Dominik Landsman Zuzana Hubeňáková DENICEK MODERNIHO PARU. aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil

denicek moderniho paru_Sestava 1 8/23/16 2:32 PM Stránka 3

Dominik Landsman Zuzana Hubeňáková

1v

1

DENICEK MODERNIHO 1 PARU

aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil


Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková DENÍČEK MODERNÍHO PÁRU Obálku s použitím ilustrace Michaely Slezákové zhotovila Kateřina Stárková Ilustrovala Michaela Slezáková Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 224 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2016 jako svou 8673. publikaci Sazba Kateřina Stárková Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 [email protected]

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.

DENÍČEK MODERNÍHO PÁRU Copyright © Dominik Landsman, 2016 © Zuzana Hubeňáková, 2016 Illustrations © Michaela Slezáková, 2016 ISBN 978-80-249-3246-0


PÁR SLOV ÚVODEM Ačkoliv jsou muži a ženy stejný živočišný druh, jejich pohled na život se rozchází. Zatímco se ženy vyžívají v účesech, menstruacích a v rození dětí a jejich životní cíl je mít všechny kabelky světa narvané ve skříni, muži jsou spíše přes ty zajímavější věci, jako je fotbal, lahváč, hospoda s kamarády nebo mít sex se vším, co se hýbe (popřípadě nehybnou věc před sexem rozpohybují). Lze tedy snadno vyvodit, že muži a ženy spolu nemají vůbec nic společného. Je proto zarážející, že už od počátků věků k sobě tato dvě pohlaví navzájem tíhnou a stávají se životními partnery. O důvodech spojení těchto dvou pohlaví můžeme jen spekulovat, ale jasné je, že soužití mužů a žen na sebe váže řadu zajímavých situací. Heterosexuální partnerství v sobě samozřejmě ukrývá řadu výhod, ze kterých profitují oba zúčastnění. Například pravidelný sex a to, že žena muži uvaří večeři. To jsou výhody, na kterých je postavena celá lidská civilizace. Na druhou stranu mezi dvěma lidmi s odlišným pohledem na svět často vznikají třecí plochy a nedorozumění, za které kupodivu vždycky může muž. A teď k tobě, milý čtenáři. Je poměrně pravděpodobné, že jsi četl knížku Deníček moderního fotra. Pokud jsi ji nečetl, tak si ji přečti. Pokaždé, když si nepřečteš knížku Deníček moderního fotra, bůh zabije koťátko. 5


Deníček moderního páru

V Deníčku moderního fotra ses dočetl o soužití otce a jeho malého syna. Pobaveně jsi sledoval, jak onen neschopný muž každodenně s nasazením vlastního fyzického i duševního zdraví nezvládá běžné situace a cítí se bezradný. Na stránkách Deníčku se rovněž vyskytovala postava jménem Nataša. Její role matky malého dítěte ve vyprávění byla spíše druhořadá a příběhy pouze dokreslovala. Na vykreslení společného soužití mezi otcem a matkou nebyl prostor, a tak sis musel často pouze domýšlet, jaký vztah mezi nimi panuje a jak to mají doma nastavené. Nyní máš exkluzivní možnost nahlédnout do minulosti. Jak to všechno vlastně vůbec začalo? Jak se moderní fotr seznámil s Natašou? Sbalil ji na svůj intelekt a horu svalů, anebo ho Nataše bylo líto, protože byl úplně marný, a vzala ho na milost? To a mnohem více se dozvíš na následujících řádcích. Přeji hezkou zábavu. Miláčku, předně je tady potřeba říct, že jsem sbalila já tebe. Nelez mi do vyprávění! Když já se bojím, že to budeš vyprávět špatně. Znáš se, hrozně přeháníš. Já ti s tím radši trochu vypomůžu, co říkáš? No, já myslím… Nic neříkej, ráda ti pomůžu! Aha.

