.
Dmitrij Šostakovič Komorní symfonie
3
čtyři kroky do nového světa Antonín Dvořák
Leoš Janáček
Ludwig van Beethoven
Novosvětská symfonie
Sinfonietta
Osudová symfonie
CYKLUS ČTYŘI KROKY DO NOVÉHO SVĚTA SE KONÁ POD ZÁŠTITOU HEJTMANA STŘEDOČESKÉHO KRAJE ING. PETRA BENDLA
Marko Ivanović Dirigent
Marko Ivanović se narodil v Praze, ale dětství prožil v bývalé Jugoslávii. Do Čech se vrátil až ve svých 15 letech. Studoval dirigování a kompozici na Pražské konzervatoři (1993–97) a na Akademii múzických umění (1998–2003). V roce 1999 byl na skladatelské stáži v holandském Utrechtu, v současné době je doktorandem na katedře skladby pražské HAMU. Pracoval s mnoha českými i zahraničními orchestry. V roce 1996 založil Malostranský komorní sbor, spoluzaložil a vede také Pocket Opera Prague. Od roku 2006 je dirigentem Národního divadla. Jeho skladby se hrají na mnoha koncertních a festivalových pódiích doma i v cizině, je častým autorem hudby pro divadlo, film či rozhlasové hry. Řadu jeho skladeb zaznamenaly české nebo zahraniční rozhlasové stanice. Další informace najdete na jeho webových stránkách http://mivanovic.com/
Dmitrij Šostakovič Komorní symfonie
Český studentský orchestr Těleso poprvé vzniklo v roce 2000 na základě pozvání do Berlína. Právě tam se konala přehlídka studentských orchestrů Young Euro Classic. Z iniciativy tehdejšího předsedy Evropské asociace studentských orchestrů Arthura van Dijka došlo k rozšíření Pražského studentského orchestru až na reprezentační národní studentský symfonický orchestr, který hned při svém prvním vystoupení zaujal zcela mimořádným uměleckým výkonem. Pražský studentský orchestr, který založili v roce 1956 Vlasta a Mirko Škampovi, tvoří základ Českého studentského orchestru dodnes. První koncert Českého studentského orchestru dirigoval v Berlíně známý český dirigent Ondřej Kukal. Za podobných okolností se orchestr vytvořil ještě jednou, o tři roky později, kdy berlínský festival s velkým úspěchem zakončil pod taktovkou talentovaného mladého dirigenta Jakuba Hrůši. V hlavách organizátorů nicméně už delší dobu klíčila myšlenka, že by Český studentský orchestr nevznikal jen kvůli zahraničním nabídkám, ale pravidelně koncertoval i u nás. Proto nejprve vznikl projekt koncertů pro města „České inspirace“, a teď – ve spolupráci s Českou filharmonií – projekt Čtyři kroky do n(N)ového světa. Pro tento projekt je orchestr sestaven ze studentů středních a vysokých škol – budoucích profesionálů, kteří studují na konzervatořích či na hudebních akademiích, i těch, kteří si rádi zahrají a přitom třeba studují medicínu nebo práva.
Dmitrij Šostakovič
„Myslím, že pro skladatele je nejhorší ztratit víru. Hudba a umění obecně nemohou být cynické. Hudba může být zahořklá, zoufalá, ale nemůže být cynická. U nás se někdy zoufalství zaměňuje s cynismem. Mě například obvinili z cynismu mnohokrát. Nedělali to jen funkcionáři: tu nálepku mi dával i kdejaký bambula z vlastenecké hudební vědy. Ovšem zoufalství a cynismus jsou dvě naprosto rozdílné věci. Tak jako se vzájemně vylučuje smutek a cynismus. Dokud je člověk zoufalý, tak ještě něčemu věří. Jen vlezlá, nezávazná hudba může být cynická. Takovou hudbu mohou psát jen skladatelé, kteří na všechno kašlou. Je to pak ,muzika‘, ale žádné umění.“
Dmitrij Šostakovič, Paměti
.
Ne! Ne! Tisíckrát ne!
