Internet, komunikace a služby
Fungování Internetu – pojem Internet, vlastnosti Internetu, síťové protokoly Identifikace serveru na Internetu – IP adresa, doménová adresa, URL Způsoby připojení k Internetu Služby poskytované Internetem o prohlížení webových stránek – www, webový prohlížeč, zabezpečené připojení a digitální certifikát serveru o přenos souborů o elektronická komunikace – elektronická pošta, IP telefonie o webové aplikace, internetové obchody, internetové bankovnictví o sociální sítě, e-learning o úložiště dat na Internetu
Internet je spojení sítí do jedné velké celosvětové počítačové sítě, kde každý připojený počítač může komunikovat se všemi ostatními počítači. Název pochází z anglického slova network (síť) a mezinárodní (původně latinské) předpony inter- (mezi), vyjadřující, že Internet propojil a vstřebal různé lokální sítě. Internet slouží k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou elektronická pošta, chat, www stránky, sdílení souborů, on-line hraní her, vyhledávání a další.
Fungování Internetu Dvě základní vlastnosti Internetu síť nemá žádné centrum (řídící bod) spoje mezi uzly sítě realizovány více cestami Všechny servery v internetu jsou mezi sebou určitým způsobem propojeny. Na rozdíl od běžných počítačových sítí však v internetu neexistuje žádný centrální uzel, který by řídil celý chod Internetu. Všechny servery v internetu jsou propojeny „zdánlivě chaoticky“. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný server, který by byl nadřazený ostatním serverům, získávají všechny servery v internetu rovnocenné postavení. Každý server tvoří jeden uzel (jednu křižovatku), která má stejný význam jako jiný uzel kdekoliv jinde v internetu. Zdánlivě chaotické propojení jednotlivých serverů a to, že neexistují „nadřazené“ a „podřazené“ servery, má obrovskou výhodu – velkou stabilitu a spolehlivost fungování celého Internetu. Pokud totiž jeden uzel (server) přestane z nějakého důvodu pracovat (porucha, likvidace…), pak se s Internetem vůbec nic neděje, protože ostatní servery spolu začnou komunikovat přes jiný uzel Komunikace počítačů v síti je dána systémem závazných pravidel, tzv. síťovými protokoly. Internet používá protokol TCP/IP (Transmition Control Protocol/Internet Protocol). Pro jednotlivé služby Internetu jsou určeny aplikační protokoly: http – přenos hypertextových dokumentů na webu smtp, pop3 – přenos elektronické pošty ftp – přenos souborů po síti Tyto protokoly používají ke komunikaci tzv. systémové porty („brány do počítače“). Je jich přes 65 tisíc, ale používá se jich mnohem méně. Např. web používá port 80, pošta odchází přes port 25 a přichází portem 110. Program, který odděluje počítač od Internetu a povoluje jen námi vyžádanou komunikaci, se nazývá firewall.
1/11
Identifikace serveru na Internetu IP adresy Pokud chcete získat informaci ze serveru, který je umístěn na jiné straně zeměkoule (v podstatě ani nemusíte vědět kde), je třeba nějakým způsobem zadat, jaké informace vlastně do počítače mají putovat. Pokud např. víte, že ministerstvo školství má svůj server, musíte nějak zadat, že chcete získat informace právě z tohoto serveru. Aby byl v internetu určitý pořádek, musí být každý server označen. Každý server internetu má proto svoji číselnou adresu – říká se jí IP adresa. IP adresa je přidělena dynamicky nebo trvale. Pro zápis IP adresy je používána IPv4. IP adresa je 32bitová, složena