do gala PAMĚTNÍ LIST K DOKONČENÍ REKONSTRUKCE KULTURNÍHO DOMU NA RYBNÍČKU V OPAVĚ
Úvodní slovo primátora Opavu v květnu 2012 ozdobila další významná budova, totiž Kulturní dům Na Rybníčku. Tato původně novorenesanční stavba z roku 1895 vznikla tehdy úsilím Spolku katolických tovaryšů, v roce 1965 byla rekonstruována na Závodní klub Ostroj. Dnes je dovršeno úsilí vedení Statutárního města Opavy zahájené již v roce 2010 a dokončené dnes, a to za velmi významného přispění z fondu Regionálního operačního programu. Stavbu samotnou pak jako generální dodavatel realizovala renomovaná firma Hochtief. Na tomto místě považuji za potřebné vyslovit dík všem, kteří se na této rozsáhlé a pro město důležité investiční akci jakkoli podíleli. Podíváme-li se na historii této znovuotevírané stavby, tentokráte ovšem nikoli z hlediska dějin architektury, zjistíme, že výraznou měrou doprovázela dějiny Opavy. Její zdi byly svědky plamenných politických projevů nejrůznější orientace i monotónního předčítání frází politiku pouze imitujících. Odrážel se od nich ovšem i smích při kabaretech a komediích, zřejmě však i tichý pláč především některých z dam při dojemných uměleckých pořadech. A nezapomeňme ani na tóny různých typů hudebních produkcí.
Většina Opavanů starších dvacíti let zvládala na zdejším parketu své první taneční kroky a těchto nabytých dovedností pak využívala na plesech, které se zde v sezóně odehrávaly téměř každý týden. Mohli bychom pokračovat v započatém výčtu, omezme se však na konstatování, že si jakousi zkušenost z Rybníčku neseme každý nepominutelně v sobě. Jeho dnešní podoba odráží nejen nutnost komplexní rekonstrukce, ale i potřebu skloubení nových materiálů a estetických úhlů se stavitelským jádrem z konce 19. století, tedy z doby nazývané „krásnou epochou“. Doufejme tedy, že prvky všestranného krásna budou provázet nový Rybníček v letech následujících, že stavba bude ušetřena nárazů regresivních společenských turbulencí, že, a to především, se její rekonstruovaná podoba bude do života Opavanů vpisovat dalšími vzpomínkami vyvolávajícími i po letech na jejich tvářích spokojený úsměv. Myslím, že právě to by rádi popřáli i všichni ti, kteří se o náš Rybníček v průběhu více než století zasloužili. Takže krásné zážitky a milé chvíle!
Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc.
Historie Roku 1875 publikoval Bernard Labitzky, v té době vrchní městský inženýr, regulační plán Opavy. Předměstskou osadu Rybníček propojil v souvislosti s budováním okružní třídy s vnitřním městem šachovnicí nových bloků a veřejných prostranství. Sem byla situována většina nových veřejných budov, mimo jiné dívčí měšťanská škola od Franze Kachlera. Tady se exponovali místní stavitelé, z nichž vynikali Julius Lundwall, Carl Kern a Franz Hruschka. Právě jeho syn Josef (18531905) navrhl v roce 1894 v ulici Na Rybníčku dům pro Spolek katolických tovaryšů. Charakter opavské architektury konce 19. a počátku 20. století na městském stavebním úřadě usměrňoval Emil Lubich von Milovan. Na architektonickém vývoji Opavy se významně podíleli žáci Otto Wagnera: Josef Maria Olbrich, Leopold Bauer a Hubert Gessner. Koncem 2. světové války utrpělo město citelné dosud úplně nezacelené šrámy, patrné především v podobě volných nezastavěných proluk nebo stavebních parcel zaplněných v druhé polovině minulého století banální architekturou namnoze ovlivněnou průmyslovým stavebnictvím. Po desetiletích určité stagnace stavební ruch ve městě zase ožil ve svobodných společenských poměrech po roce 1989. Roku 1991 byla založena Slezská univerzita. Z význačných veřejných budov v Opavě bylo dále rekonstruováno velké kino a postavena víceúčelová sportovní hala. Ta se však ukázala naprosto nevhodná pro větší společenské události. Městu tudíž chyběl prostor pro koncerty, plesy a kongresy s kapacitou 400-500 lidí. Dům Spolku katolických tovaryšů v Opavě vznikl v bezprostřední blízkosti městského centra, na nároží ulic Na Rybníčku a Riegrovy. Vycházel z dobového architektonického typu dělnického domu, jakožto restaurace se sálem. V našem případě dlouhé hlavní průčelí se obracelo do ulice Na Rybníčku, jižní průčelí od
Spolkový dům ve 20. letech 20. stol. Reprodukce in J.Kalus, K.Müller, R.Žáček, Stará Opava, 1994, s. 220.
