11

Zpravodaj S – centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11 1

Obsah Slovo na úvod……………………………………..3 Společenská kronika………………………………4 Co nás čeká………………………………………..5-7 Téma měsíce – velikonoce ………………………..7-15 Okýnko do lesa……………………………………16 Dvanáct českých divů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17 Luštěnka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

S – centrum Hodonín, p. o. Na Pískách 4037/11 695 01 Hodonín tel.: 518 399 931 fax: 518 399 949 GSM: 603 217 714 e – mail: [email protected] dubnové číslo vydává: Martina Blahová, pracovník v sociálních službách – základní výchovná nepedagogická činnost tel.: 518 399 942 e – mail: [email protected] 2

Slovo na úvod Vážení čtenáři „Ven z ulity, protože opět utekl měsíc jako voda, je tu nové vydání zpravodaje a tak se tedy můžete opět začíst do jeho řádků. V úvodníčku minulého zpravodaje jste si mohli přečíst, že březen byl měsícem knihy. Bohužel, na návštěvnosti knihovny to poznat nebylo. Ovšem pozor! Je tu duben a ten jak víte býval za minulých let „Měsícem bezpečnosti“. Trochu nostalgie neuškodí a tak se podíváme na to, proč zrovna duben a ne jiný měsíc, byl pod drobnohledem tehdejší Veřejné bezpečnosti. Tak především to není hurá akce jenom bývalé VB, ale ony se takové akce podnikají i v poslední době. Je to jenom s tím rozdílem, že se tak neděje jenom v dubnu, ale vesměs po celý rok, a to je dobře. Jak jsem se dozvěděla na internetu: „Všichni, kteří díky obtížným zimním podmínkám odstavili svá nejrůznější přibližovala, uložená v garážích, kůlnách, stodolách či sklepích se opět po zimě vrací na naše silnice. Motocyklisté a cyklisté využívají zpravidla prvních slunečných dnů k vyjížďkám do přírody. Právě toto období je pro policii každoročně důvodem pro zvýšení počtu kontrol na silnicích. Mělo to být jakési připomenutí všech řidičských povinností. Bývaly posilovány hlídky dopravní služby, v některých okresech na nejisté řidiče padl děs a nevyjížděli v dubnu vůbec - už třeba proto, že neměli vozidlo úplně v pořádku a že pravděpodobnost postihu byla v dubnu větší než jindy. On totiž obvykle po skončení „měsíce" nastal útlum, mimořádné akce skončily a vše se vrátilo do starých kolejí.“ Tolik upravená verze a vy jistě víte o těchto akcích také své. Můžeme ale vyhlásit duben za měsíc bezpečnosti i jiných oblastech. Buďte opatrní nejen venku na silnici, ale také tady doma. Hlídejte více své zdraví, předcházejte konfliktům a při různých činnostech dbejte na bezpečnost svou i svého okolí. Buďte k sobě ohleduplnější a nemyslete si, že jenom vás něco trápí a bolí. Je jaro a každý den, který prožijete, je pro vás jedinečný. Nikdy se už nebude opakovat! Nikdy! Kdysi někdo řekl: „Žijte každý den naplno, nikdy nevíte, který je ten poslední“. Přeji radostné jaro

3

Společenská kronika Narozeniny v dubnu slaví

Klvánková Ludmila Niebauerová Anna Mgr.Chytilová Jindřiška Šurýnová Jaroslava Kosířová Barbora

Kratochvílová Katarína Zavadilová Jindřiška Macková Františka Hromková Štefánia Šuttová Anna

Přejeme Vám vše nejlepší, hodně zdraví a spokojenosti! ~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Přišli mezi nás Bednaříková Ludmila Kopecká Františka Strachoň Josef

Zavadilová Jindřiška Sokolíková Soňa Zvonař Fedor

~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Opustili nás navždy Michnová Božena Floriánová Jiřina

4

Hrabovský Rostislav Vacenovský František

Co nás čeká Veselý týden v S-centru v době od 18. – 22.4. 2011 jsme pro vás připravili akci s názvem: „Veselý týden“. Každý den bude věnován určitému motivu, kterým podtrhneme atmosféru celé akce. Pondělí 18.4. Šátečkový Úterý 19.4. Brejličkový Středa 20.4. Korálkový, náramkový Čtvrtek 21.4. Květinkový Pátek 22.4. Klaunovský Budeme se také těšit na spolupráci s příbuznými, kteří mohou celou akci podpořit tím, že vám k výše jmenovaným dnům přinesou nějakou tu drobnost, nebo doplněk k oblečení,.

