2. Teoretická část Švédsko

1.

Úvod Téma „Praktické zkušenosti z práce průvodce cestovní kanceláře ve Skandinávii“

jsem si vybral na základě konzultace s mým vedoucím bakalářské práce, panem Mgr. Miroslavem Maradou. Nejprve jsem váhal mezi dvěma tématy, ale nakonec jsme se rozhodl právě pro toto téma, protože si myslím, že během minulého léta jsem prožil, především jako průvodce paprsčitých výletů, ve skandinávských zemích Švédsku a Dánsku nejen mnoho krásných zážitků a nezapomenutelných vzpomínek, ale také jsem získal spoustu cenných zkušeností v oblasti cestovního ruchu, které určitě uplatním v další práci průvodce nebo u jiných služeb cestovního ruchu. Cílem mé bakalářské práce je poskytnutí kompletních informací o Švédsku a Dánsku, okrajově i Norsku, především co se týče historie, kultury, sportu, přírodních podmínek, vodstva, fauny, flóry, obyvatelstva, průmyslu a dopravy. Dále pak bych chtěl seznámit čtenáře s městy a místy, která jsem navštívil, ale třeba také se vztahy s řidiči, s ostatními průvodci, personálem na penzionu a v neposlední řadě s majitelem cestovní kanceláře, který působil ve Švédsku i jako delegát. Svojí práci průvodce po Skandinávii bych chtěl porovnat s prácí technického delegáta v Itálii, kterou jsem vykonával 2 roky v rámci praxe na Vyšší odborné škole v Jihlavě a případně i se svými vrstevníky z minulého studia. Do své práce se budu snažit také zahrnout nějaké vlastní nápady, myšlenky a návrhy tras či programu zájezdu. Rád bych inspiroval a přilákal další turisty pro příjemně strávenou dovolenou v této určitě zajímavé destinaci. Tímto bych chtěl také poděkovat cestovní kanceláři Scandia – Czech tour, že mi umožnila vykonávat práci průvodce ve Skandinávii, díky čemuž jsem získal mnoho informací a propagačních materiálů, které byly pro mě velice důležité a přínosné.

5

2. Teoretická část 2.1. Švédsko Oficiální název země je Švédské království, v čele státu stojí král Carl Gustav XVI., státní zřízení je konstituční monarchie. Švédsko má téměř 9 milionů obyvatel, úředním jazykem je švédština a měnou švédská koruna (1 švédská koruna = 100 öre). Rozloha Švédska činí 450 000 km čtverečních a Švédsko se tak řadí na čtvrté místo Evropy podle rozlohy. Švédsko leží ve východní části Skandinávského poloostrova, sousedí na západě s Norskem a na východě s Finskem, na jihozápadě dělí Švédsko od Dánska průlivy Öresund, Kattegat a Skagerrak, zemi obklopuje na východě Baltské moře a Botnický záliv. Ke Švédsku rovněž patří 40 000 ostrůvků a šírů, nejznámějšími jsou ostrovy Gotland a Öland. Na jihu země se nachází úrodná půda a roviny, na severu se ráz krajiny mění. Dnešní vzhled dostala krajina před jedním milionem let ledovcovou činností, kdy zde vzniklo deset tisíc jezer. Největším je jezero Vänern, následují ho pak jezera Vättern a Mälaren, nejdelší řeka Klarälven je dlouhá 720 km, přičemž na území Švédska teče na rozloze 520 km. Největšími městy a zároveň i důležitými přístavy jsou města Stockholm, Göteborg a Mälmö. Na západě území se rozprostírají Skandinávské hory s největší horou Švédska Kebnekaise, vysokou 2111 metrů. 2.1.1. Podnebí Podnebí vlivem Golfského proudu, který obtéká západní pobřeží Skandinávského poloostrova, je mírnější než by se dalo v této zeměpisné šířce předpokládat. Typické jsou stálé změny počasí a četné tlakové níže, které přinášejí déšť a sníh. Severní část země má vždy sněhovou pokrývku alespoň od prosince do března. Severní Švédsko se také nazývá zemí „půlnočního slunce“, protože severně od polárního kruhu slunce po několik týdnů v červnu a v červenci nezapadá a naopak v zimě slunce není vidět celé měsíce. 2.1.2. Přírodní podmínky Ve Švédsku se snaží velkým úsilím o ochranu přírody. Soustavně se tedy sleduje činnost průmyslových podniků, které se musí řídit přísnými směrnicemi. Ve Švédsku je 28 národních parků a 1381 přírodních rezervací a řada z nich má, i přes rekreační účely, původní ráz. Na jihu se vyskytují všechny středoevropské druhy a značnou část 6

zaujímají rašeliniště. Lesy pokrývají jednu polovinu povrchu a tvoří tak základ dřevařskému průmyslu. Zhruba 60% dřevařských výrobků se vyváží. Na jihovýchodě jsou zase charakteristickým porostem buky, na ně pak dále následuje jižní oblast jehličnatých lesů, promíšené listnatými lesy, zejména duby. Odtud se až za polární kruh táhnou hvozdy jehličnatých lesů a v severnějších oblastech se nacházejí lesy březové. Na nejodlehlejším severu jsou tundry, kleče, jalovce, zakrnělé břízy a polární vrby. Raritou jsou rovněž druhy orchidejí na ostrovech Gotland a Öland. Zemědělská půda tvoří 10% plochy. Z obilnin se pěstuje ječmen, žito, oves a pšenice. V kraji Skane se také pěstuje cukrová řepa. Ve Švédsku žijí různé druhy zvířat, například rosomák, liška, medvěd, vlk, sob, los, který je největším savcem Evropy a je nazýván králem lesů. Losi jsou také častou příčinou dopravních nehod. V jižním a středním Švédsku žijí také srnci, jeleni, zajíci a divocí králíci. Pro ostrov Gotland jsou charakteristické ovce. Nejobvyklejšími rybami ve Švédsku jsou lososi a sledě. 2.1.3. Obyvatelstvo Švédsko má zhruba 9 milionů obyvatel, z toho 85% populace žije na jihu a většinou ve městech. Švédsko má rovněž nízkou hustotu zalidnění. Nejpočetnějšími národnostními menšinami ve Švédsku jsou Laponci a Finové, potom přistěhovalci a uprchlíci z Turecka, Řecka, bývalé Jugoslávie, ale i z Chile. Švédové jsou potomci germánských kmenů, úředním jazykem je švédština, která také patří mezi severogermánské jazyky a má společný základ s ostatními skandinávskými jazyky kromě finštiny, která patří mezi jazyky ugrofinské. Švédština je úředním jazykem i ve Finsku. Ve Švédsku je vysoká průměrná délka života, u mužů zhruba 77,5 let a u žen 82 let. 95% populace se hlásí k luteránské církvi, jediným sídlem arcibiskupství je Uppsala. 2.1.4. Politickohospodářská politika Švédsko je konstituční monarchie, má 24 správních krajů, státní vlajku představuje modré pole se žlutým křížem. Malý znak tvoří modrý štít se třemi zlatými korunkami. Král, jímž je od roku 1973 Carl Gustav XVI., plní jako hlava státu pouze reprezentativní úkoly. Švédský parlament je jednokomorový a má 349 členů, volených na tři roky. Volební systém je v zásadě poměrný, to znamená, že počet zvolených za každou stranu je úměrný počtu odevzdaných hlasů. Každý kraj má občany zvolený zemský sněm. Švédsko je v zemědělství soběstačné, hlavními produkty jsou mléčné výrobky a maso, nejúrodnější a největší zemědělskou oblastí je jižní Švédsko a částečně i střední Švédsko. Většina usedlostí je rodinnými podniky. Hlavním vývozním artiklem je dřevo 7

a železná ruda, tradičním odvětvím průmyslu je hutnictví železa, zpracování oceli, dále pak průmysl dřevozpracující, potravinářský, gumárenský, textilní a sklářský. Nejvýznamnější je ale v zahraničním obchodu průmysl strojírenský, 50% výrobků (produktů) se vyváží. Jde hlavně o značky Volvo, Scania a Husquarna. Švédsko patří k zemím s největší spotřebou energie na světě. 2.1.5. Školství Ve Švédsku je povinná školní docházka pro děti od sedmi let. Od třetí třídy je povinným předmětem angličtina a od sedmé třídy další cizí jazyk (němčina nebo francouzština). Známky jsou udělovány pouze v osmém a devátém ročníku, jinak žáci dostávají písemné hodnocení a závěrečné zkoušky neexistují. 90% žáků a žákyň potom pokračuje na některých ze škol druhého stupně, kde si můžou vybrat z 25 studijních oborů rozdělených do šesti skupin. Zde se jim nabízí příprava na určité povolání, tak i na akademické studium. Ve Švédsku je 13 univerzit, největší z nich se nachází v Uppsale a nejstarší v Lundu. Velmi rozšířené a kvalitní je vzdělávání dospělých v rámci denních, večerních, dálkových i domácích kurzů. 2.1.6. Věda Švédsko má mnoho známých osobností. Mezi nejznámější patří například přírodopisec a matematik Emanuel Swedeborg, astronom a vynálezce Celsius, botanik a přírodovědec Carl von Linné, vynálezce dynamitu Alfred Nobel, z literatury to jsou August Strindberg a Astrid Lindgrenová, dále potom filmová hvězda Greta Garbo, režisér Ingmar Bergmann a neméně známé jsou hudební skupiny ABBA a ROXETTE. 2.1.7. Sport Ve Švédsku je 2,5 milionu lidí členem nějakého sportovního klubu a aktivně se věnuje některému z 61 sportovních odvětví. Sportem číslo jedna je bez pochyby lední hokej, pak následují další populární švédské sporty fotbal, florbal, lyžování, orientační běh, atletika a házená. Mezi největší atrakce patří Vasův běh, který je 90 km dlouhý (běží se z Mory do Fallunu) a je limitován na 12 000 závodníků. 2.1.8. Doprava Ve Švédsku dominuje silniční doprava. Je zde přes 400 000 km čtverečních silnic, následují železniční a námořní doprava. Hlavním dopravním uzlem je Stockholm, kde je také jediné mezinárodní letiště Aarlanda. Švédská doprava patří mezi nejkvalitnější v Evropě. Jezdí včas za každého počasí. Na severu země je mnoho tratí zavřeno. Ve 8

Švédsku existuje mnoho slevových karet. Řády nejdůležitějších vlaků, autobusů, trajektů jsou k dispozici volně na všech vlakových nádraží, od poloviny července do poloviny srpna je však nutná rezervace, protože často bývá vyprodáno. Ve Švédsku jezdí vysokorychlostní vlaky a se švédským vlakovým průkazem můžete neomezeně cestovat po celé zemi. Poslední dobou bylo však mnoho nočních spojů zrušeno. Také existují kupé pouze pro ženy. Dálkové autobusy nejezdí tak často jako vlaky. Děti do 17 let mají poloviční jízdné, lidé ve věku 17 – 24 let a senioři mají 20% slevu. Letiště jsou ve městech Stockholm, Göteborg a Malmö. Nejvýznamnější švédskou leteckou firmou je společnost SAS. Hlavní cestou lodí a trajektů je trasa z Visby (z ostrovu Gotland) do Nynäshamn a Oskarhamn, významný je rovněž Göta kanál, který spojuje Göteborg se Stockholmem. Auta mohou jet po dálnici rychlostí 110 km za hodinu, mimo obec 90 km za hodinu, auta s přívěsy 80 km za hodinu, v obci 50 km za hodinu. 2.1.9. Historie Švédska Skandinávie vznikla před 13 000 lety, koncem poslední doby ledové. Kolem roku 2000 před naším letopočtem se na území Skandinávie usazovali kočovné kmeny rybářů a lovců, kteří se zabývali rolnictvím a chovem dobytka. V době ledové se nezávislé kmeny usídlily po celé zemi, která byla pojmenována „Sverige“ neboli „Říše Svearů“, podle kmene usídleného u jezera Mälaren, kde lze ještě dnes najít stopy osídlení. Tzv. vikingská doba začala v osmém století našeho letopočtu dobyvačnými výpravami do Anglie, Irska, Skotska a Ruska, ani Francie, Německo a Španělsko si nebyly před jejich útokem jisti. Důvody výprav bylo zkoumat, obchodovat, dobývat a získávat potravu. Centrem Vikingů bylo město Birka, které bylo rovněž prvním švédským městem. Bylo to také centrum obchodu pro 40 000 obyvatel. Další památky z dob Vikingů jsou runové kameny, které lze spatřit na mnoha místech. V polovině dvanáctého století přijal pretendent trůnu Erik IX. křesťanství. Víru šířil dál a roku 1157 obsadil Finsko, nad kterým pozvolna Švédsko přebíralo vládu. Ve vztahu s Dánskem se střídala období harmonie a rozepří. Roku 1397 byla uzavřena tzv. Kalmarská unie, v níž se Švédsko, Dánsko a Norsko dohodly na panovníkovi. Dánsko a Norsko zůstaly do roku 1814 sjednoceny, ovšem členství Švédska v unii netrvalo déle než jedno bouřlivé století. Nastoupením Gustava I. Vasy na trůn, v roce 1523, znamenalo vystoupení Švédska z unie. Unie zplodila národního hrdinu Engelbrekta Engelbrektssona, který roku 1434 vedl povstání sedláků proti dánským daním a Stena

9

Sture, který změnil průběh švédských dějin, když porazil dánského krále Kristiána I. v bitvě u Brunkebergu před Stockholmem. V posledních padesáti letech své existence se Kalmarská unie potýkala s vnitřní rozpolceností, až našla svůj pověstný konec v tzv. „stockholmské krvavé lázni“ roku 1520, kdy dánský král Kristián II. uspořádal slavnost pro politické osobnosti Švédska a potom nechal 82 z nich na stockholmském náměstí Stortorget popravit. Roku 1523 byl korunován králem Gustav Vasa a tento den se ještě dnes slaví jako národní svátek. Gustav Vasa byl nejen vynikajícím vojevůdcem, ale také znamenitým administrátorem a politikem. Omezil moc hanzy, moudře manévroval šlechtou a bohatými sedláky, potlačil povstání a roku 1527 zavedl reformaci, zkonfiskoval pozemky církve a zlomil její moc a bohatství. Z doby Gustava Vasy pocházejí opevněné zámky ve Vadstenu, Uppsale, Örebru a Kalmaru. Gustavův vnuk Gustav Adolf II. byl rovněž vynikajícím vojevůdcem a státníkem, jeho výboje v Pobaltí vynesly Baltskému moři název „švédský rybník“. V roce 1632 v bitvě u Lützenu přišel Gustav Adolf ve věku pouhých 38 let o život. Gustav Adolf zpřístupnil také velkou část Švédska a založil nová města, především tedy Göteborg. Dcera Gustava Adolfa Kristina nastoupila na trůn ještě v dětském věku pod regentstvím Oxenstierna. V osmnácti letech převzala vládu, ale zdráhala se provdat, a tak roku 1654 se vzdala trůnu ve prospěch svého bratrance Karla X. S Karlem opět vzplála vojenská hvězda dynastie Vasovců. V zimě 1658 přinutil tažením přes led Kattegatu a velkého Beltu Dány, aby se vzdali dnešních provincií Skane, Halland, Blekinge a Gotland. Na konci 17. století patnáctiletý Karel XII. převzal království, ale také dědictví válek. Po vítězných taženích celou Evropou musel přihlížet jak Rusové, pod velením Petra Velikého, v bitvě u Poltavy zničili zcela jeho vojsko. 50 000 Rusů povraždilo 20 000 Švédů, z nichž se pouhých 1500 zachránilo se svým králem v Turecku. Karel tam strávil dalších pět let, než se vrátil do Skandinávie. Po jeho smrti, v bitvě proti Norům u pevnosti Fredriksten, došla dynastie Vasovců ke svému konci. Potom začala ve Švédsku doba svobody a probudil se vynalézavý duch, který zažil dobu svého rozkvětu se všemi praktickými průmyslovými zařízeními koncem 19. století a počátkem 20. století. Carl von Linné položil svým systémem klasifikace rostlin základy moderní botanice. Anders Celsius vyvinul teploměr. Svoboda ale netrvala dlouho, roku 1771 usedl na trůn Gustav III., první narozený král, který směřoval stále více k absolutismu a autokratické vládě. Založil čistě švédskou kulturu a jeho doba panování spadá do epochy švédského neboli gustaviánského osvícenství. Jeho rostoucí 10

autokracie rozhněvala staré šlechtické rodiny, které se nelíbilo, že ztrácejí vliv ve prospěch Gustavových podlézavějších příznivců. Výsledkem byl atentát na maškarním plese ve stockholmské opeře. Tato událost byla také podnětem k Verdiho opeře „Maškarní ples“. Gustaviánský věk skončil soupeřením a zmatkem. Roku 1808 ztratilo Švédsko Finsko. Král Karel XII. byl bezdětný, a tak roku 1810 uznal říšský sněm korunním princem Jeana Baptistu Bernadotteho, polního maršála u Napoleona. Bernadotteho pevná byla přesně tím, co Švédsko potřebovalo, aby přemohlo následky vnitřních nepokojů trvajících dlouhá léta. Švédsko využilo následující dobu míru s Ruskem a ve druhé polovině 19. století se věnovalo průmyslovému rozvoji. Politické problémy přesto existovaly. Roku 1814 postoupili Dánové Švédsku Norsko. Norové se ovšem vzepřeli a vytvořili svůj vlastní nezávislý parlament. Roku 1818 se Bernadotte stal současně králem Švédska a Dánska. Jedna krize následovala druhou, rostoucí národnostní cítění a kulturní renesance v Norsku vedla k obecné nespokojenosti Norů, což způsobilo vypovězení unie roku 1905. Do roku 1930 opustilo svou zem celkem jeden milion Švédů, kteří se usadili především v Severní Americe, hlavně v Minnesotě a Wisconsinu, kde se hovořilo minimálně po jednu celou generaci švédsky. Dnes se mnoho jejich potomků vrací zpět. Na počátku 20. století bylo Švédsko chudou zemí, jejíž obyvatelstvo se zabývalo z 80% zemědělstvím nebo řemeslem. Počáteční chudoba byla rychle překonána a industrializace rychle postupovala kupředu. Po první světové válce sužovaly zemi nezaměstnanost a stávky. Roku 1931 smutně skončila demonstrace v Adalenu, kde vojáci stříleli do stávkujících a usmrtili pět z nich a jednu kolemjdoucí ženu. Roku 1921 byl stanoven moderní volební systém, politické strany a demokratická vláda. Počátkem tohoto století byla další existence monarchie ohrožená. Přesto Gustav V. zabránil své abdikaci a z první světové války vyšel jako oblíbený panovník. Jeho pravnukovi Carlu Gustavovi XVI., dnešnímu králi, se podařilo monarchii dále upevnit. Dvacáté století je věkem sociálních demokratů a národní neutrality. Švédsko se nezúčastnilo ani první, ani druhé světové války, ale velmi se zasadili za Organizaci spojených národů. Jedním z jejich generálních tajemníků byl Dag Hammerskjöld, jemuž byla posmrtně udělena Nobelova cena. Ani tragická událost z roku 1986, zavraždění sociálně demokratického ministerského předsedy Olofa Palmeho, neotřásla stabilitou země. Dnes hraje Švédsko mezinárodní roli nejen ve své podpoře Spojených národů, ale také ve světovém obchodu. Švédské podniky založily na celém světě dceřinné 11

společnosti. Roku 1995 vstoupilo Švédsko do Evropské unie. Nyní je ve Švédsku králem Carl Gustav XVI., který se narodil 30. dubna 1946. Carl Gustav byl už od útlého věku vychováván pro trůn, protože jeho otec, princ Gustav Adolf, zahynul v roce 1947 při leteckém neštěstí. Než dospěl do plnoletosti, vládnul jeho dědeček Gustav Adolf VI. Ve 27 letech se stal hlavou státu. Za svou popularitu vděčí nepochybně faktu, že si zvolil manželku z prostého lidu, kterou poznal během olympijských her v Mnichově, kde Silvia Sommerlat pracovala jako hosteska. Manželé mají spolu tři děti, princeznu Victorii, prince Carla Philipa a princeznu Madeleine. Od roku 1981 žije královská rodina v Královském paláci Drottningholm ve Stockholmu.

2.2. Dánsko Oficiální název Dánska je dánské království, státní zřízení je konstituční monarchie. Hlavním městem Dánska je Kodaň. Dánsko je nejjižnější a nejmenší ze skandinávských zemí. Rozloha Dánska činí zhruba 42 000 km čtverečních. Dánsko zaujímá významnou polohu na pobřeží Severního a Baltského moře. Ze tří pětin leží Dánsko na Jutském poloostrově, zbytek tvoří ostrovy, největší z nich je Sjaelland, na kterém leží i Kodaň. K zemi náleží 483 ostrovů, z toho pouze 100 osídlených, a Grónsko s Faerskými ostrovy. Jedinou pevninskou hranici má Dánsko s Německem. Území Dánska je většinou nížinaté (průměrná nadmořská výška státu nepřesahuje 30 metrů ) s úrodnými farmami, bažinami, pahorky, bukovými lesy a slatinami. Nejvyšší bod Dánska je Yvding Skovhoj s nadmořskou výškou 173 metrů nad mořem. Dánsko má zhruba 5,2 milionu obyvatel. Z toho jedna třetina žije v aglomeraci Kodaně. 70% lidí žije ve městech, cizinci tvoří 5% populace celkově a 8% populace Kodaně. Největšími městy jsou Kodaň (1,5 milionu obyvatel), Aarhus (265 000 obyvatel), Odense (184 000 obyvatel) a Aalborg (155 000). Úředním jazykem je dánština, která se švédštinou, norštinou, islandštinou a faerštinou patří k severní větvi germánské jazykové skupiny. Psaná dánština je podobná zmíněným jazykům, ale mluvená má výslovnost, kterou jinde nenajdete. Většina Dánů hovoří rovněž anglicky. 90% Dánů se hlásí ke státem podporované národní dánské církvi, která patří do evangelicko – luteránské. 5% obyvatel je pravidelnými návštěvníky kostela. V důsledku působení Golfského proudu má Dánsko poměrně mírné podnebí. Léta jsou poměrně chladná a zimy mírné, deštivé a vlhké. Často bývá zataženo a větší chlad než skutečně, spíše očekávejte šedou oblohu. V Dánsku je vysoká životní úroveň a jeden z nejvyššího hrubého domácího produktu

12

na světě. Dánsko je největším vývozcem konzervovaného masa a největší lovcem ryb v Evropské unii. Dále také vyváží máslo, sýry, pivo, nábytek, elektroniku a porcelán. Přírodní prostředí je do značné míry využíváno zemědělstvím. Západní část země pokrývají vřesoviště a rašeliniště. 11% plochy tvoří lesy, jehličnany jsou využívány pro hospodářské účely, nebo jako ochrana pobřeží, listnaté lesy se vyskytují na východu země. Ze zvířat zde hlavně žijí divocí zajíci, vysoká zvěř a různé druhy ptáků jako např. straky, labutě, kachny. Dánové jsou klidní, tolerantní k odlišným životním stylům. V roce 1989 bylo Dánsko prvním evropským státem, který legalizoval manželství mezi osobami stejného pohlaví. Národním sportem je fotbal, následuje cyklistika (v Dánsku je rozsáhlá síť cyklostezek a průměr 2,8 kola na jednoho obyvatele), veslování, plachtění a windsurfing. 2.2.1. Historie Dánska Dánsko bylo osídleno 50 000 př. n. l. loveckými kmeny. Nejrůznější památky z tohoto období se nachází v kodaňských muzeích. Kolem roku 500 n. l. přišly na území kmeny, o kterých se předpokládá, že se stěhovali ze Švédska na jih. U nich se hledá jazykové a historické kořeny dánštiny. V 9. století dobyli Jutský poloostrov válečníci vedení vikingským náčelníkem Hardegonem. Tito neohrožení válečníci ve svém vrcholném období dopluli až k americkému Newfoundlandu, obepluli nejsevernější evropský mys a podnikli výpady na Anglii, Holandsko, Francii, Španělsko, Středomoří a Kaspické moře. Ukázky jejich prvotřídních člunů lze vidět v Muzeu vikingských lodí v Roksilde, v Trelleborgu je archeologické naleziště sídelního tábora. Roku 961 se stalo křesťanství oficiálním dánským náboženstvím díky Gormovu synovi, Haraldu Modrozubu. Následující dánští králové napadali Anglii a dobyli většinu oblasti Baltu. Roku 1016 se stal Knut Veliký dokonce anglickým králem. V roce 1167 biskup Absolon položil opevněním Havnu základy moderní Kodaně. V roce 1397 založila Margareta I. unii Dánska, Norska a Švédska, na základě Kalmarské smlouvy, pod vládou jejího synovce Erika VII. Pomořanského. Kalmarská unie měla čelit vlivu mocné Hanzy, která ovládala obchod na území těchto států. Švédsko vystoupilo z unie roku 1523. V následujících několika století došlo mezi Dánskem a Švédskem k mnoha šarvátkám a skutečným válkám o nadvládu Baltu. Norsko zůstalo pod dánskou nadvládou až do roku 1814. V 16. století se zemí přehnala reformace, která byla doprovázena vypalováním

13

kostelů a občanskou válkou. Boje skončily v roce 1536 vyhnáním mocné katolické církve řízené monarchou. Zlatý věk Dánska spadá do doby Kristiána IV., který se stal králem roku 1596. V tomto období dochází k rozkvětu renesančních měst a budování mnohých hradů a pevností. Roku 1625 zadoufal Kristián IV., že se mu podaří neutralizovat švédskou expanzi a zapojil se do zdlouhavých bojů, které vešly do dějin jako třicetiletá válka. Švédsko zvítězilo a v roce 1658 ztratilo Dánsko oblast Skane a další teritoria na švédském území. Roku 1660 se král Frederik III. prohlásil za absolutního vládce a Kodaň se stala svobodným městem. 5. 6. 1849 přijalo Dánsko ústavu a Frederik VII. byl přinucen předat většinu své moci volenému parlamentu, tak vznikla první dánská konstituční monarchie. Dánsko se zúčastňovalo neúspěšně celé řady válek a docházelo tak k neustálému zmenšování hranic, které vyvrcholilo roku 1864 předáním Šlesvicka a Holštýnska Německu. Počátkem 20. století pominul politický vliv velkých vlastníků půdy. Tím došlo ke změně vlády, která přešla od konzervativců k liberálům se socialistickými sklony. Neopevněné Dánsko se muselo dne 9. 4. 1940 rozhodnout mezi kapitulací a okupací německou armádou. Vláda se rozhodla pro kapitulaci za ujištění, že nacisté ponechají Dánům určitý stupeň autonomie. Tři roky dokázali Dánové balancovat na této křehké politické hraně. Vlastní záležitosti si v podstatě řídili sami, nicméně pod nacistickou kontrolou. Rychle se rozšířilo dánské hnutí odporu a 7 000 dánských Židů bylo propašováno do neutrálního Švédska. Ostrov Bornholm byl bombardován sovětským letectvem, zbytek Dánska přežil druhou světovou válku relativně neponičený. Roku 1949 se Dánsko připojilo k NATO a v roce 1973 k Evropskému společenství (nyní EU). Od roku 1972 sedí na trůnu královna Margareta II., ale legislativa závisí na Folketingu,

dánském

voleném

parlamentu.

