich odborů, i dalším aktérům, jako je policie, ale i lidem s prožitou zkušeností obchodování samotného. V druhé části se pak zastavíme u popisu institucí, ze kterých mohou obchodované osoby čerpat služby a/nebo jim zajišťují přístup k právům. V souladu s cíli studie a teoretickými východisky (zej. institucionalismus zaměřený na aktéry) se pak hlouběji zaměříme na analýzu stávajícího institucionálního a finančního zajištění jednotlivých služeb/práv s ohledem na vybrané skupiny obchodovaných osob dle jejich pobytového oprávnění. Kromě deskriptivního uchopení je cílem zjistit, zda je z hlediska institucionálního pokryt přístup k právům a službám pro všechny skupiny obětí, případně kde dochází k překrývání. Tato část vychází zejména z rešerše dostupných zdrojů tak, aby kromě stanovených cílů poskytla popis institucionálního pozadí v empirické části diskutovaných témat. V této části se také opíráme o šest doplňujících rozhovorů s relevantními aktéry z řad NNO a MVČR. Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

3.1. Nestátní neziskové organizace Zkušenost s obchodováním s lidmi může zasáhnout široké spektrum osob, které mohou čerpat různé typy sociálních i dalších služeb a mít přístup k specifickým právům, která se k jejich postavení váží. Hovoří-li se o službách pro obchodované osoby, jsou zpravidla zmiňovány nevládní organizace, které se na takto vymezenou skupinu svými službami specializují. Jedná se o organizace La Strada Česká republika, o.p.s., Projekt Magdala ADCH Praha a aktivity Diakonie ČCE. O těchto organizacích/projektech a institucích se zmíníme níže podrobněji. Do kontaktu s obchodovanou osobou se však mohou dostat také organizace, které nabízejí služby migrantům a migrantkám či ženám, které poskytují sexuální služby. Problémům spojeným s obchodováním a zejména pracovním vykořisťováním u migrujících osob se věnuje také OPU1 či SIMI2. V oblasti práce v sexbyznysu se může jednat např. o organizaci ROZKOŠ bez RIZIKA, která nabízí zdravotní a sociální služby ženám, které poskytují služby sexuální3, a je zároveň členkou MKS, nebo spolek Ulice z Plzně, který pracuje s lidmi užívajícími drogy či komerčně vykořisťovanými.4 S ohledem na současné trendy se mohou s člověkem, který byl obchodován či je obchodováním ohrožen, setkat také např. organizace, které nabízejí služby lidem bez domova, lidem, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách, či další organizace, které se zaměřují na klientelu užívající návykové látky. Navíc, pokud se podíváme do registru sociálních služeb, zjistíme také, že služby pro „převažující cílovou skupinu oběti obchodování s lidmi“ nabízí 985 sociálních služeb. O tom, s kolika klientkami či klienty byly tyto organizace v kontaktu či jaké specializované služby poskytují, však nejsou dostupné informace, a nikterak nevypovídá o zastoupení lidí, kteří mají zkušenost s obchodováním ve zmiňovaných službách. Dle odhadů MVČR tvoří tato klientela pouze marginální část (MVČR, 2015, s. 15). Podobný problém se bude také týkat advokátů a NNO akreditovaných k poskytování právních informací, které jsou zapsány v Registru poskytovatelů pomoci obětem TČ.. Část těchto subjektů, která je uvedena v registru zřízeném v souvislosti se ZOTČ ze strany MSp, také uvádí, že poskytuje služby obětem obchodování s lidmi6. S ohledem na zaměření studie a participaci vybraných aktérů při sběru dat pro empirickou část se budeme věnovat pouze organizacím, které se na oblast pomoci specializují v praxi. 1 2 3 4 5

http://www.opu.cz/cz/co-nabizime/pravni-poradenstvi/projekty/ http://www.migrace.com/docs/140925_vite-kdo-vam-doma-uklizi.pdf http://rozkosbezrizika.cz/ http://www.ulice-plzen.com/ K datu 14. 9. 2015, http://iregistr.mpsv.cz/socreg/rozsirene_hledani_sluzby.do?si=&scs=4&spo=&spd=&zn=&srp=pdaz&zak=&zaok=&zao=&zau=&pn=&pic=&SUBSESSION_ID=1442229503828_1&sbmt=Vyhledat 6 V tomto registru však není možné zjistit počet subjektů, které nabízejí služby obětem OSL, srov. https://otc.justice.cz/verejne/ rychleVyhledavani.jsf

9

3.1.1. La Strada Česká republika, o.p.s. Organizace La Strada Česká republika, o.p.s. (dále jen La Strada) je nejdéle působící a zároveň jedinou specializovanou nevládní neziskovou organizací, která působí v oblasti prevence obchodování s lidmi a poskytuje služby obchodovaným a vykořisťovaným osobám. Cílem organizace La Strada je „přispívat k odstranění obchodování s lidmi a vykořisťování a poskytovat podporu a ochranu vykořisťovaným, obchodovaným a vykořisťováním a obchodováním ohroženým osobám“. (MVČR, 2015, s. 21). Kromě poskytování podpory obchodovaným a vykořisťovaným osobám se organizace La Strada věnuje prevenci a vzdělávání a prostřednictvím advocacy usiluje o systémové i legislativní změny směřující k předcházení obchodování s lidmi a vykořisťování a ochraně práva a zájmů této skupiny (tamtéž). Organizace La Strada zahájila svoji činnost jako program La Strada v roce 1995 v rámci projektu Prevence obchodu se ženami v zemích střední a východní Evropy, který implementovala organizace proFem. Cílem projektu, který byl realizován také v Polsku, bylo vybudovat síť žen ze státního a nestátního sektoru v celé republice, které by aktivně působily v oblasti prevence obchodu se ženami a podpory obětí (Bütterweck, 1996). V roce 2003 ve spolupráci s MVČR začala organizace pilotně testovat a spolurozvíjet Model podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi, který se později transformoval na stejnojmenný Program (viz dále). V roce 2007 v souvislosti s účinností zákona o sociálních službách organizace registrovala tři sociální služby – odborné sociální poradenství, krizovou pomoc a azylové domy, ke kterým v roce 2012 přibyla registrace telefonické krizové pomoci. Od roku 2004 organizace La Strada také rozvíjí poskytování specializovaných právních služeb obchodovaným osobám. Ve spolupráci s vybranými advokátními kancelářemi nabízí specializované služby, které reagují na potřeby obchodovaných osob a zároveň vycházejí z mezinárodních trendů v oblasti zastupování lidí, kteří se stali obětí obchodování. Od roku 2010 vytvořila La Strada na pracovní vykořisťování orientovaný program – tzv. Nízkoprah, který se mj. soustředí na rozvíjení interdisciplinární spolupráce s aktéry, kteří působí v oblasti pracovních práv (IP, odbory a další). Od 21. ledna 2014 získala organizace La Strada od MS registraci k poskytování právních informací ve smyslu zákona o obětech trestných činů. Organizace La Strada je zakládající organizací sítě La Strada International, která působí celkem v sedmi zemích Evropy7. Je členkou mezinárodního networku nevládních organizací GAATW8, který má členské organizace po celém světě, a platformy PICUM9, která se zabývá ochranou práv lidí bez platných dokumentů. Všechny zmiňované sítě vytvářejí lidsko-právní rámce pro podporu obchodovaných osob a lobují na mezinárodní úrovni za posílení jejich postavení a přístup k právům. V České republice je organizace La Strada členkou Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty a Sdružení azylových domů (SAD). Kromě zmíněných networků spolupracuje La Strada s mnoha dalšími nevládními organizacemi na národní i mezinárodní úrovni, a s mezinárodními institucemi, které 7 Bělorusko, Bulharsko, Makedonie, Moldávie, Nizozemí, Polsko a Ukrajina 8 Global Aliance Against Trafficking in Women 9 Platform for International Cooperation on Undocumented Migrants


se zabývají prevencí obchodování s lidmi, lidskými právy či bojem proti násilí na ženách v rámci širokého spektra projektů. V současné době se např. organizace La Strada podílí na implementaci mezinárodního projektu DEMAND AT, který je zaměřen na spolupráci širokého spektra aktérů a zpracování analytických studií.10


V praxi lze služby organizace La Strada rozdělit na tři skupiny (MVČR, 2015), které se liší svým obsahem a částečně také institucionálním ukotvením a zdroji financování. Zprvé se jedná o služby Nízkoprahu, které se prostřednictvím práce v terénu, INFO a SOS linky a nízkoprahové specializované poradny zaměřují na podporu lidí, kteří čelili substandardním pracovním podmínkám a pracovnímu vykořisťování, a jsou poskytovány v rámci registrace pro sociální služby. Zadruhé Komplex sociálních služeb, který je určen specificky pro obchodované a vykořisťované osoby, které mohou využít v průběhu spolupráce jednu, ale i více nabízených služeb, včetně služeb poskytovaných pobytově. Komplex služeb poskytovaných organizací zahrnuje pro všechny klientky a klienty možnost materiální pomoci včetně finančních prostředků na stravu a základního kreditu do mobilního telefonu. Mezi služby, které mohou čerpat všichni klienti a klientky, také patří sociálně-právní poradenství v relevantních oblastech práva (pracovní, trestní etc.). V rámci sociálních služeb mohou klientky a klienti čerpat také služby zprostředkování a případně doprovodu k poskytnutí lékařského ošetření, zajištění psychologické a zprostředkování psychiatrické péče, či dalších potřebných sociálních služeb. Ubytování je zajištěno v azylových bytech. Každý klient nebo klientka spolupracuje s určenou sociální pracovnicí, která pomáhá také při řešení aktuálních krizových situací a poskytuje poradenství v dalších oblastech. Pokud je klientem nebo klientkou osoba, která nehovoří česky, je jí zajištěno tlumočení a překlady klíčových dokumentů. Zatřetí poskytování právních informací obchodovaným osobám na základě registrace a podpory MS, které směřuje k obětem obchodování s lidmi, obětem trestných činů souvisejících s obchodem s lidmi (kuplířství, zbavení a omezování osobní svobody, vydírání, útisku nebo sexuálního nátlaku) a osobám, které jsou těmito trestnými činy ohrožené (MVČR, 2015, s. 22). Poskytování právních informací je nabízeno napříč komplexem služeb i nízkoprahovými službami dle aktuálních potřeb lidí, kteří se s organizací dostanou do kontaktu. Všechny zmiňované služby jsou převážně určeny osobám starším osmnácti let, bez ohledu na státní příslušnost.

3.1.2. Arcidiecézní charita Praha, Projekt Magdala

Projekt Magdala vznikl jako druhý specializovaný poskytovatel služeb pro oběti obchodování s lidmi v roce 1997 v rámci SČKCH. Projekt Magdala se zabývá všestrannými činnostmi týkajícími se obchodování s lidmi a domácího násilí. 10 http://www.demandat.eu/

10

Na rozdíl např. od organizace La Strada je projekt Magdala také projektem síťovým, v Praze navíc má registrovanou službu odborné sociální poradenství 11. To znamená, že kromě specializovaného azylového ubytování a poradenské činnosti se sídlem v Praze také propojuje další služby, které poskytuje Charita ČR. Poslání projektu Magdala je „Pomáhat těm, kdo byli zotročeni a zbaveni své vlastní vůle o sobě rozhodovat, znovu nalézt vlastní důstojnost a svobodu, převzít plnou zodpovědnost za svůj další život“ 12, a specializuje se především na ženy s dětmi. Problematice obchodování s lidmi se v ADCH také věnuje Středisko migrace, které se zaměřuje na migranty a migrantky, kteří se nacházejí v zařízeních SUZ na území Prahy a Středočeského kraje (MVČR, 2015, s. 23). Projekt Magdala iniciovala v roce 1997 Unie českých katolických žen, které se na Charitu obrátily s žádostí o spolupráci při tvorbě programu pro návrat a změny života žen, které byly nuceny k prostituci.13 V roce 2003 se Projekt Magdala podobně jako organizace La Strada zapojil do rozvoje a testování Modelu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi, který implementovalo MVČR. Magdala se specializovala především na dlouhodobější poskytování služeb a služby pro ženy, které měly či čekaly děti. Pro poskytování ubytování a dalších služeb využívala a využívá síť zařízení Charity. V posledních zhruba pěti letech projekt Magdala také začal poskytovat právní služby včetně právního zastupování. ADCH Praha je členem COATNET (Catholic organizations against Trafficking), který se zabývá rozvojem a sdílením odborného know-how, prevencí obchodování s lidmi a advokační činností.14 Projekt Magdala spolupracuje s řadou dalších nevládních organizací v České republice i v zahraničí a rovněž s institucemi státní správy a samosprávy.


Projekt Magdala poskytuje obětem komplexní služby, mezi které řadí sociální a právní poradenství, psychosociální poradenství, asistenci na úřadech, přímou pomoc a utajené azylové bydlení (MVČR, 2015 s. 23). V rámci projektu Magdala funguje také linka pomoci, kterou provozuje Oblastní charita Znojmo15, prostřednictvím níž se osoby ohrožené obchodem s lidmi mohou dozvědět veškeré potřebné informace a podílet se na tvorbě bezpečnostního plánu s cílem umožnit bezpečný odchod z nebezpečného prostředí16.

3.1.3. Diakonie ČCE

Třetím specializovaným poskytovatelem sociálních služeb pro obchodované osoby je Diakonie ČCE (dále jen Diakonie). V rámci svých služeb se Diakonie zaměřuje specificky 11 http://praha.charita.cz/sluzby/magdala/ 12 http://azylovy-dum-kromeriz.webnode.cz/domaci-nasili/magdala/ 13 http://azylovy-dum-kromeriz.webnode.cz/domaci-nasili/magdala/ rozhovor-o-magdale/ 14 http://www.caritas.org/resources/Coatnet/WhoWeAre.html 15 http://znojmo.charita.cz/charitni-sluzby/magdala-pomoc-obetemobchodovani-s-lidmi-a-nucene-prostituce/podporeno-grantem-zislandu-lichtenstejnska-a-norska-v-ramci-ehp-fondu/ 16 tamtéž.


na mužskou klientelu. Diakonie má rovněž terénní program zaměřený na prevenci vykořisťování, který sídlí v Plzni. Program pro obchodované a vykořisťované osoby a osoby obchodem a vykořisťováním ohrožené vznikl v Diakonii v roce 2008. Aktivity Diakonie v oblasti zejména primární prevence obchodování s lidmi a vykořisťování, které z počátku měly obecnější charakter, v roce 2009 vyústily do programu Ne-násilí, který realizovalo ústředí Diakonie ČCE. Později, v roce 2011, přešel tento program pod Diakonii ČCE – Středisko celostátních programů a služeb (SCPS). Diakonie se postupně v koordinaci s dalšími organizacemi začala specializovat na poskytování služeb obchodovaným a vykořisťovaným mužům. Od roku 2012 byla v rámci boje proti obchodování s lidmi registrovaná sociální služba terénní programy, kterou poskytuje Diakonie ČCE – Středisko Západní Čechy. Tato terénní služba je zaměřena na osoby obchodem a vykořisťováním ohrožené17. V roce 2010 byla registrována služba azylové domy a v roce 2011 krizová pomoc. Kapacita utajeného azylového bytu se z původních 4 lůžek rozrostla na současných deset lůžek. V roce 2014 Diakonie začala poskytovat pobytové služby také párům a ženám (MVČR, 2015 s. 24). Diakonie ČCE je druhou největší nestátní neziskovou organizací poskytující sociální služby v ČR, je členem mezinárodní platformy Eurodiakonie (evropská federace organizací, institucí a církví) a spolupracuje s partnery po celém světě (MVČR, 2015 s. 24). V České republice spolupracuje Diakonie podobně jako předchozí NNO s nevládními organizacemi i státním sektorem a samosprávnými celky. V oblasti prevence obchodování a vykořisťování má v regionech, kde působí, úzce navázané kontakty a užitečnou spolupráci např. s inspektoráty práce. Diakonie je také zakládajícím členem EAPN ČR (European Anti Powerty Network).

3.1.3.1. Podpora poskytovaná obchodovaným a vykořisťovaným osobám

Diakonie ČCE, SCPS nabízí obdobné služby pro klientelu jako program Magdala a organizace La Strada, tedy kromě ubytování a sociálního poradenství také pracovní poradenství, zprostředkování právního zastupování, doprovody a zprostředkování lékařské péče, asistenci při jednání s úřady, asis tenci při zajištění dokladů apod. Služby mohou být tlumočeny či poskytovány přímo v cizím jazyku. Některé kontakty s klientelou se odehrávají také přímo v terénu. Pracovníci Diakonie SCPS se snaží řešit problémy obchodovaných lidí komplexním přístupem, a to i přesto, že jednotlivé služby pro klientelu jsou financovány jako konkrétní projekty nebo registrované sociální služby18. Služby Diakonie jsou určeny bez rozdílu obyvatelům České republiky i cizincům.19 Terénní program Diakonie Západ pak zahrnuje navíc pracovně-právní poradenství v případech vykořisťování a nucené práce, doprovod při jednáních s institucemi či zaměstnavateli, přípravu podkladů k žalobám a podnětům na IP, k žádostem o víza a pobyty či pro přiznání sociálních 17 http://www.diakoniezapad.cz/sluzby-diakonie-zapad/teren-pro-ohrozene-osoby/ 18 http://scps.diakonie.cz/nase-sluzby/pomoc-obetem-obchodu-s-lidmi-avykoristovani-na-trhu-prace/ 19 http://scps.diakonie.cz/nase-sluzby/pomoc-obetem-obchodu-s-lidmi-avykoristovani-na-trhu-prace/

11

dávek. Podporu poskytují také při ztrátě dokladů. Diakonie Západ také poskytuje tlumočení do bulharštiny, rumunštiny, ruštiny a angličtiny20.

3.2. Státní instituce, které se zaměřují na oblast podpory obětí obchodování s lidmi Oblast podpory obětí obchodování s lidmi je tématem ve státní správě do jisté míry průřezovým, kterému se z různých úhlů pohledu věnuje několik ministerstev a dalších institucí, které jsou těmito ministerstvy řízeny. Dominantní postavení v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi má MVČR, které je gestorem problematiky, a zároveň implementuje několik významných institutů, jež se podpory obětí přímo či nepřímo týkají (viz dále). Samostatná pozornost je s ohledem na její význam věnována policii. Nezanedbatelnou roli má také MPSV, které je gestorem oblasti poskytování sociálních služeb, jež jsou významnou činností, prostřednictvím níž obchodované a vykořisťované osoby získávají podpory ze strany nevládních organizací. MPSV se věnuje také oblasti zaměstnanosti, kam spadá problematika pracovního vykořisťování, pracovních podmínek či nucené práce. Pro oblast podpory obětí obchodování s lidmi bylo v minulosti klíčové také MSp, pod něž spadá justice. MSp svoji roli rozšířilo v roce 2013 skrze oblast pomoci obětem, již legislativně pokrývá ZOTČ. Také další ministerstva hrají v prevenci a především v podpoře obchodovaných osob svoji roli.

