Stavění z hlíny Hlína jako stavební materiál má v našich zeměpisných šířkách hluboko sahající kořeny. Na území České republiky se v minulosti používala při stavění např. v podobě nepálených cihel (vepřovic), jako vrstvená hlína – lepenice, hlína dusaná do bednění, v kombinaci se slámou či v podobě omítek, omazávek a mazanin. V současné době zažívá hlína jako stavební materiál svoji obrodu a využívá se nejen jako nostalgická reminiscence starých časů, ale i jako součást nových moderních stavebních technologií.
Jaké jsou přednosti nepálené hlíny?
Je to plně recyklovatelný, snadno dostupný a levný přírodní materiál. Vytváří zdravé vnitřní prostředí zejm. tím, udržuje stálé tepelně vlhkostní mikroklima a má dobré tepelné akumulační schopnosti. Z hlediska výrobního a dopravního cyklu materiálu je hlína energeticky nenáročný stavební materiál s nízkou uhlíkovou stopou má velký estetický a tvarový potenciál Příznivě působí na psychiku člověka.
A jaké jsou její nedostatky?
Je málo odolná vůči působení vody ve všech skupenstvích, není proto vhodná do inundačních území, není vhodným materiálem pro venkovní omítky nechráněné před deštěm. Stavění z hlíny (zejm. v případě celohliněných zdí) je poměrně pracné.
Míchání „hliněné malty“ Postup pro přípravu hliněné malty bývá podobný, ať už se používá na omítky podlahu, stěny, pece, či jiné stavební prvky. Vždy se skládá ze směsi jílu a písku v určitém poměru, slámy (v podobě krátké slaměné řezanky či delších kusů slámy), vody a případných příměsí pro získání větší pevnosti nebo vodě odpudivosti.(kravince, vařená mouka, atd.) Pro stavební účely se nepoužívá jakákoliv hlína, potřebujeme zeminu, tedy hlínu, která se nachází pod ornicí, pod vrstvou úrodné hlíny obsahující humus, kořínky apod. a má výrazně větší podíl jílu. Obvykle kopeme stavební hlínu aspoň 30 až 50 centimetrů pod povrchem, záleží na místních podmínkách. Přechod mezi úrodnou hlínou a zeminou bývá obvykle dobře patrný. Poměrně snadno se dá hlína získat i na stavbách či výkopech. Máme-li vhodnou hlínu, namícháme si zeminu tak, aby jíl s pískem byli ve správném poměru vzhledem k funkci materiálu ,který chceme připravit. Často používaným typem hliněné malty - cob, ve kterém je poměr hlíny a písku zhruba 1:3, u omítek to může být až 1:1). Začneme samotným rozmícháním hlíny s vodou, abychom dostali směs o konzistenci tužšího jogurtu. Hlínu můžeme rozšlapávat nohama v kádi či vaničce, nebo použít elektrické míchadlo. Poté k hlíně přidáme písek a po důkladném rozmíchání i slámu. Delší stébla způsobují větší pevnost a soudržnost hmoty, ale čím jsou delší, tím hůře se hmota míchá (pokud nepracujeme s příliš velkými objemy, je snazší ji ušlapat). Se slaměnou řezankou je materiál o něco méně soudržný, ale lépe se míchá a lépe se s ním pracuje. Obecně platí pravidlo, že čím více slámy, tím lépe.
Jednoduchá hliněná příčka Hliněná malta zejm. cob funguje za použití různých technologických postupů dobře pro stavbu tlustších zdí (30 cm a více) či zaoblených organických tvarů, ale pro stavbu tenké rovné příčky sám o sobě ideální není . Oblouk dává zdi pevnost, rovná zeď je zranitelná. Pokud si tedy chceme postavit tenkou rovnou příčku ( cca. 10 15 cm), potřebujeme nějakou nosnou konstrukci. V našem případě byl použit již stojící dřevěný plot s kovovými sloupky, který jsme pobili tenkými latěmi Na konstrukci se pak z obou stran nanáší a vtírá cob. Po zaplnění konstrukčního základu se příčka nahrubo zarovná Jemnější zarovnání se provádí hladítkem poté,co hlína trochu vytvrdne, tzv. zavadne.
