Dle usnesení obecního zastupitelstva 1922 byl jsem já, Antonín Voves, řídící učitel v Mnetěši jmenován kronikářem zdejší obce, kteréhožto úřadu jsem se ujal dne 1. prosince 1922. Jsem rodákem ze sousední obce – Lečic – a zde působím od počátku školního roku 1921/1922; narodil jsem se 25. ledna 1879 a po ukončení studií na učitelském ústavu v Příbrami r. 1899, je to mé páté místo, když jsem se zde stal prvním definitivním řídícím učitelem po osamostatnění školy 1920 od školy mateřské v Černoučku. Katastrální obec Mnetěš (nesprávně Netěš) leží jižně od památné hory Řípu, který patří do zdejšího katastru měřícího 1250 katastrálních jiter, tvoří úzký pás táhnoucí se od svaté hory jižně mezi katastry obcí: Vražkova, Straškova, Vodochod, Loucké, Budohostic, Lečic, Černoučku, Ctiněvsi a Rovného. Pojmenování některých míst katastru: Arenda, Berounská, Močítka, Želí, Zipel, Kopce, Borek, Loucká, Vrbice, Rázov a Vinička. Pojmenování zdejší obce bylo do r. 1922 dvojí: úřední Netěš a lidové Mnetěš, které bylo původní a tradicí se udrželo až do naší doby. Tohoto původního názvu bylo užíváno až do roku 1138 a po tomto roce počalo se užívati kratšího a cizincům vyslovitelnějšího názvu Netěš vypuštěním M, ač lid se tím nikdy nespokojil. Po převratě, kdy všeobecně byla žádána úprava neb oprava jmen obcí, žádala i obec zdejší o změnu na původní Mnetěš, což povoleno výnosem ministerstva vnitra ze dne 19. června 1922 čís. 44 912-22/12. Ves leží v rovině po obou stranách okresní silnice vedoucí z Vražkova do Černoučku, k níž je kolmo připojena okresní silnice ústící na silnici státní; obec čítá 135 popisných čísel, které obklopují 2 rybníky uprostřed vsi; od sídla okresního hejtmanství je vzdálena 6 km. Z budov nejvýznačnější jest kostelík sv. Jiří na Řípu postavený ve slohu románském Soběslavem I. na památku vítězství nad Němci, 1
dvůr Lobkovicův, který je právě v částečné parcelaci (40%); z průmyslových podniků jest v místě parní mlýn Josefa Kouby a kruhová cihelna p. Antonína Vodenky. Samoty jsou dvě: hájovna a ovčín – oboje majetek Lobkoviců. Obyvatelstvo zdejší zabývá se většinou polním hospodářstvím a jen nepatrný zlomek jsou továrními dělníky – ti chodí za prací do Roudnice a Straškova. Komunikace jest dobrá – obec má spojení železniční s Prahou, Zlonicemi, Louny a Roudnicí n./L., která je středem okresu; silnice spojuje obec s Vražkovem, Černoučkem a Ledčicemi. Obec zdejší za války světové trpěla jako všechny dědiny v Čechách; muži až na nepatrné výjimky byli na vojně a ženy musely nastoupiti na jejich místa a opatřovati tak rodině chléb. Přirozeně, že se jim nedostávalo času na výchovu dětí – budoucností to národa. Výtěžek jejich práce se zmenšoval v tom poměru, v jakém ubývalo sil a jakosti půdy, protože tato nemohla býti náležitě obdělána pro nedostatečný potah a vyhnojena pro naprostý nedostatek dobytka a umělých hnojiv. Úřady však předpisovaly stejné dávky k odvádění a nehleděly na vzrůstající potíže, které se úspěšnému hospodaření stavěly v cestu a proto lidé počali pěstovati takové plodiny, které by jim nebyly tak snadno brány jako obilí. Pěstovala se v hojné míře krmná mrkev pro dobytek, která však při panujícím všeobecném nedostatku byla též rekvírována a dovážena do měst jako potrava pro lid. Tak daleko to došlo, že člověk se ocitl na stejném stupni s dobytkem. Bohužel, že někteří prospěcháři využili této všeobecné bídy ku svému obohacení bez ohledu na to, jaké to bude míti následky na zdraví národa; mrkev prodávána za 1,8 Kč 1kg a 1kg řepy po 5 haléřích. Mrkev prodávána i s natí a tak docíleno výtěžku neobyčejného; lidé produkující polní plodiny byli samé peníze ovšem silně znehodnocené a s přibývajícím jich množstvím ubývalo všeobecné mravnosti. Hojnost peněz lid demoralisovala a zatvrzovala tak, že láska k bližnímu skoro úplně zmizela. Byly to smutné poměry, v nichž jsme se ocitli následkem války, kterou lehkomyslně vyvolal svým ultimátem Srbsku panující rod Habsburků se svým přisluhovačem Římem pro smrt zlotřilého následovníka trůnu Ferdinanda de Este. Princip - srbský student - v Sarajevě ho zastřelil 28.června 1914 i s jeho manželkou jako představitele celého utlačovatelského systému. Rozum lidský zůstává stát při pomyšlení s jakou lehkovážností miliony lidí byly uvrženy do nesmírné bídy a miliony mladých lidí (15 milionů) k předčasné smrti vedle ohromné spousty lidí zmrzačených úplně nebo částečně.
2
„Vzal jsi si Františku Josefe, mnoho na zodpovídání před soudnou stolicí, o níž jsi snad ve své bigotnosti věřil, že před ní přijdeš!“ Znepřátelil svým nerozvážným činem dne 26. července 1914 celou Evropu, která se rozdělila na dva nepřátelské tábory úporně se potírající. Za Rakouskem stálo Německo, pak Bulharsko a Turecko, dohromady tvořily mocnosti centrální. Na straně druhé stálo Srbsko, Rusko, Francie, Belgie, Anglie s dominicmi, Itálie, Japonsko a Řecko, které tvořily „Dohodu“, k níž se konečně přidala skoro celá Amerika. Centrální mocnosti vytáhly do pole, aby zachránily blednoucí slávu císařů a králů, aby zachránily starou autoritu „z milosti boží“, aby zachovaly vládu pánů nad otroky, aby uchovaly výsady rodů a církví, aby pošlapaly demokratické touhy národů, aby zlomily sociální naděje tříd, zkrátka aby zlomily svět. Strana druhá „Dohoda“ - šla do boje, aby zachránila mravnost a lidství. My Slované v Rakousku žijící byli jsme národem nejnešťastnějším, protože jsme byli nuceni bojovati proti sobě, proti duchu svých dějin. Náš národ pochopil svůj strašný osud a počal se brániti. Srdcem se postavil na stranu Dohody. V této době, kdy spoutaný národ nevěděl si rady, příznivý osud postavil v čelo jeho vůdce ze Slovače – Tomáše Masaryka, aby v důsledcích svého životního zápasu za demokracii odešel do širého světa a nabídl své staré ruce a své hrdinské srdce těm, kteří se bili za demokracii, o niž z celé své duše byl přesvědčen, že zvítězí. Masaryk odešel do světa, aby dokázal, že duchovním , mravním, hospodářským a demokratickým vůdcem poválečné střední Evropy nemůže býti nikdo jiný než národ československý, což se mu podařilo dokázati po usilovném namáhání svém i všech synů našeho národa, kteří žili za hranicemi již dříve a pak těch, kteří se tam dostali jako zajatci. Z těch utvořeny Legie - armáda východní v Rusku, armáda západní ve Francii a jižní v Itálií a účinně zasahovaly v boj v náš prospěch. Že činnost těchto „zrádců a velezrádců“ nebyla vhod velebitelům starých řádů svědčí následující říkání Dostála – Lutinova, faráře na Moravě: My věrně jdeme s dynastii, a zapřeni slávské pokrevenství…. Ať naši se Slovany se bijí, my máme svoje náboženství. Všecko to skuhrání nebylo však již nic platné. Vilson, president Spojených států, formuloval v roce 1918 ve 14 bodech požadavky Dohody, na jichž základě byl uzavřen mír. Jedním s postulátů bylo uznání samostatnosti národa československého. Mocnosti centrální viděli, že válku dále vésti je již věcí nemožnou pro naprostý nedostatek všeho. Sebraly všecko i zvony, které měly sloužiti jen 3
k uctívání božímu a sloužily k výrobě granátů a šrapnelů strašných to nástrojů k ničení lidí; svým hukotem a třeskem na frontách naposled zazněly jako umíráček přinášejíce zkázu a smrt mnohým. Bolno člověku vzpomínat! Přijetím všech bodů Vilsonových byla válka skončena a národové setřásli se sebe jho, které je po staletí tížilo a dusilo. Rod Habsburků sesazen a vyhnán do Švýcar, odkud pocházel, rod Hohenzollerů též sesazen se všemi králíky a žije ve vyhnanství v Holandsku. Rod Romanovců v Rusku vyhuben a všude zavedena vláda lidu - republika. Následky války nebylo možno ihned odčiniti a jsou viděti i dnes po 4 létech. Doufejme však, že čas vše zhojí a napraví aspoň částečně škody způsobené; ztráta otce neb syna ovšem nahražena býti nemůže ničím – v naši obci padlo 8 občanů a 1 jest nezvěstný. Ti, kteří se vrátili šťastně domů, maje zdraví silně otřesené a někteří z nich splatili a splácí dosud dluh nenasytnému molochu války. Jako legionáři se vrátili: Antonín Hrstka, Václav Kolář, Josef Mika, Josef Krejza a Adolf Nič; František Papež padl při bojích v Rusku.Všichni věnovali se svému dřívějšímu zaměstnání, aby se poctivě bez náročivosti na podporu státní obživili. Před i po celou dobu války byl starostou František Kubeš, zdejší rolník, nebyl to úřad závidění hodný, protože práce nevděčné bylo až nad hlavu. Musil chtěj nechtěj býti pomahačem toho utlačovatelského systému rakouského, který by byl nejraději vše zrekvíroval a doma ničeho k nutné obživě neponechal. Všechno živobytí vydáváno na lístky, jímž lidé říkali „Euky“; dostal jich každý dost, ale co to platné, když se jich najísti nemohl a na ně se nic nedostalo. Proto byl nucen obecní úřad lháti a ku lži naváděti, aby lidé zde nemřeli hladem. Také jedná „světlá stránka“ války, která byla mnohými tak velebena. V obci jsou tři spolky. Tělocvičná jednota Sokol, která má za úkol vychovávati své členy nejen tělesně, ale i duševně, dále vzájemně se podporující spolek „Dobromil“ a spolek dobrovolných hasičů, který zakoupil před válkou velice cennou knihovnu čítající 817 svazků po zemřelém poslanci zemském Sehnalovi za 400 zlatých, knihovna je umistněna v hostinci u Polívků a slouží plně svému účelu - z 1 knihy platí každý občan i nečlen 20 haléřů na udržování knihovny. Po válce v r. 1919 byly nové volby do obcí, které se konaly v celé republice naší dne 25. dubna; při nich volili všichni občané i ženy od 21 roku věku svého dle vázaných listin. Obyvatelstvo se rozdělilo dle svého přesvědčení na tábory stran (sociálně demokratické, československých socialistů, Republikánů a lidovců) a
4
v poměru odevzdaných lístků té které strany, byli zvoleni jeji kandidáti. Při těchto volbách zvolen starostou „homo novus“ Bedřich Voves, bývalý truhlář a členy obecního zastupitelstva: František Kubeš, náměstkem Antonín Satran, Josef Kříček, ,Josef Broft, Antonín Rous z čísla 102, Josef Krejčí, Josef Kubricht, Antonín Dvořák, Antonie Srbová a Josef Chmelík. Toto zastupitelstvo zvolilo novou místní radu školní: František Kubeš, Josef Brůža, Antonín Satran a Antonín Michálek a za sbor učitelů Jan Tylle a pí. Emilie Tylová - Šedivá; po jejich odchodu zastupuje školu Antonín Voves, řídící učitel. Za úřadování tohoto zastupitelstva došlo k částečnému rozparcelování zdejšího dvora. Pozemkový úřad nařídil, aby si obyvatelstvo zvolilo své zástupce dle zájmů. Zvoleni: Antonín Hrstka za legionáře, Josef Brůža za válečné poškozence, Václav Ježek za „Domovinu“, Josef Kubricht za sdružení domkářů sociálně demokratických, Antonín Michálek za sdružení drobných pachtýřů, Antonín Bašta za dvorské zaměstnance a Bedřich Voves co zástupce obce. Parcelace po mnohých křicích a svévolných pletichách byla přece jen šťastně skončena a všichni žadatelé poděleni v poměru, v jakém žádali o půdu. Nejmenší příděl byl ½ ha a největší 2 ha; půda nebyla drahá (kolem 1500 Kč za 1 korec) a přispěla hodně k osamostatnění zdejšího lidu. Aby při druhé parcelaci v roce 1925 bylo vyvarováno zbytečných pochůzek a jednání a zbytečných mrzutostí, bude potřebí zvoliti si do poradního sboru lidi naprosto poctivé ve svém jednání. Tato parcelace počala v roce 1923 a skončila v roce 1924. V roce 1922 počalo opravdové jednání ohledně stavby školy, která byla umístěna v nájmu u p. Antonína Michálka v čísle 133 na sýpce a u pana Antonína Justy v čísle 39 na sále; že místnosti tyto vyhovovaly jen z nouze je na bílédni a proto úřady nadřízené nepřestaly nutiti místní radu školní a obecní zastupitelstvo, aby konečně se rozhoupaly a postavily budovu, která by všem požadavkům doby vyhovovala. Dne 20. prosince 1922 sešli se všichni občané u Justů, aby rozhodli, bude-li se stavěti nebo ne. Velká většina vyslovila se pro stavbu školy a ti, kteří byli panem starostou navedeni, aby byli proti stavbě, byli umlčeni. Do schůze této dostavil se předseda okresní správní komise p. Josef Beneš , který věcně věc vyložil a mnohou ostrou špičku proti nepřátelům školy zdejší namířenou ulomil. Ve schůzi obecního zastupitelstva ihned po této veřejné schůzi poplatníků konané zvolena stavební komise sestávající ze členů: Františka Kubeše, Josefa Brůži, Antonína Satrana, Antonína Michálka a Josefa Krejčího a správce školy Antonína Vovsa. 5
Dne 22.prosince t.r. konala se schůze obecního zastupitelstva a místní rady školní za předsednictví okresního inspektora školního pana profesora Bohuslava Beneše a stanoven na ní plán rozsahu stavby školy a rozhodnuto pro typ takové budovy, jakou mají v Úpohlavech. Pak již šli všichni rychlým spádem kupředu a stavba zadána staviteli p. Adolfu Benešovi z Račiněvsi za 276.727,05 Kč; stanovená tato suma byla překročená o částku 2.800 Kč, které se vydaly za cihly na hradební zeď místo projektovaného plotu z vlnovek. Stavba ku vší spokojenosti dokončena o prázdninách a počátkem školního roku 1923/24 počalo v ní s vyučováním. Dne 16.září byly zde odbývány druhé volby obecní, voleno opět dle vázaných kandidátek při tom samém rozvrstvení politickém jako dříve. Bohužel, že prospěch celku bývá věcí vedlejší a zájmy osobní se staví nad veřejné; dohoda, aby v obci nemuselo býti volby, nebyla vinou klerikálů uzavřena a volba provedena dle relativní většiny za dohledu zástupce úřadu Vovsa. Výsledek volby byl následující: českoslov. sociál.demokraté obdrželi 140 hlasů, Republikáni 128 hlasů a lidovci po obrovské agitaci 94 hlasů - na „osvícené“ Podřipsko hlasů to více než dosti. Dle počtu hlasů obdrželi sociální demokraté všech 9 mandátů na kandidátce obsažených a nedostávajících se 6 mandátů bylo obsazeno z kandidátky Republikánů, poněvadž ti byli počtem hlasů na druhém místě. Proti volbě podány stranou lidovou tyto námitky: 1. kandidátky nebyly úplné, 2 .někteří voličové neměli volebního práva, 3. koš neodkládané kandidátky byl nevhodně umístněn, 4. asi 6 voličů přišlo k volbě jen s jedním lístkem; rekurs vyřízen zemskou politickou správou v Praze v tom smyslu, že všechny námitky byly zamítnuty. Pro formální chybu ve volebním protokole, k níž sveden volební komisař chybnou informací okresní správy politické v Roudnici n./L., byly volby částečně zrušeny. Dle platných zákonů má nárok obsaditi všechny mandáty ta strana, která získala většinu hlasů a proto dne 27. října konala strana sociálně demokratická volbu doplňovací, při niž zvoleni ti samí, kterými se doplnili při volbě dne 16. září ovšem bez označení politické příslušnosti. Proti této volbě podán zdejšími lidovci opět rekurs, který jako neodůvodněný byl zase zemskou správou politickou v Praze zamítnutý dne 15.. března 1924. Dne 23. března t.r. provedena volba představenstva: Starostou zvolen František Kubeš, jeho náměstkem Josef Krejčí; za členy obecní rady Josef Kubricht, Antonín Hrstka a Josef Tlustý, pokladníkem zvolen Josef Kouba.