dnešní ulice Riegrovy oddělovala oplocená předzahrádka. Na východní straně se k domu ve vnitrobloku přimykala dříve neodmyslitelná zahradní restaurace pro letní provoz. Korporativní stavebník domu, totiž Spolek katolických tovaryšů (Katolischer Gesellenverein) sdružoval německé a české řemeslníky i tovaryše na konfesním základě. Byl založen roku 1855 a zpočátku působil v pronajatých prostorech. Vlastní prostory získal až r. 1891. Ty se však ukázaly nedostatečné. Proto, jakmile Spolek získal dostatečné prostředky od bohatých mecenášů, zadal agilnímu opavskému staviteli Josefu Hruschkovi projekt patřičně dimenzované reprezentačně pojaté budovy na nynějším místě. Hruschkovy plány nesou datum 14. července 1894. K realizaci byly městem schváleny o 14 dnů později a již roku 1896 byl objekt v provozu. Jižní, výškou hmoty a mansardou zdůrazněná část stavby obsahovala v přízemí restauraci s kulečníkovým sálem a vestibul - foyer, společný se sousedním velkým sálem. Bylo tu hlavní schodiště do patra a v patře spolkové místnosti, totiž knihovna, nocležna a vedle nad přísálím kanceláře. V severnějším středním dílu budovy pod asymetrickou sedlovou střechou byl umístěn přes dvě podlaží rozvinutý, štukem bohatě dekorovaný velký sál s galerií a jevištěm. Na východní straně jej po celé délce propojovala vnitřní arkatura s nižším přísálím, odkud vedl vstup do zahradní restaurace. Úplně na severu situované vyvýšené jeviště mělo opět mansardovou střechu. V hlavním průčelí pojednaném převážně novorenesančním detailním tvaroslovím se akcent na přední restaurační a spolkovou část i na jeviště projevil plastickou modelací na způsob rizalitů. Novostavba domu nesloužila jen pohostinským, zábavním a profesně vzdělávacím, resp. spolkovým odborovým účelům, pro něž byla náležitě zařízena, mimo jiné početnou knihovnou, ale i nocležnou. Ačkoliv Spolek katolických tovaryšů byl nominálně veden jako německý, primárně konfesní založení spolku a vlivná převaha jeho českých členů umožnily, aby v dobře vybaveném sále nového spolkového domu mohla být konána česká ochotnická představení, pořádaná opavskou Divadelní ochotnickou jednotou, působící zatím v nevyhovujícím provizoriu. České představení zde bylo poprvé uvedeno záhy po dostavbě objektu, již 13. listopadu 1896 a česká představení Divadelní ochotnické jednoty se tu konala do konce 30. let 20. století. V poválečných letech po zániku původního zřizovatele spolkového domu začala budova sloužit jako závodní klub. Pro tento účel byla také posléze přestavěna. V roce 1965 byla provedena podle projektu KPÚ Ostrava nepříliš šetrná rekonstrukce a od té doby se do objektu v podstatě neinvestovalo. (Pozn.: Stať o historii do konce 20. stol. autorizoval historik architektury Jan Eliáš. Byla zpracována s použitím studie Pavla Šopáka, Centra českého divadla v Opavě na konci 19. století,otištěné v Časopisu Slezského zemského muzea, série B 2006.)
