Š KOLNÍ OBČ ASNÍK #
2
BŘ EZEN 2014
Obsah 1.
Charitativní sbírka
…………………………….
2
2.
Mikulášská nadílka
……………………………
3
3.
Interview s p. uč. Janáčkem
……………………………
5
4.
Kreslené vtipy bývalých žáků
……………………………
6
5.
Žákovský ples
……………………………
8
6.
Lyžák 2014
…………………………….
9
7.
Zábavné hlavolamy
…………………………… 10
8.
Střípky z I. stupně
…………...................... 11
9.
Jaká bude budoucnost
…………………………… 13
10.
Křížovky, hádanky
…………………………… 17
Mikulášská nadílka Dne 5. prosince se vydal Mikuláš se dvěma čerty a andílkem dát dětem nadílku. Jako nejdřív se šli podívat na první stupeň. Ve 4. třídě byli děti převlečené za čerty, zazpívali Mikuláši společně písničku a pak vyslali jednoho zástupce a ten mu řekl básničku. Nikdo se čertů nebál a všichni dostali bonbony. Ve 2. třídě děti recitovaly a dostaly pak odměnu od anděla. Jednoho chlapečka si chtěli čerti odnést, ale děti s paní učitelkou se za něj přimluvili a Mikulášovi musel slíbit, že bude hodný a poslušný. V dalších třídách vždy děti něco společně zarecitovaly nebo zazpívaly a poté vybraly žáka, který něco Mikuláši přednesl. Všichni byli po zásluze odměněni a čerti si nikoho do pytle nevzali. Za pátou třídou ale museli jít až do tělocvičny. Děti jim ukázaly, jak umí krásně válet sudy a dělat kotouly. Pak pár z nich předneslo básničku, buď svoji vlastní, nebo tu co měli naučenou. Zde je jedna ukázka, kterou složila Ester Tichá: „ Když budete děti hodné, dostanete balíček, tím rázem se olizuje každý mlsný jazýček, a že jich jsou plné třídy, to se často nevidí, když se všichni vesele olíznou až na čele. Těší se už od pondělí, až jim Mikuláš nadělí. Všichni z naší třídy rázem hodní jsou, těší se až sladkost svoji domů přinesou. Těší se až Mikuláš jim přijde nadělit, k tomu ale museli by nejdřív hodní být. Všichni se tak snaží, až se skoro smaží. Když Mikuláš přišel když do třídy vešel, řekl, že jste hodní byli, že jste mnoho nezlobili?! Uhlí vám teď dáme. Děti křičí ne, ne ,ne, každý zlostně zavrčí, a pak jazýček vystrč .“ Následovala cesta na poštu. Museli navštívit i prvňáčky. Čertíků se trošku báli i malinko poplakali, ale jinak krásně zazpívali a zarecitovali. Společně se pak vyfotili s čerty, andělem a Mikulášem. Teď už jen zbývají školky. První jedeme do Tovéře. Mikuláš si k sobě volá jednu holčičku nebo chlapečka po jednom a čte jim z knihy všech knih, jestli byli hodní a jestli jedli ve školce bez odmlouvání. Někteří z nich dostali strach a hryzalo je svědomí, a tak se rozbrečeli před čerty, protože se jich báli a mysleli, že je odnesou v pytli do pekla. Málem se to stalo třem klukům, kteří kradli hračky, ale ke všemu se přiznali a slíbili, že už to neudělají. Každé dítě také zarecitovalo nebo
zazpívalo. Andílek a čertíci dostali také s Mikulášem nějakou výslužku od paních učitelek. Cestou do Vésky na ně lidé z aut či chodníků koukali, až si mohli oči vykoukat a krky vykroutit. Někteří jim dokonce zamávali a usmáli se. Po cestě také měli menší mikulášskou párty v autě. Ve véskovské školce mají dvě oddělení. Jako první šli za Koťaty. Někteří váleli sudy a nebo ukázali kočičku či horu, kterou se naučili v józe. Každý dostal bonbon a vánoční kalendář. U Myšiček děti říkaly básničky. Všichni pak zazpívali píseň andílku, Mikuláši a čertům. Všem také řekl Mikuláš, jak na tom byli ze těchto pár měsíců a všichni slíbili, že budou hodní a budou pomáhat doma rodičům a všechno pořádně jíst. Dolany byly na řadě jako poslední. Z obou oddělení byly děti moc hodné, ale přece jen se tam několik zlobivců našlo. Ale nikdo z nich nechtěl jít do pytle k čertům. Společně zazpívali a někteří i řekli básničku. Každý dostal nadílku. Tohle je konec jejich poutě a příští rok se na ně budeme těšit zase. Doufejme, že příště si čerti odnesou někoho v pytli.