Stavění ze slaměných balíků Slaměné balíky se za použití dobré konstrukční technologie dají použít ke stavbě celého i vícepatrového domu. V naší ukázce je ze slámy panel, u kterého právě stojíte a sedátko vedle pece. Slaměné balíky se dají koupit od drobných zemědělců v okolí místa stavby,nebo se dá sehnat od firem, které se na výrobu a prodej balíků zaměřují. První varianta chce většinou trochu shánění, ale bývá levnější a zpravidla zaručuje dopravu z menší vzdálenosti. Typický rozměr balíků je 47 x 35 x 60 – 90 cm. Při nákupu balíků je třeba dávat pozor, aby byly i uvnitř suché (kontrola vlhkoměrem), dostatečně stlačené a nedeformované. Přesto balíky nebývají dokonale souměrné a přesně stejně velké. K jejich úpravě se dobře hodí ruční elektrická protiběžná pila. Slaměné balíky mohou mít ve stavbě funkci výplně nosných skeletů ze dřeva či kovu,ale mohou fungovat i jako samonosné, kdy váha střechy spočívá plně na slaměné zdi bez dalších nosných prvků. Oba způsoby mají každý své výhody i nevýhody. Kompromisem je tzv. hybridní systém, kde dřevěný skelet nemá zcela nosnou funkci, ale pomáhá zejm, při stavbě postavit střechu dříve než jsou plně dokončeny stěny a posílit stabilitu otvorů pro okna a dveře. Povrchová úprava slaměné stěny se provádí nejprve lehkým seříznutím slámy do roviny, je – li po stavbě třeba a následně se stěna pomazává nejprve tenkou vrstvou hlíny a v případě nerovností dorovnává pomocí slámy namočené v hustém jíl , na tuto vrstvu se pak nanášejí hrubé a finální omítky. Omítky jsou složené z najemno přesetého písku a jílu s vodou, kde jíl plní funkci pojiva a jeho typický poměr v omítce je 5 – 10% objemu, písek má funkci plnidla. Nízký obsah jílu může způsobit špatnou přídržnost a pojivost omítky, naopak vyšší poměr způsobuje tvorbu smršťovacích trhlin při vysychání. Do omítek se dále přidávají i organické komponenty, jako je konopná či slaměná řezanka a různé druhy vláken. Omítky se dají vyhladit do úplně rovných ploch či modelovat do organických tvarů a různě tónovat. Do venkovních omítek se přidávají komponenty zvyšující jejich odolnost vůči vlhkosti, jako jsou kravince, vápno či vařená mouka. Stavbu hliněné příčky a slaměných prvků vedl Ing. Daniel Grmela (www.slamak.cz).
Stavba hliněné chlebové pece Technologií pro stavbu hliněné pece existuje celá řada. Naše pec je postavené podle metody publikované Kiko Denzerem, která využívá kromě slámy, hlíny a písku ještě prázdné skleněné lahve jako izolační materiál. Pec stojí na cihlovém podstavci, který ji izoluje od vlhkosti ze země. Podstavec ale může být i z jiných materiálů – např. dřeva, hlíny či jejich kombinace s přídavkem různých recyklovaných materiálů. Tvar podstavce může být čtvercový či kruhový či může volně přecházet do dalších dekorativních či funkčních prvků. Základ pece je hliněný kruh o průměru 120 cm, na který se v druhé vrstvě vyskládají a do obvodové stěny postaví prázdné láhve. Na takto velkou pec jich padne přibližně 50. Lahvová izolační vrstva se vyplní lehčenou hlínou (s pilinami, hoblinami či slámou) a vyhladí do rovna. Vnitřní kruh ohrazený stojícími lahvemi se pokryje vrstvou pevné hmoty tvořené pouze hlínou a pískem. Tak vznikne dno pece. Na dno se vyskládají šamotové ohnivzdorné cihly, které směrem ke vstupnímu otvoru vytvářejí jakýsi přečnívající jazyk, který slouží k vymetání uhlíků při vytápění pece.Vnitřní prostor pece se pro potřebu stavby vytvoří pomocí kupole mokrého písku o průměru 62 cm a výšce 40 cm. Tato písečná kupole se v dalších krocích stavby pokrývá vrstvami hlíny a po zaschnutí pece se z vnitřního prostoru vyhrabe. Následující vrstva tvořící vnitřní stěny pece je ze stejného materiálu, jako dno. Na ni navazuje izolační vrstva z lehčené hlíny , která může být domodelována hliněno-slaměným cobem do zvířecí či dekorativní podoby. Finální pokryv pece může tvořit tenká jílovitá vrstva nebo hliněná omítka z přesátého jílu s pískem. V přední části pece je ponechán vstupní otvor ve tvaru půlkruhu o poloměru přibližně 25 cm. Po dobu pečení a nahřívání pece se otvor ucpává nejčastěji dřevěným poklopem. V peci lze připravit zejm. chléb a pizzu, ale i buchty, koláče a další pečené pokrmy. Stavbu chlebové pece vedl Tomáš Kramár (www.sharam.cz).
Všechny prvky byly v Podblanickém ekocentru postavené v rámci kurzů projektu Čtyři blaničtí rytíři, hrazeného z financí Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
