AMY HILL. DATUM VYDÁNÍ: 20. ledna 2005

„BEATAE MEMORIAE“ EP: 1.09

Scénář

AMY HILL

DATUM VYDÁNÍ: 20. ledna 2005 ČESKY: 28. října 2005

© 2005 HORIZON PRODUCTIONS Stargate, Stargate SG-1 a Stargate: Atlantis jsou vlastnictvím MGM/UA Double Secret Productons, Gekko Film Corp., Showtime Viacom, Acme Shark a USA Networks Inc. Tento scénář byl napsán výhradně pro zábavní účely, nepřinesl žádný zisk. Nebylo zamýšleno žádné porušení vlastnických práv. Ale Stargate: Horizon je vlastnictvím Horizont Productions. Tento scénář, postavy a situace v něm nemohou být znovu zveřejněny bez povolení autorů.

Překlad Arana. Překlad vznikl se souhlasem a vědomím autora. Korekce Jelča. http://www.sga-project.com/horizon

HVĚZDNÁ BRÁNA: HORIZONT – „BEATAE MEMORIAE“

HVĚZDNA BRÁNA: HORIZONT „BEATAE MEMORIAE“

PRODUKCE # H 109 © 2005 HORIZON PRODUCTIONS OBSAZENÍ (v oficiálním pořadí)

PLUKOVNÍK JOHN GRANT VELITELKA SIVEA VE´NAL MAJOR CHASE REYNOLDS KAPITÁN DAVID CONNOR CHRISTINE SUMMERSOVÁ DOKTOR THOMAS GALLOWAY a DOKTOR LENORI HOSTUJÍCÍ HERCI: ELEK KEIRAN OBYVATELÉ OSADY (ROLE BEZ MLUVENÍ)

BEATAE MEMORIAE CEL´MAI ENOLY ELEK KEIRAN KO´VAHLI SIVEA VORIANS

VÝSLOVNOST (ANGLICKY) BEE-ah-tie meh-MORE-ee-eye (latinské úsloví – v překladu „blahé paměti“) kel-MAY ie-NOH-lie EL-ek KEER-an ko-VAH-lie se-VIA voh-RYANS

2


Production credits: Music by

MAGNUS RINGBLOM Graphic Designer

KEVIN KIMBALL Script Supervisor

MARE PHILLIPS Co-Producer

STEVEN CAMERON Consulting Producer

JOE HODKISS Consulting Producer

JORDAN MOUNTEER Producer

KELLY HAVLIK Producer

AMY HILL Supervising Producer

SAM JONES Executive Producer

ALEX RUBIT Written by

AMY HILL

3


4

TEASER FADE IN: EXT. VESMÍR – VESMÍRNÁ BRÁNA Vidíme velkou osmiúhelníkovou hvězdnou bránu volně se vznášející ve vesmíru. Zrovna se vytáčí; symboly se jeden po druhém zeleně rozsvěcují. Zapadne poslední symbol a „vesmírná brána“ se otevírá. Po krátké pauze jí proletí Kluzák jedna. UPRAVENÍ ÚHLU KAMERY, když kluzák prolétá kolem, zjišťujeme, že tato vesmírná brána je na oběžné dráze planety. Planeta vypadá podobně jako Země, ale je zakryta nějakými mraky, její atmosféra je proto našedlá. STŘIH NA: INT. KLUZÁK JEDNA – PŘEDNÍ ČÁST Je tu celý horizontský tým; GRANT u stanoviště pilota, řídí. SIVEA a CHASE jsou u dvou stanovišť za ním. CHRISTINE, DAVID a TOM stojí za nimi. Členové týmu mají na sobě svou obvyklou mimostaniční výzbroj; rozhlížejí se čelním oknem. NOVÝ ÚHEL My teď také vidíme planetu předním oknem kluzáku. TOM: Ty mraky by vysvětlovaly, proč jsme ztratili kontakt se sondou. ZÁBĚR ZNOVA NA postavy v kluzáku. CHRISTINE: Nějaká anomálie počasí? TOM: To jsem měl na mysli. Vypadá to, že zakrývají polovinu planety. Náhle Chase ukáže na něco před nimi; ať už je to cokoli, očividně ho to pobavilo. CHASE: Hele, když se pořádně podíváte, tamten připomíná vobličej. Ukáže na to místo... Christine se chvíli dívá, pak: CHRISTINE (nadšeně): Vidím ho! (ukáže jinam) A tamten – to je slon. TOM: Cože? Ne, to je rozhodně židle. Sivea a Grant si vymění pohledy. Sivea nechápe, o čem to sakra mluví. Grant to chápe, pobavilo ho to.


CHASE (o slonovi/židli): Mě to připadá spíš jako kachna. SIVEA: Kachna? CHASE: Jo... takovej pták. SIVEA (věcně): Je nepravděpodobné, že by v těch mracích byli nějací ptáci. CHASE (vysvětluje): Je to taková hra. Když se dost dlouho a upřeně díváte, začnou vám ty mraky něco připomínat. Podle Siveina obličeje poznáváme, že to pořád nechápe; nebo pokud to pochopila, tak aspoň neví, jaký to má smysl. TOM (k Sivei): Víte... jako abstraktní umění. DAVID (zavrtí hlavou): Abstraktní umění se mi nikdy nelíbilo. CHASE: Jasně že ne... David se na něj podívá; tak úplně nechápe, co tím myslel. Chase pokrčí rameny, pak se znovu podívá na Siveu. CHASE: Neříkejte mi, že na Vorianě jste se na mraky nikdy nedívala. Sivea na něj pohlédne. SIVEA (prostě): Nedívala. CHRISTINE: My ano, v Minnesotě, kde jsem vyrostla. TOM: Věřte nebo ne, vzpomínám, že jsem to dělával na Chulaku. (usměje se) Určitě by se našlo pár Jaffů, kteří si mysleli, že jsem se zbláznil... CHASE (k Sivei): Tak je to jasný. Hned jak přijedete na Zem, půjdem ven a budem se dívat na mraky. Sivea se lehce usměje. SIVEA: To zní dost zajímavě. Grant, očividně ho tento rozhovor pobavil, promluví o mracích pod nimi. GRANT: No, máme ještě hledat zvířata, nebo bychom spíš měli přistát a prohlédnout si povrch planety? David vypadá trochu znepokojeně. DAVID: Měli bychom být opatrní, pane. Ztratili jsme kontakt se sondou. Není třeba říkat, co by tyhle mraky mohly udělat s kluzákem.

5


6

Chase se na něj podívá. CHASE: Prosím vás... jsou to jenom mraky. DAVID: Jsme v jiné galaxii, pane. Tom zavrtí hlavou, dívá se z okna. TOM: Nedělal bych si starosti... Signál sondy asi prostě nepronikl skrz. Naše skeny nehlásí nic neobvyklého. Grant se rozhodl, usměje se... GRANT: No, existuje jenom jeden způsob jak to zjistit, ne? Po tomhle prohlášení stiskne na panelu před sebou několik tlačítek a STŘIH NA: EXT. VESMÍR – KLUZÁK JEDNA Kluzák zahájí sestup do atmosféry. STŘIH NA: INT. KLUZÁK JEDNA – PŘEDNÍ ČÁST GRANT (od panelu): Připravte se na sestup do atmosféry. Čelním oknem vidíme, jak se mraky přibližují; samozřejmě víme, že ve skutečnosti prostě kluzák klesá. Vstoupí do atmosféry. Teď vidíme jen šedou mlhu. Pak – UPRAVENÍ ÚHLU KAMERY zpátky dovnitř kluzáku. Všichni si už chystají vydechnout úlevou, že jsou v pořádku, když se náhle kluzák začne TŘÁST. Tom se chytí Siveiny židle, aby nespadl. Christine padá na Davida, který ji obejme jednou svou rukou, zatímco druhou se zachytí zdi. CHRISTINE: Co se děje? Kamera se zaměří NA GRANTOVO OVLÁDÁNÍ Blikají na něm světla, nabíhají čísla. Nevíme, co to znamená, ale rozhodně to nemůže být nic dobrého. NA GRANTA, který horečnatě tiskne tlačítka, ať už se pokazilo cokoliv, snaží se to spravit. GRANT: To jsou ty nejdivnější mraky, jaké jsem kdy viděl...


7

Náhle otřesy zesílí. GRANT (pokr.) (křičí): Rychle ztrácíme výšku! Sivea stiskne několik tlačítek na svém počítačovém stanovišti. SIVEA: Nemohu znovu převzít ovládání. Ztratili jsme veškerou manévrovací schopnost. CHASE (od panelu; vrtí hlavou): To je k ničemu! Čelním oknem vidíme, jak se povrch planety čím dál tím víc přibližuje. Velký les, několik stromů rozesetých po krajině; v pozadí hory. Grant zavrtí hlavou, promluví ke všem přítomným... GRANT: Radši byste se měli všichni připravit. Tohle bude tvrdé přistání. Christine se zachytí jednoho z panelů, stejně tak Tom. David se zachytí přepážky ve stěně. CHASE (tiskne nějaká tlačítka): Nastavuju štíty a tlumiče na maximum. To by mělo pohltit většinu nárazu. Téměř to nestihl; skoro okamžitě narazí na zem. Všechno se silně otřese. David padá, strhne sebou i Christine. Z tohoto okamžiku – FADE OUT KONEC TEASERU


AKT 1 FADE IN: (POZNÁMKA: Během zahajovacích scén běží titulky.) EXT. POVRCH PLANETY – KLUZÁK – DEN Uvádějící záběr. První věc, které si všimneme je skutečnost, že je tu na den neobvyklá TMA – to kvůli šedým mrakům. Dodává to planetě stísněný vzhled; je to místo, o kterém by se dalo předpokládat, že se tu bude dít něco zvláštního. Přiblížíme se ke kluzáku, který ZTROSKOTAL na kraji lesa. Kolem něj a pod ním jsou zlámané větve. Pauza; pak se otevřou dveře. Christine vyjde jako první; očividně je trochu otřesená. Ostatní ji následují. Nikdo není zraněný, rozhlížejí se kolem. Chase se nemůže zdržet poznámky: CHASE (sarkasticky): No... to šlo dobře. David se na něj podívá. DAVID: To vy jste říkal, že jsou to jenom mraky. CHASE (o Tomovi): Ale von taky! Tom se na mraky zadívá, zmíní se o nedostatku světla. TOM: No, tyhle... „mraky“ nebo co to vlastně je... zdá se, že zadržují většinu slunečního světla. Grant zavrtí hlavou. GRANT: Rozkošné. Chase přejde k přední části kluzáku, kde zhodnotí škodu. Spadne mu čelist. CHASE: Oh, sakra! Grant a Sivea k němu přistoupí, zjišťujeme, že kluzák je dost rozmlácený. GRANT (k Chasovi): Dokážete to opravit? CHASE: Jo, kdybych vůbec věděl, co se pokazilo. SIVEA: Jinými slovy, uvízli jsme tu. CHASE (suše): Oh, bože, dneska nebudem optimisti? Mezitím Christine stojí na opačné straně kluzáku, prohlíží si okolí. Když se rozhlíží, vidíme záběr širokého okolí, vypadá to na pastviny. V dálce vidíme stoupat sloup kouře, asi vychází z komína. Christine se obrátí ke Grantovi. CHRISTINE: Plukovníku.

