Vánoce v zahraničí Brazílie Zpestření do tradičního pojetí Vánoc vnáší vyznavači candomblé, náboženství, které kdysi do Brazílie přivezli otroci z Nigérie a Beninu. Víra černých otroků prorostla katolickým náboženstvím, a tak se v daleké jihoamerické zemi radují nejen z bílého Ježíška, ale i z boha plodnosti a sklizně Oxalá s černou tváří, kterého doprovází Jemanjá, bohyně moře. Bulharsko Vánoce se slaví až 6. ledna, dárky dává děda Koleda. Finsko Dárky roznáší veliký Ukko, pomáhají mu pidimužíci, kteří prý zlobivé děti odnášejí do svého ledového království. Francie Dárky dětem ukládá na krb nebo ke kamnům dobrý vánoční duch pére Noël. Je ze všech Ježíšků a Santa Clausů nejmladší. Grónsko Tady bydlí Děda Mráz a píší mu sem děti z celého světa. Žije v podzemní jeskyni uprostřed věčného ledu. Německo Ježíšek má rezavé vlasy a vousy a k přemisťování používá osedlaný divoký vítr. Norsko Otec Vánoc schovává dárky do dřeváků a bývá doprovázen vánoční kozou. Pro tu by měli děti připravit do botiček nějakou lahůdku – nevymlácenou ovesnou slámu. Rumunsko Svatý muž klade dárky vedle jesliček nebo pod postel. Rusko Pravoslavné Vánoce připadají až na 6. a 7.
ledna. Většina Rusů místo nich slaví Nový rok s jolkou a dárky dostávají od dědy Mráze. Děda Mráz používá sáně, cestuje až ze vzdálené Čukotky a doprovází ho Sněhurka v bílém kožíšku ušitém z hranostajů. Spojené státy Santa Claus nosí dárky 25. prosince ráno. Přilétá na saních taženými devíti soby; přední sob, Rudolf, má červený blikající nos, aby svítil na cestu. Španělsko Obdarovávají se až na den Tří králů. Mikuláš zde dětem nosí dárečky do dřeváků. Švédsko Ježíšek na sebe bere podobu vánočního kozla, který má rohy zdobeny červenou stuhou. Švýcarsko Mají tajemného Monsieura Chalandé. Tohoto obrovského panáka plného dárků nacházejí děti za dveřmi pokoje. Velká Británie Stejně jako v USA. -alf-
2 9. prosince 2005, náklad 200 výtisků redakční rada: Alena Adamíková (-aa-), Lukáš Buřič (-káš-), Aleš Filip (-alf-), Petra Hubáčková (-ph-), Zuzana Jandásková(-zuj-), Michaela Nášelová (-miš-), Gabriela Píková (-gap-), Petra Plevová (-ppl-), Kristina Románková (-kia-), Regina Strachotová (-gin-), Klára Surovcová (-klas-), Pavlína Svobodová (-pss-), Jana Viktorová (-vik-), Lukáš Vyoral (-luv-), Barbora Zapletalová (-fif-), fotografie a sazba: Michaela Nášelová, původní comix: Zuzana Jandásková, grafická úprava: akad. mal. Petr Faron, redakční úprava: Mgr. Přemysl Šil (-pš-) sponzorem čísla ja firma HPtronic
strana 1
9. prosince 2005
Dobrou noc! Napadlo vás už někdy, jaké by to bylo přijít do školy jen tak v pyžamu? Přiznám se, že mě ne. Ale když je na 25. října vyhlášen „pyžamový a kloboukový den“, neváhám a lovím ve skříni vhodný exemplář. Krátká noční košilka asi nebude to pravé ořechové s ohledem na pravidla školního řádu i k ročnímu období, které malému kousku látky zrovna dvakrát nepřeje. Jako vhodnější se mi zdá proužkované pyžamo velikosti XXL, které poctivě ukradnu hlavě rodiny. Abych byla „IN“, na hlavu si nasadím pravý halloweenský klobouk a můžu vyrazit do ulic. Teda ne tak doslova. Do svého úboru se převlékám až ve škole, protože se chci vyhnout reakcím spoluobčanů, kdybych se promenádovala po městě v pyžamu. Po pravdě, stačí mi úsměvné pohledy některých spolužáků. Naštěstí však výzvu na nástěnce pochopí více studentů, a tak na chodbě potkávám odvážlivce v pyžamech, nočních košilích i županech, převážně ale normálně oděné jedince s nějakou tou pokrývkou hlavy. Tady se fantazii meze nekladou, k vidění jsou jak klobouky různých barev i tvarů, tak i šátky, čepice či kšiltovky. Neobvyklý den je spojen s tradiční soutěží o nejlepší halloweenskou dýni a dýňový koláč. O prvenství ve své kategorii bojují i anglické projekty na téma: „Student‘s stress“, „Image of students“, z nichž je hlasováním lidu vybrán ten nejlepší.
