NÁŠ ČASOPIS Březen 2011 / 123 Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet. Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná. (Kazatel 11,1.4-5) Milí přátelé, sestry a bratři, přiloţený obrázek Vám jistě připomene kázání bratra Jiřího Silného, ředitele Ekumenické akademie, minulou neděli v našem sboru. Zamýšlel se spolu s námi nad Jeţíšovým nasycením zástupů podle Mt 14,13-21. Zatímco učedníci navrhují Jeţíšovi: „Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit jídlo!“, Jeţíš jim řekl: „Nemusejí odcházet; dejte vy jim jíst!“ (vv. 15-16). Mne osobně oslovila myšlenka, ţe „náš průšvih“ je to oddělení duchovních potřeb od tělesných - kdybychom parafrázovali slova učedníků: „Uţ jsi jim, Jeţíši, dost kázal; teď mají hlad, ale o to se my starat nemusíme, ať si jdou a nakoupí.“ Nejde jen o to, ţe toto „trţní“ řešení je, jak připomněl bratr Silný, jen pro ty, kdo mají za co nakupovat. Jeţíš ukázal lidem, ţe se mohou a mají dělit, a oni se rozdělili o to, co měli s sebou, a pro všechny bylo dost - o to jde ve spravedlivém uspořádání světa - ne o další a další zisk, ale o to, aby nikdo nemusel hladovět. Někomu se nemusí líbit takový výklad, při kterém se událost vysvětlí přirozeným způsobem, tedy bez potřeby „nadpřirozené“ skutečnosti. Ovšem i to, ţe se promění mysl lidí, a to nejen těch tehdy přítomných, ale i postoj nás, kteří ten příběh z evangelia proţíváme u stolu Páně, to je zázrak, moţná větší, neţ kdyby se z nebe na zem snesly koše s připravenými chleby. Některé výklady Jeţíšových nasycení zástupů (bylo jich více, je to tedy důleţitý příběh!) ponechávají prostor pro to, ţe Jeţíš chleby skutečně zázračně rozmnoţil (ţe tam nebyly a pak tam byly). Bratr Jiří Silný takový výklad nepopřel, Obr. Matyáš Fuksa, 7 let
jen nám nabídl, jak on řekl, ten nejjednodušší, takový, kterým on sám byl osloven, stejně jako mnozí další lidé, kteří se snaţí pomoci těm, kteří hladovějí, k ostudě nás, lidí z bohatší části světa. Na obrázku Matyáše Fuksy se mi líbí úsměv učedníků, kteří rozdávají chléb z Jeţíšových rukou. Myslím, ţe o to také jde - o postoj, kterému nás Jeţíš učí: rozdávat, dávat ze sebe, to nemá být hořká oběť, ale radost, ţe mohu dávat z toho mnoţství dobrého, co jsem dostal. Tím bych navázal na to, o čem jsem chtěl psát: Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Moţná se nám to zdá jako absurdní obraz, házet chleba na hladinu potoka, a dívat se, jak teče pryč - a věřit, ţe se k nám jednou vrátí? Bible nám na mnoha místech předkládá paradoxní obrazy; Bůh nás mnohokrát vyzývá k jednání, které není pragmatické nebo se ani nezdá jako rozumné. Spoustu věcí člověk docení aţ zpětně, i to, jak nám někdo poradil; nebo se určitý postoj aţ po delší době ukáţe jako správný. Určitě si vzpomenete na ten moment překvapení v podobenství o posledním soudu (Mt 25,31-46); není to tam sice řečeno, ale dá se to tušit: Kdybychom to věděli, že jsi to Ty, to bychom se chovali jinak, to bychom se těch „nepatrných“, nejmenších bratří ujali. Kdybychom to věděli, ţe je tak důleţité se postarat o své stárnoucí a nemohoucí rodiče, to bychom se jich jinak ujali… Kdybychom věděli, ţe nám dětství našich dětí tak rychle uteče a ţe uţ nebudeme mít moţnost je v dobrém ovlivnit, to bychom se jim víc věnovali… Vzpomínám si, ţe aţ kdyţ jsem viděl záznam umělého ukončení těhotenství, došlo mi, o co jde. A mám i blízké přátele, kteří v té souvislosti řekli: Kdybychom to věděli, nikdy bychom to nedopustili… Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná. Dnes uţ víme něco o meteorologii a o tom, jak