Každý měsíc budeme pořádat KAVÁRNIČKU, která bude motivována dle názvu. Jde o pravidelnou akci, kterou bychom rádi přispěli ke zlepšení poskytovaných služeb a také pro upevňování rodinných a přátelských vazeb právě mezi vámi, příbuznými a návštěvníky S-centra. Kavárna se bude konat v jídelně S-centra v době od 14,00 – 15,30 hodin a to v těchto termínech: 27. dubna – pudinková 25. kvě května – topinková 22. června – zmrzlinové poháry 27. července – zmrzlinové poháry 24. srpna – ovocné poháry Za nákupní ceny vám bude k dispozici káva, pudink a dále vždy výběr pochutin dle aktuální nabídky. Všichni jste srdečně zváni!

5

Hon na zajíčka Už název napovídá, že se budete muset hýbat, abyste uspěli. Jak? Někteří z vás si ještě pamatují na loňskou velikonoční hru, kdy jste sbírali vajíčka, která byla ukrytá po budově společně se zajíčkem. Kdo našel nejvíce vajíček čekala ho odměna, za účast ve hře drobná pozornost a za ulovení samotného zajíčka pak prémie. Takže neváhejte a zapojte se také letos do této hry. Nebudete se nudit, to vám zaručujeme. Hra bude probíhat v době od 18. – do 21. 4. v celé budově. Takže choďte, pátrejte a nezahálejte. Přejeme všem úspěch a radost ze hry.

19. dubna – miniekojarmark Každoročně pořádá město Hodonín ve spolupráci s partnerskými organizacemi v rámci Projektu Zdravé město a místní Agendy 21 Miniekojarmark. I naše organizace se bude akce účastnit a jako obvykle budeme prodávat za symbolické ceny výrobky, které vznikly pod rukama našich uživatelů v dílně volného času. Přijďte nás podpořit a podívat se za námi na pěší zónu v Hodoníně. Akce proběhne 19.dubna v době od 10,00 – 17,00 hodin.

20. dubna – vystoupení Důbravěnky Na středu 20.dubna, v době od 14,00 hodin, připravujeme kulturní akci ve spolupráci s dětským národopisným souborem Důbravěnka. Akce proběhne v atriu a jste zváni nejen vy, ale také rodinní příslušníci a známí. Přijďte posedět a pobavit se. 10. května – Den matek Zveme Vás tímto na posezení do atria S-centra, kde se 10. května od 15,00 bude konat posezení našich uživatelů s rodinnými příslušníky u příležitosti Dne matek. V programu vystoupí děti z MŠ Družstevní, které si pro naše uživatelky připravili krátké kulturní pásmo. Přijďte se společně potěšit.

6

12. května – Den tance Tento den je věnován tanci. Opět je hlavním iniciátorem město Hodonín, které pořádá každoročně Den tance v Projektu Zdravé město. Ani my jsme si nenechali tuto příležitost uniknout a zařadili jsme se také k těm, kteří chtějí pohybem a hudbou vyjádřit své pocity a přání. K vidění budou ukázky tanců našich uživatelů. Také jsme pozvali několik hostů, kteří zatančí v programu též. Začínáme ve 14,00 hodin. Všichni jste srdečně zváni

31. května – Kloboukový bál Na samém konci května se rozezní atriem tóny harmoniky a na tanečním parketu budou k vidění klobouky různých tvarů, velikostí a barev. Pořádáme totiž od 14,00 hodiny odpolední Kloboukový bál. Přijďte s kloboučkem či čepičkou. Zváni jste všichni, kteří máte rádi dobrou hudbu a společnost milých lidí. K tanci a poslechu bude na harmoniku hrát pan Krupica.

Téma měsíce VELIKONOCE - Velikonoce jsou svým původem svátky jara. - Před cca 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. - Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Židovské Velikonoce (pesach) Obsahem židovského svátku je oslava Boha - Zachránce (Spasitele). Židé si připomínají Boží záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou mocných zásahů. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název velikonoc: "pesach" - "uchránění, ušetření, přejití". 7

