14 – Cesta, která končí smrtí
CESTA, KTERÁ KTERÁ KONčÍ KON Í SMRTÍ SMRTÍ
Co se děje po smrti? Možná vám ta otázka přijde poněkud nevhodná, ale zkusme se nad ní zamyslet hlouběji. Smrt je pro člověka největší otázkou – končí náš život, naše touhy a sny, končí naše možnost se projevit. Smrtí končí naše pozemská cesta. A co dál – je to skutečný konec všeho?
Nebe, peklo nebo nic?
1
2
3
4
V roce 1956 vypukla v Kongu občanská válka. Povstalci obsadili nemocnici doktora Pavla Carlsona a zavraždili mnoho zaměstnanců nemocnice. O život přišel i Dr. Carlson. Když několik dnů po tomto nesmyslném vraždění objevili jeho tělo, v jeho kapse našli Nový zákon. Den před svojí vraždou dovnitř napsal jediné slovo: „Pokoj“. Měl pokoj tváří v tvář nejhorším okolnostem, když čelil smrti. Co bylo zdrojem jeho pokoje? Je možné, abychom měli pokoj v srdci i ve chvíli, kdy čelíme nás může držet nad vodou, když zaútočí smrt? Ohledně smrti existuje mnoho nezodpovězených otázek. Co když člověk zemře? Je pravda, že odcházíme do nebe? pravda, že někteří odcházejí do pekla? Máme věřit učení, že duše člověka ocitne ještě v očistci? A co když po smrti už není vůbec nic, jak říkají nevěřící lidé?
smrti? Co se stane, Anebo je cestou se
O čem přemýšlíme, když se např. účastníme nějakého pohřbu? Určitě záleží na tom, jaký jsme k zesnulému měli vztah… Ale ať chceme, či nechceme, napadají nás myšlenky, že každý člověk je smrtelný – i my. To pro nás bývá to nejtěžší pomyšlení. Bolest smrti je tak silná, že se nám chce zoufale věřit, že musí být nějaká cesta, která minulý život nějak prodlouží. Pojďme téma blíže studovat: Nejprve si klademe otázku, co se stane po smrti s fyzickou schránkou člověka? Když lidé zemřou, lidské tělo nežije, odumřelo, postupně se rozpadá – v hrobě, pokud nevolíme dnešní praxi v krematoriu, kde je tělo spáleno. Ty, které jsme tak milovali, či s nimi jen dlouho pracovali nebo bydleli v sousedství, jsou najednou pryč.
5
Odjakživa se lidé snažili tuto vzniklou propast nějak překlenout – různými mýty, vírou, náboženským vysvětlením. Nakonec mnozí lidé hledají způsob, jak se s mrtvými znovu setkat nebo s nimi alespoň navázat nějaký kontakt. (O tom budeme hovořit podrobněji příště.) 6
1
14 – Cesta, která končí smrtí
7
Dnes se zamyslíme nad tím, co říká Bible o stavu po smrti. Dobře – řekli jsme si, že tělo odumřelo. Ale co duch? Říká Bible něco o tom, co se stane, až zemřeme? Odpověď je ANO! Ve světle Bible je tedy možné porozumět i tomuto tajemství. Jak rádi bychom si přáli vědět, zda budeme i my moci jednou odcházet z tohoto světa s vnitřním pokojem, smíření s Bohem a lidmi. Podstatnou odpověď nalézáme ve vzkříšení Ježíše Krista. Kristus je pro nás ve všem podstatný příklad, protože se stal pro nás Synem člověka. Jeho osud může být i naším osudem. Tomu věříme.
8
Poté, co Ježíš zemřel na kříži, jeho přátelé uložili jeho tělo, jak říká Bible, do „Josefova nového hrobu“.
9
Římský vládce Pilát poslal stráž a jeho vojáci zapečetili kámen, který zakrýval hrobku, římskou pečetí. Nikdo nemohl vzít jeho tělo. Nikdo z lidí - kromě Boha Otce.
