č íslo 2 roč ník 2 bř ezen 2004

číslo 2

h l a v n í

t é m a :

ročník 2

březen 2004

E V R O P S K Á

U N I E

Příběhy o předběžné opatrnosti ▌Bedřich Moldan, Jakub Patočka a další o EU Napětí mezi českým desetníkem a eurocentem je půl voltu ▌Máme, co objevuje Západ ▌Co se skrývá ve vojenském prostoru Ralsko? ▌I walk − do školy po svých Co prozradila krev komisařky Wallströmové ▌Environmentálně hezky česky: well-being, stakeholder, governance ▌CPIE je francouzská síť ▌Školní zahrady: chov včel, ba i bource morušového ▌Dovolené zakázané ovoce

V dnešní době není vždy samozřejmé a bezpečné, aby děti do školy chodily pěšky, případně jezdily na kole, na kolečkových bruslích nebo na skateboardu. Proto ve Velké Británii vznikla aktivita Do školy po svých, která se během posledních tří let rozšířila již do více než 30 zemí světa. V České republice do školy zatím asi většina dětí chodí pěšky. Ale tam, kde docházka do školy není zcela bezpečná a kde vyžaduje pomoc dospělých, zatím málokde rodiče ve spolupráci se školou organizují společné cesty dětí do školy (pěšky či na kole). Raději své děti do školy zavezou autem. Neuvědomují si, jaké výhody tak samozřejmá věc, jako je chození dětí pěšky do školy a zpět, má. Taková procházka do školy totiž rozvíjí v dětech samostatnost, učí je komunikovat s vrstevníky i mimo školní lavice, nabízí jim možnost sledovat změny ročních dob a na venkově i krásu okolní přírody. V Evropě se vědomě opět začíná pěšky chodit do školy např. v Belgii, Chorvatsku, na Kypru, v Dánsku, Francii, Německu, Řecku, Irsku, Itálii, Lichtenštejnsku, ve Španělsku, Švýcarsku a Velké Británii… a nedávno do tohoto seznamu přiřadila jedna základní škola z Ostravy už i Českou republiku.

I WALK – Do školy po svých Do aktivity IWALK se zapojují školy i rodiče jako dobrovolníci. Vzniká mnoho zajímavých nápadů jak přimět děti k pravidelnému pohybu, a ovlivnit tak jejich zdravý vývoj. V řeckém Kilkisu například 2. října 2002 zorganizovali úspěšnou akci k Mezinárodnímu dni pěší chůze do školy. Účast dětí překonala všechna očekávání. Při té příležitosti se shromáždilo přes 2 000 dotazníků, s jejichž pomocí se hodnotily možnosti a bezpečnost cesty do školy. Organizátoři dotazníky předali místní správě s nadějí, že to zlepší možnosti pěší docházky do školy. Začátkem ledna 2004 vyhlásila iniciativa IWALK soutěž o cenu za nejlepší program Do školy po svých. Program musí být takový, aby zaujal děti, což by mělo být patrné i z počtu zapojených dětí a rodičů. Mělo by také být zřejmé, jak program funguje v rámci regionu či města a jak přispívá k ochraně životního prostředí. Vítězové letošní soutěže budou vyhlášeni 7. dubna při příležitosti Světového dne zdraví. Vítězný program bude představen na konferenci WALK 21 v Dánsku ve dnech 9.–11. června 2004. Ty české školy, které se do iniciativy IWALK zapojí letos, mohou se svým programem uspět třeba již v lednu 2005, protože cena bude vyhlašována každoročně. Zájemci se mohou zapsat na webové stránce www.iwalktoschool.org. Pokud trochu zasurfujete po odkazech na této stránce, narazíte také na http://www.databases.dft.gov.uk/lessonplans/ a http:// www.walktoschool.org.uk/teachers/, kde jsou konkrétní návody na školní aktivity (v angličtině). Více informací českým občanům přinese rovněž publikace „Děti na cestách. Bezpečně po městě“, kterou v únoru 2004 vydává Ministerstvo životního prostředí ČR a která bude bezplatně k dispozici zástupcům měst a občanských iniciativ. Objednat si ji mohou (max. 5 výtisků) na adrese: Distribuční středisko MZV, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9. Též si ji mohou osobně vyzvednout na adrese: ICEU, Rytířská 31, 110 00 Praha 1. Eva Veverková tiskové oddělení MŽP ČR Upraveno a doplněno –red–

e d i t o r i a l

V

ážení čtenáři, tentokrát bych vás ráda pozvala na cestu do západní Evropy.

výrazem se při ní stává s potěšením „Rozumíš, co je tu napsáno?“ Zeptal se René Auclair. „Entrée interdite,“ četla jsem. „Tak jdeme,“ pronášené „merde“. Na vyvážení otevřel René zapovězené dveře a vstoupili jsme do jeho kanceláře. René Auclair je přirozený nesnází potkáváme stopy šedé pedagogický talent, podobné vtípky na uvolnění atmosféry má pořád v zásobě. Ještě lepší ale volavky a necháme se unášet je, když objeví v lese hovnivála a vysvětluje, jak je na světě důležitý a užitečný, protože žere mršiošklivým křikem elegantního ptány… Pro děti, které do středofrancouzského střediska ekologické výchovy Tronçais přijíždějí na ka. Je cítit máta, poletují červené týdenní pobyt, to musí být nezapomenutelné zážitky. Vesnička, kde stojí pár budov střediska, je a modré vážky a plno vos. Je tu klid obklopena 2 800 hektary téměř čisté doubravy, jen sem tam habr, buk, bříza, v podrostu cesmía čistý vzduch, západní vítr nemá na, vřes, vřesovec a všude zlaté kapradí − podezřeň královská, l´osmonde royal mu říkají Franodkud vzít emise. Nedaleko mají couzi. Zlatá je proto, že právě začíná měsíc září. Všechny zdejší duby se přirozeně vysemeňují, Auclairovi další svůj trumf. Bývalá nikdo je nevysazuje. Lesy jsou státní a hospodaří se v nich pro zisk. Jsou tu taky tři hektary chrámanufaktura, kde se pomocí dřevěněného Colbertova lesa, kde se nekácí. Hospodářský les se před mýcením prosvětlí, následující ného uhlí ze zdejších lesů a později rok hodně plodí, semenáče jsou pak zhruba stejnověké. Kácí se asi o tři roky později. Mladé duby z kamenného uhlí vyrábělo železo se pak nechají růst hustě, táhnou se za světlem, jsou rovné, nemají nízko větve a dřevo je bez mimo jiné i pro lana Eiffelovky, skýsuků. Stromy tlusté jako noha jsou staré asi 90 let. Zhruba ve 100 letech přestanou růst do výšky tá ohromnou pedagogickou příležia začnou sílit. Jeden 300 až 500 let starý dub prodaný nastojato syrskému šejkovi má cenu mertost k výkladu o energii vody, dřeva, cedesu. Renému se to prodávání očividně nelíbí, o tavení železné rudy a dopravě ale zároveň je na starý francouzský dubový výrobků pomocí nedalekého, dnes les, v jehož prostředí se rozhodl žít, hrdý. Dřív převážně zdevastovaného, Canal René pracoval v továrně. Nechal toho a se de Berry. A když se večer setmí, svou ženou Simone se rozhodli založit můžeme se v sále střediska probírat tady v Tronçais středisko ekologické knihami a časopisy o přírodě nebo výchovy – francouzsky Le Centre si pustit video o jelením sexu. Permanent d‘Initiation à l‘EnviZítra se rozloučím. Pokračuju na ronnement du Pays de Tronçais. jih, v pouzdru na krku jízdenku na Simone tu dělá ředitelku a všechvlak z Paříže do Paříže kruhem přes no ostatní, René všechno ostatní. celou Francii, na zádech spacák Renému nevadí, že tu „šéfuje“ a všechno, co potřebuju a můžu unést. Za těch čtrnáct dní, co vždycky zalehnu někde v kempu jeho žena. Každý z nich má plat a co mě čekají všehovšudy čtyři teplá jídla, uvidím prehistorické malby v jeskyních Lascaux, kam 6 000, to není moc, když se vezme se kvůli neexistující veřejné dopravě musím půl dne dostávat pěšky, uvidím pyrenejský přírodní v úvahu, že jeho strýc má důchod amfiteátr Gavarnie, observatoř Pic du Midi a spoustu další podívané, z níž trne v hrudi a tají se 10 000. Ale tahle práce se mu líbí. dech. Vykoupu se ve Středozemním moři u Montpelier, vstoupím jednou nohou do Itálie v průŘíká: „Jsem líp motivovaný.“ Na posmyku nadosah Mont Blanc. Tam si zapíšu do deníku: „Vychutnávám si poslední večer absolutní byt školních tříd z místního deparsvobody. Nikdo neví, kde právě jsem, co dělám. O všem, co udělám, si rozhoduju sama, ale i protementu, které sem přijedou vždy blémy musím vyřešit sama. Platím za svobodu nejistotou a únavou, hlad mi nevadí. Je to pěkné, na týden, přispívá francouzský zopakovala bych si to.“ stát, školy z jiných departementů Je 25. září 1989. to mají o polovinu dražší. PodobDoma v Čechách zatím neexistuje žádné takové středisko ekologické výchovy, jako je Tronçais. ných středisek je ve Francii celkem Ještě nikdo netuší, že o patnáct let později jich u nás bude spousta. Budeme se chovat stejně 45. Některá fungují dobře, některá jako tehdy francouzští ekologicky smýšlející občané a stejně jako se chovají lidé všude v Evropě ne, soudí René. a mnohde na světě. Bojují za to, aby dálnice pařížskou čtvrtí Chevilly vedla jinudy a byla obklopeNás je tu teď devět a nejsme děti, na ochrannými zelenými valy, zápolí s lovci, kteří střílejí ubývající švýcarské rysy na francouzském jsme dobrovolníci ze šesti různých území, odmítají spalovny odpadu, litují, že přestal vycházet krásný časopis o divočině Terre Sauzemí. Pomáháme Renému a Sivage, protože nebyly peníze… A taky budeme společně hledat na internetu. mone upravovat starý rybník, kde Středisko Tronçais i René Auclair tam jsou. Stačí pár kliknutí a můžem si napsat. Už nepotřebujemají v plánu vybudovat naučnou me komunistický devizový příslib, o němž mladší ani netuší, co to bylo, dokonce brzy už nebudestezku. Brodíme se v bahně, vyme potřebovat ani pas, abychom se mohli osobně potkat. sekáváme křoví, přehrazujeme potok jílovou hrázkou. Je to těžká Šťastnou cestu do Evropy nám všem přeje práce a univerzálním německoHana Kolářová -anglicko-americko-španělsko-slovensko-českým mezinárodním 3

h a

2

s

I WALK – Do školy po svých

o

b

Inspirace Cesta školními zahradami

5

Na zahradě s přírodou bio & logicky

7

Zahrada, jak ji děti milují

10

Proměny Co je a kde se vzala Evropská politika životního prostředí

13

Názory Česko, Evropa a životní prostředí

21

Manifest životního prostředí

22

Energetická euroinspirace

24

Didaktika

4

Environmentálně hezky česky

25

EAPEA

28

Kalendář

29

Nabídka

32

Zprávy

38

CPIE – francozská síť středisek

39

I N S P I R A C E

Cesta školními zahradami Pokoušíme se už několik let oživit zájem o školní zahrady. Při setkání v roce 2002 jsme zformulovali všechny problémy kolem školních zahrad a sepsali výzvu k jejich záchraně. Naše snahy představil článek v Bedrníku 3/2003 s názvem K dobré škole patří dobrá zahrada. Na podzim 2003 jsme začali s návštěvami konkrétních zahrad. Všichni jsme byli mile překvapeni počtem zájemců a účastníků i ze vzdálených míst. S další cestou po školních zahradách se počítá 24.-28. září tohoto roku.

Máme, co objevuje Západ „…co teď objevuje západní svět jako něco nového a velmi potřebného, jsme vždy měli a vůbec nezáleží, jaký název školní zahrada má. Smutné je, že jsme v tom uspěchaném životě zapomněli, že právě školní zahrada je místem, kde je čas objevovat, vnímat, pozorovat, kde je prostor s dětmi si povídat. V době, kdy

český kantor zakouší nelehké chvíle, bych nevěřila, že se najdou lidé, kteří budou mít chuť, sílu, a hlavně obrovský kus nadšení o školní zahrady bojovat.“ Toto hodnocení paní učitelky Bezouškové vyjadřuje přesně pocity učitelů, kteří s Toulavým autobusem navštívili postupně několik pěkných českých školních zahrad. Paní ředitelka Kordulová z Osvětiman říká, že jakmile je pěkně, všichni učitelé využívají školní zahradu jako

učebnu. Nad lavicemi mají přístřešek z rákosí, které si sami žáci dovezli od blízkého rybníka a s panem školníkem upevnili. Tato moudrá paní ředitelka sama osobně bdí nad velkou a krásnou školní zahradou, která obklopuje celou budovu. Její zahrada je plná pracovních a výukových možností pro žáky. Jsou tu ptačí budky, včelí úl, skleníček, hromada kamení pro ještěrky, rozsáhlé komposty, geologická sbírka z okolí, ve štítu budovy je budka pro poštolky. Z půdy mohou děti pozorovat, co se v budce děje. V budově se všechno zelená a kvete. Vedle výuky paní ředitelka pozitivně hodnotí výchovné výsledky. „Děti od první třídy sázejí, pečují o rostliny v budově i na zahradě. Nemáme žádné problémy s vandalstvím.” Ve škole mají už desetiletí v otevřených

5

i

n

s

p

i

r

a

c

e

dagogického muzea J. A. Komenského v Praze, ze kterého jsem vypsala výše uvedené zajímavé postřehy, končí slovy: Pokud by však škola sama o sobě rezignovala na utváření ekologického myšlení, ohrozila by nepochybně vážným způsobem ekologické chování celé společnosti. I proto je dobré vědět a znát, na co je dnes ve školní ekologické výchově možné navazovat.

Chlouba školy i obce

vitrínách kamenné džbánky, květiny v budově nejsou polámané, jak to v některých školách vidíme. Přesto jsou školy, kde ředitel tvrdí, že nelze zařadit do školního rozvrhu dostatek hodin pro práci ve školní zahradě. To vše jen potvrzuje, že osud školních zahrad je v rukou obětavých učitelů a rozumných ředitelů.

Chov včel, ba i bource morušového… Pěstitelským a chovatelským činnostem se školy věnovaly již v 19. století. U škol byl tehdy běžný chov včel, dokonce i chov bource morušového. Lehká a drobná práce na školní zahradě patřila k náplni práce i v mateřských školách. Již v roce 1829 bylo vydáno nařízení, aby školy zakládaly ovocné školky a aby v nich učitelé společně se žáky pracovali. Světová výstava ve Vídni r. 1837 prezentovala již tehdy tři největší novinky v oblasti školství: vybavenou odbornou pracovnu pro dívčí ruční práce, školní dílnu pro chlapce a školní zahradu. Zemská školní rada, tehdy nejvyšší školský orgán v Čechách, zdůraznila důležitost budování školních zahrad zvláštním výnosem ze dne 17. 6. 1879. Přínos viděla v tom, že jimi bude povzbuzován smysl pro příro6

du, že půjde i o ušlechtilou zábavu a trávení volného času dospělých i dětí a v neposlední řadě i o vítanou možnost výdělku. (Všechny tyto důvody platí i dnes!) Výnos školní rady hovořil i o významu této činnosti pro veřejnou správu a zdůrazňoval potřebnost vysazování stromů a keřů podél cest a silnic a na březích řek. Učitelé a děti se měli do této činnosti aktivně zapojovat. Zdůvodnění bylo vyjádřeno těmito slovy: „…aby se napravovaly poměry, jež stálým ztenčováním lesů se kazí, čímž patrně i hospodářství trpí.“ Zajímavá je zpráva, že první chlapecká škola na Žižkově si zřídila již v roce 1875 nejen botanickou zahradu s více než 200 druhy rostlin, ale i malou zoologickou zahradu, jež čítala 70 druhů zvířat. Důvodem nebylo jen poznávání zvířat, ale i snaha aby se děti staly zvířatům přáteli. O samotných učitelích se v minulém století soudilo a automaticky předpokládalo, že již z povolání mají být přáteli ptactva i stromoví. Pro učitele může být velkým překvapením, že nejde o problematiku ve školství výrazně novou a neznámou, ale že pro ekologii zcela charakteristické přístupy prosazovali již jejich předchůdci v hloubi minulého století. Článek (vyšel v Učitelských novinách) Františka Morkese z Pe-

Největší nebezpečí, které hrozí školním zahradám, je ztráta školního pozemku. To znamená, že ho pravděpodobně již nikdy škola nezíská zpět. Ing. Helena Jedličková, která má na pedagogické fakultě v Brně na starosti výuku na zahradách, mluvila o tom, jak dnes v Nizozemsku obtížně získávají pro školní děti pozemky. Velkou pomocí k udržení školních zahrad je tedy postoj obecních či městských úřadů. Zde mohou moudří lidé pomoci těm učitelům a ředitelům, kteří chtějí školní zahrady zachovat. Mohou zabránit likvidaci tam, kde se školy chtějí zahrad vědomě zbavit. Školní zahrady by měly být pýchou každé školy, každé obce či města. Příkladem opravdového zájmu o školní zahradu je Obecní úřad Babice u Uherského Hradiště, který připravil pro účastníky celorepublikového semináře o školních zahradách nezapomenutelné přivítání. Jako inspirace všem může posloužit projekt Přírodní zahrady, který prosazují v Rakousku. U nás ho pomáhá šířit Spolek pro podporu přeshraniční spolupráce EUPRI. Květoslava Burešová Chaloupky - středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, Kněžice 109, 675 21 Okříšky. Tel. 568 870 434, fax 568 870 359, e-mail [email protected], www.chaloupky.cz

i

n

s

p

i

r

a

c

e

Na zahradě s přírodou bio & logicky Co je EUPRI Sdružení pro nadnárodní spolupráci v oblasti energií a životního prostředí EUPRI (Energie-Umwelt-Partnerschaft-Regional-Initiativen) zprostředkovává rakouské zkušenosti, know-how a technologie ve všech oblastech spojených se životním prostředím a zabývá se výchovou odborníků pomocí řady projektů. Dvoustranný rakousko–český

spolek EUPRI byl založen v roce 1992. Cílem bylo pomoci snížit zátěž životního prostředí prostřednictvím spolupráce překračující hranice na principu „pomoc ke svépomoci“. Zprvu bylo nejnaléhavější snížit emise škodlivin z topenišť, kde se spalovalo hnědé uhlí. Na počátku tedy EUPRI uskutečnilo rozsáhlou vzdělávací akci pro pracovníky, kteří v jižních Čechách rozhodují o realizaci staveb. Dále bylo společně

s partnery zpracováno 16 projektů na zmenšení zátěže životního prostředí se zvýšeným využitím obnovitelných zdrojů energie. V následujících letech se uskutečnily semináře pro komunální politiky, vědecká symposia, exkurze do výtopen na biomasu v regionu Waldviertel pro starosty, učitele, studenty, zemědělce a další zájemce, přeshraniční informativní akce k čištění odpadních vod na venkově, programy pro kulturní krajinu (například Revitalizace krajiny v povodí potoka Reissbach/ Dračice), semináře k ekologickému zemědělství, praxe českých studentů odborných zemědělských škol v rodinných zemědělských podnicích v oblasti Waldviertel, konference Ekotrend a exkurze pro studenty Zemědělské fakulty JU v Českých Budějovicích, podpora ekologického hospodaření v podmínkách Šumavy, exkurze po biofarmách v Mühlviertelu a další akce.

Projekt Přírodní zahrada Na malém kousku přírody, který představuje naše zahrada, můžeme vytvořit ekologickou „buňku“, malý model smysluplného zacházení se životním prostředím. Jak by ale měla vypadat přírodní zahrada? V čem spočívá rozdíl oproti „obyčejné“ zahradě? Kolik hnojiva skutečně potřebuje trávník, zelenina, květiny? Jde to i bez chemie? Jak vypěstuji zdravé ovoce a zeleninu? K čemu potřebuji pestrost rostlin a živočichů? Na takové otázky odpovídá projekt EUPRI a jeho partnerů Přírodní zahrada. Projekt Přírodní zahrada vychází z dolnorakouské akce „Příroda v zahradě - spolupracujme s přírodou a ona bude spolupracovat s námi“ a přenáší její zkušenosti do jižních Čech a na jižní Moravu. „Duchovním otcem dolnorakouské akce je zemský rada pro životní prostředí Mag. Wolfgang Sobotka… Akce se 7

i setkala s velkým ohlasem u zahrádkářů, ale také u škol, mateřských škol nebo obcí v celé spolkové zemi Dolní Rakousko. Doufáme, že budeme moci i vám poskytnout nejeden podnět pro vaši zahradu, jak můžete pracovat s přírodou, a ne proti ní. Vaše zahrada se vám pak odmění svou pestrostí a krásou,“ vyjádřila se koordinátorka projektu Ing. Heidemarie Artnerová.