ze čtyř maximálně trojmístných čísel oddělených tečkou (4 osmibitová čísla, tj. čísla 0 až 255). Např. 157.229.17.10. Maximální počet připojených k Internetu počítačů může být přes 4 miliardy. Dnes probíhá přechod na verzi IPv6. IP adresa je 128bitová adresa - 8 šestnáctibitových čísel (0 –65 535). Př. 2001:718:1c01:16:214:22ff:fec9:ca5 Důvody přechodu nutnost jedinečnosti IP adresy prudký rozvoj Internetu IPv4 nabízí „pouze“ ≈ 4 000 000 000 IP adres (232) - nedostatek IP adres, IPv4 se brzy vyčerpají (uvádí se rok 2011) každé zařízení v síti bude (může) mít svou vlastní jedinečnou IP adresu (počítač, mobil, auto, televize) Doménová adresa Číselná IP adresa je pro běžného člověka obtížně zapamatovatelná, a proto ke každé číselné IP adrese existuje i tzv. doména neboli adresa v textovém tvaru – např.: www.knihy.cz. Adresa v tomto tvaru je pro běžného uživatele podstatně lépe zapamatovatelná. Obecně platí, že každá adresa je v internetu jedinečná – není možné, aby existovaly dva servery se stejným jménem nebo číselnou adresou. Např. IP adresa 213.29.7.27 doména www.centrum.cz Příkaz ping zjistí IP adresu a dobu odezvy serveru. Zapisuje se do příkazového řádku. Př. ping seznam.cz - 194.228.32.3, volny.cz - 212.20.96.22 Doménový server DNS (Domain Name Server) převádí textovou adresu na číselnou adresu Adresy stránky Adresy pro prohlížení WWW a přenos souborů se nazývají URL (Uniform Ressource Locator - jednoznačné určení zdroje). URL přesně identifikuje umístění souboru v síti Internet. protocol://adresa serveru/adresář/soubor Skládá se z protokolu, adresy serveru (domény), adresářové cesty, názvu souboru. Prohlížeč webu však ví, že služba web používá protokol HTTP a port 80, tyto údaje zadávat nemusíme. př. http://www.chip.cz/novinky/?clanek=9037 protokol doména adresářová cesta Doménové jméno se skládá z domén oddělených tečkou. Rozdělení domén doména 1. řádu – národní, generická doména, přiděluje se podle země (cz, sk, de) nebo oblasti působení (com, edu). Podle domény první úrovně lze poznat, zda adresa patří úřadu, komerční organizaci, firmě, škole... doména 2. řádu – vytváří se v rámci domén 1.řádu, registrace je zpoplatněna, např. název firmy, služby, správce národní domény – www.nic.cz – registruje placené domény 2. řádu
2/11
doména 3. řádu – rozděluje doménu 2. řádu na dílčí celky, standardně se používá www. Příklad: http://www.centrum.cz
http je zkratka HyperText Tranfer Protocol. Jedná se o jazyk, který používají počítače mezi sebou. Po zkratce http vždy následuje oddělovač ://
www je zkratka World Wide Web – celosvětová počítačová síť.
Doména 2. řádu. Tuto doménu mohou tvořit písmena anglické abecedy, číslice a pomlčka.
Doména 1. řádu je obvykle zkratkou země nebo kategorie, do níž organizace, která si adresu registruje, patří. Např.: .cz – Česká republika .sk – Slovenská rep. .us – USA, .de – Německo .pl – Polsko .com – komerční org. .edu – vzdělávací org. .org – nekomerční org.
Přenos informací mezi sítěmi probíhá prostřednictvím paketů (balíčků). Všechny informace (webové stránky, emaily, soubory ke stažení) procházející přes internet jsou rozděleny do paketů. Paket obsahuje data a IP adresy počítačů, které spolu komunikují. V síti jsou zapojeny směrovače (routery), které pakety přebírají a posílají je zvolenému počítači. Objemná data jsou rozdělena na řadu paketů, které jsou v cílovém umístění opět složeny dohromady.