Křesťanské Velikonoce Vyvedením Izraelitů z egyptského otroctví Boží záchranná iniciativa neskončila. Záchrana Izraelitů se stala předobrazem spásy člověka od všeho zotročení, ponížení, zla a smrti. Bůh totiž neopustil člověka, který se od něj odvrátil a upadl tak do područí zla a smrti. Všechny starozákonní předobrazy a proroctví o spáse došly svého naplnění v Ježíši Kristu, jehož jméno v hebrejštině znamená: "Bůh zachraňuje, Bůh je spása". Ježíš sám zaujímá místo velikonoční oběti a stává se obětovaným beránkem bez vady. On, nevinný, bere na sebe hřích i jeho důsledky: utrpení, nemoci, bolest a smrt. Dává svou krev na ochranu (pasch) pro všechny. Ve smrti ale nezůstal. Byl vzkříšen. Otevřel tak cestu novou a věčnou, cestu skrze smrt a vzkříšení k definitivnímu "exodu" - vyjití, "pesachu" - přejití z tohoto světa zotročení a smrti do světa Božího. Tato cesta je otevřena pro každého z nás... Svátek Velikonoc je oslavou a zpřítomněním naší spásy. Svátek Velikonoc je oslavou vzkříšeného Krista. Pašijový týden Květná neděle otevírá vstup do posledního týdne čtyřicetidenního půstu tzv. pašijového týdne. Název je odvozen z latinského slova passio, což znamená utrpení. Jeho dny jsou posvěceny památce ponížení Ježíše Krista, tichému zármutku a lítosti nad jeho utrpením a smrtí. Podle církevních zvyklostí byla po celý týden při mši svaté čtena, či zpívána evangelia o umučení Ježíše Krista. Křesťané také pojmenovali jednotlivé dny týdne. Křesťané si v tomto čase připomínají podstatu své víry. Před 2001 lety začal svatý týden Velikonočních slavností tím, že Kristus jedoucí na oslu, vstoupil s celým průvodem do města Jeruzaléma. Bylo to šest dní před počátkem oslav a vešel do města i přesto, že věděl z proroctví, co ho tam čeká. Vzdal se svého božství a vzal na sebe lidskou podobu, aby mohl za všechny hříšníky podstoupit potupnou smrt ukřižováním pro jejich očistu. Dva dny před Velikonocemi se velekněží uradili, jak lstivě Ježíše Krista zabít. Našel se udavač z řad jeho apoštolů, který jej za třicet stříbrných zradil. Připravil mu hostinu večeři Páně s upečeným velikonočním beránkem, chlebem a vínem a pak ho nechal vojáky zajmout. Za vymyšlené udání, rouhání se proti Bohu, ho kněží odsoudili k smrti a vydali ho katu Pilátovi. Přes celé město musel vláčet na zádech kříž, na kterém byl za městem ukřižován. Jidáš pak v pozdní lítosti nad tím, co způsobil svou zradou, vrátil peníze kněžím a na zahradě se oběsil. Ukřižováním Ježíše Krista tak člověk zabil Boha. Zhaslo světlo, nastala tma, Starý zákon přestal platit. Vzkříšení Krista ukázalo pak světu nové světlo, začal platit Nový zákon a od toho dne se začaly počítat dny a roky nového kalendáře lidstva.

8

Modré pondělí, Šedivé úterý Tyto dny měly pouze své názvy a mimo mše svaté se žádné obřady nekonaly. Při mši svaté se čte v pondělí evangelium o ženě, jež pomazala vonnou mastí nohy Páně. Vše začíná až příštím dnem. Škaredá středa Pověra říká, že se tak nazývá proto, že se Jidáš v ten den škaredil na Krista. Musíme si dávat pozor, abychom se po celou středu usmívali. Kdo se toho dne mračí, ten se bude škaredit po všechny dny v roce. Na Škaredou středu začínaly tři přísné postní dny. Ženy se oblékaly do tmavých obleků. Končila všechna společenská posedávání, muži omezili kouření a pití. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách. Začínala se již také malovat vejce, aby byla připravena na pomlázku. Se jménem Jidáše je také spojen zvyk ,, honění Jidáše". Patří mezi nejstarší velikonoční české hry. Z původního náboženského obřadu se vyvinula dětská hra s popěvky namířenými proti Jidáši a židům, kteří ukřižovali Krista. Tyto písničky se shodují s dnešními dětskými říkadly. Podrobnější zprávy máme až z počátku 19. století od Krolmuse. Deseti až dvanáctiletí chlapci stáli při mši u oltáře. Ke konci mše dal kněz pokyn k útěku Jidášovi. Byl to předem určený chlapec, který měl většinou rezavé vlasy. Ten vyběhl z kostela ven a ostatní děti honem běžely za ním a hnaly ho s řehtačkami a klapačkami před sebou. Tyto honičky byly spojeny s koledou. Dostávali většinou sušené ovoce nebo drobné peníze, které se vhodily do hloučku dětí. Honění se opakovalo na Zelený čtvrtek i na Velký pátek. Koledy, které se zpívaly o Jidáši : ,,Ó Jidáši nevěrný! Cos učinil, žes svého mistra židům prozradil. musíš za to šlapat bláto, co nejvíce do čepice. My Jidáše honíme, klekání zvoníme. Kyrie eleyson!" Nástroje používané k nahrazení hlasu zvonů, které v této době odlétly do Říma, měly různé názvy. Byly to řehtačky (hrklávky), klapadla, valchy a tragače. Například klapačka je na malém držadle připevněné prkénko, na něm se uprostřed okolo osy otáčí kladívko, tluče na prkénko vpřed i vzad. Tragač byla větší valcha, jehož válec se otáčí pomocí uprostřed upevněného válce. Drží se a jede se s ním po zemi jako s trakařem. Zelený čtvrtek Název Zelený čtvrtek je v Německu doložen již ve 12. století, odvozen je od zeleného mešního roucha, jež se v ten den při mši užívalo". Tohoto dne se měla jíst pouze zelená strava : různé druhy zelí, špenát, aby byl člověk v příštím roce zdravý. V některých krajích měl v tento den každý sníst Jidáše mazaného medem, protože tím byl chráněn před uštknutím jedovatým hadem a bolestmi v krku po celý rok. Med měl ve velikonočních pověrách vůbec zvláštní místo. V podhůří Orlických hor házeli lidé do studní chléb namazaný medem, aby se v