Margareta

II.

Studovala

na

nejvýznamnějších univerzitách v Evropě. Na Sorbonně se seznámila se svým manželem, který studoval asijské jazyky. Královna mluví anglicky, německy, francouzsky, švédsky a norsky. I přes nešvar kouření doutníků, je nejoblíbenější osoba státu. Královna má dva syny, prince Frederika (následníka trůnu) a prince Joachima. Čtyři hlavní politické strany tvoří sociální demokraté, konzervativci, liberálové a socialisté. V současné době je parlament o 179 křeslech zastoupen deseti politickými stranami. Premiér Paul Nyrup Rasmussen je členem vládnoucí sociální demokracie.

14

2.3. Norsko Norsko je drsně krásná země vysokých hor, hlubokých fjordů a ledově modrých ledovců. Od pobřežních měst na jihu se rozprostírá dva tisíce kilometrů směrem k bezlesé arktické tundře na severu. Norsko poskytuje neuvěřitelné možnosti pro pěší turistiku divokou přírodou, terény pro celoroční lyžování a pár lodních tras, které vedou nádhernou přírodou, v níž by vlaková a autobusová doprava byla nemyslitelná. Letní dny tu jsou příjemně dlouhé a v nejsevernější oblasti země nezapadá slunce na konci léta několik týdnů. Dalším lákadlem jsou úžasné západní fjordy. Norsko má příjemně klidná města, neponičené rybářské vesnice a bohatá historická naleziště s vikinskými loděmi a středověkými dřevěnými sloupovými kostely. Norsko si zachovalo jakýsi hraničářský charakter i se svými velkými městy, která jsou obklopena zalesněnými pásy. Norsko, které zabírá západní část Skandinávského poloostrova, má rozlohu 323 878 kilometrů čtverečních a hraničí se Švédskem, Finskem a Ruskem. Země je dlouhá a úzká. Její pobřeží je do hloubky rozřezané fjordy – dlouhými úzkými mořskými zálivy, které jsou ohraničeny vysokými, strmými útesy. Hory, z nichž některé jsou pokryty největšími evropskými ledovci, pokrývají více než polovinu rozlohy země. Zemědělsky lze v Norsku hospodařit jen na třech procentech plochy. „Země půlnočního slunce“ je víc než propagační slogan, neboť skoro jedna třetina Norska leží za polárním kruhem, což je hranice, kde začíná oblast, ve které existuje aspoň jeden celý den v roce, kdy slunce vůbec nezapadne, a jeden den, kdy nevyjde. 2.3.1. Podnebí Typicky deštivé počasí na norské pevnině je pro tuto zeměpisnou šířku překvapivě mírné. Díky Golfskému proudu zůstávají všechny jeho pobřežní přístavy celoročně bez ledu. V létě jsou průměrné červencové teploty na jihu šestnáct stupňů Celsia a na severu jedenáct stupňů Celsia. Dochází však k extrémům, a to i v arktické oblasti. Zimu běžně doprovází silné sněžení, takže tu jsou jedinečné podmínky k lyžování. V lednu bývá na jihu nejvyšší průměrná teplota jeden stupeň Celsia a na severu mínus tři stupně Celsia. Ve vnitrozemí a v horách bývá však mnohem chladněji. 2.3.2. Přírodní poměry Flora je na různých místech země různá, ale borovice, smrk a další jehličnany rostou všude. Listnaté stromy, například dub, javor a jasan, rostou v relativně mírných pobřežních oblastech na jihu. V Norsku žijí stáda divokých i ochočených sobů, dobře se daří populaci losů i roztroušeně žijícím rysům, medvědům i rosomákům. V roce 1993 se 15

Norsko navzdory mezinárodnímu zákazu vrátilo ke komerčnímu lovu velryb. Norsko podporuje ochranu ostatních ohrožených druhů, ale jeho vláda tvrdí, že odhadovaný počet 75 000 tisíc velryb v severním Atlantiku omezený rybolov snese. Přes odpor hnutí Greenpeace byla mezinárodní reakce jen málo výrazná. Norští velrybáři smějí zabít 750 velryb ročně, což představuje víc než čtyřnásobný nárůst oproti roku 1993. 2.3.3. Vláda a politika Ačkoli je v Norsku monarchie, má země konstituční demokracii s parlamentní vládou. Všeobecné volby se konají každé čtyři roky, kde se volí poslanci do 165 křesel parlamentu (Storting). Labouristická strana, největší ze sedmi stran v parlamentu zastoupených, je orientována sociálně demokraticky a propaguje extenzivní sociální programy, které dotuje z vysokých daní. V norské politice existuje několik extrémů. Konzervativní strana je podle evropských měřítek dosti umírněná, komunistické strany mají nepatrnou členskou základnu a na pravém křídle neexistují neofašistická hnutí. 2.3.4. Hospodářství Ropná pole v Severním moři, objevená v šedesátých letech na norském kontinentálním šelfu, přinesla prosperitu do země, která je na jednom z prvních míst v příjmu na hlavu. Rybářství a loďařství jsou tradičně hlavní hospodářskou činností a hojnost vodní energie je základem řady průmyslových odvětví včetně výroby hliníku, oceli a papíru. Norsko má všeobecný sociální zdravotnický systém, který o své klienty pečuje od kolébky do hrobu. Všichni občané mají volný přístup k univerzitnímu studiu, bezplatnou nemocniční péči a zaručený důchod. 2.3.5. Obyvatelstvo Norsko má necelých pět milionů obyvatel a nejnižší hustotu osídlení v Evropě. Největší města jsou Oslo, Bergen, Trondheim a Stavanger. Většina Norů je nordického, alpského či baltského původu. Kromě toho tu žije hodně Laponců, z nichž mnozí ještě vedou tradiční nomádský život na dalekém severu, kde pasou stáda sobů. Více než devadesát procent obyvatel patří k norské církvi evangelicko – luteránského zaměření. Norsko má dva úřední jazyky. Jsou dost podobné a každý Nor se oběma učí ve škole. Bokmäl, doslovně „Knižní jazyk“ je norská městská varianta dánštiny, jazyka bývalých vladařů. Bokmäl užívá více jak 80 procent norské populace. Je to jazyk, který převládá v norských městech, první vzdělávací jazyk většiny norských školáků a také jazyk, který převážně používá televize a noviny. Dalším jazykem je nynorsk neboli „nová

16

norština“, která se liší od staré norštiny. Nynorsk je svým způsobem společný jmenovatel každodenní mluvy ve všech jejích dialektech. Je venkovského původu a je to převládající jazyk západních fjordů a středních horských okresů. Norové jsou lidé, kteří milují nezávislost a pobyt pod širým nebem. O letních víkendech se rádi věnují pěší turistice, rybaření a projíždění na člunech, zatímco v zimě jsou přímo posedlí běháním na lyžích. Značky „Vstup zakázán“ jsou veřejnosti prakticky neznámé a přístup do divoké přírody je zaručen pro každého. Norsko lpí na mnoha svých kulturních tradicích. Nošení umělecky zhotovených regionálních lidových krojů tu je při svatbách a jiných slavnostních příležitostech stále ještě běžné. Tradiční lidové tance a zpěvy se znovu probouzejí k životu a návštěvníci se jimi mohou těšit na slavnostech konaných po celé zemi. Vyprávění příběhů je další zdejší stoletou tradicí a trollové jsou častým námětem norského folklóru. Jsou hlavním námětem vyprávění u ohně, která za tmavých zimních večerů krátí dlouhou chvíli. Trollové patří především do horských oblastí. S některými je možné se spřátelit, ale jiní jsou obtížné bytosti, které žijí v zemi pod domy a chlévy a jsou pohotovým vysvětlením všech životních běd. Trollové ožívají v norských místních jménech, jako maskoti, připomínají je vyřezávané figuríny a také jsou aktéry lidových pohádek a pověstí. Většina Norů jsou upřímní lidé, dobráci, a od návštěvníků nečekají nic zvláštního. Platí tu jen jedno prosté pravidlo. Jako host v norském domě byste se neměli dotknout své sklenky, dokud hostitel nepronese přípitek „Skäl“, který byste měli opěvovat. 2.3.6. Historie Norska První osídlenci přišli do Norska před více než deset tisíc let na konci doby ledové. Když se ledovce ustoupily na sever, tito dávní lovci a sběrači šli při pronásledování stád migrujících sobů za nimi. Norsko mělo největší vliv na dějiny v době Vikingů, v období, které se obvykle datuje od vyplenění anglického kláštera Lindisfarne severskými piráty v roce 793. Během dalšího století podnikali Vikingové nepřátelské nájezdy po celé Evropě a založili osady na Shetlandách, Orknejích a Hebridách, v oblasti Dublinu a v Normandii, která dostala své jméno podle „North men“ (muži severu). Vůdce Vikingů Harald Krásnovlasý kolem roku 900 Norsko sjednotil a král Olaf přijal náboženství zemí, které dobyl. O sto let později se Norové stali křesťany. Vikingové byli se svými elegantními loděmi první, kteří výpravou Erika Rudého na

17

Island a do Grónska překonali Atlantik. Podle ság probádal krátce nato, v roce 1001, Leif Erikson, syn Erika Rudého, pobřeží Severní Ameriky, které nazval Vinland. Věk Vikingů skončil v roce 1066 porážkou norského krále Haralda Hardrada v bitvě u Stamfordského mostu v Anglii. Ve třináctém století se jako centrum moci prosadilo Oslo a pak přišla éra prosperity a růstu, která trvala až do poloviny čtrnáctého století, kdy zemi zničila morová epidemie, v níž padly za oběť skoro dvě třetiny obyvatelstva. V roce 1380 bylo Norsko začleněno do unie s Dánskem, která trvala 400 let. Nešťastná aliance Dánska s Francií v době napoleonských válek měla v rámci Kielské dohody z ledna 1814 za následek postoupení Norska Švédsku. Norsko vyčerpané vnucovanými svazky přijalo 17. května 1814 vlastní konstituci, i když jeho boj za svobodu rychle zadusila švédská invaze. Norům bylo povoleno podržet si svou ústavu, ale museli uznat švédského krále. V roce 1884 byla v Norsku zavedena parlamentní vláda a rostoucí nacionalistické hnutí nakonec dosáhlo v roce 1905 pokojného oddělení země od Švédska. V referendu se Norové rozhodli pro monarchii. Protože neměli vlastní královskou rodinu, zvolil parlament dánského prince Karla Dánského, aby se stal králem Norů. Princ žádosti vyhověl, přijal titul Häkon VII. a svému synovi dal jméno Olav. Za první světové války zůstalo Norsko neutrální. Přestože svou neutralitu obnovilo i počátkem druhé světové války, bylo v dubnu 1940 napadeno nacisty a po dvou měsících boje Němcům podlehlo. Král Häkon sestavil v Anglii exilovou vládu a velení nad norskou obchodní flotilou přenechal Spojencům. Ačkoli zůstalo Norsko okupováno až do konce války, rozvíjelo aktivní hnutí odporu. Při jedné z nejznámějších sabotážních akcí norského hnutí odporu za druhé světové války seskočili jeho bojovníci do německé továrny na těžkou vodu v Rjukanu v jižním Norsku, vyhodili ji do vzduchu, a tím zmařili německé pokusy o výrobu atomové bomby. Při svém útěku na konci války Němci zapálili a srovnali se zemí skoro každé město a vesnici v severním Norsku. Královská rodina se do Norska vrátila v červnu 1945. V roce 1957 zemřel král Häkon a po něm nastoupil jeho syn Olav V., oblíbený panovník, který zemi vládl až do své smrti v lednu 1991. Současný král, Harald V., Olavův syn, byl korunován v červnu 1991. Norsko se připojilo k Evropské asociaci volného obchodu v roce 1960, ale zdráhalo se zavázat k užšímu svazku s ostatními státy Evropy, a to zčásti proto, že mělo zájem zachovat malé zemědělské a rybářské podniky. V roce 1972 hlasovali Norové při 18

celostátní debatě proti vstupu své země do Evropského společenství. Trvalo další dvě století, než se členství znovu stalo aktuální otázkou. Během druhého celonárodního referenda v roce 1994 se znovu rozhodovalo o připojení k Evropské unii, ale i tentokrát je voliči odmítli. Důvodem, proč Norsko zůstává mimo Evropskou unii, jsou i nadále nejen hospodářské, ale i citové pohnutky.

2.4. Práce průvodce V této kapitole bych chtěl odkázat všechny čtenáře na skripta RNDr. PaedDr. Jaromíra Ruxe, CSc., ve kterých se můžete dozvědět všechny důležité informace o práci průvodce. Například o vztazích průvodce s cestovní kanceláří, vlastnostech průvodce, stylu práce průvodce, jeho přípravě na zájezd, slovním projevu, převzetí zájezdu v cestovní kanceláři, práci s doklady a tiskopisy, povinnostech průvodce před, během a po zájezdu, pasových, devizových, celních předpisech i předpisech řidičů (AETR), vízech, možných typech účastníků zájezdu a radách začínajícím průvodcům.

19

3. Praktická část 3.1. Obecné informace o Švédsku 3.1.1. Stockholm Stockholm je hlavní město Švédska. V aglomeraci má 1,8 milionu obyvatel a je často nazýván „město na vodě“ či „Benátky severu“. Stockholm je vybudován na 14 ostrovech, na místě, kde se jezero Mälaren spojuje s Baltským mořem 53 mosty. Je to sídlo švédského krále a vládních orgánů, centrum politického, kulturního života a mezinárodního obchodu. Podle první verze město založili obyvatelé ve 12. století vydrancované Sigtuny, kteří ze svého zničeného městečka unikli po vodě na kládách, až uvízli na jednom ze zdejších ostrovů. Tato historka nabízí na první pohled srozumitelné vysvětlení jména Stockholm – stock totiž znamená kláda a holm malý ostrov. První zmínka o Stockholmu je z roku 1252, kdy město založil Birger Jarl a na ostrově Stadtholmen (nyní Gamla Stan) nechal postavit opevnění. V roce 1336 byl v kostele Storkyrkan (Korunovační katedrála) korunován za krále Magnus Erikson. Roku 1436 udělila říšská rada Stockholmu městská privilegia. Dánská nadvláda, k níž došlo po uzavření Kalmarské unie, skončila v roce 1520 „krvavou koupelí“, kdy dánský král Kristián nechal tehdy na náměstí Stortorget popravit 82 lidí. O tři roky později se města zmocnil Gustav Vasa. Následně došlo ke všeobecnému rozkvětu města. Gustav Vasa sem přemístil státní správu a v roce 1634 se Stockholm stal hlavním městem Švédska. Stockholm se neustále rozrůstal. K výraznému zvýšení počtu obyvatel přispěla industrializace. Současně nastalo období rozsáhlé přestavby středu města. Nejnovější dominantou, viditelnou z různých míst, je hala Globen, největší víceúčelová sférická stavba na světě, určená nejen pro vrcholné mezinárodní i domácí sportovní akce, ale i na koncerty a jiné podniky různého druhu. Důmyslně řešená dopravní síť byla v roce 1950 obohacena podzemní dráhou, spojující, dnes spolu s autobusovou dopravou, prakticky všechny části města. Mezinárodní letecké spojení zajišťuje letiště Aarlanda. V roce 1912 byl Stockholm dějištěm letních olympijských her a od té doby se tu konala řada vrcholných světových i evropských soutěží různých odvětví.

20

Drottningholm Zámek Drottningholm leží na ostrově Löwen, západně od centra. Je to barokní stavba, kterou v roce 1861 nechala postavit královna Hedwiga Elenoera, vdova po Karlu Gustavovi X., podle plánu Nicodema Tessina. Jeho syn stavbu dokončil. Je rovněž autorem interiéru a zahrady. Radnice Radnice je dominantou města. Pozornost poutá svou 106 metrů vysokou věží se třemi pozlacenými korunkami a zvonkohrou. Radnice byla postavena z 8 miliónů cihel. Nachází se zde především Modrá hala a Zlatý sál. Královský palác Královský palác byl postaven roku 1690 a renovován po požáru v roce 1754 podle návrhu Nicodema Tessina mladšího. Hlavní budova je 140 metrů dlouhá a 130 metrů široká, má čtyři postranní křídla a je zde 608 místností. Nejpozoruhodnější jsou ty místnosti, které patřily Oskaru II. a královně Sofii. V prvním patře jsou audienční místnosti Bernadot a ve druhém patře jsou slavnostní sály a galerie. Palác má 3 nádvoří, na třetím nádvoří je obelisk, který věnoval král Gustav III. občanům za věrnost. Korunovační katedrála Pětilodní kostel, nejstarší ve Stockholmu z roku 1279. Je to korunovační místo švédských králů (jako první zde byl korunován roku 1336 Magnus Erikson). Při vchodu vlevo je globus se svíčkami. Zapálením svíčky můžete být v myšlence kohokoli na této planetě. Vlevo od oltáře je socha znázorňující „Boj svatého Jiří s drakem“ z roku 1489. Oltář je z ebenového dřeva. Pohřební katedrála Někdejší františkánský klášterní kostel s prolamovanou věžní helmicí byl vybudovaný koncem 17. století. Dříve patřil klášteru a od 17. století slouží jako pohřební místo švédských králů a významných osobností. Král Gustav Adolf II. si tento svatostánek vybral za místo posledního odpočinku. Následovali ho i další švédští panovníci. Gustavové V. a VI. a dnešní král Carl Gustav XVI. si zajistili soukromý pohřeb. Před kostelem stojí socha zakladatele Stockholmu Birgera Jarla. Nedaleko kostela se nachází nábřeží Riddarfjärden.

21

Birger Jarls Torg Nachází se na ostrově Riddarholm. Zde můžeme vidět budovy Starého gymnázia, Wrangelský palác (dříve sídlo královské rodiny) a nejvyšší soud. Rytířský dům, postaven v 17. století Jeanem de la Valléem, je kombinace přírodních a cihlových ploch. Dům byl postaven podle vzoru mnoha panských sídel ve Švédsku. Do roku 1865 sloužil jako sídlo šlechty, komory švédského stavovského parlamentu. Pozoruhodný je rytířský sál s 2 325 znaky všech švédských šlechtických rodů. Sochy před a za budovou znázorňují Gustava Vasu a Axela Oxenstierna. Vasa muzeum „Nechť Bůh zajistí blaho říše pomocí její flotily“. To byl výrok Gustava Adolfa II., který v roce 1625 zadával stavbu lodi Vasa („Titanic 17. století“). Stavba trvala 2 roky a na práci se podílelo 400 tesařů. Na stavbu bylo rovněž vykáceno přes tisíc druhů dubů a ulilo se 64 bronzových děl. Na lodi byly vyřezány sochy a erby šlechtického rodu Vasa. Loď Vasa byla nejdražší a nejskvostnější švédská válečná loď 17. století, dlouhá 53 metrů, 12 metrů široká a s délkou trupu 69 metrů. Dne 10. 8. 1628 vyplula loď k první a zároveň poslední plavbě. Po necelé jedné míli se loď převrátila na bok a za několik minut se potopila. Přežila pouhá jedna polovina lidí. Příčina byla hlavně v nedostatečných teoretických znalostí odpovídajících tehdejší době. Až v polovině 20. století začal Anders Franzén po legendární lodi pátrat. V roce 1957 byla zahájena akce na záchranu lodi Vasa. V dubnu 1961 (po 333 letech) byla loď definitivně vyzdvižena a zrekonstruována. Při tom bylo vyloučeno 580 tun vody, která byla nahrazena roztokem, který po ochlazení získal potřebnou voskovitou konzistenci. 100 metrů od tragické události bylo v roce 1990 otevřeno Vasa muzeum se zachovalou lodí. Estonia memorial Je zde několik 2,5 metru vysokých žulových stěn. Stěny tvoří trojúhelník a nesou jména 852 pasažérů, kteří při tragédii zahynuli. Trajekt Estonia se potopil v Baltském moři v roce 1994 při plavbě z estonského Tallinu do Stockholmu. Jména obětí jsou doplněna nápisem: „Na jejich jména a osud nikdy nezapomeneme“. Během vyšetřování, které trvalo několik měsíců, se zjistilo, že za tragédii mohlo vadné upevnění zadních vrat otevírajících přístup do nákladního prostoru lodi. Vrak Estonia nyní leží na dně moře jihovýchodně od finských ostrovů Aland a je překryt ochranným betonovým obalem, který má zabránit plundrování.

22

3.1.2.

Göteborg

Göteborg je druhé největší město Švédska, ležící na západním pobřeží při ústí řeky Göta älv. Göteborg má i s předměstími 700 000 obyvatel. Göteborg je námořní, veletržní a univerzitní město, kongresové centrum, centrum obchodu s výhodným železničním, lodním a leteckým spojení (s mezinárodním letištěm Landvetter), sídlo biskupa, krajského hejtmana a nejvyššího soudu. První zprávy o tomto městě jsou staré přes 900 let. Lödöse, jak se tehdy jmenovalo, bylo jedním z prvních měst ve Švédsku. Známé bylo především díky obchodu. Ve 12. století byly postaveny tři kostely, královský hrad a mincovna. V roce 1473 se město rozrostlo k pobřeží, k ústí řeky Göta älv, a vzniklo tak Nya Lödöse, dnešní Göteborg. Ten vděčí za svůj vznik králi Gustavu Adolfovi II, který založil střed města. Teprve potom nastal pravý rozmach této metropole. Svou pečeť mu vtiskli především Holanďané, kteří vybudovali řadu kanálů a síť přímočarých ulic. Přesto zde žilo jen 1 300 obyvatel. Svůj zlatý věk prožilo město kolem roku 1730, po založení Východoindické společnosti. Koncem 18. století přišla, díky rybolovu, další doba rozkvětu. Během napoleonských válek se stal Göteborg opěrným bodem obchodních styků Anglie s evropským kontinentem. Roku1844 byly otevřeny první loděnice, které se postupem doby přeměnily ve světoznámé Götaverken. Od roku 1904 se datuje pravidelné lodní spojení s jižní Afrikou (Kapské město) a dalšími světovými přístavy. K rozvoji přispěl pochopitelně i průmysl. Najdeme zde největší švédskou automobilku Volvo. K raritám patří tramvajová doprava, jediná ve Švédsku, přitom stále rozšiřovaná. Díky své výhodné poloze a ubytovacím kapacitám je Göteborg často hostitelem velkých kulturních a sportovních podniků. Liseberg Liseberg je jeden z největších evropských zábavných parků s mnoha atrakcemi, divadlem a procházkou po Storgatan Sverige s maloměstskou idylou. Liseberg navštíví ročně téměř 3 miliony návštěvníků. Öckerö Ostrov Öckerö se nachází 9 km západně od Göteborgu. Nachází se zde kostely Österö nya kyrka, postavený ze žuly, a Österö gamla kyrka. Jsou zde zachovány dřevěné sochy z 15. století a nástropní malby. Na sousedním ostrově Hönö, jižně od Öckerö, se nachází rybářské a vlastivědné muzeum.