(Jak nechtěl žít Dmitrij Šostakovič…)
1906 – 25. září se narodil v ruském Petrohradě, oba rodiče byli vzdělaní a politicky liberální; maminka byla skvělá klavíristka a svého syna vzala „do učení“
1926 – propadl u zkoušky z marxistické metodologie, naproti tomu jeho absolventská práce – První symfonie – měla veleúspěšnou premiéru, po které se brzy rozletěla do celého světa 1927 – živí se jako skladatel a pianista, píše operu Nos podle N. V. Gogola
Dmitrij s kočkou v době vstupu na konzervatoř
Jednoroční Dmitrij se sestrou, 1907
1918 – po mnoha pokusných skladbičkách napsal smuteční pochod na památku dvou vůdců tzv. kadetů, které zavraždili bolševičtí námořníci (v roce 1917 se bolševici pod vedením Lenina zmocnili vlády, až do roku 1921 byla v Rusku občanská válka) 1919 – začal studovat klavír a kompozici na Petrohradské konzervatoři
Doba prvních velkých úspěchů, konec 20. let
1932 – první manželství a o tři roky později první rozvod 1934 – premiéra opery Lady Macbeth Mcenského újezdu, kritika ji chválí jako „úspěch správné politiky Komunistické strany Sovětského svazu“ a konstatuje, že takové dílo „mohl napsat jen sovětský skladatel vyrůstající z nejlepších tradic sovětské kultury“
. 1936 – krátce poté, co Stalin navštívil jedno představení opery Lady Macbeth, vyšel v hlavním sovětském deníku Pravda nepodepsaný úvodník s názvem Chaos místo hudby. Spekuluje se, že ho napsal sám Stalin, každopádně Šostakovičova hudba je v něm označena za nepřátelskou lidu, a tedy i škodlivou sovětskému státnímu zřízení. 1936–39 – období velkých stalinských čistek, Šostakovič prožívá permanentní strach, že bude zatčen a buď odvlečen do gulagu, nebo zastřelen, děsí se, co bude s jeho rodinou (teror přivedl do vězení nebo na smrt mnoho skladatelových příbuzných a přátel) 1937 – premiéra Šostakovičovy Páté symfonie, kterou kritika přijala jako skladatelovu dostatečnou reakci na „oprávněnou kritiku“; začíná učit na konzervatoři – finanční jistota 2
Šostakovič za války, 1941
1945 – namísto rozsáhlé a triumfální skladby oslavující vítězství Sovětského svazu ve druhé světové válce a genialitu Stalina píše Šostakovič krátkou a ironickou Devátou symfonii, Stalin zuří 1948 – další útok na jeho hudbu ze strany režimu, spolu s několika dalšími skladateli je opět označen za umělce, který nepíše „pravou“ sovětskou hudbu, dostává nálepku „formalisty“, musí se veřejně kát, obává se horších následků 3
1949 – Výbor pro věci umění Sovětského svazu rozhoduje, že se „z repertoáru vyřazují Šostakovičovy skladby: Šestá, Osmá a Devátá symfonie, Koncert pro klavír a orchestr“ a mnoho dalších; na usmířenou režimu Šostakovič píše Píseň o lesích, jejíž text oslavuje Stalina („Sláva agronomovi, sláva zahradníkovi – sláva našemu drahému Stalinovi i všemu lidu! (…) Sláva moudrému Stalinovi!“); aby se uživil, píše také hudbu k propagandistickým filmům Pád Berlína a Nezapomenutelný rok 1919, vedle toho komponuje díla „do šuplíku“, například vokální cyklus Ze židovské lidové poezie (vznik 1948, premiéra až 1955)
Šostakovič vítaný pionýry
1953 – po Stalinově smrti celkové uvolnění, největší krok směrem k Šostakovičově rehabilitaci, komponuje Desátou symfonii, jejíž druhá věta má hudebně ztvárňovat pravou diktátorskou podobu Stalina
