1. V jakých nadmořských výškách se u nás vyskytují přirozené smrčiny? Přirozené smrčiny se u nás původně vyskytovaly asi ve výšce 900 – 1250 metrů. Smrk ztepilý je vysoce náročný na světlo a vlhkost. Naopak není náročný na teplotu, resp. na délku vegetační doby, a dokáže růst i v nejvyšších polohách našich hor. Nejdůležitější faktor, který limituje přirozené rozšíření smrčin, je nízká schopnost smrku ztepilého soupeřit s dřevinami vytvářejícími a snášejícími stín, především s bukem lesním (Fagus sylvatica) a jedlí bělokorou (Abies alba). Přibližně od výšky 900 m n. m. ztrácejí buk lesní a jedle bělokorá výrazněji vitalitu. Toho využívá smrk ztepilý a přibližně ve výšce 1100 m n. m. se díky tomu stává přirozeně dominantní dřevinou. Růstově optimálním prostředí pro smrk ztepilý se nachází přibližně v 900 m n. m., tj. 200 metrů níže od spodní „hranice“ rozšíření přirozených smrčin. Přibližně od výšky 1250–1300 m n. m. už rostou přirozeně jen téměř čisté smrčiny.
Nynější zastoupení smrku
Zeleně je znázorněný výskyt smrků. Oranžově a hnědě místa, kde by se smrk vůbec nevyskytoval a bíle ta místa, kde by nerostli žádné stromy.
Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek/aktu alni-versus-prirozene-rozsirenismrku-ztepileho-v-cr Původní zastoupení smrku
Zdroj: ŠKOLNÍ ATLAS ČESKÉ REPUBLIKY, RNDr. Josef Herink, RNDr. Jiří Kastner, Kartografie Praha 2002
2.
Odkdy se člověk věnuje zemědělství?
Nejstarší doklady zemědělství pocházejí z Předního Východu a datují se do 9. tisíciletí př.n.l. V podhorských oblastech tzv. Úrodného půlměsíce (Jordánsko, Irák, Irán) se lidé specializovali na sběr a později i na vysévání divokého obilí (pšenice, ječmen), začíná domestifikace ovce a kozy. Zemědělský způsob života se velmi pomalu šíří do Evropy. Nejstarší zemědělské kultury v Řecku jsou známé až počátkem 6 tisíciletí př.n.l.
Zdroj: Živel Země, kol. autorů, Agentura Koniklec, Praha 2004
3.
Co jsou to meliorace?
Technické zemědělské úpravy pozemků - opatření k obnovení, udržení nebo zvýšení úrodnosti půdy. Meliorace mohou být odvodňovací, závlahové nebo půdoochranné /proti půdní erozi/. Slovo meliorace pochází z lat. „melior = lepší“. Zdroj: http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=482
Zdroj obrázků: http://www.bednarik.cz/pozemni-stavby/1-zamereni/12-meliorace-vodnich-toku.html
Vliv člověka na „moji“ krajinu Člověk do mé krajiny zasáhl nemálo a různými způsoby. 1. Nedaleko území, které pozoruji, se nachází porosty křídlatky české (Reynoutria × bohemica). Je to kříženec k. sachalinské a k. japonské a vyskytuje a šíří se podél vodních ploch. V rybníku Pekle jsem viděla želvu nádhernou (Trachemys scripta elegans). Tato želva z Ameriky se u nás chová jako domácí mazlíček. Ale místo terária žije tato želva v přírodě. 2. Území se nachází hned za městem, takže nedaleko je benzínová pumpa, sídliště, nebo ubytovna. Uvnitř území se nachází včelí úly. U rybníka se nachází zdroj pitné vody a momentálně se tam buduje. 3. Přes pole vede železniční trať, které však nejsou moc používané (1x za rok o pouti), a proto krajině moc neškodí. Mezi poli se nachází tzv. Amerika. Tvoří ji cesta, která vypadá jako písmeno U. Na jejích stráních člověk vysadil ovocné stromy. Jinak se tady většina rostli uchytila přírodně. Jinak se v lese křižují lesní stezky, ale jiná větší silnice mým územím nevede. 4. Na okraji území, kde se asi před měsícem vyskytovaly kopečky zarostlé plevelnými rostlinami, hromady hlíny a sutě, které jsem občas někdo přidal i nelegálním způsobem, lidé vše odvezli a vznikla tam rovná hlinitá plocha. 5. Asi polovina mého území zabírá pole. Jsou to obrovské lány, které krajině vůbec neprospívají. Pěstovala se na nich kukuřice, jetel a ječmen. Nedaleko ubytovny se nachází sad. Ten také vsadil člověk a půlka je udržovaná (sečení trávy, prostřihování větví, sklízení ovoce) a druhá je neudržovaná a zarostlá. Převážně celý les Březina je smrkový, místy se však vyskytují bučiny a jedlové háje. Vliv člověka na mnou sledovanou krajinu je podstatně velký. Člověk se snaží částečně napravit to, co jednou pokazil.
Koeficient ekologické stability Koeficient ekologické stability je poměr mezi ekologicky stabilními a nestabilními ekosystémy. Stabilní ekosystémy: LP – lesní půda VP – vodní plochy a toky TTP – trvalé travní porosty (louky, travnaté meze,..) Pa – pastviny (liniová zeleň, skaliny) Mo – mokřady Sa – sady Vi – vinice (zahrady) Nestabilní ekosystémy: OP – orná půda AP – antropogenizované plochy (zastavěná území) Ch – chmelnice
Mapu mého území jsem si rozdělila do čtvercové sítě po 10 000 m2 a přibližně určila rozlohu jednotlivých ekosystémů. LP = 35 000 m2 VP = 6 000 m2 TTP = 4 000 m2 Pa = 0 m2 Mo = 500 m2 Sa = 500 m2 Vi = 0 m2 OP = 43 000 m2 AP = 500 m2 CH = 0 m2
KES = (35000 + 6000 + 4000 + 0 + 500 + 500 + 0) / (43000 + 500 + 0) KES = 1,06 Závěr pokusu: 1,01 až 2,99 – celkem vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami Skutečně tomu odpovídá i to, že přibližně polovina území je pole, ale na druhou stranu se to vyvažuje lesy a vodními plochami.