10
V neděli brzy ráno, když ještě byla tma, byl andělem odvalen kámen, který blokoval dveře do hrobky, a Ježíš vyšel ven.
11
Vzkříšený Kristus porazil hřích i smrt a vykročil v absolutním vítězství nad smrtí. Hlídající vojáci byli sraženi na zem jako mrtví.
12
2
14 – Cesta, která končí smrtí
13
Skutečnost Kristova vzkříšení byla motivující silou rané křesťanské církve. Byla potvrzena naděje na nový život. Ve srovnání s řeckými mytologiemi či egyptskými kulty i římskou beznadějí to byla úžasná zpráva. Co víme o hrobu více než staří Římané, kteří si uvědomovali, že hrob je tmavou hlubokou jámou, ze které nikdo neměl naději vystoupit znovu živý? A nyní měli křesťané zprávu o překvapivé naději. Hrob nebyl konečnou stanicí. Ti, kdo zemřeli „v Kristu“, mohli jednoho dne žít znovu! Katakomby pod Římem ukazují rozdíl mezi smrtí nevěřících a křesťanů v prvních staletích. Epitafy na hrobkách lidí, kteří zemřeli v pohanské konečnosti, jsou zcela jiné, než nápisy na hrobech křesťanů. Stojí na nich „Loučím se navždy“. To jsou nápisy odhalující žal a smutek.
14
Znovu a znovu se opakují nápisy se slovy žalu: opustil nás navždy“. Všimněte si naopak nápisů na hrobech křesťanů:
15
Porovnáme-li je s nápisy na hrobech křesťanů, stojí tam: „Sbohem dokud se znovu nesetkáme“ nebo „dobrou noc, spi v pokoji až do nového rána“. Nápisy na jejich hrobech vyzařují nadějí a odvahu, protože odkazují na den vzkříšení. 16
Ale co říká do smutného prostředí starověku Ježíš? (Text: Zjevení 1,18) „Jsem ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“
Zjevení 1,18
„J s em ten živý; byl js em mrtev - a hle, živ js em na věky věků. Mám klíče od s mrti i hrobu.“
17
1 Kor 15,16-18 „Neboť není-li vz kříš ení z mrtvých, nebyl vz kříš en ani K ris tus . Nebyl-li vš ak K ris tus vz kříš en, je vaš e víra marná, ješ tě js te ve s vých hříš ích, a js ou z traceni i ti, kteří z es nuli v K ris tu.“
18
Naděje ve chvíli smrti by byla planá, kdybychom neznali plnou biblickou odpověď. Vnitřní pokoj musí vyvěrat z jistoty, že náš život měl smysl a že tedy nebyl zbytečný. A pak pro chvíli umírání je důležitá naděje v odpuštění a vzkříšení. Právě v těchto oblastech je Bible nepostradatelná. Naše víra a naděje pramení z Ježíšova vzkříšení.Všimněte si, co napsal apoštol Pavel: (Text: 1. Korintským 15,16-18) „Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.“
3
14 – Cesta, která končí smrtí
19
Abychom porozuměli jeho výroku, musíme porozumět tomu, co Bible učí o smrti jako takové. Bůh nestvořil člověka se záměrem, aby někdy zemřel. Když po ukončení stvoření všechno hodnotil, prohlásil, že „všechno bylo VELMI dobré!“ (1 Moj 1,32). Před pádem Adama a Evy do hříchu na světě nebyla žádná bolest, nemoc ani smrt. Smrt je tedy úpadkem původního záměru. Bible hned ve své 3. kapitole popisuje onen tragický příběh. První rodiče byli stvořeni do ideálního řádu, Měli v něm žít věčně, a to na základě platné zákonitostí. Podstatné pravidlo znělo: (Text: 1. Mojžíšova 2,17) „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“
1 Moj 2,17
„Z každého s tromu zahrady z ahrady s míš jís t. Z e s tromu poznání dobrého a zlého vš ak nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš s mrti.“
20
Vidíme, že nesmrtelnost byla zajištěna, lidé věděli, že život je podmíněn věrností k životu. Jenže před naší pramatkou se objevil satan, který použil hada jako médium. Zpochybňoval Boží výrok a pokoušel jí, aby přestala spoléhat na svého Stvořitele a vzala si ze zakázaného stromu. Žena mu opakovala Boží slova, aby nejedli ovoce tohoto stromu, protože by pak museli zemřít.
