4. TŘÍDA Němcová Martina, Šimečková Michaela 1997/1998
ÚVOD V průběhu celého letního semestru jsme navštěvovaly děti z jednoho ročníku základní školy. Naším úkolem bylo zjistit, jaké sociální hry děti hrají. Ke svému pozorování a k rozhovorům jsme si vybraly děti ze 4. ročníku, konkrétně ze 4. B jedné ZŠ na pražském sídlišti. Do třídy jsme po předchozí domluvě s paní ředitelkou a třídní učitelkou přicházely většinou o malé přestávce mezi první a druhou vyučovací hodinou a odcházely z ní po velké přestávce. Mezi dětmi jsme tedy najednou strávily dvě vyučovací hodiny, dvě malé přestávky a jednu přestávku velkou. Školu jsme navštívily celkem šestkrát. PASPORTIZACE TŘÍDY Výše zmíněnou třídu navštěvuje celkem 24 dětí, z toho je 14 dívek a 10 chlapců. Děti jsou spolu ve stejném kolektivu již od 1. třídy. Jejich třídní učitelkou je také od 1. třídy stejná mladá paní. Tyto skutečnosti jsou asi jedním z hlavních důvodů velice pěkných vztahů, které vládnou v celé třídě. Paní učitelka děti velmi důkladně zná a jak sama tvrdí, za ty čtyři roky si je konečně trochu vychovala. O hodinách tedy vládne naprostý klid. Jediným prohřeškem dětí je houpání se na židlích. Klid při vyučování však není dán například strachem dětí před paní učitelkou, ale spíše tím, že vyučující dovede děti zaujmout velice pestrým programem, který je vyváženě rozvrhnut na celou vyučovací hodinu. Žáci svou paní učitelku mají velmi rádi. Sami říkají, že většina předmětů je docela baví a na některé se dokonce i těší. V této třídě nás také zaujal fakt, že kolektiv dětí není nijak výrazně rozdělen na několik skupin, které spolu navzájem nekomunikují. Vzájemná zaujatost nevládne ani mezi chlapci a dívkami. Při rozhovoru s námi děti seděly v jednom kruhu a hry nám popisovaly společně. Jestliže jsme je poprosily o ukázku, naprosto samozřejmě se zvedli jak chlapci, tak i dívky a hru nám předvedli. Hra je dokonce většinou zaujala natolik, že ji hráli až do konce přestávky. Složení her odpovídá celkově pohodové atmosféře ve třídě. Snad ani jedna hra z celého seznamu není v první řadě konkurenční. Tak by se daly chápat asi pouze hry, které jsme zařadily do skupiny zápasnické hry a rvačky a hazardní hry. V obou případech jsme je však po jejich shlédnutí z tohoto typu, ve kterém by se snad ani nedaly považovat za hry, vyřadily. Chlapci se totiž "perou" pouze z přemíry energie a je to pro ně jen trošku drsnější zábava, která je ostatně pro kluky jejich věku naprosto běžná. V případě hazardních her, pod které jsme zařadily čáru, se také nejedná v první řadě o získávání majetku jiných. Je pravda, že vyhrané hrací žetony si vítězové nechávají, ale zase na druhou stranu, v případě, kdy některý z hráčů všechny své žetony prohraje, mu spoluhráč s větším množstvím žetonů některé daruje, aby také on mohl pokračovat ve hře.
1
SEZNAM HER Od dětí jsme se dozvěděly velký počet her. Pro přehlednost jsme je seřadily do několika skupin podle některých společných prvků. Základní rozdělení jsme zvolily podle toho, zda je děti hrají ve škole nebo mimo školní areál. Do těchto skupin je rozdělily samy děti. Neznamená to tedy, že hry z první skupiny se nedají hrát venku a naopak. Rozčlenění je pouze ukázkou, jak a kde jednotlivé hry hraje konkrétní třída dětí. Tím, že jsme s dětmi hovořily ve škole, je asi dáno, proč první skupina obsahuje mnohem více her. Zařazovaly do ní totiž všechny hry, které ve škole hrají i jen velmi zřídka. Hry hrané o přestávce: Různé obměny šlapané: · šlapaná kámen Lájoši · dráček Ribana · řetězovka Hry "na babu": · honěná bačkorou · slizák · anakonda · golem · sochy 1 · mrazík fotbal Hry na papíře: · ohýbačka rvačky: · tužkovka · piškvorky · trojúhelníky · země město · válka · lodě souboj Hry řízené jedním hráčem: · Honzo, vstávej! Hry individuálně zaměřené: · cukr, káva · rybičky, rybáři · zlatá brána Hry s gumou: · guma · šim - šam – šom Pantomimické hry: · sochy 2 · na filmy Hry spojené s hádáním: · ptáčku, pípni
Hry spojené s tleskáním: · šly tři opice ·
podej Vinnetou a
· tleskaná Hry napodobující sport: · fotbal
s
· kuželky · foukaná Slovní hry: · tichá pošta · slovní · kuchařka Zápasnické hry a · gladiátor · tibetské karate · na tank · na kovboje · maso · palcový Krátké spontánní hry: · to je ale nadělení · štronzo - alo · chrousti · povodeň · nálet · na hamburger · na feťáka Hry hrané mimo školní budovu: Míčové hry: · fotbal · vybika · vybika všichni proti všem · na jelena 2
· na překupníka Hry spojené se "stříháním": · evoluce · horký brambor · piti piti pa Hry s křídou: · panák · šnek Hazardní hry: · čára Zápasnické hry a rvačky: · mrakodrap
· na třetího · školka · na trpaslíka
POPIS HER V následující tabulce jsou uvedeny základní parametry jednotlivých her.