3.2.1. Ministerstvo vnitra ČR

Oblast politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi je, obdobně jako v jiných státech, v gesci Ministerstva vnitra České republiky (MVČR). V současné době se na oblasti politiky přímo podílejí dva z odborů MVČR – odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality (jenž vznikl spojením OBP a OPK k 1.6. 2015) a OAMP. Za koordinaci, koncepci a vyhodnocování v této oblasti je zodpovědné oddělení analýz a strategií OBPPK. Toto oddělení vniklo z původního odboru bezpečnostní politiky, který tuto agendu započal implementovat v roce 2003. V tomto roce byla také publikována první Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování (2003–2005), kde bylo oficiálně deklarováno pověření OBP výkonem funkce tzv. národního zpravodaje. Tento institut se zabývá především analyticko-koncepční činností, jež zahrnuje též publikaci periodických zpráv o stavu obchodování s lidmi21. Opatřeními pro podporu a ochranu obětí je na MVČR rovněž OBPPK, resp. oddělení preventivních programů, dobrovolnické služby a lidských práv, které nahradilo odbor prevence kriminality (OPK). Toto oddělení zodpovídá za koordinaci a zajištění jedné z klíčových institucí k zajištění podpory obětí obchodování s lidmi, kterou je Program pod20 www.diakoniezapad.cz/sluzby-diakonie-zapad/teren-pro-ohrozene-osoby/ 21 První z nich byla publikována za rok 2008, OBP bylo pověřeno ke každoročnímu zpracování zpráv přílohou usnesení vlády ČR ze dne 23. ledna 2008 č. 67 k Národní strategii boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2008-2011) (MVČR, 2010, s. 3) Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

pory a ochrany obětí obchodování s lidmi, a koordinaci preventivních aktivit. Program vznikl v roce 2003 jako tzv. Model podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v rámci projektu OSN, který byl implementován v souvislosti s otevřením tzv. Palermského protokolu22 k podpisům a ratifikacím ze strany členských států (Trávníčková, 2004). Podobně jako nyní se jednalo o formalizované schéma upravující spolupráci aktérů v oblasti pomoci obětem OSL a možnosti úhrady některých služeb. Tehdy revoluční opatření, ve kterém spolupracovali státní aktéři s organizacemi občanské společnosti, umožňovalo legalizaci pobytu pro ženy migrantky i Češky, které byly obchodované do ČR, v rámci ČR i do zahraničí, zajištění zdravotních a podpůrných služeb, dobu na rozmyšlenou, zda budou osoby zařazené do Programu spolupracovat s OČTŘ, úhradu nutných nákladů či možnost tzv. dobrovolných návratů do země původu (MVČR, 2003). Do roku 2011 byly aktivity v rámci Programu financovány skrze zvláštní dotační řízení, které vyhlašovalo OPK pro nevládní neziskové organizace. Od roku 2012 jsou aktivity v rámci Programu financovány na základě smlouvy o poskytování služeb, uzavřené nevládní organizací na základě výběrového řízení zadaného z bezpečnostních důvodů formou veřejné zakázky bez uveřejnění (MVČR, 2013, s. 44). Druhým odborem, který se na MVČR podílí na realizaci politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi, je odbor azylové a migrační politiky (OAMP). V jeho působnosti je mj. udělování dlouhodobého pobytu za účelem ochrany na území dle ust. § 42e Zákona 326/1999 o pobytu cizinců na území ČR (tzv. DPO). DPO je rovněž jednou z významných institucí určených pro podporu určité části obětí obchodování s lidmi. Koncepce DPO je výsledkem implementace Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004, týkající se vydávání povolení k pobytu občanům třetích zemí, kteří se stali oběťmi obchodování s lidmi nebo kteří se stali objekty převaděčství a spolupracují s příslušnými orgány, a je určen mimo jiné i pravděpodobným obětem obchodování s lidmi. Institut dlouhodobého pobytu za účelem ochrany na území (DPO) přinesla euronovela cizineckého zákona v roce 2006. Konkrétně se jednalo o povinnou implementaci výše jmenované tzv. pobytové směrnice. Stávající podoba DPO a implementační praxe byla v minulosti předmětem diskusí mezi nevládními organizacemi a MVČR. NNO se domnívaly, že způsob, jakým byla směrnice implementována, není přesný, a to zejména v té části, která se týká tzv. doby na rozmyšlenou (Burčíková, 2008). Předmětem kritiky byl také fakt, že je DPO vázán pouze na jedno konkrétní ustanovení TZ, tedy na TČ obchodování s lidmi na osoby, které byly převedené. V obou případech za předpokladu spolupráce s OČTŘ. V roce 2010 se skupina osob, jimž může být DPO uděleno, rozšířila také na takového cizince, jehož spolupráce s OČTŘ je významná pro předejití, odhalení, prověřování anebo vyšetřování zločinu nebo jiného úmyslného trestného činu, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a to za podmínky, že spolupracuje s OČTŘ a nespolupracuje s podezřelým ze spáchání tohoto trestného činu (MVČR, 2011). 22 Tzv. Palermský protokol, který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (oba dokumenty z roku 2000), obsahuje první mezinárodně uznávanou definici obchodování s lidmi, ke které se až do současnosti vztahují odborné publikace, výzkumné studie, akční plány mezinárodních organizací i další zdroje.

12

3.2.2. Policie Role policie je pro potírání obchodování s lidmi, ale i identifikaci a podporu obětí, klíčová. V ČR se na oblast boje proti obchodování s lidmi v jeho organizované formě specializuje UOOZ, odbor obchodu s lidmi a nelegální migrace spolu s regionálními expoziturami. UOOZ spolu s odborem specializovaným na obchod s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování vznikl v roce 1995 (MVČR, 2003, s. 18); v roce 2006 vzniklo nové oddělení, které se zabývá výhradně případy tzv. nucené a vykořisťující práce (MVČR, 2008, s. 19). Obchodování s lidmi, jež nemá prvek organizovanosti, je předmětem vyšetřování složek krajských ředitelství SKPV. Pro oblasti prvotní identifikace trestné činnosti související s obchodováním a jejích obětí je však klíčová také role pořádkové policie, cizinecké policie a dalších složek, které se mohou do kontaktu s obchodovanou osobou dostat jako první (ICMPD, 2006a).

3.2.3. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

Hovoříme-li o oblasti podpory obchodovaných, nelze nezmínit MPSV. To je především gestorem poskytování sociálních služeb dle zákona o sociálních službách. Pro oblast pracovního vykořisťování a obchodování s lidmi je také významná role v MPSV v oblasti zaměstnanosti. MPSV také řídí Státní úřad inspekce práce23, jehož hlavním úkolem je kontrola dodržování povinností plynoucích z pracovněprávních předpisů včetně předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. MPSV je také například gestorem činnosti Mezirezortního orgánu pro potírání nelegálního zaměstnávání cizinců, kde je např. v současné době zřizována pracovní skupina, kde budou řešeny povinnosti zaměstnavatelů. Výsledky práce této skupiny pak mohou pomoci při koncipování opatření prevence OSL na úrovni úřadů státní správy24 . V neposlední řadě pod agendu MPSV spadá také oblast sociálního zabezpečení a různých typů dávek. (Této oblasti se vzhledem ke komplexitě a skutečnosti, že nebyla v empirické části výzkumu tématizována, nebudeme hlouběji věnovat).

3.2.4. Ministerstvo spravedlnosti ČR

V působnosti rezortu MSp se oblastí boje proti obchodování s lidmi zabývají především státní zastupitelství a soudy. V průběhu let se vyprofilovalo několik odborníků a odbornic z řad státních zástupců či soudců, kteří se tématu obchodování s lidmi hlouběji věnují, a navštěvují také interdisciplinárně koncipované konference a další akce. Tito odborníci a odbornice také každoročně prezentují praktické zkušenosti i poznatky ze zahraničních případů na seminářích Jus23 V posledních letech se diskutuje role IP v prevenci vykořisťování a obchodování s lidmi. Jejich význam a v neposlední řadě i význam rozvoje interdisciplinární spolupráce dokládají projekty zaměřené na společnou práci IP a policie (Zápis z XIII. zasedání Mezirezortní koordinační skupiny pro oblast boje proti obchodování s lidmi, konané dne 18. 06. 2015) 24 Zápis z XIII. zasedání Mezirezortní koordinační skupiny pro oblast boje proti obchodování s lidmi, konané dne 18. 06. 2015 Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

tiční akademie, určených právě soudcům a státním zástupcům, a účastní se specializovaných konferencí a dalších aktivit. Na seminářích Justiční akademie je také věnován prostor problematice pomoci obětem obchodování s lidmi. Významná je také role NSZ, které dlouhodobě poskytuje analytickou i expertní oporu v oblasti boje proti obchodování s lidmi, a též je dlouhodobě otevřeno spolupráci s nevládními organizacemi. Novým institutem, který rozšířil působnosti MS, je zákon o obětech trestných činů, který nabyl účinnosti k 1. 8. 2013. Vznikl podobně jako např. DPO jako důsledek závazků ČR vůči EU. Konkrétně se jedná o implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU25, která se týká ochrany obětí trestné činnosti. Cílem zákona je předcházet druhotné viktimizaci u obětí trestné činnosti. Zákon stojí na třech základních pilířích: práva obětí, garance standardizovaných služeb a finanční kompenzace ze strany státu. Oběti obchodování s lidmi dle ust. §168 TZ jsou spolu s dalšími skupinami obětí považovány za tzv. zvlášť zranitelné oběti, jimž je věnována v zákoně speciální pozornost.

3.2.5. Ministerstvo zahraničních věcí ČR

MZV se oblasti prevence obchodování s lidmi a možné podpory obchodovaných osob dotýká např. prostřednictvím vysoce specializované agendy vztahující se k registraci soukromých služebných osob. V rámci této agendy MZV usiluje o jejich ochranu a dobré pracovní podmínky26 a rozšiřuje možnosti prevence a identifikace obětí obchodování s lidmi mezi touto vysoce zranitelnou skupinou. V této oblasti také spolupracuje s nevládními organizacemi.

3.2.6. Ministerstvo zdravotnictví ČR

Do gesce MZ spadá oblast zdravotního pojištění. MZ je stálým členem MKS, který však v oblasti pomoci obětem nemá dosud aktivní roli27. Obecně lze připomenout, že obchodované osoby, které jsou občany/občankami ČR, jsou pojištěny v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Občané a občanky zemí EU mají na základě předpisů EU nárok na lékařské ošetření, které je neodkladné a nemůže počkat do návratu do země původu28. Ženy a muži, kteří jsou občany tzv. třetích zemí, získávají vstup do systémů zdravotního pojištění, pokud jsou držiteli DPO, a v některých případech také, pokud jim bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu29. V případě, že jim byl vystaven výjezdní příkaz, pak pojištěni v rámci veřejného systému nejsou. 25 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV 26 Pravidla registrace soukromých služebných osob ze dne 13. dubna 2015, MZV 27 Srov. Zápis z MKS konané dne 23. 6. 2013, Zápis z MKS konané dne 17. 12. 2013, Zápis z MKS z 26. 6. 2014, Zápis z MKS, konané 8. 12. 2014, (MVČR, 2012a, MVČR, 2015) 28 http://europa.eu/youreurope/citizens/health/unplanned-healthcare/ temporary-stays/index_cs.htm 29 Vízum § 33 odst. 1 písm. a) a b)

13

3.3. Ostatní aktéři 3.3.1. Mezinárodní organizace pro migraci (dále IOM) IOM je mezivládní organizací založenou v roce 1951, která má hlavní sídlo v Ženevě. Česká mise IOM byla založena v roce 1998 (MVČR, 2015, s. 26). Ve vztahu k podpoře obchodovaných osob je významná zejména role IOM při tzv. dobrovolných návratech do země původu. Zhruba osmnáctileté působení mise IOM v ČR přineslo širokou škálu aktivit na poli prevence obchodování s lidmi. Poprvé se do povědomí veřejnosti zapsal IOM před patnácti lety. V letech 1999 - 2000 např. IOM uvedl první a dosud jedinou masivní celorepublikovou kampaň, zaměřenou na prevenci obchodování se ženami, jež propagovala zejména bezpečnou migraci žen do zahraničí, a také služby preventivní linky organizace La Strada (IOM, 2000). V dalších rozsahově menších kampaních se IOM zaměřoval např. na zákazníky sexuálních služeb – v roce 2005 (IOM, 2005b). IOM se také věnuje výzkumné činnosti. V roce 2003 se podobně jako La Strada a projekt Magdala stal IOM součástí Modelu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi. Jeho role spočívala, podobně jako je tomu dosud, v zajišťování tzv. dobrovolných návratů (MVČR, 2003).


IOM zajišťuje v rámci Programu návraty obchodovaných osob do země původu. Jedná se jak o vycestování z České republiky, tak i, v případech českých občanů a občanek obchodovaných v zahraničí, o návrat zpět. Návratový program zahrnuje asistenci před cestou, v jejím průběhu i po ukončení. Zástupci misí IOM mají s ohledem na svůj status přístup také do letištních prostor, mohou proto v případě potřeby zajistit podporu jak na letišti v Praze, tak i během tranzitu. IOM může též poskytnout informace o možnostech pomoci v zemi původu, případně ve spolupráci s dalšími subjekty pomoc po návratu zajistit (MVČR, 2010, s. 38).

3.4. Klienti a klientky – osoby se zkušeností z obchodování s lidmi

Osoby se zkušeností z obchodování s lidmi (ve zprávě také jako obchodované osoby či oběti obchodování) tvoří velmi různorodou skupinu lidí, o kterých lze s lehkou dávkou nadsázky říci, že jediné, co je v některých případech spojuje, je, že byly některým z aktérů z oblasti politiky boje proti OSL jako obchodované osoby resp. jako oběti obchodování označeny. I přes značnou diverzitu takto označované skupiny lze z hlediska historického vývoje vysledovat určité trendy, které charakterizují složení této skupiny v různých obdobích. S ohledem na omezený rozsah této zprávy odkazujeme v této oblasti na extenzivní informace, které od roku 2008 přináší vždy Zpráva o stavu obchodování s lidmi v ČR, kterou publikuje MVČR. Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

Kromě toho, že se v čase mění státy, ze kterých či do kterých jsou lidé obchodováni, účely obchodování a také mody operandi pachatelů a organizovaných skupin, mění se během let také chápání toho, kdo může být za obchodovanou osobu označován30. Rovněž různí aktéři mají (v různých dobách) různě široké vnímání a kritéria toho, kdo může být do této skupiny zařazen31.

3.4.1. Dopady obchodování s lidmi a potřeby obchodovaných osob

Obchodování s lidmi je problémem, který dopadá negativně do různých oblastí života lidí. S prožitým obchodováním, resp. situací o uniknutí z prostředí, souvisejí specifické potřeby, které by měly být systémem koordinované podpory pokryty. Podle závazných směrnic i dalších dokumentů mají mít všechny předpokládané oběti obchodování s lidmi minimálně přístup k základní pomoci a podpoře i přiměřené ochraně a zajištění přístupu ke spravedlnosti a odškodnění. Tato podpora je vymezena mandatorně mezinárodní legislativou i doporučeními mezinárodních organizací a zahrnuje minimálně rychlou identifikaci samotné oběti, zajištění základní bezpečnosti a přiměřené ochrany, ubytování, psychologickou a sociální pomoc, opětovnou legalizaci pobytu a případně bezpečný návrat do země původu a právní pomoc zajišťující přístup ke spravedlnosti a odškodnění (FRA, 2011, GAATW, 2011, ICMPD, 2006b, ICMPD, 2010, IOM, 2007, Surtees, 2007 a další). Služby by měly být poskytovány individuálně s ohledem na stávající potřeby, které se různí na základě individuální situace, ale i v průběhu poskytování podpory (Surtees, 2007, Zimmerman, 2006 a další). V této zprávě se věnujeme pokrytí zmiňovaných typů podpory pro různé skupiny obchodovaných osob, kromě samotné „identifikace“ a otázky faktického přístupu k odškodnění. Problematika identifikace s ohledem na svoji komplexitu, nejasnosti v operacionalizaci pojmů i šíři byla po dohodě se zadavatelem předem z této části vyloučena32. Podobně také oblast přístupu k odškodnění by vyžadovala samostatnou právní a implementační analýzu dostupných opatření. V této oblasti se omezíme na přístup k právní pomoci včetně právního zastupování33. V obou případech byly ponechány pouze informace, které jsou výsledkem empirického šetření. 30 Je závislé jednak na podobě stávajícího odborného diskursu, ale především na obsahu skutkové podstaty obchodování s lidmi, která se od roku 1995 postupně měnila až do stávající podoby. Pro hlubší rozbor např. Šmíd, 2013. 31 Obecně lze tvrdit, že různí aktéři mají různě široké chápání obsahu definice obchodování s lidmi, mají různě vymezené skupiny, na něž svoji činnost zaměřují, a v neposlední řadě mají různé cíle intervencí, které souvisí s tím, za jakým účelem obchodovanou osobu resp. oběť obchodování definují. 32 Problematice „identifikace“ byl již věnován prostor ve s statích např. Štastné a dalších (2006), Kutálkové (2010), Šmída (2013), a částečně také Surtees (2007) a Kutálkové (2015). 33 Problematika odškodnění a práv obětí trestných činů byla již předmětem analýzy např. ve starším textu Šachové (Šachová, a další, 2009) či částečně také z hlediska faktické možnosti využít dostupné právní nástroje a interdisciplinární spolupráce v textu Kutálkové a další (Kutálková, a další, 2013).

14

Část b) Instituce, ze kterých mohou čerpat obchodované osoby služby a/nebo které zajišťují přístup k právům Na služby a další možnosti podpory, které jsou poskytované lidem se zkušeností s obchodováním, se můžeme dívat z různých perspektiv. Výše byla např. nastíněna nabídka a do jisté míry i specializace jednotlivých organizací, které se na tuto oblast služeb specializují. S ohledem na cíle práce a v souladu s teoretickými východisky se v této části na možnosti obchodovaných osob podíváme skrze jejich institucionální zajištění. Pro zjednodušení a přehlednost se u každé instituce budeme zabývat tím, zda služby/práva, která zahrnuje, mohou čerpat obchodované osoby s různými typy pobytových oprávnění resp. občanství. Zaměříme se na osoby s neregulérním pobytem (jenž může být důsledkem OSL a může přetrvat, pokud není obchodovaná osoba jako taková identifikovaná), osoby, které zde pobývají na výjezdní příkaz či vízum za účelem strpění pobytu na území34, jež mohou být uděleny v souvislosti s účastí v Programu, či kterým byl přiznán DPO. Zaměříme se také na občany a občanky EU, kterých je mezi identifikovanými obchodovanými a vykořisťovanými osobami v posledních letech značné procento (srov. MVČR, 2013; MVČR, 2014b; MVČR, 2015), a občany a občanky ČR.

Dle zákona resp. prováděcí vyhlášky tyto služby tedy obsahují různé základní činnosti37, jejichž rozsah je stanoven prováděcí vyhláškou38 pro každou službu. Pro zjednodušení uvádíme pouze základní činnosti u výše zmiňovaných pěti typů služeb, které poskytují specializovanou pomoc obchodovaným osobám/ obětem obchodování s lidmi: • základní sociální poradenství (všechny služby) • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (TP, OSP) • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí (TP, PSP, TKP, KPA a KPP, AB) • odborné sociální poradenství (OSP) • sociálně terapeutické činnosti (OSP, KPA a KPP) • telefonickou krizovou pomoc (TKP) • poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy (ABmůže být za úhradu, KPP – zdarma na zpravidla 7 dní) • poskytnutí ubytování AB (může být za úhradu), KPP (zdarma na zpravidla 7 dní)

Pro obchodované osoby, které patří do okruhu oprávněných osob35, jsou zde k dispozici minimálně36 následující služby, které poskytují specializované organizace: • Terénní programy (déle také TP) (Diakonie) • Telefonická krizová pomoc ( dále také TKP) (La Strada) • Krizová pomoc ambulantní a pobytová (dále také KPA a KPP) (La Strada) • Azylové ubytování (dále také AD) (La Strada, Diakonie) • Odborné sociální poradenství (dále také OSP) (La Strada, Diakonie, ADCH Praha – Magdala).

Činnosti, které zahrnuje konkrétní sociální služba, jež jsou popsány v ZSS a prováděcí vyhlášce, jsou základními činnostmi, které musejí poskytovatelé zajistit mandatorně39. V praxi pak, pokud se podíváme na fungování jednotlivých poskytovatelů, mohou nabízet některé další činnosti fakultativně či mohou některé další potřeby klientek a klientů pokrýt v rámci stanovených mezí z dotace, prostřednictvím které jsou sociální služby financovány. Na takové krytí však na rozdíl od mandatorně poskytovaných činností není nárok a může být různé u každého poskytovatele i meziročně. Tyto služby, resp. činnosti, které jsou v rámci nich zajišťovány, pokrývají řadu potřeb obchodovaných osob, které jsou dále rozebrány v tabulce č. 2. Službu azylové domy, krizovou pomoc a terénní programy mohou využívat osoby s občanstvím ČR, EU, osoby pobývající zde na DPO, vízum za účelem strpění pobytu a na výjezdní příkaz. Služby odborného sociálního poradenství, azylové domy, krizovou pomoc a terénní programy také osoby, které byly obětí trestného činu obchodování s lidmi a zavlečení (viz §4 odst. 3) ZSS)40. Službu telefonického krizového poradenství mohou využívat osoby – občané ČR a občané EU, pokud jsou hlášeni k pobytu v ČR min. 3 měsíce. 41 Kromě služby azylové domy je možné poskytovat službu anonymně, resp. bez uzavření písemné smlouvy. Na základní poradenství má nárok každá osoba.

34 § 33 Zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. 35 Ve smyslu působnosti ZSS 36 U projektu Magdala není možné stanovit, jaké konkrétní služby spadají do této sítě. Lze dovodit, že pracovníci a pracovnice služby odborné sociální poradenství Poradna Magdala dále nabízejí dostupné služby ostatních nespecializovaných charitních zařízení.

