12/11
ZVĚST ZTRACENÉHO ANDĚLA Anděl pak od ní odešel. (Lk 1,38)
N
ení to poprvé, co se anděl ztratil. Ne že by se ztratil doopravdy, jenom lidem zmizel z očí, jako např. Marii z Nazaretu. Nejprve k ní přistoupil (jmenoval se Gabriel) a celé užaslé jí zvěstoval narození Ježíše, který bude králem na věky věků. Ujistil ji o tom, že u Boha není nic nemožného, ani narození z panny, pak odešel a už se jí nikdy neukázal. U nás v Praze na Smíchově jsme měli také jednoho anděla. V polovině 19. století byl totiž postaven dům, jehož štít zdobil anděl v rozevláté říze s palmovou ratolestí v ruce. Dnes bychom ho ale hledali marně. V únoru 1980 byl dům kvůli výstavbě metra odstřelen a freska anděla umístěna do depozitáře Muzea hl. m. Prahy. Na světlo světa měla být vynesena o dvacet let později a zasazena do nové moderní administrativní budovy s názvem Zlatý Anděl. Jenomže zeptáte-li se v recepci firmy ING, rozpačité slečny vám řeknou, že už se na anděla ptalo více lidí, ale že opravdu nevědí, kde ho hledat. Po andělu s ratolestí se zkrátka slehla zem. Kdysi bděl nad pivovarem, který byl k domu v Nádražní ulici č. p. 222 přistavěn, držel stráž nad obchody s drogerií, knihami, dámskými oděvy, tabákem a bufetem, ale teď není k nalezení. Nahradil ho sice na čelní fasádě nové obchodně-administrativní budovy anděl Damiel, vysoký osmnáct metrů z filmu Nebe nad Berlínem, ale to není ten náš původní. A navíc není to anděl, jak má být, protože Damiel se zamiloval do krásné Marion a stal se smrtelníkem. To je ale jiný příběh. Vlastně není. Filmová zvěst anděla Damiela spočívá v tom, že nechtěl být jen pouhým svědkem pozemských událostí, tichým zpovědníkem, neviditelným utěšitelem a nedotknutelným opatrovníkem obyvatel rozděleného Berlína. Rozhodl se stát přímým aktérem, zažívajícím události lidí na vlastní kůži. Což je svým způsobem sympatické. Těžko říct, jaká byla zvěst či úkol ztraceného anděla z rohu ulice Nádražní a Plzeňská. Možná že byl doopravdy andělem strážným, třebaže nezabránil demolici objektu, který měl chránit. Jisté ale je, že on se svého nadlidského postavení zříci nehodlal. Natož anděl Gabriel! To by bylo doslova rouhání podezřívat jej z úmyslu opustit pověření, které dostal od Pána Boha. On, anděl dobrých zpráv a ochránce Izraele, že by se vzdal svého poslání
2 a ještě k tomu pro lásku k nějaké slečně? Tak padlý nebyl. Gabriel zůstal nedotčen krásou mladičké panny a nezlomně oddělen od všech pokušení a svodů tohoto světa. Kdo ví, možná že i proto raději rychle zmizel, neboť špatný příklad kolegy Světlonoše zůstal v živé paměti pro bytosti nejen pozemské. Gabriel se ztratil Mariiným očím, ale zanechal po sobě zvěst, která je mnohem odvážnější, než příběh filmového Damiela, jenž se pro lásku k dívce stal člověkem. Gabriel totiž ohlásil, že se člověkem z masa a kostí stane nikoliv anděl, ale přímo Boží Syn! Ten, který je nestvořený, se stane stvořením. On věčný se narodí a v logice věci za čas zemře! On s Bohem Otcem rovný vezme na sebe všechnu lidskou lidskost včetně toho nejhoršího. A to všechno ne jen pro lásku k jedné jediné krásné ženě, ale pro lásku Boží ke všem lidem bez rozdílu. Bronislav Matulík
