11

Zpravodaj S – centra Hodonín p.o., Na Pískách 4037/11

ÚNOR 2012 1

Obsah

strana

Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Společenská kronika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Nové úhrady. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Ohlédnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Plánované akce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Příspěvek z pera uživatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Téma měsíce – Plesy a zabijačka . . . . . . . . . . . . . . 10 Křížovka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Adresa zařízení: S – centrum Hodonín, p. o. Na Pískách 4037/11 695 01 Hodonín tel.: 518 399 931 fax: 518 399 949 GSM: 603 217 714 e – mail: [email protected] časopis Ven z ulity vydává : kolektiv Dílny volného času tel.: 518 399 942 e – mail: [email protected], [email protected] 2

Úvodní slovo Váţení a milí naši věrní čtenáři, protože je únor měsícem zábavy, plesů a veselí, bude na toto téma zaměřeno i čerstvé vydání zpravodaje Ven z ulity. Nás všechny čeká velká slavnost – 1. ples seniorů a proto je potřeba se na tuto akci zaměřit a pečlivě připravit. Nejen že si nachystáte pěkné slavnostní oblečení a dáte se pěkně načesat, jistě také oceníte několik zajímavých informací o tom, co se nosí a také jaká je vlastně historie vzniku takové zábavy. Protože mezi plesy se počítají i maškarní zábavy, dozvíte se něco i o tomto. V dalším článku pak něco informací k zabijačkám, které se pořádají právě v tomto období a k řemeslu řeznickému. Také se v pravidelné rubrice Ohlédnutí podíváte co jste prožili v měsíci lednu a připomenete si co pro Vás plánujeme na další období. Jistě zajímavá bude i informace o měnících se úhradách za pobyt, stravu a péči. Dále pro Vás máme další příspěvek od našeho uživatele Ing. Miroslava Včaly – tak si jej nenechte ujít, neboť si společně s ní můžete zavzpomínat na dobu, kdy koně začaly nahrazovat traktory. Nakonec si můžete vyluštit křížovku. A to je tak akorát na celý časopis. Takže Vám přejeme mnoho zábavy a příjemně stráveného času při čtení. Z redakce DVČ Martina

3

Společenská kronika V únoru oslaví narozeniny Schwarzová Marie Búšková Zdenka

Jedličková Františka Svoboda Rudolf

Všem oslavencům srdečně blahopřejeme!!!

Přišli mezi nás Zvěřina Oldřich Fenclová Ludmila Libíček Jindřich Flajzarová Ludmila

Opustili nás navždy Hrabálková Květoslava Hrabalová Drahomíra Kremlová Dagmar Galatíková Jarmila Prostředníková Libuše Orlová Božena Prčík Karel 4

Nové úhrady Nově od 1.února 2012 budete platit zvýšenou úhradu za ubytování, stravu a péči. Úhrada se zvedla o 5,-Kč za stravu/den + 3,-Kč za ubytování/den krát 30 dnů v měsíci = celkem 240,-Kč/měsíc Přesnou výši své platby najdete v tabulce na straně 6. Nově se také nebudou platit zvlášť Fakultativní služby za TV, rádio, lednici, mikrovlnou troubu, varnou konvici,... Tato položka je zahrnuta do plných úhrad. Pokud Vám některé informace nejsou srozumitelné, či potřebujete ještě informaci doplňující, obraťte se na sociální pracovnice: Alžbětu Vrbíčkovou, Dis. nebo na Mgr. Lenku Kortovou. Děkujeme.

