5. číslo ledna online

online

5. číslo

11. ledna 2008

www.knihovnice.cz/klicek/0901.pdf

Klíček ke knihám

2

Milí čtenáři,

Obsah

je tu nový rok a s ním i nové číslo Klíčku ke knihám. Opět jsme pro Vás připravili několik zajímavých recenzí. Některé z nich navazují na prosincová doporučení našich recenzentů a v některých případech můžete nahlédnout do knih, které se staly předlohou pro filmové zpracování. Kromě recenzí si můžete přečíst také malou sondu do literární oblasti českého Internetu.

Svět, který stvořil Dick pozvánka na akci, 2 Hlídač č. 47 recenze, 3 Zlatý kříž – městské války 1 recenze, 4 K am za knihou na web téma měsíce, 5 Pevné pouto

Přejeme příjemné počtení. Vaše redakce

recenze, 7 Králíčkovy sebevraždy recenze, 8 Bajky barda Beedleho recenze, 9

Klíček ke knihám

3

Hlídač č. Josef Kopta

V malém drážním domku číslo 47 se odehrává příběh hlídače Františka Douši a jeho ženy Aninky. Příběh o neustálem vyrovnávání se s minulostí, životními zkušenostmi, láskami, nezkrotnou vášní a lidskou nenávistí. Psychologický román o vyrovnávání se sám se sebou. „Černé a nehybné, studeně civí do oken vlaků, člověk počítá nárazy kol a hlučné tečky v poskoku plynoucích not píše své nápěvy, ale píseň o hlídači číslo 47, který nás ostříhal na této krkolomné serpentině: kdo napíše?“ Román o traťovém hlídači napsal novinář a spisovatel Josef Kopta už v roce 1926. Postupem doby byla část jeho díla, řadící se k psychologické prόze odsunuta do pozadí, Kopta byl čtenářům známý spíše svými objemnými romány o osudech legionářů. Režisér Filip Renč se rozhodl doslova vzkřísit Hlídače č. 47 na filmovém plátně. Diváci se mohou těšit na charismatic-

kého Karla Rodena, který ztvárnil psychologicky náročnou postavu Františka Doušy. Nakladatelství XYZ reagovalo na počin Filipa Renče a vydalo znovu po letech tento jeden z nejlepších Koptových psychologických románů. „Stál a stál a hrdinsky zatajil své jméno, na němž nikomu nezáleží. Na němž nikomu nezáleží?“ Koptův román seznamuje čtenáře s jedním ze sta a sta malých lidí – drážních hlídačů, nad jejichž prací „svět“, jedoucí ve vlaku nepřemýšlí, ale kteří jsou vždy na svém místě, nepostradatelní, vykonávající těžkou práci, osamocení věčným stěhováním se z místa na místo a přece tak lační usadit se, získat domov a přátelství sousedů. Padesát let poté, co byla postavena železnice, přijíždí do drážního domku František Douša se svou ženou Aninkou a malou dcerkou. Než se stačí v novém domově ubytovat, zabrání neštěstí – zachrání starého hrobníka, který se rozhodl spáchat sebevraždu skokem pod vlak. Příležitosti k seznámení se s hlídačovou rodinou (a hlavně manželkou) využívá hrobníkův syn – světácký Ferda. Zalíbením v mladé Doušové si kompenzuje odmítnutí místní vesnické dívky. Doušová svého muže miluje, jejich láska „vyrostla z podivné smrti“ Aninčiny sestry Františky, se kterou byl Douša zasnouben. Snad právě proto Ferdovu nátlaku odolává a František Ferdu brzy vyžene. Nešťastnou shodou náhod padne na Doušu podezření s Ferdovy náhlé smrti poblíž drážního domku.