PŘÍBĚH KLAVÍRU Ve sboru na Smíchově stojí vpředu pod kazatelnou klavír. Stojí tam už řádku let, ale tak, jak prošla sborová místnost řadou proměn, tak tam ani klavír od začátku nestál. Kdepak! Klavír vůbec nebyl kdysi v našich shromážděních často k vidění, ani varhany ne. To, že na Smíchově byly kdysi varhany, tedy klasické, píšťalové, to byla také velká zvláštnost. Snad první takové varhany v naší církvi byly ve sboru v Soukenické, ještě tam na galerii, ale na Smíchově byly asi právě druhé v pořadí, postarší, zakoupeny kdysi někdy ve třicátých letech od Klárova ústavu slepců v Praze. A jako kluk jsem šlapal měchy. Mnohem dříve v našich shromážděních, již za času, kdy se církev jmenovala ještě svobodnou reformovanou, se zpěv shromáždění doprovázel na harmonium. To bylo běžné. Pěstoval se zdárně sborový zpěv a pěvecké sbory byly početné, jakož vůbec v té obrozenecké době byla jakákoli národní slavnost, i slavnostní shromáždění, nemyslitelné bez produkce pěveckého sboru. Na smíchovském stupínku tedy stával uprostřed za kazatelnou kazatel, jak jinak, ale za ním početný pěvecký sbor. Potom tam v koutě u okna na stupínku stálo harmonium, za ním se krčili tenoři, pod harmoniem bylo kapradí a palma a pod palmou jsem koukal vedle svých rodičů já, naslouchaje vážné písni „Často sedám přemýšleje, slunce když jde k západu, kde se octnu zítra ráno…“ To bylo vlevo v průčelí sálu. Na druhé straně vedle stupínku směrem do malého sálu stála velká ozdobná litinová kamna na koks, sálající basům do zad, Tak se vyhříval celý sál. A naložené uhláky ze sklepa nosil v sobotu už od večera domovník. Tak tomu bylo za kazatele Zelinky, Cvrčka a dlouho ještě po válce za kazatele Mikuleckého. Klavír nikde. Dosloužilo harmonium, dosloužila kamna. V šedesátých letech došlo k instalaci ústředního topení a s tím spojené prvé velké rekonstrukci sálu. To všechno musel ještě schvalovat kazateli Mikuleckému církevní tajemník, jenž novoty v církvi rád neviděl. A klavír? Takovou vymoženost církev nepotřebuje. Bylo to evidentní ze zkušenosti s tajemníkem a vůbec. Tak například v Suchomastech u Berouna, kde církev po válce za pomoci brigád mládeže rekonstruovala zámek a zřídila starobinec, byl krásný kulečník, zámecká ozdoba. Jelikož církev měla za to, že starobinec kulečník tolik nepotřebuje, vyměnila ho za překrásný klavír a nastěhovala staroušky. Netrvalo dlouho, církvi byl státem odňat klavír se staroušky
3 i s celým zámkem. Taková to byla doba. Jak to tedy udělat s klavírem pro sbor? Dohodli jsme se s bratrem Milošem Jílkem, že bude jistější, když ho pro jistotu koupíme sami bez tajemníka soukromě napůl a sboru ho řádně smluvně propůjčíme. Tak jsme to také provedli. Získali jsme starší, ale zachovalé křídlo značky Bechstein od operního pěvce Jorana, který už potřeboval lepší nástroj. Bechstein byl výborný a úžasně nablýskaný, jak se na operního pěvce slušelo, ale na stupínek nesměl, to bylo také evidentní. Tak se dostal do malého sálu místo těch ozdobných kamen na koks, aby sálal tóny basům do zad. Tady zažil dobu své slávy. Pro mne osobně nástroj nezapomenutelně ovládaný ve službě pěveckého sboru sestrou Janou Homolkovou-Hruškovou. To až nedávná velká rekonstrukce sálu přemístila tento nástroj přímo pod kazatelnu k oknům. Bechstein ovšem mezitím trochu zestárl a ztratil hodně i původní lesk. Inu na takové nablýskané černé klavírní desce se úžasně vyjímají květiny. Mohu to z vlastní zkušenosti potvrdit. Tak jednou přijdu v neděli do sálu a hned zajdu v obdivu k té květině na klavíru. Stála v louži. Tu louži jsem rychle utřel, ale ta květina byla krásná. Po létech tedy, která jsme vděčně prožili ve smíchovském sboru, je nabíledni, že jsme ten klavír tenkrát nekoupili nadarmo.* Blahoslav Košťák * Letos na podzim klavír prodělal generální opravu, čtvrt roku citelně chyběl, ale nyní se těšíme, že bude další desetiletí dobře sloužit účelu, pro nějž byl bratřími zakoupen. (pozn. red.)