5

Tabulka úhrad za ubytování, stravu a péči

6

Ohlédnutí Některé plánované akce, které měly zpříjemnit a vyplnit Váš čas, musely být z důvodu velkého výskytu průjmových onemocnění zrušeny. Takže bohužel nedošlo na očekávané písničky Karla Hašlera a zrušit jsme museli také hromničkovou Mši svatou. Je nám to moc líto, ale zase na druhou stranu jsme se Vám věnovali jinak. Na klubovnách probíhaly různé aktivizace, malování, modelování, tréninky paměti, filmová odpoledne, procházky a poznávání zajímavých koutů našeho domova, společné cvičení a mnoho jiných zábavných aktivit. KNIHA ŢIVOTA Také jste mnozí začali pracovat ve spolupráci se svými klíčovými pracovníky na svých „Knihách života“. Co to vlastně „Kniha života“ je? Je to taková kronika, která obsahuje nebo spíše mapuje Váš celý život. To co do ní vložíte pak v ní zůstane a bude Vám připomínat okamžiky Vašeho života, které stojí za uchování a na které rádi vzpomínáte. Zkuste se prohrabat svými fotografiemi a zjistíte, že ke každé fotce Vás napadne příběh který ji doprovází. A to je právě ten moment, který stojí za uchování. Doporučujeme Vám všem, abyste si „Knihu života“ vytvořili, protože pak bude Vaše rodina a také každý, komu dovolíte do své „Knihy života“ nahlédnout, moci prožívat ty okamžiky s Vámi stále znova.

7

Plánované akce

 Na měsíc únor připravujeme 1.Ples seniorů. Čeká Vás bohatá tombola, skvělá hudba a coby předtančení, tanec uživatelů. Konat se bude 23.února od 15,00 hodin. Jste srdečně zváni.

 Po nucené odmlce za námi do S-centra opět přijde zástupce římskokatolické farnosti v Hodoníně. Dne 1.března – čtvrtek – od 9,30 hodin se koná v kapli Mše svatá se zpovědí.

 Tímto bychom Vás také rádi pozvali do tělocvičny na pravidelný tělocvik, kterým jistě přispějete ke své dobré kondici. A aby toho nebylo dost, znovu se pokusíme oprášit již malinko zašlou slávu naší taneční skupiny Rytmus, která svými vystoupeními zpestřovala nejen život samotných uživatelů zde v S-centru, ale také reprezentovala svůj domov za zdmi S-centra. Přijďte a přidejte se k nám, nebudete litovat!

8

Příspěvek z pera našich uživatel

TRAKTOR Je tvrdá země, jako kůrka chleba a na poli už těžká práce čeká. Však čarodějné síly není třeba, by pracovala tajně za člověka. I koník ve stáji si odpočine, už nepotáhne dlouhé brázdy v poli, dnes člověk našel pomocníky jiné, ty žádná rána bičem nezabolí. Už traktor v poli o práci se hlásí, je silný, poslušný a vytrvalý, svým motorem jen hřmotně zabrouká si a už se rychle hnědou brázdou valí. A nežli slunce za hory se schová, je člověk hotov se svou prací, už vyhrána je sázka pohádková a traktor vítězně se domů vrací. Autor: pí. Marčanová Zapsal: Mirek Včala

9

Téma měsíce - plesy Nejdříve něco málo z historie a co si vlastně pod pojmem ples můžete představit. Ples je společenská událost obvykle slavnostní povahy, která je spojena se společenským tancem za zvuků taneční hudby. Tato událost mimo jiné umožňuje vzájemné setkávání lidí, kteří by se jinak pravděpodobně nikdy nesetkali. Plesy bývaly v minulosti především výsadou vyššího stavu, tedy šlechty. V průběhu 19. století se plesy postupně staly (ostatně tak jako mnoho jiných původně šlechtických výsad) běžnou součástí tehdejší měšťanské společnosti, v té době byly takovéto lidové plesy označovány slovem bál. Pořádaly je obvykle různé občanské spolky nebo profesní a stavovská společenstva (cechy) apod. Vzhledem k slavnostní povaze události je obvykle nutné, aby lidé na plese byli oděni ve vhodném společenském oděvu (společenské šaty, plesové šaty). Plesové šaty patří do kategorie společenských šatů typu večerní róby (toalety), která by měla být něčím výjimečným, ale zároveň byste se v nich měla cítit přirozeně a svá. Při výběru plesových šatů (a to u pánů stejně jako u dam) věnujte zvýšenou pozornost kvalitnímu provedení a materiálu vybíraných šatů. Důležitý je střih, který by měl nechat vyniknout kladům jednotlivých typů postav a potlačit jejich zápory. Pokud chcete celý ples protančit, nestyďte si v prodejně vyzkoušet, jak se vám bude v šatech pohybovat.