37 Upřesnění cílové skupiny a další specifika jednotlivých služeb jsou součástí popisu služby, kterou upravuje ZSS. 38 Předpis č. 505/2006 Sb.,vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách 39 §35 odst. 3) ZSS 40 okruh oprávněných osob pro čerpání sociálních služeb je podrobně rozepsán v § 4 ZSS. 41 §4 odst. 2) b) ZSS občanovi členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle zákona o pobytu cizinců po dobu delší než 3 měsíce, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu zejm. podle cizineckého zákona po dobu delší než 3 měsíce, cizinec bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tento nárok zaručuje mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu České republiky.

3.5. Sociální služby

Služby poskytované dle zákona o sociálních službách specializovanými nevládními organizacemi lze vnímat jako dominantní rámec nabízené podpory.


15

ČR

EU

DPO

Vízum strpění

Výjezdní příkaz

Neregulérní pobytu

OSP (§37)

ZSP, OSP

ZSP, OSP,1

ZSP

ZSP

ZSP

ZSP

AD (§57)

Ano2

Ano

Ano

Ano

Ano

Oběti OSL nebo zavlečení 3

Ano

Ano

Ano

Ano

TKP (§55)

KP (§60) TP (§69)

Ano

Ano Ano

Pouze pokud 3 měs. hlášen1 Ano

Ne

Ano

Ne

Ano

Ne

Ano

Ne

Oběti OSL nebo zavlečení Oběti OSL nebo zavlečení

Tabulka č. 1 přehled okruhu oprávněných osob pro jednotlivé služby. Zdroj: autorský tým.

1 Viz pozn . 41 2 §4 3) ZSS Sociální služby uvedené v § 57, 59 až 63 a 69 se při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně poskytují také osobě, pokud oprávněně pobývá na území České republiky podle cizineckého zákona. 3 §4 3) ZSS Sociální služby uvedené v § 37, 57, 60 a 69 se poskytují také osobě, která je obětí trestného činu obchodování s lidmi nebo trestného činu zavlečení

3.6. Program Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi je specifickou institucí, která od roku 2003 poskytuje institucionální rámování souboru služeb a práv, ke kterým mají přístup předpokládané oběti obchodování s lidmi a ty, které byly do Programu přijaty. Služby (a práva), které jsou poskytovány obětem obchodováním s lidmi v rámci Programu podpory a ochrany obětí OSL, zajišťuje pro MVČR poskytovatel, jenž byl vybrán jako vítěz v rámci veřejné zakázky na poskytování služeb souvisejících s Programem. Poskytovatel může některé služby zajistit prostřednictvím subdodavatelů. Jméno právního subjektu zajišťující služby je z bezpečnostních důvodů neveřejné. Služby poskytované pro oběti zařazené do Programu jsou následující: • ubytování v případě naplněné kapacity poskytovatele • zdravotní péče (do stanoveného fin. limitu, pokud není kryta pojištěním), v některých případech i pojištění, pokud není hrazeno ze systémů veřejného zdravotního pojištění • nezbytně nutné osobní výdaje (kolky, ceniny, cestovné, hygienické potřeby, základní ošacení, SOS mobil pro oběť) • kurz českého jazyka, rekvalifikační kurz, kurz řidičského oprávnění (za předem stanovených podmínek) • služby advokáta vč. právního zastupování v trestním řízení • právní asistence • tlumočení Všechny služby je možné zajišťovat do předem stanoveného limitu a za předem dojednaných podmínek42. 42 Rozhovor s referentkou zodpovědnou za implementaci Programu, dne 25. 9. 2015.


V rámci Programu je také pro oběti OSL • možná legalizace pobytu pro cizince pobývajícího na území České republiky nelegálně43, v praxi zpravidla nejprve výjezdní příkaz v době na rozmyšlenou a později DPO či vízum za účelem strpění pobytu44 • pomoc při návratu do země původu a zajištění následných služeb45.

Potenciální oběti obchodování s lidmi mají také právo na tzv. dobu na rozmyšlenou, zda budou spolupracovat s OČTŘ. Ta trvá maximálně 60 dní, v rámci kterých jim také jsou poskytované služby Programu.

V rámci působnosti Programu je možné také zajistit potenciálním obětem OSL, které jsou v ČR identifikovány ve skupině (tj. 5+ osob), na maximálně 7 dní následující služby46: • Krizovou pomoc, ubytování, stravu, hygienické potřeby, finanční podporu, lékařské služby, psychologické a právní poradenství. • Pro nízkoprahové služby pro osoby ohrožené OSL a potenciální oběti pak také sociální poradenství v občansko-právních a pracovně-právních sporech, tlumočení47.

43 Metodický návod prvního náměstka ministra vnitra ze dne 7. června 2010 k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení. 44 § 33 odst 1) písm. a) a b) cizineckého zákona . 45 Metodický návod prvního náměstka ministra vnitra ze dne 7. června 2010 k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení. 46 Tato pomoc je poskytována s ohledem na to, že stávající kapacita služeb KP není nastavena na příjem velkých skupin osob. 47 Rozhovor s referentkou zodpovědnou za implementaci Programu, dne 25. 9. 2015.

16

Oběti, zařazené do Programu, jsou 1) „cizinec, který odůvodněně prohlásí, že se na území České republiky stal obětí obchodování s lidmi, 2) občan České republiky, který odůvodněně prohlásí, že se v České republice nebo v zahraničí stal obětí obchodování s lidmi“48. Obětí obchodování s lidmi je osoba, která se stala obětí trestního činu obchodování s lidmi dle ust. §168 Trestního zákoníku.

3.7. Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území

Institut dlouhodobého pobytu za účelem ochrany (DPO) je určen pro cizince, který je buď pravděpodobnou obětí trestného činu obchodování s lidmi dle relevantního ust. Trestního zákoníku, nebo osobou, pro kterou bylo organizováno anebo umožněno nedovolené překročení státní hranice, nebo osobou, které bylo napomáháno k neoprávněnému pobytu na území a jejíž svědectví je významné pro odhalení pachatele nebo organizované skupiny zabývající se organizováním anebo umožněním nedovoleného překročení státní hranice nebo napomáháním k neoprávněnému pobytu na území. Povolení ministerstvo dle zmiňovaného ustanovení vydá za podmínky, že cizinec spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení na trestním řízení vedeném o podezření ze spáchání tohoto trestného činu a nespolupracuje s podezřelým ze spáchání tohoto trestného činu. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území ministerstvo vydá na žádost dále také cizinci, jehož spolupráce s orgány činnými v trestním řízení je významná pro předejití, odhalení, prověřování anebo vyšetřování zločinu nebo jiného úmyslného trestného činu, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, za podmínky, že spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení a nespolupracuje s podezřelým ze spáchání tohoto trestného činu. Ust. § 42e cizineckého zákona dále také upravuje, že cizinec musí být neprodleně a v jazyce, kterému rozumí, poučen o možnosti požádat o DPO a podmínkách tohoto pobytového oprávnění. Cizinci je také ode dne, kdy byl poučen, poskytnuta lhůta 1 měsíce pro rozhodnutí, zda bude spolupracovat s OČTŘ. V průběhu této lhůty nelze cizince vyhostit či jinak ukončit jeho pobyt. Dále toto ustanovení upravuje podmínky podání žádosti o povolení, možnosti, jak upravit pobyt pro rodinné příslušníky cizince, který je držitelem DPO, a také povinnost Ministerstva vnitra ve lhůtě na rozmyšlenou zajistit cizinci ubytování. Osobě poučené a osobě, která je držitelem DPO, je také možné přiznat finanční příspěvek do výše 1.6 životního minima. Přesné znění zmiňovaného ustanovení je součástí sbírky zákonů. Pro držitele pobytu má kromě vlastní legalizace pobývání na území ČR tento institut ještě dalších několik pozitiv. Na držitele se pohlíží jako na osoby s trvalým pobytem. Osoby jsou účastny veřejného zdravotního pojištění. K jejich zaměstnání nemusí být zaměstnavatel držitelem povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí, osoba nepotřebuje povolení k zaměstnání (Kalibová, 2008 s. 15). V případech, kdy je potřeba zajistit implementaci práv pro oběti, OAMP spolupracuje s dalšími státními orgány. 48 Metodický návod prvního náměstka ministra vnitra ze dne 7. června 2010 k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení.


V rámci DPO je pro oběti OSL zajištěna • legalizace pobytu • zdravotní pojištění • finanční příspěvek • snazší vstup na trh práce (konkrétně osoba nepotřebuje povolení k zaměstnání, rovněž zaměstnavatel nemusí mít povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí) • ubytování. Obchodovaná osoba, která je držitelem DPO, je zpravidla v praxi zařazena také do Programu.49

O DPO může žádat osoba osoba s neregulérním pobytem, výjezdním příkazem či některým vízem za předpokladu, že je: • pravděpodobná oběť OSL • subjekt převaděčství • oběť trestných činů, k jejichž stíhání zavazuje mezinárodní smlouva za předpokladu, že její svědectví je významné pro OČTŘ.

3.8. Zákon o obětech trestných činů

Cílem zákona o obětech trestných činů je předcházet druhotné viktimizaci. Zákon stojí na třech základních pilířích: práva obětí, garance standardizovaných služeb a finanční kompenzace ze strany státu. Pomoc obětem je poskytována jednak pomocí orgánů veřejné správy (např. policie, městská policie, PMS), ale také prostřednictvím registrovaných subjektů. Mezi tyto subjekty mohou spadat poskytovatelé služeb a advokáti. Pro skupinu tzv. zvlášť zranitelných obětí trestné činnosti musejí subjekty poskytovat pomoc bezplatně a bez zbytečného odkladu. Katalog práv, která získávají oběti trestného činu v souvislosti s účinností ZOTČ, je poměrně široký. Jedná se jak o práva, která Kalibová (2014) označuje jako předprocesní a mimoprocesní, tak i práva procesní. Na tomto místě uvedeme pouze práva, která jsou nová s účinností zákona, případně se tímto zákonem změnila. Dle Kalibové (2014, s. 43–49) se jedná o právo na informace o možnostech pomoci, či kde a jak podat trestní oznámení. Dále se jedná o právo na podporu a pomoc, které zahrnuje právo na sociální a psychosociální služby a právo na podporu v průběhu trestního řízení. Kromě zmocněnce, který je nově, pokud se jedná o advokáta pro zvláště zranitelné oběti, které nemají prostředky, poskytován zdarma či za sníženou odměnu, se nově zavedl institut důvěrníka. Důvěrníkem může být vpodstatě každá fyzická osoba, která poskytne oběti psychickou podporu a pomoc. Důvěrníkem mohou být např. sociální pracovnice, které se díky právu na ochranu osobních údajů již nemusí cítit ohroženy prozrazením např. svého bydliště, tak jak tomu bylo, pokud vystupovaly jako zmocněnkyně. Zvláště zranitelná oběť má také právo na ochranu před hrozícím nebezpečím, 49 § 42 e odst. 6) cizineckého zákona – nemůže-li si cizinec, kterému byla podle odstavce 2 poskytnuta lhůta pro rozhodnutí, zda bude spolupracovat s orgánem činným v trestním řízení, žadatel o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území nebo cizinec, kterému bylo toto povolení vydáno, zajistit ubytování, zajistí mu ubytování ministerstvo nebo právnická osoba. (…) Ministerstvo může na základě písemně uzavřené smlouvy přispět právnické osobě na úhradu nákladů spojených s ubytováním cizince.

17

právo na ochranu osobních údajů a dat použitých v trestním řízení. Nově zakotveným právem vyplývajícím ze ZOTČ je také právo na ochranu před druhotnou újmou. Jak zdůrazňuje Kalibová (tamtéž), toto právo je účelem celého zákona a na jeho realizaci by se měly podílet všechny subjekty. Právo na ochranu před druhotnou újmou zahrnuje především právo na zabránění kontaktu oběti s osobou, kterou oběť označila za pachatele, s osobou podezřelou nebo s tou, proti které se řízení vede, právo na šetrné vedení podání vysvětlení a výslechu včetně možnosti vybrat si, zda výslech povede muž či žena, a v případě zvláště zranitelných obětí též na výslech zvláště citlivou formou s ohledem na okolnosti, které je činí zranitelnými, vedený vyškolenými osobami. Novým opatřením je také možnost podat prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život. Poslední skupinou práv je právo na náhradu škody, které vychází z Trestního řádu, a peněžitou pomoc od státu, kterou nyní upravuje ZOTČ. Peněžitá pomoc Právo na poskytnutí odborné pomoci • odborná pomoc • bezplatná odborná pomoc • právní pomoc a poskytování právních informací

Právo na informace • přístup k informacím • informace poskytované oběti Policií České republiky, policejním orgánem a státním zástupcem • informace poskytované oběti subjektem zapsaným v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů • informace poskytované oběti jinými orgány veřejné moci a zdravotnickým zařízením • další informace poskytované oběti (např. info o trestním řízení, propuštění pachatele) • informování oběti, která neovládá český jazyk • forma a způsob poskytnutí informací – srozumitelně s ohledem na její věk, stav etc.

Právo na ochranu před hrozícím nebezpečím (krátkodobá ochrana, vykázání, předběžné opatření v případě ohrožení, zvláštní ochrana svědka, utajení totožnosti a další) Právo na ochranu soukromí • zveřejňování informací o totožnosti oběti • poskytování osobních údajů oběti

Právo na ochranu před druhotnou újmou • zabránění kontaktu oběti s osobou, kterou označila za pachatele, s osobou podezřelou nebo s osobou, proti níž se trestní řízení vede • podání vysvětlení a výslech oběti (citlivý výslech) • podání vysvětlení a výslech osobou stejného nebo opačného pohlaví • podání vysvětlení a výslech zvlášť zranitelných obětí • právo na doprovod důvěrníkem Prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život

Okruh oprávněných osob na peněžitou pomoc od státu je však omezen na občany ČR a EU, cizince pobývající v ČR registrovaně alespoň 90 dnů a žadatele o azyl, držitele Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

mezinárodní nebo doplňkové ochrany, pokud se stali obětí trestného činu na území ČR. Peněžitá pomoc se poskytuje jednorázově k překlenutí zhoršené životní situace ve výši odstupňované dle závažnosti, a to buď paušálně, nebo dle prokázaných výdajů spojených se ztrátou na výdělku a léčením. Tuto pomoc poskytuje MS. Další práva vyplývající ze ZOTČ se vztahují i na všechny oběti. Další možnosti nabízí obchodovaným osobám také Trestní řád (např. možnost utajit totožnost svědka, připojit se s nárokem na náhradu škody do trestního řízení, využít služeb zmocněnce – pro více informací také analytické práce (Šachová, a další, 2009; Kalibová, a další, 2014). Obchodované osoby mohou také, za zákonem stanovených podmínek, využít dávek ze systémů státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a systému zaměstnanosti a dalších.

Část c) Shrnutí

Služby a práva, která by měla být dostupná pro oběti obchodování s lidmi/obchodované osoby jsou institucionálně zakotveny v několika institutech, které upravuje široké spektrum legislativy a implementuje několik nezávislých aktérů. Nejen s ohledem na to, že každý z institutů má jinak vymezený okruh osob, které jsou oprávněné služby čerpat/na práva dosáhnout, je situace jednotlivých obchodovaných osob z hlediska jejich možností pro člověka, jenž se nespecializuje na tuto oblast, poněkud nepřehledná. Možnosti podpory dostupné pro obchodované osoby dle jejich pobytového statutu jsou shrnuty v následující tabulce. Tabulka se soustředí zejména na formální dostupnost. Kde bylo možné, jsou poznamenány zkušenosti z praxe, které byly popsány v rámci FG či při doplňkových rozhovorech. Tabulka ukazuje, na které služby/práva mají obchodované osoby nárok (je zakotveno zákonem – zejm. ZSS, ZOTČ, zákon o pobytu cizinců), či které jsou jim dostupné na základě nějaké podmínky (zejm. pokud spolupracují s policií a byly přijaty do Programu, byly přijaty do k poskytování služeb specializované organizace apod.). V jednotlivých polích je pak patrné, kde se instituty překrývají, ať již z hlediska funkčního (nabízejí stejnou službu), nebo z hlediska financování. V této souvislosti je však nutné poznamenat, že možnost dofinancování či kofinancování některých služeb (např. právních je v praxi často jedinou cestou, jak takovou službu zajistit). S ohledem na stávající praxi bylo také samostatně naznačeno, jaká práva vyplývají ze ZSS a jaké jsou možnosti obchodovaných osob v jedné z pomáhajících organizací (pod označením dotace SS). Je však nutné si uvědomit, že na tyto služby resp. konkrétní požitky není v praxi právo; v případě krácení dotací či změně praxe organizace by obchodované osoby o přístup k těmto službám přišly. Nejedná se tedy o systémové řešení situace. Z tabulky je také patrné, kde se potřebné podpory na systémové rovině nedostává – ať již z hlediska institucionálního, či finančního.

18

Typ pobytu OO Potřeba OO

ČR

EU

DPO1

Ubytování

ZSS (7 dní zdarma) Dotace SS – v případě konkrétní NNO Program – pokud NNO mají naplněnou kapacitu



ZSS (7 dní) Dotace SS

ZSS (7dní) Dotace SS


ZSS Program

ZSS Program

Fin. pomoc/dávky5 Strava Ošacení Soc. poradenství (ZOP, OSP) Pracovní poradenství, rekvalifikace Právní poradenství, právní asistence, právní informace

Právní zastupování, trestní právo Právní zastupování jiné oblasti práva Psycholog. pomoc

Ano, v praxi občas překážky6

Dotace SS, z vlastních zdrojů NNO, Program ZSS Program

ZSS, UP Rekval. kurz – Program ZOTČ15, pouze právní informace, jinak v praxi nevyužíváno16 Program Dotace SS Program Dotace SS TŘ17

V praxi téměř nedostupné20

Některé dávky hmotné nouze7 při splnění dalších podmínek

Dotace SS, z vlastních zdrojů NNO, Program ZSS Rekval. kurz – Program ZOTČ15, pouze právní informace, jinak v praxi nevyužíváno16 Program Dotace SS Program Dotace SS TŘ17

V praxi téměř nedostupné

cizinecký zákon8

Dotace SS, z vlastních zdrojů NNO, Program ZSS Rekval. kurz – Program ZOTČ15, pouze právní informace, jinak v praxi nevyužíváno16 Program Dotace SS Program Dotace SS TŘ17


Dotace, veřejné zdravotní pojištění, v praxi obtížně použitelné Program27

Dotace Program27

Dotace SS, veřejné zdravotní pojištění, v praxi nepoužitelné Program27 Veřejné zdravotní pojištění Program26

Léky

Program

Veřejné zdravotní pojištění (v praxi problematické )21 Program 26 Program

Tlumočení

Program Dotace SS

Program Dotace SS

Program

Program Dotace SS

Program Dotace SS Program Dotace SS

Zdravotní péče

Telefon/jízdenky, kolky22 Peněžitá pomoc obětem (dle ZOTČ) Legalizace pobytu

Dobrovolný návrat

Veřejné zdravotní pojištění Program26 Program Dotace SS ZOTČ23, 24 V praxi není využíváno, nedostupné Není relevantní Program

ZOTČ25 V praxi není využíváno, nedostupné Není relevantní Program

×

Možnost požádat viz 42e CiZ Program

Tabulka č. 2. institucionální a finanční pokrytí potřeb obchodovaných osob (zdroj: autorský tým) Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

19

Typ pobytu OO Potřeba OO

Strpění2

Výjezdní příkaz

Neregulérní postavení/bez platných dok.3

Ubytování



ZSS4 Dotace SS, v případě4

MOP, při splnění dalších podm. Nejsou info o praxi

V odůvodněných případech MOP10, několikrát využito v praxi



ZSS (7dní) Dotace SS, v případě4

ZSS Program

ZSS Program

ZSS11, 12

ZOTČ15, pouze právní informace, jinak v praxi nevyužíváno16 Program Dotace SS

ZOTČ15, pouze právní informace, jinak v praxi nevyužíváno16 Dotace SS pouze v případě4

Fin. pomoc/dávky5 Strava Ošacení Soc. poradenství (ZOP, OSP) Pracovní poradenství, rekvalifikace

