PORADCE ŘEDITELKY MATEŘSKÉ ŠKOLY - ročník IV | číslo 1 | září 2014
Domácí úkoly z adaptace S blížícím se začátkem školního roku poněkud vzrůstá nervozita rodičů, jejichž děti nastupují nově do mateřské školy nebo do první třídy. „Ještě se dvakrát vyspíš a půjdeš do školky.“ Nezní vám to povědomě? Dovolím si tento výrok lehce poupravit: „Ještě se dvakrát vyspíš a nastupuješ do nového zaměstnání.“ Jak se cítíte? Jen málokdo si uvědomuje, že dítě může zažívat podobné pocity nejistoty, trému, obavy z neznámého, či dokonce strach… JANA PELECHOVÁ Dítě možná získalo několik zprostředkovaných informací, co je školka, pokud má například staršího sourozence anebo pokud je jeho maminka učitelkou v mateřské škole. Některé děti však vůbec netuší, co je čeká. Adaptace = cesta pro všechny I zúčastněné Adaptace je cesta – cesta pro dítě, rodiče i pedagogy v mateřské škole. Jak bude dlouhá a co nás na ní může a nemusí potkat? Jsou na ní nějaké rozcestníky? Můžeme se poučit z chyb těch, kteří kráčeli před námi? Samozřejmě se různým úkolům na této cestě nevyhneme, ale na konci všechny čeká pohoda, dobrý pocit a úsměv. První úkol je pro rodiče, druhý pro rodiče a dítě, třetí pro dítě, čtvrtý pro rodiče a pedagogy v MŠ a pátý je pro všechny zúčastněné. První úkol: pro rodiče I Postačí nahlédnout do diskusí na internetu, kde se s blížícím začátkem školního roku nápadně živě diskutuje. Tušíte, co je velmi často společným jmenovatelem debat maminek, které se pídí po informacích o tom, jak připravit dítě do mateřské školy, jak zvládnout, když pláče, jak je to tam nebo jinde? Je to obava, nejistota a možná i strach. Kéž by podobné diskuse přispěly k jejich odstranění… „Já si neumím představit, jak to ta naše Adélka zvládne, pláče i u babičky, když tam nejsem, nechce ode mne ani na krok.“ Překlad pro maminku: ♥ Jsem nejistá, mám strach, jestli to zvládnu já. Překlad pro dítě: ♥ Maminka se školky bojí. To asi budu plakat stejně jako u babičky. To tam budu ve školce sama? „Já to obrečím, už teď na to pořád musím myslet.“ Překlad pro maminku: ♥ Už teď vím, že budu smutná, možná to nezvládnu, je to noční můra. Překlad pro dítě: ♥ To už je to tak blízko, že maminka nemluví o ničem jiném? To je to tak hrozné? Proč je maminka smutná? Já nechci, aby brečela. „Už potřebuje školku jako sůl.“ Překlad pro maminku: ♥ To, co jsme nezvládli jako rodiče, zvládnou ve školce, oni dítě vše naučí a já budu mít pokoj. Už aby to bylo. Co tě nezabije, to tě posílí. Překlad pro dítě: ♥ Nejspíš tam musím jít, je to pro mě asi fakt důležité. V té pohádce Sůl nad zlato to tak bylo… Jak nezabije? Tam je to nebezpečné? Nechtějí se mě máma s tátou zbavit? „Skoro mám pocit, že do školky jdu já, ne náš Pavlík.“ Překlad pro maminku: ♥ Řeším vše sama, dítě přece neví, co je čeká, a jak mu to mám vysvětlit. Radši o tom s ním nebudu mluvit, abych je moc nestresovala. Překlad pro dítě: ♥ Já tomu nerozumím. Kdo půjde do školky? Půjdeme tam oba? „Konečně budu mít chvilku pro sebe.“ Překlad pro maminku: ♥ Uf, konečně můžu jít do práce, mezi lidi, konečně nebudu od rána do večera skákat kolem dítěte. Překlad pro dítě: ♥ Já tomu nerozumím. Maminka se mnou není ráda? Jakou chvilku? „Ve školce musíš poslouchat.“ Překlad pro maminku: ♥ Prostě jsem občas nedůsledná, ale aspoň dítě zažije, co