8


9

Grant a Sivea k ní přistoupí; stejně tak Tom a David, zatímco Chase zůstává u přední části kluzáku. CHRISTINE (ukáže): Tímto směrem leží osada. Všichni to vidí. TOM: Možná by nám místní obyvatelé mohli vysvětlit, co ty mraky s naším kluzákem provedly. CHRISTINE: Přesně to mě napadlo. Grant chvíli přemýšlí... pak se obrátí k Chasovi. GRANT: Chasi. (o kluzáku): Myslím, že tenhle si už nezalítá... Chase se usměje; mluví teď ke Grantovi spíše jako k příteli než k velícímu důstojníkovi. CHASE: Zrovna jsme sem dorazili... a ty už chceš pryč? Grant se na něj podívá, jako by říkal „víš, co si myslím“. Chase jeho pohled potvrdí profesionálnější odpovědí. Získáváme náznak toho, jak jejich vztah kolísá mezi vztahem starých přátel a odlišným vojenským postavením. CHASE (pokr.): Jsem si jistej, že ho dokážu včas zprovoznit, pane... Naštěstí se nepoškodily žádný systémy motorů. Grant přemýšlí, pak se znovu podívá směrem k osadě. GRANT: Dobrá... Máme to tu prozkoumat; potkávat nové lidi. Zdá se mi, že noví lidé jsou právě tam. (pauza) Tak se tam pojďme podívat. Z jejich reakcí – DISSOLVE INTO: EXT. OSADA – DEN – POZDĚJI Horizontský tým vstupuje na předměstí malé osady. Vypadá téměř jako pionýrské městečko: dřevěné chatky, špinavé cesty, vozy na ulicích. Za osadou leží zemědělská půda. Z komínů několika chatek stoupá kouř. Na ulicích je pár lidí, jako první horizontský tým spatří KEIRAN. Je to mladá žena, má takových dvacet pět let, kudrnaté blond vlasy sepnuté do ohonu. Má na sobě jednoduché a skromné modré šaty. Vyjde ven, aby si návštěvníky lépe prohlédla. Zdá se být trochu plachá a opatrná, ale převážila u ní zvědavost. Když k nim Keiran přistoupí, členové týmu se zastaví. Několik dalších obyvatel osady ustane ve své činnosti, když si uvědomí, že mají návštěvu. Krátká pauza, pak Grant postoupí vpřed. GRANT (usměje se): Ahoj.


KEIRAN (nejistě): Zdravím vás. (pauza) Jste tu cizí. CHASE: Jo, to asi jo... noví sousedi. Naše loď ztroskotala, když jsme vstoupili do vaší atmosféry. Mysleli jsme, že byste nám možná mohli pomoct. Keiranin výraz teď značí údiv a respekt. KEIRAN: Nikdy jsme se nesetkali s návštěvníky z jiného světa. Pauza... chvíle ticha... pak: KEIRAN (pokr.): Zavedu vás ke kancléři. Bude s vámi chtít mluvit... Prosím, následujte mě. Keiran kráčí zpět k osadě. Horizontský tým jde za ní. Sledujeme je. KEIRAN (pokr.): Jmenuji se Keiran. GRANT: Rád vás poznávám... Já jsem John. Když představuje ostatní, ukazuje na ně. GRANT (pokr.): Chase, Tom, Sivea, Chris a David. KEIRAN: Velmi mě těší, že se s vámi setkávám... Určitě máte hodně co vyprávět. Když jdou k osadě, kamera je následuje. Procházejí jí, vidíme trochu ohromené, ale přesto nenápadné reakce dalších vesničanů. Všichni si cizince prohlížejí; rozhodně tu nikdy podobné návštěvníky neměli. Zdá se, že vesničané jsou velmi mírumilovní lidé, kteří žijí skromným životem. Najdeme tu muže a ženy všeho věku; od dvaceti až po šedesát. Keiran se zastaví před jednou z dřevěných chatek. Znovu se obrátí k týmu, pořád mluví stejně přátelsky a obdivně jako předtím. KEIRAN: Počkejte tady. Promluvím s kancléřem a řeknu mu o vašem příjezdu. Grant s úsměvem přikývne. Keiran vstoupí do chatky, zanechává horizontský tým venku. Vesničané se teď vrací ke své předchozí činnosti; přesto, když někdo tým na ulici míjí, neobvykle si je prohlíží, ale nic neříkají. Zdá se, že Siveu to všechno obtěžuje. Dívá se na procházející lidi, zneklidňují ji. Chase si toho všimne. CHASE (k Sivei): Takže... Podívá se na něj. SIVEA: Co je? CHASE: Takže... co se děje? Sivea to nejdříve nechce říct... Zavrtí hlavou.

10


SIVEA (o Keiran): To ona... Pořád mám takový divný pocit. Tým se semkne dohromady, ujišťují se, že je nikdo nemůže slyšet. GRANT: Co tím myslíte? SIVEA (váhavě): Něco není v pořádku... Nevím... Nevím, co přesně. DAVID: No, říkali, že... Odmlčí se, když kolem projdou další dva místní; muž a žena, asi padesátiletí. Pár se na návštěvníky zvědavě podívá; neskrývají svůj zájem o ně. Legrační okamžik, kdy na ně tým prostě kývne. Pár kývnutí oplatí a pak jde dál. Tento výjev připomíná návštěvníky prohlížející si zvířata v zoo. Když odejdou, David pokračuje... DAVID (pokr.): Řekli, že tu ještě neměli žádné „mimozemšťany“. Christine se zmíní o všech těch lidech, kteří si je prohlíží. CHRISTINE: To bych teda nikdy neřekla. SIVEA: To není ono... Grant si uvědomí, že ji něco opravdu znepokojuje. GRANT: Tak co? Sivea se na něj podívá; rozhodne se to říct prostě. SIVEA: Nevím, jestli jí mohu věřit. CHASE (neomaleně): Nevím, jestli můžete věřit vůbec někomu. (kvůli jejímu pohledu; gestikuluje): Chci říct... kromě nás, samozřejmě. (pauza) Nám věříte... že jo? Sivea na tyhle poznámky neodpovídá. SIVEA: Zvláštně reagovala... Nevypadala jako někdo, kdo se s mimozemšťany setkal poprvé. CHASE (zavrtí hlavou): To, že tu nepobíhala kolem a nekřičela „nebe nám padá na hlavu“, ještě neznamená, že jí nemůžem věřit. Sivea se na něj zmateně podívá. SIVEA: Nebe nám padá na hlavu? CHASE: Vždyť víte, co tím myslím. Pauza, Grant se rozhlíží, uvažuje o tom, co právě řekla. SIVEA: Navrhuji jen,... abychom byli opatrní.

11


Grant se na ni podívá, bere její radu v úvahu. GRANT: My jsme vždycky opatrní. Jejich rozhovor přeruší Keiran, která se vrátila z chatky. KEIRAN: Kancléř se s vámi chce setkat. Členové našeho týmu si vymění nenápadné pohledy, pak ji následují do chatky. Sivea jde jako poslední, zdá se být zneklidněna. INT. DŘEVĚNÁ CHATKA – DEN V chatce nejsou žádná okna. Jediné světlo vychází z petrolejové lampy na stole. U stolu naproti Keiran a horizontskému týmu sedí ELEK. Je to starý muž, je mu více než šedesát let. Jeho vlasy už zbělely. Přestože je starý, jeho věk mu dává spíše nádech důstojnosti než křehkosti. KEIRAN (ukazuje směrem k Elekovi): Toto je kancléř Elek. (obrátí se k Elekovi): Kancléři, (dramatická pauza) toto jsou naši návštěvníci. Elek skloní hlavu. Grant, Chase, David, Christine a Tom toto gesto napodobí. Po chvíli se přidá i Sivea. ELEK (zvedne hlavu): Vítejte. GRANT: Děkujeme vám. Elek se podívá na Keiran, když začíná hovořit o něčem, co mu řekla. Jeho hlas zní silně; je to hlas vůdce. ELEK (k týmu): Říkáte, že jste z jiného světa? GRANT: Ano... Jsme průzkumníci, kteří cestují hvězdnými branami. Přišli jsme bránou na oběžné dráze vaší planety. Když jsme vstoupili do vaší atmosféry, ztratili jsme kontrolu nad naší lodí. Nejsme si tak úplně jistí, co se stalo... Doufali jsme, že byste nám mohli pomoct. TOM: Mysleli jsme si, že by to mohlo mít něco společného s těmi mraky. Eleka to nepřekvapilo. ELEK: V tomto kraji lodě nefungují... Stíny se ujistily o tom, že tuto planetu nikdy neopustíme. Pauza, členové našeho týmu reagují na tento pojem... GRANT: Stíny? ELEK (přikývne): Beztvaré bytosti existující mimo náš čas. Nikdo z našich lidí je nikdy neviděl... ale o jejich existenci víme.

12


Naši lidé ví přesně, o kom mluví. CHASE: Taky vám to zní povědomě? KEIRAN (překvapeně): Už jste se s nimi setkali? GRANT: Už... už jsme o nich slyšeli. KEIRAN: Ale neviděli jste je? GRANT: Ne, ale viděli jsme jejich... sluhy. DAVID: Naneštěstí... KEIRAN: Draque. Další pauza... Nikdo z našich lidí neočekával, že to jméno na této planetě uslyší. ELEK (vysvětluje): Draqové Stínům slouží... To oni nás přinutili zůstat na této planetě. Už velmi dávno. Všichni členové našeho týmu překvapeně reagují... TOM: Proč vás tu přinutili zůstat? ELEK: Když zaútočili, naši předkové se bránili. Bojovali za svou svobodu, za naši svobodu... naši lidé se nechtěli stát otroky Impéria Vládců, které se v této galaxii rozšířilo... Musíte vědět, že technologie Ko´vahli byla kdysi... (pauza; smutně) Teď nemáme nic. Zničili celou ko´vahlijskou civilizaci, zanechali na této planetě několik přeživších a sestrojili energetické pole, aby se ujistili, že nikdy neodejdeme. TOM (uvědomuje si): Takže to není anomálie počasí... je to energetické pole! ELEK: A lodě ho nemohou odhalit... podle všech senzorů vypadá jako přírodní jev... anomálie počasí, jak jste řekli. TOM: Jak velkou plochu pokrývá? ELEK: Pět set Cel´mai na každou stranu... Nevím, jestli vám to něco říká. GRANT (uvažuje): Seshora to vypadalo, že se táhne alespoň tisíce kilometrů všemi směry. CHASE: To ale musí být dost drsný pole... TOM: Postavili ho Vládcové... z toho, co víme, byla jejich technologie srovnatelná s antickou. SIVEA (k Elekovi a Keiran): Jsou tu i jiné osady?

13


KEIRAN (smutně): Ne... Zbylo nás málo. Všichni jsme zůstali tady. Elek chvíli mlčí, když si něco uvědomuje. ELEK: Očividně jste měli při střetu s Vládci větší štěstí než my. Grant se na něj podívá; nemůže popřít, že má Elek pravdu. GRANT: Jo... myslím, že jo. CHRISTINE (přemýšlí o něčem): Jak je možné, že vás tu Draque nechali? Vždyť Impérium Vládců zotročilo celé světy... možná jste v pasti, ale na druhou stranu... ELEK: Impérium zmizelo už velmi dávno... V těch dobách tu byli mí předci zanecháni, aby očekávali jeho návrat. Slyšel jsem pověsti, že padlo. Nikdy jsme nezjistili, jestli je to pravda. (pauza) Ale to, že jste se setkali s Draqy... dokazuje, že návrat impéria už začal. Bylo řečeno, že pokud impérium padne... vrátí se a bude tisíckrát silnější než bylo. SIVEA: Jak si můžete být tak jistý? ELEK: Naši předkové našli a přeložili dávné nápisy... proroctví o tom, že se Stíny, i když poražené,... vrátí. (pauza) A zmocní se vlády nad vším, co známe. Grant se s obavami podívá na Chase. GRANT: Thor nám říkal něco dost podobného... Další pauza. Náhle přichází uvědomění; možná hrozí nebezpečí větší, než jsme si mysleli. TOM (k Elekovi): Jak dlouho už jste tu drženi? Elen o tom zapřemýšlí. ELEK: Musí to být... více než patnáct generací od doby, kdy tu byli naši předkové uvězněni. SIVEA: A nerozšířili jste se mimo tuto osadu? KEIRAN: Nebyli jsme technicky schopní... rozšířit se. Stíny se ujistily, že jsme ztratili veškerou možnost technologické vyspělosti, kterou jsme se tolik pyšnili. SIVEA (zavrtí hlavou): Je nepravděpodobné, že by silové pole mohlo zůstat nedotčené tak dlouho.