9

nich celý rok držela voda. Není bez zajímavosti, že v jižních Čechách byla založena zvláštní nadace, aby kaší slazenou medem byla nasycena o tomto dni chudina. Mše svatá na Zelený čtvrtek připomíná poslední večeři Páně a ustanovení nejsvětější svátosti oltářní, což je Tělo a Krev Ježíše Krista ve smyslu chleba a vína. Cituje se zrada Jidáše a pojídá se pečivo po něm pojmenované. Při mši umývaly církevní celebrity nohy 12 starcům nebo řeholním bratřím, po obřadu je pohostily a obdarovaly. Tento liturgický úkon je symbolicky spojen s poslední večeří Páně, kdy tak Kristus stejně učinil svým učedníkům - apoštolům. Kostelní zvony zní toho dne při mši naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty, to je vyjádřeno známým úslovím: ,,Zvony odletěly do Říma". Prý má člověk při tomto posledním zvonění cinkat penězi, aby se ho držely. Jinde zvonili paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši. Hlasy zvonů nahrazovaly nejrůznější řehtačky nebo klapačky - nejen malé do ruky, ale především na jihovýchodní Moravě i velké klapačky na trakařích. Jejich hluk se rozléhal po celé vesnici a mnohde i tím svolávali lidi do kostela. Hospodyně vymetly před východem slunce celý dům a smetí vynesly za humna nebo na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy. Odpoledne bylo zakázáno pracovat. Také bylo zvykem, že se proutkem svěceným na Květnou neděli doma šlehalo po podlaze a peřinách, aby se v nich nedržely blechy. Po západu slunce vykropil hospodář svěcenou vodou z dosud nepoužívaného hrnečku dům i jeho okolí. Obvykle nesměl kropit rukou, ale věchýtkem slámy, tak chránil obydlí před čarodějnicemi. Velký pátek Nejvýznamnějším dnem pašijového týdne je Velký pátek. Je dnem hlubokého smutku nad smrtí Ježíše a tím i dnem přísného postu. Věřící nepojídali maso ani pokrmy živočišného původu. V kostele se normální mše nekonaly, pouze se četla evangelia ze Starého zákona a zpívaly se pašije svatého Jana. Podle lidových pověstí je dána Velkému pátku zázračná moc, kdy se otvírají poklady. Říkalo se, že během čtení pašijí v kostele knězem se otevírala země, zasypaná sklepení, hory, skály a na krátkou chvíli odhalovala ukryté poklady. Poklad mělo označovat světélko nebo zlaté kapradí. S tím také souvisí pověsti o dětech, které matky zanechaly v hoře a s nimiž se mohly shledat až za rok. Tento zvyk mistrovsky popsal Karel Jaromír Erben ve své básni ,,Poklad" ze sbírky Kytice. Toho dne se podle pověsti otevíral na několik hodin Blaník a vodníci se na souši proháněli na koních. Zem měla být v klidu a nesmělo se hnout ani s jedinou hroudou hlíny. Nebezpečné bylo půjčit něco z domu, protože zapůjčená věc by se mohla stát magickou a mohlo by se s ní čarovat. Největším pokladem člověka je však zdraví a to se lidé v tento den snažili různými pověrami zajistit. Lidé věřili v oživující sílu pramenité vody, proto se chodili o půlnoci nebo ráno před východem slunce umývat tekoucí vodou k řece či potoku, aby byli čerství, zdraví a chránění před nemocemi. Ze stejných 10