se vyvíjí miminko, a přesto můţeme ţasnout nad darem stvoření i ţivota. Můţeme si váţit raného dětství i pozdního stáří, období, kdy je člověk závislý na pomoci druhých. Seniorům, kteří mají výčitky, ţe své děti „obtěţují“, říkávám, ţe kdyţ se člověk stará o dítě, které by bez pomoci rodičů nepřeţilo, deset i více let, nikdo se tomu nediví - tak co je divného na tom, kdyţ se máme postarat o své rodiče třeba posledních deset let jejich ţivota? Jistě, není to jen tak, taková péče můţe být náročnější neţ starost o děti. Ale na naší straně bývá obvykle víc obav z toho, co nezvládneme, neţ odvahy chopit se takového úkolu, zváţit své zaměstnání, volný čas, fyzické i psychické síly, případně přehodnotit své priority. Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet, píše Kazatel. Mrzí mě, ţe nedovedu lidi více povzbudit k tomu, aby měli odvahu dochovat doma své blízké. S pomocí Diakonie či Charity to moţné je i tehdy, kdy to vůbec není lehké - i kdyţ vím, ţe ne pro kaţdého, a neodvaţuji si hodnotit ţivot nikoho jiného neţ sebe. Mám před očima návštěvy na LDN a v Domově pro seniory, plné opuštěnosti 2
č.123
Březen 2011
a zoufalství. Jsem vděčný za kaţdou milou sestru, pečovatelku či zdravotního bratra (jednoho máme v mládeţi☺), i za kaţdého lékaře či lékařku, kteří do temnoty samoty vnášejí účast, útěchu a naději. Tak jako dobrá teta v kojeneckém ústavu u odloţených dětí, tak i dobrá sestřička nebo pečovatelka na LDN můţe udělat hodně. Sestry a pečovatelky (a dva pečovatelé) v našem středisku Diakonie pomáhají těm, kteří mohli zůstat doma. Myslím s vděčností i na práci vedení střediska a všech dobrovolníků. Skládám poklonu jim i všem, kteří pomáhají: těm, kdo pečují o své rodiče a blízké a kdo je dochovali doma. Je to investice, která se zúročí, i kdyţ člověk neví, kde. Vztahy smrtí nekončí, v Boţím království budeme moci navázat na to, co jsme proţili (nebo také neproţili) zde. Není to tedy jen chléb puštěný po vodě, jde o vztahy, jejichţ hodnotu doceníme většinou aţ zpětně. Myslím, ţe něco se nám snad můţe vrátit uţ u dětí (myslím, ţe kdyţ uvidí, ţe se postaráme o své rodiče, ţe se snad jednou ujmou i nás). Věřím, ţe se s kousky chleba puštěnými po vodě shledáme nejen v našem stáří, ale moţná uţ dříve, ve výchově, hodnotách, postojích, všechno je totiţ provázané víc, neţ tušíme. Jsem rád, ţe máme středisko Diakonie, která k církvi patří, nese její jméno. Snad lidé, kteří církev neznají, podle jména vytuší, ţe Církev a Diakonie patří k sobě, ţe křesťané sice nejsou bez chyby, ale nejsou lhostejní. A snad si my na Dnu diakonie (27.3.) znovu uvědomíme, ţe tělesné, duševní a duchovní potřeby patří k sobě, ţe tyto potřeby nemohou a nemají být uspokojovány trţně, ale vţdy s ohledem na druhé - alespoň v církvi, kde mají platit pravidla Boţího království. Sestry a bratři, přeju Vám, ať zaţijete, ţe ten „chléb“ se k Vám ještě v tomto ţivotě vrátí, v jakékoli podobě. Srdečně Váš Daniel Heller
Sčítání lidu, domů a bytů 2011 V roce 2001 mnohé ovlivnila informace sčítacího archu, ţe údaj „Náboţenská víra“ je nepovinný. Prosíme Vás, nedejte se tím zmást! Ač nepovinný, přesto se stane podkladem mnoha dalších rozhodnutí. Do příslušných rámečků je třeba vyplnit celý a přesný název naší církve, tedy - Českobratrská církev evangelická. Jiný název - např. Evangelická církev - je neplatný. Sčítání proběhne koncem března 2011. Sčítací formuláře dostanete v předstihu. Další informace k elektronickému sčítání naleznete na: http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/jak_vyplnit_elektronicky_formular.