3
Typ hry Různé obměny šlapané
Název hry
Šlapaná Dráček Řetězovka Hry spojené s tleskáním Šly tři opice Podej kámen Lájoši Vinnetou a Ribana Tleskaná Hry „na babu“ Honěná Slizák Anakonda Golem Sochy 1 Mrazík Hry na papíře Ohýbačka Tužkovka Piškvorky Trojúhelníky Země město Válka Lodě Hry řízené jedním hráčem Honzo, vstávej! Hry individuálně zaměřené Cukr, káva Rybičky, rybáři Zlata brána Hry s gumou Guma Šim-šam-šom Pantomimické hry Sochy 2 Na filmy Hry spojené s hádáním Ptáčku, pípni Na překupníka Hry spojené se „stříháním“ Evoluce
Pohlaví hráčů Počet hráčů Prostředí CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D D D D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D
3 a více 3 a více 3 a více 3 a více 3 a více 2 3 a více 3 a více 3 a více 3 a více 3 a více 3 a více 3 a více 4 a více 2-5 2 2 2 a více 2 2 3 a více 3 a více 6 a více 5 a více 3-4 3-4 5 a více 6 a více 6 a více 5 a více 7 a více
kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv šk.chodba, hřiště, mimo školu šk.chodba, hřiště, mimo školu šk.chodba, hřiště, mimo školu šk.chodba, hřiště, mimo školu šk.chodba, hřiště, mimo školu šk.chodba, hřiště, mimo školu třída třída třída třída třída třída třída kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv šk.chodba, hřiště, mimo školu kdekoliv třída třída kdekoliv
Pomůcky žádné žádné žádné žádné kamínky, magnety, gumy, apod. žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné tužka, papír tužka, papír tužka, papír tužka, papír tužka, papír tužka, papír tužka, papír žádné žádné žádné žádné nejm. 3 m kalhotové gumy nejm. 3 m kalhotové gumy žádné žádné žádné tužky, lepidla, gumy, apod. žádné
4
Hry napodobující sport
Fotbal s bačkorou Kuželky Foukaná Slovní hry Tichá pošta Slovní fotbal Kuchařka Zápasnické hry a rvačky Gladiátor Tibetské karate Na tank Na kovboje Maso Palcový souboj Krátké spontánní hry To je ale nadělení Štronzo – alo Chrousti Povodeň Nálet Na hamburger Na feťáka Míčové hry Fotbal Vybika Vybika všichni proti všem Na jelena Na třetího Školka Na trpaslíka Horký brambor Piti piti pa Hry s křídou Panák Šnek Hazardní hry Čára Zápasnické hry a rvačky Mrakodrap
CH CH+D CH+D CH+D CH+D D CH CH CH CH CH+D CH+D D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH+D CH CH+D CH+D CH+D CH+D D CH+D CH+D CH+D D D CH+D CH+D
6 a více 2 a více 2-6 5 a více 2 a více 4 a více 2 a více 2 2 3 a více 2 2 1 neomezeně neomezeně neomezeně neomezeně 3 a více neomezeně 6 a více 4 – 12 4 a více 6 a více 3 2–4 2 a více 2 a více 3-6 2 –4 2 -4 2 a více 6 a více
třída školní chodba třída třída kdekoliv třída kdekoliv kdekoliv třída třída, školní chodba kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv kdekoliv třída, školní chodba třída, školní chodba šk.chodba, hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu hřiště, mimo školu kdekoliv hřiště, mimo školu
bačkora tenisák, učebnice papírová koule žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné stříkačka na vodu míč míč míč míč míč míč míč míč míč kamínek, křída kamínek, křída většinou poggy provázek nebo křída
5
Šlapaná - všechny hry tohoto typu jsou pro neomezený počet hráčů. Na začátku hry děti stojí v kruhu a jednou špičkou nohy se vzájemně dotýkají. Při povelu "teď" se jedním skokem snaží dostat co nejdále. Hrající si mezi sebou postupně určují, kdo bude "ten, který šlape". Cílem hry je snažit se soupeři šlápnout na nohu a tím ho ze zbytku hry vyřadit. Skočit se může vždy jen o jeden skok a skáče ten, který "dostal slovo" i všichni ostatní. Dráček - stejný princip hry jako u šlapané, pauze s tou obměnou, že vyřazení nepřichází po šlápnutí na nohu, ale při pouhém dotyku na jakoukoliv část těla spoluhráče. Řetězovka - toto je taková nekonečná šlapaná. Po vyřazení šlápnutím na nohu se totiž lze znovu zapojit do hry poté, co byl vyřazen ten spoluhráč, který šlápl vyřazeného. Šly tři opice - hra je pro neomezený počet hráčů. Děti stojí v kruhu a se sousedy jsou spojeny dlaněmi - levá ruka je vždy pod pravou souseda. Všichni zúčastnění odříkávají říkanku, při níž na každou slabiku postupuje vlnou zprava doleva plácání: "Šly tři opice do porodnice, do jakého patra šly, to nám povíš právě ty." U koho skončí poslední slabika, řekne nějaké číslo. Hra postupuje dál dokola, přičemž při každém plácnutí se postupně počítají jednotlivá patra porodnice, až do vyřčeného čísla. Hráč, na kterého poslední číslo vyjde, se musí snažit ucuknout rukou, aby ho předešlý hráč neplácl. Jestliže neucukne včas, vypadává on, jestliže uhne včas, vypadne hráč předcházející, který ho nestačil plácnout. Hra pokračuje do doby, než ve hře zbude pouze jediný hráč. Podej kámen Lájoši - tato hra je také pro neomezený počet hráčů. Stejně jako předchozí se hraje v kruhu. Děti při ní mohou sedět i stát. Každý hráč má nastavenou levou ruku, která je celou hru v klidu. Pomocí pravé ruky si dokola posílají kamínky nebo jiné předměty (ve škole si nejčastěji posílají gumu nebo magnety). Počet posílaných předmětů se většinou shoduje s počtem hráčů. Může se ale také hrát s menším počtem kamínků. Při této variantě je hra obtížnější. Děti společně zpívají tento text: "Podej kámen Lájoši Lájoši Lá - hajdy, hajda, tyrapetypetára." Vždycky na první slabiku ve slově vezmou pravou rukou předmět z levé ruky předchozího spoluhráče. Poté ho položí na nastavenou levou ruku spoluhráče z druhé strany. Změna postupu nastává při "tyrapetypetára", kdy sice pravá ruka vykonává stejný pohyb, ale uprostřed slova nesmí držený předmět předat sousedovi. Do dlaně ho položí až při opakovaném pohybu ruky na konci slova. A tak pokračuje hra pořád dokola. Vypadává ten, kdo rukou pohybuje ve špatném rytmu nebo kdo chybně předá posílaný předmět. Tempo hry se postupně zrychluje. Při variantě s menším počtem předmětů než je počet hráčů, je hra obtížnější z toho důvodu, že při jejich přebírání z nastavené ruky nesmí hráče zaskočit prázdná ruka a nesmí začít předmět hledat, protože jinak vypadne z tempa a tím i z pokračování hry, a do spoluhráčovy levé ruky pokládá pouze pomyslný předmět. Vinnetou a Ribana - hra pro dvě děti, které stojí proti sobě a při odříkávání níže uvedeného textu se navzájem tleskají do dlaní. Při odříkávání slabik na konci veršů napodobují popisovanou činnost. "Ribana jede na koni a šátkem zamává, pá, pá, pá (zamávání pravou rukou). Vinnetou ji dohání a dopis jí podává, ná, ná, ná (předání pomyslného dopisu pravou rukou). Ribano, já jsem Vinnetou a chci Ti pusu dát (naznačení polibku ústy)." Dopovídáním této říkanky hra končí. Zúčastňují se jí vždy dva hráči, nikdo pří ní nevypadává. Tleskaná - hry se účastní tři a více dětí. Každé dítě si určí, jaké zvíře bude představovat (tuto hru lze hrát i se jmény nebo čísly). Při hře se sedí. Všichni účastníci si ve zvoleném tempu plácají dvakrát na kolena a dvakrát si tlesknou do dlaní. Při plácání na kolena první hráč dvakrát vysloví své zvířecí jméno a při tleskání dvakrát jméno spoluhráče. Při dalším plácání na kolena vyslovuje své jméno předtím pojmenovaný hráč a při tleskání opět vysloví jméno jiného spoluhráče. Takto postupuje hra pořád dokola. Vypadne ten, kdo tleská ve
