11

Prosinec 2013 Zpravodaj S – centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11

Obsah Úvodní slovo. . . . Společenská kronika . . Ohlédnutí . . . . Zdraví seniorů . . . Téma měsíce . . . Tradice Nobelových cen . Příspěvek pana Miroslava Včaly Pro dlouhou chvíli . .

__strana . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

3 4 5 6-7 7- 12 13 - 15 15- 17 18

Adresa zařízení: S – centrum Hodonín, p. o. Na Pískách 4037/11 695 01 Hodonín tel.: 518 399 931 fax: 518 399 949 GSM: 603 217 714 e – mail: [email protected] , www.s-centrum-hodonin.eu časopis Ven z ulity vydává: kolektiv Dílny volného času tel.: 518 399 942, e – mail: [email protected], [email protected]

2

Úvodní slovo

Vážení a milí čtenáři, dospěli jsme společně do závěru roku a ten sebou vždy nese ohlédnutí dozadu, rekapitulaci a také vzpomínky. Ohlížejme se, ale netrapme se tím, co již nejde zvrátit, co jsme neudělali, nebo co jsme naopak udělali, ale nedopadlo to podle našich představ. Je třeba si vzít z každé životní etapy vždy to dobré. Ať už příklad ze špatných zkušeností a i z těch dobrých pochopitelně. Říká se, že vzpomínky nám nikdo nevezme. Ale přece. Je tu něco co se pomalu umí vloudit do paměti a spolyká spoustu zážitků a v naší paměti pak zůstane černá díra. Že spolyká to špatné nás snad ani tak nemrzí, ale co to krásné, dobré? To něco jsou degenerativní změny v mozkové tkáni, které způsobují právě mizení zážitků, známé místa, tváře, jména... Řeč je o stařecké demenci a Alzheimerově chorobě. A právě tady v S-centru se o seniory s tímto postižením staráme. Pomáháme jim žít důstojný život ve své poslední etapě. Pečujeme o jejich tělo i ducha, vyplňujeme volný čas a chceme, aby se naše péče zlepšovala a pomáhala těmto seniorům v každodenních úkonech. Je třeba přistupovat k takto postiženým seniorům s tolerancí, trpělivostí, úsměvem. Snažit se pochopit, že to „že neví“ je zapříčiněno právě chorobou a ne nedostatkem informací. Více si můžete přečíst v článku o demenci. K tomu tématu patří pak také informace o získání certifikátu Vážka. Certifikát Vážka uděluje Česká alzheimerovská společnost (ČALS) provozovatelům zařízení poskytujících kvalitní služby pro lidi s demencí. Je tedy být nač hrdí :-) Všem zaměstnancům patří velký dík a nemalou měrou jste přispěli také vy, naši uživatelé, rodinní příslušníci – DĚKUJEME!!! Něco z toho co jste prožili, si můžete přečíst v rubrice „Ohlédnutí“. Samozřejmě nebude chybět ani příspěvek od pana Včaly , čtení o vánocích, jak je možná neznáte a ostatní vám dobře známé rubriky. Příjemný vstup do nového roku, hodně zdraví, pohody a spokojenosti vám přeje vedení a všichni zaměstnanci S-centra Hodonín. Děvčata z DVČ 3

Společná kronika Narozeniny v prosinci oslaví tito uživatelé paní Hrabalová Marie paní Halodová Marie paní Prčíková Růžena paní Hrdinová Františka paní Duchoňová Květoslava paní Schenelová Marie paní Nedbalcová Ludmila paní Břežná Jaruška paní Malá Virginia paní Beranová Štěpánka paní Dulová Štěpánka Všem oslavencům ze srdce gratulujeme !!!

