Den, kdy se potkali - zlom
15.1.2014
11.43
Stránka 5
ráno Petr âech se probudil v ‰est padesát pût. Bolela ho hlava, mûl ÏízeÀ a chtûlo se mu na záchod. Pfiesto zÛstal ti‰e leÏet a pozornû naslouchal krokÛm zpoza dvefií svého pokoje. Za ta léta se nauãil rozeznávat v‰echny ranní zvuky domácnosti, a protoÏe prÛbûh kaÏdého rána byl stejn˘, tak teì pfiesnû vûdûl, co se za dvefimi odehrává. Vûdûl to tak jistû, jako kdyby tam stál. Pfied chvílí si jeho matka v kuchyni (respektive v kuchyÀském koutû svého pokoje) zalila ranní tchibo a poté vrátila sklenici od okurek, ve které kávu pfiechovává, do skfiíÀky vedle digestofie. Teì do hrnku sype lÏiãku cukru, uzavírá cukfienku a vrací ji vedle kávy. Chvíli váhá, bere cukfienku znovu do ruky a pfiisypává lÏiãku a pak v rychlém sledu je‰tû dvû. Koneãnû je cukr uklizen a teì je sly‰et cinkání lÏiãky o stûny hrnku. Petr âech témûfi cítí vÛni kávy a ukládá si do pamûti, Ïe by se mûl zamyslet nad tím, je-li moÏné, aby pouh˘ zvuk dokázal vyvolat ãichov˘ vjem s pfiíslu‰n˘m zvukem spojen˘. Teì uÏ matka odchází do koupelny, kde se bude deset minut ãesat a líãit. Její první, podstatnû del‰í náv‰tûvu koupelny zaspal. I teì má 5
Den, kdy se potkali - zlom
15.1.2014
11.43
Stránka 6
Petr tak jasnou pfiedstavu o tom, co matka právû dûlá, jako kdyby stál vedle ní. Chvíli se jen tak dívá do zrcadla (dlouh˘ a smutn˘ povzdech) a teì bere do rukou hfieben, ten velk˘, zelen˘. Nûkolika rychl˘mi tahy prohrábne vlasy a hfieben odkládá. Co teì? Sprej. âtyfiikrát zmáãkne trysku laku na vlasy a odkládá ho zpût na poliãku. Následuje rtûnka, decentní tmavû ãervená, jen pár tahÛ, peãlivû a pomalu veden˘ch. Nejprve horní ret, pak dolní. Na‰pulení pusy, mlaskav˘ vzdu‰n˘ polibek a dal‰í smutné povzdychnutí. TotoÏnost dal‰ího cinknutí byla Petrovi nejasná, ale nakonec usoudil, Ïe to byla ta nová stfiíbrná skleniãka, jejíÏ obsah a smysl mu jsou naprosto neznámé. Své vûci poslouÏila relativnû rychle a uÏ je zpátky na poliãce. Co zb˘vá? Ano, voÀavka. Dvû krátká stisknutí trysky a jedno dlouhé. Pfied definitivním odchodem z koupelny je‰tû jedno pouÏití hfiebenu a to je v‰e. Petr âech opatrnû zmûnil polohu a trochu si stáhl kalhoty od pyÏama, aby mu jejich guma netlaãila na moãov˘ mûch˘fi, kter˘ se stále silnûji hlásil o vyprázdnûní. UÏ to nebude dlouho trvat, uklidÀoval sebe i jeho Petr. V kuchyni zatím matka bere do ruky hrnek a opatrnû upíjí kávu. Nespafiená zrníãka kávy se pfiilepují na ãerstvû nanesenou rtûnku. ·piãkou jazyka je olízne. Teì letm˘ pohled na hodiny a tlumené syknutí. Jak to, Ïe má zase zpoÏdûní? Kde ztratila tolik drahocenn˘ch minut? Je‰tû jednou se napije a pak poloÏí skoro pln˘ hrnek kávy na stÛl a spûchá se 6