Interview – S panem učitelem Mgr. Pavlem Janáčkem Školní časopis občasník: Jak se vám učí na naší škole? Pan učitel: úžasně Školní časopis občasník: Máte nějaké oblíbené žáky na škole? Pan učitel: určitě jsou oblíbení i neoblíbení, ale vybírat si nemůžu Školní časopis občasník: A třídu? Pan učitel: To je neslušné odpovídat! Školní časopis: Jaký kdy nejlepší tahák jste kdy nalezl? Pan učitel: No to už si nevzpomínám, ale vzpomínám si, jak jsem pučil kámošovi tahák a dostal jsem za 5 !! Školní časopis občasník: Jak dlouho učíte? Pan učitel: Strašně dlouho, abych odpověděl přesněji tak 15-16 let Školní časopis občasník: Proč jste přešel na naší, školu? Pan učitel: Dřív jsem učil na střední škole, ale ta se měla stěhovat a to se mi fakt nechtělo a tady bylo volné místo! Školní časopis občasník: Jak vás napadlo se stát učitelem? Pan učitel: Vylučovací metodou Školní časopis občasník: Jaké všechny předměty učíte? Pan učitel: Matematiku, Informatiku a Zeměpis Školní časopis občasník: Jak se vám spolupracuje v kabinetu s Panem učitelem Pavlem Provazem Pan učitel: VÝBORNĚ Děkujeme vám za rozhovor
Příští rozhovor bude se známou Paní učitelkou z prvního stupně Paní učitelkou Miroslavou Kristkovou
K. Jiránková, N. Skopalová
Žákovský ples 2014 Letošní žákovský ples proběhl 28. února 2014 a byl pořádán třídami 9.A a 9.B. Obvykle se tento ples koná v učebně hudební výchovy, ale po projevení velkého zájmu žáky ostatních ročníků jsme se rozhodli ples pořádat v tělocvičně. Začáteční přípravy neproběhly tak lehce jak jsme si všichni mysleli, provázela nás spousta hádek a rozporů. Ale konečný výsledek byl- dovolím si říct- úžasný. Už od začátku jsme se všichni snažili zapojit to velké množství žáků naší školy do programu a myslím, že se nám to dařilo celkem dobře. Reakce žáků byla taktéž velmi pozitivní. Byli nadšeni nejen z programu, který zahrnoval spoustu zábavných her a dokonce i živé vystoupení žákyní z 8.třídy, ale i z bohaté tomboly a občerstvení s další novinkou, kterou byl stánek s párky v rohlíku pod vedením pana Majera z 9.A. Jménem devátých tříd chceme všem přítomným poděkovat za krásně strávený večer a doufáme, že jste si to užili stejně jako my. S pozdravem 9.A a 9.B
Lyžák 2014 V sobotu 1. března jsme se sešli na pakrovišti, kde na nás čekal autobus. Za hodinu a půl jsme dorazili do Kout nad Desnou na chatu Pelikán. Po příjezdu do chaty jsme vynesli zavazadla a ubytovali jsme se. Po ubytování nás čekal oběd a cesta na Šindelnou , kde nás rozdělili do 3 družstev podle toho, jak kdo umí lyžovat. Druhý den nás čekal Ski bus, aby nás dovezl do ski areálu Kouty nad Desnou, kde jsme lyžovali po družstvech. Každý večer jsme měli přednášku a hry. Ráno, když jsme vždy přijeli, byl sníh kvalitní a odpoledne se na něm tvořily muldy. Po celý týden bylo počasí příjemné. Ve čtvrtek se konal slalom na lyžích, kde uspěli: DÍVKY: 1. Anna Majerová 2. Kateřina Dudková 3. Adéla Bilanová CHLAPCI: 1. Petr Zapletal 2. Josef Tománek 3. Vojtěch Richter Na chatě se konala soutěž, jako každý rok, o MISS a MISSÁKA. Vítězové: 1. 2. 3. 1. 2. 3.