Všem vítězům patří gratulace a zúčastněným, ať už v soutěži nebo v přehlídce nočních úborů, musíme alespoň poděkovat. -ppl-
pojmenovaná Samhain (v překladu tedy „Konec léta“). Při Samhainu byla hranice mezi světy živých a mrtvých nejtenčí a duše neživých se mohly svobodně potulovat po městech. Proto lidé vyřezávali z řepy lucerny, které měly příbuzným zesnulým ukazovat cestu domů a zlé duchy měly naopak zastrašovat. Dále se převlékali do starých hadrů a pomazávali si obličeje, aby je tato strašidla nepoznala a neodvlekla je nejméně na rok do záhrobí. Právě díky těmto kostýmům je dnešní Halloween v anglicky mluvících zemích takový, jaký je – v roce 43 po Kristu ovládli Římané západní Evropu, podrobili si i Kelty, a když se církev dostala o 500 let později k moci, chtěl papež Bonifác IV. zrušit všechny pohanské svátky (včetně Samhainu), ale nakonec je jen přejmenoval, a tak vznikl Svátek Všech svatých. V 16. století pak z All Hallows' Evening vzešel slangový výraz Halloween. V 19. století přivezli Halloween na americký kontinent Irští emigranti a objevili zde dýně, které byly větší, tvrdší, a tudíž lepší, a začali proto vydlabávat je. Halloween, jak ho známe dnes, se slaví 31. října, ale vyžívají se v něm spíše děti. Tyto se převlečou za kostlivce, čarodějnice, duchy a jiná nadpřirozená stvoření, běhají od dveří ke dveřím a piští svoji oblíbenou větu: „Trick or treat!“, což v překladu znamená: „Sladkosti nebo život!“. Evropané zůstali konzervativní a na Památku zesnulých vzpomenou na své milované 2. listopadu, i když zapálit svíčku a položit věnec na hrob či urnové pole se chodí předcházející neděli. Jižní Amerika a Mexiko oslavují svůj Dia de los Muertos ještě tradičněji. Věří, že mrtví se mají opatrovat a ctít, aby i náš posmrtný život byl blažený. Posledního října se dozdobí domácí oltáře a hroby žlutými květy (žlutá totiž zemřelé uklidňuje) a lidé nosí napodobeniny lebek, což jsou staré symboly Inků a Mayů. Oproti tomu orientální země považují netopýra (jednoho ze znaků Halloweenu) za symbol nesmrtelnosti, ale severoameričtí Indiáni se zase bojí sovy, jelikož ji považují za nositele nemocí a smrti. Ve zkratce lze říci, že ať jde o jakoukoli zemi, národnost nebo víru, migraci, či kolonismus a následné smíšení starých zvyků s novými, uctíváme své milované, kteří tu s námi již nejsou, všude jinak, ale cíl je stejný – věnovat pár chvil drahým zesnulým. -alf-
Svátek Všech svatých Ať už řeknete Halloween, Dia de los Muertos, anebo Dušičky, vše má prapůvod u starých Keltů. Již v 5. století před Kristem oslavovali staří druidové konec období hojnosti a poctívali boha mrtvých, Anwinna, oběťmi, aby nastávající období zimy a hladu bylo co nejkratší. Právě tato noc, tedy od Slunce západu 31. října až po jeho východ následujícího dne, je mnohými okultismy považována za nejmagičtější noc v roce,
strana 1
9. prosince 2005
Kulturní tržiště Star Wars – Akademie Jedi Síla, odvaha, ctnost – to jsou vlastnosti hlavních postav trilogie Akademie Jedi od Kevina J. Andersona. Mladý rytíř Luk Skywalker, známý z filmů Hvězdné války, se vydává na nebezpečné putování skrz galaxii s cílem najít lidi, ve kterých se skrývá Síla. Na jeho cestách ho doprovází diplomat Han Solo, ministryně Leia Organa Solo, wookie Žvejkal a samozřejmě nepostradatelný droid C3-PO a jeho společník R2-D2. V prvním díle, nazvaném Hledání Jedi, se, jak už jsem zmínil, Luk vydává na vzdálené planety, aby získal učedníky pro svou novou akademii, zatímco Han a Žvejk letí na diplomatickou misi na planetu Kessel, aby zjistili, proč o této planetě nemá Nová republika žádné zprávy. Padnou však do pasti vesmírným zlodějům a jsou donuceni pracovat v dolech na koření. Čirou náhodou natrefí na zvláštní osobu… Ti z vás, kteří mají rádi žánr sci-fi, obzvláště pak ti, co zbožňují Hvězdné války, by si určitě měli tuto knihu přečíst a nechat se tak vtáhnout do neuvěřitelného světa, plného vesmírných lodí, rozmanitých bytostí a - v neposlední řadě - Síly. Mnoho hodin neúnavného čtení ve vás probudí mnoho pocitů, obzvláště napětí. Najděte si chvíli času a doplňte si své vzpomínky o dalších pár zajímavých událostí, které se staly kdysi dávno v jedné předaleké galaxii… -káš-
