Adaptace postavy Dona Juana

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Barbora Buliščaková

Adaptace postavy Dona Juana Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D.

2016

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

-------------------------------------------

Podpis autora práce 2

Na tomto místě bych chtěla srdečně poděkovat vedoucímu bakalářské práce panu prof. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D. za cenné připomínky, podporu a za veškerý čas, který mi věnoval.

3

Obsah 1

Úvod

5

2

Literární a dramatická zpracování Dona Juana

8

3

4

2.1

Tirso de Molina...................................................................................................................... 8

2.2

Předchůdci Molièra............................................................................................................... 9

2.3

Molière .................................................................................................................................. 11

2.4

Další zpracování ................................................................................................................. 13 16

Hudební zpracování Dona Juana 3.1

Předchůdci Mozartova Dona Giovanniho ................................................................... 16

3.2

Mozartova opera Don Giovanni..................................................................................... 19

3.2.1

Dějinné souvislosti................................................................................................... 19

3.2.2

Pražská operní tradice ............................................................................................. 21

3.2.3

Premiéra v Praze....................................................................................................... 23

3.2.4

Premiéra ve Vídni .................................................................................................... 27

Postava Dona Juana v kontextu Mozartovy opery

29

4.1

Interpretace postavy .......................................................................................................... 29

4.2

Don Giovanni ve Znojmě ................................................................................................ 39

4.2.1

Operní stagiona Hudebního festivalu Znojmo ............................................ 39

4.2.1.1 Hudební koncepce.................................................................................................... 40 4.2.2

Režijní pojetí ............................................................................................................. 41

4.2.3

Postava znojemského prostopášníka ............................................................. 42

5

Závěr

47

6

Resumé

49

7

Summary

50

8

Seznam pramenů a literatury

51

4

1 Úvod Don Juan se bezesporu řadí – společně s Hamletem, Donem Quijotem či Faustem – mezi postavy, jež nám svými povahovými vlastnostmi, velmi osobitým postojem k lidem i ke světu a příznačným způsobem jednání utkvěly v paměti jako typičtí vyhranění představitelé světového písemnictví.1 Hrdinové, mnohonásobně ztvárněni především v literatuře nebo i výtvarném či hudebním umění, se mnohdy velmi zásadně vzdalovali od původních představ svých autorů.2 Současně však pronikli mimo uměleckou sféru a stali se tak součástí každodenního života.3 „Od chvíle, kdy se na prknech španělského divadla objevila postava Dona Juana, každá doba až do našich dnů pojmenovává jistý vztah k ženě donchuánstvím.“4 Don Juan si mezi nimi získal patrně největší oblibu, neboť se na operních, činoherních, baletních ale i koncertních jevištích drží už téměř 400 let. Neutuchající zájem o donjuanský námět dokazují stále nové premiéry uvedené v letošním roce například na brněnské činoherní scéně nebo v pražském Divadle pod Palmovkou, kde nastudovali Molièrovo drama Don Juan. Je pravděpodobné, že ke zvýšenému zájmu o donjuanskou tematiku v letošním roce přispělo Mozartovo výročí narození, protože právě zásluhou díla Wolfganga Amadea Mozarta se v opeře namísto Dona Juana skloňuje Don Giovanni. Jsou to právě tři stěžejní klasicistní Don Juanové – Tirsův Sevillský svůdce, Molièrův Don Juan a Mozartův Don Giovanni, jenž tvoří pomyslnou osu donjuanské literatury v této předkládané bakalářské práci. Jednak proto, že značným způsobem ovlivnili vývoj donjuanské recepce, ale zároveň také z důvodu, že ohraničují zvolený kontext, ve kterém je dané téma zkoumáno. Souvislost s výběrem tématu tkví v dlouholeté spolupráci autorky se Znojemským hudebním festivalem. Od září roku 2015 zde působí nově jako produkční opery, což mělo za následek možnost podílet se na organizaci operní stagiony Don Giovanni, kterou Znojemský hudební festival uvedl ve vlastní produkci. Vzhledem k tomu, že je autorka nedílnou součástí realizačního týmu a podílela se na kompletní produkci Dona Giovanniho ve Znojmě, není předmětem této práce – jak by se dalo namítat kvůli 1 2 3 4

MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954, s. 96. Tamtéž. Tamtéž. MOLINA, Tirso de. Sevillský svůdce a kamenný host. 1. vyd. Přeložil Vladimír MIKEŠ. Praha: Odeon, 1984, s. 22.

5

neobjektivnímu postoji – kritická reflexe, nýbrž interpretace postavy znojemského prostopášníka v souvislosti s režijní koncepcí a hudebním pojetím. Cílem bakalářské práce, jež se zabývá adaptací postavy Dona Juana v kontextu Mozartovy opery Don Giovanni, je kompilační metodou a analýzou textů primární a sekundární literatury zmapovat vzájemné inspirace, zdroje a vazby autorů literárních a hudebních zpracování donjuanského námětu a jejich recepce s důrazem na Mozartovu operu Don Giovanni. Dalším záměrem, je postihnout adaptaci postavy Dona Juana ve vymezeném kontextu s následnou analýzou na základě operních libret a režijního konceptu. A zároveň se za pomoci komparativní metody pokusit na pozadí práce uvést okrajové srovnání rozličných pojetí donjuanského námětu v dílech již zmíněných autorů. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola se věnuje literárním zpracováním postavy Dona Juana, za jehož tvůrce je považován Tirso de Molina. Obsahuje čtyři další podkapitoly, které sledují postupný vývoj a šíření donjuanského námětu ze Španělska, přes Itálii a Francii až do Anglie a Německa s důrazem na dvě stěžejní díla od Tirsa se Moliny a Molièra. Ve druhé kapitole přechází téma do hudební oblasti, kde se věnuje taktéž jednotlivým zpracováním od Mozartových předchůdců až k jeho opeře Don Giovanni. Třetí kapitola navazuje na předchozí téma, ale rozvíjí ho za pomoci analýzy operních libret jako práci původní, ve které je interpretována postava Dona Giovanniho, jejíž vlastnosti jsou podloženy konkrétními úryvky z libreta. Součástí této kapitoly je zpracování znojemské operní stagiony, jež je zasazena do festivalové dramaturgie a doplněna o hudební koncepci a režijní pojetí znojemské inscenace. Nechybí interpretace Dona Giovanniho, vycházející z režijního konceptu a originálního libreta, přebásněného přímo pro inscenaci Hudebního festivalu Znojmo, která je vystižena v závěru kapitoly. Jedním z hlavních zdrojů této práce je kniha Vladimíra Mikeše Divadlo francouzského baroka, jež se věnuje francouzskému divadlu v 17. století a zasazuje ho do kontextu dobového myšlení. Zdrojem je především kapitola věnovaná původní analýze Moliérovy dramatické tvorby. Zcela zásadní je podkapitola o Moliérově dramatu Don Juan. Další významnou publikací pro tuto práci je Mozartův Don Giovanni v Praze, jež obsahuje výklad operní premiéry Mozartova Dona Giovanniho a jeho vliv na operní tvorbu v Evropě 18. století. Zároveň se věnuje i pražské operní tradici a podmínkám, jež byly s uvedením opery spjaty. K napsání práce autorce sloužily taktéž primární texty dramatických her. Sevillský svůdce a kamenný host od Tirsa de Moliny přeložený Vladimírem Mikešem v roce 1984. 6

Stejně tak Molièrův Don Juan v překladu Karla Krause, který obsahuje i doslov překladatele, kde autor charakterizuje Moliérova Dona Juana po stránce lidské, společenské, mravní i náboženské. V částech věnovaných vzájemné inspiraci autorů je čerpáno například ze slovníků The new Grove dictionary of opera nebo The concise Oxford dictionary of music. Ze sekundární literatury jsou v práci použity rovněž různé odborné časopisecké články, které obsahují analýzu postavy Dona Juana, na kterou je nahlíženo z kulturní perspektivy. „Následovat kroky Dona Juana od jeho počátku ve Španělsku 17. století přes Itálii a Francii do Anglie a do Svaté říše římské, potom následně do celé Evropy a na konci 18. století také do zámoří, je nesnadný úkol.“5 Jak uvádí Vladimír Mikeš v předmluvě Tirsovy dramatické hry Sevillský svůdce a kamenný host: „Od prvního dona Juana k dnešním donchuánům je cesta dlouhá a nepřehledná“.6 Postava Dona Juana se proměňuje v důsledku změn jeho postoje ke světu a životu, vášni a pojetí lásky, přírodě, štěstí či svobodě. Don Juan, Don Juan Tenorio, Don Giovanni. Tirso de Molina, Molière, Thomas Corneille, Carlo Goldoni, Thomas Shadwell, Lorenzo Da Ponte, Christian Dietrich Grabbe, José Zorrilla, George Gordon Byron, Alexandr Sergejevič Puškin, George Bernard Shaw, Charles Baudelaire, Karel Čapek a mnozí další. Donchuáni, sadisté, libertini, romantikové, realisté nebo pragmatici – literárních adaptací donjuanského námětu jsou stovky.7 Legenda o prostopášníku Donu Juanovi, vzbouřenci proti lidskému i božímu řádu, vznikla v období protireformace v katolickém Španělsku.8 Sám Don Juan není historickou postavou, i když jej v Seville berou jako krajana.9 Na koho přesně postava Dona Juana historicky odkazuje, je sporné, prameny však uvádí nejmladšího nemanželského syna císaře Karla V. Dona Juana de Austria.10 5

6

7 8

9

10

WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html MOLINA, Tirso de. Sevillský svůdce a kamenný host. 1. vyd. Přeložil Vladimír MIKEŠ. Praha: Odeon, 1984. s. 22. Tamtéž. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 10. STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938. s. 25. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html

7

2 Literární a dramatická zpracování Dona Juana 2.1

Tirso de Molina Za prvního tvůrce nejstaršího dramatu s donjuanskou tematikou je obecně

považován Gabriel Téllez (asi 1584–1648)11, madrický kněz a člen řádu milosrdných bratří, který pod pseudonymem Tirso de Molina napsal více než tři sta her. Z jeho tvorby se do dnešní doby dochovalo pouze 85 komedií a 6 autos.12 Stěžejním dílem „prvního tragického básníka Španělska“, jež vytvořil na půdě divadla Zlatého věku jednu z nejpestřejších galerií psychologických profilů vůbec, je divadelní hra Sevillský svůdce a kamenný host (El burlador de Sevilla y convidado de piedra), poprvé vydaná roku 1630.13 Postavy, které na svět přivedl Tirso de Molina, jsou vyhraněny po lidské i společenské stránce.14 V Sevillském svůdci dokonce vytvořil prototyp rouhače, svůdce a milovníka, který je věrným obrazem sebe samého na základě svého vidění světa a existenčního pojetí doby.15 „Tirso de Molina zachytil ve své hře chování španělské společnosti počátku 17. století nejen prostřednictvím Dona Juana, ale i ostatních postav.“16 Vytvořil tak rámcový scénář, ze kterého budou následně čerpat všichni autoři donjuanských děl.17 O autorství prvního výtisku však existují pochybnosti. „Zda madrický kněz Tirso de Molina může být považován za autora první tištěné verze, není zcela prokázáno, protože údaje o místě vydání (Barcelona), vydavateli (Gerónimo Margarit) a roku vydání (1630) byly výzkumem prokázány jako nepravé a upravené na Sevillu, vydavatele Manuela de Sande a rok 1627/29; samotná hra mohla být napsána a uvedena už před rokem 1615.“18 Tirso de Molina je však uveden jako autor na titulní straně původního 11

12

13 14 15 16

17 18

BROCKETT, Oscar Gross. Dějiny divadla. 1. vyd. Přeložil Milan LUKEŠ. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-364-9. s. 236. MOLINA, Tirso de. Sevillský svůdce a kamenný host. 1. vyd. Přeložil Vladimír MIKEŠ. Praha: Odeon, 1984. s. 11. Tamtéž, s. 10–12. Tamtéž, s. 12. Tamtéž, s. 15. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 12. Tamtéž, s. 10. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv

8

vydání „El Burlador de Sevilla y Convidado di piedra, comedia famosa dal Maestro Tirso de Molina“19 a je tak pokládán za zakladatele donjuanské tradice, která se svým námětem hlásí ke středověkým andaluským pověstem.20 Dvojitý nadpis obsahuje oba zásadní prvky, kterými může být tohle dramatické dílo interpretováno – postavu Dona Juana a kamenného hosta. Jeden bez druhého však nestačí.21 Otázce, kdy pravděpodobně text dramatu vznikl, se věnuje Vladimír Mikeš: v prvním vydání Tirsovy hry se dočteme, že „komedii už uvedl na scénu Roque de Figueroa, jeden ze slavných impresáriů divadla Zlatého věku. Že text existoval už před tímto datem lze soudit z Claramontovy komedie Z téhle vody nebudu pít (Deste agua no beberé), uveřejněné roku 1630, kde už figurují jména Tisbea a don Diego Tenorio.“.22 Nejstarší důkaz o existenci dramatu nalezneme v jižní Itálii, kde jej ve španělském vicekrálovství Neapole uvedl podle notářského zápisu z roku 1625 španělský herecký soubor Francisca Hernandéze Galindy ve španělském jazyce.23 Ze Španělska tak hra pronikala prostřednictvím hereckých společností do Itálie.