důvodů lidé chodili plavit dobytek. Prádlo se však v potoce prát nesmělo, protože by se místo ve vodě namáčelo v Kristově krvi. Velkopáteční vodou se kropilo obydlí i hospodářské nářadí. Koupající se ve vodě pronášeli tato slova : ,,Vítej, vodičko čistá, která tečeš z ran Pána Ježíše Krista. Omýváš břehy kamení, omyj mne, hříšné stvoření". Bílá sobota V různých křesťanských církvích získala během staletí odlišnou tvářnost a mnohé z obřadů přešly do všeobecného podvědomí. Příkladem toho je svěcení ohně, respektive světla (v křesťanství symbolizoval v tento den pálení Jidáše).,,Obřadu spojenému s žalmy při žehnání světla se říkalo lucernarium". ,,Ve starém křesťanském světě nebyla tato sobota liturgickým dnem, a tak se konala jen noční bohoslužba zvaná vigilie". Před bohoslužbou se zapálil před kostelem oheň, posvětil se, od něj se zapálila velikonoční svíce a pomocí ní se světlo přeneslo do kostela. Svěcení ohně se postupně stalo slavnostním obřadem. V českém prostředí se též světil oheň před vchodem do kostela. Očištění ohně vykonávali lidé i ve svých obydlích. Všechna ohniště doma musela být uhašena. Každá hospodyně dala před kostelem na hranici své polínko a po svěcení ohně vzala žhavý oharek domů a rozžehla jím nový oheň. Tomuto ohni se připisovala očistná a ochranná moc. Stejnou účinnost měly i uhlíky a popel z posvěceného ohně. Uhlíky se dávaly za trámy, aby chránily stavení před požárem. Popelem se sypaly louky a pole, aby dobře rodily. Neděle velikonoční Neděle je Božím hodem velikonočním. Po ,,vzkříšení" zase zazní zvony a zvonky, které se vrátily z Říma. Protože je to doba, která následuje po čtyřicetidenním půstu, světí se určité pokrmy, které mají tělo připravit na návrat k běžné stravě. Jsou to pokrmy netučné, protože jiné by určitě přivodily obtíže. Podává se pečený beránek, skopové maso, velikonoční hlavička, baba, mazance, někde holoubata. Světí se také vejce, chléb a víno. Tradice pečených beránků se zachovala v podobě beránků z kynutého nebo piškotového těsta. Na Chodsku jedli posvěcené pokrmy ve stoje v kostele. Neděle byla dnem, který se prožíval v rodinném kruhu, bez přátel a známých. Celá rodina se sešla u svátečně prostřeného stolu, otec oloupal vařené vejce a rozdělil ho na tolik dílů, kolik bylo přítomných osob. Každý svůj kousek snědl, neboť podle tohoto zvyku platilo, že kdykoliv by tento rok někdo z rodiny zabloudil, stačilo vzpomenout si, s kým vejce jedl a bezpečně se vrátil domů. Pokud kdokoliv přišel do stavení, ať vrchnost nebo žebrák, dostal kousek z posvěceného jídla. Ve východních Čechách obětoval hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost 11