Jubilanti ——————————————————————— Vlasta Češková Zdeněk Fabián Marie Šatánková ml. Věra Palacká Březen 2011
Květuše Volková Marie Zetková Jindřiška Grulichová Eva Kubíčková č.123
3
O čem jedná naše staršovstvo ———————————— Ţádosti o křest a svatbu. O křest dítěte Davida poţádali Irma a Hynek Vachníkovi z Poličné. O poţehnání sňatku poţádali Daniel Bartoň a Annie Osborne. Staršovstvo souhlasí. Sborové shromáţdění 6. března 2011 Jako zapisovatele navrhuje staršovstvo bratra Pavla Trusinu. Návrhy pro sborové shromáţdění bratra Fuksy: finanční podpora TWR rádia s náboţenským vysíláním - návrh nebude podán jako návrh staršovstva změna liturgie při vysluhování Večeře Páně - návrh nebude podán jako návrh staršovstva zařazení modliteb členů sboru u stolu Páně po kázání 1x měsíčně - návrh nebude podán jako návrh staršovstva modlitební shromáţdění po biblické hodině - tento návrh bude podán jako návrh staršovstva - návrh na sborovém shromáţdění přednese bratr farář Daniel Heller Jiné akce 5. března - sobota - pohřeb bratra faráře Vlastimila Kováře ve 14.00 hodin v Pozděchově 6. března - neděle - Chaverut - setkání v zámku Ţerotínů 12. března - sobota - presbyterní konference v Uherském Hradišti 6. března - neděle - Chaverut - setkání ve sklepení zámku Ţerotínů 20. března - neděle - Chaverut v našem kostele v 16.00 hodin 1. dubna - pátek - koncert sdruţení Člověk člověku v našem kostele. Staršovstvo souhlasí. Sluţba: br. Koláček 17. dubna - neděle ve 14.00 hodin sázení Lutherova stromu v Botanice - pointa: církve společně sázejí strom v zahradě ve Wittenbergu a v určité zemi - staršovstvo souhlasí s návrhem faráře Ţenatého (kratší poboţnost venku a pohoštění v sále); navrţenou přednášku ani koncert zároveň pořádat nebudeme. Bratr Heller osloví další církve a představitele města a dojedná místo a druh stromu. 21. května - sobota - muzejní noc 22. května - neděle v 16.00 hodin - benefice pro Diakonii: Divadlo jednoho herce M.G.Částek (místo sborového dne) 27. května - pátek - Noc otevřených kostelů Zprávy ze středisek Diakonie: Setra Tyralíková: hospic Citadela byl zkrácen na dotacích, z toho důvodu byly sníţeny platy zaměstnanců. Sestra Janírková zaslala finanční informace: - stav k 28.2.2011: - pokladna: 37 279,- Kč - běţný účet: 193 545,- Kč - saláry a dary za 2/2011: 16 100,- Kč 4
č.123
Březen 2011
- sbírky za 2/2011: 6 340,- Kč, z toho účelová 2 138,- Kč - účelová sbírka za rok 2010 ve výši 19 672,- Kč byla rozdělena takto: adopce na dálku 4 900,- Kč Diakonie - Domácí péče 5 000,- Kč Diakonie - Hospic Citadela 3 000,- Kč sociální fond 4 000,- Kč zahraniční sbory - podpora tábora pro děti z Ukrajiny 2 772,- Kč - celocírkevní sbírka na církevní tisk bude vykonána 13. března Hospodářské záleţitosti - stavba garáţe, skladu a pergoly ve farské zahradě: byla provedena návštěva odboru kultury z Městského úřadu a čeká se na jeho vyjádření Ze zápisu Tomáše Jelínka