Legendy z Dogtownu „Mám Mexičana v bazéně a není to zahradník.“ Legendy z Dogtownu se zdají být výhradně filmem pro skejťáky, ovšem nenechte se tím odradit. Pravdivý příběh tří kamarádů se stejnou vášní v tvrdé době, kdy byl skateboarding ještě v plenkách a polyuretanová kolečka se teprve vymýšlely – tedy v 70.letech – nadchne i nesportovce. Tony Alva, Stacy Peralta a Jay Adams (podotýkám zvláště pro holky – všichni vlasáči!) brázdí ulice na své výbavě už od brzkého rána. Když se tedy obchodně zdatný stárnoucí surfař Skip rozhodne založit skejtový tým a obrážet s ním závody, jsou jak jinak než natěšení. Ukázka jejich pracně natrénovaných machrovinek přináší zájem a ze zájmu se vyvíjí úspěch. Vášeň, jež je do té doby spojovala, je taky rozdělí. Jeden propadne nástrahám showbyznysu, druhému se jeho um povede přetavit v podnikatelský úspěch a další zůstane věrný chudobě, z níž vznešel… Povolat režisérku Catherine Hardwickeovou byl dobrý tah na bránu, filmu dodala určitou melancholii, zvláště pak mu velmi pomohla rozhodnutím nepoužívat stativy, ale vše točit z ruky. Například záběr z miniaturní kamery umístěné přímo na prkně vám zajistí skvělý adrenalinový zážitek. Při Legendách z Dogtownu, které utečou neuveřitelně rychle, si uvědomíte, že puberťáci jsou vlastně pořád stejní – ať už v letech sedmdesátých,
devadesátých nebo dnes, a také, že nic se nemá přehánět… Za zmínku stojí fakt, že scénář k filmu napsal skutečný Stacy Peralta a ústřední herce trénoval sám velký Tony Alva… Tak se běžte podívat na mladé machry z Dogtownu, jež položili základ skateboardingu, jak ho známe dnes. Neprohloupíte. -vik-
Výměna milenek po francouzsku Jiří Langmajer v Academia centru ve Zlíně Zdi velké posluchárny Academia centra zlínské univerzity již neposlouchají jen strohé vědecké výklady, ale dovedou se otřásat i smíchem. 16. listopadu 2005 plná aula zažila herecký koncert. Agentura AP Prosper z Prahy uvedla divadelní hru francouzského autora Marca Camolettiho „ A do pyžam!“. Brilantní komedie těží ze situačního humoru a slovní komiky. Zápletka vychází ze záměny milenky a hospodyně, které mají stejné jméno a přijedou poprvé na venkovské sídlo, kde pán a paní očekávají hosty na víkend. V roli přítele pána domu, Roberta, se objevil Jiří Langmajer. Pro herce Langmajerova formátu, který vás dovedl zasáhnout fantastickou dramatičností postavy například v roli Hamleta na Letních Shapekearovských slavnostech na Pražském hradě, lehký konverzační tón nebyl žádným problémem, ale také neohromil. Mnohem větší prostor své postavě dal inteligentní humor Davida Suchařípy v roli majitele domu Bernarda, který si pozval na víkend svoji milenku Brigite v podání exkluzivní Evy Čížkovské. Jejím protipólem byla postava stejnojmenné hospodyně Kateřiny Hrachovcové, která se upřímně snaží vyhovět požadavkům rozmarných pánů a přivádí nejen diváky, ale i herce opakovaně k záchvatům smíchu. Hra „ A do pyžam!“ byla inscenována poprvé 7. 12. 1985 v divadle Michel v Paříži. Režíroval ji sám autor a dosáhla 900 repríz. A proč do pyžam? Protože ve Francii po dobré večeři s výborným francouzským vínem, v příjemné společnosti přátel se všichni převlečou do pyžam, všechny problémy se vyřeší a je jim skvěle. Takže vážení: A do pyžam! -aa-