2.2

Předchůdci Molièra Z období před vznikem Molièrova Dona Juana jsou známy tři italské hry, ze kterých

tato postava vychází.24 Tvůrcem první z nich je italský dramatik Giacinto Andrea Cicognini – roku 1650 napsal veršovanou hru s názvem Kamenný host (Il convitato di pietra). Druhým autorem je Ital Onofrio Giliberto de Solofra, který uvedl stejnojmenné

19 20 21

22

23

24

Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html Tamtéž. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954. s. 97. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html MOLINA, Tirso de. Sevillský svůdce a kamenný host. 1. vyd. Přeložil Vladimír MIKEŠ. Praha: Odeon, 1984. s. 10–11. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 12. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 13.

9

dílo v próze. Třetí hra se stejným názvem od neznámého autora byla provedena italskou společností Dominica Biancolelliho v Paříži, kde u obecenstva dlouhodobě sklízela mimořádný ohlas.25 Zatímco v době Zlatého věku vznikaly ve Španělsku hry, které byly sepisovány, vydávány a tisknuty duchovními, italské divadlo žilo z improvizace commedia dell’arte.26 Postavy italských her jsou zjednodušeny a upraveny tak, aby odpovídaly principům divadla commedia dell’arte. V tomto důsledku v italských dílech silně převládl – oproti španělskému vzoru – komický ráz.27 Oba autoři zakomponovali do svých her postavu Harlekýna, či Pantalona,.28 Zatímco Giacinto Andrea Cicognini zjednodušil dílo tak, aby bylo srozumitelné i prostému divákovi, Onofrio Giliberto de Solofra svou verzí ve stylu commedia dell‘arte položil základy neapolské linie donjuanských her, které se ve 20. letech 19. století těšili hojnému zájmu a opakovaně tak vedly k mnoha přepracováním.29 Vzájemnému ovlivňování a prolínání mezi španělskou, italskou a následně i francouzskou kulturou přispěla rovněž tažení, která již od 16. století podnikal císař Karel V.30 Obdobným způsobem, jako tomu bylo mezi Španělskem a Itálií, se donjuanský námět dostal zásluhou hereckých skupin do Francie.31 Netrvalo dlouho a lákavého příběhu se ujali dva nepříliš známí francouzští autoři – Nicolas Drouin zvaný Dorimond a Jean Deschamps alias Villiers, jejichž stejnojmenná díla Kamenná hostina aneb Zločinný syn

25

26

27

28

29

30

31

MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954. s. 97. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 13. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 13. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmý díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-104-3. s. 837. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmý díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-104-3. s. 837. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 12. Tamtéž.

10

(Le Festin de pierre ou le Fils criminel)32 z roku 1658 a 1659 předcházela nejslavnějšímu francouzskému zpracování od Molièra. Oba vycházeli z Gilibertovy předlohy a spolu s ním, pravděpodobně i s Cicogninim a určitě se scénáři commedia dell’arte se stali inspirací a zdrojem pro Molièrova Dona Juana.33 Přesto, že se Dorimond nemůže srovnávat s velkými autory z období klasicismu, podařilo se mu ve svém pojetí vštípit postavě zcela nové rysy rebela bouřícího se proti všem společenským i Božím zákonům.34 Villiers vyobrazuje svého hrdinu mnohem surověji – je natolik hrubý, že udeří svého otce, který nakonec umírá žalem. Oba autoři ve svých dílech zdůraznili právě vztah a konflikt Dona Juana s otcem, který na rozdíl od vznešeného a vážného Molièrova dona Louise jen potupně prosí o synovu nápravu.35 Všechny tyto prvky jsou později inspirací pro následující autory.

2.3

Molière Dalším slavným dramatickým zpracováním postavy Dona Juana je Molièrova

pětiaktová prozaická hra Don Juan a kamenná hostina (Dom Juan ou le Festin de Pierre) , kterou Molière (vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, 1622–1673) napsal roku

36

1665.37 Otázkou je, do jaké míry se Molière nechal inspirovat při psaní Dona Juana předchozími díly a jejich tvůrci. „Molière patrně neznal španělskou dramatickou prapodobu svého hrdiny (…).“38 Tirsova původní hra nebyla tou dobou ani ve Španělsku příliš známá, natož v Paříži, kde se vůbec nehrála. Naopak slávu zažívaly verze italské, a proto je víc než pravděpodobné, že Molièra ovlivnilo mimo díla Dorimonda a Villierse především Cicogniniho dílo, ze kterých při své tvorbě čerpal.39 „Okolnosti a detaily jsou mezi Molièrovou a španělskou hrou dosti odlišné, s italskou hrou se často shodují, nebo

32 33 34

35 36 37

38 39

Tamtéž, s. 16–18. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954, s. 97. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 17. Tamtéž, s. 18. pozn.: podle pravopisu 17. století MIKEŠ, Vladimír. Divadlo francouzského baroka. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2001. ISBN 80-85883-91-0. s. 334–335. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954, s. 96. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 22.

11

jsou si alespoň podobné.“40 Tato skutečnost jen potvrzuje, že všichni jsou navzájem propojeni a napodobují svá díla, která se ve spletité cestě sbíhají k Mozartovu Donu Giovannimu. Premiéra se odehrála s velkým úspěchem 15. února 1665 v Théâtre du Palais Royal v Paříži, přesto byla hra po patnácti reprízách stažena z důvodu náboženského a mravního pobouření.41 „Don Juan musil opustit jeviště nepochybně na přátelský, ale striktní pokyn Ludvíka XIV., který se přes zjevné sympatie k Molièrovi neodvážil ještě více popudit vysoce postavené církevní a dvorské hodnostáře – účastníky spiknutí proti smělému dramatikovi a herci.“42 Molièrova hra nebyla vytištěna, a až do roku 1677, kdy ji uvedl ve veršovaném přepracování Thomas Corneille, se na scéně neobjevila. 43 Nebezpečná a kritizovaná pasáž s žebrákem, kterého se Don Juan snaží přimět, aby proklel Boha nebo závěrečný Sganarelův výstup, ve kterém se dožaduje svého platu a mnohé další scény, jež pobuřovaly společnost, byly vypuštěny a v takto upravené podobě se drama hrálo až do roku 1840.44 Poprvé vyšel Don Juan knižně roku 1682 v Paříži, a to v Molièrových sebraných spisech, následně byl vydán v delší a méně cenzurované verzi také v Amsterdamu.45 Zatímco francouzské adaptace donjuanského námětu byly v souladu s pravidly klasicistního dramatu46, Molière se těmito pravidly nevázal a „naopak je rozbil

40 41

42 43

44

45

46

Tamtéž. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954. s. 98–99. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vydání. Přeložili Jaroslav Konečný a Karel KRAUS. Praha: Artur, 2006. Edice D, sv. 27. ISBN 80-86216-68-3. s. 75. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954. s. 98. MIKEŠ, Vladimír. Divadlo francouzského baroka. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2001. ISBN 80-85883-91-0. s. 341. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vydání. Přeložili Jaroslav Konečný a Karel KRAUS. Praha: Artur, 2006. Edice D, sv. 27. ISBN 80-86216-68-3. s. 75. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html MIKEŠ, Vladimír. Divadlo francouzského baroka. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2001. ISBN 80-85883-91-0. s. 341. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html MOLIÈRE. Don Juan. 1. vydání. Přeložili Jaroslav Konečný a Karel KRAUS. Praha: Artur, 2006. Edice D, av. 27. ISBN 80-86216-68-3. s. 75. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 15.

12

neobyčejně smělým způsobem včetně zákonu jednoty děje“47. Nerespektuje tedy jednotu místní, časovou, ani dějovou. Avšak kdybychom všechny dějové a stavebné nedbalosti, kombinaci žánrů, či nečekané zvraty povah jednajících postav přisuzovali spěšné práci, uspěchané z důvodu časové tísně, příliš bychom si Molièrův výklad zjednodušovali.48 „Srovnání této hry s divadelními předlohami, z nichž Molière čerpal svou látku, by nás poučilo, že náš dramatik provedl řadu podstatných zásahů ve prospěch jevištního účinku a psychologické pravdivosti, že stavebné přesuny, pro něž se rozhodl, nejsou menšího významu než vskutku mistrovský důmysl motivační a že způsob, jímž seškrtal zápletku dřívějších zpracování, je stejně pozoruhodný jako všechny ty nové, původní složky dějové a povahopisné koncepce, kterými provždy poznamenal juanovskou legendu.“49 Molièrova intervence ve spojení s jeho vytříbeným jazykem, uměním neotřele vyobrazit jednotlivé postavy a s jeho odvážnou satirickou kritikou tehdejší vládnoucí společnosti zařadila Dona Juana mezi jeho nejlepší hry.50 Molière zcela nepochybně vytvořil z látky přejaté dílo nové.51 Don Juan se stal naprostým ateistou, což je rys, jež mu dal až Molière.52 A stejně tak to byl právě Molière, kdo jako první přivádí na scénu postavu Donny Elvíry, bytosti, která je pravým opakem Dona Juana, a která je vzorem budoucích romantických hrdinek.53 Žádný z předobrazů Molièrova Dona Juana nedokázal představit hrdinu tak nebezpečného pro tehdejší společnost jako to dokázal právě on.54 Don Juan tu totiž „ani zdaleka není postavou ze středověké španělské legendy, nýbrž typickým představitelem své doby – aristokratem z nejtěsnější blízkosti královského dvora Ludvíka XIV.“55

2.4

Další zpracování Příběh o Donu Juanovi byl přenesen také do Anglie, kde se ho chopil Thomas

Shadwell (1642–1692). Ve své tragédii Zničený zhýralec (The libertine destroyed) zobrazil Dona Juana jako zločince a nemravu vystupujícího ve všech ohledech za mezí 47 48 49 50 51 52 53

54 55

MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954, s. 101. Tamtéž, s. 102 Tamtéž. Tamtéž, s. 103. Tamtéž. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954, s. 99. MIKEŠ, Vladimír. Divadlo francouzského baroka. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2001. ISBN 80-85883-91-0. s. 341. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954, s. 102. Tamtéž, s. 101.

13

slušnosti.56 Na počátku 18. století se Don Juan objevuje i v Německu – nejprve jako hrdina divadelních lidových her, později v loutkových divadlech, kde se podílí na Faustově osudu.57 Do první poloviny 18. století taktéž spadá Don Giovanni Tenorio, komedie o pěti jednáních, již vydává jeden z nejplodnějších italských dramatiků století Carlo Goldoni.58 Jeho hrdina je podlézavý žvanil a lhář, omlouvá své jednání vínem a láskou, při pomyšlení na smrt se hroutí, až nakonec zemře jako zbabělec. 59 S příchodem romantismu si autoři Dona Juana velmi oblíbili. Lákavý námět a především touha po neotřelém zpracování je přitahoval, a proto není divu, že představitel již nebyl hrdinou pouze divadelního světa, ale prolínal se v dílech napříč všemi literárními žánry.60 Příkladem může být básnický epos Don Juan z období 1819–1924 od Lorda Byrona, pro jehož protagonistu morálka veskrze neexistuje.61 Z dalších autorů, kteří se nechali látkou v pozdějších letech inspirovat, můžeme jmenovat například Christiana Dietricha Grabbeho a jeho dílo Don Juan a Faust z roku 1829, Alexandra Sergejeviče Pušina, který roku 1830 uvedl divadelní hru Kamenný host nebo dvojdílné náboženskofantastické drama od Josého Zorrily Don Juan Tenorio z období 1844–1845.62 Roku 1851 byla posmrtně vydána filozofická báseň Don Juan Nikolause Lenaua a o pár let později se objevuje Baudelairova báseň Don Juan v pekle (Don Juan aux Enfers).63 Oblíbenost námětu potvrzují taktéž četné adaptace mimo literární zpracování – Dona Juana si zanedlouho osvojila i hudba. Námět proniká do mnoha hudebních forem napříč

56

57 58

59

60

61

62

63

Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmý díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-104-3. s. 837. Tamtéž. BROCKETT, Oscar Gross. Dějiny divadla. 1. vyd. Přeložil Milan LUKEŠ. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-364-9. s. 236. MOLINA, Tirso de. Sevillský svůdce a kamenný host. 1. vyd. Přeložil Vladimír MIKEŠ. Praha: Odeon, 1984. s. 24. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 34. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmý díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-104-3. s. 838. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 34. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmý díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-104-3. s. 838. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmý díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-104-3. s. 838. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 44.