6
špatném tempu, kdo zapomněl reagovat na své jméno, kdo vysloví jméno zvířete, které ve hře vůbec nebylo nebo jehož nositel již ze hry vypadl. Honěná - klasická dětská hra pro neomezený počet hráčů. Hráč, který má babu, se musí snažit dotknout jednoho ze spoluhráčů, kteří před ním utíkají, aby se jí zbavil. Hra má několik pravidel, které se musí domluvit před začátkem vlastní hry. Především je nutno se domluvit, zda platí, že "oplatky se nepečou". To znamená, jestli se může baba předat tomu hráči, který se jí právě zbavil. Také konec hry se mění. Někdy se děti dohodnou a skončí najednou (to je časté například v době velkých přestávek, kdy zazvoní a děti musejí zpátky do třídy). Hru lze skončit také postupně, kdy dítě, které již nechce hrát, vysloví "do smrti, po smrti nepřijímám" a tím je ze hry vyřazen. Dalšími obměnami je přítomnost či nepřítomnost domečků. To jsou předem určená místa, kde nelze babu předat. Pobyt v nich je však omezen pouze na krátkou chvíli. Slizák - Pravidla jsou úplně stejná jako v klasické honěné. Jediný rozdíl je v tom, že dotykem se nepředává baba, ale pomyslný sliz. Chycený člověk se po jeho předání musí začít všelijak pitvořit a teprve po vykonání několika grimas může začít chytat své spoluhráče, aby se slizu zbavil. Anakonda - opět stejná pravidla. V této hře se po chycení stává člověk anakondou. Této úlohy se zbavuje tím, že do dalšího chyceného člověka, kterého však musí chytit pouze za nohu, naklade svá vajíčka. Takto se své úlohy zbaví a anakondou se stává právě chycený spoluhráč. Golem - základní pravidla jsou opět stejná jako při klasické honěné. Rozdíl spočívá v tom, že baba musí po celou dobu vydávat zvuk "huá, huá, huá ..." Sochy 1 - při této hře je babou pořád stejný hráč, který je vybrán ještě před začátkem hry. Jeho úkolem je všechny pochytat. Koho baba chytí, ten zkamení - což znamená, že musí zůstat stát v té pozici, v jaké byl chycen. Vysvobodit ho může jiný hráč, který ještě není zkamenělý, tím, že se ho dotkne. Mrazík - pravidla jsou stejná jako u Soch 1. Rozdíl je pouze v tom, že chycený člověk se musí skrčit do dřepu a v této pozici čekat na vysvobození, které přijde, když ho nepolapený spoluhráč přeskočí. Ohýbačka - ideální počet hráčů je od čtyř výše. Z papíru se vystřihnou dlouhé pásky, jejich počet je shodný s počtem hráčů. Každý má před sebou jeden papír a tužku. Na papír se postupně píší odpovědi na otázky - kdo, s kým, kde, co, v kolik hodin. Po napsání odpovědi na první otázku se papír přeloží, aby odpověď nebyla vidět, a pošle sousedovi. Ten, aniž si přečte předchozí odpověď, napíše jakoukoliv odpověď na druhou otázku. Papír opět přeloží a pošle sousedovi na druhé straně. Všichni tedy píší všechny odpovědi, ale vždy na jiný papír. Nakonec se papíry rozloží a přečtou se jednotlivé odpovědi, jejichž spojení je většinou nesmyslné, ale zato zábavné. Tužkovka - hra pro 2 až 5 hráčů (může být i více, ale "pak už to není ono"). Na papír se nakreslí libovolný plánek cesty, která obsahuje různé překážky v podobě bažin, kamenů a zatáček. Jako příklad slouží níže nakreslený obrázek č.1. Hraje se pomocí tužek, které se hrotem postaví na startovní čáru a strčením do nich z druhého konce se hráč snaží udělat co nejdelší čáru ve směru k cíli. Tímto způsobem odehrají všichni hráči. Při druhém kole se tužka staví na místo, kde končí viditelná čára z kola předešlého. Jestliže čára vede do bažiny, hráč jedno kolo nehraje a pak pokračuje z okraje bažiny, kde ji protíná čára. V případě, že projede kamenem nebo vyjede z nakreslené cesty, hráč pokračuje z místa, kde k vyjetí došlo. Vyhrává samozřejmě ten, kdo první projede cílovou čárou.
7
Obrázek č. 1
Piškvorky - hra pro dva hráče. Hraje se na čtverečkovaném papíře. Hráči střídavě do okének zakreslují své značky (většinou jeden kreslí křížek a druhý kolečko nebo hráči zakreslují své značky jinou barvou tužky). Střídají se vždy po zakreslení jedné značky. Cílem je nakreslit řadu pěti shodných značek (svisle, vodorovně nebo v úhlopříčce), aniž by byla přerušena protihráčovým symbolem. Příklad této hry je uveden v následujícím obrázku č. 2. Obrázek č. 2
8
Trojúhelníky - hra také pro 2 hráče. Styl hry je podobný výše zmíněným piškvorkám. Na papír se nakreslí v různých vzdálenostech tečky tak, aby byly od sebe nepravidelně vzdáleny a pokrývaly celou plochu. Úkolem hráčů je snaha spojit tužkou tři tečky, aby z nich vznikl trojúhelník. Druhý hráč se mu to ale snaží překazit tím, že trojúhelník dokreslí svou tužkou. Kvůli přehlednosti je lepši, aby každý měl jinou barvu tužky. Země - město - hra pro 2 a více hráčů. Každý si na papír nakreslí tabulku s kolonkami: země, město, jméno, rostlina, zvíře a věc. Jeden z hráčů v duchu odříkává abecedu a jiný ho v určitou chvíli zastaví. Hráč řekne písmenko, u kterého v tu chvíli byl. Od tohoto písmena musí pak všichni co nejrychleji vyplnit tabulku. Jakmile první hráč vše vyplní, musí i ostatní přestat psát. Pak se čtou a porovnávají jednotlivá vyplněná slova. Za slovo, které se vyskytuje pouze jednou, si autor připočte 10 bodů. Za opakující se slova si každý připočte 5 bodů. Za nevyplněné okénko není žádný bod. Pokud nějaké okénko vyplnil pouze jediný hráč a ostatní nevěděli žádné slovo, získává tento hráč 20 bodů. Hra se může stále opakovat až do vyčerpání všech písmen abecedy. Nakonec se sečtou všechny body a vyhrává ten, který jich získal nejvíc. Válka - hra pro 2 hráče. Přeložením 1 listu papíru se získají dvě hrací pole. Oba hráči si do své poloviny zakreslí předem dohodnutý počet různých zbrani. Úkolem celé hry pak je zneškodnit všechny protivníkovy zbraně pomocí zásahu tužkou, kterou hráč podtrhnutím jedním prstem smýkne po papíře. Tužkou však může střílet pouze z vlastních nesestřelených zbraní a za zásah se považuje přeškrtnutí protivníkovy zbraně. Vyhrává ten, kdo dříve zničí všechny zbraně z pole protihráče. Lodě - hra pro 2 hráče. Každý si na čtverečkovaném papíře nakreslí dvě čtvercové sítě o rozměrech 10 x 10 poliček. Sloupce se označí písmeny A až I a řádky čísly od 1 do 10. Hráči si předem dohodnou počet a druh lodí, které zakreslí do první sítě tak, aby se nepřekrývaly. Potom hráči střídavě hádají pomocí souřadnic umístění jednotlivých lodí protivníka. Jestliže souřadnice obsahuje část lodi, považuje se to za zásah. Když hráč zasáhne všechna políčka protivníkovi lodi, tak je loď považována za potopenou. Hráči se střídají vždy po jedné otázce a odpovědi si zaznamenávají do druhé sítě. Vyhrává ten, kdo první potopí všechny soupeřovy lodě. Příklad této hry je uveden v obrázku č.3. Obrázek č. 3
9
