Vládní návrh zákona o ochraně ovzduší 2011 (sněmovní tisk č. 449/0) Základní charakteristiky navrhované právní úpravy (k 18. říjnu 2011 v PS Parlamentu ČR – 2. čtení)
I.
SHRNUTÍ NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH ZMĚN OPROTI PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVĚ (zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší)
Návrh zákona již nepočítá s dělením na tři, resp. dvě oblasti právní úpravy (ochrana kvality ovzduší – ochrana klimatického systému Země – ochrana ozonové vrstvy Země), zabývá se pouze ochranou ovzduší (viz § 1 odst. 1 návrhu: „Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.“). Některá dílčí ustanovení však cílí na ochranu klimatického systému Země (např. povinnosti dodavatele pohonných hmot). Naproti tomu problematika ochrany ozonové vrstvy Země se v návrhu již vůbec neobjevuje (bude upravena samostatným zákonem, k 18. říjnu 2011 byl vládní návrh projednáván ve 2. čtení v PS Parlamentu ČR).
Návrh zákona zachovává základní dělení zdrojů znečišťování ovzduší na stacionární a mobilní, ale mění výchozí bod platné právní úpravy, kterým je pojetí stacionárního zdroje. Zavádí odlišnou definici pojmu stacionární zdroj a nepoužívá kategorizaci stacionárních zdrojů, resp. nedělí stacionární zdroje podle vlivu na kvalitu ovzduší. Dle návrhu existují dvě základní skupiny stacionárních zdrojů, a to stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 a stacionární zdroje v příloze č. 2 neuvedené. Příloha č. 2 obsahuje výčet činností, s nimiž jsou spojeny emise znečišťujících látek do ovzduší; rozděleny jsou do 11 skupin (1. Energetika – spalování paliv, 2. Tepelné zpracování odpadu, nakládání s vodami a odpadními vodami, 3. Energetika – ostatní, 4. Výroba a zpracování kovů a plastů, 5. Zpracování nerostných surovin, 6. Chemický průmysl, 7. Potravinářský, dřevozpracující a ostatní průmysl, 8. Chovy hospodářských zvířat, 9. Použití organických rozpouštědel, 10. Nakládání s benzinem, 11. Ostatní zdroje). Příloha č. 2 zahrnuje všechny zdroje, které jsou aktuálně kategorizovány jako zvláště velké a velké stacionární zdroje znečišťování ovzduší a většinu zdrojů aktuálně kategorizovaných jako střední zdroje znečišťování ovzduší. Pozor, u spalovacích zdrojů v energetice je nově kritériem zahrnutí mezi stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 pouze příkon (nikoliv výkon), hranicí zahrnutí je celkový jmenovitý tepelný příkon 0,3 MW, tj. 300 kW, včetně (důvodem je motivace k vyšší tepelné účinnosti u menších spalovacích zdrojů).
U stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 je třeba: závazné stanovisko KÚ k umístění stavby, stavbě a změně stavby a povolení provozu vydané KÚ. U stacionárních zdrojů neuvedených v příloze č. 2 není třeba povolení provozu, ale OÚ obce s rozšířenou působností u nich vydává závazné stanovisko k územnímu a stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního souhlasu z hlediska ochrany ovzduší.
Imisní limity a povolený počet jejich překročení za kalendářní rok pro vyjmenované znečišťující látky jsou nově uvedeny přímo v zákoně, a to v příloze č. 1.
Ke změně dochází u koncepčních nástrojů, navrhovány jsou dva typy: celorepublikový Národní program pro snižování emisí ČR (zpracovává MŽP, schvaluje vláda) a programy zlepšování kvality ovzduší pro zóny a aglomerace, v nichž jsou překračovány imisní limity (nově je navrhováno zpracování MŽP a vydání MŽP formou opatření obecné povahy, důvodem je snaha zvýšit vymahatelnost opatření uvedených v programu).
Zcela novým nástrojem jsou nízkoemisní zóny (zóny s omezením provozu motorových silničních vozidel), které může na svém území nebo jeho části stanovit vyhláškou obec, a to ve zvláště chráněných územích, lázeňských místech, nebo pokud došlo k překročení některého z imisních limitů u stanovených znečišťujících látek v příloze č. 1.