Od Zahradního telefonu po Ráj motýlů V Česku probíhá projekt v koordinaci EUPRI od roku 2002. Jeho součástí je například zřízení poradenství pro veřejnost přímo v Rose v Českých Budějovicích a v Lipce v Brně a též poradna na dálku po Zahradním telefonu. Český zahrádkářský svaz v Českých Budějovicích umožňoval, aby ekologický poradce poskytoval informace v rámci stánku ČZS například na výstavě Hobby České Budějovice, na Zemi živitelce i jinde. Spolupráce byla navázána i s knihovnami jako informačními a kulturními centry obcí. Dostalo se jim informací o projektu, poradně, publikacích a získaly také materiály projektu do fondu pověřených knihoven v Jihočeském kraji. Organizátoři se setkali se zájmem veřejnosti. Proto vytvořili dvě série diapozitivů pro přednášky a v Rakousku natočili hodinový hraný film Přírodní zahrada. Ten zábavnou a zároveň naučnou formou přibližuje rozdíly mezi konvenční a přírodní zahradou a dává základní návody k přírodnímu obhospodařování zahrad. Jeho promítání bylo součástí přednášek pro veřejnost. Byly to například přednášky: Staré odrůdy ovocných stromů − beseda s manželi Šáchovými s ukázkami plodů starých krajových odrůd a jejich ochutnávkou v Českých Budějovicích, praktické ukázky netradičního pozdního řezu a roubování ovocných stromů ve Vitíně, návštěva přírodní zahrady s netradičními plodinami u B. Zachaře v Trhových Svinech, přednáška s diapozitivy a praktickými tipy Přírodní zahrada a její uspořádání ve Slavonicích, 8

promítání hraného filmu a přednášky s názvem Zahrádkaření v souladu s přírodou v Jindřichově Hradci, promítání diapozitivů a informace včetně stánku s materiály při konferenci venkovských žen Žít na venkově s radostí v Jindřichově Hradci. Mnoho zahrádkářů se inspirovalo k uspořádání své vlastní soukromé zahrady při exkurzích do Dolního Rakouska. Ty jsou nejoblíbenější částí projektu. Převis poptávky na červnovou jednodenní exkurzi byl téměř stoprocentní, proto se uskutečnila se stejným programem ještě v září. Na programu kromě rakouských zahrad − Ráj motýlů v Langschlagu, Bylinná zahrada ve Wachtbergu, zahrada rodiny Hrouzovy

n

s

p

i

r

a

c

e

v Rindlbergu − byla i jedna zahrada česká − školní zahrada v Základní škole ve Vyšším Brodě.

Příležitost pro učitele i děti Ve spolupráci s Centrem ekologické a globální výchovy Cassiopeia v Českých Budějovicích a ve spolupráci s rakouskými odbornicemi z organizace „die Umweltberatung“, která je hlavním poradenským místem rakouského zrcadlového projektu Příroda v zahradě, vznikl seminář pro učitele mateřských a základních škol a vychovatelky školních družin Hrajeme si s dětmi v zahradě v říjnu 2003 v Českých Budějovicích. Program byl

i připraven na celé odpoledne, byly pro něj přeloženy podkladové materiály a jeho součástí byla ukázka her, které učí děti poznávat a prožít kontakt s přírodou. Dětských her v zahradě se zúčastnily děti z mateřské školky Dlouhá. S podporou projektu proběhly další úpravy směrem k přírodě blízké ukázkové zahradě Cassiopeia. Bylo zde vybudováno malé vřesoviště, druhé jezírko, záhonků z pískovišť, kde byly vytvořeny nové obruby a na nich namalovány siluety zvířat, stopy a hry. Pro studenty a pedagogy 3. ročníku Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí byl vytvořen program přednášky s diapozitivy Přírodní zahrada. Další přednáška pro učitele s diapozitivy a s praktickými tipy proběhla v Centru ekologické výchovy Dřípatka v Prachaticích. Rady pro tvorbu přírodní zahrady dostali v rámci projektu i v Základní škole ve Vyšším Brodě. Na tento program navázalo čtyřdenní setkání spojené s prací na této zahradě v říjnu 2003. Při tomto pracovním semináři byl budován rybníček, zelená střecha a vyvýšené záhony pro smíšené kultury.

Jak se dělá přírodní hřiště V Borovanech se podařilo uspořádat hřiště s přírodními prvky. Během

ledna až března 2003 zde probíhalo poradenství včetně vytváření plánku. V dubnu byly vysázeny stromy a keře a proběhla exkurze po přírodních hřištích jako inspirace pro budování hřiště. Exkurze se zúčastnil kromě zástupce týmu spolupracovníků projektu i zástupce Borovan a také dvě děti z Borovan. V červnu proběhlo plánování přírodního hřiště v Borovanech s dětmi – plánovacího půldne s hrátkami s dětmi se zúčastnilo 57 rodičů s dětmi. Z dětských návrhů hřiště byla potom vytvořena výstava, jejíž vernisáž se uskutečnila v přístavbě radnice v Borovanech. O pár dní později proběhla exkurze na slavnostní otevření přírodního hřiště v Traismauer v Dolním Rakousku jako inspirace pro podobné aktivity a především pro zapojení dětí do spolupráce na tvorbě přírodních hřišť. Této exkurze se zúčastnil i starosta města Borovany a pracovníci CEV Dřípatka.

Spolupracujeme s přírodou – ona bude spolupracovat s námi „Projektem Přírodní zahrada se nechává inspirovat čím dál více lidí. Chtějí se vyvarovat chyb, a tak pěstují ovoce a zeleninu bez použití chemie a posilují ekologickou rozmanitost ve vlastní zahradě. Svědčí o tom nejen statistika projektu, ale i velmi dobré výsledky při vyplňování tzv. testu pro ekozahrádkáře,

n

s

p

i

r

a

c

e

který vznikl v Rakousku a je v české verzi pro zpestření a zvýšení zájmu v rámci projektu používán především při exkurzích. Projekt přispěl k ekologické výchově dětí nejen prostřednictvím akcí pro učitele, ale také působením přímo mezi dětmi i pomocí při budování přírodní školní zahrady ve Vyšším Brodě a přírodního hřiště v Borovanech. Projekt se též propojil i s hnutím zaměřeným na záchranu školních zahrad, kterému se věnuje článek na str. 5–6. Všechny aktivity projektu vedou přímo či nepřímo ke snižování zatížení půdy. Nic na tom nemění fakt, že pro ověření těchto výsledků zatím nemáme k dispozici data…“ uvádí mimo jiné Ing. Martina Petrová, členka Sdružení pro nadnárodní spolupráci v oblasti energií a životního prostředí EUPRI a česká koordinátorka projektu. Pěkným výstupem projektu pro každého zájemce je složka postupně vydávaných příruček Přírodní zahrada. Přináší návody, jak na zahradách hospodařit ekologicky. Sešity Ovoce v domácí zahradě, Živá půda, Zahrada na balkoně a terase, Má bylinková zahrada, Prvky přírodní zahrady, Zelinářská zahrada a Zahrada pro děti vyšly v překladu z němčiny v návaznosti na Dolnorakouského Rádce pro přírodní zahradu. Škála sešitů vydaných v Rakousku je velmi bohatá, dosud jich vyšlo 20. Z příručky Zahrada pro děti přinášíme ukázky v tomto Bedrníku. Podle materiálů EUPRI a partnerských organizací –red− Zájemci o rady, o české příručky i o celý projekt se mohou informovat na těchto místech: Rosa, o. p. s., Nádražní 55, 370 01 České Budějovice, tel. 387 432 030 DEV Lipka, Lipová 20, 602 00 Brno, tel. a fax 543 211 264 e-mail [email protected]

9

i

n

s

p

i

r

a

c

e

Zahrada, jak ji děti milují Přírodní zahrada − místo her i celostního vývoje Přírodně utvářená zahrada skýtá dětem možnost naplnit potřebu pohybu, experimentovat s přírodními materiály, jako je dřevo, hlína, voda a rostliny, pozorovat zvířata a rostliny a bezprostředně prožívat střídání ročních období. Čím přírodnější a mnohotvárnější zahrada je, tím více proměn se v ní dá prožít, tím bohatší jsou také zážitky a zkušenosti, které tady děti mohou nasbírat. V sešitě Zahrada pro děti, z níž jsou tyto ukázky, se dočtete, jak můžete ve své zahradě vyhovět potřebám dětí, jak můžete vytvořit a vylepšit místa vhodná ke hraní a na co musíte dát pozor, aby si všichni členové rodiny mohli zahrady užívat jako místa odpočinku. Ne každou radu lze uskutečnit v každé zahradě. Vyberte si proto z přehršle nápadů ty nejlepší a pusťte se spolu s dětmi do plánování – zcela podle svých osobních zálib a podle podmínek ve vaší zahradě a jejím okolí!

Zahrada jako staveniště Pro děti je zahrada nejkrásnější, dokud ještě neexistuje. Dům je zatím v hrubé stavbě a ve skrývkové zemině se dají budovat blátivé potůčky, hromada písku podhrabat nebo převážet na korbě dětské tatrovky, z poházených prken zbudovat domek nebo odvážné mosty mezi kupami zeminy. Dříve nebo později je však každý dům hotový a zahrada založená; doba krásných her na staveništi je, zdá se, neodvratně u konce. Neboť představy dospělých se často diametrálně liší od dětských přání. Pro děti je většina založených zahrad hotová, na nich už se nedá nic změnit. Jenže právě to děti 10

chtějí: samy experimentovat, stavět, konstruovat, zničit a znovu budovat. Je na rodičích, aby svým dětem vytvořili rámec, v němž je možné sbírat takovéto zkušenosti. Rodiče by ale také měli zvážit, kolik tvořivého chaosu, nepořádku, bláta a pozůstatků her jsou sami schopni snášet. Zahrada totiž slouží nejen dětem, ale i ostatním členům rodiny – vedle míst k dovádění a stavění by na ní měly být i kouty ke spočinutí a vydechnutí.

Prostory a sféry: jak rozčlenit zahradu Zahrada musí vyhovovat celé řadě požadavků. Proto je důležité společně vypracovat koncept pro její nové založení nebo přeměnu. Naplánujte si změny zahrady v postupných krocích a na několik let; a pokud si uchováte kousíček pružnosti, může zahrada růst spolu s vámi a vašimi dětmi. Pokuste se myslet při plánování vaší zahrady ve sférách – podobně jako při plánování svého domu. Zahrada by měla nabízet prostory pro míčové hry, prostory k houpání a šplhání, prostory pro klidnou hru i prostory pro zotavení a odpočinek. Kde ve vaší zahradě taková místa založit, to závisí na bližším i vzdálenějším okolí, na stromech a keřích, které už v zahradě rostou, případně na poloze užitných ploch, např. záhonů se zeleninou. Uprostřed zahrady může být ponechán větší volný prostor. Ten je využíván celou rodinou ke hraní volejbalu, badmintonu nebo fotbalu. Pískoviště určené pro klidnou a hloubavou hru můžeme umístit do blízkosti domu. Ohraničení křovím poskytne dětem určitou intimitu při hraní. Vodní plocha by měla být založena tak, aby na ni bylo z domu dobře vidět, a bylo tak mimo jiné možno pozorovat přivábené živočichy.

Prostory vybízející k houpání a šplhání najdou své místo v zadní části zahrady. Mohutné keře lemují zónu určenou ke hraní a oddělují ji od ostatních oblastí zahrady i od sousedů. Také prostory určené k proměňování, takzvané blátivé zóny a staveniště, bychom měli umístit do odlehlého kouta zahrady. Tam si děti mohou vytvořit svůj malý, zdivočelý ráj. Tyto oblasti mohou být hustě osázené stromy a keři. Zeleninová zahrada by neměla být příliš vzdálená od domu. Živý plot ji odděluje od zóny určené ke hraní.

Dětská přání Děti mívají své vlastní představy o místech vhodných ke hraní, představy, o kterých sice nemluví, ale podle kterých se chovají. Své okolí vnímají děti velmi citlivě. Všímejte si svého dítěte! Určitě má na zahradě svá oblíbená místa, kam si chodí hrát. Pokud si děti mohou vybrat, zdržují se rády v úkrytu nízkých stromů, slují, zákoutí, křoví nebo laťových plotů. Prostory, jejichž stěny mohou děti ohmatat a vyzkoumat s nataženýma rukama, jim dávají pocit ochrany a bezpečí. Děti mají také rády přehled, z koruny stromu nebo ze stromové chýše objevují a střeží zahradu jako své království. Ale potřebují také prázdné, volné plochy, místo k dovádění. Podobná lákadla jako houpačka, lano zavěšené na větvi, strom uzpůsobený ke šplhání nebo klády k udržování rovnováhy jsou pro děti výzvou k intenzivním hrám. Prostory ke stavění a budování, s větším pískovištěm, potůčkem, štěrkovištěm nebo blátivou louží poskytují dětem možnost tvořivé práce a hry. Členitý pozemek s palou-

i

ky, terénními vlnami, velkými kameny, na které se dá vyšplhat, děti fascinuje.

Písková jáma Obehnaná pískoviště jsou často příliš malá a nezajímavá. Větší pískové jámy o ploše 10–20 m2 jsou naproti tomu velmi lákavé ještě i pro školáky. Malí stavitelé tu mohou kopat kanály, tunely a jeskyně, stavět hrady a při hře si osvojovat konstruktivní znalosti.

Jáma v zemi a bahniště Tady se mohou děti skutečně ponořit do hry a celé hodiny kopat díry a kanály a přitom leccos vytáhnout na světlo dne: žížaly, brouky, zvláštní kameny. Když se naplní vodou, vzniknou nádherná bahniště. V zahradě k tomu stačí jenom nevelké místo, koutek, kde to děti smí.

Teče to, stříká a šplouchá Hra s vodou děti neuvěřitelně fascinuje. Vzpoměňte si na své vlastní dětství – ty nejkrásnější vzpomínky na naše hry se často točí kolem vody. Stavět hráze, stříkat vodou, brouzdat se nebo plavat – vodní živel skýtá dětem nepřeberné množství her. Pro dovádivé vodní hrátky postačí fontána s pumpou, káď na dešťovou vodu, staré kamenné napajedlo, zahradni hadice nebo mělká, vydlážděná stružka. Když si děti musí vodu samy napumpovat, automaticky se tím reguluje její spotřeba! V horkých letních dnech je brouzdaliště – i v malé zahradě – zdrojem žádaného ochlazení. Brouzdaliště vlastní výroby může vypadat hezky, část okraje obloženého plochými kameny se dá osázet odolnými rostlinami. Z hygienických důvodů bychom měli u brouzdaliště pamatovat na odtok, který umožní jeho vypuštění a vyčištění.

Ve své vlastní říši: klid a skrýš Pokud děti v zahradě najdou klidný kout, do kterého mohou zalézt, většinou velice rády zmizí z dohledu dospělých. Nabídka takových skrýší může být vytvořena pomocí keřů a stromů v zadní, poněkud zplanělé části zahrady. Jenom v chráněném koutku dokážou děti zapomenout na celý svět a věnovat se svým vlastním nápadům. Ve „vlastních čtyřech stěnách“ si pak děti často hrají na život dospělých. Tyto čtyři stěny mohou vypadat velice různě: malý domek z prken, „jeskyně“ v houští, vrbové týpí, stromová chýše nebo stan, který stojí v zahradě jenom přes léto, velikánská krabice, ve které jsou vyřezané dveře a okna, nebo domek z dek.

Vrbové chýše a tunely Vrba má v naší kultuře bohatou tradici. Dříve ji pěstovali a pravidelně řezali košíkáři (vrba hlavatka). S ústupem tohoto řemesla mnoho vrbových porostů zplanělo a vytratilo se. Dnes se vrby opět ve zvýšené míře používají k osazování břehů, zpevňování svahů a také pro menší či větší vrbové chýše a tunely v zahradách mateřských škol a na veřejných hřištích. Proto se vyplatí vrby znovu pěstovat. Na vrbové chýše se obzvlášť dobře hodí pruty keřových vrb – například vrba červenice, vrba trojmužná, vrba lýkovcovitá a vrba košařská. Obzvlášť hezkou barvu má vrba žloutková nebo vrba bílá. Nejlepší je nařezat materiál krátce před vlastní stavbou. Doba řezu je také nejlepší dobou k výsadbě, tedy říjen a listopad, březen a duben. Množství prutů potřebných ke stavbě většinou podceníme, zejména materiálu k vyplétání se nakonec většinou nedostává. K vyplétání stěn se nejlépe hodí jednoleté a dvouleté, rovné pruty. Pro vrbovou chýši tvaru iglú o průměru asi 2,5 m potřebujeme na vytvoření základní kostry okolo 30 silnějších vrbových větví o dél-

n

s

p

i

r

a

c

e

ce 3–4 m a tloušťce zhruba 5 cm. Směrem nahoru se větve samozřejmě zužují. Použijte navíc řízky dlouhé asi 30 cm, ze dvou třetin je zahrabejte do země a pořádně zalijte. Řízky snadno zakoření a rychle se zazelenají. Na vypletení stěn se použije okolo šesti otepí prutů, které by neměly být delší než 1–2 m a které mohou být silné 1–2 cm. Jedna otep má průměr asi 30–40 cm, podle toho, jak moc má být chýše vypletená.

Nahoru dolů, sem a tam: pohybová lákadla „Prostřednictvím takových elementárních činností, jako je houpání, klouzání, udržování rovnováhy, válení sudů, šplhání atd., získává dítě představu o rovnováze, tíži, setrvačnosti, tření a rozvíjí svůj cit pro realitu,“ říká psychomotorik K. Fischer. Děti by měly ve vlastní zahradě nalézat podněty k tomu, aby se intenzivně pohybovaly. V mnoha zahradách dnes už sice stojí kombinace náčiní sestávající z houpačky a prolézačky, soukromá zahrada však může nabídnout celou řadu alternativních podnětů k pohybu, nejen toto klasické zařízení. Kromě toho je valná většina hotových a kupovaných prolézaček pro školní děti už málo zajímavá.

Lanová džungle Lano určené ke stání i chůzi, napnuté od jednoho stromu k druhému, a nad ním druhé lano k držení je náročným „parkúrem“ pro děti. Lana mohou být napnutá v různých výškách, dolní lano však ne výš než jeden metr nad zemí, protože ta může být právě v oblasti kořenů velice tvrdá. Abychom stromy natrvalo nepoškodili, měli bychom lana pravidelně převazovat na jiná místa. Tím také zůstane lanová džungle pořád zajímavá. Na 11

i

kmitajících se lanech se děti v každém věku pocvičí v udržování rovnováhy a v obratnosti daleko lépe než na nepohyblivých prolézačkách.

Pohyblivé staveniště Pomocí všemožného materiálu se dá v zahradě zřídit nádherné, neustále se proměňující pohyblivé staveniště. Pneumatiky, ohoblovaná dřevěná prkna všech délek, basy od nápojů, pevné umělohmotné trubky a kulatinu děti přemění na prolézačky, houpačky, „kladiny“ na udržování rovnováhy, mosty a mnoho dalšího. Pro děti je pohyblivé staveniště pokusným polem, na kterém mohou při hře poznávat souvislosti mezi příčinou a účinkem. Při stavění se děti učí lépe odhadnout následky a nebezpčí, získávají sebejistotu a důvěru ve vlastní schopnosti.

Dovolené zakázané ovoce Kdo by odolal obsypaným malinám? Mlsat v zahradě je nejen zdravé, ale i výchovné! Dětem to otevírá nová vrátka k ovoci a zelenině – vždyť obojí patří často k ne zrovna oblíbeným pokrmům. Pokud se ale jedná o něco právě utrženého ze zahrady, pochutnají si děti jak na zelenině, tak i na „sladkostech“ z keřů a stromů. Maliny bychom měli vysazovat k drátěné opoře nebo plotu. U ostružin je vhodné používat beztrnné odrůdy, jinak bývá sklizeň namáhavá a bolestivá. Rybíz může mít červené, bílé nebo černé plody a v době sklizně v červenci skýtá pestrý pohled; jeho sladkokyselá chuť je pro děti mimořádným chuťovým zážitkem!

Zeleninová zahrádka Slunné stanoviště s humózní půdou je jedním ze základních 12

předpokladů úspěchu. Nakreslený plánek s uspořádáním jednotlivých druhů zeleniny vašemu dítěti pomůže, aby si udělalo představu o konečném produktu svého snažení! Ředkvičky, karotka, hrášek, rajčata, fazole, kedlubny nebo kukuřice se velmi dobře hodí pro malou zeleninovou zahrádku. Dbejte na to, aby vaše děti každý výsev nějakým způsobem, ať už nápaditě nebo prostě jen dřevěným kolíkem, vyznačily. Celý „projekt zeleninová zahrada“ tak zůstane právě v počáteční fázi přehledný, což umožní snazší pozorování. Čím více přiloží vaše děti při osazování nebo ošetřování záhonu ruku k dílu, tím zajímavější to pro ně je. Vydržet celý proces od začátku do konce je pro dítě velikánský úspěch a důležitý krok v jeho vývoji.