14


CHRISTINE: Ne nezbytně. (kvůli pohledům ostatních): No, antická technologie a technologie Vládců musely být schopny zůstat aktivní déle, než cokoli, co bychom dokázali sestrojit my... jako to zařízení, které jsme před měsíci našli na té mimozemské lodi. Nedokážeme poznat, jak dlouho bylo aktivní, než jsme ho našli. Chase zavrtí hlavou. CHASE: No, to silový pole se přece musí dát nějak vypnout. ELEK: Naneštěstí se k zařízení, které ho vytváří, nemůžeme přiblížit. (vysvětluje): Když se k němu přiblížíme, zařízení rozpozná naši DNA... Několik už našich lidí bylo bezpečnostními systémy tohoto zařízení zabito. Keiran se rozzáří oči, když dostane nápad. KEIRAN (k horizontskému týmu): Ale možná byste se k němu mohli dostat vy. Elek o tom uvažuje. GRANT (přikývne): Nenapadá mě žádná jiná možnost, než zkusit to. Zdá se, že je to naše jediná možnost, jak znovu zprovoznit naši loď. Elek se na něj podívá. Pak přikývne. ELEK: Ukážu vám, kde generátor najdete... Naneštěstí se k němu nedokázal přiblížit žádný z našich mimozemských návštěvníků. Struktura jejich DNA byla příliš podobná struktuře Ko´vahliů. Záběr na Siveu, která na to, co právě řekl, trochu zmateně reaguje. SIVEA (zavrtí hlavou): Počkejte chvíli... Keiran řekla, že jsme první návštěvníci. Keiran a Elek se na sebe podívají. Eleka to očividně překvapilo. Tichá pauza... Keiran se podívá na horizontský tým, lehce zavrtí hlavou... pak: CHRISTINE (k Sivei): O čem to mluvíte? SIVEA: Vy si to nepamatujete? Christine zmateně zavrtí hlavou. CHRISTINE: Keiran nám o jiných návštěvnících řekla... hned, když jsme sem do osady dorazili. Další okamžik ticha... Sivea se podívá na Granta. SIVEA: Plukovníku...? Grant zavrtí hlavou.

15


16

GRANT (usměje se): Zdá se, že jste nedávala pozor. Další pauza... ticho... zdá se, že nikdo kromě Sivei si to nepamatuje. Odmlčí se, o všem přemýšlí. Elek a Keiran si vymění nenápadný pohled... pak se oba postaví. Horizontský tým tak učiní také. ELEK: Kdykoli budete připraveni... Ukážu vám, kde to zařízení je. TOM (dychtivě): Mohli bychom se na něj podívat hned. Elek s potěšeným úsměvem přikývne. Pak ukáže k východu. ELEK: Prosím... Horizontský tým následuje Eleka a Keiran ven z místnosti. Sivea a Grant vyjdou jako poslední. Ostatní jsou už venku, Sivea se zastaví... SIVEA: Plukovníku... něco je špatně. GRANT (napůl vtipkuje): Možná s vaší pamětí... SIVEA (vážně): Nebo s vaší. Grant se na ni podívá. SIVEA: Vím, že tato žena prohlásila, že se nikdy nesetkali s návštěvníky z jiného světa... Musíte si to pamatovat. GRANT: No tak... nikdo, kromě vás, si nic takového nepamatuje. SIVEA: A to vás neznepokojuje? GRANT: Teď mě hlavně znepokojuje to, že jestli nedokážeme vypnout to silové pole... zůstaneme na téhle planetě hodně dlouho. SIVEA: Toho jsem si vědoma. Což je další důvod pro to, abyste přemýšlel o tom, co říkám. (pauza) Nemluvila bych o tom, kdybych nebyla přesvědčená, že je to pravda. Grant se na ni podívá. Nevěří tomu, že by zdejší lidé byli nebezpeční nebo že by lhali, ale ví, že zná Siveu dost dobře na to, aby její rady bral vážně. Po chvíli ticha přikývne... GRANT: Budeme se mít na pozoru. Naznačí jí, aby pokračovala, protože ostatní už na ně musí čekat. Když Sivea vystoupí z místnosti, držíme chvíli záběr na Granta. Zdá se být trochu znepokojený... pak také vyjde ven. Z tohoto okamžiku: FADE OUT. KONEC AKTU 1


AKT 2 FADE IN: EXT. GENERÁTOR POLE – SOUMRAK Čtvercová kamenná plošina se čtyřmi sloupy, každý v jednom rohu. Jsou pokryty mimozemské nápisy. Uprostřed plošiny je kruhová vyvýšenina, na které leží GENERÁTOR POLE. Je válcovitého tvaru, asi dvě stopy na výšku a jednu v průměru. Na plošině je nějaké mimozemsky vypadající ovládání. Tato lokace je uprostřed lesa, poblíž osady. Protože je soumrak, je tu ještě větší tma než dříve. Horizontský tým pomalu přistupuje k zařízení. CHRISTINE: Keiran říkala, že se k zařízení nedokázali přiblížit na padesát stop. Sivea opatrně kontroluje svůj skener, hledá něco, co by je mohlo zastavit. Když zavrtí hlavou, tým pomalu pokračuje. GRANT: Zdá se, že my můžeme. Opatrně postupují přímo k hučícímu generátoru pole. Chase přistoupí přímo k jeho hlavní části. Pozorně si ho prohlédne. DAVID: Víte, jak to vypnout? CHASE: Tohle je vysoce vyvinutá technologie. Nemůžete prostě zmáčknout nějaký tlačítko a vypnout to. Nezáleží na tom, jak... skvělý by to bylo. (pauza) Ne, bude to mnohem složitější. Bude to chtít čas. (k Tomovi): Nechcete mi třeba pomoct? Tom přikývne a přejde k němu, podívá se na zařízení. Zatím Christine přejde ke sloupům a prozkoumá mimozemské nápisy. CHRISTINE: Mohl by tu někde být návod. (pauza) Je to dost podobné nápisům Vládců, které jsme viděli na té mimozemské lodi. GRANT: Myslíte, že to dokážete přeložit? Christine vytáhne z kapsy malý antický překladač. CHRISTINE (o překladači): Tady jsou nějaká data o tomhle jazyku... Myslím, že to zabere nějaký čas, ale... nakonec to přece rozluštit musím. Grant přesvědčeně přikývne. GRANT: Dobře. Pak se obrátí k Sivei, která zařízení skenuje. GRANT (pokr.): Máte něco?

17


18

SIVEA (zavrtí hlavou): Nic moc... Ale očividně vytváří ohromné energetické pole. Nějaká radiace... ale jsem si jistá, že neškodná. Generátor sám se zdá být chráněn proti všem podrobnějším skenům. DAVID: Jo, myslím, že ti, co ho postavili, nechtěli, aby se dal moc snadno vypnout. TOM (sebevědomě): Miluju výzvy. Grant se podívá na tmavou oblohu. GRANT: No, začíná se stmívat. Elek nám nabídl jídlo a ubytování na noc a já navrhuji, abychom přijali. Ráno můžeme začít. TOM (očividně se nemůže dočkat, až začnou): Ale – Grant zvedne prst, aby ho utišil. GRANT: Už je tu dost dlouho. Do rána počká. CHASE (pokrčí rameny): To je asi pravda... Tom by radši zařízení prozkoumal hned, ale po chvíli mladý vědec přikývne... STŘIH NA: EXT. OSADA – ELEKŮV DŮM – NOC Uvádějící záběr domu. Osada je v noci velmi tichá. Jen jeden nebo dva obyvatelé procházejí kolem; vypadá to tu teď téměř jako město duchů. INT. ELEKŮV DŮM – NOC Pohodlné místo k životu. Všude kolem je starý, ale hezký dřevěný nábytek; světlo je teplé a přátelské. Elek, Keiran a horizontský tým sedí kolem stolu. Právě dojedli večeři. GRANT (k Elekovi): Znovu vám děkuji za to, že jste nám dovolili zůstat. ELEK: To je to nejmenší, co můžeme udělat... Doufám, že vám chutnalo. GRANT: Jídlo bylo vynikající. Děkujeme vám. Elek přátelský přikývne, pak vstane a začne uklízet nádobí. Sivea, která si s ním chce promluvit, vstane také. SIVEA: Pomohu vám. ELEK (skromně): To je v pořádku, opravdu... SIVEA (přátelsky): Ne, trvám na tom. Elek se na chvíli zarazí, pak se usměje. Sivea sebere zbytek nádobí a následuje ho do kuchyně. Po chvíli vstává i Grant. Přesně ví, proč chce Sivea být s Elekem sama a nemá z toho dobrý pocit.


GRANT: Měl bych také pomoci... Jde do kuchyně, my vidíme záběr na Chase, Davida, Toma a Christine, kteří sedí u stolu s Keiran. Trapné ticho. Pak se David obrátí ke Keiran. DAVID (zvědavě): Takže, Elek řekl, že jste byli vyspělí... Co nám můžete říct o svých lodích? Keiran se nejdříve zarazí; slyšela jen příběhy. Ona sama v těch časech očividně nežila; ale přesto se její oči rozzáří, když o nich mluví. KEIRAN: Naše společnost byla v těch časech úžasná. Měli jsme flotilu velkých válečných lodí. Většinu z nich jsme ztratili během války proti impériu. (pauza) Naše zbraně nemohly obstát síle Draqů, kterou ještě zvyšovaly Stíny. CHASE: Ale pár bitev ste vyhrát museli? KEIRAN (usměje se): Ty úplně první. Porazili jsme je díky momentu překvapení. Mnohokrát jsem slyšela, jak slavné dny to pro ko´vahlisjkou civilizaci byly. Byli jsme si jistí, že budeme volní. (pauza; její tvář zesmutní) Teď jsme navěky uvězněni. Tom se ji snaží povzbudit. TOM: Ne, jestli budeme schopni pomoci. Keiran se na něj otevřeně podívá. KEIRAN: Opravdu věříte, že silové pole dokážete prostě vypnout? TOM (optimisticky): Mám docela velké sebevědomí... jinak bychom tu zůstali trčet taky. A to rozhodně v plánu nemám. KEIRAN: Možná tu možnost teď musíte zvážit. Chase, David, Tom a Christine se na ni trochu překvapeně podívají... DAVID: Proč to říkáte? Myslím... možná bychom měli být trochu optimističtější. Ale Keiran zavrtí hlavou. KEIRAN: Když se Enolyové rozhodli zanechat tu naše lidi... věděli, že jednoho dne by nás někdo mohl najít a pokusit se nám pomoci a museli proto štít ochránit před narušením. Věřte mi, chci tento svět opustit stejně jako vy... ale nechci se oddávat falešné naději. Naši lidé reagují na to, že se zmínila o někom jménem Enolyové... nikdy o nich neslyšeli.

19


20

CHRISTINE: Kdože vás to sem přivedl? Pauza, Keiran se na něj podívá. KEIRAN: Nikdy jste se s Enoly nesetkali? (pauza; zavrtí hlavami) Možná máte větší štěstí než já... Enolyové kdysi mívali v Impériu Vládců vyšší postavení než Draqové. Enolyové ovládali několik oblastí v Impériu... Kromě Stínů byli jediní, kteří dávali Draqům rozkazy. Každému světu pod nadvládou Impéria vládl regent Enolyů. Každý regent měl svou vlastní armádu draqských vojáků. CHASE (napůl vtipkuje): Takže to byli takoví guvernéři tohohle impéria? DAVID: Vlastně spíše něco jako goa´uldští vládcové soustavy... ovládali určitou oblast vesmíru. Keiran dále vysvětluje. KEIRAN: Enolyové byli velmi krutí a nebezpeční... Nařídili popravu celého našeho vojenského personálu... Jen civilisté měli to štěstí žít pod jejich nadvládou... nakonec se rozhodli náš svět opustit. Okamžik ticha. CHASE: Zdá se, že vaši předci toho dost zažili. KEIRAN: Pokud jste se s Enoly nesetkali... nevíte, jak nebezpečné Impérium vládců doopravdy je. Chase, David, Tom a Christine na to reagují STŘIH NA: INT. ELEKŮV DŮM – KUCHYNĚ – NOC Vidíme hrnec s vařící se vodou. Do záběru vklouzne ruka a sundá hrnec z ohně. Kamera couvne a odhaluje, že ruka patří Elekovi. Grant a Sivea s ním stojí ve stísněné a jednoduše zařízené kuchyni. Design a atmosféra hodně připomínají spoustu kuchyní na Zemi. V průběhu celé této scény Elek hadrem umývá nádobí, pak ho předává Grantovi a Sivei, aby ho utřeli. Jsou uprostřed rozhovoru. SIVEA: Co nám o nich můžete říci? O těch návštěvnících, kteří tu byli před námi. Elek se usměje, zavrtí hlavou.