Honzo vstávej - hra minimálně pro 3 hráče, zábavnější při větším počtu. Hráči stojí v řadě, jeden je v určité vzdálenosti proti nim. Ten je jakýmsi průvodcem hry. Popořadě oslovuje větou: "Honzo, vstávej!" jednotlivé hráče, stojící v řadě. Ti na oslovení reagují dotazem: "Kolik je hodin?" Nyní záleží jen na průvodci, aby určil, o kolik hodin (1 hodina = 1 krok) má hráč postoupit. Nezáleží však pouze na počtu kroků. Ten je vždy upřesněn ještě druhem zvířete, které kroky dělá. A tak hráč může postoupit např. O 15 mravenčích (co nejmenší krůčky), 4 žabí (skáče žabáky), 8 čapích (dlouhé kroky se znázorněním klapání zobákem), ale i o 2 račí (středně dlouhé kroky vzad). Hraje se pořád dokola až do doby, kdy některý z hráčů dojde až na úroveň průvodce. Cukr, káva - hra, která je také zábavnější při co největším počtu hráčů. Jako v předešlé hře stojí hráči v řadě a jeden stojí v určité vzdálenosti proti nim. Ten se k spoluhráčům otočí zády a odříkává libovolnou rychlostí tato slova: "Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum." Poté se otáčí čelem k dětem, které se k němu za dobu odříkávání snaží co nejvíce přiblížit. Jakmile se však otočí, musí všichni zůstat bez hnutí stát. Když někoho uvidí hýbat se, je poslán zpátky na startovní čáru a tím vzdálen od možnosti vítězství, kterého dosáhne ten, kdo se první dotkne odříkávajícího, aniž ho on uvidí v pohybu. Rybičky, rybáři - tato hra je tím zábavnější, čím více hráčů ji hraje. Minimálně by jich však mělo být 6. Na začátku hry je jedno dítě zvoleno rybářem, ostatní jsou rybičky. Rybičky stojí v řadě na jednom konci herního prostoru, rybář je na opačné straně. Jakmile rybář vysloví: "Rybičky, rybičky, rybáři jedou," snaží se pochytat co nejvíce rybiček. Při lovu však smí běžet pouze dopředu, takže rybky, které kolem něho proběhnou, aniž se jich rybář dotkne, jsou pro toto kolo zachráněny. Chycené rybky se stávají rybáři. Jakmile se zvýší počet rybářů, utvoří chycením se za ruce sít', která se při lovu nesmí protrhnout. V případě rozpojení se právě chycené rybky dostávají opět na svobodu. Hra končí pochytáním všech rybiček. Ta, která byla chycena naposledy, se pro další hru stává rybářem. Zlatá brána - pro 5 a více hráčů. Kolik lidí bude představovat bránu, záleží na celkovém počtu hrajících. Minimálně ji však musí dělat dva hráči. Dvojice se chytne za ruce, pod kterými vytvoří průchod. Ostatní hráči bránou za zpěvu písničky: "Zlatá brána otevřená, čtyřmi meči podepřená, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem," probíhají. Při poslední slabice hráči tvořící bránu spustí ruce a tím bránu uzavřou. Kdo je v ní chycen, vypadává z dalších kol hry. Guma - hra pro 3 až 4 hráče. Hrají-li 3 hráči, hraje každý samostatně, jsou-li 4, rozdělí se do dvojic. V obou případech se předem stanoví pořadí. Dva hráči mají kolem nohou
10
kalhotovou gumu, která tvoří ovál. Hráč nebo dvojice, která je na řadě, skáče přes gumu určité sestavy. Výška gumy se po bezchybném provedeni přeskoků zvyšuje až do předem stanovené výšky. Podle druhu sestavy a zdatnosti skokanů se může skákat až do výšky krku. Udělá-li skákající chybu, střídá se s dalším hráčem v pořadí. Pokud ale skáče dvojice, může se navzájem opravovat. Šim - šam - šom - hra pro 3 až 4 hráče. Jedna dvojice hráčů se různě zamotá do skákací gumy a pak ji napne. Mezi nimi tak vzniká jakási pavučina, kterou musí druhá dvojice (nebo samotný hráč, jsou-li pouze tři) prolézt na druhou stranu, aniž by se dotkla některou částí těla gumy. Když hráči projdou gumou bezchybně, soupeři vytvoří novou sít'. Udělají-li chybu, hráči se střídají. Sochy 2 - pro 5 a více hráčů. Na začátku hry si hráči rozdělí role. Jeden je nakupující, druhý je prodávající a ostatní představují sochy. Prodavač vybere jednu "zlou" sochu tak, aby o tom nakupující nevěděl. Poté všechny sochy roztoči za ruce a pustí. Socha se tak dostane do polohy, ve které musí zůstat. Každá socha si podle svého postavení zvolí, co bude po zapnutí při předvádění nakupujícímu představovat. Pak přichází do obchodu nakupující. Baví se s prodavačem o kvalitě soch a jejich použiti. Přechází od jedné sochy k druhé a nechává si je předvést. Když ho socha zaujme, tak si ji koupí. Může se ale stát, že si koupí "zlou" sochu, která se v obchodě chovala mírumilovně jako ostatní. Jakmile však vyjdou z obchodu, socha začne majitele honit. Ten musí utéci do předem stanoveného domečku, jinak ho socha zabije. Když si koupí hodnou sochu, odvede si ji do domečku a jde nakupovat znovu. Hra končí ve chvíli, kdy si koupí "zlou" sochu. Nezáleží již na tom, zda ho socha chytí nebo ne. Cílem hry až tak není chytit nakupujícího, jako spíše samotné předvádění soch a diskuse s prodavačem. Na filmy - hra pro 6 a více hráčů. Hrající děti se rozdělí na poloviny. Z jedné skupiny se pak vyšle do druhé jeden hráč, kde mu pošeptají název určitého filmu. Úkolem hráče je předvést onen film své skupině, aniž by použil jediné slovo. Je již na něm, jestli se bude snažit popsat děj filmu nebo se zaměří na název. Ostatní členové se pak musí vhodnými otázkami a pozorováním dobrat celého názvu představovaného filmu. Jakmile to uhádnou, vystřídají si skupiny své role a hra pokračuje. Ptáčku, pípni - hraje 6 a více hráčů. Jeden hráč, který bude hádat, poodejde a ostatní vyberou ptáčka. Pak všichni skloní hlavu na lavici a zavolají hadače. Ten řekne: "Ptáčku pípni!" Hráč, představující ptáčka, změněným hlasem zapípá a hadač se pokouší uhodnout, kdo to byl. Má na správnou odpověd' tři pokusy. Uhodne-li ptáčka, jde jeho představitel hádat, neuhodne-li, hráči vyberou dalšího a hra se opakuje s tím samým hadačem. Tuto hru se děti naučily v družině a oblíbily si ji. Hrají ji chlapci i dívky, ale dívky častěji. Na překupníka - hra pro 5 a více hráčů. Podle počtu hráčů vyberou jednoho až dva policisty, ostatní představují překupníky drog. Zvolí se předmět, který představuje drogovou zásilku, kterou je nutné přenést přes hranice. Nejčastěji je to propiska, guma, malé pravítko apod. Hranici představují dveře třídy. Překupníci se mezi sebou dohodnou, kdo ponese drogu přes hranici, a ten ji pak ukryje někde u sebe v kapse, za tričkem, za pasem ...). Potom k ním přistoupí policista a vyslýchá je. Při výslechu používá "drsnou mluvu" seriálových vyšetřovatelů. Překupníci si musí vymyslet různá alibi, aby kryli přenašeče drog i sebe. Policista se snaží během výslechu vytipovat toho, kdo má u sebe drogu. Po krátké chvíli některý z překupníků vykřikne povel "Zdrháme!" a všichni se snaží dostat ven ze třídy. Snahou policisty je zadržet překupníka, který má zásilku s drogou. K jeho rozpoznání mu měl sloužit předešlý výslech. Jakmile některého překupníka chytí, může ho prohledat. Může se tedy stát, že má-li překupník drogu chytře ukrytou, policista nic nenajde a propustí ho. Během hry se už zásilka nesmí předávat. Také je pravidlem, že policisté nesmí stát do dvou metrů kolem hranice. Hra končí ve chvíli, kdy je zásilka doručena za hranice nebo zadržena policií.