Událo se ve sboru —————————————————— Sborový večer 21. února Na únorovém sborovém večeru jsme si povídali o křesťanské sluţbě. Čerpali jsme z poznámek z přednesených referátů na presbyterní konferenci sestry farářky Trgalové z Českého Brodu a synodní kurátorky L. Valkové. Nebyli jsme si ale jisti, zda označení služba je správné, protoţe sluţby jsou i jiné a její působení je široké. K práci křesťanské sluţby je třeba splnit tyto podmínky: čas - ochota - nápady - lidské zdroje. Shodli jsme se na tom, ţe nejobvyklejší formou jsou návštěvy, a to jak nemocných, tak u příleţitosti narozenin. V našem sboru se vţila návštěva při dosaţení věku 60, 65, 70 a pak kaţdoročně, kdyţ o to člen sboru stojí. Nechceme obtěţovat. Je to krásná práce, ale málo se o ní v církvi ví. Je třeba šířit informace o úspěchu křesťanské sluţby, rozhlíţet se po osobnostech, které mají k této práci obdarování. I upoutaný na lůţko můţe konat křesťanskou sluţbu modlitbou. Při návštěvě dochází i k vlastnímu obdarování, a tak je tato sluţba vzájemná. Slyšeli jsme o nápadech, které se uplatnily. Líbily se nám příklady mezigeneračních akcí. Známe je z návštěv a praxí studentů ve stacionáři Diakonie. Líbil se nám nápad putovní biblické hodiny po rodinách, které můţeme v našem sboru modifikovat ve formě rodinných poboţností i s případným vysluhováním Večeře Páně u těch členů sboru, kteří se nemohou zúčastnit společných bohosluţeb. Ke křesťanské sluţbě patří i vzájemné seznámení při kávě a čaji po bohosluţbách či posezení na zahradě při společném opékání buřtů. Nejpotřebnější naší péče jsou nemocní. Připojuji proto výtaţek z pracovní pomůcky synodní rady: a) k jakému postoji vůči nemoci vedou věřícího člověka prvky biblické zvěsti (J. Pokorný): Nespoléhá na své zdraví a na svou sílu jako na samozřejmost nebo dokonce svou zásluhu. Není v tomto ohledu tvrdý k jiným, kteří tolik zdatnosti nemají. Nemoc přijímá nejen jako záleţitost fyzickou, ale také jako znamení své poruBřezen 2011
č.123
5
šenosti hříchem. Ptá se, co mu chce jeho chorobou Pán Bůh říci, co chce při něm změnit. Prosí především o nápravu svého vztahu k Bohu. Bude-li uzdraven, pak chce svou vděčnost projevovat novým, hlubším i radostnějším ţivotním postojem. V nemoci si křesťan nelibuje, nýbrţ proti ní energicky bojuje. Je to něco, co nemá být, a jednou nebude. Kapka rozhodnosti můţe být někdy uţitečnější, neţ oceán zdánlivé zboţné odevzdanosti. A přece jde o boj v poslední odevzdanosti Bohu a jde o tuto odevzdanost ve statečném zápase. Ţivot neodhazujeme jako bezcennou věc. Boj nekončíme dříve, neţ přijde rozkaz velitele. Unavenému vojákovi, který vyčerpal jiţ všechny moţnosti, můţe pak být tento rozkaz poslední úlevou. Kladně to znamená, ţe si máme váţit zdraví a chránit ţivot od jeho klíčících počátků aţ po nejchatrnější stáří. Nejde však jen o zdraví kvůli zdraví. Vţdy znovu se musíme ptát, k čemu zdraví a síla? K tomu, abychom všechny svoje schopnosti a všechnu svou tělesnou i duševní zdatnost pouţili k oslavě Pána Boha a ve sluţbě našim bliţním. b) přístup k nemocnému (J. Košťál): Snaţíme se pochopit jednání nemocného a najít pramen, z něhoţ jeho jednání vyvěrá. Lidé nejsou stejní. Kaţdý je jiný. Nelze postupovat podle nějaké šablony. Pokusme se odhadnout inteligenci nemocného člověka, abychom mohli postihnout, co můţeme od něj poţadovat. Snaţme se poznat jeho povahové vlastnosti a momentální duševní reakce, i to, jak se sám vyrovnává s rolí nemocného. Musíme respektovat u nemocných lidskou důstojnost a stud. Právě lidská důstojnost je při návštěvách nemocných nebo i starších lidí velmi často zraňována, většinou nevědomky. Například taková poznámka: „No, to to tu vypadá, jak v tom můţete ţít?“ „Já vám to tu musím uklidit.