23

3.1.3.

Mälmö

Mälmö je třetí největší město Švédska, krajské město, důležité průmyslové a obchodní centrum s moderním přístavem a letištěm Strup. Je to také významný železniční uzel, veletržní město a sídlo nejvyššího soudu oblasti Skane a Blekinge. Má lodní spojení s Kodaní. První zmínka je z roku 1116, kdy Mälmö byla původně malá rybářská osada, která se následovně rozrůstala a v roce 1353 obdržela od krále Magnuse Eriksona městská privilegia. Ve městě se nachází řada zachovaných památek. Na nejstarším náměstí Stortorget je renesanční radnice a kostel svatého Petra. Mälmöhus slott je nejstarší renesanční hrad zachovaný ve Skandinávii, ve kterém bydleli také dánští králové při návštěvě Mälmö. Turning Corso je budova 190 metrů vysoká, mající 54 pater s luxusními byty. Budovu nechal postavit španělský architekt Calatrava. Významnými místy jsou muzea. V přírodovědeckém muzeu můžete vidět nordická a exotická zvířata, ptáky, dále zvířata z tropických pralesů, akvárium se švédskými a cizokrajními rybami a plazy. V technickém muzeu stojí za zhlédnutí průmyslová a námořní historie, parní stroje a motory (ponorka U3). Öresundský most Öresundský most spojuje Mälmö s Kodaní. Stavba byla dokončena roku 1999 po čtyřicetiletých přípravách. V roce 2000 byl slavnostně otevřen za přítomnosti švédské a dánské královské rodiny. Most je dlouhý zhruba 7,8 km z Mälmö na umělý ostrov, pak 4 km po umělém ostrově a další 3 km tunelem. Most je 57 metrů nad mořem, výška pilířů činí 204 metry. Pod dálnicí vede i vlaková trať ve dvou směrech. 3.1.4. Lund Lund je univerzitní město. Místní univerzita je nejstarší ve Švédsku (založena roku 1666). Město se nachází 16 km od Mälmö a má asi 55 000 obyvatel. Lund je významné kulturní středisko s četnými památkami ze středověku. Město je původně nejstarším centrem obchodu v kraji Skane. Jeho základy položil dánský král Knut Veliký roku 1020. Později se stalo sídlem biskupa a arcibiskupa. Delší období byl Lund největším městem Skandinávie. Za dánsko – švédské války bylo celé město zničeno. Dominantou města je místní katedrála a runové kameny.

24

3.1.5. Jönköping Jönköping je krajské sídelní město s 80 000 obyvateli a ležící při jižním cípu jezera Vättern. Město je rovněž důležitým obchodním centrem, kde se koná mnoho veletrhů a výstav, průmyslové středisko, sídlo nejvyššího soudu Götalandu a s vysokou školou mezinárodní ekonomie. Městský park, nacházející se v západní části města, je rozlohou větší než stockholmský skanzen a zahrnuje řadu pozoruhodností, jako např. muzeum se 1 400 vycpanými ptáky, dřevěný kostel Bäckaby kyrka z 15. století, zvonici Solberga z 18. století a navíc je zde impozantní vyhlídka na město i na jezero Vättern. Bohaté sbírky, týkající se minulosti města i kraje, jsou soustředěny v krajském muzeu Länsmuseet z roku 1956. Muzeum sousedí s městskou knihovnou. Elmia je místem veletrhů a kongresů ve čtvrti Rosenlund v severovýchodní části města. Ze 24 koupališť, které jsou ve městě a nejbližším okolí, je pět vyhřívaných bazénů, z toho čtyři jsou zastřešeny. Muzeum zápalek Během 18. a 19. století se hledal způsob rozdělávání ohně. Proto byla vyvinuta sirka ze žlutého fosforu, který byl však jedovatý. Roku 1844 profesor chemie Gustav Erik Pash nahradil žlutý fosfor červeným, který přemístil z hlavičky do škrtátka na krabičce. První výroba zápalek začala ve Stockholmu, což bylo nákladné a hlavně nevýhodné. Roku 1845 založili bratři Lundströmové továrnu na sirky v Jönköpingu. Slávu továrna sklidila v roce 1855, kdy získala ocenění na výstavbě v Paříži. Na přelomu 19. století již bylo 150 továren po celém světě. Počátkem 20. století vznikla dvě konsorcia Jönköping Wulcan a United Match Factories. Tyto konsorcia se roku 1917 spojila pod názvem STAB – The Swedish match copany - v čele s Ivarem Krugerem, který chtěl vytvořit monopol, a proto kupoval továrny po celém světě. Roku 1929 došlo však ke krachu na New Yorské burze a státy, které si půjčili od Krugera peníze, je nebyly schopny splácet. Tak došlo postupem času k úpadku Krugerova impéria. Roku 1932 byl Kruger nalezen mrtev ve svém bytě v Paříži. Před tím měl 60% produkce. Během druhé světové války nastal úpadek výroby zápalek v Jönköpingu a roku 1971 byla výroba úplně zastavena. Huskvarna Město ležící bezprostředně u severovýchodního okraje Jönköpingu. Mladé průmyslové město známé výrobou zbraní, motorových pil, motocyklů, kol, šicích strojů, kartáčů i nářadí.

25

3.1.6. Gränna Gränna je město nacházející se u jezera Vättern a mající 35 000 obyvatel. Díky své poloze je město vyhledávané turisty. Gränna je známá pěstováním ovoce (hrušky) a jako místo startu i cíle letů balonem. Ty se v létě i v zimě konají k uctění památky zdejšího rodáka S. A. Andrea, badatele, který se roku 1897 se dvěma spolupracovníky pokusil balonem doletět na severní pól. Má zde i své muzeum. Několik kilometrů od Gränny je Brahehus, lovecký zámeček postavený na vrcholu kopce roku 1650, který byl roku 1708 zničen požárem. Dřevěná zástavba města patří k nejstarším ve Švédsku. Kostel Gränna kyrka byl vystavěn v letech 1893 – 1895 na zdech dřívějšího středověkého kostela, který vyhořel. 3.1.7. Přírodní parky a přírodní rezervace NP Muddus Muddus byl vyhlášen národním parkem roku 1942, má rozlohu 500 km čtverečních a leží 20 km od Gällivare. V národním parku Muddus se nachází převážně bažiny, močály a soutěsky. Nejznámější soutěskou je Muddusjokk, která tvoří 42 metrů vysoký vodopád Muddusfallet. Ze zvířat se zde hlavně vyskytují losi, srnky, medvědi, kuny, vydry, druhy sov, královský orel, tetřevi a jeřábi. NP Abisko Národní park Abisko o rozloze 77 km čtverečních, který se nachází 30 km od švédsko – norských hranic, na železniční trati Kiruna – Narvik, byl založen roku 1910. Je to park s vysokohorskou severní přírodou, kaňonem, bohatou florou a rozmanitým ptactvem. Nachází se zde také nejseverněji položená přírodovědecká a meteorologická stanice ve Švédsku. Po turistické stezce Kungsleden se můžeme dostat až na nejvyšší vrchol Švédska Kebnekaise, která tvoří spolu s okolními horskými vrcholky masív Kebnekaisemassivet s řadou ledovců. Na úpatí můžeme rovněž najít vysokohorskou stanici Kebnekaise. Jižně od Abiska se nachází masív Lapporten, který především slouží jako orientační bod Laponců. NP Kiruna Název pochází ze slova Giron = bělokur. Kiruna je nejvýše položené švédské město. Nachází se zde rudná ložiska. Kiruna leží uprostřed rudného ložiska, největšího toho druhu na světě, které je 4 km dlouhé, 200 metrů široké a 700 metrů hluboké. Nejznámější důl je Kirunavaara, který je označován za největší podzemní důl na světě. Kiruna leží na břehu jezera Luossajärvi.

26

Dumme Mosse Dumme Mosse bylo dříve přírodní rezervací, nacházející se nedaleko města Jönköping. Od roku 1998 byla tato oblast vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí, jejíž rozloha činí 30 km čtverečních. V oblasti se vyskytují především močály, bažiny, louky, rybníčky a hlavně také rašeliniště. Z rostlin zde můžeme najít vlochyni, rosnatku, stulíky a suchopýr. Ze 164 druhů ptáků jsou nejznámějšími konipásek žlutý a labuť černá. V roce 1968 zde byla vybudována prkýnka, která výrazně napomáhají k překonání terénu. Nachází se zde také 2 km dlouhá cesta pro vozíčkáře. Rašelina se využívá hlavně jako palivo, pro výrobu briket, ve stavebnictví slouží jako tepelná izolační hmota a v lékařství jako zábaly ve speciálních lázních. 3.1.8. Významné osobnosti Alfred Nobel a Nobelova cena Alfred Nobel se narodil ve Stockholmu roku 1833 a je po celém světě znám jako vynálezce dynamitu. Tato výbušnina sehrála klíčovou roli v celosvětovém rozvoji průmyslu. V době své smrti, v roce 1896, byl Nobel vlastníkem patentu na dalších 354 vynálezů, mezi nimiž byly pojistky a také bezdýmý střelný prach. Během života se mu podařilo shromáždit pohádkové jmění, přibližně 30 milionů švédských korun, které většinou pocházelo z jeho průmyslových aktivit po celém Švédsku a větší části Evropy. Nobel před svou smrtí rozhodl, že výnosy z jeho jmění mají být každý rok rozděleny na pět dílů a ty mají být ve formě ceny věnovány těm, kteří se v průběhu uplynulého roku nejvíce zasloužili o dobro lidstva. Záhy po jeho smrti vznikla Nobelova nadace, která dodnes spravuje jeho majetek a rozděluje známé Nobelovy ceny za fyziku, chemii, fyziologii či medicínu, literaturu a zvláštní cenu za mír. Při výběru nemá být brán ohled na národnost kandidátů, cenu musí získat nejzasloužilejší adept bez ohledu na to, zda pochází ze Skandinávie či jiné části světa. Všechny ceny, s výjimkou ceny za mír, jsou udělovány švédským králem při slavnostním ceremoniálu konaném vždy 10. 12. v koncertním sále ve Stockholmu, cena za mír je předávána ve stejný den na radnici v Oslu.

27

Carl von Linné Carl von Linné se narodil roku 1707 ve Smallandu. V dospělosti si dal jméno Carolus Linnaeus, které ho provázelo v dobách největší slávy. V každém větším městě se nachází ulice pojmenovaná Linnégatan, je to i například jedna z nejelegantnějších čtvrtí v Göteborgu. Carl von Linné je vyobrazen i na stokorunových švédských bankovkách. Carl von Linné zavedl binomální klasifikaci, která umožnila velmi přehledné třídění rostlin. Roku 1732 získal finanční podporu biskupa z Växjö, díky níž mohl podniknout výpravu na ostrovy Baltského moře (hlavně na ostrovy Gotland a Öland), kde získal poznatky k zavedení klasifikace rostlin. Roku 1754 získal pozemek v Hammarby, kde postavil dům, který je nyní se zahradou, obsahující vzácné rostlinné druhy, ve správě místní univerzity. V domě mají lidé možnost si prohlédnout ručně malované rostliny. Nachází se zde také přírodopisné muzeum. Astrid Lindgrenová Astrid Lindgrenová se stala slavnou spisovatelkou, která se narodila ve Smallandu. Astrid Lindgrenová psala realistické dětské romány, fantastické příběhy a pohádky. Její díla vyšla v 57 zemí světa. Astrid dostala medaili Hanse Christiana Andresena, což byla taková „malá Nobelova cena dětské literatury“. K nejznámějším dílům Lindgrenové patří bezesporu „Pipi Dlouhá punčocha“ a „Děti z Bullerbynu“. Astrid Lindgrenová se nikdy nezabývala vážněji literární kritikou. Po skončení literární domény zasáhla do švédské politiky a přispěla k prohře sociálních demokratů ve volbách. V téměř osmdesáti letech se začala věnovat ochraně zvířat, čímž se dostala do sporu s ministrem zemědělství. Sláva ji nikdy nestoupla do hlavy a při oslavě devadesátých narozenin se stáhla před médii do jejího venkovského domu na ostrově Furnusund, protože se sama nepovažovala za zajímavou osobu. ABBA Název skupiny ABBA je odvozena od počátečních písmen křestních jmen členů této skupiny – Anni Frid Lyngstad, Benny Anderson, Björn Ulvaeus a Agnetha Fältskog. Do podvědomí se dostali v dubnu roku 1974, kdy během pěvecké soutěže Eurovize vyhráli písní Watrelooo. Po této události se stali komerčně nejúspěšnější světovou skupinou a deset let dominovali žebříčkům hitparád, hlavně díky písním „Dancing Queen“, „Mama Mia“ a „Money, money, money“. Jejich výdělky byly srovnatelné s výdělky automobilky Volvo. Roku 1978 byl dokonce natočen film ABBA. Později však začalo docházet ke sporům a neshodám a manželské páry Agnetha a Björn, Anni a Benny se rozvedly. Roku 1983 ukončila skupina svou činnost. Agnetha žije v ústraní na ostrově 28

Ekerö na jezeře Mälaren, Anni Frid se provdala za německého prince, žije ve Švýcarsku a věnuje se ochraně přírody. Björn trávil osmdesátá léta nedaleko Londýna a nyní opět žije ve Stockholmu, kde píše a produkuje hudbu s Bennym. ABBA se udržuje ve vzpomínkách lidí a otevřela cestu ke slávě dalším švédským skupinám. Australská skupina Björn Again vydělala velké jmění písněmi ABBY.

3.2. Dánsko 3.2.1. Kodaň Kodaň je hlavní a největší město Dánska, má 1,5 milion obyvatel. Leží na východním pobřeží ostrova Sjealland a částečně na ostrově Amager. Od roku 2000 je Kodaň spojena Öresundským mostem se švédským městem Mälmö. Kodaň je sídlo vlády, parlamentu a monarchie. Kodaň je rovněž největší dánský přístav a má lodní spojení se Švédskem, Norskem, Německem, Polskem a Velkou Británií. Na ostrově Amager se nachází jedno z největších evropských letišť a největší skandinávské mezinárodní letiště Kastrup. Ostrov Sjealland je spojen s okolní pevninou řadou mostů, což umožňuje železniční a silniční dopravu. Kodaň vznikla kolem roku 1 000 a byla založena králem Svenem I., zvaným Vidlím vousem, a jeho synem Knutem II. Velikým. Do poloviny 12. století to byla rybářská osada, která začala nabývat významu jako centrum obchodu a řemesel po založení biskupství v roce 1167. Městská práva obdržela Kodaň v roce 1254, sídlem království se stala v roce 1536. Roku 1479 založil Kristián I. v Kodani univerzitu a potvrdil tak město jako dánské hlavní centrum kultury. V 17. století bylo v Kodani postaveno mnoho barokních budov, které jsou chloubou dánské architektury dodnes. Velká stavební vlna proběhla ve městě v 18. století, po roce 1728, kdy byla velká část historického jádra zničena požárem. Podobná pohroma postihla město v roce 1795, k poslední pohromě města došlo ve druhé světové válce, kdy bylo zničeno mnoho historických památek. Název města pochází ze slova Kopmanshavn, což znamená kupecký přístav. Později se změnilo na dnešní Kobenhavn.

29

Malá mořská víla Bronzová soška Malé mořské víly z pohádky Hanse Christiana Andersena je symbolem Kodaně. Sochu ztvárnil roku 1913 Edward Eriksen. Místní lidé ji zbožňují a všichni turisté se s ní chtějí fotit. Křehká dívka s něžným obličejem a rybí ploutví místo nohou sedí na obrovském balvanu, který omývá rozbouřené moře. Bohužel se na ní také zaměřují vandalové, kteří ji již několikrát odřezali ruku i hlavu a několikrát ji natřeli barvou. Dne 11. 9. 2003 byla dokonce vyhozena do povětří a celé dva měsíce chyběla na svém místě. Naštěstí v dílně sochaře Eriksena se uchovávají původní formy z roku 1913, takže není problém sochu rychle zrekonstruovat. Od sochy je to kousek do zahrad Citadely. Zde byla vybudována pevnost, která je zachovalá v dobrém stavu a je obklopena nádhernými zahradami, hradbami a vodními příkopy. Za vidění tady stojí větrný mlýn z roku 1847, kostel, věznice a stará strážnice. Obyvatelé Kodaně zde hledají klid během pracovních dní. Nedaleko sošky Malé mořské víly se nachází Gefionina fontána, která ztvárňuje legendu o bohyni Gefioně, která proměnila své čtyři syny na voly, aby s nimi odorala od Švédska ostrov Sjealland. Okolo bohyně s volským spřežením tryská voda v mohutných gejzírech. Fontánu nechala postavit roku 1908 nadace Carlsberg. Amalienborg Amalienborg byl postaven v letech 1749 – 1760. Vše na tomto náměstí je asymetrické, na čtyřech stranách osmiúhelníku stojí čtyři naprosto stejné zámecké paláce a z každého z nich vybíhají dvě křídla. Uprostřed náměstí stojí jezdecká socha krále Frederika V. Amalienborg byl pojmenován po ženě Frederika III., královně Sophii Amalii. Zámek se dnes považuje za jeden z nejkrásnějších rokokových souborů v Evropě. Uprostřed náměstí se v pravém úhlu sbíhají čtyři silnice. Královna bydlí v paláci napravo od kolonády. Každý z paláců hlídá šestnáct vojáků, další hlídka stojí u hlavní brány. Frederikův (mramorový) kostel Název dostal od svého zakladatele krále Frderika V., jenž položil základní kámen v roce 1749. Do roku 1770 se cena norského mramoru natolik zvýšila, že se na kostele přestalo pracovat. Dokončen byl až o sto let později. Vysvěcen byl roku 1894, kdy byla dostavěna 45 metrů vysoká kopule. Zvenčí je kostel obklopen sochami dánských církevních osobností.

30

Nyhavn (nový přístav) Jedno z nejmalebnějších míst dánské metropole. Kdysi to byla ulice námořníků a tento ráz je zde cítit i dnes. Na konci kanálu, prokopaného do centra města roku 1671 kvůli zvětšení přístavu, stojí velká starobylá kotva jako památník dánským námořníkům, kteří zahynuli ve druhé světové válce. Nyhavn často zachycují malíři a fotografové. Nachází se zde směs butiků, obchodů se starožitnostmi, hospůdek, restaurací a luxusních bytů. Žil zde i H. Ch. Andersen. Kongens Nytorv (královo nové náměstí) V roce 1680 ho nechal vybudovat král Kristián V. Uprostřed náměstí je bohatě zdobená jezdecká socha Kristiána V. Tón udává na jižní straně Dánské královské divadlo. Toto divadlo je nejdůležitější kulturní středisko země, domovskou scénou Dánského národního baletu, činohry a opery. Působil zde i Hans Christian Andersen, který se neúspěšně pokoušel o dráhu baletního tanečníka. Dům sousedící s divadlem se jmenuje Charlottenborg, po královně Charlotte Amalii, která zde žila. Od roku 1754 je to sídlo Královské dánské akademie umění. V severovýchodním rohu se nachází Thottův palác, který byl postaven pro námořního hrdinu Nielse Juela. Dnes v něm je francouzské velvyslanectví. Stroget Stroget je pěší zóna dlouhá 1 km a vede od Kongens Nytorv k Radničnímu náměstí. Nese postupně pět jmen. Na ulici najdete butiky známých světových skandinávských značek, obchody s potravinami a suvenýry. Nejzajímavější část představuje náměstí Gammeltorv, kde je několik příjemných kaváren se zahrádkami a nejstarší kodaňskou fontánou Caritas z roku 1610. Christianborg Hrad nedaleko pěší zóny Stroget. Zakladatel města Absolon položil základní kámen původního hradu v roce 1167, ale od té doby stojí na témže místě už šestý palác. Současný Christianborg Slot pochází z roku 1907 a zasedá v něm dánský parlament, nejvyšší soud a jsou v něm královské reprezentativní pokoje. Většina prostorů je zpřístupněna. Radniční náměstí Na radničním náměstí se nachází pravé srdce Kodaně. Radnice z červených cihel byla vybudována v letech 1892 – 1905. Nad hlavním vchodem je socha biskupa Absolana, zakladatele města. Radnici si lze prohlédnout jedině s průvodcem. Hezká je obzvlášť 44 metrů dlouhá hala v prvním poschodí. 31

Přejitím silnice s osmi jízdními pruhy se dostaneme k zábavnému parku Tivoli. Zakladatelem parku byl Georg Cartensen, který se narodil v Alžírsku, kde jeho otec pracoval jako generální konzul Dánska. Tivoli byl otevřen 15. 8. 1843. V roce 1844 byl vyhozen německým vojskem do povětří, ale během krátké doby byl obnoven. V parku kvete 400 000 druhů květin a stromů a za soumraku cestičky osvětluje až 110 000 lamp různých barev. Každoročně se zde koná baletní festival a třikrát týdně ohňostroj. Hned vedle Tivoli se nachází Muzeum voskových figurín. V muzeu je sál králů se švédskou, dánskou a norskou rodinou, sál státníků (George Bush, Vladimir Putin, Jasir Arafat ad.), svět vědy (A. Einstein), mistři umění (Picasso, van Gogh), pohádková země (postavy z pohádek H. Ch. Andersena), zpěváci (M. Jackson, Madonna, Whitney Houston, Elton John, Beatles), herci (J. Roberts, A. Schwarzeneger, B. Willise) a sál hororu. Muzeum bylo otevřeno v roce 1974 v bývalé budově muzea umění. Dále se na Radničním náměstí nachází Fontána s býkem a drakem, která zobrazuje bitvu mezi těmito zvířaty, potom bronzová socha H. Ch. Andersena a Sloup svobody. 3.2.2. Významné osobnosti Hans Christian Andersen Významný dánský spisovatel, který proslul především jako jeden z největších světových pohádkářů. Jeho pohádky jsou po Bibli druhým nejpřekládanějším dílem na světě. Mnohé z jeho 156 pohádek se staly již klasikou („Princezna na hrášku“, “Ošklivé káčátko“, „Císařův slavík“, „Císařovy nové šaty“, „Statečný cínový vojáček“, „Křesadlo“, „Malá mořská víla“). Andersen psal i básnické sbírky, divadelní hry a romány. Narodil se 2. 4. 1805 v Odense a byl synem chorého ševce a jeho o několik let starší ženy. Pocházel z velmi chudých poměrů, celá jeho rodina žila a spala v jedné malé místnosti. Roku 1816 mu zemřel otec a on byl nucen přestat chodit do školy a začít pracovat v továrně. Postavil si také malé loutkové divadlo, přečetl všechny možné hry, které si mohl vypůjčit (hlavně díla L. Holberga a W. Shakespeara), uměl je nazpaměť a přednášel je. Poměrně brzy utekl do Kodaně, kde se neúspěšně pokoušel uchytit jako loutkoherec a zpěvák. V Kodani se setkal s ředitelem divadla Jonášem Collinem, který jej poslal studovat a zajistil mu stipendium krále Frederika VI. na gymnáziu ve Slagalse, později pak přešel na školu do Helsingborgu. Studium mu nešlo, dobu strávenou ve škole později nazýval nejčernějšími a nejtrpčími roky v životě. Po škole se nezbavil závislosti na svých mecenáších, jeho díla však nebyla zpočátku na tolik úspěšná, aby si

32

mohl finančně vystačit pouze s literární tvorbou. To se změnilo až kolem roku 1845. Na jaře roku 1872 spadl z postele a vážně se zranil. Nikdy už se zcela neuzdravil a 4. 8. 1875 zemřel v domě zvaném Rolighed, nedaleko Kodaně. Pochován je na Assistenském hřbitově v Kodani. Jeho pohřeb, kterého se zúčastnil i král Christian X., byl vyhlášen dnem smutku. Při psaní pohádek vycházel ze světové literatury a vlastních myšlenek. Sám se nepovažoval za pohádkáře a cítil se neuznaným básníkem a dramatikem. Úspěchy nejprve sklidil v zahraničí (obdivovali ho Ch. Dickens, V. Hugo) a pak teprve v Dánsku. Jeho pohádky nekončí dobře, jsou plné něhy k ubožákům na okraji společnosti a jsou určené starším dětem a dospělým. „Malá mořská víla“ je nejúspěšnější a nejznámější pohádkou Andersena, která pojednává o nešťastné lásce mořské víly, dcery Neptuna, která vyměnila svůj hlas za lidské nohy, aby získala lásku pozemského prince, ale pak musela němě přihlížet, jak ji nechal kvůli skutečné princezně. V zoufalství se vrhla do moře a proměnila se v mořskou pěnu. Tycho Brahe Významný dánský astronom, astrolog a alchymista, který se narodil 14. 12. 1546 v Knudstrupu. Jeho původní jméno bylo Tyge Ottesen Brahe a nesprávně též Tycho de Brahe. Tycho Brahe byl považován za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy, který byl překonán až šedesát let po vynalezení dalekohledu. Byl potomkem šlechtického rodu, studoval filozofii a rétoriku v Kodani, později práva v Lipsku. Roku 1565 zdědil značné jmění a začal se věnovat svým koníčkům, hlavně tedy astronomii a alchymii. Pak ještě pokračoval ve studiu chemie v Augsburku. Roku 1571, po smrti svého otce, se vrátil do Dánska a získal vlastní observatoř. Dne 11. 11. 1572 pozoroval výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeja. Potom cestoval po Evropě, až dostal velkorysou nabídku dánského krále Fridricha II., který mu nechal postavit laboratoře a observatoře Uranienborg a Stjerneborg na ostrově Hven. To jej přimělo k návratu do Dánska. Na observatoři pracoval dvacet let, v roce 1597 se nepohodl s novým králem, a tak nějaký čas cestoval po Evropě a v roce 1599 byl Rudolfem II., na radu Tadeáše Hájka z Hájku, pozván do Prahy, kde působil jako císařský astrolog u dvora. Postavil novou observatoř v Benátkách nad Jizerou, kde mu dělal asistenta v posledních dnech života Jan Keller. Podle pověsti zemřel Brahe na protržení močového měchýře při pozorování zatmění Slunce, nebo kvůli tomu, že se ze společenského důvodu nemohl vstát od hostiny dřív než císař. Dnes se ale zdá, že měl ledvinovou chorobu, nebo že podlehl otravě rtutí ze 33

svých alchymistických experimentů. Pohřben je v Praze na Starém městě v kostele Panny Marie před Týnským chrámem u Staroměstského náměstí. Brahe vytvořil originální kosmologickou teorii. A sice, že Země je středem vesmíru a obíhá kolem ní jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce. Přesným měřením paralely dokázal, že komety se nacházejí vně měsíční dráhy. Na základě Brahových pozorování mohl o několik let později Jan Keller formulovat své slavné zákony oběhu planet. Na Brahovu počest byl pojmenován měsíční kráter Tycho. Brahe sepsal dva traktáty, které se ale nedochovaly.