Hračky ze zahrady Děti přistupují k okolnímu světu téměř vždy prostřednictvím hry. Neustále vyhledávají setkání, která podnítí jejich fantazii. Sotva na zemi objeví list, kousek dřeva nebo plod nějakého stromu, začnou si s nimi hrát a probudí je k životu. Přírodniny se však také výtečně hodí k vlastnoruční výrobě hraček nebo jako kreativní ozdoba pokoje. Příkladem takového zahradního materiálu vhodného na hraní jsou plody stromů a keřů (malé šištice olše lepkavé, žaludy, březové šištice, šišky smrku, jedle nebo borovice, kaštany, lískové a vlašské ořechy, šípky atd.), květiny, trávy a stvoly se semeny, kousky dřeva a kameny. Pro hru na indiány je líska se svými ohebnými větvemi na luk a šípy prakticky nepostradatelná! Mochyně se svými oranžově červenými plody na podzim, skrytými v lampioncích listů, je nápadná a určitě stojí za zevrubnější prozkoumání dětskou rukou. Dýně je oblíbenou zeleninou pro vyřezávání strašidelných obličejů. U hledíků se dá stiskem prstů vesele hýbat jejich „tlamičkou“.

n

s

p

i

r

a

c

e

Pozor: často vysazované, avšak jedovaté rostliny Protože se v literatuře často objevují protichůdné údaje o jedovatých a nejedovatých rostlinách, uvádíme zde seznam často vysazovaných, avšak jedovatých rostlin: akát, bobkotřešeň, brslen, břečťan, cesmína, jalovec, štědřenec, tis, túje, vrabečnice; zimolez, ptačí zob, kalina (tyto tři lehce jedovaté); trvalky jako náprstník, ocún a bledule; hrnkové rostliny jako durman, oleandr a skočec. V bezprostřední blízkosti míst vymezených pro děti bychom se měli jedovatým rostlinám každopádně vyhnout. I v této otázce by však nakonec měla, stejně jako v jiných oblastech života dětí, platit zásada, že musíme děti vést k tomu, aby se s určitými nebezpečími naučily žít, to znamená, aby se naučily jíst jen to, o čem s jistotou vědí, že je to poživatelné.

Sbírání zkušeností na celý život Zahrada není pro děti jen místem, kde tráví svůj čas, ale také místem jejich vývoje. Ponořené do hry mohou zde objevovat své vlastní schopnosti. Na zahradě jsou děti při hře konfrontovány s živými tvory, kteří vytvářejí naše životní prostředí. Poznávají zde rostliny i zvířata a rozvíjejí pochopení pro vztahy a souvislosti v přírodě. Přírodní zahrada je pro děti obzvlášť podnětným místem her a objevování! Ukázka z brožurky Zahrada pro děti autorek Judith Heissenbergerové a Kathariny Ritschelové. V českém překladu Radomila Hradila vydal Amt der NÖ Landesregierung St. Pölten, Rakousko 2001 v rámci česko-rakouského projektu Přírodní zahrada.

P R O M Ě N Y Co je a kde se vzala

Evropská politika životního prostředí „Environmentální politika je pravděpodobně tou sférou veřejné politiky Evropské unie, která prošla nejdynamičtějším a nejpřekvapivějším vývojem,“ uvádí RNDr. Petr Jehlička, Ph.D., který se mj. na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy zabývá mezinárodní environmentální politikou. Nic netuše se stal často citovaným průvodcem v tomto článku. Jeho studie Politika životního prostředí v procesu evropské integrace, která vyšla v časopisu Integrace na www.integrace.cz, patří mezi to nejzajímavější, nač se při hledání informací o politice životního prostředí v Evropské unii dá u nás narazit. Zdá se, že životní prostředí se dá v řadě ohledů – ne však vždy – lépe chránit v Evropě sjednocené spíš než v Evropě roztříštěné. Navíc společné řešení těchto problémů také přispívá ke sjednocování Starého kontinentu.

Z nuly na špičku Zakládající Římská smlouva z roku 1957 o Evropském hospodářském společenství neobsahovala žádnou zmínku o politice životního prostředí. Neexistovaly ekologické kompetence, instituce ani rozpočet. Po Stockholmské konferenci o životním prostředí v roce 1972, která byla důležitým milníkem globálního ekologického uvědomování, v EHS začaly vznikat instituce věnující se životnímu prostředí. O rok později byl přijat první akční plán na ochranu životního prostředí. V roce 1981 bylo v rámci Evropské komise zřízeno samostatné Generální ředitelství pro životní prostředí – dnes nejmocnější výkonný orgán EU v oblasti ekologie. Maastrichtská smlouva v roce 1993 už učinila jedním z cílů Evropské unie udržitelný rozvoj. Zavedla zásadu, že přijímání a provádění veškeré politiky EU musí přihlížet k dopadům na životní prostředí. Následující rok vznikl Kohezní fond, který mj. financuje projekty na ochranu prostředí (www.euroskop.cz). V současné době má Evropská unie už šestý akční plán pro životní

prostředí na léta 2001–2010. Mezi jeho priority patří boj se změnami klimatu a s globálním oteplováním; ochrana přírodního prostředí, volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin; řešení ekologických a zdravotních otázek; ochrana přírodních zdrojů a nakládání s odpady. Evropská komise má také zajišťovat, aby environmentální zákony nebyly pouze schvalovány, nýbrž také prosazovány, aby podnikatelé a spotřebitelé byli zapojeni do řešení ekologických problémů, aby občané Evropské unie měli přístup k informacím o životním prostředí a mohli se účastnit rozhodování. Dá se říci, že evropský přístup k environmentální politice je jedinečný a relativně úspěšný.

Německý, britský a další přístupy V historii evropské environmentální politiky tu sílí a tu zase slábne vliv různých zemí a různých přístupů. „Na dynamickém rozvoji environmentální legislativy a aktivním vystupování EU v mezinárodní environmentální politice mají velkou zásluhu environmentálně progresívní členské země, především Německo,

Nizozemsko a Dánsko,“ konstatuje Petr Jehlička. Málo celounijně přijatých návrhů podle něj má spontánní původ. Většinou země, které zavedly přísnější ekologické normy, exportovaly svou náročnější legislativu do prostoru celé Unie, například prostřednictvím přijetí evropské směrnice o emisích z velkých zdrojů. Tím se „v první řadě snažily zabránit tomu, aby ekonomicky doplatily na přísnější environmentální legislativu“. V 80. letech tak například převládal německý styl ekologické politiky. Německo přimělo Evropu přijmout přísné technické normy na ochranu ovzduší. Ale například už evropská směrnice o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí z roku 1990 byla v rozporu s německou právní tradicí. Británie, která do té doby vystupovala jako hlavní oponent, v devadesátých letech prosadila nový styl. Vzorem pro stěžejní směrnici desetiletí o integrované prevenci znečištění, kterou se začal prosazovat preventivní přístup namísto montování filtrů na konci výrobních cyklů, byl britský zákon o integrované kontrole znečištění z roku 1990. Starší německý přístup se zaměřoval na detailní legislativu, nejlepší dostupné technologie a kontrolu emisí, zatímco britský přístup se zakládá spíš na konečné kvalitě životního prostředí a umožňuje pružnější výběr nástrojů pro řešení problémů. Zhruba tak porovnává expert Petr Jehlička výrazné národní politiky životního prostředí. Některé země Unie se spíše přizpůsobovaly, jako například Itálie či Španělsko. Jejich domácí environmentální legislativa a instituce byly důsledkem členství v EU. Avšak Španělsko posléze začalo měnit svou pasívní strategii a snažilo se 13

p prosazovat společné iniciativy středomořských států. Evropskou environmentální politiku a především normy a legislativu přijímají i nečlenské země. Typickým příkladem jsou postkomunistické země. Přibližování k Evropské unii jim otevřelo relativně snadnou, prošlapanou cestu, jak dosahovat evropských standardů.

Globální ekologický advokát Evropská unie se dnes obecně považuje za nejprogresívnějšího aktéra globální environmentální diplomacie. Nebylo tomu tak vždycky. Jak konstatuje Petr Jehlička, „až do poloviny osmdesátých let vedly Spojené státy zejména v souvislosti s rozvojem ochrany ozónové vrstvy. Poté, co se do středu pozornosti dostaly změny klimatu, převzala tuto roli Evropská unie.“ Je všeobecně známo, že Evropská unie usiluje, byť se skřípěním zubů a ne vždy s jednoznačným úspěchem, o dodržování dosud mezinárodně nezávazného Kjótského protokolu o omezování produkce skleníkových plynů, především oxidu uhličitého. EU dokonce usiluje o další rozvoj „postkjótského“ procesu, zatímco Spojené státy se v tomto vyjednávání staly hlavním oponentem a zpochybňují jeho smysl. Evropská komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová k tomu na sklonku roku 2003 řekla: „Kjóto je pouze první krok… Přijdou další a ambicióznější závazky...“ Na špičku světové environmentální politiky dostala Evropskou unii podle Petra Jehličky ještě jedna okolnost, a to unikátní institucionální struktura: „Minimalizovat emise vyžaduje změny v hospodářské struktuře, regulačním stylu a chování obyvatel… Proces evropské integrace v sobě historicky zahrnuje ztrátu suverenity v některých oblastech a snížení významu národních hranic. Členské státy EU jsou zvyklé pohybovat se ve složitém mnohaúrovňovém systému evropské „governance“ a prosazovat své zájmy v jeho rámci… Prostřednictvím Rady ministrů se členské státy přímo zúčastňují pří14

r

o

m

ě

n

y

Základní principy ochrany životního prostředí v Evropské unii Princip „platí znečišťovatel“. Ekonomické náklady na odstranění znečištění by neměla hradit celá společnost, měli by je platit původci znečištění, a to včetně nákladů na preventivní opatření. Princip udržitelného rozvoje. Rozvoj, který uspokojuje požadavky současnosti, aniž by narušoval schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby. Princip vysoké úrovně ochrany. Při přijímání evropských norem by se mělo vycházet z tradic přísnějších členských států a nejnovějších technologií a metod ochrany. Standard EU by měl být „měkčí“ než v nejpřísnějším státě, jednotlivé státy si ale mohou ponechat své přísnější normy. Princip prevence. Je levnější a účinnější vzniku poškození životního prostředí předejít než řešit poškození, až když nastane. Princip předběžné opatrnosti. Nedostatek přesných vědeckých důkazů, že určitá činnost bude mít negativní vliv na životní prostředí, nemůže být k důvodem k tomu, aby se odkládala nebo neprovedla potřebná opatření, jež by poškození životního prostředí mohla zabránit. Typickým příkladem pro uplatnění tohoto principu jsou geneticky modifikované organismy. Princip ochrany co nejblíže u zdroje znečištění. Škodě na životním prostředí se má bránit co nejblíže místu, kde škoda vzniká. Příkladem je snaha zpracovávat nebezpečný odpad u původce, ne až ve vzdáleném zpracovatelském zařízení. Princip ochrany životního prostředí jako celku. Při ochraně životního prostředí se musí brát v úvahu životní prostředí jako celek. Nelze sledovat např. jen znečištění vzduchu a opominout ostatní, jako je třeba poškození živočišných druhů nebo krajiny. Princip integrace. K dopadům na životní prostředí se musí přihlížet i při navrhování a provádění ostatních politik EU, jako je politika ochrany spotřebitele, průmyslová politika, dopravní politika, zemědělská politika. Princip subsidiarity. Podle tohoto principu má být Evropská unie v oblasti životního prostředí aktivní pouze tehdy, pokud by stejně účinně nemohly zasáhnout členské státy samostatně. Charakter ekologických problémů, které existují nebo se šíří bez ohledu na hranice států, však zhusta vyžaduje zásahy a regulace na vyšší úrovni, než je stát. Podle www.euroskop.cz, upraveno –redpravy jednacích pozic EU společně s Komisí. Po podpisu mezinárodní úmluvy Evropskou komisí je její ratifikace parlamenty členských států poměrně přímočará záležitost. Institucionální struktura USA je odlišná. Ve Spojených státech sice Kongres a zvlášť Senát rozhodují společně s exekutivou, ale do hry vstupují až při ratifikaci dokumentu. Proces tvorby politiky uvnitř EU má

díky propojenosti mezi exekutivou a legislativou tedy značnou míru flexibility a vyšší schopnost efektivně se zabývat environmentálními problémy, jejichž řešení vyžaduje přizpůsobení domácích politik.“ Srovnání politických mechanismů tak trochu vyjasňuje letité politické hry kolem Kjótského protokolu, jichž se účastní EU a USA za asistence ziskuchtivého Ruska.

p Dlužno poznamenat, že Spojeným státům se zpravidla přiznává vyšší vědeckotechnická pokročilost. „Evropa zaostává,“ varují Wim Soetaert a Erick Vandamme, přední evropští vědci z univerzity v Gentu, na příkladu energetiky. Podle nich je nutné hledat pro zabránění energetické krizi nové alternativy využitím moderních biotechnologií – využití energie z kukuřice, cukrové řepy nebo pšenice. Těžko odhadnout, zda to může být spása v podobě obnovitelných zdrojů, nebo pohroma v podobě nových monokulturních plantáží, které zaberou další plochy dosud přirozeně fungujících ekosystémů.

Evropské právo životního prostředí Právní základ evropské environmentální politice položil Jednotný evropský akt z roku 1986. Podle www.euroskop.cz patří oblast životního prostředí v evropských právních úpravách k nejnáročnějším oblastem co do rozsahu předpisů i co do jejich naplňování. K evropskému právu životního prostředí dnes patří – široce pojato – až na 500 právních předpisů. Tato právní úprava je obsažena v několika kategoriích předpisů. Nařízení (Regulations) jsou přímo účinná a aplikovatelná ve všech státech Unie bez zapracování do národní legislativy. Směrnice (Directives) představují obvyklou podobu evropského práva životního prostředí a musí být převedeny do právního systému jednotlivých států. Dále jsou to ještě rozhodnutí (Decisions) směrovaná k jednotlivým státům, mezinárodním organizacím či firmám. Doporučení a stanoviska nejsou právně závazná; používají se například při uzavírání dobrovolných dohod s průmyslovými podniky. Příjímání práva životního prostředí představuje značné finanční nároky a má bezprostřední dopad na konkurenceschopnost průmyslových podniků. Mimo jiné jde o tzv. ekodumping – kdo nevynakládá prostředky na péči o životní prostředí, má zpravidla levnější výrobky. Předpokládá se však, že z dlouho-

dobého hlediska se firmám investice do ochrany životního prostředí a celkový vstřícný přístup k ekologickým otázkám vyplatí. Na postupu je totiž také ekologické uvědomění lidí, především v – řekněme – ekologicky vyspělých státech, jako jsou střídavě skandinávské země, Německo, Nizozemí, Británie či Irsko. Lidé si prostě ekologickou kvalitu čím dál více považují a také ji více vyžadují, například prostřednictvím každodenní volby výrobků na trhu. Přijímání právních i jiných opatření ve prospěch životního prostředí má pozitivní vliv na kvalitu života lidí, nemluvě o takřka fatálních otázkách přírodních zdrojů, biodiverzity, ozónové vrstvy či stability klimatu.

Daně a jiné páky Martin Cullen, irský ministr životního prostředí, kulturního dědictví a regionální správy, na začátku irského předsednictví EU v lednu 2004 představil v Evropském parlamentu irský environmentální program. „Čistá ekonomika, kde ekologická a ekonomická agenda jdou ruku v ruce, je to nejdůležitější pro prosperitu Irska i Evropy,“ řekl Cullen. Podle něj také „ty podniky, kterým došlo, že zapojení ekologických principů do srdce jejich provozů jim umožní nechat ostatní za sebou.“ Mezi klíčové části programu pro životní prostředí Evropské unie řadí ministr životního prostředí předsedající země tzv. Lisabonskou agendu, Akční plán pro ekologické technologie, pohyb odpadu přes hranice, klimatické změny a především prosazování ekonomických nástrojů ke změně chování spotřebitelů. Lisabonská agenda představuje efektivnější využití energie a přírodních zdrojů, produkci méně odpadů a méně tlaku na životní prostředí. S ekonomickými nástroji na ochranu životního prostředí má Irsko čerstvou dobrou zkušenost. Irsko zavedlo v březnu 2002 „zelenou“ daň z plastových sáčků a Irové začali platit za každý sáček 15 centů navíc. Během následujícího roku se spotřeba těchto obalů snížila o 90 %, jak oznámila většina obchodníků. Lidé

r

o

m

ě

n

y

začali sáčky používat opakovaně. Státní pokladna získala zavedením daně 9,6 miliónu eur navíc a investovala je do projektů na ochranu životního prostředí a likvidaci odpadů. Těm, kdo daň odmítají zaplatit, hrozí až desetiletý trest vězení a denní pokuta 127 000 eur. Ostatně – i slavný evropský selfmademan a prototyp bohatého podnikatele Ingvar Kamprad, majitel obchodního řetězce s nábytkem IKEA, užívá igelitové sáčky opakovaně a veřejně to přiznává… Bičem na povážlivé znečišťování skleníkovými plyny, na nadměrné čerpání přírodních zdrojů i ekologicky nevhodné spotřebitelské chování by mohla být ekologická daňová reforma – započítání dosud nezapočítávaných ekologických škod do cen produktů pomocí ekologických daní a zároveň snížení daní například z lidské práce. Bude ekologická daňová reforma hitem či vůdčím principem evropské environmentální politiky tohoto desetiletí? Uvidíme. Jako první se do této reformy pustily Švédsko, Finsko, Dánsko, Norsko a Nizozemí už v 90. letech. Na začátku roku 2004 ekologickou daňovou reformu v různém rozsahu zavádělo jedenáct zemí z evropské patnáctky a Evropská unie se rozhodla daňové reformy zkoordinovat. Nejvíc půjde právě o zdanění energií. „Cílem je postupně napravit stav, kdy se ceny fosilních zdrojů skrytě dotují a obnovitelné zdroje energie mají proto potíže s konkurenceschopností,“ říká český exministr životního prostředí Martin Bursík. Kromě závazných norem, které ukládají institucím i jednotlivcům povinnosti ve vztahu k životnímu prostředí, nabývají na důležitosti i tzv. dobrovolné nástroje ke zvýšení ekologické efektivnosti. Jedná se například o zavádění systémů environmentálního managementu a norem ISO 14 001 v podnicích a institucích nebo programy označování ekologicky šetrných výrobků neboli ekolabelingu, které může ovlivnit volbu na straně spotřebitelů. EU založila svůj vlastní jednotný systém ekologického označování v roce 1992. Český Národní program označování 15

p výrobků ochrannou známkou Ekologicky šetrný výrobek je s tímto evropským systémem harmonizován. K ochraně životního prostředí se používají také dobrovolné dohody uzavírané zpravidla mezi podnikem či skupinou podniků na jedné straně a úřady nebo státem na druhé straně. Jejich zastánci věří, že to může být atraktivní alternativa k těžkopádnému a složitému legislativnímu procesu. Též se však objevuje názor, že tyto dohody mohou pouze falešně uklidňovat veřejnost, že podnik dbá o životní prostředí. Dobrovolné dohody by tedy měly být přístupné veřejnosti, která by měla mít možnost je kontrolovat.