14

celou Evropou. Donjuanské téma – jakožto látka hudební – je ale zejména spjato s Mozartovou operou Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni (Il disoluto punito, ossia Il Don Giovanni, KV 527)64, kterou skladatel ve spolupráci s libretistou Lorenzo da Pontem premiérově uvedl roku 1787 v Praze, a která je právem – především pro způsob komplexního ztvárnění donjuanského námětu – nazývána operou oper.65 „V operní literatuře bychom těžko hledali dílo, v němž by takový všelidský námět byl zpracován v té šíři a mnohostrannosti pohledu jako zde, kde by život byl zachycen v takové kypivosti a šíři svých jevů, která si po této stránce nezadá s nejlepšími dramaty Shakespearovými.“66 Přestože však Lorenzo da Ponte napsal geniální libreto, byla to právě Mozartova strhující hudba, jež vdechla legendě o Donu Juanovi před více jak dvěma sty lety nový život, a jež emocionálně působí na posluchače až do dnes.67

64

65

66 67

KENNEDY, Michael a Joyce Bourne KENNEDY. The concise Oxford dictionary of music. 5th ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. Oxford paperback reference. ISBN 978-0-19-920383-3. s. 210. KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 102. Tamtéž, s. 102–103. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. s. 34.

15

3 Hudební zpracování Dona Juana 3.1

Předchůdci Mozartova Dona Giovanniho V 18. století je takřka celou Evropou znám příběh Dona Juana, který se hraje často

v dost zvrhlé podobě. Původní příběh je mnohdy sotva rozpoznatelný, avšak každé dílo se na původ donjuanského mýtu odkazuje.68 Postupem 18. století docházelo stále častěji k interferenci tématu Dona Juana, a to rovněž ve světě hudby.69 Brzy se ukázalo, že Don Juan je pro hudební formu jako stvořený, protože emocionální svět legendy o Donu Juanovi a jeho nevysvětlitelné chování se snáze vyjádří tóny nežli slovy. 70 Prvním známým operním počinem, jenž zazněl v Římě roku 1669, je L’empio punito od skladatele Alessandra Melaniho a libretisty Filippa Acciaiuoliho.71 Patrně roku 1692 byla uvedena Purcellova hudba k Shadwellově hře The Libertine.72 A o více jak dvacet let později, roku 1713, se v Paříži objevila už opravdová komedie s hudbou ve stylu vaudeville od Le Telliera s názvem Festin de pierre.73 Počátkem 30. let 18. století je slyšet o italské opeře La pravità castigata, se kterou je spjata činnost impresáriů, významných činitelů nespočtu donjuanovských oper. 74 Dílo anonymního skladatele bylo uvedeno benátskou operní společností roku 1730 v Praze s podtitulem, který „zněl „rappresentazione morale per musica“, což bylo označení, jaké se v oné době dávalo oratoriím, provozovaným v chrámovém prostředí.“75 Tato pražská premiéra se objevila v prostředí Denziovy tvorby. Vstupenkou na prkna divadelního

68

69

70

71

72

73

74

75

STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938. s. 35. GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 936. STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938. s. 35. GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 936. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 61 [cit. 2016-11-20]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938. s. 35–36. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 61 [cit. 2016-11-20]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 HILMERA, Jiří, Vlasta KOUBSKÁ, Věra PTÁČKOVÁ a Tomislav VOLEK. Mozartův Don Giovanni v Praze. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 24

16

jeviště pro ni byla Denziova nezávislost v otázkách repertoáru na mecenáši F. A. Šporkovi. Jak tomu bylo zvykem, repertoáru ostatních zaalpských divadelních scén vládla opera seria. Komický ráz, který si držela díla uváděná Denziovou společností, byl tedy dramaturgicky naprosto ojedinělý.76 Prameny uvádějí, že rovněž v Brně byla roku 1734 představena stejnojmenná opera složená z loutkohry a improvizační komedie.77 Oblibě příběhu o Donu Juanovi na operním jevišti se tedy těšilo pražské i brněnské publikum již ve 30. letech 18. století, avšak Praze byl donjuanský námět představen ještě dříve. Existují doklady, že látka o Donu Juanovi byla divadelně zpracována a uvedena v Praze při korunovačních oslavách 16. září 1723.78 Další operní představení věnovaná donjuanskému tématu byla pravděpodobně uváděna i v jiných městech, avšak informace zvláště o malých operních centrech té doby jsou nedostatečné.79 Jakékoliv doklady či důkazy je obtížné dohledat. Pokud vůbec byla operní libreta vytištěna, málokdy byla pečlivě uchována, anebo k nim nebylo možné snadno nalézt cestu.80 Pozdější příběh, vypovídající o stálé oblíbenosti námětu, napsal podle Molèrovy předlohy Ranieri Calzabigi ke Gluckově baletu Don Juan, ou Le Festin de pierre uvedeného v choreografii Gaspara Angioliniho roku 1761 ve Vídni.81 Gluckův balet nebyl zdaleka prvním ani jediným baletním číslem s donjuanskou tematikou, ale přesto byl dílem, které představilo zlom v historickém vývoji baletů tím, že položilo základy vzniku „ballet d’action“ neboli „ballet-pantomime“, ale taktéž přispěl k recepci

76 77

78

79

80 81

Tamtéž. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 61 [cit. 2016-11-22]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938. s. 36. HILMERA, Jiří, Vlasta KOUBSKÁ, Věra PTÁČKOVÁ a Tomislav VOLEK. Mozartův Don Giovanni v Praze. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 26–27. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 61 [cit. 2016-11-22]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 Tamtéž. GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 936. KENNEDY, Michael a Joyce Bourne KENNEDY. The concise Oxford dictionary of music. 5th ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. Oxford paperback reference. ISBN 978-0-19-920383-3. s. 211. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 60 [cit. 2016-11-28]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115

17

donjuanské látky.82 Konkrétně s Gluckovým dílem se roku 1762 – ještě jako sedmiletý – seznámil i Mozart.83 A právě Mozartovu Donu Giovannimu se stále více blížíme, hudební složka je čím dál propracovanější.84 Jedno desetiletí před Mozartovou operou bylo v Praze roku 1776 a 1777 – a rovněž i ve Vídni – uvedeno tříaktové dramma tragicomico od Vincenza Righiniho s libretem Nunziata Porta Il convitato di pietra ossia Il dissoluto. Dílo bylo inspirováno dramatickou hrou Carla Goldoniho.85 Rok po pražské premiéře se v Benátkách objevilo stejnojmenné dvouaktové dramma giocoso Giuseppe Calegariho na libreto Pietra Pariatiho.86 O šest let později, roku 1783, zazněla v Neapoli opera buffa Convitato di pietra skladatele Giacoma Trittoa a libretisty Giambattisty Lorenziho jako první dílo, které obsáhlo celý děj v jednom aktu.87 Ve stejném roce uvedlo varšavské divadlo dílo Don Juan albo Ukarany libertyn Joachima Albertiniho.88 Nejvýrazněji se však do dějin donjuanské opery zapsal rok 1787, kdy Mozartově opeře předcházela tři další díla. V Římě zazněla opera Vincenza Fabriziho Il convitato di pietra s Lorenziho libretem.89 Druhým dílem je benátská dvouaktová tragikomická opera Il nuovo convitato di pietra od skladatele Francesca Gardiho a libretisty Giuseppa Foppy.90 Originální název byl především zdůrazněním komického prvku jako symbol karikatury Dona Giovanniho, pronásledovaného čtyřmi dívkami, jež si ho chtěly vzít, a

82

83 84

85

86

87

88 89 90

WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/donjuan-materialien/stoffgeschichte.html Tamtéž. STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938. s. 37. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 62 [cit. 2016-11-28]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 936. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 62 [cit. 2016-11-28]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938. s. 37. GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 936. Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž.

18

jeho komického sluhy.91 Dona Giovanniho ztvárnil Francesco Morella, stejný tenorista, který zpíval roli Dona Ottavia v Mozartově opeře ve Vídni.92 Třetí dílo, jednoaktové dramma giocoso Don Giovanni o sia Il convitato di pietra skladatele Giuseppa Gazzanigy s libretem od Giovanniho Bertatiho, bylo uvedeno rovněž v Benátkách.93 Nazývalo se také Il capriccio drammatico a nebylo ničím jiným, než pouze přepracovanou verzí Bertatiho díla La novità, jež byla uvedena ve stejném divadle roku 1775.94 Hlavní děj je velmi podobný Mozartově opeře, což nahrává nejen domněnce, že dílo oba autoři nejslavnějšího Dona Juana dobře znali, ale potvrzuje také fakt, že Lorenzo da Ponte „pracoval podle Bertatiho předlohy, kterou však velkorysým způsobem rozvedl, dramaticky zhutnil a ještě více vyhrotil.“.95 Ostatně plagiátorství či vícečetné užití libreta nebylo v operní tvorbě obzvláště v 18. století ničím zcela mimořádným. 96 I zde získal hlavní roli zpěvák – italský tenorista Antonio Baglioni, který se poté rovněž představil v Mozartově opeře, konkrétně v roli Dona Ottavia při

pražské premiéře Dona

Giovanniho.97 A to je tedy ten poslední Don Giovanni před Donem Giovannim Mozartovým.98

3.2 3.2.1

Mozartova opera Don Giovanni Dějinné souvislosti Mozartova doba druhé poloviny 18. století byla předzvěstí Velké francouzské

revoluce. Období, jež přinášelo na jedné straně velké možnosti v oblasti umění, filozofie 91

92 93

94

95

96

97

98

PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 62 [cit. 2016-11-29]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 Tamtéž, s. 63. GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 936. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 63 [cit. 2016-11-29]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 101. Národní divadlo Brno. Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni. 2. vyd. Brno: Národní divadlo Brno, 2015. s. 11. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 63 [cit. 2016-11-29]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938. s. 39.

19

a technického pokroku, ale kdy na straně druhé sílily reakce celé Evropy na zábranu příchodu nového věku.99 Vídeňská léta, jež měla vliv na Mozartovu tvorbu, byla shodná s obdobím vlády císaře Josefa II. (1780–1790).100 „Byla to doba bezpříkladného osvícenského reformního programu ve znamení absolutistického centralismu, pokusu o prosazení rozumu a osvícení shora, z moci vládnoucího suveréna. Opěrnými pilíři byly státní církev, orientovaná na činnou zbožnost, jež se pokoušela skoncovat s klášterním životem a církevním vlivem Říma, snaha o odstranění privilegií šlechty, která vyvrcholila přípravou zcela nových daňových nařízení, a zavedení občanských práv, od zrušení cenzury až k tolerančním zákonům o menšinách.“101 (str. 9) Josef II. provedl též značné společenské reformy ve školství či soudnictví.102 Zároveň bylo josefínské desetiletí obdobím neobyčejné ztráty nadějí vedoucích k neúspěchu a hrozícímu rozpadu habsburské monarchie. Doba, v níž skladatel žil, je příkladem mnoha vyhrocených protikladů. Všechny tyto historické události Mozart vědomě sledoval a ztvárňoval ve svých dílech, jež obsahují politickou rozbušku. Nejenom Don Giovanni, ale všechny jeho vídeňské opery jen stěží prošly cenzurou nebo obstály před společenským soudem.103„Zdá se, jako by Mozartovy úspěchy v Praze měly z velké části co dělat se specifickým vztahem Čech k vídeňskému dvoru. Čechy byly od počátku třicetileté války zvláště zkoušeny, což vedlo v této habsburské dědičné zemi ke zvláštnímu vývoji.“104 V období, kdy Mozart prožíval ve Vídni hluboká zklamání, mu Praha připravila vřelé přijetí. Mozartovi připadalo město, v té době se sedmnácti tisíci obyvateli, živé a dynamické. Josef II. spojil nezávislé administrativně oddělené části Prahy, což společně

99

100

101 102

103 104

KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 12. BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 9. Tamtéž. KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 12. Tamtéž. Tamtéž.