“ „My vám tu špínu vypereme“. Takové výroky přímo uráţejí nemocného člověka, který je uţ svou chorobou přecitlivělý. Nedivme se pak, ţe naše návštěva a sluţba je odmítána, ţe naše dobře myšlená pomoc je i nepřátelsky posuzována. S důstojností souvisí i stud. Lidé se zpravidla stydí za svou tělesnou vadu, neupravený zevnějšek, prostředí, ve kterém bydlí, neobratnost, někdy i za své nečestné jednání. Stydí se odhalit některou intimní část svého těla, za některé tělesné projevy. Člověk se například nemá stydět před lékařem. A přece neradi vyhledáváme lékaře, kterého známe ze společenských styků. Je to nutné tento stud u nemocného překonat. Nikdy ne nevhodným ţertem, ironií nebo zlehčováním. Tam, kde u člověka mizí vědomí vlastní důstojnosti, kde mizí stud, tam uţ je to opravdu zlé. V přístupu k nemocnému hraje roli, zda jde o muţe či ţenu. Ţena k ţeně mívá obyčejně větší důvěru. Stejně tak muţ k muţi. Ale není to pravidlo. Nám, odborům křesťanské sluţby chybí muţi. Myslím, ţe není docela správné, ţe ošetřující personál v našich nemocnicích se stal výhradní doménou ţen i v muţských odděleních. Zanedbatelný není ani věk nemocného. Starší lidé vyţadují jiný přístup neţ mladí. Stáří se chce vypovídat, vylíčit své obtíţe, potřebuje trpělivost a vlídnost. Daniel Košťál
6
č.123
Březen 2011
Co mohou udělat církve pro spravedlivý obchod? To bylo téma sborového odpoledne 27. února. Hosty byli kazatelé Církve československé husitské Jiří Silný a Sandra Zálabová. Podtitul tohoto zamyšlení byl – proč by se měly církve v tomto obchodu angaţovat? Fair Trade znamená spravedlivý obchod. Kdyţ si představíme přesýpací hodiny, tak horní část jsou producenti výrobků a potravin, hrdlo znázorňuje světový obchod a dolní část spotřebitele. Hrdlo – tedy méně neţ 10 nadnárodních firem, které určují celosvětový trh. Částečně si konkurují, částečně spolu obchodují, rozdělují si trhy. Nejvíce obchodovaným produktem je ropa a pak hned káva. Kávu produkuje šest aţ sedm světových firem a k nám se dostane přes dlouhý nepřehledný řetězec. Obchoduje se s ní i na burze. Vlastní zemědělec z ní dostane dvě aţ tři procenta
z konečné ceny. Zemědělci se nemohou uţivit, a tak přecházejí na pěstování drog. Alternativní způsob obchodování s drobnými výrobky ze zemí třetího světa vznikl v roce 1945 v Americe. Druhá země byla Velká Británie, další Holandsko. Další vývojová etapa přišla v šedesátých letech, kdy obchůdky s výrobky začaly přijímat i potraviny. Jednalo se hlavně o kávu, kakao, čokoládu, rýţi a další. V další fázi, kdy vzrostl počet zákazníků a bylo málo prodejních míst, vznikl systém ochranné známky. Na známce je mávající postava a takto označené výrobky se prodávají i v běţné prodejní síti. Produkty jsou ekologicky nezávadné, kontroluje se rovnoprávnost ţen a jestli se k práci nezneuţívají děti. Pro zemědělce se garantuje jistá minimální cena, dostanou se do obchodního řetězce a mohou dostat zálohovanou platbu. Navíc dostávají sociální prémii. Tuto prémii mohou pouţít na rozvoj podnikání, zdravotní středisko v místě, školu apod. Březen 2011
č.123
7
V České republice vzešla první iniciativa v naší církvi, a to v devadesátých letech, kdy zaloţila první obchůdek v Praze na Vinohradech sestra Věra Lukášová. Bylo nutné zefektivnění této práce, a tak v roce 2004 vzniklo občanské sdruţení Fair Trade - Ekumenická akademie Praha, které se připojilo k velkoobchodní síti. Objem našich objednávek není zatím tak velký, tak odebíráme z Německa, Rakouska či Itálie.