6




ČÁST PR V N Í

Námluvy



PRVNÍ RANDE Byl jsem singl a byl jsem na to patřičně pyšný. Připadal jsem si moderně. Přece si nebudu kazit život nějakým vztahem. Vztahy jsou totiž jeden velký kompromis. Musíte dbát na potřeby toho druhého a podobně. To nebylo nic pro mě. Byl jsem volný jako pták. Neměl jsem žádné závazky, mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, mít celou velkou postel jenom pro sebe (a navíc jsem v ní mohl jíst), ponocovat a prostě si žít ten svůj sen. Bydlel jsem totiž u rodičů. Vlastně jen u mámy, protože otec byl každou chvíli někde v zahraničí, kde rozjížděl svůj ambiciózní byznys s plastovými kyblíky. Když otec po půl roce zkrachoval, poněvadž na jeho plastové kyblíky nebyl nikdo zvědavý, a vrátil se domů nevrlý, rozčarovaný a s holým zadkem, něco se v tom mém malém snu pokazilo. Nyní jsem už nemohl jíst v posteli, neboť podle otce se jí výhradně u stolu. Drobivé pokrmy, jako pečivo, bábovka nebo sušenky, jsem dokonce musel jíst nad dřezem. Nemohl jsem ponocovat. Ale nejhorší bylo to, že mě otec nutil najít si práci. Prý jsem už rok po škole, takže mám jít makat. Na můj zoufalý apel, že jsem si ještě dostatečně neodpočinul po náročných státnicích, nebral zřetel. Na svého tyranského otce jsem vyzrál tak, že jsem se odstěhoval do podnájmu do garsonky. Byl to velký krok. Cítil jsem se dospěle. Nyní jsem mohl navázat tam, kde jsem skončil. Opět jíst v posteli, ponocovat a tak dále. Máma sice tklivě poznamenala, že její malý chlapeček (táhlo mi na třicet) opouští rodné hnízdo, ale to se nedalo nic dělat. Byl jsem rozhodnut postavit se na vlastní nohy. Chvíli to takhle fungovalo a všichni byli spokojení. Pak mi však jednoho dne přišla upomínka. Prý že jsem nezaplatil nájem. Ihned 10


Námluvy

jsem volal mámě, co to má znamenat a jak to, že na to zapomněla. Máma mi do telefonu vzlykala, že jí to otec zakázal. „Tak to je lumpárna nejvyššího řádu,“ rozohnil jsem se a zeptal se jí, v kolik si mám přijet pro večeři. Večeře prý nebude, protože i to otec zakázal. „Teď ještě řekni, že ti zakázal prát mi prádlo a o víkendu mi sem chodit uklízet!“ vykřikl jsem napůl žertem. Dlouhé mlčení na druhé straně linky a následné smutné povzdechnutí dávaly tušit, že jsem takříkajíc v prdeli. „Že vám s tátou není hanba. Mám úplně zkažený dětství,“ vztekle jsem mámu obvinil, zavěsil jsem a přemýšlel, co bude dál. Vrátit jsem se už nemohl. Nebylo cesty zpět. Našel jsem si nakonec poměrně ucházející, i když špatně placenou práci, pokoušel jsem se vařit si sám instantní polévky a žil jsem ze dne na den. Uklízel jsem, jenom když se mi z mé garsonky zvedal žaludek nebo jsem měl pocit, že jsem v tom bordelu zahlédl mývala. A nepral jsem. To jsem odmítl. Trenýrky stačilo jednou za tři dny otočit a ponožky jsem si vždycky každý týden kupoval nové. Po pár týdnech úplného osamostatnění jsem si takhle seděl večer v kuchyni, usrkával písmenkovou polévku, škrabal se na tříslech, kde se mi z padesátkrát otočených trenýrek udělala vyrážka, a přemýšlel. Něco mi chybělo. Nebylo to jen vroucí lidské teplo a pocit domova, ale taktéž někdo, kdo by se o mě staral. Tehdy mi na mysli vyvstala myšlenka, že být singl není až taková výhra. A to nejen proto, že jsem ve svém bytě tak trochu zahníval. Dlouhé večery, kdy jsem sám seděl u televize, mě už nenaplňovaly. Nehledě na mé pářící potřeby. Byl jsem už kompletně dospělý, a proto byl čas se s někým spárovat. 11