Všeprostupující ekologie Zřejmě za nejdůležitější v politice ochrany životního prostředí v Evropské unii se považuje princip integrace (je popopsán v rámečku na str 14). Amsterodamská smlouva, která platí od roku 1999, ve svém 6. článku říká: „Požadavky ochrany prostředí musí být integrovány do formulací i realizace politik a aktivit společenství… zejména s ohledem na dosažení udržitelného rozvoje.“ Z tohoto pohledu na evropskou politiku však vynikají rozpory, jejichž řešení se obtížně hledá. Jeden krkolomný problém se jmenuje Společná zemědělská politika. Systém zemědělských dotací byl založen společně se vznikem Evropského hospodářského společenství v roce 1958, aby pomohl zajistit Evropě dostatek potravin. Byl to tehdy základní pilíř evropské integrace a malý zázrak: „Zemědělská výroba se během jedné generace třikrát zvýšila, přitom ubyly dvě třetiny zaměstnanců v oboru,“ říká se na www.evropska-unie.cz. Posléze se ale stávala evropská zemědělská politika čím dál zřetelněji kontraproduktivní. Produkce se zvedala často na úkor životního prostředí. Zemědělství polyká polovinu rozpočtu EU, dotovaná nadprodukce trápí nejen bohaté Spojené státy, ale i rozvojové země, které nemají šanci proti takovým cenám se prosadit. „Právě uměle 16

Evropská ekoznačka. Dá se čekat, že se objeví i na zboží v našich obchodech. Podrobnosti o evropském ekolabelingu najdete na internetov ých stránk ách http://europa.eu.int/comm/ environment/ecolabel. Odtud se přes odkazy dá dostat i na stránky věnované označování ekologicky šetrných výrobků v některých evropských zemích. Množství různých ekoznaček představují například rakouské stránky. živená dotační politika byla z velké části odpovědná za nepříznivé trendy ve vývoji evropské venkovské krajiny a biodiverzity,“ soudí David Vačkář z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. V roce 1992 došlo k první rozsáhlé reformě, která přesouvá stále rostoucí část zemědělského rozpočtu do podpory forem zemědělství k přírodě šetrnějších. Přesto zemědělská politika byla ještě na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002 v Johannesburgu tím máslem na hlavě Evropské unie, které jí bránilo v účinnějším vyjednávání. V roce 2002 přijali ministři zemědělství členských států EU opět prohlubující reformu Společné zemědělské politiky. Mezi její hlavní cíle patří mj. „zaměřit poskytovanou podporu tak, aby zemědělci byli odměňováni za služby v oblasti ochrany životní-

r

o

m

ě

n

y

ho prostředí, bezpečnosti a kvality potravin a pohody zvířat“, jak se praví na internetových stránkách Delegace Evropské komise v České republice, dále „omezit pobídky, které vedou k poškozování životního prostředí a rozšířit pobídky k poskytování ekologicky šetrných služeb; poskytovat větší podporu tradičním způsobům a přírodním systémům hospodaření; udávat tón na mezinárodních jednáních o obchodu se zemědělskými produkty jako představitelé moderní zemědělské politiky, která je přínosem pro mezinárodní obchod a rozvojové země“. Členské země si ovšem i pro další období vyjednaly spoustu výjimek... Dobrou zprávou je, že biozemědělství je nyní na vzestupu v mnoha evropských (i neevropských) zemích. Může přirozenou tržní cestou za jistých podmínek podněcovat lepší ekologické kvality i v rámci konvenčního hospodaření (viz Bedrník 3/2003). Jiná otázka naší doby – co a jak s geneticky upravenými organismy a potravinami – stále vyvolává spíš rozpaky. Kompromisem, řešením přinejmenším pro nejbližší dobu, může být to, že Evropská komise přijala systém k zajištění přesné identifikace GMO zvláštním kódem na všech produktech, které GMO obsahují. V roce 1995 definovala Evropská unie v tzv. Bílé knize o energetické politice tři základní cíle: konkurenceschopnost, bezpečnost dodávek energie, ochrana životního prostředí. Upřesnění těchto cílů přinesla tzv. Zelená kniha o strategii bezpečného zásobování Evropy energií z listopadu 2000. Mimo jiné volá po zdravé konkurenci na evropském energetickém trhu a po diverzifikaci zdrojů. Ochrana životního prostředí a boj proti změně klimatu nabývají na významu v souvislosti s přijetím Kjótského protokolu. A tak Evropská unie vyhlašuje jako jeden z číselných cílů dosáhnout do roku 2010 podíl obnovitelných zdrojů 12 %. Na postupu je také řízená liberalizace energetického trhu, která by měla mj. podněcovat efektivnější zhodnocování primárních energetických

p zdrojů na straně výrobců a umožňovat spotřebitelům volbu „zelené“ energie. Podle časopisu Lobby výroba energie ve vodních a větrných elektrárnách hraje výraznější roli v Rakousku (66 % vlastní spotřeby elektřiny), Švédsku (46 %), Portugalsku (38 %), Finsku (19 %), Itálii (17 %) a Španělsku (17 %). Obecně však stále dominuje výroba elektřiny z neobnovitelných zdrojů. Při přípravě další postkjótské konference v Bonnu 2004 vyzvalo šest set delegátů ze 45 zemí Evropskou unii, aby převzala vedoucí roli ve světě ve snaze zvýšit podíl energie vyráběné z obnovitelných zdrojů. V té souvislosti „německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin požadoval přijetí takových opatření, jež by zajistila, že oteplování klimatu do konce 21. století nepřesáhne dva teplotní stupně,“ oznámila ČTK v lednu 2004. Tato přání poněkud podrývají zprávy o tom, že Evropské unii se v poslední době přestává dařit snižovat emise skleníkových plynů. I to je nejspíš důvodem, proč se poněkud hatí také naděje na ústup od jaderné energetiky. Trend k uzavírání starých a nebudování nových jaderných elektráren, který se v posledních letech zdál nepochybný zvlášť díky razantnímu postupu Německa, se najednou zakymácel. V lednu 2004 přišla z Bruselu zpráva, že poslanci Evropského parlamentu schválili tzv. jaderné směrnice, které mají atomovým elektrárnám umožnit získávat unijní finance. Kritici tvrdí, že prioritou by mělo být financování rozvoje nejaderných alternativních zdrojů energie. Rakouská poslankyně Marialiese Flemmingová to označila za krok zpět. A co se mezitím děje mimo bruselské kanceláře? Například v Německu vznikla v roce 2001 solární bundesliga. Je to soutěž obcí či městských částí ve vybavování solárními zdroji energie. V prvním roce solární bundesliga registrovala 6 obcí, v roce 2003 už 560 sídel a 240 obecních či městských částí. Mistr solární bundesligy, bavorský Schalkham, drží prvenství výsledkem 1,2 m2 plochy solárních kolektorů na

jednoho obyvatele. Tamní radnice už několik let nakupuje ve velkém se slevou solární kolektory, a pak je bez zisku prodává dál občanům. Společnou politiku se snaží EU utvářet i v oblasti dopravy. Jak postupuje integrace, rozšiřuje se obchodní výměna a sílí potřeba investovat do dopravní infrastruktury a zavádět společná pravidla. „Dopravní sektor pohlcuje v zemích Unie až 40 procent veřejných investic, jeho fungování ovlivňuje mnoho dalších sfér a zvlášť velký vliv má na regionální rozvoj, životní prostředí, utváření krajiny, spotřebu energie,“ dovíme se na www.euroskop.cz. Zvládnout silniční, železniční, leteckou a lodní dopravu je nejspíš ještě složitější úkol než zvládnout energetiku. Máme ještě asi v dobré paměti, jak evropské politiky k činům vybudila havárie tankeru Prestige na podzim 2002. Rychle pak dohodli přísnější pravidla provozu. Menší publicitu mělo varování ekologických organizací, že plánovaná transevropská síť dopravní infrastruktury ohrožuje přírodu zejména v nově přistupujících zemích. Evropské dopravní sny se střetávají s velkorysým projektem ochrany biodiverzity Natura 2000

r

o

m

ě

n

y

(Bedrník 5/2003). Ekologické organizace volají po důsledném posuzování ekologických a sociálních dopadů plánovaných dopravních sítí. Zatím se zdá úspěšnější tendence těmto plánům přidělovat spíš výjimky, prosadit je za každou cenu. Zároveň však Evropská komise hledá, jak financovat například projekty na dopravní překonání Alp, Pyrenejí či Baltského moře, jak zavést jednotný systém elektronického mýtného. Za nejrozsáhlejší evropskou iniciativu za rozšíření udržitelné dopravy označila evropská komisařka pro životní prostředí Margot Wallströmová Evropský týden mobility. Koncepce podpory udržitelné mobility se prosazuje proti poněkud negativně vyznívajícímu Evropskému dni bez aut; místo prostého odporu k autům hledání a otevírání variant. Má napomáhat ke snížení užívání osobních aut ve prospěch veřejné dopravy. Zdá se však, že udržitelnou dopravu mohou v Evropě úspěšněji než shora prosazovat zdola jednotlivé obce a města. Mnohde přicházejí s vlastní iniciativou. Magistrát italského Janova, důležité dopravní křižovatky s významným přístavem a mezinárodním letištěm, odstarto-

Životní prostředí a občanská práva Právo vědět – kampaň českých nevládních organizací: http://pravovedet.ecn.cz/ Web pro otevřenost veřejné správy: http://www.otevrete.cz/ Ekolink, právo na informace o životním prostředí: http://www.ekolink.cz/index.shtml?apc=c4a-_-_--&cat=153 Ekospotřebitel: http://www.ekospotrebitel.cz/ Právo na informace o životním prostředí, studie: http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-4-006.doc Zelený rádce, právo na informace o životním prostředí: http://www.ecmost.cz/ver_cz/radce/pravo_otazky.htm Právo na informace o životním prostředí: http://web.sks.cz/users/cn/eis/123.shtml Občanská společnost, návod k použití, Econnect: http://obcan.ecn.cz Zdroj: Green Pack, upraveno a doplněno –red-

17

p

r

o

m

ě

n

y

val v březnu 2003 projekt zavedení distribuce zboží do historického centra města s nízkým dopadem na životní prostředí. Projekt MERCI (Ecological Mobility Resource for the City) je založen na použití nákladních aut na elektrický pohon, která nabírají zboží, jež je zasíláno do města, v tzv. centru výměny, které je soukromým majetkem. Tam se kóduje a údaje se vloží do řídicího systému, optimalizuje se výběr a nakládka na vozidlo, pořadí vozidel i trasa. Nepřetržité zpracování dat využívá telekomunikační infrastrukturu. Mimo jiné systém MERCI umožňuje i zkvalitnit služby ve městě. Tolik příklady ze tří sektorů, jak složité je hledání cesty k začlenění ekologických hledisek do postupující evropské integrace.

Participativní demokracie Integrace je na Starém kontinentu na postupu nejen v ekonomice, propojování infrastruktury, v legislativě a jinde, ale určitě se dá říct, že také v oblasti občanské a lidské. Propojují se pracovní trhy, zintenzivňuje se výměna vzdělání. Ačkoli se daleko častěji hovoří o odtažité bruselské byrokracii a něco na tom asi bude, sílí zároveň procesy účasti občanů na veřejné správě a na vládnutí (angl. governance, viz rubrika Didaktika). Významnou kodifikaci a podporu vytváření participativní demokracie představuje zejména v oblasti životního prostředí Aarhuská úmluva, která vznikla na půdě Evropské hospodářské Komise OSN v roce 1998. Vstoupila v platnost 30. října roku 2001. Na www.unece.org/ env/pp/ctreaty.htm je možné sledovat postup ratifikace. Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, jak zní její plný název, je významným mezinárodněprávním nástrojem podporujícím další rozvoj evropské občanské společnosti. Má ovšem širší, přímo globální dopad. Přiznává obča18

Logo Evropské agentury pro životní prostředí a stránka z publikace „EEA strategy 2004-2008“

nům následující práva týkající se životního prostředí: právo vědět, právo účastnit se a právo na přístup k právní ochraně. „Aarhuskou úmluvu signovala Česká republika v červnu 1998, do konce roku 2003 ji v podstatě implementovala řadou zákonů. Sledovala přitom především harmonizaci s právem EU – téměř žádné „nadstandardní“ prvky práva na informace a účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech nebyly prosazeny. Vlastní ratifikace Aarhuské úmluvy byla pozdržena – teprve v prosinci 2003 ji projednával parlament. Řada nově připravených zákonů tak její principy neodráží,“ konstatuje se v multimediální vzdělávací pomůcce Green Pack.

Krev komisařky Walströmové Na sklonku roku 2003 doktor Vyvyan Howard z Bruselu veřejnosti oznámil, že v krvi evropské komisařky pro životní prostředí Margot Wallströmové se zjistilo celkem 28 chemických látek, které by tam být neměly. Komisařka Walströmová společně se 155 dalšími Belgičany a Brity dobrovolně podstoupila vyšetření, aby se ukázalo, jak znečištění životního prostředí ovlivňuje lidské tělo. V krvi některých se našlo až 49 cizorodých chemikálií. Mezi látkami zjištěnými v krvi komisařky byl už třicet let zakázaný pesticid DDT, ještě jedovatější DDE a zákeřné polychlorované bifeny-

p ly. Tyto látky se pomalu hromadí v lidském těle, ukládají se v tuku a játrech, ovlivňují srdce, mozek, kůži či imunitní systém, ale také děti v těle matky. Podle doktora Howarda mohou rozdílné dávky pesticidů obsahujících PCB odlišit i tak blízké jedince, jako jsou dvojčata. To, které z matčina těla získá více PCB, bude prý útočnější a sexuálně méně vyrovnané než druhé. Těžko si představit záludnější zbraň. V krvi každého z nás se skrývají informace o stavu životního prostředí... Informace, zvláště ty veřejně zjevené, jsou jedním z klíčových faktorů pro rozhodování o životním prostředí. V posledních deseti letech nastal prudký rozvoj v uspořádávání informací o životním prostředí. Začaly se používat indikátory jeho stavu. Patří mezi ně například měrné emise znečišťujících látek, produkce komunálního odpadu, spotřeba dusíkatých hnojiv, podíl plochy chráněných území ve státě a podobně. Užívá se však také třeba index lidského rozvoje, který se stává uznávaným doplňkem hlavního ekonomického indikátoru – HDP. Indikátory a jejich užívání se dál vyvíjí. Mezinárodní srovnání pomocí indikátorů nabízejí například internetové stránky MŽP ČR www.env.cz. Obsáhlým hodnocením životního prostředí v Evropě se zabývá Evrop-

ská agentura pro životní prostředí v Kodani (http://www.eea.eu.int), která patří mezi významné evropské instituce, ale udržuje si určitou nezávislost. Česká republika je členem EEA už od roku 2002, a má proto přístup k jejím informacím a vybavení.

Česká republika, 1. květen 2004 „Kapitola Životní prostředí patří k nejnáročnějším oblastem komunitárních předpisů vzhledem k jejich rozsahu a náročné implementaci. Aby se ČR stala plnohodnotným členem EU, musí splnit soubor asi 300 právních norem,“ říká se na oficiálních stránkách MZV ČR. Směrnice, nařízení či rozhodnutí určují požadavky na snížení emisí do vod a ovzduší, na nakládání s nebezpečnými látkami, požadavky na kvalitu výrobků, ochranu přírodního bohatství, demokratizaci rozhodovacích procesů apod. Právní úprava směřující k ochraně životního prostředí a prosazování udržitelného rozvoje se přitom v Evropské unii neustále rozšiřuje. Ročně EU přijímá kolem 30 až 50 nových právních předpisů či novelizací. Česká republika na poslední chvíli sahá po stavu legislativní nouze, aby se vypořádala i s přijetím nečekaně Parlamentem odmítnuté novelizace

Úvodní internetová stránka komisařky Margot Wallströmové

r

o

m

ě

n

y

zákona na ochranu přírody, jež má umožnit přijetí Natury 2000. Není celkem pochyb, že nakonec „se to nějak udělá“, protože Evropa si zakládá na dodržování pravidel a nebude-li Natura 2000, nebudou stamilióny eur pro ČR. „Žádosti o finanční podporu z Kohezního, strukturálních a některých dalších fondů EU musí obsahovat závazné potvrzení, že projekt nebude mít negativní vliv na lokality soustavy Natura 2000,“ upozorňuje v lednu 2004 MŽP ČR. Unie mezitím však pádí dál. V lednu 2004 Evropská komise učinila další krok vpřed při zavádění sítě chráněných území Natura 2000, když schválila seznam 959 přírodních lokalit v horských oblastech Alp, Pyrenejí, Apenin a Skandinávského poloostrova a seznam ohrožených druhů zvířat a rostlin, které tam žijí. Zhodnocení české přípravy na vstup do EU se z hlediska životního prostředí obvykle odbývá především kvantitativním shrnutím implementované legislativy. „Implementační plán pro oblast Životní prostředí byl podruhé aktualizován a schválen usnesením vlády č. 15/2003. Tento dokument obsahuje detailní informace o požadavcích vyplývajících ze všech předpisů ES v oblasti životního prostředí, které budou v ČR prostřednictvím národní legislativy prováděny,“ praví poslední publikovaná Zpráva o životním prostředí České republiky 2002. Oba zmíněné dokumenty jsou k dispozici na www.env.cz. Přístupová vyjednávání v kapitole životního prostředí uzavřela ČR úspěšně už v létě 2001. Z původně žádaných přechodných období pro více oblastí Unie přistoupila jen na tři: Odkládá se naše povinnost dostát evropským normám v budování čistíren odpadních vod v menších sídlech do roku 2010, v oblasti nakládání s obaly a obalovými odpady smíme cílových procent recyklace dosáhnout až v roce 2005 a dvě velké provozovny smějí ještě do roku 2007 znečišťovat vzduch oxidy síry více, než povolují evropské limity. Přes velkou náročnost přípravy systému 19

p chráněných území Natura 2000 neprošla v evropských institucích naše žádost o odklad. Je to myšleno pro dobro naše i evropské; předpokládá se, že po vstupu do Unie bude tlak na mnohé dosud zachovalé vzácné součásti přírody v přistupujících zemích spíš stoupat, bude zájem rozvíjet, budovat, stavět… Paradoxně, jak už o tom byla řeč, i tady s sebou přináší výjimky směřující proti přírodě evropská potřeba perfektní infrastruktury. Jsou tu ještě další odlišnosti mezi námi a integrovanou západní Evropou, které si zaslouží povšimnutí. Produkujeme méně zbytečných obalů a odpadů, méně intenzívně zatím konzumujeme. Bezpochyby v tomto směru vstup do Evropy přinese spíš protienvironmentální tendence. Podobně je to v současnosti s využíváním umělých hnojiv a pesticidů v konvenčním zemědělství; západní Evropa je méně šetrná. Tlak je a bude na nové stavby dálnic a dalších objektů, možná dál zhoustne i soukromá doprava a ubude další naší dosavadní výhody – veřejné dopravy. Naopak propojení s evropskou energetickou politikou by nám snad mohlo pomoci díky liberalizaci, podpoře alternativních zdrojů a také cílenému tlaku na snižování energetické náročnosti. Naše energetická náročnost a podíl vypouštěných skleníkových plynů na hlavu není nic k chlubení, přestože díky shodě historických okolností – propadu ekonomiky počátkem 90. let – na rozdíl od „zbytku“ Evropy nemáme potíže s naplněním požadavků Kjótského protokolu. Je možné spekulovat, že Česká republika by lépe udělala, kdyby hned od počátku transformace k tržní demokracii přijala preventivní přístup namísto dodatečného nasazování filtrů na konci výrobních cyklů. Možná by naše životní prostředí na tom bylo ještě lépe, než je náš současný vesměs evropský průměr. Hlavně by to ale nejspíš bylo levnější. Historie se však přepisovat nedá.

20

Co dál, evropské Česko? Nyní už ovšem i v Česku najíždějí největší výrobní podniky na prevenci. V době přípravy českého zákona o integrované prevenci znečištění (IPPC) vcelku přivítal tento princip jako dobrou příležitost (u níž však záleží na provedení) bývalý generální ředitel Jihočeských papíren, odborník na průmysl a ekologii Josef Zbořil. Podle něj evropská směrnice o IPPC znamená hodnocení nákladů a přínosů pro ochranu životního prostředí i hodnocení efektivity využívání energií a surovin. Oceňoval, že proces je „komplexní, interaktivní a předjímá možnosti kompromisních řešení, poněvadž zdůrazňuje kvalitu ochrany životního prostředí jako celku. Přitom se posuzují nejen účinky po dobu výstavby a provozu, ale i způsoby předcházení havárií a konečně i způsob likvidace po ukončení podnikatelské činnosti. Vydávání povolení provozu je delegováno na co nejnižší místní úroveň… Vyžaduje co nejširší dialog mezi zainteresovanými aktéry.“ Zákon o integrované prevenci znečištění, který ukládá a zároveň umožňuje velkým podnikům najít optimální přístup k ochraně životního prostředí, umožňuje najít nejlepší dostupné technologie, platí v České republice od začátku roku 2003 a dotčené podniky mají čas do konce října 2007, aby zavedly odpovídající ekologicky šetrné technologie. Sociálně zajímavý pohled na silný environmentální „tah“ Evropské unie přinesla studie Světového fondu pro ochranu přírody (WWF), na níž se jako partnerská organizace podílelo i české Hnutí Duha. Podle této studie (www.panda.org/downloads/ europe/rappsummarytot.pdf) může čistá energie, jako jsou větrné elektrárny, solární kolektory a spalování biomasy či bioplynu vytvořit jen v České republice na 60 000 nových pracovních míst. Souhrnně řečeno, přibližování k Evropě a přijímání jejích psaných i nepsaných environmentálních norem nám pomohlo během 15 let de-

r

o

m

ě

n

y

mokratického vývoje dostat životní prostředí ze stavu místy katastrofálního povšechně zhruba na evropský průměr. České ekologické povědomí však stále za evropským standardem pokulhává. Dovezli jsme se znova na start. Teď se od nás bude očekávat více pochopení souvislostí, více ekologického vzdělání, více kreativity. Řečeno ještě jednou s Petrem Jehličkou na www.integrace.cz v roce 2001 obecně o přistupujících zemích, „přistupuje se k této problematice především z úzce „technického“ hlediska – širší politický význam environmentální politiky pro proces evropské integrace uniká pozornosti… Budou v rámci rozšířené Unie vystupovat aktivně a přicházet s vlastními iniciativami, nebo se spokojí s pasivní rolí příjemců politiky, na jejíž přípravě se budou podílet jen minimálně? Mají vůbec kandidátské země v oblasti politiky životního prostředí připravené priority a postintegrační strategii?“ Odpověď na tyto otázky se nyní snaží ve společném projektu najít čtyři české nevládní organizace – Ústav pro ekopolitiku, Zelený kruh, Společnost pro trvale udržitelný život a Hnutí Duha. Cílem projektu je podnítit veřejnou diskusi a hledat přednostní české hodnoty v širším kontextu zájmů Evropské unie. Prvním zajímavým výstupem tohoto projektu jsou odpovědi předních českých odborníků, kteří pracují v oblasti životního prostředí na otázku: Jaké národní zájmy by měla ČR přednostně v EU prosazovat při formování společné evropské politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje? Sešlo se množství různorodých zajímavých odpovědí, které jsou přístupné na http://www.czp.cuni.cz/stuz v Evropském environmentálním občasníku 3/2003. Hana Kolářová Redakce Bedrníku děkuje za laskavou pomoc při přípravě tohoto článku Doc. JUDr. Evě Kružíkové, CSc., z Ústavu pro ekopolitiku v Praze.

N Á Z O R Y

Česko, Evropa a životní prostředí Na otázky Bedrníku odpověděli: Veronika Šafránková, zástupkyně ředitele odboru Evropské unie, vedoucí oddělení pro řízení spolupráce s EU z Ministerstva životního prostředí. Bedřich Moldan, profesor v oboru životní prostředí, ředitel Centra Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí, stínový ministr životního prostředí ODS. Byl též jedním z českých kandidátů na evropského komisaře. Jakub Patočka, jeden ze zakladatelů Hnutí DUHA, šéfredaktor Literarních novin a lídr kandidátky Strany zelených ve volbách do Evropského parlamentu.

Je podle vás sjednocování zemí v Evropské unii pro životní prostředí spíše přínosem, nebo naopak?

