13 3

SPARTA

DO TO HO!

Tiráž: Sparta do toho! speciál Vydává AC Sparta Praha fotbal, a. s., Milady Horákové 98, 170 82 Praha 7, IČ 46356801 Autor projektu: Jaroslav Zákravský Další autoři: Jaroslav Pešta, Ondřej Eisner Fotografie: archiv AC Sparta Praha, archiv Václava Borečka, Vlastimil Vacek Grafika a zpracování: Revolta Tisk: Ottova tiskárna, s. r. o. Předplatné: Zákaznické centrum AC Sparta Praha tel.: 296 111 400, e-mail: [email protected] internet: www.sparta.cz Uzávěrka čísla: 27. 5. 2013 MK ČR E-10275

SDT! SPECIÁL 9/13

3

Editorial

OBSAH

10 30 42 72

AC Sparta Praha – Watford FC 4:0 (1983)

AC Sparta Praha – FC Barcelona 1:0 (1992)

AC Sparta Praha – Real Madrid 3:2 (1983)

AC Sparta Praha – Olympique Marseille 2:1 (1991)

Slavná derby pražských „S“, bitvy na mezinárodní scéně, vypjaté zápasy o mistrovský titul či záchranu v nejvyšší soutěži v těžkých dobách minulého století. Každý hráč, trenér i fanoušek vzpomíná na různá utkání z bohaté minulosti Sparty. V magazínu Sparta do toho! jste mohli po celou sezonu 2012/2013 číst vzpomínky na patnáct nejpamátnějších zápasů, které jsme pro vás vybrali. Seriál jsme zahájili v srpnu minulého roku při úvodním domácím utkání Gambrinus ligy proti Příbrami zápasem z roku 2003 proti Laziu Řím. Postupně jsme se dostali ke slavným vítězstvím nad Barcelonou, Realem Madrid až po závěrečné první místo, na které jsme vybrali utkání z roku 1935 proti Ferencvárosi, po němž parta kolem Raymonda Braina slavila zisk Středoevropského poháru. Nakonec jsme se rozhodli připravit speciální vydání magazínu, ve kterém najdete všech patnáct nejpamátnějších utkání včetně dobových vzpomínek jednotlivých hráčů a trenérů. V tomto speciálu také najdete rozhovory se slavnými postavami Sparty v čele s Václavem Maškem, Jiřím Novotným nebo současnými trenéry Vítězslavem Lavičkou a Zdeňkem Svobodou. My jsme Sparta! Ondřej Eisner šéfredaktor magazínu Sparta do toho!

4

SDT! SPECIÁL 9/13

SDT! SPECIÁL 9/13

5

Nejpamátnější zápasy Sparty


Výbuch radosti v poslední vteřině (Sparta – Lazio Řím, Liga mistrů 2003/04)

Na patnáctou příčku žabříčku jsme zařadili utkání, které má většina z nás ještě dnes v živé paměti. Zkraje prosince 2003 bojovali sparťané pod vedením Jiřího Kotrby o postup do osmifinále Ligy mistrů. V posledním utkání skupiny museli doma zvítězit nad Laziem Řím a zároveň doufat, že Chelsea porazí ve druhém zápase Besiktas Istanbul.

6

15.

SDT! SPECIÁL 9/13

Celý příběh odstartoval o čtyři měsíce dříve v makedonském Skopje. Tamní Vardar překvapivě vyřadil CSKA Moskva a to samé chtěl zopakovat i proti Spartě, která mu byla poslední překážkou na cestě do Ligy mistrů. Po nezapomenutelném gólu Igora Gluščeviče a dvou trefách Karla Poborského si však sparťané odvezli z horké makedonské půdy náskok 3:2, který doma uhájili a po jednoroční absenci se opět kvalifikovali do nejpopulárnější fotbalové soutěže na světě. Los základní skupiny jim navíc přihrál velmi atraktivní soupeře – Chelsea, Lazio Řím a Besiktas Istanbul. Nikdo z expertů tehdy nepochyboval o tom, že do osmifinále postoupí první dva zmíněné týmy, které byly velkými favority skupiny.

Trnitá cesta základní skupinou Po smolné úvodní prohře s Chelsea předvedli naši fotbalisté výborný výkon na Laziu Řím, odkud si odvezli bod za remízu 2:2. Následně i díky životnímu gólu Lukáše Zelenky porazili na domácí půdě Besiktas 2:1, ovšem z turecké metropole se poté vrátili bez bodu a zdálo se, že naděje na postup je definitivně pryč. Stalo se ovšem něco, co nikdo nečekal. Bez několika zraněných opor nastoupila Sparta na Stamford Bridge proti hvězdné Abramovičově Chelsea a narychlo poskládaná defenzíva v čele s nezkušenými nováčky Jiřím Homolou

a Pavlem Krmašem nedovolila hvězdnému útoku Blues jedinkrát skórovat. Před posledním kolem byly karty rozdány jasně, pro postup mezi nejlepších šestnáct týmů Evropy musí Sparta v souboji pětibodových celků porazit Lazio Řím a doufat, že sedmibodový Besiktas nezaboduje proti suverénně první Chelsea. Jiří Kotrba nemohl před zápasem počítat se dvojicí zraněných štítových záložníků, Jiřím Němcem a Pavlem Krmašem. Na trávník tak vyslal ofenzívní sestavu s tvůrcem hry Lukášem Zelenkou a dvěma útočníky, Liborem Sionkem a Igorem Gluščevičem. Mezi klíčové hráče tehdejšího Lazia patřili brankář Angelo Peruzzi, obránci Jaap Stam a Fernado Couto, záložníci Dejan Stankovič a Stefano Fiore, v útoku pak řádil Simone Inzaghi, střelec dvou branek z prvního vzájemného utkání. Na trenérské lavičce týmu z věčného města seděl nynější kouč Manchesteru City Roberto Mancini.

Smůla v koncovce i výborný Blažek Zaplněná Letná hnala sparťanské fotbalisty od první minuty za vytouženým vítězstvím. Hned v úvodu zápasu se dostali ke střeleckým pokusům postupně Poborský, Johana a Sionko, ve větší nebezpečí pro branku Peruzziho ale jejich zakončení nevyústilo. Lépe se nevedlo na druhé straně Gottardimu ani SDT! SPECIÁL 9/13

7



Běžela druhá minuta nastavení, když se středem hřiště probíjel někdejší hráč Lazia Karel Poborský. Obehrál několik protihráčů, přiťukl míč Lukáši Zelenkovi, jenž bleskově vyslal Tomáše Juna do gólové šance. Ještě než stihl mladý útočník tváří v tvář Peruzzimu zakončit, ozvala se píšťalka portugalského sudího Batisty, který nesmyslně neponechal Spartě výhodu a odpískal předchozí faul na Karla Poborského třicet metrů od branky. Ze stoprocentní gólové šance se tak stala standardka z uctivé vzdálenosti, ze které nebylo možné přímo ohrozit branku. Běžely poslední sekundy utkání...

Stamovi, jenž sice potvrdil pověst výborného hlavičkáře, naštěstí zamířil těsně nad branku. První opravdu gólová šance se zrodila v osmadvacáté minutě. Po akci Zelenky střílel z nadějné pozice Karel Poborský, brankář Lazia se ovšem blýskl výborným zákrokem a přízemní ránu sparťanského kapitána s vypětím všech sil nohou vyrazil. Závěrečné minuty první půle patřily Dejanu Stankovičovi. Nejprve z vyložené pozice nepřekonal Jaromíra Blažka, který skvělým skokem k tyči jeho dobře umístěnou a prudkou střelu vyrazil. Chvíli poté se srbský záložník dostal k nebezpečné hlavičce, která olízla břevno sparťanské branky. Do kabin se tak odcházelo za stavu 0:0 a bitva o druhé postupové místo byla stále otevřená. Hned zkraje druhé pětačtyřicetiminutovky si hráči v rudých dresech vytvořili několik dalších příležitostí. Do nadějné pozice se prokličkoval Lukáš Zelenka, zakončoval netradičně levou nohou a jen o kousek minul branku Peruzziho. Přesto si za pohlednou akci vysloužil potlesk tribun. Dvakrát nechybělo mnoho ke vstřelení vedoucí branky Igoru Gluščevičovi. Nejprve pálil z těžké pozice nad branku, podruhé skákal na nadýchaný centr Karla Poborského, ovšem brankář Lazia mu povedeným zákrokem sebral z hlavy téměř jistý gól. Lazio se herně dostalo zpět do zápasu mezi 65. a 70. minutou, kdy dostalo Spartu pod velký tlak. Albertiniho povedená rána skončila naštěstí 8

SDT! SPECIÁL 9/13

AC Sparta Praha – Lazio Řím 1:0 (0:0) Hráno 9. prosince 2003 na Letné Branka: 93. Kincl Sparta: Blažek – Pergl, Hübschman, Johana, Labant – Poborský, Kováč, Zelenka, Michalík (73. Kincl) – Sionko (90. Jun), Gluščevič (85. Ježek) Trenér: Jiří Kotrba Lazio: Peruzzi – Stam, Negro, Couto, Favalli (89. Conceicao) – Gottardi (54. Liverani), Albertini, Fiore, Stankovič – Corradi, Muzzi (74. Inzaghi) Trenér: Roberto Mancini

Zahrání trestného kopu se ujal tradičně Karel Poborský a poslal do pokutového území povedený, avšak lehce přetažený centr. Brankář Peruzzi vyběhl a chtěl míč vyboxovat, zatímco z druhé strany se po hlavě vrhl do souboje s ním Marek Kincl. Odvaha se mu vyplatila, na rozdíl od italského gólmana míč trefil a zátylkem usměrnil přesně pod břevno! Letná doslova explodovala, hráči, trenéři i fanoušci propadli totální euforii. Jen těžko bychom hledali v historii hráče, který se s rudým dresem rozloučil takto stylově. O Marku Kinclovi se totiž již tehdy vědělo, že v zimě přestoupí do Zenitu Petrohrad a tento zápas je jeho posledním v rudém dresu. Podruhé sparťanský stadion vybuchl nadšením ve chvíli, kdy hlasatel oznámil výsledek utkání Besiktase s Chelsea. Londýňané jej díky brankám Hasselbainka a Bridge vyhráli 2:0 a pomohli tím Spartě k postupu do osmifinále. Tam sice cesta

Letenských skončila, ovšem i slavný AC Milán měl v jednu chvíli namále. Ještě 25 minut před koncem odvetného zápasu na San Siru Sparta postupovala, než ji zlomily dva góly ukrajinského kouzelníka Ševčenka. Utkání proti Laziu Řím však je jedním z těch, které ve sparťanské kronice navždy zůstanou zapsány zlatým písmem.

Blažek Johana

Hübschman Pergl

Labant Kováč

Zelenka

Poborský

Michalík Sionko

Gluščevič

Muzzi

Corradi

Fiore

Albertini

Couto

Negro

Stankovič

Favalli

Gottardi

Stam

Peruzzi

jen na tyči, Corradiho střelu parádně zneškodnil Blažek a Fioreho pokus srazil na poslední chvíli na rohový kop Vlado Labant.

Sázka na vše a infarktový závěr Trenéři v čele s Jiřím Kotrbou se rozhodli posílit útok, když ze hřiště stáhli Rastislava Michalíka, na jehož místo levého záložníka se přesunul Libor Sionko a v útoku doplnil Igora Gluščeviče čerstvý Marek Kincl. Krátce po těchto změnách se probojovali do střeleckých pozic Zelenka a Kováč. Zejména pokus druhého jmenovaného, který tečovala Gluščevičova záda, volal po gólu. Míč však skončil jen na břevnu. Ofenzívu Sparty přišli na poslední minuty vyztužit i Patrik Ježek a Tomáš Jun. SDT! SPECIÁL 9/13

9



Výprask pro tým Eltona Johna

(Sparta – Watford, Pohár UEFA 1983/84) Proti anglickým klubům se nejen Spartě, ale ani ostatním českým mužstvům dlouhodobě nedaří. O to hlouběji se však každé pohárové vítězství nad týmem z kolébky fotbalu zapíše do klubové kroniky. Na čtrnáctém místě našeho žebříčku nejpamátnějších zápasů v historii Sparty právě na jedno z nich zavzpomínáme. V boji o čtvrtfinále Poháru UEFA sezony 1983/84 přiřkl curyšský los partě vedené Václavem Ježkem ambiciózní anglický Watford FC.

10

SDT! SPECIÁL 9/13

14.

Na patnáctém místě našeho žebříčku jsme zavzpomínali na prosincové vítězství nad Laziem Řím v Lize mistrů roku 2003. Nyní se přeneseme přesně o dvacet let a jeden den do minulosti. Zaplněná Letná se těšila nejen na tvrdý ostrovní fotbal, který v osmdesátých letech praktikovaly bez výjimky všechny anglické celky, ale hlavně na postup domácího týmu. Na něj zadělali sparťané již v prvním utkání, které na Vicarage Road vyhráli senzačně 3:2.

Trnitá cesta zpět na vrchol A nejednalo se o první milé překvapení, o které se náš klub v tomto ročníku Poháru UEFA postaral. Po temném normalizačním období, které vygradovalo sestupem do druhé ligy v roce 1975, byla Sparta až nyní, po patnácti letech od konce slavné Kvašňákovy éry, opět v popředí naší ligy a navíc i konkurenceschopná v evropském měřítku. Legendární Václav Ježek sestavil skvělé mužstvo. Obraně velela nerozlučná dvojice Chovanec – Straka, záloha patřila oblíbenci letenských tribun Janu Bergrovi a v útoku doplnil osvědčeného kanonýra Stanislava Grigu tehdy neznámý mladík Tomáš Skuhravý.

Již postup do evropských pohárů se vzhledem k nedávné minulosti považoval za velký úspěch, a když los poslal Spartu hned v prvním kole proti slavnému Realu Madrid, v postup nevěřili ani největší optimisté. Jakým způsobem se sparťané s bílým baletem vypořádali, to si však necháme pro některý z následujících stupínků našeho žebříčku. Následně ve druhém kole zdolali Letenští i semifinalistu Poháru mistrů z předchozího roku, polský Widzew Lodž v čele s legendárním Włodzimierzem Smolarkem. Je zajímavé, že proti oběma soupeřům se trefili všichni tři útočníci – Griga, Skuhravý i Procházka.

Tři góly na anglické půdě V boji o postup do čtvrtfinále čekal Spartu Watford FC, jeden ze tří ostrovních týmů, které se probily až do této fáze soutěže. „Jako každý anglický mužstvo nám i Watford naháněl strach. Moc jsme toho o něm nevěděli. Jenom to, že jeho majitelem je Elton John. Ty jeho nostalgický písničky jsem z magneťáku poslouchal moc rád,“ vzpomíná na okamžiky bezprostředně po losu Honza Berger. Majitelem Watfordu byl opravdu populární anglický zpěvák Elton John, který se od svého vstupu do SDT! SPECIÁL 9/13

11



Josef Jarolím a jeho tvrdá střela z levé strany. Angličané byli na ručník, a to ještě trefil Jozef Chovanec břevno jejich branky, které ochránilo „vosy“ od většího debaklu. Utkání dohráli hráči v rudém v pohodovém tempu a Letná slavila vítězství 4:0.

Olejár Bielik

Pochvala od Taylora Pouze slova chvály měl na adresu vítězného týmu trenér Watfordu Graham Taylor: „Sparta dnes potřebovala lepšího soupeře, zápas by pak byl o to kvalitnější. Bude mě zajímat, jak daleko se Sparta dostane po tak suverénním postupu, jaký zaznamenala letos na podzim. První půle byla nevídaná!“ Nakonec skončila cesta Sparty hned v kole následujícím, a to velmi nešťastně. Hrubka brankáře Jaroslava Olejára v prodloužení odvetného utkání znamenala postup jugoslávského Hajduku Split, který nebyl ve dvouzápase lepším, ale šťastnějším týmem. Po skončení sezony však panovaly úsměvy i na Spartě. Na Letnou se po dlouhé době vrátil pohár za vítězství v lize. A ani čtvrtfinále Poháru UEFA nelze považovat za neúspěch, i když tehdejší mužstvo mělo síly na víc.

klubu v roce 1976 zasloužil o jedny z nejslavnějších let v jeho historii. První utkání se hrálo na stadionu Vicarage Road ve Watfordu, severním předměstí Londýna. Spartu poslal do vedení ve 27. minutě Jan Berger, jenž ranou z dobrých třiceti metrů trefil přesně šibenici branky domácích. Chvíli poté zmrazil anglické fanoušky gólem na 2:0 Stanislav Griga. Nebyli by to však Angličané, aby se vzdali jednoduše. Během druhého poločasu Watford, hrající v tradičních žlutých dresech, skóre srovnal. Václav Ježek měl však šťastnou ruku při střídání. Na závěrečných několik minut poslal do hry Zdeňka Ščasného, který minutu před závěrečným hvizdem vrátil Spartě vedení i výbornou pozici pro odvetu.