„Fair Trade pro církve“ je projekt, který má za cíl vrátit tuto myšlenku zpět do církví, kde vznikla. U nás křesťané o tomto projektu moc neví. V jiných zemích mají obchůdky přímo ve farnostech, zvlášť na malých městech či vesnicích, kde jsou tyto obchůdky pro místní jinak nedostupné. Tak vznikla v Británii myšlenka „zdravých měst“ a také „Fair Trade měst“. K tomuto titulu musí město splnit několik podmínek. Jedná se o druh občanské iniciativy, jak můţeme pomoci třetímu světu. Více informací k tomuto projektu můţete nalézt na webových stránkách www.fair-bio.cz. Anna Jelínková
Pozvání ---------------------------------------------------------------------
ICEJ MEZINÁRODNÍ KŘESŤANSKÉ VELVYSLANECTVÍ JERUZALÉM
Město Valašské Meziříčí ve spolupráci s českou pobočkou ICEJ připravilo 7. ročník série programů věnovaných Izraeli pod názvem – CHAVERUT – PŘÁTELSTVÍ. 1. V neděli 6. března 2011 v 16 hod. proběhne ve velkém sále zámku Ţerotínů beseda na téma „Izrael a Evropská unie dnes“, za přítomnosti velvyslance státu Izrael v ČR J. E. Yaakova Levyho a poslankyně Evropského parlamentu MUDr. Olgy Sehnalové. V rámci programu vystoupí klezmerová kapela Simcha. 8
č.123
Březen 2011
2. V neděli 13. března 2011 v 18 hod. se uskuteční v M - klubu (sklepení zámku Ţerotínů) přednáška a beseda s Mgr. Václavem Divišem o knize Sinaje Adlera „V údolí smrti“ – příběh záchrany ţidovského rabína občanem Valašského Meziříčí. Hudební spolupráce Zdena Pimková violoncello a Elen Kimlerová klavír. 3. V pondělí 14. března 2011 v 10 hod. se uskuteční v M - klubu (sklepení zámku Ţerotínů) přednáška a beseda s Mgr. Václavem Divišem o knize Sinaje Adlera „V údolí smrti“ – příběh záchrany ţidovského rabína občanem Valašského Meziříčí. POUZE pro studenty středních škol. 4. V neděli 20. března 2011 v 10 hod. se uskuteční v jídelně Zvláštní školy (Křiţná 782) kázání předsedy finské pobočky a člena celosvětového výboru asociace ICEJ – pastora Juhy Ketoly s misijním zaměřením. 5. V neděli 20. března 2011 v 16 hod. proběhne v evangelickém kostele v Botanice přednáška s besedou odborníka na Izrael Juhy Ketoly pro křesťanskou veřejnost na téma „Církev a Izrael“. Hudební spolupráce Zdena, Markéta a Dalibor Pimkovi - violoncella a hoboj. Pastor Juha Ketola Juha Ketola se narodil ve Finsku v roce 1959. Od roku 1985 slouţí na plný úvazek jako evangelista a pastor. Vystudoval londýnský International Bible Institute při Kensington Temple. Od roku 2000 slouţí ve Finsku i v jiných zemích jako kazatel na různých shromáţděních a evangelizacích ve spolupráci s místní církví. Jeho tématem je také Boţí plán s Izraelem. Je členem výboru a asociace ICEJ a předsedou finské pobočky ICEJ. Juha Ketola s manţelkou Kati bydlí ve středním Finsku, mají tři děti a jedno vnouče.