Ke změně dochází u poplatků za znečišťování. Poplatníkem jsou provozovatelé zdrojů uvedených v příloze č. 2. Zpoplatněny jsou nově pouze čtyři hlavní znečišťující látky (TZL, SO2, NOx, VOC). Sazby jsou uvedeny v příloze č. 9 (postupné zvyšování až do roku 2022, konečná sazba bude cca desetinásobkem současných sazeb). Výnos z poplatků za znečišťování je do roku 2016 včetně příjmem SFŽP. Od roku 2017 se bude dělit mezi SFŽP (75 %) a kraj (25 %, účelová vázanost).
Z hlediska povinností pro osoby je nejvýznamnější změnou povinnost osoby uvádějící na trh v České republice spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění (tzn. kotle pro vytápění), uvádět od 1. ledna 2014 na trh pouze nízkoemisní kotle (cílem je snížení míry znečišťování ovzduší z z lokálních topenišť).
II.
DÍLČÍ USTANOVENÍ NÁVRHU
ČÁST PRVNÍ: ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1.
Definice pojmu „znečišťující látka“ (§ 2 písm. b) návrhu)
„….znečišťující látkou [se rozumí] každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem“ 2.
Definice pojmu „stacionární zdroj“ (§ 2 písm. e) návrhu)
„stacionárním zdrojem [se rozumí] ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů“ + nová obecná definice pojmu „mobilní zdroj“ (§ 2 písm. f) návrhu) „mobilním zdrojem se rozumí samohybná a další pohyblivá, případně přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást technologického vybavení“ ČÁST DRUHÁ: ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ 3.
Přípustná úroveň znečištění (§ 3 návrhu)
„Imisní limity a přípustné četnosti jejich překročení jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona.“ Imisní limity jsou nově stanoveny přímo v příloze zákona + nově je stanoven imisní limit pro suspendované částice PM2,5. 4.
Přípustná úroveň znečišťování (§ 4 návrhu)
„Přípustná úroveň znečišťování je určena emisními limity, emisními stropy, technickými podmínkami provozu a přípustnou tmavostí kouře.“ „Emisní limity musí být dodrženy na každém komínu nebo výduchu do ovzduší. Emisní limity se dělí na a) obecné emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem pro znečišťující látky a jejich skupiny a b) specifické emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem nebo v povolení podle § 11 odst. 2 písm. d) pro stacionární zdroj.“
Pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů (emisní strop = nejvýše přípustné množství znečišťující látky vnesené do ovzduší za kalendářní rok), nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu stacionárního zdroje nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj. 5.
Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění (§ 5 a 7 návrhu)
Zajišťuje MŽP + výsledky zveřejňuje v informačním systému kvality ovzduší, jehož součástí je také registr emisí a stacionárních zdrojů, ve kterém jsou vedeny údaje o stacionárních zdrojích a množství znečišťujících látek, které jsou vnášeny do ovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojů. 6.
Zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování (§ 6 návrhu)
Zjišťuje provozovatel zdroje: a) u znečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limit, emisní strop nebo technickou podmínku provozu a b) u stacionárního zdroje a znečišťujících látek uvedených v příloze č. 4 k zákonu. Zjišťování úrovně znečišťování se provádí zásadně měřením (x výjimečně, ve stanovených případech výpočtem). Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel prostřednictvím autorizované osoby. Kontinuální měření emisí provádí provozovatel, ověření správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatel jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou. Jednorázové měření emisí je třeba oznámit ČIŽP nejméně 5 pracovních dnů předem. Dle současné právní úpravy u stacionárních zdrojů, které mají několik výduchů, komínů nebo výpustí, se měření emisí znečišťujících látek provádí na každém z nich. Návrh nového zákona umožňuje orgánu ochrany ovzduší omezit ve vydávaném povolení provozu měření emisí pouze na výduchy a výpustě, kde to je relevantní. Příloha č. 4 stanoví výčet typů stacionárních zdrojů, které provádějí jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které nejsou stanoveny specifické emisní limity (jedná se o nebezpečné chemické látky a jejich sloučeniny, např. kadmium, rtuť, olovo, arsen, PCB, benzo(a)pyren a další), a stacionárních zdrojů, které provádějí kontinuální měření emisí, a rozsah měřených znečišťujících látek a provozních parametrů (vždy pro určitý typ zdroje jsou stanoveny znečišťující látky, jejichž emise musí být kontinuálně měřeny, např. spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším provádí kontinuální měření emisí pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý).