Den, kdy se potkali - zlom
15.1.2014
11.43
Stránka 7
do pfiedsínû obout. Kozaãky dnes ne, lep‰í budou ty lehãí boty se stfiíbrnou pfiezkou. Aha, ta je na pravé botû vlastnû utrÏená, takÏe pfieci jenom kozaãky. Zip se zadrhává, matka nûkolikrát námahou hekne, ale nakonec se to pfiece podafií. Vyndá ze skfiínû (cinknutí háku ramínka o tyã) ten béÏov˘ baloÀák, oblékne si ho a naposledy se podívá do zrcadla na stûnû (dal‰í smutn˘ povzdech). Pak vezme z háãku na zdi u dvefií svazek klíãÛ, pfiiãemÏ jí dva dal‰í spadnou na zem. Tlumenû zasakruje a spadlé klíãe povûsí zpût na háãek. Teì je‰tû kabelku, v rychlosti prohrábnout její obsah, a uÏ bere za kliku. Krátké zaváhání (zfiejmû pohled smûrem k Petrovu pokoji) a pak uÏ koneãnû vysvobozující bouchnutí dvefií. Petr âech si zhluboka oddechl. Pro jistotu je‰tû chvíli leÏel bez hnutí, ale kdyÏ matãiny kroky na schodi‰ti definitivnû odeznûly, vyskoãil z postele a namífiil si to pfiímo na záchod. KdyÏ s tím byl hotov, pfiem˘‰lel chvíli, jestli nebude masturbovat, ale nakonec zvítûzila lenost, rozhodl se to nechat na pozdûji. KdyÏ vy‰el zpût do pfiedsínû, málem se srazil s matkou. Jak se jen mohl nachytat na tak star˘ trik? „Ahoj,“ pozdravil. „Ahoj. Ty uÏ jsi vzhÛru? Zapomnûla jsem si de‰tník.“ „Venku pr‰í?“ „Ne, ale zdálo se mi, Ïe by mohlo zaãít.“ Na to nefiekl nic. Nebylo co. Ostatnû, mluvení u nich doma obstarávala pfiedev‰ím matka. 7
Den, kdy se potkali - zlom
15.1.2014
11.43
Stránka 8
„V kolik jsi vãera pfii‰el?“ „Nevím. Nûjak po pÛlnoci.“ „No, to bych fiekla, Ïe po pÛlnoci. Do jedn˘ jsem byla vzhÛru.“ „âekala jsi na mû?“ „Samozfiejmû Ïe ne. Nemohla jsem usnout.“ „Hm.“ „PéÈo, nezdá se ti, Ïe to poslední dobou s tím alkoholem malinko pfiehání‰?“ „Prosimtû, mami, slavil jsem narozeniny.“ „Pokud vím, mûl jsi je pfied mûsícem.“ „Pfied tfiema tejdnama, je teprve dvacát˘ho druh˘ho. Dfiív jsme se prostû nedokázali sejít. Je tak tûÏk˘ to pochopit?“ „Chápu to moc dobfie, neboj se. Doufám, Ïe jde‰ dneska do práce?“ „Samozfiejmû.“ „V kolik pfiijde‰?“ „Nevím. Kolem ‰est˘?“ „Tak v ‰est tû budu ãekat. Udûlám bramboráky. Ahoj.“ „Ahoj.“ Koneãnû ode‰la a dvefie tentokrát zÛstaly zavfiené po celou minutu, kdy Petr âech nehnutû stál v pfiedsíni a zíral na jejich kliku. Pak si v‰iml, Ïe matãin de‰tník zÛstal viset na vû‰áku. Na okamÏik málem podlehl sv˘m instinktÛm. Chtûl ho sebrat a vyrazit s ním za matkou, ale nakonec to neudûlal.