21
Co však odpovědělo ono „nejvychytralejší“ stvoření ženě? (Text: 1. Mojžíšova 3,4) „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
1 Moj 3,4
„Nikoli, nepropadnete ssmrti. mrti. B ůh vš ak ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou s e vám oči a budete jako B ůh z nát dobré i z lé.“
22
1 Moj 3,22.23 „Teď „T eď je člověk jako jeden z nás , z ná dobré i z lé. Nepřipus tím, aby vz táhl ruku po s tromu života, jedl a byl živ navěky. P roto jej H os podin B ůh vyhnal z e z ahrady v E denu, aby obdělával z emi, z níž byl vz at.“
23
Toto je první lež zaznamenaná v Bibli ohledně smrti! Žel, že člověk uposlechl slov stvořeného média místo Stvořitele. Nechal se zlákat pohledem na lákavé ovoce neposlušnosti. Člověk zpochybnil Boží slovo a uvěřil ďáblově lži, proto nakonec jedl ze stromu poznání dobra i zla. Dále čteme, že Bůh pak musel Adama a Evu oddělit od stromu života, protože: (Text: 1. Mojžíšova 3,22.23) „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky. Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.“ Důsledkem toho, že se lidé oddělili od Boha – od zdroje života a také od stromu života – byla smrt! Čtěme dál o důsledcích:
4
14 – Cesta, která končí smrtí (Text: 1. Mojžíšova 3,18.19) „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
1 Moj 3,18.19
„V potu s vé tváře budeš jís t chléb, dokud s e nenavrátíš do země, z emě, z níž js i byl vzat. vz at. P rach js i a v prach s e navrátíš .“
24
1 Moj 2,7 „I vytvořil Hos podin B ůh člověka, prach zze e zzemě, emě, a vdechl mu v chřípí dech života. T ak s e s tal člověk živým tvorem.“
25
V této pasáži nacházíme klíč k pochopení problému smrti. Bible říká, že smrtí se člověk vrací do prachu, ze kterého byl vytvořen. Všimněme si, jakým způsobem Bůh stvořil Adama: (1. Mojžíšova 2,7) „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ Bůh vzal hmotu (prach) a z ní vytvořil lidské tělo. Když toto tělo zformoval, bylo zde pouhé neživé tělo. Aby se z těla stala živá bytost, byl nutný další krok. Bible říká, že Bůh do lidského těla vdechl „dech života“ – a teprve takto se člověk stal živým tvorem! Z textu lze udělat následující graf: Tělo (prach) + Boží „dech života“ = živý tvor (živá duše)
Tělo (prach) + Boží „dech života“
Smrt bychom mohli graficky znázornit v přesně opačném pořadí:
= živý tvor (živá duše)
26
Živý člověk – odnětí Božího „dechu života“ = mrtvý člověk. Mrtvý člověk se znovu rozpadá v prach, protože to je jeho původ. Člověk bez daru života je mrtev, rozpadá se opět v prach.
živý člověk – odnětí Božího „dechu života“ = mrtvý člověk
27
Kazatel 12,7
„A prach s e vrátí do země, kde byl, a duch s e vrátí k B ohu, který jej dal.“
28
Moudrý muž v knize Kazatel to shrnul následovně: (Text: Kazatel 12,7) „A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.“ V podstatě opakuje stejnou myšlenku o smrti, kterou zaznamenává první napsaná kniha Bible – kniha Jobova. (Text: Job 27,3) „Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích.“ Všimněte si slov Bible: „Dokud Boží duch je v mých chřípích.“ Popisuje přesně totéž, co jsme četli.