ČÁST TŘETÍ: NÁSTROJE KE SNIŽOVÁNÍ ÚROVNÍ ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ 7.
Koncepční nástroje
Národní program snižování emisí ČR (§ 8 návrhu) Zpracovává MŽP ve spolupráci s ostatními ústředními správními úřady (nejméně jednou za 4 roky), schvaluje vláda. Obsahuje: analýzu úrovní znečištění a znečišťování, scénáře vývoje, cíle, opatření, lhůty, orgány odpovědné za realizaci, indikátory pro hodnocení plnění. Programy zlepšování kvality ovzduší (§ 9 návrhu) Zpracovává MŽP ve spolupráci s příslušným krajským nebo obecním úřadem pro zóny a aglomerace, v nichž jsou ve stanoveném rozsahu překračovány imisní limity stanovené v příloze č. 1 návrhu. Výčet zón a aglomerací je uveden v příloze č. 3 návrhu (aglomerace Praha, zóna Střední Čechy, zóna Jihozápad, zóna Severozápad, zóna Severovýchod, zóna Jihovýchod, aglomerace Brno, zóna Střední Morava, zóna Moravskoslezsko, aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek). Požadavky na obsah programu jsou uvedeny v příloze č. 5 návrhu, jedná se o základní informace (vymezení oblasti a odpovědných osob a orgánů), analýzu situace (úroveň znečištění, odhad vývoje, výčet významných zdrojů), podrobnosti o opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší (existujících a nově navrhovaných) a seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací. Program zlepšování kvality ovzduší vydává MŽP formou opatření obecné povahy. Námitku proti návrhu programu zlepšování kvality ovzduší může podat pouze provozovatel stacionárního zdroje, u kterého byl při zpracování programu zlepšování kvality ovzduší identifikován významný příspěvek k překročení imisního limitu. Přezkumné řízení lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti programu zlepšování kvality ovzduší. (Druhá varianta počítá s tím, že zpracování programu zlepšování kvality ovzduší bude prováděno jednotlivými kraji jako doposud, ovšem při současném zajištění vymahatelnosti zpracování a plnění programu ze strany KÚ. V tomto případě je navrhováno zachovat vymezení zón po jednotlivých krajích na rozdíl od postupu členění zón podle přílohy č. 3 návrhu nového zákona.) 8.
Smogová situace (§ 10 návrhu)
„Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu za podmínek uvedených v této příloze“. Příloha č. 6 rozlišuje informativní prahovou hodnotu (nižší) a regulační prahovou hodnotu (vyšší), u troposférického ozonu informativní a varovnou.
Pro případy překročení regulační prahové hodnoty podle přílohy č. 6 stanovuje krajský úřad zvláštní podmínky provozu jako součást závazných podmínek v povolení provozu zdroje (§ 12 odst. 4 písm. g) návrhu) pro stacionární zdroje, které v dané lokalitě významně přispívají k úrovni znečištění. Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje MŽP neprodleně ve veřejně přístupném informačním systému a v médiích. Obec vydává pro případy vzniku smogové situace regulační řád, který obsahuje pouze opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel (regulační řád se nevydá, je-li zřejmé, že omezení provozu vozidel v obci nemůže přispět ke snížení úrovně znečištění). Regulační řád vydává obec formou nařízení, o jeho vydání informuje MŽP. 9.