*** 8
Den, kdy se potkali - zlom
15.1.2014
11.43
Stránka 9
Veronika se probudila v ‰est padesát pût. Dávno zjistila, Ïe je mnohem v˘hodnûj‰í dát si budík radûji na za pût sedm neÏ na sedm nula nula. âlovûk tím získá mnohem víc minut neÏ pût. Je to sice (jak by fiekl její otec) matematicky neobhajitelné, ale je to tak. Veroniãin Ïivot byl pln˘ takov˘ch vûcí. Vûcí, které se nedaly nijak vysvûtlit a které podle vût‰iny lidí nedávaly Ïádn˘ smysl. Vypnula budík a posadila se na posteli. Pootevfien˘m oknem proudil do bytu svûÏí, i kdyÏ trochu studen˘ vzduch, vypadalo to na pûkn˘ den. Chvíli hledala baãkory, a kdyÏ je koneãnû na‰la, do‰ourala se do kuchynû. Vlastnila pûkn˘ tfiípokojov˘ byt v pfiízemí nového bytového domu ve Vr‰ovicích, ale doopravdy „ob˘vala“ vlastnû jen kuchyÀ a loÏnici. V ob˘váku pouze obãas sledovala televizi, jinak celou jeho polovinu zabíraly nejrÛznûj‰í krabice s nevybalen˘m obleãením a nábytkem. Podobn˘ch krabic byl pln˘ i poslední pokoj, kterému fiíkala trochu vzne‰enû „‰atna“. Manku nikde nevidûla. VloÏila do kávovaru Fine gusto ampuli a stiskem jediného tlaãítka navolila pfiíslu‰n˘ druh lahodné kávy. Pfiesunula se do koupelny, svlékla se a vstoupila do sprchového koutu. Zaãala se sprchovat studenou vodou, ale rychle ji zmûnila na vlaÏnou. Nebo radûji je‰tû o nûco teplej‰í. KdyÏ byla se sprchováním hotova a otírala se ruãníkem, zadívala se na v˘stavku rÛznû velik˘ch a barevn˘ch lahviãek, které si nedávno pofiídila. Vlastnû to byla jen taková atrapa. Asi pfied mû9
Den, kdy se potkali - zlom
15.1.2014
11.43
Stránka 10
sícem pfiespávala u kamarádky Renaty a její baterie kosmetick˘ch pfiípravkÛ, která v koupelnû zabírala pût poliãek, jí vyrazila dech. Je‰tû ten den za‰la do drogerie a nakoupila snad tfiicet v‰elijak˘ch tûch olejÛ, ‰amponÛ, kondicionérÛ, deodorantÛ, tónovacích krémÛ, tûlov˘ch mlék a peelingÛ. Doma si je pak vyskládala na aÏ dosud poloprázdné poliãky. Kdysi vidûla v jednom knihkupectví polici plnou knih od Karla âapka. Byla tam patrnû jeho kompletní bibliografie, a jak se zdálo, jednalo se vesmûs o první vydání. Vyndat v‰ak nûkterou z nich a pustit se do ãtení nebylo moÏné. Byla to jen atrapa. Z jedné umûlé hmoty byly vyrobeny hfibety knih, druhá umûlá hmota napodobovala solidní dfievûnou polici pod nimi. Jako Ïivé. Kdo ví, kolik knihoven, které kdy kde obdivovala, bylo takov˘m podvodem? Teì si tedy nûco podobného vyrobila ve své koupelnû. AÏ u ní pfií‰tû pfiespí Renata ãi jiná kamarádka, jistû ji pak nebude pomlouvat, Ïe pouÏívá jen obyãejné m˘dlo a dvoulitrové balení kopfiivového ‰amponu z Tesca. Nahá pfie‰la z koupelny do kuchynû a zkontrolovala kávovar. Pustila rádio. Pfiíjemnû modulovan˘ hlas do rÛÏova vyspaného moderátora právû oznamoval, Ïe je sedm hodin dvacet pût minut, pondûlí dvacátého druhého dubna dva tisíce tfiináct, Ïe v Praze bude pfieváÏnû jasno s teplotami aÏ do dvaceti stupÀÛ a Ïe na magistrále, v Jeãné a v ulici Milady Horákové je kolona. Jsem vzhÛru pÛl hodiny, pomyslela si Veronika, a uÏ 10