Způsoby připojení k Internetu Připojení koncových uživatelů je v současnosti možné několika způsoby: 1. dočasné (vytáčené) – navazované pouze na určitou dobu a zpoplatněné podle stráveného času (některé tarify mobilních operátorů) 2. trvalé (pevné) – placené měsíčním paušálem nebo podle objemu přenesených dat . Trvalé připojení lze realizovat mnoha způsoby: 1. rozvod kabelové televize – nutné dostupné rozvody některého z kabelových operátorů, patří k nejspolehlivějším, rychlost desítky Mb/s 2. telefonní linka s technologií ADSL - využívá klasickou telefonní linku. Na rozdíl od vytáčeného připojení ale lze na lince telefonovat, i když jsme připojeni k internetu. Výhodou ADSL je mnohem širší dostupnost než v případě kabelového připojení. Rychlost několik Mb/s 3. bezdrátové sítě typu Wi-fi – výhodou je, že v řadě případů se dá prostřednictvím wi-fi připojit levně, někdy dokonce úplně zadarmo. Navíc nějakého menšího poskytovatele wi-fi připojení najdeme téměř všude. Podobně jako u většiny bezdrátových technologií je ale i kvalita připojení přes wi-fi závislá na počasí a dalších povětrnostních vlivech.Rychlost několik desítek Mb/s 4. mobilní sítě – různé technologie připojení k Internetu (3G, CDMA). Rychlost stovky Kb/s, sítě třetí generace Mb/s 5. satelitní připojení – na zcela nedostupných místech. Rychlost až desítky Mb/s
3/11
Služby Internetu Všechny služby používají model klient – server. Klient zahajuje komunikaci, žádá službu. Server poskytuje služby na žádost klienta. Rozdělení služeb 1. prohlížení webových stránek 2. přenos souborů pomocí protokolu FTP Lze se připojit ke vzdálenému počítači a provádět tam práci se soubory, která je omezena uživatelskými právy. Tyto práva přiděluje správce příslušného serveru. Pro práci s FTP můžeme použít příkazový řádek nebo program tzv. FTP klient (podobný Průzkumníku). Jedná se o program, který pracuje podobně jako správce lokálních souborů (Total Commander, Průzkumník, atp.), ovšem navíc i s daty umístěnými na konkrétním FTP serveru, ke kterému se pohodlně uživatelsky připojí (FTP Commander). 3. elektronická komunikace 4. využívání webových aplikací a sociálních sítí
Prohlížení webových stránek World Wide Web (WWW, také pouze zkráceně web), je označení pro aplikace internetového protokolu HTTP. Je tím myšlena soustava propojených hypertextových dokumentů. V češtině se slovo web často používá nejen pro označení celosvětové sítě dokumentů, ale také pro označení jednotlivé soustavy dokumentů dostupných na tomtéž webovém serveru nebo na téže internetové doméně nejnižšího stupně (internetové stránce). Dokumenty umístěné na počítačových serverech jsou adresovány pomocí URL, jehož součástí je i doména a jméno počítače. Název naprosté většiny těchto serverů začíná zkratkou www, i když je možné používat libovolné jméno vyhovující pravidlům URL. Protokol HTTP je dnes již používán i pro přenos jiných dokumentů, než jen souborů ve tvaru HTML a výraz World Wide Web se postupně stává pro laickou veřejnost synonymem pro internetové aplikace. Autorem Webu je Tim Berners-Lee, který jej vytvořil při svém působení v CERNu. Navrhl jazyk HTML a protokol HTTP, napsal první webový prohlížeč WorldWideWeb a koncem roku 1990 spustil první webový server Webová stránka (Web Page) - základní informační jednotka webu. Je samostatným dokumentem obsahujícím určité informace. Jsou psány v jazyce HTML. Nejdůležitějším prvkem stránky je hypertextový odkaz. Obsahují-li stránky i animaci nebo video, pak se nazývají dynamické stránky. Zjištění zdrojového kódu stránky: Nabídka: Zobrazit, podnabídka: Zdrojový kód. Web server - počítač trvale připojený do internetové sítě, specializovaný na rychlé vyřizování žádostí o webové stránky, které jsou na něm uloženy. Odkaz je objekt, který je umístěný na webové stránce a který umožňuje skok na další webovou stránku. Je zvýrazněn podtržením nebo barvou a kurzor myši nad ním mění tvar obvykle na ručku, vybízející ke stisknutí levého tlačítka myši. Někdy jsou tyto odkazy nahrazený obrázkem, který má stejnou funkci. Odkaz vede na: 1. jiné místo na stejné stránce 2. libovolnou stránku v rámci Internetu Odkazy mohou být textové nebo obrázkové. Jsou většinou podtržené a zobrazeny jinou barvou. Při najetí myší na odkaz se tvar kurzoru změní na ručičku. Ve spodním řádku prohlížeče (stavovém řádku) se zobrazí URL adresa stránky, na kterou odkaz vede.