1960 – osobní i zdravotní krize, vstupuje do Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) 1962 – v prosinci premiéra Třinácté symfonie Babí Jar, o pět měsíců později ideologické oddělení ústředního výboru KSSS rozhoduje, že „…až na další se omezuje uvádění Šostakovičovy Třinácté symfonie…“ 1968 – v předvečer svých dvaašedesátých narozenin v dopise příteli píše: „V tomto věku se lidé rádi načepýří a na otázku – Kdybyste měl ještě jeden život, jak byste chtěl prožít svých 62 let – přesně jako tentokrát? – odpovídají – Ano, jistě! Byly tu sice neúspěchy, byly nemoci, ale vcelku bych si přál žít jako dosud. Ale já bych na takto položenou otázku odpověděl: Ne! Ne! Tisíckrát ne!“ Šostakovič řeční pod bustou Lenina, Sjezd skladatelů 1970
1941 – v červnu Hitler napadne nepřipravený Sovětský svaz, rychle proniká do vnitrozemí, Šostakovič přežívá zimu v obleženém Leningradě (dříve Petrohrad), ve městě je hladomor, tisíce mrtvých, Šostakovič v těchto podmínkách napíše velkou část svojí Sedmé symfonie Leningradské
1975 – 9. srpna umírá v Moskvě
Ze vzpomínek „nepřítele lidu“ (z Pamětí Dmitrije Šostakoviče, které vznikaly krátce před skladatelovou smrtí)
V živých projevech i v novinových článcích (poté, co 28. 1. 1936 vyšel v deníku Pravda článek Chaos místo hudby) jsem byl nahlas i potichu nazýván nepřítelem lidu. Jedny noviny oznámily můj koncert slovy: „Hraje Šostakovič, nepřítel lidu.“ Mohl bych barvitě vylíčit květnatými slovy svůj špatný duševní stav. Morální utrpení. Strašlivý neodbytný strach. Nejen o svůj život. O život matky, svých sester, své ženy, své dcery a později i o život svého syna. V době, o níž jsem už vyprávěl, jsem byl blízko sebevraždě. Moje minulost neexistovala. Moje práce, mé schopnosti – nikdo je nepotřeboval. A budoucnost neskýtala ani jiskřičku naděje. Chtěl jsem prostě zmizet. V té kritické době mi Zoščenkovy myšlenky (Michail Zoščenko, ruský spisovatel a Šostakovičův přítel, rovněž pronásledovaný) dodávaly sílu. Nepo-
Chaos místo hudby, 28. 1. 1936
važoval sebevraždu za projev duševního pomatení, ale za nejvyšší projev infantilního jednání, za vzpouru nižších sil proti vyšším, za úplné a konečné negativní vítězství. Tyhle a jiné myšlenky mě zadržely
před krajním krokem. Vyšel jsem z té krize dokonce posílen a s větší důvěrou ve vlastní síly. A síly nepřátelské se mi už nezdály tak obrovské a všemocné. Ani hanebná zrada přátel a známých mi už nepřinášela tolik hořkosti jako dřív. Už se mě nedotýkala
Šostakovič, konec 30. let
osobně. Naučil jsem se vzdálit ostatním lidem. Byla to moje záchrana. Jak se tehdy lidé chovali? Když někoho označili tou neblahou nálepkou „nepřítel lidu“, všichni se od něj odvrátili, každý v panickém strachu ničil všechno, co se takového člověka, toho nepřítele lidu týkalo. Pokud napsal nepřítel lidu knihu, zahoď ji! Máš-li od něj dopis, spal ho! Lidský rozum nedokáže obsáhnout, kolik dopisů, dokumentů, poznámek, knih s věnováním lidé tehdy spálili. Žádná válka nedokáže zničit soukromé archivy s takovou dokonalostí. Fotografie letěly do ohně přirozeně jako první. Stačilo pouhé udání, že někdo má fotky nepřítele lidu – mohlo ho to stát krk. Už před druhou světovou válkou neexistovala v Leningradě rodina, která by o někoho nepřišla. O otce, 4
o syna, a když to nebyl člen rodiny, tak blízký přítel. Každý pro někoho plakal. Ale musel plakat potichu, pod přikrývkou. Nikdo jiný si toho nesměl všimnout. Každý se bál každého. Zármutek nás drtil a rdousil. Rdousil všechny, i mě. Musel jsem ho převést do hudby. Cítil jsem to jako svůj dluh a povinnost. Musel jsem napsat rekviem za všechny ty, kteří zahynuli, za všechny umučené. Musel jsem vylíčit tu strašlivou ničivou mašinérii a protestovat proti ní.
veškerou svou hudbu. Myslím na ty oběti neustále. A skoro ve všech velkých skladbách mi jde o to, aby na ně vzpomínali i ostatní.