10

Dámská móda Obecně lze říci, že jsou pro dámy na ples vhodnější dlouhé společenské šaty případně dlouhá sukně doplněna odpovídajícím živůtkem, halenkou a jejich doplňky. Pouze v případě mladých dívek a žen, které jsou si jisté svou postavou a také v případě, že se nejedná o příliš prestižní ples, je možné zvolit i krátké šaty. Nevhodné jsou pro plesy kostýmy. Lesklé látky a pružné, elastické střihy si mohou dovolit dámy štíhlejší postavy, u žen plnějších tvarů tyto šaty spíše zvýrazňují nedostatky a případnou nevyváženost postavy. „Postavě tvaru hrušky sedne rovný tvar výstřihu. Rozšíříte-li vršek, potlačíte boky. Plnějším křivkám sluší řasení u pasu a splývavá sukně. Na detaily, vzory a překrývané vrstvy se zaměřte, pokud máte klučičí tvary.“ Ačkoliv tmavá barva postavu opticky zeštíhluje, černá barva je tvrdá a může zvýraznit vrásky a nedokonalosti pleti. Vhodnou alternativou je proto tmavý odstín jiné barvy – například tmavá vínová, tmavá modrá, olivově zelená apod. Doplňky a obuv musí ladit jak k plesovým šatům, tak k sobě navzájem. Boty na ples by rozhodně neměly být uzavřené lodičky, které běžně nosíte k sukním či kostýmům. Kabelka by k nim měla provedením ladit, stejně tak jako ke společenským šatům. Pro ples je vhodná kabelka menších rozměrů. Pozor však u plnějších či vyšších žen - zde příliš malá kabelka nepůsobí dobře.

Pánská móda Pokud se na podobných akcích objevíte pouze občas, vystačíte si s jedním kvalitním oblekem. Pánové na plese by minimálně měli být oblečeni do kvalitního tmavého obleku zahrnujícího kalhoty, sako, košili s dlouhým rukávem a případně vestu. Pokud chcete vypadat elegantněji, je vhodný motýlek (pokud si jej neumíte uvázat sami, je možné koupit již uvázaný), pokud se rozhodnete pro kravatu, respektujte několik pravidel: - kravata (i ostatní případné doplňky) musí ladit s oblečením partnerky - dbejte na perfektně provedené uvázání kravaty - různé styly vázání kravaty jistě najdete v módních časopisech, nebo vám pomůže ošetřující personál - sponu na kravatu raději zapomeňte doma, již dlouhou dobu není v módě - Boty na ples by měly být elegantní v barvě ladící ke společenským šatům 11

- Pokud na plesech tancujete, zvolte raději koženou podrážku s dobrým skluzem, která však zároveň poskytuje dostatečnou stabilitu. Samozřejmostí je dokonale čistá, vyleštěná bota. Bílé ponožky se snad již na plesech neobjevují, nezapomínejte na to, že i přes sebedelší kalhoty sem tam ponožka vykoukne. Z dalších doplňků můžete využít speciální kapesníček - měl by ladit s kravatou či motýlkem a být správně poskládaný. Podle druhu látky kapesníčku a typu kapsy existuje několik způsobů skládání kapesníčku.

„I slušné plesové šaty by měly souznít s vaší osobností. Až vám hlavou proběhne „to jsem já“, můžete se směle chystat. Typy bálů V dnešní době plesy pořádají různé společenské instituce a organizace, zejména pak spolky - např. myslivci, zahrádkáři apod. Pak také obecní úřady či a školy. Střední školy obvykle pořádají každoročně maturitní ples na památku ukončení středoškolského studia, plesy často pořádají i vysoké školy. Zvláštní kategorii pak tvoří maškarní ples (maškarní bál), kdy lidé na plese mohou být v přestrojení nebo mohou užívat karnevalové masky apod. Mezi ty nejznámější patří v tomto čase dozajista ty masopustní.....