4/11
Pro prohlížení webové stránky je nutný program – prohlížeč webových stránek (browser), např. MS Internet Explorer, Mozilla Firefox, Opera. Funkce prohlížeče 1. Po zadání adresy webu (doménového jména serveru) pomocí protokolu http vyšle požadavek na načtení této stránky navázaní spojení se zdrojem webové stránky 2. Pokud je webový server nalezen a funguje, přijme požadavek a odešle webovou stránku ve formátu HTML, většinou s formátováním vzhledu stránka v CSS souboru 3. Prohlížeč obdrží HTML kód stránky a podle pokynů v něm načte CSS soubor se vzhledem, obrázky, animace, skripty a další prvky stránky 4. práce s webovou stránkou – uložení, vytisknutí, založení do seznamu oblíbených, odeslání elektronickou poštou. Práce s prohlížečem Webové stránky obsahují odkazy na jiné stránky. Při ukládání na odkaz se kurzor zpravidla změní v obrázek ručičky. Po klepnutí na odkaz se načte příslušná stránka. Vrátit se můžete tlačítkem Zpět. Odkaz můžete nechat otevřít do nového okna prohlížeče (Shift), nebo do nového panelu uvnitř prohlížeče (Ctrl). Zadat nové načtení stránky můžete tlačítkem Aktualizovat nebo klávesou F5. Zobrazení stránky přes celou obrazovku - F11, zvětšení stránky - Ctrl +, zmenšení stránky - Ctrl -. Okno vyhledávaného textu na právě zobrazené stránce – Ctrl + F. Historie navštívených stránek – nabídka Historie. Pokud se při načítání stránky rozhodnete, že nechcete čekat na její načtení, můžete to zastavit tlačítkem Zastavit, klávesa Esc. Kdykoli můžete přejít na stránku, kterou máte nastavenou jako tzv. Domovskou stránku tlačítkem Domů. Odkazy na často navštěvované stránky si můžete uložit do tzv. Záložek (Oblíbených položek). V nabídce Nástroje nebo Zabezpečení je k dispozici režim anonymního prohlížení webu, prohlížeč nezanechává v počítači žádné stopy (IP adresy zůstávají). Zde je i vymazání historie a dočasných souborů. Domovská stránka (Home Page) - kliknutím na ikonu internetového prohlížeče se objeví na obrazovce vstupní stránka, které se říká domovská. Zabezpečené připojení a digitální certifikát serveru Zabezpečené připojení umožňuje šifrování. V současnosti se používá 256bitové šifrování SSL. Např. GE Money Bank. Byl vyvinut HTTPS (anglicky Secured, zabezpečený) protokol, který veškeré informace mezi serverem a Vaším počítačem přenáší v zašifrované podobě. Digitální certifikát serveru (= elektronický podpis). Zajišťuje šifrování a identifikaci serveru. Prohlížeč webu při načítání zabezpečené stránky nejdříve ověří platnost jejího certifikátu, poté certifikát použije k šifrování přenosu mezi naším prohlížečem a webovým serverem (banky). Certifikáty bývají většinou v počítači, pokud webový server potřebuje jiný certifikát, musí si ho uživatel stáhnout z webu certifikační autority a do kořenového úložiště digitálních certifikátů uložit. Pokud počítač hlásí nedůvěryhodný web, znamená to, že nemáte ve svém počítači kořenový certifikát certifikační autority, který by certifikát webu ověřil. Ve webovém prohlížeči je na panelu Stav zabezpečení zobrazena ikona zámku . Panel Stav zabezpečení je umístěn vpravo od panelu Adresa. Certifikát použitý k šifrování připojení také obsahuje informace o identitě majitele webu nebo organizace. Kliknutím na zámek můžete zobrazit identitu webu. Když navštívíte web, který používá zabezpečené připojení,
5/11
barva na panelu Stav zabezpečení odpovídá tomu, zda je certifikát platný či nikoli, a zobrazuje stupeň ověření, který byl proveden certifikační organizací. Např. červená - certifikátu vypršela platnost, je neplatný nebo chybný, zelená - certifikát má rozšířenou platnost. Znamená to, že komunikace mezi prohlížečem a webem je šifrovaná a že certifikační autorita potvrdila, že je web vlastněn a provozován společností, která byla legálně ustavena v působnosti vyznačené v certifikátu a na panelu Stav zabezpečení. Certifikační autorita však neprohlašuje nic o obchodní praxi vlastníka webu. Použít zabezpečeného připojení přes HTTPS je povinností každého provozovatele webových stránek, kde se od uživatele vyžadují jakékoliv citlivé údaje (například přihlášení). To se bez výjimky týká: všech e-shopů (internetových obchodů) a všude tam, kde přijímáte objednávky, přijímání platebních karet a jiných peněžních transakcí, přenosu citlivých údajů, jako jsou e-mailová adresa, poštovní adresa, jméno uživatele, heslo atd., všech webových systémů, u kterých se předpokládá vysoká důvěryhodnost (úřady, školy, banky, …) a všude tam, kde je (např. zákonem) vyžadováno zabezpečení důvěrných nebo jinak citlivých informací.