Odveta v exhibičním tempu Na sparťanském stadionu nepanovalo 7. prosince 1983 příjemné fotbalové počasí. K už tak nízké teplotě se před utkáním přidalo dokonce sněžení a zápas tak byl i zkouškou odolnosti jeho aktérů. Sparta do něho vstoupila mnohem lépe. Hned ve třetí minutě přebral míč zhruba čtyřicet metrů od branky soupeře Jozef Chovanec, udělal rychlou kličku jednomu z anglických záložníků a následně 12

SDT! SPECIÁL 9/13

Chovanec

Ščasný

Straka Berger

Beznoska

Calta

Jarolím Griga

Skuhravý

Barnes

Callaghan

Richardson

Jobson

Rostron

Jackett

Price

Franklin

Sims

Gibbs

Sherwood

AC Sparta Praha – Watford FC 4:0 (4:0) Hráno 7. prosince 1983 na Letné Branky: 3. Chovanec, 9. Beznoska, 30. Skuhravý, 42. Jarolím Sparta: Olejár – Ščasný (63. Bílek), Bielik, Chovanec, Straka – Calta, Berger, Beznoska, Jarolím – Griga(75. Procházka), Skuhravý Trenér: Václav Ježek Watford: Sherwood – Gibbs, Sims, Franklin, Price (78. Caside) – Jackett, Rostron, Jobson (65. Sterling) – Richardson, Callaghan, Barnes Trenér: Graham Taylor

svojí obávanou levačkou přesně trefil pravý horní roh branky. O šest minut později odcentroval Jan Berger od rohového praporku přesně na hlavu Miloše Beznosky, jenž zvýšil na 2:0. První půlhodinu uzavřel krásný gól Tomáše Skuhravého, který se v pokutovém území obtočil kolem hostujícího obránce a tvrdou ranou nedal Sherwoodovi nejmenší šanci. Fantastický poločas dokonal SDT! SPECIÁL 9/13

13

ohlasy

ohlasy

Ohlasy na zápasy s Watfordem Po vítězství 3:2 v Londýně Václav Ježek, trenér: „Z výledku mám pochopitelně radost, ale ve čtvrtfinále Poháru UEFA jsme teprve jednou nohou. Ani po cenné výhře nesmíme soupeře v nejmenším podceňovat. Je schopen velkých překvapení, což už mnohokrát dokázal. Hráče budeme burcovat, aby do zápasu šli s plným zaujetím.“ Vladimír Táborský: „V Praze potřebujeme vstřelit první gól, abychom mohli hrát klidně a předvádět pěkný fotbal, který by splnil naše přání: postoupit!“

Andrej Kvašňák: „Čekal jsem remízu, ale mám velkou radost, že můj tip nevyšel. Celé mužstvo podalo velmi dobrý výkon.“ Lidová demokracie: Do přestávky sehráli Letenští dlouho nevídanou partii a z mužstva špičkové profesionální ligy udělali amatérský soubor. Sparta potvrdila, že je to především kolektiv, jemuž každý z hráčů slouží bez výhrady. Zemědělské noviny: Na Letné „vosy“ nestačily štípnout a dokonce ani pořádně zabzučet. Majitel klubu a hvězda pop music Elton John takový koncert ještě nezažil a jen nechápavě kroutil hlavou.

Zdeněk Ščasný: „Nastoupit až v 80. minutě a vstřelit vítězný gól, to samozřejmě těší. Zvláště když je to první vítězství českého mužstva v soutěžním utkání na anglické půdě.“ Jozef Chovanec: „Čekám ještě velký boj, plné hlediště a náš kvalitní výkon, kterým chceme poděkovat fanouškům za přízeň.“ Daily Miror: V Praze se Watford bude muset snažit o zázrak, chce-li ještě postoupit. Čs. sport: Sparta zaslouží uznání za vítězství i způsob, jakým si pro něj došla. Za to, že se nelekla anglické kopané a snažila se odvést maximum v osobních soubojích, které na ostrovech dvojnásob bolí. Za klid a chytrou kombinaci i za snahu po rychlých protiútocích. A v neposlední řadě i za to, že i za celkem příznivého stavu 2:2 myslela na vítězství, za což byla také odměněna.

Po pražském vítězství 4:0 Václav Ježek: „Vydařil se nám celý první poločas. V herním úsilí se však nikdy nemá polevit, diváci si po přestávce aspoň ještě jeden gól zasloužili.“ Vladimír Táborský: „Chovanec splnil mé přání, už ve třetí minutě nás poslal do vedení. Pak už bylo všechno jasné.“ 14

SDT! SPECIÁL 9/13

SDT! SPECIÁL 9/13

15



Úchvatné derby a oslava titulu

(Sparta – Slavia, Gambrinus liga 1999/2000) V každé ligové sezoně očekávají fanoušci od sparťanských fotbalistů splnění dvou cílů – zisk titulu a vítězství v derby nad Slavií. Kombinace obojího se povedla v naší historii tolikrát, že sama o sobě již nebývá ničím zajímavá. Existuje tedy vůbec něco, co by mohlo obyčejné, jedno z 276 odehraných derby „S“, udělat opravdu nezapomenutelným? Existuje, a dokonce nemusíme chodit daleko do historie. Na jaře 2000 rozstřílela Sparta v přímém souboji o titul Slavii 5:1 a na letenském stadionu propukly nekonečné oslavy dalšího z řady ligových vítězství.

16

SDT! SPECIÁL 9/13

13.

Před začátkem sezony 1999/2000 se na Spartě událo mnoho zásadních změn. Novým majitelem klubu se stalo vydavatelství VLP, prezidentem Vlastimil Košťál, na trenérskou židli usedl tehdy ještě nezkušený Ivan Hašek, na soupisce se začalo čím dál častěji objevovat zatím neznámé jméno Tomáše Rosického a do kádru přibyly i další nové posily, které se záhy navždy zapsaly do srdcí fanoušků – Libor Sionko, Jiří Jarošík, Milan Fukal a Jaromír Blažek. Po předchozí sezoně, poznamenané nepovedenou kvalifikací o Ligu mistrů proti Dynamu Kyjev, bylo co napravovat.

Jarní jízda za titulem Zatímco v Evropě Sparta válela a suverénně postoupila ze základní skupiny Ligy mistrů, kde vyřadila Bordeaux, Spartak Moskva a Tilburg, na domácí soutěž nezbýval našemu mužstvu dostatek sil. Během podzimu 1999 si Slavia vytvořila v jejím čele velký, chvílemi až sedmibodový náskok. A přestože sparťané před Vánoci zabrali, k zimnímu spánku uléhali se čtyřbodovým mankem na největšího rivala. V jarní části sezony se misky vah otočily – v osmifinále LM sparťané nestačili na Barcelonu, Porto a Herthu Berlín, ovšem doma se nadechli k velké stíhací jízdě. Ve 24. kole se na vedoucí

Slavii dotáhli a za další dva zápasy se na první příčce tabulky již osamostatnili. To nejlepší však mělo teprve přijít. Začátkem května, v osmadvacátém ligovém kole přijela na Letnou Slavia s nožem na krku, ale i touhou vrátit se zpět do hry o první místo. K tomu by však musela zvítězit. Sparťané šli naopak do utkání s vědomím, že výhrou si již definitivně zajistí titul. A co může být krásnějšího než oslavit jej porážkou odvěkého rivala? Lístky zmizely z pokladen během jediného dne a zaplněný sparťanský stadion sledoval zápas roku, jak jej nazvali novináři.

Rychlý obrat a po něm exhibice Ivan Hašek poslal na trávník osvědčenou jedenáctku, která odehrála většinu probíhající sezony. Parťákem Jiřímu Novotnému ve středu obrany byl René Bolf, Tomáš Rosický nastoupil z dnešního pohledu netradičně na pravém křídle, hru dirigoval špílmachr Zdeněk Svoboda. Sešívaní v prvních minutách zlobili a výsledkem byl gól v síti Jaromíra Blažka. Postaral se o něj v devatenácté minutě hlavičkou Richard Dostálek. Bylo to však to poslední, co sparťané soupeři v zápase povolili. SDT! SPECIÁL 9/13

17



Skóre mohlo být mnohem vyšší stejně jako v prvním poločase, ale i nadále zářil Radek Černý, který uchránil červeno-bílé od mnohem výraznějšího debaklu. Gól sebral z kopaček postupně Fukalovi, Sieglovi, Svobodovi a nakonec i Rosickému. Na druhé straně se objevil v jediné slávistické šanci druhého poločasu střídající Vágner, ale další čestný gól se mu vstřelit nepodařilo a rozhodčí Beneš tak ukončil zápas za stavu 5:1.

Dlouhé oslavy

AC Sparta Praha – SK Slavia Praha 5:1 (3:1) Hráno 6. května 2000 na Letné Branky: 19. Dostálek – 20., 32. Lokvenc, 34. Gabriel, 53. Baranek, 67. Novotný Sparta: Blažek – Fukal, Novotný, Bolf (46. Horňák), Gabriel – Baranek (86. Sionko), Jarošík, Z. Svoboda, Rosický – Siegl, Lokvenc Trenér: Ivan Hašek Slavia: Černý – Koller, Rada, Vlček (60. Kozel), L. Došek – Kuchař, Dostálek, Horváth (50. Šoltis), Ulich – T. Došek (58. Vágner), Zelenka Trenér: František Cipro Hned z protiútoku hráči v rudém skóre srovnali. Po milimetrovém centru Milana Fukala se přes dva bránící slávisty prosadil Vratislav Lokvenc a přesnou hlavičkou k pravé tyči Radka Černého poprvé rozjásal sparťanské fanoušky. Za dalších dvanáct minut si oba hráči úspěšnou spolupráci zopakovali. Fukal tentokrát našel Lokvence nadýchaným obloučkem na hranici pokutového území, „Šoula“ otočkou posadil na zem obránce Vlčka a povedenou akci zakončil ukázkovou ranou k levé tyči, na kterou nemohl brankář Slavie dosáhnout. Sparťanský kanonýr tím definitivně nakročil k titulu krále střelců, který v této sezoně díky dvaadvaceti vstřeleným brankám 18

SDT! SPECIÁL 9/13

získal a ukončil několikaletou nadvládu Horsta Siegla. Mimochodem, těchto dvaadvacet gólů bylo až do loňského úřadování Davida Lafaty českým rekordem. Neuběhly ani dvě minuty od druhého balonu ve slávistické síti a sparťanský stadion explodoval nadšením potřetí. Na rohový kop Zdeňka Svobody si naskočil na bližší tyči Petr Gabriel a krásnou hlavičkou vymetl šibenici – 3:1! Hostující tým byl na ručník a zápas se změnil v pravou exhibici. Jen díky výbornému Radku Černému v brance Slavie se do konce první půle skóre nenavýšilo. I přesto při odchodu sparťanských hráčů do kabin celý stadion vestoje tleskal.

Ačkoliv do konce ligového ročníku zbývalo odehrát ještě dvě kola, mistrovský pohár již znal svého majitele a nebyl tak důvod to celé pořádně neoslavit. Nad sparťanským stadionem to hrálo všemi barvami, připravený ohňostroj doplnily samozřejmě spontánní oslavy dole na hřišti. Všichni si dobře uvědomovali, že není stylovější způsob oslavy titulu než potupnou porážkou největšího rivala. To náladu v sešívaném táboře nám po utkání přiblížil trenér František Cipro: „Přál bych hráčům, aby všichni museli projít uličkou sparťanských fanoušků tak jako já cestou na tiskovou konferenci.“ Sezona 1999/2000 byla úspěšná na všech frontách. Osmifinále Ligy mistrů a domácí titul zvýraznil pohledný fotbal, který tehdejší tým předváděl. I proto se o služby sparťanských fotbalistů v létě přetahovaly silné týmy ze Západu. Letnou opustili

střelci z derby – Lokvenc s Gabrielem zamířili do Kaiserslauternu, Baranek do Kölnu. Na jejich místa přišli Kincl, Mynář a Koloušek. Nová, neméně úspěšná éra, mohla začít.

Blažek Novotný

Bolf

Fukal

Gabriel Jarošík

Z. Svoboda

Baranek

Rosický Siegl

Lokvenc

Zelenka

T. Došek

Horváth

Dostálek

Vlček

Rada

Ulich

L. Došek

Kuchař

Koller

Černý

Barankova paráda Poločasová přestávka ráz zápasu ani v nejmenším nezměnila. V 53. minutě prošel Tomáš Rosický s balonem po pravé straně přes půl hřiště, před pokutovým územím přihrál do středu Miroslavu Barankovi, který svým pohybem oklamal obránce a bombou pod břevno přidal čtvrtý zásah. Do konce zápasu sice zbývalo ještě mnoho času, všem ale bylo jasné, že Sparta již vítězství nepustí a oslavy titulu se tak pomalu rozbíhaly. Když se třiadvacet minut před koncem po centru Svobody trefil i kapitán Jiří Novotný, a to svým tradičním způsobem hlavičkou s odrazem míče o zem, převlékla se sparťanská lavička do triček s nápisem „Mistři“ a spolu s bouřícími dvaceti tisíci fanoušky si vychutnávala každou vteřinu nezapomenutelného utkání. SDT! SPECIÁL 9/13

19



Modrá Sparta drtí Argentince

Josef Jurkanin

(Independiente – Sparta, Copa Montevideo, 1969)

Po třech utkáních z novodobé éry se při našem putování historií Sparty poprvé vydáme hlouběji do minulosti. A skočíme rovnou do slavné éry Kvašňákovy Sparty let šedesátých. Pravda, v roce 1969 již zlatá léta této generace končila, nicméně i presto dokázalo mužstvo Václava Ježka držet krok se světovou špičkou a čas od času ji porážet. Jako například na turnaji Copa Montevideo, kterého se v lednu tohoto roku Sparta na pozvání uruguayského fotbalového svazu zúčastnila. Výlet na nový kontinent nebyl pro náš klub ničím neznámým. Již v roce 1926 tleskaly Káďovi, Pilátovi a Jandovi fotbalové stadiony napříč celými Spojenými státy. Zejména utkání v Chicagu, kde žilo mnoho Čechů, kteří ze stesku po domově a svém oblíbeném klubu založili Spartu Chicago, se stalo nezapomenutelným.

Americká sláva Sparty

20

SDT! SPECIÁL 9/13

12.

Ve stejném městě se zastavil i první ze dvou slavných sparťanských zájezdů za oceán v šedesátých letech. Z USA tehdy vedla cesta Ježkova týmu do Mexika na turnaj Hexagonal a nakonec do Chile a Argentiny, kde Sparta sehrála zápasy, které si v této rubrice připomeneme později. Dnes se přeneseme do ledna 1969, kdy bylo uruguayské hlavní město svědkem labutí písně někdejší Železné Sparty. Ačkoliv byla v Československu tehdy lepší mužstva (náš klub se v předchozí sezoně umístil až na sedmém místě), slávě Sparty žádné z nich konkurovat nemohlo a pořadatelé prestižního turnaje Copa Montevideo nepochybovali, kam pozvánku na účast v turnaji poslat. Sparta tak doplnila místní účastníky – jihoamerickou špičku v čele se dvěma místními

týmy, Nacionalem a Peňarolem, a nejlepšími argentinskými kluby Velezem Sarsfield a Independiente. Posledním účastníkem byl úřadující vítěz sovětského poháru Torpedo Moskva. Na palubě Boeingu 707, který sparťanský tým do Montevidea po mezipřistáních ve Frankfurtu a Dakaru donesl, chyběl jeden z klíčových hráčů, Václav Mašek. Důvodem nebylo zranění, ale zkoušky na strojní fakultě, kde právě dodělával inženýrské studium. K týmu se tak připojil až po několika dnech. To další opory nedávných let Josef Vojta a Tomáš Pospíšil již z Letné odešly nadobro a Václav Ježek za ně stále nemohl najít adekvátní náhradu.

První výhra ve stínu Jana Palacha Uběhl týden a spolu s čerstvým inženýrem Václavem Maškem dorazila do sídla sparťanské výpravy v Montevideu i zpráva o hrdinském činu Jana Palacha, který před několika dny úplně změnil atmosféru v naší zemi. Tehdy ještě sparťanští fotbalisté nevěděli, že Jan Palach byl jejich velkým fanouškem. Domů mu však symbolicky poslali ten nejlepší pozdrav – v úvodním utkání turnaje porazili domácí Nacional Montevideo 2:1. Zasloužili se o to tradiční střelci Andrej Kvašňák a Václav Mašek. První z nich SDT! SPECIÁL 9/13

21



na všech frontách a skóre mohlo být ještě vyšší. Několik dobrých šancí se však neujalo, Andrej Kvašňák dokonce neproměnil pokutový kop. To ovšem nikoho z naší výpravy nemrzelo, vítězství 5:2 nad slavným soupeřem nikdo nečekal. Hned druhý den byly místní noviny plné oslavných ód na sparťanské mužstvo. Například deník El País napsal toto: „Čechoslováci předvedli senzační ukázku technického fotbalu a převálcovali Independiente fantastickou cifrou 5:2. Byla to pěkná výstava československé kopané – hra absolutního ovládání míče, taktiky, vtipu i umění realizovat šance. Pětkrát byl míč v síti, nejméně pětkrát Sparta své další příležitosti promeškala.“ Po utkání přispěchali sparťané za zástupci Nacionalu s prosbou, zda si mohou bledě modré dresy nechat jako památku velkého vítězství. Domácím na oplátku věnovali jednu sadu svých rudých a zakončili tak úsměvný příběh, který doprovázel nezapomenutelný zápas. se však zranil a nemohl následně nastoupit proti Torpedu Moskva, se kterým Sparta remizovala 1:1. Gólem se o bod zasloužil Josef Jurkanin. Den poté dorazila z Prahy konečně i radostná zpráva – brankáři Pavlu Koubovi se narodil syn Petr. V Uruguayi panovalo šílené horko, teplota se šplhala až ke 38 stupňům. A do toho najednou přišla studená sprcha. Argentinský mistr Velez Sarsfield uštědřil Spartě debakl 4:0. Andrej Kvašňák nebyl stále zdravotně fit, Vladimír Táborský viděl červenou kartu, a i když výkon mužstva nebyl špatný, žádná z mnoha šancí nevedla ani k čestnému úspěchu. Čtvrtým soupeřem našeho mužstva byl druhý z argentinských klubů, Indepentiente Buenos Aires. Ten je kromě své bohaté historie známý i tím, že vyznává stejně jako Sparta rudé dresy. A protože sparťané přicestovali do Montevidea bez své venkovní sady, museli řešit nečekaný problém – do čeho se pro tento zápas obléknout?