11
Evoluce - hra pro 7 a více hráčů. Hra představuje vývojovou řadu, hráči prochází několika vývojovými stupni. Na začátku hry jsou všichni vajíčko - znázorňují to tak, že chodí ve dřepu a říkají kutululů. Následují tyto stupně: slepice (chodí vzpřímeně a kokrhá), pes (vrtí rukou za zády a štěká), opice (buší se pěstí do hrudi), člověk (opakuje "dobrý den") a nejvyšší stupeň superman (vztyčí ruku se zaťatou pěstí a "vzlétne"). Potkají-li se dva jedinci na stejném vývojovém stupni, soupeří spolu pomocí známé hry "kámen - nůžky - papír". Kdo vyhraje, postupuje na vyšší vývojový stupeň, kdo prohraje, klesá o jeden stupeň níže, pouze vajíčko, které prohraje, zůstává vajíčkem. Cílem hry je probojovat se až na supermana, čehož každý nedosáhne, protože jakmile již hraje malý počet hráčů, není snadné najít dalšího hráče na stejné vývojové úrovni. Fotbal s bačkorou - tuto hru může hrát nejméně 6 hráčů. Jedná se o klasický fotbal, který však není tak náročný na prostor a ve třídě nenapáchá tolik škody. Hráči si totiž místo kopacího míče, předávají bačkoru, kterou předtím většinou vzali nějaké spolužačce. Kuželky - tuto hru lze hrát ve 2 a více hráčích. Na nějakém větším prostoru se vytvoří z postavených rozevřených učebnic kuželky. Pak se určí čára, odkud se budou kuželky pomocí tenisáku shazovat. Každý hráč má na strefení maximálně tři pokusy. Pokud do té doby neshodí všechny, odčítá se mu za každou jeden bod. Vyhrává samozřejmě ten, kdo má celkově nejméně trestných bodů. Foukaná - hra je určena pro 2 až 6 hráčů. Hraje se pomocí větší papírové koule na spojených školním lavicích, jejichž počet závisí na počtu hráčů. Hráči jsou rozdělení do dvou družstev. Doprostřed lavic se položí papírová koule, kterou se obě družstva snaží foukáním přemístit co nejdále na soupeřovu polovinu lavice. Hráči se mohou pohybovat po celém obvodu své hrací poloviny, lavic se však nemohou dotýkat. Úkolem družstev je přefouknout kouli přes celé soupeřovo pole, aby jim na druhém konci spadla z lavic na zem. Tichá pošta - hra je o to zajímavější, čím více hráčů ji hraje. Hráči sedí v kruhu. Jeden z nich si vymyslí nějakou větu a pošeptá ji svému sousedovi, který ji opět šeptem pošle sousedovi z druhé strany. Tak se věta postupně dostane až k poslednímu hráči, který ji řekne nahlas. Většinou se ani v nejmenším nepodobá větě, která se "vykopávala". Slovní fotbal - hra pro 2 a více hráčů. Jeden z hráčů vysloví nějaké slovo. Jeho soused musí pak říci takové slovo, které začíná stejným písmenem jakým to předešlé končilo (možno hrát i na poslední dvě písmena nebo na celou slabiku). Slova se nesmí opakovat a musí to být podstatná jména v prvním pádě jednotného čísla. Kdo na takové slovo nemůže přijít, dostává trestný bod a "vykopává" nové slovo. Kuchařka - hra pro 4 a více hráčů. Hrají ji pouze dívky. Všechny sedí v řadě, většinou na lavici, a jedna z nich stojí naproti nim. Říká: "Já hloupá kuchařka dala jsem do polívky místo pepře :.." a doplní určitou kategorii, např. město, věc, zvíře, a určí od jakého písmene. Kdo z dívek první správně řekne to slovo, započítá si bod. Když někdo získá tři body, stává se kuchařkou a vymění si s dosavadní kuchařkou místo. Gladiátor - hrají 2 a více chlapců. Stojí proti sobě jako v aréně a drží pomyslné zbraně. Zbraně se mění plynule v průběhu hry podle nálady hráčů. Hra probíhá tak, že chlapci vydávají zvuky a vykonávají pohyby, jako by měli zbraně, kterými zrovna bojují. Navzájem se sebe nedotýkají, jenom pomyslně pálí z bazuk, kulometů, revolverů, střílí z luku, sekají kopím a podobně. Přitom volají věty typu "Ustřelím ti ruku kulometem“, „Probodnu ti játra kopím". A současně s tím, jak bojují, předvádějí, jako že jsou zasaženi, drží se za pomyslné rány a umírají, což provázejí smrtelnými výkřiky. Když někdo zemře, zase vstane a jde bojovat dál. Někdy bojují dvě družstva gladiátorů proti sobě, a to potom volají i varovné výkřiky ("Bacha, jde po tobě!", "Usekni mu hlavu!" atd.) Hra končí, když už nikoho nebaví,
12
nebo když zvoní. Nelze totiž vyřazovat zabité hráče, protože si mohou vymýšlet, že mají neprůstřelné vesty, oživovací drogy, jsou obklopeni silovým polem, mají 10 životů apod. Tibetské karate - hrají 2 hráči. Postaví se čelem proti sobě a zaujmou postavení jako při zápasu karate. Na obou rukách ohnou ukazováček a prostředníček směrem vzhůru a snaží se je vrazit protivníkovi do nosu a pak s nimi trhnout. Při zápasu kolem sebe poskakují a vydávají různé výkřiky, jako skuteční zápasníci při karate. Téměř nikdy se nepovede úspěšně dokončit zápas, protože prý se v té rychlosti nedá do protivníkova nosu trefit. Tento útok ale funguje jako výzva k zápasu. O přestávce se vyzyvatel přitočí ke své "oběti" a trhne jí nosem způsobem, který je výše popsán. Chlapci jsou na sebe opatrní, nikdy si tímto způsobem neublížili, ve skutečnosti to, co nám popsali jako "vražení prstů do nosu" je spíše malé trhnutí nosem protivníka směrem vzhůru. Na tank -1 chlapec povalí druhého a dělá, že je tank a převálcuje ho. Spodní chlapec se různě zmítá a snaží se zpod tanku uniknout. Na kovboje - hra pro 3 a více hráčů. Opět hrají pouze chlapci. Ti předvádějí, že jsou kovbojové, mohou jezdit na pomyslném koni i chodit pěšky, představují, že mají sombréra, kolty, žvýkají tabák… Mohou představovat cokoli, co si myslí, že patří ke kovbojům. Bojují bud' všichni proti sobě, nebo uzavírají různé "koalice". Podle toho se taky oslovují (hej, kámo; padouši; padre; zlosynové…). Různě pobíhají po třídě i školní chodbě a střílejí po sobě z pomyslných pistolí a předvádějí, že jsou střeleni. Stejně jako u Gladiátora po zastřelení vstanou a v klidu pokračují ve hře. Maso - hrají 2 chlapci. (Velmi výjimečně hrají i