Elektronická komunikace Elektronická pošta E-mail = Electronic Mail = elektronická pošta E-mail je pošta posílaná a doručovaná pomocí internetu. Každý uživatel musí mít schránku elektronické pošty na některém počítači Internetu a propojení s touto schránkou. Schránka má jednoznačnou e-mailovou adresu. E-mailová adresa:
[email protected] @ - pravý Alt+V nebo levý Alt+64 Přístup k e-mailu 1. webového rozhraní – některé servery umožňují přijímat, odesílat, třídit poštu přes své webové rozhraní (webová stránka). E-maily jsou dostupné tam, kde je internetový prohlížeč a připojení k internetu. 2. poštovní program – klient elektronické pošty. Umožňuje pracovat s e-maily i bez připojení k internetu (offline). Dovoluje správovat více e-mailových účtů najednou, např. e-mailovou schránku na centrum.cz, seznam.cz. E-mail obsahuje: 1. e-mailová adresa příjemce (adresáta) – pokud je zadána chybně, e-mail se vrátí jako nedoručený. 2. předmět –stručně vyjadřuje obsah zprávy. Může zůstat nevyplněn, pak ale může být některými servery označen jako spam (nevyžádaná pošta). 3. tělo e-mailu – vlastní dopis Funkce e-mailového klienta Umožňuje vytvářet a odesílat nové zprávy, přijímat zprávy, které máte ve své e-mailové stránce. Obsahuje adresář a další pomocné funkce. Mezi další funkce patří: Třídění mailů do složek. Řazení zpráv podle abecedy, odesílatele, doby doručení apod. Vyhledávání zpráv podle kritérií. Výběr kódování pro zobrazení zprávy. Nastavení pravidel zprávy včetně filtrování spamu. Automatické blokování.
6/11
IP telefonie (VoIP) Nejznámějším programem IP telefonie je SKYPE. Můžete neomezeně dlouho mluvit s druhou či více osobami. Princip IP telefonie je jednoduchý, praktická realizace je složitější. Zabalí data s naším hlasem do malých datových balíčků, ty posílá do cílového počítače, kde data převede opět na hlas. Z počítače do počítače je zadarmo, zásadní podmínkou je dostatečně rychlé připojení k internetu, to v současnosti není problém. Nepotřebujete počítač, stačí mít připojení k Internetu. Pohodlnější možností pro využívání IP telefonie než využívání počítače je nákup tzv. IP telefonu, který se připojí do zásuvky počítačové sítě a umožní telefonovat bez zapínání počítače. Z počítače na klasický telefon (i mobil) jde. Paušál zde také, musíme však k tomu využít placené služby nějaké firmy, která hovor ze sítě Internet pošle na telefon. Takovému volání se pak říká IP telefonie, protože část cesty hovoru vede po Internetu. Největším poskytovatelem takových služeb je firma Skype. Zásadní výhodou služby je neexistence paušálů za pronájem liny, ceny za volání bývají nízké.
Instant messaging IM (Instant messaging) je okamžitá komunikace (komunikace v reálném čase). Jejím zástupcem je Skype. Prvními IM byly textové programy, u nás ICQ, ve světě spíše Windows Messenger. Skype má také chatovací modul, Facebook aplikaci pro zasílání zpráv. IM programy opět slouží jako centra, která evidují uživatele a umožňují jejich komunikaci navzájem. Využívat je lze také přes webové služby, nejznámější webová komunikační služba je aplikace Meebo.
Webové aplikace Desktopové a webové aplikace- rozdíl Desktopové aplikace = programy, které běží díky operačnímu systému na našem počítači. Startují z pevného disku, využívají operační paměť a procesor pro veškerý běh aplikace. Výhody: Jsou vždy k dispozici bez ohledu na připojení k síti. Spouští se velmi rychle. Z hlediska softwarových firem se dobře zpoplatňují licence za jejich používání. Nevýhody: Dají se zavirovat, potřebují neustálé bezpečnostní aktualizace. Novou verzi musím opět stáhnout, koupit, nainstalovat. Sami ukládáme a zálohujeme data. Týmová spolupráce není vždy dostupná a jindy vyžaduje další speciální programy a služby. Webové aplikace = programy, které běží v okně prohlížeče webu. Webový prohlížeč načte kromě obsahu stránky také programový kód, který reaguje na naše pokyny. Díky tomu můžeme v okně prohlížeče vytvářet nějaký dokument. Námi vytvářený obsah se většinou okamžitě přenáší na webový server a jeho nástroji se do jeho úložiště vytvářené soubory ukládají. Dnešní webové nástroje kombinují výše uvedený přístup, kdy prohlížeč simuluje operační systém a aplikace se načítá z webu, s terminálovým přístupem, kdy z okna aplikace (prohlížeče) zadáváme pokyny (např. k edici obrázků), které provede vzdálený server a do našeho prohlížeče pošle pouze výsledek operace. Výhody: Nedají se zavirovat (nepotřebují žádné aktualizace), o program se stará majitel serveru. Data máme uložena na vzdáleném serveru. Týmová spolupráce. Často žijí z reklamy a pro uživatele jsou zdarma.