je důslednost, a nebudu se s ním muset pořád o něčem dohadovat a něco řešit jenom já. Překlad pro dítě: ♥ Já vím, ale budou tam na mě hodní? Budu rozumět tomu, co po mně chtějí? „Když budeš ve školce hodný, koupím ti to auto.“ Překlad pro maminku: ♥ Dobré chování je něco navíc, takže si zaslouží odměnu. Na to přece musí skočit. Překlad pro dítě: ♥ A když budu zlobit, tak mi maminka nic nekoupí a bude naštvaná, že jsem zlobivý. Bojím se, možná to auto radši oželím. Mohla bych psát dál, ale nejspíš sami cítíte, jak jednotlivé věty vyznívají a jak jsou dítětem přijímány. Možná byste překlady trochu někde opravili. V každém případě je ale zřejmé, že pokud budeme v pohodě my, bude v pohodě i naše dítě, které čeká vstup do MŠ. Kromě toho by si rodiče měli uvědomit, že to oni se rozhodli pro mateřskou školu. Ačkoliv v zákoně není ukotvena povinnost navštěvovat předškolní zařízení, tušíme, že je pro dítě přínosem, protože se v kolektivu naučí tomu, co mu nedokážeme předat sami. Mnohem důležitějším argumentem je ale to, že se vracíme do práce, o kterou bychom v případě, že bychom byli s dítětem doma déle, mohli přijít a jen obtížně bychom třeba hledali jinou. Na druhou stranu máme-li možnost zůstat s dítětem doma, ještě to neznamená, že pokud dítě nenavštěvovalo školku, nezvládne pak nástup do základní školy. V současné době dosud přetrvává problém nedostatku míst ve školkách, tudíž „sehnat“ mateřskou školu v blízkém okolí nebývá vždy snadné. V každém případě bychom si měli o školce, kam chceme dítě přihlásit, zjistit více informací, zeptat se na názor rodičů, jejichž děti tam docházejí, seznámit se s internetovými stránkami dané školky, případně se do ní přímo vypravit a poté se rozhodnout. Jenže skutečnost je taková, že ocitnou-li se rodiče v situaci, že školku sehnat nemohou ani nemají k dispozici babičky nebo dědečky na hlídání, pak úroveň, reference či školné prostě „neřeší“. Velmi důležité je reálně si naplánovat, jak zvládneme režim docházky do školky – kdo bude dítě do MŠ odvádět, kdo je bude vyzvedávat, zda bude dítě ve školce spát, případně je-li možnost odvést je již po obědě domů (což mnohé školky v období adaptace doporučují). V neposlední řadě bychom měli mít ponětí o „filozofii“ školky. Jsou rodiče, kteří svého potomka přihlásí do církevní školky, aniž tuší, nakolik ho to může ovlivnit a zda jsou ochotni s ním tuto skutečnost sdílet. Nabízím desatero pro pohodové zvládnutí druhého úkolu: 1. Předpokládám, že vaše dítě ví, kde se nachází školka, kam nastoupí. Zkuste tam ještě před nástupem občas zajít, projděte se po okolí, prohlédněte si školku, sdílejte s dítětem jeho pocity a dojmy (jak se mu líbí budova, zahrada, barvy…). 2. Výbornou pomůckou jsou pohádky a příběhy o dětech, které chodí do školky. 3. Vyprávějte dětem o tom, jak jste vy sami chodili do školky a jaké to tam bylo. 4. Vysvětlete dítěti, PROČ musí jít do školky – dítě dokáže porozumět tomu, že začnete chodit do práce a že malé děti do práce nechodí, ale chodí do školky, což je vlastně také taková „jejich práce“.