Jednoho dne zjišťuje Douša, že ohluchl. Hluchota přichází jako dar z nebes, Douša dostane penzi a vystaví si ve vsi hospodu. Sluch se drážnímu hlídači ale vrátí, přesto se rozhodne hluchotu předstírat, aby si udržel hospodu a své rodině zajistil blahobyt. Dar z nebes se ale brzy stane darem danajským – okolí, nevědouc, že Douša hluchý není, se neštítí pomlouvat bývalého hlídače, a tak František často vyslechne to, co ho uráží nejen od sousedů a „přátel“, ale i od vlastní ženy. Zde se odkrývají charaktery jednotlivých postav, lidé pokládaní za mravně dobré se rázem mění v pokrytce. Jak se s tím dobrosrdečný penzionovaný hlídač č. 47 vyrovná? Možná si vaše babičky budou pamatovat na píseň, která se zpívala o jarmarcích a poutích, a začíná slovy: „Byl jest jednou jeden hlídač, hlídal dráhu železnou... Když tu jeho švarná žena s řezníkem mu chodila... Hlídač poznal její zradu, popadl ho velkej hněv. A tak začal strašnej román, při němž dvakrát tekla krev!...“ Psychologický román Josefa Kopty nevyniká jen hlubokým propracováním charakterů hlavních postav, ale i detailním vykreslením života tzv. „malých lidí “, žijících na prahu dvacátého století, odolávajících svému osudu a lidské zášti. Jana Spálenková

Klíček ke knihám

4

Zlatý kříž – městské války 1 Pavel Renčín

Po svých prvních románech „Nepohádka“ a „Jméno korábu“, které čtenářská obec celkem kladně přijala, se tento mladý autor (nar. 1977) pustil do svého, jak sám říká stěžejního díla nazvaného Městské války. Dílo je pojednáno jako městská fantasy, tedy jistý subžánr fantasy, který ve mne většinou evokuje příběhy jako „Nikdykde“ od Gaimana či „Hlídky“ od Lukjaněnka. Zatímco ale tyto slavné tituly se dají pokládat díky jejich bizarnosti s temnými podtóny až za horory, Renčín ve svém „Zlatém kříži“ zvolil spíše lehčí, místy až humornou formu. Nejde ale o kameňáky z Pratchetta, spíše ironický vtip a humor prokládaný akčními a napínavými scénami. Pojetí vyplývá především z hlavní postavy Václava Vrana, mladého bezstarostného muže, bankovního makléře, který si rád a velkými doušky užívá moderního životního stylu člověka bez osobních a finančních starostí, rozmazlovaného komfortem velkoměsta. To vše se rázem změní jednoho podzimního dne, kdy se stane „vlastníkem“ podivné černé známky na dlani, kterou mu vtiskne falešná policistka. Známka jako ze Stevensonova „Ostrova pokladů“. Jenže Vašek nemá žádné nepřátele, a proto nechápe, proč se ho najednou snaží zabít pekelná postava s černými plameny. A jak to, že po pražských ulicích běhají přízraky

z pekel a muži ve zbroji vraždící se meči? Protože Praha plná aut, počítačů, MHD a lidí s mobily je jen povrchová tvář tohoto města. Její skutečné a mocné já leží ve stínech a podzemích, kde se my běžní smrtelníci nikdy nedostaneme. A když se to stane, jako např. Vaškovi, znamená to pro toho nešťastníka jistou smrt. Tedy jestli nemáte takový osud, který nechápou ani nejmocnější pravého města. A to je právě případ Vaška.

Renčín vystavěl svět založený na kontrastu mezi námi vnímané realitě a světem, kde vládnou jiné zákony než ty naše slavné fyzikální. Ale přestože je to fantasy, není to svět vystavěný čistě na nějaké magii. Jeho bytosti jsou stejně zranitelné jako my, jsou to lidé větši-

nou stejní jako my, ale najdou se zde i výjimky, které právě z tohoto čtivého příběhu dělají fantasy. Největším kladem díla je úžasná imaginace. Renčínova fantazie umí i ve světě fantasy literatury, kde se už asi těžko dokáže najít něco nového a netradičního, čtenáře příjemně překvapit. Postavy sice nejsou nějak složitě vystavěny, ale každá má určitou charakterovou vlastnost, kterou autor dokázal dokonale využít. Co mi osobně trochu v knize vadilo, byl autorův styl. Sám o sobě je velmi čtivý, ale podle mne až zbytečně využívá těch poetických přirovnání jako „… noc oděná světly, šperky posetá Malá Strana .. atd.“ To sice dokazuje oddanost Praze, ale jak píše King v knize „O psaní“, zbytečně to ucpává děj. Naopak překvapí, jak si dokáže autor udělat srandu i ze sebe samého, když v jedné části se hrdina ptá: „Co čtete? Jmenuje se to Nepohádka. Zajímavé. Ani ne, našel jsem to ve stoce, používám to k lisování kanálních řas!“. „Zlatý kříž“ je zdařilá kniha fantasy, která třeba v závěru připomíná „Les mytág“ od Holdstocka. Jen škoda, že je to teprve první díl z předpokládané trilogie, kterou Renčín plánuje dopsat v nejbližších dvou letech. To čekání je tak … BoboKing

