e
místnosti za zaparkovaným hasičským autem'to hučí.Rozku-
dají. A jak říkal Viktor Liška: ,V první řadě jde o to, být spolu a uŽívat si to."
rážení chlapi se hbitě mění v postavy z pouťovéfrašky ,,Bitva Jsem Magistr Kelly V roce 2010 se Ratměřice staly Vesnicí u Jankova aneb Jak sedlák oneš zachránil roku. Když spolu třicet jejich obyvatel ves" a při tom se navzájem straší:,,Chlapi, jakje konec?" každoročně vyráží na dovolenou, oblékají dneska to nedáme. Kdo ví, před si hrdě oranžová trička s nápisem, který vystoupením napětí si užívají Báječně je oneš?" to vítězství hlásá do světa. Nosíje ostatně a adrenalinově si ho zvyšují. ''Kde volá teatráIně mládenec s dřevěnou šavlí. i ,,jen tak", například když na návsi staje ,ý hospodě," utrousí místnítesař František ví stany pro pouťovotl zábavu. A letos jen předběhla vesnic soutěŽi v Franevropské proměněnýv ženu onešovu Voříšek, tišku, a všichni se jakoby zděsí: ,,Bez oneše velká švýcarská horská vesnice, ve které jsme ztracení, všichni hrajeme podle něj." mají vlastní elektrárnu, místní produkty a lázeňství. Ale v mrňavých Ratměřicích Starosta Viktor Liška, původnímpovoláv ,'nové" Evropě porotcům ukázali něco, ním učitel dějepisu, jinak Impresário, herce co chvíli uklidňuje: ,,Jsem tu proto, abych co uŽ neznali: místo,. kde lidi baví být spo_ zachtaňova| situaci. Kdyby něco, vložímse Iu, a vystačísi. Pokud lrazíte těch deset kilometrů z Vodo toho." tic směrem na Vlašim a vystoupíte u nána Podbla_ večer, Ratměřice Je sobotní nicku žijípoutí a chystají se na ochotnické stěnky s r,'tipnou koláží s fotkami absolventů místnímateřské školy, brzy vás upoutá, představení. V půl sedmé už sedí před kostelem masa natěšených lidí všech generací, jakjsou tu lidé otevření. KaŽdý si rád promluví, třeba o tom, ,y čem" je. Brzy máte na vesnici s 270 obyvateli úctyhodná, a z hapocit' že všichnijsou tu u hasičů,rybářů, sičárny se zpěvem vyráží husím pochodem Ratmírova herecká společnost. Jasně, že to ve společnosti ,,Ratměřice _ nám se daří",
-
r;;]XméřT 'stróďftesk v obecní radě. Taky se tu lidi zvIáštně před-
stavují. ,,Já jsem Libuše," třese mi pravicí hromotluk před hospodou. ,,Jsem šílenývědec Magistr ReILy," vitá mě ve svém domě manžel návrhářky soutěžníchtriček, Tomáš Bouša. A tak máte zanedlouho pocit, že celá vesnice je i v divadelním spolku.
KIuk starostou
Proměna nastala před šesti lety, když skupina třicátníků postavila nezávislou kandidátku a dttivé zvítězila' Starostou se stal v podstatě kluk, učitel Viktor Liška, který se dva roky předtím nastěhoval z Prahy do statku po dědovi. Znali ho tu, jezdíval sem na prázdniny. A dědu tu mívali rádi, takže vnukovi pomyslně otevřel dveře obecního úřadu. V kronice jsem viděla Liškovu fotku z doby po jeho nástupu: andělská tvářička,
culík málem do pasu. Nekonvenční voličská zák|aďnarozhodně
nepochybila. Stal se
uvolněným starostou, tedy takovým, který nemá žáďné dalšípracovní závazky, a tak můževesnici věnovat dost času i energie. Nabalil na sebe partu tahounů a věci se daly do pohybu. obnovili mateřskou školu. Vysa-
zují aleje. Vybudovali nekonvenční dětské hřiště s prvky od vlastního návrháře. .. ,,I předtím to byla dobře vedená vesnice s příjemnou atmosférou," říká Liška za svým
starostovským stolem,,,ale potřebovala
mladšíenergii." Pod jeho vedením Ratměřice v roce 2006 úspěšněpožádaly o evropské
dotace, právě včas. Ti, co Žáďaji dnes, už to podle něj nemají takjednoduché. Přebudova||za ně například staré fotbalové hřiště v polích, které se trochu pohnulo, atuďiž bylo z kopce. Teďje z něj centrum děnÍ, na kterém sledujeme, jak se při dětském pouťovém odpoledni starosta mění v pomalovaného náčelníkaindiánů.