Šostakovič, pozdní léta
Většina mých symfonií jsou náhrobní kameny. Příliš mnoho našich krajanů zahynulo na neznámých místech. Nikdo neví, kde jsou pochováni, ani jejich rodiny to nevědí. Rád bych napsal skladbu za každého, kdo zahynul. Ale to je nemožné. Proto jim věnuji
„Sláva velkému Stalinovi!“ 5
Stalin byl jako pavouk zabíjející každého, kdo se dostane do blízkosti jeho sítě. (…) …nenáviděl Spojence a bál se jich. Nemohl se Američanům dostat na kobylku. Avšak téměř ihned po skončení války se za to pomstil všem svým poddaným, kteří byli se Spojenci v kontaktu. Na nich si zchladil žáhu, svůj strach a nenávist. Pro tisíce a tisíce lidí to byla tragédie. Někdo dostal dopis z Ameriky – a byl zastřelen. A naivní dřívější Spojenci psali dopis za dopisem. Každý z těch dopisů byl rozsudkem smrti. Každý dárek, každý suvenýr přinesl smrt a záhubu.
tak, že co nejvíce slušných lidí v jeho vlasti i jinde té hudbě porozumí a přijme ji za svou, pochopí jejím prostřednictvím autorovu zemi a lid. V tom je smysl komponování. S hluchými nelze mluvit. Obracím se pouze k lidem, kteří dokáží naslouchat. Jen s nimi můžu rozmlouvat.
Šostakovič, 1975
Stalina jsem později „do hudby uvedl“, a to ve své další symfonii, Desáté. Zkomponoval jsem ji bezprostředně po jeho smrti (1953). A nikdo dodnes neuhádl, o co se v té symfonii jedná: o Stalina a stalinskou éru. Druhá věta je, zhruba řečeno, Stalinovým hudebním portrétem. Obsahuje přirozeně i mnoho jiného. Ale základem je portrét.
Čekání na popravu je jedním z témat, která mě trýznila po celý život. Vypovídá o tom hodně stránek mé hudby. Někdy bych to chtěl vysvětlit interpretům v naději, že pak by mohli dílu lépe rozumět. Ale pokaždé mě odradí pomyšlení, že špatnému interpretovi to stejně nevysvětlím a dobrý na to přijde sám.
Umělec, který nevykreslil vůdce tak, aby si byl podobný, navždy zmizel. Zmizel i spisovatel, který užil „hrubých slov“. S nimi se nevedly žádné diskuse o estetických otázkách. Ani je nikdo nevyzval, ať se ospravedlní. V noci jednoduše přišli nějací muži a odvezli je. Hotovo! To nebyly ojedinělé případy, žádné výjimky. To je třeba vědět. Jak dílo přijalo publikum, na tom vůbec nezáleželo. Ani na tom, zda se líbilo kritice. To všechno bylo nepodstatné. Životně důležité bylo něco jiného. Totiž – jak se tvůj opus líbí vůdci. Podtrhuji – to bylo životně důležité. Šlo totiž doslova o život nebo smrt, a to ne snad jen v přeneseném smyslu slova. Nepotřebuji odvážná slova, ale odvážnou hudbu, v níž skladatel upřímně vysloví své myšlenky. A to
Šostakovič, 1975 6
Hudba psaná ve jménu člověka V životě vašeho otce se střídaly etapy, kdy byl prominentním skladatelem, s obdobími, ve kterých „nevěděl dne ani hodiny“. Oslabovalo ho to, nebo naopak posilovalo?