Lutherova lípa či jiný strom (sr Lk 21,29b) dokončení z minulého čísla Slavnostní vysazení Lutherova stromu proběhne v neděli 17. dubna v rámci sborového dne, který se bude výjimečně konat třetí neděli v měsíci. Hostujícím kazatelem bude bratr farář Daniel Ţenatý, náměstek synodního seniora. Přemýšlel jsem o tom, jak by takové sázení stromu mohlo vypadat. Nejde jen o to, jaký to bude mít pořad – o tom uţ jsem mluvil s bratrem farářem Danielem Ţenatým (určitě to bude bohosluţba Slova - čtení z Bible, kázání či promluva, modlitby, poţehnání, a také budeme zpívat). Jde i o to, jak tu slavnost celkově pojmeme a koho na ni pozveme; jestli budeme slavit výročí reformace spolu s dalšími evangelickými křesťany nebo pozveme i veřejnost, tzn. i sestry a bratry katolíky. Staršovstvo se rozhodlo pro druhou variantu. Ovšem: o čem pak budeme mluvit a jak se při tom budeme tvářit? Na jedné straně je vděčnost za reformaci (co pro nás objevila, v jaké církvi můţeme ţít), na druhé je bolest z rozdělení křesťanské církve, jejíţ masivní rozpad nastartovala právě reformace v Německu a o něco později ve Švýcarsku. Na staršovstvu jsme se shodli Březen 2011
č.123
9
na tom, ţe rozdělení církve není jen tragédie, ţe jednotu lze proţívat i v různosti, i kdyţ bychom si s dalšími křesťany rádi byli blíţ; také si však s luterány nechceme jen poklepávat na rameno, jak se máme dobře, ţe jsme církvemi vzešlými z luterské reformace. 23.1. (v neděli dopoledne) byl na TV2 pořad o jednotě (nejen mezi církvemi), který lze zhlédnout v archivu na internetu. Mluvilo se tam o jednotě v různosti, o tom, ţe se v různosti můţeme přijímat, nebo také jít proti sobě. Někdo také otevřeně poznamenal, ţe ekumenické bohosluţby jsou často jen zdvořilými podniky, při kterých se kaţdý vzdá toho, co by mohlo druhého rozčilovat, pěkně se na sebe usmíváme, pak si potřeseme rukou a všechno jede dál ve svých kolejích. Ovšem pak tam zazněla svědectví o tom, ţe právě skrze společně nesenou bolest lze proţívat větší blízkost, jak to proţíváme v našem obyčejném ţivotě - a v ekumeně je to podobné: kdyţ neseme bolest z rozdělení církví společně, můţeme si být blízcí víc, neţ kdyţ zůstáváme sami ve svých společenstvích a trváme na svých pravdách. Jeden z názorů, který byl pro mě nový a za který jsem vděčný, je přesvědčení, ţe jednoty mezi církvemi můţeme dosáhnout cestou osobního pokání a odpuštění právě u těch situací a témat, která mezi nás rozdělení vnáší. Moţná jste někdo byli na ekumenickém shromáţdění u pomníčku v Růţďce, kde se synodní senior Pavel Smetana a arcibiskup Jan Graubner spolu s mnoha přítomnými modlili za vzájemné odpuštění všech křivd a vin. Proto si dovolím ještě ocitovat pár vět, které pronesl papeţ Benedikt XVI. na setkání se zástupci evangelické církve v Německu, které se uskutečnilo v závěru Týdne modliteb za jednotu křesťanů a na které mě upozornil bratr Broněk Trčka. Ne proto, ţe by mi byl současný papeţ osobně blízký. Váţím si však na něm toho, ţe dokáţe věci promýšlet a ocenit to, co je dobrého u druhých. Papeţ na tom setkání prý nejprve ocenil Lutherův přínos pro teologii, asi tak jako kdyţ pan farář Pavel Stefan mluvil na ekumenické bohosluţbě u nás o protestantském důrazu na Boţí milost. V několika větách pak (svým způsobem) vyjádřil své přání ohledně oslav výročí reformace: „Luteráni a katolíci tak budou mít příležitost připomenout si na světové úrovni společnou ekumenickou památku a bojovat na světové úrovni za zásadní otázky nikoli formou nějaké triumfalistické slavnosti, ale spíše vyznáním, společným vyznání víry v Trojjediného Boha ve společné poslušnosti k našemu Pánu a jeho Slovu. Při těchto příležitostech budou mít důležité místo společná modlitba a intenzivní prosba o odpuštění adresována našemu Pánu Ježíši Kristu za zlo, které jsme si vzájemně způsobili, a odpovědnost za rozdělení. Součástí tohoto očištění svědomí bude také výměna hodnocení tisíce pěti set let, které předcházely Reformaci a jsou tudíž společné. Budeme tedy naléhavě prosit o pomoc Boží a přispění Ducha svatého, abychom mohli uskutečnit další kroky směrem k vytoužené jednotě a neulpěli na dosažených výsledcích.“ S obsahem toho přání se mohu ztotoţnit. Myslím, ţe na katolické i protestantské straně můţeme zůstat být věrní tomu, jak věříme, ţe nás Bůh oslovuje - tak jako je moţné milovat své rodiče a přesto s nimi v něčem nesouhlasit - a to za jejich ţivota i po jejich smrti. 10