Přišli mezi nás pan Vaculík František pan Varga Emil paní Domanská Růžena

Navždy nás opustili paní Blažejová Terezie paní Maradová Marie pan Pejčoch Milan

4

Ohlédnutí 6. 12. 2013 – Mikulášská nadílka Bývá zvykem, že o tomto čase navštěvuje také naše zařízení trojice známých postav – Mikuláše, Anděla a Čerta. První setkání proběhlo s uživateli, kteří pravidelně dochází na stravu do naší centrální jídelny. Tady proběhlo přivítání a první nadělování. Avšak nic není zadarmo a tak i tady museli uživatelé zazpívat nějakou tu koledu. Pak Mikuláš s Andělem a Čertem pokračovali na klubovny oddělení, kde si také uživatelé vyzpívali svou nadílku. Nezapomněli jsme ani na ty, kteří již nemohou opustit své lůžko, a také jim jsme předali nadílku. Věřím, že jsme vás potěšili a pobavili. Vždyť o to jde především. Děkujeme vám za vaše vlídné přijetí a upřímný stisk ruky. 13. 12. 2013 – Vánoční jarmark s vánočním tvořením Vánoční svátky prožíváme každý trochu jinak, ale některé věci jsou nám společné. Připravit se chce každý dle svých možností a tradice. Nabídli jsme vám opět oblíbený jarmark, kde jste měli příležitost zakoupit si nějaké drobnosti vyrobené vámi v dílnách volného času – keramické, šicí, výtvarné. A bylo z čeho vybírat. Vaše pilné ruce potěšily každého, kdo neváhal a koupil. A svou píli a chuť tvořit jste mohli uplatnit i v činnostech náš jarmark doprovázejících. Loupání ořechů, výroba vlastního svícínku, který jste si pak odnesli hrdě domů. To vše bylo doprovázeno koledami a voňavým punčem. Odpoledne jsme se pak s několika vytrvalci sešli ještě společně u vánočního stromu v atriu a zapěli na živo několik koled a i jiných pěkných písniček. Děkujeme, že jste za námi přišli. Udělali jsme si pěkný den.

5

Zdraví seniorů Demence Ústředními příznaky demence je progresivní (vzestupný, pokrokový) deteriorace (zhoršování) rozumových schopností a změny osobnosti. Nejčasněji bývá postižena krátkodobá, později i dlouhodobá paměť, porušen je také úsudek a časoprostorová orientace, včetně ostatních kognitivních (poznávacích) schopností, jakými je pozornost, schopnost komunikace, abstraktní myšlení a rozpoznávací funkce. Osobnost nemocného se postupně rozpadá, četné obtíže pro něj představují i běžné každodenní činnosti a jeho společenská role. Pacient zapomíná již naučené úkony, jakými je oblékání, příprava jídla a hygiena, ztrácí své osobní věci, bloudí ve svém bydlišti. Tyto projevy velmi často doprovázejí i poruchy nálady, nezvyklé chování, nebo epizodické stavy zmatenosti (delirium) s hrozbou pádu. V případě afektivních poruch jsou nejčastějšími deprese, úzkost a apatie, zřídkavé ovšem nejsou ani euforie, mánie, či tzv. moria (rozjařené, nicméně velmi nevhodné chování, obtěžování, plané vtipkování, zlomyslnost). Objevují se i příznaky psychózy - halucinace, iluze, paranoia, Alzheimerova choroba Nejčastější formou demence je poté Alzheimerova choroba. Prvotní příznaky demence se obvykle projevují, jako postupné oslabování inteligence, schopnosti rozpoznávání a paměti, změny osobnosti, apatie a úpadek volní činnosti.

Porovnání zdravého mozku starší osoby a mozku atrofovaného při pokročilé formě Alzheimerovy nemoci

6

Jedním z klíčových rizikových faktorů je věk. Obecně lze říci, že s vyšším věkem stoupá riziko postižení pacienta demencí. V dětském věku je demence velmi vzácnou nemocí, zatímco bereme-li v úvahu pacienty starší 65 let, pak zjistíme, že celých 5% z nich jsou postiženi demencí. Z výše uvedeného počtu 5% postižených lidí je celých 60% postiženo Alzheimerovou chorobou. Nemoc se projevuje v podstatě jako klasická demence, nejprve se objeví zapomnětlivost, později pacient neví, kde se nachází a bloudí. Nastupují další poruchy vedoucí až k úplnému rozvratu osobnosti pacienta. Pacient již nemá náhled choroby (tzn., že si už svou nemoc neuvědomuje). Dále se pacient stává zcela závislým na svém okolí, a po určité době umírá. Délka života pacienta je v průměru 5–8 let, ale jsou známy případy dožití přes 10 let.