Roku 2004 odkoupilo město chátrající objekt závodního klubu od firmy Ostroj, a. s. se záměrem jeho rekonstrukce a především přístavby nového víceúčelového sálu odpovídajícího svou velikostí potřebám Opavy. V únoru 2005 zpracoval Atelier 90 studii rekonstrukce a dostavby včetně revitalizace parku Joy Adamsonové a v témže roce zažádal o územní rozhodnutí. Navržené urbanistické řešení maximálně respektovalo skupinu vzrostlých kaštanů. Z prostoru před vstupem byla vyloučena doprava a nástupní plato bylo spojeno s původní úrovní monumentálním schodištěm. Celý tento prostor byl provázán s nově upraveným parkem Joy Adamsonové. V roce 2006 bylo vydáno stavební povolení a projekt byl veřejně prezentován. V polovině roku byla zpracována dokumentace pro výběr
dodavatele. V červnu 2009 zástupci města rozhodli o zmenšení kapacity a projekt byl přepracován. V rámci zpracování tendrové dokumentace byla přístavba zmenšena na koncertní sál pro 400 lidí. Projekt již neřešil park. Začátkem roku 2010 zastupitelé města odstoupili od záměru přístavby nového sálu a Atelier 90 zpracoval tendrovou dokumentaci na rekonstrukci a nejnutnější servisní dostavbu. Řešené území končí na hraně chodníku Riegerovy ulice. Pro takto přepracovaný projekt se nově vyřídil územní souhlas a stavební povolení. V prosinci 2010 byla Atelierem 90 vyhotovena realizační dokumentace stavby a zahájena stavba. Na jaře roku 2012 byla náročná rekonstrukce a dostavba dokončena. PhDr. Jan Eliáš
Autorská zpráva To, že dům není v seznamu památkově chráněných objektů neznamená, že jsme historické prvky likvidovali. Naopak, odstranili jsme důsledky rekonstrukce z roku 1965 a rekonstruované původní prvky volně spojili se současným tvaroslovím. Vnitřní prostory jsme maximálně prosvětlili a otevřeli je ke skupině kaštanů. Tento prostor, který bude sloužit jako zahradní restaurace, jsme chápali jako další sál bez stropu. Hlavní vstup nebylo možno vrátit do původní polohy z ulice Na Rybníčku. Vložili jsme jej na střed symetricky řešeného novorenesančního průčelí. Do všech prostor jsme přivedli denní světlo světlíky, podzemními dvorky, skleněnými konstrukcemi. Budova je objemově členěna na dvě základní hmoty, stávající rekonstruovaný objekt a novou přístavbu. Rekonstrukce zachovává historizující výraz stávající budovy pouze na dvou fasádách a částečně v interiérech původního sálu. Nová servisní budova je pojata jako kubická hmota se soudobým tvaroslovím. Ve sklepech bylo obnaženo původní zdivo, na kterém je vidět práce našich předků. Materiál použitý pro podlahu v suterénu má zajímavou historii: Pár metrů od domu prochází páteřní stoka, jejíž dno bylo poprvé v českých zemích obloženo taveným čedičem. Použili jsme jej v odlišném spárořezu. Všechny prostory, kde se lidé pohybují (chodby, foyery, schodiště), spojuje kvalitní slezská žula - v exteriéru v tryskané úpravě, v interiéru leštěná. Štuková výzdoba sálu se poměrně dobře dochovala. Pouze na balkonu byla zlikvidována umakartovým obložením. Problémy s přívodem vzduchu do sálu nás dovedly k novému a ve světě zatím pouze v Opavě použitému řešení: Původní zábradlí bylo vybouráno a nahrazeno konstrukcí, která nese vzduchotechnické potrubí. Konstrukce je obložena speciální porézní bíle glazovanou keramikou, která nejenže propouští vzduch a dobře vede světlo, ale zlepšuje akustiku sálu - pohlcuje zvuk. V exteriéru světlá omítka restaurované štukové fasády kontrasuje s provětrávanou cortenovou fasádou přístavby. Do servisní přístavby, která slouží pro umístění vzduchotechniky, skladů, WC a šaten účinkujících, je proražen velký otvor. Zachovali jsme tak do budoucna možnost postavení koncertní síně. Přístavba by měla fungovat jako ocelová spona dvou sálů. Dům je tedy kvalitně zrekonstruován a brána do alternativní budoucnosti otevřena. Když se pozorně zaposloucháte, uslyšíte krásnou hudbu z vedlejší koncertní síně.