Tehdy přišel na scénu můj kamarád Luboš. Luboš byl protřelý životem, neboť měl za život už dvě holky. Byl ideální osobou, která mi v tomto směru nejen poradí, ale i pomůže. Tady je potřeba zdůraznit, že já jsem měl se ženami také zkušenosti. Nebyl jsem žádné nepolíbené budižkničemu. Měl jsem své bouřlivé období. Tehdy to všechno bylo jen takové rozptýlení. Nyní jsem potřeboval opravdovou životní partnerku. To ostatně potvrdila i má babička, když jsem k ní přišel na oběd. Chvilku seděla, ošívala se a pak se odhodlaně zeptala, jestli nejsem náhodou ten gáj. Doposud mě totiž nikdy neviděla s žádným děvčetem. Vysvětlil jsem jí, že gáj nejsem a že pouze žádnou partnerku zatím nemám. Navzdory Lubošovým četným zkušenostem (dokonce se svou bývalou holkou zašel na kliniku na potrat, takže se fakt vyznal) byly začátky spíše klopotné. Luboš mi dohodil sestru svého kolegy, Johanu. Chtěla jít do čajovny, což už samo o sobě znamená, že sex na prvním rande nebude. Po čaji se holka neopije. Úvod byl vlažný. Jenom takové oťukávání. A povinné konverzační berličky o počasí a tlachání o obecných tématech. Jakmile jsem do sebe vyklopil třetí čaj „Pacička zelené opice“, který chutnal hnusně a plaval v něm nějaký kus dřeva, diskuze se začala rozjíždět. Johana byla docela pohledná, takže jsem se pokusil udělat na ni dojem. „Mám vlastní byt a ucházející práci,“ začal jsem s vychloubáním a zároveň i skončil, protože už nebylo čím se dál chlubit. Z posledních sil jsem vydoloval v paměti, že na základní škole jsem dosáhl na třetí místo ve skoku do dálky v krajském přeboru škol, a tím to haslo. Johanu to očividně vůbec nezajímalo. Čekala, až se vypovídám, a následně mi začala zapáleně vykládat, že se živí výrobou bižuterie z korálků, že medituje a že přemýšlí, že se stane hypervegankou, tedy někým, kdo jí pouze potraviny, které ve svém názvu nemají samohlásky. 12


Námluvy

Po další Pacičce zelené opice se mi udělalo zle od žaludku a na nohách mi vyskákaly puchýře. Rande stejně nikam nevedlo, protože Johana mě začala nutit, ať podepíšu petici za osvobození Tibetu. Ještě než stačila z pytle, který měla přes rameno, vytáhnout bubínek a začít na celou čajovnu zpívat Hare Krišna, omluvil jsem se, že se mi udělalo nevolno, a odešel jsem. Doma jsem si dal písmenkovou instantní polévku, abych si spravil žaludek, napsal Lubošovi smsku, že je debil, a šel jsem spát. Aby si Luboš napravil reputaci, po čtrnácti dnech mi domluvil další schůzku. Nevzpomenu si, jak se dotyčná jmenovala, ale během večeře v romantické, avšak levné restauraci mi jen tak mimochodem oznámila, že má kurděje. To samozřejmě jednoho zaskočí. Měl jsem za to, že tato choroba se dneska už moc nevyskytuje. Povzbudil jsem ji vlídným slovem, že to bude dobré, a připomněl jí, že není tak zle, protože například já mám lupy. Po večeři jsem šel domů a tři dny jí nebral telefon, než to vzdala anebo na ty kurděje umřela. Potom byl chvíli klid. Jenže pak se u mě zastavil Luboš. „Domluvil jsem ti rande,“ kasal se. „Tak co to bude tentokrát?“ hádal jsem. „Nemá nohu. Ne, počkej. Má nějakou hormonální poruchu. Nemá penis?“ Luboš se cítil dotčen, ale i přesto se dušoval, že je perfektní. Jmenovala se Nataša a podle Luboše vypadala jako bohyně. Řekl jsem si, že do třetice všeho dobrého. Pohrozil jsem Lubošovi, že pokud to nebude bohyně, tak u mě skončil, a s nedůvěrou jsem se schůzkou souhlasil. Jak se datum mého třetího rande naslepo blížilo, rozleželo se mi to v hlavě. Potřetí už to musí vyjít. Dokonce jsem se začal těšit. 13