6
Do finanční komise zvoleni: p. Josef Medáček, Jaroslav Titěra, Josef Brůža, Bedřich Voves, Josef Horč a František Svoboda. Komise stavební: Josef Krejčí, Josef Tlustý, Antonín Michálek ml. a Antonín Hrstka. Místní osvětová komise: Jaroslav Titěra, Antonín Michálek ml., Václav Satran a Antonín Voves. Při této volbě zastupitelstva fungoval jako zástupce dohlídacího úřadu Antonín Voves, řídící učitel. Ve středu dne 14.listopadu 1923 bylo kolaudační řízení o zdejší školní budově. Dostavili se k němu: za okresní výbor školní pan profesor B. Beneš, okresní školní inspektor, za zdravotní odbor pan rada Lhotský, za odbor technický pan rada Franc, za místní školní radu všichni její členové (Kubeš, Satran, Michálek st., Brůža a Voves) za stavební komisi Josef Krejčí a za obecní úřad - obecní strážník Josef Šíma, jako poplatník pan Václav Rous, za sbor učitelů kolega Václav Satran. Celá budova od sklepů až na půdu zevrubně prohlédnuta a konstatováno, že úplně vyhovuje v ohledu pedagogickém, zdravotním i technickém. Zástupce okresního výboru školního připomíná, což nechává i protokolovati, že doporučuje dáti na schodiště ještě jedno madlo, do střechy záchodů a budovy skleněné tašky (počtem 6), aby světlo vnikalo i střechou, okno v dívčím záchodě (asi polovic tabulky) natříti bílou fermežovou barvou a do tříd kolem dokola podlahy asi 10 cm vysoká prkénka na zeď, aby se tak snadno nepoškodila. Ku konci děkuje všem občanům, kteří se zasloužili jakýmkoliv způsobem o stavbu školy a konstatuje, že si získali svým činem nehynoucích zásluh o zdejší školu, jíž přeje, aby se jí dařilo vždy dosíci vytčených cílů. Ceny obilnin a ostatních hospodářských produktů poklesly proti roku minulému, protože úroda světová byla nadprůměrná; naše úroda byla střední místy slabá následkem nedostatku vláhy. Píce prvé byl nedostatek a proto maso značně pokleslo na 8 Kč za 1 kg, což ovšem byla cena přechodná. Ceny látek také poklesly, ale přece ne tak, aby se člověk spoléhající na výdělek mohl přiměřeně obléci. Jeden q pšenice prodáván za 180 Kč, žita za 130 Kč, ječmene za 160 Kč, slámy za 70 Kč, másla 30 Kč, 1 l mléka 2 Kč, 1 vajíčko 0,70 Kč, 1 kg mouky pšeničné 0 za 3,30 Kč, žitné za 2,40 Kč. Zima letos přišla brzy, ohlásila se tuhými mrazy a později hojností sněhu, jimž kde jaká dolinka byla zaváta. Spotřeba dříví a uhlí byla v každé domácnosti značná. Jeden m3 dřeva účtován za 80 – 90 Kč a jeden q hnědého uhlí 16 - 20 Kč dle jakosti.
7
V měsíci lednu vypukla ve zdejší obci u dvou dětí, Věry a Libuše Drdlíkových spála, jíž obě děti po krátké nemoci podlehly; Věra dne 28.ledna a Libuše dne 6.února t.r. Počátkem měsíce února panovaly ve dnech 3., 4. a 5 února tak silné západní větry; které natropily mnoho škod na střechách sházením tašek; školní střecha také byla pocuchána na dvou místech a není ani divu, neboť budova stojí o samotě a na vršku. Dne 3.února dotrpěl v Americe, bývalý president „Spojených států“ Vodrov Vilson, universitní profesor, po vleklé nemoci kornatění cév, již trpěl při mírovém jednání v Paříži; stálé duševní napětí nemoc tu jen zhoršovalo, takže byl konečně nucen vrátiti se domů pro úplnou vysílenost. My Čechové musíme vždy vděčně vzpomínati tohoto člověka, který veškerý svůj vliv postavil ve světové válce ve prospěch humanity a způsobil, že Amerika vstoupila po bok „Dohodě“ a v její prospěch vítězství rozhodla a uspíšila. President Vilson to byl, který formuloval těžké podmínky centrálním mocnostem a mezi ně vložil i tu, aby národ náš obdržel samostatnost. Proto právem považuje ho národ český také za svého osvoboditele a staví ho vedle našeho presidenta T.G.Masaryka. Čest budiž jeho památce! Budova naší školy je provedena vkusně zevně a účelně zevnitř a proto také je navštěvována místními radami školními z okolí, které jsou okolnostmi nuceny postaviti novou školní budovu. Z té příčiny zdejší budovu prohlídla místní rada školní ze Zálezlic, z okresu mělnického dne 25.února a místní rada školní ze Břízy dne 27.února t.r.; oběma škola se líbila svou jednoduchostí, účelností a provedením. Tvrdívá se, že válka lidstvo pokazila a naučila ho hmotaření; ano je to pravda, ale proto přece najdou se lidé ještě nezkažení, kteří mají dobré srdce a city pro bližního. Dva zdejší občané darovali škole obrazy; pan Josef Horč „Dalibora z Kozojed “ a pan Oto Brabec „Příchod Čechů na Říp“. Oba obrazy jsou olejomalby v pěkných jasanových rámech. Buďte oba vážení občané, příkladem druhým v nezištnosti v lásce ku škole! Srdečné díky! Letošním jarem počali lidé hospodařiti na pozemcích nabytých z parcelace zdejšího dvora Lobkovicova; největších zásluh o správní provedení rozdílení pozemků získali si pan Josef Brůža, Antonín Michálek a Václav Ježek, kteří často byli nuceni intervenovati u „Státního pozemkového úřadu v Praze“ proti stranickosti některých zdejších členů poradního sboru a pozemkového úřadu v Roudnici 8
n./L.. Za nezištné toto jednání dostalo se všem jako obyčejně nevděku a podezírání; bylo slyšeti často: „Kdyby z toho neměli, tak by se o to tak nestarali“. Parcelace na konec dopadla ku spokojenosti velké většiny interesentů, které možno časného jara pozorovati, kterak s mravenčí pílí nabytou půdu vším možným způsobem si zlepšují. Čistí strouhy, aby voda měla odpad, vybírají kámen a pýřavku, upravují břehy, bílí stromy a obrývají je. Jak zaplesá srdce v člověku, když vidí tu radostnou práci jejich na svém a tu lásku k naší rodné hroudě. Práce jejich byla náležitě odměněna; úroda byla více než dobrá ve všem směru, čímž byli bohatě odměněni za úmornou svou práci. Výnos a cena Řepy: 100q a 25 Kč. Žně počaly v druhé polovici července a měly hladký průběh. Dobrá úroda byla příčinou toho, že lidé jsou po polích jako posedlí, což se projevilo při dražbě p. Václava Kapitána, který pole při veřejné dražbě pronajímal po dvou až třech a 3,5 q pšenice a a p. Václava Husáka, který pole prodával, dostal 3 000 Kč výše dle jakosti pozemků a ještě se mu to zdálo málo a proto dražbu zrušil. Dne 13.července konán byl zde sjezd „Hasičské župy Michálkovy“ na oslavu 20. výročí trvání zdejšího sboru. Účast hasičů ze všech sborů byla četná a návštěva lidí na veřejném cvičení se sekerkami (odbývaném ve dvoře) byla také hojná, takže výsledek v každém směru byl uspokojující. Sbor učitelský upravil místo před školou v parčík, který osázel květinami, keři a smrčky, jež ochotně opatřil obecní strážník Josef Šíma; dále založena zahrada školní, v níž bylo vysázeno 37 ovocných stromků a na hřišti 4 ořechy. Stromy, keře a květiny jsou darem „Centrálního ředitelství Lobkovicových statků v Bílině“. Kolem pěšin vysázen živý kustovnicový plot. Bývalé rumiště je urovnáno a pěkným dojmem působí na toho, kdo se ubírá cestou k Řípu. V září odpoledne vyhořel zdejší kovář Jan Rous vznícením plynů, které vystupovaly rourou vzduchovou ku měchu. Shořela mu celá úroda. Proti ohni byl pojištěn nedostatečně, takže na veškerou náhradu sotva postavil - dobře ještě, že rok byl úrodný a proto mnohý si vzpomněl na postiženého a vypomohl mu slámou, droby a jinak. Počasí bylo až do posvícení (11.listopadu) příznivé, takže lidé s veškerou polní prací mohli býti včas hotovi. Zima byla mírná a skoro bez sněhu. Viděl 17.10 1925 Bedřich Beneš, okresní školní inspektor
9
V masopustě - v době všeobecného veselí - konáno či pořádáno dosti plesů, což je asi známkou dobrého stavu hospodářského zdejších občanů a finanční výsledek jejich byl dobrý. Potěšujícím při tom jest, že po příznivém výsledku pamatováno na místní kulturní účel. Spolek „Dobromil“ a tělovýchovná jednota „Sokol“ věnoval po 200.- Kč na výzdobu školy. Za tuto částku zakoupeno mnoho obrazů historických, ceny umělecké a hleděno hlavně k tomu, aby se vztahovaly k našemu osvobození. Zarámování bylo pořízeno z dřívějších darů a zbytek nákladu nesla místní školní rada. Dík této obětavosti jest škola naše vkusně vyzdobena. Dne 17.března byly také v naší obci místními spolky a školní mládeži oslaveny 75 leté narozeniny našeho osvoboditele pana presidenta T.G. Masaryka. Jaký to rozdíl mezi nařízenými oslavami nebožtíka France Josefa a nynějšími! Všichni občané přejí milovanému našemu tatíčkovi ještě dlouhá léta při plné svěžesti tělesné i duševní, aby mohl dokončit dílo, které si přeje vykonati ve prospěch národa a lidstva vůbec. President Masaryk jest z našich velkých a největších mužů a patří zároveň k velkým a největším mužům celého člověčenstva. Hlavním jeho základem je hledání pravdy, kterou učinil jádrem svého života, základem svého úsilí s takovou důkladností, že byl odpůrci svými proto zván fanatikem pravdy. Pravdou k právu bylo jeho heslem od mladosti. Bojovati za pravdu znamená mu pracovati pro ni duchem, pravdou a trpělivě. „Pravda vítězí“ heslo Husovo, jehož Masaryk byl obdivovatelem a následovníkem, přijal plným právem za své a vložil je štítu republiky, kterou založil a kterou otcovsky od převratu řídí. Zachovej nám, Prozřetelnosti, tohoto velikého a moudrého muže ještě dlouhá léta k radosti a prospěchu nás všech! Dne 18.března byly provedeny volby do místní školní rady; zvolen František Kubeš (14 hlasy), Antonín Michálek st. (14 hlasy), Josef Brůža (14 hlasy) a Antonín Hrstka (15 hlasy); školu zastupují učitelé: Antonín Voves a Václav Satran. Ustavující schůze této nově zvolené místní rady školské byla dne 4. dubna za přítomnosti zmocněnce p. Aloise Saidla, řídícího učitele v Ledčicích. Předsedou zvolen František Kubeš, jeho náměstkem Antonín Michálek a školním dozorcem Josef Brůža. Místní školní rada ihned ve své prvé schůzi odbývané po schůzi ustavující usnesla se mýti třídy, schody a 10
záchody 6x ročně, jak vyžaduje předpis okresního výboru školního; dále usneseno ohraditi drátem 3x kolem dokola vedeným parčík před budovou školní a opatřiti školu šicím strojem, aby i děti rodičů nemajetných mohly se cvičiti prakticky v šití. Letošního roku na jaře došlo k druhé částečné parcelaci zdejšího dvora Lobkovice; přidělená část polí jest nepatrná a proto při rozdělování jich došlo k neshodám. Nespokojeni byli snad všichni; ti, kteří dostali něco, chtěli více a ti, kteří nedostali ničeho, chtěli aspoň něco a proto jest těžko, aby poradní sbor s tím málem všechny uspokojil. Doufejme, že rok 1928, kdy má dojíti k úplnému rozdělení dvora, bude všem příznivějším a veliký hlad po půdě aspoň částečně se ukojí. - Při této parcelaci se nezapomnělo tentokrát na stavební místa, která byla přidělena 15 žadatelům na „Berounském“ proti škole přímo od obvodního komisariátu Pozemkového úřadu v Roudnici n./L. a zbytek stavebních míst ze 2 ha připadne obci, která je novým žadatelům přidělí. Také toto dělení způsobili dosti zlé krve a vyvolalo dosti závisti, obržel-li žadatel některý větší příděl než jeho soused. Lidé nemyslili a nedovedli si představiti velikost plochy 7a nebo 10a. Když obdrželi tolik, kolik žádali, viděli svou chybu. Mohou býti vděčni jen ochotě vyměřujícího ing. Pana Bollarda z Roudnice, který bez dlouhých okolků již hotový plánek změnil. Když bylo vyhověno všem ve výměře, nelíbilo se zase některým umístnění a tak opravdu je uměním vyhověti všem. Přede žněmi dal do dobrovolné dražby z příčin rodinných své hospodářství Josef Polák z čísla popisného 31. Lidé kupujících i zvědavých se sešlo více než dosti. Podmínky byly kruté, neboť všechna vydání s prodejem vzniklá nese kupující. Dražbu řídil J.U.Dr. Vodseďálek z Roudnice a vesele se za jeho dražbování přihazovalo, takže korec dobrého pole vydražen přes 6.000 Kč, které prodávající obdržel čisté (s převodními poplatky stál přes 8.000 Kč). Nejzajímavějším byl prodej budov, které dle posudků lidé je znalých, za mnoho nestojí; vyvolací cena jejich byla 50.000 Kč - přihozeno několikrát po 100 Kč až opanoval po bravurním přihození 9.400 Kč pan Antonín Nejedlý, nynější jejich majitel, takže vydražil za rovných 60.000 Kč a se všemi poplatky a zemskou dávkou stála přes 80.000 Kč. Jaká chyba je to pro člověka, když nemá dostatečného školního vzdělání a nezná rozdílu mezi 600 Kč, které chtěl přihodit a 60.000 Kč, na které přihodil. Pan Josef Polák po tak nečekaně výhodném prodeji odstěhoval se do Vražkova, Úroda slibovala plné uspokojení zdejším zemědělcům, avšak dne 24. května odpoledne kolem 5 hodiny přišly kroupy, které způsobily na Kopcích a v Loucké pravou pohromu. Bohužel, že pojištěných proti takovéto živelné pohromě bylo málo - snad jen jeden 11