Tolik jenom krátký výčet důležitých bodů pro lepší orientaci. Pokud by vás zajímaly podrobnější informace, rádi vám odpovíme na vaše dotazy.

Téma měsíce: Vánoce jak je neznáte Svátek vánoc je nejkrásnějším svátkem v roce. Jakým způsobem je slavíme v naší vlasti víme, i když v každé rodině trochu jinak, to hlavní zůstává stejné – stromeček, salát a kapr, cukroví, dárky. A jaké vánoce slaví v jiných zemích, je také zajímavé vědět. Začněme třeba našimi blízkými sousedy na západní straně. Německo V Německu Ježíšek přijíždí na divokém větru. Má rezavé vlasy i vousy. Děti stejně jako u nás prvního prosince dostávají adventní kalendáře, aby si zkrátili čekání na Ježíška mlsáním. Po americkém vzoru si němci zdobí své domy elektrickými žárovkami. Na stolech většiny domácností leží adventní věnce. Dřevěné Betlémy také nejsou výjimkou. Dárky přináší 24. prosince Der Weihnachtsmann (vánoční muž). Jako tradiční vánoční jídlo se podává kapr nebo husa.

7

Velká Británie Anglický Ježíšek se jmenuje Father Christmas (Otec Vánoc). Nosí dlouhý oblek červené nebo zelené barvy. O Štědrý večer chodí dům od domu a rozdává dárky. Děti věší punčochy na krb anebo prázdné povlak od polštářů na rohy postelí. Ráno se probouzejí a doufají, že právě jim tam zanechal spoustu dárků. Děti píšou Otci Vánoc dopisy, které vhodí do krbu. Jedině tak mohou vzlétnout a dostat se až do Severního Pólu, kde jejich přání bude vyslyšeno. Pokud však dopis shoří, musí se napsat znovu. Ráno, 25. prosince, rodina společně rozbaluje dárky a poté připravují slavnostní hostinu. Ta bývá podávána přesně v poledne. Stůl, na němž se obědvá, se doslova blýská vším zřídkakdy používaným porcelánem a křišťálovým sklem. Oběd začíná přípitkem a poté symbolickým rozlomením tzv. christmas crackers (jedná se o papírové tuby, v nichž se ukrývá drobný dárek). Oběd se skládá z pečeného krocana s kaštanovou nádivkou se zeleninou a omáčkou. Nabídka dezertů je mnohem pestřejší: švestkový puding polévaný Brandy, sladké koláče nadívané kandovaným ovocem aj. Francie Francouzi jej ve většině případů tráví s rodinou, či blízkými přáteli. Kulinářské umění Francouzů je opravdu neotřelé. Mezi tradiční pokrmy patří vánoční krůta (la dinde de Noel) a tzv. vánoční poleno (le buche de Noel). Jedná se o dezert polívaný čokoládou ve tvaru polínka, ve výjimečných případech se může jednat i o zmrzlinu. Dárky ve Francii nosí Otec Vánoc (Pere Noël). Jde o alegorickou postavu, která je zobrazována jako starý vousatý muž se spoustou dárků pro děti. Dostává od dětí dopisy s jejich přáními a má létající saně tažené soby. Představa Otce Vánoc jako muže s dlouhým plnovousem, v červeném obleku, se saněmi a pytlem plným hraček, je pouze americkým výmyslem, který se objevil poprvé v roce 1868 v časopise Harper´s magazine. Francouzi si potrpí na bohatou výzdobu, jak interiérů, tak exteriérů (pro navození skutečné vánoční nálady). Často jsou osvětlené, aby vynikaly i během noci. Typickým stromkem je jedle, která je hlavní dekorací v každé rodině a ukládají se pod ni dárky. První vánoční stromeček se objevil roku 1521 v Alsasku. Už staří Keltové používali stromy k dekoraci během zimního slunovratu. Považovali je za symbol života.