ovoce a zdravá pitná voda. Zábavy začínaly na Hod boží již při východu slunce. Objeví-li se slunce na čistém nebi, věští to pěkné léto a bohatou úrodu. Říkalo se také, že slunce tančí radostí nad vzkříšením Páně. V tento den dávala dívka svému vyvolenému jako koledu ,,uzel". Byl to bílý, pěkně vyšívaný šátek, naplněný barevnými vejci, kterých bývala kopa a přidával se k nim mazanec a obřadní pečivo. Někdy dívka dávala do uzlu i tzv. rejsky - vejce rýsovaná, nebo straky, což byla vejce malovaná voskem a pak namáčená v barvě. Do uzle se také dávaly tzv. párky, což byla dvě barevná vajíčka k sobě spojená stužkou. Ta si chlapci schovávali na památku. V současné době jsou původní velikonoční pokrmy obohaceny o mnoho dalších. Nadívané skopové zaměňujeme například s nadívaným kuřetem. K velikonočním nápojům dříve patřívala rosolka a punč. Punč se podával ke kouskům mazance, které se sypaly cukrem. Dnes se podávají nápoje podle zvyku té které rodiny. Pondělí velikonoční Tento den je nejvýznamnějším z celého velikonočního cyklu, i když se k němu neváží žádné významné liturgické úkony. Tohoto dne se odbývala pomlázka, hodování a darovala se malovaná vejce. Původně šlo zřejmě o magický obřad, jehož aktéry byli dospělí, ale postupem času převzala tuto činnost mládež a posunula ji až do polohy zábavy. Koleda má pro dnešního člověka stále magickou přitažlivost. Nazývala se tak nejen obřadní obchůzka, ale i dary při ní získané, a také písně a říkadla s nimi spojené. ,,Badatelé se shodují, že koleda vznikla už v předkřesťanském období a byla úzce spjata s jarním časem, který znamenal počátek zemědělských prací a tím byl pro lid velmi důležitý". Podobného významu je slovo pomlázka. Lid vytvořil pro pomlázkovou obchůzku řadu názvů : šlahačka, šibačka, mrskut, mrskačka, tatarovačka, šmigrúst, buďačka, houdačka, binovačka aj. Těmito výrazy se označoval starý a velmi rozšířený zvyk, při němž chlapci a muži šlehají dívky metlami, také odměna i proutěná vázanka (jíž se šlehá) a někde i samotné Pondělí velikonoční. Slovo pomlázka má svůj význam v omlazování (kmen mlad). Omlazovat se musí nejen lidé, ale i dobytek. Šlehají se zvláště dívky, pro jejich stálou svěžest, zdraví a veselost. Starým pannám se přeje omlazení a aby se měly k světu, dobytku, aby byl zdráv. Šleháním se symbolicky přenáší síla jarní omládlé přírody na živou bytost. Z liturgického hlediska si také původ mrskačky můžeme vysvětlit takto: ,,Když pán Kristus vstal z mrtvých, lidé stáli na ulicích Jeruzaléma v zástupech a volali: Vstal z mrtvých! Vstal z mrtvých! Židé je ovšem mrskáním rozháněli a na památku toho se slaví mrskačka". Pomlázkové právo, právo šlehání, začíná pro mládence o půlnoci z neděle na pondělí. Zprvu obcházeli domy jen chlapci, dnes je možné vidět i děti s rodiči nebo i ženaté muže. Chlapci obcházeli ve skupinách všechny domy, kde bydlí dívky, o něž mají zájem. Později, když chodí děti s rodiči, 12

navštěvují zejména příbuzné rodiny a sousedy. Dodnes patří k normám společenského života na vesnici, že koledníky nelze odmítnout. I když dívky při mrskání křičely, na oko utíkaly a durdily se, byla by se velice hněvala ta, kterou by nějaký hoch nepřišel vymrskat. Tyto staré zvyky vážící se k období jarní rovnodennosti odsoudil v polovině 14. století známý pražský kazatel Konrád Waldhauser. Vzpomíná, jak se manželé a milenci v pondělí a úterý velikonoční šlehají metlami. A jak ospalé a lenivé mládence časně z rána házejí do vody. Tím je také vysvětleno, proč se tato velikonoční zábava také nazývá oblevačka. V dnešní době už má trochu jinou podobu. Dívky mají právo polít vodou ty mládence, kteří jsou leniví a na pomlázku přijdou pozdě, což je po poledni. Další písemná zmínka pochází z doby vlády Rudolfa II. Zpráva z roku 1610 uvádí, že se v Praze na ulicích prodávaly velikonoční pestrobarevné metly. Každý prý si koupil alespoň jednu a běhal s ní po městě. Setkal-li se s pannou, ženou, či slečnou, šlehal ji po rukou a po ramenech, aby mu dala velikonoční vejce. Ale na poslední velikonoční svátek mrskala děvčata mládence, aby dostala kraslice zpět. Pomlázka byla doprovázena radovánkami v krčmách. Vrchnost této zábavě nebránila, naopak si sama tropila žertovné pomlázkové obřady. Naše předky od těchto zvyků neodradily ani hrozby jezuity Koniáše, obsažené dodnes v jeho spisech. Pekelných muk se hříšníci nezalekli, a tak se tyto zvyky zachovaly na celém území Čech a Moravy dodnes. Při pomlázkové obchůzce říkali koledníci tyto koledy: Paní kmotra, slyšte chásku, přicházíme na pomlázku, opentlené žilky máme, kdo nám nedá, uhlídáme! Paní kmotra, nemeškejte, barvená vajíčka dejte, jestli jste jich neobarvila, také jsou nám bílá milá, schováme je pěkně v ranci, srovnají se tam s mazanci. (z Moravy) Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný, za kamny v koutku, na vrbovým proutku, 13