dívky). Stojí čelem proti sobě. Jeden z nich má ve výšce pasu nataženou ruku, obrácenou dlaní vzhůru. Všechny prsty jsou skrčené, až na ukazováček a prostředníček. Jeho soupeř ho praští svými dvěma prsty přes jeho. Snaží se dát co největší ránu, ale v případě, že se netrefí, mu protivník vrátí dvě. Stejně tak, když protivník ucukne, dostane pak dvojnásobek. Po každém úderu se střídají. Prohrává ten, kdo první řekne, že už nemůže. Obměna hry je maso celou dlaní, ale to není ve třídě moc oblíbené. (Moc to bolí). Palcový souboj - 2 hráči se opět postaví čelem k sobě. Pravou ruku zatnou v pěst a palec narovnají do výšky. Pak se za prsty zaháknou a opřou pěsti o sebe. Začnou bojovat palcem proti sobě. Vítězí ten, kdo přitiskne protivníkův palec svým palcem k zatnutým rukám. To je ale nadělení - vzniká spontánně jako provokace chlapců ze strany dívek. Když se nějaká dívka rozhodne hrát tuto hru, vybere si nějakého chlapce, běží za ním a volá "To je ale nadělení, spráskla ruce babička!" Na slova "spráskla ruce babička" spráskne dlaně přes vršek chlapcovy hlavy, čímž mu dá vlastně 2 pohlavky (z každé strany jeden). Většinou se k ní přidají ještě další dívky, které se pak baví tím, že jsou chlapci rozčilení a smějou se, jak jim vztekle nadávají. (Ve třídě se nestává, že by chlapci za to dívky mlátili, ale jsou pak na ně sprostí.) Štronzo - alo - neomezený počet hráčů. Když si někdo vzpomene na tuto hru, ukáže na kohokoliv prstem a řekne "Štronzo". Na to dotyčný musí strnout v poloze, v jaké se právě nachází, a nesmí se pohnout, dokud mu "zaklínač" neřekne "alo", čímž ho vysvobodí. Nejoblíbenější je zaklít někoho těsně před zvoněním a nenechat ho pohnout ani při příchodu učitelky. Chrousti - tuto hru může hrát neomezený počet dětí. Čím více hráčů ji ale hraje, o to je zajímavější. Hraní této hry se nedá předem naplánovat. Naopak. Některé dítě v co nejméně vhodnou dobu vykřikne "Chrousti" a všichni ostatní účastníci si musí okamžitě lehnout na záda a začít třepat rukama a nohama. V této pozici musí setrvat do doby, než hráč, který hru
13
vyprovokoval, nenapočítá do pěti. Tím celá hra končí. Hra je mezi dětmi velice oblíbená, přesto se dohodly, že ji budou ve škole hrát maximálně jednou denně. Povodeň - hra velmi podobná chroustům. Po vykřiknutí jedním hráčem "Povodeň" se musí ostatní hráči dostat nad úroveň podlahy, aby je "přicházející voda neodnesla." Jako úkryt většinou slouží školní lavice. Někde ve výšce musí opět vydržet do pěti. Nálet - opět stejný princip hry. Po zaznění slova "Nálet" se musí hráči naopak pod něco schovat, aby nebyli vidět seshora. I v této hře jsou školní lavice nejčastější skrýší. Všechny čtyři výše uvedené hry jsou velice oblíbené. Děti je ale přesto nikdy nehrají při vyučovacích hodinách, i když svým průběhem jsou k provokování učitelů jako stvořené. Tento fakt opět potvrzuje oboustranně pozitivní vztah mezi žáky a jejich třídní učitelkou. Na hamburger - hra pro 3 a více hráčů, zřídka kdy ji však hraje více než 8 hráčů. Kdo má náladu hrát tuto hru, vykřikne "Hrajeme na hamburger. Jsem ..." a doplní název části hamburgeru, kterou si přeje být - např. horní houska, dolní houska, salám, zelí, kečup atd. Vždy musí být horní a dolní houska a salám. Jsou to "čestné" funkce, takže se nestává, že by byly neobsazené. Když si všichni zamluví, co budou představovat, lehnou si na zem na sebe ve vrstvách jako hamburger. Na zemi leží dolní houska, na ní je salám, následují jednotlivé náplně zelí, kečup, sýr, cibule, máslo - nejobvyklejší pořadí, ale lze si dovymyslet i další náplně) a navrchu je horní houska. Úkolem hry je naskládat se na sebe a chvilku se tak udržet. Nejzábavnější je, když potom všichni ze sebe padají na zem. Na feťáka - této hře se podrobněji věnujeme v rozboru v závěru práce. Fotbal - tuto klasickou míčovou hru hraje vždy minimálně 6 hráčů. Její pravidla jsou tak známá, že není nutné se jim zde podrobně věnovat. Rozdíl je snad jen v tom, že chlapcům hru nekontroluje rozhodčí. Kontrolu pravidel provádějí všichni hráči, chyb si tak samozřejmě všímají mnohem více u protihráčů. Vybika - vybíjená je další klasickou míčovou hrou pro 4 až 12 hráčů. Rozdíly mezi více skupinami jsou jen mezi možnostmi vybíjení protihráčů a počtu "životů" kapitána. Děti ze sledované třídy hrají tak, že vybíjet se může pouze po minimálně třikrát chyceném míči, který se mezitím nedotkl země, a kapitán musí být vybit třikrát, aby hra skončila. Vybika všichni proti všem - tato obměna hry je určena minimálně pro 4 hráče. Nehraje se na přesně vymezeném hřišti, ale na prostoru, u kterého je velikost určena podle počtu hráčů. Hráči nejsou rozděleni do dvou stejně početných družstev, ale každý hraje sám za sebe. Každý se snaží vybíjet úplně všechny spoluhráče. Vybíjet ale může pouze ten, kdo chytí míč ze vzduchu. Kdo je strefen a míč nechytí, odchází ze hry a nemůže se již zúčastňovat ani nahrávání. Na jelena - tato hra je určena pro 6 a více hráčů. Všichni, kromě jednoho, stojí v kruhu. Poslední hráč je uprostřed a představuje jelena. Ostatní se snaží jelena zasáhnout míčem, který před ním uhýbá pouze v prostoru uvnitř kruhu. Vybíjet ho může opět pouze ten, kdo předtím chytil míč ze vzduchu. Jelen může jako u předchozích typů vybíjené míč chytit, což se samozřejmě nepočítá jako vybití. Míč pak hodí o zem některému hráči v kruhu a hra pokračuje. Místo uvnitř kruhu si s jelenem střídá vždy ten hráč, který ho vybije. Zasažený jelen odchází na obvod kruhu a stává se jedním z "myslivců". Na třetího - hra pro 3 hráče. Dva hráči, mezi kterými stojí hráč poslední, si spolu házejí míčem. Hráč uprostřed se jim ho snaží chytit. Jakmile se mu to podaří, střídá si místo s hráčem, kterému chytil míč.