8

Jsou také další místa na zeměkouli, které díky kolonizátorům sice vánoce znají, ale jsou vlastně převedeny jen na tamější podmínky Malta Malta je velmi silně katolická země a vánoční svátky se zde slaví opravdu naplno a podle starých zvyků a tradic. Nechybí zde nejrůznější scénky vyobrazující narození Ježíše Krista, živé Betlémy, zpívání koled a podobně. Keňa V zemi je pouze 12 procent křesťanů. Proto jsou vánoce především svátky turistů. Štědrý den se slaví v hotelích většinou po německobritském způsobu. Mexiko Oslavy Vánoc v Mexiku jsou známé svou nespoutaností a značnou bujarostí. Sníh tu samozřejmě neznají a ani vánoční stromečky nejsou příliš časté. Musí se dovážet až Kanady a jsou pro to velmi drahé a dovolit si je mohou většinou jen bohaté rodiny, hotely, či obchodní domy. Austrálie Vánoce jsou ve zdejších zeměpisných šířkách opravdu velmi teplé. Zatímco severní polokoule se nachází uprostřed zimy, zde panují teploty okolo 30 C, tedy 100 F. Sice zde nikdy nesněží, ale za to se musejí potýkat s bouřkami, krupobitím, záplavami, cyklonami a požáry. Austrálie a Nový Zéland jsou první státy, které časově oslavují Štědrý den, Češi si na něj musejí počkat o 11 hodin déle. Australané považují Vánoce za čas připomenutí si jejich duchovního významu- narození Ježíše Nazaretského. Pro mnohé začínají o půlnoční bohoslužbě. Až 70% obyvatelstva jsou věřící (katolíci, luteráni, protestanti, anglikáni). I přes velkou rozlohu zde žije pouze 19 miliónů obyvatel. Země je harmonickým mixem etnických skupin. Je zda významné zastoupení mnoha národnostních menšin a většinou každá z nich praktikuje vánoční zvyky vztahující se k jejich původnímu domovu. Dá se říci, že typicky australské Vánoce neexistují. Za výchozí model oslavy Vánoc byly použity britské zvyky. 9

Dárky zde nosí rovněž Otec Vánoc, ale poslední léta si na oblibě získává i jeho americký rival Santa Claus. V noci z 24. na 25. prosince přichází do domů a vkládá dětem dárky do punčoch na krbu, či do povlaků na polštář zavěšeném v rohu postele. Vánoční výzdoba je střídmá, používají se především slaměné ozdoby, větvičky ze stromů, jmelí a samozřejmě vánoční stromeček. Avšak teplotní podmínky výrazně pozměnili britské zvyky. Tradiční večeře se přemístily z domovů na terasy, zahrady, nejsou neobvyklé ani v parku, či na pláži. Je to příležitost setkat se s přáteli a příbuzný, uvědomit si přátelství, lásku a předat si dárky. Vánoční menu může sestávat z mořských plodů, krocana, kachny, kuřete, těstovin, druhově velice pestrých salátu, zmrzliny, švestkové pudinku, koláčů aj. Ve výše zmiňovaných zemích si docela dobře lze představit, jak tráví vánoční svátky. Jsou ale destinace, kde již naše fantazie a mnohdy ani myšlenka na způsoby trávení těchto svátků ani nepomyslí. Mezi ně jistě patří třeba tak nehostinná země, jakou jistě Grónsko, nebo Finsko je. Grónsko Do Grónska, země, která je z velké části pokryta ledovcem, si musejí obyvatelé vánoční stromeček objednat - a to často celý půlrok předem. Když se k nim konečně tato vzácnost dostane, zdobí ji papírovými květy. Stromek stojí uprostřed pokoje a veškerý nábytek musí jít stranou tak, aby se kolem něj dalo pohodlně tančit. Tanec okolo vánočního stromečku je v Grónsku totiž jeden z nejdůležitějších štědrovečerních zvyků Finsko Ve Finsku navštěvuje děti Joulupukki, což je postava oděná do kozlí kůže bydlící v Laponsku. Finsko je jediná země, kde na Štědrý večer děti vidí postavu, která naděluje. Tato tradice připomíná českého Mikuláše. Joulupukki žije přímo na polárním kruhu ve městě Rovaniemi. Všichni obyvatelé tohoto městečka jsou velmi hrdí, že vánoční skřítek bydlí právě tady. Ale faktem zůstává, že ho tam nikdy nikdo neviděl.