- Josef Kouba z čísla 24, jemuž pojišťovna sama uznala škodu způsobenou na 80%. Nejvíce byla poškozena žita - ostatní obilí, které nebylo ještě tak vyspělé, se zlepšilo k nepoznání, takže všechno ostatní bylo plně uspokojující. Počasí ve žních bylo nestálé a proto mnozí hospodáři byli nedočkaví a navezli si obilí vlhké, což mělo veliký vliv na zrno a pak i na prodej. Vlhký ječmen musil se 2x denně na sýpkách přehazovati a přece nebyl k vývozu schopným. Cena jeho po žních byly 200 – 210 Kč a čím dále tím více klesala, až se zastavila na polovici loňské ceny, která byla 300 Kč. Jedině řepa dala více než uspokojující výnos – 100q a i více po korci po 21 Kč, což byl slušný výtěžek. Poklesem cen obilí poklesla i cena dobytka, ač cena masa zůstala stejnou - 16 Kč - za hovězí i vepřové. 1 kg živé váhy se prodával za 6 - 6,5 Kč, takže by cena masa měla býti 12 – 13 Kč. Cena chleba byla také vzhledem ku snížené ceně žita nařízením ministerstva zásobování snížena ze 7 na 6 Kč. Látky také jeví tendenci klesající, takže možno se již dnes slušně obléci za cenu přístupnou. Epidemických nemocí v tomto roce nebylo a úmrtnost byla malá - zemřely celkem 3 osoby.
Letošní zima byla celkem mírná a proto byla příznivou k navážení zásob ku stavbě. Majitelé stavebních parcel navážejí pilně dříví z Vlčího u Citova, písek z obecní pískovny, opuku z Vražkova neb Klenče, kámen řípský z lomu Kubešova, vyhazují hlínu na cihly sušené, aby mohli příštím jarem počíti se stavbou rodinných domků Dohled na stavbu má u velké většiny (9 domků) úřední oprávněný podnikatel staveb pan Václav Valentin z Vražkova, u 1 domku stavitel Adolf Beneš z Račiněvsi a u 2 stavitel z Roudnice pan Hrouda. Staví se většinou účelná hospodářská stavení, která odpovídají i požadavkům hygienickým. Byty jsou suché, nejnižší 2,40 m a nejvyšší 2,60 m, takže mají dostatek světla; stěny uvnitř se plentují s cihlami pálenými z toho důvodu, aby se nepotily a nebyla tak veliká spotřeba topiva. Kryt na střechu je tvrdý; většinou užito therovaných, drážkových tašek z Letek a pak tašek cementových z okolních cementáren. Domky staví se do regulační čáry, takže ulice tato bude někdy okrasou obce, provedou-li všichni náležitou úpravu plotu a chodníku a obec cesty. Počasí stavbě nebylo příznivé. Po semenech ve 2. polovici května počaly deště, které trvaly přes polovici července, 12
vody spadlo tolik, že toho není pamětníka. „Všeho moc škodí“, praví staré naše přísloví a skutečně! Deště způsobily mnoho škody na stavbách i na polích, která kolem obce jsou úplně pod vodou. Následkem toho ječmeny předčasně uzrály, řepa a brambory shnily; pícniny jsou také valně poškozeny, přes to však velikému úsilí majitelů se podařilo skliditi je. Žně samotné šly pak rychlým spádem ku předu a počaly koncem července. Zralé bylo vše najednou, takže lidé nevěděli do čeho dříve. Většina svezla obilí suché, jen ti nedočkaví si navezli trochu hnoje. Mnozí musili odmláceti a všichni si stěžují na špatné zrno – je to zůna pro drůbež – slámy je dosti, ale zrna bude málo a proto těch spokojených je ještě méně. Chmel také u většiny neslibuje valného výnosu, protože i on utrpěl mokrem, zežloutl a hlávky má nasazené jen v horní polovici a co je pod tím k zemi nestojí ani za česání. Obecní zastupitelstvo se usneslo dne 30. dubna t.r., aby také naše obec postavila památník našim padlým a zemřelým ve světové válce 1914-1918. Doporučeno, aby k účasti na podniku tom byly přizvány všechny místní pokrokové spolky; „Sokol“, sbor dobrovolných hasičů a „Dobromil“ vzdělávací a podpůrný spolek. V této schůzi usneseno dále postaviti kousek silnice od mlýna až ku Koubovic zahrádce, což bylo s povděkem kvitováno všemi, kteří jsou nuceni tohoto kousku cesty používati. Stavba vedla se v režii. Vše šlo dobře, až na ty konce. Bylo potřebí pár for písku a ty se nemohly sehnati až dosud, co toto píši (17.srpna), nejsou dvě místa vypískovaná. Těžko, velice těžko potom s takovými lidmi v obci pracovat k jejímu rozkvětu: Líbí se nám, když vidíme pořádek a čistotu jinde, ale bohužel doma si ho sami udělat neumíme. Úprava cest, je něco tak nutného pro rolníka, že není snad druhé věci nutnější nad tuto. Dnes dobytek má pořád ještě vysokou cenu (koně 11.00016.000 Kč) a proto je nutno, aby jich mohl hospodář ušetřiti, míti cesty v náležitém pořádku. Dne 12.května svolal starosta František Kubeš společnou schůzi zástupců obce a spolků za účelem postavení památníku padlým a zemřelým ve světové válce. Zástupci jednotlivých korporací jsou: Frant.Kubeš, Josef Brůža a Antonín Michálek ml. za obec, Antonín Voves, Václav Satran a František Rous, kolář za „Sokol“, Josef Razák, Josef Kouba a Josef Horč za dobrovolný sbor hasičů, Antonín Michálek st., Adolf Nič a Josef Král za „Dobromil“. Předsedou zvolen starosta František Kubeš a usneseno pilně jednati, aby památník mohl býti co nejdříve postaven. Po ofertním řízení památník zadán firmě B.Vobořil z Kralup za 6.500 Kč a den slavnosti stanoven na 22.srpna, ku kterémuž dni bude vhodně upraveno i okolí místa, na
13
němž památník bude postaven - většinou hlasů jako nejvhodnější zvoleno místo před školou na samém kraji parčíku. Ku slavnosti pozvány všechny spolky okolní a obstarán Adolfem Ničem řečník z Ústředí legionářů v Praze. Hudba B. Němce z Vražkova. Stanoven pořad slavnosti: 1.) Sraz spolků u „Polívků“ o 1 hodině odpolední, 2.) Průvod k památníku, 3.) Proslov řečníka z Ústředí legionářů. 4.) Odhalení památníku. 5.) Přednes básně: Tři sta let bídy od Boh.Boušky. Po slavnosti je koncert kapely Bedřicha Němce z Vražkova pod lipami na návsi a taneční zábava u Justů a večer věneček u Sekerů. Památník přivezou laskavostí občanů p. Josefa Kouby a Štěpána Polívky dne 15.srpna, kámen do základu a divočinu dodal Frant. Kubeš a písek Josef Horč; základ zhotovili zedníci: Antonín Michálek, František Kubricht s učněm Josefem Pachtou z Černoučku. Na slavnost dostavili se: Václav Filip za Ústředí legionářů v Praze. Za podpůrný spolek ……z Břízy Za podpůrný spolek Loucká Jos. Šorek František Jón za dobrovolný sbor hasičů v Račiněvsi, V.Mojžíš za dobrovolný sbor hasičů ve Straškově Buchar Václav za dobrovolný sbor hasičů v Bříze Josef Rous za dobrovolný sbor hasičů ve Vodochodech Ant. Hrstka za legionáře Švec Václav za dobrovolný sbor hasičů v Ledčicích ……….. za dobrovolný sbor hasičů ve Vražkově Ant.Papež za dobrovolný sbor hasičů v Mnetěši Josef Broft za podpůrný spolek „Dobromil“ v Mnetěši Všichni vlastnoručně podepsáni. Slavnost vzdoru nepříznivému počasí se vydařila v ohledu morálním, ale finanční efekt zklamal, - nedostalo se 2.500 Kč, které byly uhrazeny zúčastněnými spolky místními. Spolek Sokol a Dobromil přispěli každý po 500 Kč, sbor dobrovolných hasičů věnoval 600 Kč a zbytek 900 Kč doplatila obec. Řečník z ústředí legionářů pan Václav Filip přednesl proslov logicky pěkně uspořádaný a byl vyslechnut s pozorností všemi účastníky od počátku až do konce. Nejvíce působila partie, v níž líčil 14
porobu a utrpení národa pod jařmem pánů a pak pod vládou zdegenerovaných věrolomných Habsburků; dost očí při tom zvlhlo. Jak zase se vyjasnily, když líčil úsilí a námahu našeho presidenta T.G.Masaryka a jeho spolupracovníků za hranicemi, jejichž snaha osvoboditi národ náš korunována byla s plným zdarem. I obě družičky Božena Mrákotová a Marie Rousová dobře shostily se svého úkolu přednesem přiléhající básně. „Tři sta let poroby“. Všem- řečníku a družičkám - poděkoval starosta obce pan František Kubeš. Slavnost zakončena státními hymnami, po nichž se účastníci rozešli do koncertu pořádaného ve vsi pod lípami u zvonečku. Málem bych byl zapomněl na veliké slavnosti, které letos byly pořádány v Praze naší největší organizací národní „Sokolem“ ve dnech 4. - 6. července. K slavnostem těmto sjeli se hosté z Ameriky, Jugoslávie, Polska, Ruska, Rumunska a zástupci všech spřátelených států. Sokol podával přehled své práce za poslední období a dle mého dojmu mohu s čistým svědomím říci, že shostil se svého úkolu znamenitě, tak znamenitě jako naše dráhy, na něž v těchto dnech kladeny požadavky obrovské, neboť měly v těchto několika dnech dopraviti statisíce lidí tam a zpět. Úkol svůj provedly přímo brilantně bez nejmenší nehody, čímž si vynutily obdiv u států cizích s dokonalejší sítí železniční. Výkony mužů a žen byly impozantní a působily na diváky dojmem ohromujícím. Jsem rád, že bylo dosti občanů vedle naší jednoty, která byla zúčastněna 7 členy cvičícími a 5 členy v kroji, kteří nelitovali nákladu a námahy, aby viděli to, co nemá žádný národ, aby slyšeli nadšení, které 6.července při průvodu hýbalo přímo Prahou. Nadšení masy se stále stupňovalo a dostoupilo nejvyššího vrcholu, když se mezi lidem objevil náš pan president T.G.Masaryk, který, ač je velice skromný, přece vynucuje celým svým zjevem úctu všech. Kéž příznivý Osud zachová nám ho dlouho k prospěchu národa. Cizina psala nadšené články o sletu sokolstva a konstatovala, že president náš je ctěn a vážen všemi upřímnými Čechy jako málokterý smrtelník. Slet konán pod heslem „Vše pro vlast“. V těchto dnech všechny třenice ustaly a národ byl úplně sjednocen. Bohužel, že toto krásné sbratření nepotrvalo dlouho - uklidněná hladina byla brzy rozvířena tiskem pro různé aféry, tím tiskem, který má snad také za úkol lid vychovávati a ne jen štváti.Všude po vlastech naší republiky byly vedeny vášnivě hádky pro generála R.Gajdu, náčelníka gen. štábu, který se přiklonil k fašismu vyhraněnému to hnutí národnímu dle vzoru italského. Jako politisující generál byl zbaven své funkce a kárným výborem degradován a pense mu snížena. Není bez ostychu muže se veřejně hlásiti k fašismu, který 15