7/11
Nevýhody: Jsme 100% závislí na velmi rychlém připojení k Internetu. Webové služby teprve vznikají, nabízejí často méně nástrojů než mnoho let vyvíjené desktopové programy.
Internetový obchod Internetový obchod umí dynamicky generovat webové stránky podle našeho výběru zboží. Využívá k tomu provázání webového serveru s databází, ve které jsou uloženy informace o zboží a s obslužným programe, který zajišťuje funkčnost tohoto obchodu. Databáze je množina navzájem provázaných tabulek. Tabulka obsahuje pole a záznamy. E-shop neobsahuje tisíce stránek se všemi možnými nabídkami, které je uživatel schopen požadovat. Fungování obchodu: Uživatel si vybere ve webovém rozhraní podmínky, např. jaký typ mobilu od jaké firmy chce, v jaké cenové hladině, zda má být skladem apod. Databázový systém provede tzv. SQL dotaz, pomocí kterého nastaví filtr na tabulku tak, že zobrazuje pouze záznamy splňující požadované podmínky. Programový kód vygeneruje HTML kód webové stránky s výsledkem dotazu. Webový server odešle vytvořenou stránku prohlížeči uživatele.
Sociální sítě Sociální sítě jsou určeny k seznamování a k udržování kontaktů mezi kamarády a známými. Umožňují také rychlou výměnu informací. U většiny sociálních sítí jsou Vámi zveřejněné údaje zobrazeny všem Vašim kontaktům. Podle nastavení pak také kontaktům Vašich kontaktů, všem uživatelům dané služby a v nejhorším případě všem uživatelům Internetu. Některé sociální sítě však umožňují rozdělení přátel na různé podskupiny, například rodinu a pracovní kolektiv. Na základě toho rozdělení je pak možné řídit, komu se jaká informace zobrazí. Mezi nejznámější sociální sítě patří Facebook. Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svojí miliardou aktivních uživatelů (říjen 2012) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do šedesáti osmi jazyků. Rizika sociálních sítí: Z webu se nedá nic smazat. To, co o sobě zveřejníte na Internetu, už obvykle nejde vzít zpět. Jakmile je to spojeno s vaším jménem, dá se to dohledat. Kdokoli čte Vaše informace, může si je také uložit na disk svého počítače a kdykoliv na web vystavit. Zaznamenáno je úplně vše. Každé slovo, ale také každé klepnutí myší, vše, co děláte na sociální síti, se archivuje na jejich serverech. Z masy informací se dá načíst mnoho. Například jak vypadáte, co děláte, co doma máte. Licenční smlouva obsahuje často zvláštní ujednání o tom, že cokoliv na síť uložíte, je jejím majetkem, který může vlastník sítě komukoliv prodat. Soukromí neexistuje.
Internetové bankovnictví Internetové bankovnictví umožňuje jednoduchou obsluhu bankovního účtu z pohodlí vašeho domova prostřednictvím počítače, tabletu či chytrého telefonu (tzv. smartphonu). V dnešní době prakticky každá banka nabízí možnost internetového bankovnictví.
8/11
Nabídka internetového bankovnictví se liší, stejně jako nabídka jednotlivých bank. Rozdíly se mohou týkat rozsahu poskytovaných služeb, ceny, uživatelského prostředí apod. Oproti klasickému bankovnictví (na přepážce) má to internetové mnoho výhod. Správa účtu je plně pod kontrolou a to kdykoliv a kdekoliv 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Bankovní transakce uvnitř stejné banky jsou realizovány v reálném čase, u ostatních případů je transakce provedena většinou do druhého dne. Práci, kterou by dělal bankovní úředník na přepážce, děláte sami, proto bývá internetové bankovnictví oproti klasickému cenově výhodnější (neplatíte některé poplatky). Pomocí internetového bankovnictví lze např. nastavovat trvalé příkazy, převádět peníze z účtu na účet apod. Během používání internetového bankovnictví je nutné dbát zvýšené opatrnosti. Ujistit se že je spojení zabezpečené protokolem SSL, kontrolujte bezpečnostní certifikát. Účinným bezpečnostním prvkem je také potvrzování transakcí jednorázovým heslem, které má nejčastěji formu SMS zprávy s kódem, která vám přijde na váš mobil. Dokud kód neopíšete do počítače, transakce se neuskuteční. Na podezřelé e-maily, vyzývající k zadání přístupových údajů nebo čísla kreditní či platební karty nereagovat, za žádných okolností nesdělovat nikomu své přístupové údaje.