proutek se ohýbá, vajíčko se kolíbá, proutek se zláme, vajíčko z něj spadne. Vajíčko se odkulí, do strejčkovi stodoly, vajíčko křáp, slepička vdák, panímámo, máte mi ho dát! (z Čech) Pomlázkou byl také zván nástroj, kterým se mrskalo. Podkladem je živý napučelý prut, nejčastěji z vrby, břízy, osiky, či jalovce. Někde se šlehalo pouze těmito proutky, ovšem častější byly umně spletené pomlázky. Někde se nazývaly žíla, korbáč, tatar, dynovačka, šlehačka, či metla. Jsou spletené z prutů, kterých bývá 4, 8, 12, ale i 24. Vrbové pruty se před splétáním namáčejí, aby byly pružné a vláčné. Podle lidové víry přináší pomlázka do domu úrodu, blahobyt a štěstí. Proto také mládenec, který přišel do domu na koledu první, byl nejštědřeji obdarován. Hospodyně si od něj vzala pomlázku a pošlehala jí všechen dobytek. Pletení pomlázky bylo a je obřadem. Kolem toho, kdo umí plést pomlázku, se sešlo vždy mnoho malých hochů, kteří se ji také chtěli naučit plést. Do pomlázky se místně vplétala buď červená stuha, nebo červená nit. Pomlázky se pletly různě velké. Malá se nosila v kapse, se středně velkou se chodilo na koledu a existovala i dvoumetrová tzv. obřadní. Na tu dívky a hospodyně zavěšovaly stuhy, na kterých si dávaly záležet, protože to byla vizitka jejich vkusu. Nejoblíbenější byly stuhy vyšívané. Při pomlázkové obchůzce dostávají koledníci nejrůznější dary: maso a jiné pokrmy, koláč (mazanec), proutky rozmarýnu, oděvní doplňky, ovoce, zákusky, peníze, alkohol (jen starší koledníci). Nejběžnější odměnou však byla vejce, všeobecně považované za symbol Velikonoc i jara. Zvláště ceněna byla vejce malovaná, zejména barvená na červeno. V lidovém životě se tato barva považuje za symbol života a má magickou moc. Dříve se dokonce v souvislosti s touto barvou říkalo tomuto dni Červené pondělí. Pozůstatky po červených vejcích byly nalezeny již v pohanských hrobech. Pomlázka se také stala vhodnou příležitostí k projevení mileneckých vztahů mezi mladými lidmi. Malovaná a zdobená vajíčka se stala do jisté míry poslíčky lásky. Tak jsme zde mohli nalézt nápisy: " Máš-li ke mně lásku, přijď k nám na pomlázku. (Dačicko) " Kúlaj sa vajíčko tam, koho ráda mám. (Valašsko) " Komu tu pomlázku dám, ten srdce mého bude pán. (Strakonicko) " V malovaném vajíčku, posílám ti hubičku. (Luhačovicko) Nestál-li mládenec o děvče, tento dar nepřijal a poslal ho zpět. Mezi milenci mohlo nepřipravení, či odmítnutí tohoto daru znamenat rozchod. V některých 14

obcích na Slovácku bylo dokonce požádání o pomlázku považováno za žádost o ruku děvčete. Mládenec za to pak dívce koupil o pouti perníkové srdce. Byly i takové hospodyně, které si chtěly zažertovat a darovaly chlapcům vejce malovaná, ale syrová. Texty na vejcích však také mohly připomínat dnešní pohlednice: " Leť vajíčko vesele, pozdrav moje přátele. (Luhačovicko) " Kúlaj sa, vajíčko, dolinú, pozdravuj tam moju rodinu. (Valašsko) ,,S vajíčky provozovali o velikonočním pondělí a někdy i v následující dny dospělí i děti různé hry. Běžné bylo ,,sekání" do vajec". Jeden hoch držel vejce v dlani tak, že mu mezi palcem a ukazovátkem vykukovala jen špička. Druhý hoch sekal krejcarem. Nestrefil-li se, patřil krejcar tomu, kdo držel vejce. Pokud se krejcar zasekl, patřilo vejce i krejcar házejícímu chlapci. Jinde však ťukaly vejcem o vejce. Nazývali to: babu na babu - špic na špic. Baba je tupější konec vejce. Při ťukání dva hoši lehce udeří tupější stranou svých vajec proti sobě. Proťuknou-li se konce u obou vajec, ťukají znovu, ale ostřejšími konci. Čí špice se rozbila, ten prohrál a musel dát vejce soupeři. Někteří chlapci podváděli a přinesli vejce vyfouknutá a vyplněná smolou, která se nerozbila. Pokud ostatní takový podvod zjistili, bylo samozřejmě s nepoctivcem zle. Jinou hrou bylo válení vajec po latích na způsob žlabu. Nejprve se pustila vejce žlabem na zkoušku. Podle toho čí vejce se odkutálelo nejdále se určilo pořadí. Chtěl-li hráč vyhrát, musel svým vajíčkem zasáhnout jiné vejce. Na Chodsku se scházela mládež na návsi a házela vejce buď do výšky nebo jím přehazovala přes střechu tak, aby dopadlo na měkký drn. Pokud se vejce od některého děvčete rozbilo, sklidila dívka posměch a hoši říkali, že bude nestálá. Velikonocemi přišlo do vsí definitivně jaro. Převzato z: www.galeriekraslic.cz Velikonoce - Mgr. Martina Lahovská