ELEK: Moc ne... Jejich loď ztroskotala, stejně jako ta vaše. Snažili se pole vypnout, ale nepodařilo se jim to. (zabraný do vzpomínek, zdá se, že přemýšlí o určité události) Takže se... smířili s tím, že už nikdy neuvidí své domovy... a dožili své životy zde. (pauza) To jsem byl ještě chlapec. Sivea si něco uvědomí. SIVEA: Říkáte, že tu vaši lidé jsou patnáct generací... Proč tu nejsou žádné děti? Grant na to reaguje; teď, když se o tom zmínila, taky mu to připadá neobvyklé. ELEK (ostře): Cože? SIVEA: Děti. Kde jsou? Elekův výraz roztaje, vypadá posmutněle. ELEK: Keiran je součástí poslední generace. Protože už brzy očekáváme návrat Stínů a jejich služebníků, rozhodli jsme se, že bude lepší raději děti nemít, než aby z nich byli otroci. Grant o tom uvažuje; přikývne. GRANT: To je pochopitelné... ELEK: Bylo těžké to přijmout... ale všichni tady ví, že jsme poslední generace celého druhu. Sivea se na chvíli zarazí... pak se prostě obrátí ke Grantovi. SIVEA: Musím s vámi mluvit. GRANT: Jsem přímo tady... SIVEA: O samotě. Elek je trochu překvapený tím, jak neomaleně vyjádřila to, že nemá slyšet, co chce říct. Grant sám je také překvapený... není zvyklý na to, že se Sivea takhle chová. Obrátí se k Elekovi... GRANT (přátelsky): Omluvil byste nás, prosím? Zdá se, že... musíme něco probrat... Elek není uražený; přátelsky se usměje. ELEK: Samozřejmě, plukovníku. Když Grant a Sivea kuchyni opustí, držíme záběr na Elekovi; jeho úsměv najednou zmizí. V jeho pohledu náhle vidíme podezření, možná i slabý záchvěv hněvu. Najednou vypadá jako někdo, kdo něco skrývá. Tohle je první náznak toho, že se tu děje mnohem víc, než by se zdálo. Z jeho pohledu –

21


EXT. ELEKŮV DŮM – VERANDA – NOC Grant a Sivea vyjdou ven, zůstanou na verandě. Je tu velké ticho; nikde kolem nevidíme žádné obyvatele. Je tma, ale na Grantově a Siveině tváři se odráží bledá, mléčná tvář měsíce v úplňku. Grant se na Siveu zmateně podívá. GRANT: Co to s vámi je? Než Sivea odpoví, ujistí se, že je nikdo nemůže slyšet... zdá se, že má velké starosti. SIVEA: Snažím se odložit své podezření... Ale nejde to. GRANT: Vím, že je pro vás těžké uvěřit novým lidem... Pauza, její reakce nám potvrzuje to, co právě řekl. Ale Grant ji zná dost dobře na to, aby si něco uvědomil... podívá se na ni... GRANT (pokr.): Ale tady jde ještě o něco jiného. (pauza) O co? Sivea začne přecházet sem a tam; zavrtí hlavou, je trochu zmatená. SIVEA: Nevím... S těmi lidmi něco je... s touto osadou... něco je špatně. (pauza; zmateně) Nevím; nikdy jsem nic takového necítila. Ale vím, že... vám to teď nemůžu nijak vysvětlit. Prostě vím, že... je něco špatně. Další okamžik ticha... pak Grant přistoupí blíž. GRANT: Kdybyste mi mohla říct aspoň nějaký důvod... SIVEA: Nemohu. (pauza; pak spíš sama k sobě) Nemohu. Podívá se na něj, snaží se nedat své zmatení najevo. SIVEA (pokr.): Ale hodlám to zjistit. Je mezi nimi okamžik, kdy si Grant uvědomí, že má opravdu starosti; laskavě jí položí ruku na rameno, znovu tiše promluví; starostlivě. GRANT: Byl to dlouhý den. (pauza) Všichni bychom si měli odpočinout. (Sivea se na něj podívá; Grant se usměje) Já vím... Voriané potřebují méně spánku než my... Ale stejně. Chvíli se na sebe dívají; pak Sivea lehce přikývne, oceňuje jeho snahu utěšit ji. Chvíli mezi nimi tento krásný okamžik udržujeme.

22


23

SIVEA: Za chvíli za vámi přijdu. Grant přikývne, pak jde zpátky ke dveřím, zatímco Sivea pořád stojí na verandě, zamyšleně hledí do noci. Než Grant vejde do domu, znovu se k ní otočí... chvíli se na ni dívá. Vypadá znepokojeně; získáváme dojem, že mu na ní dost záleží... pak vstoupí dovnitř. Záběr na Siveu... Náhle se zdá být trochu oslabená. Téměř ztratí rovnováhu, zachytí se plotu verandy. Uvědomujeme si, že s ní něco není v pořádku... Ale dá se dohromady. Z tohoto okamžiku – DISSOLVE TO: INT. ELEKŮV DŮM – MÍSTNOST PRO HOSTY – NOC Kamera projede kolem spícího horizontského týmu zabaleného v pokrývkách. Jsou tu jen dvě postele, v nich spí Christine a Sivea; ostatní spí na podlaze. STŘIH NA: EXT. OSADA – NOC Vidíme prázdnou osadu; předtím tu kolem byli aspoň nějací lidé, teď je tu úplně prázdno. K tomuto záběru hraje trochu strašidelná hudba; podtrhuje záhadnou atmosféru tohoto města; města, které skrývá tajemství. Vane slabý vánek; znovu máme pocit, že jsme v nějakém městě duchů. Když procházíme touto lokací, dorazíme k místu mezi dřevěnými chatkami. Hoří tu malý ohýnek; vítr stále fouká, jen tak tak že oheň neuhasí. Uvědomujeme si, že kolem ohniště někdo sedí. Kamera pomalu stoupne a ukáže tvář této osoby. Zjišťujeme, že je to Keiran. Je zabalená v pokrývce; zahřívá se. Zírá do hořícího ohně, vypadá to, že přemýšlí; skoro by něco plánovala a přemýšlela, jestli je to správné. Náhle k ní zezadu někdo přistoupí. Osoba stojící ve tmě. Nejdříve si myslíme, že o ní Keiran neví, ale pak promluví, nezvedá oči od hořících plamenů: KEIRAN: Nemusíme podniknout žádné další kroky. (pauza) Náš plán uspěje. Nepatrné upravení úhlu kamery ukáže, že osobou stojící za Keiran není nikdo jiný než Elek. Jeho tvář je zahalená temnotou; jen hořící plameny odhalují jeho rysy. ELEK: Nikdo z nich nic netuší. Jestli ta žena dokáže přesvědčit ostatní, nebudou nám ochotni pomoci. (pauza) Už si nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad. Keiran stále zírá do plamenů... Její výraz se změní, je téměř výhružný. KEIRAN (prostě): Pak tedy musíme najít jiný způsob. Elek postoupí vpřed, podívají se na sebe. Ví, o čem Keiran mluví a nelíbí se mu to.


24

ELEK: To by bylo příliš nebezpečné. Keiran o jeho názoru uvažuje... pak zase obrátí oči do plamenů. KEIRAN: Nemáme jinou možnost. Elek nesouhlasí. ELEK: Nechci, aby se jim něco stalo. Keiran tlumeně promluví. KEIRAN: Nemějte starosti. Nestane. (pauza) Postarám se o to... Dnes v noci. Elekovi se tento ví, že nemají na mírumilovní lidé chvíli uvažování

obrat událostí moc nelíbí, ale po chvíli přikývne; výběr. Odchází, záběr znovu na Keiran. Tito zdánlivě jsou ve skutečnosti z nějakého důvodu hrozbou. Po Keiran vstane.

Když odchází, záběr kamery sklouzne na hořící oheň. Chvíli udržujeme obraz plamenů plápolajících ve tmě, pak: FADE OUT. KONEC AKTU 2


25

AKT 3 FADE IN: EXT. OSADA – NÁSLEDUJÍCÍ RÁNO Vidíme osadu za východu slunce. Ale přesto je tu pořád neobvyklá tma, dodává to tomuto místu strašidelnou atmosféru. Na ulicích je jen několik málo obyvatel. STŘIH NA: INT. ELEKŮV DŮM – RÁNO První záběr je na okno, skrz které do místnosti proniká sluneční světlo tak slabé, že jen tak tak stačí na to, aby lidi v místnosti věděli, že je den. Kamera pomalu projede kolem a ukáže v posteli spící Siveu. Je nám jasné, že má noční můru, vypadá ustaraně. Náhle se polekaně probudí... rozhlédne se po místnosti. Po krátkém okamžiku dezorientace k ní přichází překvapení. Uvědomuje si, že je v místnosti sama; vítá ji jen ticho. Vypadá trochu zmateně, když vidí, že ti, kteří s ní uléhali, už tu nejsou. Vstane, popadne svou vestu a zamíří ke dřevěným dveřím této místnosti. Otevře je, projde prostou chodbou a vstoupí do: INT. ELEKŮV DŮM – KUCHYNĚ – PLYNULÉ NAVÁZÁNÍ Keiran míchá něco ve velkém hrnci na ohni. Vzhlédne a spatří Siveu. Usměje se. KEIRAN (vesele): Dobré ráno! Sivea se rozhlédne; nikdo jiný tu není. SIVEA: Kde jsou všichni? KEIRAN: Už dojedli. Šli ke generátoru pole. SIVEA (podezřívavě): Kdyby vstali a odešli, určitě bych si toho všimla. Keiran si není jistá, co na to říct. KEIRAN: Očividně jste si toho opravdu nevšimla. Sivea se zarazí; položí svou vestu na jednu ze židlí. KEIRAN (pokr.): Rozhodli se nechat vás vyspat se, protože jste se včera v noci necítila dobře. Nevezmete si něco k jídlu? Sivea se zamračí. Nepamatuje si, že by někomu řekla, že jí nebylo dobře; my jsme si toho všimli jen tehdy na verandě. Ale rozhodne se hrát dál. SIVEA: No, už... se cítím mnohem lépe. KEIRAN: To ráda slyším.


Keiran naservírují mísu něčeho, co vypadá jako ovesná kaše. Podá ji Sivei, která si ji vezme a podezřívavě si jídlo přeměří. Sednou si ke stolu. Keiran už se nechová jako včera v noci u ohně. Zdá se být úplně jinou osobou. SIVEA (začíná rozhovor): Jste tady docela brzy ráno. KEIRAN: V domě kancléře Eleka trávím spoustu času. Zatímco Keiran mluví, Sivea si nabere plnou lžíci jídla a dlouho čeká, téměř jako kdyby předpokládala, že bude otrávené. Ale pak se to rozhodne risknout a trošku ochutná. Její výraz vyjadřuje příjemné překvapení. KEIRAN (pokr.): Už když můj otec zemřel, nějak jsme se sblížili. SIVEA: Aha. Pauza. KEIRAN: Vy mě nemáte moc ráda, že ne? Sivea se zarazí, je trochu zaskočená. SIVEA: To jsem nikdy neřekla. KEIRAN: Ale já to poznám. (pauza) Myslím, že se v mé... nebo v Elekově přítomnosti cítíte trochu nesvá. SIVEA: To není tím... že bych vás neměla ráda. (pauza) Neznám vás. A... nejsem si jistá, jestli všechno, co jste nám řekli, byla pravda. (pauza) Není to osobní. KEIRAN: Také jste velmi neomalená. (pauza) Ale chápu vás. Může být těžké věřit někomu, jehož pravým záměrům nerozumíte. SIVEA (zvedne obočí): A vaše záměry...? KEIRAN: Dostat se z této planety. Být znovu... součástí velké společnosti. (pauza; tišeji) Možná i jednou mít děti. SIVEA: Elek řekl, že patříte k poslední generaci. KEIRAN (smutně): Mysleli jsme, že to tak bude lepší. SIVEA (všimne si tónu jejího hlasu): A vy nesouhlasíte? KEIRAN: Jen... si přeji, aby to mohlo být jinak. Další tichá pauza... Sivea chápavě přikývne.