20

s dalšími modernizačními opatřeními dalo městu impuls k prudkému rozvoji.105 Po Vídni a Budapešti byla Praha třetím nejvýznamnějším městem v říši.106 Historickým odkazem k Mozartovi se pyšní mnoho měst. Avšak žádné z nich nemělo s Mozartem tak vřelý vztah, neboť právě Praha byla místem, kde „okamžitě a triumfálně zvítězilo největší a nejrevolučnější Mozartovo umění.“107 Jak napsal Arthur Schurig: „Má-li které město právo nazývat se městem Mozartovým, pak to není Salzburg, který Mozart nenáviděl, není to Vídeň, která ho nechala vyhladovět a zapomenout v hromadném hrobě, ale jedině jeho zlatá Praha.“108 3.2.2

Pražská operní tradice Vznik opery Don Giovanni byl úzce spjat se specifickými společenskými,

divadelními i hudebními podmínkami, které do značné míry formovaly pražské operní dějiny 18. století. Ve výčtu evropských operních událostí je Praha zmiňována poprvé roku 1723, kdy se zapsala do dějin provedením opery dvorního vídeňského skladatele J. J. Fuxe: La costanza e fortezza, jež byla uvedena v souvislosti s oslavami korunovace nového českého krále Karla VI.109 Opětovně se pražská tvorba objevuje na mezinárodním poli operní historiografie až roku 1787 s Mozartovým titulem Don Giovanni. Navzdory skutečnosti, že pražská korunovační opera byla vyvrcholením majestátného ceremoniálu a měla tedy patřičnou úlohu spočívající v reprezentaci dvora, se sice jednalo o inscenaci kolosálních rozměrů, avšak převážně s politickým, nežli uměleckým záměrem.110 Přesto však měla nesmírný význam a vliv na vývoj pražského operního života.111 Když odhlédneme od velkolepých korunovačních slavností, opera se provozovala tehdy pouze v soukromí, neboť neměla odpovídající instituční zázemí.

MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 201. 106 Tamtéž. 107 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 11. 108 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 12. cit. dle SCHURIG, Arthur. W. A. M. 1913, II. s. 13. [non vidi] 109 HILMERA, Jiří, Vlasta KOUBSKÁ, Věra PTÁČKOVÁ a Tomislav VOLEK. Mozartův Don Giovanni v Praze. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 24 110 Tamtéž. 111 Tamtéž. 105

21

Přesto však o ni byl velký zájem.112 Netrvalo dlouho a našel se šlechtický mecenáš František Antonín Špork, který se rozhodl investovat do zřízení potřebného divadelního sálu.113 Po zvučném ohlasu korunovační opery se rozhodl významnou měrou podpořit mimo jiné i uměleckou činnost a roku 1724 otevřel operní divadlo, jež pronajal tenoristovi Antoniu Denziovi, který stál v čele benátské společnosti.114 Shodou veškerých okolností se tak v Praze vytvořil ojedinělý typ městské opery, jež byla veřejně přístupná a především za Alpami – v té době – ještě stále vzácná.115 Jednak nebyla zatížena ani funkcí reprezentační, ani vyhraněnou ideologií, což umožňovalo uplatnění širokého námětového repertoáru. O tom, že se tu objevoval komický prvek v dobově nezvyklé míře, svědčí právě již zmíněné uvedení námětu Dona Juana roku 1730 na jevišti zdejší operní scény.116 V dalších letech se po odchodu Antonia Denzia v Praze vystřídalo množství italských operních impresáriů, mezi nimiž byl i soubor Santa Lapise.117 Lapis pravděpodobně podnítil stavbu pražského Divadla v Kotcích, kde se v letech 1738–1783 vystřídala řada souborů, jejichž tvorba se překrývala se šlechtickými aktivitami.118 Tehdejší pražský repertoár nabízel jezuitská školní dramata a velká oratoria, jež byla uváděna v chrámech, hrála se ale také italská opera buffa i seria. 119 Vztahy, jež navázali impresáriové s operními soubory především v Lipsku a Drážďanech, byly daleko pevnější, než ty s Vídní.120 Tento moment, kdy se pražská opera stala nezávislá na vídeňské dvorní opeře, započal už v době Františka Antonína Šporka a je typickým znakem pro pražskou operní tradici 18. století.121 Během této éry se pražská italská opera

BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 237. 113 HILMERA, Jiří, Vlasta KOUBSKÁ, Věra PTÁČKOVÁ a Tomislav VOLEK. Mozartův Don Giovanni v Praze. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 23. 114 BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 237. HILMERA, Jiří, Vlasta KOUBSKÁ, Věra PTÁČKOVÁ a Tomislav VOLEK. Mozartův Don Giovanni v Praze. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 23. 115 HILMERA, Jiří, Vlasta KOUBSKÁ, Věra PTÁČKOVÁ a Tomislav VOLEK. Mozartův Don Giovanni v Praze. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 23. 116 Tamtéž, s. 27. 117 BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 237. 118 Tamtéž. 119 Tamtéž, s. 238. 120 Tamtéž. 121 HILMERA, Jiří, Vlasta KOUBSKÁ, Věra PTÁČKOVÁ a Tomislav VOLEK. Mozartův Don Giovanni v Praze. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 24 112

22

zformovala do podoby, jež se promítla i do Mozartovy vrcholné hudebně dramatické tvorby.122 Mezi soubory, které přišly z Lipska, byl i operní ansámbl Pasquala Bondiniho. Ansámbl, jenž uvedl na pražské jeviště nově postaveného Nosticova divadla Figarovu svatbu i Dona Giovanniho.123 Tato první česká budova „národního divadla“, která odpovídala po technické i umělecké stránce úrovni evropských divadel, byla postavena podle vídeňského vzoru hrabětem Franzem Antonem Nostic Rieneckem a byla otevřena roku 1783. Vedením divadla byli pověřeni právě Pasquale Bondini a Domenico Guardasoni.124 Politické a společenské události doby, v níž Mozart (1756–1791)125 žil, samozřejmě v různých směrech ovlivnily jeho tvorbu včetně Dona Giovanniho. Avšak „pražská divadelní tradice, která se vyznačovala dramaturgickou volností impresáriů a všeobecnou oblibou opery, vytvořila pro vznik tohoto mimořádného díla jedinečné podmínky.“126 3.2.3

Premiéra v Praze Mozartovu Donu Giovannimu otevřel dveře triumfální úspěch Figarovy svatby (Le

Nozze di Figaro, KV 492) v Praze, po němž se ředitel Nosticova divadla Pasquale Bondini rozhodl oslovit Mozarta s nabídkou smlouvy na novou operu, která měla mít premiéru na podzim roku 1787.127 Pravděpodobně spolu mluvili o charakteru opery, avšak námět libreta či jméno libretisty dohodnuto nebylo.128 Po zkušenostech se Mozart obrátil na libretistu Lorenza da Ponteho, který s ním již v minulosti spolupracoval právě na Figarově svatbě. Ačkoliv si Da Ponte přisuzuje výběr námětu, podle Piera Melograniho, jež se odkazuje na obtížně dostupné historické Tamtéž, s. 27. BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 238. 124 MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 201. 125 KENNEDY, Michael a Joyce Bourne KENNEDY. The concise Oxford dictionary of music. 5th ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. Oxford paperback reference. ISBN 978-0-19-920383-3. s. 509. 126 JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Praha: Divadelní ústav, 2007. Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-7008-201-0. s. 419. 127 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 98. 128 BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 240. 122 123

23

prameny z roku 1823, dal návrh námětu režisér divadla Domenico Guardasoni.129 Da Pontemu však nešlo o zásluhu, chtěl se vyhnout zmínce o Bertatiho libretu, z něhož – jak je popsáno v předcházející kapitole – čerpal.130 Zdrojem mu byla díla dalších autorů, mezi nimiž byla i Molièrova a Goldoniho hra, avšak zhruba polovina libreta mezi kvartetem „Non ti fidar, o misera“ v prvním aktu a hřbitovní scénou XI. v druhém aktu je dílem původním.131 Da Ponte ihned začal pracovat na libretu, do něhož Mozart pravděpodobně sám zasahoval.132 Podle Goldoniho vzoru zachovával způsob jevištního vyznění komických scén tím, že je zobrazoval v souvislých dějových liniích, scénicky promyšlených obrazech s důrazem na komplexní operní finále.133 Zároveň Da Ponte zvolil jazyk, jenž nevyužíval vulgárních nebo prvoplánově směšných výrazů, kterak tomu bylo zcela běžně u jeho současníků i předchůdců.134 Přestože Da Ponte, jak je zmíněno výše, čerpal z předloh autorů jemu předcházejících, dokázal svým důvtipným nadhledem přetvořit veškeré výpůjčky v břitké parodické narážky a užít je tak v námětu jako reakci na konkurenční boj. Tímto způsobem, kdy nesourodé prvky zdařile propojoval ve fungující celky, zásadně změnil strukturu charakteru jednotlivých postav, třebaže zachoval sled části dialogů i dějových událostí.135 Stejně tak Mozart již znal legendu o Donu Juanovi z několika předešlých zpracování, jimiž se nechal bezpochyby inspirovat. Dona Giovanniho začal Mozart komponovat v březnu roku 1787.136 Svůj dramatický záměr naplňuje stylovou pestrostí jednotlivých scén uvnitř celé opery, ale i mimořádnou intonační kompozicí, jejímž způsobem Mozart vykreslil jednotlivé postavy.137 Ve svém díle se drží, podobně jako Goldoni, diferenciované sociální charakteristiky jednotlivých postav prostřednictvím MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 202. 130 Tamtéž. 131 GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 1203. 132 MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 203. 133 JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Praha: Divadelní ústav, 2007. Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-7008-201-0. s. 129. 134 Tamtéž. 135 Tamtéž. 136 MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 208. 137 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 107. 129

24

hudebních prostředků.138 Je podstatné zdůraznit, že ačkoliv se Mozart již dříve seznámil s donjuanskými náměty, není v tomto případě epigonem, nýbrž smělým průkopníkem a mistrem, protože jeho dílo, které je dodnes stále živé, se mu podařilo přetavit z toho nejlepšího, co tehdejší tvorba nabízela, ve zcela novou uměleckou formu.139 Mozartovo a Da Ponteho dvouaktové dramma giocoso, celým názvem Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni (Il dissoluto punito, ossia Il Don Giovanni), je v Köchlově seznamu označen číslem KV 527.140 Termín dramma giocoso, jež pochází od Carla Goldoniho, je velmi často užíván ještě před Mozartem ve 40. letech 18. století pro komický žánr.141 Mozartovi bylo vlastní zobrazovat dvojznačnost a šílenství života, obzvlášť na silných a slabých místech mezilidských vztahů. Tuto zásadu plně vyjadřovalo dramma giocoso právě ve spojení bolesti s ironií a vážnosti s posměšností. Mozart tak překročil hranice tehdejších tradičních žánrů.142 Dílo je taktéž podle některých pramenů považováno za operu buffu, nicméně tento termín byl v 18. století používán jen zřídka a označoval především díla, která poukazovala na směšné jevy a neustálou ráznost v akci a dialogu. Převážně byl užíván v žargonu divadelníků.143 Mezi tím stojí tvrzení německého muzikologa Volkmara Braunbehrense, který vysvětluje, že operní typ vytvořený Mozartem není možno jednoznačně druhově zařadit. „Nelze jej vystihnout ani jako „eroico-buffo“ či „tragico-buffo“, protože komické i vážné stránky odvozuje z reality, z přesných pozorování všech prvků, z nichž se skládají jeho charaktery. A proto na konci opery chybí srozumění, které by už nekladlo otázky, návrat čistého světa, v němž by vše

JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Praha: Divadelní ústav, 2007. Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-7008-201-0. s. 129. 139 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 107. 140 GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 1203. 141 PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 66 [cit. 2016-12-02]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 1074. 142 MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 209. 143 PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. s. 66 [cit. 2016-12-02]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 1203. 138