strana 1
9. prosince 2005
Školní šepot Z NIŽŠÍHO STUPNĚ HECBOJ 2005 Hecboj, konaný v letošním školním roce, se opět zdařil. Družstva byla velmi vyrovnaná, a proto se o 1. místo bojovalo do poslední kapky. Hecboj byl velmi dobře zpracován, jak po stránce organizace, tak po stránce dokonalosti her. Když už jsme tedy u těch her , nebylo by k zahození, kdybychom si jich pár připomněli. Například: „Podává se voda, Sire“, „Gumíci“, „Ohryzek – jablko – ohryzek“, „Stříkej“ a mnoho dalších. A nakonec umístění tříd: 4. místo: TERCIE, 3. místo: PRIMA, 2. místo: SEKUNDA. A stupínek slávy obsazuje KVARTA.! Sláva vítězům, čest poraženým!! -fif-
Šampstnovi Arabové budou vysílat na jejich kanále úspěšný americký animovaný seriál, který si pojmenovali Šampstnovi. Ale udělali hodně změn, aby jejich seriál nebyl proti přesvědčení jejich náboženství a „aby se jejich mládež chovala jako Šampstnovi.“ Tak například: Nebude tam kostel, reverend Labjoy, Bar U Vočka, Apu a Kviky market. Všechny části s těmito lidmi a místy budou vystřiženy. Homer nebude jíst koblihy, ale nějakou poněkud zdravější cukrovinku. Nebude jíst maso a celkově by se neměl chovat jako „prase“, jak se víceméně choval v Simpsonech. Když se na to podíváme, tak nám toho moc nezbyde. Někteří lidé říkají, že to už nebudou Simpsonovi, čili typická americká rodinka. Podle mého názoru mají docela pravdu, ale Simpsonovi tak typičtí zase nejsou… -pss-
HUMORY Malý králíček šel na medvěda do lesa. ,,Já jdu na medvěda," zpíval si a potkal sysla. ,,Co jsi to říkal?" zeptal se sysel. ,,Já jdu na medvěda." odpověděl králíček a šel dál. Zanedlouho potkal vlka. ,,Co jsi to zpíval?" zeptal se vlk. ,,Já jdu na medvěda, já jdu na medvěda." odpověděl králíček a šel dál.
A jak si tak prozpěvoval, přišel medvěd a ptal se: ,,CO JSI TO ŘÍKAL?!?!?!?!?!“ A králíček odpověděl: ,,Já jdu na maliny, kecám blboviny…" Malá zebřička uteče ze ZOO, přijde ke krávě a ptá se: ,,Krávo jak jsi užitečná?" ,,Já dávám mléko," řekla kráva. Zebřička si to poznačila do notesu a šla dál. Přišla ke slepici a ptá se: ,,Slepice čím jsi užitečná?" ,,Já dávám vejce," řekla slepice. Zebřička si to poznačila do notesu a šla dál. Přišla k hřebci a ptá se: ,,Hřebče čím jsi užitečný?" A hřebec řekl: ,,Sundej si pyžámko a já ti to ukážu…" Lev jde po lese a potká opici a zavolá na ni: ,,OPICE, KDO JE KRÁL ZVÍŘAT?" ,,Ty lve, ty!" odpoví ustrašená opice. Lev jde dál, potká krokodýla a zeptá se: ,,Krokodýle, kdo je král zvířat?" ,,Přece ty, lve, ty!" odpoví krokodýl. Lev jde dál, potká slona a zeptá se: ,,Slone, kdo je král zvířat?" Slon se naštve, vezme ho za ocas omlátí ho o zem. Pak jím hodí o strom, lev se zmoženě zvedne a říká: ,,No nemusíš se hned rozčilovat, když něco nevíš!" V pralese je porada. Jsou tam všechna zvířata: sloni, opice, krokodýlové, žáby, lvi, tygři, antilopy... Předseda je lev a říká: ,,Kamarádi, letos jsme si našetřili na -" ,,Na výlet!" vykřikne žába. Lev ji okřikne a mluví dál. ,,Pojedeme autobusem k -" ,,K moři!" vykřikne zase žába. Lev se naštve a křičí: ,,Ta zelená potvora nepojede!!!" A žába na odpoví: ,,Chudák krokodýl, tolik se těšil!!" Tři netopýři se sázejí, kdo uletí trasu kolem sloupu nejrychleji. První letí frrnk, vrátí se za 3 minuty. Druhý letí frrnk, vrátí se za 2 minuty. Třetí letí frrnk, vrátí se za půl hodiny celý od krve. Ostatní se ho ptají: ,,Kde jsi byl tak dlouho?" A netopýr odpoví: ,,Vidíte támhleten strom? Já jsem ho neviděl…" -pss- a -fif-
strana 1
9. prosince 2005