MOP při splnění dalších podm.,nejsou info o praxi.9

Dotace SS, z vlastních zdrojů NNO, Program

Z vlastních zdrojů NNO

jako součást odb. soc. por. ZSS ×

jako součást odb. soc. por. ZSS13, 14 ×

Program19 Dotace SS TŘ17

×


V praxi nedostupné

Dotace SS, veřejné zdravotní pojištění, v praxi nepoužitelné Program27

Dotace SS Program27

Dotace SS pouze v případě4 (nebylo použito v praxi)

Program

×

Léky

Veřejné zdravotní pojištění Program26

Program

Program Dotace SS

Program Dotace SS

×

Tlumočení

Program Dotace SS

Program

Program Dotace SS

× Dotace SS pouze v případě4

postup dle Metodického návodu k Programu CiZ


Právní poradenství, právní asistence, právní informace Právní zastupování, trestní právo Právní zastupování, jiné oblasti práva Psycholog. pomoc Zdravotní péče Telefon/jízdenky, kolky22

ZSS Rekval. kurz – Program

Dotace SS, z vlastních zdrojů NNO, Program

ZOTČ15, pouze právní informace, jinak v praxi nevyužíváno16 Program Dotace SS Program18 Dotace SS TŘ17


Peněžitá pomoc obětem (dle ZOTČ)

×

Dobrovolný návrat

Program

Legalizace pobytu



×

Program

Dotace SS pouze v případě4 (nebylo použito v praxi)

×

Program

20

1 S lužby a práva v této kategorii jsou podmíněny udělením DPO (viz kapitola DPO). 2 Služby a práva v této kategorii jsou podmíněny udělením víza (viz kapitola Program) 3 Např. osoba, která nebyla státní institucí identifikována jako obchodovaná. 4 Pouze pro oběti OSL a zavlečení (viz §4 odst. 3) ZSS) 5 Rámcově zkoumány jen dávky zajištující základní potřeby (hmotná nouze, dávky v souvislosti s DPO; s ohledem na komplexnost problematiky by byla potřebná samostatná analýza). 6 Někdy nemožné použít např. z bezpečnostních důvodů. 7 Nárok na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení mají také občané Evropské unie krytí přímo použitelným předpisem EU – Nařízením EP a Rady (ES) 492/2011, popř. po třech měsících pobytu na území ČR. Nárok na mimořádnou okamžitou pomoc je širší. Nárok na MOP mohou mít rovněž osoby legálně pobývající na území České republiky na základě zákona o pobytu cizinců. (Zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc/hn/ obcane/obecne). 8 § 48a (1) Ministerstvo na žádost cizince podanou ve lhůtě podle § 42e odst. 2, cizince, který podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území, a cizince, kterému bylo toto povolení vydáno, rozhodne o poskytnutí finančního příspěvku až do výše a) 1,6násobku částky životního minima žadatele stanovené zvláštním právním předpisem, je-li posuzován bez společně posuzovaných osob [§ 42c odst. 3 písm. c)] (vyšší příspěvek v případech, o kterých dále hovoří citované ustanovení). 9 Okruh oprávněných osob pro mimořádnou okamžitou pomoc je širší. Nárok na MPO mohou mít rovněž osoby legálně pobývající na území České republiky na základě zákona o pobytu cizinců. V odůvodněných případech – je-li osoba vážně ohrožena na zdraví – může jí být mimořádná okamžitá pomoc poskytnuta, i když pobývá na území České republiky v rozporu se zákonem o pobytu cizinců. (zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/obecne). 10 Nárok na mimořádnou okamžitou pomoc mohou mít rovněž osoby legálně pobývající na území České republiky na základě zákona o pobytu cizinců. V odůvodněných případech – je-li osoba vážně ohrožena na zdraví – může jí být mimořádná okamžitá pomoc poskytnuta, i když pobývá na území České republiky v rozporu se zákonem o pobytu cizinců (zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/obecne). 11 Pouze pro oběti OSL a zavlečení (viz §4 odst. 3) ZSS). 12 Může být poskytováno anonymně, nemusí být tedy zřejmé, že se jedná o osobu v neregulérním postavení. 13 Pouze pro oběti OSL a zavlečení (viz §4 odst. 3) ZSS). 14 Může být poskytováno anonymně, nemusí být tedy zřejmé, že se jedná o osobu v neregulérním postavení. 15 Bezplatně pouze zvláště zranitelným obětem (srov. Analýza zákona o obětech TČ (2015)). 16 Viz studie, a Analýza zákona o obětech TČ (2015), (zpravidla pouze první hodina zdarma, pouze pro vymezený okruh osob). 17 V praxi nevyužíváno – problém prokazování nemajetnosti, potřeba zaškolených advokátů (srov. také Kutálková a další, 2013). 18 Po vstupu do Programu (zdroj rozhovor s referentkou zodpovědnou za implementaci Programu, dne 25. 9. 2015). 19 Po vstupu do Programu. 20 Problémy spojené s právním zastupováním v soukromoprávní oblasti např. s ohledem na přístup k „odškodnění“ jsou popsány např. v publikaci Šachová, a další, 2009, s. 83 a násl.


21 V praxi se ukazuje, že např. někteří občané Rumunska nemají pojištění, protože není v zemi původu povinné, pojištění kryje jen nezbytně nutné náklady do návratu apod. (zdroj: doplňkové rozhovory). 22 Úhrada kolků je vyloučena z dotací. 23 § 26 Předpoklady poskytnutí peněžité pomoci. (1) Peněžitá pomoc se poskytne, jestliže pachatel trestného činu, kterým byla způsobena škoda na zdraví nebo nemajetková újma, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost. (2) Nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena smrt, škoda na zdraví nebo nemajetková újma, peněžitá pomoc se poskytne také tehdy, jestliže a) byla věc odložena z důvodu podle § 159a odst. 2 až 4 Trestního řádu nebo protože se pachatele nepodařilo zjistit nebo je trestně neodpovědný pro nepříčetnost, b) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu podle § 172 odst. 1 písm. d) nebo e) nebo podle § 172 odst. 2 Trestního řádu, nebo c) rozhodnutí podle odstavce 1 dosud nebylo vyhlášeno nebo nenabylo právní moci. 24 § 24 Okruh oprávněných žadatelů (1) Právo na peněžitou pomoc má a) oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví, b) oběť, které byla v důsledku trestného činu způsobena těžká újma na zdraví, c) osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dítě, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 Trestního zákoníku), kterým vznikla nemajetková újma. 25 § 232) Peněžitá pomoc se poskytuje oběti, která a) je státním občanem České republiky, pokud má na území České republiky místo trvalého pobytu, pokud se na území České republiky obvykle zdržuje nebo pokud se na území České republiky stala obětí trestného činu, b) je cizincem, pokud má trvalý pobyt nebo oprávněně pobývá na území jiného členského státu Evropské unie a stala se obětí trestného činu na území České republiky, c) je cizincem, pokud na území České republiky v souladu s jinými právními předpisy pobývá nepřetržitě po dobu delší než 90 dnů a stala se obětí trestného činu na území České republiky, nebo d) je cizincem, který se stal obětí trestného činu na území České republiky a který požádal o mezinárodní ochranu, kterému byl udělen azyl nebo kterému byla udělena doplňková ochrana na území České republiky. (3) Obětem, kterými jsou cizí státní příslušníci neuvedení v odstavci 2, se peněžitá pomoc poskytuje pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. 26 v případě, že není úkon kryt zdravotním pojištěním (např. zubní ošetření), do stanoveného limitu 27 z titulu na zdravotní péči, pouze do stanoveného limitu

21

Za fungující a v praxi, i když nikoli nárokové, lze považovat dlouhodobé ubytovací služby, které na potřeby obchodovaných osob specializované organizace poskytují zdarma. Podobně je plošně zajištěn v praxi přístup k úhradě stravy, byť se jedná o prostředky, které dle empirické analýzy nepokrývají kompletně základní potřeby klientek a klientů v systému. Jako plošně dostupné se ukázalo také základní ošacení, jež však také souvisí s aktuální výší dotace, resp. zdroji konkrétní organizace. Dostupné všem skupinám je také v praxi základní poradenství, eventuálně odborné sociální poradenství a pracovní poradenství. Na rekvalifikační kurzy však dosáhnou jen ty osoby, které byly přijaty do Programu, či lidé, kteří na kurzy mají nárok ze systému opatření aktivní politiky zaměstnanosti. V praxi obtížnější je přístup k právní pomoci a právnímu zastupování. Relativně nový institut ZOTČ je zatím uplatňován pouze v oblasti poskytování právních informací ze strany NNO, další právní služby se v praxi v podstatě nedají využít50. Právní zastupování zmocněncem v trestním řízení je dostupné osobám, které jsou v Programu, a v nezbytně nutné míře také klientele specializované organizace, jež hradí tyto služby z dotace SS. V praxi však nejsou informace o tom, že by bylo právní zastupování dostupné prakticky obchodovaným osobám, které mají neregulérní status. Jako v podstatě v praxi nedostupné bylo ohodnoceno právní zastupování v jiných oblastech práva, kde by mohly obchodované osoby usilovat o narovnání svých nároků a práv. Jako v praxi zatím nedostupná se ukazuje také sféra peněžité pomoci pro oběti trestných činů v případě obchodování s lidmi51. 50 viz také Analýza zákona o obětech trestné činnosti (2015)) 51 tamtéž


Jako téměř nedostupné byly hodnoceny také léky, které vyžadují spoluúčast pacienta (je možné je hradit pouze u klientely, která byla přijata do Programu). Problémy v praxi činí rovněž přístup ke zdravotní péči, a to u osob ze zemí EU, osob, které zde pobývají na výjezdní příkaz a osob s neregulérním pobytem. Naopak relativně dostupné, nicméně nenárokové, jsou služby/požitky typu úhrada základního používání telefonu, kolků či jízdenek či služeb tlumočení. Ty je možné v současné době uhradit jak z dotací SS, tak i ze zdrojů, které poskytuje MVČR na úhradu služeb souvisejících s Programem. Možnost legalizovat pobyt v případě neregulérního postavení je svázána se spoluprací s orgány činnými v trestním řízení a jejich souhlasným stanoviskem, a to jak pro osoby, které jsou v Programu, tak i pro další svědky poškozené (v praxi je však s uplatňováním těchto práv málo zkušeností). Jak vyplývá z nastíněného shrnutí, největší problém v praxi činí přístup k úhradě zdravotní péče, resp. účasti v systému zdravotního pojištění osob z EU a lidí z tzv. třetích zemí, kterým nebylo přiznáno DPO či vízum za účelem strpění, a úhradě léků (problém je plošný, úhrada možná jen z Programu). Druhou oblastí, kde služby nejsou prakticky dostupné, je přístup k právnímu zastupování mimo oblast trestního práva a systémově také v oblasti trestní52. Nejmenší rozsah dostupné pomoci je k dispozici skupině osob, které v ČR pobývají v neregulérním postavení, jež však může být důsledkem i příčinou OSL, a činí tak tuto skupinu extrémně zranitelnou vůči další viktimizaci. 52 V iz empirická část analýzy, (Šachová, a další, 2009; Kutálková, a další, 2013)

22

4. Empirická část výzkumu 4.1. Metody výzkumu, tvorba a analýza dat Nosný koncept a harmonogram analýzy byly navrženy s cílem zajistit maximální orientaci na potřeby obchodovaných osob a zároveň umožnění jejich reálného a bezpečného zapojení do formulace problémů a tvorby návrhů doporučení a pozměňovacích politik. Koncept realizace zpracovávané analýzy tak reaguje na objednávku zadavatele, kterou je východisko zahrnutí „cílové skupiny“, a současně respektuje nejmodernější trendy v analýze a tvorbě veřejných politik v rámci demokratického procesu, kdy by lidé, kterých se navrhované změny týkají, měli mít možnost se k těmto návrhům vyjadřovat bezpečně a inkluzivně. Lidé s prožitou zkušeností obchodování byli tudíž zapojeni do procesu v roli konzultantů, kdy výzkumný proces a průběžné výstupy s nimi byly kontinuálně diskutovány za účelem zjištění jejich postojů v průběhu celého výzkumného projektu. Participativní metoda byla stejně tak aplikována na všechny ostatní zúčastněné aktéry v procesu intervence v oblasti OSL. Do výzkumného projektu přijali pozvání pracovníci a pracovnice neziskových organizací, kteří a které poskytují specializované služby, dále pracovníci a pracovnice státních institucí a policie, nejvyšší management poskytovatelů služeb OO, a v neposlední řadě také lidé s prožitou zkušeností obchodování – bývalí i současní klienti a klientky organizací, které poskytují sociální služby OO. Primární sběr dat zahrnoval sérii skupinových setkání – focus group, které byly zaměřeny na uchopení aktuálních problémů v rámci systému interdisciplinární spolupráce při podpoře a ochraně obětí, tak jak jsou pociťovány zúčastněnými skupinami. Účastníci a účastnice byli vybízeni identifikovat problémové okruhy interdisciplinární práce, ale také její silné stránky, a v neposlední řadě k formulaci návrhů řešení konsenzuálně pociťovaných problémů. Počet účastníků a účastnic jednotlivých focus groups nepřesáhl počet 12, což umožnilo problematiku zkoumat kvalitativně a do hloubky. V rámci projektu byly realizovány celkem čtyři FG s klíčovými aktéry a dvě závěrečná setkání určená k prezentaci předběžných závěrů z těchto fokusních skupin, a to zejména za účelem ověření správné interpretace získaných dat a k poskytnutí možnosti společného brainstormingu nad řešeními nalezených problémových okruhů. V průběhu FG a brainstormingu byly pořizovány co možná doslovné zápisy výroků zúčastněných aktérů a aktérek. Výroky, které jsou citovány v textu, jsou tedy rekonstruovanými vyjádřeními aktérů postihujícími problém, nikoli stoprocentně přesnou citací výroku. Aktéři participující ve výzkumném projektu byli rozděleni do následných skupin: 1. pracovníci a pracovnice v přímé práci s OO – predominantně sociální pracovníci a pracovnice, kteří poskytují sociální služby 2. experti a expertky v oblasti OSL – zaměstnanci a zaměstnankyně ministerstev, policejních orgánů, státních institucí a management NNO poskytujících služby OO Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

3. lidé s prožitou zkušeností obchodování – bývalí a současní klienti a klientky sociálních služeb a dalších systémů pomoci OO

Analýza dat vycházela z metod tematické analýzy. Tematická analýza se zaměřuje na zkoumání prominentních nebo re-okurentních témat v rámci kvalitativní studie, v našem případě „problémových okruhů a nabízených řešení”. Identifikovaný problém je považován za téma, pokud vykáže následné charakteristiky: téma je sdíleno napříč skupinami, téma se opakuje v rámci jedné skupiny, téma svojí existencí umocňuje jiná identifikovaná témata, téma je klíčové ve vztahu k výzkumné otázce, anebo téma blokuje řešení jiných témat, tedy se stává tématem prolínajícím se s jinými dominantními tématy a hraje roli při jejich řešení (Braun a Clarke: 2006). Při jejím využití jsme se zaměřili také na to, aby nám metoda umožnila nahlédnout protínání, křížení a vrstvení nalezených témat napříč participujícími skupinami, které reprezentují rozdílné skupiny s různým sociálním statutem a mírou moci. Limitace studie: Ve vztahu k metodologii je nicméně závěrem důležité zmínit, že projekt byl realizován na území hlavního města Prahy a za účasti aktérů působících predominantně na území města Prahy a západočeského kraje. Tito aktéři již v minulosti vzájemně spolupracovali a budovali pozitivní vztahy a funkční pracovní sítě, což, jak výstupy studie napoví, představuje klíčový předpoklad pro efektivní interdisciplinární práci. Motivace těchto aktérů participovat ve výzkumném projektu tak sama o sobě poukazuje na jejich připravenost prohlubovat a zlepšovat interdisciplinární spolupráci. Pro posouzení efektivnosti mezioborové spolupráce na rozsáhlejším území či celonárodně by bylo žádoucí zapojit aktéry z oblastí a lokalit, kde kvalitní profesionální vztahy dosud navázány nebyly. Osobní profesionální kontakt s mezioborovými spolupracovníky se totiž ukázal klíčovým faktorem úspěšné práce v oblasti ochrany a prevence obchodovaní s lidmi.

Box č. 1 Fokusní skupina

Fokusní skupina (taktéž ohnisková skupina) je kvalitativním výzkumným nástrojem pro získávání informací ke zvolenému tématu od osob, které sdílí určitou zkušenost, charakteristiku či zájem. Jedná se o moderovanou diskusi s cílem obsáhnout konsensuální i opozitní názory a postoje jednotlivých účastníků a účastnic, ale i skupiny jako celku. Dynamika fokusní skupiny umožňuje sdílení a diskusi mezi účastníky a účastnicemi, během nichž může docházet k posunu pohledu na zkoumaný fenomén, a ke generaci nových nápadů. Z hlediska participativního výzkumu představuje fokusní skupina důležitý nástroj zmocnění a empowermentu, kdy dochází k vzájemné podpoře, spolupráci a posílení marginalizovaných skupin, a potažmo zesílení hlasu zejména u jedinců, kteří by v individuálním rozhovoru takovou podporu nenalézali (Morgan: 1998). 23

4.1.1. Průběh empirického šetření Fokusní skupiny byly vedeny tak, aby účastníci a účastnice nejprve vyjádřili, co rozumějí pojmem interdisciplinární práce, jaké musejí nastat podmínky, aby ji mohli hodnotit kladně, a kde naopak vnímají prostor pro zlepšení. Tato úvodní struktura byla použita se všemi participujícími skupinami, působila spíše jako prostor k otevření řízené diskuse, která dále směřovala ke zkoumání postojů ke kvalitě a charakteristikám spolupráce s konkrétními aktéry, jako například policií, OPK, OAMP a různými poskytovateli služeb. Dále se diskuse zaměřovala na interdisciplinární procesy, které jsou rámovány například zákonem o sociálních službách, nově také zákonem o obětech trestných činů a povinností aktérů z nich vyplývajících. Rovněž byly reflektovány otázky moci a bezmoci jednotlivých aktérů v procesu, a v diskusích byl také umožněn prostor k vyjád ření absentujících kvalit – například specifických služeb, postupů, standardizací práce a informovanosti. Struktura a scénáře fokusních skupin byly konzultovány, revidovány a upravovány jak se zadavatelem výzkumu, tak průběžně v rámci diskuse výzkumného týmu. Postupný průnik jak do hloubky, tak šíře problematiky umožňoval opakovanou revizi a konzultaci zjištění i postupů šetření s participujícími skupinami, zejména pak se skupinou 3 – osobami s prožitou zkušeností obchodování. Průběh všech fokusních skupin byl zapisován a zápisy se staly podkladem pro další směřování následných skupinových šetření, stejně jako klíčovým dokumentem pro tvorbu této závěrečné zprávy. Fokusní skupiny cílily na čtyři základní oblasti: • oblast porozumění interdisciplinaritě samotné – její kvalitě, limitaci bariér a přenosu informací • oblast spolupráce s konkrétními aktéry v oblasti OSL • oblast cílů různých aktérů – kde se potkávají, kde naopak míjejí • oblast existujících a absentujících politik, služeb a nástrojů intervence

S ohledem na stanovená východiska studie šetření proběhlo v následovném pořadí za užití následných nástrojů a metod: • Fokusní skupina s pracovníky a pracovnicemi sociálních služeb v přímé práci s OO, jejímž cílem bylo zjištění zkušeností a úvodní formulace problémů, které se týkají interdisciplinární spolupráce a praxe. • Dvě fokusní skupiny klientů a klientek sociálních služeb – osobami se zažitou zkušeností obchodování, jejichž cílem bylo komentovat a konzultovat problémy, které byly identifikovány optikou pracovníků a pracovnic sociálních služeb. Klienti a klientky byli současně vyzváni formulovat vlastní pohled na problémy, které souvisejí s interdisciplinární spoluprací. • Fokusní skupina s klíčovými expertními aktéry ze státních institucí, policie a s nejvyšším managementem specializovaných nevládních organizací, kteří reprezentují tvůrce a implementátory politik v oblasti OSL. Cílem tohoto setkání byla identifikace problémových okruhů v oblasti interdisciplinární práce, zjištění různých perspektiv a pohledů na požadavky funkční interdisciplinární práce, případně dalších významných problémů, které je třeba řešit v dané oblasti. Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

• Dvě fokusní skupiny s klienty a klientkami sociálních služeb – osobami s žitou zkušeností OSL. Cílem bylo získat pohled obchodovaných osob na závěry z diskuse s expertními aktéry, a poskytnout tak prostor ke sdílení kontrastních či konsensuálních pohledů na postoje expertní skupiny, a podílet se tak na tvorbě závěrečných formulací problému.