SVATÝ MARTIN V BEROUNĚ Myslím, že kdybych na konci září zpěváčkům předpověděla, že budou mít jako pěvecký sbor do dvou měsíců svou veřejnou premiéru, a to před téměř šestisetčlenným obecenstvem, pod širým nebem a s písněmi, které zatím vůbec neznají, nejspíš by se tomu zasmáli. Leč Boží cesty jsou, jak víme, nevyzpytatelné… A tak se skutečně stalo, že jsem začátkem října poprosila své milé berounské sestry a bratry o pomoc se zajištěním úvodního programu pro svatomartinskou slavnost, kterou v našem městě tradičně pořádá mateřské centrum. Konkrétně to znamenalo, že jsme měli za úkol vytvořit atmosféru, která by rodinám s malými dětmi pomohla pozapomenout na každodenní shon a nechat k sobě promlouvat příběh o svatém Martinovi – vojákovi, který se v pravý okamžik dokázal rozdělit o svůj plášť s chudákem… Neumím ani vypovědět hloubku své radosti, když mi sestry a bratři svou pomoc přislíbili a začali dvě martinské písně nacvičovat. Záhy se v našich řadách (a v jednom případě i vně našich řad) našlo také pět nadšených flétnistů a objevil se i učitel hudby (taktéž nikoliv z CB), který pro flétny jednu martinskou melodii rozepsal do pěti hlasů. Dokonce nám k našim sopránovým a altové flétně zapůjčil i flétny basovou a tenorovou, čímž dodal celému vystoupení rozměru, na nějž bychom si ani netroufli pomyslet. Stačilo vhodně doplnit vyprávění martinského příběhu a byli jsme připraveni. V neděli 13. listopadu venku nepříjemně štípal mráz, mezi našimi blízkými řádily nemoci,
4
o to více si vážím toho, že jsme se na martinské slavnosti sešli v krásném počtu 13 účinkujících. Obecenstvo se také nenechalo zahanbit – dorazilo více než 150 rodin z Berouna a okolí. A jak se nám podařilo náš úkol splnit? Inu, sklidili jsme potlesk, dostali několik děkovných sms… Pro mě však byly největším oceněním zářící oči našich malých diváků, které nepřestávaly svítit ani během následného lampiónového průvodu na Městskou horu, kam skutečně přijel Martin na bílém koni. Ten pro nás ještě jednou sehrál celý příběh a pak nám jako dárek zanechal svatomartinské rohlíčky. Musím přiznat, že byla radost pozorovat, jak se děti po vzoru svatého Martina o své rohlíčky bez váhání dělily. Milí berounští zpěváčkové a flétnisté, ještě jednou vám, i jménem dětí, za vaše první veřejné vystoupení od srdce děkuji! Katka Ostatnická
VLASTNORUČNÍ VÁNOCE V listopadu se po dvě soboty uskutečnily zajímavé akce, které měly v našem sborovém životě premiéru. Obě byly zaměřeny na zkrášlení našich příbytků v předvánoční čas anebo na vytvoření drobných dárků, kterými můžeme svým blízkým udělat radost. Ta první sobota byla určena dětem našeho sboru, které si mohly přivést své kamarády ze školy nebo bydliště a společně s nimi vytvořit něco hezkého. Vyráběné věci byly