25

bylo v pořádku. Otázky zůstávají otevřeny, trhliny jsou patrné a Mozartova hudba vytváří takový odstup, že těmto otázkám neunikneme.“144 Premiéra byla původně stanovena na 14. října 1787 s ohledem na slavnostní cestu neteře Josefa II., arcivévodkyni Marii Terezii, která měla Prahou projíždět.145 Deset dní před plánovanou premiérou přijel do Prahy sám Mozart, který s sebou sice přivezl Dona Giovanniho, ale zatím stále nedokončeného; mnoho částí přizpůsoboval zpěvákům až na místě během zkoušek. Rovněž předehru, kolem které panuje nespočet historek, zkomponoval skladatel až v předvečer premiéry.146 Na Donu Giovannim však bylo ještě mnoho práce a vlivem neúměrných časových a uměleckých podmínek musela být premiéra nakonec přesunuta na pondělí 29. října 1787.147 Proto na zkoušky do Prahy přijel také Lorenzo da Ponte, aby dohlídl na pěvecké nastudování a byl k dispozici Mozartovi pro případné korekce díla.148 Ubytoval se nedaleko Mozarta v domě Platýz, na dohled od divadla. Po jeho odjezdu do Vídně, kam ho odvolal Antonio Salieri, se Mozart s Konstance odstěhovali ke svým přátelům – manželům Duškovým – na pražské předměstí do vily zvané Bertramka, kde Dona Giovanniho skladatel dokončoval.149 Úspěch Dona Giovanniho, kterého v den světové premiéry dirigoval sám Mozart, byl nejen v Nosticově divadle, kde se představení odehrálo, bouřlivě oceněn. Nadšené gratulace, četná uznání i vřelé ohlasy lze nalézt také v dobovém tisku nebo Mozartově korespondenci.150 „Čtvrtého listopadu 1787 Mozart napsal příteli Gottfriedu von Jacquin, že Don Giovanni byl v Praze přijat s „obrovským nadšením“, a doufá tedy, že

BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 248–249. 145 MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 208. 146 BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 241. 147 Tamtéž, s. 243. 148 JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Praha: Divadelní ústav, 2007. Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-7008-201-0. s. 128. 149 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 98–99. 150 JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Praha: Divadelní ústav, 2007. Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-7008-201-0. s. 419. 144

26

bude moci tuto operu uvést i ve Vídni.“151 Je pravděpodobné, že již dopředu plánoval provedení ve Vídni s původním figarovským obsazením.152 Obsazení pražské a vídeňské premiéry Dona Giovanniho 153:

3.2.4

Praha 1787

Vídeň 1788

Don Giovanni

Luigi Bassi

Francesco Albertarelli

Donna Anna

Teresa Saporiti

Aloysia Lange

Donna Elvíra

Caterina Micelli

Caterina Cavalieri

Don Ottavio

Antonio Baglioni

Francesco Morella

Leporello

Felice Ponziani

Francesco Benucci

Zerlina

Caterina Bondini

Luisa Mombelli/Therese Teyber

Masetto, Komtur

Giuseppe Lolli

Francesco Bussani

Dirigent

Wolfgang Amadeus Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart

Režie

Domenico Guardasoni

Domenico Guardasoni

Premiéra ve Vídni K uvedení Dona Giovanniho ve vídeňském National Hoftheateru došlo 7. května

1788.154 Mozart učinil v díle pro tamní provedení několik úprav – napsal novou árii „Dalla sua pace, KV 540a“ pro Dona Ottavia, duet „Per queste tue manine, KV 540b“ pro Zerlinu a Leporella, další árii „Mi tradì quell’alma ingrata, KV 540 “ Doně Elvíře, přidal rovněž mnohé recitativy. Podstatná změna ve vídeňské verzi se však týká finální scény Scena Ultima „Già la mensa è preparata“, jež může být vynechána.155 Mozartovi na vídeňském provedení velmi záleženo, avšak pražský triumf se ve Vídni nezopakoval. 156 Kritika proti Donu Giovannimu nebyla výhradou proti Mozartově osobě. Jeho hudební tvorba byla oceněna sice jako krásná, ale především obtížná, jež byla MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 212. 152 GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 1203. 153 Tamtéž. 154 KENNEDY, Michael a Joyce Bourne KENNEDY. The concise Oxford dictionary of music. 5th ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. Oxford paperback reference. ISBN 978-0-19-920383-3. s. 210.. 155 GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 1203. 156 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 100. 151

27

navíc neúměrně vyplýtvána na nevkusné libreto, které nebylo hodno pozornosti vzdělané společnosti.157 I přes ne příliš kladné přijetí Dona Giovanniho ve Vídni, se opera na scéně udržela ještě následujících patnáct repríz, což bylo víc než v případě Mozartova Figara.158 Zcela však z operního jeviště nezmizela nikdy. Jeho cesta pokračovala dále do Londýna, kde byl uveden pravděpodobně roku 1817 a necelých deset let poté se dostal na newyorské operní jeviště.159 Dalším vývojem se v této práci nebudeme zabývat, neboť nám jde především o Dona Giovanniho Mozartova, jeho předchůdce či současníky a ne o následnou donjuanskou recepci.

BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. ISBN 80-7319-047-8. s. 244–248. 158 GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. ISBN 978-0-19-522186-2. s. 1203. 159 KENNEDY, Michael a Joyce Bourne KENNEDY. The concise Oxford dictionary of music. 5th ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. Oxford paperback reference. ISBN 978-0-19-920383-3. s. 210. 157

28

4 Postava Dona Juana v kontextu Mozartovy opery 4.1

Interpretace postavy Mozart postihl svého hrdinu jako člověka tehdejší společnosti bouřícího

protikladného světa se všemi jeho niternými vlastnostmi, touhami a nesnázemi. Dokázal ve svém díle zobrazit okruh životních i společenských jevů v takové šíři a souvislosti, jež nebyla do té doby v opeře vůbec zvykem.160 Mozart zobrazuje hrdinu hned v úvodní první scéně, kdy se Don Giovanni pokusil znásilnit Donnu Annu, která svým křikem přivolala svého otce, jako bytost nadřazenou a sebevědomou, jež není hodna souboje s Komturem. „KOMTUR:

Pusť ji, ty sketo! Bít pojď se se mnou!

DON GIOVANNI:

Mne hodno není, bych bil se s tebou!

KOMTUR:

Výmluvou směšnou chceš uniknout?

LEPORELLO:

Ach, kéž mne s nimi zde nenajdou!

DON GIOVANNI:

Jdi, vetchý starče, ne!“161

Hlavním rysem Mozartova protagonisty je absolutní výjimečnost spočívající v síle jeho tužeb a vášní, smyslného požitkářství a dychtivosti po darech života. Rovněž se pyšní mimořádnou osobní statečností a odvahou spojenou s jeho charakterem. Na druhé straně je mnohdy víc než bezohledným a ustavičným cynikem. Všechny jeho činy mohou být proto vnímány jako nekalé, i když se zrovna přímo neocitá v roli ničemy.162 Don Giovanni je sice urozený kavalír, avšak plně oddaný bezuzdným požitkům a nenasytným vášním, které u něj neznají mezí. Proto se – bez ohledu na svůj původ – často chová jako necitelný mizera. Donny Anny se nedlouho poté, co ji zabil otce, drze vyptává:

160

161

162

KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 108. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 27. KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 109.

29

„DON GIOVANNI:

(…) Však, vzácná Donno Anno, proč vaše oko pláče? Kdo vám způsobil žal a kdo se odvážil rušit blaho vaše?“163

Mozartův Don Giovanni využívá šlechtického postavení k plnění svých nekalých záměrů stejně tak, jak Don Juan Tirsův nebo Molièrův. Všem ženám vyznává lásku, přitom je však není schopen milovat. Snaží se je jen dostat na seznam, na rozdíl od Dona Juana Molièrova, u něhož se seznam všech svedených žen přímo neobjevuje. „LEPORELLO:

Donno vzácná, v tomto soupise lásek provždy psána je pánova sláva, ten vám sám autor shlédnouti dává, čtěte se mnou a zvíte hned víc. Hle, v Italii hned šestsetdvacet, dvěstětřicet zas v Německé zemi, též mnoho měl s dvěma sty Turkyněmi. Ach, kolik u nás! V Hispanii jich měl o tři víc přes tisíc. (…)“164

Jeho životní vyznání zazní stejně tak v proslulé šampaňské árii „Fin ch’han dal vino“. DON GIOVANNI:

Až rudé víno zbarví jim tváře, slavnostní záře hned může plát. Z celého města děvčata hezká voď mi sem rychle, zlíbám je rád! (…) Já v rozeplání a v milkování té a pak oné dám lásku znát.

163

164

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 46. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 36.

30

Až vzejde ráno, v soupis mých lásek zas deset krásek můžeme psát, krásek mých můžeme psát!165

Jeho touha roste s každým odporem či odmítnutím, což můžeme vidět nejenom v samotném závěru opery, ale rovněž v situacích, kdy se dvoří Zerlině. Duettino „Là ci darem la mano“ je jednou z nejvášnivějších a nejintimnějších melodií, jež Mozart nechal rozeznít ústy Dona Giovanniho. V tu chvíli svůdník po Zerlině bezmezně touží, až jí dokonce slibuje, že se s ní ožení jen proto, aby ukojil svou touhu, v čemž vidí to nejvyšší blaho. „DON GIOVANNI, ZERLINA:

Tam ruku dám ti, drahá, tam „ano“ zašeptáš. Proč nožka tvá jen váhá, své touhy ptát se máš.

ZERLINA:

Zda chci či nechci, nevím, jak chví se srdce mé; že šťastna jsem, vám zjevím, v své duši zmatené.

DON GIOVANNI:

Tys všechna krása světa.

ZERLINA:

Já myslím na Masetta.

DON GIOVANNI:

Tvůj osud změnu žádá.

ZERLINA:

Já nevím, co bych ráda, ach, co bych ráda.

(…)“

166

165

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 65.

166

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 43–44.

31

Ovšem sliby pro něj nejsou víc než jen slova, ze kterých mu neplynou žádné závazky. Skutečnost, že pro něj slib nic neznamená, dokládá rozhovor s Leporellem. „DON GIOVANNI:

No tak vyslov se rychle… co si přeješ?

LEPORELLO:

Věc, o kterou jde, je dosti vážná.

DON GIOVANNI:

To věřím!

LEPORELLO:

Ba, velmi závažná!

DON GIOVANNI:

No, tím lépe. Tak nezdržuj!

LEPORELLO:

Však jen když se nebudete zlobit.

DON GIOVANNI:

Nu, dám ti čestné slovo, jen mi sem nenos komturovo jméno.

(…) LEPORELLO:

A mohu říci klidně vše, co si myslím?

DON GIOVANNI:

Smíš!

LEPORELLO:

Nu, když je tomu tak, můj velevzácný pane: ten život, který vedete, je život lotra…

DON GIOVANNI:

Chlape drzá, kde to bereš?

LEPORELLO:

A vaše slovo?

DON GIOVANNI:

Já že jsem něco slíbil? Mlč už, sic tě…

LEPORELLO:

Už nemluvím, nic neřekl jsem, pane.“167

Jeho vlastnosti nám autor představuje rovněž v situacích komickém rázu. Příkladem je – jak Da Ponte vyjádřil – jeho bezmezná touha po „čemkoliv“, co nosí spodničku.168 „DON GIOVANNI:

(…) Tiše, mě zdá se… já cítím vůni ženy!

LEPORELLO:

I safra, to je nos, až to mluví.

DON GIOVANNI:

A nevypadá špatně.

LEPORELLO:

A co teprve oči?!

DON GIOVANNI:

Pojďme na chvíli stranou, terén zkoumejme dřív.

167

168

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 32. CANFIELD, J. Douglas. The classical treatment of Don Juan in Tirso, Molière, and Mozart: What cultural work does it perform? Comparative drama [online]. 1997, 31(1), 44 s. [cit. 2016-12-03]. ISSN 00104078. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/211697029?accountid=16531

32

LEPORELLO:

A jak mu planou!“169

Kteroukoliv z žen chce okamžitě, jen co ji koutkem oka spatří, svést. „DON GIOVANNI:

Zda vidíš, jak je krásná, a bezútěšně sama.

(…) DON GIOVANNI:

Jak se trápí, jak se souží!