Předběžná analýza zaměřená na identifikaci problémových míst • Závěrečné setkání pracovníků a pracovnic v přímé práci, expertů a expertek ze státních institucí, policie a nejvyššího managementu specializovaných NNO. Společné setkání těchto aktérů bylo vedeno formou prezentace dosavadních zjištění a facilitace diskuse a brainstormingu s cílem podnítit tvůrčí myšlenky a nová řešení týkající se interdisciplinární spolupráce v problematice OSL. Toto setkání již nebylo analytické, ale naopak zaměřené na plánování. Jeho cílem bylo v bezpečném prostředí a pod vedením moderátora společným úsilím navrhovat pozitivní změny v interdisciplinární práci aktérů a formulovat podněty k plánu řešení identifikovaných problémů, které mohou být např. zařazeny do koncipované národní strategie. • Závěrečné setkání osob se zkušeností obchodování, během něhož byla účastníkům prezentována zjištění a předběžné výstupy z proběhlých šetření. Tímto setkáním dostaly osoby se zkušeností obchodování příležitost diskutovat a připomínkovat identifikované nálezy předešlých šetření, doplnit vlastní návrhy řešení a změn v systému interdisciplinární práce v problematice OSL. Tato skupina byla vedena formou řízené diskuse a brainstormingu. Skupina také uchopila příležitost svoji účast ve studii reflektovat, shrnout a bezpečně uzavřít.

Box č. 2 Dělení klientské skupiny v průběhu studie Z hlediska výzkumné etiky a zajištění maximálního bezpečí obchodovaných osob klientská skupina byla v průběhu projektu dělena do dvou podskupin v závislosti na formě prožitého obchodování a podle specifických potřeb jejích účastníků a účastnic, a to následovně:

Průběh první klientské FG: • Z hlediska zajištění maximálního bezpečí byla první FG rozdělena na základě genderu. Ženská skupina byla ustavena s ohledem na specifické potřeby žen, z nichž některé podstoupily zkušenost se sexuálním vykořisťováním, pracovním vykořisťováním a jejich kombinací. Výzkumný tým zvolil ustavení této skupiny s ohledem na zajištění bezpečného sdílení v čistě ženském prostředí. • Druhá podskupina v první FG byla ustavena na základě zkušeností a specifických potřeb jejích členů. Jednalo se o genderově variabliní skupinu s převažující zkušeností pracovního vykořisťování. Tyto zkušenosti jejích členů byly nicméně značně rozdílné (více dále v textu). Skupina byla tlumočena do rumunštiny. 24

Průběh druhé klientské FG: • V druhé fázi byli účastnící a účastnice rozděleni již pouze podle specifických potřeb, genderové hledisko v této fázi již roli nehrálo. Výzkumný tým zvolil ustanovit podskupinu rumunských pracovníků z důvodu potřeb značně rozdílných od ostatních participantů. Skupině rumunských pracovníků bylo v průběhu šetření zajištěno tlumočení, s ohledem na zahrnutí jejich unikátních pohledů vycházejících z jejich specifických potřeb a zkušeností. Tyto potřeby budou popsány dále v textu. Druhá podskupina představovala všechny zbývající osoby.

Průběh závěrečného klientského setkání: • Závěrečné setkání bylo otevřeno všem participujícím obchodovaným osobám bez rozdílu. Toto setkání bylo původně zamýšleno tak, že klienti a klientky budou mít možnost účasti při závěrečném setkání pro expertní aktéry a sociální pracovníky a pracovnice. Lidé, kteří se účastnili klientské skupiny, však toto setkání s odborníky z různých důvodů odmítli a dali přednost možnosti komentovat výsledek na samostatném setkání.

Schéma č. 1. Grafické znázornění průběhu šetření a analýzy

Otázky interdisciplinární práce v oblasti OSL Průběh šetření

Hlas pracovníků v přímé práci s OO Reakce a hlas obchodovaných osob Hlas expertů a expertek v oblasti OSL Reakce a hlas obchodovaných osob Společné hlasy expertů a pracovníků v přímé práci Reakce a hlas obchodovaných osob

Průběh analýzy

Identifikace problemtických okruhů z pohledu různých skupin Identifikace různých i konsenzuálních řešení Syntéza probémů a řešení

Výstupy Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

25

Box č. 3 Reflexe procesu zapojení klientské skupiny Na základě zkušeností z oblasti sociální práce vzal výzkumný tým v potaz nebezpečí stigmatizace, re-traumatizace a dalších negativních dopadů, které mohly plynout z účasti ve výzkumu pro zúčastněné obchodované osoby. Diskuse ve FG byla proto vedena tak, aby přítomní účastníci a účastnice mohli využít možnost k tématům se nevyjadřovat, na otázky neodpovídat, anebo svoji účast ve skupině bez udání důvodu kdykoli ukončit. Přítomnost bez nutnosti diskuse, anonymita a mlčenlivost týmu byly taktéž zakotveny v písemném informovaném souhlasu. Někteří účastníci a účastnice tuto možnost nediskutovat v průběhu fokusních skupin využili. Proces tak usiloval o naplnění principů „do not harm“, inkluze, nezatížené participace a obecně citlivého přístupu k marginalizovaným lidem (Hugman a další 2011). Přítomnost osob, které se rozhodly v průběhu šetření mlčet, dozajista přináší zajímavou vypovídací hodnotu a nabízí další prostor k zamyšlení. Protože však interakce a chování participantů nepodléhalo zkoumání, analýza tohoto jevu ve výstupech zahrnuta nebude. Z hlediska spolupráce s obchodovanými osobami je taktéž nutno zdůraznit, že výzkumný tým si je vědom, že se mu dostalo příležitosti spolupracovat pouze s osobami, které byly vybrány zvolenými organizacemi a které byly oficiálně identifikovány jako obchodované, a to na základě názorů odborníků. Přestože výpovědi těchto osob odhalují mnohé o jejich zkušenostech před a během obchodování, stejně tak jako o asistenci, které se jim dostalo, a potažmo interdisciplinárních procesech v rámci využívání těchto služeb, jejich účast v projektu může poskytnout pouze částečný obraz interdisciplinární práce v oblasti OSL z pohledu OO. Absentující osoby, které nebyly identifikovány jako obchodované nebo z nějakého důvodu participaci odmítly, o možnosti participace nevěděly nebo se jim nedostalo asistence v rámci pomoci OSL, mohly představovat právě ty osoby, které mohly narazit na nefunkčnost některého z článků interdisciplinárního procesu. Bylo by tudíž chybné implicitně předpokládat, že informace poskytnuté lidmi identifikovanými jako OO a lidmi participujícími v této studii představují zkušenost obchodovaných osob jako celku.

4.1.2. Přehled a charakteristika skupin participujících v šetření Ve výzkumné studii participovalo celkem 39 osob ve třech skupinách. Výběr participujících aktérů do výzkumného procesu proběhl oslovením klíčových organizací poskytujících služby v oblasti OSL. Pozvání přijaly poskytovatelé služeb obchodovaným osobám: organizace Charita, Diakonie a La Strada, které poté ze svých řad doporučily pracovníky v přímé práci s OO. Osoby s prožitou zkušeností obchodování, bývalí klienti a klientky, byli osloveni pracovníky uvnitř zmíněných organizací. Jejich participace byla odměněna honorářem Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

za účast ve fokusní skupině.53 Fokusní skupiny se účastnili také a experti a expertky z relevantních institucí54, které působí v oblasti tvorby a implementace politiky boje proti OSL, podpory obětí trestných činů, potírání pracovního vykořisťování apod. (viz kapitola 4.1.2.2.).

4.1.2.1. Pracovníci a pracovnice v přímé práci s klienty a klientkami

Celkem jedenáct osob v přímé práci s OO přijalo pozvání k participaci ve fokusní skupině. Skupina se skládala ze sociálních pracovníků a pracovnic a pracovníků a pracovnic v sociálních službách, kteří a které poskytovali služby osobního i telefonického poradenství, terénní práce, azylového bydlení pro muže a ženy a pomoci obětem domácího násilí. Účastníci a účastnice této skupiny přišli z neziskových organizací La Strada, Arcidiecézní Charita Praha, Diakonie CCE, resp. jejich specificky na podporu obchodovaných a vykořisťovaných osob zaměřených služeb. Většina těchto pracovníků a pracovnic rutinně pracuje v interdisciplinárním kontextu, a to jak ve spolupráci uvnitř své organizace, tak ve spolupráci s externími poskytovateli služeb, a dále se státními institucemi MVČR, s inspektoráty práce, se zdravotnickými zařízeními a s partnerskými organizacemi v regionech. I přestože služby, ve kterých účastníci a účastnice působí, sídlí na území Prahy, služby mají celorepublikovou působnost. Ta se projevuje nejen při práci v terénu, ale i v kontaktu s dalšími aktéry v rámci jednotlivých kauz, které mají institucionální zázemí, případně i bydliště, např. klientky/ klienti, mimo Prahu.

4.1.2.2. Experti a expertky v oblasti problematiky obchodování s lidmi

Z řad expertů a expertek v oblasti OSL přijalo pozvání k participaci ve výzkumném projektu celkem třináct osob. Jednalo se o zaměstnance a zaměstnankyně MV ČR (OBPPK, OAMP) UOOZ a kriminální policie, dále MPSV, MZV, MSP, IP pro Plzeň a Karlovarský kraj, a představitele vyššího a top managementu specializovaných poskytovatelů služeb – organizace La Strada a Diakonie CCE. Spojovacím článkem participantů této skupiny je zejména vysoká odbornost a seniorita jejích členů, stejně tak jako jejich schopnost a možnost hodnotit, utvářet a ovlivňovat politiky v oblasti OSL na legislativní a celonárodní úrovni. Interdisciplinární spolupráce a vzájemné role mezi aktéry, které zmínění participující reprezentují, jsou upravovány jak na legislativní úrovni (ZOTČ, ZSS, cizinecký zákon), tak ve strategických dokumentech Ministerstva vnitra, jako například Národní strategie boje proti obchodování s lidmi v ČR na období 2012 – 2015, případně interními akty řízení. Tito aktéři také představují dominantní přispěvatele v otázkách problematiky 53 V ýzkumný tým si je vědom, že za daných podmínek nemohl

ovlivnit výběr participantů z řad klientů a klientek služeb, nicméně oslovené organizace komunikovaly omezený počet klientely, z nichž byla oslovena většina. Organizace proto navíc oslovily vybrané bývalé klienty a klientky, z nichž některé osoby pozvání přijaly. 54 V ýběr expertů byl navrhnut na základě znalosti systému interdisciplinární spolupráce a konzultován se zadavatelem a partnery projektu.

26

OSL v ČR a svojí expertízou přispívají k implementaci a rozvoji metod, politik, prevence, služeb a řešení OSL na území ČR. Ve skupině 2 participovalo celkem třináct osob.

4.1.2.3. Osoby se zkušeností obchodování s lidmi

Účastníků a účastnic z řad osob, které prožily zkušenost obchodování, bylo celkem 15. V rámci konkrétních FG byli účastníci a účastnice děleni podle bližších charakteristik viz box č.2. Celkem šest žen ve věkovém rozmezí 22 až 43 let, původem ze Slovenska (2 osoby), ČR (2osoby) a Ukrajiny (2 osoby) přijaly pozvání. Tři ženy byly současnými uživatelkami služeb NNO, dvě ženy využívaly služeb NNO v minulosti. Období využívání služeb bylo značně variabilní na škále od dvou do osmi měsíců. Služby, které tyto participantky využily, představovaly zejména služby azylového bydlení, právního a sociálního poradenství, služby zajišťující základní životní potřeby, pomoc s vyřízením dokladů, a v neposlední řadě zdravotní služby zprostředkované NNO. Pokud se jednalo o migrantky z tzv. třetích zemí, pak tyto ženy v rámci pomoci NNO řešily zejména potřeby spojené s legalizací pobytu na území ČR. Všechny ženy shodně uváděly potřeby psychologické a psychiatrické péče. Odborný personál, se kterým se tyto ženy v rámci využívání služeb setkaly, představovali zejména sociální a vedoucí sociální pracovníci a pracovnice v NNO, zástupci policie, zaměstnanci azylových bytů, zdravotníci zařízení poskytující psychiatrickou pomoc, pracovníci krizové intervence, a v některých případech také advokáti. Prožitky obchodování této skupiny byly lokalizovány na území ČR, v Praze a v Severočeském kraji. Skupinu tvořilo taktéž devět mužů ve věkovém rozmezí 37 až 55 let původem z Rumunska (6 osob), Ukrajiny (2 osoby) a ČR (1 osoba). Všichni muži byli současnými uživateli služeb NNO. Období využívání služeb bylo značně variabilní na škále od dvou měsíců až po dobu pěti let. Potřeby těchto mužů se značně odlišovaly na základě individuální situace, formy vykořisťování a místa jejich původu. Občané Rumunska a ČR – členských zemí EU – usilovali zejména o vymožení nevyplacené mzdy, popřípadě odškodnění, nalezení jiného bezpečného zaměstnání anebo návratu do místa původu. Ukrajinští participanti studie, občané z tzv. třetích zemí, pak verbalizovali potřeby spojené s ochranou před násilím, právní a sociální poradenství, služby zajišťující základní životní potřeby a bydlení, pomoc s vyřízením odcizených dokladů, a v neposlední řadě zdravotní služby zprostředkované NNO. Tyto osoby v rámci pomoci NNO řešily zejména přání zůstat v ČR a potřeby spojené s legalizací pobytu na území ČR, dále potřeby psychologické pomoci. Odborný personál, se kterým se muži i ženy v rámci využívání služeb setkali, představovali zejména sociální a vedoucí sociální pracovníci a pracovnice v NNO, zástupci policie, pracovníci a pracovnice azylových zařízení, a v případě českého občana a ukrajinských občanů také advokáti. Prožitky obchodování této skupiny byly lokalizovány na území ČR a v jednom případě na území Velké Británie.

Box č. 4 Diverzita obchodovaných osob

Osoby, které zažily obchodování, představují velmi diverzifikovanou skupinu a jejich zkušenosti, potřeby Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

a přání se mohou značně lišit podle místa původu (EU vs. mimo EU), podle genderu a formy zažitého obchodování (pracovní vykořisťování vs. sexuální vykořisťování), a podle dalších specifik, jako například motivace využívání služeb (vymožení nevyplacené mzdy, návrat do místa původu, bezpečí před násilím, zajištění základních životních potřeb, psychologická a zdravotní pomoc, atd.), důvěry v systém pomoci a schopnost pomoc vyhledat. Tyto variabilní ukazatele vedou k obtížím při zobecňování postojů, přání a potřeb obchodovaných osob, stejně tak jako k problematičnosti aplikace nálezů této studie na všechny obchodované osoby bez rozdílu. Taková praxe by byla chybná a do značné míry potvrzuje nutnost individuálního přístupu k osobám v systému pomoci OO.

4.2. Problémové okruhy interdisciplinární spolupráce v oblasti obchodování s lidmi 4.2.1. První kontakt s policií a vyhledání pomoci 4.2.1.1. Kontakt s policií Účastníci a účastnice klientské skupiny shodně uváděli, že vyhledání pomoci policie bylo nejčastěji jejich prvním pokusem o řešení situace. První kontakt s policií při vyhledání pomoci obchodovanými osobami nicméně představuje závažný problém, který konsensuálně vnímaly všechny skupiny zapojené do projektu. Výpovědím osob, které prožily obchodování, při nahlašování trestního oznámení dominoval negativní zážitek nezájmu anebo neznalosti policie. Muži, kteří se odhodlali poukázat na pracovní vykořisťování jejich zaměstnavatelem v Moravskoslezském kraji, popsali situaci, která paradoxně vedla k jejich ohrožení. Příjezd policie pachatele upozornil na to, že oběti vyhledaly pomoc, což subsekventně vedlo ke zhoršení situace v místě pracoviště a k vyhrožování ze strany pachatele. V tomto případě bylo obětem policií sděleno, že hlídka není cizineckou policií, a proto není v její kompetenci jakkoli jednat. Tito účastníci studie zdůraznili, že v takové situaci by uvítali minimálně poskytnutí kontaktu na cizineckou policii anebo NNO, která by mohla pomoc zprostředkovat. Takové informace však hlídka nebyla schopna poskytnout, a to i přesto, že se muži na jiné formy pomoci policistů ptali. Zkušenosti žen, klientek zapojených do studie, se ve dvou případech podobaly. Účastnice studie doslova uvedla: „...vysmáli se mi a řekli, že mě k sepsání nepotřebují, ať jdu domů“, ptali se mě, proč přicházím v noci. V noci se prý trestní oznámení nepodává“. V jiném případě byla klientka vyzvána policií, aby zvážila svoji výpověď, neboť ji policie vyhodnotila jako lživou. Klientka po této zkušenosti již pomoc policie nevyhledala. Tyto a podobné zkušenosti korelovaly s obecně nízkou důvěrou klientské skupiny v pomoc policie. Žádný účastník nebo účastnice neměli zkušenost s pozitivním průběhem nahlášení trestního oznámení, žádnému z participantů nebyla

27

poskytnuta informace o službách NNO, často byli posíláni a posílány k advokátovi, což podle výpovědí nebylo finančně možné. Výjimkou byla výpověď ženy, která byla v severočeském kraji nucena k pouliční prostituci, a podle jejích slov byla sama vyhledána policií a z místa okamžitě odvezena do azylového bydlení, kde jí byly nabídnuty služby NNO. Zkušenosti s nízkou kvalitou primární pomoci ze strany policie potvrdila také expertní skupina. Účastník šetření poukázal na fakt, že praxe rutinního odmítání obětí obchodování je známa, a potvrdil, že policie je jen zřídka schopna nabídnout informace o službách NNO, které mohou oběti využít. Tato praxe byla popsána jako celoevropský problém v oblasti OSL. Závěrem je nutno zdůraznit, že tato svěděctví reflektovala pouze zkušenosti s policií přední linie, a to při prvním kontaktu. Jiné složky policie, jako například experti na problematiku OSL a jiní specialisté, nebyli ve studii tematizováni, nicméně izolovaná výpověď narátorky indikovala jednoznačně pozitivní zkušenost s policisty specializovanými na problematiku OSL: ...měla jsem zkušenost z ...(místo původu)... chovaj se jak dobytek. Proto jsem se bála obrátit na policii, že mě dají do vězení. My jsme se tu obrátili na policii, dostala jsem vízum, chodila jsem tam s SP, byli moc milí...

4.2.1.2. Vyhledání pomoci NNO Otázky zaměřené na první kontakt s pomáhajícími organizacemi a vstup do služeb poukázaly na značně fragmentované a variabilní zkušenosti osob, které prožily obchodování. V mnoha případech se jednalo o pomoc známých, kamarádů, rodinných příslušníků, anebo o útěk z prostředí obchodování a až následné vyhledání pomoci. Ve většině případů kontakt na NNO zprostředkovaly osoby s podobnou zkušeností anebo rodiny obětí. V případě rumunských pracovníků byla do vyhledání pomoci zapojena rodina v Rumunsku, která poskytla telefonní kontakt na organizaci v ČR, na kterou se skupina poté obrátila. Účastníci a účastnice studie z řad obchodovaných osob upozorňovali na potíže s vyhledáváním informací a míru bezmoci, se kterou se v tíživé situaci potýkali, když nevěděli, kam se obrátit. Tuto dynamiku do značné míry potvrdila také skupina pracovníků v přímé práci s OO, která uvádí, že například z problémových regionů (Ústí nad Labem a severních Čech obecně), kde lze předpokládat vyšší koncentraci obchodovaných osob, nejsou oběti referovány místními organizacemi, přestože jim tato možnost byla v minulosti nabízena. Zkušenost sociálních pracovníků potvrzuje, že většina obětí obchodu s lidmi nalezne pomoc skrze příbuzné, facebook, přátele, anebo výměnou informací v tranzitních uzlech, jako například v prostoru autobusového nádraží Florenc. Sociální pracovníci a pracovnice ovšem také uvedli, že existují výjimky, jako například aktivní vyhledávání obětí obchodování v Plzeňském kraji, kde má pracoviště Diakonie a kde je navázána kvalitní spolupráce s místním IP.