V modrých dresech a jako doma S pomocí rychle přispěchal domácí Nacional, jenž Spartě pro tento zápas půjčil své světle modré dresy, blízké těm, které obléká i uruguayská reprezentace. Na národní stadion přišlo 65 000 diváků a našemu mužstvu vytvořili doslova domácí prostředí. Nejen díky jejich milovaným dresům, v nichž sparťané nečekaně nastoupili, ale i kvůli soupeři 22

SDT! SPECIÁL 9/13

Independiente – Sparta Praha 2:5 (2:3) Hráno 3. února 1969 v Montevideu Branky: 4., 46. Mašek, 43., 63. Jurkanin, 13. Chovanec – 9. Pastoriza, 42. Tarabini Sparta: Kouba – Tenner, Chovanec, Migas, Táborský – S. Bouška, Kvašňák – Dyba, Jurkanin, Mašek, Vrána Trenér: Václav Ježek Independiente: Truchia – Martin, Morales, Figueroa (55. Musilla), Pavoni – Ibaňez (52. Mircoli), Bernao, Mora – De la Mata, Tarabini, Pastoriza Trenér: Luis Carniglia z nenáviděné Argentiny. Sparta jim za podporu poděkovala nejlepším možným způsobem – fantastickým výkonem a pěti vstřelenými brankami! Utkání se hrálo od první minuty ve velkém tempu a záhy přišly i góly. Na trefy Václava Maška ze třetí a Františka Chovance ze třinácté minuty dokázali Independiente ještě odpovědět, když se však ve 43. minutě prosadil přes dva obránce Josef Jurkanin a svoji krásnou akci zakončil přesnou střelou z otočky, Argentinci byli na kolenou. Hned v první minutě druhé půle přidal čtvrtý gól opět Václav Mašek a po hodině hry se podruhé v utkání trefil i Josef Jurkanin. Sparťané soupeře přehrávali

za půjčené dresy, pomohla k celkovému vítězství v turnaji. Jako jediná jej předtím obrala o body a zaslouženě tak obsadila celkové druhé místo. Následně odjela výprava na krátký výlet do přilehlé Argentiny, kde přátelsky změřila síly s River Plate. Zápas skončil remízou 2:2. Uruguayské fanoušky si Sparta zcela podmanila a ještě před návratem do Prahy sehrála v Montevideu další dva neplánované zápasy – National i Peňarol chtěli po porážkách v turnaji odvetu. Zatímco National dokázal s hráči v rudém remizovat, Peňarol odešel i podruhé poražen. Sparťané se vrátili i z dalšího z řady slavných amerických zájezdů jako hrdinové se skalpy několika slavných klubů. Zlatá éra této generace však již končila. Změny ve společnosti spojené s nedávným příchodem sovětských vojsk se podepsaly i na rozvržení sil v československé kopané. Z mužstva, které v šedesátých letech strašilo celou Evropu, bude brzy tým bojující o udržení v nejvyšší soutěži.

Přátelák s River Plate V posledním utkání turnaje Sparta porazila po Nacionalu i druhý z domácích celků, Peňarol Montevideo. Právě Nacionalu tím, možná jako díky

Kouba Chovanec

Migas

Tenner

Táborský S. Bouška

Kvašňák

Jurkanin

Mašek

Dyba

Vrána

Pastoriza

Tarabini

De la Mata

Mora

Bernao

Ibaňez

Pavoni

Figueroa

Morales

Martin

Truchia

SDT! SPECIÁL 9/13

23

11.



Ztichlý De Kuip a stylový postup ze skupiny (Feyenoord – Sparta, Liga mistrů, 2001)

Když na podzim „minulého roku“ vstřelil na Letné Jiří Jarošík druhý sparťanský gól do sítě Feyenoordu Rotterdam a stvrdil jím postup do Evropské ligy, mnoha fanouškům tím připomněl svůj jedenáct let starý kousek proti stejnému soupeři. Na stadionu De Kuip se tehdy ještě jako záložník blýskl nádhernou ranou z trestného kopu, jíž nasměroval Spartu k postupu ze základní skupiny Ligy mistrů. A právě tento zápas, který byl jedním z vrcholů úspěšného tažení Sparty nejpopulárnější klubovou soutěží světa v roce 2001, si nyní připomeneme. V létě 2001 se na Letné udála řada změn. Od mužstva odešel úspěšný trenér Ivan Hašek, na jehož místo přišel z Jablonce Jaroslav Hřebík. Do mužstva si přivedl několik nových tváří v čele s Lukášem Hartigem, který měl před sebou nejlepší půlrok v kariéře. Šanci dostali i mladí hráči – po boku Jiřího Novotného nastupoval ve stoperské dvojici Tomáš Hübschman, do branky si po několika ligových kolech nově stoupnul Petr Čech. V lize se Spartě od začátku nedařilo podle představ, ovšem evropské poháry, to byla jiná kapitola. Díky titulu z předchozí sezony a dobrému koeficientu byl náš tým automaticky zařazen do základní skupiny Ligy mistrů. Los mu nakonec přidělil trojici Bayern Mnichov, Feyenoord Rotterdam a Spartak Moskva. Po příjemné zahřívací remíze na Olympijském stadionu v Mnichově zavítal na Spartu ve druhém kole Feyenoord Rotterdam, pasovaný na černého koně celé soutěže. Ovšem ambiciózní Holanďané, vedeni současným trenérem tamní reprezentace Bertem van 24

SDT! SPECIÁL 9/13

Marwijkem, nepůsobili svěřencům Jaroslava Hřebíka výrazné problémy a sparťané po gólech Hartiga, Labanta, Kincla a Michalíka rozstříleli Feyenoord 4:0! V dalším kole si hráči v rudém poradili s nevyzpytatelným Spartakem Moskva a ke čtvrtému utkání skupiny odletěli do Rotterdamu. Místní tým se chtěl pomstít za potupu z prvního utkání a navázat na překvapivou remízu 2:2 s Bayernem, zatímco Sparta si mohla případným vítězstvím již nyní, po dvou třetinách zápasů základní skupiny, zajistit postup do další fáze soutěže. Jaroslav Hřebík poslal na hřiště svoji osvědčenou sestavu, na kterou sázel po většinu podzimní části sezony. I přes zdravotní problémy v ní byl Marek Kincl, zatímco jedna z hvězd domácího týmu, dánský kanonýr Jon Dahl Tomasson, do utkání tentokrát nezasáhl. Bylo jasné, že hlavním klíčem k úspěchu bude přečkat očekávaný nápor domácího týmu v prvních minutách utkání. To se zodpovědně hrajícímu sparťanskému mužstvu bez větších komplikací podařilo a byli to naopak oni, kdo záhy převzal aktivitu. SDT! SPECIÁL 9/13

25


Feyenoord Rotterdam – Sparta Praha 0:2 (0:1)

napodobil de Haan, bylo jasné, že na vyrovnání se již Feyenoord nezmůže.

Hráno 17. října 2001 v Rotterdamu Branky: 43. Jarošík, 78. Novotný Sparta: Čech – Grygera, Hübschman, Novotný, Labant – Sionko, Hašek, Jarošík, Michalík (88. Zelenka) – Kincl, Hartig Trenér: Jaroslav Hřebík Feyenoord: Timmer – Collen (62. Dos Santos), Van Wonderen, De Haan, Rzasa – Emerton, Bosvelt, Paauwe, Leonardo (46. Kalou) – Hooijdonk, Ono Trenér: Bert van Marwijk

Naopak, sparťané si postup nejen pohlídali, ale dokonce přidali i druhý gól. Centrující Jiří Jarošík posadil míč přesně na hlavu kapitána Jiřího Novotného, který svým tradičním způsobem, s pomocí odrazu míče o zem, zvýšil na 0:2 a uzavřel skóre utkání. Závěrečné minuty si hráči v rudých dresech vychutnali a spolu s početnou skupinou fanoušků, která je přijela do Rotterdamu povzbudit, oslavili na jinak ztichlém stadionu zasloužené vítězství a postup do další fáze Ligy mistrů.

K zajímavému momentu došlo v desáté minutě – Libor Sionko sestřelil útočníka Feyenoordu Ona a viděl žlutou kartu, která byla vůbec prvním napomínáním sparťanského fotbalisty v soutěži, jež měla odehrané již tři zápasy. Hráči v rudém si poté vytvořili mírný tlak, vybojovali několik rohových kopů, kromě střely Vladimíra Labanta nad branku se ovšem do zakončení nedostali. Zato domácí málem udeřili – Bosveltovu gólovou ránu však Petr Čech fantasticky vyrazil na rohový kop. Okolo dvacáté minuty se dostal do dvou nadějných střeleckých pozic Jiří Jarošík, zatím se však jen zastřeloval. Sparťané měli více ze hry. Po půlhodině se po rychlém brejku málem radovali sešívaní, Pierre van Hooijdonk naštěstí pálil těsně nad břevno. Krátce před koncem poločasu byl 25 metrů od branky soupeře faulovaný Jiří Jarošík a našemu mužstvu se naskytla šance zajímavého trestného kopu. Exekuce se ujal sám faulovaný hráč a parádní střelou vymetl levý horní růžek branky Feyenoordu – 0:1! Ještě do poločasové přestávky mohl srovnat hlavou Paauwe, ale přestřelil a do kabin tak odcházeli v mnohem lepší náladě sparťané. Zasloužené vedení Sparta držela i přes nápor domácích v úvodních minutách druhé půle. Nejblíže srovnávacímu gólu byl v 61. minutě obávaný van Hooijdonk, Petra Čecha naštěstí zachránilo břevno, které holandský kanonýr z bezprostřední blízkosti trefil. Domácí byli postupem minut více a více frustrovaní, což vyvrcholilo brutálním faulem van Hooijdonka na Jiřího Jarošíka, za který viděl domácí útočník bez předchozího napomínání červenou kartu. Když jej čtvrt hodiny před koncem 26


SDT! SPECIÁL 9/13

Skalp Feyenoordu byl cenný sám o sobě, úplně jiné rozměry však dostal o půl roku později, kdy nizozemský tým, vyřazený Spartou z Ligy mistrů, zvítězil ve finále Poháru UEFA nad Borussií Dortmund a získal druhou největší klubovou trofej našeho kontinentu. Zvlášť když si vzpomeneme na slova trenéra Berta van Marwijka bezprostředně po druhé porážce od Letenských: „Sparta je moc silná na to, abychom proti ní mohli uspět.“ Sparťané sice velkou trofej nezískali, zato ve zbytku sezony sehráli nezapomenutelný domácí zápas s Realem Madrid a dvakrát porazili Mourinhovo FC Porto. Ohromili v evropském fotbale nejen výsledky, ale i předváděnou hrou.

Čech Hübschman

Novotný

Grygera

Labant Hašek

Jarošík

Sionko

Michalík Kincl

Hartig

Ono

Hooijdonk

Paauwe

Bosvelt

Leonardo

Rzasa

Emerton

De Haan

Collen Van Wonderen

Timmer

SDT! SPECIÁL 9/13

27

rozhovor

rozhovor

Jiří Novotný: Štěkali, ale nekousali Jedním z klíčových hráčů byl v obou utkáních s Feyenoordem Rotterdam Jiří Novotný, který po více než deseti letech stále rád na slavné zápasy vzpomíná. Ročník 2001/02 byl pro Spartu postupem do osmifinálové skupiny velice úspěšný. Vstup do základní skupiny byl však hodně výjimečný. Můžete ho připomenout? Samozřejmě, vždyť hned první utkání se Spartakem Moskva muselo být odloženo. Den před ním totiž došlo k teroristickému útoku na USA. V televizi jsme sledovali hořící a padající newyorská mrakodrapová dvojčata i další hrůzy. Nikdo neměl myšlenky na fotbal. Žádný člověk nevěděl, co bude dál, co ještě může přijít. Od vedení UEFA to bylo rozumné rozhodnutí. My jsme se ve Spartě nadechovali k podzimní cestě do fotbalového nebe, takže i z tohoto pohledu nebylo odložení zápasu nepříjemné. Po velice cenné remíze 0:0 v Mnichově s Bayernem přivítala Sparta na Letné slavný Feyenoord Rotterdam. Jaký to byl pro vás soupeř? Když jsme si uvědomili, že k nám přijedou s vynikajícími útočníky Hooijdonkem a Tomassonem i režisérem hry Bosveltem, tak z nich šel strach. Brzy jsme však přišli na to, že pes, který štěká, obvykle nekouše. Nizozemci štěkali, nehráli zrovna nejčistěji, ale už v první půlhodině jsme se díky gólům Holuba a pak Labanta z penalty

28

SDT! SPECIÁL 9/13

ujali vedení 2:0. Navíc faulující obránce uviděl červenou kartu. Ve druhé půli pak rotterdamskou zkázu dovršili Kincl s Michalíkem a senzační výhra byla na světě. Po výhře 2:0 nad Spartakem Moskva vás čekala odveta v Rotterdamu. Věřili jste si na Feyenoord i na jeho půdě? Dobře jsme věděli, že nám budou chtít ve svém kotli oplatit potupný debakl z Letné. Zaplněné „umyvadlo“, jak se říká pro charakteristický tvar střechy tribun stadionu De Kuip, hnalo své hochy do útoku. Jenže my jsme byli zrovna v té nejlepší formě. Naší obranou se dostávali jen sporadicky, a když Jirka Jarošík nádhernou ranou z trestňáku otevřel skóre, šel hvězdný Feyenoord do kolen. A jaký byl závěr zápasu? Skoro až neskutečný. Nejprve největší osobnosti domácích Hooijdong a De Haan krátce po sobě uviděly červenou kartu. A 13 minut před koncem míč z Michalíkova trestného kopu prošel až k zadní tyči, kam jsem si naběhl a hlavou přesně zamířil do sítě. Byla to pro soupeře velká rána. Kdo by v té chvíli tušil, že Feyenoord po pozdějším vyřazení z Ligy mistrů získá na jaře Pohár UEFA a my neobhájíme mistrovský titul?

SDT! SPECIÁL 9/13

29



Cruyffův dream team na kolenou

(Sparta – Barcelona, Pohár mistrů evropských zemí 1991/1992) Desáté místo patří jednomu z vrcholů našich novodobých dějin. V roce 1992 na Letnou zavítala jedna z nejúspěšnějších generací slavné Barcelony, pozdější vítěz Poháru mistrů evropských zemí a mužstvo, které čtyřikrát v řadě vyhrálo španělskou ligu. A tým Dušana Uhrina zde připravil hvězdnému výběru Johanna Cryuffa jeho jedinou porážku v sezoně. Zápasem tehdy žilo celé Československo – na stadionu jej sledovalo téměř 28 000 diváků, další statisíce fandily doma u televizních obrazovek.

30

SDT! SPECIÁL 9/13

10.

Před každou sezonou se od Sparty očekává zdolání těch nejvyšších met, jen málokdy jde do něčeho z pozice outsidera. Sezona 1991/92 byla výjimkou, potvrzující toto pravidlo. Po italském světovém šampionátu v roce 1990 odešlo mnoho důležitých hráčů do ciziny, od brankáře Jana Stejskala až po kanonýra Tomáše Skuhravého. Na jejich místa přišli nezkušení mladíci, kteří často neměli mnoho zkušeností ani s ligovým fotbalem. Avšak těšili se bezmezné důvěře kouče Dušana Uhrina, který na rozdíl od veřejnosti nepochyboval o tom, že se jim odcházející hvězdy podaří nahradit.

a Dynamo Kyjev. Hned v úvodním utkání zanechali sparťané výborný dojem na Nou Campu, kde podlehli až po velkém boji 2:3 a naznačili, že i v této pokročilé fázi soutěže se s nimi musí počítat.

Mladíci proti hvězdám

Johan Cruyff do utkání nasadil nejsilnější možnou sestavu. V brance dlouholetá reprezentační opora, spolehlivý Andoni Zubizaretta, na pozici libera obávaný exekutor trestných kopů Ronald Koeman, před ním čerstvý produkt barcelonské mládežnické akademie Pepe Guardiola a zejména drtivá ofenzíva, postavená na spolupráci dvojice Michael Laudrup, Txixi Beguiristain. Sházel pouze vykartovaný bulharský kanonýr Christo Stoičkov. Domácí se ze stejného důvodu museli obejít bez tradiční opory

Petr Kouba, Jiří Novotný, Michal Horňák, Lumír Mistr, Martin Frýdek... ti všichni byli pro domácí fotbalové fanoušky velkou neznámou a najednou měli táhnout nejslavnější český tým vstříc bojům s evropskými velkokluby. V prvním kole PMEZ sestřelili skotský Glasgow Rangers, ve druhém dokonce obhájce titulu Olympique Marseille a kvalifikovali se tak do semifinálové skupiny, kde na ně čekala trojice FC Barcelona, Benfica Lisabon

Po výhře nad sovětským mistrem Dynamem Kyjev a dvou remízách s Benfikou Lisabon se Praha dočkala fotbalového svátku. Na apríla roku 1992 přijela slavná Barcelona vedená neméně slavným Holanďanem Johannem Cruyffem. Sparta by se případnou výhrou vrátila do hry o finále soutěže, které ten rok hostilo londýnské Wembley.

SDT! SPECIÁL 9/13

31



oblouček vyrazit. Přesně nezamířil ani dorážející Bakero. Nejlepším hráčem Sparty v utkání byl bezpochyby Lumír Mistr. S obranou Barcelony si dělal, co chtěl. Zejména Sernu a Witschgeho několikrát posadil na trávník. Po jedné z jeho hezkých akcí postupoval do pokutového území Pavel Černý, jehož na poslední chvíli museli španělští obránci faulovat a alespoň tímto způsobem zamezit pohromě. Jedno varování ovšem Barceloně nestačilo – po hodině hry po centru Černého trefil Roman Vonášek tyčku. Gól byl na spadnutí a do třetice se jej již Letná dočkala. Přímý kop Petra Vrabce skončil na břevnu, odražený míč vrátil do pokutového území opět Pavel Černý a Horst Siegl jej usměrnil za záda bezmocného gólmana. Ten samý hráč se vzápětí mohl radovat podruhé, ovšem Barcelonu znovu zachránila branková konstrukce. Tentokrát postupoval Siegl sám, udělal Zubizarettovi kličku, ale dostal se tím do ostrého úhlu, ze kterého dokázal trefit pouze břevno. Barcelonští se nedostali ani k závěrečnému náporu, ve druhé půli bylo na hřišti pouze jedno mužstvo.

záložní řady, Jiřího Němce. Předpokládalo se, že jej nahradí Rudolf Matta, Dušan Uhrin se však rozhodl pro tu nejméně očekávanou, před utkáním některými nazvanou jako sebevražednou variantu. Na levou stranu zálohy poslal Romana Vonáška, jenž měl v té době odehrané pouze dvě minuty v nejvyšší domácí soutěži!