26


27

KEIRAN (pokr.): Víte... Elek si to nechce přiznat, ale myslím, že vám také úplně nevěří. SIVEA: To má být kompliment? KEIRAN: Jen jsem chtěla, abyste si uvědomila, že nejsme tak odlišní, jak si myslíte. Okamžik, kdy si Sivea uvědomuje, že Keiran může mít pravdu a na jiném místě v jiný čas možná dokonce mohly být přítelkyně. Ale přesto něco Siveu odrazuje od toho, aby této mladé ženě a ostatním v osadě věřila. Okamžik je přerušen, když se ze Siveina sluchátka ozve Chasův hlas. CHASŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Siveo... slyšíte mě? Sivea se postaví a přejde ke své vestě, kde stiskne tlačítko na vysílačce. SIVEA: Majore, co se děje? CHASŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Mám nějaký novinky vohledně toho generátoru pole. (pauza) Nebudou se vám líbit. SIVEA: Hned tam budu. Navlékne si vestu a vysílačku do ní vrátí. Zrovna se chystá vyrazit, když se podívá na Keiran, která pořád sedí u stolu a zdá se, že o něčem přemýšlí. SIVEA (ke Keiran): Děkuji... za snídani. Keiran se na ni podívá; lehce přikývne. KEIRAN: Doufám, že jste pochopila to, co jsem řekla... A doufám, že toho nesdílíme více. Sivea přikývne; úplně pochopila. Chvíli tento okamžik udržujeme, pak Sivea odchází. STŘIH NA: EXT. GENERÁTOR POLE – DEN Chase, Christine a Tom jsou u generátoru. Zatímco Chase a Tom pracují na ovládacích krystalech uvnitř zařízení, Christine pracuje s překladačem a se svými poznámkami a je zabraná do překládání dalších nápisů. Když k nim Sivea přistoupí, nejdříve se rozhlédne, uvědomí si, že Grant a David tu nejsou... pak se obrátí k ostatním: SIVEA: Co je za problém? TOM (nemá radost): No, zaprvé... přišli jsme na to, jak to vypnout. SIVEA (překvapeně): To jsou dobré zprávy. Chase, Tom a Christine si vymění pohledy; mají ještě něco a Sivei to dojde...


SIVEA (pokr.): Ale ještě je tu ta část, která se mi nebude líbit... Chase postoupí vpřed. CHASE: Přišli jsme na to, jak vypnout ten generátor, díky tomu, co Chris přeložila... Ale ještě jsme nezjistili, jak vypnout záložní energetický systémy. TOM: Kdokoliv tuhle věc postavil, postavil ji tak, aby fungovala navěky. Sivea o této informaci uvažuje. SIVEA: Pokud dokážete vypnout vlastní generátor, zjistit, jak vypnout i záložní systémy je jen otázkou času. CHASE: Jo... ale kolik času... CHRISTINE (zavrtí hlavou): Podle toho, co jsem zatím přeložila, je to pole trvalé. Sivea může z tónu Christinina hlasu poznat, že to vůbec není dobrá zpráva. SIVEA: Co tím myslíte? TOM: Když se pokusíme vypnout hlavní generátor, nahodí se záložní systém, který bude pole udržovat... A když vypneme záložní systémy, znovu se zapne generátor nebo jiný záložní systém. Je to postavené tak, že ať už vypnete kteroukoli část, vždy se nahodí záložní systém. CHASE: A ty části, který jsou zrovna vypnutý, se dobíjej... CHRISTINE: A jestli jsem ty nápisy dobře pochopila... silové pole se možná nedá vypnout vůbec. Pauza, Sivea tyto informace přijímá... nehodlá to jen tak nechat. Podívá se na něj, odhodlaně promluví: SIVEA: Zjistěte, jak na to. Já na téhle planetě totiž nehodlám strávit zbytek života. Christine se snaží být optimistická. CHRISTINE: No, jestli se nevrátíme bránou podle plánu... Horizont určitě vyšle někoho, aby nás našel. Tom zavrtí hlavou. TOM: Doufám, že ne. Protože by ztroskotali a taky tu uvízli, stejně jako my. (pauza) Je jen jeden způsob, jak se dostat z této planety... přijít na to, jak to silové pole vypnout.

28


Všichni to potvrdí... nikdo se ještě nehodlá vzdát. SIVEA (ke Christine, Chasovi a Tomovi): Pracujte na tom... Já dám vědět plukovníku a kapitánu Connorovi. Proč tu nejsou? Pauza, Chase, Tom a Christine si vymění zmatené pohledy. TOM: Proč by tu měli být? Sivea se na něj podívá. Jestli to byl vtip, očividně ji nepobavil. SIVEA: Cože? Další pauza... Chase, Tom a Christine ví něco, co Sivea a my ještě ne... Chase přistoupí blíž... CHASE: Plukovník Grant a David jsou na Horizontu. Sivea zmateně reaguje. SIVEA: O čem to mluvíte? CHRISTINE (k Sivei): Téhle misi velíte vy... Nevzpomínáte si? Sivea se na něj podívá... opravdu věří tomu, co říkají. CHASE: No, musíte si to přece pamatovat... Plukovník na tuhle misi jít chtěl, ale musel dohnat papírování za posledních nejmíň pár týdnů... Dokážete si představit, jakou z toho měl radost. SIVEA: Ne... ne, to není pravda... to se nikdy nestalo... Náhle se znovu cítí být slabá. Téměř ztratí rovnováhu. Chase, Tom a Christine reagují... CHASE: Jste v pořádku? Sivea se dá dohromady... znepokojeně se na ně podívá. Pak na otázku odpoví. SIVEA (znepokojeně): Ne... nikdo z nás není. (pauza) Pracujte na tom dál. Čím dříve se odsud dostaneme, tím lépe. Otočí se a zamíří zpátky k osadě. Chase nechápe, co s ní je. CHASE: Hej, počkat... Kam jdete? Ale Sivea nereaguje. Záběr na Chase, Toma a Christine, kteří si vymění ustarané a velmi zmatené pohledy. Z jejich výrazů

29


30 STŘIH NA:

INT. ELEKŮV DŮM – KUCHYNĚ – DEN Keiran umývá nádobí od snídaně. Sivea rozčileně vrazí dovnitř. SIVEA (dožaduje se): Co se děje s mými lidmi? Keiran odloží nádobí, které umývala. Nevzrušeně se na Siveu podívá. KEIRAN: O čem to mluvíte? Sivea zavrtí hlavou; přistoupí blíž. Nezvyšuje hlas, ale přesto je jasné, že požaduje vysvětlení. SIVEA: To vám nespolknu. Chci odpovědi a chci je hned. Dva členové mého týmu jsou pryč, až na to, že si nikdo nepamatuje, že tu vůbec byli. (kvůli Keiraninu překvapenému pohledu): Zrovna tak, jako si nikdo nepamatuje, že jste nám řekla, že jste tu nikdy neměli mimozemské návštěvníky. (pauza) Co jim děláte? Keiranina reakce je velmi klidná. Zavrtí hlavou. KEIRAN: Nic... Nedělám jim nic. Sivein pohled říká, že jí nevěří. Náhle si Keiran něco uvědomí... KEIRAN (vlídně): Vy jste jediná, která si takové věci pamatuje? SIVEA: Ano. Keiran se na ni podívá; pořád mluví vlídně. KEIRAN: Pak musíte zvážit možnost,... že to můžete být vy, kdo se plete? Pauza, Sivea náhle nepatrně zaváhá. Ale snaží se to nedat najevo. SIVEA: Já se nepletu. KEIRAN: Ale jak si tím můžete být jistá? Pauza... Sivea pomalu ztrácí trpělivost. Nehodlá už hrát dál. SIVEA: Nebudu se vás ptát podruhé. Chvíle ticha, kdy na sebe prostě zírají... Keiran nepatrně zavrtí hlavou; vypadá věrohodně, že neví, o čem Sivea mluví. NÁHLE... se Sivea cítí znovu slabá. Musí se přidržet jedné ze židlí kolem kuchyňského stolu. Keiran se na ni znepokojeně podívá. KEIRAN: Znovu se necítíte dobře... Sivea se cítí zmatená... ví, že s ní něco je, ale neví co.


KEIRAN (pokr.): Nevzpomínáte si? Včera v noci... myslíme si, že za to může radiace, kterou vyzařuje to energetické pole; musí vás nějak ovlivňovat... řekla jste to sama... proto se pořád cítíte slabá; tohle ovlivňuje vaše vzpomínky. Sivea se na ni podívá; náhle si není jistá... začíná mít pocit, že Keiran může mluvit pravdu. SIVEA (tiše): Ne... KEIRAN (jemně): Měla byste si lehnout... trochu si odpočinout. Záběr na Siveu, Keiranin hlas pomalu odeznívá... zní to, jako by se vzdalovala. Sivea si začíná vzpomínat na to, co se opravdu stalo, když záběr padne na její tvář... KEIRAN (pokr.): Včera večer vám bylo hodně špatně... měli jsme obavy... měla jste noční můry... Vy sama jste si myslela, že vás ovlivňuje radiace vyzařovaná energetickým polem. Neovlivňuje nikoho jiného. SIVEA (zmateně): Já... vzpomínám si... Protože Voriané mají jiné chemické vlastnosti mozku než lidé... naše evoluce probíhala jinak než ta jejich. KEIRAN: Ano... musíte se přinutit zapamatovat si to. V záběru vidíme jen Siveino oko – STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: INT. HORIZONT – ŘÍDÍCÍ MÍSTNOST – VZPOMÍNKA Osvětlení je neobvykle temné; záběr naplňuje modré světlo, vypadá to téměř jako sen. V pozadí vidíme členy posádky, provádějí své obvyklé povinnosti. Sivea a Grant stojí u ovládání brány. Sivea má na sobě mimostaniční výzbroj, Grant svou obvyklou uniformu. GRANT (usmívá se): No, velitelko... Kluzák jedna je připraven a čeká, až vyrazíte. Přál bych si jít s vámi. SIVEA: Pořád ještě můžete. GRANT: nahoře (napůl kterém

A jak bych chtěl... Ale naneštěstí na mě čeká papírování aspoň za poslední dva týdny. vtipkuje): Neměl jsem přijímat úkol, při mi nabízeli, že budu mít svůj vlastní stůl.

SIVEA (usměje se): Všichni s vámi soucítíme. GRANT: Díky... No, a David právě provádí další svá pověstná vylepšení taktických systémů... Víte, jak při tom nesnáší vyrušování. (pauza; pak s úsměvem): Bavte se! SIVEA (úsměv oplatí): To určitě budeme.

31


STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: INT. ELEKŮV DŮM – KUCHYNĚ – DEN Keiran si uvědomuje, že si Sivea začíná vzpomínat... Bylo všechno to, co jsme zatím viděli, jen Siveiny falešné vzpomínky ovlivněném radiací vyzařovanou energetickým polem? KEIRAN: Už si vzpomínáte... Sivea se na ni podívá; tentokrát už má hodně velké pochybnosti, není si jistá, co se doopravdy stalo. KEIRAN (vlídně se usměje): To je dobře. Znovu zblízka na Siveino oko... STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: INT. KLUZÁK JEDNA – PŘEDNÍ ČÁST – VZPOMÍNKA Stejná scéna jako na začátku epizody; ale tentokrát je v kluzáku také to modré snové světlo. Dalším rozdílem je, že tu nejsou Grant a David. Chase teď sedí u pilotního stanoviště, řídí kluzák. Sivea je u stejného panelu, u kterého jsme ji viděli na začátku, ale Tom teď sedí vedle ní. Za nimi stojí Christine. CHASE (od panelu): Připravte se na sestup do atmosféry. Skrz okno vidíme, jak vstupují do atmosféry planety. Náhle se loď začne otřásat. CHRISTINE: Co se děje? NA CHASE, který horečnatě tiskne tlačítka, ať už se pokazilo cokoliv, snaží se to spravit. V této scéně úplně převzal Grantovo místo. CHASE: To jsou ty nejdivnější mraky, jaký jsem kdy viděl... Náhle otřesy zesílí. CHASE (pokr.) (křičí): Rychle ztrácíme výšku! Sivea stiskne několik tlačítek na svém stanovišti. SIVEA: Nemohu znovu převzít ovládání. Ztratili jsme veškerou manévrovací schopnost. STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: ZBLÍZKA NA SIVEINO OKO mrká, vzpomíná si na další a další věci. STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: INT. KLUZÁK JEDNA – PŘEDNÍ ČÁST - VZPOMÍNKA

32


Chase zavrtí hlavou, promluví ke všem přítomným... CHASE: Radši byste se měli všichni připravit. Tohle bude tvrdý přistání. Christine se zachytí jednoho z panelů. TOM (tiskne nějaká tlačítka): Nastavuji štíty a tlumiče na maximum. To by mělo pohltit většinu nárazu. Téměř to nestihl; skoro okamžitě narazí na zem. Všechno se silně otřese. STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: ZBLÍZKA NA SIVEINO OKO A téměř okamžitě... STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: EXT. POVRCH PLANETY – KLUZÁK – DEN – VZPOMÍNKA Sivea, Chase, Tom a Christine právě vystoupili ze ztroskotaného kluzáku. Jediný rozdíl v této scéně je znovu ten, že tu nejsou Grant a David. CHASE (sarkasticky): No... to šlo dobře. STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: EXT. OSADA – DEN – VZPOMÍNKA Tým mluví s Keiran. SIVEA: Jsme průzkumníci z daleka... STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: INT. DŘEVĚNÁ CHATKA – DEN – VZPOMÍNKA KEIRAN: Možná byste to silové pole dokázali vypnout? SIVEA (přikývne): Za pokus nic nedáme. STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: INT. ELEKŮV DŮM – KUCHYNĚ – NOC – VZPOMÍNKA Sivea mluví s Elekem; Grant tu není. ELEK (usměje se): Jsme rádi, že jste sem přišli... Jinak bychom na této planetě zůstali jako poslední generace našeho druhu. SIVEA (necítí se dobře): Omluvte mě na chvíli. ELEK: Zase se necítíte dobře? STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: EXT. ELEKŮV DŮM – VERANDA – NOC – VZPOMÍNKA Sivea stojí na verandě sama, necítí se moc dobře. Grant tu nikdy nebyl.