Klíček ke knihám

K am za knihou na web Tak jo, mrzne, všimli jste si? Počasí přeje nejen lyžařům a podobným individuím, ale i čtenářům. Asi se budu opakovat, ale fakt mě v zimě láká otevřená kniha a krb (nebo alespoň radiátor). Ovšem koho baví v bufách od sněhu a teplém kabátě bloumat po knihkupectví a hledat, co by si nového pořídil do své knihovničky. Mě tedy ne. Nějaké alternativy? Ale ovšem, existuje přeci Internet, kde najdete, na co si jen vzpomenete. Teď si ale nemyslete, že vám budu radit, kde si (i) legálně stáhnete plné texty svých oblíbených autorů. To nikoliv, na Internetu nehledám knihy jako takové, ale pouze informace o nich – jak se lidem líbí nebo nelíbí, co je v nich zajímavého apod.

Vybrala jsem tři internetové projekty komunitního typu a mám pro vás několik postřehů o jejich obsahu. Pokud by někdo byl náhodou na vážkách při hledání významu hesla „komunitní server“, pak vězte, že se jedná o stránky, na kterých převážnou většinu obsahu tvoří uživatelé sdílející mezi sebou informace o sobě a předmětu svého zájmu. Stránky pak nemají redakci se svými stálými přispěvateli, ale pouze jednoho nebo více administrátorů, kteří dohlížejí na dodržování interních pravidel komunikace. Když chcete čerpat informace z komunitního serveru, je většinou třeba, abyste byli zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Funkční, avšak nepoužívané diskuse. Možnost evidence vlastních poznámek a jejich sdílení s ostatními uživateli. vychytávky

www.knihi.cz funkcionalita

Databáze knih je rozdělená do kategorií podle žánrů, ke každé knize můžete přidat hodnocení, komentář, citaci nebo recenzi. Knihy jsou mezi sebou propojené, ke každé si můžete zobrazit jí podobné. Na knihu můžete přidat, tzv. nálepku nebo štítek (podle nichž lze potom vyhledávat), ale bohužel pouze při založení nového záznamu. Mezi uživateli funguje vnitřní pošta, kterou si mohou nechat i přeposílat na svůj běžný e-mail.

Zajímavě pojatý bazar, u každé knihy můžete zadat nabídku nebo poptávku, ty se pak u knihy zobrazují ostatním uživatelům. Vymoženosti typu RSS a iframe, což asi ocení hlavně tvůrci svých vlastních stránek a internetoví nadšenci, pro pojmů neznalé ani nemá smysl vysvětlovat. Uživatel si může osobně založené knihy vyexportovat ve formátu MSExcel (i když zde nemám tušení, k čemu je takový export prakticky využitelný). statistiky

Žebříčky nejoblíbenějších, nejlépe hodnocených, nejnovějších knih a autorů, statistiky čtenářů (kdo nejvíc přispívá a nebo má nejvíce načtených knih). výtky

Některé statistiky tohoto webu mi

5

Všechny tři projekty jsou si navzájem podobné, jejich nosným obsahem je databáze knih a literárních autorů, které sami čtenáři zadávají a hodnotí. Každý server se samozřejmě snaží něčím odlišit a zalíbit se tak, aby byl tím nejnavštěvovanějším. Každý má také nějakou tu chybku nebo nešikovnost v ovládání, jeden problém ale mají všechny weby společný – není zrovna jednoduché se k nim dostat. Možná máte opačnou zkušenost, ale pokud postupujete na síti nejběžnějším způsobem, a sice přes internetový vyhledávač, pro samé e-shopy se sotva prokoušete k tomu, co hledáte. Musíte mít hodně trpělivosti nebo štěstí anebo navštívit nějaký speciální literární rozcestník. Popřípadě si můžete vybrat některou z následujících adres.

jsou dosti nesrozumitelné, např. „aktivní autoři“ nebo „nejlepší knihy podle přepočtu“. Možná mají svůj smysl, ale aby byly přínosné, byla by potřeba nějaká osvěta v podobě vysvětlení jejich nápočtu. Možnost přidávání citací z knihy asi není úplně košer z pohledu autorského práva, podobná otázka vyvstává při přidávání recenzí z jiných zdrojů (i když provozovatel vyzývá ke vložení zdroje v závěru recenze). grafika

Zastávám názor, že server tohoto typu by měl mít opravdu jednoduchý a přehledný design, přiznávám ale, že autoři těchto stránek by mohli na jejich grafické části trochu zapracovat. celkový dojem

Po vysvětlení statistik a s přívětivější grafikou bych byla už téměř spokojená.