(…) DON GIOVANNI:

Já potěším ji v jejím těžkém smutku.

LEPORELLO:

To už je tisíc šest set dobrých skutků.

DON GIOVANNI:

Krásná donno, donno krásná!170

Avšak jen do doby, než se mu jeho lačná touha vymstí a zjistí, že doběhl sám sebe, protože si nevědomky dělal zálusk na ženu, kterou již předtím on sám zneužil. „DONNA ELVÍRA:

Kdo to?

DON GIOVANNI:

Ach, co to vidím?

LEPORELLO:

No maucta. Donna Elvíra!

DONNA ELVÍRA:

Don Giovanni? Tos ty? Nevěrník zlý, záletný svůdce?

LEPORELLO:

Jak spisovná to mluva! Ta zná ho asi velmi dobře.“171

V tomto momentě mu nezbývá nic jiného, než před Donnou Elvírou utéct. Avšak ostatní ženy, jak později vysvětluje svému sluhovi, nikdy nenechá, neboť jsou pro něj potřebnější víc než vzduch. „GIOVANNI:

Já nechat ženy? Blázne! Já nechat ženy? Víš přec,

169

170

171

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 33. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 34. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 34.

33

že jich potřebuji více, nežli k jídlu chleba, nežli vzduch, který dýchám.“ LEPORELLO:

A máte to srdce šálit je všecky?

DON GIOVANNI:

To všechno z lásky, neboť po jedné žíznit to je: ty druhé trýznit. (…)“172

Don Giovanni nemá silného protihráče. Není zde lidská síla, která by pro něj byla v oblasti činu rovnocenná. Pouze po morální stránce je mu protějškem dona Anna, která prahne po spravedlnosti. Pro Dona Giovanniho jsou typické i další charakteristiky, jež se odráží ve vztahu s jeho sluhou Leporellem. Jedná s ním velmi vychytrale. Zvlášť když od něj něco potřebuje, nedělá mu problém mluvit s ním jako se sobě rovným. „DON GIOVANNI:

Tak neklej stále, tak neklej stále! Pročpak mít zlost?

LEPORELLO:

Chci o dům dále, chci o dům dále, jdu pryč a dost!

DON GIOVANNI:

Příteli milý…

LEPORELLO:

Jdu v této chvíli!

DON GIOVANNI:

Což jsem ti něčím ublížil, hochu?

LEPORELLO:

Chtěl jste mě pouze zabíti trochu!

DON GIOVANNI:

No ty jsi blázen, to byl jen žert!

LEPORELLO:

A za ty žerty vezmi vás čert!

(…)“173

172

173

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 70. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 68.

34

Avšak jakmile Giovannimu situace nahrává, Leporella bez výčitek využije. Dokonce ho bez problémů popostrčí klidně i do náručí smrti. „DON GIOVANNI (přivádí Leporella): Hleďme lotra! Chtěl tě zhanit, já ho kordem provrtám, no, já mu dám! Bídák je to! LEPORELLO:

Co zase máte?

DON GIOVANNI:

Zemři, sketo!

LEPORELLO:

Ach, co děláte?

DON GIOVANNI:

Zemřeš, pravím!

LEPORELLO:

Vždyť ani nevím…“174

A když už sluha nastaví kvůli pánovi svoji kůži, vnímá to Don Giovanni jako poctu, za kterou by mu měl být Leporello snad i vděčný. Stejně tak ho využije ku prospěchu svých choutek, když si s ním chce vyměnit šaty, aby nebyl k poznání. „DON GIOVANNI:

(…) Nuže, s tou dívkou rád bych své štěstí zkusil a tak jsem myslil, neb večer už se blíží, že u ní vzbudím lépe její touhy, když představím se v šatě svého slouhy!

LEPORELLO:

Proč se představit nelze v zlatě od hlavy k patě?

DON GIOVANNI:

Nebudí důvěru u lidí tvého druhu, kdo chodí v panském šatě. Pospěš si, dělej!

174

175

LEPORELLO:

Ó ne, jen mějte rozum!

DON GIOVANNI:

Tak dost toho! Já nechci trpět odpor!“175

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 66. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 71.

35

Jeho bezohledná drzost podpořená vášnivými choutky zachází až tak daleko, že otevřeně přiznává, že by mu nedělalo sebemenší problém svést klidně i Leporellovu ženu. „(…) DON GIOVANNI:

Pak mě laská a líbá: Můj drahý Leporello, Leporello můj drahý! To ale vím už, že je to některá tvá milá…

LEPORELLO:

Ach, u všech kozlů!

DON GIOVANNI:

Já využívám mýlky, a vtom už mě ale pozná, křičí; slyším lidi, hned na útek se dávám a hbitě skáči do těchto míst, kde jindy lidé pláčí.

LEPORELLO:

Vy mi říkáte lhostejně všecky tyhle věci?

DON GIOVANNI:

Pročpak ne?

LEPORELLO:

Vždyť to přec mohla být má vlastní žena!

DON GIOVANNI:

No, tím lépe.“176

Don Giovanni je taktéž vystižen jako hrdina jedinečný ve svém požitkářském způsobu života – ničeho nemá dost a před ničím necouvne. „DON GIOVANNI:

Chci se smát a dále žíti, ať se třeba země řítí, nezkruší mě žádný stesk.“177

Právě on je jedinou postavou, která si dovolí se v celé opeře všem a všemu smát a vysmívat, což je společně i s jeho skutky zúčtováno na hřbitově slovy Komturovy sochy. „KOMTUR:

176

177

178

Tvůj smích tě přejde dřív, než vzejde ráno!“178

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 87–88. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 67. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 88.

36

Přesto nemá Don Giovanniho stále dost, ba naopak – náramně se baví. „DONNA ELVÍRA:

Ó, nech jen výsměchu, cti moje žaly!

LEPORELLO:

Vždyť mne tu rozbrečí, jak mě to pálí.

DON GIOVANNI:

Já, tobě smáti se?

(…) DONNA ELVÍRA:

Zůstaň, ty zhýralý, v svém hrozném kalu, za tvoje zločiny čeká tě trest.

LEPORELLO:

On místo srdce má možná kámen, neb nemá srdce, na mou čest!

DON GIOVANNI:

Ať žijí děvčata, ať žije víno, na světě jediná spása to jest!“179

Snaha Donny Elvíry o jeho nápravu, které se akorát tak vysměje, pro něj však zdaleka není poslední zábavou. Rouhá se i soše Komtura, tedy celé společnosti, kterou Komtur z pozice mravokárného představitele zastupuje. „KOMTUR:

Jak se a změň své žití! Toť poslední tvá chvíle!

DON GIOVANNI: Jak žil jsem, dál chci žíti! Bláhově marníš čas. KOMTUR:

Klekni a kaj se z hříchů!

DON GIOVANNI: Tvé žvásty jsou mi k smíchu.“180 Zatímco vůbec první Don Juan Tirsa de Moliny v závěru lituje svých provinění, Mozartův Don Giovanni se až do samého konce svého života nevzdává a vzdoruje Boží milosti.181 Mozart zobrazuje Dona Giovanniho v závěru opery jako skutečného hrdinu, jež stojí silou

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 95. 180 MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. 98. 181 Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmý díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-104-3. s. 838. 179

37

svých vášní vysoko nad všemi ostatními Mozartovými protagonisty, ale morálně se – na rozdíl od nich – propadá až do pekel.182 „KOMTUR:

Kaj se již!

DON GIOVANNI:

Ne!

KOMTUR:

Včas!

DON GIOVANNI:

Ne!

LEPORELLO:

Jo, jo!

KOMTUR:

Včas!

DON GIOVANNI:

Ne, ne!

KOMTUR:

Pak přišel již tvůj čas.“183

Samotná scéna Giovanniho smrti však není vlastním koncem opery, ale místem mimořádné dramatické síly, jež podtrhuje potrestání prostopášníka, po němž následuje ještě jedno číslo, které nechává celou operu vyznít v komickém duchu. Tak jako Molièrův sluha v úplném závěru dramatu naříká nad ztrátou svého pána, neboť si v jejím důsledku uvědomil, že již nedostane svůj plat, volí i Da Ponte překvapivý konec, který u obou autorů potvrzuje spíše způsob komediálně laděného než náboženského vyznění. Jedná se o inspiraci komedií dell’arte, kde postavy vystupují ze svých rolí a z Giovanniho smrti se radují. „ZERLINA, MASETTO, LEPORELLO:

(…) A my všichni, lidé zlatí, můžeme si zazpívati píseň věčně pravdivou:

VŠICHNI:

Trestán jest, kdo lotrem byl. Strašně zemře každý zrádce stejně jako strašně žil!“184

182

183

KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 105. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 98.

MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. s. 101. 184

38

Nejrůznější výklady Dona Giovanniho již byly popsány na tisících stranách, jež nám odkrývají četné narážky ukryté jak v libretu, tak i v hudbě.185 Myšlenkové vazby jsou natolik složité, že se nelze divit nejrůznějším způsobům chápání. Setkáme se s interpretací, jež souhlasí s Giovanniho životní nespoutaností nebo právě naopak s odsouzením celé společnosti včetně hrdiny samotného. 186 I přes četná zpracování je tato opera stále lákavým a aktuálním dílem, které dodnes zažívá nové a nové premiéry po celém světě.

4.2 4.2.1

Don Giovanni ve Znojmě Operní stagiona Hudebního festivalu Znojmo Operní produkce podléhá v dnešní době umění dvou velkých mágů této vznešené

formy – jsou jimi dirigent a režisér, kteří rozhodují o interpretačním pojetí a ztvárnění daného díla.187 Můžeme se tedy na operních jevištích setkat s mnoha rozličnými výklady, jež nám dnešní doba nabízí. Málokterý režisér umisťuje příběh Dona Giovanniho do Španělska 17. století, v němž se Da Ponteho opera odehrává. Stejně tak v dnešním moderním světě málokterý dirigent usiluje o autentickou interpretaci Mozartovy hudby. Mění se doba, ladění, kostýmy, scéna, pohybové konvence, ale i způsob myšlení a mnoho dalšího, jež společně přispívá k modifikaci celé opery.188 Rok 2016, který byl oslavou 260. výročí Mozartova narození, inspiroval nejednoho pořadatele k uctění tohoto jubilea provedením Mozartových děl. Znojemský hudební festival, jenž každoročně pořádá Hudební festival Znojmo, zasvětil dramaturgii 12. ročníku právě Mozartovi. Červencový program lákal vedle uvedení šestnácti Mozartových sonát pro housle a klavír, Koncertů č. 3 G dur a č. 4 D dur pro housle nebo „Malé noční hudby“ zejména vlastní produkcí mimořádně obsazené Mozartovy opery Don Giovanni ve stylové interpretaci. Tradice festivalové stagiony je dramaturgicky pevně zakotvená v programu festivalu již od prvního ročníku. Krédem organizátorů je uvádět operní nebo jiné vokálně

MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. ISBN 978-80-7432-062-0. s. 201. 186 KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. s. 103. 187 Znojemský hudební festival. Hudební festival Znojmo 2016: Wolfgang Amadeus Mozart, Don Giovanni. Znojmo: Znojemský hudební festival, 2016. s. 12. 188 Tamtéž. 185

39

instrumentální dílo autorů z období baroka či klasicismu ve scénické podobě a dobově poučené interpretaci – díla, jež tvoří osu celé dramaturgie. Není pouhou náhodou, že do Znojma v roce 2016 zavítal zrovna Mozartův Don Giovanni. Před deseti lety zde zazněla – v rámci České republiky – vůbec poprvé ve scénickém provedení Mozartova opera Don Giovanni na dobové nástroje, v jejíž titulní roli se představil 21letý Adam Plachetka. Český basbarytonista od té doby dobyl všechny čtyři velké světové operní scény (Vídeňskou státní operu, Královskou operu Covent Garden v Londýně, italskou La Scalu i Metropolitní operu v New Yorku) a Dona Giovanniho již zpíval mnohde. S Plachetkovým souhlasem ztvárnit ve Znojmě roli svůdníka, tentokrát v pojetí francouzského režijního dua Constance Larrieu a Didiera Girauldona a za hudebního nastudování dirigenta Romana Válka, se vytvořila logická linie návratu Dona Giovanniho do Znojma. Premiéra inscenace, jež byla shodou náhod uvedena přesně do roka a do dne na hodinu přesně od vůbec prvního Dona Giovanniho Adama Plachetky v jeho kariéře, se odehrála v jízdárně Louckého kláštera 7. 7. 2016 se dvěma reprízami v jednotném obsazení.