Vyrovnaný první poločas bez branek Od úvodního hvizdu švédského rozhodčího Karls sona se hrál rychlý útočný fotbal, míč se rychle přenášel z jedné strany hřiště na druhou a nebyla nouze ani o šance. Tu první sparťanskou, po centru Romana Vonáška z levé strany, uhasil včasným zákrokem stoper Nando. Na druhé straně hřiště šel na Petra Koubu z jeho levé strany úplně osamocený Julio Salinas, baskitský kanonýr katalánského týmu. Sparťanský gólman však rychlým skokem pod nohy jeho pokus o blafák zneškodnil. Petr Vrabec, jenž v předchozí situaci Salinase nestíhal, se rozhodl napravit svoji chybu hezkou střelou z pětadvaceti metrů, která jen těsně přeletěla břevno. Vyprodaný sparťanský stadion tleskal vestoje i rychlé a pohledné akci po ose Mistr – Černý – Siegl – Mistr, na jejímž konci zhatil radost poslednímu jmenovanému Zubizaretta. Brankář s více než třemi 32

SDT! SPECIÁL 9/13

AC Sparta Praha – FC Barcelona 1:0 (0:0)

Sparťané po heroickém výkonu porazili Barcelonu 1:0 a vrátili se do hry o postup do finále Poháru mistrů. Ten jím nakonec unikl, i přesto se na sezonu

1991/1992 a nezapomenutelná vítězství nad nejlepšími kluby Evropy vzpomíná jen v nejlepším.

Kouba Novotný

Chovanec

Horňák

Vrabec Němeček

Frýdek

Vonášek

Witschge

Serna

Mistr Černý

Siegl

Beguirista

Salinas

Laudrup

Bakero

Guardiola

Eusebio

Nando

Koeman Zubizarreta

Hráno 1. dubna 1992 na Letné Branka: 65. Siegl Sparta: Kouba – Horňák, Novotný, Chovanec, Vrabec (78. Matta) – Vonášek, Němeček, Frýdek, Mistr – Černý, Siegl (90. Joksimovič) Trenér: Dušan Uhrin Barcelona: Zubizarreta – Koeman – Nando, Guardiola (75. Nadal), Serna – Eusebio, Bakero, Laudrup, Witschge – Salinas (75. Goicoechea), Beguiristan Trenér: Johan Cruyff stovkami zápasů v barcelonském dresu se vytáhl i chvíli poté při dalekonosné bombě Pavla Černého, kterou vyškrábl na rohový kop. Pohledný první poločas nakonec skončil bez branek.

Tři tyčky a jeden gól Druhou půli otevřela nádherná individuální akce Michaela Laudrupa, jehož sólo přes půl hřiště zastavil až Petr Kouba, který přečetl Laudrupův záměr o přehození a zůstal stát, čímž mohl téměř gólový SDT! SPECIÁL 9/13

33

ohlasy

ohlasy

Vítězství nad velkým mužstvem Dušan Uhrin, trenér: „Po velké šanci Barcelony v 11. minutě se moji svěřenci tak trochu lekli, hráli zakřiknutě, s velkým respektem. Po přestávce jsme však už podali velice kvalitní výkon, za který zasluhuje pochvalu celé mužstvo. Velký zápas sehrál Mistr, několika perfektními zákroky na sebe upozornil Kouba a vyšel i tah s Vonáškem. A Barca? Je to po všech stránkách velké mužstvo, ale i ona je zranitelná. Po našem vedoucím gólu se dostala pod psychický tlak a nakonec mohla prohrát i výrazněji. Vždyť třikrát skončil míč na tyčích její branky.“ Václav Němeček: „Neumím říci, jak jsem s pohárovým loučením na Letné spokojený. Vždyť jsme porazili zřejmě nejlepší evropský klub. A navíc po výkonu, o kterém se bude ještě hodně dlouho mluvit. Udělali jsme jméno jak Spartě, tak celému československému fotbalu.“

34

SDT! SPECIÁL 9/13

Horst Siegl: „Při tom obrovském tlaku a šancích jsme vstřelit gól potřebovali jako sůl. Důležité bylo, že po odraženém míči od břevna zatáhl Pavel Černý akci až k postranní čáře, perfektně odcentroval a já vlastně jen nastavil nohu. Při druhé šanci, kdy jsem obešel i brankáře, mě skvěle uvolnil Vrabec. Škoda, že jsem z těžkého úhlu střílel slabší nohou, jinak bych se asi trefil.“ Václav Mašek: „Před utkáním prošly naše tribuny zatěžkávací zkouškou a k naší spokojenosti jsme v této kontrole uspěli. Jinak utkání vysoké úrovně se hrálo v báječné atmosféře. Sparta měla výborné mužstvo, což se potvrdilo v celém tehdy nultém ročníku Ligy mistrů, v němž skončila na stříbrné příčce v jedné ze dvou semifinálových skupin.“

SDT! SPECIÁL 9/13

35



Sparta dobyla Ameriku

Tomáš Pospíchal

(River Plate – Sparta, 1966) Ráno před Štědrým dnem roku 1965 vyrazili fotbalisté Sparty podruhé v historii na turné za oceán. Zatímco v prvním případě, o devětatřicet let dříve, mířila Káďova generace pouze na sever do Spojených států, cílem Kvašňákovy party byla zejména Amerika střední a jižní. Pozvánku na slavný turnaj Hexagonal, který tentokrát pořádalo Mexiko, nešlo odmítnout. Odtamtud se výprava následně přesunula do Argentiny, kde svedla bitvy s nejsilnějšími domácími a brazilskými týmy. Prvních několik dní na novém kontinentu strávili naši fotbalisté ve společnosti početné skupinky krajanů v Chicagu. Ti sparťany přijali na vánoční svátky do svých rodin a přichystali jim zajímavou zkušenost s jiným stylem života. Mužstvo během těch dní sehrálo přátelský zápas s výběrem Chicago All Starts, jemuž po brankách Vrány, Dyby, Kvašňáka, Mráze a dvěma trefách Maška nadělili debakl 6:1, ale také se seznámilo se zakladatelem Sparty Chicago, velkým fanouškem letenského klubu, panem Paďourem. Aklimatizace na americké půdě tedy proběhla úspěšně a po několika dnech vystřídalo mrazivé prosincové Chicago teplé Ciudad de México.

36

SDT! SPECIÁL 9/13

9.

Tradiční Hexagonal byl nabitý velkými týmy. Bohatý mexický mistr America, v jehož dresu řádilo hned několik brazilských reprezentantů, Guadalajara, Atlas, Vasco da Gama a v neposlední řadě kompletní reprezentační tým NDR. Ani v této konkurenci se Sparta neztratila a turnaj v nadmořské výšce téměř dvou a půl kilometru vyhrála, ač se o prvenství musela podělit s domácím Atlasem, který zaznamenal stejný bodový zisk a totožné skóre. To už se o výborných výkonech dosud neporažené Sparty na turnaji dozvěděli i v Brazílii, kde vyvolal poprask neúspěch Vaska da Gama, a zejména Argentině, která měla být další důležitou zastávkou mužstva Václava Ježka na cestě napříč kontinentem. Po

krátkých návštěvách mexického Lionu a Santiaga de Chile, kde Sparta vyhrála přátelské duely s místními mužstvy, přistálo letadlo s výpravou v argentinském Buenos Aires. Přivítali je desítky novinářů a titulky místních deníků, které vyhlásily pátrání s názvem „Kdo porazí slavnou Spartu?“. Po vystoupení v jedné show argentinské televize se již fotbalisté přesunuli na hotel a začali se věnovat svému příštímu soupeři, slavnému River Plate. Rok předtím se právě River Plate zúčastnilo Hexagonalu, kde porazilo mimo jiné slavný Santos i československé národní mužstvo, které bylo tehdy pozvané. Argentinský velkoklub měl být tedy tím, kdo připraví Spartě první porážku za oceánem. A v přípravě rozhodně nic nepodcenil – před utkáním se posílil šesti hráči konkurenčních Independiente a uruguayského Montevidea, včetně slavného reprezentačního brankáře Carriza. První poločas patřil právě oběma brankářům, Carrizo i Pavel Kouba chytali bezchybně. Zpočátku utkání byli aktivnější domácí, možná i díky velkému horku a vlhkosti vzduchu, na které si sparťané dlouho nemohli zvyknout. Největší šance prvního poločasu patřila argentinskému útočníkovi Cubillovi, Kouba si s ní ovšem skvěle poradil. Když na druhé straně vychytal Carrizo Mráze, šlo se do kabin za bezbrankového stavu. Sparta se stále nemohla dostat do zápasu, matný výkon v první SDT! SPECIÁL 9/13

37



Den po utkání napsal argentinský list Crónica následující hodnocení: „Sparťané byli milosrdnými vítězi. Jejich hra byla triumfem praktické kopané, kontrastující s neplodnou hrou domácích. Češi stříleli z pozic, které se zdají být našim hráčům nemožné, a přitom s udivující silou a přesností.“ Jiné noviny napsaly: „Sparta je na svém velkém zájezdu stále neporažena. Je závazkem argentinských kluků, aby odsud žádné evropské mužstvo bez porážky neodjelo.“ Následně se sparťané zúčastnili turnaje Quadronal. Spolu s Botafogem, Independiente a Racingem Buenos Aires. A právě poslední jmenovaný, tedy tým, od kterého by se to čekalo asi nejméně, Spartu hned v dalším utkání pokořil. I tak ale zájezd Kvašňákovy Sparty za oceán z přelomu let 1965 a 1966 udělal velké

pětačtyřicetiminutovce rozhodně nepřipomínal tým, který si v minulých dnech připsal skalp několika slavných klubů a na který se nyní přišlo podívat více než 50 000 diváků. To vše ale změnil druhý poločas. Do něho jako by vběhli v rudém dresu úplně jiní hráči, než kteří nastoupili od začátku. Krátce po zahájení půle se hra přesunula na polovinu River Plate a s malými přestávkami tam zůstala až do konce zápasu. První gólovou šanci neproměnil v 55. minutě Tomáš Pospíchal, ovšem všichni tušili, že bude jen otázkou času, kdy Sparta otevře skóre. Branku River Plate ostřelovali ze všech možných i nemožných pozic. Dybovi, Kvašňákovi ani Maškovi však nebylo přáno rozvlnit síť. To se podařilo až v 81. minutě Mrázovi, jehož gól paradoxně nevzešel ze žádné velké šance, kterých měli jeho spoluhráči nespočet. Levačkou napřáhl z hranice pokutového území, a ač se mu nepodařilo dát střele takovou razanci, kterou bezpochyby chtěl, Carrizo na balon mířící přesně k tyči nedosáhl a sparťané se tak dostali do zaslouženého vedení. Tři minuty poté se schylovalo ke druhému gólu, Pavel Dyba postupoval sám na brankáře domácích, ale byl zezadu sražen k zemi. Rozhodčí však nařídil k překvapení všech pouze nepřímý kop, ze kterého se Kvašňákovi druhý zásah přidat nepodařilo. Nikomu to ovšem nakonec nevadilo. Svěřenci Václava Ježka svého hostitele k ničemu nepustili a v posledních minutách měli míč 38

SDT! SPECIÁL 9/13

River Plate –AC Sparta Praha 0:1 (0:0) Hráno 7. února 1966 v Buenos Aires Branka: 81. Mráz River Plate: Carrizo – Sainz, Guzman, Matosas, Grispo – Sarnari (46. Cap) – Cubilla, Delen (58. Onega), Prospiti, Solari Trenér: Renato Cesarini Sparta: Kouba – Kollár, Tichý, Táborský – Kos (78. Dyba), Migas (90. Kos) – Pospíchal, Mráz, Kvašňák, Mašek, Vrána Trenér: Václav Ježek jméno nejen československé kopané, ale zejména samotné Spartě, na niž místní fanoušci ještě dlouhá léta vzpomínali.

pevně ve svém držení. To někteří temperamentní Argentinci neunesli a předvedli několik ostrých faulů, které vyvrcholily ve chvíli, kdy obránce Sainz udeřil pěstí do obličeje Vránu a byl vyloučen. Radost z výhry to ovšem sparťanům pokazit nemohlo.

Carrizo Guzman

Matosas

Sainz

Grispo Sarnari Delen

Prospiti

Cubilla

Solari Bayo

Vrána

Mašek

Kvašňák

Migas Táborský

Mráz

Pospíchal

Kos Tichý

Kollár

Kouba

SDT! SPECIÁL 9/13

39

rozhovor

rozhovor

Maška chválili i v zámoří Václav Mašek byl ve druhé polovině šedesátých let klíčovým hráčem Sparty nejen na domácí scéně a v evropských pohárových střetnutích, ale i na památných zaoceánských zájezdech. Na výborně obsazených turnajích mělo naše mužstvo možnost změřit své síly s řadou vynikajících jihoamerických celků a v některých utkáních dosáhlo i pozoruhodných vítězství. Na cesty do zámoří vzpomíná sparťanská legenda ještě dnes. Co pro vás tyto zájezdy znamenaly? Pro hráče se staly velice užitečnou zkouškou fotbalového kumštu, a protože se nám na nich i dařilo, tak šlo o výbornou propagaci Sparty i celé československé kopané. O úžasnou atmosféru se pokaždé staralo 60–70 tisíc diváků. A náš tým se téměř pokaždé představil v lepším světle než doma. Také mně se hrálo dobře. V naší lize mě obránci už znali, třeba se někteří i speciálně na mě připravovali, zatímco v zámoří jsme se všichni setkávali poprvé.

přeletělo přes záliv a odskočilo si tak od domácí ligy. Zápas se nám skutečně vydařil, měl jednoznačný průběh a ve druhé půli se dokonce stal jen otázkou skóre. Měli jsme i další velké šance a Kvaš ňák za stavu 4:2 neproměnil penaltu. Dařilo se i mně, vstřelil jsem dva góly a slyšel na sebe samou chválu. Trenér Ježek s úsměvem dodal, že když mám čistou hlavu a jsem bez psychického tlaku, tak hraji dobře. Měl jsem totiž po zkouškách na vysoké škole a za výpravou jsem přijel až v průběhu turnaje.

V roce 1966 jste na zájezdu do Ameriky dosáhli v Buenor Aires pozoruhodného vítězství 1:0 nad River Plate. Co si z tohoto utkání ještě pamatujete? Podle tisku jsme podali excelentní výkon a pouze vynikající brankář Carriza zachránil domácí od daleko vyšší porážky. V závěru zápasu nám diváci fandili a v závěrečných minutách to byly na naši adresu doslova ovace. Vzpomínám si, jak minutu před koncem Vránu srazil jeden z obránců pěstí a já ho pomáhal odnášet do kabiny.

Vzpomínáte si ještě, co psal druhý den tisk? Mezi fotbalovými fanoušky z Uruguaye a Argentiny panuje velká řevnivost, takže nám při zápase fandili diváci a druhý den i tamější tisk, který doslova hýřil superlativy. Psal o nádherné výstavě českého fotbalu a zároveň chválil argentinského brankáře, který je zachránil od katastrofálního debaklu. Sparta prý předvedla senzační ukázku technického fotbalu.

O tři roky později se Sparta vydala na tradiční Hexagonal do Uruguaye. Vítězství 5:2 nad výborným Indipendiente se v Praze ani nechtělo věřit. Jak se zrodilo? Tři dny před tímto utkáním jsme podlehli 0:4 dalšímu argentinskému celku Velezu. Měli jsme černý den, nic se nám nedařilo a jim všechno. Štvalo nás to a chtěli jsme tuto porážku rychle odčinit. A podařilo se nám to proti Indipendiente, které jen 40

SDT! SPECIÁL 9/13

Když se vrátíme do současnosti, tak na podzim Sparta oslaví své 120. narozeniny. Čím je pro vás toto jubileum? Něčím úžasným. Její anály jsou vyšperkovány nádhernými výsledky z domácí i zahraniční scény. Patří mezi ně především 35 mistrovských titulů, trojnásobné prvenství ve Středoevropském poháru a řada vynikajících úspěchů v evropských pohárových soutěžích. Kdyby se jí letos podařilo v domácí lize vystoupit až na nejvyšší příčku, byl by to jistě ten nejkrásnější dárek ke slavnému jubileu. SDT! SPECIÁL 9/13

41



Radost Realu: prohrál na Spartě pouze o gól (Sparta – Real Madrid, Pohár UEFA 1983/84) Velká vítězství nad dvěma španělskými giganty, Realem Madrid a Barcelonou, nalezneme v mnoha etapách sparťanské historie. Není tak divu, že nejeden z těchto zápasů se dostal i do žebříčku. Dnes se vrátíme v čase do podzimu 1983, kdy našemu klubu přidělil los prvního kola Poháru UEFA slavný Bílý balet.

42

SDT! SPECIÁL 9/13

8.

Real Madrid do sezony vstupoval z pozice vicemistra své země. V předchozím roce byl nad jeho síly pouze Atlhetic Club Bilbao, který po těsném finiši získal španělský titul s náskokem jediného bodu. Již druhým rokem vedl královský klub slavný Argentinec Alfredo di Stefano, jenž v jeho dresu nastřílel v šedesátých letech více než 200 soutěžních branek. K dispozici měl silný kádr v čele s výborným středopolařem Lozanem, který byl mozkem většiny útočných akcí. Opomenout nesmíme ani spolehlivého obránce José Antonia Camacha, později úspěšného trenéra, či útočníka Juana Goméze, zvaného Juanito.

s Realem krásné a vyrovnané souboje, tentokrát však se šťastným koncem pro rudé dresy.