Ne/obvyklí sourozenci Stejně jako vědcům nedá spát Stonehenge či Velikonoční ostrovy, tak lékaři si stále lámou hlavu nad zázraky přírody v podobě siamských dvojčat. První zmínky o této vrozené vadě pochází už ze starého Řecka a Říma nebo z Anglie 12. století. Nejznámější a prakticky nejdůležitější jsou ale bratři ze Siamu, Chang a Eng Bunkerovi, kteří se narodili 11. května 1811 na území dnešního Thajska. Byli spojeni kouskem přebytečné kůže v oblasti pod hrudním košem, ale jejich matka rozdělení nechtěla, a díky tomuto „handicapu“ cestovali po celé Evropě, Rusku a i USA, kde se (v Severní Karolíně) oženili se sestrami Adelaide a Sarah Ann Yatesovými, se kterými měli dohromady 21 dětí! 17. ledna 1874 však na bronchitidu umírá Chang a zanedlouho po něm i Eng. Ironií osudu tedy bylo, že i když měli mít omezenou schopnost pohybu, tak právě díky ní toliko cestovali a jejich tělesný rozsah byl nanejvýš obdivuhodný.. «pozn. autora: „Jen si nechci představit jejich svatební noc.“» Jak ale vzniknou siamská dvojčata?! – stejně jako jednovaječná, jen s malým rozdílem: po oplození se vajíčko začne dělit, tedy rýhovat. Vznikne nejprve buněčná kulička – morula, pak následuje stádium blastocysty. Ta se už dělí na vnější a vnitřní buňky. Z uzlíčku vnitřních buněk, takzvaného embryoblastu, se vytvářejí tkáně embrya. Embryoblast se postupně dělí opět na buňky vnějšího zárodečného listu a vnitřního zárodečného listu. V případě, že buňky zevního zárodečného listu vytvoří dva shluky, ale základ vnitřního zárodečného listu se nerozdělí, nastane TA situace → ze dvou buněčných shluků se mohou vyvinout jednovaječná, zcela zdravá dvojčata, anebo, jestliže se vajíčko zcela nerozdělí, narodí se dvojčata siamská. Proč se ale vajíčko nerozdělí? Embryologové tentokrát jen krčí rameny… Oproti tomu je vznik dvojvaječných dvojčat zcela prostinký, a to, že místo jednoho vajíčka dozrají a jsou vypuštěna dvě (popř. i více), tyto jsou pak každé individuálně oplodněno dvěma (více) různými spermiemi a zcela nezávisle na sobě se vyvíjejí. Proto tedy můžeme mít dvojvaječná dvojčata i různého pohlaví, kdežto jednovaječná (jelikož jsou identická) jsou vždy pohlaví stejného. Často také slýcháváme, že jednovaječná dvojčata o sobě a svém zrcadlovém opisu tvrdí, že vědí, jak se ten druhý cítí – vyloučeno to není, jenže potvrzeno také ne. Pochopitelně existuje možnost, že když se s někým podělíte o chromozomy, máte s ním toho víc společného, než ostatní připouštějí. To potvrzují kupříkladu sestry Hana a Anna z Českých Budějovic, když popisují, že: Anna byla v lázních a jak šla z padesátky do pětadvacítky, tak na mokrých kachličkách uklouzla a „hodila záda“, přitom se pochopitelně udeřila do týlu hlavy a v tu samou chvíli ucítila Hana palčivou bolest vzadu na hlavě, i když šla jen tak po ulici. Takovýchto příběhů je na stovky, ale pokud nejste jedno z dvojčat, nikdy si nemůžete být 100% jistí. Ale čert vem ty odborné výrazy a spekulace, já si myslím, že když máte jakékoliv dítě, tak ho musíte milovat – alespoň do puberty – a být šťastní za tento dar (osudu? od Boha?, to právě „ví Bůh“ )! Jenže činidlem tohoto článku jsou sourozenci z naší školy, tak by asi bylo dobré se o nich zmínit – nuže, poslední přírodní cesta, jak získat bratříčka nebo sestřičku, je, že vaši rodiče pár měsíců počkají a teprve potom znovu ulehnou na manželské lože. Tak přišla na svět většina z nás. A zde jsou fotky několika sourozenců, které vídáte na těchto chodbách a možná to ani nevíte… - alf strana 1
9. prosince 2005
Sourozenci na škole Vzhledem k předchozímu článku naši redakci napadlo objevit kolik sourozenců chodí na naši školu. Než jsme se dopátrali toho, že naše gymnázium je vlastně jedna velká rodina, mysleli jsme si, že vyfotit pár lidí bude úkol primitivní. Ale věřte, nabylo tomu tak! Všem zúčastněným děkujeme za ochotu spolupracovat. A omlouváme se těm, kteří se na těchto stránkách nenašli.