Don Giovanni

Adam Plachetka

Donna Anna

Jana Šrejma Kačírková

Donna Elvira

Kateřina Kněžíková

Don Ottavio

Krystian Adam

Leporello

Boris Prýgl

Zerlina

Lenka Cafourková Ďuricová

Masetto

Jiří Miroslav Procházka

Komtur

Richard Wiegold

Dirigent

Roman Válek

Režie

Constance Larrieu & Didier Girauldon

4.2.1.1 Hudební koncepce Znojemské inscenace se řadí mezi výjimečné hudební počiny zejména díky způsobu nastudování a provedení díla ve stylově poučené interpretaci na dobové nástroje nebo jejich repliky. Festivalové stagiony jsou tak již neodmyslitelně spjaty s orchestrem Romana Válka a sborovým tělesem Terezy Válkové – Czech Ensemble Baroque

40

Orchestra & Choir, jež usilují o co nevyšší autenticitu daného díla, aby se co nejvíce přiblížili představě samotného autora. Jak jsme již zmínili v jedné z předchozích kapitol, existuje více verzí provedení Mozartovy opery. Ta znojemská, hraná v dobovém ladění na 430 Hz, vychází z původní pražské verze, ze které jsou vyškrtnuty celkem tři recitativy – Dony Elvíry „In questa forma dunque“, Dona Giovanniho „V'è gente alla finestra!“ a Dona Ottavia „Ah, si segua il suo passo“ a jedna Ottaviova árie „Il mio tesoro intanto“ – a jež je doplněna dvěma částmi z verze vídeňské – árií Dona Ottavia „Dalla sua pace“ a Elvířiným recitativem accompagnatem „In quali eccessi, o Numi“ s árií „Mi tradì, quell'alma ingrata“. Zásadním momentem opery je plesová scéna, kde se na scéně objeví tři různé orchestry hrající současně menuet, allemande a contredance, a dále originální konec Scena Ultima, jež je společně s již zmíněnou předešlou scénou součástí znojemského provedení Dona Giovanniho. 4.2.2

Režijní pojetí Zatímco hudební složka opery se drží autentické linie, režijní koncept je pojatý

moderně. Děj opery není zasazen do explicitního časového rámce, jednak z důvodu snahy o jakési sblížení mezi protagonisty a publikem, ale také proto, že stěžejní zápletka je obecně platná skrze mnoho staletí. Jak uvádí režisérka v úvodním autorském slovu k inscenaci: „Mohl by se ostatně odehrávat i v současnosti: Don Giovanni by mohl být kdokoli, manžel kohokoli, váš nebo můj.“189 Oproti Da Pontemu, který v libretu líčí mnoho rozličných míst, zasazují režiséři příběh do světa kolotočů, jež je symbolem obžerství. Místem přitažlivým a odpudivým zároveň, kde se lidé přejídají, což vytváří metaforické spojení s Giovanniho neukojenou touhou a obsedantním prahnutím po nejrůznějších požitcích. Ve spojení s rychlými atrakcemi může být lidem i špatně. Don Giovanni není nikdy „naplněn“ a jeho touhy nejsou nikdy splněny. Jeho život, z něhož svedené ženy nemají cesty úniku, neboť jsou uvězněny na horské dráze, pro něj má smysl právě a jen tehdy, je-li rychlý a zběsilý jako pouťové atrakce.190 Cílem režisérů je „vyvolat nekonečný pocit obžerství připomínající nemravnost požitkářství s příchutí sedmi smrtelných hříchů.“191 Znojemský hudební festival. Hudební festival Znojmo 2016: Wolfgang Amadeus Mozart, Don Giovanni. Znojmo: Znojemský hudební festival, 2016. s. 5. 190 Tamtéž, s. 6. 191 Tamtéž. 189

41

Centrálním prvkem scény je žárovkami osvětlený otáčivý kolotoč, jež evokuje pekelné kolo symbolizující Giovanniho rouhání. Zároveň svou křehkostí v kombinaci s nevyčerpatelnými vlastnostmi papíru, jež je použit na scéně, vytváří spojení s hlavní postavou, která vypadá z dálky na první pohled silně a líbivě, avšak ve skutečnosti je zranitelná – a stejně jako papír – vznětlivá. Spojení dvojitého významu mezi materiálem a postavou koresponduje s kontraktem mezi sžíravě vášnivou touhou Dona Giovanniho a chladnou přítomností smrti zosobněné v postavě Komtura.192 4.2.3

Postava znojemského prostopášníka Don Giovanni byl ve své době velmi provokativní postavou, jež se krutě vysmívá

všemu a všem, obzvlášť v otázkách víry. Hrdina se však vlivem dějinného vývoje doby může v některých postojích změnit, může si s každou novou inscenací osvojit dosud nepřipisované vlastnosti a případně i pozměnit své uvažování a myšlení. Znojemská režijní koncepce se v moderním pojetí drží Da Ponteho libreta, které speciálně pro tuto inscenaci přebásnil z italského originálu Vladimír Chytil. Režiséři charakterizují hlavního hrdinu jako velmi lenivého zbohatlíka takzvaného „noveau riches“. Měl by se lidem líbit a ošklivit zároveň. V současnosti by mohl být například obchodníkem, milovníkem extrémních sportů či gamblerem v Las Vegas. Je ztělesněním pojmu sprezzatura, okouzlujícím mužem mezi dekadencí a nonšalancí. V první scéně je Don Giovanni symbolem prodávajícím sny a svádění. Jakmile ho však Komtur vyzve na souboj, je příliš líný na to, aby se s ním pral. „DON GIOVANNI.

Odstup, staříku, prát nechce se mi.

KOMTUR.

Za řeči své chceš se schovávat?

LEPORELLO.

Kdyby šlo aspoň se zdekovat!

DON GIOVANNI.

Běž, nechce se mi – ne!“193

Znojemský hudební festival. Hudební festival Znojmo 2016: Wolfgang Amadeus Mozart, Don Giovanni. Znojmo: Znojemský hudební festival, 2016. s. 6. 193 MOZART, Wolfgang Amadeus. Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni: KV527. Přeložil Vladimír CHYTIL [MS Office]. 2016. [cit. 2016-12-05]. 192

42

Ve druhé scéně plné černého humoru se Don Giovanni představuje jako skutečný cynik. „LEPORELLO.

Kdo je mrtvý? Vy, nebo stařík?

DON GIOVANNI.

Ty se ptáš jako hovado! Ten stařík!

LEPORELLO.

Bravo! Dva v jednom, toť hezká akce: Znásilnění dcery a pak zabití otce!

DON GIOVANNI.

Sám to chtěl – jeho škoda.“194

Zatímco v 5. scéně se chová k Doně Elvíře jako lhostejný zbabělec, v duetu „Là ci darem la mano“ sedí se Zerlinou na jednom z koní na kolotoči a svádí ji jako hřebec. „DON GIOVANNI.

Pojď, milá, blízko je to!

ZERLINA.

Ach, ubohý můj Masetto...

DON GIOVANNI.

Já k lepší sudbě tě volám.

ZERLINA.

Chvíli ještě, a neodolám. snad neodolám, já neodolám!

DON GIOVANNI.

Jen pojď! Jen pojď!

ZERLINA.

Tak pojďme!“195

Novým prvkem je zhmotnění útrap a zlosti, jež cítí kvůli smrti svého otce. Nepoznává jeho vraha jen díky jeho posledním slovům, jak je psáno v libretu, ale kvůli plášti, který tam Don Giovanni nechává jako psychoanalytický symbol, který je v tu chvíli centrem scény. Donna Anna ho pak v závěru své árie „Or sai chi l'onore“ předává Donu Ottaviovi jako břemeno. „DONNA ANNA.

Ó Bože! Ach, ten muž katem jest otce mého!

DON OTTAVIO.

Co říkáte!

DONNA ANNA.

Nepochybujte již: Poslední jeho slova, co ten bídák řekl plným hlasem, mi v srdci připomněla vzhled násilníka, jehož v komnatě své měla jsem...

194

MOZART, Wolfgang Amadeus. Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni: KV527. Přeložil Vladimír CHYTIL [MS Office]. 2016. [cit. 2016-12-05].

195

Tamtéž.

43

DON OTTAVIO.

Ó nebesa! jak možno jen, pod rouškou přátelství a svaté ctnosti!... Však prosím vás, vyličte mi podivné ty události.“196

V árii „Fin ch’han dal vino“ očekává Don Giovanni potěšení a vystupuje zde jako barman, který jednak míchá velmi žoviálním způsobem nápoje života a lásky, ale rovněž koktejly smrti a zneuctění, jež mu přisuzují podobu predátora.

DON GIOVANNI.

Než holkám víno rozpálí hlavu, ty velkou slávu přichystáš všem. Po městě všude, tam holek bude, jak nějakou spatříš, vezmeš ji sem! (…) Já zatím skromně, pokud jde o mě, holky postupně sám prověřím! Svůj seznam jmenný před kuropěním o deset čísel rád vylepším!197

Don Giovanni pořádá místo plesu největší večírek vůbec. Tato scéna je inspirovaná americkým filmem Vlk z Wall Street a Don Giovanni je zde zobrazen jako bohatý a vznešený italský milovník. MOZART, Wolfgang Amadeus. Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni: KV527. Přeložil Vladimír CHYTIL [MS Office]. 2016. [cit. 2016-12-05]. 196

197

Tamtéž.

44

Naopak v duetu „Eh via buffone“ není mužem své společenské vrstvy, když se snaží napodobit obyčejné lidi tím, že používá stejnou úroveň jazyka jako Leporello. „DON GIOVANNI.

Ty jeden blázne, tak nebuď pako, byl to jen vtip.

LEPORELLO.

Berte to vážně, nejen tak jako! Bez vás je líp.“198

A rovněž v závěru opery se projevuje jako hulvát, hrdina přitažlivý a nechutný zároveň, který není nikdy „nasycen“. Účastní se obscénních potěšení dokonce před zraky Dony Elvíry. Dopouští se smrtelných hříchů, které jsou vyjádřené jako obžerství a chtíč. Ukončení svého života smrtí a zatracením odmítá definovat z pohledu zbabělosti, avšak Komtura, který představuje Božskou spravedlnost, po podání ruky nakonec ze strachu žádá, aby odstoupil dál. „SOCHA.

Tys na večeři mě pozval, teď vůči mně dluh máš. Chci odpověď! Pověz, zda teď si dáš večeři ty u mě?

LEPORELLO.

Běda! Můj pán čas nemá, milý hosti!

DON GIOVANNI.

Nikdo ze zbabělosti mě vinit nebude!

SOCHA.

Rozhodni se!

DON GIOVANNI.

Již rozhodl jsem!

SOCHA.

Tak jdeš?

LEPORELLO.

Řekni, že ne!

DON GIOVANNI.

Mám srdce tvrdošíjné, jež nemá strach: Jdu hned!

SOCHA.

Dej ruku mi na znamení!

DON GIOVANNI.

Zde ji máš! Běda!

SOCHA.

Co je?

DON GIOVANNI.

Jaký to strašný chlad!

MOZART, Wolfgang Amadeus. Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni: KV527. Přeložil Vladimír CHYTIL [MS Office]. 2016. [cit. 2016-12-05]. 198

45

SOCHA.

Kaj se a změň svůj život: Tvá poslední teď šance!

DON GIOVANNI.

Ne, pročpak bych se kál? Jen běž ode mne dál!

SOCHA.

Kaj se, velký zlotřilče!

DON GIOVANNI.

Ne, starý pošetilče!

SOCHA.

Kaj se!

DON GIOVANNI.

Ne.

SOCHA.

Ano.

DON GIOVANNI.

Ne!

SOCHA.

Tvůj čas již vyprchal!“

Znojemský prostopášník je představitelem moderního bohatého a „nóbl“ zhýralce, jež může mít cokoliv, co si umane – rychle utrácí své peníze a čas, baví se, kdykoliv se mu zachce, žije svobodný život bez pomyšlení na morálku, následky svého jednání, či city druhých. Don Giovanni je rozervaným zločincem mezi všedností a luxusem, dekadencí a velkolepostí zběsilého požitkářského boje o život.