Ježkovo déja vu

Už od první minuty zápasu bylo zřetelné, jaký ráz bude utkání mít. Sparťané byli mnohem aktivnější a agresivnější, Španěly vysoko napadali a brzy dostali hostující tým pod velký tlak. Nadějné střely Procházky a Grigy zkraje utkání však gólem neskončily a podobně dopadly i další pokusy útočníků Sparty v příštích minutách. Rozvlnit síť tak musel obránce. V sedmadvacáté minutě si postavil míč k trestnému kopu Jozef Chovanec a přesnou přízemní střelou k levé tyči překonal gólmana Remona. Dorazit soupeře mohl o chvíli později Procházka,

Dvojzápas odstartoval soubojem na Letné. Někteří činovníci Realu si cestou do Prahy možná vzpomněli na poslední návštěvu tohoto města. V roce 1963 si odsud odvezli porážku 1:2, kterou jim v Poháru mistrů evropských zemí uštědřila Kvašňákova a Maškova Sparta, vedená Václavem Ježkem. A tento legendární kouč byl na její lavičce i nyní. Pouze fotbalisté se za uplynulých dvacet let obměnili. Kvašňáka vystřídal Hašek, Vojtu Chovanec, Maška Griga. A stejně jako oni i jejich následovníci svedli

Klíčem k úspěchu bylo pro Spartu uhlídat již zmiňovaného Lozana, tvůrce hry Realu. Václav Ježek tomu přizpůsobil sestavu i styl hry, španělskému záložníkovi dokonce určil osobního strážce, mladého Ivana Haška. Za ním už hráli pouze tři obránci. Na druhé straně hřiště se srdnatě a úspěšně bil nezapomenutelný útok Denk, Griga, Procházka. Pouze na lavičce začal zápas Jan Berger.

Real pod tlakem

SDT! SPECIÁL 9/13

43


jenž ukázkově naskočil na centr Vlastimila Calty, ovšem míč z jeho hlavy přistál jen na spojnici! Netrvalo dlouho a ze své vůbec první šance v utkání se pět minut před koncem první půle prosadil i Real. Santillana hlavičkou po rohovém kopu přehodil Jaroslava Olejára, který při centru zazmatkoval a nestihl se včas vrátit na brankovou čáru. Aby té smůly nebylo málo, rychlý protiútok Sparty vyústil v krásnou hlavičku Calty a hráče v bílém po ní už podruhé zachránila branková konstrukce. I přes velký nápor Sparty se tedy odcházelo do kabin za remízového stavu.

napadáním obránců vybojoval balon a Vítězslav Lavička našel krásnou uličkou naběhnutého Procházku, jenž udělal brankáři Realu kličku a pohodlně zavěsil do odkryté branky. Když už to vypadalo, že Sparta soupeře dorazí dalšími góly, stal se pravý opak. Během jejího největšího tlaku utekla trojice Bernardo, Santillana, Juanito, rozebrala celou obranu a poslední jmenovaný nedal Olejárovi šanci. Poslední slovo měli však opět sparťané. Akci po trase Chovanec – Lavička – Calta zakončil deset minut před koncem křížnou střelou podél Remona Stanislav Griga a Letná vybuchla nadšením!

Griga vystřelil výhru

Odvetu rozhodl Skuhravý

Vedení vrátil domácím v 53. minutě Zdeněk Procházka. Jeho kolega v útoku Miloslav Denk agresivním

Radost ale po utkání neskrýval ani trenér Realu Alfredo Di Stefano: „Sparta je velmi kvalitní mužstvo a nám tento výsledek dává velké naděje na postup.“ Všichni ten večer viděli, že v silách Sparty bylo zajistit si před odvetou mnohem větší náskok než jednogólový, který se bude na San Bernabeu těžko hájit.

AC Sparta Praha – Real Madrid 3:2 (1:1) Hráno 14. září 1983 na Letné Branky: 27. Chovanec, 52. Procházka, 78. Griga – 40. Santillana, 60. Juanito Sparta: Olejár – Bielik, Chovanec, Straka – Jarolím (46. Berger), Hašek, Calta, Lavička – Denk (73. Drahokoupil), Griga, Procházka Trenér: Václav Ježek Real Madrid: Remon – Juan José, Metgod, Salguero, Camacho – Jan José, Lozano (73. Isidro), Angel, Bernardo – Juanito, Santillana Trenér: Alfredo Di Stefano

44


SDT! SPECIÁL 9/13

Odveta probíhala dlouho podle předpokladů – Real vedl 1:0 a kráčel k postupu. Krátce před koncem ovšem poslal Václav Ježek na hřiště sedmnáctiletého mladíka Tomáše Skuhravého, jenž hlavičkou po centru Jana Bergra senzačně vyrovnal na 1:1 a vystřelil Spartě postup do druhého kola. Následně náš silný tým vyřadil Widzew Lodž i Watford, nad jeho síly byl až jugoslávský Hajduk Split ve čtvrtfinále soutěže, které rozhodla nešťastná branka v prodloužení rozhodujícího zápasu.

Olejár Bielik

Chovanec Hašek

Straka

Calta

Jarolím

Lavička Griga

Denk

Bernardo

Camacho

Procházka

Santillana

Juanito

Angel

Lozano

Salguero

Metgod

Jan José

Juan José

Remon

SDT! SPECIÁL 9/13

45

ohlasy

ohlasy

Úspěch se změnil v triumf „Lepší by byl soupeř se slabší výkonností, ale na druhé straně – Sparta slaví devadesátiny a normálně bychom Real Madrid do Prahy nedostali. A přání? Zvítězit doma – a pak se uvidí.“ To byla slova trenéra Václava Ježka po curyšském losu, který Spartě určil jedno z nejslavnější poválečných mužstev Evropy. Po pražském vítězství 3:2 Po pražském utkání Ježek dodal: „Jsem spokojen pouze na 90 procent. Jeden zbytečný gól jsme dostali a z těch mnoha šancí měl ještě jeden míč skončit ve španělské síti.“ Trenér Realu Alfredo di Stefano: „Sparta je velice dobrý tým. V Madridu bude vyprodáno, tedy 100 tisíc diváků. Čs. sport: Sparta nechala na hřišti všechny síly, jen štěstí se k ní otočilo zády. Přesto výhra nad slavným Realem je úspěchem.

Po remíze 1:1 v Madridu Miloš Beznoska: „Žlutou kartu jsem za faul dostal oprávněně. Ve 49. minutě jsem šel do skluzu, Lozano mi přepadl přes nohu, roztrhl mi koleno – a já byl vyloučen. Divil jsem se nejen já, ale i diváci a druhý den i tisk. Těch zbývajících 41 minut bych nikomu nepřál prožívat tak, jak jsem je vytrpěl já.“

Tomáš Skuhravý: „Honza Berger rozehrál přímý kop a mně se podařilo míč hlavou přesně trefit. Ani nedovedu říci, jak jsem šťastný.“ Václav Ježek: „Tým bojoval jako jeden muž a měli jsme i šance ke skórování. Téměř přesvědčen o našem postupu jsem byl po vyrovnávacím gólu Skuhravého.“ Stanislav Griga: „Teprve v Madridu jsem poznal, co je to velký fotbal a jaké štěstí lze po takovém zápase prožít.“ Vlastimil Calta: „Utkání mělo vynikající diváckou kulisu. Nádherný byl závěr, kdy nám hlediště s uznáním aplaudovalo.“ Jozef Chovanec: „V závěru jsme soupeře přehráli i fyzicky, a i když to zní neuvěřitelně, měli jsme i na vítězství.“ Zdeněk Procházka: „Škoda, že se mi nepodařilo vstřelit gól, který jsem měl na kopačce. Míč se po mé střele odrazil od ramene brankáře a poskakoval do sítě. Asi půl metru před čarou ho však jeden z obránců stačil vykopnout.“ Večerní Praha: Ne, není to sen! Sparta, v jejíchž bojovných řadách jako by tlouklo srdce železného týmu z dvacátých let, postoupila přes legendární Real do druhého kola Poháru UEFA. Všechny španělské deníky psaly o velkém zklamání. Především pak zdůrazňovaly, že Sparta po vyloučení Beznosky byla lepší, ukázala nadšení a fyzické nasazení.

46

SDT! SPECIÁL 9/13

SDT! SPECIÁL 9/13

47


Jaroslav Burgr

7.


Sladká pomsta za římské finále

(Juventus – Sparta, Středoevropský pohár 1935) Mistrovství světa v roce 1934 přineslo československé fotbalové reprezentaci historický úspěch. Ač národní tým, složený výhradně z hráčů Sparty a Slavie, v římském finále prohrál s domácími Italy 1:2, po návratu do vlasti byla parta kolem Pláničky a Nejedlého oslavována jako národní hrdinové. Navzdory tomu se mnoho hráčů tehdejšího týmu nemohlo zbavit trpkého pocitu, že řízení finále švédským sudím Eklindem, vídaným během šampionátu v přátelských rozhovorech s nacistickým vůdcem Mussolinim, nebylo zdaleka férové. Tehdy ještě nikdo netušil, že odplata za římskou křivdu může přijít dříve, než kdokoliv čekal. Když na přelomu 20. a 30. let pověsily kopačky na hřebík všechny opory Železné Sparty v čele s Hojerem, Kolenatým a Káďou, zdálo se, že doba, kdy náš klub vládl fotbalové Evropě, je nenávratně pryč. Na lavičku Sparty se však po pěti letech vrátil strůjce předchozí slavné generace, anglický trenér Johny Dick, a začal s budováním zcela nového kádru, v němž z minulosti zůstal pouze nezničitelný obránce Jaroslav Burgr. Postupně do mužstva zapracoval například mladíky Josefa Košťálka a Oldřicha Nejedlého, z belgického Beerschotu pak v roce 1930 přišel nejlepší tamní fotbalista, Raymond Braine.

Italská prokletí První odměna za tvrdou práci trenérů i hráčů přišla v létě 1932, kdy se na Spartu po pěti letech vrátil československý ligový titul. Na evropské scéně však dvakrát po sobě ukončila cestu letenského týmu italská mužstva – ve čtvrtfinále Středoevropského poháru (SEP) 1932 to byla Bologna, o rok později byl nad síly Sparty pro změnu Inter Milán, hrající tehdy pod názvem Ambrosiana. Když 48

SDT! SPECIÁL 9/13

italský fotbal porazil československý i ve finále světového šampionátu 1934, vypadalo to, že kopaná na Apeninském poloostrově té naší definitivně utekla. Avšak již rok poté dostala Sparta možnost tuto úvahu vyvrátit. Znovu se totiž probila do semifinále nejslavnější klubové soutěže Evropy a jejím vyzyvatelem byl nejlepší italský klub té doby, Juventus Turín. O síle tehdejšího Juventusu nejlépe vypovídá fakt, že již pět let v řadě suverénně vládl italské lize a po stejnou dobu neokusil jedinkrát hořkost porážky na domácím stadionu. Nebyl to však Delle Alpi, jak jej známe dnes, ale Stadio Municipale Benito Mussolini. Osu mužstva Juve tvořili zlatí medailisté z mistrovství světa a byli přesvědčeni, že letos se bude jejich tým prvně v historii radovat z velké klubové trofeje.

Rozhodne až třetí zápas Systém SEP byl na dnešní dobu netradiční – pokud je výsledné skóre po dvou vzájemných utkáních stejné (nehledě na počet gólů vstřelených na SDT! SPECIÁL 9/13

49



akci Boučka několik minut poté předložil krásnou přihrávku Ferdinandu Faczinkovi, jenž křížnou střelou potřetí překonal Valinassa a uzavřel skóre prvního poločasu! Zdálo se, že je rozhodnuto. Italové se přesto nevzdávají, ve druhé půli vrhají všechny své síly do útoku a čtvrt hodiny před koncem je za faul Čtyřokého nařízena penalta, kterou Foni proměňuje. Na to však reagují svěřenci Ferdinanda Sedlacseka, který znamenitě navázal na práci Johnyho Dicka, čtvrtým gólem. A nebyl to ledajaký gól. Géza Kaloczay poslal do pokutového území centr, který belgický ostrostřelec Braine, stojící zády k bráně, poslal parádními nůžkami přesně pod břevno. V samém závěru dorazil zdrcené Italy pátým gólem po spolupráci s Faczinkem opět Zajíček a stvrdil senzační postup Sparty do finále.

hřišti soupeře), neprodlužuje se, ale je uspořádán třetí zápas na neutrální půdě. Přesně to se stalo i v případě semifinálového duelu Sparty s Juventusem v našem roce 1935. V prvním utkání na Letné zvítězila Sparta před 36 000 diváky díky gólům Faczinka a Zajíčka 2:0, zatímco odvetu pro sebe získal italský tým výsledkem 3:1, když poslední gól vstřelil v nastavení do sítě gólmana Klenovce, jenž několik minut předtím inkasoval od útočníka Borela tři brutální kopance do nosu a zápas dohrával s obličejem celým od krve. Po nepříjemné turínské zkušenosti s maďarským rozhodčím si sparťané pro rozhodující zápas vynutili účast profesionálního sudího z Anglie. Juventusu naopak vyšli vstříc akceptováním švýcarské Basileje jako místa konání střetnutí, zatímco oni sami navrhovali Vídeň. Převahu v hledišti tedy měli Italové. Z Prahy dorazila do dějiště zápasu tři auta plná fanoušků.

Basilejská kanonáda V úvodu utkání vytáhl několik výborných zákroků Bonzo Klenovec, ještě před dvěma lety náhradní brankář sparťanského rezervního týmu, dnes velký konkurent Františka Pláničky v reprezentaci. Po pomalejším rozjezdu se hráči v rudém postupně dostali do tempa a ve druhé desetiminutovce zasypali 50

SDT! SPECIÁL 9/13

Juventus Turín – AC Sparta Praha 1:5 (0:3) Hráno 28. července 1935 v Basileji Branky: 75. Foni – 19. a 88. Zajíček, 39. a 84. Braine, 43. Faczinek Sparta: Klenovec – Čtyřoký, Burgr – Košťálek, Bouček, Srbek – Faczinek, Zajíček, Braine, Nejedlý, Kaloczay Trenér: Ferdinand Sedlacsek Juventus: Valinasso – Rosetta, Foni, Varglien – Borel, Monti, Bertollini – Prendatto, Gabetto, Ferrari, Cesarini Trenér: Virginio Rosetta

Hned druhý den se evropské noviny předháněly v superlativech na adresu našeho týmu. „Nezbývá nám, než se před Spartou za její obdivuhodnou hru poklonit,“ psali v Itálii, zatímco švýcarští redaktoři vítali návrat slavné Železné Sparty. Pozadu nezůstal ani anglický rozhodčí Fogg: „Sparta je famózní mužstvo. Takového středního útočníka, jako je Braine, nemá v Anglii nikdo.“

Posledním soupeřem Sparty ve slavném roce 1935 bude Ferencváros Budapešť. Ale o tom později...

Klenovec Čtyřoký Košťálek

Burgr Bouček

Zajíček

Srbek

Braine Nejedlý

Faczinek Cesarini

Kaloczay

Ferrari

Gabetto

Prendatto

Bertollini

Monti

Borel

Varglien

Foni

Rosetta

Valinasso

branku Juventusu spoustou střel. Nejedlého však vychytal Valinasso a Braineho povedená střela jen těsně minula branku. V 19. minutě však již udeřilo, když po akci Srbka a Braineho napálil míč přesně k tyči Oldřich Zajíček. Ačkoliv byl italský tým během první půle aktivní, branky stříleli pouze hráči v rudém. Po ošklivém faulu Vargliena na Kaloczaye nařízený trestný kop vyústil ve druhý gól. Srbek našel přesně hlavu Raymonda Braineho a basilejský stadion tleskal vestoje. Aby toho nebylo málo, Braine po hezké SDT! SPECIÁL 9/13

51



Konec černého období

Bohumil Veselý

(Sparta – Banská Bystrica, 2. liga 1976)

Historie Sparty je protkána mnoha slavnými vítězstvími nad světovými velkokluby i nespočtem nezapomenutelných zápasů v bojích o český či československý mistrovský titul. Zlatým písmem v naší kronice jsou však zapsána i utkání, o kterých se dnes příliš nemluví, ale s odstupem času je můžeme považovat za zlomová pro celé sparťanské dějiny. K jednomu takovému přijela na jaře 1976 na Letnou Banská Bystrica, aby s námi svedla přímý souboj o postup do první ligy.

52

SDT! SPECIÁL 9/13

6.

Slavná šedesátá léta, kdy Sparta pod taktovkou Václava Ježka navázala na dobu železnou a zaznamenala mnoho úspěchů, byla již na začátku následující dekády nenávratně pryč. Změna politické situace po osmašedesátém roce a postupné odchody nejlepších hráčů poslaly náš klub hluboko do spodní poloviny ligové tabulky. Diváci jen s nostalgií vzpomínali na legendární tým okolo Andreje Kvašňáka, Josefa Vojty a Václava Maška, kteří v roce 1967 zařídili na dlouhou dobu poslední sparťanský titul. V průběhu sedmdesátých let se krize Sparty krok za krokem prohlubovala. Šesté místo na konci sezony 1971/72 bylo varováním, jedenáctá příčka o rok později vykřičníkem, na jaře 1975 se ovšem záchranářská práce poprvé a naposledy v dějinách Sparty nezdařila a stalo se nepředstavitelné. Nejslavnější československý klub sestoupil do druhé ligy.