5. Pokud je to možné, zajděte se po domluvě podívat přímo do školky, prohlédněte si třídu, kam bude dítě docházet, seznamte se s paní učitelkou (ve většině mateřských škol vám rádi vyjdou vstříc). 6. Sdělte dítěti výhody školky – pokud máte dítě, které obtížně a opatrně navazuje vztahy s vrstevníky, pak nezačínejte výčet výhod tím, že tam najde spoustu nových kamarádů. Spíše zkuste dítě motivovat tak, aby mělo šanci postřehnout něco lákavého, zajímavého, a nadto pro ně známého či povědomého. Zmiňte legraci, nové písničky, výlety nebo stavebnice či hračky, o nichž víte, že je školka vlastní a že jsou a pro vaše dítě důležité. 7. Vyrazte si společně na nákup věcí, které bude dítě ve školce potřebovat. Zkuste se domluvit, co je nezbytné koupit, a barvu tepláků nebo obrázek na přezůvkách klidně nechte na dítěti. 8. Má-li vaše dítě v okolí nějakého kamaráda, který už do školky chodí (a vy víte, že se mu tam líbí), využijte toho a společně si o školce popovídejte. 9. Dopřejte mu zažít pocit, že to zvládne. Poslední dny před nástupem by se neměly podobat „drezuře“, kdy je potřeba naučit se vše, co se dosud nestihlo. Raději dítě ujistěte, že spoustu věcí dokáže a že ve školce už nebude problém samo se obléknout, dojít si na záchod nebo poděkovat paní učitelce. 10. Povídejte si s dítětem o tom, jak takový den ve školce asi vypadá – nezapomeňte zdůraznit, že se na sebe budete těšit a že si pro dítě přijdete vždy po obědě, po spinkání atd. Ačkoliv v pasivní slovní zásobě dítěte se výrazy jako „dopoledne“ či „odpoledne“ nacházejí, netuší příliš, jak dlouho „to“ trvá. A nezapomeňte, že sliby se musejí plnit. Na webových stránkách mateřských škol velmi často naleznete informace o adaptaci dítěte – opravdu jsem jich pročetla hodně a pravda je, že se citace mnohdy doslova opakují, a to především proto, že i v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání je adaptace zakotvena: „Při vstupu dítěte do mateřské školy je uplatňován individuálně přizpůsobený adaptační režim.“ Mnohem víc mě však jako rodiče zaujal titulek článku s příznačným názvem „Je to poprvé“. Článek je z webových stránek MŠ Sokolovská v Praze a já bych se s vámi o něj ráda podělila: Milá maminko, milý tatínku, Vaše dítě dospělo do věku, ve kterém může začít navštěvovat mateřskou školu. Jistě si v této souvislosti kladete řadu otázek, a proto jsme se rozhodli připravit pro Vás několik informací, které Vám umožní lepší orientaci v novém prostředí. Mnohé z toho, co bude dále řečeno, nepochybně víte a znáte, ale protože nám dospělým je již cizí pohled na svět dětskýma očima, pokusíme se Vám poodhalit, jak přechod z rodiny do mateřské školy vnímají děti. Adaptace dítěte na prostředí MŠ Pokusme se představit si situaci, když jsme poprvé nastupovali do nového zaměstnání. Jistě se nám hlavou honila řada otázek: Co budu dělat? Jací budou kolegové? Zvládnu to? atp. Stává se nám to vždy, když nás čeká něco nového, neznámého. Dítě je v této chvíli ve stejné situaci, ale neumí své obavy vyslovit. A i
když se často do školky těší, nejistota v něm zůstává. Abychom omezili nepříjemné pocity na minimum, procházejí všechny děti v naší MŠ tzv. adaptací. Co to znamená? ? Má-li si dítě zvyknout bez problémů na nové prostředí, potřebuje k tomu určitý čas. Každé dítě je jiné, a proto i doba „zvykání“ je různě dlouhá, obvykle je to 6 týdnů. V této době musí malý človíček vyřešit spoustu úkolů, aby mohl poprvé v životě zůstat delší dobu sám, bez maminky, jinde než doma, a přitom být spokojený a cítit se bezpečně. Nejprve dochází dítě do školky s maminkou, hrají si spolu a asi po hodině společně odcházejí domů. V této fázi adaptace hledá dítě odpovědi na otázky: Co tady budu dělat? Proč tu jsem? Jaká je paní učitelka? S čím si budu hrát? Můžu