14
Školka - hra pro 2 až 4 dívky. Může ji hrát však i více hráček, ale pak je již zdlouhavá a přestává být zábavnou. Hraje se s nějakým větším lehkým míčem. Hráčky si předem určí nějakou sestavu postupně obtížnějších cviků s míčem. Většina z nich se hraje o nějakou zeď. V těchto případech je nejlehčím cvikem obouruční hození míče proti zdi a chycení opět do obou rukou. Obtížnější je pak již chytání pouze jednou rukou, nutnost tlesknutí mezi hozením a chycením míče, prohození míče pod nohou nebo házení z pozice, kdy hráčka stojí zády ke zdi. Každý typ cviku se desetkrát opakuje. Hráčky se střídají vždy poté, co hráčka před nimi udělá chybu. Ten cvik, který hráčka zkazila, musí opravovat vždy od začátku. Vyhrává samozřejmě ta, která celou sestavu dokončí jako první. Na trpaslíka - tuto hru lze hrát minimálně ve 2 hráčích. Je však zajímavější, hraje-li ji hráčů více. Hra má dvě verze. Při obou jsou všichni hráči v určitém tvaru tak, aby na sebe navzájem viděli. Bez jakéhokoliv principu si hází míč. Každý se ho snaží chytit rovnou ze vzduchu. Kdo ho nechytí, je určitým způsobem potrestán. A právě v tomto způsobu se liší obě verze. V prvním případě se musí "nešikovný" skrčit na bobek a v této pozici zůstat do doby, než se mu podaří chytit ze vzduchu přihrávku jemu určenou. Ve druhém typu hry si hráč za každé nechytnutí míče musí pamatovat jedno písmeno z názvu hry - trpaslík. Při prvním nechytnutí se tedy z něj stává "t", při druhém "tr" a tak to pokračuje až k celému jménu. Jakmile se stane "trpaslíkem", vypadává ze hry a do doby, než dohrají všichni hráči, musí zůstat sedět na bobku nebo v jiné přikrčené pozici. Horký brambor - hra je určena pro 2 a více hráčů. Tato hra nemá žádná pravidla a ani při ní nikdo nevypadává. Hráči stojí ve stejném tvaru jako u předchozí hry na trpaslíka. Hází si míčem, který představuje horkou bramboru. Hráči se jí tedy mají co nejrychlejším způsobem zbavit vždy, když jim ji někdo přihraje. Přihrávky jsou z toho důvodu poněkud nepřesné, ale o to právě jde. Děti se prý alespoň pěkně vydovádí a užijí si spousty legrace. Piti piti pa - hraje 3 - 6 dívek. Jedna z nich má míč a stojí, ostatní proti ní sedí. Dívka s míčem si vymyslí slovo, zařadí ho do kategorie (věc, rostlina, zvíře ...) a určí počet jeho písmen a prozradí počáteční písmeno. Potom hodí míč první dívce v řadě. Ta se zeptá na nějakou charakteristiku daného slova tak, aby jí dívka odpověděla buď ano nebo ne a hodí jí míč zpátky. Po odpovědi hodí stojící dívka míč další dívce v řadě. Každá dívka má jednu otázku. Když se míč vrátí opět k první dívce v řadě a začíná další kolo, prozradí stojící dívka další písmeno. Hra pokračuje do té doby, než někdo uhodne slovo, na které dívka myslela. Dívka, která ho uhodla si stoupne proti dívce, která na něj myslela. Ta uchopí míč a na slova "piti piti" s ním 2 x uhodí o zem a na slovo "pa" ho vyhodí do výšky a začne utíkat. Jakmile ho druhá dívka chytí, vykřikne "stop" a utíkající dívka se musí zastavit. Dívka s míčem se může přiblížit k utíkající dívce o tolik skoků, kolik mělo písmen uhodnuté slovo. Potom dívka, která vymýšlela slovo udělá ze svých rukou kruh a dívka, která slovo uhodla, musí míč kruhem prohodit. Když se jí to povede, zaujme její místo, zatímco druhá dívka si jde sednout na konec řady. Nepovede-li se jí to, vrací se na své místo a dívka, která slovo vymýšlela, zůstává a opět na nějaké myslí. Panák - tuto hru hrají 2 až 4 dívky. Křídou se na zem nakreslí obrazec. Jeho schéma je nakresleno níže. Každá hráčka ke hře potřebuje menší kamínek. Mezi sebou si určí pořadí, v jakém budou hrát, protože panáka skáče vždy jen jedna dívka až do doby, než svou hru zkazí. Hráčka se postaví před políčko 1 a postupně na jednotlivá pole, v pořadí, jak jdou čísla za sebou a pak na políčko N (nebe) a P (peklo), hází kamínek. Jakmile se trefí na pole, začne panáka skákat. Políčko s kamenem však musí přeskočit. Zpočátku skáče po jedné noze, na políčka 4 a 5 skočí najednou, stejně tak na N a P. Na posledně jmenovaných políčkách se ve skoku otočí a skáče nazpátek. Jakmile se dostane před políčko, na kterém leží kamínek, zastaví se a musí ho zvednout, což může udělat pouze jednou rukou. Pak pole přeskočí a doskáče na konec panáka. První sada skoků končí, když se postupně strefí na všechna pole a 15
vždy doskáče správně panáka. Pak začíná opět od pole 1, ale celého panáka musí skákat po druhé noze. Pak následují skoky snožmo a pozadu. A při čem všem může hráčka chybovat? Nejprve se nemusí při házení kamínkem strefit na pole, které je právě na řadě, pak může při skákání udělat přešlap přes čáru ohraničující konkrétní políčko nebo se při sbírání kamínku může převážit a dotknout se země i jinou částí těla než je noha, na které skáče, nebo ruka, kterou kamínek sbírá. Obrázek č. 4
Šnek - hra pro 2 až 4 hráče. Hrají ji pouze dívky. Na zem nakreslí křídou velkého šneka (průměr ulity asi 3 metry). Chodba ulity se rozdělí na jednotlivá políčka, dlouhá přibližně jako chodidlo. Potom si každá hráčka zvolí značku. Hra spočívá v tom, že dívka musí projít ulitou po jednotlivých políčkách a nesmí při tom šlápnout na čáru. Když se jí povede dojít až do středu ulity, zvolí si libovolné políčko a nakreslí do něj svoji značku. Na toto políčko pak nesmí žádná jiná hráčka při cestě do středu ulity šlápnout. Přešlápne-li nebo vynechá políčko, nekreslí si žádnou značku. Hra končí ve chvíli, kdy jsou všechna políčka obsazená. Vítězí ta, která má zaznačených nejvíc políček. Čára - hra pro 2 a více hráčů. Někde na rovné zemi se udělají dvě čáry. Jedna slouží jako startovní a druhá jako cílová. Každý hráč má určitý počet hracích žetonů. K hraní většinou používají poggy, protože klasická hra s nimi je prý již nebaví, ale přesto si je mezi sebou chtějí určitým způsobem měnit. Každý hráč se snaží jedním žetonem hodit tak, aby se dostal co nejblíže k cílové čáře. Poté, co dohází všichni hráči, se porovná, čí žeton je nejblíže čáře. Majitel vítězného žetonu vyhrává a získává ostatní žetony z té hry. Mrakodrap - tato hra je nejzábavnější při co největším počtu hráčů. Minimálně by jich však mělo být však 6. Pomocí provázku nebo křídy se na zemi utvoří dostatečně velký kruh, aby se do něj vešel plný počet hráčů. Tento kruh představuje střechu mrakodrapu. Ten je však špatně postavený, a proto na střeše může být pouze jeden člověk, jinak celý spadne. Z toho důvodu se hráči snaží jakoukoliv metodou, mimo škrábání, kousání a jiného násilí, všechny spoluhráče ze střechy shodit. Za vypadlého se považuje pouze ten, kdo se střechy nedrží ani jedním prstem. Jestliže hra trvá příliš dlouho, mohou do ní zasahovat i vyřazení hráči tím, že pomáhají vystrčit z kruhu ještě hrající děti. Do kruhu již ale nesmějí vstoupit.