Těžký život ve stínu Místo atraktivních soubojů se Slavií, Duklou, Slovanem či Trnavou tak hráče v rudém čekaly výjezdy do Kysuckého Nového Mesta, Bardějova, Prievidzy, Vlašimi či Považské Bystrice. Velkých změn se po

sestupu dočkal jak hráčský kádr, tak realizační tým. Kormidla se nově ujal Štefan Čambal, legendární hráč Slavie třicátých let a někdejší nástupce Kádi v národním týmu. Tým opustili Vladimír Táborský i Josef Jurkanin, který byl vyměněn do Teplic za talentovaného Pavla Stratila. Jedinými pamětníky slavných šedesátých let tak zůstali vůdce obranné řady František Chovanec a nestárnoucí křídelník Bohumil Veselý. Že favorizovanou Spartu ve druhé lize nečeká nic lehkého, dokázalo hned první kolo, ve kterém se Letenští vrátili pouze s bodem ze hřiště Frýdku-Místku, ještě před několika týdny třetiligového klubu. Podzimní část soutěže zakončili sparťané na třetím, tedy nepostupovém místě. To donutilo sedmašedesátiletého Štefana Čambala k podání demise na ostře sledovaný trenérský post. Jeho nástupcem byl jmenován Jaromír Lev. Jarní část soutěže již probíhala o něco lépe, nicméně ještě dvě kola před koncem nebyla situace zdaleka ideální. Tabulku vedl Frýdek-Místek o bod před Banskou Bystricí, třetí Sparta ztrácela na lídra na body dva. Při tehdejším dvoubodovém systému tak musela nutně porazit na domácí půdě v předposledním SDT! SPECIÁL 9/13

53



kole Banskou Bystrici, přímého konkurenta v boji o postup.

Fanoušci v hlavní roli Na tomto černém období sparťanské historie by nebyl problém najít mnoho negativních věcí. Byla tu však i pozitiva. A tím největším bezesporu fanoušci, kteří svůj klub nenechali ve štychu a v těžkých chvílích mu byli velkou oporou. Letenský stadion byl z velké části zaplněn při každém utkání, dokonce i proti Michalovcům tehdy přišlo 16 000 diváků. Na vrchol sezony, zápas o všechno s Banskou Bystricí, si pak začátkem června 1976 našlo cestu 35 000 fanoušků. Moc dobře věděli, že je toho dne nečeká krásný fotbal, strhující tempo ani nezapomenutelné hráčské výkony. Situace našeho klubu byla kritická a celý sparťanský národ se semknul, aby mužstvu co nejvíce pomohl k rychlému návratu mezi elitu. Za fantastické divácké podpory vstoupili sparťané do utkání opatrně, prvních dvacet minut se jen těžko dostávali skrze dobře takticky připravenou obranu vojáků. K zakončení se prosadili nejprve Oldřich Urban a Jiří Nevrlý, ovšem neuspěli. O poznání šťastnější byl na začátku třetí

Poštulka Kotek

Chovanec

Melichar

Rosický

Veselý

Urban Stratil

Nevrlý

Molka

Šimček

Mejzlík

Kolkus

Farkaš

Pšurný

Kotián

Hudcovský Szabó

54

SDT! SPECIÁL 9/13

Hráno 6. června 1976 v Praze Branky: 21. a 27. Veselý, 69. Melichar – 71. Pšurný, 75. Farkaš Sparta: Poštulka – Melichar, Kotek, Chovanec, Rosický (79. Caudr) – Veselý, Urban, Kotál – Čermák, Stratil, Nevrlý (81. Pálka) Trenér: Jaromír Lev Banská Bystrica: Szabó – Kopej, Hudcovský, Kotián, Szilágyi – Pšurný, Farkaš, Kolkus – Mejzlík (63. Filo), Šimček, Molka Trenér: Škripko desetiminutovky Bohumil Veselý, který předvedl krásný slalom hostující obranou a poslal Spartu do vedení. Stejný hráč se za dalších sedm minut trefil po chytrém překonání ofsajdové pasti Slováků podruhé a o další krůček přiblížil postup do první ligy.

Odraz ode dna Když během druhého poločasu zvýšil z pokutového kopu na 3:0 Pavel Melichar, zdálo se být rozhodnuto. Avšak Banskobystřičtí se dvěma slepenými góly dostali zpět do zápasu. Závěr utkání byl nervózní s řadou nepřesností na obou stranách, vytoužené dva body i přesto zůstaly doma. Sparta se posunula na postupové druhé místo a k jistotě návratu mezi elitu jí stačilo přivézt v posledním kole bod ze hřiště Kladna. To se také povedlo a další z řady sezon, na které chce člověk co nejrychleji zapomenout, dospěla ke zdárnému konci.

Kotál

Čermák

Szilágyi

AC Sparta Praha – Dukla Banská Bystrica 3:2 (2:0)

Kopej

Druholigový ročník 1975/76 byl pro Spartu očistou. Po celou dobu bojovala s přemotivovanými soupeři, vlastní sportovní krizí i velkým tlakem veřejnosti. Za přispění věrných fanoušků a díky vlastní zarputilosti ovšem těžkou zkoušku zvládla a do první ligy se vrátila, silnější než předtím. Rok od roku poté zlepšovala své umístění a už v první polovině 80. let byla znovu tou starou dobrou Spartou, jak ji všichni znali z časů Kádi, Nejedlého či Maška. Přes všechny své stinné stránky, temná normalizační léta Spartu vnitřně posílila. Prohloubil se vztah klubu s fanoušky, změnil se způsob jeho vedení i výběru hráčů. Kdo ví, zda bychom se bez této těžké zkoušky dočkali v následujících dvou desetiletích takových úspěchů... SDT! SPECIÁL 9/13

55



Krok od zázraku (Sparta – Real Madrid, 1968) Většina pamětníků se shodne, že Ježkova slavná generace Sparty šedesátých let byla na vrcholu v sezoně 1965/66. Stačil však jeden temný březnový večer v Bělehradě, kde sparťané za dodnes tajemných okolností inkasovali od Partizanu pět branek, a sen o vítězství v Poháru mistrů se rozplynul. O dva roky později to slavnému týmu již zdaleka tolik neklapalo, přesto se parta okolo Kvašnáka a Maška opět probojovala do čtvrtfinále nejslavnější klubové soutěže kontinentu, aby v něm svedla krásnou bitvu s královským madridským klubem.

56

SDT! SPECIÁL 9/13

5.

Mezi osm nejlepších týmů Evropy nevede nikdy lehká cesta a nejinak tomu bylo v roce 1968. Sparťané měli namále již v prvním a druhém kole soutěže. Nejprve těsně vyřadili norského mistra Skeid FK (1:0, 1:1), poté ještě těsněji belgický Anderlecht. Ačkoliv ve druhém případě by bylo možná přesnější napsat, že Anderlecht vyřadil sám Václav Mašek. Ve vzájemném dvojutkání, které bylo napínavé až do posledních vteřin (3:2, 3:3), totiž vstřelil hned pět branek! Přestože mu prezident Anderlechtu hned po utkání sliboval miliony franků, pokud v belgické metropoli zůstane, legendární útočník se vrátil zpět do Prahy a v rudém dresu střílel góly ještě mnoho následujících let. I on měl jistě radost, když se dozvěděl jméno soupeře pro další kolo. Real Madrid tehdy zažíval nejúspěšnější období v historii klubu. Během posledních deseti let vyhrál šestkrát Pohár mistrů a sedmkrát domácí Primera Division. V jeho dresu zářili Alfredo di Stefáno či Ferenc Puskás, od kterých v posledních letech přebral štafetový kolík nejlepší španělský fotbalista té doby, Amancio. Sparťanský tým i jeho fanoušci se tedy měli na co těšit.

Studená sprcha ve Španělsku První utkání v Madridu se pro náš klub dlouho vyvíjelo nadějně. Stav byl bezbrankový a Amancio se přes důslednou osobní obranu Tichého a Kvašňáka nemohl prosadit. Nakonec však prokletí zlomil a třemi góly během deseti minut ve druhém poločase zajistil Realu před odvetou dostatečný náskok. Několik nešťastných momentů, chyba

brankáře Krameria, navíc trocha smůly a z dobře rozehraného zápasu nezůstalo sparťanům nic. Odveta tedy měla být pouhou formalitou a Spartě před ní nikdo nedával nejmenší naději i proto, že nemohla hrát na svém stadionu. Na Letné ten rok probíhala velká rekonstrukce, během které se stařičké a vratké tribuny, pamětníci Kádi, Nejedlého a Říhy, proměnily v moderní stánek evropských parametrů. Nejlepší stadion v Praze měla v šedesátých letech Slavia, a tak bylo rozhodnuto – sparťané budou během rekonstrukce Letné hrát důležité domácí zápasy v Edenu, na trávníku svého věčného rivala, tehdy Stadionu Dr. Vacka. Tam také v březnu 1967 přivítali v odvetném utkání čtvrtfinále PMEZ Real Madrid, jemuž chtěli zdánlivě jednoduchý postup do semifinále soutěže co nejvíce znepříjemnit. S výpravou bílého baletu přicestoval i sám jeho prezident a zakladatel, slavný Santiago Bernabeu, v hledišti byl kromě něho například i předseda UEFA Gustav Wiederkehr, což ukazuje sledovanost a velkou prestiž tohoto utkání. Václav Ježek se po madridské prohře odhodlal ke dvěma změnám v sestavě. Mezi třemi tyčemi nahradil Antonína Krameria Pavlem Koubou, do obrany pak překvapivě nasadil mladíka Františka Chovance, jemuž uvolnil místo Tomáš Pospíchal. Taktika byla podle očekávání velmi útočná, zatímco Real vsadil vše na propracovanou defenzívu.

Zpět ve hře o semifinále Sparta byla prvních dvacet minut lepším mužstvem, bylo ovšem znát, že obrana Realu funguje SDT! SPECIÁL 9/13

57


téměř dokonale a téměř soupeře nepouští k zakončení. Po půlhodině se konečně vzpamatovali i útoční hráči španělského mistra a vypadalo to, že hosté budou mít utkání plně pod kontrolou. To se změnilo v osmatřicáté minutě, kdy na rohový kop Václava Maška vyskočil Andrej Kvašňák a za přispění stínujícího Ivana Mráze, přes kterého gólman Betancourt mnoho neviděl, poslal Spartu do nečekaného vedení! Taktika a organizace hry Realu se rázem rozsypala. V poslední minutě poločasu byl Václav Mašek před pokutovým územím faulován, a zatímco hráči v bílém začínali se stavbou zdi, bystrý Mašek rychle rozehrál a poslal do sóla Pavla Dybu, který přesnou střelou k tyči zvýšil na 2:0. Španělská hvězda Amancio navíc neunesl, že před druhým gólem neuhlídal Dybu, a za následné napadení německého rozhodčího byl okamžitě vyloučen. Do kabin se sparťanským fotbalistům odcházelo vesele, vedli o dvě branky a Real pokračoval jen s deseti hráči. Kdo by jen před zápasem řekl, že naděje na postup bude takhle vzkříšena? Do druhé půle vlétli sparťané s odhodláním senzační


obrat dokonat. Zdálo se, že třetí gól bude jen otázkou času. V 55. minutě k němu měl nejblíže Ivan Mráz, jeho krásnou střelu však zastavila tyč. Několik kritických chvil královský klub zvládl a následně ukázal, proč patří mezi nejlepší na světě. Pouze dvě minuty po Mrázově tyči se kolem Kollára prohnal Francisco Gento a nevídanou

AC Sparta Praha – Real Madrid 2:1 (2:0) Hráno 20. března 1968 v Praze Branky: 37. Kvašňák, 45. Dyba – 58. Gento Sparta: Kouba – Kollár, Tichý, Chovanec, Semenďák – Dyba, Kvašňák – Jurkanin, Mráz, Mašek, Vrána Trenér: Václav Ježek Real Madrid: Betancourt – Gonzales, Zunzunegui, Zoco, Sanchiz – Pirri, Grosso, Velasquez – De Diego, Amancio, Gento Trenér: Miguel Muňoz

ranou do šibenice nedal Koubovi nejmenší šanci – 2:1.

Kouba

Sparta je velké mužstvo Sparťané na trávníku i nadále dřeli, dvou postupových gólů se ale nedočkali. I tak je 41 000 diváků vyprovodilo ze slávistického stadionu bouřlivým potleskem. Vždyť jako první československý tým v historii porazili slavný Real Madrid. Po zápase se dočkali komplimentů i od těch nejpovolanějších. „Za stavu 0:2 a po Amanciově vyloučení jsem viděl utkání dost beznadějně. Sparta se mi líbila jako kolektiv už v Madridu, dnes měla postup na dosah. Vzdávám hold divákům, vytvořili zápasu překrásný rámec a neztratili nervy ani v těžkých chvílích,“ prohlásil trenér Realu Muňoz. Jednou větou se k našemu týmu vrátil i samotný Santiago Bernabeu: „Sparta je velké mužstvo.“ Éra tohoto velkého mužstva ovšem pomalu končí. Dvojzápas s Realem byl jeho labutí písní, pohár za vítězství v lize Letná neuvidí po dlouhých sedmnáct následujících let. 58

SDT! SPECIÁL 9/13

Tichý

Chovanec

Kollár

Semenďák Dyba

Kvašňák

Mráz

Mašek

Jurkanin

Vrána

Gento

Amancio

De Diego

Velasquez

Grosso

Pirri

Sanchiz

Zoco

Gonzales Zunzunegui

Betancourt

SDT! SPECIÁL 9/13

59



Poprvé nejlepší v Evropě, úspěch zaplacený krví

Josef Silný

(Sparta – Rapid Vídeň, Středoevropský pohár 1927) V období kolem první světové války i v následných dvacátých letech patřila Sparta mezi nejúspěšnější kluby kontinentu. Nebylo by zřejmě chybou napsat, že byla tím úplně nejlepším evropským mužstvem, avšak toto konstatování nelze objektivně dokázat – až do roku 1927 se totiž nekonala žádná oficiální mezinárodní soutěž, která by vládu našeho klubu formálně potvrdila. A tak i když Káďova parta porazila na venkovních hřištích Barcelonu či Norimberk poté, co jí oba tyto týmy k neoficiálnímu souboji o titul nejlepšího týmu kontinentu vyzvali, první regulérní soutěže o nejlepší evropský klub se fanoušci dočkali až v roce 1927, kdy vznikl Středoevropský pohár.

60

SDT! SPECIÁL 9/13

4.

Středoevropského poháru se účastnila mimo jiné mužstva všech tří fotbalových velmocí té doby – Československa, Rakouska a Maďarska. Zejména vídeňské týmy Admira a Rapid byly považovány za hlavní favority na zisk poháru. Své domácí zápasy hrála obě tato mužstva na stadionu Hohe Warte před fanatickým publikem, z něhož soupeřům naskakovala husí kůže již mnoho kilometrů před příjezdem na místo činu.

rozhodčím udělali ze zápasu velké drama. Již na začátku druhého poločasu domácí srovnali pátým gólem v Hochmanově síti skóre z prvního zápasu, sparťané krom toho dohrávali bez tří zraněných hráčů a s jejich nadějemi na postup to vypadalo zle. V těžkých chvílích ale naše mužstvo podržel zkušený záložník Kolenatý, který dvakrát přesně nacentroval na hlavu mladíka Veselého a ten tak snížil na 3:5 a zajistil postup.

A právě Admira byla prvním soupeřem československého mistra v cestě za prestižní trofejí. Sparta se krátce před prvním zápasem posílila o dva nové hráče z menších klubů DFC a Moravské Slavie Patka a Veselého. I díky dvěma gólům druhého jmenovaného nakonec zvítězila překvapivě snadno 5:1, když další zásahy přidali Horejs (2x) a Maloun. Odveta měla být už jen formalitou, nicméně obávané vídeňské publikum spolu s nepřesným

Závěrečný hvizd rozhodčího ovšem nebyl tím posledním, co se na stadionu událo. Nepříčetní vídeňští diváci vtrhli na hrací plochu a sparťanské fotbalisty napadli – dva kopali do ležícího brankáře Hochmana, jiný mlátil Veselého holí, další s nožem v ruce útočil na Káďu, a ti co se nedostali dolů na trávník, alespoň házeli po hráčích kamení. Skandál, jaký fotbalový svět nepamatoval, skončil oficiální omluvou a slibem rakouské strany, že se už nic SDT! SPECIÁL 9/13

61



Patka a ten křížnou střelou rozvlnil síť počtvrté. Pátý gól přidal v 76. minutě Silný, když dorazil za záda brankáře Feigla střelu Šímy. Na tenisový výsledek, kterým utkání také skončilo, posunul ukazatele skóre z pokutového kopu svým druhým gólem v utkání Patek – 6:2! V nastavení se dokonce krátce radoval z hattricku, jeho další gól však nebyl pro ofsajd uznán. I tak si sparťané před vídeňskou odvetou vytvořili dostatečný náskok a trofej pro nejlepší evropský tým měli na dosah ruky. Po zápase se dočkali komplimentů ze všech stran. Například deník Sportovní Věstník napsal: „Sparta oslnila. Nikoliv snad tím, že by ve všech řadách to klapalo již takovým způsobem, jak by si bylo přáti – ale hlavně proto, že náhle se tu znovu ukázal onen obávaný sparťanský elán, ta drtící sebedůvěra a neúmorná vytrvalost všech jednotlivců, z nichž přesvědčení o konečném rozhodném vítězství přímo pryštilo.“

podobného nebude opakovat. Následně Sparta vyřadila po dvou remízách Hungarii Budapešť a postoupila do finále, které ji zavedlo zpět do neoblíbené Vídně. Soupeřem byl rakouský Rapid, jenž předtím vyřadil jugoslávský Hajduk Split a pražskou Slavii. První utkání bylo nalosováno na Letnou a sparťané v něm chtěli navázat na výkon a výsledek z prvního kola soutěže, kdy rozhodli o svém postupu pěti vstřelenými brankami před domácím publikem. Hrálo se za chladného počasí předposlední říjnový den roku 1927. Trenér Václav Špindler všechny přítomné překvapil nasazením neznámého mladíka Jaroslava Burgra do středu obrany. Pro kročehlavského rodáka a budoucí legendu Sparty byl úvodní finálový zápas Středoevropského poháru vůbec prvním startem v rudém dresu. Vedl si však na jedničku a po mnoho následujících let na svůj post nikoho dalšího nepustil. Před plným stadionem se sparťané pustili do Rapidu zostra. Již v první minutě vybojovali rohový kop, po kterém napálil odražený míč přesně k tyči kapitán Káďa a poslal domácí tým do vedení. Vídeňský tým je zaskočen a i nadále čelí velkému náporu Sparty. Ten graduje ve čtrnácté minutě, když z levé strany krásně střílí Šíma a brankář Feigl loví míč ze své sítě podruhé. Hned minutu poté ale snižuje z přímého kopu Wesellik a kazí do té doby skvělou náladu na burácejících ochozech. I nadále se hrál atraktivní fotbal, v němž měli sparťané 62

SDT! SPECIÁL 9/13

AC Sparta Praha – Rapid Vídeň 6:2 (2:0) Hráno 30. října 1927 v Praze Branky: 33. a 76. Silný, 59. a 78. Patek, 1. Káďa, 14. Šíma –15. Wesselik, 35. Wessely Sparta: Hochman – Burgr, Perner – Kolenatý, Káďa, Hajný – Patek, Šíma, Myclík, Silný, Horejs

Odvetné utkání ve Vídni si už tým v čele se zkušenými matadory Káďou a Kolenatým pohlídal, porážka 1:2 (gól vstřelil Silný) stačila na celkové vítězství a Sparta hned na první pokus získala svoji první oficiální trofej na mezinárodní scéně. Když však kapitán Káďa přebíral na ploše stadionu Hohe Warte pohár pro vítěze, rakouští diváci na tribunách byli vzteky bez sebe a navzdory slibům o férovém průběhu rozpoutali peklo ještě horší tomu, které zažili sparťané ve čtvrtfinále po vyřazení Admiry.