Velískovi
Masaříkovi
Slovákovi
Janečkovi
Dvořákovi
Čablovi
Mikulíkovi
Šichnárkovi
Huťkovi
Knapovi
Sedlářovi
strana 6
9. prosince 2005
Kubátovi
Gregoříkovi
Hartlovi
Sládkovi
Studení
Píkovi
Skráškovi
Poznarovi
Turnovi
-kia- a -miš-
Nábělkovi
Bláhovi
strana 7
B
9. prosince 2005
Sladké plody ■ Škola včera a dnes Když v osmnáctém století zavedla Marie Terezie povinnou školní docházku, byly děti šťastné, že se mohou vzdělávat, protože mnohé z nich neuměly ani to základní - číst a psát. Děti tenkrát chodily do školy jen v zimě a to jen na pár hodin. Dnes je situace jiná, převážnou část studentů to ve škole vůbec nebaví a pro ně někdy „promarněný“čas by raději strávili úplně jinde. Proto také často slýcháme otázky typu „Na co mi to bude?“apod. ■ A jak tomu bylo ve starověku? Výuka ve školách trvala od úsvitu, s přestávkami pro oddych a na jídlo, do odpoledních hodin.Ve školách vládla přísná kázeň. „Dobří učitelé“ žáky odměňovali pochvalami za studijní výsledky, těmi byly zvláště knihy. „Špatní učitelé“ nebo ti, kterým občas jak se říká „ujely nervy“, trestali žáky rákoskou nebo metlou, aniž by rodiče protestovali. Ve škole se neznámkovalo, ale učitelé vždy nějakým způsobem skládali rodičům účty za kvalitu své práce na dětech. Mohlo se proto i stát, že učitel nedostal svůj plat, pokud rodič usoudil, že nesplnil svůj úkol. ■ Známé osobnosti ve škole Tak např. Bohumil Hrabal měl velmi negativní vztah ke škole. Na střední škole měl samé pětky z češtiny. Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny za literaturu, psal svým dvěma vnučkám slohové práce. Jeho nejlepší známka byla čtyřka. Albert Einstein byl podle svých učitelů idiot. A kam to dotáhl... Isaac Newton se ve škole nedokázal ani vteřinu soustředit, a tak ho tam jeho matka přestala posílat. A Josefu Čapkovi jednou jeden profesor hodil výkres na zem a zařval: „Teda Čapku, z tebe malíř nebude!“ Takže pokud se vám na vysvědčení občas zatoulá nějaká ta čtyřka, nezoufejte, třeba z vás bude časem další nositel Nobelovy ceny. ■ Domácí vyučování Především je třeba říci, že domácí vzdělání není vhodné pro každé dítě. Často tuto metodu vyhledávají rodiče, kteří mají negativní zkušenost se školou a v dosahu svého bydliště nemají pro své dítě vhodnou školu. Dětí, které tuto možnost využívají, je např.v Americe přes milion a jejich počet neustále stoupá. Ze srovnávacích údajů vyplývá, že doma připravované děti mají téměř ve všech ukazatelích lepší výsledky nežli žáci ze státních škol (kromě tělocviku). Teď je však otázkou, zda je tato metoda výuky tím nejlepším řešením. ■ Kázeň Nekázeň, vulgarita, šikana - i tohle se odehrává na mnoha školách. Co je příčinou? Učitelé tvrdí: příčinou jsou rodiče, a žáci naopak: příčinou jsou učitelé. A kde je pravda? Podle mě zřejmě někde mezi tím. V dnešní době však slyšíme ze všech stran zprávy typu: čtrnáctiletý chlapec zastřelil studenta a tři další těžce zranil nebo třináctiletý student uškrtil svou stejně starou spolužačku apod. Nelze se proto divit,
že ve Spojených státech jsou dnes běžnou součástí vybavení škol detektory kovů. Některé země již snížily věkovou hranici trestní odpovědnosti - např.v Irsku nebo Hongkongu jsou děti ve výjimečných případech odpovědné za své činy již od sedmi let. A to už myslím stojí k zamyšlení… Na závěr jeden citát: „Vzdělání má hořké kořínky, ale sladké plody.“ (Aristotelés) -gin-