10

Kuriózní vánoční zvyky ve světě A co si procvičit pár svalů na těle? Třeba krční, ramenní, vykulit oči? Zajímá vás proč zrovna teď na tomto místě? Máme pro vás pár zajímavostí, jakými jsou zvyky vánoční ve světě: Krájení jablíčka, házení střevícem, lití olova – tyhle vánoční tradice se dodržují v českých domácnostech. Ostatním národům mohou připadat kuriózní, například Američané kroutí hlavami nad házením střevícem. Ovšem i ve světě mají nejrůznější vánoční zvyky, které přijdou bizarní zase nám. Španělsko Velmi podivné vánoční zvyky dodržují ve Španělsku. Umíte si představit, že byste několik týdnů „krmili“ poleno, aby se nakonec „vykakalo“? Španělské děti se takhle celý prosinec starají o polínko zvané Caga Tió, které má namalovaný obličej a sedí pod plachetkou – to vše pro to, aby se na Štědrý den polínko mohlo „vykakat“. Polínko je duté a rodiče ho předtím naplní sladkostmi. Jako poslední z něj musí vypadnout slaneček nebo česnek, aby děti věděly, že se Caga Tió už vyprázdnilo. USA Jak známo, americký Santa Claus se do domů dostává komínem. Jenže jak má nadělit dárky dětem, které bydlí v domech či bytech bez krbu? Jedna newyorská televizní stanice proto o Vánocích vysílá 24 hodin denně záběr na oheň v krbu. Tato televizní tradice existuje od roku 1966, a děti se tak mohou těšit z dárků, i když jejich dům neoplývá vhodnou přístupovou cestou pro Santu. Norsko Podle norské legendy na Štědrý večer vycházejí zlé čarodějnice a hledají košťata, na kterých by se proletěly. Proto musí být všechna košťata v domě pečlivě schovaná. Muži zase střílejí z brokovnice, aby zahnali zlé duchy. Venezuela V Caracasu chodí věřící časně zrána do kostela. Chodí? Kdepak, ve dnech od 16. do 24. prosince do něj jezdí na bruslích. Do osmi hodin jsou proto uzavřené některé cesty, aby byla jízda bezpečnější.

11

Havajské ostrovy Tady prý existuje zvyk pořídit si na Vánoce domů akvárium s ostencem běloskvrnným. Domorodé jméno této ryby je humu-humu-nuku-nuku-apua-a. Ukrajina Chtěli byste mít na stromečku pavučiny a pavouky? Nejspíš ne. Ale na Ukrajině věří, že najít na Štědrý den ráno pavouka znamená velké štěstí, a tak někteří na stromečky věší umělé pavučiny a pavoučky. Jsou i tací, kteří dokonce úmyslně několik dní před Štědrým dnem vypouštějí na stromek živé pavouky, aby tam vybudovali pavučiny skutečné. Grónsko U nás máme kapra a bramborový salát, v Grónsku je pochoutkou kiviak. Je to syrové maso z alky, které se nechává několik měsíců „dozrát“ pod kamenem zabalené do tulení kůže. K oblíbeným jídlům patří také mattak, což je velrybí kůže s vrstvou tuku. Dobrou chuť.