Do šaten se dostali živí, avšak pokopaní a mnozí od krve. Podobně dopadli i čeští fanoušci na tribunách, všichni účastníci se však zpětně shodli, že to stálo za to. Vždyť Sparta se ten den stala nejlepším klubem Evropy.

Hochman Burgr

Perner

Kolenatý

Káďa

Hajný

Myclík Šíma

Silný

Patek Wessely

Madlmayer

Horejs

Luef

Horvath Wesselik Smistik

Nietsch

Bauer

Richter Czejka

Feigl

Trenér: Václav Špindler Rapid Vídeň: Feigl – Czejka, Nietsch – Richter, Smistik, Madlmayer – Bauer, Horvath, Wesselik, Luef, Wessely Trenér: Edi Bauer navrch. Zasloužené třetí branky se dočkali ve 33. minutě, kdy poslal Myclík přihrávkou za obranu do sóla Silného, jenž vyhrál souboj s rakouským brankářem a vrátil hráčům v rudém dvoubrankový náskok. Ten byl ale stejně jako v minulém případě záhy korigován a opět to bylo z trestného kopu. Poločas skončil 3:2 pro Spartu a všichni věděli, že taková pozice by pro odvetu nebyla ideální. Hned zkraje druhé půle zahodil střelec první branky Rapidu Wesselik velkou šanci a to bylo také poslední, na co se hosté v utkání zmohli. Od té chvíle byla na hřišti už jen Sparta. Po hodině hry poslal Myclík dlouhou kolmici na SDT! SPECIÁL 9/13

63

rozhovor

rozhovor

Vzpomínky a přání Vítězslava Lavičky V letech 1983–1992 sehrál v rudém dresu 324 zápasů, oslavil v něm sedm mistrovských titulů, v záložní řadě se stal klíčovým hráčem mužstva v ligových i mezinárodních střetnutích a nemalou měrou se v ročníku 1991/92 podílel na historickém úspěchu Sparty v nultém ročníku Ligy mistrů, v němž Sparta skončila na druhé příčce v jedné ze dvou semifinálových skupin. Současný trenér Vítězslav Lavička se podělil nejen o vzpomínky na některé své nejpamátnější zápasy, ale i o přání, které by si rád se svými svěřenci splnil. Krátce po vašem příchodu na Letnou vás čekalo nevšední utkání s Realem Madrid. Co si z těch dvou střetnutí v roce 1983 ještě pamatujete? Vím, že Real si samozřejmě nepřipouštěl vyřazení, a přitom po naší pražské výhře 3:2 se trenér Ježek tak trochu zlobil, že jeden gól jsme inkasovali zbytečně a z několika slibných šancí jsme měli ještě aspoň jednou skórovat. V Madridu mě pak při vedení Realu 1:0 střídal sedmnáctiletý Skuhravý, kterému se podařilo vyrovnat a nám i více než nečekaně postoupit. Na oba zápasy jsme však byli velice dobře připraveni, soupeře jsme mohli sledovat na videu, což byla tehdy novinka, se kterou trenér předběhl dobu. V kabině pak Ježek dokázal vytvořit báječnou atmosféru. Které další zápasy byly pro vás výjimečné? Bylo jich dost a zvláště to bylo vítězné tažení Ligou mistrů v ročníku 1991/92, kdy jsme přešli hned přes několik renomovaných evropských týmů a radovali se i z vítězství nad Barcelonou. V lize pak to byly všechny zápasy se Slavií. Ten nejkrásnější svátek

64

SDT! SPECIÁL 9/13

jsem prožil v roce 1988, kdy jsme odvěkého rivala porazili 5:0, a druhý den jsem se ženil. Byl to ten nejhezčí dárek, který jsem si ke svatbě mohl přát. Titulů jsem oslavil ve Spartě sedm, jeden hezčí než druhý. Moc jsem si jich vážil i proto, že jsem celá ta léta patřil do základní sestavy tehdy výborného mužstva. Jezdili jste za přípravou i do zahraničí? Jistě, výborné byly především herní kempy v Nizozemsku, Belgii i v dalších evropských zemích. Nasbírali jsme na nich hodně zkušeností a měli i čas na pobavení. Mezi exotické cesty patřil pak zájezd do Ameriky. Spartu máte v srdci, a co vám proto říkají její letošní 120. narozeniny? Když slyším toto číslo, vzbuzuje to ve mně obrovský respekt k nejslavnějšímu českému klubu. Kéž by jeho slavná historie pokračovala. Proto jsem si u příležitosti tohoto vzácného jubilea celou letošní sezonu moc přál, abych své svěřence dovedl k mistrovskému titulu.

SDT! SPECIÁL 9/13

65



Barcelona vyloupena, Sparta kraluje Evropě

Karel „Káďa“ Pešek

(FC Barcelona – Sparta, 1921) Zkraje dvacátých let minulého století vládly fotbalové Evropě tři týmy: AC Sparta, FC Barcelona a 1. FC Norimberk. Nebyla však ještě oficiální soutěž, jež by rozsoudila, který z nich má právo nárokovat si titul nejlepšího klubu kontinentu. A tak Sparta postupně oba soupeře vyzvala ke vzájemným soubojům, které měly o neoficiálním titulu evropského šampiona rozhodnout. Sama dokonce navrhla, že s Norimberkem i Barcelonou změří síly na jejich domácích stadionech a až v případě remízy se duel přesune do Prahy. Tým kolem Kádi a Piláta se zkrátka nebál nikoho.

66

SDT! SPECIÁL 9/13

3.

Nejdříve vyrazili sparťané na západ od československých hranic, kde sice naložili Bayernu Mnichov na jeho hřišti 5:0, avšak v nejdůležitějším utkání uhráli na stadionu Norimberku i díky brzkému zranění Jandy-Očka pouze bezbrankovou remízu. Rozhodnout se tedy muselo v Praze. Před domácím publikem a v nejsilnější sestavě již hráči v rudém nezaváhali a díky dvěma brankám Meduny, jedné Sedláčka, Červeného a Hojera zvítězili 5:2. Norimberk je tedy pokořen a letenští fotbalisté se těší na cestu do Barcelony.

Vrchol éry Johnyho Dicka Poválečný sparťanský tým neměl slabiny. Anglický trenér Johny Dick sestavil mužstvo silné na všech postech a obohatil taktiku o ostrovní prvky, které na kontinentu neměly obdoby. Vysoký brankář Peyr, nesmlouvavý stoper Hojer, mozek týmu Káďa a legendární kanonýři Janda-Očko s Pilátem, to byla osa týmu, jenž mezi lety 1919 a 1923 neprohrál na domácích hřištích jediný soutěžní zápas. Dva dny před Štědrým dnem roku 1921 odjelo mužstvo Sparty na španělské turné, kde jej kromě

vrcholu, souboje o evropský primát s Barcelonou, čekalo několik dalších utkání s nejlepšími kluby Pyrenejského poloostrova. Pro některé hráče nebyl zájezd do těchto končin ničím novým. Poprvé se tam sparťané vydali již v roce 1912 a už tehdy u toho byli Miroslav Pospíšil s Václavem Pilátem. Mnoho ostatních si španělská hřiště osahalo v lednu 1920, kdy se Sparta zapsala do povědomí místních výhrami nad Athletikem Bilbao či reprezentačním výběrem Basků. Fanoušci si tehdy zamilovali zejména holohlavého útočníka Jandu-Očka, který tak byl hlavním lákadlem pro diváky i rok poté. Krátce před odjezdem přišly dvě nepříjemné zprávy – zranění nepustí na hřiště Václava Piláta, další útočník Josef Šroubek pro změnu nemůže odjet kvůli pracovním povinnostem. I tak hýřila sparťanská výprava při odjezdu z Wilsonova nádraží optimismem. Katalánská metropole nadcházejícím zápasem žila, fotky sparťanských fotbalistů se objevovaly na plakátech napříč celým městem, v novinách lákaly na zápas velké titulky „Dnes hraje Janda!“ Utkání mělo slavnostní nádech i díky otevření nového barcelonského stadionu, které místní SDT! SPECIÁL 9/13

67



centrem našel Medunu, jenž v těžké pozici napálil míč přesně k Zamorově tyči. Napříč zbrusu novým stadionem se opět, a tentokrát už nadobro, rozhostilo hrobové ticho. Barcelona prohrála bitvu o titul nejlepšího týmu Evropy, kterým se oficiálně stává její přemožitel, AC Sparta.

války, kdy fotbalisté trpěli na frontě a klubová pokladna se téměř vyprázdnila...

Zamora Planas

Odměna za těžká válečná léta Pro československý sport to byla velká událost, noviny byly na druhý den plné oslavných fejetonů, vzdávajících hold sparťanským fotbalistům. Citujme například Sport: „Sensační a radostná zvěst došla na Boží hod večer ze Španělska. Naše mistrovské mužstvo Sparta, které toho dne dopoledne sehrálo footballový zápas s mistrem Španělska S. K. Barcelonou, odešlo ze hřiště jako vítěz. To, co nepodařilo se dosud žádnému amatérskému mužstvu světa, poraziti mistra Španělska na jeho vlastním hřišti, před zfanatisovaným a fanatickým publikem španělským, to podařilo se našim hodným hochům. Jak je za to máme rádi!“

klub naplánoval právě na velký zápas proti Spartě. Bylo také dohodnuto, že vlajka vítězné země bude po utkání vlát nad barcelonskou radnicí. Nikdo z místních si nepřipouštěl neúspěch. Nakonec na utkání dorazilo okolo padesáti tisíc fanatických diváků.

Dva góly Prokopa umlčely diváky Navzdory velkému horku měl zápas hned od první minuty strhující tempo. Míč putoval ze strany na stranu a nikdo na stadionu se nenudil. Slavného Zamoru až do nástupu Pláničky, nejlepšího brankáře světa, vyzkoušeli Janda a Sedláček, na druhé straně Peyr vychytal Graciu. V desáté minutě nařizuje rozhodčí za nastřelenou ruku jednoho ze sparťanů penaltu, ale i druhý souboj Peyra s Graciou vyhrává náš gólman! Diváci jsou v šoku, který ještě umocňuje následná akce Sparty. Míč se po ose Kolenatý – Janda – Mazal dostal k Prokopovi, jenž tvrdou střelou bez přípravy prostřelil Zamoru a poslal Spartu do vedení. Výborný první poločas uzavřela další krásná akce a druhý gól v síti Barcelony. Celé to začalo u kapitána Kádi, pokračovalo přes Medunu, Jandu, Sedláčka a Kolenatého, jenž nabil veteránu Prokopovi a ten další tvrdou ranou málem přerazil břevno, od 68

SDT! SPECIÁL 9/13

FC Barcelona – AC Sparta Praha 2:3 (0:2)

Ve slavném roce 1921 tedy Sparta zaznamenala historicky první úspěch na mezinárodní scéně. Ne oficiální, ale všemi velkými týmy uznaný. Byla to odměna za oddanost a vůli mnoha sparťanů, díky které náš klub přečkal těžká léta první světové

Torralba

J. Martinez Sancho

Samitier

Gracia V. Martinez Alcantara Vinals Mazal

Sagi

Prokop Janda Meduna

Perner

Káďa Pospíšil

Sedláček

Kolenatý Hojer

Peyr

Hráno 25. prosince 1921 v Barceloně Branky: Planas, Alcantara – 2x Prokop, Meduna Barcelona: Zamora – Planas, J. Martinez – Torralba, Sancho, Samitier – Vinals, V. Martinez, Gracia, Alcantara, Sagi Trenér: Jack Greenwell Sparta: Peyr – Hojer, Pospíšil – Kolenatý, Káďa, Perner – Sedláček, Janda, Meduna, Prokop, Mazal Trenér: Johny Dick něhož se míč odrazil do branky – 2:0 pro Spartu! První poločas předčil všechna očekávání. Do toho druhého vstoupili aktivně domácí a vzešla z toho druhá, velmi přísná penalta. Tentokrát byl Peyr na střelu Planase krátký a Barcelona snížila. Když za další chvíli Alcantara z bezprostřední blízkosti vyrovnal, vypadalo to se Spartou bledě. Ale ani dvě rychle za sebou inkasované branky hráče v rudých dresech nepoložili. Pět minut před koncem, kdy už to vypadalo, že utkání skončí remízou, utekl po pravé straně Mazal a přesným SDT! SPECIÁL 9/13

69

rozhovor

rozhovor

Sparta je věčná a železná, zdůrazňuje Svoboda Zdeněk Svoboda hájil barvy Sparty v letech 1993–2001 a oslavil osm mistrovských titulů, když pouze v roce 1996 se z ligového prvenství radovala Slavia. Našemu klubu zůstal věrný. Stal se trenérem „béčka“ a v současnosti je asistentem Vítězslava Lavičky. Mezi nejpamátnější zápasy Sparty patří její vítězství 5:1 na jaře 2000, které rozhodlo v souboji pražských „S“ o titulu. Co si z tohoto derby ještě pamatujete? Na jaře jsme měli na Slavii až čtyřbodovou ztrátu a před derby nám bylo jasné, že pro zisk titulu bude rozhodující. Začátek byl pro nás nepříjemný, prohrávali jsme 0:1, ale Lokvenc naštěstí brzy vyrovnal a po přestávce bylo utkání už jen otázkou skóre. Které zápasy v Lize mistrů byly pro vás výjimečné? Střetnutí s Parmou, AC Milán, Dortmundem, Dynamem Kyjev, Anderlechtem, FC Porto a dalšími výbornými evropskými celky byly pro nás vždy svátkem. Navíc s námi po celé Evropě jezdili i fanoušci. A pokud jde o dresy soupeřů, tak jich mám ve své sbírce opravdu hodně. Mezi zcela výjimečné zápasy bych zařadil z roku 2000 střetnutí s Barcelonou na Letné. Velice si dodnes vážím toho, že se mi podařilo vstřelit vedoucí gól. Naděje na vítězství stoupla po nařízené penaltě. Mě na ni sice trenér určil, ale v tu dobu už jsem nebyl na hřišti a Hapal ji neproměnil. Hosté pak z brejku

70

SDT! SPECIÁL 9/13

vyrovnali a v závěru vstřelili i druhý gól. Hezké i smutné pocity se mísily dohromady. Kterou sparťanskou sezonu považujete za nejvydařenější? Velkou váhu měl pro mě hned první titul v roce 1993 po půlročním pobytu na Letné. Nejvydařenější sezonou byl ročník 1996/97. Stal jsem se kapitánem Sparty, sehrál 29 utkání a našel jsem cestu i do reprezentace. Byl jsem tedy součástí mistrovského týmu a zřejmě i platným hráčem. Stejně spokojený jsem však byl i se zájezdy, hlavně do Španělska a Portugalska. Zápasy s výbornými soupeři byly velice dobrou přípravou na nadcházející soutěžní zápasy. A co byste přál Spartě k jejím 120. narozeninám? Spoustu dalších krásných let. Velice si vážím svého pobytu v tomto slavném klubu a mohu jen potvrdit slova mých předchůdců, že Sparta je věčná a železná. Plně respektuji historii, a proto jsem moc rád, že se mohu setkávat s takovými osobnostmi, jakými byli například Kraus, Vojta, Mašek, Bartoň a další legendy sparťanského, ale i českého fotbalu. Těší mě, že jsem je poznal a mohu si s nimi popovídat.

SDT! SPECIÁL 9/13

71



Sbohem, pane Tapie (Sparta – Olympique Marseille, Pohár mistrů evropských zemí 1991/1992) Po vyřazení favorizovaného Glasgow Rangers v prvním kole Poháru mistrů ročníku 1991/92 přisoudil Spartě los kola dalšího nejatraktivnějšího soupeře, jaký byl ve světě k mání. Olympique Marseille byl považován za nejlepší mužstvo v Evropě. Ambiciózní majitel Bernard Tapie koupil každého, na koho si trenéři Tomić s Goethalsem ukázali. Ať už to byl nejlepší africký fotbalista Abedi Pelé, anglický reprezentant Chris Waddle, obrovský stoper Basile Boli či brazilský technik Carlos Mozer. Hlavní hvězdou však byl fenomenální Jean-Pierre Papin, držitel Zlatého míče a již brzy nejdražší fotbalista planety.

72

SDT! SPECIÁL 9/13

2.