V podvečer schůzky se mě zmocnil pocit příjemné nervozity. Dokonce jsem se odhodlal a trochu si doma poklidil. Byl jsem si totiž jistý, že dneska se mi zadaří a budu skórovat. Až si Natašu dotáhnu domů, musí to tu být perfektní. Nečekaně dlouho trvala i příprava oblečení. Rozhodoval jsem se mezi dvěma tričky (víc jsem jich neměl). To první, černé, mělo vepředu dole malou propálenou díru od cigarety. Druhé, rovněž černé, žádnou propálenou díru nemělo. Na druhou stranu k tomuto tričku jsem neměl žádný vztah. Nemělo historii ani duši. Ještě jsem si pohrával s myšlenkou, že si vezmu vršek od pyžama, protože vzdáleně připomínal košili, ale nakonec jsem si vybral tričko bez duše a bez díry. Samozřejmě jsem se také oholil. To je základ, když má člověk rande. Žena je pak polichocena, že si dal tu práci kvůli ní. Chtěl jsem si na obličeji vyholit z vousů sexy obrazec typu bradka tří mušketýrů nebo pejzy od temene hlavy podél uší až k bradě, kde se spojí, ale během holení jsem se asi šestkrát pořezal, takže jsem to vzal komplet a pak půl hodiny běhal po bytě s kusy toaleťáku na ksichtě a proklínal své volšové ruce a božsky měkkou a hebkou pleť. Když jsem dokrvácel, stačilo už jen potřít se od hlavy až k patě deodorantem, vzít si čisté spodní prádlo, obléknout se, před zrcadlem se trochu namotivovat a vyrazit. Tušil jsem, že se to dneska povede. Vše bylo domluvené a připravené. V sedm jsme se měli sejít v restauraci. Poznávací znamení a téma večera byla růže. Já přijdu s růží a ona už bude sedět u stolu a mít před sebou růži ve váze. Jelikož jsem na svou růži zapomněl, doufal jsem, že alespoň Nataša růži mít bude. Zcela bez růže jsem dorazil do restaurace a dychtivým okem jsem ode dveří zkouknul všechny stoly. „Já toho Luboše zabiju,“ pomyslel 14


Námluvy

jsem si, když můj zrak spočinul na stole u zdi, za kterým seděla vyžilá pohroma, hříčka přírody s mastnými vlasy a kouty, která byla o dobrých deset let starší než já a lehce nažloutlým úsměvem s předkusem hodným kapybary se na mě křenila skrz růži ve váze. Jelikož mě viděla, bylo pozdě otočit se a zdrhnout. Nedalo se nic dělat. Nahodil jsem vynucený úsměv a pomalu kráčel k ní. Čím víc jsem se blížil, tím víc jsem si byl jist, že nakonec uteču. Byla fakt hrozná. Potom jsem si ale všiml, že růži ve váze má každý stůl. Jaká úleva! „Třeba nebude tak zle,“ vlila se mi nová krev do žil. Malou zrůdičku u zdi, která očividně nevěřila svým očím, že se k ní blíží muž s úsměvem, jsem nonšalantně minul a zamířil si to o dva stoly dál. Tam totiž seděla ONA. Cítil jsem to. Byla to taková instinktivní jistota. Navíc nikdo další v restauraci už nebyl. „Ahoj, ty budeš Nataša,“ usmál jsem se a usednul naproti ní ke stolu. Nejen že byla hezká, ale na první pohled ani nevypadala, že má nějakou chorobu. Dokonce mi ani nenutila žádnou petici a světe, div se, měla i oholené podpaží. (Všiml jsem si toho, když zamávala na číšníka, že si objedná.) To dávalo poměrně velkou naději, že své ochlupení má zkrocené i na jiných místech. Následovala lehce trapná půlhodina, kdy ani jeden nevěděl, co má říct. Po třech vínech se ale zábava rozjela a já věděl, že to je ta pravá. Samozřejmě jsem se snažil, aby i ona věděla, že já jsem pro ni ten pravý, anebo aspoň ten nejlepší, na kterého se zmůže. Byl to hezký večer a já tušil, že nebyl poslední. Při placení jsem však zjistil, že jsem si doma zapomněl peněženku, takže se situace 15