5 mimo jiné určené pro diakonii. Děti nabídky opravdu využily a přišly v hojném počtu. Pro jejich doprovod byl mnohdy problém je přesvědčit, že v půl sedmé večer je nejvyšší čas jít domů. Druhá sobota byla spíše určena dospělým, ale i zde se děti mezi přítomnými nedaly přehlédnout. Opět byla zaměřena na vlastní výrobu věnců, ozdob a drobných dárků. Vánoční atmosféru kromě vůně jehličí, cukroví a dalších dobrot vytvářel svými písněmi i Tomáš Najbrt. Nad tím vším dohlížela, radila a pomáhala Ester Kaštánková, společně s maminkou Martou a dalšími příslušníky rodiny Kaštánkových. Bylo obdivuhodné pozorovat nápaditost a přitom jednoduchost jednotlivých výtvorů, ke kterým Ester vedla návštěvníky radou i pomocí, takže zamýšlený výtvor zvládl i ten největší nešika. K tomu, aby to vše činění proběhlo v radosti a spokojenosti příchozích, byly nutná dlouhá příprava, ve které bylo potřeba shromáždit množství různého materiál i různé nápady, které potom Ester předávala příchozím. Obě odpoledne měla i misijní podtext. Byla příležitostí pozvat do našeho sborového domu i naše nevěřící přátele. Účast byla hojná a mezi návštěvníky byla právě i řada hostů. Z kazatelny již zazněla slova díků Ester za celou přípravu i provedení tvořivých odpoledních sobot, ale ještě jednou díky za všechno to úsilí, které bylo třeba vynaložit, aby VLASTNORUČNÍ VÁNOCE ve své premiéře byly tak zdařilé. Věra Pánková
6
ADVENTNÍ KONCERTY A PŮLNOČNÍ Adventní odpoledne s komorní hudbou V neděli 4. 12. v 16 hod. ve Sboru CB na Žižkově Adventní odpoledne s komorní hudbou. Koncert komorní soubor (dvoje housle, cello, cembalo, zpěv) přednese skladby J. S. Bacha, A. Corelliho, A. Caldara a dalších. Citová Záležitost V pátek 9. 12. V 18.45 hod. na Staroměstském náměstí zahraje křesťanská bigbeatová skupina. Vánoční zamyšlení bude mít kazatel Církve bratrské Robert Filip. Koncert se koná pod záštitou Sboru CB Praha 1 a regionů KS západ a jihovýchod. Linha Singers V neděli 11. 12. v 19. hod. ve Sboru CB v Šeberově se koná tradiční koncert Linha Singers. Vstupné je 100,- Kč Advent seniorům V pátek 16. 12. 2011 v 19. hod. se koná ve Sboru CB Soukenická předvánoční koncert komorního souboru Hilaris. Jedná se o profesionální pěvecký sbor s varhanním doprovodem. Koncert je samozřejmě přístupný všem, i těm, kteří na svůj seniorský věk teprve čekají. Na programu budou skladby nejen adventní z období renesance a baroka. Betlémské představení V neděli 18. 12. od 18.30 dramaticky a hudebně ztvárněný vánoční příběh. Zazpívá pěvecký sbor, zahraje kapela, herci, děti i dospělí z CB Černošice. Poznámka: Před naším představením vystoupí dětský sbor MIFUN z Černošic od 17. hod. Geshem V neděli 18. 12. 2011 v 18 hodin vystoupí na benefičním koncertu vokální soubor Geshem ve Sboru Církve bratrské Praha 2 – Vinohrady. Tento koncert je součástí programu koncertů Geshem s názvem Pomoc potřebným, jehož partnerem je Magistrát hl. m. Prahy. Výtěžek ze vstupného bude věnován Centru dětí a mládeže Teen Challenge International, které působí na Praze 3 – Žižkov. Vstupné dobrovolné. Půlnoční V sobotu 24. 12. ve 21 hod. ve sboru CB v Praze 13 a ve sboru CB v Šeberově ve 23 hod. Ve sboru CB v Černošicích ve 24 hod.