Francouzský tým zažil několik měsíců před soubojem se Spartou šok, když ve finále Poháru mistrů sezony 1990/91 podlehl na penalty jugoslávské CZ Bělehrad a slavná trofej mu proklouzla mezi prsty. Nyní si nikdo z klubu podobný scénář nepřipouštěl, Olympique musí soutěž vyhrát. Neznámý tým Sparty neměl být žádnou překážkou na cestě do semifinálové skupiny, Tapie si rovnou nechal koupit letenky na losování dalšího kola a trenér Goethals dodal, že neočekává v souboji s mužstvem na úrovni druhé francouzské ligy žádnou komplikaci.

Penalty daly naději

Pohledem zvenčí se opravdu mohlo zdát, že Sparta pro Marseille nebude soupeřem. Dušan Uhrin sestavil před sezonou na Letné úplně nový tým. Po odchodu mnoha hráčů do ciziny dostali životní šanci mladíci Petr Kouba, Jan Sopko, Michal Horňák, Jiří Novotný, Lumír Mistr, Jiří Němec, Martin Frýdek či Horst Siegl. Ze zkušených hráčů zůstali v týmu pouze Vítězslav Lavička, Roman Kukleta a kapitán Václav Němeček. Kdo by tehdy čekal, že mužstvo s věkovým průměrem pouhých 23 a půl roku vybojuje jeden z největších úspěchů v historii klubu.

Hráče v rudém ovšem ani tři inkasované góly nepoložily. Rychlý Martin Frýdek utekl domácí obraně a až v pokutovém území ho zastavil tvrdým skluzem Boli. Pokutový kop Petr Vrabec na rozdíl od Papina proměnil a vykřesal naději. V 80. minutě pak předvedl své životní sólo Václav Němeček. Od půlky hřiště prokličkoval celou obranou domácích, a když obešel i Pascala Olmetu, nezbylo brankáři Marseille nic jiného, než kapitána Sparty faulovat. Zodpovědnost na sebe vzal tentokrát nejzkušenější ze sparťanů, Roman Kukleta, a stejně jako Vrabec nedal Olmetovi šanci. Z beznadějného třígólového

První utkání hostil Stáde Velodrome a dlouho probíhalo tak, jak šéfové Marseille předpokládali. Domácí měli převahu a ve 35. minutě z ní vytěžili první gól, když se hlavou prosadil Waddle. Od dalšího zachránil Spartu ještě před odchodem do kabin Petr Kouba, když zneškodnil Papinovi penaltu. Ve druhém poločase se ale nejlepší francouzský fotbalista přece jen dvakrát prosadil a za stavu 3:0 to se Spartou vypadalo velmi bledě.

SDT! SPECIÁL 9/13

73



a přes to všechno stále stíhají být nebezpeční v útoku. V 69. minutě utíká s míčem na noze od půlky hřiště směrem k brance Horst Siegl. Už je před pokutovým územím, po své levici má volného Frýdka, po pravici Mistra. Nakonec k překvapení všech nepřihrává, ale tvrdou ranou přesně pod břevno překvapuje Olmetu a posílá Spartu do dvougólového vedení!

Čestný úspěch Pelého Hráči v bílo-modrých dresech jsou jako opaření. Ani po druhém inkasovaném gólu se jim nedaří vytvořit si tlak, naopak sami mohli inkasovat potřetí. Uchránila je od toho pouze tyč, na které se zastavil trestný kop Romana Kuklety. Nakonec se hosté vstřelené branky dočkali, pět minut před koncem ji zařídil Abedi Pelé, ale na víc se už nezmohli a Sparta tak po senzačním vítězství 2:1 postoupila přes největšího favorita soutěže, Olympique Marseille, do semifinálové skupiny Poháru mistrů. Zatímco Letná se těší na nezapomenutelná střetnutí s Barcelonou, Benfikou Lisabon a Dynamem

Novotný

Vrabec

Němeček Lavička Frýdek Němec

Mistr Kukleta

Siegl

Abedi Pelé

Papin

Deschamps Amoros

Steven

Baills

Olmeta

74

SDT! SPECIÁL 9/13

Waddle

Casoni Boli

AC Sparta Praha – Olympique Marseille 2:1 (1:0) Hráno 6. listopadu 1991 na Letné Branka: 37. Frýdek, 69. Siegl – 85. Abedi Pelé Sparta: Kouba – Horňák, Novotný, Vrabec – Němec, Lavička, Němeček, Frýdek (88. Matta), Mistr – Kukleta, Siegl (81. Černý) Trenér: Dušan Uhrin Marseille: Olmeta – Amoros, Baills (73. Angloma), Boli, Casoni, Mozer – Deschamps, Steven, Waddle – Abedi Pelé, Papin Trenér: Raymond Goethals

manka byl výsledek 3:2 pro domácí, tedy nadějná výchozí pozice pro odvetu.

Kouba Horňák

Kyjev, pro Marseille končí pohárová sezona hned v zárodku. Ligu mistrů sice vyhraje hned příští rok, záhy však bude kvůli úplatkům přesunut do druhé francouzské ligy. Tedy mezi týmy, na jejichž úroveň jeho představitelé Spartu stavěli. A to jen pár dní předtím, než mohli v Praze sledovat velkolepé oslavy postupu našeho klubu mezi osm nejlepších týmů Evropy.

Mozer

Historický večer na Letné Pouze se třemi obránci vyběhla Sparta na trávník v domácí odvetě. Hned od první minuty se hrál z obou stran atraktivní útočný fotbal, přes dvaatřicet tisíc diváků na Letné bylo ve varu. Za fantastickou atmosféru, kterou toho dne vytvořili, je odměnil sedm minut před koncem prvního poločasu Martin Frýdek. První střelou sice trefil nohy svého fotbalového dvojčete Horsta Siegla, míč se k němu naštěstí odrazil zpátky a na druhý pokus jej sváteční střelec poslal přesně k pravé tyči branky bezmocného Olmety. Půle končí za stavu 1:0, který by Spartě zaručoval postup! Do šatny Marseille běží o přestávce i nervózní Bernard Tapie, kterému hlavou prolétají desítky milionů franků, jež by vyřazením ztratil. Nic platné, ani druhý poločas Olympique svého soupeře nepřehrává. Papin je neviditelný, zálohu sparťanští dělníci v čele s Němcem a Frýdkem úplně vymazali, SDT! SPECIÁL 9/13

75

ohlasy

ohlasy

Papinův hrnec vybouchl Postup Sparty přes Glasgow Rangers byl velice příjemným překvapením, zdolání překážky jménem Olympique Marseille se pak stalo fotbalovou senzací. Superlativy po pražském vítězství 2:1 tenkrát nešetřil ani denní tisk, v němž nechyběly titulky Heroický čin Sparty, Smekáme před vámi, sparťané, Velká letenská noc, Papinův hrnec vybouchl či Utopený veleklub. Velké zklamání... Zato ve Francii zavládl smutek. „Marseille se potopila s francouzskou flotilou“, hlásal titulek deníku

Liberation. Jeho referát konstatoval, že sparťané se představili jako lepší, cílevědomější a dravější mužstvo. Velmi pochvalně psal o výkonu Sparty Le Quotidien de Paris: „Marseillské hvězdy byly rychle odsouzeny hrát roli figurantů. Češi předváděli krásnou hru, rozvíjeli nádherné útočné akce. Olympique klopýtal a ztrácel svůj lesk. Naopak Sparta prokazovala odhodlání a houževnatost, které vyvolávaly obdiv. Pražané dělali hru a zneklidňovali obranu soupeře.“ List L´Equipe uvedl, že vyřazením přišel Olympique o 14 milionů dolarů.

... a obrovská radost Hlasy z Letné naopak přetékaly radostí. Trenér Dušan Uhrin: „Váhal jsem, zda mám Papina svěřit Sopkovi či Vrabcovi. Zvolil jsem dobře, Vrabec sehrál svůj životní zápas. V první půli jsme předvedli nejlepší hru, jakou za svého působení na Letné nepamatuji.“ Václav Němeček: „Moc děkuji fanouškům. Nejenže nás neustále povzbuzovali, ale dělali to citlivě, nechtěli, abychom bezhlavě útočili.“ Petr Vrabec: „Soustředil jsem se pouze na hlídání Papina a nebylo to tak těžké. Moc přihrávek totiž od svých spoluhráčů nedostal.“ Jiří Němec: „Náš postup lze nazvat malým zázrakem. Za skvělou atmosféru si ho však diváci zasloužili.“ Allan Guun, anglický rozhodčí: „Sparta měla víc šancí, vyhrála zaslouženě.“ 76

SDT! SPECIÁL 9/13

SDT! SPECIÁL 9/13

77


1.


Evropský trůn dobyt

(Sparta – Ferencváros, Středoevropský pohár 1935) „AC Sparta dobyla pohár a srdce statisíců,“ hlásal v pondělí 16. září 1935 obrovský titulek Národní politiky. Den předtím se život v první republice na dvě hodiny zastavil, to když Sparta bojovala na Strahově před 56 000 diváky ve finále Středoevropského poháru proti maďarskému Ferencvárosi o titul nejlepšího mužstva kontinentu. A nešlo jen o sport, v těžkých meziválečných letech byly mezinárodní úspěchy našeho klubu otázkou národní hrdosti a cti. Ve své cestě Středoevropským pohárem tohoto slavného ročníku sparťané postupně vyřadili rakouskou First Viennu, italskou Fiorentinu a v semifinále až díky výhře v dodatečném třetím utkání na neutrální půdě Juventus Turín. V cestě za ziskem nejprestižnější evropské trofeje jim stál už jen maďarský Ferencváros Budapešť. Dvojutkání o titul nemělo favorita, obě mužstva zažívala jedno z nejúspěšnějších období ve své historii a brousila si zuby na zisk poháru.

Z Pešti s nadějným výsledkem Ve sparťanském týmu, který z velké části vybudoval anglický trenér Johny Dick a k dokonalosti dovedl jeho nástupce Ferdinand Sedlacsek, byla ten rok většina fotbalistů na vrcholu svých sil. Bonzo Klenovec by nebýt fenomenálního Pláničky byl oporou reprezentace, přes středního obránce Jaroslava Burgra, jediného pamětníka prvního evropského triumfu Sparty v roce 1927, nepřešel nikdo živý, pilný Jaroslav Bouček v záloze naběhal každé utkání spousty kilometrů a tahoun útoku, Raymond Braine? Bez jeho gólů a přihrávek by finále zůstalo jen snem. Los finálového dvojzápasu sparťanské fanoušky potěšil. První utkání se odehraje v Pešti a až odveta v Praze. Pokud si náš klub přiveze domů hratelný výsledek, domácí atmosféra jej bezpochyby dožene k vysněnému triumfu. V Maďarsku mají domácí podle očekávání převahu, kterou navíc umí zužitkovat gólově. O půli je stav 2:0 pro Fradi a ve sparťanské 78

SDT! SPECIÁL 9/13

kabině je hlučno. Všichni ví, že takhle by to dál nešlo. Ve druhé části hry tak hosté svůj výkon výrazně zlepší, místnímu týmu dokonce vstřelí gól a výsledek 2:1 patří mezi ty, které by naši hráči před zápasem brali. Porazit Ferencváros před domácím publikem o dva góly není nereálné.

Dobrovolně na Strahov Zájem o pražskou odvetu je obrovský a od začátku bylo jasné, že šestatřicetitisícový letenský stadion nebude zdaleka stačit poptávce po vstupenkách. Vedení Sparty se tak rozhodlo odehrát jeden z největších zápasů ve své historii na zbrusu novém, padesátitisícovém strahovském stadionu, který se právě v těch dnech dokončoval a slavné utkání bylo vhodnou příležitostí k jeho pokřtění. Dostal název Masarykův státní stadion. Ani tato kapacita ovšem nebyla dostatečná. Na tribuny se oficiálně dostalo 56 000 diváků, dalších 30 000 méně šťastných pak Spartě fandilo v ulicích okolo, kde poslouchali rozhlasovou reportáž Josefa Laufra. V tehdejší Evropě, kde se atmosféra po nástupu nacistických vůdců měsíc od měsíce zhoršovala, bylo i vítězství na sportovním poli otázkou národní prestiže. Podpory se tak Sparta dočkala ve všech koutech republiky, před stadionem byly vidět i autokary z její nejvzdálenější oblasti, Podkarpatské Rusi. Kapitán Jaroslav Burgr přivedl svůj tým na hřiště za obrovského aplausu celého stadionu, který následně jedním dechem odzpíval československou hymnu. Rozhodcováním zápasu byl pověřen nejlepší SDT! SPECIÁL 9/13

79


anglický sudí Fogg, na kterého měli naši fotbalisté ty nejlepší vzpomínky. Řídil již rozhodující duel semifinále proti Juventusu, který sparťané tehdy rozstříleli 5:1. Tentokrát to však v prvních minutách nebyla ta suverénní Sparta, kterou fanoušci znali. Kvalitní mužstvo Ferencvárose mělo více ze hry, většinu času drželo balon a navíc se dostávalo do gólových šancí. Už v 5. minutě Kemenyi ve velké příležitosti jen těsně přestřelil, stejně si vedl i v minutě dvanácté. Chvíli poté sebral takřka jistý gól z nohy Sarossiho výborný Klenovec.

Rozhodla už první půle Hráči v rudém se dostávali do zápasu pomaleji, ale po uplynutí první dvacetiminutovky už diváci začali poznávat svoji Spartu. Jako první zahrozil Braine, gólman Hada jeho střelu vyrazil k Zajíčkovi, který z dorážky zamířil do tyče. Tento moment naše mužstvo probudil a nastartoval k heroickému výkonu. Ve 25. minutě poslal tvůrce hry Braine míč na pravé křídlo Fascinka, který bleskově pronikl do pokutového území a zamířil přesně pod břevno. Náskok Fradi z prvního zápasu je smazán– 1:0! Bezprostředně poté se tribuny radovali podruhé, Zajíčkova trefa ale nebyla pro ofsajd uznána. Sparta však i nadále útočí a u toho nemůže chybět postavou malý, fotbalově o to větší Braine. Po půlhodině hry pronikl po chytré přihrávce Nejedlého s míčem na noze přes několik hráčů v zeleno-


-bílých dresech a z těžké pozice, přes důraznou obranu Polgára a Mikése, dokázal technickou střelou překonat brankáře Hadu. Na ukazateli skóre svítí 2:0 pro domácí, tedy stav, zajišťující Spartě slavný pohár. Ještě před koncem poločasu měli Maďaři šanci na korigování stavu, jejich zřejmě nejlepší hráč Tanczos si však na Klenovce nepřišel. Nástup do druhé půle probíhal ve sparťanské režii. Nejprve nabil Zajíček Brainovi, který po krátkém sprintu jen těsně minul. Poté našel belgický kanonýr krásnou přihrávkou Kalocsaye, ani on ale v nadějné pozici branku netrefil. Poté, co brankář Hada vychytal Zajíčka, probudili se konečně i útočníci

AC Sparta Praha – Ferencváros 3:0 (2:0) Hráno 15. září 1935 v Praze Branky: 31., 74. Braine, 25. Fascinek Sparta: Klenovec – Čtyřoký, Burgr – Košťálek, Bouček, Srbek – Faczinek, Zajíček, Braine, Nejedlý, Kaloczay Trenér: Ferdinand Sedlacsek Ferensváros: Hada – Polgár, Korányi – Mikés, More, Bán, Tanczos – Kiss, Sarosi, Toldi, Kemenyi Trenér: Zoltán Blum

Ferencvárose. Po čtvrthodině druhého poločasu se dostali do tlaku a nějakou dobu obléhali branku Sparty. Větší šance z toho naštěstí nevzešla. Čtvrt hodiny před koncem přišlo rozhodnutí. Braine vystihl malou domů Mikése, udělal kličku vyběhnuvšímu brankáři Hadovi a s trochou štěstí po zmatku v pokutovém území vstřelil třetí, rozhodující gól. Tím definitivně zlomil odpor soupeře a sparťané zápas dohrávali s míčem na kopačkách za výborné atmosféry, kterou jim 56 000 fandících diváků vytvořilo. Skóre mohli ještě zvýšit Nejedlý, Kalocsay i Fascinek. Sice své šance nevyužili, výsledek 3:0 ale bohatě stačil. Sparta se stává nejlepším týmem kontinentu!

Zlaté medaile jsou naše Při slavnostním ceremoniálu přímo na ploše předal předseda soutěže, Ital Coppolo, kapitánu Burgrovi pohár a všem hráčům zlaté medaile. Jak nakonec uznali i hráči soupeře, maďarský tisk a rozhodčí Fogg, Sparta zvítězila zaslouženě. Byla fotbalovější, fyzicky zdatné hráče Ferencvárose překonala hlavně chytrostí. „Na takový zápas, jsem se těšil osm let, ale byl to tuhý boj,“ říká hned po utkání šťastný Jaroslav Burgr, pamětník finále ze sedmadvacátého. Jeho slova potvrzuje i hrdina zápasu, Ramond Braine. „Byla to tedy šichta, ale hlavně, že se z poháru bude pít u nás v Praze! Snad to byl můj nejlepší zápas za Spartu.“ Pouze slova chvály měl rozhodčí Fogg. „Byl to nejlepší zápas, který jsem na kontinentu viděl. Sparta 80

SDT! SPECIÁL 9/13

Klenovec Čtyřoký Košťálek

Burgr Bouček

Zajíček

Srbek

Braine Nejedlý

Faczinek

Kaloczay

Kemenyi Tanczos

Kiss Toldi

Sarosi

Bán

More

Korányi

Polgár

Mikés

Hada

hrála ještě lépe než v Basileji. Obecenstvo vzorné. Tak zajímavé matche nejsou ani v Anglii k vidění.“ Pravda, hrdá anglická mužstva se Středoevropského poháru neúčastnila, kromě nich však Sparta přehrála všechny týmy, které v Evropě něco znamenaly, a fotbalový rok 1935 končí zaslouženě s titulem nejlepšího mužstva kontinentu. SDT! SPECIÁL 9/13

81

82

SDT! SPECIÁL 9/13

13 3

Recommend Documents