se na naše poměry rozhodně nehodí, jako se nehodil komunismus, neboť náš lid jest již tak vyspělý, že nepodlehne svodům jedněch ani druhých. Hnutí to u nás nic positivního nepořídí, ale přece vneslo k nám neklid svým stálým štvaním a osočováním. Jak žalostně působí, když takový vesnický fašista spílá našim Osvoboditelům a neví ani proč. Nadává asi jenom proto, že tak činí pár individuí pochybné pověsti a několik odstavených veličin, které svoji prostotu rozšiřují v časopisech Lechu, Národu a 28. říjnu. Pilně se politisuje při pivě a nejsilnějším argumentem je nadávka a pak i facka, z čehož jsou jisté rvačky, kterýmž bohužel i naše obec se stává pomalu pověstnou. Byl by již čas, aby lid náš si osvojil rozvahu, umíněnost a slušnost ve všem jednání, aby mládeži školní i starší nebyl dáván špatný příklad. Držme se Masarykova hesla „Pravda vítězí“ a ponechme událostem volný průchod a uvidíme, že ta pravda vyplyne na povrch jako olej na vodu. Debata a kritika je dobrá, ale musí býti vedena způsobem slušným a umírněným a musí se také uznati i náhled cizí, když je dobrý a pak jistě soužití naše bude radostnější. Dne 1. října odcházeli nováčkové, aby konali svou povinnost k národu a vlasti. Z naší obce nastoupilo činnou službu u různých těles 7 hochů. Jak docela jinak šli tito hoši proti nám, kteří jsme viděli v armádě rakouské svého utlačovatele. Dnešní povinnost je mnohem snažší, neboť vojenská správa vidí v každém vojínu člověka, který má plný nárok na slušné zacházení s ním a skutečně také vojenská správa se řídí slovy pana presidenta, který při jedné příležitosti řekl: „Přál bych si, aby služba vojenská byla školou pokračovací, kde by se každý mohl něčemu užitečnému naučiti“. Doba služební trvá 18 měsíců a potěšitelným zjevem je, že vojíni vrací se do občanského života jako „vymydlení“ v každém směru; jednání jejich jest uhlazené, vystupují důstojně, což jest jistě veliké plus proti dřívější výchově vojenské, která se vyznamenávala duševní prázdnotou a sprostou hrubostí, která měla za úkol ubíti v člověku vznešený cit lidství, aby ho pak mohla jako bezmyšlenkovitý stroj užíti vždy a všude i proti svým nejbližším - proti svému národu . Počasí, jak bylo dříve deštivé, tak zase po žních bylo úplné sucho, takže lidé nemohli ani orati k ozimům, při tomto počasí velice dobře se vedlo myším, kterých v našem katastru i v okolí je tolik, že hospodáři mají odůvodněnou obavu, že ozimy budou jimi sežrány, což se také skutečně stalo, takže není ani možno rozpoznati pole zaseté od nezasetého. Nejvíce jsou poškozeny pozemky „v Loucké“. V souvislosti s touto „úrodou“ myší, byla dobrá i úroda zaječí, která i starší pamětníky překvapila. Zabilo se celkem zajíců na hlavním honě 248 kusů a na vánoce 45 kusů; 1 kg se prodával po 8.-Kč, takže spolek honební sestávající ze 30 členů a platících nájemného 510.-Kč by měl 16
enormní zisk, kdyby nebylo poslední leče; je totiž pro všechny účastníky pořádána večeře a 10.-Kč, což činí celkem při obou honech přes 1.000.-Kč. Účast střelců bývá na všech honech neobyčejná, třebaže potřebné věci střelce jsou dosti drahé: honební lístek na rok stojí 105.-Kč a zbrojník na 3 léta 55.-Kč. Mírné počasí potrvalo až do vánočních svátků, kdy počaly první mrazy s trochou dříve napadlého sněhu. Místní spolky „Sokol“ a sbor dobrovolných hasičů pořádaly na nově zřízeném jevišti tělovýchovné jednoty nákladem 6.500.-Kč v sále u Justů 4 divadelní představení a 3 plesy a 1 mikulášskou zábavu. Při všech těchto podnicích dbáno, aby se účastníci vždy ušlechtile pobavili aneb poučili. Vedle těchto podniků odbývalo se zde ještě několik tancovaček, jejichž úroveň - bohužel - není taková, jako u plesů spolkových. Veliký počet těchto zábav - mám na mysli tancovačky- jest dokladem, že blahobyt v dnešní době přece jen stoupl a neodpovídá nářku mnohých ohledně velké výměry daní. I šatstvo v dnešní době je přímo přepychové ve všech vrstvách a nehledí se při tom na účelnost. Paráda - ta paráda - co zničila již lidí majetkově i co se zdraví týče, neboť bývá mnohdy příliš nesmyslná a nedbá vlivů přírodních. Dalším nepěkným zjevem je poživačnost; mnohý nesvědomitý člověk se neohlíží na svou rodinu a jen když on se má dobře, třeba by to bylo i za cenu zdraví jeho dětí, které musí trpěti nedostatkem, aby táta - sobec - bonviván - měl na chlast. V naší obci nebylo letos takřka požáru - hasiči měli sice pohotovost dne 12. srpna při vznikajícím ohni u p. Františka Rouse, rolníka v čísle 20, kde z neopatrnosti počala hořeti kůlnička; oheň byl v samém zárodku uhašen deputátníky ze dvora Lobkovicova. Koncem roku veškeré produkty hospodářské jevily tendenci stoupající: Kč Kč od do od do pšenice česká 230 240 seno 68 80 žito 192 200 sláma 34 48 ječmen 185 195 mouka pšeničná krup. 410 420 oves 136 140 žitná 307 312 kukuřice 133 145 kroupy 270 300 hrách 450 500 jáhly 285 305 čočka 425 625 rýže 400 410 fazole 140 170 švestky sušené 325 330 řepka 280 285 hrušky sušené 280 290 mák 750 785 povidla 550 600 kmín 575 625 hrušky syrové 110 120 17
cukrovka brambory
15 70
15 80
jablka len stonkový
40 200 120 150
Ceny vyrozumívají za 100 kg i s daní z obratu - transit Praha. Dle podražujícího obilí byly současně zdražovány i ceny poživatin a různých výrobků, ovšem že bez nařízení ministerstva, cena chleba stoupla ze 6.-Kč na 7.-Kč.Maso je nezměněno, ač žírný dobytek je lacinější proti roku minulému - 1 kg živé váhy je prodáván za 5,50 6.- Kč. V roce letošním byla dosti veliká úmrtnost - zemřelo celkem 7 občanů: p. Václav Linaj, kapelník, pí. Rosálie Hýblová, vdova a domkářka, p. Josef Kouba, rolník a bývalý majitel mlýna, p. Jaroslav Fiedler, domkář, p. Antonín Vítek, mlynářský dělník, p. Antonín Brůža výměnkář a pí. Alžběta Svobodová, výměnkářka.
Počátek tohoto roku vyznačuje se velice mírnou zimou – mrazy bez sněhu dostavují se až v měsíci únoru, ale nejsou také stálé, takže živnostníci potřebující led jen tak tak, že jim naplnili své lednice. V měsíci lednu a únoru byly pořádány obvyklé zde plesy: sborem dobrovolných hasičů, Sokolem a Dobromilem. Účast byla malá a proto i finanční výsledek nebyl valný; z toho můžeme bezpečně soudit na blahobyt občanů v tomto roce - poklesl následkem neúrody, jejíž stíny budou ještě zjevnější v měsících pozdějšíchnejlepší zprávy by o tom mohli podati místní obchodníci a živnostníci. Další závadou byla zároveň panující epidemická chřipka, která po vší vlasti naší velice řádila a vyžádala si dosti obětí na životech – v naší obci touto nemocí náhodou nezemřel nikdo, ale bylo málo občanů, kteří by jí byli ušetřeni. U dětí měla dosti příznivý průběh – stonaly většinou jen jeden den a komplikace žádné nenastaly. V měsíci březnu bylo zde komisionelní řízení za příčinou rozšíření ulice vedoucí z Černoučku do Vražkova. Tomuto rozšíření vadí hlavně domky pana Josefa Srby obuvníka, Josefa Kubrichta zvaného „Rohového“ a pana Rudolfa Malého; jednání nevedlo k žádnému cíli pro veliké nároky majitelů domků, kteří by nejraději, aby jim za staré domky byly dány nové a tak rozšíření odsunuto snad až do doby, kdy se tu přihodí nějaké neštěstí, které potom jistě donutí veřejné činitele, aby si v této věci počínali rázněji. 18
V letošním roce byla přidělena následujícím žadatelům zbývající stavební místa: panu Josefu Führerovi, mezi stavebním místem p. Jiránka a Hirnšála, pak za Václavem Pávlem postupně pp.: Frant. Rajnyšovi, Bohumilu Hrstkovi, Josefu Koubovi a poslední Josefu Kubrichtovi; většina z nich se připravuje ku stavbě obytných stavení ještě v tom,to roce, takže i letos bude stavební ruch dosti živý, zvláště když se chystají ku zvětšení svých hospodářských budov tito občané: Frant.Rous kolář - stodolu, Štěpán Polívka, obytné stavení, konírnu a chlévky a Jaroslav Hrstka stodolu, Václav Rous, tesař, obytné stavení, totéž Adolf Nič a kůlnu se sklepem Ant. Voves. Odvod byl v letošním roce 25.března a byli při něm uznáni schopnými: Antonín Bašta, Karel Cinybulk, František Faust, Bohumil Kouba, Josef Kouba, Josef Malý, Jaroslav Procházka, František Sekera a Jaroslav Silný. Konstatuji, že chování odvedených jakož i neodvedených byla bezvadná. Nepilo se z žalosti, že byl odveden nebo z radosti, že nebyl odveden. Odvod skončen obvyklou tancovačkou, která minula také beze všech rušivých příhod, což slouží ku cti všech, kteří ji pořádali. Jarní práce polní jdou letos ku předu jako smůla. K setí bylo vše připraveno již na zimu, takže ornice po mírných mrazech byla jako nadýchaná, ale stálé přepršky půdu ulily, z kteréž příčiny se musila pole kypřiti kultivátory a branami, aby rychleji nasychala. Všechna tato práce je málo platná, protože deště jsou stále vydatnější a proto mnohá pole na Želí, v Cestkách a Močítkách jsou pod vodoumajitelé jsou nuceni vodu z nich pouštěti vodními strouhami. Jsou mnozí, kteří ještě dnes v polovičce dubna, nemají zasetou řepu, ječmen, vikev, oves a směsku; jsou to opět špatné vyhlídky na budoucí sklizeň, zvláště když žita jsou z velké většiny úplně zpustošena vlastně zničena od myší, které dobře přezimovaly; žita v dobrém stavu jsou jen kolem vsi a všude jinde se ozimy zaorávají. Viděl dne 7.10. 1927 Nekolný okresní školní inspektor
Po skončených jarních semenech bylo odbýváno další komisionální řízení za přítomnosti obecního úřadu Frant.Kubeše a zástupců okresu p. Šustra a Váni a stavitele Václava Valentína; jednáno bylo hlavně o výkup domků p. Rudolfa Malého a p. Josefa Srby. S prvním bylo jednání hladké a slíbeno panu Malému, že mu obec v náhradu za jeho domek opatří domek, který by cenou a velikostí odpovídal jeho domku. Horší jednání bylo s panem Josefem Srbou, který vlastně neví, co by měl chtíti a proto komise mu navrhla, že by mu postavila domek nový na jeho přídělu za Justovou hospodou, 19
s čímž souhlasil. Domek pana Adolfa Niče smluven a koupen za 10.000 Kč. Poněvadž silnice musí míti i náležitou šířku a rigoly, musí býti vykoupeno něco místa ze všech domků po levé straně a to z domku Šindelářovi čp. 41, pak Marie Kellnerové a Václava Nejedlého, jemuž za potřebnou část z jeho domku nabídnuta zbývající část z domku Ničova. Pan Antonín Justa rolník a hostinský, popouští zdarma ze své zahrady potřebnou šíři pod tou podmínkou, když mu obec dá zase vše do pořádku a postaví mu vrata, aby si mohl seříditi výjezd za humna. Všichni občané uznávají nutnost úpravy části této silnice a jsou proto, aby se úprava provedla, ale přes to přes všechno celé toto jednání uvázlo na mrtvém bodě a proto vyskytl se nový návrh, aby se silnice vedla přes domek čís. 40, náležející p. Vlastimilu Stanislavovi, který by se k tomu účelu vykoupil, a přes Justovic zahradu a vyústila by na silnici proti domku p. Josefa Tlustého. I tento návrh má své zastánce a odpůrce a proto myslím, že také upadne v zapomenutí a zůstane vše při starém. Obecní zastupitelstvo, když jednání týkající se silnice nevedlo k žádnému positivnímu cíli, usneslo se na úpravě cesty od mlýna ke škole; úprava tato provedena v režii a může se říci směle, že lacino. Tento kousek cesty plodil jen ostudu, neboť bylo to kaleniště, v němž si děti při největší opatrnosti zamazaly obuv a znečišťovaly pak školní budovu. Ještě schází, aby rigoly byly vydlážděny, aby voda měla rychlejší odpad. Těsně přede žněmi pořádal zdejší vzdělávací a podpůrný spolek „Dobromil“ slavnost 20ti letého trvání, k níž sezval všechny spolky z okolí, které jsou na stejném podkladě organizovány. Návštěva hostí domácích i cizích byla uspokojující a výsledek morální i hmotný také. Po průvodu měl proslov u dvora pisatel Antonín Voves, pak byl koncert a nezbytná tancovačka. O zábavu bylo též postaráno - nejvíce bylo obléháno „kolo štěstí“, které spolku nejvíce vyneslo. Když to dobře dopadlo a spolku zbylo čistých přes 1.200 Kč, usnesl se poříditi si vlastní kůlnu pro pohřební vůz, která by se přičlenila ke kůlně hasičské. Mnozí členové výboru se domnívali, že tento obnos skoro stačí, ale zmátli se, přes veškerou laskavost pana starosty Frant. Kubeše, který veškeré cihly a písek přivezl zdarma, musila býti ještě hodná částka vyzvednuta z hotovosti uložené v Hospodářské záložně v Roudnici n./L. Se žněmi bylo započato v polovici měsíce července a šly velice spěšně. Žita bylo poskrovnu - jen kolem vsi a hospodáři neměli vůbec nebo skoro žádného. Ječmeny a pšenice byly prostřední a byly zralé současně. Sýpka byla u všeho plně uspokojující. Brambory, které nebyly poškozeny mrazy, daly sklizeň velmi dobrou a jen řepy, které 20