3.3. Všeobecné informace před cestou Jako průvodce cestovní kanceláře jsem se musel vždy svědomitě připravit na cestu, prostudovat metodické listy, nastudovat připravené materiály o Skandinávii, projevit vlastní iniciativu při zajištění materiálů o Skandinávii (knižní průvodce Švédskem a Dánskem, knižní publikace, novinové články, internet ad.). S předstihem jsem se seznámil v kanceláři se složkou svého zájezdu, kde jsem měl údaje o stavu účastníků, věku skupiny a její specifikách, z jakého města jsou, o jakou skupinu či kolektiv se jedná, jaký mají doplňkový program a tématické exkurze a pokud se třeba jednalo o nějakou firmu, tak jsem si o ní zjistil nějaké informace, jako například co vyrábí a podobně. Desky obsahovaly předávací protokoly (odjezd a příjezd), zasedací pořádek, plánek ubytování, mapku odjezdového místa skupiny, vstupenky a informace o vstupném, kontakty, telefonní čísla a otevírací doby, program zájezdu, pokyny pro účastníky zájezdu, doklad o pojištění cestovní kanceláře proti úpadku, soutěžní otázky, seznamy účastníků zájezdů (5x jmenný seznam jako pomůcka pro vybírání peněz, 2x jmenný seznam s plnou adresou, který byl vyžadován v přístavech a 1x jmenný seznam s adresou a připojištěním), cestovní smlouvu, vouchery sloužící k bezhotovostní výměně za lodní lístky na trajekt v přístavu a veškerá korespondence s vedoucím skupiny. Dle instrukcí jsem si rovněž připravil oblečení reprezentující cestovní kancelář, které jsem vyfasoval před sezónou (košile, kravata, mikina, žluté a modré tričko) a samozřejmě taky jmenovku s mým jménem a fotkou. Před cestou jsem si zkontroloval cestovní doklad, který musel mít platnost ještě minimálně tři měsíce po skončení zájezdu. V den odjezdu jsem byl povinen se dostavit alespoň dvě hodiny před odjezdem do cestovní kanceláře do Jablonce nad Nisou. Ještě před odjezdem jsem převzal a

34

přepočítal svěřené peníze, na který mi byl vystaven doklad o převzetí. Potom jsem překontroloval stav autobusu, hlavně čistotu uvnitř, funkčnost mikrofonu a videa a zapsal jsem si počáteční stav tachometru. Při přistavení autobusu záleželo, z jakého města skupina byla. Pokud se jednalo o moravskou skupiny nebo o skupinu z východních Čech, tak do Jablonce nad Nisou přijel autobus již s klienty, kteří měli možnost občerstvení v restauraci Viking. Po příjezdu na místo určení jsem seznámil klienty s principem nakládky zavazadel. Vše probíhalo podle pokynů řidičů, kteří nakládku vždy řídili. Před naložením jsem také klienty upozornil, že si mají vzít do autobusu pouze příruční zavazadlo a ostatní uložit do prostoru pro zavazadla. Po té jsem si stoupnul k předním dveřím, kde jsem přivítal jednotlivě každého klienta a podle zasedacího pořádku mu oznámil číslo sedačky a případně mu pomohl s usazením. Podniky si rozdělily většinou místa podle svého, zasláním vlastního zasedacího pořádku do cestovní kanceláře. Individuálním klientům přidělila cestovní kancelář místa podle pořadí došlých přihlášek. Já jako průvodce jsem měl místo vepředu vpravo u mikrofonu. Po naložení zavazadel jsem překontroloval prostor okolo autobusu, jestli náhodou něco nezůstalo nenaloženo. Po vyjetí autobusu jsem klienty přivítal jménem cestovní kanceláře Scandia – Czech tour, představil sebe a řidiče, seznámil klienty s autobusem (videem, klimatizací, polohovacími sedadly, odpadky, nočním světlem, možností občerstvení, udržováním pořádku v autobuse, možností využití palubního WC) a s průběhem a organizací cesty (hygienické přestávky). Rovněž jsem všem připomněl, aby si ještě raději překontrolovali, jestli mají všichni cestovní doklady.

35

3.4. Při cestách po Skandinávii jsem se snažil řídit desaterem pro průvodce: 1. Při ztrátě klienta nenechat rozházet skupinu tak, aby se hledali všichni navzájem 2. Sdělit klientům důležitá čísla na sebe, na autobus, na základnu (penzion Anneberg). 3. Při procházkách, túrách a při jízdě na kole udávat tempo podle slabších a starších. 4. Seznámit se se zdravotním stavem klientů, který byl uveden na přihlášce. 5. Průvodce trpí společně se skupinou, např. při dešti, horku a podobně (není špatné počasí, je jen špatné oblečení) 6. Průvodce udává jasné, konkrétní a aktualizované informace (např. nikoliv mohli jsme vidět, ale právě vidíme). 7. Reprezentuji sebe, svou zem a především cestovní kancelář. 8. Chyby nejsou pouze chybami cestovní kanceláře a klady nejsou pouze průvodcovskou zásluhou (průvodce je součástí týmu). 9. Hlídat časy, neměnit svá rozhodnutí a nikdy nedávat hlasovat (zastávky, časy srazu, odjezdu ad.). 10. Nechat si řádně vypsat všechny doklady, řádně počítat osoby a hlídat si peníze (dvakrát měř a jednou řež).

3.5. Průběh cesty, organizace, program a trasa zájezdu 1. den Po výjezdu jsem přivítal klienty svým jménem a jménem cestovní kanceláře na zájezdě a představil jsem řidiče. Jméno cestovní kanceláře jsem průběžně opakoval i během pobytu. Potom jsem seznámil klienty s technickými možnostmi autobusu – posun sedaček, klimatizace, odpadky, noční světla, nabídky nápojů. Nejprve jsem se informoval u řidičů, jaký sortiment nabízí a za jakou cenu. Během cesty jsem se ptal klientů, zda-li jim není v autobuse teplo či zima, hlavně tedy těch, co seděli vzadu. Samozřejmě i oni mohli vznést své požadavky. Dále jsem je informoval o programu, který je čekal nejen v den cesty, ale i během celého zájezdu a o hraničním přechodu, přes který jsme jeli. Poté jsem klienty obeznámil s hygienickými

36

zastávkami a požádal je, aby udržovali čistotu autobusu, protože v něm trávili dlouhou dobu během devítidenního zájezdu. Používat WC v autobuse bylo doporučeno pouze při akutních případech. Zastávky na trase byly dvě až tři (jedna zpravidla ještě na území České republiky, kde si mohli klienti nakoupit potraviny na cestu za české koruny, a která sloužila i jako příprava na noční cestu a průjezd Německem), podle místa odjezdu příslušné skupiny a hlavně podle času, protože jsme byli časově vázáni odjezdem trajektu z německého Rostocku do dánského Gedseru, který byl pokaždé rezervován na 6:00 hodin a my tam museli být minimálně 45 minut před odjezdem trajektu. Proto jsem i často konzultoval s řidiči dobu zastávky, abychom se nedostali zbytečně do časové tísně a vše v klidu stíhali. Také jsem klientům sdělil průběh nalodění na trajekt a průběh plavby. Řekl jsem jim, že mají možnost posedět v klubových místnostech, nebo spát v klidných místnostech s polohovacími sedadly. Na trajektech měli rovněž velmi dobré sociální zařízení (toalety, umývárny) a možnost zakoupení snídaně či večeře v restauracích a navštívení obchodů na trajektu. Platba v restauracích a obchodech probíhá na všech linkách v měnách zemí, odkud trajekt vyplouvá a kam připlouvá. Lidem, kteří si zaplatili u cestovní kanceláře připojištění, jsem rozdal kartičky pojišťovny. Těsně před hraničním přechodem jsem všechny upozornil, že se blížíme ke hranicím s Německem, ať si připraví cestovní doklady. Po přejezdu hranic jsem pustil prezentační video o okruhu, který nás čekal. Ten měl klienty nabudit na program následujícího týdne. Poté následoval nějaký vhodný film. Některé skupiny, které jsem vezl, měli připravený vlastní filmy, které jsem jim během zájezdu na jejich žádost pouštěl. Samozřejmě jsem se snažil vyvarovat filmů, kde se střílelo, nebo tekla krev a dával jsem raději přednost českým pohodovým filmům. Po přejetí hranic jsme nabrali směr Drážďany, Berlín a Rostock. 2. den – Kodaň, cesta na základnu Po příjezdu do přístavu v Rostocku jsem opatrně vzbudil klienty a sdělil jim, kde se právě nacházíme a ať si zatím připraví věci, které si vezmou na trajekt. Já jsem zatím šel s voucherem a jmenným seznamem do Fahrhafen centra zařídit lodní lístky. Zde mi vystavili lodní lístek na trasu Rostock – Gedser a zároveň už i na trasu Helsingör – Helsingborg. K lístkům jsem dostal ještě poukázku na 50% slevu do restaurace a 10% slevu do obchodu na trajektu. Zde mi také sdělili číslo lajny, na kterou má autobus najet. Pak jsme čekali na pokyn šífaře k nalodění. Během čekání k nalodění jsem lidi opět 37

informoval o tom, jak to bude na trajektu probíhat, co si mají vzít s sebou na palubu, jak můžou strávit čas na palubě a o časech otevření obchodů. Trajekt vždy odplouval téměř přesně v 6:00 hodin a doba plavby trvala 1 hodinu a 45 minut. Čas připlutí do dánského přístavu byl zhruba kolem 7:45 hodin. Klienty jsem seznámil s pohybem na trajektu. Řekl jsem jim, že zásuvné dveře v podpalubí se otevírají stisknutím černého nebo červeného „hříbku“ vedle dveří, a také ať si všímají pozorně cesty na palubu, jejíž vchody jsou označeny písmeny A, B, C, D, E, F pro lepší orientaci při cestě zpět do podpalubí. Rovněž jsem byl povinen jim sdělit, že z bezpečnostních důvodů se nesmí během plavby zůstávat v autobuse v podpalubí a také kde se budu nacházet během plavby já. Během plavby jsem také vybíral od všech peníze na vstupy v Kodani (na hodinovou okružní plavbu po síti kanálů, vstup do muzea voskových figurín a případně vstup, měla – li skupina předem zájem, do muzea pivovaru Carlsberg). Doporučil jsem jim také, aby tuto dobu využili ke spánku, protože je čekal náročný program v Kodani. A kdo tak učiní, ať si raději nařídí budíka. 15 minut před připlutím do přístavu jsem si vždy dal s klienty sraz na mnou určeném místě a se všemi jsem potom šel zpět do autobusu. Naštěstí mi vždy přišli všichni lidé a nemusel jsem nikoho hledat. Při výjezdu autobusu z podpalubí trajektu jsem uvítal klienty v Dánsku a čekalo nás 150 km (cca 2 hodiny jízdy) do Kodaně. Během této cesty jsem povídal faktografii o Dánsku, o královské rodině, současné situaci a seznámil jsem klienty s programem, který nás v Kodani čekal. K tomuto výkladu jsem rovněž posílal po autobusu různé propagační materiály Muzea voskových figurín, muzea pivovaru Carlsberg, čímž jsem se snažil klienty zaujmout a motivovat je k prohlídce těchto památek. Při vjezdu do Kodaně jsem klientům zopakoval program dne a upozornil je na to, co si mají vzít s sebou (peníze, fotoaparát, jídlo a pití na dobu prohlídky města, deštník – pro Kodaň je totiž typická náhlá změna počasí), dále jsem určil čas a místo odjezdu. Klientům jsem sdělil své telefonní číslo, pro případ, že by se někdo ztratil, nebo nepřišel na místo srazu. Rovněž jsem si vždy vyměnil číslo s řidiči, kdyby se náhodou přihodilo něco nepředvídatelného a musel se např. změnit čas či místo odjezdu. Po výstupu z autobusu jsem požádal klienty, aby se drželi pohromadě a následovali mě. Nejprve nás čekala návštěva muzea pivovaru Carlsberg, pokud byla předem domluvena. Klienti na mě čekali před hlavní bránou, zatímco já jsem šel zakoupit vstupenky. U pokladny jsem nahlásil přesný počet osob (dospělých a dětí do 12 let, kteří měli vstup zdarma), počet osob do 18 let a nad 18 let. Pro dospělé jsem dostal dvě 38

poukázky na nealkoholické nápoje a na pivo, pro nezletilé pouze poukázky na nealkoholické nápoje. S klienty jsem muzeum procházel společně a snažil jsem se jim podávat výklad o průchozích místech a překládat uvedené anglické texty. Také jsem jim vysvětlil, jak to probíhá s poukázkami na baru. Klienti zde mohli navštívit i toalety. Potom následoval přejezd na parkoviště nedaleko královskému paláci Amalienborg. Zde jsme vystoupili z autobusu. Po výstupu z autobusu měli klienti možnost rychlého nákupu suvenýrů. Poté jsme pokračovali v prohlídce města. Prohlídku jsem začal u královského paláce a náměstí Amalienborg, Frederikova kostela, potom jsme šli do přístavu Nyhavn, kde jsem s klienty absolvoval okružní plavbu po vodních kanálech Kodaně. Při vstupu na lodičku Netto Badete jsem nahlásil počet osob, kteří se zúčastnili hodinové okružní plavby, a dbal jsem na to, aby se mezi mojí skupinu nedostali žádní jiní lidé. Pak by totiž nemusely vycházet počty osob mojí skupiny. Před vstupem na lodičku, nebo už v autobuse jsem rozdal do dvojice přeložený výklad o památkách, které byli z lodičky vidět. Tento překlad jsem si opět po plavbě ode všech vybral. Po zaplacení a usazení všech lidí jsem se zeptal průvodce, zda – li mohu jeho výklad překládat klientům do češtiny. Ani jednou se mi to ale nepodařilo. Výklad byl ve čtyřech jazycích – angličtině, němčině, francouzštině a dánštině. Vrcholem této plavby byla socha Malé mořské víly. Během plavby jsem dohlížel, aby klienti seděli a nevykláněli z lodi. Lodě vyplouvali z přístavu každých 20 – 30 minut. Po plavbě jsem klienty navedl přes náměstí Kongens Nytorv (Karlovo nové náměstí) na pěší zónu Stroget. Odtud jsem s klienty, kteří zaplatili vstup, pokračoval do Muzea voskových figurín. Ty ostatní, kteří do muzea nešli, jsem nasměroval na místo odjezdu autobusu, které bylo z parkoviště u Muzea voskových figurín. Nebylo to složité, protože od místa rozchodu stačilo jít pořád rovně pěší zónou až k Radničnímu náměstí, kde se nachází Muzeum voskových figurín a zábavný park Tivoli, které posloužily jako dobré orientační body. Při vstupu do muzea jsem nahlásil u pokladny skutečný počet osob a věkové kategorie klientů. Zase jsem dbal na to, aby se mezi mojí skupinu nedostal nikdo cizí. Rovněž jsem měl za úkol oznámit svým klientům, že se v muzeu smí fotit a natáčet na kameru jen za poplatek a že samozřejmě nesmějí sahat na figuríny. Každému jsem rozdal plánek muzea a ještě raději jednou jsem zopakoval čas odjezdu. Poté, co všichni prošli turniketem, jsem zaplatil vstupné a šel za svými klienty, kteří na mě čekali v patře u královských rodin. Potom už mohl každý chodit po muzeu individuálně. Po návštěvě Muzea voskových figurín byl odjezd z Kodaně do Helsingöru, který leží 39

zhruba 50 km od Kodaně. Během cesty jsem shrnul program v Kodani. Těsně před přístavem Helsingör jsem řekl informace o plavbě trajektu do Helsinborgu, která trvala 20 minut. Tudíž jsem klienty upozornil, aby se nikde zbytečně nezdržovali. Aby si jen případně došli na toaletu a proměnit si zbylé dánské koruny za švédské a hned se zase vrátili do autobusu. Orientovat se opět mohli podle písmen od A do F. Taky jsem je upozornil na zámek Kronborg, kolem kterého jsme pluli a kde je pohřben Hamlet. Po příjezdu do přístavu jsem vyřídil lodní lístky ve Fahrcentru, kde mi rovněž sdělili číslo lajny, na kterou měl autobus najet. Poté jsme čekali na pokyn k nalodění. Nesměl jsem také opomenout, že kdyby někdo náhodou zmeškal vylodění autobusu z trajektu, tak je možnost opustit trajekt pěší zónou, která byla na trajektu značena. Po připlutí do Helsinborgu jsem nejprve informoval majitele a zároveň delegáta pana Šmída, že zhruba za tři hodiny přijedeme na penzion Anneberg a případně mu nahlásit komplikace, které se cestou přihodili. Potom jsem vyložil základní informace o Švédsku a po výkladu jsem pustil film. Asi 5 km před příjezdem na základnu jsem oznámil základní informace o penzionu, hlavně co se týče zákazu kouření v penzionu, možnosti využití baru (systém konzumačního lístku, který se platil při odjezdu), sauny, půjčení kol, loděk či stolního tenisu. Po příjezdu na základnu jsem byl k dispozici delegátovi, který řídil ubytování a klientům jsem pomáhal s orientací na základně. Při večeři jsem zopakoval ještě jednou informace o penzionu a zároveň jsem sdělil program na další den a o množství peněz, které klienti na další den potřebovali. Neopomenul jsem se ani zmínit o možnosti změny programu při případné nepřízni počasí. 3. den – Gränna, ostrov Visingsö Každé ráno při snídani jsem vždy popřál lidem dobrou chuť a dobrý den a stručně jsem jim řekl, co je čeká tento den za program. Jelikož třetí den se jezdilo do městečka Gränna a na ostrov Visingsö, kde měli všichni možnost za příznivého počasí se vykoupat v bazéně v Kumlabybadet, nabádal jsem je, aby si nezapomněli vzít s sebou plavky. Většinou jsem také měl na starost zavolat do „lízátkárny“, abych jim sdělil přibližnou dobu naší návštěvy, ve kterou do „lízátkárny“ dorazíme, aby nás tam očekávali. Nesměl jsem zapomenout vyzvednout v kuchyni konvice s kávou a čajem, plastové kelímky, cukr, lžičky a sušenky, protože na klienty čekalo na ostrově překvapení v podobě pikniku. Kuchařku už jsem musel upozornit večer předem, aby toto vše připravila, že jedeme na Grännu a ostrov Visingsö. Tento den se mnou jezdil i majitel cestovní kanceláře pan Šmíd. On vlastně 40

organizoval celý den a já jsem dělal jen to, co mi řekl. Nejprve všem popřál krásný den a zopakoval ještě program dne. Během cesty na Grännu vyprávěl pan Šmíd o Švédech, jak tráví volný čas, o rodině, školství, dopravě, potom o městě Jönköping, přes které se projíždí a o jezeru Vättern, kolem kterého se jede, a kde se vlastně nachází i cíl tohoto dne ostrov Visingsö. Poté neopomněl ani pár slov o Huskvarně, kterou jsme rovněž na dálnici minuli, a o legendě, která se vztahuje k ostrovu Visingsö (jeho vzniku), obru Jette Vistovi. Po příjezdu na parkoviště na Gränně jsme nejdřív s klienty navštívili vyhlídkovou věž Grännaberget a pak jsme šli k místnímu skanzenu. Klíč od skanzenu jsem musel vždy vyzvednout v restauraci naproti skanzenu. Zde jsme se zdrželi zhruba půl hodiny, podívali se ještě jednou na město z výšky a pokračovali jsme po dřevěných schodech dolů, kolem kostela, až na náměstí, kde se nachází socha zakladatele města. Hned naproti můžeme vidět „lízátkárnu“ Wetter’s. S panem Šmídem jsme zašli dovnitř, abychom zjistili, zda – li už je pro nás připravena exkurze na shlédnutí výroby lízátek. Pokud ano vracíme se pro klienty a jdeme s nimi dovnitř. Upozorníme je na možnost nákupu lízátek za výhodnou množstevní cenu. Poté komentujeme předváděnou ruční výrobu a nabízíme každému ochutnávku nasekaných bonbónů z lízátek, které jsme v obchodě dostali. Víceméně si musel vzít každý, aby byl považován za laskavého. Po exkurzi a po nákupu lízátek jsme se společně přemístili do přístavu, kam mezitím přejel i náš autobus. Cestou jsme vyzvedl z autobusu piknik a klienti si zde mohli odložit jejich nákupy. U pokladny v přístavu jsem vyzvedl hromadný lístek, který byl v ceně zájezdu (placen fakturou). Na trajekt se smělo nastoupit až po nájezdu všech motorových vozidel, pak teprve nastupovali chodci. Plavba na ostrov Visingsö trvala 20 minut. Po připlutí na ostrov jsme našli vhodné místo pro piknik. Nalili jsme klientům kávu či čaj, rozdali sušenky a vyprávěli jim o zajímavostech Švédska (např. proč mají Švédové lampičky v oknech, proč nemají záclony a podobně) a o programu, který je na ostrově čeká. Toto byl odpočinkový den, tudíž nebylo kam spěchat. Poté nás čekal okruh po ostrově. Cestou jsme zastavili v kostele Brahekyrkan, kde rovněž klienti dostali kratší výklad o tomto kostele. Pak jsme pokračovali do Kumlaby, kde byla možnost za příznivého počasí navštívit bazén Kumlabybadet. Vstupné si zaplatili klienti sami, já pouze pomáhal s překonáním jazykové bariéry. Ti, co neprojevili zájem o osvěžení, mohli zatím se mnou jít do Kumlaby kyrka na vyhlídkovou věž, kde si taktéž platili vstup sami. Potom už následovala cesta zpět do přístavu se zastávkou u zříceniny hradu 41