Skoro nic o sportu Lakros nebo Bagattaway? Vlastí lakrosu je Severní Amerika, kde tuto hru hráli už před několika sty lety indiáni z oblasti Velkých jezer. Lakros je vůbec jednou z nejstarších míčových her a je kanadským národním sportem. Indiáni této hře říkali „Bagattaway“, což v překladu znamená „malý bratr války“. Jméno „lacrosse“ začali používat až francouzští misionáři, kterým lakrosová hůl připomínala tvarem biskupskou berlu. Postupem času se z původního indiánského lakrosu vyvinulo několik variant této hry: field lacrosse, boxlacrosse, což je kanadská varianta lakrosu, ženský lakros a bezkontaktní verze hry, interkros. Společným rysem všech odrůd lakrosu je to, že cílem je dopravit malý míček do soupeřovy branky hájené brankařem. Míček hráči nosí, nahrávají a chytají pomocí kapsy na konci lakrosové hole. Hraje se 2x 25 minut s pětiminutovou přestávkou, kdy si družstva vymění strany a střídačky. Každý tým má 10 hráčů, ale tento počet se může lišit podle druhu lakrosu. Celková délka hole je 60-100 cm. Hůl tvoří rukojeť a oko pro výplet, které může mít kruhovitý, kapkovitý nebo trojúhelníkový tvar. Povoleným materiálem je dřevo, duralová trubka, laminát nebo plast. Mistrovství světa v lakrosu se hraje koná čtyři roky a naše reprezentační týmy se ho účastní od roku 1993. Lakros jsem hrála během mého ročního studijního pobytu v USA ve Virginii za James River High school v Richmondu. Lakrosová sezóna je tam většinou na jaře a trénuje se buď na fotbalovém hřišti nebo hřišti na pozemní hokej. Ženský a mužský lakros se poněkud liší, a to hlavně co se pravidel týče. U mužů je povolen v podstatě jakýkoliv dotek a nosí ochranné helmy, kdežto u žen povolen není. Lakrosová výstroj se mi zdála malinko „komická“… na nohách kopačky, k tomu sukně, nějaké to „jersey“ (dres) v barvách školy, rukavice, ochranné brýle, přes které není skoro nic vidět a tzv. „mouthguard“ (na ochranu zubů). Že by se mi v tom hrálo zrovna příjemně, se říci nedá… ale lakros mě naprosto nadchl a je škoda, že u nás je zatím tak málo rozšířen. Pokud by někdo měl chuť si zahrát, tak nejblíže to bude mít do Kroměříže, kde se hraje převážně boxlacrosse. Jinak se hraje v Pardubicích, Plzni, Mladé Boleslavi, Brně a nejnověji založeným českým týmem je LC Slavia Praha.
-gap-
strana 8
9. prosince 2005
Láska, sex a něžnosti II
Hlavně to nikomu neříkej ■ profesorka Wiesnerová: „Zuzko, ty jsi dneska nějak společensky unavená, bacha ať ti nedám dýchnout do balónku!“ ■ profesor Kanta ke studentovi: „Sedni si jako mladý gentleman, ne jako obsah klece paviána v zoologické zahradě!“ ■ První hodina češtiny po prázdninách a paní Wiesnerová zjistí, že máme novou spolužačku z Rakouska. profesorka Wiesnerová: „Jméno?“ studentka: „Julia.“ profesorka Wiesnerová: „Jak? Ivona?“ třída: „Nee, Julia!!“ profesorka Wiesnerová k Julii: „Aha. Já jsem Radka.“
Luci, myslíš, že jestli se mu líbím a teď tam nebudu chodit, tak zjistí (protože jsme se viděli skoro každý den), že mu třeba chybím? Myslíš, že Moniku miluje? Já nevím. Vůbec ho neznám. Ale podle toho, jak se k tobě choval, si myslím, že mu budeš chybět. Myslíš, že by ji mohl nechat? Jo, může. Určitě spolu nebudou na vždy. Určitě se rozejdou. A jestli spolu máte být, tak spolu budete!!! Teď můžeš jenom čekat. (A pak zazvonilo.)