33


34

STŘIH SE ZÁBLESKEM NA: INT. ELEKŮV DŮM – KUCHYNĚ – DEN Sivea si uvědomí, co se děje. Je očividně, že měla falešné vzpomínky a že jsme byli svědky těchto vzpomínek z jejího pohledu. Zdá se teď být více oslabenější než kdy dřív. SIVEA: Šla... šla jsem na verandu, protože jsem potřebovala být sama, já... Keiran ji znepokojeně sleduje, když Sivea najednou spadne na podlahu. Keiran k ní přispěchá. KEIRAN: Jste v pořádku? Neměla jste dnes opouštět dům... Jste pořád příliš slabá. Sivea se pomalu posadí. SIVEA: Ne, jsem... jsem v pořádku... Okamžik, kdy se Sivea dívá na Keiran a uvědomuje si, že dívka nakonec opravdu nelhala. Tento okamžik je přerušen, když se ze Siveina sluchátka ozve Chasův vzrušený hlas. CHASŮV HLAS Z VYSÍLAČKY: Siveo, máme tu menší problém. Budem potřebovat pomoc. Slyšíte? Sivea, stále ještě trochu omámená, stiskne tlačítko na své vysílačce. SIVEA: Co se stalo? STŘIH NA: EXT. GENERÁTOR POLE – DEN Zjišťujeme, že Tom leží na zemi. Je v bezvědomí; na rukou má spáleniny. Christine a Chase vypadají znepokojeně. CHASE (do vysílačky): Objevili jsme další záložní systém. Jenomže tenhle byl tak trochu chráněněj proti narušení... Toma zasáhl elektrickej výbojem. Je v bezvědomí. INT. ELEKŮV DŮM – KUCHYNĚ – DEN Záběr na Siveu, která na to reaguje; zdá se, že všechno jde od desíti k pěti. Z jejího výrazu: FADE OUT. KONEC AKTU 3


AKT 4 FADE IN: INT. ELEKŮV DŮM – POKOJ PRO HOSTY – DEN Tom sedí na posteli. Christine mu obvazuje ruku gázovým obvazem ze SOUPRAVY PRO PRVNÍ POMOC, která leží otevřená na posteli. Sivea, Chase, Keiran a Elek jsou tu také. CHRISTINE (o gázovém obvazu): To by se mělo postarat o tu spáleninu. SIVEA (k Tomovi): Jak se cítíte? TOM: Dobře. Mohlo by být lépe. Teď by se hodili Lenoriho nanitní symbionti. CHRISTINE: Napíšu memo tomu, kdo dává dohromady soupravu pro první pomoc. Christine zvedne soupravu pro první pomoc a zavře ji. Sivea, která ještě pořád vypadá trochu unaveně, se obrátí k Chasovi a Tomovi. SIVEA: Co přesně se pokazilo? TOM: Už jsme byli blízko k tomu, abychom zjistili, jak vypnout všechny energetické systémy toho zařízení... No, jeho tvůrci se ujistili, že to nebude zrovna jednoduché. CHRISTINE: Nemyslím, že by se o těchto bezpečnostních systémech v nápisech vůbec zmínili. CHASE: Jo, asi zjistili, že to stejně vypínat nebudou. Pauza, všichni jsou chvíli zticha... Keiran jako první projeví své znepokojení nahlas. KEIRAN: Copak vám to nedělá starosti? Nevypadá to, jako byste byli schopni silové pole vypnout. CHASE (sebejistě): Pořád bysme ještě mohli tyhle bezpečnostní systémy přepsat. Naštěstí jsme si s Tomem pořádně prohlídli jistý zařízení Vládců, který jsme před nějakým časem našli na jedný mimozemský lodi; teď by se to mohlo celkem hodit... A myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že na týhle planetě nehodlám strávit zbytek svýho života. (pauza) Nic proti; je to tu fakt hezký a vůbec... Elek chápavě přikývne. ELEK: Chápeme vás... A jsme rádi, že nikdo z vás nebyl vážně zraněn. To bych si nikdy neodpustil. TOM (nepatrně pokrčí rameny): To je v pohodě... Už dřív jsem párkrát dostal pořádný kopanec elektrickým proudem.

35


Chase překvapeně reaguje. CHASE: Fakt? (pauza) To proto jste vždycky tak rozrušenej? Tom se na něj podívá. TOM: Nejsem si jistý, co tím myslíte. Pauza... ticho... Chase o tom uvažuje, pak zavrtí hlavou. Nikdo tak docela neví, co tím myslel. Elek postoupí vpřed. ELEK: Odpočiňte si, pokud chcete... Ale nebudeme vás zdržovat, pokud si přejete dát se znovu se do práce. TOM (příkře): No, čím dřív se do toho zase pustíme, tím dřív se vrátíme na Horizont. Tom začne vstávat, ale Christine mu položí ruku na rameno, aby ho zastavila. CHRISTINE: Oh, to ne. Jeden kopanec elektřinou za den stačí. CHASE: Jo, měl byste si vodpočinout. Tom by šel radši s nimi, ale pořád se cítí trochu slabý. TOM: Jo, asi máš pravdu. Chase se podívá na Siveu, která se zdá být rozrušená. CHASE (k Sivei): Vy si taky trochu odpočiňte. Uleví se vám. Sivea se zdá být ztracená v myšlenkách, na to, co Chase právě řekl, jen nepatrně přikývne. Pauza, pak Chase a Christine spolu s Elekem a Keiran odejdou z místnosti. Tom si lehne a povzdechne si; opravdu chtěl pomoci. Snaží se to zamluvit: TOM (k Sivei): Řekl bych, že jeden den tady navíc neuškodí. Sivea se na něj podívá, pak přejde k oknu, vyhlédne z něj, téměř jako by pečlivě zkoumala obyvatele této osady. TOM: Jste si jistá, že jste v pořádku? Sivea se na chvíli odmlčí; není lehké na tuto otázku odpovědět. SIVEA: Ne... Její hlas se vytratí. Zavrtí hlavou, aby si pročistila hlavu, pak pokračuje pevněji: SIVEA (pokr.): Ne, nejsem si jistá. Podívá se na Toma, setká se s jeho tázavým pohledem.

36


SIVEA (snaží se to vysvětlit): Nemohu si pomoct, ale mám pocit, že... plukovník Grant a kapitán Connor... že tu oba byli. (pauza) Až do včerejší noci. Tom chápavě přikývne. TOM: No, když se nad tím zamyslíte... dává smysl, že ta radiace ovlivňuje jen vás a nikoho jiného. Sivea ví, co tím myslí; téměř za něj větu dokončí. SIVEA: Protože jsem telepat... TOM (potvrzuje): Víme, že mezi Voriany a lidmi je více rozdílů, než by se zdálo... (pauza) Takže bychom se odsud měli co nejdřív dostat; nemůžeme vědět, jaké účinky na vás může tohle dlouhodobé vystavení tomu poli mít. Sivea o tom uvažuje; všimne si znepokojení v Tomově hlase... Po chvíli zavrtí hlavou. Ví, že by teď nedokázala odpočívat, zamíří ke dveřím. SIVEA: Jdu se projít. Když takhle náhle odejde, Tom za ní zavolá... TOM (napůl vtipkuje): To mě tu jako necháte samotného? Ale Sivea už je pryč. Tom si nepatrně povzdechne; nechce se mu tu jen tak ležet a nic nedělat, zatímco ostatní pracují na tom zařízení. A také má o Siveu starosti. Z jeho výrazu – EXT. MRAKY – VEČER Vidíme temnou oblohu planety. Slunce tlustou pokrývkou mraků prosvítá jen stěží. EXT. OSADA – VEČER Několik obyvatel se prochází po ulicích. Kamera projede kolem a ukáže Siveu, jak sedí na lavičce před jednou z dřevěných chatek. Pořád je ponořena do svých myšlenek, nevěnuje lidem procházejícím kolem moc velkou pozornost. Je zajímavé, že ani ti si jí moc nevšímají; zdá se, že už na ně nejsou zvědaví tak, jako když sem tým dorazil. KEIRAN (mimo obr.): Mohu se k vám připojit? Sivea se podívá na Keiran, která stojí vedle ní. Na otázku neodpoví; vidíme, že ji to moc nezajímá. Keiran si to vyloží jako souhlas. Přistoupí blíž, sedne si na lavičku vedle Sivei. KEIRAN: Už se cítíte lépe?

37


Dlouhá pauza, pak Sivea odpoví: SIVEA: Snaží se všechno si srovnat. (pauza) Ale ne... necítím se o moc lépe... Něco není v pořádku... Nikdy jsem... nepochybovala tolik, jako teď. KEIRAN: To je mi líto. SIVEA: Přemýšlela jsem o jednom příběhu z naší planety; nikdo si není jistý, jestli je pravdivý nebo ne... Nikdy jsem mu nevěřila, protože pro něj neexistovaly žádné důkazy... Vypráví o muži, který trpěl ztrátou paměti. Nedokázal si věci pamatovat déle než minutu. Nikdo s tím nemohl nic udělat. Tak se s tím vyrovnal... tím, že si pořád psal poznámky, zanechával si vodítka... takže nezapomínal. A fungovalo to. Bylo to jako... paměť. (pauza) Ale nakonec si uvědomil, že lidé v jeho okolí jeho poznámky měnili. Manipulovali jím, aby věřil věcem, které nebyly pravdivé. Takže ostatní z něj měli užitek, zatímco on o tom nevěděl. Keiran si není jistá, co si o tom myslet. KEIRAN: To je... neobvyklý příběh. SIVEA: Má naučit hodnotě důkazů... nepřijímat věci jen proto, že se zdají být správné nebo protože lidé říkají, že takové jsou. (pauza) Staré vorianské přísloví říká... paměť je nespolehlivý pramen. Keiran o tom uvažuje. KEIRAN: Myslím, že chápu. SIVEA: Vzpomínky nemusí nutně odrážet skutečnost... Ale mohou nás přinutit věřit ve skutečnost, která nikdy neexistovala. Keiran o těchto slovech chvíli přemýšlí. KEIRAN: To je zajímavý způsob pohledu na věc. Sivea se na ni podívá, víceméně poprvé od chvíle, kdy si k ní Keiran přisedla. SIVEA: Ale nepomáhá, když se snažíte zjistit, co je skutečné... a co ne. Když Keiran na tuto myšlenku reaguje –

