5. jednání: 27. ledna 2005, Znojmo, ČR

AUSTRIAN ENVIRONMENTAL EXPERT GROUP

A E E G

FORSCHUNGSINSTITUT FÜR ENERGIE- UND UMWELTPLANUNG, WIRTSCHAFT UND MARKTANALYSEN F I E U

5. jednání: "Nové cesty při realizaci projektů s přeshraničním působením na životní prostředí

27. ledna 2005, Znojmo, ČR

1


A E E G


Protokol z jednání Pozdravení účastníků: • Dr. Gottfried Krasa, vedoucí odd. ekologického práva Úřadu Dolnorakouské zemské vlády • RNDr. Miroslav Rokos, Ministerstvo životního prostředí ČR, OVSS Brno Moderátoři: • DI Richard Schönstein, AEEG • Dr. Georg Schörner, AEEG Přednášející (v abecedním pořadí): • RNDr. Yvonna Gaillyová, ZO ČSOP Veronica, • Christian Schrefel, 17&4 GmbH V textu nebudou uváděny žádné tituly.

Obsah: 1)Zahájení 2)Referáty, diskuse 3)Plenární rozhovory pracovních skupin 4) Termín závěrečného jednání

2


A E E G


1) Zahájení: Moderování jednání převzal Richard Schönstein z AEEG. Pozdravil všechny přítomné a poděkoval jim za to, že přijeli i přes velmi intenzívní sněžení ve východním Rakousku a také na jižní Moravě. Poukázal také na mimořádnost místa setkání, totiž na starobylý klášter a renovovanou seminární místnost a pozval účastníky odpoledne na malou prohlídku kláštera a jeho vinného sklepu. Poté požádal partnera projektu Miroslava Rokose z Ministerstva životního prostředí ČR OVVS Brno o zahajovací slovo. Rokos pozdravil přítomné a přivítal je na 5. jednání projektu. Jedná se o to, aby se nalezly dobré cesty pro přeshraniční projekty a dosáhlo se postupu u obou zúčastněných států a také praktických použitelných výsledků pro všechny zúčastněné. Jako další byl požádán o slovo Gottfried Krasa z odd. ekologického práva RU4 úřadu dolnorakouské zemské vlády. Krasa pozdravil všechny jako partner projektu a zmínil se rovněž o zimní krajině, kterou uviděli všichni vytrvalí účastníci – přítomnost dnešního dne dokazuje, odvahu, vytrvalost a zájem o výsledky tohoto projektu. Přání a návrhy ze strany úřadů, NNO a projektantů, přednesené v posledních měsících se týkají zčásti zlepšení informovanosti u velkých projektů, zčásti legislativních požadavků. Dnešní podklady by měly být ještě jednou přepracovány, aby mohly být při ukončení projektu v Mistelbachu dne 14.4.2005 definitivně schváleny. K závěrečnému setkání by měli být kromě všech zájemců pozváni také novináři a politici, aby se výsledky patřičně rozšířily. Závěrem popřál Krasa přítomným dobré a konstruktivní jednání v historické budově bývalého Louckého kláštera. Schönstein poděkoval za český a rakouský úvod a požádal dále Christiana Schrefela, aby pohovořil o zkušenostech s přeshraničními hodnoceními vlivu na životní prostředí a o účasti veřejnosti v zemích 15 Evropské unie, které by uvedly následnou plenární diskusi. 2) Referáty: Christian Schrefel: Praxe přeshraniční EIA v zemích 15 Evropské unie (vybrané příklady), Yvonna Gaillyová: Praxe přeshraniční EIA v 10 nových zemích EU (vybrané příklady)