si to půjčit? Seznamuje se s prostředím třídy, novými kamarády a paní učitelkou. Maminka tak pomáhá učitelce dítě poznat a sblížit se s ním. Postupně se doba pobytu v MŠ prodlužuje a přichází den, kdy maminka může bez obav na chvíli odejít a dítě zůstává ve třídě samo. Hlavičkou mu zase letí spousta otázek, které starší děti říkají nahlas: Kde je maminka? Proč tu není se mnou? Vrátí se? Na tyto otázky je potřeba nejen odpovědět, ale dítě se musí o pravdivosti odpovědí přesvědčit. Navíc se poprvé v životě setkává se situací, kdy není středem pozornosti, protože ve třídě je více dětí a jen jedna paní učitelka. Jakmile získá pocit bezpečí, je sebejisté a spokojené, nadchází poslední fáze adaptace, tj. zvyknout si na myšlenku, že bude spinkat jinde než ve své postýlce. Tento úkol bývá pro děti velmi obtížný a je potřeba je na jeho zvládnutí dobře připravit. Maminka i paní učitelka budou s dítětem dopředu mluvit o tom, že taková situace nastane, je dobré pomoci mu vybrat hračku do postýlky a pyžamko. Měli bychom společnými silami vytvořit takovou atmosféru, aby se Vaše dítě těšilo na den, kdy bude ve školce poprvé spinkat. Odchází-li dítě se samozřejmostí do postýlky, spokojeně z ní vstává a jde si hrát, teprve tehdy můžeme prohlásit, že je adaptace úspěšně u konce. Když jsem text četla poprvé jako maminka, která sháněla potřebné informace, byl pro mne milým překvapením a k jeho čtení jsem se vracela. I I když jsou dítěti pouhé tři roky, už hodně dokáže. Pochopitelně mu ve všem značně pomáhají rodiče nebo sourozenec. Je středem jejich vesmíru. Je „nastartováno“ se učit, objevovat, přijímat. Každé dítě je na to ale připraveno v trošku jiný čas. V současné době lze do mateřské školy přijmout děti mladší než tři roky. Není překvapením, že adaptace dětí mladších tří let a adaptace dětí čtyřletých je velmi rozdílná. Jak můžeme pomoci dítěti, aby v pohodě zvládlo adaptaci, a především pak „normální“ provoz v mateřské škole? Na citovaném článku se mi líbilo to, že nesestával z bodů, „co musí zvládnout dítě před nástupem do MŠ“ (tuto informaci jsem našla až ve školním řádu MŠ). Tématem článku není penzum schopností budoucího předškoláka, ale otázka adaptace, která je klíčová. Opět jsem pátrala po internetu a objevila skvělý příklad, jak zvládnout třetí úkol – pro dítě a vlastně tak trochu i pro nás dospělé. Tentokrát na webových stránkách havířovské mateřské školy Balzacova.
Mámo, táto… 1. Neměj strach, když se od tebe odloučím, a nemluv o tom přede mnou. 2. Nechej mne samostatně: jíst; ♥ oblékat se; ♥ pomoz mi až tehdy, je-li to třeba; ♥ veď mě k pořádku. ♥ 3. Do školky chodím za zábavou a hrou, ne za trest. 4. Seznam mě s novým prostředím, kamarády a dospělými osobami v MŠ, nejdříve za tvé přítomnosti, později dle domluvy s paní učitelkou. 5. Jsem-li nemocný, patřím do postýlky. 6. Pomůže mi, když si přinesu z domova plyšového kamaráda. 7. Nechávej mne ve školce jen nezbytně nutnou dobu, v práci také nejsi déle než 8 hodin. 8. Při odchodu do třídy se se mnou rozluč srdečně, ale krátce. 9. Je-li nějaký problém, upozorni paní učitelku. 10. Neklaď na mne nepřiměřené požadavky, ubližuje mi to. 11. Máš-li čas a chuť, pobuď se mnou při jakékoliv činnosti během dne. 12. K navození dobrých vztahů přispívá, najdeš-li si čas a zúčastníš-li se se mnou všech aktivit nabízených školou. I Než jsem před několika lety vedla své dítě poprvé do MŠ, nejdříve jsem se informovala o jejich adaptačním režimu. Bylo mi odpovězeno: „Jak byste si ho představovala?