Visingsborg, kde bylo možné podat výklad podle informační tabule s kresbou. Na závěr pobytu na ostrově jsme zakotvili u stánku s rybami, kde jsme klientům doporučili ochutnat uzeného sika (u nás známého jako sicha severského marenu), připraveného jako místní specialitu. Na trajektu na ostrov jsme zjistili předběžný zájem o tuto rybu a pak, během pikniku, jsme zašli do stánku s rybami a objednali určitý počet siků na určitou hodinu. Pak už jsme jen čekali na připlutí trajektu a přeplavili se zpět na Grännu, odkud jsme jeli zpátky na penzion do Bottnarydu. Jednou jsem jel na pokyn pana Šmída, který nás opustil z organizačních důvodů dříve, ještě na prohlídku dřevěného kostela Habo, který se nachází nedaleko penzionu Anneberg. Habo je nazýván také jako „dřevěná katedrála severu“ a jedná se rovněž o jedinečnou stavbu dřevěného kostela s poutavě vymalovaným interiérem, kde je pro hříšníky vyobrazeno i peklo. Po příjezdu následovala večeře a sdělení programu na další den. 4. den - Göteborg Při snídani jsem popřál lidem dobrou chuť a dobrý den a stručně jsem jim řekl, co je čeká tento den za program. Čtvrtý den byl obvykle cílem Göteborg, druhé největší město Švédska. Do Göteborgu se mnou, ale i s mými všemi kolegy průvodci, jezdil pan Šmíd, protože to považoval za nejnáročnější program pro průvodce z celého zájezdu. Göteborg se nachází asi 120 km od Bottnarydu. Cesta z penzionu tedy trvala necelé 2 hodiny. Před Göteborgem se vždy dělala krátká zastávka na mezinárodním letišti Landvetter, kde měli klienti možnost proměnit peníze (nejlépe ve směnárně Forex), dojít si na toaletu a vyzvednout si mapky a prospekty Göteborgu. Já měl za úkol vypomáhat při výměně peněz s jazykovou bariérou a také nabrat pro všechny prospekty o zábavném parku Liseberg, který nás čekal na závěr tohoto dne. Během cesty vyprávěl pan Šmíd další zajímavosti o Švédsku a pak jsme také pouštěli dokument o populární švédské hudební skupině ABBA. Při vjezdu do Göteborgu se podával výklad o tomto městě a znovu ještě o programu a organizaci dne. Nejprve jsme dělali okružní jízdu městem, při které pan Šmíd vyprávěl o zajímavých stavbách, kolem kterých jsme projížděli. Za zmínku stojí zábavný park Liseberg, budova Svenska Messan, hala Scandinavium, stadion Ulevi, námořní budova akademie, budova opery a přístav. První zastávkou byla rybí tržnice Fiske Körka. Zde jsme klientům ukázali různé druhy ryb a doporučili jim bagetu s lososem a krevetovým salátem. Při tom jsme 42

klientům sdělili, že bagetu je dobré sníst až na ostrově Öckerö, kam jsme měli později namířeno. Vždy bylo nutné ráno zjistit předběžný zájem o tyto bagety a pak zavolat do tržnice a objednat je. Od tržnice jsme pokračovali své putování Göteborgem do královské zahrady se zoologickou zahradou, kde jsme se šli podívat na tuleně, tučňáky a v neposlední řadě k výběhu krále severských silnic, losa evropského. Během procházky jsme mohli vidět mnoho obyvatel této jedinečné zahrady, která slouží i jako městský park a je ideálním místem pro procházky a odpočinek. Na okraji parku je restaurace a toalety. Po hodinové procházce jsme odjeli do okrajové části Göteborgu Saltholmen (slaná zátoka), která se nachází na ostrově Öckerö. Jízda trajektem trvala asi 15 minut. Tuto dobu mohli klienti využít k návštěvě toalety. Cestou jsme minuli automobilku Volvo, kde má cestovní kancelář zákaz prohlídek, od té doby, co tam nějaká česká skupina něco rozbila. Na ostrově Öckerö je nádherný výhled na deltu řeky Göta a ostrůvky v okolí. Zde měli klienti možnost se vykoupat v moři a posvačit zakoupenou bagetu z rybí tržnice. Zastávka zde byla 30 minut. Poté jsme jeli zpět do centra Göteborgu. Během cesty zpět do města jsme klientům rozdali kartičky do zábavného parku Lisebreg (vstup byl v ceně zájezdu) a vysvětlili jim princip jejich užití. Je totiž nutné, aby karta projela turniketem. Upozornili jsme je také na to, že kdo kartičku ztratí, nebo ji nevrátí, tak zaplatí za ztrátu 200 švédských korun. Zanedlouho jsme byli zpět v centru Göteborgu. Minuli jsme dům, kde bydlel během svého pobytu ve Švédsku Bedřich Smetana, a dojeli jsme k pěší zóně, jejíž dominantou je socha Neptuna. Kousek od této pěší zóny jsme zastavili a společně vystoupili u Universea (přírodovědecké a technické muzeum), které se nachází hned vedle zábavného parku Liseberg. Před výstupem jsme určili přesný čas a místo (u východu z Lisebergu) odjezdu. V Universeu jsme zakoupili vstupenky, na které jsme měli již předem vybrané peníze. Potom jsme každému rozdali kartičku, která se musela zasunout do turniketu. Na rozdíl od Lisebergu se mohlo projít tímto turniketem neomezeně, kolikrát kdo chtěl. Klienti potom dostali rozchod na prohlídku Universea a návštěvu zábavného parku 4 hodiny a už bylo na nich, jak si tento vyhrazený čas uspořádají. Jen měli ještě možnost přijít ve smluvený čas ke vstupu do Lisebergu, aby si mohli za naší asistence zakoupit knihu s kupóny na atrakce za výhodnější (levnější) cenu. Od nás také dostali doporučení na návštěvu strašidelného domu, na horskou dráhu Balder a na vyhlídkovou věž. Já jsem se pohyboval po parku většinou individuálně, a když mi třeba zbylo trochu času, tak jsem 43

obešel místa, která jsem například viděl jen z autobusu a zajímala mě podrobněji (např. stadion Ulevi či hala Scandinavium). Cestou zpět na penzion zhodnotil pan Šmíd celý den, zrekapituloval program a potom jsme pustili film a už nic nepovídali, protože všichni byli většinou unavení, a nebo si vyprávěli zážitky z Göteborgu. 5. den – příroda, kostelík v Bottnarydu, návštěva Stiga Tento den byl sportovně a zároveň odpočinkově založený. Ráno u snídaně jsem oznámil klientům program a možnosti dne. Následně jsem já nebo pan Šmíd zavolali Stigovi, aby očekával naší návštěvu. Návštěva kostelíku se rovněž musela dohodnout dopředu s farářem. Hned po snídani jsme vyrazili na prohlídku kostelíku v Bottnarydu, který je významný hlavně svými malbami. Jedna stěna zobrazuje starý zákon a druhá stěna zase nový zákon. Výklad u této stavby se především týkal tématu náboženství. Před vstupem dovnitř jsem požádal všechny, co měli čepice, aby si je sundali. Po krátké prohlídce kostelíka jsme pokračovali v programu návštěvou švédského kamaráda pana Šmída Stiga, který žije sám na vesnici 3 km od penzionu. Za pět švédských korun si mohli naši zákazníci prohlédnout celý jeho typicky švédský dům. Já jsem je hlavně upozornil na velký kulatý stůl v kuchyni, kde se pravidelně schází celá rodina k diskuzi. Bohužel Stig už se nemá u něj s kým scházet, protože mu zemřela žena, syn tragicky zahynul při výstupu z letadla a pes mu také zemřel. Občas, když je zapotřebí, přespí u Stiga čeští turisté. Klienty jsem upozornil, že se Stig rád fotí, ať tedy neváhají a udělají si s ním fotku. Poté jsme jeli zpět na penzion. Cestou si všichni mohli všimnout rašeliny patřící Holanďanům. Po příjezdu zpět na základnu se klienti rozdělili na skupinky, protože nás po zbytek dne čekal přírodní program v podobě grilování u jezera. Ohniště se nacházelo asi 3 km od penzionu. Někteří tedy šli k ohništi se mnou pěšky, jíní jeli na kole nebo na kánoi pro čtyři osoby, vše probíhalo podle instrukcí delegáta a pana Šmída. Samozřejmě každý měl možnost jet jednu cestu na kole a zpátky na kánoi nebo jít pěšky a naopak. Já měl tedy na starost skupinu lidí, kteří šli pěšky. Cestou jsem měl za úkol ukázat klientům některé rostliny (hlavně rosnatku a stulíka) a hlavně se snažit dodržet jedno průvodcovské pravidlo, které praví, že je potřeba se přizpůsobit slabším a starším členům skupiny. Když jsme se všichni sešli na smluveném místě u jezera, tak jsem ogriloval párky, které jsem dostal na základně. Každý si mohl k tomu vzít rohlík a kečup nebo hořčici. 44

Po této zastávce jsme pokračovali v dobrodružné cestě na pláž, kde se mohli všichni vykoupat. Zde jsme strávili necelé dvě hodiny a pak šli stejnou cestou na penzion. Když jsem tuto trasu absolvoval poprvé, byla to pro mě obrovská zkušenost, protože jsem vlastně šel se skupinou na místo, na kterém jsem nikdy před tím nebyl. K dispozici jsem měl jen nakreslený plánek na papíře od mého kolegy průvodce Honzy. Myslím si, že jsem to bez problémů zvládl. Po příchodu na základnu jsem měl na starost úklid kol a zapsání jmen lidí, kteří měli kola zapůjčený (důležité bylo zapsat správné jméno ke správnému číslu kola, který měl ten dotyčný zapůjčený). Poté jsem klientům doporučil sběr hub či lesních plodů v nedalekém okolí, procházku k jezeru nebo do Bottnarydu. Večeře na konci tohoto dne vždy probíhala v zahradě penzionu formou grilování. Proto bylo zapotřebí nahlásit den předem kuchařce, že nás čeká přírodní program, aby nechala rozmrazit maso na grilování. U ohniště u jezera jsme také s panem Šmídem a jeho jedním švédským kamarádem postavili stan, kde mohlo přespat 20 lidí. Jedna skupina, kterou jsem ve Švédsku provázel, této možnosti využila. 6. den - Stockholm Tento den nás čekala návštěva hlavního města Švédska Stockholmu. Odjezd do Stockholmu byl stanoven na 5:30, protože vzdálenost trasy ze základny do metropole Švédska je 280 km. Ráno jsem tedy přivítal klienty v autokaru, sdělil jsem jim program dne a oznámil, že zhruba za 2,5 hodiny bude zastávka v Nyköpingu. Do té doby se mohli všichni ještě dospat, protože je čekal náročný den. Po zastávce v Nyköpingu jsem začal vyprávět o královské rodině a zároveň jsem nechal kolovat obrázky členů rodiny. Potom jsem hovořil o Alfredu Nobelovi a Nobelově ceně, o historii Stockholmu a o památkách, jejichž návštěva nás tento den čekala. Po příjezdu do Stockholmu jsem vyprávěl zajímavosti o městě a upozorňoval na stavby, které jsme zrovna míjeli, hlavně na největší víceúčelovou sférickou halu Globen pro 16 000 diváků. První zastávka byla v okrajové části Stockholmu na ostrově Löven u královského sídla Drottningholm. Zde jsem s klienty prošel královské zahrady, pověděl jim něco o zámku, královské rodině, a o tom, že se zde nachází uloupená kořist (během třicetileté války) z Prahy. Poté jsem je informoval o čínských pavilonech, které si mohli rovněž prohlédnout. Následně jsem jim dal rozchod a upozornil na možnost využití toalet. Zde jsme se zdrželi 30 – 45 minut, podle toho, v kolik hodin jsme sem dorazili a na kolikátou hodinu jsme 45

měli rezervovanou prohlídku radnice. Potom jsme přejeli do centra, na parkoviště k radnici. Společně jsme vystoupili z busu a šli do radnice na šedesátiminutovou prohlídku. U pokladny jsem oznámil, že zde máme rezervovanou prohlídku s anglickým či německým výkladem (většinou na 11 hodinu), počet lidí absolvující prohlídku. Pak jsem zaplatil vstupné, které jsem měl vybrané dopředu. Pro každého jsem obdržel samolepku, která sloužila jako vstupenka. Tyto samolepky jsem musel rozdat všem klientům a sdělit jim, aby si je přilepili na nějaké viditelné místo, jinak že nebudou k prohlídce puštěni. Poté mohla prohlídka začít. Průvodce, který nám byl přidělen, nás provázel po radnici a vyprávěl nám o této stavbě, o její historii, o současnosti, o městské zastupitelské místnosti, o Modré hale a Zlatém sálu a o průběhu udělování Nobelovy ceny. Já měl za úkol vše překládat do češtiny. Po skončení prohlídky jsme šli opět společně na parkoviště do autobusu. Ti, co se nezúčastnili prohlídky, se mohli volně pohybovat po okolí radnice či kolem nábřeží a v určený čas přijít zpět do autobusu. Když jsme byli všichni nastoupeni, pokračovali jsme směrem ke Královskému paláci. Během tohoto krátkého přejezdu jsem klienty poprosil, aby nelepili žádné samolepky po sedadlech autobusu a seznámil je se zbytkem programu dne, určil čas a místo odjezdu autokaru k muzeu Vasa. Většinou to bylo naplánováno mezi 15.45 – 16:00 hodinou. Místo odjezdu bylo stejné jako místo příjezdu, tedy od obelisku ze třetího nádvoří Královského paláce. U obelisku jsme hromadně vystoupili a šli se podívat na střídání stráží, které probíhalo ve všední dny od 12:15 do 13:00 hodin a o víkendu od 13:15 do 14:00 hodin. Potom měli všichni možnost navštívit zhruba během 40 minut Muzeum kočárů a hraček. Poté ti, co měli zájem a zaplacený vstup do Korunovační nebo Pohřební katedrály, pokračovali se mnou v prohlídce města. Nejprve jsme prošli přes náměstí Stortorget ke Korunovační katedrále, kde jsem zaplatil vstup a nechal klientům 20 minut na prohlídku. Po zhlédnutí tohoto místa jsme popošli k nedaleké Pohřební katedrále, kde se nacházejí místa odpočinku celé řady královských rodů. Zde jsem se nejprve zmínil o soše zakladatele města Birgera Jarla, stojící naproti katedrále, a o možnosti zajít se podívat na nedaleké nábřeží ostrova Riddarholm. Následně jsem u pokladny zaplatil vstup. S klienty jsem šel dovnitř katedrály a snažil se zodpovídat jejich dotazy. Po prohlédnutí katedrály jsem se ujistil, zda-li všichni vědí, v kolik a odkud je odjezd a hlavně, jestli všichni trefí k místu srazu. Když jsem zjistil, že ano, tak jsem dal pokyn k 46

rozchodu, přičemž jsem se všechny snažil ještě nasměrovat na pěší zónu, která je plná obchodů se suvenýry. Ostatní, kteří se mnou neabsolvovali prohlídku katedrál, měli rozchod už od doby, co skončilo střídání stráží. Program dne jsme zakončili ve Vasově muzeu, které se nachází ve čtvrti Djurgärden, ke kterému jsme dojeli autokarem. Po společném výstupu z autobusu jsem šel k pokladně nahlásit počet lidí, kteří šli dovnitř muzea. Po vyřízení této záležitosti jsem klientům vysvětlil, kudy mají jít a kde mají na mě čekat po projití turniketu. Poté, co se všichni dostali dovnitř, jsem oznámil čas a místo odjezdu a rozdal všem plánky muzea. Upozornil jsem je na možnost zhlédnutí filmu o lodi Vasa, film bohužel běžel pouze ve švédském jazyce s anglickými či německými titulky. Poté jsem klienty dovedl k venkovním lodím a ledoborci. Klientům jsem také sdělil možnost jezdit mezi jednotlivými patry muzea výtahem. Na prohlídku měli klienti dvě hodiny. Ti, co do muzea nešli, se mohli volně pohybovat po okolí muzea. Ještě před odjezdem ze Stockholmu jsem s klienty zašel k pomníku Estonia Memorial, který se nachází za muzeem Vasa, kde jsem jim pověděl informace o lodní tragédii, která se zde přihodila v roce 1994 při plavbě z estonského Tallinu do Stockholmu. S jednou skupinou jsem zakončil návštěvu Stockholmu prohlídkou skanzenu, který se nachází v blízkosti muzea Vasa. Tento skanzen patří k nejstarším a největším muzeím na otevřeném prostranství v Evropě. Je zde na 150 historických staveb od 13. do 19. století. Jedná se převážně o malé farmy z různých období. Usedlosti ukazují typ budov z různých oblastí Švédska a tím přibližují styl života v těchto oblastech. Poté už nás čekala dlouhá cesta zpět na základnu. Po sjezdu na dálnici jsem pustil film. I na zpáteční cestě vždy proběhla hygienická zastávka v Nyköpingu. Po příjezdu na základnu následovala večeře. 7.den – Jönköping, Dumme Mosse Cílem tohoto dne byla přírodní rezervace Dumme Mosse a město Jönköping. Cesta k přírodní rezervaci trvala kolem třiceti minut. Autokarem jsme dojeli až na parkoviště poblíž přistávací plochy, které se nachází v sousedství rezervace. Po výstupu z autobusu jsme se společně vydali po naučné stezce, která vedla z počátku po dřevěných prkýnkách. Cestou jsem ukazoval klientům zajímavou faunu a flóru, zejména rosnatku okrouhlolistou, stulíky, suchopýry, lišejníky. Po dvou kilometrech jsme došli k jezírku, kde jsem podal výklad o rašelině. Nejprve jsem se ovšem zeptal, zda-li někdo náhodou ví, jak rašelina vzniká. Když nikdo neodpověděl, tak jsem to řekl sám. Když bylo pěkné 47

počasí, pokračovali jsme od jezírka dál v chůzi po stezce. V opačném případě, jsem se s klienty vrátil stejnou cestou do autobusu. V případě, že jsme pokračovali dále, bylo možné po předchozí domluvě, že v půlce cesty u ohniště na nás čekal pan Šmíd a griloval párky. Pokud už se tak tedy nestalo pátý den při odpočinkovém dni. Celé absolvování trasy trvalo kolem dvou hodin, zkrácený okruh zabral asi jednu hodinu. Před návratem k autobusu jsem ještě klientům doporučil, aby si nabrali letáky ve schránce u informační tabule. Po návštěvě přírodní rezervace Dumme Mosse jsme se přemístili během deseti minut do Jönköpingu. Cestou jsem povídal základní fakta o městě a hlavně o historii zápalek, protože první zastávkou v Jönköpingu bylo muzeum zápalek. Historii a vývoj zápalek zachycoval i film, jehož obsah jsem vylíčil klientům už v autobuse. Klientům jsem doporučil nákup zápalek a samoškrtaček, které mohli zakoupit hned u vchodu do muzea. Autokar zastavil před muzeem, společně jsme rychle vylezli ven, přešli silnici a pelášili ke vchodu muzea. Klienty jsem vyzval, aby počkali před muzeem, zatímco já jsem šel zaplatit vstup a vyřídit, v jakém jazyce má být puštěn film, na čemž jsem se samozřejmě dohodl s klienty předem. Poté mohli vstoupit do muzea i klienti, kterým jsem ukázal, co všechno mohou navštívit, kde mohou nakoupit slíbené zápalky, kde si mohou složit krabičku na zápalky a navigoval jsem je, pokud měli nějaký problém s orientací. Upozornil jsem je i na toalety. Jestliže bylo hodně zájemců o prohlídku muzea, bylo pro zhlédnutí filmu nutné, tuto skupinu rozdělit na dvě části, protože kapacita sálu byla maximálně pro dvacet osob. Film jsem se snažil klientům překládat. Někdy se třeba stalo, že když jsem doprovázel školní skupinu, tak jsem obsah filmu nepřekládal, nebo jsem film překládal pouze jedné skupině, druhá skupina si to překládala sama, podle dohody s vedoucím skupiny. Na konci exkurze v muzeu zápalek jsem ještě překontroloval, jestli nezůstal po mých klientech nepořádek v místnosti, kde se pokoušeli skládat krabičky. Návštěva muzea trvala 40-45 minut, podle potřeby a času. Potom jsme společně šli k autokaru, který popojel na parkoviště poblíž autobusového nádraží. Ti, co do muzea nešli, si mohli projít město. Já jsem jim popsal místo, na které se měli dostavit na odjezd. Když všichni nasedli, požádal jsem, aby nikdo nezapaloval sirky, a to ani na základně. Druhým bodem v Jönköpingu byla čtvrť Husqvarna, která se pyšní muzeem továrny Huskvarna. Během přejezdu jsem vyprávěl o historii Husqvarny. Po příjezdu na parkoviště, nacházející se před muzeem fabriky Huskvarna, jsme hromadně vystoupili a 48

šli společně ke vchodu muzea. Já opět nejdřív zaplatil vstup a potom jsem doprovázel klienty po muzeu. Již předem jsem se je snažil upozornit, že na exponáty se kouká očima, ne rukama. Muzeum má dvě patra, tudíž jsem asistoval při orientaci a u výtahu, kterým se vyjíždělo do prvního poschodí. Klienti si zde mohli nakoupit suvenýry, občerstvit se a dojít si na toaletu. Tato exkurze rovněž trvala kolem 45 minut. Kdo se nezúčastnil prohlídky, mohl se volně pohybovat po blízkém okolí. Po návštěvě muzea Huskvarny jsme se přemístili na parkoviště k obchodnímu centru A6, v jehož sousedství se nachází i IKEA. Zde dostali klienti rozchod dvě hodiny. Každý si mohl obchodní centrum a IKEU projít sám. Kdo ale měl zájem o nákup švédských suvenýrů, citrónového pepře a brusinek, zavedl jsem je nejprve k nim. Potom jsem se ještě chvíli pohyboval po obchodním centru a pomáhal klientům s orientací, případně jsem zodpovídal na jejich dotazy. Také jsem jim doporučil, kam se mohou jít občerstvit. U vchodu do IKEI se totiž nachází občerstvení, kde mají levný párek v rohlíku a kafe. Na závěr programu nás čekalo zpestření v podobě návštěvy vodní ráje Rosenlenudbadet, nacházející se v Jönköpingu nedaleko obchodního centra A6. Jelikož to je jen chvilkový přejezd, řekl jsem klientům v buse jen ty nejdůležitější informace, hlavně organizační. Sdělil jsem jim, co všechno v ráji je, co mohou absolvovat, že se mají všichni před vstupem do bazénu osprchovat, cestu do šaten, kam se při odchodu házejí klíče od skříněk a čas odjezdu. Po příchodu do bazénu jsem šel k pokladně, kde jsem nahlásil přesný počet lidí, kteří šli dovnitř do ráje. Předem jsem si musel tedy zjistit, kdo třeba náhodou do bazénu nejde. Musel jsem mít předem spočítáno, kolik jde do bazénu žen, mužů a dětí. Také jsem nahlásil, že jdou se mnou dovnitř páni řidiči, kteří dostali vždy vstup do relaxu. Poté mi vystavili fakturu, kterou jsem podepsal. Žádné peníze jsem v tomto případě nevybíral ani neplatil, protože klienti měli vstup uhrazen v ceně zájezdu. Následně jsem obdržel klíče od skříněk, které jsem všem rozdal. Případně, že někdo zapomněl nebo neměl plavky, byl jsem povinen zařídit, aby si tito lidé mohli plavky zdarma zapůjčit. Během návštěvy vodního ráje jsem se zpočátku poflakoval mezi lidmi ze zájezdu, kdyby potřebovali náhodou s něčím poradit nebo se mě na něco zeptat. Když jsem se ujistil, že už všechno vědí, šel jsem za pány řidiči do relaxu. Pak už nás jen čekala cesta zpět na Anneberg, večeře a sdílení nezbytných informací na další den.