Ing. arch. Ladislav Vlachynský
Okolnosti zadání Kulturní dům Na Rybníčku nabídl tehdejší majitel k prodeji někdy začátkem roku 2000. V této době měla Opava a má dodnes k dispozici podobné zařízení pouze ve formě divadla s 360 sedadly a kino Mír, které má kapacitu 580 diváků. Není potřeba připomínat kvalitu hlediště kina a nevyhovující jeviště. V Opavě existoval společenský sál pro 600 návštěvníků, který stál v prostoru dnešní budovy Telecomu. Bohužel město o tyto prostory přišlo v dubnu 1945. Prioritou pro město by proto mělo být především vybudovat nový sál pro 450 – 600 diváků, který nahradí nevyhovující kino Mír a umožní pořádání kulturních akcí v odpovídajícím důstojném prostředí s dostatečnou kapacitou diváků. S odkoupením Kulturního domu Na Rybníčku jsme proto dlouho váhali. Jeho kapacita max. pro 280 diváků vyhovuje jen pro malé procento kulturních či společenských akcí. Až po zjištění, že zahrada kulturního domu umožňuje vybudování dalšího sálu o výrazně větší kapacitě, jsme objekt zakoupili do majetku města. Současně byl zadán a vypracován projekt rekonstrukce a dostavby kulturního domu se dvěma sály
o kapacitách 280 a 580 návštěvníků, s využitím společného vestibulu, šaten a sociálních zařízení. Součástí projektu byla úprava zahrady, nástupního předprostoru a parku J. Adamsonové. Zamýšlený nově přistavěný sál byl navržen s rovnou podlahou a výsuvným hledištěm, umožňujícím maximální variabilitu využití. Později byla kapacita přistavovaného sálu zmenšena na 450 návštěvníků. Tato zmenšená verze nebyla realizována. Zůstalo pouze u rekonstrukce stávajícího objektu v původních kapacitách. Rozhodnutí o zachování původní kapacity sály a zařízení kulturního domu vychází ze studie zpracované vedením OKO, která dospěla k závěru, že město Opava nepotřebuje kulturní zařízení podobného typu. Osobně jsem přesvědčen, že toto rozhodnutí bylo a je více než diskutabilní. Praktickou ukázkou životaschopnosti podobných zařízení je v našem okolí Červený zámek v Hradci nad Moravicí se dvěma sály.
Ing. arch. Pavel Mališ
První patro
Mezipatro
Přízemí
Suterén
Slovo dodavatele Už dvanáctým rokem je společnost HOCHTIEF CZ součástí významné nadnárodní společnosti HOCHTIEF. Spolupracuje s jejími pobočkami z Evropy i ze zámoří. Historie společnosti však sahá mnohem dál do minulosti. Lze ji vystopovat až do meziválečného období, kdy v Sezimově Ústí založil Tomáš Baťa stavební divizi svého impéria. Postupem času se z již úspěšné stavební společnosti stal národní podnik Vodní stavby, z nějž byla vyčleněna jedna celá divize, a pověřena výstavbou jaderné elektrárny Temelín. Z té se záhy stala samostatná akciová společnost, která v devadesátých letech ještě několikrát změnila své jméno, než se po vstupu nového majoritního akcionáře ustálil její současný název – HOCHTIEF CZ a. s. Společnost HOCHTIEF CZ si uvědomuje důležitost celého moravskoslezského regionu, a proto zde již několik let posiluje své výrobní a obchodní kapacity. Rekonstrukce a přístavba „Kulturního domu Na Rybníčku v Opavě“ patří opravdu k nezapomenutelným a velmi podnětným stavbám. Práce na tomto objektu byly pro stavbaře výzvou. Vždyť objekt kulturního domu v průběhu své historie prošel mnoha etapami. Restaurátoři citlivě ošetřili a vyzdobili hlavní sál, provedly se opravy sklepních prostor stávající restaurace,
objekt byl doplněn o novou provozní technologii, nezbytnou pro fungování tohoto zařízení v dnešní době. Byla provedena přístavba se sociálním a technickým zázemím, oprava fasády a venkovních ploch. Rekonstrukce nepatří k největším nebo nejsložitějším stavbám posledních let, je však pro nás beze sporu zajímavá a patří k těm technicky náročnějším. Statutárnímu městu Opava proto náleží poděkování za to, že nám tuto krásnou stavební práci umožnil. Poděkovat je třeba i architektonické kanceláři za výtečné zpracování návrhu a projektu, spolupracujícím firmám, dodavatelům, ale hlavně lidem, kteří na stavbě trávili dlouhé měsíce a plným osobním nasazením přispěli k úspěchu díla. Panu Motyčkovi - vedoucímu projektového týmu, hlavnímu stavbyvedoucímu panu Slezáčkovi a stavbyvedoucímu panu Kohutovi. Tito lidé nesli na svých bedrech odpovědnost za každodenní chod stavby, kvalitní odvedení díla a souhrn všech aspektů, jež na závěr umožnily zrealizovat jednu nezapomenutelnou stavbu.