3


A E E G


Gaillyová se zmínila o tom, že Miroslav Patrik (Děti Země, Brno) a ona samotná hodlali vypracovat studii o EIA-praxi v nových členských zemích Evropské unie z hlediska občanských iniciativ. Je ale velmi obtížné získat informace z těchto zemí. Přizpůsobení se starým státům Evropské unie je dlouhý proces, proto může hovořit je o začátcích. Dále informovala Gaillyová, že k tomuto již probíhajícímu Espoo-projektu podala Veronica žádost v rámci CBC-Phare o schválení zrcadlového projektu v České republice; tento projekt byl také schválen. S touto podporou projektu je možno dále pracovat s rakouskými NNO a iniciativami na bázi tohoto projektu. K tématu EIA-řízení a účasti veřejnosti poznamenala Gaillyová, že rozdíly mezi Rakouskem a Českou republikou, co se účasti veřejnosti na EIAřízení týče, nejsou příliš velké. Důležité je ovšem se podívat na to, na základě kterých zákonů v dané zemi se mohou účastnit EIA-řízení NNO a OI. Kromě toho je důležité také vědět, které mezinárodní směrnice EU pro účast a informovanost musí být členskými státy EU dodržovány. Také v České republice existovala vždy rozdílná legislativní situace. Nyní existuje v novelizovaném zákoně (z roku 2004) o hodnocení vlivu na životní prostředí celá kapitola týkající se účasti veřejnosti. Přesto existují ve skutečnosti stále problémy, týkající se toho, zdali mají být oznámené projekty vůbec podrobeny hodnocení vlivu na životní prostředí. Gaillyová dále uvedla následující příklady. Jako příklad starého zákonodárství bez EIA-předpisů uvedla Gaillyová stavbu jaderné elektrárny v Temelíně: stavba byla schválena již před rokem 1992, dříve než vstoupil v platnost zákon o EIA. Proto původní projekt nebyl vůbec tomuto hodnocení podroben (ani národnímu ne). •

Projekt dálnice D8 / A17 spojující Prahu a Drážďany: v letech 2000/2001 chtěly OI jako Děti Země a 32 dalších skupin, jakož i Grüne Liga Dresden (Zelená liga Drážďany) vyvolat přeshraniční posuzování vlivu tohoto dálničního spojení na životní prostředí. Tento požadavek byl ovšem příslušnými ministerstvy obou zemí zamítnut s tím, že expertní komise v obou státech shledala projekt jako dobrý.

•

Projekt stavby jezů na Labi u Ústí nad Labem: projektová oblast leží v oblasti NATURA 2000, v důsledku čehož české ministerstvo životního prostředí projekt zamítlo. Rozhodnutí není ovšem ještě konečné. Na začátku bylo provedeno také EIA-řízení, nikoliv však přeshraničního charakteru, protože k tomu chyběl zákonný podklad. Přesto byla tehdy nalezena politická vůle k tomu, aby mohla být odevzdána také stanoviska Německa. 4


A E E G


•

Aktuálním projektem je stavba rychlostní komunikace R3 z Českých Budějovic do Lince: zde bylo v roce 2004 zahájeno EIA-řízení. Termín pro veřejné projednání byl již stanoven. OI jsou skeptické k tomu, zdali jejich námitky budou zohledněny.

•

Stavba meziskladu v jaderné elektrárně Temelín: zde jak známo bylo podáno 30 000 stanovisek z Rakouska a z České republiky (stav r. 2004). Chybějí však údaje týkající se životního prostředí z hlediska veřejnosti.

Gaillyová očekává do budoucnosti, že nově plánované silniční projekty budou podrobovány jen velmi formální kontrole. Gaillyová poté poděkovala za slovo a předala jej zpět moderátorovi. Schönstein poděkoval za přednášky a uvedl k tomu, že sice referáty měly veskrze zajímavý obsah, nedotýkaly se však zcela očekávaného obsahu. Účastníci pak diskutovali o informacích. Přestávka Po přestávce byl požádán o slovo Krasa z Úřadu dolnorakouské zemské vlády. Řekl, že je ochoten krátce objasnit nejpodstatnější změny novely rakouského zákona o hodnocení vlivu na životní prostředí.Poukázal na to, že od posledního jednání ve Freistadtu se uskutečnily důležité změny v rakouské ekologické legislativě. Zákonodárce realizoval tři důležité body: 1. Aarhuská úmluva byla již ratifikována také Rakouskem (17. ledna 2005). 2. byla sjednána dohoda podle Espoo-konvence se Slovenskem. Rakousko doufá, že v budoucnu bude podobná dohoda uzavřena také s Českou republikou. 3. novela rakouského EIA-zákona vstoupila 1. ledna 2005 v platnost. Je třeba obzvláště vyzdvihnout dva důležité body této novely zákona o hodnocení vlivu na životní prostředí. Na straně jedné je to bod o postavení účastníků – ekologických organizací v EIA-řízení: Toto nově zřízení postavení účastníků vyžaduje určité předpoklady: • ekologická organizace musí být spolkem nebo nadací podle rakouského práva, • musí se zasazovat za ochranu životního prostředí, popř. být činná v této oblasti a • tuto činnost prokázat po dobu tří let. 5