12

Jak se slaví masopust K veselé tradici masopustních maškar patří smích i výsměch. Mladé paní tancují s medvědem, aby do rodiny přibylo miminko. Ale zrovna tak karnevalové masky mohou a mají parodovat souseda, starostu, poslance, událost, historii či televizní seriál. Přirozený běh někdejšího hospodářského roku vymezil masopustu úkol sympatický všem jedlíkům: Řádně se nasytit a užít si dostatku před obdobím, které do spíží nepřinese zásoby jídla z nové úrody ani z chovu a které potrvá více než měsíc až do jarního probouzení přírody, do Velikonoc. Samotný název masopustního období může neznalé dnes mást. Doba masopustu je totiž tradiční oslavou hojnosti před střídmějším − postním − časem předjaří, kdy se jídelníček zúžil na pokrmy z trvanlivých potravin. Podobné je to s mezinárodním pojmem karneval; maškarní veselí a hodování předchází době, kdy lidé na několik týdnů „dali masu sbohem“ neboli vale. (Carne je v italštině či španělštině výraz označující maso, slůvko vale se překládá jako sbohem.)

Svatby, hostiny, bály a průvody V minulosti se během celého masopustního období, tedy od 7. ledna do pohyblivého termínu masopustního úterý, na vsích konávalo nejvíc svateb. Lidé věřili, že sňatky uzavřené v této době budou šťastné a dlouho vydrží. Bylo to také z praktických důvodů, v komorách byla hojnost zásob a masa ze zabíjaček na pořádnou hostinu a na výslužky pro celou obec. Svatba v masopustní době na bohatém statku často trvala i několik dní. Masopustní slavení se stále líbí, i když zásoby jídla na příští týdny si už dávno nikdo nedělá. Tím hlavním je dnes zábava. Kde je dobré jídlo a pití, tam bývá veselo. A tak mnohde drží masopust, jak má být, nebo znovu rádi křísí tradici vepřových hodů, nejrůznějších vesnických bálů, plesů a nevázaného veselí. 13

Slavilo se uţ od tučného čtvrtka Kdysi se závěr masopustního období běžně slavil už od čtvrtka před poslední masopustní nedělí. Říkalo se mu tučný, protože se zabíjela prasátka, peklo se vepřové a podávalo s knedlíkem, se zelím a pivem. Hospodyně zadělávaly na koblihy, šišky a boží milosti, kterých pak na sádle smažily plné mísy pro pohoštění rodiny, sousedů i koledníků. Hlavní masopustní zábava začínala v neděli. Konal se takzvaný mužovský bál, kam neměli přístup svobodní mládenci a dívky, ale jen ženatí muži a vdané ženy. Pro děti staří odpoledne pořádali ‚dětskou muziku‘. Na rychtě nebo v jiném bohatém statku se sešly děti, přinesly s sebou buchty, koláče a koblihy. Hospodyně jim navařila bílou kávu. Obvykle přitom hrávala muzika, která odtud odcházela do hospody. Zde se tancovalo často až do rána i následující den.

Medvěd, kominík, policajt, baletky... Vyvrcholením masopustu bylo úterý, spojené s průvody maškar, které za doprovodu hudebníků (šumařů) chodívaly dům od domu. Základem rosolky byla pálenka z jablek nebo švestek. Do ní se pak přidávalo jiné ovoce nebo koření. Tak vznikal bezpočet různých rosolek: malinová, višňová, ale též levandulová nebo benediktýnka. 14