Srdečně zvou kazatelé pražských sborů
7
POZVÁNÍ NA PŘEDVÁNOČNÍ VÝLET Zahájili jsme Advent a Vánoce se kvapem blíží. Než ten čas nastane, mám pro vás pozvání na adventní výlet (nejen) berounské besídky. Tentokrát vyrazíme na slibovaný Karlštejn, navštívíme zvěřinové hody a možná stihneme i Muzeum betlémů. Jestli tedy máte chuť přidat se, pak si pište: Akce se koná 17. prosince 2011, sraz je v 9.15 na hlavním nádraží v Berouně, odtud pojedeme do Srbska a pak půjdeme pěšky na Karlštejn. Zváni jste srdečně všichni. Pro jistotu místa v restauraci Pod dračí skálou bych prosila o potvrzení Vaší účasti. Jinak hrozí, že místa v teple budou obsazena. Těším se na společně strávený čas.
Jana Lešuková
POZVÁNÍ NA DĚTSKOU VÁNOČNÍ SLAVNOST Smíchov
„Pro velký úspěch nám nezbyde, než v této tradici pokračovat.“ Touto větou končilo ohlédnutí za loňskou dětskou vánoční slavností, a ač se to zdá neuvěřitelné, už je tu zase doba adventní a tím pádem i další slavnost. Abychom dodrželi, co bylo napsáno, začaly děti v besídce (podle tradice) opět trénovat „nějaké“ to vystoupení. Letos se nám však oproti předchozím letům podařilo sjednotit námět divadelní hry s tématem celého adventu v našem sboru. Jistě všichni vědí s jakým. Proto neváhejte a přijďte se podívat a poslechnout si, co vám děti poví. Srdečně zveme úplně všechny! Miriam Pokorná Beroun Těšíte se, jako já, na vánoce? Určitě ano. A znáte Vybělenou kost, Děravé ucho, Malého hada nebo Stříbrnou rybu? Že ne? A víte, co mají „Plíživé mokasíny“ společného s vánocemi? Také nic? No, tak to Vás srdečně zvu na poslední adventní neděli 18. 12. do Berouna. Jednak budete mít možnost seznámit se s výše jmenovanými a pak také s hledáním řešení jednoho velikého problému. Víc prozrazovat nehodlám, tak nezapomeňte, začínáme v 9:30 a všichni malí i velcí jsou zváni. Jana Lešuková
JOHN R. W. STOTT
Vzpomínkový večer v úterý 6. 12. 2011 v 18.30 hod. v CB Soukenicá Srdečně zveme všechny zájemce na vzpomínkový večer na Johna Stotta a uvedení knihy Rok s Biblí. Setkání bude dvojjazyčné, protože se zúčastní také anglikánský farář od Klimenta a někteří z jeho sboru. Zazpívá gospelový soubor Geshem. Pavel Černý
VÁNOČNÍ SETKÁNÍ SENIORŮ Tradiční vánoční setkání nejstarší generace našeho sboru připravujeme na Smíchově na neděli 18. prosince 2011. Po dětské vánoční slavnosti bude připraven ve 12 hodin v Dřevěném sále společný oběd. Po něm (asi v půl druhé) budeme pokračovat odpoledním vánočním programem. Tentokrát si s sebou prosím každý přinesme nejen osobní vánoční vzpomínku, ale také příběh někoho jiného, povídku, písničku, báseň atp. Zveme všechny dříve narozené ze Smíchova i z Berouna. Za diakonii Jana Matulíková a Jan B. Kolman
PAMATUJME NA POTŘEBNÉ Pastýřský list sborům Církve bratrské Milé sestry, milí bratři, přátelé! Je před námi advent, čas vánočních svátků, krásné období korunující závěr roku. Doba, která svým výjimečným kouzlem propojuje a podmaňuje celou společnost, téměř každou rodinu, každého člověka. Bude mnoho příležitostí zasednout ke slavnostnímu stolu, ať už jde o neděle adventní, štědrovečerní hostinu či následné svátky završené Novým rokem. Toto období nám ale také připomíná, že ne všichni se budou