Job 27,3
„Ale dokud budu dýchat, dokud B oží dech bude v mých chřípích.“
29
5
14 – Cesta, která končí smrtí Další text vyjadřuje stejnou myšlenku:: (Text: Žalm 146,3.4) „Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není. Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.“
Žalm 146,3.4 „Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož z áchrany není. J eho duch odcház í, on s e vrací do s vé z emě, tím dnem berou z a s vé jeho plány.“
30
Král David odhaluje pravdu o smrti, když říká, že dech života opouští tělo a člověk se vrací do země. Člověk umírá. To je v souladu s tím, co napsal Šalamoun: (Text: Kazatel 9,5.6) „Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly.“
Kazatel 9,5.6 „Živí totiž vědí, že z emřou, mrtví nevědí z hola nic a nečeká je žádná odměna, jejic h památka jejich je z apomenuta. J ak jejic h lás ka, tak jejich nenávis t jejich i jejich horlení dávno z anikly.“
31
Shrňme si základní východiska: Člověk byl stvořen Bohem Život závisí na spojení s dárcem života. Odloučení od Boha znamená smrt. Smrt vylučuje jakékoliv vědomí (ducha). A přesto, co se děje v době po smrti?
• Člověk byl s tvořen B ohem • Život z ávis í na s pojení s dárcem života. • Odloučení od B oha z namená s mrt • S mrt vylučuje jakékoliv vědomí (ducha)
32
Jób 4,10. 12. 13 „Z emře-li muž, roz padne s e. … kam s e poděl? Člověk ulehne a nepovs tane… . neprocitne, neproc itne, z e s pánku s e neprobudí. K éž bys mě s kryl v pods větí a s choval mě, než pomine tvůj hněv, s tanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.“
(Text: Jób 4,10. 12. 13) „Zemře-li muž, rozpadne se. … kam se poděl? Člověk ulehne a nepovstane… neprocitne, ze spánku se neprobudí. Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.“
33
Žalm 115,17
„Mrtví nechválí už Hos podina, nikdo z těch, kdo s es tupují v říš i ticha.“
34
Žalm to říká ještě jinak - obrazněji: (Text:Žalm 115,17) „Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.“ Jinými slovy, když člověk zemře, jeho ostatky jsou v hrobě, čeká až do dne vzkříšení. Smrt vlastně nazývá jakýmsi spánkem. Přečtěme si to: (Text: Žalm 13,4) „Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti.“ David zde vyznává, že chce žít, nechce umírat - spát spánkem smrti. Ale i v realitě smrti, zaznívá ze Starého zákona jasná naděje:
Žalm 13,4 „S hlédni, H os podine, B ože můj, a odpověz mi! R oz jas ni mé oči, ať neus nu s pánkem s mrti.“
35
6
14 – Cesta, která končí smrtí Daniel 121,2 „Mnozí z těch, kteří s pí v prachu zzemě, emě, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“ hrůz e.“
36
(Text: Daniel 121,2) „Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“ Jedna z nejpovzbudivějších pravd v Božím Slově je, že když člověk zemře, nerušen problémy života odpočívá, dokud nezazní hlas dárce života. Pak se nelze divit, že Bible přirovnává smrt ke spánku. Prorok Nátan řekl králi Davidovi, co se s ním stane v okamžiku jeho smrti: „Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům…“ (Text: 2. Samuelova 7,12)
2 Sam 7,12
„Až s e naplní tvé dny a ty ulehneš ke s vým otcům… “
37
Ovšem nejen Starý zákon, i Ježíš nazýval smrt spánkem. Ke spánku přece přirovnal smrt svého přítele Lazara. Jednou, když byl Ježíš se svými učedníky u Jordánu, dostal naléhavou zprávu od svých přátel z Betánie, že Lazar je vážně nemocný. Ježíš ale zůstal na místě ještě dva dny a nijak nespěchal za Lazarem, který mezitím zemřel. 38
Jan 11,11. 12. 14. 15
„ ‚Náš přítel L az ar us nul. AAle le jdu ho probudit.‘ Učedníci mu řekli: ‚P ane, s pí-li, uz draví s e.‘ TTehdy ehdy jim J ežíš řekl: ‚L az ar umřel.‘ “