Cestou se zastavovaly, přepadaly chodce, dávaly jim připít rosolky, za kterou vybíraly příspěvek na muzikanty, a prováděly různé rozpustilé kousky. Zvláště spadeno měly na ženy a dívky. Ty se často musely vykupovat − penězi či kořalkou. Průvody byly původně vyhrazeny jen pro svobodnou mužskou mládež a mladé ženaté muže, později se jich účastnila celá obec. Každá maska měla svůj význam a funkci. V oblasti Pojizeří podobně jako v jiných regionech patřila k nejtypičtějším maska medvěda, které byl přisuzován magický charakter, a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé hospodářství (tancem s medvědem, laškováním apod.) Někde byl medvěd obtočený hrachovinou, které si hospodyně trochu utrhly a daly do kukaně, aby jim dobře seděly slepice. Medvěda na provaze vodil medvědář. Démonický živel zemřelých předků symbolizovala postava Žida. Žid se průvodu účastnil, ale nemluvil, netančil, jen pobíhal mezi ostatními a trestal bičem nebo holí. Nosil s sebou pytel, do kterého ukládal výslužku − jablka, koblihy, uzené maso. Za nevěstu, podobně jako za cikánku, vykladačku karet, tanečnice a baletky se obvykle přestrojovali chlapci. V maškarním průvodu nechyběli čerti a kominíci, kteří ve staveních sbírali vejce, mouku nebo hrnce se sádlem. K oblíbeným maškarám patřila bába nesoucí v koši dědka, nebo kůň − dva mládenci s plachtou a dřevěnou či papírovou hlavou koně. Běžné byly i pohádkové postavy, masky démonické − smrt a čert. Masky představovaly i zástupce různých profesí (fotograf, farář, policajt aj.), někdy i konkrétní osoby. Často byly prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí. Novějšího původu jsou masky zvířecí, mezi nimiž nechyběl velbloud, slon či opice. Hospodář s hospodyní nabízeli příchozím klobásy, kořalku, pivo, koblihy, koláče a cukrovinky, do velkého talíře přispívali na muziku. Někdy si maškary vybraly výslužku samy (pečeni z trouby, uzené z komína apod.) Po obchůzce se průvod odebral do hospody.

15

Pohřeb Masopusta „Taneční zábava končila o půlnoci, kdy musely všechny nástroje utichnout a za všeobecného žalu se pochovala basa (Masopust, Bakchus). Do necek, na desku nebo prostřený stůl či máry se položila basa pokrytá plachtou. Při ,pohřebním‘ obřadu se upozornilo na domnělé prohřešky basy (Masopusta) v čase masopustních zábav. Za tklivého nářku pak byla basa slavnostně vynesena ven ze sálu a pohřbena. Po tomto obřadu čas nevázaného veselí definitivně skončil a sousedé se rozešli domů. Následující den se vydali na ranní mši a pro popelec − křížek z popela na čelo, který jim připomněl marnost tohoto světa a zároveň měl pomoci od bolesti hlavy. Zabíjačkový guláš z plecka nebo kýty Masopustní pekáč Masopustní ubrouskový knedlík s uzeným Škvarkové placky Masopustní šišky Masopustní růţe Masopustní koblihy A také velmi známá pochoutka jako jsou masopustní koblihy, které snad v tuto dobu připravují správné kuchařiny do dnes a také sladkou pochoutku s názvem Boží milosti. Dovolili jsme si tento recept zařadit i s postupem : Boţí milosti Sladkým božím milostem se místně říkalo kraple, kraplíky či kleple. Byly též pokládány za lidovou obdobu hostií, církevního obřadních oplatek z pšeničné mouky a vody. Potřebujeme  300 g hladké mouky  30 g cukru  30 g másla  1 žloutek  1 lžíci rumu  mléko  tuk na smažení  moučkový cukr s vanilkou na obalení

16

Jak na to Přísady smícháme na válu a zpracujeme v těsto, které je řidší než těsto na nudle. Těsto hněteme až do chvíle, kdy se na něm udělají puchýřky, poté je vyválíme na pláty o síle asi 0,5 cm a z něho rádýlkem (zubatým kolečkem) vykrajujeme různé tvary jako kosočtverce, trojúhelníky a čtverečky. Ty usmažíme na rozpáleném tuku dozlatova a ještě horké obalíme v moučkovém cukru s vanilkou. Masopustní menu začíná u prasátka Kdyby to zůstalo na Josefu Jungmannovi, jmenoval by se prosinec prasinec. Slovutný obroditel, který mimo jiné nahrazoval dosud platné latinské názvy měsíců českými jmény, totiž vycházel z toho, že už v prosinci se hojně začínalo s porážkou prasat. Zimní období zabijaček trvá až do masopustního úterý. Po něm následuje Popeleční středa, tedy konec hodování a radovánek až do Velikonoc. V dřívějších dobách se zabijačky konaly výlučně v zimních mrazivých měsících, kdy bylo možné množství sádla, masa, ale hlavně výrobků z vnitřností lépe uchovat. I proto se v tomto období na vesnicích odbývalo nejvíce svatebních hostin, při nichž vedle ovarů, jitrnic, jelit a pečeného masa nesměly chybět ani na sádlem smažené kobližky, šišky a boží milosti. Dnes, kdy už se staré zvyky příliš nedodržují (jako například ten, kdy byl vepř souzen podle „hrdelního práva“, hospodář musel nejprve přečíst ortel, poté poslední vůli zvířete a teprve pak mohl být čuník zabit), ale hlavně v době mrazáků a mrazicích boxů, se zabijačky mohou konat celoročně. Ostatně si k ní ani nemusíte žádného pašíka vykrmovat. Jednoduše v řeznictví zakoupíte třeba jen očištěnou půlku prasete a zabijačku si kdykoliv uděláte jenom z ní. Samozřejmě, že to není ono! Jednak si nepochutnáte na všech těch jelitech, jitrničkách, tlačence, jatýrkách a mnohých dalších dobrotách, ale především chybí ten prastarý rituál a atmosféra pravých zabijaček.