Vánoční rozjímání Chumelí se, chumelí, maminka jde pro jmelí. A tatínek pro ovoce, už se těším na Vánoce. A kdy budou? Hnedle hnedle. V předsíni už stojí jedle. Zelenej se jedličko, narovnej se maličko, líbíš se mi, vezmu si tě, budeš vonět v našem bytě. Dám ti hvězdu na čelo, večer bude veselo. Můžu ti to předem slíbit, bude se ti u nás líbit.

12

vánoční

Tradice Nobelových cen Na úvod by bylo jistě nejlepší říci si pár slov o tom, kdo to Alfred Nobel vlastně byl a proč se udělují zrovna tyto ceny a jeho jménem. Alfred Nobel Jméno Alfreda Nobela je notoricky známé díky ceně, která je každoročně udělována v oblasti medicíny, ekonomie, literatury či za přispění ke světovému míru. Přesto by na něj mělo být pamatováno i jako na šikovného obchodníka, jelikož finanční odměna, která se s oceněním pojí, je vyplácena z peněz, které získal z chytrého nakládání se svým patentem na výrobu dynamitu. Malý Alfred se narodil 21. října 1833 ve švédském Stockholmu. Vynalézání měl přímo v genech, v jeho rodině byli vynálezci po několik generací. Otec Immanuel byl stavební inženýr a zároveň vynálezce. V roce 1837 tak Nobelovi i se svými čtyřmi syny opouštějí Švédsko, a přes několikaletý pobyt ve Finsku se později dostávají až do Petrohradu. Tam Nobel opět začíná podnikat, tentokrát zakládá manufakturu na výrobu výzbroje pro ruskou armádu. Obchodní úspěch přinesl Nobelovi opět nemalý majetek, který investoval též do vzdělání svých synů. Ve svých sedmnácti letech tak Alfred Nobel údajně hovořil plynně švédsky, rusky, německy, anglicky a francouzsky. Otec ho navíc posílá na dvouletou studijní cestu po zahraničí, aby se učil chemii. Alfred při ní potkává mnoho význačných chemiků té doby, mezi jinými též italského vědce Ascania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl nitroglycerin. Nitroglycerin svými výbušnými vlastnostmi sice daleko převyšoval střelný prach, nicméně byl též daleko nevyzpytatelnější. K výbuchům docházelo nejen při otřesech, ale též při zahřátí tekutiny, což vedlo k mnoha nehodám. Mladého Alfreda však látka okamžitě zaujala a začal zkoumat, jak by mohla být prakticky využita při stavebních pracích. Jeho otec zde krachuje a rodina se vrací do Švédska. Ve Švédsku se Alfred zabývá nebezpečnou sloučeninou. O tři roky později si nechává patentovat dynamit, který je směsí jílu a nitroglycerinu a jako takový je díky svému pevnému skupenství daleko stabilnější. K jeho vynálezu údajně možná došlo i náhodou, když omylem vylil nitroglycerin na hliněnou podlahu ve své pracovně a látka neexplodovala. Společně s dynamitem si Nobel nechal patentovat též rozbušku. Vynález znamenal doslova revoluci ve stavebnictví, jelikož došlo k velkému snížení nákladů.