byly ranné a namrzly aneb byly potlučeny od krup, daly výnos podprůměrný - jinak daly 75-85q po korci a při dobrém obdělání i více. Řepa se sklízela letos přímo nádherně - před sklizní namoklo, takže se dobře vyorávala a pak při pěkném slunném počasí se dobývala velice spěšně beze všeho zvláštního čištění. Po sklizni řepné je všechno v polích, aby byla půda zase připravena k jarnímu setí. Je viděti, že plně se uznává hluboká orba a proto se hodně čtyruje a pak motorová orba se hojně rozmáhá. V obci jsou 3 orací motory a to 2 patent „Fordsohn“ s Bächrovými pluhy a 1 patent „Praga“. Je s nimi nádherná , rychlá orba a pole jsou urovnána jako na stole. Majiteli strojů jsou hospodáři: p. Václav Rous a Josef Kříček a „Pragy“ živnostník p. Václav Král, který si koupil stroj na výdělek, ale bohužel mnoho s ním nevydělá, protože zdraví jeho i motoru je otřesené. S modernizací hospodářství pokračuje paralelně i ostatní náš život. Dnes motorová vozidla pomalu vytlačují potah a na silnicích jsou viděti jen automobily. Jízda jejich je rychlá, ať jde o automobily osobní nebo nákladní, a silnice dle toho vypadají – stav jejich jest přímo ubohý. Silnice státní je samý dolík, takže není možno po ní jet a okresní nejsou o mnoho lepší. Okres postupně své silnice se značným nákladem upravuje tj. válí, ale než bude se všemi hotov, bude moci zase začíti s těmi prvními. Pozdní jarní mrazy nadělaly mnoho škody na ovocných stromech zvláště na švestkách, kterých u nás vůbec nebylo a ta, co sem byly přivezeny, byly nabízeny za cenu nedostupnou 5- 7 Kč; knedlíků švestkových - našeho to národního jídla - užito bylo letos poskrovnu. Hrušky a jablka, kterých bylo hojnost, byly prodávány po 2.-Kč bezvadné jakosti Panskou štěpnici a k ní náležející aleje měl letos koupenou pan Eduard Plachý, sadař ze Ctiněvsi za 23.000.-Kč a myslím, že pochodil velice dobře. U nás je viděti, že lidé poznávají cenu ovoce a proto všude vysazují ovocné stromy; škoda každého místa, které zahálí a proto již ve škole jsou děti vedeny k tomu, aby vysazovaly a ošetřovaly stromy, které jsou okrasou krajiny a poskytují nám lahodného a zdravého občerstvení zvláště naše ovoce, které se vyznamenává dobrou a kořennou chutí a proto jest pro tuto vlastnost lehce a výhodně zpeněžitelné. Osvětová činnost v letošním roce byla uspokojující, místní spolky a osvětová komise, která letos se ustavila, jakoby se předstihovaly v pořádání různých podniků jako: přednášek, divadelních představení, koncertů, tanečních zábav a jiných. Při hrách divadelních lze konstatovati potěšující zjev, hráti kusy skutečně cenné, z nichž by hrající i posluchači něco měli. Zdejší ochotníci jsou již tak dalece školení, že svého úkolu zhošťují se dobře. 21
Úmrtnost v letošním roce je tato: Josef Srba,obuvník, Marie Rousová, výměnkářka, Alžběta Rousová(souchotiny), Anastázie Linajová (souchotiny) a Václav Kouba (zápal plic). Počet novorozeňat nezjištěn, protože matrika obecní není vedena.
Počátek roku byl docela příjemný - zima byla suchá a velice mírná, ano počasí v únoru a březnu bylo skoro jarní. Za to jaro bylo nestálé a chladné; toto studené období trvá přes celé jaro, ano zastihuje i počátek léta, v nimž pak v červenci je vystřídáno neobyčejnými vedry, při nichž teploměr dosahuje ve stínu až 34 stupňů Celsia, což je pro nás teplo přímo tropické. Teprve v srpnu a na podzim dostavily se přepršky. Kterými se ovzduší ochladilo a ovlažilo, což mělo podstatný vliv na vývin řepy a zimních brambor, dále zeleniny, která letos tak mnohé a mnohé pěstitele oklamala. Píce je následkem sucha také citelný nedostatek, takže je slyšeti stále oprávněnou starost, s čím bude krmen dobytek, jehož má každý nejvyšší možnou míru. Mnozí lidé budou nuceni dobytek odprodati a to za cenu nízkou, protože nabídka převyšuje poptávku. Dobytek jatečný má stále cenu slušnou 7,5 - 8.-Kč za 1 kg živé váhy; prasata se prodávala až 13.-Kč na živou váhu. Podsvinčata udržela si dlouho obstojnou cenu 200 - 300.-Kč za párek, dle toho, jaká byla, až teprve v měsíci červenci a srpnu nastal pokles v ceně, takže párek byl prodáván kolem 100.-Kč a tato cena se udržuje až do konce roku. Letošní sucho a nedostatek píce je příčinou mnohých nemocí u dobytka; hovězí dobytek jest stížen puchřením kostí následkem nedostatku látek křemičitých v píci a ve slámě a proto mnoho kusů musilo býti odporaženo za cenu nepřiměřeně nízkou. Podobná nemoc řádí i mezi dobytkem vepřovým, který musí býti předčasně odporažen nebo odprodán zase pod cenou, čímž pěstitelům vzniká veliká škoda. Jarní práce měly rychlý spád, neboť dnes v době vlády strojů jde všechno opravdu od ruky. Semena jarní i podzimní byla v krátké době odbyta, neboť nebyla ničím rušena; letos mnozí již v březnu sili řepu a sázeli ranné brambory. Pozoruji však, že tento spěch není nikomu valně k užitku, neboť řepa namrzla a dostala černé kořínky a ztrácela se, takže musila býti znovu seta, čímž její vyvin se hodně opozdil; ranné brambory zmrzly docela a výnos jejich byl skoro žádný. Práce podzimní šly také spěšně, čehož byly příčinou časté 22
přepršky, jimiž se půda dostatečně navlažila, takže vyorávání brambor, řepy a pak i orba sama šly přímo ideálně. Lidé měli letos všechna pole brzy zorána. Žně byly veselejší proti loňsku; nebyly snad nádherné, přece však uspokojující. Obilí bylo zralé vše najednou a proto žně při panujícím příznivém počasí byly odbyty v krátké době. Ozimy byly dobré na slámu i zrno, jen jařiny jsou slabší. Sýpka je také uspokojující a zrno se při stálém suchu ještě dostatečně vyvinulo. Mlácení šlo spěšně, protože obilí bylo sklizeno úplně suché a jest již dnes (koncem srpna) úplně vypařené. Po žních obilných počato s česáním chmele, s kterým však mnozí pěstitelé nepochodili pro sucho, chladné počasí v době jeho vzrůstu a pak četné škůdce jako jsou : kominík (černá mšice), blechy (dřepčík) a červený pavouček. Dobře pochodili ti pěstitelé, kteří si mohli chmelnice zapouštěti vodou; ti měli chmel pěkný, dobře obrostlý a cena jeho byla také uspokojující (3.600.-Kč). Ti, kteří chmel neprodali, dostávají dnes ani ne polovici uvedené ceny. Sklizeň bramborů a řepy byla uspokojující; bramborů bylo mnoho, ale drobných, protože ani jednou řádně nezmokly; řepa dala po korci průměrně kolem 70q, což výhledem k nepříznivému počasí je opravdu neočekávané. Dne 1.dubna 1928 byly u nás obecní volby, které nepřinesly žádného překvapení; všech voličů zapsaných v seznamech bylo 427 a odevzdaných hlasů 398, z nichž 7 hlasů bylo uznáno neplatných, protože v obálkách bylo více kandidátních listin než jedna. Volby odbývaly se bez všech rušivých příhod v úplném klidu a obdržela při nich strana: 1.) sociálně demokratická 178 hlasů 7 mandátů 3 hlasový zbytek 2.) Republikánská a Domovina 87 hlasů 3 mandáty 12 hlasový zbytek 3.) lidová 67 hlasů 2 mandáty 17 hlasový zbytek 4.) čsl. národ.- socialistická 59 hlasů 2 mandáty 9 hlasový zbytek Volební číslo jest 25 a bylo obsazeno 14 mandátů; 15. mandát přiznán je straně lidové, protože tato vykazuje největší zbytek 17 hlasů. Zvoleni za stranu: 1.) Sociálně demokratickou: Antonín Hrstka, Josef Krejčí, Antonín Dvořák, Josef Plachý, Antonín Smrčina, Josef Kubrycht starší, Bedřich Voves;
23
2.) náhradníci: Josef Medáček, Antonín Šíma - zedník a Josef Kubrycht ml. ; 3.) Republikánskou a Domovinu: Frant. Kubeš, Václav Ježek a Jaroslav Titěra; náhradníci: Josef Tlustý a Antonín Michálek ml. 4.) Lidovou: František Rous čp.11, Josef Chmelík ml.a Antonín Satran; náhradníci: František Jiránek, zedník a Václav Matoušek ml. 5.) Čsl. národ. - socialistickou: Václav Satran, učitel a Jaroslav Hrstka, domkář, náhradník: Adolf Nitsch, stát. cestář. Dne 18. dubna t.r. při volbě starosty a obecní rady zvolen: starosta: Josef Krejčí, 9 hlasy soc. dem. a čsl. socialistickými náměstkem: Bedřich Voves, 9 -„-„a 1 lidovým, radním: Václav Satran, učitel 9 -„-„radním: Jaroslav Titěra, za stranu Republikánskou a Domovinu radním: Josef Chmelík ml., za stranu lidovou Proti této volbě nebylo podáno žádných námitek. Při obou volbách jmenován byl zástupcem úřadu Antonín Voves, říd. učitel. Československý Červený kříž oslavoval 100. narozeniny Henrika Dunauta, zakladatele světové organizace Červených křížů. Po vší naši vlasti byly pořádány slavnosti, v nihž byl propagován světový mír; při té příležitosti naši spisovatelé Alois Jirásek, Antal Stašek, Viktor Dyk, Jaroslav Kvapil a J.S.Machar vydali k národu našemu tento velikonoční vzkaz: „V desáté jaro české svobody, vykoupené krví tisíců a láskou milionů, připomíná nám opět Červený kříž, že pod symbolem kříže, na němž podle zbožné víry zvítězila láska k člověku, třeba se zamysliti nad sebou samým, nad dneškem a nad budoucností. V poslední hodinu toho dne, kdy se zmlklé zvony nanovo rozhlaholí k svátku vzkříšení, pokloňme se mlčky památce těch, kdož odešli, aby tu národ zůstal, a zamyšlemež se nad tím, zda jsme byli a zda jsme dnes hodni jejich památky. Pokloňme se jí v pospolitém míru se slibem, že jí hodni budeme! Čeští spisovatelé, z těch, kdož za hrůz válečných hleděli svým slovem zburcovati českou malomyslnost a povzbuditi srdce polekaná, posílají v desáté jaro české svobody Červenému kříži svůj pozdrav a všemu národu vzkaz: Milujme se!“ Zdejší dorost ČČK pořádal besídku s proslovem Václava Satrana, která vyhověla svému účelu. Čistý výnos při dobrovolném vstupném byl 316,50 Kč, z nichž zasláno Čsl. Č. kříži 116,50 Kč,
24