39
(Text: Jan 11,11. 12. 14. 15) Pak Ježíš řekl: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: ‚Pane, spí-li, uzdraví se.‘ Tehdy jim Ježíš řekl: ‚Lazar umřel.‘ “ To je další potvrzení biblického pohledu na smrt jako „spánek“ a zároveň i vzkříšení. Čtěme dál, co říká Marta: (Text: Jan 11,21) „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ (Text: Jan 11,23-24) Ježíš jí odpověděl: „Tvůj bratr vstane.“ „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
Jan 11,21.23.24
„ ‚P ane, kdybys byl z de, nebyl by můj bratr umřel.‘ J ežíš jí odpověděl: ‚T vůj bratr vs tane.‘ ‚V ím, že vs tane při vz kříš ení v pos lední den.‘ “
40
Marta ujistila Ježíše, že se samozřejmě těší na okamžik, kdy při konečném vzkříšení zase uvidí Lazara. Židé tedy věřili na vzkříšení. Ježíš však její víru upřesnil:
7
14 – Cesta, která končí smrtí (Text: Jan 11,25) „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“
Jan 11,25
„J á js em vz kříš ení i život. K do věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“
41
A poté Ježíš požádal, aby odvalili kámen, který stál u vchodu do Lazarova hrobu. Ačkoliv byl Lazar pohřben už čtvrtý den, byl vzkříšen. Byl to úžasný den pro rodinu Lazara! Je to ovšem také úžasná zpráva pro nás všechny. Tento okamžik jejich radosti byl pouze malým zábleskem slávy a radosti, kterou budou prožívat lidé až Ježíš přijde znovu a otevře hroby všech lidí, kteří ho přijali jako svého Zachránce. Tuto potěšující zprávu Pavel sděloval prvním křesťanům: (Text: 1. Tesalonickým 4,13.16) „Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.“
1 Tes 4,13
„Nechceme vás , bratří, nechat v nevědomos ti o údělu těch, kdo z es nuli, abys te s e nermoutili jako ti, kteří nemají naději.“
42
Pavel říká, co udělá Ježíš, až přijde podruhé: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve.“
1 Tes 4,16 „Z az ní povel, hlas archanděla a z vuk B oží polnice, s ám P án s es toupí z nebe, a ti, kdo z emřeli v K ris tu, vs tanou nejdříve.“
Pavel popisuje detailně události, které se odehrají, když Ježíš přijde: 43
1. Kor 15,51.52 „H le, odhalím vám tajems tví: Ne vš ichni z emřeme, ale vš ichni budeme proměněni, naráz , v okamžiku, až s e naposled napos led oz ve polnice. Až z az ní, mrtví budou vz kříš eni k nepomíjitelnos ti a my živí proměněni.“
44
(Text: 1. Korintským 15,51-55) „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“ Pak Pavel vysvětluje proměnu lidí: „Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.
1. Korintským 15,53
„P omíjitelné tělo mus í totiž obléc oblécii nepomíjitelnos t a s mrtelné nes mrtelnos t.“
45
1 Kor 15,54.55 „A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnos t a s mrtelné nes mrtelnos t, pak s e naplní, co je ps áno: `S mrt je pohlcena, B ůh z vítěz il! K de je, s mrti, tvé vítěz s tví?“
A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství?“ Ježíš řekl učedníkům, že všichni lidé vstanou z hrobů.
46
8
14 – Cesta, která končí smrtí (Text: Jan 5,28.29) „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“
Jan 5,28. 29 „Nedivte s e tomu, neboť přic ház í hodina, přicház kdy vš ichni v hrobech us lyš í jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vs tanou k životu, a ti, kdo činili z lé, vs tanou k ods ouz ení.“
47
Přemýšlejme spolu: Pokud by lidé okamžitě po smrti šli do nebe nebo do pekla, k čemu by pak ještě bylo vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých? Ježíš spojil svůj druhý příchod se vzkříšením.