17

Trocha historie Protože je prokázáno, že už člověk neolitický obdělával pole a pro svou obživu vedle skotu choval i ovce, kozy a vepře, nemůže být známo, kdy se ta úplně první zabijačka konala. Zato z listin z 10. století našeho letopočtu se ví, že již v té době mezi tzv. řemesla poddaná čili dvorská patřili též řezníci. Říkalo se jim carnifices, ale tehdy se zabývali pouze porážením dobytka. Stejně tak se ví, že první masné krámy vznikly už v roce 1234 za panování Přemysla Otakara II.; nalézaly se v Praze mezi hřbitovem sv. Mikuláše a kostelem sv. Václava. První skutečný cech řeznický byl ovšem zřízen až roku 1359. Řezníky předstihli krejčí, kteří prvilegium získali již v roce 1318. Řezníkům to však nemuselo nijak vadit, protože když král Karel IV. nařídl, že cechové se musejí při slavnostních příležitostech seřazovat v určitém pořádku, na první místo postavil cech řeznický. Ten tedy kráčel v čele průvodu se svou červenou korouhví, na níž byl na jedné straně vyobrazen jednoocasý bílý lev bez koruny a na druhé straně brána s mříží se dvěma oděnci, kteří do brány sekají sekerami. Tento privilegovaný motiv řezníci získali od Karlova otce Jana Lucemburského, který jim ho udělil za hrdinský čin z 28. listopadu 1310, kdy Prahu obsadila korutanská vojska. Řezníci se však na žoldnéře u jedné z městských bran vrhli, bránu otevřeli a královským vojákům tak umožnili průnik do města. Vůdce řezníků pak byl jmenován pražským primátorem. Mistr řezník I z toho je patrné, že živnost řeznická bývala živností velmi váženou. Ani dnes se správná zabíjačka bez řeznického mistra neobejde. Ten si nejprve musí připravit skupinu nožů a seker:  vykosťovací nůž,  nůž na krájení syrového masa,  nůž na plátkování masa,  nůž na krupování a stahování sádla,  vykrvovací nůž,  sekeru,  sekáč na kotlety z pečeně, krkovičky a měkčí kosti,  ocílku na broušení nožů,  zvonkovou škrabku určenou především na dočišťování prasete při paření  a v neposlední řadě také pilku. 18