Klíček ke knihám

6

statistiky

Nejnovější, nejoblíbenější, nejžádanější knihy. Statistiky by mohly být vzhledem k výše uvedené vychytávce mnohem bohatší. Kdo jaké knihy čte, má, chce mít, půjčil a podobně je vidět pouze u konkrétního záznamu o knize. výtky

www.knizky.net funkcionalita

Zadaným knihám mohou všichni čtenáři přiřazovat nálepky (štítky), které představují jediné roztřídění (knihy nejsou jinak rozřazeny do žádných kategorií). Čtenáři mají svou malou stránku se svým profilem, mohou využívat interní poštu, označovat se navzájem jako „přátelé“. Funguje RSS pro naposledy

Stránky nebyly z pohledu funkcionality déle jak rok aktualizovány (alespoň tomu vše nasvědčuje), což je škoda. Nelze vyhledávat knihy podle žánru, alespoň ne jednoduše.

přidané knížky. vychytávky

Na těchto stránkách jsou nejširší možnosti při zadávání vztahu čtenáře a knihy (chci ji číst/mít, čtu ji, četl jsem a nemám ji, budu ji číst apod.). Na základě toho, co má každý uživatel zadané si může nechat náhodně generovat tzv. neznámé knihy, ke kterým nemá definovaný žádný vztah.

Knihy z databáze můžete přiřazovat do své virtuální knihovny, můžete označit tu, kterou právě čtete a knihy, které doporučujete ostatním. To vše se zobrazí na vaší osobní kartě. Standardní možnost přidávání komentářů a hodnocení. vychytávky

Za přidávání knih a autorů dostáváte body, které prozatím využití nemají (stránky fungují teprve krátce), ale provozovatel slibuje ocenění pro nejpilnější.

celkový dojem

Na tomto webu mi pořád něco jakoby chybí, možná kontakt mezi čtenáři, a to i přes vnitřní poštu a vzájemné „přátelení“ se. Možná ale ten kontakt jenom není vidět.

K am za knihou na web

statistiky

A to je vše. Poznámky k jednotlivým webům jsou jen mé osobní postřehy a názory, nešlo o žádné rádoby objektivní srovnání, proto nejlépe uděláte, pokud se na tyto knižní servery sami vypravíte a vše si osobně vyzkoušíte. Neměla jsem rovněž za cíl nějakou vyčerpávající sondu do českých internetových komunitních projektů zaměřených na literaturu, takže pokud jste zde nenašli svůj oblíbený, nezoufejte a neproklínejte mě. Můžete mi o těch vašich třeba napsat do redakce, já si o nich ráda přečtu a někdy příště se k tomuto tématu můžeme vrátit i na stránkách Klíčku.

výtky

funkcionalita

Jednoduchoučký textový design, ale proč ne.

Na hlavní stránce se zobrazuje náhodně jedna ze čtenáři doporučovaných knih. Žebříček nejlépe a nejhůře hodnocených knih, nejzobrazovanějších knih a nejsnaživějších čtenářů.

www.databazeknih.cz

grafika

Bodové hodnocení za vkládání obsahu může být i slabou stránkou serveru – čtenáře motivuje k přebírání obsahu z jiných zdrojů (např. životopisy autorů). Struktura zadávaných dat by dovolovala lepší vytěžení v podobě dalších statistik. Knihy nelze vyhledávat dle žánru. grafika

Jednoduchá, „zkousnutelná“. celkový dojem

nerušivá,

Protože jde o stránky opravdu čerstvé (12/08), doufám, že malá funkcionalita bude postupně rozšiřována.

dokončení

alza

Klíček ke knihám

P e v né Alice Seboldová

Americká spisovatelka Alice Seboldová získala za knihu Pevné pouto (Lovely Bones) Cenu Brama Stokera (2002) a ocenění Kniha roku 2003 za beletrii pro dospělé udělované Americkou asociací knihkupců. Nyní vychází tento bestseller u nakladatelství XYZ, do češtiny přeložený Janou Pacnerovou … a zároveň se také pracuje na jeho filmové adaptaci. Režie se ujal Peter Jackson (Pán prstenů) a film by měl přijít do kin na podzim roku 2009.