Stanoviska, závazná stanoviska a rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší (§ 11-13 návrhu)
MŽP vydává: a) stanovisko k politice územního rozvoje a zásadám územního rozvoje v průběhu jejich pořizování, b) závazné stanovisko k umístění stavby pozemní komunikace v zastavěném území obce o předpokládané intenzitě dopravního proudu 15 tisíc a více vozidel za 24 hodin v návrhovém období nejméně 10 let a parkoviště s kapacitou nad 100 parkovacích stání (není vyžadováno dle současné právní úpravy, existovala i varianta, kdy by závazné stanovisko bylo třeba i pro stavbu do 100 m od zastavěného území obce, nesouhlasilo s ní ale Ministerstvo dopravy), c) rozhodnutí o kvalifikaci typu stacionárního zdroje, využívajícího technologii, která doposud nebyla na území České republiky provozována. KÚ vydává: a) stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu obce v průběhu jeho pořizování, b) závazné stanovisko k umístění stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2, c) závazné stanovisko ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2, d) povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 (u zdrojů podléhajících režimu integrovaného povolení vydávají samozřejmě povolení příslušné orgány integrované prevence). Závazná stanoviska KÚ dle písmene b) u stacionárních zdrojů označených v příloze č. 2 ve sloupci B a MŽP dle písm. b), pokud je již v dané oblasti překročena úroveň některého z imisních limitů nebo by vlivem provozu k jeho překročení došlo, mohou být souhlasná pouze při současném uložení kompenzačních opatření, tj. opatření zajišťujících alespoň zachování dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku. Kompenzační opatření navrhuje žadatel o vydání závazného stanoviska. Jako kompenzační opatření mohou být stanovena opatření ke snížení emisí u stávajících stacionárních zdrojů nebo jiná opatření zajišťující snížení úrovně znečištění.
Až na stanovené výjimky je žadatel k žádosti povinen předložit: - posudek zpracovaný autorizovanou osobou, - u závazného stanoviska vydávaného MŽP dle písm. b) a u závazného stanoviska KÚ dle písm. b) pro stanovené stacionární zdroje (označené ve sloupci A v příloze č. 2) a k řízení o změně povolení provozu u těchto zdrojů, při které dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, rozptylovou studii pro stanovené znečišťující látky, které mají stanoven imisní limit v příloze č. 1. „Povolení provozu obsahuje závazné podmínky pro provoz stacionárního zdroje, kterými jsou a) specifické emisní limity, b) způsob, podmínky a četnost zjišťování úrovně znečišťování, c) emisní stropy pro stacionární zdroj nebo provozovnu, které je stacionární zdroj součástí, d) provozní řád, jedná-li se o stacionární zdroj označený ve sloupci C v příloze č. 2 k tomuto zákonu; provozní řád obsahuje soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárního zdroje, včetně opatření k předcházení, ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijního stavu v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, e) technické podmínky provozu stacionárního zdroje, pokud nejsou obsahem provozního řádu podle písmene d), f) podmínky provádění činností a provozu technologií souvisejících s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, g) zvláštní podmínky provozu při překročení regulační prahové hodnoty … [pro případ smogové situace], h) kompenzační opatření, pokud byla uložena, i) stanovení množství odpadu a určení kategorií odpadu, které lze spalovat, specifikaci minimálních a maximálních hmotnostních toků nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální spalné teplo a jejich maximální obsah znečišťujících látek, pokud se jedná o tepelné zpracování odpadu, nebo j) podmínky pro umístění stacionárního zdroje, pokud nepředcházelo řízení podle [stavebního zákona]“. Náležitosti žádosti o povolení provozu jsou stanoveny v příloze č. 7. V případě více zdrojů v rámci téže provozovny se vede jedno společné řízení. Povolení provozu může KÚ vydat na dobu časově omezenou. Má-li však být ve stacionárním zdroji tepelně zpracován odpad, lze povolení provozu vydat nejdéle na dobu 25 let. KÚ změní povolení, dojde-li ke změně rozhodných okolností. U stacionárního zdroje, který významně přispívá k překračování některého z imisních limitů, prověřuje KÚ možnost zpřísnění nebo stanovení dalších specifických emisních limitů, doplňujících technických podmínek provozu nebo emisních stropů. Zjistí-li, že to umožní prokazatelně snížit úroveň znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů ze strany provozovatele, rozhodne o změně povolení provozu.