4.2.2. Komunikace mezi aktéry

Oblast komunikace a informační výměny mezi aktéry v interdisciplinárním procesu byla hodnocena jako problematická všemi participujícími skupinami. Účastníci a účastnice shodně uváděli, že při fungování mnoha aktérů (policie, ministerstev, advokátů, médií a neziskových orgaAnalýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

nizací) dochází k matoucím, zdlouhavým a jinak nepřehledným postupům. Jednotliví aktéři i klienti a klientky ztrácejí přehled o případu, což z pohledu sociálních pracovníků neúměrně prodlužuje proces intervence a klientům a klientkám způsobuje emoční tíseň, psychickou nepohodu a obavy. Podle skupiny pracovníků v přímé práci s OO toto představuje problém i z hlediska šetrného zacházení se zdroji. Klienti a klientky popsali tento fenomén jako „informační tmu“, kdy po dlouhá období netušili, v jaké fázi se jejich případ nachází a jaké kroky byly zvoleny či podniknuty, přestože plně spolupracovali s policií i poskytovateli služeb. Tyto jejich zkušenosti do značné míry korelují s pozicí sociálních pracovníků a pracovnic, kteří a které taktéž pociťují jednosměrný informační tok, kdy sociální pracovníci a pracovnice poskytují informace ministerstvu a policii, ale zpětná vazba již není samozřejmostí. Z hlediska kvality komunikace a přenosu informací rezonovala v šetření také klientská zkušenost s multiplicitním převyprávěním traumatizující zkušenosti různým pracovníkům a aktérům v procesu intervence: „Říkala jsem ten příběh už několikrát, a asi zase někam půjdu zase o tom mluvit, to šíleně bolí, a zase to někam poputuje, a někomu to přehodí. Já akorát rozumím, že tomu nerozumím. Mluvilo se mnou tolik lidí, nemůžu si je ani pamatovat. Je záhadné, kam se předávají informace, a jak se předávají. Myslela jsem, že to řeknu jednou, když jsem v Programu, podala jsem trestní oznámení a dali mi papír, ať jdu na jinou policejní stanici. Člověk by řekl, když jsi v nějakém Programu, že to někdo bude řídit, předávat informace, takhle mi to přijde neefektivní“. Na fragmentovaný a komunikačně nepřehledný intervenční postup upozornili kromě klientů a klientek také účastníci expertní skupiny a skupiny pracovníků a pracovnic v přímé práci s klientelou. Podle jejich výroků je proces natolik komplikovaný, že „připomíná puzzle, ve kterém ale nevíme, kdo který článek vkládá“. Vysvětlením takové dynamiky má být podle účastníků a účastnic mimo jiné také institucionální uzavřenost, rozdílné cíle rozdílných aktérů a absence osobní komunikace. Písemná, emailová a telefonická komunikace v intervenčních procesech převládá, zatímco není stanovena odpovědná osoba nebo instituce, která by nad všemi komunikačními toky udržovala přehled. Potřeba osobního kontaktu a case managementu byla v tomto ohledu multiplicitně zmiňována jako možné řešení. Jednou z podmínek pro kvalitní interdisciplinární spolupráci označili účastníci a účastnice tvorbu kvalitních profesionálních osobních vztahů, což se v minulosti často podařilo. Skupina pracovníků v přímé práci s OO hodnotila pozitivně spolupráci s MVČR, zejména s OBPPK a ÚOOZ a partnerskými poskytovateli služeb. Klientská skupina naopak oceňovala role sociálních pracovníků a pracovnic, kdy v mnoha případech popisovala jejich obrovské nasazení, osobní angažovanost a lidský přístup. Všechny skupiny nicméně současně vyjádřily obavu, že i tato kvalitní spolupráce může značně utrpět odchodem konkrétního pracovníka či změnami ve struktuře institucí. Toto potvrzuje, že kvalitní interdisciplinární informační výměna funguje v závislosti na vzájemných vztazích a osobní angažovanosti pracovníků. V oblasti koordinace opatření politiky boje proti OSL existuje formalizovaný komunikační systém, který je pevně daný. Na jeho kostře probíhá také tato spontánní komunikační výměna, která přes své nesporné kvality může být ohrožena výpadkem důležitého funkčního článku spolupracujícího aktéra či konkrétního pracovníka.

28

Závěrem je z hlediska posouzení kvality komunikace mezi aktéry v interdisciplinárním procesu nutno zmínit pohled klientské skupiny, která během šetření tématizovala zajímavý fenomén: pocit informačního zahlcení v kombinaci s pocitem informační tmy a ztráty kontroly nad intervenčním procesem, které budou blíže nahlédnuty v kapitole

4.2.3. Koordinace intervence

Koordinace práce představuje dominantní téma, které rezonovalo napříč skupinami. Také proto, že si účastníci a účastnice uvědomovali problémy v oblasti komunikace a výměny informací, absence koordinace případů byla uváděna jako jeden z důvodů takových problémů. Účastníci a účastnice z expertní skupiny a ze skupiny pracovníků v přímé práci poukazovali na fakt, že různí aktéři mohou mít různé postupy, styl práce, sledují jiné cíle a používají různé indikátory a zcela odlišnou diagnostiku při identifikaci OO. Zde byla patrná vůle a přání přinejmenším sladit cíle a postupy a stanovit roli koordinátora případu. Účastníci si od slazení cílů, standardizace postupů a zlepšení koordinace slibují zrychlení a zrovnoměrnění distribuce informačního toku, zpřehlednění intervence a rolí jednotlivých aktérů a jejich odpovědnosti v procesu. Potřeba koordinace byla pociťována pracovníky v přímé práci s klienty také proto, že podle jejich stanoviska přístup ke službám schvalují mnozí aktéři, což představuje neefektivní praxi a neúměrnou administrativní zátěž. Zde posloužil příklad žádosti o financování, schvalování a zakoupení lístku při návratu oběti do země původu. Tento proces může projít řetězcem až čtyř aktérů. Sociální pracovníci a pracovnice dále přirovnali proces interdisciplinární spolupráce k procesu „vyjednávání“, a to s různými aktéry při různých úkonech. Skupina proto komunikovala potřebu tvorby společných strategií a standardizace postupů, která takovému „vyjednávání“ může zabránit zpřehledněním kompetencí. Problému kvality intervence, která v současné chvíli závisí zejména na osobních kontaktech (a je tudíž křehká k odchodu zaměstnanců z interdisciplinární sítě), by stanovení koordinátora případu zabránilo. V tomto ohledu účastníci a účastnice studie navrhovali používání technik case managementu a posílení role sociálních pracovníků a pracovnic v ochraně OSL. Skupina konkrétně vizualizovala kulaté stoly se všemi participujícími aktéry, kde by mohlo docházet ke slaďování cílů, standardizaci postupů, prohloubení spolupráce na základě osobních setkání a udržování přehledu o případu, jeho pokrocích, přáních klientů a úkonech, které povedou k úspěšnému řešení případu. Vzhledem k rozdílným pravomocem různých aktérů by proces mohl také nabídnout prostor pro sdílení potřeb jednotlivých aktérů, a v neposlední řadě také prostor k řešení obtíží spojených s různými definicemi a identifikací OO, zejména pak ve sporných případech. Účastníci z řad pracovníků a pracovnic v přímé práci s OO si od takového procesu také slibovali prostor k diskusi o individuálních potřebách konkrétních klientů.

4.2.4. Inkluze klientely do procesu intervence a řešení případu

Inkluze a zapojení klientely do rozhodovacích procesů v rámci intervence se ukázaly být problémem zejména z pohledu klientské skupiny. Účastníci a účastnice studie z takzvaných Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

třetích zemí (mimo EU) vyjádřili v tomto ohledu výhrady zejména k Programu. Klienti a klientky pociťovali v první fázi po vstupu do procesu intervence informační zahlcenost, šok a neporozumění situaci. I přes několikanásobné poučení uváděli, že neporozuměli, k čemu se vstupem do Programu zavazují. Toto zahlcení a neporozumění přímo souviselo také s pocitem tzv. „falešného“ příslibu zdravotní pomoci a/anebo dlouhodobého pobytu, který měla účast v Programu podle jejich porozumění zaručit, pokud bude pachatel postižen. Tito klienti a klientky opakovaně sdělovali, že si byli jisti, že jim byl dán příslib pobytového statutu, což bylo jejich primární motivací vstupu do Programu, a až v pozdějších stádiích procesu se dozvěděli, že spolupráce s policií dlouhodobý pobyt nezaručí: „Bylo to jako facka. Řekli, že když budu spolupracovat s policií, dostanu DPO, SP mi pak řekla, že to neovlivní a že asi budu muset odjet“. Skupina pracovníků v přímé práci s OSL sdílela platnost tohoto tvrzení. Z pohledu pracovníků a pracovnic v přímé práci s klientelou se navíc ukázalo jako eticky problematické, že klient anebo klientka nemohou ovlivnit, zdali pachatel bude postižen, či ne. Obchodované osoby tak žijí v neustálé nejistotě a do poslední chvíle netuší, zdali mohou v ČR zůstat. Popisovaná bezmoc jakkoli ovlivnit průběh procesu neúměrně prodlužuje stres, nejistotu a (ne)schopnost psychického zotavení. „Nepochopila jsem, že už nebudu moci pozastavit. Kdybych to psychicky nezvládala, nemůžu za tím udělat tlustou čáru“. Problém nedostatečné inkluze se také pojí s problémem jednosměrného toku informací (viz 4.2.2.). Klientská skupina popsala fenomén, kdy oběti OSL poskytují informace jak pracovníkům NNO, tak policii a dalším subjektům, ale informace jen zřídka putují zpět. Klienti a klientky vyjádřili přání být do procesu více zapojeni, být více informováni o průběhu svého případu, zejména policií. Zkoumání tématu klientské inkluze poukázalo na zajímavý fenomén. Klienti a klientky se na jednu stranu cítí být informacemi přehlceni (zejména při vstupu do služby, kdy popisují, jak množství dokumentů k podpisu a informací způsobuje ztrátu schopnosti informace uchovat), na druhou stranu ale žádají zvýšení informovanosti. Při podrobnějším zamyšlení lze nahlédnout, že OO v intervenčním procesu není schopna uchovávat procesní informace, ale hledá odpovědi na existenční otázky, které se pojí s jejím bezpečím, zdravím a vyhlídkami do budoucnosti. Účastníci a účastnice klientské skupiny tak tématizovali, jak má tato kombinace traumatického prožitku, informační tmy a informačního přehlcení negativní vliv na jejich psychický stav. Problém psychické zátěže OO byl pociťován všemi aktéry, neboť absence psychologické či terapeutické pomoci byla konsensuálním tématem napříč všemi participujícími skupinami. Skupiny shodně uváděly potřebu nabídky psychologické podpory již od prvního kontaktu s odborníky – policií či sociálními pracovníky a pracovnicemi. Klienti a klientky nicméně doplnili tuto zakázku také o zprostředkování smysluplného trávení volného času, rekvalifikačních, jazykových a jiných kurzů. Závěrem je nutno zmínit, že s ohledem na téma inkluze šetření rovněž poukázalo na fakt, že klienti a klientky, kteří se ocitli na přijímajícím spektru sociální pomoci ze strany NNO nebyli přizváni k tvorbě pravidel v těchto službách, jejich názor na služby, případně pravidla služeb nebyl vyhledán, a klienti a klientky si nebyli vědomi, jestli, komu a jakým způsobem mohou svá přání sdělovat. Nebyli si vědomi, jak rozhodovací procesy probíhají, a tudíž nevnímali možnost

29

službu hodnotit nebo její nastavení jakkoli měnit. Tato absence participace a vyhledání zpětné vazby se promítla zejména do pravidel v azylovém bydlení, kdy ženy i muži uváděli, že s nimi tato pravidla (možnost návštěv, doba návratu, výše finanční podpory atd.) nebyla diskutována. Taková praxe, přestože bývá v ČR běžná, odporuje moderním anti-opresivním a inkluzivním trendům v sociální práci.

4.2.5. Zdravotní potřeby klientely

Zdravotní potřeby klientů a klientek intervenčních programů a služeb byly opakujícím se tématem ve všech setkáních napříč všemi skupinami. Zdůrazňování tématu zdravotní péče tudíž dozajista potvrzuje pro-klientskou perspektivu a pozitivní motivaci v očích většiny aktérů v oblasti OSL. Pracovníci v přímé práci s OO zejména vnímali téma zdraví, zdravotního pojištění a zdravotní péče jako palčivé. Skupina uváděla, že zdraví je častým důvodem, proč OO vstoupí do Programu, ale „nízko nastavené limity znamenají, že při zdravotních potížích je částka vyčerpána ihned“. Zde skupina nicméně zdůraznila, že z hlediska interdisciplinární práce MV je často schopno vyjít vstříc individuálním potřebám klientů a klientek, kteří jsou v Programu, například navýšením zdrojů. Záruka, že se tak stane, však neexistuje, což pro klienty, klientky a pracovníky v přímé práci s OO představuje zvýšenou zátěž a nejistotu. Při popisu míry bezmoci v takové situaci pracovník v přímé práci OO označil svoji práci procesem „vyjednávání“. Podle pracovníků v přímé práci s OO by takovou nejistotu mohlo odstranit plnohodnotné zdravotní pojištění osob v systému pomoci OO, a to bez ohledu na místo původu. Problém s absencí plnohodnotného pojištění a tudíž plnohodnotné zdravotní péče se totiž podle sdělení skupin týká jak osob přicházejících ze zemí EU, tak osob z tzv. třetích zemí. Z hlediska absence zdravotnických a dalších služeb, které souvisejí se zdravím psychickým i fyzickým, byly označeny zejména služby psychiatrické, služby drogové a služby terapeutické. Klientská skupina navíc vyjádřila přání vstoupit do systému psychiatrické či terapeutické pomoci současně, anebo záhy po vstupu do služeb a započetí řešení případu.

4.2.6. Identifikace obchodovaných osob a potíže s prokazováním

Problém identifikace obětí OO je problémem zmiňovaným zejména expertní skupinou a skupinou pracovníků v přímé práci s OO. Problém identifikace zazníval také ve spojení s fenoménem různých cílů napříč různými aktéry v oblasti OSL. Podle odborníků se podoba obchodování v posledních letech změnila, ale systém pomoci a prevence dosud na tyto změny plně nereagoval. Ekonomické vykořisťování a pracovní vykořisťování se pojí se zneužitím tísně obchodované osoby, což jako „nová“ forma obchodování ještě z hlediska diagnostiky nenalézá v systému dostatečně pevné místo. Lidé, kteří prožili obchodování, se dnes méně často stávají obětí fyzicky násilných trestných činů jako v minulosti, a i právě proto zejména policie naráží na obtíže při prokazování těchto nových forem vykořisťování. Oborníci poukázali konkrétně na různé standardy, výklady a stanoviska soudů, policie, státních zastupitelství, NNO a dalších aktérů při posuzování obchodu s lidmi. Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

Účastníci expertní skupiny si byli vědomi, že očekávání osob, které prožily obchodování, jsou proto často nenaplněna z důvodu různých rámců posuzování. Skupina pracovníků v přímé práci s OO poukázala na fakt, že s rostoucím problémem měnící se podoby OSL a různých definic OO se častěji setkávají s nejasnými a spornými případy, kdy narážejí na obtíže s prokazováním samotného obchodování. V takové situaci nemohou oběti plně, nebo vůbec asistovat. Všechny tři skupiny v rámci šetření verbalizovaly potřebu obecně sdílené interpretace definice OSL, která by byla akceptována a standardizována napříč aktéry v problematice OSL. Sociální pracovníci a pracovnice si od takové definice slibují snížení bariér své práce, experti a expertky pak odstranění problému prokazování, a lidé, kteří prožili obchodování, by byli chráněni od nenaplněných očekávání, jejich situace by byla transparentnější. Lze předpokládat, že slazení chápání definice OO může mít vliv i na slazení cílů intervencí jednotlivých aktérů v oblasti OSL.

4.2.7. Absence povědomí o problematice OSL napříč odbornou i širší veřejností

Absence povědomí o měnící se povaze OSL zazněla opakovaně ve všech skupinách v průběhu šetření, a to v různých kontextech. Podle účastníků a účastnic studie se absence aktualizovaného povědomí o OSL promítá do mnoha vzájemně souvisejících procesů – například do negativních zkušeností OO s policií při vyhledání pomoci (policista neví), do různých postojů soudců či jiných aktérů (mají různá stanoviska), do potíží OO s vyhledáním pomoci (OO nezná možnosti), i do potřeby sladění cílů napříč aktéry (různé povědomí může ovlivňovat cíle). Klientská skupina komunikovala potřebu šíření povědomí o obchodování s lidmi se značnou urgencí. Zejména osoby, které prožily pracovní vykořisťování, komunikovaly přání zvýšit povědomí o problematice tak, že informace, jak předcházet OSL, by měly být dostupné nově příchozím pracovníkům. Vykořisťovaní pracovníci vyjádřili přání zvýšení povědomí distribucí letáků a brožur v tranzitních uzlech, a to hned při příjezdu nových pracovníků do ČR. Rumunští účastníci studie specifikovali představu brožury shrnující informace o pracovním právu a neziskových organizacích poskytujících pomoc obětem obchodu s lidmi a vykořisťování, distribuovaných na autobusovém nádraží Florenc. Klientská skupina dále komunikovala potřebu šířit informace o problematice OSL také směrem k širší společnosti a profesionálům. Zde byla patrná snaha informovat zejména jakékoli aktéry, kteří by mohli pomoci, skupina měla na mysli společnost jako celek, odborníky v pomáhajících profesích, média, instituce a policii. Tato potřeba šíření osvěty byla reakcí skupiny na existenci „zprostředkovatelů“ práce, kdy osoby vykořisťované na trhu práce vyjádřily představu, že zveřejnění praxe, kterou popsali jako rutinní přehlížení porušování pracovního práva, by mohlo napomoci tuto situaci řešit: „V ČR by nebyl problém s obchodováním, kdybyste neměli zprostředkovatele....zprostředkovatel je problém“. Firma ….vyplácela dělníkům 150/hod. Ukrajinský mafián, zprostředkovatel, vyplácí 80 Kč. Policie tuto praxi přehlíží.“ Potřebu větší informovanosti o fenoménu jako takovém od nejnižších příček až po nejvyšší, a to uvnitř i vně systému pomoci OSL, vyjádřila také expertní skupina. Ta komuni-

30

kovala absenci informovanosti v souvislosti s „institucionální uzavřeností“, která byla popsána jako stav, kdy různé instituce operují s různými hodnotovými systémy a sledují různé cíle, což může být také důsledkem nedostatečného povědomí a špatné komunikace. Přitom sladění cílů různých aktérů, a to včetně policie, soudů, NNO, SZ, bylo považováno jak expertní skupinou, tak skupinou pracovníků v přímé práci za klíčové a bude jim věnována zvláštní pozornost dále v textu. Tři zásadní problémy – absence povědomí (nikoli však výhradně) o nových formách OSL, různé hodnoty a cíle napříč institucemi a různé diagnostické nástroje OO napříč aktéry se ukázaly v průběhu šetření výrazně intersekční. Jejich vzájemná souvislost byla opakovaně zdůrazňována všemi zúčastněnými skupinami. Problém nízkého povědomí o problematice lze shrnout slovy participanta v expertní skupině: „Nejde o to problematiku znát, ale jde o to, aby každý, kdo se dostane do kontaktu s obchodovanou osobou, věděl, kam se obrátit“.