Trochu Švejk,trochu Cimrman ZaLišky se také zrodil legendární sedlák oneš, pomyslný hrdina velké bitvy z dob třicetileté války. oficiálně je to bitva
u Jankova, vzdáleného odsud dva kilometry. V místním podání jde ovšem o bitvu
u Ratměřic. Každopádně, pro Ratměřice
měly nedaleké krvavé děje tragické následky, ves lehla popelem a několik let zůstala neobydlená.
$ ,i
'i
,]:ir
I
k.. \ H Kteý se
z vós
je oneš? Ratměřičtí muži si hry sami píšía sami
náramně bayí.
,,Jsem sice učitel dějepisu," říká Viktor Liška, ,,ale historie vojenství mě nezajímá'" Když s místnímipřemýšlel, jak vybudovat naučnou stezku ko}em vesnice a přiblížit v ní zdejšídějinné události, hledal hrdinu,
si
je také hrají. A jejich rodiny, sousedi i kamaródi v obecenstvu
mukách. ,,Takhle mu to tam nemůžeme
napsat, to nedá." _ dá." Připisují roli ''Ale Cikána pro Radka Matouška, zdejšího budoucího karosáře, který si v Ratměřicích právě buduje dílnu. Matoušek je Cikánem vkaždéz dosavadních osmi her a chcejím
obyčejnéhočlověka, který nesl největší tíhu všech dějů' a musel se s ní nějak vy- být i o letoŠnípouti. pořádat. ,,Těch sedm tisíc padlých vojáků mě nedojímá," zdůrazňuje Liška. ,,To byly Recy věci námezdni síly. Věděli, do čeho.idou." Lidé odjinud, to je v Ratměřicích zvláštní Ratměřičtíhledali ve starých kronikách kapitola. Je to vesnice, která se rozrůstá. a našli staré českéjméno oneš. Jeden Jako by tu působila jakási dostředivá síla z místníchse role oneše rád ujal, přirost_ - přibývá lidí po tŤicítce, kteří se sem' pola k němu. Je to patetický a zároveí fto- dobnějako Liška, stahují. Například účetní chu komický hrdina, jakási směs Švejka Daniela Boušová a její manžel Tomáš. ,,Tena Járy Cimrmana, který se jako trouba hle dům jsem koupila před necelými čtyřstará s Františkou o tři děti, z nichž žád- mi roky, aniŽjsem ho viděla. Na rozhodnutí né neníjeho, ale zároveí dokáže zvrátit jsem měla hodinu. Prostě jsem chtěla bydlet průběh velké bitvy. oneš se stal hrdinou v Ratměřicích," usmívá se Daniela arozvékomiksových zastaveni na stezce, provází šuje mezi stromy své výrobky _ Recy věci, návštěvníky aje hrdinou každéhodivadel- nápadité modely vytvořené z odložených ního představení.
Hry píšeFrantišek Voříšek, jinak tesař z nedaleké Bystřice, který odsud pochází. Edituje mu je starosta. Zatimco při své první, předpouťové návštěvě zpovídám jednoho z ,,přistěhovalců", slyším, jak se ti dva nad počítačemkoupou v tvůrčích
oděvů a kusů látek. Dva dny v týdnu dojíždípracovat do Prahy, na zbytek týdne si bere práci sem, do
domku pod jabloněmi, tak obtěžkanými úrodou, až se jim lámou větve. A ve volném čase š!je. S Tomášem se právě vrátili z festivalu v Trutnově. Museli se vrátit, aby
re ((
V první řadě jde o to, být spolu a užívat,si.