Veronika Šafránková: Sjednocování zemí v Evropské unii je bezpochyby přínosem pro ochranu životního prostředí. Je třeba zdůraznit, že životní prostředí je jednou z prioritních oblastí Evropské unie. Rozšířená Evropská unie (EU-25) bude především usilovat o komplexní ochranu životního prostředí ve smyslu sjednocení environmentálních standardů a kritérií udržitelného rozvoje na celém kontinentě a prosazení efektivní ochrany životního prostředí i v ostatních částech světa. Bedřich Moldan: Je přínosem, protože je zřejmé, že životní prostředí nemá hranic a Evropa je malý kontinent. Navíc je stejně zřejmé, že stejná pravidla pro výrobky a vůbec jednotný trh se stejnými pravidly v celé Evropě jednoznačně vyžadují odpovídající přístupy v ochraně životního prostředí. Jakub Patočka: Je přínosem, i když zatím má i záporné stránky. Přínosem je proto, že umožní řešit problémy, které na úrovni jednotlivých států řešitelné nejsou: klasickým příkladem může

být regulace a postupné odstraňování toxických látek. Navíc trendem v Evropě je soustavné zvyšování kvality rozhodovacích procedur, spočívající mj. v rozšiřování možností občanů a jejich sdružení ovlivňovat jejich obsah i výsledek, což opět vede k postupnému zlepšování ekologické situace.

skládky (s tím související třídění odpadu), dále budeme muset plnit míry recyklace u autovraků, zavést systém elektrošrotu apod. Současně však pro ČR nastává důležitý moment – od května tohoto roku se budeme přímo podílet na utváření evropské politiky včetně nových právních předpisů, a tím ovlivňovat nejen národní, ale i evropské zájmy. To je významná příležitost, na kterou nesmíme zapomínat.

Po našem vstupu do EU se objeví nebo zesílí některé pro nás nezvyklé ekologické problémy. Na který z nich byste doporučoval(a), abychom se v Česku soustředili a jak bychom ho zhruba měli řešit?

Bedřich Moldan: Především na doprava po silnici. Zde by se mělo uvažovat o účinné spolupráci zemí, které tím nejvíc trpí, mám na mysli zejména Rakousko. Za druhé ochrana cenných přírodních území před tlakem neuváženého rozvoje. Řešení je ve spolupráci obcí, krajů, soukromého sektoru, národní vlády, Bruselu. Už z toho výčtu je jasné, že nejde o jednoduchou záležitost a hlavně si nikdo nemůže myslet, že jednostranná řešení a nátlakové akce z kterékoliv strany mohou vést k dobrým výsledkům.

Veronika Šafránková: Legislativa České republiky v oblasti životního prostředí je nyní téměř zcela kompatibilní s legislativou EU (vyjma vyjednaných přechodných období). Zbývající nedostatky budou odstraněny novelami zákonů, které se nyní projednávají v Parlamentu ČR tak, aby národní legislativa byla k datu vstupu zcela v souladu s komunitárním právem. V současné době jsme v zásadě připraveni na vstup do EU a žádné nezvyklé ekologické problémy by se tedy neměly objevit ani zesílit s přistoupením k EU. Nicméně čeká nás řada úkolů, např. vyřešit snížení množství biodegradabilního odpadu ukládaného na

Jakub Patočka: Dva vážné problémy se skutečně vystupňují: bude to nárůst automobilové dopravy, zejména nákladní, a umísťování filiálek nadnárodních korporací, které v českých zemích naleznou ani ne tak výhodně laxní normy, jako zejména uvnitř hranic EU takřka unikátně laxní státní správu i politickou reprezentaci, ochotnou k dohodám všem normám navzdory. Řešení: daňová reforma zatěžující dopravu a spekulativní finanční toky, zvyšování kvality demokratické tvorby rozhodnutí. K jednomu i druhému nám Evropa pomůže, sama totiž má k přijetí potřebných kroků tímto směrem v průměru blíže než naše republika. 21

n

Čím novým může podle Vás Česká republika do budoucna obohatit nebo osvěžit evropskou ochranu životního prostředí?

Veronika Šafránková: V této souvislosti Ministerstvo zahraničních věcí ČR připravilo na základě podkladů ze všech resortů materiál Koncepce směřování České republiky v rámci Evropské unie v období 2004–2013. Hlavním cílem Koncepce je definovat působení a činnosti ČR v EU, nejen v reakci na současné a plánované aktivity v rámci EU, ale také představit nová témata, která by chtěla Česká republika na půdě Evropské unie otevřít. Například v oblasti životního prostředí bude Česká republika prosazovat především čtyři základní priority: 1) ochrana

klimatického systému Země a ovzduší, 2) ochrana krajiny, vod, půdy a nerostného bohatství, 3) komplexní management chemických látek a přípravků, 4) udržitelná spotřeba a výroba. Bedřich Moldan: Na různých mezinárodních fórech jsme už několikrát zdůrazňovali význam environmentálního vzdělávání a vzdělávání pro udržitelnou budoucnost a uspěli jsme s prosazováním jeho větší podpory. Další naše úspěšné téma je posilování úlohy vědy a větší zapojení odbornosti a vědeckých výsledků do praktických opatření a politiky vůbec. Naše iniciativy na poli indikátorů jsou příkladem úspěšné práce na tomto poli, mělo by se v tom dále pokračovat.

á

z

o

r

y

Jakub Patočka: Žije tradice, z níž po pádu železné opony vzešla jedinečná vavrouškovská vize společné evropské ekologické politiky. Česká republika má mezi zeměmi bývalého východního bloku zřejmě nejvýraznější ekologické hnutí, dost možná bude jedinou z nových zemí EU, která vyšle do Evropského parlamentu zelené poslance. Při dostatku píle a odvahy se můžeme stát místem, v němž se uskuteční řada pilotních projektů, posléze převoditelných do dalších zemí střední, východní, ale i jižní Evropy, která nad námi v ekologické oblasti na rozdíl od severní a západní Evropy tolik nevyniká.

Manifest životního prostředí pro evropské volby Osm největších evropských environmentálních organizací sdružených v tzv. Zelené osmě připravilo Manifest životního prostředí pro evropské volby 2004. Je to výzva politickým stranám a politikům, aby dali životnímu prostředí takovou prioritu, jakou si zaslouží. Zelenou osmu tvoří organizace Birdlife International, Climate Network Europe (CAN), European Environmental Bureau (EEB), Friends of the Earth Europe, Friends of Nature International, Greenpeace European Unit, European Federation for Transport and Environment a WWF European Policy Office.

„Evropský parlament (EP) je jediný orgán Evropské unie, který přímo reprezentuje občany EU. V posledních deseti letech je mu přisuzována stále větší a důležitější role v procesech rozhodování v EU,“ říká se mimo jiné v úvodu rozsáhlého (osm stran A4 drobným písmem) Manifestu. „Průzkumy ukazují, že občané Evropské unie vnímají životní prostředí jako politickou oblast, která by ze své podstaty měla být řešena na úrovni Evropské unie. Znečištění nerespektuje hranice.“ Občané mají 22

vysoká očekávání ohledně zajištění čistého a bezpečného životního prostředí a ochrany přírody. „Navzdory existujícím strategiím ochrany životního prostředí není celková situace dobrá. To potvrzují i zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA): příroda je na ústupu, mění se klima, zásoby ryb se tenčí, eroze a vysychání půdy a chemické látky ohrožující zdraví lidí patří mezi nejvýznamnější problémy EU.“ „Výsledky úsilí EU o ochranu životního prostředí jsou smíšené.

Máme jak ambiciózní, tak i slabé směrnice, liší se implementace i prosazování právních předpisů napříč EU i míra degradace životního prostředí… Tímto způsobem nemůžeme pokračovat. Je nezbytné, aby v průběhu příštího volebního období Evropský parlament potvrdil svůj jednoznačný závazek vůči životnímu prostředí jakožto investici pro budoucnost.“ Také budoucí ústava EU by měla potvrdit vysoké požadavky na kvalitu prostředí. Osma evropských zelených nevládních organizací pak popisuje, jaké závazky je potřeba přijmout v deseti klíčových oblastech životního prostředí v letech 2004−2009. Na prvním místě je požadavek zastavit do roku 2010 úbytek evropské biodiverzity. Druhou klíčovou oblastí je nová politika pro chemické látky založená především na požadavku bezpečnosti. „Přibližně u 90 % chemických látek na trhu nejsou dostupné

n informace o bezpečnosti. EU má právě nyní jedinečnou příležitost reformovat chybný systém nakládání s chemickými látkami.“ Další požadavky nevládních organizací se vztahují k zemědělství a chtějí nastavit správné priority: „Čistá produkce a bezpečné potraviny ve zdravém sociálním a ekonomickém kontextu.“ K předejití kontaminaci geneticky modifikovanými organismy (GMO) požadují předložit ochranná opatření založená na právních předpisech. „Nové právní předpisy musí zakotvit takový princip, podle něhož pěstitelé geneticky modifikovaných plodin zodpovědní za kontaminaci budou hradit náklady na protikontaminační opatření. Na licence pro užívání GMO v zemědělství by mělo existovat moratorium, dokud nebudou v praxi zcela zajištěny čtyři základní předpoklady: sledovatelnost, štítkování, odpovědnost a ochrana před kontaminací.“ V oblasti užívání pesticidů požadují „snížit užívání pesticidů do deseti let o 50 %“ a „zlepšit bezpečnostní opatření pro používání pesticidů a podpořit náhradu nebezpečných pesticidů bezpečnějšími alternativami“. Další kapitola Manifestu se týká financování a žádá „zajistit, aby kohezní fondy podporovaly ochranu životního prostředí“. Oblast dopravy je shrnuta pod nadpisem: Od nárůstu dopravy k řízení mobility. Jádrem je, „že EU bezodkladně potřebuje změnit trend rostoucího objemu dopravy. K plnění stejných funkcí by mělo být dopravy méně, nikoli více. Například výstavba nové infrastruktury není jen nákladná, ale také poškozuje životní prostředí a zdraví, často vede k sociálnímu příkoří…“ Nevládní organizace trvají na „zásadním oddělení nárůstu dopravy od růstu HDP“. Za šesté nevládní organizace volají po tom, aby Evropská unie stála v čele boje proti klimatickým změnám. Konstatují také, že „spotřeba energie v EU roste tempem 1 % ročně. Je proto zapotřebí podniknout zásadní změny, aby bylo dosaženo

á

z

o

r

y

dlouhodobého snížení emisí CO2 o 30 % do roku 2020 a o 60−80 % do poloviny století.“ Současně nabádají, že by Evropský parlament měl „odolávat zneužití tématu klimatických změn k prosazování využívání jaderné energetiky“. V kapitole s názvem „Od odpadů k zodpovědnému využívání přírodních zdrojů“ se volá po „zásadní environmentální daňové reformě včetně posunu zdanění z lidské práce na životní prostředí“. Též se má „trvat na ctižádostivých cílech v oblasti předcházení vzniku hlavních typů odpadů, a zajistit tak celkové snížení jejich objemu“. Osmá část manifestu se jmenuje „Vedoucí role EU v globálním kontextu“ a volá po zodpovědnosti firem a obchodu. „Obchod musí být pojímán jako prostředek k prosazování všeobecných cílů udržitelného rozvoje, a nikoli jako cíl sám o sobě.“ Pokusy komerční sféry o zlepšení ekologického profilu prostřednictvím dobrovolných iniciativ se podle nevládních organizací ukazují jako nedostatečné. „Pro nadnárodní společnosti musí být stanovena právně závazná pravidla na globální i evropské úrovni.“ O právních předpisech manifest říká, že „jsou v členských státech EU trvale špatně implementovány. Právní spory týkající se porušování právních předpisů v oblasti životního prostředí představují téměř polovinu všech nedořešených právních sporů v EU.“ V poslední, desáté části Manifestu životního prostředí pro evropské volby 2004 evropská nevládní Zelená osma doufá, že parlament zajistí, „aby veškeré politiky EU integrovaly environmentální požadavky“ a připomíná, že „tuto povinnost ukládá článek 6 platné Smlouvy o Evropském společenství“. −kvá− Podle Evropského environmentálního občasníku 3/2003

23

n

á

z

o

r

y

Energetická euroinspirace Co nám přinese vstup do EU? Tuto obligátní větu už nějaký čas čteme na stránkách novin, slyšíme ji z rozhlasu i televize. Hluboké úvahy politologů se prolínají se stejně hlubokými rozbory nad půllitrem piva v hospodách. Není tedy od věci se do debaty zapojit s tématem: co přinese vstup České republiky do EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie? Jednoduchá otázka, složitější odpověď. Zdánlivě se nezmění tolik – česká ekonomika je už řadu let otevřená a není složité dovézt jakoukoliv technologii (tedy téměř jakoukoliv), včetně zařízení pro využívání obnovitelných zdrojů energie, vznikla i řada domácích výrobců. Naši veřejní činitelé – od starostů či zastupitelů až po ministry – rádi navštěvují nejen evropské země a jistě se něco přiučili. Kotelny na biomasu, pole solárních kolektorů nebo větrné farmy patřily k tradičním součástem exkurzí do zahraničí. Už nějaký čas existují možnosti financování projektů využívání energie biomasy, slunce či větru z veřejných fondů. V čem je tedy problém? Čertovo kopýtko je skryto v detailech: Země s vyspělým systémem zavádění a využívání obnovitelných zdrojů energie disponují propracovaným vícezdrojovým financováním (kombinace např. prostředků strukturálních fondů EU, národní vlády, regionu, obce, případně soukromého partnera). Stabilita dotačních programů (plánovací období v EU je 7 let, po tuto dobu platí vyhlášené zásady). Provázanost vědeckovýzkumných a aplikačních programů (např. energetika, doprava, životní prostředí). Daňová politika (zatížení fosilních paliv spotřební daní, možné daňové zvýhodnění obnovitelných zdrojů energie). Vytvoření trhu s „obnovitelnou energií“ (obchodování s biomasou, zelenou elektřinou, bionaftou). Mnohé z těchto „detailů“ budou moci po 1. květnu 2004 začít využívat i příznivci obnovitelných energií v na24

ší republice. Jedním z pozitivních rysů naší národní povahy je hravost. Pokud se najde příležitost, přechází tato hravost v soutěživost. A příležitost tady je. Evropa nám stanovuje laťku v podílu využívání obnovitelných zdrojů energie, stanoví limity na vypouštění oxidu uhličitého, ukládá povinnosti při nakládání s odpady. To je výzva, kterou nemůžeme nevyužít. Dosud jsme sledovali výsledky spíše fotbalové nebo hokejové ligy, dnes máme i ligu solární. O evropský primát si to nemusíme rozdávat jen ve sportu, ale i v počtu instalací solárních kolektorů nebo ve využití biomasy. Povězme si tedy, v jaké formě jsou někteří naši budoucí „soupeři“ a v čem se u nich můžeme inspirovat:

Rakousko Podíl obnovitelných energií z celkové primární energie činí 25 %, což tuto zeni staví do čela evropské patnáctky. Hlavní zásluhu na tomto faktu má elektřina z vodních elektráren (tvoří 70 % z celkové vyrobené elektrické energie). V zemi je více než 2,3 mil. m2 solárních kolektorů pro ohřev teplé vody, velmi rozšířené je vytápění biomasou, především dřevem, v domácích kotlících i velkých obecních kotelnách. Nový zákon vyžaduje, aby v r. 2008 bylo 4 % elektřiny vyráběno z obnovitelných zdrojů jiných (bez vodních elektráren). Německo Evropský lídr ve využívání bioplynu. V zemi pracuje více než 1 600 bioplynových stanic, od malých farmářských zařízení až po velké stanice, zpracovávající více než 160 000 t biohmoty/rok. Spolková vláda vyhlásila záměr zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů do r. 2010, motorem změn jsou garantované výkupní ceny (0,5 euro/1 kWh elektřiny z obnovitelných zdrojů). Bouřlivě se rozvíjí průmysl technologií využití větru – v r. 2000 obrat 0,7 mld. euro, 5 000 zaměstnanců. Zajímavé výsledky přináší i spolkový program „100 000 solárních střech“ zavádějící fotovol-

taické systémy (přeměna slunečního svitu přímo na elektřinu).

Španělsko Země s nejrychlejším nárůstem počtu větrných elektráren. Během let 2002–2005 vyroste podle počtu závazných objednávek asi 1 800 samostatných jednotek s výkonem více než 1 400 MW. Výkon největších zařízení překračuje 3 MW. Dánsko Místní specialitou jsou kotelny na slámu vytápějící jednotlivé zemědělské provozovny a farmy. Výkon těchto zařízení je od 150 kW, často jsou uzpůsobena pro spalování celých balíků slámy najednou. Prudce se rozvíjí výstavba bioplynových stanic pro přeměnu zemědělských odpadů (kejdy, travní hmoty) na bioplyn využívaný k společné výrobě elektřiny a tepla. Naše republika má svými přírodními podmínkami nejblíže k Rakousku či Německu. Bude zajímavé sledovat, jak rychle dokážeme s těmito zeměmi ve „stejné lize“ srovnat krok. Ing. Jiří Krist Vita – občanské sdružení, Ostrava

Internetový hlas lidu… Jaká jsou naše očekávání po vstupu do EU: Švýcarské platy, lucemburské daně, německé vozy, švédské domy, španělské dívky, francouzská vína, italská jídla, české pivo, rakouské hory, dánská administrativa. Jaké jsou naše obavy ze vstupu do EU: České platy, švédské daně, španělské vozy, řecké domy, švýcarské dívky, finské víno, britské jídlo, francouzské pivo, dánské hory, italská administrativa

DIDAKTIK A

Environmentálně hezky česky Kabinet environmentálních studií v rámci cyklu Supra Solidam Petram uspořádal 27. ledna 2004 v areálu Univerzity Karlovy v Jinonicích seminář pod názvem Terminologie z oblasti udržitelného rozvoje. Nebylo to prvně. Centrum UK pro otázky životního prostředí takový seminář organizovalo v roce 1996, tehdy mimo jiné šlo o termín trvale udržitelný rozvoj. Terminologické semináře se před tím konaly už v roce 1993. Letos šlo o české ekvivalenty několika anglických termínů, které jsou v oblasti udržitelného rozvoje běžné,

a v češtině si s nimi tak docela nevíme rady. Jsou to výrazy a slovní spojení (human, ecosystem) well-being, stakeholder, provisioning services, land-use a governance. U každého termínu se jeden odborný gestor pokusil vymezit pojem a navrhnout český překlad. Přítomní odborníci zabývající se problematikou udržitelného rozvoje i lingvistikou pak o návrzích diskutovali. Aktivně moderoval a závěry formuloval prof. Bedřich Moldan. Semináře, sebeodbornější a sebelépe připravené, nemohou ovšem jakýkoli termín zavést – od teď a na

(human, ecosystem) well-being (PhDr. Ivan Rynda, Fakulta humanitních studií a Centrum pro otázky životního prostředí UK)

Vymezení pojmu well-being: slovníky uvádějí pojmy jako „dobrá životní úroveň“, „pohoda“, „blahobyt“, „pocit zdraví“ a „zdar“. Zdraví by mělo být chápáno ve smyslu definice Světové zdravotní organizace jako pocit (stav) trvalé tělesné, duševní i sociální pohody, nikoli jen jako absence nemoci nebo tělesné slabosti. human well-being: vztahuje se k člověku jako lidskému druhu i k jedinci ve všech uvedených souvislostech, tedy i ze sociálního hlediska – (obsahuje vazbu na lidské společenství). Pocit sociální pohody, pocit začlenění do společnosti, sounáležitosti s ní. ecosystem: vztahující se k ekosystému Návrh na překlad „zdar“ – nevhodné významově; „pocit zdraví“ – nevhodné, protože je to sousloví a protože je chápáno většinou v kontextu tělesné slabosti/kondice člověka „blahobyt“ – konotace na materiální dostatek nebo dokonce nadbytek a kvantitativní růst, což odporuje myšlence udržitelného rozvoje a uvědomělé skromnosti

věčné časy. Tak to v jazyce nechodí. Jazyk si do značné míry dělá, co se jemu zlíbí. Ale takové odborné a dobře připravené semináře jako byl tento – jen se ho možná mohlo a mělo zúčastnit víc lingvistů – mohou jazyku dobře poradit. Předkládáme čtenářům stručné shrnutí semináře, které vychází ze zápisu pořízeného Ivou Hönigovou z Centra pro otázky životního prostřtedí. Michal Novotný

„dobrá životní úroveň“ – spíše terminus technicus „pohoda“ – poněkud nevhodný významový přídech vlivem profánního užití v poslední době, ale jinak nejvhodnější doporučeno překládat: human well-being jako „lidská pohoda“ nebo „pohoda člověka“ ecosystem well-being jako „ekosystémová pohoda“ nebo „kvalita ekosystému“ Diskuse navržen výraz „kvalita lidského života“ v literatuře se objevuje termín well-being of nations (Robert Prescott-Allen: The Wellbeing of Nations at a Glance) – jako „pohoda národa” překládat nelze, navíc zde termín obsahuje obě složky: human well-being i ecosystem well-being. měli bychom věnovat pozornost oběma částem výrazu: well navozuje dojem kvality; being se vztahuje k bytí nebo existenci Závěr nebyl vyvozen jednoznačný závěr, jako nejplodnější se jeví výrazy „lidská pohoda“, případně „pohoda člověka“ a „kvalita ekosystému“