Maxim Šostakovič
Rovných sto let uplynulo loni od narození Dmitrije Šostakoviče. Jeho syn Maxim (1938) už léta diriguje otcovy skladby po celém světě, nezřídka i v Praze. Jak přemýšlí o hudbě svého otce? Může posluchač Šostakovičově hudbě rozumět, i když nezná přesné historické reálie? Nebo se bez nich neobejde? Otcovu hudbu není potřeba příliš zatěžovat konkrétní politikou. Jako u každého velkého tvůrce nacházíme i u něj cosi obecnějšího, co přesahuje každodennost a dotýká se věčnosti. Boj dobra se zlem, lásku, nenávist… Jeho hudba je o člověku, je psaná ve jménu člověka a pomáhá mu přežít i ve chvílích, kdy je jeho život k nesnesení těžký. Proto je v ní tolik něhy. Věřím, že právě díky tomu všemu je o Šostakovičovu hudbu takový zájem. A před námi interprety je ještě mnoho, co v ní můžeme objevovat. 7
Všechno, čím otec prošel, jeho život i tvorbu zpevňovalo. I když se v novinách psalo, že Šostakovičova hudba je protinárodní a škodlivá. A to nebyl zdaleka veškerý hnus, který musel snášet. Přesto ho to neoslabovalo, ale nakonec opravdu posilovalo. Režim si chtěl podřídit všechno umění nejen proto, aby jím byl oslavován, ale hlavně aby z umělců udělal loutky, které budou dělat, co se líbí Stalinovi. To se ale v případě mého otce naštěstí nestalo.
Rozuměl jste se jako dítě tomu, co se kolem vašeho otce a kolem vás odehrává? Nám dětem bylo už odmala jasné, co se děje. Moje babička byla vězněná v lágru. Strýc, vynikající fyzik, byl zastřelen. Nablízku vždycky někdo trpěl. A trpěli i umělci. Vezměte si jenom všechny pohromy, které ve třicátých a čtyřicátých letech postihly hudbu, literaturu, umění vůbec. Otec nikdy nevěděl, jestli jeho novou symfonii zakážou, nebo povolí. A jestli ho jednoho dne neodvezou do gulagu. Kdykoli se dalo očekávat cokoli a to bylo strašné. Teď už je naštěstí všechno dobré, teď je všechno svobodné…
Dmitrij Šostakovič se synem Maximem a dcerou Galinou, 40. léta
Věděli jste, že… • Josif Vissarionovič Stalin měl právo rozhodovat o všem, co se dělo v Sovětském svazu? Od nové výstavby závodů těžkého průmyslu přes tvrdou peněžní reformu, vytvoření ministerstva lesního hospodářství nebo cestu sovětské delegace na sjezd chirurgů do Prahy až po otevření Domu sovětské kultury ve Vídni…
• během kolektivizace (= vyvlastňování majetku rolníků a jeho sdružování do tzv. kolchozů) ve 20. a 30. letech byl násilím vystěhován asi jeden milion lidí a uhynulo několik desítek milionů kusů dobytka? • za hladomoru – následkem nepovedené kolektivizace – zemřelo na začátku třicátých let v jižním Rusku a na Ukrajině asi pět milionů lidí?
• ze 700 spisovatelů, kteří se zúčastnili prvního sjezdu sovětských spisovatelů v roce 1934, jich na druhý sjezd v roce 1954 přijelo následkem čistek jenom 50?