“ Podotýkám, že ona školka neměla o adaptačním programu informace na webových stránkách, proto jsem chtěla zjistit, „jak to tam chodí“. Než jsem navrhla variantu, že bych tam se synem ráda chvilku byla, pochopila jsem, že „tak to tam asi nechodí“. Paní učitelka mi sdělila, že záleží na mně, jestli si první dny budu chodit po svačině, nebo hned až po obědě, prý klidně až po spinkání. Požádala jsem ji tedy, zda mohu přijít po dopolední svačině, což bylo asi za dvě hodiny. Věděla jsem tedy, co mě čeká, a když jsme poprvé syna do školky vedli, věděl, že tam bude do svačiny a že potom přijdeme. Měli jsme v té době velkého pomocníka a kamaráda Kukyho (plyšáka ze stejnojmenného filmu), který nám hodně pomohl i první den. Také šel do školky poprvé… Za oběma se zavřely dveře – a až potom jsem uronila slzu a odešla. Každá mateřská škola nabízí jiný adaptační režim, což je zcela v souladu s RVP pro předškolní vzdělávání. Pokud hned na začátku dojde k navázání partnerského vztahu mezi učitelkami a rodiči, je cesta adaptace jistě méně trnitá. Právě při ní by měl být položen základní kámen vzájemné důvěry, respektování a spolupráce. V rámci adaptace může mateřská škola nabídnout např. den otevřených dveří (některé MŠ jich mají hned několik). V rámci takovéto akce mohou rodiče s dětmi například navštívit MŠ na celé dopoledne a zapojit se do programu. Dalším krokem úspěšné adaptace jsou rovněž třídní schůzky pro rodiče nově přijatých dětí, a to ještě před jejich nástupem. Rodiče tak mají možnost dozvědět se mnoho důležitých informací a
zjistit o MŠ vše, co potřebují. Velmi dobrým pomocníkem na cestě adaptace je pro vztah rodič–pedagog třeba i jednoduchý letáček, který rodič při prvním setkání obdrží. S mírnou nadsázkou platí: „Co je psáno, to je dáno“, rodič má nicméně možnost vše si v klidu prostudovat a netápat v paměti, co všechno že se na těch schůzkách probíralo. Informační letáček je i v době internetu velmi důležitý. Kromě toho představuje i jistou reklamu MŠ. Mezi další používané aktivity některých mateřských škol patří nejrůznější setkání ještě na konci školního roku před prázdninami, po kterých nové děti nastoupí. Na některé schůzky je například přizván i psycholog nebo logoped. Alfou i omegou zvládnutí adaptačního režimu pro rodiče a pedagoga mateřské školy je komunikace, denní kontakt a sdílení. Učitel dítě nezná, rodiče tudíž mají možnost sdělit mu o dítěti, cokoliv považují za podstatné (čeho se třeba bojí, co je baví nebo v čem je šikovné…). Neobávejte se svěřit učiteli, s čím si nevíte rady, a požádat ho o pomoc. Učitel je profesionál, a tudíž adaptaci dítěte nepochybně zvládne. Bude však pro něj jednodušší, jestliže se dohodnete na společném postupu. Adaptace je náročná i pro učitele – jednak proto, že děti nastupují do MŠ i v průběhu roku, a také proto, že ne vždy se první dny obejdou bez pláče dítěte, jelikož každé dítě reaguje jinak. Jistě jste zažili, že začalo plakat ve školce jedno dítě – a brzy je v pláči následovalo jiné. Úkolem rodičů je navázat kontakt s MŠ a respektovat její program, seznámit se se školním řádem, případně s dalšími dokumenty. Nejtěžším úkolem bývá vzájemná důvěra rodiče a pedagogů. Pokud se tato důležitá část cesty nepokazí, vznikne partnerský vztah, který je klíčový pro rodiče, pro MŠ, a zejména pro dítě. Jsme u cíle. Délka adaptace může u někoho trvat několik dní, u jiného několik týdnů. Došli jsme tedy na konec cesty jménem Adaptace. Pokud ji občas provázely slzy, nevadí. Důležité je, zda na jejím konci čekala radost, úsměv, porozumění a důvěra, chuť kráčet dál společně, vzájemně si pomáhat a respektovat se. Pokračování cesty se již bude odehrávat v mateřské škole, to nejdůležitější však máme za sebou. Z toho vlastně vyplývá poslední úkol pro všechny zúčastněné – uvědomit si, jak důležité je toto období pro dítě, rodiče i učitele. Vždyť přece pro všechny zúčastněné to s konkrétním dítětem bylo „poprvé“. Autorka je učitelkou ZŠ a zároveň zakladatelkou občanského sdružení Maleničtí broučci.