David Horák, ředitel závodu Morava, divize Pozemní stavby, HOCHTIEF CZ a. s.
ATELIER90 VLACHYNSKÝ & SPOL.
Vlastník: Statutární město Opava Zastoupený: Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., primátor Statutárního města Opavy•Ing. Pavla Brady, 1. náměstkyně primátora Mgr. Dalibor Halátek, náměstek primátora•Daniel Žídek, náměstek primátora Technický dozor investora: Ing. Radka Šabatková Generální projektant: Atelier 90 s.r.o. Autor: Ing. arch. Ladislav Vlachynský Spoluautoři: Ing. arch. Luboš Kaplan•Ing. arch. Boris Hladký•Ing. arch. Jiří Dřevíkovský Stavební část: Ing. Petr Uhmann Konstrukční část: Ing. Zdena Šobrová•Ing. Aleš Utíkal Požárně bezpečnostní řešení: Ing. Jana Gálová ZTI: Ing. Zdeněk Žabička Vzduchotechnika: Ing. Petr Auf•Ing. Jiří Švábenský Vytápění: Ing. Vlastimil Smolka Osvětlení: Ing. arch. Miloš Zimula Elektro silnoproud: Ing. Vítězslav Valášek Elektro slaboproud: Ing. Jan Bukolský MaR: Ing. Pavel Rataj Stavební akustika: Ing. Dagmar Donaťáková Grafik: Mgr. Václav Houf Generální dodavatel: HOCHTIEF CZ a. s., divize Pozemní stavby, závod Morava•David Horák, ředitel závodu Vedoucí projektového týmu: Ing. Daniel Motyčka•Hlavní stavbyvedoucí: Ing. Petr Slezáček•Stavbyvedoucí: Roman Kohut Subdodavatelé: HSV: FICHNA - HUDECZEK a.s. ZTI: VOTOPLAST s.r.o. Vytápění: UNICONT Opava s.r.o. Přípojky: INTERGASSERVIS OPAVA s.r.o. Elektro silnoproud: ELEKTRO - FA. PAVELEK s.r.o. Elektro slaboproud: TRIMR s.r.o. Audio video: IXPEA CZ s.r.o. MaR, VZT, chlazení: MORYS s.r.o. Výtahy: Schindler CZ a.s. Hliníkové výplně, bezrámová okna: SCHUPKE s.r.o. SDK, akustika: LEKOS-STAVBY s.r.o. Okna: STAFI CZ s.r.o. Dveře: STÍSKAL DŘEVOVÝROBA s.r.o. Ocelové dveře: VKV-MARKET s.r.o. Zámečnické výrobky: ZÁMEČNICTVÍ MIROSLAV HILSE s.r.o. Sklo, nerez v interiéru: TIGAS Zlín s.r.o. Sklo, nerez v exteriéru: STUZAM, s.r.o. Poutací kostka, věšáky v šatně: Pavel Skuplík Cortenová fasáda: TIMONT s.r.o. Obklady a dlažby: P.M.P studio s.r.o. Žula: Slezský kámen a.s. Židle, stoly: FORM s.r.o. Dřevěné obklady, nábytek, altán: Eurodesign Wood s.r.o. Do gala - pamětní list k dokončení rekonstrukce Kulturního domu Na Rybníčku v Opavě Administrace projektu: Ing. Dagmar Kůrečková Autoři textů: Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc.•PhDr. Jan Eliáš•Ing. arch. Ladislav Vlachynský•Ing. arch. Pavel Mališ•David Horák Fotografie: Ing. arch. Ladislav Vlachynský Grafická úprava: Ing. arch. Luboš Kaplan Tisk: TISKÁRNA GRAFICO s.r.o. Vydavatel: HOCHTIEF CZ a. s., divize Pozemní stavby, závod Morava 2012, 1. vydání, náklad 1000 výtisků