obrátila a vypadalo to, že tento večer přeci jenom poslední bude. Nataša se na mě ale usmála a celou večeři zatáhla. „Příště tě zvu já,“ prohodil jsem suverénně a naznačil tím, že příští schůzka prostě bude, s tím se nedá nic dělat. Nataša přikývla. Večeře skončila a my vyšli z restaurace. Spolu. Neměl jsem žádný další plán, protože tak daleko jsem se už dlouho nedostal. Chvíli jsem váhal a pak jsem Natašu pozval k sobě domů. Vůbec nevím, kde jsem k tomu sebral odvahu. Nataša potvrdila to, co jsem si myslel, tedy že se mnou ke mně domů nepůjde. Půjde se mnou příště na večeři. Dostal jsem pusu a pak odjela taxíkem domů. Bylo to tam. Ta pusa byla jasný důkaz, že jsem to svým dychtivým a zoufalým sexuálním louděním nezazdil. Ten večer mi písmenková instantní polévka, kterou jsem se dorazil, protože jsem měl hlad (před Natašou jsem se v jídle krotil, abych nevypadal jako nenasytné čuně), chutnala jako nikdy. Sice to byl teprve úplný začátek, ale karty byly rozdány. Byl jsem na dobré cestě k poctivému partnerskému vztahu.

16


Námluvy

PROHRANÁ ČEST Luboš je debil. A já taky. Vůbec nechápu, jak jsem se mohla takhle blbě vsadit. Kdo mohl tušit, že má tak vyšmajdané klouby, že si dokáže olíznout loket? Dozvěděla jsem se tak, že kromě rozvolněné morálky má navíc i rozvolněné klouby, což je informace za dvanáct korun, horší ale je, že budu muset na rande s nějakým jeho otřesným kamarádem. Že to bude chuťovka, to bylo jasné už z toho, že za zprostředkování toho rande dostane Luboš pětikilo od zoufalcovy matky. Kriste Pane, co mě čeká!? Že já si nedám s tím sázením pokoj. Minule jsem po prohrané sázce musela volat policajtům a nahlásit nějaký smyšlený problém. Naštěstí mě po několika větách označili za blázna a nechali to být. Na druhou stranu teď váhám, jestli je v pořádku, že policie nezasáhne, když jim někdo oznámí napadení rozzuřeným ptakopyskem. I pošahaní nebo zmatení lidé snad mají právo na ochranu, ne? Od rána přemýšlím, jak se z toho vykroutit. Vážně nemám zájem zabít večer s nějakým ječmenem, co mu rande sjednává jeho matka. Nedodržet sázku ale nemůžu. To bych Lubošovi neudělala. Lubošovi imponují holky, co nezkazí srandu. Je to debil, ale krásnej. Má překrásné ruce, kterými mě občas laškovně plácne přes hřbet ruky. Kvůli němu si ty ruce holím, aby se co nejvíc dotýkal přímo mojí kůže. Nesnesu mezi námi žádné překážky. Trochu mě ranilo, že mu nevadí, že půjdu na rande s někým jiným. Doufala jsem, že si dělá srandu. Jako tenkrát, když mi u bazénu řekl, že nepotřebuju nafukovačku, protože nafoukaná jsem až moc. To bylo ohromně zábavné. Luboš si hraje se slovy tak rád! Chtěla bych, aby si 17


OBSAH Pár slov úvodem

5

Část první Námluvy 9 První rande 10 Prohraná čest 17 Náhodné setkání 25 Je to skoro doma 31 Železo je třeba kout, dokud je žhavé Prokletí osudu 46 Není čas na hrdinství 53 Jsem král světa 58

36

Část druhá Sex, drogy a společné bydlení 65 Svatba mého nejlepšího homosexuála 66 Poprvé je to vždycky trapas 73 Kultura není kulturistika 80 Já bych všechny ty divadla zakázal 86 Společné bydlení 92 Hnízdečko lásky založeno (a deratizováno) Přijeli Rusáci 103 Babička má ráda rum 110 Jak jsme šli ke kartářce 115 Vesmír se zlobí 121

97


Část třetí Líbánky skončily 129 Rýmička 130 Nová máma 136 Nákupní horečka 143 Můj kluk potřebuje džíny a mou pomoc Domove, sladký domove 156 Tchýně Magdička 162 Koupě auta 169 Carevna potřebuje kočár 175 Jindřich je prase 181 Košile s kolibříky 189 Část čtvrtá Jinak to ani dopadnout nemohlo 197 Nový účes? Nevšiml jsem si. 198 Já toho chlapa roztrhnu 204 Den D 210 A teď to všechno začne 216 Rozhovor s autory

219

150

Dominik Landsman Zuzana Hubeňáková DENICEK MODERNIHO PARU. aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil

Recommend Documents