Těla obětí hladomoru na Ukrajině, 30. léta
Šestnáctiletý Josif Vissarionovič Džugašvili (budoucí Stalin), 1894
Stalin dominuje oslavám 30. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, (1947)
• v letech 1930–1953 postihly stalinské čistky (= odstranění nepohodlných osob uvězněním nebo popravou) celkem asi 28 milionů obyvatel? • Stalinovým čistkám v armádě padli za oběť 3 z 5 maršálů, 14 ze 16 armádních velitelů, všech osm admirálů, 60 ze 67 sborových velitelů, 136 ze 199 divizních velitelů, 221 ze 397 brigádních velitelů? Čistky v armádě následně zavinily zbytečně velké oběti na straně Rudé armády za druhé světové války…
Život v gulagu
Spisovatel Alexandr Solženicyn, autor knih Jeden den Ivana Děnisoviče a Souostroví Gulag, v den svého propuštění ze sovětského gulagu (1953) 8
• gulagy – pracovní tábory především pro politické vězně – se staly důležitou součástí sovětské ekonomiky? Vězňové postavili například vodní kanál Volga–Moskva, část sibiřské vlakové magistrály, dálnici Moskva–Minsk, měděné doly u Balchaše nebo chemické závody v Bereznikách… • v roce 1952 dosáhl počet vězňů v gulazích 12 milionů? • Sovětský svaz byl druhou zemí po USA, která vyvinula vlastní atomovou zbraň? Úspěšný test proběhl 29. srpna 1949. Jiný test se uskutečnil v roce 1961. Atomová bomba měla název Car a byla zhruba 3800krát silnější než bomba svržená Američany na Hirošimu…
První atomový test 9
Horník Stachanov překonává pracovní normu...
• nedaleko Čeljabinsku bylo za Stalinovy éry postaveno „tajné město“, ve kterém se vyráběla atomová bomba? Jedovaté zplodiny se vypouštěly do blízké řeky a do vzdálenějšího jezera Karačraj, které se po čase proměnilo na nejradioaktivnější místo na světě… • Stalin zřídil v Sovětském svazu území pro židovské obyvatelstvo – Židovskou autonomní oblast? Šlo o nehostinné místo v jihovýchodním Rusku. Tento antisemitský plán se ale nakonec nepodařilo provést: v současnosti zde žije jenom asi jedno procento Židů, většina z nich se odstěhovala pryč…
Atomová bomba Car
•n ejpracovitější horník všech dob byl Alexej Grigorjevič Stachanov? Dne 31. srpna 1935 vytěžil v uhelném dole v Donbasu za jednu směnu celkem 102 tun černého uhlí. Tím překonal pracovní normu dokonce 13krát. Později se zjistilo, že šlo o lživou sovětskou propagandu… •p rvní tvor, který vyletěl do vesmíru, byl pes? Toulal se po ulicích Moskvy, byl chycen, dostal jméno Lajka a 3. listopadu 1957 byl vyslán do vesmíru v satelitu Sputnik 2. Zemřel několik hodin po startu na následky stresu a přehřátí…
I tentokrát se dostal ke slovu (ale taky ke klavíru) dirigent Marko Ivanović…
...a díky pomoci mladých rozhlasáků se zapojovalo i studentstvo.
Druhý krok do nového světa 26. února 2007 čekala na studenty – hráče Českého studentského orchestru i posluchače – legendární, možná vůbec nejslavnější symfonie na světě: Beethovenova Osudová. V „pokoncertní“ korespondenční anketě, které se zúčastnilo asi 150 studentů, se jí dostalo následujícího zhodnocení:
Proč se Osudová líbila? s Ta
nevyhnutelná, postupná gradace. Ten „osudový“ motiv… a pěkné houslistky a violistky. s Mnoho zajímavých motivů, dobře napsaná muzika, správně zinstrumentovaná. s Je to hudba dynamická a krásná. s Pěkné houslistky, dobré nápady, perfektně zpracované – byl to profík! s Neusnula jsem a udržela pozornost a to už něco znamená… Tympanistka Daniela se svěřila se svými pocity…
s Maximální využití jednoho motivu, vyždímání všeho, co
jde, z jednoho riffu… s Hudba se mi líbila, první polovina koncertu nikoliv vzhledem k evidentnímu zaměření na mladší publikum… s Zaujala mě celá symfonie, mám ráda vážnou hudbu. Ovšem nejvíc se mi líbilo postupné rozebírání díla. s Vtipnější rozbor než minule. s Symfonii jsem již znal, v umění bývá těžké popsat „proč“ se líbí… s Dynamika – lidé mají zažito, že vážná hudba je něco nudného a do dnešního uspěchaného světa se nehodí. Pozounisti předvedli, co dokážou…
10
Výrazně víc než odpovídat na mikrofon bavilo publikum vytleskat „osudový“ motiv…
s Během
poslechu jsem poznával pasáže, které jsem znal; líbí se mi, jak Beethoven spojuje a ukrývá motivy. s Vyjádření pocitů Beethovenovy rozhárané duše zmítané těžkým osudem. Dokáže rozvášnit i ukonejšit, srazit i povzbudit. Má náboj. s (Beethoven) Je dobrej, zatraceně dobrej! Proč se (případně) nelíbila? ▼ Je trochu dlouhá. ▼ Pořád dokola ten samý motiv. ▼ Chvilkami mi přišla příliš romantická. ▼ Snad jen drobné nedostatky ze strany interpretů. ▼ Velmi
nepříjemně mě rozptylovala první naučná část koncertu. ▼ Z koncertu byla udělaná zbytečná show. ▼ Podle mě spolu věty moc nesouvisely. Udělala bych to hustší a „osudovější“. …a studentky v sále se na ně usmívaly.