NEBE
nebo PEKLO
48
(Text: Zjevení 22,12) „Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.“ Je to jednoduché. Od okamžiku smrti lidé spí, odpočívají od své práce a od problémů dokud nepřijde Ježíš.
Zjevení 22,12
„H le, přijdu brz o, a má odplata s e mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.“
49
1 Tes 4,17
„P otom my živí, kteří s e toho dočkáme, budeme s polu s nimi uchvác eni v oblacíc h uchváceni oblacích vz hůru vs tříc P ánu. A pak už navždy budeme s P ánem.“
50
Pavel dále píše o těch, kteří se Kristova příchodu dožijí: (Text: 1. Tesalonickým 4,17) „Potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“ To jsou základní biblické výpovědi o stavu smrti a po smrti. V této souvislosti je ještě zajímavý popis ukřižování Krista. Ježíš byl ukřižován mezi dvěma zločinci, byl také považován za zločince. Marek píše, že nejdříve se oba zločinci Ježíšovi vysmívali a vybízeli ho, aby osvobodil sám sebe i je. Potom jeden zločinec začal litovat a prosil o záchranu.
51
Lukáš 23,42. 43
„J ežíš i, pamatuj na mne, až přijdeš do s vého královs tví. J ežíš mu odpověděl: ‚Amen, pravím ti, dnes budeš s e mnou v ráji‘.“
52
(Text: Lukáš 23,42.43) Řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království. Ježíš mu odpověděl: ‚Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji‘.“ Ježíšovo ujištění platí i pro nás. Dnes, právě teď, může mít každý z nás jistotu věčného života. Kristus nabízí jistotu. I když Kristus měl ten den zemřít, a měl ležet v hrobu až do neděle rána, Ježíš zaručil vysvobození z hrobu.
9
14 – Cesta, která končí smrtí Někteří lidé se domnívají, že Ježíš slíbil zločinci, že půjde okamžitě do ráje. Ale ani sám Ježíš nešel do nějakého ráje, když zemřel. Bible říká, že ten den zemřel a byl pohřben ve vypůjčené hrobce. V neděli ráno se Ježíš ukázal Marii, která ho chtěla uctívat. Ježíš jí v tom bránil. Proč? 53
Jan 20,17
„…dosud jsem nevystoupil k Otci.“
54
Protože ještě nevystoupil do nebe. Doslova řekl: (Text: Jan 20,l7) „…dosud jsem nevystoupil k Otci.“ V neděli ráno řekl, že ještě nevystoupil ke svému Otci! To znamená, že Ježíš nemohl být ani v pátek v ráji! Bible nikde také neříká, že by zločinec byl v pátek v nějakém ráji nebo nebi. Naopak, Ježíš byl pohřben do hrobu, kde odpočíval po celou sobotu až do nedělního rána, kdy byl vzkříšen – v těle, na této zemi. Ježíš lidem nabízí ten největší dar – věčný život a vítězství nad smrtí. Bez této skutečnosti nemá nic jiného valnou cenu. Každý z nás může a měl by Boha o tento dar požádat a přijmout ho. Toto rozhodnutí je největším rozhodnutím života, protože na něm závisí vaše věčná budoucnost!
55
56
Vzkříšený a živý Kristus nám nabízí slavnou naději, která sahá až za hrob! Vzkříšený Kristus osvětluje otázku stavu člověka po smrti. Smrt končí náš život i naše vědomí. Kristus však otevírá novou budoucnost – ne po smrti, ale po vzkříšení. Protože po smrti člověk nemá vědomí, využijme ho nyní během našeho života. I ty dnes můžeš získat pokoj v Ježíši Kristu, který tě miluje. Modleme se. Příští téma – budeme pokračovat v tématu o důsledcích nebiblického pojetí stavu člověka po smrti – o spiritismu a okultismu.
10