25

d

i

d

a

k

t

i

k

a

stakeholder

governance

(Bc. Petr Kurfürst – nezávislý překladatel)

(JUDr. Michal Illner – Sociologický ústav AV ČR)

Vymezení pojmu

Vymezení pojmu

slovo původně pochází jednak z prostředí sázkových kanceláří: stake – sázka, peníze vložené do riskantního podniku; stakeholder – ten, u koho jsou peníze vsazeny a kdo vyplácí výhru z ekonomiky z oblasti řízení podniku: stakeholder je ten, kdo má ve společnosti, podniku nějaký podíl. V původním významu šlo o kapitálový podíl. Z této oblasti se slovo dostalo do environmentální sféry výkladový slovník uvádí: člověk nebo skupina, která má přímý zájem na jednání nebo rozhodovacím procesu – výstižný překlad, ale nesplňuje podmínku pro jednoslovný výraz ani sousloví Návrh na překlad „zainteresovaná strana, skupina“; „zúčastněná strana, osoba“; „účastník“, „skupina veřejnosti“ radikální návrh: „podílník“ – původně ten, který má nějaký investiční podíl ve společnosti, následně člověk, který má podíl na rozhodování, nebo se jej rozhodování (veřejný proces) nějakým způsobem týká. Výraz umožňuje snadné vytvoření adjektiva. Diskuse stakeholder proces ovlivňuje, ale je jím také ovlivňován, což by mohl vyjádřit výraz „dotčená osoba“ (ve smyslu fyzické i právnické osoby) nebo „dotčený subjekt“ stakeholder je držitel práva být procesem dotýkán a tím i práva podílet se na rozhodování byl použit i výraz „hráč“ z období zlaté horečky v Americe: stake byl kolík, kterým se zabral claim; stakeholder majitel toho kolíku (potažmo claimu) Závěr používat pojmy „podílník“ nebo „dotčená osoba“ – vždy s důrazem na souvislosti

governance – důraz na konativní složku vládnutí a menší důraz na strukturální složku slovník: „vládnutí“, „ovládání“, „řízení“, „způsob vlády“, ale také „vládní moc“, „vliv“, „autorita“ v politických vědách začal být používán až v posledních 5–7 letech v souvislosti se zdůrazňováním interaktivních forem vládnutí – participace veřejnosti a dalších podílníků White paper of the EU požaduje v rámci „good governance“: silnější interakci s dalšími partnery, podporu regionální a místní vlády, dialog s dalšími partnery, větší flexibilitu vládnutí, vytvoření standardů pro konzultace s partnery a struktur, které takové konzultace budou zajišťovat; odpovědnost Návrh na překlad „vládnutí“ – zdůrazňuje dynamiku vlády a vlastní strukturní podstatu; na druhou stranu dostatečně nevystihuje rozdíl ve významu slov governance – government Diskuse otázka, jak přeložit pojem local governance v knize Naše globální sousedství (zpráva komise Spojených národů pro „global governance“) je použit pojem „řízení“ důraz na proces je možné, že v některých případech včetně tohoto, není možný jednotný překlad, ale bude vhodnější ustoupit od požadavku na terminus technicus a překládat termín podle kontextu a s důrazem na srozumitelnost existuje kniha na téma „environmental governance“ – zde se jedná o problém jak co nejlépe rozhodovat ve věcech životního prostředí – byl použit překlad „rozhodování ve věcech životního prostředí“ „řízení“ vyjadřuje příliš jednosměrné rozhodování – tento problém řeší pojem „správa“, nebo „spravování“ (důraz na proces a odklon od instituce) Závěr jako doplněk k překladu „vládnutí“ je podle kontextu doporučeno překládat buď jako „správa“, „spravování“, nebo upřednostnit jiný výraz, například „řízení“ , který bude v konkrétním případě více odpovídat souvislostem

26

d

land-use (doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc. – Přírodovědecká fakulta UK)

Vymezení pojmu využití ploch zaveden ve 30. letech 20. století v době, kdy se Británie po nástupu Hitlera k moci chystala na blokádu a hledala rezervy ve zdrojích potravinové produkce – celé území bylo zmapováno a hledaly se takové kategorie využití země, které by v případě nouze bylo možno přeměnit na zemědělskou půdu přetrval ve smyslu statického hodnocení kategorií využití země, nezachycuje však změny ve využití prolíná se významově s pojmem land-cover (momentální stav krajinného krytu, užší pojem); land-use je vnímán jako celkový způsob hospodaření v krajině Návrh na překlad „využití země“ – není to příhodné pro vodní plochy „druhy pozemků“ – vychází z evidence nemovitostí, geodetický pojem „využití půdy“ – odráží zemědělský pohled na pozemky, nevhodné pro zastavěné pozemky, vodní plochy, skály „využití ploch“ – jedná se o vyjádření faktu, že v současnosti nejde o sledování skutečného stavu krajiny, ale toho, který je veden ve statistické evidenci (alespoň v případě konkrétního pracoviště doc. Bičíka) – je to výraz postoje specifických odvětví, z nichž každé si vytváří svůj jazyk a názvosloví Diskuse návrh zachovat i v češtině termín land-use, který je sám o sobě významově přesný, zatímco čeština pro něj sice nabízí širokou paletu výrazů, ale na úkor přesnosti vyjádření; na druhou stranu tento přístup otevírá polemiku pravopisu a výslovnosti (land-use x lendjůz), má silný slangový přídech v literatuře se objevují tyto překlady: „kategorie kulturní krajiny“, „užitkový druh“, „užitková plocha“, „využití ploch“, „kategorie využití země“, „kultura“, „druhy pozemků“ – velká šíře používaných pojmů odráží odlišný přístup odborníků mnoha různých oborů – je patrně potřeba pojem při každém použití nejprve definovat „využití ploch“ zahrnuje i zastavěné a jiné pozemky, které nejsou ornou půdou

i

d

a

k

t

i

k

a

výraz je možno použít jako popis stavu krajiny (ploch), ale i funkcí krajiny „využití prostoru“ – vztah i k vertikálnímu rozměru, ale fyzikové definují prostor jinak navrženo také „využití území“ klíčové slovo „využití“ – odkazuje na uspokojování lidských potřeb Závěr „využití ploch“ nebo „využití území“ vzhledem k široké paletě používaných pojmů je potřeba použitý výraz vždy obsahově vymezit

provisioning services (Dr. Tomáš Hák, Ph.D. – Centrum pro otázky životního prostředí)

Vymezení pojmu pojem pochází ze světového výzkumného programu „Miléniové hodnocení ekosystémů“ – Millennium Ecosystem Assessment (MA); (www.millenniumassessment.org) – termín „ekosystémové služby“ je však od 60. let používán v ekonomii vyjadřuje část služeb poskytovaných ekosystémem – konkrétně poskytování statků (potrava, voda, dřevo...), nicméně v souladu s přístupem ekonomky G. Daily a R. Constanzy se v originále používá slovo services (služby) termín je intuitivně pochopitelný – je využíván i pro určení stavu ekosystému: ekosystém je zdravý tehdy, pokud je schopen poskytovat své služby... v současné ekonomii se vyskytují oba přístupy – rozlišovat „statky“ a „služby“, nebo odkazovat pouze na „služby“, jež zahrnují oba aspekty MA používá společný termín „služby“ (services) pro služby i statky: 1. srozumitelnost 2. někdy nejasná hranice mezi statky a službami (u ostatních ekosystémových služeb je překlad přímočařejší: regulační služby (regulating services), podpůrné služby (supporting services), a kulturní služby (cultural services), problémy s překladem: např. …Ekosystémy poskytují lidem různorodý užitek, jenž zahrnuje zásobovací, regulační, kulturní a podpůrné služby…(that includes provisioning, regulating, cultural and supporting services) 27

d

Návrh na překlad dle slovníku: provision = poskytnutí, zásobování, dodávaní navržený překlad: provisioning services = poskytování statků (tedy: služba poskytovat statky)

i

d

a

k

t

i

k

a

nebylo by lepší používat pojem „funkce“ ekosystémů? „Funkce“ přesněji vystihují přírodní procesy, avšak vyjadřují biologický pohled na přírodu, „služby“ odkazují k ekonomii, na druhou stranu je to výraz, který podtrhuje význam přírodních funkcí pro lidstvo (což je jeden ze smyslů projektu Millennium Ecosystem Assessment, z nějž pojem pochází). V rámci programu MA je nutno respektovat celkové pojetí hodnocení ekosystémů – byť velmi antropocentricky zaměřené – a používat pouze termín „služby“ je správné použití termínu „služby“? „Služby“ jsou pojem nadřazený „statkům“ a používají se pro ostatní kategorie MA (kulturní služby, regulační služby...). Pro pojmenování provisioning services (dřevo, voda, potrava) však má slovo „služba“ malou odlišovací schopnost. Termínem „poskytování služeb“ bychom spíše označili koncept jako celek. Slovo „statek“ je v tomto případě vhodnější, musí však být doplněno vhodným přívlastkem („poskytování“?)

Diskuse Závěr v překladu by měla být zdůrazněna životodárnost (pozn. Tomáš Hák: to se ale týká „supporting services“, tedy jiného typu služeb, které se překládají „podpůrné služby“ – v jiném pojetí bývají překládány jako „životodárné funkce“ ekosystémů)

k diskusi o vhodném přívlastku, jenž by doplnil slovo „statky“ do patřičného významu jsme se bohužel nedostali, ač právě toto by měl být hlavní příspěvek k překladu provisioning services

EAPEA Setkávání studentů a vysokoškolských učitelů v rámci mezinárodního programu EU pod titulem EAPEA 21 – Environmental Awareness in Primary Education after Agenda 21 zavítalo v letošním roce do České republiky. Program byl odstartován v roce 2000 v koordinaci Freie Universität Berlín pod vedením prof. Jürgena Liepeho. Účastníky jsou každoročně čtyřčlenné týmy sestávající z jednoho vysokoškolského učitele a třech studentů − budoucích učitelů environmentální výchovy. Téměř dva týdny se zabývají aktuálním tématem ekologicky orientovaného přírodovědného vzdělávání. V roce 2000 v Berlíně byly na pořadu Odpady, v roce 2002 v nizozemském Leidenu Voda a vodní management (http://www.uhk.cz/chemi/eapea/ eapea2002.htm) a v červnu 2003 v Brně a v Hradci Králové Energie. Součástí semináře zaměřeného na 28

výuku na ZŠ byla výkladová část, exkurze do škol a energetických zařízení, dílenská výroba a úprava výukových prostředků pro demonstraci netradičních zdrojů energie, laboratorní cvičení, workshopy a další aktivity. V Hradci Králové, na ekologicky zaměřené základní škole Úprkova, studenti připravili pro žáky 8. ročníku výuku na téma solární články a jejich využití. Dvě skupiny připravovaly loďky na solární pohon a jedna skupina vytvářela solární mobily z prefabrikátů. Potom provedli žáci ZŠ hosty částí vznikající naučné stezky Česká krajina. V části odpoledního programu byl ve spolupráci s katedrou výtvarné výchovy PdF UHK připraven pro účastníky semináře workshop na téma Energie barev. Páteční odpoledne proběhlo v režii studentů PdF UHK pod vedením doc. M. Bílka. Byl prezentován vý-

sledek projektově orientované výuky Czech Energy Tour jako virtuální exkurse po různých zdrojích energie v České republice. Výstupem projektu byla anglická a česká verse posteru s naznačenou trajektorií „exkurse”, internetovými zdroji, obrázky a též ukázkou solárního napájení navigačního systému posteru. Druhým projektem byl workshop na téma Jednoduché zdroje energie. Účastníci si pod vedením studentů PdF UHK vyzkoušeli jednoduché experimenty. Na příklad se přesvědčili, že napětí galvanického článku tvořeného českým desetihaléřem a eurocentem je přibližně 0,5 voltu. Doc. PhDr. Martin Bílek, Ph.D. a studenti učitelství chemie Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové [email protected] Kráceno –red-

K A L E N D Á Ř 5. duben PŮDA První ze série čtyř tematických seminářů pro pedagogické pracovníky pořádaný Centrem ekologické a globální výchovy Cassiopeia v Českých Budějovicích. Bude se týkat všeho, co s půdou souvisí (složení půdy, typy půd, rozklad organismů, kompostování...), odpovíme na otázky, jak zavést sběr organického odpadu a jeho kompostování na školách, nabídneme pracovní listy a netradiční postupy vhodné k zařazení při výuce o půdě. Ukážeme naši zahradu a co všechno lze i na školní zahradě s žáky vytvořit. Každý účastník obdrží zdarma metodickou příručku o půdě. Cassiopeia − centrum ekologické a globální výchovy, Jizerská 4, 370 11 České Budějovice. Tel. 385 520 951, e-mail [email protected], http://mujweb.cz/www/cassiopeia

13. duben SBĚRNÝ DVŮR Zajímá vás co se děje s vytříděným odpadem v Liberci? Jak je organizován a jak funguje Sběrný dvůr .A.S.A. Liberec? Pro veliký zájem opakujeme! Určeno pro pedagogy a studenty pedagogických fakult. Lektoři: Ing. Tomáš Paleček − A.S.A. Liberec, Milan Šír – Statutární město Liberec. Statutární město Liberec, Ing. Aleš Kočí, nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59, Liberec 1. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

14. duben BYLINKÁRNA Praktický kurz o využití léčivých a aromatických rostlin, kosmetika, výroba mastí v SEV Sluňákov, Horka

nad Moravou. Lektorka Dana Křivánková. Informace: Sluňákov – sdružení pro ekol. výchovu, Horní náměstí 1, 771 27 Olomouc. Tel. 585 513 225, 585 513 222, fax 585 513 271, e-mail [email protected]

14. duben – 3. květen EKOLOGICKÉ DNY OLOMOUC EDO jsou ekologickým svátkem, který se koná od roku 1992 pravidelně každý rok na přelomu dubna a května v Olomouci. Poprvé se uskutečnily v roce 1990. Ekologické dny Olomouc se postupně zařadily mezi nejvýznamnější akce v ČR pro širokou veřejnost propagující ochranu přírody (společně s Týká se to také tebe Uherské Hradiště a Ekofilmem). Za poměrně malých finančních nákladů vznikla rozsáhlá aktivita s velkou škálou programů a s vlivem na značný počet lidí (v posledních letech je to vždy přes 20 000 lidí). Na letošních EDO se mimo jiné počítá se seminářem Ekologická výchova jako věda nebo příběh?, s tradičním Ekojarmarkem a dalšími atraktivními programy. Podrobný program na www.olomoucko.cz/slunakov. Sluňákov – sdružení pro ekologickou výchovu, Horní náměstí 1, 771 27 Olomouc. Tel. 585 513 225, 585 513 222, fax 585 513 271, e-mail [email protected]

22. duben PODZEMÍ LIBERECKÉHO KRAJE II Pískovcové podzemí České Lípy. 0dborná celodenní exkurze pro pedagogy a studenty pedagogických fakult. Pseudokras – Milštejn, Velenice – podzemní lom na pískovec, umělé vodní podzemní náhony… Lektor Mgr. Petr Havránek - Odbor

životního prostředí Statutárního města Liberec. Statutární město Liberec, Ing. Aleš Kočí, nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59, Liberec 1. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

23. duben EKOLOGIZACE PROVOZU A CELKOVÉ ATMOSFÉRY ŠKOLY Seminář Podblanického ekocentra ČSOP ve Vlašimi pro pedagogy základních a středních škol, studenty učitelství a další pedagogické pracovníky ze čtyřdílného cyklu Ekologická výchova ve školní praxi. Seminář se věnuje námětům, na co se při ekologizaci zaměřit, konkrétním příkladům z praxe, ale i některým legislativním otázkám. Cyklus je zaměřen na praktickou realizaci ekologické výchovy ve školách Středočeského kraje. Vychází z požadavků Metodického pokynu k EVVO ve školách a školských zařízeních vydaného MŠMT ČR. Volně navazuje na seminář Jak připravit program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na škole, jde však do větší hloubky, přináší konkrétní náměty z praxe škol, využívá existujících zkušeností. Lektoři: Mgr. Michal Medek, pedagogové z praxe. Podblanické ekocentrum ČSOP, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Tel. a fax 317 845 169, e-mail [email protected], kontaktní osoba Mgr. Lenka Daňková - [email protected]

25. duben KRATOCHVILNÁ NEDĚLE PRO DĚTI I DOSPĚLÉ První Den otevřených dveří v nově zrekonstruovaném areálu střediska 29

k

Chaloupky. Den plný her, soutěží, ale i poučení. Tradiční dobrá zdravá i nezdravá kuchyně. Ukázky živých dravců a sokolničení, prodej výrobků kozí farmy Ratibořice (držitel ocenění „biovýrobek roku“), keltské zpěvy a tance, lanové aktivity (občanské sdružení Na pohodu). Akce ke Dni Země. Chaloupky – středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o.p.s., Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky. Tel.568 870 434, fax 568 870 359, [email protected], www.chaloupky.cz

30. duben – 2. květen EKOLOGICKÁ VÝCHOVA NA ŠKOLE Seminář ve Středisku ekologické výchovy SEVER v Horním Maršově, východní Krkonoše. Úvod do ekologické výchovy a výchovy k udržitelnému způsobu života. Metodika a organizace ekologické výchovy na škole, praktické ukázky aktivit a her, projektů, pomůcek a literatury. Seminář pomůže s praktickým naplněním metodického pokynu MŠMT k ekologické výchově, vzdělávání a osvětě. Jak vytvořit a realizovat školní plán ekologické výchovy, jak problematiku životního prostředí začlenit do jednotlivých předmětů, mezipředmětových vztahů a do provozu školy. Zahrnuje i zkušenosti se školními plány EVVO ze základních a středních škol. Informace a přihlášky: Dr. Hana Kulichová, SEVER, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 280, 499 874 326, 499 874 181, e-mail [email protected]

4. květen PODZEMÍ LIBERECKÉHO KRAJE III Ještědské vápence – zajímavé přírodní vápencové jeskyně Ještědského hřebenu. 0dborná celodenní exkurze pro pedagogy a studenty 30

pedagogických fakult. Lektor z České speleologické společnosti, Mgr. Petr Havránek - Odbor životního prostředí Statutárního města Liberec. Statutární město Liberec, Ing. Aleš Kočí, nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59, Liberec 1. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

6. – 9. květen JARNÍ KRKONOŠE Odborná exkurze SEV Chaloupky v rámci DVPP do jarního Národního parku Krkonoše pod vedením pracovníků Správy NP Krkonoše. Vyjdeme k prameni Labe, na Rýchory, navštívíme SEV Rýchory, muzeum ve Vrchlabí (Kámen a život) a Muzeum polodrahokamů v Nové Pace. Chaloupky – středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o.p.s., Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky. Tel.568 870 434, fax 568 870 359, [email protected], www.chaloupky.cz

10. květen ŽIVELNÝ ROK  VODA Druhý ze série čtyř tematických seminářů pro pedagogické pracovníky pořádaný Centrem ekologické a globální výchovy Cassiopeia v Českých Budějovicích. Bude o všem, co s vodou souvisí (složení vody, její koloběh v přírodě, proč je důležitá pro rostliny a živočichy, proč s vodou šetřit...). Učitelům nabídneme řadu metodických pomůcek pro výuku, pracovní listy, ukázky z výukových programů. Seznámíme se s ekosystémy vod. Chystáme ještě seminář o ovzduší v říjnu a seminář o energii v listopadu 2004. Cassiopeia − centrum ekologické a globální výchovy, Jizerská 4, 370 11 České Budějovice. Tel. 385 520 951, e-mail [email protected], http://mujweb.cz/www/cassiopeia

a

l

e

n

d

á

ř

13. květen POEZIE JIZERSKÉ ŽULY Žula Jizerských hor v mnoha podobách, skály, historie horolezectví a objevování tohoto kraje – to vše se známým horolezcem, spisovatelem a člověkem Otokarem Simmem. 0dborná celodenní exkurze pro pedagogy a studenty pedagogických fakult. Statutární město Liberec, Ing. Aleš Kočí, nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59, Liberec 1. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

17. a 18. květen DOBROVOLNÍCI, VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVA… …ve škole i mimo školu se jmenuje již čtvrté setkání věnované obnově občanských ctností, a to především dobrovolnictví v Kroměříži – městu památek UNESCO. Pořádá Klub UNESCO Kroměříž a HESTIA – Národní dobrovolnické centrum. Představení činnosti žáků, studentů i pedagogů v dobrovolnických programech. Z přihlášených témat: Jakou máme šanci u dnešních dětí − výsledky výzkumu o očekáváních dětí a mladých lidí od sdružení dětí a mládeže, Zákon o dobrovolnické službě − první zkušenosti po roce, Tomíci – to není jenom táboření, Celoroční život skautského střediska, Lesní moudrost včera, dnes a zítra, Dobrovolnictví nezaměstnaných absolventů škol. Přihlášky: SPEKTRUM, o. s., Husovo nám. 229/13, 767 01 Kroměříž. Tel. 573 331 386, fax 573 331 374, e-mail [email protected]

20. květen CO SE SKRÝVALO V BÝVALÉM VOJENSKÉM PROSTORU RALSKO? Maloplošná chráněná území vojenského prostoru Ralsko. Přírodovědná exkurze s odborníkem, při

k

které navštívíme například lokality Stohánek, Široký kámen, Děvín, Ostrý, rašeliniště černého rybníka, Hamerský rybník. Určeno pro pedagogy a studenty pedagogických fakult. Lektorka Hana Doubková Hana – Městský úřad Česká Lípa. Statutární město Liberec, Ing. Aleš Kočí, nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59, Liberec 1. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

20. květen NĚKDE UŽ TO FUNGUJE Za zkušeností do praxe aneb Někde už to funguje je čtvrtý seminář z čtyřdílného cyklu Ekologická výchova ve školní praxi. Exkurze do 4. ZŠ Jičín, kde se daří začleňovat environmentální problematiku do jednotlivých vyučovacích předmětů, vyučuje se samostatný předmět Ekologie a daří se „ekologizovat“ provoz a atmosféru školy (školní zahrada, venkovní učebna apod.). Pořádá Podblanické ekocentrum ČSOP pro pedagogy základních a středních škol, koordinátory EVVO, studenty učitelství a další pedagogické pracovníky. Lektor Mgr. František Kynčl.