Pro stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 není třeba povolení k provozu. OÚ obce s rozšířenou působností pro ně vydává závazné stanovisko k územnímu a stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního souhlasu z hlediska ochrany ovzduší. 10. Nízkoemisní zóny (§ 14 návrhu) = zóny s omezením provozu motorových silničních vozidel Nízkoemisní zónu může na svém území nebo jeho části stanovit vyhláškou obec, a to ve zvláště chráněných územích, lázeňských místech, nebo pokud došlo k překročení některého z imisních limitů u stanovených znečišťujících látek v příloze č. 1. Obec ve vyhlášce vymezí území nízkoemisní zóny a emisní kategorie vozidel, které mají dovolen vjezd do této zóny. Pro případy vzniku smogové situace může obec stanovit zvláštní podmínky provozu nízkoemisní zóny, zejména zpřísnit emisní kategorie vozidel, která mohou vjíždět do nízkoemisní zóny po dobu trvání smogové situace. Na průjezdním úseku dálnice nebo silnice lze nízkoemisní zónu stanovit pouze v případě, že na území obce mimo nízkoemisní zónu anebo mimo zastavěné území téže nebo sousední obce existuje jiná dálnice nebo silnice stejné nebo vyšší třídy, po které je možné zajistit obdobné dopravní spojení. Začátek a konec nízkoemisní zóny je označen svislou dopravní značkou, která kromě příslušného omezení vymezí vozidla s emisními kategoriemi, kterým je vjezd do nízkoemisní zóny dovolen. Vjezd do nízkoemisní zóny je dovolen pouze pro silniční motorová vozidla označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní kategorie a v souladu s podmínkami stanovenými příslušnou dopravní značkou a dále pro vozidla uvedená v příloze č. 8 (vyjmenovaná vozidla zprav. zajišťující určitou veřejnou službu). Výrobu emisních plaket zajišťuje SFŽP. Distribuci emisních plaket zajišťují obecní úřady obcí s rozšířenou působností a MŽP. Emisní plaketa se vydává za úplatu, jejíž výši stanoví prováděcí právní předpis (cena nesmí být vyšší než 200 Kč). Polovina z této úplaty je příjmem SFŽP a polovina je příjmem osoby, která plaketu distribuuje. Obecní úřad obce, která stanovila nízkoemisní zónu, může v samostatné působnosti na základě žádosti provozovatele vozidla povolit ve stanovených případech dočasnou nebo trvalou individuální výjimku. 11. Poplatek za znečišťování (§ 15 návrhu) Poplatníkem je provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2. Předmětem jsou znečišťující látky, které jsou vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji a pro které má provozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1 písm. a) (tj. znečišťující látku, pro kterou má stanoven specifický emisní limit, emisní strop nebo technickou podmínku provozu). Zpoplatněny jsou nově pouze čtyři hlavní znečišťující látky!
Základem je množství emisí ze stacionárního zdroje nebo zdrojů v tunách. Sazby jsou uvedeny v příloze č. 9. Poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Znečišťující látky, které podléhají zpoplatnění a sazby poplatků za znečišťování v jednotlivých letech (v Kč/t) 2012 2016
až 2017
2018
2019
2020
2021
2022 a dále
TZL
4 200
6 300
8 400
10 500
12 600
14 700
29 400
SO2
1 350
2 100
2 800
3 500
4 200
4 900
9 800
NOx
1 100
1 700
2 200
2 800
3 300
3 900
7 800
VOC
2 700
4 200
5 600
7 000
8 400
9 800
19 600
POZOR, návrh sazeb byl předložen v několika variantách, je otázkou, jaká bude nakonec schválena. Možnost použití nižší sazby za stanovených podmínek. Výnos z poplatků za znečišťování je do roku 2016 včetně příjmem SFŽP. Od roku 2017 bude 75 % výnosu z poplatků za znečišťování ovzduší příjmem SFŽP, 25 % příjmem kraje, na jehož území se stacionární zdroj nachází. Výnos z poplatků za znečišťování, který je příjmem kraje, může být použit jen na financování opatření v oblasti ochrany životního prostředí. ČÁST ČTVRTÁ: POVINNOSTI OSOB A KRITÉRIA UDRŽITELNOSTI BIOPALIV 12. Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje (§ 17 návrhu) Rozsah povinností v zásadě odpovídá platné právní úpravě (vč. zachování výjimky z povinnosti umožnit přístup ke zdroji pro provozovatele stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci, nejde-li o prostory užívané pro podnikatelskou činnost). Novinkou je zákaz spalovat ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly a proplástky. Vzhledem k nízké tržní dostupnosti vyjmenovaných méně kvalitních paliv by však dodržování tohoto zákazu nemělo v praxi činit problémy (výjimkou je Ostravsko, kde jsou dosud domácnostmi v některých místech využívána).