A E E G


V současné době se připravuje na rakouském ministerstvu životního prostředí formulář žádosti o toto uznání. Aby bylo možno dbát práv účastníků/stran řízení, je zapotřebí tohoto uznávacího výměru. Na straně druhé existuje novinka v oblasti infrastruktury u silničních a železničních projektů: dosud existovalo pro povolení tak zvané „nařízení trasy“, kterým byla trasa zákonem zajištěna/nařízena. Tento postup je ale protievropský a byl zrušen. Nyní existují rozhodnutí. Zásadně je u silničních a železničních projektů kompetentní federální vláda, ovšem tato a vlády spolkových zemí se musí dohodnout, aby se mohlo řízení provést rychleji a efektivněji. K novele EIA-zákona bylo nadhozeno několik otázek, např.: •

k oblasti činnosti uznaných ekologických organizací K tomu sdělil Krasa, že NNO musí sdělit, ve které spolkové zemi jsou činné. Jen v této spolkové zemi se pak mohou účastnit řízení o hodnocení vlivu na životní prostředí. V celém Rakousku činné NNO se mohou účastnit veškerých řízení ve všech spolkových zemích.

•

k prokazované době 3 let činnosti v ekologické oblasti K tomu sdělil Krasa, že jen ty organizace dostanou kladné rozhodnutí, které minimálně tři roky před podáním žádosti musely pracovat v ekologické oblasti.

•

k časovému omezení uznání K tomu uvedl Krasa, že uznání je vydáno ministerstvem na neomezenou dobu. Jestliže se však změní statut NNO (např. omezením oblasti činnosti), musí organizace o tom informovat ministerstvo.

Po skončení přednášky a zodpovězení specifických otázek byla uzavřena diskuse k novele rakouského zákona o hodnocení vlivu na životní prostředí. Schönstein předal pak slovo vedoucímu plenární diskuse Schörnerovi. 3) Plenární diskuse všech pracovních skupin: Schörner vedl plenární diskusi, v níž byly projednány všechny zlepšovací návrhy z hlediska obsahu a jejich postavení v EIA-řízení. Podklady byly všem účastníkům známy. Schörner požádal posluchače, aby se koncentrovali na dvě podstatné věci v diskusi: zaprvé by měly být již nyní učiněny doplňky k předaným 6


A E E G


dokumentům, protože na závěrečném jednání v Mistelbachu budou prezentovány a společně schváleny výsledky projektu. Za druhé by bylo vhodné se pokusit konkrétním průběhům EIA-řízení přiřadit ještě další zlepšovací návrhy. Dále jsou uvedena nejdůležitější vystoupení v diskusi: Vystoupení v diskusi (Krasa) ke „znalcům a jejich pracovní činnosti“: Na Úřadě dolnorakouské zemské vlády mají znalci svou specifickou oblast působnosti. Jsou-li úřední znalci příliš vytíženi, mohou být v průběhu řízení úřadem přizváni i externí (soukromí) znalci. Působnost a činnost nezávislého úředního znalce je v Rakousku jasně regulována. Ve většině zákonů se lpí na úředních znalcích, v EIA-zákona je to regulováno trochu víc pružněji. Schönstein to doplnil vyjádřením, že v dřívějších diskusích byly velmi často kladeny otázky k postavení, jmenování, nestrannosti znalců… K tomu dodal Firbas, že jmenování znalce v České republice není tak jednoznačné. Naskýtá se otázka, kdo jmenuje znalce, kdo jej platí a kdo jej hodnotí? Zná případy, kdy znalec v oboru odpadového hospodářství posuzoval dálnici. Pro znalce v ČR existuje sice licence(licenční řízení, ovšem tato licence je jednou udělena a poté již není nikdy prověřována. Jsou mu známy také případy, kde se znalec ve svém posudku angažuje proti životnímu prostředí víc než oznamovatel projektu sám. V České republice existuje velká potřeba přesné úpravy tohoto bodu. Schörner doplnil, že znalectví tak zvaných „všeobecně přísežných a soudně certifikovaných znalců“ v Rakousku je značně regulováno a je velmi komplikované. Uskutečňuje se velmi přísný výběr a kontrola každého nového znalce. Každý certifikovaný znalec je zapsán v registru. Schwarz se vyjádřil rovněž k otázce znalců: musí hovořit pouze za znalce v Rakousku, v České republice je nutno posuzovat situaci jinak. V Rakousku existují úřední znalci jakož i civilní technici/inženýři, kteří jsou dosazování úřady. Oznamovatel projektu si nemůže tyto sám vybírat. Schrefel navrhl, že by bylo rozumné, kdyby si NNO a dotčené strany na začátku EIA-řízení mohly vybrat spolu s úřady znalce. Dosud nebylo možno vždy důvěřovat nezávislosti posuzovatelů, protože to v minulosti mnohdy vypadalo v Rakousku tak, že projektanti a posuzovatelé projektu byli jednou a touž osobou. Vystoupení v diskusi (Krasa) k „čtivosti posudků a jejich délce“: Délku posudku není možno předepisovat. U velkých projektů by měla být předepsána posudková shrnutí v rámci oznámení projektu a hodnocení vlivu projektu na životní prostředí podle daného zákona. 7