4.2.8. Evaluace a rekonceptualizace existujících nástrojů Potřeba evaluace existujících nástrojů intervence v oblasti OSL byla zmiňována v různých kontextech a napříč všemi skupinami participujícími v šetření, nejvýrazněji však v souvislosti s měnící se podobou obchodu s lidmi, a potažmo měnícími se potřebami osob, které prožily obchodování. Dále byla identifikována potřeba zvýšení individuálního přístupu k jednotlivým klientům a klientkám (předmětem samostatného zjištění 5.9), a v neposlední řadě také ekonomické faktory. Klientská skupina měla značné obtíže hovořit o tématu kvality poskytovaných služeb nezatíženě. Z výpovědí bylo patrné, že pocit vděčnosti za přijímanou pomoc stojí v konfliktu se schopností kritického vyjádření. I za těchto podmínek však skupina reflektovala některé podmínky v azylovém bydlení, jako například „večerku“ a zákaz návštěv. Ženská skupina konkrétně tato pravidla popisovala spíše s humorem, ale současně vyjádřila pocit, že je s nimi zacházeno jako s nezletilými osobami, přičemž na tvorbě těchto pravidel se nijak nepodílely (viz kapitola 4.2.4.). Denní finanční příspěvky byly hodnoceny s podobným ostychem muži i ženami, a přestože klienti a klientky vyjádřili obtíže těmito prostředky pokrýt své nejnutnější existenční výdaje, necítili se být v pozici jakkoli negativně posuzovat anebo žádat o navýšení, přičemž uváděli, že výše částek byly určeny bez vyhledání jejich názoru. Skupina si nebyla vědoma toho, kdo limity určuje. Skupina dále reflektovala regresivní vyplácení, kdy se částka s délkou setrvání ve službě snižuje. Účastníci a účastnice toto vnímali jako tlak na opuštění služby. Hlas skupiny pracovníků v přímé práci s OO byl v rámci stejného tématu daleko urgentnější. Fixní finanční limity představovaly problém zejména při zajišťování ubytování a zdravotní péče. Skupina vyjádřila pocit bezmoci, jak určené výše částek ovlivnit tak, aby úsilí při naplňování potřeb klientů a klientek bylo méně zátěžové, a jak by částky odpovídaly měnící se ekonomické realitě. Skupina pracovníků v přímé práci s OO tak reagovala zejména na nutnost změn podmínek v jednom z klíčových intervenčních projektů v oblasti OSL – Program (viz 3.6. Program). Nízko nastavené limity a potažmo nízký užitek pro klientelu byl důvodem k tvrzení, že Program není v současné době proklientsky nastaven, a to i přesto, že ze strany MV existuje zřetelná Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

snaha pomoci v individuálních případech daleko za rámec standardního nastavení služeb Programu. Zde byla zmíněna zkušenost, kdy MV vyvinulo rychlou intervenci řešení akutního zdravotního stavu obchodované osoby v ohrožení života. Skupina nicméně uvedla, že současná klientela ze zemí Evropské unie Program nepotřebuje a nevyhledává, jelikož ten neúměrně prodlužuje setrvání v ČR, a tím není výhodný pro oběti pracovního vykořisťování, které často usilují o rychlý a bezpečný návrat do místa původu. Zvyšující se podíl právě této cílové skupiny ve službách je podle pracovníků v přímé práci s OO jedním z důvodů pro potřebnou evaluaci a restrukturalizaci Programu. Další příčinou je pak neúměrně vysoká administrativní zátěž, kdy pracovníci uvedli, že často raději vyhledají jiné dostupné zdroje. V souvislosti s těmito jevy skupina vyjádřila přání pro vznik dvou „Programů“, které popsala slovy návratový a pobytový Program. Tyto dva programy by mohly podle vyjádření skupiny pružněji reagovat na individuální potřeby klientely, podle přání v ČR zůstat, anebo odcestovat do země původu. Skupina si dále od této změny slibovala zjednodušení administrativního procesu a možnost upravit finanční limity s ohledem na individuální, zejména pak zdravotní potřeby klientely. Dalším požadavkem byla standardizace procesu tak, aby nedocházelo k jevu „pocitu falešného příslibu pobytu“ nebo jakéhokoli jiného pocitu falešného příslibu (tak jak diskutováno v samostatném zjištění 4.2.1.), a které lze podpořit konkrétními výroky: „Bylo to jako facka. Řekli, že když budu spolupracovat s policií, dostanu DPO, sociální pracovnice mi pak řekla, že to neovlivní, a že asi budu muset odjet“. Nejen existence „pocitu falešného příslibu (či nadějí)“ přitom poukazuje na jev nestandardizovaného postupu v rámci Programu. Podle výpovědí klientské skupiny byly výstupy a exit z Programu natolik různorodé a někdy natolik protichůdné s jejich cíli, že často vedly ke zklamání a lítosti, že klient nebo klientka do Programu vstoupili. Klienti a klientky v tomto ohledu zdůrazňovali potřebu pochopení cílů intervence ostatních stran, zejména policie. Osoby, které prošly Programem, totiž často popsaly pocit „zneužití“ tím, že přes jejich plnou snahu o spolupráci s policií a všemi ostatními aktéry jejich zakázka naplněna nebyla a ukončení Programu navíc často považovali za drasticky rychlé a příkré. Pracovníci v přímé pomoci i klientská skupina se proto shodovaly, že pociťují, že Program je v současné chvíli nastaven pro potřeby policie, nikoli klientů a klientek. Podle společných stanovisek těchto skupin Program cílí na potírání na OSL, nikoli na lidskoprávní hledisko. Ty přitom nestojí nijak v protikladu, což představuje příležitost k revizi a implementaci „win-win“ strategie, anebo alespoň k pokusu o takovou strategii. Popsané jevy poukazují na nutnost zvýšení transparentnosti procesů v rámci Programu například tím, že klienti a klientky budou informováni velmi jasně o cílech jednotlivých aktérů v rámci případu. Osoby, které do Programu vstoupí, by měly být srozumitelně informovány o možných negativních výstupech, včetně scénáře prohraného soudního sporu, nutnosti odcestovat a příkrého ukončení intervence. Z hlediska kontinuální evaluace a rekonceptulizace služeb a Programu současně lze doporučit zvýšení proklientských opatření, která zabrání těmto negativním zkušenostem z Programu, včetně časově omezené podpory klientů po ukončení trestního řízení a posílení lidskoprávního hlediska. To například odstraněním těch aspektů Programu, které obchodova-

31

nou osobu smluvně zavazují ke spolupráci bez možnosti své rozhodnutí zvrátit a spolupráci s policií ukončit, například odepřením výpovědi, bez hrozby sankcí. Smluvní závazky poukazují na zdůrazňovaný klientský pocit, že Program tím, že není bezpodmínečný, nenaplňuje lidskoprávní hledisko. Z hlediska evaluace existujících nástrojů intervence je nutné zmínit také právo na využití konzultace advokáta v rámci zákona o obětech trestných činů (ZOTČ). Na základě výpovědí klientské skupiny a skupiny pracovníků v přímé práci nejsou tyto konzultace využívány, a to z jednoduchého důvodu. Nabízená hodina nepokrývá reálné potřeby OO, a platby následných konzultací jsou zcela mimo finanční možnosti zmíněných osob.

4.2.9. Individuální potřeby a potřeby různých klientských skupin

Individuální potřeby a potřeby různých klientských skupin představují téma, které je vysoce propojeno s jinými zjištěními v rámci šetření. Všechny skupiny participující v šetření vyjádřily nějakým způsobem potřebu nastavení existující pomoci tak, aby intervence byla šitá na míru jednotlivým osobám anebo skupinám osob podle jejich individuálních potřeb, ovlivněných například zemí původu, formami vykořisťování, osobní a rodinnou situací a zdravotními a jinými problémy. Skupina pracovníků v přímé práci, experti i klientská skupina označili celou řadu problémových okruhů, které souvisí s pokrytím individuálních potřeb, přičemž většina z nich již zazněla v předchozích zjištěních. Příklad efektivní reakce na individuální zdravotní potřeby účastnice studie představuje následující pozitivní svědectví: ..po týdnu se zkomplikovalo zdraví... holky mě vedly do nemocnice, musely svědčit, že jsem to já. ..tak mě odoperovali... neměla jsem zdravotní, zbyl tam obrovský dluh... myslela jsem že to budu platit do smrti. Dnes jsem se dozvěděla, že to nějak zařídili. Velký dík La Stradě a Ministerstvu vnitra...

4.2.10. Rozdílné cíle intervencí různých aktérů v interdisciplinárním procesu Z hlediska závažnosti a frekvence zmiňovaných témat zcela jednoznačně dominoval fenomén různých cílů sledovaných různými aktéry. Tuto překážku pojmenovávaly opakovaně všechny skupiny. Problém různých cílů je přitom do značné míry dán institucionálními rámci, ve kterých aktéři operují, ať už se jedná o zákony, nařízení, habituální postupy nebo odpovědnost vůči zřizovatelům těchto institucí. Lze tak shrnout, že komplexnost interdisciplinárních interakcí v systému s multiplicitními hodnotovými systémy klade vysoké nároky na aktéry, kteří v něm operují, přičemž ti jsou si těchto obtíží vědomi. I právě proto skupiny expertů a pracovníků v přímé práci považovaly problém rozdílných cílů napříč aktéry za palčivý. Rozdílné cíle byly identifikovány na nejvyšších příčkách systému, kdy politiky v oblasti OSL mohou kolidovat s politikou bezpečnosti státu nebo s imigrační politikou, a to i přes to, že jde o politiky „spřízněné“, jak byly označeny členem expertní skupiny. Skupina expertů v tomto ohledu zdůraznila, že je nutné kontinuálně upozorňovat na lidskoprávní dimenze problematiky OSL, a tím odstraňovat konfliktní politické bariéry. V této souvislosti bylo také zmíněno, že interdisciplinární spolupráce je Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

o to složitější, protože skupina je složena ze subjektů, z nichž se některé setkávají, ale jiné nikoli. Někteří aktéři, kteří se mohou ocitnout v systému intervence OSL, nemají kapacity, zdroje anebo odpovědnost tématem se zabývat. Experti tak popsali situaci, kdy některé instituce nestojí o rozšiřování svého záběru, nestojí o „práci navíc“. Skupina nicméně posoudila spolupráci a sdílení cílů ve Středočeském kraji za kvalitní. Ve vztahu k regionům nicméně zaznělo, že existují i kraje a krajská ředitelství, kde je míra zkušenosti s OSL natolik nízká, že je „velkou výzvou“, aby se lidé a instituce, kteří nemají zkušenost s OSL, začali problematikou zabývat. Participantka dodala, že se tak někteří aktéři mohou ocitnout v roli „průkopníků“, a to zejména v místech, kde potírání OSL nejen nepředstavuje cíl krajských ředitelství pro absenci povědomí o problematice, ale že výklad OSL může být v těchto lokalitách natolik sporný a nejednotný, že potírání OSL paradoxně zabraňuje. Různé cíle napříč aktéry tak jasně korelují s různou mírou povědomí o problému.

4.3. Syntéza problémových okruhů a jejich řešení pociťovaných napříč aktéry

Za užití tématické analýzy bylo v rámci šetření identifikováno celkem deset dominantních problémových okruhů – témat. Všechna tato témata byla ve většině případů (pouze na dvě výjimky) pociťována všemi participujícími skupinami. V mnohých případech se tato témata a jejich řešení překrývají, umocňují anebo prolínají. Jakkoli bylo možno problémy klasifikovat a oddělit, jejich vztahová úroveň je nepřehlédnutelná. Nelze předpokládat, že bez účinného prvního kontaktu OO s policií bude docházet k odhalování OSL, ke zvýšení identifikace obětí OSL, obecné informovanosti o problému, k informovanému rozhodování soudců, postižení pachatelů, promítnutí OSL do statistických šetření, a potažmo adekvátní odpovědi na celospolečenský problém. Každý interdisciplinární proces je jako celek zranitelný, kdykoli jeden z jeho článků poleví či zanikne. Z hlediska interdisciplinární práce v oblasti OSL je proto o to více alarmující, že ze zjištění zcela jasně vyplývá, že první článek procesu se jeví jako jeden z nejméně funkčních. Vyhledání pomoci osobami, které prožily obchodování, je podle jejich vlastních zkušeností i z pohledu odborníků složité, když narážejí na odmítavé postoje policie a nemožnost vyhledat jiné formy pomoci. Lze se jen domnívat, kolik hlasů v této studii nezaznělo právě kvůli selhání tohoto prvního článku – identifikace OSL. Na druhou stranu je nutno vzít v potaz, že tento první článek pomoci OO není součástí systému specializovaného na problematiku OSL. Hlas policistů přední linie ve studii navíc nezazněl, a nemáme tudíž k dispozici plné porozumění tomuto jevu. Analýza problémových okruhů dále poukázala na výrazné prolínání tří dominantních témat: absenci povědomí o problematice OSL, rozdílné cíle napříč aktéry a problém různých indikátorů a měřítek při posuzování OSL. Z pohledu teorie institucionalismu zaměřeného na aktéry, jehož optiku jsme zvolili, lze tato tři témata považovat za výrazně provázaná, což může zabraňovat jejich jednotlivému řešení. Teorie napovídá, že komplexní změna je možná, pokud se zabrání cyklení problému, které lze demonstrovat na následném příkladu:

32

Box č. 5 Příklad cyklení problému v institucionálním rámci Individuální povědomí soudce o problematice OSL je aplikováno v institucionálním rámci definovaném zákony a vyhláškami. Toto jeho/její povědomí v kombinaci se zákonem vytváří diagnostiku OSL a potažmo rozsudek. Soudce či soudkyně tak vytvářejí realitu o tom, kdo je a není OO. Tato informace byla vytvořena v zákonném rámci, působí tudíž autoritativně na jiné aktéry v oblasti OSL, například média, advokáty, NNO, policii, samotné osoby, které prožívají obchodování, a na další aktéry. Jinými slovy, soudce svojí volbou utváří to, co je vnímáno jako danost. Podle Scharpfovy teorie je to ale více aktér – v tomto případě soudce,

který vytváří politiku, spíše než zákonný rámec, ve kterém operuje. Podle Scharpfa (2000) jsou to tedy konkrétní lidé (a jejich povědomí) víc než zákony a politiky, které utvářejí rozhodnutí. Z tohoto pohledu je jasné, že v situaci, kdy by soudce neměl aktuální informace například o nových formách obchodování či měnící se mody operandy pachatelů, budeme bez ohledu na kvalitu zákona svědky cyklení problému. Viz schéma č. 2. Navíc tam, kde se ve statistikách objevují nízké či nulové počty odsouzených případů OSL, existence samotného problému pozbývá na závažnosti a společnost obchodování s lidmi jako problém nebude vnímat. Jak bylo zmíněno jedním z expertů, „statistiky posouvají priority jinam“. Povědomí o problému pak zůstává nadále nízké a nereflektuje aktuální trendy.

Schéma č. 2.: Cyklení problému nedostatku povědomí o OSL Soudce nemůže učinit informované rozhodnutí-rozsudek

Soudce svým rozsudkem vytváří danost

Soudcům se nedostává informací o nových podobách OSL

Úzce chápaná definice OSL neodpovídá realitě

Nízká míra prokázaných případů OSL, chybějící statistiky

OSL není prioritou, prevence, pomoc a šíření povědomí jsou tudíž podfinancovány

Nízká pozornost veřejnosti, nízké povědomí o problematice OSL


33

Samostatné zjištění 4.2.7.. – potřeba šíření povědomí, se tudíž ukazuje jednou z dalších klíčových podmínek pro zlepšení interdisciplinární spolupráce. Jak ostatně expertní skupina identifikovala, podoba obchodování se mění a vyvíjí, přičemž systém pomoci, ale ani systém trestní justice (na kterou jsou některé segmenty pomoci přímo navázané) není schopen dostatečně rychlého přizpůsobení. Jednotná identifikace OO, kontinuální šíření povědomí, ale zejména jednotné směřování cílů intervencí směrem k boji proti OSL a zamezení sekundární viktimizace OO napříč aktéry je nezbytné. Přestože naprosté sjednocení cílů napříč aktéry není ani žádoucí ani reálné, sdílení a dialog o jednotlivých cílech jednotlivých aktérů prohloubí vzájemné porozumění a umožní tvorbu společné strategie v každém jednotlivém případu. Z hlediska umožnění a vytvoření takových podmínek je pak nutné vzít v potaz další silně provázanou trojici nálezů této studie – potřebu evaluace existujících nástrojů, nutnost vyhledávání zpětné vazby a zvýšení komunikace mezi aktéry. Všechny tyto nálezy lze totiž nahlížet nejen jako žádoucí praktické nástroje, ale současně jako nástroje tvorby a formování vědění aktérů v oblasti OSL. Podle Scharpfa (2000) jde o žádoucí proces, protože přestože instituce, ve kterých tito aktéři operují, ovlivňují jejich náhled na skutečnost, a tudíž ovlivňují jejich interakce, v konečném důsledku jsou to vždy tito aktéři, nikoli instituce, kteří a které politiky vytvářejí (Pancaldi, 2012). Utváření vědění na základě sdílené interakce a komunikace bude tudíž klíčovou podmínkou zlepšení interdisciplinární práce v oblasti OSL. Nutnost zvýšení komunikace ostatně sami účastníci a účastnice kontinuálně potvrzovali v průběhu šetření.


34

5. Závěrečná shrnutí Závěrem lze jednoznačně shrnout, že účastníkům výzkumného procesu dominovala pozitivní motivace. Prostor ke zlepšení interdisciplinární spolupráce je pociťován naprostou většinou aktérů v oblasti boje proti OSL, přičemž mnozí míří na posílení postavení osob, které zažily obchodování, dále na zefektivnění spolupráce, prohloubení komunikace a na tvorbu společné strategie, která umožní zvýšení prokazatelnosti obchodování. To platí od prvních kroků spolupráce, kdy obchodovaná osoba poprvé vyhledá pomoc či je jí pomoc nabídnuta, až k závěrům spolupráce, která může končit podporou v rámci soudního řízení či úspěšnou reintegrací. Kolektivní uvědomění potřeby spolupráce a sdílení mnoha postojů vedlo k tomu, že aktéři jsou otevřeni možnosti inter-

disciplinární proces dále rozvíjet pozitivním směrem. Aktéři samotní specifikovali tři obecnější potřeby, jejichž naplnění je nutné k dalšímu zkvalitňování interdisciplinární spolupráce v systému podpory obchodovaných osob: 1. zefektivnění komunikace napříč aktéry • průběžná diskuse a evaluace u existujících procesů a nástrojů • přestavba anebo rekonceptualizace některých existujících procesů a nástrojů Komplexní strategii pro zkvalitňování interdisciplinární spolupráce systému podpory obchodovaných osob pak tvoří návrh opatření, které vždy reaguje na konkrétní problém (sloupec svisle) a saturaci obecnější identifikované potřeby (sloupec vodorovně).

Schéma č. 3: Kategorizace doporučení Problém

Potřeba zefektivnění komunikace

Potřeba průběžné evaluace

Potřeba přestavby či rekonceptualizace

První kontakt OO s policií

Zefektivnění komunikace a předávání informací při prvním kontaktu OO s policií

Evaluace zkušenosti prvního kontaktu OO s policií u každého člověka, který vstupuje do služeb

Vypracování a realizace strategie zajištění adekvátní reakce policie na první kontakt s OO

Nepokryté potřeby a přání OO ve službách

Zlepšení komunikace mezi všemi aktéry a klienty a klientkami ve službách – pružnější reakce na jejich přání a potřeby

Zjišťování potřeb osob využívajících služby – zejména zdravotních, reintegračních a volnočasových

Chápání obsahu termínu „OSL“ jako společné konstrukce

Zavést systém plného zdravotního pojištění, ireintegračních a volnočasových programů pro všechny osoby v systému intervence OSL na základě jejich individuálních potřeb a zajistit dostupnost různých forem pomoci v reakci na různé potřeby klientely

Podoba služeb NNO

Nedostatečné předávání informací na všech úrovních Nejednotné cíle intervencí

Nabízet služby NNO efektivně, tak aby bylo snazší jejich vyhledání

Zavedení systému zpětné vazby ke službám ze strany klientely. Spolupráce s klientelou na tvorbě opatření a služeb

Zavést systém inkluze klientely do rozhodovacích procesů a zajištění zpětného informačního toku

Zvýšení komunikace mezi aktéry, sdílení různých pohledů na problematiku identifikace OO a prokazování OSL, diskuse společných i rozdílných postojů

Aplikace mechanismů zpětné vazby a průběžné evaluace všech intervencí v oblasti prevence OSL a mezi všemi aktéry

Průběžně umožňovat změny v systému intervence v oblasti OSL na základě měnících se trendů a podob OSL

Skrze průběžnou komunikaci slaďovat cíle intervencí napříč aktéry (včetně obchodovaných osob)– kulaté stoly

Průběžná evaluace celkové práce a strategií v oblasti OSL, posuzování dobré i méně dobré praxe – kulaté stoly, popřípadě konference

Komunikace směrem k veřejnosti, médiím, všem aktérům – s cílem zvýšit povědomí o OSL

V průběhu case managementu podrobněji sledovat a reflektovat individuální potřeby OO


Umožnit změny v systému pomoci a intervence tak, aby reagoval na individuální potřeby OO – zavedení case managementu Zajistit jednotného sdílení a porozumění existující definice OSL

35

6. Nejdůležitější zjištění 6.1. Aktéři z řad institucí a expertů: 1. Aktéři mezi sebou spolupracují 2. Bariéry pro kvalitní interdisciplinární spolupráci jsou především informačního rázu 3. Kvalita interdisciplinární spolupráce mezi aktéry je dána mírou povědomí o problematice OSL, mírou osobních profesionálních kontaktů, a také geograficky 4. Postupy nejsou srovnatelné v různých regionech

6.2. NNO:

• Specializované NNO v systému podpory a prevence OSL spolu i s jinými aktéry spolupracují. • Bariéry pro kvalitní interdisciplinární práci jsou dány především nižší mírou rozhodovací moci této skupiny a institucionálními omezeními, ve kterých operují. • NNO a zejm. pracovníci v přímé práci s OO si přejí posílení své role a prohloubení spolupráce s expertními aktéry a institucemi. • NNO jsou mezi OO málo známé – prvotní vyhledání pomoci/kontaktu je obtížné.