o vánocích radovat. Možná bychom byli překvapeni, kolik chudých a potřebných lidí kolem nás žije. I dnes platí Ježíšova slova „chudé máte vždycky mezi sebou“ (Mt 26,11). Nemusí to být jen lidé nemajetní, ale také osamocení, kteří postrádají blízkého člověka. Nezapomeňme na ně. Pozvání do restaurace či k domácímu stolu s malým osobním dárkem můžeme adresovat členům a přátelům naší sborové rodiny, ale také známým, sousedům či lidem, které tu a tam potkáváme, třeba i jiné řeči a odlišných zvyků. Ne všichni se dají pozvat, ale za pokus to stojí. Vždyť nás k tomu vybízí náš Pán: Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe. Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé. Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých. (Lk 14,12-14) Myslet na potřebné není jen součástí vánočního koloritu, jde o typický křesťanský rys. Při sbírkách na katastrofami postižené oblasti se to potvrzuje; nejvíc přispívají křesťanské země. Východní náboženství takto pojatou solidaritu neznají. Hinduismus chápe utrpení jako součást životních cyklů, kterými se člověk musí protrpět k úplnému vysvobození z věčného koloběhu bytí, a proto nepotřebuje pomoc. Islám je sice solidární, ale jen k těm svým. Pamatovat na lidi v nouzi je princip, který jako křesťané máme zachovávat. Ukazuje se například, že je dobré spravovat sborový sociální fond, který může sloužit potřebným. Ale i jako rodiny a jednotlivci můžeme mimo sborové příspěvky poskytovat, podle svých možností, finanční dary. Příkladem nám je Tabita, o které čteme, že „štědře rozdávala almužny“ (Sk 9,36). Dnes to může být například pravidelná podpora projektů Diakonie a dalších organizací, které se starají o ty, jejichž finanční možnosti jsou minimální. Ne-
9 pochybuji o tom, že mnozí tak činíte, a vím, že možností projevovat štědrost je mnohem víc. Přesto považuji za potřebné tento princip připomenout. Vždyť Bůh nás zahrnuje dary své milosti. Apoštol Pavel k tomu dodává: Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. (2 K 9,11) Štědrost není ovšem jen vlastnost majetných. I ti, kteří žijí z minima, jsou povzbuzováni k tomu, aby mysleli na druhé. Není to povinnost, je to projev víry, kterému Bůh žehná. To dobře věděl Boží Syn, a proto nevrátil chudé vdově dvě drobné mince vhozené do pokladnice, přestože dala všechno, co měla (Mk 12,44). Naopak ocenil její štědrost a dal ji za příklad. Věděl totiž, že jeho Otec miluje ochotné dárce a že se o ni postará. Milí přátelé, přeji vám i sobě, aby nás víra v Boží milosrdenství a požehnání vedla ke štědrosti a k rozmanitým projevům bratrské lásky. Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. (2K 8,9) S přáním požehnaného adventu a vánočních svátků, váš v Kristu Daniel Fajfr, předseda Rady Církve bratrské
VÁNOČNÍ TIPY Deník staré paní