A E E G


Vystoupení v diskusi (Krasa) k „ekologické komisi“: V Dolním Rakousku byl použit tento dobrovolný model již u projektu letiště ve Schwechatu. Byla založena a oznamovatelem projektu financována komise na bázi spolku mezi dotčenými občany a provozovatelem. Vystoupení v diskusi (Krasa) k volbě významu „právo žalovat pro NNO“: Naskýtá se otázka, jaká práva žaloby jsou zde míněna a k čemu by měla sloužit? To by mělo být upřesněno. Schrefel k tomu doplnil, že tento požadavek směřuje k postavení účastníků/stran a vyžádání chybějících údajů. Vystoupení v diskusi (Tomšík – KÚ Jihočeského kraje) k nulové variantě: Nulovou variantu není možno paušálně vyžadovat. Tak je v plánování dopravy nutné brát za základ stávající dopravu. Nové varianty musí jít souhlasně s územním plánováním a posuzovány v ČR také hodnocením vlivu koncepcí na životní prostředí (SEA). Na doplnění poznamenal Schönstein, že pod pojmem „nulová varianta“ se v normálním případě rozumí stávající výchozí situace, aniž by bylo třeba podnikat něco nového. Obrdlíková (Hnutí Nebojsa Mikulov) k tomu poznamenala, že u silničního spojení Brno-Mikulov-Wien se na české straně varianty podrobily SEAřízení, ovšem podle jejího názoru se toto silniční spojení nehodnotilo patřičně vážně. Hnutí, v němž pracuje, vystupuje za takovouto nulovou variantu. Toto silniční spojení vede chráněnými oblastmi. Při srovnání variant dospěla rakouská strana k výsledku, že varianta přes Mikulov je ve stávající trase ta nejlepší. Z jejího hlediska by byla lepší varianta přes Břeclav. Schwarz z Dolnorakouské zemské vlády objasnil, že zde nebyla možná žádná nulová varianta, protože zde existuje již určitá hustota silničního provozu. Nynější rozhodnutí bylo také politické rozhodnutí. Případné ztráty chráněných oblastí jsou upraveny kompenzačními plochami. Schrefel se vyslovil zásadně pro to, aby diskuse nulových variant probíhala již na strategické úrovni. Vystoupení v diskusi na téma, kdy získá projekt přeshraniční charakter a stane se předmětem přeshraničního hodnocení vlivu na životní prostředí? Toto není zcela jasně upraveno a v současné praxi obou zemí je pojednáváno příliš macešsky a jen velmi váhavě. Všechny projekty a plány podléhající SEA-hodnocení a některé projekty podléhající EIA-řízení by měly být ve fázi vzniku předávány protistraně ve formě výtahů/výňatků z podkladů. 8