6.3. Osoby s prožitou zkušeností obchodování (OO): • OO v interdisciplinárním systému pomoci a prevence OSL spolupracují a dostávají se do kontaktu s různými aktéry. • Bariéry pro kvalitní interdisciplinární spolupráci a zapojení OO jsou především habituálního rázu – OO nejsou ostatními aktéry vnímány jako rovnocenní partneři. • Existují velké rozdíly v potřebách mezi OO v závislosti na zemi původu, genderu a formě prožitého obchodování. • OO hledají informace především u blízkých osob nebo na internetu. • OO nejvíce postrádají průvodce a návody, kam se obrátit při prvním vyhledání pomoci. • OO nejsou zapojovány do rozhodovacích procesů v rámci intervencí a poskytovaných služeb. • OO si přejí posílení své role – být průběžně informovány o postupu ve svém případu.

36

7. Doporučení 7.1. Doporučení pro NNO poskytující služby OO • Posílit šíření informací o OSL směrem k osobám ohroženým obchodováním, například formou kampaní a distribucí letáků v dopravních uzlech. Šířit materiály s informacemi o pracovním právu v ČR, o specializovaných NNO, o formách pomoci a o obchodování s lidmi, a to v různých jazycích. Dále udržovat snahu o lepší a přehlednější přísun informací cílové skupině skrze touto skupinou preferovaných informačních kanálů – Facebook a web. • Šířit povědomí o problematice OSL směrem k široké veřejnosti, například formou kampaní. • Využít moderní anti-opresivní a participativní metody sociální práce při práci s klientelou, vytvářet pravidla a podobu služeb ve spolupráci s klientelou. • Vypracovat a aplikovat systém zpětné vazby – periodicky získávat zpětnou vazbu na veškeré své aktivity pro zjišťování spokojenosti uživatelů, informací a účinnosti dopadů provedených intervencí a zlepšení v oblasti komunikace. • Zajistit navázání mezi-regionální spolupráce, zejména s regionálními poskytovateli služeb a cizineckými organizacemi. • Navázat spolupráci s poskytovateli volnočasových aktivit a nabídnout klientele volnočasové, kulturní, vzdělávací a jiné podpůrné programy, případně ustanovit takové programy z vlastních zdrojů na základě poptávky klientely. • Navázat spolupráci s komunitami osob ohrožených obchodováním, například oslovením různých sdružení cizinců působících v ČR.

7.2. Doporučení pro aktéry ze státní sféry, zodpovědné za implementaci opatření (policie, SZ, úředníci na MV)

• Zajistit adekvátní odezvu policie při prvním kontaktu s OO – vybavit policisty informací/kontaktem, komu zavolat anebo kam směřovat dotazy při nahlášení obchodování a vykořisťování. Zajištění sjednocení postupu na národní úrovni. • Společně se specializovanými NNO zajistit průběžnou evaluaci Programu formou zpětné vazby. Program vyvíjet v reakci na měnící se potřeby klientely. Diferenciovat Program na Program pobytový a návratový na základě individuálních potřeb klientely. • Zajistit pravidelný informační tok směrem k pracovníkům v přímé práci s OO a klientele, zahrnující pravidelné informace o postupu a krocích podniknutých v rámci jejich případu skrze institut case managmentu. Pravidelně informovat klienty a klientky o postupu policie a úřadů, zamezit informační tmě. Informovat o tom, co kdo dělá, a s jakým cílem. • Společně se specializovanými NNO pokračovat v navazování mezi-regionální spolupráce, zejména s krajskými zastupitelstvími a oblastními inspektoráty práce. Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

• Šířit povědomí směrem k široké veřejnosti, například formou kampaní. • Organizovat a účastnit se kulatých stolů a strategických setkávání zúčastněných aktérů, tyto zajistit i v regionech. Zvýšit informovanost a proškolování policie, pracovníků ambasád, terénních pracovníků a jiných profesionálů, kteří se mohou setkat s OO. Prohlubovat spolupráci například formou sdílených kontaktů a mailinglistů.

7.3. Doporučení pro tvůrce veřejných politik a poskytovatele finančních prostředků

• Zajistit přístup k plnohodnotnému zdravotnímu pojištění lidem v systému podpory pro oběti OSL: Posílit roli a odpovědnost Ministerstva zdravotnictví při řešení otázek financování zdravotní péče a zdravotního pojištění pro osoby v systému intervence OSL. • Společně se specializovanými NNO vypracovat a aplikovat systém doplňkových služeb lidem v systému podpory pro oběti OSL: Posílit roli a odpovědnost Ministerstva práce a sociálních věcí při financování a poskytování specializované péče osobám, které prožily obchodování, zejména psychologické péče a jiné odborné péče, například pro oběti násilí, dále re-integračních, jazykových a volnočasových programů a zajistit služby následné péče a podpory po opuštění služby a re-integrace na pracovní trh. • Společně se specializovanými NNO vypracovat a aplikovat systém case managementu v oblasti podpory obchodovaných osob: Posílit roli a pravomoce sociálních pracovníků v oblasti podpory obchodovaných osob. Určení case managera/ky – osoby, která má přehled o případu a pravidelně informuje klienta/klientku. V rámci case managementu stanovit cíle intervence, které budou známy klientům/kám i všem aktérům. V rámci case managementu doporučit realizaci pravidelných případových konferencí, a tím zajistit setkání všech aktérů včetně klientky/a za účelem zhodnocení situace, evaluace, sdílení informací a ujasnění dalšího postupu. • Společně se specializovanými NNO vypracovat a aplikovat systém vzdělávání a osvěty pro aktéry v oblasti OSL, navrhnout kulaté stoly a strategická setkávání zúčastněných aktérů, zajistit je i v regionech. Zvýšit informovanost a proškolování policie, pracovníků ambasád, terénních pracovníků a jiných profesionálů, kteří se mohou setkat s OO. • Zajistit šíření povědomí jednotného sdílení a porozumění existující definice OSL napříč aktéry včetně NNO, policie, advokátů a soudců. • Zajistit přístup k bezplatné právní pomoci pro obchodované osoby tak, aby se mohly domáhat svých nároků a práv i mimo oblast trestního řízení. • Společně se specializovanými NNO pracovat na odstraňování bariér znemožňujících poskytovat takovou šíři služeb, jakou považují za vhodnou, a na šíření povědomí o problematice OSL, PR a marketingu poskytovaných služeb.

37

Závěr Oblast podpory obchodovaných osob je sférou, která vyžaduje širokou škálu interdisciplinárních kontaktů mezi aktéry, a jejich spolupráci. S ohledem na postupně měnící se podoby obchodování s lidmi a potřeby obchodovaných osob, ale i s ohledem na změny v systému institucionální podpory bylo rozhodnuto, že je potřebné hlouběji zhodnotit a analyzovat právě oblast interdisciplinární spolupráce. Této oblasti se věnovala výše předkládaná studie. Z hlavních zjištění vyplývá, že všichni do analýzy zahrnutí aktéři mají silnou motivaci ke zlepšování fungování systému podpory obchodovaných osob a jsou otevřeni ke změnám. Skrze participativní proces, který se skládal ze série diskusních setkání, aktéři sdíleli příklady dobré praxe a identifikovali oblasti, kde spatřují problémy. Aktéři z řad pracovníků a pracovnic, kteří jsou v kontaktu s klientelou, expertek a expertů z řad NNO, státní správy a policie i z řad osob s prožitou zkušeností obchodování se shodují, že problémy je potřebné řešit zejména zefektivněním vzájemné komunikace, průběžnou evaluací stávajících opatření a změnami či rekonceptualizací nástrojů, které již nereagují na stávající situaci. Dalším krokem by proto měla být diskuse nad návrhy řešení a stanovení plánu, jak pokračovat na cestě k efektivnějšímu a na lidská práva zaměřenému poskytování podpory obchodovaným osobám.


38

Použitá literatura a zdroje: BURČÍKOVÁ, Petra. 2008. Jak dál? Doporučení pro předcházení obchodování s lidmi a vykořisťování a pro ochranu a zlepšení postavení obchodovaných, vykořisťovaných a obchodováním a vykořisťováním ohrožených osob. Praha: La Strada Česká republika. ISBN 978-80-254-1313-5. BRAUN, Virginia a CLARKE, Victoria. 2006. Using thematic analysis in psychology. Qualitative Research in Psychology, vol. 3, no. 2. s. 77–101. ISSN 1478-0887. BURKE, Mary. C .(ed). 2013. Human Trafficking: Interdisciplinary Perspectives, Routledge, New York and Abingdon, 2013, ISBN 978-0-415-89224-7.

BÜTTERWECK, Baerbel. 1996. Jeden rok projektu La Strada – zpráva o prvním programu prevence obchodování se ženami ve střední a východní Evropě. Praha: La Strada. FRA. 2011. Access to justice in Europe: an overview of challenges and opportunities. [Online]. [Citace: 2013-2-3] http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/1520-report-access-to-justice_EN.pdf. ISBN 978-92-9192-676-3.

GAATW. 2011. More ´Trafficking´, Less ´Trafficked´. www.gaatw.org. [Online]. [Citace: 2011-12-15] http://ec.europa.eu/anti-trafficking/download.action;jsessionid=gRSQPyZfnbCZ4yNzLdHJQwj2NXzfL122PmPG6Lh5GYL1VwMfyg2G!2005875365?no deId=991fcccb-a542-4be5-ba5e-4b00121fadb6&fileName=More+trafficking+less+trafficked.pdf&fileType=pdf.

HUGMAN, Richard., PITTAWAY, Eileen a Linda Albina BARTOLOMEI. 2011. When ‘Do No Harm’ Is Not Enough: The Ethics of Research with Refugees and Other Vulnerable Groups. British Journal of Social Work, no. 10. s. 1271–1287. ICMPD. 2006a. Anti-Trafficking Training for Frontline Law Enforcement Officers. Viena : ICMPD. ISBN: 3-900411-50-6

ICMPD. 2006b. Guidelines for the Development and Implementation of a Comprehensive National Antitrafficking Response. Viena : ICMPD. ISBN 3-900411-91-3.

ICMPD. 2010. Guidelines for the Development of a Transnational Referral Mechanism for Trafficked Persons in Europe: TRM-EU. Viena : ICMPD. ISBN: 978-3-900411-54-1. IOM. 2005a Pilotní výzkum prostředí obchodu s lidmi na území České republiky. [Online]. [Citace: 2010-10-10] http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rs_atlantic/data/files/iom.pdf.

IOM. 2005b. Pilotní výzkum prostředí obchodu s lidmi na území České republiky. IOM. [Online] 2005. [Citace: 10. 10 2010.] http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rs_atlantic/data/files/iom.pdf. IOM. 2007. Direct Assistance for Victims of Trafficking. Geneva : IOM. ISBN 978 92 9068 371 1.

JENSON, Jane. 1998. Mapping Social Cohesion: The State of Canadian Research. Canadian Policy Research Networks,Ottawa. ISBN 1-896703-31-3.

KALIBOVÁ, Klára – HOUŽVOVÁ, Martina. 2014. Naděje na zlepšení. Právní rámec pomoci obětem sexuálního násilí po projetí zákona o obětech trestných činů. In KUTÁLKOVÁ, Petra – KOBOVÁ, Ľubica (eds.). Sexuální násilí. Proč se nikdo neptá? Praha : In-IUSTITIA, o.p.s, s. 31–51. ISBN 978- 80- 260-5793-2. KALIBOVÁ, Klára. 2008. Obchodování s lidmi – některé probémy platné legislativy. [Online]. [Citace: 2011-12-12] http://www.strada.cz/cz/ke-stazeni-a-odkazy/publikace-a-vystupy-la-strada-cr.

KUTÁLKOVÁ, Petra. 2010. Příliž úzká brána k lidským právům – proces identifikace obchodovaných osob v České republice. Praha : La Strada, Česká republika. ISBN: 978-80-904548-0-4.

KUTÁLKOVÁ, Petra a kol. 2013. Strategické zastupování: od teorie k praxi. In STŘÍTECKÝ, Vít – TOPINKA, Daniel. Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování – od teorie k praxi. Praha : Ústav mezinárodních vztahů, s. 105–153. ISBN: 978-80-87558-11-9.

KUTÁLKOVÁ, Petra. 2015. Přístup ke spravedlnosti pro oběti obchodování s lidmi jako problém veřejné politiky. Praha : disertační práce obhájená na FSV UK, 2015. La Strada ČR. 2004. Výroční zpráva za rok 2003. Praha : La Strada ČR.

MORGAN. David. 1998. Planning focus groups. Thousand Oaks, Calif.: SAGE Publications. ISBN-13: 978-0761908173

MVČR. 2003. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice. [Online]. Praha : MVČR. [Citace: 2011-3-5] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx. MVČR. 2005. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období 2005–2007/. [Online]. Praha : MVČR. [Citace: 2011-3-5] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx.

MVČR. 2008 Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/. [Online]. Praha : MVČR. [Citace: 2011-3-5] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx. MVČR. 2009. Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republice za rok 2008. [Online]. Praha : MVČR. [Citace: 2011-3-5] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx. MVČR. 2010. Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republice za rok 2009. [Online]. Praha: MVČR. [Citace: 2011-3-5] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx.

MVČR. 2011. Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republice za rok 2010. [Online]. Praha : MVČR. [Citace: 2014-5-7] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx.

MVČR. 2012a. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi v České republice na období 2012 až 2015. [Online]. [Citace: 2013-4-5] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx. MVČR. 2012b. Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republice za rok 2011. [Online]. [Citace: 11. 12 2012.] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx. Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

39

MVČR. 2013. Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republikce za rok 2012. [Online]. [Citace: 2. 11 2013.] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx. MVČR. 2014. Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republice za rok 2013. [Online]. [Citace: 21. 7 2014.] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx.

PANCALDI, Frederico. 2012. The Turn to Real Actors: Achievements and Challenges for Actor-Centered Institutionalism in the Comparative Political Economy. Paper for the XXVI Convegno SISP, Rome 13–15, September 2012. [Online]. [Citace: 2014-20-11] http://www.sisp.it/files/papers/2012/federico-pancaldi-1250.pdf. SCHARP Fritz. W. 2000. Institutions in Comparative Policy Research. Comparative Political Studies, vol. 33. s. 762–790. SURTEES, Rebecca. 2007. Listening to Victims. Vienna : ICMPD. ISBN 3-900411-09-3.

ŠACHOVÁ, Petra a LOMOZOVÁ, Petra. 2009. Možnosti a limity odškodnění obchodovaných osob v českém právním systému. [Online] 2009. [Citace: 1. 7. 2010.] http://www.strada.cz/cz/ke-stazeni-a-odkazy/publikace-a-vystupy-la-strada-cr.

ŠMÍD, Michal. 2013. Komparativní analýza evorpských rozsudků v oblasti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. In TOPINKA, Daniel – STŘÍTECKÝ, Vít (eds.). Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťovánív teorii a praxi. Praha : Ústav mezinárodních vztahů, s. 33–107. ŠŤASTNÁ, Anna – HŮLE, Daniel a Šárka KASALOVÁ DAŇKOVÁ. 2006. Evaluační výzkum: Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v České republice. Praha : Demografické informační centrum.

TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana – BLATNÍKOVÁ, Šárka. 2006. Motivační a demotivační faktory ovlivňující obchodované osoby při rozhodování o vstupu do Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi. Praha: IKSP. TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana. 2004. Obchodování se ženami z pohledu České republiky. Praha : ISKP. ISBN 80-7338-030-7. ZIMMERMAN, Cathy et al. 2006. Stolen Smiles. London : The London School of Hygiena and Tropical Medicine. Neveřejné dokumenty:

• Analýza zákona o obětech trestné činnosti (2015). La Strada ČR • Zápis z MKS konané dne 8. 12. 2012 • Zápis z MKS konané dne 12. 6. 2012 • Zápis z MKS konané dne 23. 6. 2013

• Zápis z MKS konané dne 17. 12. 2013 • Zápis z MKS z 26. 6. 2014

• Zápis z MKS konané 8.12. 2014

• Pravidla registrace soukromých služebných osob ze dne 13. dubna 2015, MZV Zákony, vyhlášky.

• Příloha předpisu č. 505/2006 Sb. Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. • Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách

• Zákon č. 141/2014 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (Trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění Zákona č. 105/2013 Sb. • Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky • Zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník

• Zákon č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů Veřejná stanoviska a další dokumenty:

• Metodický návod prvního náměstka ministra vnitra č. 1 ze dne 7. června 2010 k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení [Online] 2010. [Citace: 2012-12-11]. • Pokyn ministra vnitra ze dne 15. února 2010, kterým se upravuje fungování národního referenčního mechanismu pro podporu a ochranu obětí obchodování s lidmi. [Online] 2010. [Citace: 2010-11-11] http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-924305.aspx. Webové stránky:

http://azylovy-dum-kromeriz.webnode.cz

http://europa.eu/youreurope/citizens/health/unplanned-healthcare/temporary-stays/index_cs.htm http://iregistr.mpsv.cz

http://portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/obecne) http://praha.charita.cz/sluzby/magdala/ http://scps.diakonie.cz


40

http://www.caritas.org/resources/Coatnet/WhoWeAre.html http://www.demandat.eu/

http://www.diakoniezapad.cz

http://www.migrace.com/docs/140925_vite-kdo-vam-doma-uklizi.pdf

http://znojmo.charita.cz/charitni-sluzby/magdala-pomoc-obetem-obchodovani-s-lidmi-a-nucene-prostituce/podporeno-grantem-z-islandulichtenstejnska-a-norska-v-ramci-ehp-fondu/ https://otc.justice.cz/verejne/rychleVyhledavani.jsf www. strada.cz www.opu.cz

www.rozkosbezrizika.cz www.ulice-plzen.com

Mezinárodní dokumenty:

• Council Directive 2004/81/EC of 29 April 2004 on the residence permit issued to third-country nationals who are victims of trafficking in human beings or who have been the subject of an action to facilitate illegal immigration, who cooperate with the competent authorities.

• Directive 2011/36/EU of the European Parliament and of the Council of 5 April 2011 on preventing and combating trafficking in human beings and protecting its victims, and replacing Council Framework Decision 2002/629/JHA . • Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu Spojených národů proti mezinárodnímu organizovanému zločinu. 2000.


41

O autorském týmu Bc. Rad Bandit BA vystudoval Sociální práci na University of East London, UK. V současné době studuje Veřejnou a Sociální politiku na FSV UK a absolvuje program profesního rozvoje v otázkách genderu a rovných příležitostí v rámci mezinárodního programu IREX implementovaného Úřadem pro školství a kulturu Ministerstva zahraničí USA. Paralelně absolvuje semestrální studia Economic Justice na Harvardské univerzitě. Ve své výzkumné práci se dlouhodobě věnuje problematice genderu a sociálního vyloučení, aplikuje principy participace a metody vizuálně-narativní analýzy. V minulosti pracoval jako sociální pracovník ve Velké Británii v oblasti ochrany dospělých osob s duševními poruchami. Zde byl poprvé seznámen s principy participace a participativního výzkumu, které se staly ohniskem jeho studií, praxe i výzkumu.


Mgr. Petra Kutálková, Ph.D., vystudovala obor Sociální politika a sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, doktorský titul získala v oboru Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd téže univerzity. V současné době se věnuje především analytické a výzkumné činnosti, v rámci které se zabývá zkušenostmi lidí z marginalizovaných skupin. V minulosti pracovala jako sociální pracovnice s lidmi v krizových životních situacích a/nebo s lidmi, kteří jsou vystaveni nějaké formě oprese. Mezi klientelu, se kterou spolupracovala, patřili ženy i muži, kteří zažili obchodování s lidmi či vykořisťování, lidé bez domova či romské děti a mládež. Sociální práci i výzkumy se snaží dělat tak, jak by je v případě, že by seděla na opačné straně, chtěla zakoušet sama.

42

Analýza interdisciplinárního přístupu k prevenci obchodování s lidmi

Recommend Documents