Globální oteplování…
■ profesorka Houšková při zkoušení: „Ve kterých kostech je červená kostní dřeň?“ student: „Pánev, …“ profesorka Houšková: „A dál? Tady tu kost cítím mezi ňadry.“ student: „Spona stydká!“ ■ profesorka Wiesnerová diktuje děj díla Odysseus: „Odehrává se to od osmi hodin ráno….“ student: „Středoevropského času?“ -ppl-
Láska, sex a něžnosti I Víš, já ti nevím, co mám dělat! To je hrozná bezmoc s Míšou... No jo, jenže ty ho aspoň znáš. To je pravda, a byla jsem s ním venku. Jenže víš, čeho se bojím? ... No že s ním chci chodit. Ajaj... Ale on je zadaný, že?! Tak můžeš být jeho bokovka a nutit ho, ať ji nechá. Jak takové ty mrchy ve filmech... No jo, jenže to nechci! Mohl by ji nechat sám – třeba že má děsný exém po těle, je to tajná sexbomba a na netu má pornofotky. Bokovka... To už asi jsem. No a jak se ti líbí role bokovky? - Hej, víš co je úplně strašný pocit? Když já myslím na kluka, a on asi ani neví, že existuju! To nemůžeš vědět – třeba si říká totéž. A co chceš dělat? Ono je nejhorší, když pak máš to jeho číslo, a nevíš, co s ním. Jako co napsat a tak... No já bych to asi prozvonila nebo já nevím... Nebo bych třeba řekla Zuzce a ona by mu to řekla a já nevím... Já bych se strašně styděla. No to nemůžeš. Ale víš co by byla síla? Kdyby se tě zeptal třeba, jak vypadáš, jaké máš vlasy...? Bych řekla: nahoře krátké, dole dlouhé – a už by mi nenapsal. Lepší: dlouhovlasá, blond prsatá dlouhonožka! (A pak byl dopis zabaven.)
Jak řeknete: „Veselé Vánoce“ jinak? Arabsky: id al-milad IDAH SAIDAN WA SANAH JADIDAH Dánsky: jul GLADELIG JUL Esperanto: Kristnasko Finsky: joulu HAUSKAA JOULUA, HYVAA JOULUA Hebrejsky: chagamolad hanotsri Holandsky: Kerstmis VROLIJK KERSTFEEST EN EEN GELUKKIG NIEUWJAAR, ZALIG KERSTFEEST , GELUKKIG KERSTFEEST Chorvatsky: Bozic SRETAN BOZIC Indonésky: Hari Natal Italsky: Natale BUON NATALE, BUONE FESTE NATALIZIE Japonsky: kurisumasu [krismas] Norsky: jul GOD JUL Polsky: Boze Narodzenie WESOLYCH SWIAT Portugalsky: natal BOAS FESTAS Rumunsky: Graciun SARBATORI FERICITE, SARBATORI VESELE Rusky: raždestvó S ROZHDESTWOM KRISTOVYM Řecky: Christouyenna HAROUMENA HRISTOUGENA Švédsky: jul GOD JUL, GLAD JUL
- alf -
strana 9
9. prosince 2005
Poznej svého profesora PhDr. Šárka Hrbáčková Jako další obětí, co se nám vedrala do spárů, byla neméně oblíbená paní profesorka Hrbáčková. Předem se omlouváme za krátkost tohoto rozhovoru, ale jsme si jisty, že budete té kozí dobroty a že nám to odpustíte. I přes nečekaný shon jsme nakonec rozhovor dokončily a vy máte tu jedinečnou možnost si ho právě v této chvíli přečíst.
Máte nakoupené dárky? Všechny ne. Máte ráda Vánoce? Ano, ale nemám ráda ten shon. Jak je slavíte? Doma s rodinou. Lyžováním. Jste ve vánočním čase na žáky hodnější? Myslím, že ne. Hodná jsem pořád. Víc už být nemůžu. Ale tentokrát si toho budu víc všímat. Jestli ano, nebo ne.
Pijete? To musí každý člověk. Jestli myslíte alkohol, tak příležitostně. Namáčíte si kartáček? Záleží do čeho. Rum jsem ještě nezkusila, tak vám řeknu až příště. Oblíbená barva ponožek? Bílá. Vaše první láska. To už je strašně dávno. Sportujete? Pravidelně ne. Bohužel. Ale ráda lyžuji, tak se těším na hory. Máte ráda chlupaté muže? Spíš ne. Šla byste do dredů? Asi ne. Vypadalo by to určitě hůř než teď. A co potom, když by mě omrzely? Jste rebelka? Myslím, že mě už pomalu opouští. Víte, co je ,,šlaušek“? Ano Šla byste s nějakým čtvrťákem na kafe? Ještě mě nikdo nepozval, tak mám čas si to promyslet. Co říkáte Václavu Klausovi jako muži? Není to můj typ. Předpokládám, že máte ráda historii - se kterou osobností byste se chtěla setkat? Asi s nějakým chlapem. Žádný konkrétní mě nenapadá. Jaký máte vztah k cigaretám? Záporný. Nekouřím. Který předmět vám na střední škole dělal problémy? Matematika. Máte ráda lidi? Ano. Jinak bych tady nebyla, ale občas se mi stává, že nechci nikoho vidět. Ale to je jenom chvilička.
strana 10
připravily -zuj- a -klas-
9. prosince 2005