Adéla Bilanová Vendula Příleská Karolína Zemanová Tom Hynek Matěj Schwarz Josef Tománek
Na lyžařském výcviku se nám líbilo, bylo to super :D Tvůrkyně: Anna Majerová Adéla Bilanová Kateřina Dudková Tereza Bělinová
ikjiknknjni
Zábavné hlavolamy
ikjiknknjni
Žáci páté třídy se zapojili do literární a výtvarné soutěže s názvem 3001: Příběh planety. Tato soutěž probíhá v rámci kampaně na podporu četby knih Rosteme s knihou. Do soutěže se mohli zapojit žáci a studenti tří věkových kategorií: 1) první stupeň; 2) druhý stupeň; 3) střední školy. Vítězné výtvarné práce budou vystaveny na mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha 2014 (15. – 18.5. 2014). Vítězné literární práce budou dostupné na webových stránkách www.rostemesknihou.cz. A tu je alespoň ochutnávka z pera a štětce našich páťáků.
Ptáte se, co bude? Z deníku kapitána Blika Co bude na planetě zemi za 985 let? Myslím, že to každého alespoň trochu zajímá. Ale kdybych vám řekl, že to vím, myslím, že by mi nikdo nevěřil. Někteří lidé tvrdí, že tu budou mimozemšťané nebo přerostlé slepice a králíci. Tuhle jsem slyšel jednoho pána dokonce tvrdit, že celá země bude jedna velká poušť, na které bude pobíhat spousta zelených surikat. A abyste si nemysleli, že jsem také jedním z těch, kteří věří těmto nesmyslným teoriím, vezmu si na cestu budoucností průvodkyni, která vám všechno vysvětlí .Bude to dívenka Goja, která… Však poznáte sami. Téhle cestě do budoucnosti ovšem předcházela výroba stroje času. O tom ovšem psát nebudu, jelikož by to byla velice zdlouhavá kapitola. Tak tedy už nebudu zdržovat a přejdu rovnou k věci. Právě mačkám tlačítko START. V tom se ozve hučení a jsem tam. V budoucnosti. ,,Hik“, řekla Goja, abyste mi, totiž jí, rozuměli (já jsem jí taky nejdřív nerozuměl, tedy do té doby, než jsem si vytáhl anglicko-vladský slovník), znamená to vladsky „dobrý den“. Vladštinou mluvila celá planeta. Goja mi vysvětlila, že se nacházím v roce 3001, a že to co vidím naproti sobě je velký Vesmírný most, který propojuje planetu zemi a planetu Lunga. Na planetě Lunga se jmenují lidé jako čísla. Například Milion. Taky se mě ptala, co to mám oblečené. Když jsem jí řekl, že mám tepláky, oznámila mi, že tak se chodí třeba na pohřby, ale ne na výlety a podala mi oblek ze zlata, ten je prý vhodný. Taky mi řekla, že nemá příjmení, protože je jediná Goja na celé planetě. Pak jsme se rozloučili. A já jsem znova zmáčkl tlačítko START. Ester Tichá
Můj jeden obyčejný den v roce 3001. Nejdřív se představím, jmenuju se Li- 890 Je mi 10 roků… Ráno mě probudí slunce, které mi začne svítit do pokoje. Centrální počítač, který řídí celý dům, spustí hudbu. Jdu do kuchyně se nasnídat. Snídani mi připraví robot Pako, který se stará o celou naši rodinu a domácnost. K snídani si dám míchaná vajíčka a ovocnou šťávu. Pako, vše napíše do centrálního počítače. Mikrovlnka automaticky sama udělá míchaná vajíčka…odšťavňovač ovocnou šťávu… lednice objedná potraviny, kterých je nedostatek. Myčka ihned po snídani nádobí umyje, utře a uloží. Po snídani jdu do školy. Pako mi připraví svačinu a vyprovodí mě před dům. Do školy jezdím autobusem. Školní autobus je bez řidiče vše řídí automat. Ve škole výuka probíhá tak, že si nasadíme speciální helmy a všechno se nám uloží navždy do paměti. Ve školní jídelně oběd připravují roboti kuchaři…můžeme si vybrat z 20 jídel. Hurá. Konec školy. Jedu školním autobusem domů. Pod kola autobusu nám vběhl pes. Počítač autobus ihned zastaví, takže se psovi nic nestane. Konečně doma. Před domem už mě vítá Pako. Doma si pustím film ve 3D a zahraju videohry. Pako připraví večeři. Před spaním si ještě videotelefonem popovídám s kamarádkou. Je pozdě … jsem unavená, Pako mi popřeje dobrou noc a jdu spát…. Kateřina Navrátilová