E-learning LMS – Learning Management System je aplikace, která poskytuje prostředí pro pohodlnou realizaci elearningových kurzů. LMS umožňuje: Správu uživatelů kurzu – minimálně 2 skupiny (učitelé a studenti) Přehledné zobrazení výukových materiálů (textů, webových stránek, odkazů, obrázků,…). Umisťovat informace na nástěnky, vést e-mailové konference nebo chaty účastníků kurzu mezi sebou nebo s lektorem, různé ankety, dotazníky Tvorbu testů a jejich vyhodnocování. Zadávání úkolů pro studenty, sledování termínů odevzdání prací, zasílání reakcí učitele na tyto práce
Úložiště dat na Internetu Stále častěji se hodí přistupovat k datům odkudkoli a z více počítačů, včetně možnosti sdílení a odkazování. Nejjednodušším způsobem, jak toho dosáhnout, je zřídit si některé internetové datové úložiště (cloud). Doba výrazně pokročila a od dob, kdy bylo nutné ukládat všechna data na lokálních discích, případně si obsah ukládat na přenosná média a nosit neustále s sebou, se již ledasco změnilo. Velký podíl na této skutečnosti zajisté nese zejména výrazné rozšíření internetu mezi domácnosti (a to nejen u nás) v kombinaci s narůstající rychlostí připojení, technologickými možnostmi internetových aplikací a samozřejmě také navyšováním kapacity disků. Jedním z důsledků je téměř masový nárůst tzv. cloudových služeb, které jsou dnes prakticky běžnou součástí. Je cloud opravdu novinkou? Velké procento uživatelů cloudové služby využívá zcela běžně, a to aniž by si to přímo uvědomovali. Klasickým příkladem je třeba e-mail. Kdysi limitované mailboxy (řádově v desítkách megabajtů) jsou dnes již nahrazeny vysokokapacitními schránkami, co nabízí doslova gigabajty prostoru pro e-maily a přílohy, přičemž se stále častěji setkáváme s možností zřídit neomezený mailbox. Samozřejmostí je synchronizace s mobilními telefony, tablety a různými emailovými klienty. Vzhledem k velikosti schránek tedy není již nutné stahovat si emaily do počítače (a mazat na serveru), ale můžeme s klidným svědomím ponechat vše na internetu u daného poskytovatele služby. To vše v praxi znamená, že se jedná prakticky o plnohodnotnou cloudovou službu. A když to jde s e-maily, dokumenty, fotkami a videi, proč by to nešlo také s běžnými daty? Tím se pomalu dostáváme k internetovým úložištím dat. Data v cloudu a související výhody Zřízením online úložiště dat dostaneme k dispozici určitý datový prostor, který můžeme využívat k ukládání
9/11
čehokoli. Může se jednat o dokumenty, fotografie, zálohy a všeobecně jakákoli data. Jak se říká, volného prostoru na disku není nikdy dost, proto se může jakýkoli dodatečný prostor hodit už jenom z tohoto důvodu. Naprostá většina internetových úložišť nabízí ke stažení aplikace, pomocí kterých můžeme k datům jednoduše přistupovat, synchronizovat je, případně dokonce sdílet s dalšími uživateli. Přístup odkudkoli – primární a zároveň největší výhodou pro nás samotné je dostupnost dat. Nejsme omezeni jedním počítačem (nebo obecně jednou klientskou stanicí), ale k našemu internetovému úložišti jsme schopni se připojit z jakéhokoli zařízení, které se dostane na internet, přičemž ze všech zařízení pracujeme se stejnými daty. Pokud tedy máme počítač v práci, počítač doma, chytrý telefon a třeba tablet, vždy se dostaneme ke stejným datům. Můžeme tak pokračovat v rozdělané práci, rozpracovaném projektu, procházet uložené fotografie a podobně. Integrace do systému – jakkoli je dostupnost dat v internetovém prohlížeči univerzální a jednoduchá (někdy dokonce velmi vítaná, to pokud se nacházíme např. v práci za proxy serverem, který blokuje synchronizaci), pro pravidelné a časté používání např. doma se jedná o poměrně komplikovaný proces. Proto máme obvykle k dispozici software, pomocí