46

5 Závěr Úlohou, jež byla v úvodu této práce naznačena, je zpracování tématu adaptace postavy Dona Juana v kontextu Mozartovy opery Don Giovanni. Podstatou této bakalářské práce bylo zjistit, jak se autoři literárních a hudebních zpracování inspirovali navzájem a jakým způsobem byla postava Dona Giovanniho na Hudebním festivalu Znojmo interpretována. Příběh o Donu Juanovi v nejrůznějších zpracováních vstupuje na divadelní scénu již téměř 400 let. Za zakladatele donjuanské legendy svým dramatem Sevillský svůdce a kamenný host je považován Gabriel Téllez. Svým dílem vytvořil rámcový scénář, z něhož budou později vycházet všichni autoři donjuanských děl a postavou Dona Juana stvořil klíčový typ, skrze niž se dá, navzdory téměř čtyř set leté existenci, nahlédnout do vnitřního světa každé doby. I přes skutečnosti, že existují pochybnosti o autorství prvního výtisku kvůli uvedení nepravých vydavatelských údajů, je Tirso de Molina uveden jako autor původního vydání. Vzhledem k těmto argumentům můžeme odpovědět, že mezi Molinovým rouhačem a Mozartovým svůdcem existuje i navzdory více než sto letům vzájemné pouto. Dalším zásadním donjuanským zpracováním byl Molièrův Don Juan, jemuž předcházely

tři italské stejnojmenné hry s názvem Kamenný host od Giacinta Andrea Cicogniniho, Onofria Giliberta de Solofra a třetí od neznámého autora, jež byla však uvedena hereckým souborem Dominica Biancolelliho. Vzájemnému pronikání námětu mezi jednotlivými

kulturami přispěly jednak herecké společnosti commedia dell’arte, dále pak loutkové hry a divadla všeho druhu. Z francouzských autorů, jenž se proslavili svými díly, jsme zmínili Dorimonda a Villierse, kteří společně s dalšími autory inspirovaly Molièra k napsání pravděpodobně nejhranější dramatické hry s donjuanskou tematikou. Jeho hra Don Juan a kamenná hostina však byla z důvodu mravního pobouření z divadelní scény stažena a objevila se až v roce 1677, kdy ji ve veršovaném zpracování uvedl Thomas Corneille. Knižně byl Molièrův Don Juan vydán až roku 1682 v Paříži. Dalšími zpracováními, jež přispěla k rozšíření mýtu do Anglie nebo Německa, byla díla autorů Thomase Shadwella nebo

Christiana Dietricha Grabbeho. Na přelomu 17. a 18. století si Don Juan podmaňuje i oblast hudebních forem. Vůbec prvním počinem je uvedení díla Alessandra Melaniho a Filippa Acciainoliho roku 1669 v Římě. Poprvé v Praze zazněla pravděpodobně donjuanská látka roku 1723, doklady o skutečné inscenaci máme z roku 1730, kdy se v Praze hrála italská opera La pravità castigata. O čtyři roky později byl i brněnskému publiku představen donjuanský námět ve stejnojmenné opeře. Záhy proniká Don Juan taktéž do dalších hudebních forem.

47

Donjuanským rokem v nejsilnějším slova smyslu byl letopočet 1787, kdy byla uvedena čtyři díla s donjuanskou tematikou. Zásadní je pro nás Gazzanigovo dramma giocoso Don Giovanni o sia Il convitato di pietra, jež vzniklo na libreto Giovanniho Bertatiho, jehož předlohou se inspiroval Lorenzo da Ponte při psaní libreta k Mozartově opeře Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni. Pro zasazení Mozartovy opery do historického kontextu jsou v práci nastíněny dějinné souvislosti spjaté jednak s Velkou francouzkou revolucí a zároveň s vládou císaře Josefa II. Mozarta pochopitelně při práci na Donu Giovannim tyto politické, ale i společenské události ovlivnily. Zmiňujeme se rovněž o pražské operní tradici, jež je propojena s působením Antonia Denzia, Pasquala Bondiniho a Domenica Guardasoniho. Mozartovi nelze odepřít jeho genialita, kterou do díla vložil. Podařilo se mu z doposud zpracovaných námětů vytvořit nejen dílo nové, jedinečné a neopakovatelné, ale zároveň šokující, jež je díky hudebně dramatickému celku velmi kompaktní a působivé. Opera, jež byla odrazem i Mozartova pražského života je pravdivá a lehko diváky vtáhne do svých nekalých intrik, jež jsou vyjádřeny jak v hudbě, tak v libretu. Od doby, kdy se zrodil mýtus Dona Juana, se scéna nesčetněkrát proměnila. Námět, který stále láká režiséry k uvádění nových inscenací, svědčí i o tom, že je tato opera oper tematicky nevyčerpatelná a skrývá v sobě odpovědi na otázky každé společnosti. Rovněž ve znojemské inscenaci, která byla uvedena v rámci Hudebního festivalu Znojmo, se nabízí nespočet otázek, na které režiséři odpovídají svojí koncepcí. Jaký je tedy Don Giovanni ve Znojmě? je Don Giovanni bohatým vysoce postaveným mužem společnosti ve smyslu „noveau riches“, je velmi lenivý a lidem se oškliví a líbí zároveň. Je však zároveň okouzlujícím mužem vystihujícím pojem sprezzatura – pohybujícím se mezi dekadencí a nonšalancí. Ztvárňuje doslova postavu obchodníka, prodávajícího sny a svádění. Může mít cokoliv, na co pomyslí a ve svém svobodomyslném životě, bez toho aniž by pomýšlel na morálku, se vysmívá Bohu a všem nadpřirozeným jevům, stejně tak jako lidem, kteří v něco věří, čímž se nám ukazuje – spíše než jako hrdina – v podobě zhýralého zločince. Interpretaci znojemského Dona Giovanniho, jež vychází z režijního konceptu a originálního libreta, přebásněného přímo pro inscenaci Hudebního festivalu Znojmo, je vystižena v závěru kapitoly jako dílo původní vycházející z pracovních zkušeností studentky, čímž je podtržena kompaktnost bakalářské práce včetně přínosu pro Znojemský hudební festival.

48

6 Resumé Bakalářská diplomová práce se zabývá adaptací literární postavy Dona Juana v kontextu Mozartovy opery Don Giovanni. Zvolené téma úzce souvisí s přípravou operní stagiony Don Giovanni, na jejíž realizaci se studentka v rámci 12. ročníku Hudebního festivalu Znojmo podílela jako produkční opery. V úvodu práce je vedle kritického zhodnocení literatury, uvedení stanovených cílů a zvolené metodologie nastíněn rovněž původ postavy Dona Juana. První a druhá kapitola se věnuje donjuanské recepci literárních a hudebních děl počínaje Tirsou de Molinem, považovaného za tvůrce prototypu postavy Dona Juana, přes Molièra až k Mozartovu Donu Giovannimu. Současně je zde sledována vzájemná inspirace autorů napříč literárními žánry a hudebními formami, jež končí Mozartovým Donem Giovannim, který je pro tuto práci stěžejní. Třetí kapitola je převážně dílem původním, jež se snaží se o interpretaci postavy Dona Giovanniho v kontextu Mozartovy opery na základě analýzy operních libret. Zároveň obsahuje podkapitolu věnovanou znojemské operní stagioně Don Giovanni, jež je zasazena do festivalové dramaturgie a doplněna o hudební koncepci a režijní pojetí znojemské inscenace. Nechybí interpretace znojemského Dona Giovanniho, vycházející z režijního konceptu a originálního libreta, přebásněného přímo pro inscenaci Hudebního festivalu Znojmo, která je vystižena v závěru kapitoly.

49

7 Summary Bachelor thesis deals with adaptation of literary character Don Juan in context of Mozart’s opera Don Giovanni. Selected topic is closely connected to a preparation of stagione Don Giovanni in which the student took part as a production manager at the 12 th year of Hudební festival Znojmo. At the beginning, there is outlined the origin of Don Juan character, besides there can be found a critical assessment of literary resources, determined aims and chosen methodology. In the first and second chapter there is a reception of literary and musical works – beginning with Tirso de Molina who is considered to be the creator of Don Juan prototype, Moliér and finally, Mozart’s Don Giovanni. Moreover, the mutual inspiration of authors throughout various literary genre and musical form ending by Mozart’s Don Giovanni, who is for this work essential, is studied. The third chapter is predominantly an original work in which the main purpose it to interpret the character of Don Giovanni in the context of Mozart’s opera. This is carried out by analysis of libretti. This chapter also includes a sub-chapter that is concerned with stagione from the staging in Znojmo. Furthemore, the interpretation of Don Giovanni from Znojmo performation is reviewed at the end. It is based on the director’s concept and libretto that was recreated directly for the institution of festival.

50

8 Seznam pramenů a literatury BRAUNBEHRENS, Volkmar. Mozart ve Vídni. 1. vyd. Přeložila Vlasta REITTEREROVÁ. Jinočany: H&H, 2006. 375 s. ISBN 80-7319-047-8. BROCKETT, Oscar Gross. Dějiny divadla. 1. vyd. Přeložil Milan LUKEŠ. Praha: Lidové noviny, 1999. 948 s. ISBN 80-7106-364-9. GROVE, George, Stanley SADIE a Christina BASHFORD. The new Grove dictionary of opera: Volume one. A-D. Oxford: Oxford University Press, 1922. 1296 s. ISBN 9780-19-522186-2. HILMERA, Jiří, Vlasta KOUBSKÁ, Věra PTÁČKOVÁ a Tomislav VOLEK. Mozartův Don Giovanni v Praze. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1987. 191 s. JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Praha: Divadelní ústav, 2007. Česká divadelní encyklopedie. ISBN 978-80-7008201-0. 759 s. KARÁSEK, Bohumil. Wolfgang Amadeus Mozart: náčrt životopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. Knihovna Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, sv. 141: Edice jazyk, literatura a umění, sv. 32. 161 s. KARETA, Filip. Postava Dona Juana ve francouzské literatuře od klasicismu po romantismus. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav románských studií. 53 s. KENNEDY, Michael a Joyce Bourne KENNEDY. The concise Oxford dictionary of music. 5th ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. Oxford paperback reference. 839 s. ISBN 978-0-19-920383-3. MELOGRANI, Piero. Mozart: životopis. 1. vyd. Přeložila Marie KRONBERGEROVÁ. Praha: Paseka, 2010. Historická paměť: Velká řada, sv. 20. 288. s. ISBN 978-80-7432062-0. MIKEŠ, Vladimír. Divadlo francouzského baroka. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2001. 399 s. ISBN 80-85883-91-0. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vyd. Přeložil Karel KRAUS. Praha: Orbis, 1954, 102. s. MOLIÈRE. Don Juan. 1. vydání. Přeložili Jaroslav KONEČNÝ a Karel KRAUS. Praha: Artur, 2006. Edice D, sv. 27. 77 s. ISBN 80-86216-68-3. 51

MOLINA, Tirso de. Sevillský svůdce a kamenný host. 1. vyd. Přeložil Vladimír MIKEŠ. Praha: Odeon, 1984, 168 s. MOZART, Wolfgang Amadeus. Don Juan. 6. vyd. Přeložil Rudolf VONÁSEK. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. 101 s. MOZART, Wolfgang Amadeus. Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni: KV527. Přeložil Vladimír CHYTIL [MS Office]. 2016. [cit. 2016-12-05]. Národní divadlo Brno. Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni. 2. vyd. Brno: Národní divadlo Brno, 2015. 102 s. PIRROTTA, Nino. The tradition of Don Juan plays and comic operas. Proceedings of the Royal Musical Association [online]. 1980, vol. 107. 60–70 s. [cit. 2016-11-20]. ISSN 00804452. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/766115 STEFAN, Paul. Don Giovanni: die Opernlegende von Don Juan, dem Versucher und Sucher. Wien: Herbert Reichner Verlag, 1938, 127 s. WEIDINGER, Hans Ernst a Matthias Johannes PERNERSTORFER. Auf Don Juans Spuren: Zu Rezeption und Transformation der Stoffgeschichte im 17. und 18. Jahrhundert. In: Don Juan Archiv Wien [online]. Wien: 27. 11 .2014 [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: http://www.donjuanarchiv.at/don-juan-materialien/stoffgeschichte.html Znojemský hudební festival. Hudební festival Znojmo 2016: Wolfgang Amadeus Mozart, Don Giovanni. Znojmo: Znojemský hudební festival, 2016. 47 s.

52