Okresní péči o mládež v Roudnici n./L. 100.-Kč a fondu profesora B.Beneše, nedávno zesnulého okr. škol. inspektora, také 100.-Kč. Stavební ruch nebyl letos takový jako v roce minulém; stavební příděly jsou úplně až na jeden náležející p. Josefu Póvrovi - zastaveny a ostatní občané podnikali jen ty nejnutnější opravy, protože stavební materiál vstoupil letos v ceně. Cihly zdraženy o 10.-Kč na 1.000 kusech, takže počítají za ruční 310.-Kč; dříví také neobyčejně stouplo (asi 20%) a vápno také. Jest však pozorovati, že cihly nejdou již tak na odbyt a že jich mají cihelny velké zásoby a nevědí si s nimi rady. Pražští podnikatelé jim nabízejí za 1.000 ks 200.-Kč loco nádraží, což je jim nezamlouvá, neboť jen neradi z přemrštění ceny slevují. Činnost kulturní v roce letošním byla uspokojující; místní osvětová komise ve spolku místních pokrokových organizací pořádala dne 25.ledna 1928 u Kučerů přednášku „Správné pojišťování“ o němž referoval inspektor hasičů pojišťovny z Roudnice n./L. J. Beneš- účast i výsledek byl uspokojující. Dne 16. června t.r. pořádána přednáška na thema: „Dojmy z výstavy pařížské“, kterou absolvoval ředitel skladištního družstva v Roudnici pan Gabriel. Účast 45 lidí, kteří zajímavou přednášku vyslechli s plnou pozorností od jejího počátku až do konce. Dne 5. července t.r. večer pořádána oslava mučednické smrti našeho syna a trpitele za pravdu mistra Jana Husi na úpatí Řípu, kde přednášel o „ Husově posledním vzkazu Čechům“ Antonín Voves, syn řídícího učitele v Mnetěši, počet účastníků byl veliký. Po přednášce zatroubil Frant.Šíma slévač ze zdejšího čís.136 fanfáry a pak všemi přítomnými zapěna píseň: „Hranice vzplála“. Dne 28. října byla v naší obci konána oslava 10 letého trvání našeho státu. Školní děti sehrály divadelní kus: „Sen o České duši“ dvakrát - jednou odpoledne s proslovem pro děti, který přednesl učitel Satran a pak večer s proslovem pro dospělé předneseným říd. učitelem A. Vovsem; výsledek všestranně uspokojil. Mimo těchto přednášek sehráno bylo několik divadelních kusů za řízení Františka Šímy a možno říci s plným zdarem. Koncem tohoto roku dne 2. prosince byly odbývány volby do okresního a zemského zastupitelstva. Jako snad každé volby, tak i tyto rozvířily klidnou hladinu zdejšího života a přinesly mnoho trpkých chvil lidem, kteří se nemohou smířiti s demagogickou agitací. Přičítám všechnu vinu novinám, těm novinám, které snad také vedle úkolů jiných mají také úkol výchovný a mají vésti lid ke svornému spolužití. Doufejme, že něco podobného se již více opakovati nebude a kdyby, že si lid vynutí, aby agitace byla důstojnou. Jsme přece nuceni žíti po volbách jako před volbami dále vedle sebe a jak to soužití pak vypadá, může si snadno každý představiti. U nás nebylo 25
náhodou žádných rušivých příhod a i agitace byla vedena v mezích slušnosti. Volby byly ve 2 místnostech u Kučerů do okresního zastupitelstva (lístky růžové) a u Justů do zemského zastupitelstva (lístky bílé). Zástupcem úřadu pro obě místnosti jmenován zdejší říd.uč.Antonín Voves, který byl následkem toho nucen stále přecházeti z místnosti do místnosti; s volbou v obou místnostech počato v 8 hodin ráno a skončeno ve 12 hodin. K volbě do okres. zastupitelstva dostavilo se 369 voličů ze 420 povinných; platných hlasů uznáno 366 a 3 neplatné. Výsledek byl tento: čís.1. kandidátní listina čsl. strany lidové obdržela 55 hlasů čís.2. kandidátní listina čsl. strany sociál. demokratické 172 hlasů čís.3. kandidátní listina Komunist. strany Československa 12 hlasů čís.4 kandidátní listina čsl. národní demokracie 8 hlasů čís.5 kandidátní listina čsl.strana národně socialistické 39 hlasů čís.6. kandidátní listina Republikánská str. zemědělská a Domoviny 54 hlasů čís.7. kandidátní listina Čsl.živnost.-obchod. str. středostavovské 26 hlasů celkem 366 hlasů K volbám do zemského zastupitelstva dostavil se stejný počet voličů jako k volbám do okresu 369, z nihž uznáno platných 367 hlasů a 2 neplatné. Z nich obdržela: čís.1. Československá strana národně socialistická 43 hlasů čís.2. Deutschen Arbeits und Wirtschafsgemeinschaft 9 hlasů čís.3. Republikánská strana zeměd. a malorolnick. Lidu 54 hlasů čís.4. Deutschen sozialdemokratischen Arbeitspartei 0 hlasů čís.5. Čsl. strana lidová 49 hlasů čís.6. Deutschen nationalsocialistischen Arbeitspartei 3 hlasy čís.7. Čsl. živnosten.-obchodnická str. středostavovská 24 hlasů čís.8. Čsl. národní demokracie 9 hlasů čís.9. Komunistická strana Československa 10 hlasů čís.10. Volksverband 1 hlas čís.11. Čsl. sociálně demokratická str. dělnická 161 hlasů čís.12. Bind der Landwirte 2 hlasy čís.13. Deutschen Gewerbepartei 2 hlasy čís.14. Deutschen christlich sozialen Volkspartei 0 hlasů celkem 367 hlasů Z odevzdaných 17 hlasů stranám německým jest patrno, že tito lidé jsou buď úplně neuvědomělí anebo lhostejní k výsledku 26
volebnímu, dostavují se k volebnímu osudí jen proto, že musí a dle toho se také jeví výsledek. V tomto roce zemřelo: Nohejl, legionář ruský bydlící v obecním domku, Alžběta Sekerová (stářím) babička Dvořákovic, Antonín Mareš (stářím) dědeček Titěrův, Alžběta Hrdličková (stářím) babička Hofmanovic , Antonín Blažej, zemědělský dělník ve dvoře. Ani v tomto roce nebylo zjištěno pro neúplnost obecní matriky narození novorozeňat. Starosta obce p. Josef Krejčí se roznemohl a dle výroků ošetřujících lékařů nemoc jeho bude vyžadovati delší doby léčení v sanatoriu a proto byl nucen úřad svůj předati dne 16. prosince t.r. svému náměstkovi p. Bedřichu Vosovi. Ceny obilí: Pšenice 175.- - 195.-Kč Mák 620.- 640.- Kč Žito 169.- - 174.-Kč Jetel 750.- - 900.- Kč Ječmen 172.- - 180.-Kč Vojtěška franc.1475.- -1575.-Kč Oves 169.- - 171.-Kč Brambory žlut. 38.- 42.-Kč Kukuřice jugos. 149.- - 150.-Kč Zelí 360.- - 400.-Kč Hrách 300.- - 450.-Kč Sláma (cepy mlác.) 65.- - 67.-Kč Čočka 775.- - 825.-Kč Sláma krmná 53.- - 55.-Kč Vikev 195.- - 200.-Kč Sláma stelivo 48.- - 50.-Kč Mouka (pš.krupice) 325.- - 335.-Kč Mouka (hrubá 0) 300.- - 315.-Kč Mouka (hladká 0) 275.- - 285.-Kč Mouka žitná 267.- - 274.-Kč Otruby pšeničné a žitné 128. - - 130.-Kč Vejce (kopa) 58.- - 59.-Kč Skončeno dne 31.prosince 1928. Antonín Voves zapisovatel
Četli podepsaní členové letopisecké komise dne 30.V. 1929 Vlastnoruční podpisy: Antonín Satran, Josef Chmelík Viděl dne 25.1.1929 Josef Nekolný Okresní školní inspektor
27
Rok počínal velmi mírným počasím, pohoda byla přímo nádherná a každý si liboval, jak tu zimu snadno přečkáme. Skřivánci oklamáni mírností zimy se vrátili. Před 15. lednem však počaly mrazy přituhovat a stupňovaly se stále tak, že dosáhly -37º C. Něco podobného nikdo nečekal a také ze žijících lidí nepamatoval. Tyto přímo polární mrazy nadělaly u nás obrovské škody, které se nedají ani odhadnouti. Ptactvo mrzlo v houfech: vrátivší se skřivani pomrzli všichni, kosové, sýkory, strnadi mrzli také ač bylo o ně všemožně pečováno, jak ve škole dětmi a učiteli, tak i v domácnostech. Mnoho i drobného zvířectva jako zajíců v polích, vepřového dobytka a telat nachladlo a pak zašlo. Lidé byli nuceni ve chlévech i topiti, aby kravám nemrzla vemena. Ke všemu dostavoval se nedostatek paliva, poněvadž lidé neměli v něm takových zásob, jakých bylo potřebí ke značně zvýšené spotřebě. Zdejší škola před nastalými mrazy se zásobila s uhlím (přes 60q) , ale silné vytápění 2 tříd za 14 dní způsobilo, že zásoby uhlí se zmenšily více než o polovici. V nejvyšší čas ministerstvo školství a národní osvěty vydalo nařízení, aby vzhledem k obrovským mrazům a vzhledem k nemožnosti opatřiti si nedostatek paliva bylo vyučování na všech školách zastaveno od 17.24. února, což bylo prodlouženo dalším výnosem do konce února. Tyto kruté mrazy byly doprovázeny silnými vánicemi, takže sněhu napadlo na 60 cm, čímž neobyčejně trpěla zvěř v polích a proto koroptvím muselo býti často zasypáváno a zajícům zakládáno, aby nehynuli hladem. V našem revíru ztráty na zvěři nebyly tak citlivé, jako v revírech cizích. Škody mrazem byly značné ve všech směrech; také i na budovách - okenní tabule praskaly, jen ve školní budově 12 tabulí, stavení nová i stará dostala značné trhliny, čehož byla příčinou silně promrzlá půda (až 80 cm hluboko). Víno, růže, ořechy a třešně jsou úplně zničeny a ušlechtilé druhy jabloní a hrušek také, zvláště které byly zasazeny na úpadech, kde byl větší mráz, nebo při zdi, kde zase mocné paprsky sluneční na jaře dokonaly dílo zhouby. Stromy na stráních a vůbec v polohách vyšších byly před mrazy uchráněny. Jak smutný byl pohled na jaře na sady, které ještě v pozdním jaru se černaly místo aby se zelenaly. Mnohé stromy, které se oděly listím, uschly a tak radost majitelů, že aspoň jich je zachována při životě, obrátila se v žalost. V naší obci mnoho alejí a sadů vzalo za své: jako dílce za kovárnou Jana Rouse, za mlýnem Josefa Kotrče, zahrada Antonína Justy, při čís. 25., Ladislava Satrana při čís. 23 a vedle Antonína Svobody, pak Jaroslava Titěry, alej Josefa Kříčky, alej 28
obecních hrušek při okresní silnici a třešní za státní silnicí k pískovně, dále třešňovky V. Kapitána, Zdeňka Horče a Josefa Kříčky. Sta stromů pomrzlo, čímž vznikla veliká škoda národohospodářská nejen majitelům, ale i nám ostatním, kteří jsme nuceni ovoce kupovati. Dočkáme se náhrady? Sotva! Daleko lépe snášely zimu stromy u Řípu, kde na panství Lobkovicově jen část stromů zašla a Antonínu Satranovi obě aleje zachovány skoro neporušené. Mrazy potrvaly až do první polovice března. Na jaře byl všeobecný strach z tání a obyčejně z čeho bývá největší strach, dobře to dopadne. Když slunce počalo na jaře vysílati mocněji své paprsky a sníh tál, vždy k večeru umrzlo a to mělo za následek, že sníh sešel ani takřka nikdo nevěděl jak a tím samým způsobem odešel i led z řek, které byly místy promrzlé až na dno. Hluboko promrzlá země nemohla se dostatečně napíti při jarním tání a to bylo příčinou, že po rozmrznutí půdy, tato mohla býti brzy připravena k jarní setbě, která se skorem o celý měsíc opozdila. Setí nebylo ničím rušeno; s okopáváním řepy bylo počato v 1. polovici května místo již koncem dubna. Byly-li opožděny práce jarní, musili se značně opozditi i žně, které veliké naděje neslibovaly, protože v době vývinu obilí převládalo počasí většinou suché a teplo panovalo neobyčejné; počet stupňů tepla rovnal se pomalu počtu stupňů mrazu a následek toho byl, že zapadaly prameny a mnoho studní bylo bez vody. Ve škole musila býti také prohloubena studna o 1 m, což svěřeno studnařskému mistru Jos. Jarolímovi z Ledčic za 647,70 Kč, kterážto částka zrovna nesvědčí o jeho serioznosti. Panující veliké sucho mělo neblahý vliv na vývin některých plodin. Chmel, na jehož pěstování se vrhlo mnoho rolníků, špatně rostl a byl napaden různými nemocemi a hmyzem, takže náklad na jeho ošetření a stříkání neodpovídal sklizni a docílené ceně 500.- 600.-Kč za 1q. Potrvá-li tato cena ještě jeden nebo dva roky, myslím, že mnohý pěstitel chmelnici raději vykope. Zdejší pěstitelé jsou tito: Antonín Justa z čís. 39., Václ. Matoušek, Zdeněk Horč, Jaroslav Mikulecký, Frant. Kubeš, Frant. Rous, Štěpán Polívka a Frant. Rous, kolář. Chmel lehce usušili všichni na sušárně p. Jos. Kříčky, kterou má pronajatou s celým hospodářstvím na dobu 9 let za 2,20q pšenice za 1 korec pan František Kubeš, což je jistě cena při bonitě a stavu půdy dosti značná. Žně při stálém pěkném počasí byly tak prostřední pokud se týče zrna a slámy, jen jeho cena je neuspokojující pěstitele. Výnos zrna po 1 korci byl asi tento: pšenice 6q, žita 4q, ječmene 7q a ovsa 6q. Světová sklizeň je nadprůměrná a proto zásoby rok od roku jsou větší a cena menší. Pšenice se prodává za 170.-Kč, žito za 100.-Kč, ječmen za 130.- až 140.-Kč a oves za 98.-Kč; ceny tyto sotva kryjí výlohy 29