13. Povinnosti jiných osob (§ 16, 18- návrhu) a) Osoba uvádějící na trh v České republice paliva smí na trh uvést pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem. b) Osoba uvádějící na trh v České republice spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinna prokázat certifikátem, že spalovací stacionární zdroj splňuje emisní požadavky pro tento stacionární zdroj podle přílohy č. 10 (velmi přísné požadavky od 1. ledna 2014 – uvádění na trh pouze nízkoemisních kotlů). c) V otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami. Obec může vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho odstranění podle jiného právního předpisu. Při stanovení podmínek nebo zákazu obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby. d) Odpad podle jiného právního předpisu, s výjimkou odpadu uvedeného v prováděcím právním předpisu, může být tepelně zpracován jen ve stacionárním zdroji, ve kterém je tepelné zpracování odpadu povoleno (povolení provozu zdroje vydané KÚ). e) Právnická a fyzická osoba je povinna, je-li to pro ni technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. + povinnosti osob nakládajících s vybranými barvami, laky a výrobky pro opravy nátěru silničních vozidel (§ 18 návrhu), povinnost dodavatele pohonných hmot zajistit minimální obsah biopaliv (§ 19 návrhu) a zajistit snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot (§ 20 návrhu, kritéria udržitelnosti biopaliv § 21 návrhu) ČÁST PÁTÁ: OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A SPRÁVNÍ DELIKTY 14. Opatření ke zjednání nápravy a zastavení provozu stacionárního zdroje (§ 22 návrhu), přestupky (§ 23 návrhu, pokuta až 20 tis., resp. 50 tis., Kč), správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (§ 24 návrhu, za stanovené delikty pokuta až 10 mil. Kč) ČÁST ŠESTÁ: VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY A ČINNOSTI NA PODPORU VÝKONU STÁTNÍ SPRÁVY 15. Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany ovzduší (§ 27 návrhu) → MŽP, MZdr, ČIŽP, ČOI, KÚ, OÚ obcí s rozšířenou působností, OÚ, CÚ, Mze
16. Zpřístupňování informací (§ 30 návrhu) 17. Autorizace a autorizovaná osoba (§ 32 – 34 návrhu) Jsou stanoveny činnosti podléhající autorizaci (např. jednorázové měření emisí, měření úrovně znečištění, dohled nad tepelným zpracováním odpadu, zpracování odborného posudku, zpracování rozptylové studie), upraveny podmínky vydání autorizace (vydává MŽP na dobu neurčitou ve formě rozhodnutí o autorizaci, na základě žádosti, při splnění požadavků stanovených zákonem, možnost MŽP autorizaci odebrat) a povinnosti autorizované osoby. ČÁST SEDMÁ: SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ Závazné stanovisko KÚ ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 a povolení provozu se nevydají podle navrhovaného zákona, pokud je jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení dle příslušného zákona. Národní program snižování emisí zpracuje MŽP do 1 roku ode dne nabytí účinnosti zákona, program zlepšování kvality ovzduší zpracuje MŽP pro každou zónu a aglomeraci nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti zákona. Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle zákona, musí požádat o jeho změnu nebo o nové povolení provozu do 2 let ode dne nabytí účinnosti zákona. Výše poplatku za znečišťování za kalendářní rok 2012 se vypočítá podle § 19 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.
Zpracovala: JUDr. Karolina Žákovská, Ph.D.