(Viktor Liška)
I
Viktor Liška sem nejprve jezdíval za dědou na prózdnirty. Pak se tu usadil a stal starostou. Původníprofesí učitel d'ějepisu, současnosti téžpůsobíjakodivadelníimpresário a příIežitostý indiánský náčelník.
v
se Tomáš mohl ujmout role šílenéhovědce Magistra Kellyho. ,ýíc než rok mi trvalo, než jsem se odnaučila chodit tak rychle, jakjsem byta zvyklá z Prahy," směje se Daniela. A úplně se to prý neodnaučila dodnes. ,,Jako by mi tu byl darován čas, kterýjsem v Praze nikdy neměla," pochvaluje si a těŠíse na nedě]ní pouťovou přehlídku svých modelů. I kdyŽ rozhodně nejsou konvenční, místníjeprý kupují. A také už si zvykli přinášetjí oděvní kousky a textilie, které nepotřebují.
Umět se poýznést
z posledních zastavení stezkyje bylinková zahrádka' dílo manželůKoláro_ vých, kteří se sem před třemi lety přistě_ hovali z Vlašimi a otevřeli v Ratměřicích Dům zdraví' ,,od té doby na stezce ledacos
Najednom
přibylo, protože tam lidi sami nosí bylinky z vlastní zahtaďy," říká Martin Kolár. Do čtyřiadvaceti let žil v Praze,vzal si Brňačku a život je oklikou přes Vlašim zaved| až sem. V nové části vesnice obývají s dvouletou dcerkou Ellou dům s ,,kořenářskou" zahradou, kde zájemcům poskytuje nejen rady kolem bylin, ale specializují se také na zdtavouvýžívua životnístyl.
Do místníhospody sice nechodí, mezi hasiče, fotbalisty ani herce také nevstoupili, ale když se tu soutěžilo o titul Vesnice roku, měli na prezentaci Ratměřic vlastní stánek s původnímipřípravky' a to se komisi moc líbilo.
doprovází chlapík, který se bezvadnou češ-
tinou představuje jako Chris Robertson. Chrisje Skot, který před rokem zakotvil ve vedlejší maličkévsi Hrzín s pouhými šestnácti obyvateli. V Českuje od roku 1995, ale
jak mi prozradil, teprve mezi Ratměřic-
Ratměřice si Martin Kolár pochvalu- kými se cítíjako doma. je. Všude je tu plyn, kanalizace, aftézská ,,Znáte to, občas se jako cizinec cítíte studna s hodně kvalitní vodou. Říká se, že má vliv na neplodné páry. Původním povo-
vyřazeně, ale tady nic takového necítím", Ííká, zatimcojeho česká manželka, jež od láním sociolog, zdůrazňuje jednu místní záŤi začne učit ve Voticích, dohlížív indiraritu: Kromějednoho obyvatele, který ne- ánském najednu ze soutěží. pracuje z přesvědčení' je tady nulová neChris pocházÍ z usedlosti na pomezí Anzaměstnanost. Má radost, že v Ratměřicích glie a Skotska, pracoval pro nizozemskou jsou všichni aktivní a nikdo nečeká, co mu zemědělskou firmu na Tachovsku pak a se spadne do klína. Martin Kolár je takérád, pustil do masné výroby' Dnes má čtyři řezže tu jsou lidé pozitivně naladění. Přičítá nictví, podnikání se mu rozrostlo, ale po_ to faktu, že je přímo ve vsi i v blízkémokolí řád snil o zemědělství. V Hrzíně prý konečněkolik ústavůsociální péče.,,Když míst- ně našel místo, kdeje spokojený. Koupili ní vidí, s jakým postižením musí někteří pět hektarů kolem domu azačnol chovem zápasíl, dovedou se nad spoustu věcí po- drůbeže.,,Husy, kachny, biokuřata," vypovznést," myslí si. čítává usměvavý Chris zá|Ibně.,,A později
ovce a krávy." Jeho manželka jePražačka. Skot z Hrzína ,,Bere to s humorem, tak snad to zv|ádne," Na hřišti se o pouťovémodpoledni hemží nebojí se Chris budoucnosti. dospělí v indiánském převleku. Vypůjčili ,,Po patnácti letech jsem v Česku našel
si své dokonalé kostýmy od party, která
má hru na indiányjako hobby. Své dvě děti
místo, kde se cítímdobře. Dlouho jsem je hledal. Krásně se mi tu spí, protože vždyc-
ffi -ťďrry"* ep p"*Ťro-#
26
ff
ď*:*ťď'F *:.+xp
W
((
Jako by mi tu byl darován čas,
kteý jsemv Praze
nikdy neměla. (Daniela Boušová)
:-;i*e.-
ky přijedu, a mám pozitivní pocit. Z krajiny, z|idí, kteří.isou hodně otevření, Necítím se tu jako cizinec. Doufáme, že téhle lokalitě dáme něco zpátky. Třeba vytvoříme nějakou potravinářskou značku, něco jako Hrzínská husa," směje se.