13

Nobel však byl nejen geniálním vynálezcem, ale zároveň též schopným obchodníkem. Poptávka po dynamitu na celém světě rostla přímo závratně a Nobel zakládal továrny v dalších a dalších státech. Celkem měl laboratoře a továrny na více než 90 místech a 20 zemích. Ty přispěly k tomu, že v okamžiku smrti byl Nobel držitelem více než 350 patentů Uřídit takové impérium stálo mnoho času a tak časová náročnost podnikání Nobela prakticky zcela připravila o soukromý život. Není známo příliš jeho vztahů se ženami, nicméně jedna příhoda ilustruje zoufalství jeho soukromí. V novinách si nechal otisknout článek následujícího znění: „Bohatý, dobře vzdělaný postarší muž hledá starší ženu, vzdělanou v jazycích jako sekretářku a dohlížitelku nad jeho domácností.“ „Výherkyní“ Nobelova konkurzu se stala rakouská hraběnka Bertha Kinská, nicméně ta se později vdala za hraběte Arthura von Suttnera. Přesto si však stále udržovali poměrně úzký vztah. Rok před svou smrtí se Nobel rozhodl naložit se svým majetkem, činícím na tu dobu obrovských 33 milionů švédských korun, vskutku netradičně. Celý jej věnoval Nobelově nadaci, která s ním hospodaří, a z jeho úroků jsou každoročně odměňováni ti, kdož za předchozí rok přispěli k největšímu pokroku lidstva v následujících oblastech – podpora míru, fyzika, literatura, chemie, medicína. Poprvé byla cena udělena v roce 1901 a podle závěti o ní rozhodují švédské akademické orgány. V roce 1968 k tradiční pětici přibyla i cena za ekonomii. Nobelova cena se stala nejvyšším oceněním, kterého může jedinec dosáhnout. Z Čechů Nobelovu cenu získali pouze Jaroslav Hyerovský za vynález poralografu a Jaroslav Seifert za literaturu. Mnohokrát byl nominován též bývalý prezident Václav Havel, nicméně nikdy mu Nobelova cena za mír nebyla udělena. Dne 10. prosince 1896 Nobel umírá na infarkt v italském San Remu.

A jak Nobelova cena vypadá Cena se skládá z medaile, osobního diplomu a peněžité prémie, která je vyplácena z úroků z částky, kterou věnoval Alfred Nobel. Nobelova cena je udělována na základě závěti Alfreda Nobela od roku 1901. Nobelova cena za ekonomii je udělována od roku 1968.

14

Vyobrazení medaile Přední strana medaile

Zadní strana medaile

Od roku 1902 je většina cen předávána švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti, ve Stockholmu; Nobelova cena za mír je ve stejný den předávána na ceremoniálu v Oslu.

Příspěvky pana M.Včaly BÍLÁ

TMA

Když mi bylo 13, vypravil jsem se s hodonínským gymnáziem o pololetních prázdninách do Bílých Karpat na lyžařský zájezd. Byl jsem úplný začátečník. Vypůjčené lyže jsem si nesl přes rameno, zatímco ostatní – vyspělí lyžníci – putovali od autobusové zastávky k chatě v Nové Lhotě na prkýnkách. Nicméně na závěrečných zvodech po ukončení lyžařského kurzu jsem si vyjel š e s t é místo. Tím mé sebevědomí patřičné vzrostlo a umínil jsem si vyrazit do Bílých Karpat s á m. Informoval jsem se u pana Horčíce, který tehdy vedl náš kurs, o nejlepších bílokarpatských terénech - a vyrazil. Nedalo mi ani moc práce najít někde na Kopanicích o samotě stojící stavení, kde přijímali sportovní lyžařské hosty na ubytování. Byla to samota, okolo jen samé kopce, neměla ani přívod elektrického proudu. Bylo slunné odpoledne, výborná viditelnost, vypravil jsem se proto bez obav do hor. Pod bundu jsem zastrčil lyžařskou příručkou o bezchybném vyjíždění kristiánek. - Bylo sobotní odpoledne. Asi 50 m od chaty vedla ve sněhu vyježděná cesta. Vydal jsem se proto po ní. Zavedla mě po chvíli k pozvolnému svahu, jako stvořenému k lyžovačce. Sjel jsem jednou, dvakrát a pak už jsem to nepočítal. Nebyl jsem tam sám. A pak se najednou smrklo a slunce zmizelo jako tvář pod