výrobci a nejlepší při tom jest, že obilí nikdo nechce. Následek tohoto stavu jest provalení hospodářské krize, jejíž neblahé následky jistě projeví se v obchodě a v průmyslu, nepostaví-li se jim odhodlaně v cestu vládní činitelé nějakou rozhodnou akcí. Výnos řepy pro stále nepříznivé počasí -sucho- nebyl také valný; po korci průměrně dala 60- 65q což je opravdu málo. Co se té novodobé modle věnuje času a námahy! Od časného jara se jí lidé klaní při prvním i druhém okopávání, jednocení a hlavně pak při dobývání a výsledek - udřený dobytek i lidé. Také i zde se opakuje, co při obilí - dovedeme cukr vyrobit, ale nemůžeme ho prodat, protože dnes všechny státy, do nichž jsme cukr vyváželi, snaží se býti soběstačnými. Naše továrny „Československé Breitfeld a Daněk“ zabývající výrobou strojů pro cukrovary jsou na výši doby; zařizují vzorné cukrovary nejen doma, ale i po celé Evropě ano i v Americe a následek toho pak je, že přebytky našeho cukru nemůžeme udati, protože státy zabývající se výrobou cukru chrání svůj výrobek před naším vývozem vysokým clem. Stav silnic byl až do letošního roku stále neutěšený. Státní silnice byla pomalu již v takovém stavu, že nebylo možno po ní jet. Stát konečně přikročil k radikální úpravě, jíž svěřil firmě „Škoda“ v Plzni. Sentinely jejich vozily nepřetržitě štěrk od Řípu z pronajaté skály Hykovy ze Ctiněvsi přes Černouček a Ledčice nebo Mnetěš na státní silnici, dále ze stanice ve Straškově, kam štěrk dovážen vlakem a konečně z přístaviště na Labi v Roudnici. Kámen tento ukládal se v souvislém hřebenu na jedné straně silnice; když bylo dosti zásob kamene navezeno, přijel parní válec s pluhem k orání silnice zvlášť uzpůsobeným a tuto pořádně rozrýpal. Na takto rozrušenou silnici byl naházen štěrk v síle 25 cm a jiný parní válec kámen umačkával. Třetí válec o kus dále také silnici válel, ale bylo před ním stále kropeno vodou, kterou dělníci spolu s pískem stále zametali do spárů silnice. Denně zhotoveno takto 400 - 500 m silnice připravené k asfaltování. Než se s tímto začalo, byla silnice zbavena vší nečistoty a písku, kterým byla silnice po uválení poházena, pak byla zvláštním rozstřikovačem postříkána čistým asfaltem a hned potom několik automobilů vozilo připravený ve zvláštních pecích teplý asfalt, který 10 lidí stále skládalo a urovnávalo na silnici v síle asi 7 cm. Po urovnání přejel asfalt válec, jehož kola byla polévána teplou vodou; silnice byla hotova. Státní silnice je v pořádku, ale silnice okresní velice utrpěly zvýšeným provozem, který na nich byl v době renovace tj. obnovení silnice státní. Naše silnice z Mnetěše do Černoučku je ve stavu ubohém a část její v Kozí ulici přímo prosí o úpravu. Bylo již mnoho jednání v tomto směru a zdá se konečně, že spěje ke zdárnému konci. Silnice se přemístí a bude vedena přímo od mlýna přes domek 30
Vlast. Stanislava, za nějž tento žádá 38.000.-Kč a zahradu Antonína Justy, hostinského v čís. 39, který žádá za 1 čtvereční sáh 30.-Kč; silnice by vyústila někde u domku Jos. Pecha a tímto vyřešením bude učiněn konec desorientací automobilů a předešlo by se možnému neštěstí, které se dnes velice snadno může v této ulici přihoditi. Stavební ruch proti létům předešlým byl slabší, takže po žních počal se jeviti nadbytek sil zednických. U nás stavěl Ant. Kouba, zástavba č. 24., chlévy a stodolu, Ant.Justa, hostinský - obytné stavení, porážku s dílnou pro svého nájemníka Václ. Hanče; ostatní práce zednické byly jen menší opravy. Ceny stavebních hmot však neklesly. Dne 6. ledna byla odbývána ustavující valná hromada „Spořitelního a záložního spolku pro Mnetěš a okolí, společenstva s ručením neobmezeným.“ Přihlásilo se 43 členů po referátu delegáta Ústřední jednoty hospodářských družstev v Praze p. Václava Kučery. Při volbách představenstva zvoleni: Ant.Voves, starostou, Josef Tlustý, místostarostou, Ant. Kouba, Frant.Rous a Václav Flek členy představenstva. Do dozorčí rady: Ant. Satran, předsedou, Zdeněk Horč, místopředsedou, Jan Rous, Štěpán Polívka, Frant. Pospíšil a Antonín Michálek, mladší; pokladníkem zvolen Jaroslav Titěra. Spolek tento měl býti u nás již dávno ustaven, aby byl zachytil příznivější léta k ukládání úspor a členům prospěšnější při úvěru před pozemkovou reformou. Letošní rok je kritický, protože lidé nemohou při nejlepší své vůli ukládati, ale přesto obchod v hnojivech a uhlí jest dosti čilý, neboť vše se kupuje zaručené a hodnotné, aby se členům zbožím dobrým a laciným. Během roku přistoupilo 10 členů, což zajisté svědčí o vzrůstající důvěře k vedení spolku, kterým se pomalu vžívá. Dne 21.dubna byla zde založena příslušníky strany sociálně demokratické dělnická tělocvičná jednota, která má své spolkové sídlo u Justů. Počet členstva není mi přesně znám, ale je dost značný. Spolek tento má svými stanovami vytčený týž úkol, jako podobné tělocvičné spolky již dříve organizované pod jménem „Sokol“ t.j. pěstovati ve zdravém těle zdravý duch a vedle mravnosti, poctivosti, pilnosti, střídmosti a snášenlivosti i lásku k vlasti, zkrátka má vypěstovati pevný a čistý charakter, který má býti okrasou každého jednotlivce. Prvním starostou jeho zvolen Josef Stejskal a náčelníkem František Šíma Dne 26.května pořádala místní tělocvičná jednota „Sokol“ okrskové cvičení a docílila úspěchu jak v ohledu hmotném tak i mravním. Cvičilo se na dvoře u Kříčků, který k tomu účelu se výborně hodí. Členů cvičících, dorostu a žactva obojího pohlaví sešlo se tolik, 31
že místo označkované ani nestačilo. Při cvičení bylo postaráno o zdravotní službu odb. Červeného kříže, který sem vyslal bratry z hasičských sborů domácích a okolních. O občerstvení cvičících bylo postaráno domácí jednotou poskytnutím kávy a koláčů, což vše bylo darováno členy jednoty. Návštěva byla přímo rekordní a tak hravě docíleno toho, co se chtělo docíliti. Dne 14.července pořádal místní sbor dobrovolných hasičů své 25 leté jubileum svého založení, při němž byli poděleni diplomy za své nepřetržité působení ve sboru bratři: Ant.Papež, Václav Papež, František Pospíšil, mistr kolářský, František Krejza, Bedřich Voves, Josef Chmelík starší, Jan Rous, kovář.I tato slavnost se vydařila a docílila dobrých výsledků ve všech směrech. Za župu naší zúčastnil se slavnosti župní dozorce br. Václav Hrouda, řídící učitel z Černoučku, který diplomy oslavencům rozdal a zásluhy jejich v proslovu ocenil; průvod a cvičení řídil okrskový dozorce br. Václav Mojžíš ze Straškova. Hasičstvo předvedlo cviky sekerkové, s tlumnicemi (ženy z Račiněvsi), dále cvičení se žebříky a konečně praktické cvičení se stříkačkou, při němž svou pohotovost prokázala i samarita na zdánlivě raněných a omámených kouřem. - Při této slavnosti bylo většinou přítomných vzpomenuto nešťastníků na našem jihu, kteří dne 4.července byli postiženi hroznou větrnou smrští a krupobitím, které jejich slibné naděje za celoroční námahu uvedly rázem niveč. Vybráno v jich prospěch 117,15Kč, které byly zaslány na „Národohospodářský sbor jihočeský v Praze - Poslanecká sněmovna“. Dne 1.října nastoupilo 8 nováčků z naší obce ke svým plukům nastoupení toto stalo se beze všech rušivých příhod v úplném klidu. Nastoupili: Oto Brabec, Antonín Kubrycht, Václav Kukla, Vlastimil Medáček, Jan Rous, Josef Rous a Jaroslav Vítek. Dne 27.října byly po celé naší vlasti odbývány volby do poslanecké sněmovny a senátu; v naší obci se odbývaly v místnostech u Justů a u Kučerů za dohledu zástupce úřadu Antonína Vovsa, říd. uč. v Mnetěši. Volby se odbývaly hladce a výsledek jejich u nás jevil se takto:
Poslanecká sněmovna 1. strana komunistická 4 3. strana der deutschen Wohlgemeinschalt 0 4. strana der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpatei 1 5. str. Zrzeszenic Výborczce Polskich stromnistev i Židovských 0 32
Senát 5 0 1 0
6. strana der deutschen Nacionalpartei und des sudetendeutsches Landbundes 40 32 8. strana čsl. národně socialistické 195 154 10. strana čsl. sociálně demokratické dělnické 0 0 12. strana ligy proti vázaným kandidátním listinám 0 0 13. strana čsl. národní demokracie 4 4 14. strana čsl. lidová 56 49 15. strana Republikánská 90 84 16. strana čsl.živnostensko-obchod.-středostavovské 21 19 17. strana der deutschen christlich Volkspartei atd. 0 0 19. strana der deutschen nationalsocialistischen Arbeiterpartei 0 0 -----------------------------Celkem 411 348 takže v naši obci žádný význačný přesun nenastal. Obecní zastupitelstvo zvolilo dne 10.března nové členy místní školní rady: Josefa Stejskala, Antonína Valtýře, Karla Rousa a Františka Kubeše - školu zastupují dva učitelé V. Satran a pisatel Ant. Voves. Při ustavující schůzi, při níž zastupoval úřad V. Houda, říd. učitel z Černoučku, zvolen předsedou Josef Stejskal, místopředsedou Ant. Valtýř a školním dozorcem Karel Rous. Starosta obce pan Josef Krejčí se rozstonal a dle výroku ošetřujících lékařů nemoc jeho bude vyžadovati delší doby k léčení v sanatoriu v Prosečnici a proto byl nucen úřad svůj předati dne 16.prosince 1928 svému náměstkovi p. Bedřichu Vosovi, který ho zastupoval do 28.července 1929. Následkem kruté zimy a pak stálého sucha pícniny velice málo se uvedly a i sláma neměla tolik látek křemičitých, kolik je jich potřebí ke správnému vývinu kostí a následek toho všeho je nemoc hovězího dobytka zvaná puchřivka, jíž mnoho kusů i v roce letošním podlehlo. Nejvíce jsou vysazeny opět krávy stelní a pak dorostjalovičky a býčkové. Této nemoci majitelé dobytka čelí vším možným, co radí praktikové i odborníci hlavně však: kvasem, pícním vápnem a nově „Vikorem“, který zde zavedlo skladištní družstvo ve Straškově; jak se osvědčí dlužno sečkati, tvrdí se však, že je dobrý. Také na dobytek vepřový došlo. Mnoho kusů mezi nimi i březích prasnic bylo poraženo, protože byly zachváceny červenkou nebo nemocí sleziny; ještě bylo dobře pro ty, kteří měli dobytek po očkování proti července pojištěný, že dostali aspoň částečnou náhradu. Kdo pojištěný nebyl, ten ovšem nedostal ničeho. Následek těchto nemocí a pádu dobytka je čilá poptávka po kravách s užitkem a po podsvinčatech, jichž obou je čitelný nedostatek. 33
V tomto roce zemřeli následující občané většinou sešlostí věkem: Jan Brabec, pekař, Antonín Smrčina, tovární dělník,Anna Čubrtová,výměnkářka, Marie Šímová, žena strážníka, Marie Baštová, žena domkáře, Alžběta Silná,vdova- domkářka, Marie Procházková, výměnkářka a Ludmila Hančlová, výměnkářka, která dosáhla požehnaného věku přes 90 let. Skončeno dne 31.prosince 1929. Antonín Voves zapisovatel Kniha tato byla vyložena k volnému nahlédnutí na obecním úřadě zdejším od 15.ledna do 31.ledna 1930. razítko obce
Josef Krejčí starosta vlastní rukou
Počasí od Vánoc bylo mírné se střídavými mrazíky a slabým popraškem sněhu, takže hostinští s řezníky sotva si mohli nasekati dosti ledu do lednic. Jaro bylo včasné a suché, obilí na slámu bylo krásně vyvinuté, ale zrno pro úplné se nevyvinulo, ono mnohde i úplně zaschlo, čemuž napomáhala nepřiměřená teplota (47°C na slunci a 32°C ve stínu). Teprve 20. června mění bouře toto počasí, ale napomohlo nepatrně. Dne 24. a 25. června následují další srážky s nepatrným výsledkem. Vydatný déšť dostavuje se až 20. a 21. srpna ovšem že již pozdě, neboť prospívá jen řepě. Tento déšť a chladna zničily záplavu myší, které zde silně řádily ve vojtěšce a jeteli. Další počasí až do vánoc bylo mírné. Dne 7. ledna ohlásila firma Hampejs z Kmetiněvsi úpadek; tím ocitli se v nebezpečí zdejší občané: p.Antonín Satran, Zdeněk Horč, František Rous,čís.20,Václav Rous, čís.73,Antonín Nejedlý a František Kubeš, kteří mu prodali různé obilí ovšem že na úvěr. Stálým upomínáním všichni přišli ke svému; spočítají-li cesty tam a zpět a přičtou-li k tomu strach z možné ztráty, jistě je prospěšnější prodati obilí firmě reálnější, třeba o něco laciněji, která platí ihned.