49

8. den – Mälmö, Lund Ráno jsem s delegátem zkontroloval pokoje, které byly před odjezdem klienty předávány. Čekal nás totiž poslední strávený den ve Švédsku a poté cesta zpět do České republiky. V případě rozbití věcí jsem měl povinnost vyplnit protokol o škodě, zajistit podpis provinilce a samozřejmě by nesměl chybět ani můj podpis. Vyrovnání škody by bylo věcí dohody. S touto situací jsem se však nesetkal. Při snídani jsem všem ještě jednou připomněl, aby nezapomněli zaplatit u baru svůj konzumační lístek a že je nutné vynést roztříděné odpadky ven do popelnic. Potom jsem asistoval u nakládky zavazadel. Potom, když se všichni, včetně mě, rozloučili se všemi pracovníky cestovní kanceláře na základně, nám už nic nebránilo k odjezdu směr Lund a Mälmö. Cestou jsem pustil klientům film. Během cesty byla vždy naplánována hygienická přestávka u Halmstadu, zhruba po dvou hodinách jízdy. Po přestávce jsem zjistil počet zájemců o navštívení katedrály v Lundu, jež je dominantou města. Podle počtu zájemců jsem pak rozpočítal 200 švédských korun na jednu osobu. Těsně před vjezdem do Lundu jsem klientům sdělil základní informace o tomto městě, o programu, který nás tam čekal, o času a místě odjezdu. Autobus nám zastavil přímo u katedrály, kde jsme společně vystoupili. Před katedrálou jsem podal výklad o této stavbě. Pak jsem šel zaplatit vstupné. Ostatní zatím čekali před katedrálou. Po zaplacení vstupného jsem vyšel ven a ti, co měli zaplaceno, mohli jít dovnitř do katedrály. Zde se mohli dvacet minut volně pohybovat. Jen jsem ještě klienty upozornil na hrobku obra Finna, nacházející se v kryptě, kterou bylo možno rovněž navštívit. Ti, co neměli zájem o navštívení katedrály, se mohli sami procházet po Lundu, jak jim bylo libo. Mojí povinností bylo také hlídat, aby do katedrály nevstoupili lidé, kteří neměli zaplacen vstup. Po návštěvě místní katedrály jsme pokračovali v prohlídce města. Klienty jsem zavedl přes městský park k budovám univerzity a k runovým kamenům, kde jsem povídal zejména o jejich historii. Potom už jsme se společně vrátili do autobusu, který byl odstaven na nedalekém parkovišti. Prohlídka Lundu trvala asi padesát minut. Poté následoval přejezd do dvacet kilometrů vzdáleného města Mälmö. Po příjezdu do třetího největšího města Švédska Mälmö jsem podal výklad o tomto malebném městě. Hlavním cílem návštěvy tohoto města bylo Přírodovědecké a Technické muzeum, kde je hlavním exponátem ponorka U3. Autokar zastavil na parkovišti přímo před Přírodovědeckým muzeem. Před zastavením jsem všechny požádal o dochvilnost. Bylo totiž nutné, aby přišli všichni včas, protože jsme byli závislí na čase odplutí trajektu, které bylo nezbytné stihnout. 50

Společně jsme tedy vystoupili a šli ke vstupu do muzea. Hned u vchodu do muzea se nacházela pokladna. Zde jsem zařídil vstupenky, které byly stejně jako ve stockholmské radnici ve formě samolepek. Každému jsem tedy rozdal plánek muzea, který jsem vyzvedl u pokladny, a jednu samolepku, kterou si musel každý dotyčný nalepit na viditelné místo. Tato samolepka sloužila rovněž jako vstupenka do Technického muzea, kde kromě již zmiňované ponorky U3 stojí za zhlédnutí gripeny, auta, motorky a námořní doprava. Klientům jsem vysvětlil kudy se dostanou do Technického muzea, které jsme míjeli těsně před zastavením autobusu. Pak už jsem je nechal libovolně se pohybovat po obou muzeích. V Přírodovědeckém muzeu jsem klienty především upozornil na jeskyni, kde je každé dvě minuty zemětřesení, dále pak na akvária a netopýry, potom také na část umění a kultury. Na návštěvu muzeí měli klienti hodinu a půl až dvě hodiny. Když jsme se všichni ve smluvený čas sešli, mohli jsme pokračovat do přístavu Trelleborg, odkud jsme měli rezervovaný trajekt do Německa. Za městem Mälmö jsme ještě absolvovali krátkou zastávku u vyhlídky na most Öresund, který se rozprostírá nedaleko města Mälmö, a který spojuje Švédsko s Dánskem. Samozřejmě ani k tomuto místu nemohl chybět můj výklad, hlavně o výstavbě a historii mostu. Když si všichni most vyfotili, pokračovali jsme dál v cestě do Trelleborgu. Hned po výjezdu jsem každému rozdal papír s deseti soutěžními otázky, které zazněli během výkladů. Byla to jakási zkouška, jak pozorně lidé poslouchali výklady. Všechny testy, které mi byly poslány zpět, jsem opravil a tři nejlepší odpovídající byli odměněni. Pokud více jak tři lidé měli všechny odpovědi správně, rozhodoval los, který prováděl pan řidič, který zrovna neřídil. Ceny jsem ráno před odjezdem vyfasoval od majitele pana Šmída. Po příjezdu do přístavu jsem klientům sdělil, kde se nacházíme a ať si připraví věci (deku, polštář, peníze, jídlo ad.), které si vezmou na trajekt. Plavba trvala 3 hodiny a 45 minut. Já jsem potom šel s voucherem a jmenným seznamem do odbavovacího centra zařídit lodní lístek. K lodnímu lístku jsem také dostal kartičku na kajuty pro řidiče. Zde mi rovněž oznámili číslo lajny, na kterou má autobus najet. Poté jsme už jen čekali na pokyn šífaře k nalodění. Během čekání jsem zopakoval informace ohledně plavby do německého Sassnitzu a o pohybu a orientaci na trajektu, která byla obdobná jako na předešlých trajektech cestou do Dánska a Švédska. Klienti mohli mezi čekáním na nalodění vystoupit z autobusu, ale nesměli se příliš od něj vzdalovat. Maximálně si mohli dojít na toaletu a 51

zpět. Po nalodění jsme společně vystoupili na palubu trajektu. Klientům jsem sdělil místo a čas srazu, zpravidla to bylo 15 minut před doplutím do přístavu Sassnitz. Potom jsem jim popřál příjemnou plavbu a každý si mohl jít vlastní cestou. Když jsme se před doplutím opět sešli a vyslyšeli výzvu z lodního rozhlasu k návratu do dopravních prostředků, neváhali jsme a odkráčeli jsme společně zpět do autobusu. Poté jsme už jen čekali na otevření vrat. Po výjezdu z podpalubí trajektu jsem klienty uvítal v Německu, popsal naší poslední trasu do České republiky, popřál jim dobrou noc a pustil film. 9. den – příjezd do České republiky Po příjezdu do Německa jsme jeli směrem na Berlín a Drážďany, poté jsme pokračovali na vhodný hraniční přechod Německa s Českou republikou. Záleželo na cílovém místě skupiny. Během cesty jsme stavěli z hygienických důvodů na benzínových pumpách, jak v Německu, tak i na území České republiky. Před příjezdem na hranice jsem klienty připravil na možnou pasovou kontrolu a následně jsem klienty uvítal zpět ve vlasti. Před příjezdem do cílové stanice jsem klientům poděkoval za pozornost a za účast, pánům řidičům za spolehlivou jízdu po celou dobu zájezdu a rozloučil se. Ještě jsem ale všechny přítomný pozval na firemní ples a samozřejmě také na absolvování dalších okruhů cestovní kanceláře Scandia – Czech tour. Po příjezdu do Jablonce nad Nisou jsem předal v kanceláři desky a veškeré pracovní materiály s dokumentací, vrátil videokazetu s okruhem, odevzdal peníze a zjistil si informace o další své skupině, kterou jsem měl provázet.

3.6. Hokejový zájezd Letos v březnu jsem si odjel i zájezd s hokejisty, kteří jeli sehrát na sever tři až čtyři přátelská utkaní se švédskými týmy. Některá utkání byla domluvena již dopředu, jiná se zase dojednávala až během pobytu ve Švédsku. Pro mě, jako pro průvodce, to byly opět nové a hlavně cenné zkušenosti. Zájezd byl oproti létu o jeden den kratší, neboť hokejové týmy nemají v programu zájezd do Stockholmu. Vlastně i celý program byl uspořádaný podle termínů zápasů. Proto jsem s klienty nenavštívil tolik míst jako v létě a v den zápasu jsem musel konzultovat s trenéry týmu harmonogram dne. Trenéři totiž věděli nejlépe, co je pro jejich chlapce dobré, aby nebyli před zápasem moc zatěžovány. Navíc hokejisté měli zaplacenou plnou penzi, na rozdíl od zájezdů konaných v létě. Zimní zájezd se také lišil

52

tím, že některá atraktivní místa jsou ve Skandinávii mimo sezónu uzavřena. Proto jsme třeba nenavštívili zábavný park Liseberg v Göteborgu, ostrov Visingsö, přírodní rezervaci Dumme Mosse, okružní plavbu v Kodani a z časových důvodů ani města Lund a Mälmö. Hokejisté nechtěli ani navštívit muzeum zápalek v Jönköpingu či třeba muzeum Huskvarny. Nedílnou součástí mé práce bylo rovněž doprovázení hokejového týmu na jejich utkání jako překladatel, kde jsem měl vždy za úkol přijet na stadion alespoň jednu hodinu před zápasem, vyhledat trenéra soupeře, zeptat se ho, do jaké šatny mohou chlapci jít, zjistit cestu na led, oznámit barvu dresů českého mančaftu, domluvit přesný začátek zápasu (pokud nebyl znám dopředu), čas nástupu na led, délku hrací doby, délku přestávek (čištění ledu), zajistit papír se soupiskou všech hráčů, domluvit zahájení zápasu, zda-li se budou na úvod hrát národní hymny obou týmů nebo ne, postavení hráčů před zahájením duelu na modrou čáru, podání rukou kapitánů a předání suvenýrů. Někdy jsem byl požádán švédským trenérem o přečtení jmen českých hráčů do mikrofonu, protože Švédové mívají s výslovností českých jmen často problémy. Před zápasem jsem se pohyboval v okolí kabin, kdyby bylo potřeba něco vyřídit. Během utkání jsem stál vedle střídačky českého týmu, kdyby trenéři potřebovali něco přeložit nebo konzultovat s rozhodčími či trenéry a hráči švédského týmu. Po zápase jsem popřál Švédům hodně štěstí a zdaru do dalších bojů, poděkoval jim za uspořádání zápasu, vyžádal pro české trenéry zápis o utkání a rozloučil se s nimi. Poté už jsem jen čekal, až se hráči převléknou, abychom se mohli vrátit na penzion. V tomto období, na rozdíl od léta, už byla Česká republika členem Schengenského prostoru a byly odbourány hraniční kontroly mezi Německem a Českou republikou. Na hokejovém zájezdě se zdálo být vše jednodušší než v létě, ale provázet kluky v pubertě s jejich rodiči, nebyla zase až taková sranda, jak by se mohlo zdát. Podle toho jsem se taky snažil upravit své výklady. V tomto případě platilo, že málo je hodně. Chlapci se chtěli spíše dívat na filmy než poslouchat moje jakékoli povídání. I to počasí nám občas nehrálo do karet, takže jsem musel třeba díky sněhové vánici o trochu zkrátit některé prohlídky.

53

3.7. Vzájemné vztahy v cestovní kanceláři Můj první přímý kontakt s cestovní kanceláří Skandia Czech – tour byl minulý rok v dubnu, kdy jsem se zúčastnil školení průvodců v Jizerských horách. První setkání s touto cestovní kanceláří bylo příjemné, většina pracovníků cestovní kanceláře mi připadala sympatická, až na jednoho člověka, který mi přišel nesympatický a namyšlený. Zde jsem se také seznámil se všemi mými pozdějšími spolupracovníky. S majitelem cestovní kanceláře a jeho rodinou, s pracovnicemi z kanceláře, delegáty, ostatními průvodci, s paní účetní, s panem psychologem. Společně jsme strávili krásný víkend, na který dodnes vzpomínám dobře. Na školení jsme se dozvěděli veškeré potřebné informace, které se týkali našeho okruhu po Dánsku a Švédsku, o programu, penzionu, o materiálech, o první pomoci, ale také o podmínkách naší smlouvy, platu, dietách, o zapůjčení oblečení, pojištění. Součástí tohoto školení byl rovněž psychotest, který vypovídal o naší psychické odolnosti. Pan psycholog se poté zúčastnil zájezdu, který jsem provázel. Byly pro nás také připraveny soutěže a úkoly, které měly vypovídat o naší připravenosti na školení a o našich všeobecných znalostech Skandinávie. Nechyběl ani výlet po Jizerských horách. Na závěr jsme byli všichni přezkoušeni z toho, co jsme se za celý víkend dozvěděli. Všichni průvodci získali certifikát, opravňující nás k průvodcovské činnosti na území Skandinávie. Pak nás ještě čekala jedna promoční cesta, na které jsme viděli jak celý zájezd probíhá. Vše jsme na ní bedlivě sledovali, psali si poznámky a ptali se na vše, co nám nebylo jasné, protože na druhou cestu jsme jeli už jako průvodci. Vztahy se všemi mými spolupracovníky jsem měl velmi dobré, s nikým jsem neměl problém. S ostatními průvodci, se kterými jsem se setkával, zejména s těmi zkušenějšími, jsem konzultoval nejrůznější situace. Vyptával jsem se na jejich zážitky a zkušenosti, ze kterých jsem se snažil vzít ponaučení. Vzájemně jsme si vyměňovali názory a říkali si, jak by se každý z nás v konkrétní situaci zachoval. Dokonce jsme si i mezi sebou půjčovali různé materiály a radili si, abychom naší práci dělali co nejlépe. Drželi jsme za jeden provaz a pomáhali si navzájem, jak to jen šlo. S kuchařkou, s paní uklízečkou a s jejíma pomocníky jsem měl rovněž nadstandardní vztahy. S některýma z nich jsem i bydlel na pokoji. Slečně kuchařce jsem měl vždy za úkol dát vědět, v kolik hodin se vrátíme na penzion, aby mohla připravit teplé jídlo na dobu, ve kterou jsem se s klienty vrátil na základnu, aby mohli jít rovnou jíst. Někdy 54

jsem se jí zeptal, jestli nepotřebuje s něčím pomoci v kuchyni. S řidiči jsem taky problémy neměl, vždy jsme se na všem dohodli a snažili se udělat nejoptimálnější řešení, nezažil jsem žádný problém nebo situaci, se kterou bychom si neporadili. A všechno většinou probíhalo s úsměvem a bez stresu. Nikdy nevznikl mezi mnou a řidiči nějaký konflikt, vždy jsme drželi při sobě. Večeřeli jsme spolu a po večerech jsme i spolu hráli společenské hry nebo zašli do sauny. S panem delegátem jsem vycházel dobře. Když jsem něco nevěděl a šel za ním pro radu, tak mi vždy vše v klidu vysvětlil a odpověděl na mé dotazy. S kolegyněmi z kanceláře jsem se setkával jen před mým odjezdem do Skandinávie a po příjezdu ze Skandinávie, ale kdykoli jsem vešel do dveří kanceláře, tak jsem cítil dobrou atmosféru a viděl úsměv na rtech. O zábavu bylo vždy postaráno. Ze šéfa jsem měl občas strach, protože když dal najevo svůj hněv, když se něco provedlo proti jeho představě, tak se často rozčílil. Ale jelikož je cestovní kancelář jeho podnik, tak jsem ho chápal. Vyžadoval od nás profesionalitu, aby zkrátka klapalo vše jak má. On totiž za patnáct let existence cestovní kanceláře ví nejlépe, co je zapotřebí. Samozřejmě i s ním jsem zažil pěkné chvíle, hlavně po večerech, kdy jsme se občas sešli, zapomněli na práci a poklábosili o životě. O panu Šmídovi jsem už slyšel před školením, kdy jsem se pídil po informacích o této cestovní kanceláři a práci. Slyšel jsem různé názory, každý mi říkal něco jiného, někdo mi práci přímo rozmlouval. Ale nakonec jsem dal na svého kolegu a kamaráda ze školy, který tuto práci vykonával o rok dříve. Ten mi poradil, ať jedu na školení a udělám si sám obrázek. Nakonec i on byl rád, že jsem pro tuto cestovní kancelář pracoval. S klienty jsem se snažil vycházet co nejlépe, i když člověk si nikdy nepadne do oka s každým. Občas vznikl nějaký ten konflikt či nedorozumění, hlavně ze strany klientů, kteří třeba nebyli zrovna nadšeni z mé práce, ale nebylo to nikdy nic vážného, že bychom se vyloženě nesnášeli. Vím, že má práce nebyla zdaleka dokonalá, ale vždy jsem se snažil odvést maximum. Všichni brali i v potaz, že jsem víceméně v této profesi začátečník. Po večerech jsem často hrál s klienty společenské hry. S každým z mých spolupracovníků jsem rád poseděl, popovídal si a krásně se tak odreagoval. Rozebírali jsme různé věci, týkající se nejen pracovních záležitostí.

55

3.8. Porovnání práce průvodce s prácí víkendového technického delegáta v Itálii V této kapitole bych chtěl porovnat práci průvodce ve Skandinávii a práci víkendového technického delegáta v Itálii, kterou jsem vykonával předchozí dvě léta. Kontakt na tuto práci jsem získal od své spolužačky z vyšší odborné školy. Když jsem jezdil do Itálie, bylo mým hlavním úkolem odvézt autobus lidí do italského přímořského letoviska Bibione, devět hodin, během bezpečnostní přestávky kvůli dodržování předpisů (AETR), tam být k dispozici delegátce a plnit její úkoly. Potom jsem zase odvezl autobus klientů z Itálie zpět do České republiky. Nejdříve jsem jednou jel do Itálie na okoukání věcí, které byly třeba vykonávat. Hodinu a půl před odjezdem jsem měl sraz s pracovnicí cestovní kanceláře NEVDAMA. Ona mi vysvětlila princip této práce, řekla, ať si všechny apartmány, kde jsem ubytovával klienty v Bibione, ve volném čase objedu na kole, dala mi veškeré potřebné informační materiály a mapy Bibione. Po druhé už jsem jel sám. Takže vždy v pátek v 18:00 hodin jsem se musel dostavit do Prahy, do městské části Strašnice, odkud kolem devatenácté hodiny vyjížděl autobus směr Bibione. Zde jsem nejprve vyhledal osobu z cestovní kanceláře NEV- DAMA, která měla na starost odjezd všech autobusů z tohoto místa. Poté když jsem ji našel a setkal se s ostatními kolegy delegáty, jsme se navzájem dohodli, kdo s kým a s jakým autobusem pojedeme. Někdy se totiž stalo, že nás jelo více delegátů jedním busem. Následně jsme obdrželi zasedací pořádek svého autobusu a další nezbytné informace, jako například číslo autobusu, kterým jsme jeli, telefonní číslo do kanceláře do Bibione na delegátku, počet osob, místa nástupu osob, které jsme ještě cestou nabírali, zasedací pořádek s místy výstupu klientů, které jsem vezl zpět a jejich počet. Potom tedy už nám nezbývalo nic jiného než najít svůj autobus, kterým jsme jeli do Itálie, případně počkat, až přijede. Když se tak stalo, stoupl jsem si k němu a říkal lidem, kam si mají sednout. Když byli všichni usazeni a mnou zkontrolováni, že opravdu nikdo nechybí, mohli jsme vyrazit. Někdy ale přijeli lidé z jiného města už srovnaní podle zasedacího pořádku, takže jsem usadil jen ty, kteří nastupovali v Praze. Někteří zase nasedali na trase z Prahy na hranice. Teprve až když jsme naložili zbylé klienty, přivítal jsem klienty na palubě autobusu, představil sebe a pány řidiče, sdělil trasu, která nás čekala a možnosti občerstvení během cesty. Cestou jsem už jen ohlašoval dobu přestávek a kontroval, jestli jsou

56

všichni nastoupeni v autobuse. Když tomu tak bylo, oznámil jsem řidičům, že můžeme pokračovat v cestě. Také jsem odpovídal, pokud to bylo v mých silách, na dotazy klientů. Hodinu před příjezdem do letoviska jsem napsal textovou zprávu delegátce do kanceláře, že se blížíme do Bibione. Po sjezdu z dálnice v Latisaně (nedaleko za městem Udine) jsem sdělil klientům důležité informace ohledně ubytování, možnosti stravování, o organizačním průběhu po příjezdu, o trzích probíhajících pravidelně každou středu, o lunaparku, ale i o historii a vývoji letoviska. Po příjezdu do Bibione jsem šel do kanceláře, kde jsem obdržel rozpis koho vysadit u kanceláře a kam koho rozvézt, kde koho nabrat, čísla apartmánů či pokojů, od některých i klíče, mapu Bibione s vyznačením tras, podle kterých jsem pány řidiče navigoval, vouchery na plážový servis, který si mohli klienti sami vyzvednout na pláži způsobem, kterým jsem jim řekl, formuláře (v Itálii nazýván jako policejní přihláška) na vyplnění jména, příjmení, adresy, čísla pasů (občanského průkazu), národnosti a podpis zástupce pokoje. Tyto přihlášky jsem musel odevzdat ještě před rozvozem a svozem zpět do kanceláře. Po splnění tohoto úkolu jsem mohl začít s rozvozem a svozem. Nejprve jsme tedy většinou udělali rozvoz, každého jsme vysadili, kde jsme měli. Když jsem měl klíče od ubytování, dovedl jsem klienty přímo na apartmán, zkontroloval jeho čistotu, zapnul lednici, nahodil pojistky, podíval se, jestli je funkční vařič a pokračoval v rozvozu. Pokud jsem klíče neměl, oznámil jsem klientům, že bohužel musí počkat, až dostanu klíče od jejich bytu a přivezu jim je. Stačilo, když na klíče čekal třeba jen jeden zástupce pokoje. Ostatní mohli jít zatím k moři, do města nebo nakoupit. Když byl rozvoz hotov, nabrali jsme klienty, co jsme měli. V případě, že jsme někoho nemohli najít, pokračovali jsme dál ve svozu. Dotyčný se musel dostavit na místo odjezdu sám. Potom se musel na devět hodin odstavit autobus. Po tuto dobu řidiči dostali apartmán, kde odpočívali a regenerovali na zpáteční cestu, která je čekala. Já už jen po konzultaci s řidiči oznámil čas odjezdu autobusu, kterým jsem přijel a byl po zbytek času k dispozici delegátce, která nám rozdělovala úkoly. Především odvézt lidem na kole či autem klíče od apartmánu, ubytovat je, jet se podívat někam na závadu na apartmánu, uklidit, dojet pro někoho autem nebo pro klíče do agentury. Také zbylo poměrně dost času na zábavu. V Itálii je zvykem, že probíhá od 13:00 do 15:00 hodin polední pauza a nikdo nepracuje. To samé platilo i pro nás. Měli jsme tedy 57

hodně času dojít se vykoupat k moři nebo do bazénu, na pizzu, popřípadě nakoupit. Prostě každý odpočíval podle svých potřeb a libosti. Po polední pauze už moc práce nebylo, víceméně už se jen čekalo na odjezd zpět do České republiky. Nebylo pravidlem, že každý musel jet zpět autobusem, kterým přijel. Vše záleželo na dohodě, počtu volných míst v autobuse a také na cílových místech jednotlivých autobusů. Před odjezdem už jen stačilo nastoupit do správného autobusu, protože klienty usadila podle zasedacího pořádku delegátka. Já už jen tedy hlásil během cesty zpět doby zastávek a kontroval počet osob jedoucích v autobuse. Po příjezdu do Prahy jsem se se všemi rozloučil a jel domů. I při těchto cestách jsem prožil mnoho krásných zážitků, potkal spoustu nových přátel a přiučil se novým věcem. Vztahy jsem měl se všemi (s řidiči, ostatními technickými delegáty, delegátkami v Bibione a dalšími pracovníky cestovní kanceláře NEV- DAMA) korektní, s nikým jsem neměl žádný spor. Možná jen na první cestě trochu s řidiči, ale nebylo to nijak drastické. Se všemi jsem vycházel dobře, užil si s nimi hodně legrace. Společně jsme se chodili koupat a na pizzu, bojovali jsme všichni za jednoho a jeden za všechny. S některými mými spolupracovníky jsem dodnes v kontaktu. Po prvním odpracovaném létě jsem dostal nabídku na spolupráci i pro další sezónu, za což jsem byl vděčný a říkal jsem si, že jsem tu práci asi snad nedělal úplně špatně, ale nakonec jsem se rozhodl pro práci průvodce po Skandinávii a našel za sebe náhradu z oboru. Podmínka cestovní kanceláře byla pouze ta, že každý z technických delegátů pojede první dva víkendy v září, kdy do Bibione díky slevám jezdí nejvíce lidí. A protože můj kamarád potřeboval zase náhradu za sebe na jeden víkend, tak jsem neváhal a vyrazil na sever Itálie místo něho. A aby to nebylo málo, tak za dalších čtrnáct dní jsem opět s radostí cestovní kanceláři vypomohl. Mezi těmito prácemi byl velký rozdíl. Hlavně v tom, že jako průvodce jsem měl mnohem více zodpovědnosti, práce a bylo to psychicky, fyzicky i časově náročnější.