Copak se tu nehóilóte?
,,Takhle se nedá napsat pořádná reportáž. Všichni si to tu jenom pochvalujete," panikařím při druhé návštěvě. ,,Kde je drama? CoŽpak se tu lidi ani nehádají? Nejsou tu rodiny, které spolu nemluví, protože pradě_
Hasiěskófontána
Ratměřice jsou praktickou lekcí o tom, jak důležitýje hybatel. ostatní už se potom nabalí. Viktor Liška a lidé z jeho kandidátky uvedli věci do pohybu, nastolili tvůrčí přístup ahravost. ,,Funguje to asiproto, že tadyje víc lidí, kteří táhnou, dost lidí, kteří se nechají táhnout, a méně lidí, kteří nedělqií nic. Ten poměr je tady dobrý" analyzuje situaci František Voříšek. Když začínali,nebylo prý hned všechno růžové,pÍiznávaji Liška s Voříškem. Ratměřičtí začali poÍád'at sochařská sym-
dečekjedněch kdysi urazil prastrýce druhých? A vážně všichni dobrovolně a rádi chodí do všech těch spolků, vysazují aleje, hrajou divadlo? Zakažďoll z akcí je spous_ ta úsilí,a vy tu máte pořád něco," ptám se a myslím na to, jak místní chalupái univerzitní učitel Vondrejs, uspořádal vernisᎠve své Galerii na plotě, a přišlo mu tam neuvěřitelných 250 lidí. ,,Kde na to vaši lidi berou čas, kdyžjinde ho nemají ani na desetinu podobných věcí?" Starostu Viktora Lišku moje zoufalství
pozia, na která zvou mladé tvůrce a jejich díla pak umísťujípo vesnici a okolí. A věřící babičky si prý jednou vymohly přemístění jedné modernÍ sochy dál od
s někým chytne, ale já si toho nevšímám, mluvím s oběma stranami, a ono to časem přejde," říká starosta. ,,Naší výhodou je, že jsme malá vesnice, Iidi tu musí stát při sobě, nemají na vybranou." A s tím časem je to podle Františka Voříška takto: ,,Jasně, že čas není, nikdo ho nemá. Ale musíte si vybrat, přeskupit priority. A nás prostě baví být spolu a vymýšlet."
kého okolí. Na rozloučenou mi Ratměřičtí předávají kazetu, nanížje to všechno natočeno. Přijet nemůŽu, tak si ji aspoň v určenémdatu pustím.
kostela, protoŽe je pohoršovala. ,,Ale takové věci se dají lehko srovnat," usmívá
se starosta.
příštítýden," zvou na závěr na ''Přijeďte největší atrakci roku - večerníhasičskou světelnou fontánu. Provádí se na rybníce na dolním konci vesnice, u zázračnéstu-
dánky. Deset chlapů stříká vodu podle nerozhází. Truhláře Františka Voříška povelů azazvuk:ů hudby, aje to taková zaujme. to víte, že se občas někdo atrakce, že se na ni sjíždějíhosté z dale"Tak,
Daniela Boušová koupila v Ratměřicích dům, aniž ho předtím viděla. Teď tu ve volném'čase rozjíždívlastní oděvní značku.
Viktor Liška je letos předsedou poro-
ty soutěŽe o titul Vesnice roku. ,,Co byste radil vesnicím, které se do ní přihlásily," ptám se ho na odchodu. Prý hlavně odvahu. Býtjiní, nekonvenční,sví. *
.Po patnácti letech jsem v Česku našel místo, kde pochvaluje si Chris Robertson ze Skotska.
se
cítímilobře,"