Statutární město Liberec, Ing. Aleš Kočí, nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59, Liberec 1. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

28. – 29. květen ZE ŽIVOTA VČEL Pro ty, kdo nechovají včely, ale také pro chovatele. Přiblížení života včel prostřednictvím zajímavých aktivit uvnitř i venku. Náměty, návody a příklady programů jak seznámit děti se životem včel a jejich významem pro rostliny a následně pro člověka. Součástí programu bude i výroba ozdob a lití svíček z včelího vosku. Lektoři manželé Grunovi, Marcela Kočárová, Mgr. Květoslava Burešová. Určeno pro učitelky MŠ, vychovatelky a vychovatele, učitelky a učitele nižšího stupně ZŠ v rámci DVPP. Chaloupky – středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o.p.s., Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky. Tel.568 870 434, fax 568 870 359, [email protected], www.chaloupky.cz

30. květen LOUKA PLNÁ ORCHIDEJÍ

Podblanické ekocentrum ČSOP, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Tel. a fax 317 845 169, e-mail [email protected], kontaktní osoba Mgr. Lenka Daňková - [email protected]

28. květen POMNÍČKY JIZERSKÝCH HOR Drobné památky, pomníčky a křížky patří neodmyslitelně k Jizerským horám, umocňují atmosféru bukových lesů a žulových skal. Putování a vyprávění s člověkem nejpovolanějším – s panem Herbertem Endlerem, objevitelem některých pomníčků a duchovním otcem o. s. Patron. Určeno pro pedagogy a studenty pedagogických fakult.

V rámci oslav 20 let kosení a údržby chráněných území v okolí Chaloupek. Den otevřených dveří na chráněném území Na Podlesích u Hrutova spojený s rodinným poznáváním přírody (Příroda očima dětí). Unikátní mokřadní louka, vycházka k Římské studánce s plněním jednoduchých úkolů. Lektoři Mgr. Jaromír Švarc (botanika), RNDr. Milan Macháček (entomologie), Mgr. Jana Zeťková a pracovníci střediska Chaloupky. Akce u příležitosti mezinárodního Dne biologické rozmanitosti (22. květen) a Dne dětí (1. červen). Chaloupky – středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o.p.s., Kněžice 109, 675 21 pošta Okříšky. Tel.568 870 434, fax 568 870 359, [email protected], www.chaloupky.cz

a

l

e

n

d

á

ř

8. červen ŠKOLNÍ BIOZAHRADA RADOSTÍN 0dborná celodenní exkurze pro pedagogy a studenty pedagogických fakult do obce Sychrov u Turnova a ZŠ Radostín. Dají se na školní zahradě pěstovat byliny a zelenina v biokvalitě? Co to pro školní zahradu znamená? Jak získat podporu obce a jak postupovat? Lektoři Jana Vachušková – starostka obce Sychrov, Mgr. Jan Staněk – ředitel ZŠ Radostín. Statutární město Liberec, Ing. Aleš Kočí, nám. Dr. E. Beneše 1, 460 59, Liberec 1. Tel. 485 243 463, e-mail [email protected]

7. – 13. srpen KANTORSKÉ POBEJTKOVÁNÍ NA SKLONKU KRKONOŠSKÉHO LÉTA… Týden v Krkonoších pro zájemce o ekologickou výchovu ve školní praxi je určen učitelům 1. a 2. stupně ZŠ a učitelům SŠ bez ohledu na aprobaci. Koná se ve středisku SEVER v Horním Maršově. Účastníci postupně projdou všemi bloky programu Člověk a prostředí od Mezilidských vztahů přes Postavení člověka v přírodě, Místní prostředí, Vývoj vztahu člověka a krajiny, Globální problémy až po Trvale udržitelný rozvoj a Možnosti řešení. Tvořivé aktivity, simulační hry, terénní pozorování, celodenní exkurze po zajímavých místech KRNAPu, smyslové vnímání přírody, diskuse, vše na vlastní kůži. Nebudou chybět ani tipy pro práci s dětmi, příklady z praxe ekologicky orientovaných škol, nabídka literatury a pomůcek. Náměty do jednotlivých předmětů využitelné pro školní plán EV (viz metodický pokyn MŠMT). Přihlášky do 15. 5.: Hana Kulichová, SEVER, Horní Maršov. Tel. 499 874 280, 499 874 326, e-mail [email protected] 31

N A B Í D K A PUBLIKACE Právo životního prostředí ES

Linde Praha, a. s., její cena je 290 Kč. Zakoupit ji lze v knihkupectvích s odbornou literaturou nebo si ji objednat na adrese: Linde Praha, a. s., Opletalova 35, 115 51 Praha 1, tel. a fax 224 211 073, e-mail [email protected], www: http://www.linde.cz.

Převzato z www.ekopolitika.webtest.cz

Dokumenty a příručky elektronicky

Autory praktického průvodce jsou Eva Kružíková, Eva Adamová a Jan Komárek z Ústavu pro ekopolitiku, o. p. s., Praha. Kniha seznamuje s právními předpisy Evropských společenství v ochraně životního prostředí, důležitými z hlediska sbližování českého práva životního prostředí s právem ES. Jedná se o horizontální i zvláštní předpisy, upravující zejména posuzování vlivů na životní prostředí, integrovanou prevenci a omezování znečištění, svobodný přístup k informacím o životním prostředí, ochranu ovzduší, vody a přírody, nakládání s geneticky modifikovanými organismy, nebezpečné havárie, ochranu proti hluku a další oblasti. Součástí publikace je seznam vybraných platných předpisů a rozsáhlý výběr rozhodnutí Evropského soudního dvora, vztahující se na životní prostředí. Kniha je vhodným zdrojem informací pro pracovníky veřejné správy, soudy, průmyslové organizace, nevládní organizace, univerzity a další zájemce. Vyšla v nakladatelství 32

Na internetové stránce Ministerstva životního prostředí ČR http: //www.env.cebin.cz/_nav/_index_hp.html jsou v elektronické podobě dostupné publikace týkající se Evropské unie. Lze si tedy přečíst nebo i vytisknout například 6. akční plán pro životní prostředí na léta 2001–2010. Další odkazy, které na

le Rámcové směrnice o vodě), Chemické látky, Implementace norem EU, Implementace práva, Jak vážně bere Evropská unie trvale udržitelný rozvoj?, LIFE III, Národní rozvojový plán (RDP), Přípravy na vstup ČR do EU v oblasti životního prostředí, Příručka ke směrnici Rady 96/61/EC (IPPC), Směrnice 2000/60/ES (voda), Směrnice ochrana životního prostředí – návrh, Výzkumné školicí sítě, Zemědělství a životní prostředí. Přes stránku www.env.cz se lze dostat například na tituly: Implementační plán pro oblast Životního prostředí 2002, Metodika enviromentálního auditu dle požadavků Evropské unie a náklady na něj, Národní program přípravy České republiky na členství v Evropské unii (2001), Státní politika životního prostředí, Předpisy ES (překlady předpisů ES z oblasti životního prostředí). -kvá-

Příběhy o předběžné opatrnosti

této stránce najdete, jsou například: Aarhuská úmluva, CITES 2000, Environmentální právo ES, Implementace Aaarhuské úmluvy, Mezinárodní dohody, Aproximace komunitární legislativy v oblasti voda, České podnikání, EU a český průmysl, EU a voda (Příručka EEB o vodohospodářské politice EU pod-

Evropská agentura pro životní prostředí v Kodani (www.eea.eu.int) vydala v roce 2001 knihu nevšedních příběhů s názvem Late lessons from early warnings: the precautionary principle 1896–2000. Český překlad Pozdní poučení z včasných varování: princip předběžné opatrnosti 1896–2000 vydalo v roce 2002 v nízkém nákladu jako neprodejný pracovní materiál MŽP ČR. V předmluvě k publikaci říká výkonný ředitel Domingo Jiménez Beltrán: „Úlohou Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je poskytovat informace k přímému využívání pro dokonalejší rozhodování a účast veřejnosti. Často poskytujeme informace o situacích, v nichž neexistuje vědecká jistota a v nichž je stále více relevantní princip předběžné opatrnosti... Zdá se, že rychlost růstu inovačních vědeckých objevů předbíhá schopnost

n předvídat následky jejich aplikace, zatímco rozsah lidských zásahů v přírodě zvyšuje pravděpodobnost, že jakékoliv nebezpečné dopady mohou být vážné a globální.“ Proto EEA připravila tuto zprávu složenou z případových studií o rybářství, radiaci, benzenu, azbestu, polychlorovaných bifenylech, freonech a ozónové vrstvě, syntetickém estrogenu DES, antimikrobiálních látkách pro podporu růstu, oxidu siřičitém, náhražce olova v benzínu MTBE, kontaminaci Velkých jezer chemikáliemi, prostředcích proti usazeninám na lodích, růstových hormonech a nemoci šílených krav. Každý z autorů jednotlivých studií je odborníkem ve své konkrétní oblasti. Byli požádáni Agenturou, aby identifikovali data včasného varování v jednotlivých případech a analyzovali, jak se s tímto poznáním dále nakládalo a vyvodili poučení pro budoucnost. Například první zprávy o újmách na zdraví způsobených radiací se objevily už v roce 1896 (odtud také název zprávy). První jasné a věrohodné varování týkající se azbestu přišlo v roce 1898. Podobný signál vybízející k aktivitě kolem freonů přišel v roce 1974… Reakce přišly v mnoha oblastech pozdě. Autorem kapitoly o freonech a ozónové díře je Joe Farman, vedoucí britských výzkumníků, kteří si v roce 1981 poprvé v Antarktidě všimli, že pravidelný jarní úbytek ozónu se zpožďuje a výkyv se prohlubuje. V praxi tak potvrdil teoretické varování Mario Moliny a Sherwooda Rowlanda z roku 1974, že freony mohou poškozovat stratosférickou ozónovou vrstvu. O okolnostech podpisu Montrealského protokolu o látkách, které porušují ozónovou vrstvu v publikaci mj. píše: „Montrealský protokol byl skutečně podepsán 16. září 1987, po hektickém týdnu rozepří. Richard Benedick, hlavní jednatel Spojených států, později prohlásil, že to byla také aplikace principu předběžné opatrnosti. Bylo by možné to jednodušeji interpretovat tak, že pracovní skupina byla přemožena událostmi. V Nature (Farman

a kol., 1985) bylo v květnu hlášeno poškození ozónové vrstvy nad Antarktidou, mnohem vážnější než jakákoli předpověď, což v říjnu 1985 potvrdila NASA. Když Washington Post uvedl zprávu o výsledcích NASA, dal světu pojem „ozónová díra“. Du Pont, když mu bylo připomenuto jeho prohlášení z roku 1975, napsal svým odběratelům CFC v září 1986, že nyní přijímá fakt, že nějaké kontroly jsou nezbytné… V září 1987 byla pozornost soustředěna opět na Antarktidu, a to díky očekávanému tiskovému prohlášení NOZE II a Experimentu se vzdušným ozónem v Antarktidě, který provedly Spojené státy, jejichž letadla létala z Punta Arenas v Chile do ozónové díry a pod ni…“ Český překlad rozsáhlé (zhruba 240 stran A4) publikace nebyl jistě maličkost, přesto vyšel pouze v mizivém nákladu 200 výtisků. V angličtině je publikace dostupná na http: //reports.eea.eu.int/environmental_issue_report_2001_22/en. Tato kniha je mimořádná tím, že ukazuje na detailech, jak se v životě vrství události, které nakonec vedou k poznání a rozhodnutím o lepší ochraně životního prostředí. „Politici potřebují nejenom více kvalitnějších informací, ale musí také jednat rozumněji, abychom dosáhli lepší rovnováhy mezi zisky a riziky vyplývajícími z inovací,“ říká na konci své předmluvy Domingo Jiménez Beltrán. Hana Kolářová

Škola pro udržitelný život Brožurka Škola pro udržitelný život popisuje zkušenosti z modelového česko-německého vzdělávacího projektu pro učitele a žáky 2. stupně základních škol a středních škol. „Cílem pilotního projektu je zavedení principů udržitelného života, resp. udržitelného rozvoje a místní Agendy 21 do praxe českých škol. Projekt poskytuje zázemí nejen zkušeným, ale i začínajícím pedagogům, kteří mají zájem prostřednictvím práce na

a

b

í

d

k

a

ekologicky, sociálně či kulturně zaměřených projektech zlepšovat klima školy, zejména vztahy mezi dětmi ve třídě a mezi učiteli a žáky, a posílit spolupráci školy s místním společenstvím. Pro tento projekt je důležité zejména zapojení žáků do všech jeho fází, mezipředmětové vyučování a otevření školy okolí (komunikace s veřejností, se zástupci města či obce),“ říkají na úvod projektu Miroslav Chlumský, Hana Kulichová a Jiří Kulich ze Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER. Středisko SEVER projekt organizovalo a metodicky vedlo ve spolupráci s německou organizací zabývající se ekologickou výchovou econtur Bremen, přesněji s jejími pracovníky Hansem Stuikem, Ernstem Zachowem a Fritzem Heidhornem. Brožurka kromě informací o projektu přináší fakta pro učitele o udržitelném rozvoji, metodiku projektu a materiály pro práci se žáky. Jsou v ní rovněž představeny realizace projektu ve čtrnácti zúčastněných školách. Škola pro udržitelný život, zkušenosti z pilotního projektu. Vydal: SEVER, Brontosaurus Krkonoše, 542 26 Horní Maršov 89. Tel. 499 874 280, 499 874 326, e-mail [email protected], www.sever.ecn.cz -red-

33

n

SOUTĚŽE Zelený týden Komisařka Evropské unie pro životní prostředí, jadernou bezpečnost a civilní ochranu Margot Wallströmová vyhlásila v roce 2001 akci Evropské unie nazvanou Zelený týden (Green Week) a od té doby se koná každý rok. Zelený týden vznikl na podporu připravovaného 6. akčního programu Evropských společenství pro životní prostředí, jehož návrh vydala Evropská komise 24. ledna 2001 pod názvem Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba. Akce má přiblížit obyvatelům Evropské unie zásady politiky v oblasti životního prostředí. Letos se bude Zelený týden konat v Bruselu ve dnech 1.–4. června. Součástí Zeleného týdne je konference, výstava, promítání filmů s tematikou životního prostředí a soutěž určená dětem a mládeži. Kromě toho se koná mnoho dalších doprovodných akcí (například to bude předávání cen za nejlepší Evropský týden mobility 2003). Evropská komise též pozvala děti ve věku od 6 do 16 let ze států rozšířené EU a z kandidátských zemí, aby se zúčastnily výtvarné soutěže pro školy v rámci Zeleného týdne 2004. Tématem letošní soutěže je 25. výročí Směrnice o ochraně volně žijících ptáků. Podle evropské komisařky pro životní prostředí Margot Wallströmové dochází během posledních deseti let v Evropě na mnoha místech ke snižování a ztrátě biologické rozmanitosti a mnoha živočichům, ptákům a rostlinám hrozí vyhubení. Soutěž pro školy je příležitostí, jak s touto problematikou seznámit děti a mládež. Mladší děti mohly kreslit obrázky ptáků, starší děti měly do soutěže poslat fotografie ptáků v jejich přirozeném prostředí, nesměli být v kleci. Tři výherci v každé kategorii soutěže jsou pozváni zdarma do Bruselu na Zelený týden s rodičem či jiným doprovodem. Slavnostní vyhlášení cen bude součástí Zeleného týdne a proběhne před zraky odborníků 34

v oblasti životního prostředí a médií. Výherci se také sejdou s komisařkou Wallströmovou. Více informací najdete na internetové adrese: http://europa.eu.int/ comm/environment/youth/index_ en.html . Tato adresa bude v dohledné době dostupná ve 20 jazycích rozšířené EU. Měla by být zdrojem informací, ale i nápadů pro učitele a účastníky výtvarné soutěže. Soutěž se v různé formě uskutečnila už třikrát. Organizuje ji jménem Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise síť evropských škol European Schoolnet (www.eun.org). Dotazy: Alexa Joyce e-mail [email protected]. S použitím zprávy ICEU –red-

Poznej a chraň – ptačí svět V rámci Ekologických dnů Olomouc připravuje DDM Olomouc již 19. ročník výtvarné soutěže Poznej a chraň. Doporučené náměty výtvarných prací jsou: V ptačím hnízdě, Ptáci za letu, Ptáci za zpěvu, Ptačí strom, Na ptačí hostině. Obrázky zasílejte do 14. dubna 2004 adresu DDM Olomouc. Vernisáž a předání cen vítězům proběhne 22. dubna 2004 v 16 hodin v DDM Olomouc. Informace: DDM Olomouc – oddělení přírodních věd, tř. 17. Listopadu 47, 771 74 Olomouc. Tel. 585 223 233, e–mail: [email protected]. Kontaktní osoba: Eva Havlická.

DOKUMENTY Ekologická výchova a instituce EU Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina zpracovalo v roce 2003 zprávu o ekologické výchově, vzdělávání a osvětě (EVVO) v institucích Evropské unie. Zpráva vznikla v Národní síti středisek a center

a

b

í

d

k

a

EVVO ČR na zakázku MŽP ČR. Ze zprávy vybíráme užitečné informace. Dokumenty Mezi významné dokumenty, které se zabývají environmentálním vzděláváním, výchovou, osvětou a zapojováním veřejnosti do rozhodovacích procesů v oblasti životního prostředí na úrovni Evropské unie patří Aarhuská úmluva, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, 6. akční program pro životní prostředí (http://europa.eu.int/ comm/environment/newprg/ index.htm). Vzdělávání je ve smlouvách Evropské unie otázkou zejména jednotlivých států a jsou vymezena společná pravidla a témata na (http://europa.eu.int/eur-lex/en/ treaties/selected/livre233.html). V rámci vzdělávání není EVVO kodifikována a zdůrazňována. Politika EU je zaměřena na vzdělání jako takové, jeho dostupnost, kvalitu, nediskriminaci, spolupráci atp. (http://europa.eu.int/pol/educ/index_en.htm). Základním dokumentem, který vymezuje postavení EVVO a doporučení pro jednotlivé státy a také celou EU je Dokument č. 41988X0706(02): Resolution of the Council and the Ministers of Education meeting within the Council on Environmental education of 24 May 1988 (http://europa.eu.int/smartapi/ cgi/sga_doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=en&-

n numdoc=41988X0706(02)&model=guichett). Zde byl definován cíl ekologické výchovy: „...zvýšit povědomí veřejnosti o problémech v této oblasti, stejně jako o možných řešeních, položit základy plné informované a aktivní účasti jednotlivců při ochraně životního prostředí a rozumného využívání zdrojů.“ K výše uvedenému dokumentu bylo přijato další doplňující usnesení č. 41992X0616(01) z roku 1992. V roce 2001 financoval DG Environment studii Environemnetal education in the educational systems of the European Union, která byla připravena London School of Economics and Political Science, Centre for Educational Research. Studie je dostupná na (http:// europa.eu.int/comm/environment/ youth/pdf/envedu_en.pdf). Politika ekologická výchovy v EU je brána jako součást environmentální politiky EU. Pohled na ni se měnil spolu s pohledem na životní prostředí. Stále více jsou brány v potaz faktory ekonomické, kulturní, sociální a začleněním konceptu udržitelného rozvoje se stává tento koncept ještě širším. V roce 1993 Evropský parlament posílil tento přístup v Usnesení, ve kterém apeloval na členské státy, aby: „...zahrnuly environmentální dimenzi ve všech aspektech výuky na všech stupních a zdůraznily základní roli škol a jejich učitelů ve vývoji a zavádění této politiky“. Evropský parlament vydal v roce 2002 deklaraci Declaration on a Community environmental education module in schools (bez právní závaznosti), která podporuje ekologickou výchovu, vzdělávání a osvětu. Instituce V rámci Evropského parlamentu funguje komise The Environment, Public Health and Consumer Po l i c y C o m m i t t e e ( h t t p : / / www.europarl.eu.int/comparl/envi/ default_en.htm), jejíž předsedkyní je Caroline F. Jackson z Velké Británie. Základní vymezení činnosti komise je na (http://www.europarl.eu.int/ factsheets/4_9_1_en.htm). Dále