58

3.9. Zkušenosti a problémové situace Nyní se zaměřím na problémové situace a z nich získané zkušenosti. Myslím si, že jich bylo celkem dost. Zkušenosti jsem získával od samého počátku. O svém prvním zájezdu jsem se dozvěděl teprve dva dny předem. A navíc druhý den mě ještě čekali přijímací zkoušky na Vysokou školu polytechnickou Jihlava, na které jsem se rovněž potřeboval dobře připravit. Moje příprava na můj první zájezd tedy začala až poslední večer před odjezdem, po přijímacích zkouškách, které byly pro mě v tu chvíli důležitější. Takže moje příprava nebyla taková, jaká by měla být. Prošel jsem si opravdu jen ty nejzákladnější informace o Dánsku, Kodani a informační minimum o Švédsku. Nastudoval jsem tudíž jen faktografii na první den zájezdu. Potom jsem se připravoval každý večer na následující den, který nás čekal. Vím, že jsem mohl předpokládat termín svého prvního provázení po Skandinávii, ale čtrnáct dní před přijímacími zkouškami jsem skládal absolutoria na Vyšší odborné škole Jihlava, po kterých následovali oslavy s bývalými spolužáky, pobyt s nimi tři dny na horách v Rokytnici nad Jizerou, s přáteli a v neposlední řadě i v rodinném kruhu. Potřeboval jsem se odreagovat od učení, pročistit si hlavu a nabrat síly na přípravu na přijímací zkoušky, hlavně psychické. Musel jsem se s tím zkrátka poprat, čekala mě skupina studentů z křesťanského gymnázia z Prahy. Hned po výjezdu se mi stala velice nepříjemná situace. Mluvil jsem špatně do mikrofonu, měl jsem ho totiž nevhodně daný u pusy, takže můj úvodní projev působil spíše jako nesrozumitelné koktání. Přesto si myslím, že jsem v tu chvíli, ani před odjezdem,netrpěl žádnou trémou. Nicméně nezbývalo mi nic jiného než se z toho oklepat. Po příjezdu do přístavu v Rostocku, kam jsme přijeli s velkým časovým předstihem (zhruba hodinu a půl před vyplutím), jsem trochu neodhadl situaci a začal připravovat klienty na výstup z autobusu a na plavbu trajektem až ve chvíli, když jsme se naloďovali. Proto někteří z mých klientů, kteří do poslední chvíle spali, působili najednou zmateně a nevěděli, co se děje, proč se všichni chystají k výstupu z autobusu. Naštěstí vše dopadlo dobře, všichni stihli vystoupit a vyslechnout další moje pokyny. Všichni také přišli včas na místo srazu. Na cestě do Kodaně, když jsem chtěl začít vybírat peníze na vstupy, mi oznámila paní profesorka, vedoucí skupiny, že hodně lidí nemá dánské koruny. Já samozřejmě 59

nevěděl, kde se nachází v Kodani nějaká směnárna, tak jsem musel psát zprávu na mobil kolegyni z kanceláře, která byla na příjmu 24 hodin denně, která mi popsala cestu ke směnárně, která ležela na trase, kterou jsme absolvovali. Dříve než jsme mohli jít na okružní plavbu lodí, vyhledal jsem směnárnu. Naštěstí bez jakéhokoli delšího hledání. Pouze jsme ztratili asi dvacet minut času, než klienti peníze proměnili a já je potom vybral. Navíc situace byla ztížená tím, že pršelo, musel jsem tedy vybírat peníze ve stoje a na dešti. Teprve potom jsme mohli jít do přístaviště. Jelikož pršelo, šel jsem se německy zeptat, jestli přijede nějaká loď se střechou. Dostal jsem odpověď, že přijede za patnáct minut. Kdyby tomu tak nebylo, musel bych vymyslet náhradní program. V tom případě bychom šli pěšky kolem nábřeží k soše Malé mořské víly. Poté mě ještě s některýma čekala návštěva Muzea voskových figurín, na kterou nám bohužel zbylo pouhých dvacet minut, proto se někteří rozhodli, že tam nakonec nepůjdou. Tudíž jsem jim musel vrátit vstupné. Dokonce na mě někteří klienti naléhali, abych posunul čas odjezdu, leč marně. Nenechal jsem si do svého rozhodnutí mluvit, protože polovina klientů, která do muzea nešla, už byla pryč a já nechtěl vyvolávat zbytečné zmatky. V tomto případě si myslím, že chyba nebyla na mé straně. Chyběl nám čas, který jsme ztratili hledáním směnárny a následujícím výběru peněz na největší pěší zóně v Kodani Stroget. V Kodani jsem zažil problém s časovou tísní už při své promoční cestě, kdy taktéž mojí zaučující Marcele zbylo na Muzeum voskových figurín rovněž málo času. Někteří si také nakonec svou návštěvu muzea rozmysleli a do muzea nešli. Poté požadovali vrácení vstupu, ale nastala taková situace, že kolegyně Marcela už se mnou nepokračovala dál v cestě do Švédska. Jela totiž z Kodaně vlakem do Mälmö, kde přestoupila na autobus, který se vracel do České republiky. Dívky tedy požadovaly vrácení peněz po mně. Já jsem jim je ale nemohl dát, protože jsem je neměl. Vše jsme museli řešit přes pana Šmída po příjezdu na základnu Anneberg, který byl rozhněvaný, jak je to možné a celou situaci označil za profesionální krach. Navíc teda jsem měl za úkol na promoční cestě převézt klienty trajektem z dánského Helsingöru do švédského Helsinborgu, kde pro změnu čekala průvodkyně Míša, kterou jsme tam nabrali. Ona pokračovala jako průvodkyně po zbytek zájezdu. Vše na trase Helsingör – Helsingborg proběhlo bez komplikací, za což jsem byl moc rád. A aby toho nebylo málo, přestup z autobusu do autobusu se opakoval na zpáteční cestě, kdy Míša přestoupila do druhého autobusu, který jel do Švédska, na dálnici u 60

benzinové pumpy nedaleko Berlína. Se mnou odtud pokračovala jako průvodkyně druhá pracovnice z kanceláře Dana, která si tak udělala noční výlet do Německa a zpět do Jablonce nad Nisou. Po každé se mi v Kodani stalo, že mi klienti dali na vstupy více peněz, než bylo potřeba. Vždy když jsem zaplatil vstupy, poprosil jsem osobu u pokladny, jestli by mi mohla rozměnit papírové dánské koruny za mince. A vždy se také podařilo. Peníze jsem vracel na cestě z Kodaně do Helsingöru. Akorát s hokejovým zájezdem jsem peníze vrátil ještě v baru muzea pivovaru Carlsberg, protože to byl jediný vstup, který se platil. Při druhé návštěvě Kodaně jsem měl na programu prohlídku muzea pivovaru Carlsberg, ve kterém jsem nikdy před tím nebyl. Naštěstí jsem jel s řidiči, kteří přesně věděli, kde zastavit a kudy se dostat ke vstupu do muzea. Ostatní organizační věci mi byly vysvětleny před odjezdem v kanceláři. Hlavně co se týkalo vstupu, který zahrnoval pro každou dospělou osobu dvě ochutnávky různých druhů piv a pro mladistvé dvě poukázky na nějaký nealkoholický nápoj. Já sám jsem si objednal kolu, ale když mi byla nabídnuta ochutnávka piva panem psychologem ze školení, nemohl jsem odmítnout, i když jsem si dal pouze jeden lok. U pokladny jsem požádal o mapy, které jsem každému rozdal se vstupenkou, podle kterých se dobře orientovalo. V muzeu jsem počítal s časovou rezervou, protože v baru se sedělo opravdu dobře. Čas odjezdu jsem tedy stanovil o deset až patnáct minut dříve, než bylo potřeba. A hned po výstupu bylo nutné vyhledat toalety, protože spousta lidí si to přála. Teprve poté jsme jeli do centra Kodaně, kde nás čekala prohlídka města. Jelikož prohlídka muzea pivovaru byla rezervována na desátou hodinu, kdy je vlastně i otevírací doba, a posléze jsme se zdrželi na náměstí Amalienborg, kde probíhalo zrovna střídání stráží, přišli jsme do přístavu na okružní jízdu v době polední pauzy, čekali jsme tedy asi půl hodiny, než přijela loď. Proto jsem se opět dostal do časové tísně, kterou jsem musel řešit zkrácením doby na prohlídku Muzea voskových figurín. Zase tedy na poslední chvíli někteří návštěvu tohoto muzea odřekli a musel jsem zase vracet peníze. Z toho pro mě plynulo ponaučení, zda – li by nebylo lepší, dělat prohlídku muzea pivovaru na závěr programu v Kodani, nebo strávit v Kodani noc a do Švédska vyrazit až druhý den ráno. Při druhé cestě jsem zkusil změnit dobu vybírání peněz na vstupy. Peníze jsem vybíral už na trajektu z Rostocku do Gedseru a myslím, že tato varianta byla správná. Zajímavé také bylo, že vždy na trase Helsingborg – Halmstadt, cestou na základnu, jsem pokaždé zažil průtrž mračen. 61

Po příjezdu na penzion jsem se stále snažil zdokonalovat v orientaci po této budově, která teď už je pro mě mnohem snadnější. Postupně jsem zjišťoval, kde se nachází sušárna, sauna, místnost s pádly a vesty na kanoe, místnost s koly na půjčení a další. Na penzionu jsem vždy bydlel s někým jiným. Na pokoji se mi během zájezdu neustále střídali spolubydlící, takže jsem třeba na jednom zájezdě sdílel pokoj se třemi jinými osobami, což mi ale vůbec nevadilo. Ba naopak to bylo příjemné, že jsem poznal hodně dobrých lidí a nyní už kamarádů. Jednu noc byl dokonce penzion tak naplněný do posledního místa, že jsme s kluky, co pomáhali v kuchyni roznášet jídla a uklízet, měli spát v sušárně na matracích. Já jsem nakonec sehnal jedno volné místo na pokoji u kolegyň průvodkyň. Byl jsem jim vděčný za to, že mě nechaly na jejich pokoji jednu noc spát. Poprvé když jsem byl na Gränně a na ostrově Visingsö, kam s námi pravidelně jezdil i pan Šmíd, jsem musel po odjezdu pana majitele dovézt skupinu k bazénu a k rozhledně v Kumlaby a jinou cestou zpět do přístavu, kterou jsem nikdy před tím neabsolvoval. K dispozici jsem měl jen nákres pana Šmída. Vše proběhlo bez nejmenšího problému. V přístavu nás čekala závěrečná část programu, kde si klienti mohli zakoupit rybu zvanou sik. Splnil jsem i jeden z důležitých úkolů, a sice nezapomenout vyzvednout věci na piknik, které jsme vždy nechali ležet na vhodném místě. Vůbec jsme neměli strach, že by se něco ztratilo. To se prostě ve Švédsku nestává. O tom svědčí i to, co se jednou stalo mému kolegovi Honzovi, který věci na piknik zapomněl na ostrově. Nic se neztratilo. Pan Šmíd tam později zavolal a věci vyzvedl při další návštěvě ostrova. Potom také chtěl pan Šmíd, abychom na penzion přijeli co nejdéle, protože potřeboval čas na úklid. Tento den totiž jedna skupina odjela a další skupina přijela. Poslal nás tedy ještě na prohlídku kostelíku v Habo. Já vůbec netušil, kde se tento kostelík nachází, ale naštěstí to věděli páni řidiči, kteří už tam byli. Chvíli trvalo než jsme trefili správnou cestu, ale nakonec jsme to našli. Bohužel kostelík byl zavřen, a proto jsem zkusil zazvonit na pana faráře, který ovšem nebyl doma. Takže klienti si mohli prohlédnout kostelík jen zvenčí a vyfotit se v zahradě. Toto ale splnilo účel a na penzion jsme dorazili ve smluvený čas. Hodně zkušeností jsem také získal ve Stockholmu, kde muselo všechno být přesně načasováno. Nejhorší bylo časné vstávání. Díky mé horší přípravě na první zájezd, jak už jsem se zmínil dříve, jsem před mojí první cestou do Stockholmu spal hodinu a půl. Připravoval jsem se do tří do rána a v půl pátý jsem vstával. V pět hodin byla snídaně a 62

v půl šesté odjezd. Jelikož cesta do Stockholmu zabrala téměř čtyři hodiny, dospal jsem se ještě chvíli v autobuse. Nedostatek spánku snad ani nebylo na mě znát. Zastávka se vždy konala na benzinové pumpě u města Nyköping, asi jednu cesty od Stockholmu. Po ní jsem měl podle představ pana Šmída podávat výklad až do Stockholmu, což se mi nikdy bohužel nepovedlo. Povídat jsem začal, až když jsme projížděli kolem města Södertälje, které se pyšní výrobou nákladních automobilů značky Scania. Dobu první zastávky v zahradách paláce Drottningholm, kde sídlí královská rodina, jsem určil podle času příjezdu na parkoviště nacházející se hned vedle. Poté totiž následovala prohlídka stockholmské radnice, která byla většinou rezervována na jedenáctou hodinu a přejezd k ní trval patnáct až dvacet minut (podle dopravní situace). V případě zpoždění bych musel volat na radnici a oznámit někomu dotyčnému do telefonu, že se chvíli zdržíme. Na radnici jsem působil jako překladatel z anglického či německého jazyka do jazyka českého. Volba jazyka záležela na mně. Já jsem si mohl vybrat, z jakého jazyka chci tlumočit klientům překlad. Potom to ale musely ještě zajistit kolegyně v kanceláři. Jednou se tak ovšem nestalo a já musel překládat výklad slečny průvodkyně z angličtiny, přestože jsem chtěl výklad v němčině. Němčinu jsem totiž vždy preferoval před angličtinou. Myslím si, že mi jde lépe a déle se jí také učím než angličtinu. Ze začátku jsem se snažil s tím vyrovnat, ale postupem času jsem se do toho zamotal tak, že jsem nevěděl, co slečna průvodkyně vlastně povídá. Byl jsem čím dál více nervózní. Začal jsem si tedy tak trochu vymýšlet, jak by to asi mohlo být, ale někteří lidé uměli dobře anglicky a začali mě opravovat. Ve skupině byla také dokonce paní učitelka anglického jazyka, která nakonec převzala výklad za mě. Cítil jsem se zpočátku trapně, ale postupem času jsem to hodil za hlavu a pokračoval dále ve své práci. Po prohlídce radnice následovalo zhlédnutí střídání stráží u Královského paláce, které probíhalo od pondělí do soboty zhruba od dvanácti hodin do jedné, v neděli od jedné do dvou hodin. Bylo tedy nutné upozornit klienty na to, že je málo času na případné fotografování a nákup suvenýrů. Na přejezd jsme měli pouhých deset minut. Zda - li jsme chtěli stihnout střídání stráží od začátku, museli jsme chvátat. Snažil jsem se proto, aby lidé co nejrychleji nastoupili do autobusu, abychom mohli popojet na parkoviště, na třetí nádvoří Královského paláce, které leží asi pět minut jízdy od radnice. Po skončení střídání stráží jsem absolvoval s klienty, kteří předem zaplatili vstup, 63

návštěvu korunovační a pohřební katedrály. Ti, co do katedrál nešli, měli rozchod. Ti, co šli pouze do korunovační katedrály, dostali rozchod o chvíli později. Jednou se mi stalo, že jsem měl napsáno v materiálech v deskách, že mám vybírat na vstup do pohřební katedrály dvacet švédských korun, ale pak jsem platil za každého třicet švédských korun. Nezbývalo nic jiného než vysvětlit lidem, že se stala chyba, a poprosit je na základě předloženého dokladu o doplacení této částky. Reakce byly všelijaké, ale ve finále mi všichni potřebné peníze doplatili. V čase, kdy měli klienti rozchod, jsem se snažil zdokonalovat, a proto jsem během této doby zašel podle mapy do míst, která jsem neznal. Po příchodu všech účastníků zájezdu jsme pokračovali v programu, přemístili jsme se do Muzea Vasa. Zde se vyskytl problém v organizaci. Já jsem šel do muzea jako poslední, protože jsem platil vstupné za všechny účastníky. Před vstupem jsem všechny požádal, aby až projdou turniketem, počkali na mě, že jim řeknu další organizační pokyny. Bohužel se tak nestalo, většina lidí se rozutekla a já jim ani nestihl říci, v kolik hodin poběží v promítací místnosti film ve švédském jazyce s anglickými titulky o pověstné lodi Vasa, rozdat plánky muzea a popsat cestu ke dvěma lodím, které se nacházeli venku, mimo prostory muzea. V té chvíli mě také odchytla jedna z mých klientek, která byla povoláním průvodkyně. Takže mi řekla spoustu věcí nebo spíše rad, které by ona dělala jinak než já. Vytkla mi způsob některých mých výkladů v autobuse, špatnou organizaci a v některých situacích i horší vyjadřovací schopnosti. Na druhou stranu mi hodně poradila, věci, které mi sdělila, jsem si vzal k srdci a snažil se z nich ponaučit. Nakonec i brala v potaz, že narozdíl od ní, jsem teprve začátečník. Byla to pro mě každopádně dobrá lekce pro moji další práci. Z Göteborgu moc zkušeností nemám, jelikož do tohoto města se mnou vždy jel pan Šmíd, který organizoval celý den. Největší zkušeností byla okamžitá improvizace – změna programu vlivem špatného počasí. Například když pršelo a foukal silný vítr, rozhodl se pan Šmíd zařadit do programu místo návštěvy Slané zátoky, návštěvu cukrárny a obchodu se suvenýry. Myslím, že v tom počasí to bylo opravdu rozumné. Snad jsem se také stále lépe orientoval ve městě, v případě, že bych musel jet do Göteborgu sám. Po každé jsem také navštívil nové místo. Sám jsem si ještě obešel stadion Ulevi a podle mapy jsem se zašel podívat na sochu Neptuna, kolem které jsem jel až při třetí návštěvě Göteborgu. Velký zážitek a zkušenost zároveň byla jízda na dřevěné horské dráze Balder 64

v zábavném parku Liseberg. Ještě pět minut po výstupu z dráhy jsem byl docela rozhozený. Z hokejového zájezdu stojí za zmínku vydávání oběda (guláše s chlebem) v Universeu, kde je na to vyhrazena místnost. Lidé zde mohou v klidu posedět a zkonzumovat jídlo. V této místnosti je možné i jídlo ohřát. My jsme ho ale ohřívat nemuseli, protože jídlo nám vydrželo teplé po celý den. Poté bylo nezbytné udělat úklid, protože na zemi ležely různé odpadky. Při odpočinkovém dni bylo na programu hlavně sportovní vyžití – jízda na kanoích, jízda na kole, pěší turistika, koupání se v jezeře a grilování. Z tohoto dne mám rovněž pár zkušeností. Už na promoční cestě jsem byl jeden večer s panem Šmídem stavět u jezera stan, aby měli klienti možnost tam přespat. Vezl mě tam autem. Když jsme jeli zpátky, ukázal mi odbočku, která vedla k tomuto místu. K tomu ještě dodal poznámku, že je to až druhá odbočka, u které je závora. Další den jsem měl za úkol dovézt na toto místo skupinu lidí, kterým velela kolegyně Míša, která mě zaučovala. Na tomto místě zatím pan Šmíd griloval párky. Já ale během cesty znejistěl a nebyl si vůbec jistý, která odbočka je ta správná. Cesta se mi zdála delší než jsem očekával a na žádnou odbočku doprava jsme nemohli dlouho narazit. Pak když jsme na ní narazili, netušil jsem, zda – li je to ta správná. Míša na tom místě byla poprvé, takže cestu neznala. Hlavní rozhodnutí tudíž bylo na mně. Zavelel jsem tedy, že půjdeme doprava. Po chvilce jsem začal tušit, že jdeme nejspíš špatně, ale pokračovali jsme dál v cestě. Zanedlouho jsme došli k soukromému pozemku. V tu chvíli už všem bylo jasné, že jsme zabloudili. S Míšou jsme nechtěli hned panikařit, tak jsme přemýšleli o řešení tohoto problému. Zavolal jsem tedy panu Šmídovi, který ale nebral telefon, i přestože jsem mu volal několikrát. Pak jsme se tedy stejnou cestou vrátili na rozcestí. Pak jsme se s Míšou dohodli, že se půjde podívat dál. Já zatím čekal s lidmi na silnici. Za deset minut jsem Míše zavolal, jak to vypadá, a ona mi odpověděla, že pana Šmída nenašla. Vydala se tedy zpět za mnou. Když se vrátila, zkonzultovali jsme znovu situaci. Popsala mi cestu kudy šla a poté jsme se dohodli, že půjdeme touto cestou. Hned když jsme vyšli a dorazili k další odbočce vpravo, zahlédl jsem závoru, na kterou mě den předem pan Šmíd upozorňoval. V tu chvíli jsem si začal být jistý, že jdeme správně. Pokračovali jsme tedy dál a za okamžik proti nám vyjel autem pan Šmíd, kterému začalo být podezřelé, že nám cesta 65

trvá nějak dlouho, a tak nám jel naproti. O našem bloudění se nejspíše nedozvěděl, protože nám ani nevynadal. Při dalším zájezdu jsem šel s klienty z místa, kde se nacházel stan dál na pláž, cestou, kterou jsem neznal. Šel jsem jen po nákresu mého kolegy průvodce, který mi večer předem nakreslil plánek cesty na tuto pláž. Tentokrát jsem nikde nezabloudil a pláž v pohodě našel. Tento den jsem také zjistil, kde se na penzionu nachází místnost s pádly a ochrannými vesty a prostor pro úschovu kol. Jednou jsem sám také griloval párky já sám. Při návštěvě přírodní rezervace Dumme Mosse se stalo, že předchozí celý den i noc pršelo. Tušil jsem, že podmínky na procházku po této oblasti nebudou zrovna nejlepší. Nicméně vydali jsme se společně k rašeliništi. Když jsme vystoupili z autobusu a chtěli jsme hned začít v exkurzi, viděli jsme všichni, že rezervace je pod vodou. Po chvilce váhání jsme se tedy nejprve dohodli, že budeme pokračovat v programu a pojedeme do Jönköpingu. To ale mrzelo jednu paní učitelku, která učila biologii a chemii. Tento den byl ale se mnou i kolega průvodce Honza, který prohlásil, že mu je jedno, jaký je terén, že se bude klidně brodit. A tak nakonec, po souhlasu paní učitelek, jsme se vydali na zkrácenou cestu rašeliništěm k jezírku. Potok byl rozvodněn, tudíž se nedalo projít. To nám nevadilo, sundali jsme si boty a ponožky, vyhrnuli kalhoty a šli naší trasu naboso. Došli jsme tedy pouze k jezírku, kde jsem podal výklad. Poté jsem se všech přítomných zeptal, zda – li vědí, jak vzniká rašelina. Když nikdo neznal správnou odpověď, popsal jsem vznik rašeliny sám. Potom jsme šli stejnou cestou zpět. Když jsme se vrátili do autobusu, byli všichni, co absolvovali tuto procházku, což byla více jak polovina mých klientů, spokojeni a rádi, že se exkurze zúčastnili. A hlavně všichni v tom hledali spíše jen pozitiva. Zde jsme se s kolegou řídili jedním z pravidel, že průvodce trpí společně se skupinou. Při mé druhé samostatné návštěvě rezervace jsem pro změnu zařadil tuto exkurzi až na konec programu dne, jelikož ráno hustě pršelo. Začali jsme tedy návštěvou Muzea zápalek v Jönköpingu. Počasí se postupně během dne vyjasnilo, ale když jsme jeli znovu k rašeliništi, začalo znovu pršet. Váhal jsem tedy, jestli tuto část programu nevynechat. Lidem se také moc do deště nechtělo. Nicméně jsem si ale vzpomněl na slova našeho pana učitele Ruxe, který nám vždy říkal, že nesmíme jako průvodci vynechat žádnou část programu, že by 66