...nebo hlasovat, která interpretace „osudového“ motivu se nejvíc líbí.
▼ Není
to přímo k symfonii, ale moc mi vadilo, že nás fotografovali a natáčeli na kamery. ▼ Celkem mě otravují ty části, kde se skladba rozebírá, ale je to i zajímavé. ▼ Strachovala jsem se, aby se mě na nic neptali. ▼ Líbil se mi začátek, který na mě působil dost depresivně, a raději bych, aby se v tomto duchu táhla celá symfonie a nepřecházela do slavnostních veselých částí. ▼ V půli představení není vhodné si vytáhnout papír, tužku a psát si myšlenky… Škoda. ▼ Protože skončila. ▼ Myslím, že ji Beethoven dovedl k dokonalosti. Líbila se mi celá. Anketní impulzy Jeden z anketních impulzů zněl takto: „Beethovenova Osudová je dílo, u kterého název dobře vystihuje obsah. Zkuste vymyslet, jak byste – kdybyste byli dnešním skladateUžívali si to i hráči a hráčky na violoncello…
...a to vše pod taktovkou Marka Ivanoviće!
lem – pojmenovali symfonii, která by měla vystihnout buď váš život, nebo stav světa.“ Prokázali jste velkou invenci, ale podle všeho svět kolem sebe moc optimisticky nevidíte.
bez hodnot a bez víry, neví, jak se chovat) – Hektická – Kvapná – Konsternovaná – Rozpad – Zaslepenost – Činy tonoucí v prázdných slovech – Ulice do pekla – Demokracie je pryč
Jaké se tedy sešly názvy dnešních symfonií? Bez křídel – Nuda – Odcizení – Klid a nuda nebo Chaos a zmatek – Věk úzkosti (po vzoru Druhé symfonie Leonarda Bernsteina) – Popelavá symfonie – Utlumená (potlačení primárních instinktů – ne všech), nebo Pomatená (lidé často
Ale třeba taky: Osudová globalizace – Geneticky modifikovaná – Pubescentovo všední odpoledne – Co Tě nezabije, to Tě posílí – Toníkova symfonie – Sorry – Sex je láskou života – Extáze – Roštěnka nebo anděl 12
› anketa ‹ anketa Jméno, případně příjmení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Škola: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1
1. O šostakovičovském koncertu
› Moje hodnocení Šostakovičovy Komorní symfonie: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. .................................................................................................. › Moje hodnocení hry Českého studentského orchestru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. .................................................................................................. › Moje hodnocení rozboru skladby: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. ..................................................................................................
2
2. O tématu minulosti a taky totality
› Jak moc se ve škole dostaneme k probírání totality, ať už nacistické v Německu nebo komunistické v Sovětském svazu a tzv. východním bloku: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. ..................................................................................................