3001: Příběh planety Max je desetiletý kluk. Právě se probudil do letního dne roku 3001. Bydlí s rodiči v jednom z těch obyčejných bytů uprostřed létajícího města Ynalod. Táta řídí vznášedlový autobus a maminka pracuje ve vesmírné cestovní kanceláři. Jsou už v práci, a proto snídani připravil Maxovi robot. Není to už dnes nic neobvyklého, protože vlastně všechny domácí práce dělají roboti a automaty. Max se pomalu posadil na posteli a protřel si oči. Ovladačem vytáhnul rolety a pokoj ozářily sluneční paprsky. Přejel pohledem po pokoji a ujistil se, že všechny hračky jsou na svém místě. Dnes se nemusí učit a za chvíli si k němu přijde hrát jeho nejlepší kamarád Osvald. Už se nemůže dočkat! Seskočil z postele a utíkal do koupelny. Běžel tak rychle, že se automatické dveře málem nestihly otevřít. Shodil ze sebe pyžamo, vlezl si do mycího boxu a zapnul ranní program. Pak se oblékl a šel do kuchyně na snídani. „Snad dnes nebudou zase Amarouny!“ doufal Max.
Když dosnídal, šel vyhlížet Osvalda z okna. Na ulici viděl lidi ve vznášedlech, jak rychle jezdí sem a tam. „Osvald půjde určitě přes park.“ pomyslel si Max a zadíval se tím směrem. Chodili si spolu do parku rádi hrát, i když je odtamtud vyháněli robo-hlídači. Park byl široko daleko jediné místo, kde ve městě rostly stromy a kde nebyla skoro žádná technika. A už ho vidí! Mezi stromy je vidět Osvaldova zářivě žlutá čepice. Crrrrrrrrrrrrrr! Osvald je už tady! Max utíkal ke dveřím, řekl: „Volno“ a dveře se otevřely. Šibalsky na sebe zamrkali a šli do pokoje. Přemýšleli, co budou dělat, až Osvald navrhl, že by mohli jít do muzea. Slyšel prý totiž, že tam jsou k vidění zajímavé věci. „A do kterého muzea půjdeme?“ zeptal se Max. „Co třeba do technického?“ odpověděl Osvald. Kluci vešli do holografické místnosti, kterou mají vedle kuchyně. Max řekl: „Nahrát technické muzeum.“ Na stěnách místnosti se objevil obraz muzea. Ocitli se tak náhle uvnitř vstupní haly. Virtuální průvodce je provázel okolo exponátů a předmětů, které lidé v minulosti používali. Kluci se zaujetím naslouchali výkladu. Na jejich obličejích se střídaly výrazy údivu a nadšení. „Podívej, tehdy dělali všechno rukama!“ „Jé, oni ovládali věci dotykem!“ „Hustý, oni si četli z nějakých papírových věcí!“ Takové a jiné výkřiky doprovázely expozici předmětů denní potřeby. Přišlo jim to divné, protože dnes se skoro všechno ovládá hlasem a ke čtení používají velkoplošné displeje. Ještě chvíli procházeli muzeem a pak šli na svačinu. Po svačině si šli hrát do pokoje. Hráli si na to, jak lidé kdysi telefonovali. Dělali jakoby vytáčeli čísla, drželi si krabičku u ucha a volali do ní. Když je to omrzelo, tak si šli hrát s hračkami na vojáky. Postavili si pevnost a bránili ji před nálety hord mimozemšťanů. Byli zabráni do hry a vyrušilo je hlasité volání: „Osvalde, domů!“ To se ozval jeho komunikátor. „Ach jo, mami, už?“ řekl smutně Osvald, rozloučil se s Maxem a pelášil parkem domů. Max se za ním smutně díval z okna. Těšil se, až se spolu zase uvidí! Lukáš Masařík
Vojtěch Vysloužil
Marek Zavadil
Alena Opluštilová
Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není? (kohout) Jede, jede panáček, má placatý zobáček, kde voděnka crčí, tam nosejček strčí? (kachna) Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená. (zápalka)