A E E G


Krasa poznamenal k tomuto bodu, že interpretace definice znění Espookonvence o negativním působení na životní prostředí musí být upravena. Takové odsouhlasení by mělo být také předmětem bilaterální dohody. Schönstein upozornil na to, že bylo jako podnět pro řešení navrhováno vytvoření společné pracovní skupiny (komise expertů), v níže by byly tyto otázky projednány. Krasa to doplnil rakousko-českým příkladem bilaterální komise o příhraničním vodstvu, která se zabývá přesně touto záležitostí. Ročně se tato komise schází, aby vyhodnotila a zkontrolovala mezistátní postupy. Vystoupení v diskusi na téma „jeden přeshraniční projekt ve dvou státech s rozdílnou legislativou“: Rozdílná metodika posuzování ekologické vhodnosti v České republice popř. v Rakousku představuje v běžném životě překážku. Je kriticky poukazováno na to, že se zde aplikují dva rozdílné systémy. Na české straně se každý projekt podrobuje SEA-řízení (quasi EIA-řízení ve fázi koncepce/plánování), v Rakousku naproti tomu se EIA-řízení provede až na konci plánovacího procesu, kde už není žádná diskuse o možných variantách, protože rozhodnutí již padlo. Česká strana kritizuje, že ohledně české EIA/SEA-otázky tak vzniká určitý „kříženec“. Nejdříve je rozhodnutí, ovšem toto je možné později obejít. Schwarz sdělil, že u koridoru Marchfeld se zkouší najít společné řešení dané trasy, třebaže toto nemusí podléhat žádnému SEA-řízení. Teprve po vypracování společného řešení by vznikl projekt, který by byl podroben EIA-řízení. Ovšem v současné době je tento projekt považován za čistě rakouskou záležitost. Všeobecně je stavba A5 v Rakousku politickým rozhodnutím. Gaillyová k tomu mínila, že průhlednost mechanismů a rozhodnutí by měla být zaručena právě přeshraniční kontrolou. Vystoupení v diskusi (Goppold) k tématu „náhrada nákladů/projektový fond: Takové zřízení odporuje současným základním státoprávním principům. Tak např. jsou schvalovací řízení pro zařízení rovněž povinně veřejnou záležitostí, neexistuje tam přitom žádná náhrada s tím spojených nákladů. To by pak muselo platit pro všechny zákony. Z jeho hlediska je v současné době zřízení takového institutu nemyslitelné. Schrefel se vyjádřil k otázce náhrady nákladů. Občanské iniciativy jsou stále více a více konfrontovány s množstvím rozsáhlých podkladů. Zde je nutné rozlišit mezi malými provozními zařízeními a velkými železničními nebo silničními projekty. Jen u těchto velké části veřejnosti se dotýkajících projektů by měly být určité náklady financovány, aby se dosáhlo rovnováhy mezi všemi zúčastněnými. Navrhl, aby se v rámci celoevropského projektu u příštího záměru zřídil fond, i když by to zatím nebylo formálně upraveno. 9


A E E G


Závěrečná vyjádření Firbas se domnívá, že zde na tomto místě se nemohou jednotlivé specifické problémy vyřešit; má-li však mít tento projekt konkrétní výsledky, potom je třeba zvážit praktickou aplikaci EIA a dbát určitých důležitých bodů. Naším výstupem zde by mělo být doporučení pro další přeshraniční spolupráci s odborníky, NNO, správou a dalšími složkami. Také by se mělo v závěrečném protokolu objevit doporučení další činnosti s již zpracovanými materiály.Členské státy EU by měly být podníceny k větší aplikaci Espoo-konvence a Aarhuské úmluvy. Rigasová vyzvedla to, že lidé chtějí něco změnit a ovlivnit. Je dobré, že tato řada akcí poskytla také fórum, kde bylo možno také se zástupci úřadů mimo úřední postup přednést a prodiskutovat své záležitosti. Schörner podtrhl, že tato uskutečněná řada jednání mezi Rakouskem a Českou republikou by mohla mít v optimálním případě positivní vliv na budoucí bilaterální projekty mezi Rakouskem a Českou republikou. Zdůraznil dále, že výsledek Espoo-projektu je vidět ve dvou rovinách, na jedné straně v krátkodobých požadavcích, které by mohly být realizovány dobrovolně již nyní a na druhé straně v dlouhodobých požadavcích, které vyžadují ovšem příslušnou změnu zákonů. Závěrem poděkoval Schörner všem za diskusi a příspěvky, jakož i tlumočníkům, kteří dobře zvládali ne vždy jednoduché téma. Předal pak slovo hlavnímu moderátorovi Schönsteinovi. Schönstein pak uzavřel celé jednání, poděkoval účastníkům za jejich účast a vyjádřil naději, že zakončení formou prohlídky kláštera všem způsobí radost a kromě práce poskytne poznání kousku staré kultury tohoto regionu. 4) Termín závěrečné konference

14. dubna 2005: konference v Mistelbachu Na závěrečném jednání v Mistelbachu bude spolu se zástupci politické sféry představen a schválen

závěrečný protokol

10

5. jednání: 27. ledna 2005, Znojmo, ČR

Recommend Documents