tím mohl pro mě nastat problém. Někdo by mohl říci, že do Švédska jel jen kvůli návštěvě této přírodní rezervace, a pak mohl požadovat vrácení určité sumy ze zaplacené částky zájezdu, kdyby se tento program neuskutečnil. Navíc mi ještě před odjezdem řekl pan Šmíd, ať nejezdím na penzion dříve jak v půl sedmé večer. Rozhodl jsem se tak opět pro absolvování zkrácené trasy po rezervaci, i když pršelo. Ti největší odvážlivci šli se mnou, jiní zůstali v autobuse. Další den mi pan Šmíd vynadal, proč jsem s nimi na tu rašelinu šel. Použil jsem jeho argument o tom, že si přál, abychom nejezdili na penzion dříve jak v půl sedmé večer, protože přijela mezitím na penzion další skupina lidí. On mi na to odpověděl, že jsem mu měl zavolat a situaci s ním zkonzultovat. Také mi řekl, že mě hledal ve vodním ráji, aby mi řekl, že rašelinu máme z programu vynechat, ale jelikož jsem se v tu chvíli nacházel v relax centru, tak se ke mně donesla zpráva později, a než jsem šéfa vyhledal, byl už bohužel pryč. Z této přírodní části programu mám ještě jednu zkušenost. Cestou k rašeliništi je totiž farma a u ní takový sklad s bramborami. Já měl za úkol přivézt tři pytle brambor. Systém byl takový, že jsem otevřel dveře do skladu, pak i druhé dveře, nabral jsem tři pytle brambor, zapsal to na papír jménem cestovní kanceláře a brambory naložil do autobusu. Nic jsem neplatil. Pan Šmíd to zaplatil sám. I zde jsem poznal, jak jsou Švédové důvěryhodní. Zkušenosti jsem získal i v Muzeu zápalek, kdy moji klienti využili možnosti ke skládání krabiček se sirkami. Potom už se ale neobtěžovali po sobě uklidit. Úklidu jsem se musel tedy ujmout já. V muzeu Huskvarny jsem musel své klienty několikrát upozorňovat, aby se ničeho nedotýkali. V obchodním centru A6 jsem měl zavézt lidi k citrónovému pepři a k brusinkám. Cestu jsem ale znal jen k pepři, k brusinkám už nikoli. Přálo mi ovšem štěstí. Když jsem dovedl klienty k pepři, chtěli někteří hned ukázat i cestu k těm brusinkám. Naštěstí zde byly i aktivní dámy, které brusinky našli dříve než já. I v Lundu se mi stala nepříjemná událost. Když jsme se blížili k dominantě města, k místní katedrále, tak jsem po výkladu oznámil klientům místo odjezdu. Že po výstupu z autobusu půjdou ve směru jízdy, směrem nahoru k první světelné křižovatce, kde zahnou doleva a tam uvidí malé parkoviště pro autobusy. Jenomže my jsme přijeli ke katedrále z druhé strany než jsem já předpokládal. Hned jak jsem si toho všiml, začal jsem hlásit do mikrofonu, že je to tedy jinak, že musí jít směrem zpět, odkud jsme přijeli, ale bohužel hodně lidí to špatně pochopilo. Více jak 67

deset lidí nepřišlo na odjezd autobusu. Když už měli zpoždění více jak deset minut, začal jsem tušit, že se něco děje. Hned mě napadlo, že tito lidé šli na opačnou stranu než bylo zapotřebí. A také ano. Zanedlouho mi jeden pán, ze skupiny lidí, kteří chyběli, volal, že nemohou najít autobus. Zeptal jsem se ho, kde se nachází a kudy se na to místo dostali. Poté co mi popsal cestu, jsem zjistil, že šli opravdu na druhou stranu. Řekl jsem jim tedy, ať se vrátí ke katedrále, že jim půjdu naproti a dovedu je k autobusu. Šel jsem tedy zpět ke katedrále a za chvíli přišli i zbylí členové skupiny. Společně jsme potom šli do autobusu. Lidé to vzali s nadhledem, jen litovali, že jsem jim musel zkrátit prohlídku muzeí v Malmö. Ztratili jsme totiž třicet minut času. Nemohl jsem riskovat, že by nám ujel trajekt z Trelleborgu. V přístavu jsem musel být nejpozději 45 minut před odplutím. Trajekt z Trelleborgu po každé vyplul se zpožděním. Jelikož jsem určil místo a čas srazu na palubě trajektu, bylo mi hned jasné, že i se zpožděním doplujeme. Přemýšlel jsem co s tím udělám. Vyřešil jsem to tak, že jsem normálně nechal přijít všechny lidi ve smluvený čas na místo srazu a poté jsem jim oznámil, že si určitě všimli toho zpoždění, a že nedovedu odhadnout, jestli jsme časovou ztrátu nějakým způsobem dohnali nebo alespoň snížili. Rovněž jsem jim sdělil, že se ještě mohou chvíli volně pohybovat po trajektu a na místo srazu opět přijít, až uslyší hlášení, ve kterém zazní, že za deset minut doplujeme do přístavu Sassnitz. Potom jsme šli společně do autobusu. Dříve než po tomto hlášení bychom se do autobusu stejně nedostali. Na hokejovém zájezdě nastaly také nepříjemné situace, ze kterých pro mě vyplynulo ponaučení a zjištění, jací jsou Švédové. První situace se přihodila hned v Kodani, kde jsme absolvovali prohlídku Muzea pivovaru Carlsberg. Jel jsem s řidiči, kteří stejně jako já, neznali úplně cestu k parkovišti muzea. Před tím jsme zde byli pouze jednou, takže jsme jeli podle navigace, do které jsme zadali adresu muzea, podle které jsme se řídili. Já jsem ještě pro jistotu vytáhl mapu, kde jsem měl muzeum označené. Po chvilce kroužení kolem bloku, kde se muzeum nachází, páni řidiči zastavili, že jsme na místě, že za rohem je vstup do muzea. Mně se to moc nezdálo. Nicméně jsme vystoupili z autobusu a šli do muzea. Bohužel já jsem si ale vůbec nevybavoval místo, kde jsme se pohybovali. Snažil jsem se tedy jít podle značení. Zanedlouho jsem nevěděl kudy jít dále, tak jsem nechal klienty stát na místě a řekl jsem jim, ať počkají tam, kde zrovna stojí, zatímco já jsem se šel poohlédnout po vstupu do 68

muzea. Se mnou šli i budoucí průvodkyně cestovní kanceláře, které byly na promoční cestě. Vstup jsem našel vcelku rychle. Poté, co jsem vstup našel, jsem se vrátil pro klienty a dovedl je na místo vstupu. Vstup byl na opačný straně, než jsme vystoupili z autobusu. Nicméně neztratili jsme více jak patnáct minut času, takže se vlastně toho moc nestalo. U vstupu jsem získal další novou zkušenost. Protože všichni klienti neměli dánské koruny, ale jen eura, požádali mě, jestli by nemohli platit vstup v obou měnách. To jsem jim nemohl zaručit, ale zkusil jsem se na to zeptat. A šlo to, ale s podmínkou, že mi na eura vrátí dánské koruny, jak mi oznámila slečna u pokladny. V tom nikdo neviděl problém, i když to bylo malinko nevýhodné. Tak jsem začal vybírat peníze v obou měnách přímo u vstupu do muzea, na což jsem nebyl z předchozích zájezdů zvyklý. Podařilo se mi to celku rychle. Posléze jsem klientům sdělil, i řidičům, že odjezd se o patnáct minut posouvá. Měli jsme totiž dost času, tak jsem nechtěl klienty okrást o čas, který mohli strávit ochutnáváním různých druhů piv v baru. Protože potom už klienti v Dánsku neplatili žádný vstup a některým z nich jsem musel vrátit peníze, nezbývalo mi nic jiného, než rozměnit ještě v muzeu papírové dánské koruny za drobné. Když se mi to podařilo, spěchal jsem na konec prohlídky muzea, do baru, kde se samozřejmě všichni na závěr exkurze zdrželi. Vyhledal jsem organizátora skupiny a požádal ho, jestli by mi pomohl s vrácením peněz, protože on všechny účastníky zájezdu znal jmény, což mi strašně ulehčilo práci. Posléze následovala prohlídka centra Kodaně za velice špatného počasí. Celý den v Kodani, i cestou do Kodaně, hustě sněžilo. Což mě donutilo zkrátit plánovanou trasu od sošky Malé mořské víly k Amalienborgu. Do přístavu Nyhavn jsem už s klienty nepokračoval. Beztak už někteří neměli zájem pokračovat k Amalienborgu a šli si raději sednout do autobusu. Další den jsme se vypravili do dějiště prvního zápasu, do města Boräs, kde se mladí hokejisté střetli se stejně starými Švédy. Po příjezdu na stadion jsem vyřídil všechny záležitosti. Během zápasu jsem si stoupl mezi střídačky, kdyby trenéři týmu potřebovali něco přeložit. To se také bohužel stalo už v páté minutě zápasu. Vedoucí mužstva, pan Baroš, mi řekl, ať seženu doktora, že jeden z hráčů má nejspíš zlomenou ruku. Hned jsem tedy šel za trenérem domácích. On mi ale sdělil, že žádného doktora nemají. To samé jsem oznámil také vedoucímu týmu. Po chvilce švédský trenér zjistil, že to bude opravdu asi něco vážnějšího a sehnal 69

člověka, který zavolal do nemocnice. Zraněný hráč se šel převléknout. Já s panem Barošem jsme zatím čekali venku na příjezd sanitky. Bylo nám řečeno, že přijede do deseti minut. Když uběhlo dvacet minut a sanitka nikde, zavolal pověřený Švéd do nemocnice znovu. Zjistil, že momentálně není žádná sanitka k dispozici, tak situaci vyřešil tak, že poprosil jednoho tatínka ze strany švédských hráčů, aby nás odvezl do nemocnice. Vydal jsem se tedy s klučinou a s jeho tatínkem do nemocnice. Ještě před odjezdem jsem si vzal číslo na pana Baroše, abych mohl zbytek skupiny informovat o stavu zraněného. Po příjezdu do nemocnice jsme ohlásili důvod naší návštěvy. Nahlásil jsem jméno zraněného a předložil jeho kartu pojišťovny a připojištění. Zde nám bylo sděleno, že máme počkat v čekárně do doby, až někdo přijde a vyhlásí jméno mého klienta. To se stalo asi tak za hodinu. Pak jsme šli společně za doktorem, který se na ruku podíval a poslal nás na rentgen. Po rentgenu jsme čekali na výsledek vyšetření. Mezi tím jsem se spojil s panem Barošem a s řidiči, kterým jsem napsal zprávu, aby čekali v devatenáct hodin u stadionu, jak jsme byli předem dohodnuti, že tak učiním po skončení zápasu. Nevěděl jsem přesně, v kolik hodin zápas skončí, ale podle mého propočtu a propočtu otce zraněného, nám vyšel tento čas. Následně jsme se i dohodli na tom, aby přijeli se skupinou k nemocnici. Samozřejmě jsem se spojil i s panem Šmídem, abych s ním prokonzultoval celou situaci. Hlavně jak se zachovat v případě, že by zraněný byl ošetřován několik hodin. Už při čekání na výsledky mi řekl Švéd, který byl velice ochotný, a který nás do nemocnice odvezl, že je hodně pravděpodobné, že zraněný bude muset být v nemocnici přes noc. Jeho slova se potom potvrdila. Švéd se mě také zeptal jakým jazykem mluvím, kromě angličtiny a němčiny. Odpověděl jsem, že česky. On to přetlumočil doktorovi do švédštiny. Doktor na základě toho sehnal po telefonu českého překladatele, který tlumočil otci zraněného možnosti a varianty léčby. Do čehož už také přijel k nemocnici zbytek skupiny. Dovnitř šli ale jen trenéři a vedoucí týmu. Samozřejmě nebylo možné, aby šli dovnitř všichni. Nakonec vše dopadlo tak, že otec se domluvil s doktorem, že jeho syn podstoupí operaci hned ve Švédsku, že nebude zbytečně čekat až na návrat do České republiky. Všichni s ním souhlasili a považovali to za správné rozhodnutí. Operace mohla proběhnout až za šest hodin. Zraněný chlapec s jeho otcem tedy zůstali v nemocnice, kde hoch podstoupil operaci ruky. S otcem se trenéři a vedoucí mužstva dohodli, že budou v kontaktu a jakmile bude moci být chlapec propuštěn z nemocnice, 70

tak oba vyzvedneme. Než jsme odjeli, poděkoval jsem Švédovi, který nás do nemocnice odvezl a celou dobu, až do odjezdu, se nám ochotně věnoval. Strávil s námi v nemocnice tři a půl hodiny. Jen jsem si říkal, jestli to samé by udělal český občan v opačném případě. Opravdu mě mile překvapilo chování tohoto Švéda i všech doktorů, kteří ošetření českého občana brali jako vyšší prioritu. My jsme potom jeli zpátky na penzion. Oba účastníky zájezdu jsme vyzvedli o dva dny později, když jsme jeli z Göteborgu na penzion. Boräs leží totiž přímo v polovině této trasy. Oba klienti si nemohli vynachválit služby ve švédské nemocnici. Prý to je s našimi nemocnicemi nesrovnatelné. Byli úplně nadšeni. Také jsem poznal, jaké to je mít na starost skupinu dětí, které neustále něco někam hází, pořád někam lezou, skáčou, pořád křičí, prostě nevydrží být chvíli v klidu. Naštěstí mě jejich rodiče nenechali úplně ve štychu a snažili se mi občas pomoci. Rovněž jsem poznal práci s navigací, která nám hodně usnadňovala život, obzvlášť při hledání zimních stadionů. Řídili jsme se podle ní celý zájezd. Na trajektu z Trelleborgu do Sassnitzu za mnou přišla jedna paní, která byla dotčena tím, že jsem lidem neoznámil, že už na lodi nebude moc možností zakoupit si nějaké suvenýry. Co má teď dělat se zbytkem peněz. Na trajektu navíc byla spousta obchodů zavřena. Vše vyřešil její manžel, který to bral s nadhledem a zahlásil, že zbylé peníze propijí. Tuto situaci jsem nepovažoval za mou chybu. Nemohl jsem přece vědět, kolik má každý u sebe peněz. Paní přece mohla za mnou sama přijít dříve a zeptat se mě na tuto informaci. Během zájezdu se také našla na penzionu hokejová taška, která patřila nějakému týmu, který byl na penzionu před námi. Pan Šmíd se domníval, že taška patří týmu Prostějova. Já provázel skupinu z Rožnova pod Radhoštěm, tak se pan Šmíd dohodl s trenéry tohoto týmu, že jim tašku trenéři Rožnova předají, protože se s nimi dobře znají. Potom ale když jsme přijeli do kanceláře do Jablonce nad Nisou a já tašku vyndal, na pokyn kolegyně z kanceláře, zjistili jsme, že taška patří někomu z týmu Hradce Králové. Já pokračoval spolu se skupinou zrovna do Hradce Králové, odkud jsem měl lepší a levnější spojení do Poděbrad než z Jablonce nad Nisou. Proto druhá kolegyně z kanceláře zavolala trenérovi Hradce Králové, že jim můžu tašku přivézt. Vše se tedy domluvilo, já dostal číslo na trenéra, se kterým jsem se ještě během jízdy spojil, abych mu oznámil přibližnou dobu, kdy a kam dorazíme do Hradce Králové. Bez problémů 71

jsme se v Hradci našli a já mohl jet konečně domů do Poděbrad. Podle zápasů, které jsem viděl, si myslím, že Češi tyto utkání brali přeci jen prestižněji než Švédové, více to prožívali. Poučné bylo i neustálé domlouvání zápasů za pochodu, především čas začátku klání. Na poslední den byly naplánovány dva zápasy, ale obě švédská mužstva utkání odřekla. Cestovní kancelář však za takové události, jak má i uvedeno ve smlouvě, neručí. Místo dvou zápasů se dohodl pouze jeden náhradní zápas, což se některým moc nelíbilo, ale nebylo jiného východiska. Nakonec byli vděční i za ten jeden. Bohužel se také dvě utkání nedohrála do konce. Vše bylo způsobeno tím, že Švédové měli led pronajatý jen na určitou dobu. A když vypršel tento čas, zápas prostě skončil předčasně. To byl další důvod ke hněvu některých osob. Snad jen já jsem byl spokojen, že už utkání skončilo, protože jsem měl strach, aby se na ledě nesemlelo něco nepříjemného, abych nemusel řešit nějakou zapeklitou situaci. Občas mi totiž připadalo, že se to na ledě porve, nebo že se opět přihodí nějaké zranění. K dalším významným zkušenostem počítám, že jsem měl velkou zodpovědnost za takový velký počet lidí, nesměl jsem ztratit vybrané peníze a mít je neustále u sebe. Už samotné vybírání peněz bylo pro mě hodně poučné. Spousta lidí samozřejmě neměla peníze přesně a musel jsem jim peníze vracet. Někdy jsem peníze vybíral hromadně na všechny vstupy dohromady, jindy zase postupně na každý den zvlášť. Později mi kolega Honza poradil, abych vybíral méně peněz a nechal si potom peníze za vstupy postupně doplácet, až lidi budou mít peníze rozměněné. Uvažoval jsem o tom, ale nakonec jsem zůstal u starého způsobu, protože změnit tento způsob nebylo tak jednoduché, jak se zdá. Bál jsem se, že by to mohlo dlouho trvat, a že bych se do toho zbytečně ještě víc zamotal. Jednu radu jsem si ale od Honzy přece jen vzal. Peníze na vstupy, které jsme absolvovali v Kodani, jsem při další cestě vybíral už na trajektu z Rostocku do Gedseru. Myslím, že to bylo vhodnější a lepší, než chodit po autobuse od sedačky k sedačce za jízdy, když třeba ještě hodně lidí spalo. Důležité rovněž bylo neztratit peníze (1000 švédských korun), které jsem dostal od cestovní kanceláře na případnou krizovou situaci, a lodní lístky (vouchery). I když při případné ztrátě lodních lístků, by se možná dala tato situace řešit, protože rezervace lístků byla v počítači. Nutností byla dochvilnost, být všude včas, což je pro průvodce samozřejmost. Nikdy jsem s tím ale zatím neměl problémy, jak na zájezdech, tak ani v normálním životě. 72

Načasovanost programu hrála taktéž důležitou roli. Hlavně ve Stockholmu, kde na sebe program navazoval tak, že byla nezbytná pečlivá příprava a rozvržení času, aby se vše bez problémů stihlo a zvládlo. S tím souvisí i neustálé opakování časů srazů a odjezdů, protože sebemenší zpoždění mohlo mít velký vliv na průběh zájezdu. Ke všem klientům jsem se snažil chovat stejně dobře, nikoho jsem nezvýhodňoval. I když třeba byl se mnou na jednom zájezdu pan psycholog, který s námi dělal na školení psychotesty, se svou přítelkyní, která mi na první zastávce nabídla tykání. Měl jsem ale k oběma stejný přístup jako ke všem ostatním. S klienty jsem hrál po večerech společenské hry, pokud mě o to požádali. To se týkalo především školní skupiny. Ochotnost pomoci s různými věcmi či odpovídat na různé dotazy, bezpochyby patří k nezbytným vlastnostem průvodce. Já nebyl výjimkou. Tím, spolu s příjemným vystupováním, nošením čistého oblečení a dodržováním hygieny, jsem reprezentoval nejen sebe, ale hlavně cestovní kancelář, ale i školu. Snažil

jsem

se

neustále

zlepšovat

ve

svých

znalostech,

dovednostech,

komunikativních schopnostech, které zdaleka nebyly podle mých představ, orientaci míst na penzionu, pamatování tras. Zkušenosti mi dodala i občasná improvizace (například při nepřízni počasí, při nabraném zpoždění programu). V Kodani se mi přihodilo, že se mě jedna z mých klientek zeptala, co je to za budovu, před kterou stojíme. Já jsem si nebyl vůbec jistý, ale řekl jsem jí, že ta budova stojící před námi je divadlo. Později jsem zjistil, že jsem měl pravdu. Během léta se vyměnily všechny zaměstnankyně v kanceláři. Proto mi připadalo, že v kanceláři panuje trochu chaos a zmatek. Bral jsem to ale s nadhledem, každý nový pracovník se v novém působišti chvíli rozkoukává. Přeci i to je cenná zkušenost, seznámit se za pochodu s novými spolupracovnicemi. Přesto jsem v tom neviděl žádný problém. Dokonce jednu z nových zaměstnankyň cestovní kanceláře jsem zaučoval na její poznávací cestě po Švédsku. Myslím, že zkušeností, které jsem získal bylo dost, a že je určitě někdy v životě uplatním. Doufám rovněž, že jsem si snad i celkem dobře poradil s problémový situacemi, které během mých zájezdů nastaly. Když porovnám klasický poznávací zájezd a hokejový zájezd, tak ten hokejový je pro mě, jako pro průvodce, určitě jednodušší. Hlavně v tom, že hokejisti jedou do Švédska především kvůli hokeji a nezajímá je moc informací o zajímavých místech a památkách. Není tedy tolik potřeba jim o něčem dlouho vykládat. Spíše jsem slyšel hned po výjezdu: „Pusťte nějaký film!“ Pro ně prostě bylo málo vlastně hodně. 73

4. Závěr Na závěr bych chtěl svou bakalářskou práci shrnout. Cílem mé práce byla snaha vytvořit podrobné informace o Skandinávii, hlavně o mojí práci a získaných zkušeností ve Švédsku a Dánsku. Skandinávii stojí určitě za to navštívit, nejen kvůli pamětihodnostem, ale hlavně kvůli přírodě, poznání švédské kultury a chování Švédů k turistům. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. V první teoretické části jsem uvedl informace pro potenciální zájemce o navštívení této oblasti. A sice informační minimum o přírodních podmínkách, podnebí, obyvatelstvu, dopravě a další poměrně zajímavá fakta Švédska, Dánska a Norska. Ve druhé polovině teoretické části se snažím odkázat na skripta o průvodcovské činnosti, kde se čtenáři mohou dočíst o práci průvodce, jeho vlastnostech, přípravě na zájezd, stylu práce, o možných typech účastníků zájezdů, o povinnostech průvodce, jeho slovním projevu, o pasových a celních předpisech a o vízech. Myslím si, že to jsou celkem důležité informace pro představu o destinaci, kterou člověk nikdy nenavštívil, a o práci průvodce, hlavně o jejím způsobu. V praktické části jsem nejprve uvedl historii skandinávských zemí, jejich významné osobnosti, města a památky. Potom jsem se soustředil na popis práce, kterou jsem ve Skandinávii vykonával, snažil jsem se uvézt všechny získané zkušenosti a prožitky, popsat vztahy se všemi mými spolupracovníky, porovnat poznávací zájezd s pobytem hokejového mužstva, porovnat práci průvodce ve Skandinávii a technického delegáta v Itálii. Rovněž přikládám do práce přílohy a mapy, které jsou nedílnou součástí představ o místě, které chce člověk poznat a navštívit. Doufám, že moje bakalářská práce bude moci posloužit částečně jako průvodce, ale hlavně jako inspirace, pro vás čtenáře, k návštěvě této lokality a seznámení s náplní mojí práce průvodce cestovní kanceláře a získanými zkušenostmi. Myslím, že z těchto důvodů splnila práce svůj účel.

74

5. Annotation I have chosen as the theme for my bachelor work Scandinavia, because I spent there a lot of time as a guide during my last holidays. I personally have a very positive relationship to this area. That is why I want to introduce you these beautiful countries too. Scandinavia is situated in the north of Europe and can offer many sights and especially beauties of nature. The visitors can enjoy sports, cultural and social life there. I hope that the information I gave you, will inspire you to spend your holidays in this area. I want to express my thanks to the travel agency, which made possible for me to perform this jo and which gave me much important information and material for my bachelor work.

75

6. Informační zdroje 6.1. Literární informační zdroje VANĚK, Jan. Švédsko – průvodce do zahraničí. 1. vydání. Olympia. 2003. ISBN 80-7033788-5 LEMMER, Gerhard, KRÄMMER, Birgit a STEIGER, Otto. Švédsko. 1. vydání. Nelles Verlag. 2003. ISBN 3-88618-995-3 KAŠKA, Petr. Švédsko. 1. české vydání. Agentura PRAGA. 2002. ISBN 3-493-62707-6 JORDANOVÁ, Blanka. Švédsko. 1.české vydání. Signet Žatčany,s.r.o. 2000. ISBN 8085840-53-7 ADLEROVÁ, Marta a FOLTÝN, Lukáš. Skandinávie a baltské státy. 1. české vydání. Svojtka. 2001. ISBN 80-7237-406-0 GOLKOVÁ, Eva. Kodaň. 1. české vydání. RO-TO-M. 2001. ISBN 80-85840-77-4 CESTOVNÍ KANCELÁŘ SCANDIA CZECH TOUR. Metodika průvodce po Skandinávii.

6.2. Internetové informační zdroje www.scandiaczech.cz www.sopka.cz www.skandinavskelisty.cz

76

7. Přílohy Mapa 1 - zobrazení trasy zájezdu Obrázek 1 - Malá mořská víla (Kodaň) Obrázek 2 - Zámek Drottningholm (Stockholm) Obrázek 3 - Stockholmská radnice Obrázek 4 - Pohřební katedrála ve Stockholmu Obrázek 5 - Socha Neptuna v Göteborgu Obrázek 6 - Zábavný park Liseberg, horská dřevěná dráha Balder Obrázek 7 - Slaná zátoka, ostrov Öckerö nedaleko Göteborgu Obrázek 8 - Kostelík v Bottnarydu Obrázek 9 - Öresundský most Obrázek 10 – Katedrála v Lundu

Mapa 1

Obrázek 1

77

Obrázek 2

Obrázek 3

Obrázek 4

Obrázek 5

Obrázek 6

Obrázek 7

Obrázek 8

78

Obrázek 9

Obrázek 10

79