Na dvoře a v kuchyni Hospodář zase musí mít připravené necky (naši předkové říkali troky), tzv.triangl na zavěšení spařeného prasete, dostatek hrnců a pekáčů,kolébkovou sekačku na ovar, hmoždíř s tloukem, dřevěný vál (štoček), měchačky, naběračky a nabíječky na jitrnice a jelita a sušák na ně. Při zabijačce velkého prasete musí obstarat i dostatek umělých střívek, protože ta domácí by na výrobu množství jitrnic a jelit nestačila. Chybět nesmí ani dostatek špejlí, krup a žemlí (nebo hospodyně upeče neslazenou buchtu), patřičné množství sladké i pálivé papriky, majoránky, dobromysli, nejméně kilo oloupaného česneku, pět kilo cibule, mrkev, petržel, alespoň sedm tlustých kořenů křenu a také mísa oloupaných jablek, protože bez nich, nastrouhaných spolu s křenem do tzv. vejmrdy coby přílohy k ovarům, jitrnicím, jelítkům a masu, by žádná zabijačka nemohla být. Začíná se brzy ráno Řezník prase zabije, dnes nejspíše střelou z jehlové pistole, v masokombinátech přiložením elektrod, a okamžitě je vykrví. Krev zachycovanou do mísy je nutné neustále šlehat, aby se nesrazila. Pak vepře v neckách horkou vodou spaří, pomocí smoly ho zbaví štětin a za zadní nohy ho zavěsí na rozporku trianglu. Poté praseti rozřízne břišní dutinu, vykuchá (vykolí) střeva i vnitřnosti a vepře rozsekne na dvě půlky. Z rozseknuté hlavy vyjme mozeček, který podle tradice kromě další výslužky patří právě řezníkovi, a obě půlky rozporcuje na jednotlivé druhy masa:  kýtu  krkovičku  pečeni  plecko  bůček  hlavu

19

Z hlavy odřízne lalok, od plecka a od kýty oddělí koleno a nožičku. Pak vyčistí střeva a žaludek, aby je měl připravené k výrobě jelítek, jitrnic, klobás a tlačenky. Až nakonec připraví sádlo nejen na škvaření a slaninu, ale také na konzervaci a uzení. Do kuchyně putuje čerstvě vykrájené maso k výrobě světlého nebo s krví promíchaného tmavého prejtu a pro plnění jitrnic či kroupových a žemlových jelit. Do bachoru se dává světlá a tmavá tlačenka. Ze sádla se průběžně nebo později připravují škvarky a z hlavy a nožiček huspenina neboli sulc, obvykle obohacený kořenovou zeleninou.

Zabijačková svačinka, oběd i večeře I zabijačkové menu má svůj tradiční rituál a byť se krajově poněkud liší, nikdy ne příliš. Na Moravě nechybí slivovice, v Čechách třeba i jiný destilát a pivo. K dopolední svačině se hodí kousek pečeného bůčku na cibuli s paprikou, zatřepaný smetanou. Podává se s chlebem. K obědu zavoní ovarová polévka s kroupami, ovar s jablkovým křenem, někdy už i gulášek. K večeři se podává opět polévka, tentokrát však již černá polévka, zvaná prdelačka. Po ní mohou následovat jitrnice a jelita s kysaným zelím a vařenými brambory. Kdo vydrží déle a víc, dá si chléb se škvarky či řízek, nebo dobrý čerstvý biftek.

20

Křížovka pro Váš volný čas

A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

K

Je-li v únoru zima a sucho, bývá prý (TAJENKA). Vodorovně: A – Potom; dopravní ruch. B – Barva na vajíčka; umělí lidé. C – 1. část TAJENKY; okraj střechy. D – Hnědý motýl se skvrnami na křídlech; pobídka. E – Obyvatel Dánska; malá Etela. F – V psychologii nejhlubší vrstva osobnosti; podšívková tkanina; roztroušená skleróza (zkr.). G – Methylbenzen; věnovat. H – Organizace spojených národů; oddíly vojska (dř.). I – Svléknout obuv; 2. část TAJENKY. J – Něco podobného; a také 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 ne. K – Přepažovat; poděkování. Svisle: 1 – Ledabyle odložit; olympijská zkratka. 2 – Ovoce hruškovce přelahodného; kolos. 3 – Islámská posvátná kniha; pomalý člověk. 4 – Zkr. naší měny; správce sbírky. 5 – Údajně; cizí jméno(Helena); chem. zn. vizmutu. 6 – MPZ Rumunska; egyptský bůh slunce; zkratka pro satelit. 7 – Přebolet; citoslovce vrčení. 8 Samohláska; fáze skoku. 9 – Domácky Otakar; dělení na části(nožem). 10 – Zdrhovadlo; štíhlý typ člověka (leptosom). Nápověda: ASTENIK; TOLUEN 21