38


39 STŘIH NA:

INT. ELEKŮV DŮM – MÍSTNOST PRO HOSTY – VEČER V místnosti je tma; skrz okna proniká jen velmi slabé večerní světlo. Tom se převaluje na posteli; máme pocit, že se snažil usnout, ale neúspěšně. Posadí se, uvědomuje si, že se Sivea ještě nevrátila. Po chvíli vstává. Zanechává v místnosti svou vestu a vybavení, míří ke dveřím, otevře je a vstoupí do prosté chodby. Vítá ho jen ticho a tma. TOM: Keiran? Eleku? Rozhlédne se, aby se podíval, jestli v domě někdo je. Podívá se do kuchyně. TOM: Je tu někdo? Žádná odpověď. Ticho je náhle trochu zneklidňující. Tom zamíří zpátky do místnosti pro hosty, když náhle něco zahlédne. Otočí se a podívá se. Po napjaté pauze VIDÍME dva schody na konci chodby. Za rohem je schodiště vedoucí do druhého patra domu. Nevypadalo by to neobvykle, kdyby dno těchto schodů nebylo trochu nad podlahou. Téměř se zdá, jako by se tyto dva schody daly otevřít. Tom se na chvíli zarazí, pak se rozhodne prohlédnout si je podrobněji. Ujistí se, že tu opravdu nikdo není. TOM: Haló? (pauza) Není tu nikdo? Když dojde ke schodišti, opatrně pozvedne jeho dno. Vidíme, že se skutečně dá odklopit jako dveře. Pod ním se skrývá betonové schodiště vedoucí do temné místnosti. TOM (překvapeně; tiše sám pro sebe): Páni... Dlouhá pauza, téměř očekáváme, že se tu někdo každou chvíli objeví. Ale zdá se, že Tom je tu sám. Z kapsy vytáhne malou baterku a rozsvítí ji, opatrně schází dolů po schodech a rozhlíží se. Vstoupí do: INT. PODZEMNÍ LABORATOŘ Místnosti je celkem prázdná, jediným nábytkem tu je vysoký stůl uprostřed místnosti. Styl této lokace se neshoduje s ničím, co jsme v osadě dosud viděli. Osvětlení je temné; znovu máme pocit, že Toma někdo sleduje. Zvědavě se rozhlédne... Napjaté ticho, očekáváme, že každou chvíli někdo vyskočí ze stínů. Ale po chvíli Tom zavrtí hlavou, říká si, co to asi má znamenat; chystá se odejít, když mezi panely na zdi uvidí jiskřivé světýlko. Přejde k němu a prohlédne si ho. Opatrně jeden z panelů vytáhne. Záběr na něj, jak náhle vyděšeně uskočí. Něco ho hodně vystrašilo a my vidíme


40

GRANTOVU TVÁŘ Zdá se, že Grant je v nějaké stázové komoře. Je obklopen zeleně zářící tekutinou. Oči má otevřené, díky tomu vypadá strašidelně. Tom zaťuká na sklo. TOM: Plukovníku? (pauza) Slyšíte mě? Žádná odpověď, žádný náznak, že by si Grant Tomovu přítomnost uvědomoval. Tom ustaraně zavrtí hlavou... TOM: Musím vás odtamtud dostat. Snaží se odstranit další prkna. Náhle: ELEK (mimo obr.): Tohle jste neměl objevit. Teď vidíme Eleka stojícího nahoře na schodech. Protože jediné světlo přichází skrz dveře nad ním, jsou Elekovy rysy zahaleny stínem. Místo vřelého a laskavého muže, kterého známe, teď vidíme nebezpečného a hrozivého člověka. Vypadá jako úplně jiná osoba. Tom se ze všech sil snaží zůstat klidný. TOM: Budete toho muset hodně vysvětlit, takže radši abyste začal. Hned. Elek zavrtí hlavou. ELEK: Je mi líto, že to musím udělat, ale právě jste všechno zkomplikoval. Ze záběru na Toma reagujícího na Elekův výhružný pohled STŘIH NA: EXT. OSADA – VEČER – NA SIVEU A KEIRAN, které stále sedí na lavičce. Náhle Keiran na něco reaguje; zdá se být znepokojená. Vypadá to, že nějak ucítila, co se stalo Tomovi. Sivea na to reaguje... podívá se na Keiran. SIVEA: Co se děje? Keiran se nejdříve zdá být trochu rozrušená; na tváři se jí mihnou obavy, ale snaží se nedat je najevo. KEIRAN: Co tím myslíte? Sivea má náhle divný pocit. SIVEA: Jako kdybych... Právě jsem něco ucítila... Přicházelo to od vás. KEIRAN (nervózně): Nevím, co tím myslíte... Možná byste měla...


41

SIVEA (skočí jí do řeči): Víte přesně, co tím myslím. Pauza, dívají se na sebe. Keiran ví, že Sivea právě odhalila její tajemství. SIVEA (uvědomuje si): Tak o to tu jde. Rozhlédne se; těch několik málo obyvatel, kteří jsou na ulicích, nevěnuje pozornost tomu, co se děje. SIVEA (pokr.): Jak dlouho jste si mysleli, že to dokážete skrývat? (pauza; náhle): Kde je Tom? Keiran zaváhá. Najednou se Sivea postaví; rychle odejde, znepokojená, že Tom je možná v nebezpečí. Záběr na zneklidněnou Keiran. STŘIH NA: EXT. GENERÁTOR POLE – VEČER Christine tiskne nějaká tlačítka na překladači, zatímco Chase studuje krystaly uvnitř zařízení. CHRISTINE (o překladači): Myslím, že to mám. CHASE: Víte to jistě? CHRISTINE: No... nemůžu, dokud to nevyzkoušíme. Dříve než může Chase odpovědět, z lesa vystoupí Sivea. SIVEA: Už vím, co se děje. Chase a Christine se na ni překvapeně podívají. CHRISTINE (zavrtí hlavou; cituje): „Co se děje“? Sivea stojí u nich, rozhlédne se, ujišťuje se, že nikdo není v doslechu. SIVEA: Manipulují s našimi vzpomínkami... Jsou to telepaté. CHASE: Kdo? SIVEA: Lidé na této planetě... Keiran. CHASE: A přišla jste na to jak...? SIVEA: Byla jsem s ní, když jsem něco ucítila... když něco ucítila ona. Náhle cítila obavy, velké obavy... Na zlomek sekundy nebyla schopná to přede mnou utajit. Něco ji rozrušilo... CHASE (zpomaluje ji): Hej, hej, počkat... Obavy? SIVEA: Něco o Tomovi... CHRISTINE: Tomovi?


SIVEA: Něco se mu stalo... Když jsem byla zkontrolovat Elekův dům, nebyl tam. Myslím, že ať už se mu stalo cokoliv, mohlo se to stát i plukovníkovi a kapitánu Connorovi. Chase a Christine se na sebe podívají; na chvíli se zdá, že by se dali přesvědčit... pak: CHRISTINE: Kdo je Tom? Sivea vypadá znepokojeně; je to horší, než si myslela. SIVEA: Snažte si vzpomenout. Chase i Christine cítí, že by měli vědět, kdo to je; ale něco jim brání vzpomenout si. CHASE: Cítím, jako bych... Ale není to tam. (pauza) Páni... Takhle sem se už nějakou tu chvíli necítil. SIVEA: Nějakou chvíli? CHASE: Jo... vopakující se ztráta paměti, výpadky, takový věci. SIVEA: Tohle je vážné, majore. CHASE (zmateně): Jasně, že jo... Chci říct, když myslíte... Asi jo. Zdá se, že Christine si na něco vzpomíná. CHRISTINE (snaží se): Tom... je to nějaký... vědec... SIVEA: Ano, to je. CHASE (sebejistě): Je to psycholog. Sivein pohled mu říká, že nemá pravdu. CHASE (nejistě): Antropolog? Pauza. Vymění si pohledy. CHRISTINE: O co tu jde? CHASE (vážně): To nevím. SIVEA: Existuje jen jedno logické vysvětlení. Vaší pamětí... naší pamětí někdo manipuluje. CHASE: Tohle je podle vás logický? SIVEA: Musíme se z téhle planety dostat... Chase zavrtí hlavou.

42


43

CHASE: Možná to bude znít jako... divná otázka, ale... jestli si někdo hraje s našima myšlenkama... proč jsme zmatení? Chci říct, proč víme, že je něco špatně? (pauza) To přece nedává žádný smysl. Ale na druhou stranu... co smysl dává? SIVEA (skládá si to dohromady): Musí být obtížné ovládat všechny naše vzpomínky... (pauza) Mohu vám pomoci odhalit pravdu. Ale jen pokud mi dovolíte spojit se s vaší myslí, snažit se obnovit ztracené vzpomínky. CHASE (zaváhá): No, víš... zní to divně. SIVEA: Je to neškodné... Dělala jsem to s plukovníkem Grantem. (pauza) Musíte mi prostě věřit. Christine a Chase o tom přemýšlí. Pauza, pak se rozhodnou. CHRISTINE (přikývne): Dobře. Chase také přikývne. SIVEA: Musíme si pospíšit. Nakonec se nás vydají hledat. Postoupí vpřed, nejdříve k Chasovi... Znovu přikývne, dává najevo, že je připraven. Pak Sivea pomalu pozvedne své ruce a z obou stran se dotkne jeho tváře. Zavře oči... soustředí se... STŘIH NA: INT. ELEKŮV DŮM – KUCHYNĚ – VEČER Elek a Keiran jsou u kuchyňského stolu. Elek vstane a rozčileně udeří rukama do stolu. ELEK: Vymyká se nám to z rukou! Osvětlení je teď velmi temné. Odráží se na jejich tvářích, oba teď vypadají mnohem hrozivěji a nebezpečněji než předtím. KEIRAN: Souhlasím. Ta Vorianka už možná ostatní dokázala přesvědčit, že jsme pozměnili jejich vzpomínky. ELEK: Řekl jsem vám, že máte být opatrná! KEIRAN (také se neřekla! Udělal (pauza) Kdybych věděla, bych ji hned na

postaví; obranně): Nic jsem jí jste chybu, že jste tamtoho zajal. že má telepatické schopnosti, zajala začátku.

ELEK (téměř křičí): Neměla jste zajmout vůbec nikoho!


44

KEIRAN: Vy jste kancléř. Měl jste mi v tom zabránit. Elek přechází po malé místnosti, snaží se setřást svůj hněv. KEIRAN (pokr.): Nerozumím vám, Eleku... Chcete výsledky, ale obáváte se podniknout nezbytné kroky. Jejich pohledy se setkají, okamžik ticha; pak, tišeji, Keiran prohlásí fakta. KEIRAN (pokr.): Řekla jsem vám to... paměť těchto lidí nemůžeme ovládnout úplně. A paměť té Vorianky už vůbec ne. Náhle zavře oči... něco cítí. KEIRAN (pokr.): Zatímco mluvíme, pomáhá jim znovu získat vzpomínky na to, co se doopravdy stalo. (pauza) Teď, když ví, co se děje... Nebudu jí schopná manipulovat vůbec. Elek rychle přemýšlí. ELEK (klidně): Doufal jsem, že k tomu nedojde. (pauza; podívají se na sebe) Shromážděte lidi. Keiran chápavě přikývne. STŘIH NA: EXT. GENERÁTOR POLE – NOC Je téměř úplná tma. Tomu, aby byla na scéně úplná tma, brání jen světlo vycházející z krystalů generátoru. Sivea teď prolíná svou mysl s Christine, má ruce na jejích tvářích. Obě mají zavřené oči; soustředí se... Pauza, pak Sivea odstoupí. Christine vypadá trochu dezorientovaně; téměř jako by se probudila ze snu. SIVEA: Začínáte si vzpomínat? CHRISTINE (pomalu přikývne): Myslím, že ano... Do záběru vstoupí Chase; jeho paměť už je plně obnovená. CHRISTINE (náhle): Plukovník Grant... a David, oba přišli s námi! CHASE (přikývne): Jo... SIVEA: Musíme je najít... a Toma také. CHASE: Možná už jsme dost blízko k vypnutí toho pole – SIVEA (přeruší ho): Nejdříve potřebujeme naše lidi. Jen doufám, že už není příliš pozdě.