15

Okýnko do lesa Duben Většina stromů a keřů začíná pučet a vyhání nové výhonky, ze země vyrážejí svěží rostlinky. Z lesních stromů kvetou modříny, buky, javory a jasany, v zahradách jabloně a meruňky. Začátkem dubna kvetou v listnatých lesích dymnivky, sasanky, podléšky a plicníky, u cest najdeme podběl a u potoka blatouchy. Objevují se první houby (kačenky, špičky, penízovky). Přilétá většina ptáků, tokají tetřívci, bažanti přepeřují do svatebního šatu. Straky, kavky, káňata a jestřábi již mívají postavená hnízda, jiné druhy začínají stavět, objevují se první hejna hmyzu. Probouzejí se ježci, vylézají ještěrky a hadi. Práce v lese Lesníci do konce dubna sbírají šišky modřínu a borovice, koncem měsíce začínají sbírat osiku. V lesních školkách podřezávají dvouleté sazenice buku a dubu a tříleté sazenice smrku. Pokračují ve výsadbě stromků. Zpracovávají nahodilou těžbu (neplánovaná těžba, jedná se o zpracování polomů, těžbu stromů suchých, poškozených a nemocných). Myslivci po zimě čistí krmelce, kultivují a hnojí políčka pro zvěř, kontrolují liščí nory atd. Čistí a dezinfikují krmná zařízení i jejich okolí. V dubnu začínají klást mláďata muflonky. Myslivci loví sele a lončáka prasete divokého, lišku, tlumí škodnou v bažantnicích, koncem měsíce snáší vajíčka bažant. Pozorování V dubnu lze sledovat ohromné změny. Můžete sledovat pučení a kvetení stromů a keřů. Lze pozorovat přilétající ptáky i stavbu hnízd. Také je zajímavé ověřit, zda platí známá pranostika, že na sv. Jiří (24. dubna) vylézají hadi a štíři. V tomto čase, kdy je vegetace ještě nízká, je lze za teplých dnů na vyhřátých kamenech velmi dobře pozorovat.

16

Dvanáct českých divů světa Kroměříž - Představení Stejně jako většina velkých měst, tak byla i Kroměříž byla založena jako tržní osada na křižovatce obchodních cest. V době církevní kolonizace se stala v první čtvrtině 12. století majetkem olomouckých biskupů. Mezníkem v historii města se stal rok 1848, kdy sem byl přeložen ústavodárný říšský sněm rakouské monarchie. Arcibiskupský zámek a zahrady Na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO zapsány v roce 1998. Vznik a vývoj zámku je nerozlučně spjat s historií olomouckého biskupství, arcibiskupství a poddanské obce olomouckých biskupů. Za povšimnutí stojí Trůnní, Sněmovní a Manský sál, Lovecká síň, Carský salon, stará knihovna a letní byt. Obrazárna uchovává díla předních evropských malířů 15.-18. století. Takzvaná Podzámecká zahrada byla původně jakousi zásobní zelinářskou a květinovou zahradou. V průběhu 17. století byla přeměněna na barokní zahradu a stala se jakýmsi plynulým pokračováním zámku. Devatenácté století proměnilo tuto zahradu na stylový krajinářský park o rozloze 64 hektarů. Možná nevíte, že… Olomoučtí biskupové razili vlastní mince a kardinál Dietrichstein k tomuto účelu zřídil nedaleko zámku novou mincovnu. Od roku 1614 se tu nejprve razily groše, tolary a dukáty a v 70. letech 17. století tu byla vyrobena i první zlatá medaile. Od té doby zde spatřilo světlo světa mnoho dalších portrétních, intronizačních, odpustkových a příležitostních medailí.




________________________________________________________

Soutěžní kupón č.4/2011 Jméno:…………………………………………………………………………….. Znění tajenky:……………………………………………………………………..

17