Audio CD, čte Nina Divíšková, úvod Jiřina Šiklová, cena 229 Kč, v eshopu Kalicha sleva 20%, tj. prodejní cena 183 Kč. Kniha oblíbené socioložky formálně napodobující deníkové zápisky jedné staré ženy představuje svébytnou reakci na problém stárnutí populace. Stará paní tu není alegorií Stáří, které chrlí abstraktní a nudné poučky o tom, jak se snadno a rychle vyrovnat s mnohými obtížemi, jež stárnutí přináší, ale je živou postavou, která se ke svým poznatkům prodírá cestou mnohdy velmi obtížnou. Posluchačům budou jistě její mnohdy popuzené, až křečovité reakce na průvodní jevy současné doby blízké. I proto má deník takovou naléhavost a působivost. Je možno jej považovat za praktický návod k použití pro seniory i lidi na sklonku produktivního věku. Učí nás přijímat stáří nikoli jako pouhý úbytek sil a schopností, ale jako období zralosti, jako fázi náležející k plnosti lidského života. Zároveň přitom zcela věcně a nesentimentálně upozorňuje na řadu kroků, jež mohou těžkosti, které mohou stáří provázet, usnadnit nebo jim dokonce předejít. Johann Sebastian Bach Autor: Wolff Christoph, vydal Vyšehrad, cena 698 Kč. Chicago Tribune: „Mistrovský životopisný portrét – nejen vědecky fundovaný, ale velmi čtivý, informativní a poutavý.“ Více než sto let chyběla na světovém trhu taková kniha – shrnuje všechno, co je dnes zjištěno o životě Johanna Sebastiana Bacha (1685 –1750), geniálního barokního skladatele, varhaníka, cembalisty, dirigenta, učitele a teoretika. Tato monumentální biografie z pera profesora Harvardovy university a ředitele Bachova archivu v Lipsku Christopha Wolffa se okamžitě po svém prvním vydání v USA stala událostí bachovského roku 2000 a o rok později se dostala do finále Pulitzerovy ceny. Následovaly překlady do němčiny,
10 holandštiny, italštiny, japonštiny, maďarštiny a španělštiny. Dílo je výsledkem autorova celoživotního bádání, poskytuje neuvěřitelné množství faktů a řadu objevných závěrů – přitom je poutavé a čtivé, věcné a zároveň zaujaté. Pomocí četných vyobrazení a mnoha dobových citátů přenáší čtenáře do Bachovy doby a prostředí, a stále odkazuje na jeho skladby. Skladatel sám nezanechal žádné autobiografické záznamy. O to důležitější je, že místo dohadů a legend, které byly s jeho jménem v minulosti často spojovány, můžeme poznat příběh reálného člověka a jeho rodiny v konkrétním období evropského kulturního vývoje. Stojíme v údivu nad velikostí umělecké osobnosti, která uzavřena v hranicích své éry a země přesáhla svým významem obojí a dodnes zůstává mezi tvůrci jedinečným zjevem. Milovník hudby může číst knihu jako román, odborník v ní najde nepřeberný faktický materiál a díky bohatému rejstříku také orientaci v rozsáhlé bachovské literatuře. České vydání je překladem aktualizované německé verze z r. 2005.
ANDĚLSKÉ CUKROVÍ Andělská očka
20 kousků pečeme 2-1 týden před Vánoci. Na těsto potřebujeme: 160 g hladké mouky, 80 g cukru, 50 g másla, 1 vejce, 1 lžička prášku do pečiva, nastrouhaná kůra z 1/2 pomeranče, sůl na dohotovení: 75 g marmelády nebo želé z červeného rybízu, 100 g hořké čokolády Postup: Mouku, prášek do pečiva, cukr, pomerančovou kůru, vejce, kousky tuku a sůl zpracujeme na hladké těsto, které necháme přikryté fólií uležet 1 hodinu v chladnu. Z těsta pak vytvarujeme 20 kuliček velikosti vlašského ořechu a na plechu vyloženém pečicím papírem do nich uděláme obráceným koncem vařečky malé důlky. Ty naplníme rybízovou marmeládou/želé. Pečeme v předehřáté troubě asi 15 minut (elektr. 200°C, horkovzd. 175°C, plyn stupeň 3). Po vychladnutí máčíme spodní části koláčků v rozehřáté čokoládě.