pou to lidmi, pro které není „rodičem zavražděného dítěte“; někdo nebude mít klid, dokud se nenajde viník a nezodpoví se všechny otázky, pro někoho je milosrdnější celou záležitost uzavřít a jít dál. A právě s takovou ztrátou se musí vypořádat rodina 14leté Susie Salmonové- její rodiče, o rok mladší sestra Lindsey, čtyřletý bratr Buckley a babička Lynn. Na jejich cestu dohlíží sama Susie, která nám také celý příběh vypráví. Poprvé se s ní setkáváme, když už je v nebi, poté, co ji znásilnil a brutálně zavraždil jeden ze sousedů, pan Harvey. Susie ví, kdo je vrahem, my víme, kdo je vrahem a v průběhu knížky nás neopustí touha Salmonovým napovědět, navést je na správnou stopu, na nějaký usvědčující důkaz. Jenže to není v naší moci, stejně tak jako to není v moci Susie. A tak můžeme jen sledovat jak hluboký žal pomalu naleptává vztahy v dosud šťastné rodině, zatímco vrah si žije dál spokojeným životem.

Běh každé rodiny změní taková tragedie jako je úmrtí dítěte. Zvlášť pokud bylo Vaše dítě brutálně zavražděno, zbylo po něm jen spousta krve a kus lokte, který donesl sousedovic pes, nebylo co pohřbít, protože mrtvola se nenašla, vrah stále nebyl dopaden, policie nemá žádné důkazy a hlavní podezřelý dál žije poklidně v sousedství. Každý na takovou ztrátu reaguje po svém, někdo má potřebu blízkosti, někdo se stáhne do sebe; někdo žije pro tu část rodiny, co zbyla, někdo se snaží zapomenout mezi

Na knížku si vyhraďte nějaký volný večer, protože jakmile ji začnete číst, nebudete ji chtít odložit. Pokud jste rodiče od dětí, nebo citlivé povahy, vezměte si k ruce kapesník, protože budete pravděpodobně plakat. Najde se nakonec tělo? A bude pan Harvey dopaden? A je dopadení vraha cestou k tomu, aby rodina Susie Salmonové našla konečně klid v duši? Radana Maslowská

7

Klíček ke knihám

Králíčkovy sebevraždy Andy Riley

Králíček, malý chlupatý a tak roztomilý, dnes spíše než hospodářské zvíře symbol domácích mazlíčků. Co se ale asi stane, když tito mrkvičku chroustající miláčci budou mít dost života s vámi? Odpověď je jasná, pořídí si knížku britského kreslíře a scenáristy Andy Rileyho (*1970) „Králíčkovy sebevraždy“ (orig. The Book of Bunny Suicides). Zní vám to jako pěkný úlet? Ono to totiž pěkný úlet je! Celkem útlá knížečka plná černého, či spíše hrobařského humoru o králících, kteří se desítkami humorných způsobů snaží sprovodit ze světa. Neuvěřitelný příklad skvělé britské zábavy, snad přímo ve stopách jedinečných Monty Pythonů. Myslím, že tento druh vtipů je Čechům velmi blízký, jsme národ svým morbidním humorem přímo známý. Už od dob Švejka až po dnešek každou velkou lidskou tragédii večer při zprávách málem opláčeme, ale ráno se už po internetu množí pěkně morbidní vtípky, které všichni čteme.

Na kreslených vtipech od Rileyho je úžasný právě ten nápad, dát do kontrastu ty nevinné tvorečky s tou děsivou ideou největšího božího hříchu. Ten jejich krásný stoický pohled, když se právě přilepí k povrchu potápějící se ponorky, nebo jak s klidem stojí ve frontě na bungee jumping s velkými krejčovskými nůžkami v packách atd. Tady prostě nejde o to PROČ, ale spíše JAK. Po zhlédnutí všech devadesáti šesti stránek mi nezbývá než souhlasit s konstatování známého českého autora Petra Šabacha: „Nikdy jsem si nemyslel, že budu někomu, natož pak malému králíčkovi, přát více a více sebevražd. Rileyho humor ale prostě miluju.“ Nezbývá než poděkovat nakl. Paseka za výborný prostředek na spravení nálady kdykoliv si otevřete tuto knížku. (Tedy pokud vám právě nezemřel váš milovaný chundelatý králíček.) Králíkům ve snažení zdar přeje BoboKing