kterého lze přistupovat k datům např. ze synchronizované složky na pevném disku, případně lze zobrazit úložiště jako síťový disk, nemluvě o mobilních telefonech a tabletech, kde je podpůrná aplikace poměrně zásadní. Možnost sdíleni dat s dalšími uživateli – tato často opomíjená vlastnost přináší velké výhody za situace, kdy je potřeba, aby s jedním typem dat pracovalo více lidí současně. Další pozitivum je eliminace obrovských příloh v emailech. Jednoduše uložíme data do cloudového úložiště a přidělíme dané složce (nebo jednotlivým souborům) odpovídající oprávnění (explicitně, nebo pomocí unikátního URL). Do posílaného emailu pak již vložíme odkaz a příjemce si data zobrazí u sebe na počítači, může s nimi pracovat, případně si je stáhnout. Zálohování, zabezpečení a dostupnost dat – velké procento poskytovatelů datových úložišť na internetu garantuje dostupnost dat, jejich pravidelné zálohování a kvalitní zabezpečení. Právě bezpečnost dat je často diskutovaným tématem, nicméně s ohledem na dnešní možnosti šifrování se jedná spíše o zbytečné obavy. Pokud jsou naše data v cloudu navíc pravidelně zálohována, je jejich uchovávání často i bezpečnější (s ohledem na potencionální ztrátu dat), než by tomu bylo v našem počítači, pokud data pravidelně nezálohujeme, nemáme nakonfigurovaný RAID z více disků, a podobně. Základní datový prostor zadarmo – neplatí to sice úplně vždy, ale v naprosté většině případů dostaneme po registraci u poskytovatele cloudového úložiště základní prostor, za který není potřeba platit. Pokud bychom potřebovali prostor větší (nebo neomezený), budeme mít možnost za určitý měsíční (nebo roční) poplatek kapacitu úložiště navýšit. Nevýhody internetových úložišť Je třeba zmínit hlavní nevýhodu, kterou je nutnost připojení k internetu. Je to do značné míry logické, nicméně právě toto může být během využívání internetového úložiště komplikací. Pokud chceme přistupovat k datům pouze za využití webového prohlížeče (typicky v práci, u přátel a podobně), internet je potřeba neustále a rychlost práce s daty je přímo úměrná rychlosti a kvalitě internetového připojení. Pomalá linka znamená pomalou práci zejména s většími objemy dat, přičemž výpadek internetu znamená nedostupnost dat. Tuto negativní vlastnost lze částečně eliminovat synchronizací dat, tedy uložením souborů (alespoň) na primárním počítači. Nainstalovaná aplikace v průběhu práce s daty detekuje změny a průběžně data synchronizuje s cloudovým úložištěm. Data jsou tedy (alespoň nám) k dispozici neustále, v případě výpadku internetu ale dojde k zastavení synchronizace, v jehož důsledku jsou na serveru neaktualizovaná data. Pokud tedy zrovna se soubory pracuje i někdo další, může dojít k tomu, že protistrana nemá k dispozici aktuální verze. Další oblastí, kterou je potřeba velmi dobře zvážit, jsou podmínky jednotlivých poskytovatelů. Ty mohou obsahovat ustanovení (a také jej často obsahují), že v okamžiku nahrání dat na dané internetové úložiště automaticky dáváme danému poskytovateli na daná data práva. Nemusí se nutně jednat o převod autorských práv (což je nesmysl), ale je to do značné míry logické – jedná se o nutnou právní ochranu poskytovatele, kterého
10/11
by v případě absence této klauzule nejeden uživatel po nahrání jakéhokoli souboru mohl právně napadnout pro neoprávněnou manipulaci s jeho soukromými daty, navíc v okamžiku, kdy bychom tato data nasdíleli, by poskytovatel naše data „neoprávněně“ nabízel dále. Jakkoli je tato ochranná klauzule logická (a do značné míry nezbytná), chtě nechtě sdílíme data se třetím subjektem, proto je potřeba mít tuto skutečnost na paměti a nenahrávat na internet citlivá, nebo dokonce nějakým způsobem chráněná či tajná data.
11/11