SILVESTR 2011
Vaříme z jedné vody načisto… aneb co bylo, je a bude! Zveme vás na společné sejití k ukončení roku 2011, které se koná tradičně na Silvestra, tentokrát v sobotu 31. 12. 2010 od 17.00 hodin. Pořadatelé a organizátoři se zaručují, že nebudou opakovat loňský úspěch, kdy po dvou a půl hodinách téměř nikdo neodešel. Program nebude delší než hodinu a půl. Opět ho ale připravil zpravodajský a investigativní štáb sboru CB Smíchov. A opět nebudou chybět živé vstupy a komentáře vás přímých účastníků. Přijďte, pozvěte a nechte se překvapit. Bronislav Matulík a Ondřej Košťák
11
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Rozhovor s Robertem Kohoutkem – bratr požádal o přijetí do sboru, staršovstvo jej po rozhovoru a jeho vyznání víry přijalo do přípravného členství. Převod členství – z Černošic byl převeden bratr David Vrba, z Kolína sestry Katka Vrbová a Martina Lachmanová. Diskuse o volbě předsedy a tajemníka RCB – staršovstvo se rozhodlo, že bude na předsedu nominovat kaz. Jana Asszonyi. Na tajemníka staršovstvo nikoho nenavrhovat nebude. Beroun – bratr Miloš Klíma byl za přítomnosti kazatele a starších z Berouna přijat do přípravného členství. Sestra Blanka Boháčová byla při druhém rozhovoru přijata za členku a spolu se sestrou Kateřinou Ostatnickou bude přijata do sboru. Sestra Boháčová bude také pokřtěna. Požehnání budeme vyprošovat pro děti Ostatnických. Stane se tak, jak dá Pán, 11. 12. 2011. Hospodářské věci sboru – bratr Pavel Bartošek informoval o postupu prací ve sborovém domě. Hospodářská rada připraví a rozhodne o zateplení půdy a bude o výsledku informovat staršovstvo. Ostatní práce na sborovém domě probíhají. Do Vánoc by mělo být nainstalovány dvě rolety do oken u čelní stěny ve velkém sále pro potřeby zatemnění při promítání. Podzim 2011 – staršovstvo je spokojeno s cyklem podzimních bohoslužeb, chtěli bychom pokračovat i v příštím roce. Jaro 2011 – na jaro připravujeme panelové diskuse se zajímavými a známými osobnostmi. Cílem je více se misijně otevírat svět a vytvořit podmínky a prostředí k pozvání lidí. V té souvislosti staršovstvo zvažuje připravit misijní odpoledne nebo večer k pravidelnému setkávání s pohoštěním, krátkým programem a diskusí. Smyslem by bylo vytvořit neformální „přechodové“ prostředí mezi sekulárním prostředím a bohoslužbou, jakýsi most do církve. Žádá si to skupinu několika lidí, kteří by setkání připravovali. Setkání by mohla probíhat každé druhé pondělí v podvečer. Teen Challenge – staršovstvo rozhodlo podpořit tuto službu (dětem a narkomanům) částkou 5000 Kč. Zpráva o práci pastoračního pracovníka – staršovstvo hovořilo s J. Matulíkovou o její práci pastoračního pracovníka a přijalo zprávu o činnosti za 3. čtvrtletí 2011. Konstatovalo, že písemné materiály o činnosti J. Matulíkové jsou řádně vedeny, děkuje za odvedenou práci. Daniel Pokorný
12
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov
Beroun
neděle
845 modlitební chvíle 930 shromáždění 30 9 shromáždění 1800 modlitební chvíle první ne v měsíci
úterý
1800 mládež
čtvrtek
1530 a 1830 biblická hodina
1630 dorost
pátek
1615 dorost
1700 biblická hodina
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