16
ANALÝZA HRY „Na feťáka“ Na hrách dětí ve třídě nás zaujala skutečnost, že se v nich poměrně často vyskytuje tématika drog. Ve dvou hrách byla dokonce ústředním motivem (na překupníka, na feťáka), v několika dalších plnily drogy vedlejší úlohu (hlavně jako sílu znásobující nebo nesmrtelnost zajišťující prostředky ve rvačkách). U dětí ze čtvrté třídy nám to připadalo tak zvláštní, že jsme se rozhodly věnovat se této otázce podrobněji. Nejdříve jsme si o problematice drog pohovořily s třídní učitelkou. Ta nám sdělila, že děti mají své vědomosti nejspíš z přednášek, které jsou na toto téma každý rok na škole pořádané, a které jsou koncipované přiměřeně věku žáků. Od dětí jsme chtěly zjistit, proč se vlastně o drogy tolik zajímají. Již z prvního rozhovoru bylo zřejmé, že je nezajímají ani tak drogy samotné, jako spíše jejich pozadí, pro děti jejich věku dostatečně tajemné. Své znalosti získaly nejen z přednášek, kde jim látka byla vyložena pro ně pochopitelným způsobem, ale i z televizních pořadů a filmů. Dvě děti dokonce viděly film My děti ze stanice ZOO. Ze všech těchto zdrojů si utvořily značně zkreslenou představu o narkomanech. Narkomana si představují jako podivné individuum, které se neustále motá, svíjí v křečích a mluví jako „drsňák". A právě tyto vnější projevy narkomana jsou tím, co děti fascinuje, protože je to tak rozdílné od chování většiny lidí. Navíc je zábavné něco takového předvádět. Všechny své iluzorní domněnky o životě lidí beroucích drogy shrnuly ve hře na feťáka. Před vlastním rozborem hry předkládáme popis jejího průběhu. Hra je pro neomezený počet hráčů. Zahajuje ji jedinec, který má injekční stříkačku (bez jehly). Předem nikoho nevaruje a naplní ji vodou. Potom vykřikne "Já vás nafetuju!" a začne honit ostatní děti. Když někoho chytí, zabodne do něj stříkačku a postříká ho, čímž ho "nafetoval". Nafetované dítě se pak motá po třídě a předvádí, že je pod vlivem drog. To vypadá tak, že vyplazuje jazyk, padá, mluví z cesty, chodí po čtyřech, dělá grimasy apod. (fantazii se meze nekladou). Někdy dokonce po chvíli předvádí "absťák" a snaží se nechat znova od feťáka nafetovat, takže se mu plete do cesty a tím mu překáží v honbě za dosud nenafetovanými. "Absťákářů" si ale feťák nevšímá a nechce je už nefetovávat, protože šetří vodou ve stříkačce, aby ji nemusel opakovaně plnit a přitom stihl nafetovat co nejvíce spolužáků. Ve třídě pak vzniká chaos, nafetované děti se pletou feťákovi při pronásledování i prchajícím dosud nenafetovaným při úniku a to je zdrojem zábavy. Hra končí většinou až se začátkem vyučovací hodiny nebo ve chvíli, kdy přestane děti bavit. Před hrou na překupníka, kde jsou drogy také hlavním motivem, jsme si hru na feťáka vybrali pro rozbor z následujících důvodů: Zatímco hra na překupníka je v podstatě jednoduchým přetvořením hry na pašeráka, kterou je naučila vychovatelka ze školní družiny, je feťák původní hra dětí z této třídy. Dále nás na ní zaujala skutečnost, že nemá téměř žádná pravidla, hráči mají mnohem větší prostor na vlastní projev a zapojují se do ní všechny děti ze třídy. Nejdříve jsme se chtěly dozvědět, jak a kdy vlastně hra vznikla. Děti už ani samy nevědí, kdo s hrou první začal. Do dnešní podoby se vyvíjela poměrně dlouho. Děti se nejprve o přestávkách pouze honily. Když začalo být na jaře teplo, přinesl někdo do třídy stříkačku a začal stříkat vodou na utíkající děti. Časem v někom injekční stříkačka vyprovokovala asociaci s drogou a při stříkání začal vykřikovat, ať si dají děti pozor, že má ve stříkačce drogu. Ostatní se k této hře přidali a postupně se začala utvářet dnešní pravidla. Ty spočívají v tom, že feťák je vždy jen ten, kdo hru začal, a že nafetované dítě musí předvádět dle své představy, jako by bylo pod vlivem drog.
17
Děti hru nehrají nijak pravidelně. Mají období, kdy je velmi baví a téměř denně si nosí do školy stříkačky na feťáka, a pak si na ni měsíc či dva vůbec nevzpomenou. Hra je obdivuhodná tím, že se do ní vždy zapojí celá třída. Jelikož hra vzniká spontánně, ne všechny děti její začátek zaregistrují. Přesto poté, co jsou nafetovány, předvedou aspoň v krátkosti účinky drogy, i když si zrovna hrají jiným způsobem. Docela nás překvapilo, že hry se nadšeně zúčastňují i děvčata a ochotně se zmítají na zemi v předváděném absťáku. Také v doprovodných grimasách a slovním projevu konkurují chlapcům. Zpočátku nás hra svým tématem a jeho podáním šokovala, ale při delším sledování jsme se přesvědčily, že děti hru nehrají ze zájmu o drogy, nýbrž že jsou fascinovány pro ně tajemným feťáckým prostředím, které mají spojeno hlavně s "drsným" slovníkem a zvláštním chováním nadrogovaných jedinců. K tomuto závěru jsme dospěly nejen při pozorování hry, ale i z rozhovorů s dětmi. Z toho, co vědí o drogách a narkomanech, si do hry přenesly pouze jednotlivé pojmy a slangové výrazy, ale jejich obsah si vytvořily podle vlastní fantazie. Z jejich řečí je patrné, že se snaží budit dojem zasvěcenosti, ale ve skutečnosti nemají jasnou představu, o čem vlastně mluví. Nedílnou součástí hry je i slovní doprovod. Děti používají zasvěcené výrazy z narkomanského prostředí. Svým slovníkem se snaží ukázat, že "do toho vidí". A tak se třídou rozléhají věty typu "Dej mi práska kokainu!“; „Potřebuju si ještě šlehnout heroin!“; „To sou hustý halušky!" apod. (Z konkrétních drog je nejčastěji používán heroin, kokain, perník, tráva.) Jedno z nejoblíbenějších slov je "absťák". Také předvádění jeho příznaků patří k nejzajímavější části hry. Děti se s velkou chutí doslova zmítají na zemi, předvádějí křeče, velmi sugestivně vykřikují, někdy napodobují zvracení a další nepopsatelné projevy. Hra je pro děti přitažlivá také tím, že při ní dostatečně vybijí přemíru své energie a podle jejich slov si "dost dobře zablbnou". Oproti klasické hře na honěnou skýtá vedle běhání i dostatek prostoru k vydovádění, které je tak rozdílné od sezení při vyučovací hodině. Uznáváme, že hra má poněkud drsnější charakter, přesto si nemyslíme, že by na děti nějak negativně působila. Náplň dětských her se přirozeně přizpůsobuje vývoji celé společnosti. Hra na feťáka není o nic horší než dříve oblíbené hry na vojáky a lupiče, při kterých se neustále bojovalo, hráči se mezi sebou pomyslně škrtili, stříleli a probodávali. Je tedy zřejmé, že podstata her zůstává stejná, mění se pouze forma. Je dost pravděpodobné, že některé z dětí se v budoucnu s drogou setká, ale nedomníváme se, že tato hra je k ní přivede, stejně tak, jako se z dětí hrajících si na nacisty nestali v dospělosti ti, které ve hře představovaly. ZÁVĚR Od dětí jsme se dozvěděly celkem 63 her. Z nich je pouze nepatrné množství určeno jen pro chlapce nebo dívky. Stejně tak je i málo her, které se dají hrát pouze ve dvojici. Obě tyto skutečnosti opět dokazují až netypickou soudržnost tohoto dětského kolektivu. Troufáme si tvrdit, že kdybychom třídu znovu navštívily, získaly bychom od dětí množství nových originálních her, protože děti z této třídy jsou velice hravé a plné fantazie, takže pro ně není problémem přijít na pravidla nějaké nové hry. Před první návštěvou třídy jsme předpokládaly u dětí zájem spíše o nové elektronické hry nebo alespoň o poggy, a proto nás mile překvapilo, že stále dávají přednost hrám, ve kterých mohou uplatnit vlastní představivost.
18