8

9

Klíček ke knihám

Bajky

J. K. Rowlingová

barda

Kultovní sága o čarodějnickém učni Harry Potterovi už skončila. Stala se ale takovým fenoménem, že se dokonce mezi celebrity ze světa filmu, televize, sportu a zločinu po dlouhé době dostal někdo ze světa literatury. S každým dalším vydělaným milionem liber se J.K. Rowlingová stále častěji dostávala do bulvárních novin. Stala se z ní prostě opravdová mediální hvězda. Ale teprve až za pár let skončí i filmová verze Harry Pottera, pak se skutečně ukáže, jestli se tento dnešní fenomén stane i pro další generace čtenářů klasikou. Jedním z prvků, které budou jeho plamen slávy udržovat stále žhavý, jsou knihy jako například báječná sbírka pohádek či bajek „Bajky barda Beedleho“ (orig. The Tales of Beedle the Bard). A přestože se už dopředu avizovalo, že zde nebude vystupovat Harry Potter, knížka byla velice netrpělivě očekávána milióny fandů. Jak se dalo očekávat, když se začala 4. prosince 2008 na celém světě prodávat, okamžitě se z ní stal nejlépe prodávaný bestseller roku (2,6 miliónů výtisků za prvním týden prodeje). Obdobně jako už předešlé podobné knížky „Fantastická zvířata a kde je najít“ a „Famfrpál v průběhu věků“ i tyto příběhy jsou vlastně odkazy z knihy o Harry Potterovi. Jsou to vlastně takové tituly z povinné školní četby čarodějnických učňů. Výhodou je, že i nám obyčejným mudlům se budou určitě líbit, protože pohádky jsou prostě pohádky asi v jakémkoliv světě. Rowlingová nám jich „zprostředkovaně“ nabízí pět. Pět příběhů, které už před staletími napsal yorkshirský bard Beedle, jež se vyznačoval nejen svým hustým plnovousem, ale i

B eedleho

přívětivým vztahem k lidem. Proto nás asi nepřekvapí, že kniha je doplněná komentáři slavného ředitele Školy čar a kouzel v Bradavicích Albuse Brumbála.

okouzlující, originální a možná až zábavné a s každým dalším dílem nabývaly temnějších, komplikovanějších (a objemnějších) rozměrů, i zde můžete narazit na jedinečné a vtipné příběhy jako Čaroděj a skákající hrnec, ale taky příběhy jakoby z pera Poea či Lovecrofta např. Mágovo chlupaté srdce. Závěrem musím říci, že přestože se mi Rowlingová s každým dalším miliónem liber na kontě zdála stále méně sympatičtější, a každý další (objemnější) díl Harryho Pottera stále více překombinovaný a hlavně slabší, tato snad poslední beletristická návštěva z jeho světa se autorce povedla a nezklamala.

Jak jsem už napsal výše, Rowlingová je vlastně jen zprostředkovatel, protože původní exemplář knihy získala Hermiona Grangerová z Brumbálova dědictví. A právě ona pak těchto pět bajek přeložila z původních run do současného jazyka. Těch pět bajek je – Čaroděj a skákající hrnec, Fontána příznivé sudby, Mágovo chlupaté srdce, Králice Alice a chechtavý pařez a Příběh tří bratří. Stejně jako u příběhů Harry Pottera, i zde autorka dokázala podat výborný výkon a připravila nám pohádky, které potěší i ty, kteří Harryho kouzlu zatím nepropadli. Protože pohádky jsou pohádky! I když… hlavním rozdílem je zde fakt, že zatímco u našich mudlovských pohádek kouzla a čáry jsou spíše příčinou nepříjemností a zla, v Beedleho podání je tomu naopak. Stejně jako u cyklu Harry Potter byly první díly

Knihu, kterou sama autorka krásně jemně ilustrovala a jejíž výtěžek věnovala charitativní organizaci The Children‘s High Level Group, vydalo (opět) v překladu pana Medka (opět) nakladatelství Albatros. BoboKing

Napište nám Máte nějaký nápad na to, o čem byste si v našem časopise rádi přečetli? Chcete nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo snad máte v úmyslu utrousit několik pochvalných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budou-li zajímavé, otiskneme je v příštím čísle. Na sdílné čtenáře stále čekají zajímavé knižní odměny. Adresa pro Vaše e-maily [email protected].

je

Redakce