Den, kdy se potkali - zlom
15.1.2014
11.43
Stránka 11
jsem se dozvûdûla tolik informací, Ïe by mi to pro dne‰ek bohatû staãilo. Po Mance stále nebylo nikde ani vidu ani slechu. Ode‰la zpût do pokoje a zaãala se oblékat. Bude hezky, takÏe si mÛÏe vzít krátkou sukni. Znovu si uvûdomila, jak je vdûãná svému zamûstnavateli, Ïe u nich ve firmû zavedl pomûrnû konzervativní dress code, ãímÏ jí prakticky znemoÏnil pût dní v t˘dnu nosit dÏíny, které byly do té doby jejím nejbûÏnûj‰ím úborem. Zpoãátku se chtûla proti povinnosti nosit v zamûstnání sukni boufiit, ale dfiíve neÏ se do toho pustila, zjistila, Ïe jí to vlastnû vÛbec nevadí. Udûlala tím radost nejen svému zamûstnavateli, ale i svojí matce, která si koneãnû mÛÏe dopfiát pohled na svoji dceru v ‰atech a sukních, do nichÏ ji pfiedtím dlouhá léta marnû nutila. Tedy pokud se sleãna dcera uvolí pfiijet k nim na náv‰tûvu. KdyÏ se vrátila do kuchynû, dolila si kávu mlékem (polotuãn˘m) a osladila ji tfitinov˘m cukrem. Smíchala si ovesné vloãky s jogurtem (nízkotuãn˘m) a zaãala snídat. BohuÏel, zrovna v tu chvíli se hudební dramaturg RadioÏurnálu rozhodl zpfiíjemnit sv˘m posluchaãÛm ráno kterousi písní od skupiny Elán. Co si Veronika pamatovala (a ve sv˘ch pûtadvaceti letech byla pfiesvûdãená, Ïe si toho pamatuje opravdu hodnû), nesly‰ela od Elánu nikdy Ïádnou písniãku, ze které by se jí nedûlalo fyzicky ‰patnû. MoÏná se jí tahle kapela zprotivila kdysi na nûjaké diskotéce na ‰kole v pfiírodû, nebo je snad nûjak spoje11
Den, kdy se potkali - zlom
15.1.2014
11.43
Stránka 12
ná se ZdeÀkem, to uÏ si nepamatovala. Jisté v‰ak bylo, Ïe ranní poslech Elánu by jí mohl zkazit cel˘ den. Na‰tûstí byla dost rychlá a podafiilo se jí rádio vypnout dfiíve, neÏ se JoÏo RáÏ dopracoval k refrénu. Chvíli pak zÛstala stát s rukou na tlaãítku a naslouchala spásnému tichu. Co teì? Nakonec, snad aby vytloukla klín klínem, si zaãala zpívat oblíbenou písniãku od své oblíbené kapely Kvûty. „Jestli mበdoma koãiãku, tak se jí vûnuj, za Ïádné jiné zvífie ji nevymûÀuj.“ Je‰tû neÏ dozpívala první sloku, ozvalo se zamÀoukání a do kuchynû pfiikráãela Manka. Tváfiila se jakoby nic. S pohledem upfien˘m na Veroniku pfii‰la k její noze a lehce se o ni otfiela. Vzápûtí zamífiila ke své prázdné misce, oãichala ji a vyãítavû (nebo tak to alespoÀ vypadalo) se po Veronice ohlédla. Ta vzdychla a vysypala Mance do misky své vloãky s jogurtem, koãiãí granule uÏ Ïádné nemûla. Pak upíjela kávu a pozorovala Manku pfii jídle. Kdo ví, kde se toulala? Nechávala okno na balkónû otevfiené, aby koãka mohla svobodnû bûhat venku. Manka se sama vracela kaÏd˘ veãer, ale teì byla pryã cel˘ch osm dní a Veronika se zvolna vzdávala nadûje, Ïe ji je‰tû kdy uvidí. Teì se tedy vrátila a Veronice to samozfiejmû udûlalo velkou radost. UvaÏovala, jestli je to nûjaké znamení. Stane se dnes nûco neobvyklého? Bude svûdkem nûjaké v˘jimeãné události? Potká snad nûkoho? Nakonec si fiekla, Ïe pokud to je znamení, pak je to dozajista 12