13
Dárky pro respondenty ankety
Adresa: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
› anketa ‹ anketa › Případně – kde se o nich dovídám, když ne ve škole: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. .................................................................................................. › Jak moc rád/a bych se o těchto kapitolách dovídal/a a proč. Není to už přece jen příliš vzdálená historie, abychom se jí nějak probírali? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. .................................................................................................. › Co bych se o nich rád/a dověděl/a: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. .................................................................................................. › Co považuju na totalitě za nebezpečné: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. .................................................................................................. › Může se totalita někdy vrátit, nebo už jsme „za vodou“? Pokud ano, tak za jakých podmínek? . . . . . . . . . . . . . . . . .................................................................................................. .................................................................................................. › Říká se, že naše česká současnost – a lidé v ní – si v sobě pořád nesou určité rysy chování, které v nich „vypěstovala“ totalita. S tímto výrokem:
❏
SOUHLASÍM – myslím, že to jsou následující věci: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
❏ NESOUHLASÍM POZOR!!! POZOR!!! POZOR!!!
dárky
Když anketu vyplníte, list s ní odtrhnete a pošlete na adresu: Petr Kadlec, Česká filharmonie, Alšovo nábřeží 12, 110 01, Praha 1 (nejpozději) do 2. KVĚTNA 2007, můžete přijít k zajímavým cenám. Pro 60 z vás máme připravené vstupenky do České filharmonie, cédéčka s Šostakovičovou hudbou a DVD o „obyčejném životě“ v totalitním Československu (do soutěže je věnoval Jeden svět na školách). Pokud vyplněnou anketu pošle celá třída nebo skupina, se kterou jste na koncertě byli, můžete navíc zažít – jako bonus od nás – prohlídku Rudolfina i s výkladem.
Odkazy, které by vám neměly ujít O Dmitriji Šostakovičovi: en.wikipedia.org/wiki/Dmitri_Shostakovich www.powow.com/ovar/pictures/pictures
Stránky, kde najdete spoustu informací o Šostakovičově životě a hudbě, kterou napsal, včetně galerií s Šostakovičovými fotografiemi. www.siue.edu/~aho/musov/dmitri.html
Stránky obsahující kolekci dokumentů a fotografií týkajících se vztahu Šostakoviče a sovětského režimu, například vzpomínky jeho přátel, výklady jeho hudby třeba ve vztahu ke Stalinovi a oficiální politice Komunistické strany Sovětského svazu.
O totalitě: www.totalita.cz
Obsáhlé stránky mapující totalitu v Československu – historické události i osudy konkrétních lidí (vůdců i obětí totality)… Web je věnovaný „památce všech, kteří v boji s totalitními režimy položili své životy za lepší budoucnost“. www.budovatel.cz
Písně, statě a básně, které „hrdinně budovaly socialistickou společnost“. www.praguecoldwar.cz
Pražský web pro studenou válku, který vznikl „jako nekomerční výzkumný projekt s cílem reagovat na několik chronických nedostatků českého historického výzkumu moderních dějin druhé poloviny dvacátého století“. cl.ff.cuni.cz/sorela
Stránka zaměřená na literaturu a kulturu československého socialistického realismu, obsahuje studie, dobové texty, galerie a dobré odkazy.
15
Cyklus Čtyři kroky do n(N)ového světa se koná pod záštitou hejtmana Středočeského kraje Ing. Petra Bendla
a ve spolupráci s Českou filharmonií
Dnešní koncert by se neuskutečnil bez podpory: Moravskoslezské nadace Leoše Janáčka
Zvláštní poděkování: Dismančatům, Janu Ferencovi (SH media, agentura PR), Zdence Fleglové, Dagmar Henžlíkové, Janu Hronovi, Martině Jesenské, Janě Klimtové, Borisi Kučerovi, Aleně Maroušové, Martinu Petrasovi, Václavu Riedlbauchovi, Stanislavu Rubášovi, Tomáši Staňkovi, Stanislavě Střelcové, Mirkovi Škampovi, Jitce (Jiřince) Štraubové, Katce Volné a Tomáši Zikmundovi.
Vydal Český studentský orchestr v březnu 2007, příprava textů Petr Kadlec, grafický návrh Lucie Profotová, tisk TA-PRINT