45 STŘIH NA:

EXT. OSADA – NOC Je tu tma a ticho – osada vypadá opět strašidelně opuštěná, téměř jako město duchů. Vidíme různé záběry; zjišťujeme, že ve všech domech jsou zhasnutá světla. Slyšíme jen vítr; není to zrovna místo, kde by člověk chtěl v noci být. Nový záběr nám ukáže Siveu, Chase a Christine opatrně procházející osadou. Mají připravené zbraně; Sivea svou fázovou pušku, Christine Zat a Chase P-90. CHRISTINE (napůl šeptem): Všechna světla jsou vypnutá. CHASE (zavrtí hlavou; napůl šeptem): Něco tu není v pořádku. SIVEA (napůl šeptem): Zrovna jsem se chystala říct to samé. (pauza) Jsou tady. Napjaté ticho... naši lidé se rozhlédnou, očekávají, že ze stínů každou chvíli někdo vystoupí. ELEK (mimo obr.): Neobtěžujte se, velitelko. Obklíčili jsme vás. Otočí se a vidí Eleka stojícího za nimi; vypadá jen jako stín obklopený temnotou. Pak se všude ze stínů vynoří místní obyvatelé, ze všech stran náš tým obklíčí, v rukou zbraně velmi podobné Siveině fázové pušce. Doteď jsme je se zbraněmi neviděli. Sivea, Christine a Chase pozvednou své zbraně k obraně. Elek vystoupí z davu. On jediný je neozbrojený. ELEK: Není třeba, aby kdokoliv přišel k úrazu. Odložte své zbraně a pojďte s námi. Chase na Eleka namíří svou P-90, rozhlédne se kolem, vidí všechny ty nehybné lidi stojící v temnotě, zírající na ně. Zavrtí hlavou. CHASE: Ne... to těžko. Pauza... Je jasné, že zdejší obyvatelé mají mnohonásobnou přesilu. SIVEA: Majore – myslím, že nemáme na výběr. Chase si uvědomí, že Sivea má pravdu; jsou v pasti. Z reakcí členů našeho týmu: FADE OUT. KONEC AKTU 4


AKT 5 FADE IN: Vidíme černou obrazovku. Slyšíme zvuk otevíraných dveří. ZAPNE SE OSVĚTLENÍ a odhalí INT. SCHODIŠTĚ – NOC Kamera leží na úpatí schodiště a je namířena na otevřené padací dveře na jeho vrcholku. Jsou to ty dveře, které Tom objevil. Tři místní sem po schodech vedou Siveu, Chase a Christine. Následují je Elek a Keiran. Zjišťujeme, že jsou v té samé místnosti, na kterou narazil Tom. Teď, když je světlo, vidíme, že to je: INT. PODZEMNÍ LABORATOŘ SIVEA: Co jste udělali s našimi lidmi? Keiran kývne na jednoho z místních obyvatel, který stiskne tlačítko na zdi. Ta se otevře a ukáže tři STÁZOVÉ KOMORY, stejné jako ta, ve které Tom viděl Granta. V komorách jsou Grant, David a Tom. Všichni mají otevřené oči, plují v tekutině, která vydává strašidelnou zelenou záři. Tento záběr je jakoby vystřižený z hororového filmu; laboratoř šíleného vědce. CHASE (vykřikne): Co to s nima pro všechno na světě je?! Elek přejde ke stolu; teď stojí za ním, vedle komor, ve kterých jsou členové týmu. ELEK: Nemějte obavy; nic s nimi není. Jsou ve stázi. Chvíli vidíme záběr na nehybného Granta, Davida a Toma. Elek kývne na tři ozbrojené místní; ti v odpověď na jeho tichý rozkaz skloní zbraně. SIVEA (pevně): Pusťte je! KEIRAN: Obávám se, že to není možné. Prosím, pochopte, že jsme nechtěli, aby k tomu došlo. CHASE (sarkasticky): Jasně, že ne... Tohle se prostě... stává. KEIRAN (k Sivei): Nebylo by to nezbytné, kdybyste neodolávala ovládání mysli. SIVEA (nevěřícně): Takže je to moje chyba? (postoupí vpřed) Zajali jste tři členy mého týmu. Od začátku jste nám lhali a manipulovali s naší pamětí. ELEK: Nikoho jsme nezajali. (pauza) Pouze jsme je potřebovali prozkoumat, zjistit, jak pracuje vaše mysl.

46


CHASE: Oh, prostě jste nás chtěli zkoumat. Tak proč jste nám to neřekli hned? Ale my už jsme vlastně jednou za laboratorní krysy byli; a upřímně... nebylo to moc příjemný. Sivea Chasovi naznačí, aby byl zticha. SIVEA (k Elekovi): Co od nás chcete? Elek a Keiran si vymění krátký pohled. ELEK: To, co chcete i vy. Odejít z této planety. CHRISTINE (zavrtí hlavou): Tak proč jste měnili naše vzpomínky? Proč jste nás prostě nepoprosili o pomoc? ELEK (podívá se na Siveu, ale nemluví přímo k ní): Neznali jsme vaše skutečné záměry... proč jste sem přišli. KEIRAN (k Sivei): Když jste si uvědomila, že jsem ohledně našich předchozích návštěvníků nemluvila pravdu, bylo nezbytné použít naši telepatii k ovládání vašich vzpomínek. Ale ovládnout je úplně bylo obtížné... Nedokázala jsem to. Potřebovali jsme vás podrobněji prostudovat, ujistit se, že naše falešné vzpomínky by se úspěšně uchytily. (pauza) Proto jsme museli unést dva členy vašeho týmu... Ale tehdy jsem nevěděla, že jeden z vás má také telepatické schopnosti... (k Sivei): Kdybych věděla, že jste jiná než ostatní... zajali bychom vás. Ale namísto toho jsme vzali ty dva, kteří podle nás nebyli nezbytní pro vypnutí silového pole. Ten další... (podívá se na Toma) ... tuto laboratoř neměl nikdy objevit. ELEK: Nechtěli jsme nikoho unést... Zkoumání myslí lidí, což tady v této laboratoři děláme, s sebou nese určitá rizika... ale nemějte obavy; vaši přátelé si vedou dobře. CHASE (podívá se na komory): Víte, nevypadaj zrovna nejlíp. ELEK (ukáže na Granta, Davida a Toma): Učili jsme se od nich. Keiran bude brzy efektivnější... bude schopná ovládnout vás úplně. CHASE: Oh, nepovídejte? ELEK: Nic si nebudete pamatovat. (k Sivei): Ale vás... vás umístíme do stáze, kde zůstanete, než toto místo opustíme. CHRISTINE (zavrtí hlavou): Nechápu to. Proč to děláte?

47


CHASE (k Elekovi a Keiran): Tohle už mě taky napadlo. Ale protože jste telepati, tak už o tom asi víte. Elek se podívá na Siveu, odpoví. ELEK (trochu drze): Nevěříme novým lidem. KEIRAN: Z toho, co o Vládcích víme... naučili jsme se očekávat od nich jakýkoli podvod. Potřebovali jsme si být jistí, že s nimi nespolupracujete. CHASE: Jste trochu paranoidní, ne? ELEK (smutně): Ne. Ne, kdybyste věděl o ohavnostech, kterých se Vládcové dopouštějí... Když jste sem dorazili, báli jsme se; báli jsme se toho, že nás zkoušíte... že pokud bychom se pokusili z tohoto světa uniknout, vy, Vládcové, byste náš druh zničili. SIVEA (uvědomuje si): To jste udělali těm návštěvníkům před námi? Zajali je, zkoumali je, manipulovali jimi, jen, abyste zjistili, jak uniknout? A pak jste udělali co? Zabili je? Drželi je zmrazené v nádržích, (ukáže na Granta, David a Toma ve stázových komorách) možná ve jménu vědy? KEIRAN: Ne! Siveino obvinění ji ranilo a zarmoutilo. Vypadá, že nemá daleko k pláči. KEIRAN (pokr.): Když jsme zjistili, že nám nemohou pomoci, nechali jsme je jít. Dožili tu své životy. (pauza) Nejsme zlí lidé... Jen jsme si nebyli jistí, jestli jste přátelé nebo nepřátelé. SIVEA: A jak my poznáme, jestli jste přátelé nebo nepřátelé? Jak poznáme, že nám o těch návštěvnících říkáte pravdu? Jak poznáme, že jste je nezabili? Elek postoupí vpřed. ELEK: Protože já jsem jedním z nich. Ohromené ticho. ELEK (pokr.): Vypadáte překvapeně. CHASE: No, víte, jenom trochu... CHRISTINE: Je fascinující, jak se člověk z jiné planety dokázal dostat do vedení jakékoli společnosti. Na našem světě trvalo stovky let, než se smířily různé rasy, a to jsme jeden a ten samý druh. A když vezmeme v úvahu, že váš první kontakt byl založen na lži...

48


ELEK: Na nezbytné lži, kterou jsem pochopil a odpustil. Jsem poslední přeživší mého lidu. Když tu naše loď ztroskotala, byl jsem nejmladší... Byli jsme průzkumníci. Naše zbraně byly jen pro obranu. CHRISTINE: To by vysvětlovalo, odkud vzali zbraně zdejší obyvatelé. ELEK (k Sivei): Jestli mi nevěříte, dotkněte se mé mysli a zjistíte, že nelžu. CHASE (zavrtí hlavou): Hej, no tak, tak počkat. Abyste jí mohl pocuchat mozek, zatímco spolu budete spojení?! ELEK: Nepatřím ke Keiraniným lidem, vzpomínáte? Nemám žádné telepatické schopnosti. A dokonce i mezi Ko´vahli je Keiran zdaleka nejsilnější telepatka. Sivea o tom uvažuje... pak se rozhodne. Pomalu a opatrně k Elekovi přistoupí, zvedne ruce, aby se dotkla jeho tváří. Zavře oči a soustředí se na jeho myšlenky. Elek také zavře oči. Tichý okamžik, když jsou spojení... pak oba otevřou oči. SIVEA: Nelže. Ani Keiran. Keiran postoupí vpřed; vidíme, že lituje toho, co ona a ostatní udělali. KEIRAN (přemýšlela o tom): Možná nakonec není nezbytné ovládnout vás... Myslím, že už jste svou... důvěryhodnost prokázali. Chase to jako první potvrdí kývnutím. CHASE: Díky. Taky chceme z týhle planety vypadnout, vždyť to víte. Pauza... vymění si pohledy... pak: SIVEA: Snad... bychom mohli odložit to, co se stalo... soustředit se na vyřazení silového pole. KEIRAN: Víte, jak těžké je věřit novým lidem. Když to řekne, podívá se na Siveu. Okamžik, Sivea potvrdí Keiranina slova; uvědomění, že se tomu mohli vyhnout, kdyby si věřili. Christine to řekne nahlas. CHRISTINE: Někdy je užitečné věřit druhým. KEIRAN: Naneštěstí není vždy lehké poznat... komu z nich věřit. Záběr na jejich reakce. Z tohoto okamžiku pomalu – DISSOLVE TO: EXT. POVRCH PLANETY – DEN – O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI

49


Osvětlení je nezvykle jasné, naznačuje, že silové pole zmizelo. Celý horizontský tým v plné mimostaniční výzbroji stojí u kluzáku. Keiran a Elek tu jsou také. Přední část kluzáku je stále očividně poškozená, ale motory jsou v pořádku. CHASE: No, jsem si celkem jistej, že poletí... Nevypadá moc dobře, ale naštěstí to domů nemáme daleko. TOM: Vlastně jsme od Horizontu tři miliony světelných let... CHASE: Proč vždycky musíte dělat chytrýho? Proč? TOM: Je to celkem sranda... DAVID: On to myslel tak, že to nemáme daleko k bráně... TOM: Jasně, to jsem pochopil. CHASE: Díky. TOM: Rádo se stalo. Elek a Keiran se tomuto rozhovoru usmějí... pak se podívají na Granta. ELEK: Znovu bych se vám a vašemu týmu chtěl omluvit, plukovníku. Grant přikývne. GRANT: Naštěstí se nikomu nic nestalo. (s úsměvem se podívá na kluzák) Myslím, že nakonec vzlétne... vrátíme se s větší lodí a dostaneme vaše lidi z téhle planety. SIVEA: Promluvím s Vorianskou velící radou. Určitě bude vědět o nějakých neobydlených planetách... Najdeme vám nějakou, na které se budete moct usadit a mí lidé vám pomohou dát se znovu dohromady. KEIRAN (vděčně přikývne): Děkuji vám za vaši pomoc. GRANT: Není za co. Ale příště to zkuste pěkně postaru a prostě se zeptejte. KEIRAN (usměje se): Teď když víme, že vaši lidé jsou stejně čestní jako vy... Pauza, tým tato slova oceňuje. TOM: Když se nad tím zamyslíte, je to zajímavé... Voriané i Ko´vahli jsou očividně pozůstalí Antiků a oba druhy si vyvinuly telepatické schopnosti. DAVID: Většina lidských druhů ne... CHRISTINE: Rozdílné evoluce.

50


51

CHASE: Jsem si... jistej, že se k tomu taky jednou dostanem. Krátká pauza... pak se Elek lehce ukloní. ELEK: Doufám, že budete mít bezpečnou cestu. Budeme očekávat váš návrat. Grant na Eleka a Keiran kývne, stejně tak i ostatní členové našeho týmu. Pak vstoupí do kluzáku a zavřou dveře. Vidíme, jak kluzák zapíná své motory a pomalu stoupá. Elek a Keiran stojí vedle něj a sledují vzlet malého plavidla. Nabírá výšku a my v pozadí vidíme oblohu. Už není šedá; namísto toho je teď modrá, plují po ní velké bílé mraky. Ze záběru na kluzák mířící k obloze a vesmíru za ní: FADE OUT. KONEC AKTU 5 KONEC

AMY HILL. DATUM VYDÁNÍ: 20. ledna 2005

Recommend Documents