15

kloboukem, který je velký na malou hlavu. K tomu se přidala mlha, která pořád houstla. Za chvíli nebylo vidět ani na krok. Prostě b í l á t m a! Začala ve mně být malá dušička. Sledoval jsem sice - s potížemi - vyjetou cestu, ale jak najdu 50 m od cesty vzdálenou chatku? Vtom jsem uviděl po levé straně matně skrz mlhu probleskovat slabé světélko. Zamířil jsem k němu. Nemýlil jsem se. Ti hodní lidé mi dali do okna rozsvícenou petrolejku - a tím mi možná zachránili život. Následovala teplá večeře a sklenička slivovičky na „na zahřátí“. Ustlali mi v podkroví. Zachumlal jsem se do peřin, až ráno mě probudil studený nos. Po snídani jsem se už pohyboval jen v blízkosti chatky a věnoval se nácviku kristiánek. Abych už nemusel používat „zadní brzdu“. Po obědě jsem se rozloučil a znovu poděkoval obětavým Kopaničářům. Na závěr bych si dovolil dvě rady: - CHODIT DO HOR VŽDY NEJMÉNĚ VE DVOU. - KDYŽ UŽ ZABLOUDÍŠ, POHYBUJ SE PO SPÁDNICI, STÁLE DOLŮ (Dříve nebo později narazíš na obydlí). Mirek VČALA A dalším příběhem je aktuální prožitek pana Včaly, který končí tak, jak to na Vánoce má být – kouzelně ☺ NEZBEDA Jednou k nám přišel v Hodoníně do kostela jeden pán, tuším po večerní mši svaté a nabízel časopis pro děti, křesťansky laděný, který tehdy začínal právě vycházet. Ten časopis se bude jmenovat NEZBEDA a ten pán, z něhož se vyklubal šéfredaktor tohoto časopisu, se představil jako Vítězslav Koutník. Původně prý chtěl vydávat časopis pouze pro chlapce a věnovat se převážně jim, podobně jako Don Bosco*. Děvčata ale protestovala, tak „přizval“ do kolektivu ještě „Nezbednici“. Pan olomoucký arcibiskup také název NEZBEDA schválil. Časopis bude vycházet ve Zlíně. – Psal se tehdy asi rok 1993. * italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava Salesián Dona Bosca.

16

Jak víte z předchozích mých článků, pracoval jsem léta s mládeží, a proto mě časopis zaujal. „Seděl“ i svým zaměřením. Proto jsem si NEZBEDU objednal. Seznámil jsem se i s panem Koutníkem. Ba pokusil se i o propagaci, třeba ve školce a poslal dva příspěvky. Po čase byl NEZBEDA obohacen ještě o přílohu, tištěnou na tužším papíře, o CVRČKA. Ta je určena především pro předškoláky, aby maminky předčítaly a pro prvňáčky. Časopis mi po léta chodil na Jánošíkovu 23 a teď už čtvrtým rokem na S-centrum, Na Pískách 11. Tady taky vydáváme svůj časopis: VEN Z ULITY. Přinesl jsem NEZDEBEDU ukázat do Dílny volného času naší šéfredaktorce Martině. Líbil se jí a hned obohatila následující ULITU o pár dobrých vtipů z časopisu NEZBEDA. Na začátku prosince jsem zašel na naše sociální oddělení za Lenkou poprosit ji o zaplacení předplatného na NEZBEDU pro rok 2014. Lenička mi však sdělila, že se spotřebovalo 750 korun na léky pro mne a že 300 Kč na NEZBEDU tím pádem nezbývá. Tuto smutnou zprávu jsem v sobotu zatelefonoval panu Koutníkovi. Jeho odpověď byla krátká, ale o to víc hřála: „TAK VÁM BUDEME POSÍLAT NEZBEDU ZADARMO!“ Mirek V Č A L A

A pár pranostik s vánočním laděním - Když čas před vánocemi až do Tří králů (6.1.) mlhavý a tmavý jest, následují na to nemoci - Je-li na Štědrý večer nebe hvězdnaté, bude rok úrodný. - Když na Boží hod prší, sucho úrodu poruší. - Když na Štěpána větrové uhodí, příští rok špatně se urodí. - Na Nový rok o slepičí krok. Na Tři krále mrzne stále.

17

Pro dlouhou chvíli

Tajenka: Poslední volně žijící jedinec

18