č.123
Březen 2011
Myslím, ţe můţeme vděčně myslet na reformaci i na všechny naše předky a přesto se dostat dál neţ ke spokojenosti se sebou a se svými církvemi. Můţeme děkovat za všechny dobré věci (toho není nikdy dost) a prosit za odpuštění všech omylů i věcí zlých (a toho také nikdy není dost, i kdyţ cítíme, ţe jsme si navzájem odpustili; musí to také slyšet další lidé, a takové hlasy musí také být hlasitější neţ hlasy těch, kteří šíří nenávist). Věřím tomu, ţe společné vysazení stromu je dobrý čin. Snad se nám podaří tu příleţitost dobře vyuţít. Staršovstvo uvítá Vaše podněty. Mám naději, ţe je čas sázet (Kaz 3,3c). Daniel Heller
Domácí péče - Vrbenská 803 tel: 571 619 431 mobil: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800
[email protected] www.diakonievm.cz
Hospic Citadela - Ţerotínova 1421 recepce: 571 629 086 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100
[email protected] www.citadela.cz
ACH, TA PAMĚŤ! Zapomínáte? Zapomínáte čím dál tím víc? Kaţdý člověk občas na něco zapomene. Přesto není dobré mávnout nad problémy s pamětí rukou se slovy: „V mém věku uţ je to normální.“ Poruchy paměti, které překračují určitou hranici, nejsou normální v ţádném věku. Poruchy paměti jsou také prvotním signálem různých nemocí, z nichţ nejznámější je asi Alzheimerova choroba. Pokud pozorujete Vy nebo Vaše okolí, ţe zapomínáte stále častěji, pak můţete vyuţít naší nabídky. Diakonie ČCE nabízí nově TESTY PAMĚTI. Tyto testy paměti Vám napoví, zda je Vaše „zapomínání“ v normě nebo by bylo dobré vyhledat odbornou pomoc. TEST PAMĚTI je ZDARMA. Je určen lidem zhruba od padesáti let a výše. Testy provádí vyškolená pracovnice. Je třeba se předem objednat na telefonním čísle 777 809 164. Jitka Bajzová
Citáty známých osobností z celého světa ----------------------Lion Feuchtwanger (1884 – 1958) německý spisovatel Citát: „Lidé jsou zlí, ale člověk je dobrý.“ Albert Einstein (1879 – 1958) největší fyzik všech dob – Nobelova cena Citát: „Lidské poznání má přece jen své hranice a bude je mít vţdy.“ Růžena Šmotková Březen 2011
č.123
11
Bohosluţby: 13.3. neděle
9.30
pravidelné bohosluţby – slouţí bratr Pavel Trusina
20.3. neděle
9.30
konfirmace Marty Jelínkové a Veroniky Janírkové - bohosluţby s Večeří Páně
27.3. neděle
9.30
Den Diakonie, bohosluţby s Večeří Páně s pověřením nových pracovníků a Dozorčí rady střediska
16.00 3.4.
neděle
9.30
vystoupení scholy římskokatolické farnosti Valašská Bystřice pravidelné bohosluţby
Pravidelný měsíční program:
Úřední hodiny: kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561
Pro velkou četnost jiných akcí (Chaverut) se sborový
[email protected]
večer v březnu nekoná.
Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994
Adresa sboru: Pravidelný týdenní program: Středa
18.00
biblická hodina
Čtvrtek
16.00
náboţenství
Pátek
18.00
setkávání rodin v březnu u Fuksů 777 693 124
18.00 Neděle
mládeţ
8.45
nácvik sborového zpěvu
9.30
bohosluţby
Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail:
[email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190 396 260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz
NÁŠ ČASOPIS Bohosluţby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 Farář Daniel Heller 6.3., 20.3. Pro zájemce sraz u kostela ve 13.30
Vydáno 6. 3. 2011 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185
[email protected]