tu pracuje komise The Culture, Youth, Education, the Media and Sport Committee (http: //www.europarl.eu.int/committees/ cult_home.htm), jíž předsedá Michel Rocard z Francie. Základní vymezení činnosti komise je na (http://www2.europarl.eu.int/ omk/sipade2?PROG=RULESEP&L=EN&REF=RESP-CULT). Výkonným tělesem Evropská komise v oblasti životního prostředí (též důležitým pro ekologickou výchovu) je DG Environment (http:// europa.eu.int/comm/environment/ index_en.htm). Význam pro ekologickou výchovu má též DG Education and Culture (http://europa.eu.int/comm/dgs/ education_culture/index_en.htm). Finanční zdroje Informace o zdrojích pro oblast životního prostředí jsou na ( h t t p : / / w w w. e u r o p a . e u . i n t / comm/environment/funding/ intro_en.htm), o zdrojích pro výchovu a vzdělávání na (http: / / w w w. e u r o p a . e u . i n t / c o m m / education/programmes/calls/ callg_en.html). Evropské organizace mimo instituce EU Foundation for Environmental Education (FEE) zahrnuje členské organizace z 28 států Evropy, k tomu další mimo Evropu. Členství vyžaduje placení členských příspěvků. Existují tři úrovně členství – plné členství, přidružené členství a partnerské organizace. Mezi vzdělávací projekty FEE patří Eco–Schools (všechny školy), Young Reporters for the Environment (pro střední školy), Learning About Forests (pro všechny školy). Kontakt: FEE, Secretariat, PO Box 3022, Norwich, NR5 8ZU, United Kingdom. Tel. +44 1603 507336, fax +44 1942 824778, e-mail [email protected], http:// www.fee-international.org/. Environment and School Initiative (ENSI) je decentralizovaná síť pracující pod OECD, Centrem pro vzdělávací výzkum a inovace (Centre

a

b

í

d

k

a

for Educational Research & Innovation – CERI) – zaměření na mezinárodní výzkum v oblasti EVVO. Podporuje aktivní přístup ke vzdělávání a podporuje udržitelný rozvoj ve školách a okolních komunitách od roku 1986. Jedním z projektů byl také projekt Rozvoj škol prostřednictvím EVVO – SEED (School Development through Environmental Education), http://www.ensi.org/. Conference for Environmental Education in Europe (CEEE) – Konference o EVVO v Evropě: První konference proběhla v Itálii v roce 1988. Od té doby následuje vždy konference po dvou letech, kdy se pořadatelství ujme aktivní organizace. Nejedná se tedy o strukturu či síť, nicméně konference přispívají k diskusi a kontaktům v oblasti EVVO v rámci Evropy. Již IX. CEEE konference proběhne září 2004 se zaměřením: Education and Sustainability: Connecting Policies into Practice (Vzdělávání, výchova a Udržitelnost: Propojení/ uvedení strategií/koncepcí do praxe. Více informací bude na (http:// ecosw.dir.bg/ceee2004/ceee.htm). The First World Environmental Education Congress – 1WEEC (První světový EVVO kongres) proběhl v Portugalsku od 21. do 24. května 2003, měl 282 účastníků (učitelé, vědci, politici, technici, aktivisté, médi) z 38 zemí. Zprávu o konferenci je možno objednat na adrese [email protected]. Publikace a informace European Environmental Education Newsletter je přehledný zpravodaj o EVVO v Evropě, již vyšlo 30 čísel od léta 1998, periodicita čtyřikrát ročně. Kontakt: Prof. Walter Leal Filho, Editor, Technical University of Hamburg-Harburg, Environmental Technology, D-21073 Hamburg, Germany. Fax +49-40-766-18058, e-mail [email protected], http://www.projekte.org/eeen/ index.phtml. Přehled a možnost objednání publikací EU zaměřených na ekologickou výchovu je na adrese http:// europa.eu.int/comm/environment/ 35

n pubs/educat.htm. Některé jsou zdarma, jiné je nutno uhradit. Mezi nejzajímavější tituly patří: Environmental Education in Europe, Environmental Education and Training: Selected Projects, Environmental Education in the European Union. Vybráno ze závěrečné zprávy „Příprava předpokládané spolupráce Národní sítě středisek a center EVVO ČR v rámci Evropské unie“ v rámci veřejné zakázky č. HS8/OVV/03E na plnění vybraných úkolů Akčního plánu Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR. Za Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. zpracoval Jozef Zetěk.

Upraveno –red-

PROJEKTY Česko – německy v chráněných územích Projekt má dlouhý název: Komunikace a ekologická výchova v českých a německých národních parcích a chráněných krajinných oblastech. V jeho rámci spolupracují v oblasti přeshraniční ekologické komunikace české a německé chráněné krajinné oblasti a národní parky, které leží blízko hranice, a také rakouský národní park. Tento dvouletý projekt je podpořen Deutsche Bundesstiftung Umwelt a Česko– německým fondem budoucnosti. Spolupracovníci chráněných oblastí se setkávají při seminářích, aby si vyměnili své zkušenosti a rozvíjeli nové idey. Cíle projektu jsou: konstatování současného stavu ekologické komunikace popř. ekologické výchovy v zúčastněných chráněných oblastech, výměna těchto informací, zpracování přehledu opatřeních či projektů pro modelové projekty v jednotlivých chráněných oblastech, uskutečnění modelových projek36

tů v oblasti ekologické komunikace se zaměřením přeshraničního charakteru, školení spolupracovníků chráněných oblastí a jejich partnerských organizací, zakotvení výchovy k trvale udržitelnému rozvoji v českých a německých chráněných oblastech ležících v blízkosti hranice, založení přeshraniční kooperační sítě, která bude pokračovat i po ukončení projektu. Součástí jsou následující modelové projekty. Národní park Šumava: Překlad, přepracování na české poměry, textové a grafické zpracování a tisk příručky ekologické výchovy a lesní pedagogiky Pojďme na to od lesa (viz též Bedrník 1/2004, str. 34). Venkovský prostor: Textové a grafické zpracování podkladů z ostatních pracovních skupin projektu, popřípadě ostatních modelových projektů pro doplnění příručky ekologické výchovy. CHKO České středohoří a CHKO Labské pískovce: Učebna ve foliovníku a meteorologická stanice. Národní park České Švýcarsko: Česko-německý tábor mládeže v Českém Švýcarsku v roce 2003. CHKO Jizerské hory: Krajina mého domova. Krkonošský národní park: Naučná přeshraniční trasa – Dědictví doby ledové v Krkonoších. CHKO Lužické hory: Studie proveditelnosti pro výstavbu a provoz modelového mezinárodního informačního střediska Luž. Národní park Sächsische Schweiz: Iniciování a uskutečnění výstavy jako možnosti prezentování spolupráce v regionu národních parků České a Saské Švýcarsko. Národní park Šumava: Publikace o Šumavě pro děti v českém i německém jazyce. Národní park Thayatal: Společný dozor v sousedících chráněných územích. CHKO Třeboňsko: Pexeso Řeka Lužnice. Národní park Bayerischer Wald

a

b

í

d

k

a

a Národní park Šumava: Prázdniny pro rodiny. Národní park Podyjí: Národní park přichází do školy. Vybráno z http://www.deutschtschechische-umweltkommunikation.de/ home_cz.htm

UNESCO Klub ekologické výchovy (KEV) je profesní občanské sdružení škol a pedagogů – sdružuje aktivní školy v této oblasti ze všech krajů ČR. Klub řeší v současné době pro UNESCO projekt Vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Projekt vychází z toho, že důležitým předpokladem udržitelného rozvoje jsou vztahy občanů k této myšlence čili ekogramotnost celé populace. Stručně řečeno jde o pochopení principů udržitelnosti takového rozvoje (vztahů mezi aspekty ekologickými, ekonomickými a sociálními) i vlastní odpovědnosti vůči budoucnosti a dále jde o občanskou i odbornou připravenost k aktivnímu jednání v zájmu realizace udržitelného rozvoje. Ekologické aspekty zdůrazňují souvislosti mezi člověkem a biosférou, připomínají základní podmínky života a meze růstu pro lidskou společnost vyplývající z přírodních zákonitostí a nezbytnost ochrany prostředí v zájmu života. Ekonomické aspekty ukazují na možnosti a způsoby řešení udržitelnosti rozvoje v souvislosti s vědeckotechnickým rozvojem a hospodářským vývojem společnosti (v rámci výroby, spotřeby a každodenního života). Sociální aspekty zvýrazňují postavení člověka, rozmanitost jeho kultury, lidská práva, mezilidské vztahy, demokratické principy, spolupráci, solidaritu, odpovědnost a aktivitu lidí v řešení udržitelnosti rozvoje v rámci lokálním, regionálním i globálním. Udržitelný rozvoj je dlouhodobá perspektiva a tady má mimořádnou roli škola, která může působit na všechny členy mladé generace dlouhodobě a systematicky. KEV proto

n nyní soustřeďuje úsilí v projektu UNESCO na dva základní úkoly: Přispět k tomu, aby vzdělávání pro udržitelný rozvoj nebylo záležitostí pouze jedinců (obvykle školních koordinátorů ekologické výchovy či učitelů biologie, zeměpisu, popř. občanské nauky), ale aby se postupně stávalo přirozeným a průběžným působením celé školy – všech pedagogů. Ověřovat možnosti integrovaného přístupu k poznávání skutečnosti podle různých podmínek škol.

Důraz je přitom kladen na aktivitu a tvořivý přístup škol, na vytváření školních programů výchovy k ekogramotnosti. V rámci projektu v prvé etapě byly školním koordinátorům projektu poskytnuty potřebné informace. Dále jsou organizovány akce ve školách pro celé pedagogické sbory a pro žáky a studenty a následně jsou získané zkušenosti projednávány na seminářích i za účasti učitelů z dalších škol. V závěrečné etapě budou získané zkušenosti zhodnoceny a prezentovány 19.−23. září 2004 v Praze na

a

b

í

d

k

a

mezinárodní konferenci pod názvem Učitel – a jeho příprava pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Projektu se účastní 59 škol z celé ČR – z toho 30 základních škol a 29 středních škol a semináře se již uskutečnily ve většině krajů ČR – do poloviny dubna proběhnou i ve zbývajících. Všechny informace o projektu i o připravované konferenci je možno získat na www.kev.ecn.cz. Dana Kvasničková Klub ekologické výchovy

i n z e r c e Centrum ekologické výchovy Dřípatka

Středisko ekologické výchovy SEVER

(SVIS MŠMT Prachatice)

pracoviště Horní Maršov (východní Krkonoše) vyhlašuje

přijme od 1. září 2004 pedagogického pracovníka Náplň práce příprava a realizace ekol. výukových programů (hlavně terénních) pro ZŠ, SŠ, VŠ podíl na organizaci a realizaci vzdělávání učitelů (lektorská činnost, tvorba metod. materiálů…) organizace a vedení tradičních akcí a soutěží CEV podíl na péči o Školní přírodní rezervaci Požadujeme (SŠ)/VŠ vzdělání nejlépe absolventa PF či PřF se zaměřením na biologii, ekologickou výchovu apod. alespoň s minimální pedagogickou praxí případně přírodovědné vzdělání a s podrobnějšími znalostmi a zaměřením na některou oblast zoologie (např. entomologie) nebo geologie či botaniky, včetně praxe v oblasti práce s dětmi, mládeží… samostatnost, tvořivost, časovou flexibilitu… Nabízíme platové ohodnocení dle platných tarifů MŠMT (pedagog − metodolog) pomoc při hledání ubytování v Prachaticích (v počátečním období je možno „bydlet“ přímo v objektu CEV) možnost dalšího vzdělávání v oblasti EVVO, biologie, tvořivosti apod. a další výhody pracovníků státní organizace Prosíme o zaslání životopisu s popisem praxe, event. doporučeními nejpozději do 15. května 2004 na adresu: SVIS MŠMT Prachatice, CEV Dřípatka, Rumpálova 402, 383 01 Prachatice nebo na mailovou adresu [email protected]

Výběrové řízení na odborné a pedagogické pracovníky Nutné předpoklady: pedagogická způsobilost či praxe z práce s lidmi (děti, mládež, dospělí) zájem o problematiku ochrany přírody a životního prostředí Předpokládaný nástup: nejlépe březen/ duben 2004, vítán je nástup co nejdříve! Charakter práce: Zejména vedení výukových programů pro školy − pestrá tvůrčí práce s různými věkovými skupinami, využití interaktivních metod − např. terénní práce, problémového a projektového vyučování, dramatické výchovy, simulačních her apod. Případně podíl na vedení projektů, tvorbě výukových materiálů, práci s veřejností apod.

Volné termíny ve středisku ekologické výchovy SEVER v Krkonoších Akce s programem i ubytování jednotlivců či skupin bez programu: 4.–9. dubna 2004 28.−31. října 2004 22.−26. listopadu 2004 29. listopadu – 17. prosince 2004 Ubytování jednotlivců či skupin bez programu: 17.−23. dubna 2004 7.–9. května 2004 5.–7. června 2004 10.–12. září 2004 17.–19. září 2004 22.− 24. září 2004 Prázdninové pobyty – speciální nabídka: 1.–3. července 2004 17.–23. července 2004 1.−6. srpna 2004 13.–22. srpna 2004

Bližší informace o organizaci na internetové stránce: www.sever.ecn.cz nebo na níže uvedené adrese.

Cena za osobu a den s programem: 120,− ubytování, 115,− celodenní strava, program 60,− Kč (dotovaná cena)

Svůj zájem vyjádřete co nejdříve, nejpozději však do 30. 3. 2004 na níže uvedenou adresu. Připojte prosím svůj životopis!

Cena za osobu a den bez programu: 150,− ubytování, 115,− celodenní stravování

Adresa: RNDr. Jiří Kulich, ředitel, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, 542 26 Horní Maršov, mobil 603116477, tel. 499 874 280, 499 874 326, tel. a fax 499 874 181, e-mail [email protected]

37

Z P R Á V Y Dohoda MŠMT a MŽP Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petra Buzková a ministr životního prostředí Libor Ambrozek podepsali 5. února 2004 Meziresortní dohodu o spolupráci obou ministerstev v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO). „Ministři životního prostředí EHK OSN v květnu 2003 přijali v Kyjevě společné Prohlášení k výchově k udržitelnému rozvoji, kde se shodli na tom, že vzdělávání a výchova je zásadním nástrojem ochrany životního prostředí a realizace konceptu udržitelného rozvoje. V době našeho vstupu do Evropské unie se má Česká republika v oblasti EVVO čím pochlubit. Svými legislativními podmínkami i řadou realizovaných našich i mezinárodních vzdělávacích a výchovných programů se řadí mezi přední země Evropy,“ říká se ve společné tiskové zprávě MŠMT a MŽP. MŠMT pokládá ekologickou výchovu za jednu z priorit vzdělávací politiky. MŽP považuje za nejvýznamnější cíl dostupnost ekologické výchovy a informací pro veřejnost v nejširším slova smyslu. Text dohody bude umístěn na internetu na stránkách obou resortů (http://www.msmt.cz, http://www.env.cz).

žádající bližší vysvětlení vládního návrhu zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. „Návrh totiž výrazně diskriminuje nové nezávislé výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů a zároveň výhodnými podmínkami pro spalování dřevní štěpky v uhelných elektrárnách podporuje společnost ČEZ, která je ze 70 % ve státním vlastnictví,“ říká se v tiskové zprávě české Strany zelených. Česká republika se zavázala, že bude do r. 2010 pokrývat 8 % celostátní spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů. To znamená nárůst asi 5 % oproti dnešnímu stavu. Česká celostátní spotřeba elektřiny odpovídá zhruba 10 000 MW elektrárenského výkonu; v České republice proto musí být instalovány ekologické zdroje elektřiny o trvalém výkonu řádově 500 MW, například větrné elektrárny, zdroje spalující biomasu nebo bioplyn.

Česká strategie udržitelného rozvoje Rada vlády pro udržitelný rozvoj předložila v lednu k veřejné diskusi rozšířenou osnovu české národní Strategie udržitelného rozvoje. Strategie by měla být hotova zhruba v polovině roku 2004. Informace o dalším vývoji by měly být na http://wtd.vlada.cz/ scripts/detail.php?id=4979.

Diskriminace obnovitelných zdrojů?

Děčínská lama

Evropský úřad pro hospodářskou soutěž a státní výpomoc zaslal koncem ledna 2004 českým úřadům dopis

Dva dny před začátkem Vánoc se ošetřovatelé v děčínské zoo mohli radovat z nového přírůstku. Narodilo se

BEDRNÍK březen/2004 časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina

SEVER Horní Maršov 89; 542 26 tel. 499 874 280, 499 874 326 e–mail [email protected] www.sever.ecn.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 tel. 234 621 386 e–mail [email protected]

Redakční rada: Blanka Truhlářová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková a Šárka Klišová (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Eliška Václavíková (Plzeňský kraj), Tereza Malá (Praha), Lenka Daňková (Středočeský kraj), Miroslav Chlumský (Ústecký kraj), Soňa Baueršímová (Vysočina), Iva Hlinská (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko).

mládě lamy krotké s velmi zajímavým černobílým zbarvením. S porodem si matka mladé lamy zpočátku nevěděla příliš rady, proto byla nutná asistence porodního „dědka“ v podobě zoologa Romana Řeháka. Pro příslušníky zaniklé říše Inků byly lamy posvátné a zabezpečovaly jim možnost přežití v nehostinné krajině náhorních planin a horských svahů And. Pro svou učenlivost, zvídavost a vybrané chování se v poslední době začíná lama chovat jako domácí zvíře. Více na www.zoodecin.cz, kde najdete též tipy na zábavné i vzdělávací akce.

Ekocentrum Podhoubí v Praze Občanská sdružení Ekola Praha a Živá planeta pořádala 8. února 2004 Den otevřených dveří Ekocentra Podhoubí při příležitosti otevření nových prostor v MŠ v Palmetové ulici v Praze − Komořanech. Pro návštěvníky připravili prohlídku prostor ekocentra a zookoutku s domácími zvířaty, výstavu fotografií z činnosti, hry a soutěže pro děti na téma Čtvero ročních období, v ý t v a r n o u d í l n u pro dospělé, přehlídku výukových programů pro základní školy, ukázky z vybraných výukových programů, zápis do odpoledních oddílů pro děti, anketu o budoucí činnosti ekocentra. Do nového pražského Ekocentra Podhoubí se dá dostat autobusem MHD, ale také po červené turistické značce.

Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200 142 00 Praha – Písnice tel. 261 910 608 e–mail [email protected] Grafická úprava, sazba + návrh obálky: Petr Kutáček Tisk: DAPE Brno Náklad: 1500 ks

Tento časopis byl vytvořen za finančního přispění Evropského společenství. Názory zde prezentované vyjadřují postoje SSEV Pavučina, redakce či přispěvatelů, a proto nemohou být v žádném případě považovány za oficiální postoj Evropského společenství

Uzávěrka příštího čísla 10. dubna 2004, tematické zaměření: ŠETRNÁ TURISTIKA Toto číslo vyšlo 10. března 2004 Vytištěno na recyklovaném papíře Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Francouzská střediska ekologické výchovy (Les Centres Permanents d´Initiatives pour l´Environnement − CPIE) mají dlouhou historii, alespoň z českého pohledu. První střediska vznikala ve Francii v roce 1972 ze společné iniciativy ministerstev životního prostředí, zemědělství a ministerstva školství, mládeže a sportu. Koncem 70. let, opět ze státního popudu, postupně začalo vznikat národní sdružení středisek ekologické výchovy. V roce 1994 sdružení CPIE přijalo chartu, která vymezuje působnost sdružení, hodnoty důležité pro práci středisek a priority. Zdůrazňuje se význam životního prostředí pro rozvoj, globální přístup, občanská aktivita a spoluodpovědnost všech za kvalitní životní prostředí. V roce 1999 už měly všechny francouzské správní regiony kromě Ile de France, Korsiky a Haute Normandie svá střediska ekologické výchovy, celkem jich bylo 48. Francouzské sdružení středisek ekologické výchovy l‘Union Nationale des CPIE sídlí v Paříži v ulici Beaubourg 26. Současné rozložení francouzských středisek ekologické výchovy pěkně ukazují internetové stránky CPIE (http://www.environnement-dev-e duc.net/reseau/implantation.html). Najdete na nich i kompletní adresář středisek a přímé internetové odkazy na ta z nich, která provozují vlastní stránky. Například v jihozápadní Francii, v Aquitánii, najdete CPIE Périgord-Limousin v zámku Varaignes.

Obecně se francouzská střediska věnují místnímu rozvoji, ekologickému vzdělávání, a zvyšování vnímavosti k životnímu prostředí a dalším oblastem. Výslovně má každé regionální středisko respektovat místní podmínky a snažit se o jejich zhodnocování. Střediska mají ubytovací možnosti, disponují pedagogickými i výzkumnými kapacitami. Spolupracují s místními sdruženími, správami chráněných území a sociálními pracovníky, využívají též dobrovolníky. Pedagogická činnost středisek směřuje k dětem, dospívajícím, dospělým, voleným zastupitelům, lidem, kteří rozhodují o dalším rozvoji atd. Školní vzdělávací programy, které francouzská střediska nabízejí, se odehrávají pod odborným vedením ekopedagogů přímo v pěkném prostředí, v nichž se střediska nacházejí. Podobně jako u nás pracovníci francouzských středisek tvoří a nabízejí publikace a různé vzdělávací pomůcky. Střediska poskytují turistické služby. Logo CPIE uděluje střediskům francouzské národní sdružení UNCPIE. Tato značka má zaručovat standardní a kvalitní služby odpovídající chartě CPIE a respektující regionální zvláštnosti. Hana Kolářová Podle www.environnement-dev-educ.net