34
Dne 18. února o 11. hod. byla odbývána komise za příčinou přemístění části silnice vedoucí Kozí ulicí k Černoučku. Byli ji přítomni: zemský vrchní stavební rada p. Veselý, vrchní komisař p. dr. Andras, p. Jaroslav Šustr, rolník z Bechlína, Antonín Kubát, rolník z Vodochod, Václav Rous, zdejší rolník a cestmistr Váňa se spoustou zájemníků a zvědavých. Nejdříve zjistila komise směry, kudy by silnice mohla býti vedena a pak přikročeno v hostinci u Justů k jednání se stranami. Vrchní komisař p. dr. Andras zjišťoval u jednotlivců cenu jejich domků. paní Marie Šindelářová žádá za svůj domek čís.41 30 000.-Kč sl. M. Kellnerová žádá (za odebranou výměru jinou) čís. 72 --místní obec žádá za čís. 64 10 000.-Kč p. Václav Nejedlý žádá za čís. 42 35 000.-Kč pí. Antonie Srbová žádá za čís. 45 35 000.-Kč p. Rudolf Malý žádá za čís. 60 18 000.-Kč p. František Stanislav žádá za čís.43 16 000.-Kč celkem 144 000.-Kč k čemuž ještě nutno připočítat poplatek za bourání těchto vykoupených domků, kdyby silnice byla vedena starým směrem. Při druhém směru zvaném „ vrchním „ vedoucí přes stavení Vlastimila Stanislava a zahradou p. Antonína Justy činily by počáteční náklady: 34 000.-Kč za stavení čís. 40 i se zbouráním a 3 600.-Kč za stavební místo Vlast.Stanislavovi, které okresu nabídl p. Václav Kapitán na svém poli za Pechovic; dále 12 000.-Kč za 400 sáhů Justovy zahrady a nepatrné ještě kousky polí, které by bylo nutno uříznouti z polí: Srbovic, Medáčkovic, Tlustých a Roučkovic. Celkové počáteční náklady tohoto vrchního vedení by činily něco málo přes 50 000.-Kč, což je suma jistě podstatně menší předešlé. Po tomto zjištění nařídil vrchní zemský stavební rada p. Veselý cestmistrovi p. Váňovi, aby tento nový směr pronivelisoval k dalšímu jednání, ve kterém bude pokračováno v příštím týdnu. K tomuto rozhodnutí bylo dne 20.února ve schůzi obecního zastupitelstva usneseno těsnou většinou toto: „ Buď silnice povede starým směrem a obec dá jako příspěvek 40 000.-Kč, aneb ať si je okres vede kudy chce, ale obec nedá ničeho“. Toto usnesení bylo tlumočeno okr. úřadu dne 21. února starostou obce p. Jos. Krejčím a zplnomocněnci p. Jos. Chmelíkem a Jaroslavem Titěrou.Kterak tato deputace pořídila nemohl pisatel zjistiti, ale domnívá se, že asi ne valně. Dne 3. března byla zde další komise z Roudnice, jíž byl přítomen p. vl. rada Bayer s vr. z. st. radou p. Veselým, jež doprovázel cestmistr Váňa. Jaký byl výsledek jejího šetření, nepodařilo se 35
zapisovateli zjistiti. Dalšího jednání již nebylo a silnice zůstala v bídném stavu přes všechny protesty a nadávky všech motoristů, kteří jsou nuceni jí projížděti. V měsíci březnu dne 22. byli v Roudnici odvedeni tito naši příslušníci: Jaroslav Dvořák, Přemysl Kouba, kandidát medicíny, Antonín Šíma, Jaroslav Nejedlý a Jaroslav Šloser; odvody odbyly se bez všech rušivých příhod. Přes hospodářskou krizi, která se začíná projevovat jež i u nás, byly v masopustě odbývány 4 plesy: Sokola, Dobromila, Děl. těl. jednoty a hasičů; finanční efekt u všech byl uspokojujícínejpronikavější u děl. těl. jednoty a nejslabší byl při plese sboru dobrovolných hasičů, kteří si dobrovolně stanovili svým úkolem: „ Chrániti život i majetek všech svých spoluobčanů“. V den 80. narozenin našeho presidenta T.G. Masaryka byla v naší obci pořádána oslava místní osvětovou komisí v neděli následující a to 9. března o 2. hodině odpolední v sále Antonína Justy. Přednášku o významu a životě presidentově trvající skoro plné 2 hodiny přednesl za hojné účasti a napjaté pozornosti všech přítomných předseda místní osvětové komise zdejší řídící učitel Antonín Voves. Ve dnech od 1. do 20. června bylo po celé republice provedeno sčítání zemědělských a živnostenských podniků jakož i veškerého zvířectva, nářadí strojů. Sčítacím komisařem pro zdejší obec byl jmenován okr. úřadem zdejší řídící učitel. Každý majitel nebo nájemce polí a každý živnostník byl nucen vyplniti dodaný dotazník s mnohými rubrikami s nimiž byly veliké potíže. Náš člověk je velice nerad, je-li zatěžován něčím, co se mu zdá zbytečným; je silně nedůvěřivým, protože ve všem vidí čertovo kopýtko berního šroubu a když už není vyhnutí, velice rád, aby se už toho zbavil, vyplní vše od oka.Mnoho dotazníků vyplnil obecní starosta p. Bedřich Voves a pak zapisovatel jako sčítací komisař. Všechen zpracovaný materiál byl předán obecnímu úřadu, který ho doručil dne 21. června okr. úřadu v Roudnici. Stavební ruch v tomto roce byl velice nepatrný. Rodinné domky si postavili: Josef Srba, Rudolf Rouček a Miloslav Hrstka, všichni po levé straně silnice vedoucí k Černoučku. Mnoho ovocných stromů po přestálé zimě stále zachází a proto jsou lidé nuceni vysazovati nové. Naši občané mají opravdu porozumění v této dobré věci a pilně vysazují, jen panští na dvoře Maxe Lobkovice na svých alejích a ve svých zahradách nedělají ničeho, aby zející mezery vyplnily. Ovšem, oni nevědí dosud, co bude s jejich statkem a proto nevysazují. Letošní úrodu možno ve všech směrech označiti jako podprůměrnou; slámy narostlo hodně, ale zrna málo a ještě hodně 36
podružného, poněvadž zaschlo. Žně se odbyly velice spěšně, poněvadž za celou dobu žní nekáplo, podle toho také vypadl výnos po korci. Jen brambory všeobecně překvapily – daly slušný výnos a řepa s pozdními dešti mnoho napravila, takže dala po korci od 70 až 90 q průměrně. Ceny všeho obilí klesly, řepa svou cenu uhájila a platilo se za q 15.-Kč. Dne 17. srpna přádala Dělnická tělocvičná jednota okrskové cvičení ve dvoře Lobkovicově. Od rána byla zima a pršelo a proto účast byla nepatrná a výsledek, jak morální tak hmotný velice skrovný. Zmaření takovéto nákladné slavnosti je velikou ranou a velikým zklamáním pro sotva založenou jednotu, zvláště když od jejího finančního výsledku slibovala si mnoho. Ve schůzi místní školní rady konané dne 14. června oznamuje místopředseda p. Antonín Valtýř, že dosavadní předseda p. Josef Stejskal se vzdal své funkce pro nemoc a na jeho místo že zvolen byl obecním zastupitelstvem pan Josef Kubrycht, mladší. Při volbě nového předsedy zvolen dosavadní místopředseda pan Antonín Valtýř a za místopředsedu zvolen Josef Kubrycht; oba zvolení funkci přijímají. V měsíci prosinci od 2. do 8.bylo v celé naši vlasti nařízeno sčítání lidu a bytů. Sčítacím komisařem jmenován opět zdejší řídící učitel. Každý přednosta domácnosti byl povinen vyplniti doručený mu seznam, v němž bylo zjišťováno jméno, stáří, stav, povolání, národnost, příslušnost atd. všech zdejších občanů. V naší obci bylo napočítáno 737 obyvatel vesměs národnosti české a slovenské. Proti sčítání minulému, kdy zde bylo napočítáno 675 lidí, jeví se přírůstek 62 obyvatel. Čísel domovních napočítáno 160, z nichž je 7 neobydleno, bytů zjištěno 170. Sčítání toto v celém našem okresu roudnickém řídil vrchní komisař p. dr. Maštalíř, který všechny sčítací komisaře nabádal k úzkostlivé objektivitě, aby nebylo žádných stížností. Zpracovaný sčítací materiál musil býti každým sčítacím komisařem dodán osobně sčítacímu kontrolnímu orgánu, jimž byl pro zdejší okrsek obsahující obce: Straškov, Vodochody, Loucká, Mnetěš, Ctiněves a Kostomlaty správce berního úřadu v Roudnici n./L.. Koncem roku nastala změna na zdejším dvoře Lobkovice, kde se od převratu po vyjití nájmu p. Jakubovi Steinovi hospodařilo v režii. Správa velkostatku předala dvůr z rozkazu Státního pozemkového úřadu v Praze nájemcům bratřím Josefu a Karlovi Kuchařovým z Počap za 2,20q pšenice z 1 ha na dobu 18 roků. Dosavadní správce pan B. Koudelka s mnohými lidmi, kteří byli na zdejším dvoře až dosud zaměstnáni, byli dirigováni na dvory, na nichž správa velkostatku hospodaří. Zdejší statek, už je parcelací značně 37
zmenšený, je pěkně arondovaný s vybranými pozemky pod Řípem a byl veden ve vzorném pořádku, což slouží ke cti zmíněného úředníka p. B. Koudelky, který je nyní pověřen vedením statku téhož majitele v Nelahozevsi n./Vltavou. Dne 9. ledna zabil se pádem z kola Václav Jelínek, syn hajného pod Řípem, dne 24. února zemřela po delší nemoci Marie Procházková, manželka domkáře, 19. března zemřel Josef Procházka, starší, rakovina žaludku, 21.března zemřel Josef Krejčí, obecní starosta; na zápal mozkových blan, starostenský úřad převzal opět jeho náměstek p. Bedřich Voves, který později zvolen starostou a jeho náměstkem p. Antonín Hrstka. 28. června utopil se 11 měsíců starý Václav Kouba, syn domkáře téhož jména v jímce na močůvku, kterou měli hned u síně. Nebyla to trestuhodná neopatrnost? 1. července umírá po delší trapné nemoci ruský legionář Antonín Zeman. 25. září zemřela pí. Marie Kapitánová, raněna byvší mrtvicí. 19. října Miroslav Nejedlý zemřel v nemocnici na hnisavý zánět slepého střeva. Koncem měsíce října byla klidná hladina zdejší obce rozvířena zprávou, že bude ještě parcelování pozemků od zdejšího dvora. Zpráva ta byla pravdivá, neboť na nátlak zájemců zdejších a ctiněveských pozemkový úřad uvolnil ode dvora 15 ha a to: 8 ha pro zdejší obec a 7 ha pro Ctiněves. Z 8 ha nám přidělených obdržel výměnou za svůj pozemek u Řípu postoupený štěrkovým podnikům 1,50 ha pan Antonín Satran a zbývajících 6,50 ha bylo pro naši obec jako mizivá kapka do rozbouřeného moře, o něž nebylo možno nijak se uspokojivě rozděliti a proto se obecní zastupitelstvo usneslo, aby celý příděl byl zakoupen do vlastnictví obce, která by potřebným lidem po částech pole ta pronajala za cenu, jež by byla úrok a úmor. Do přídělu ctiněveského byla započtena i višňovka pod strání o výměře 1,84 ha, o niž byli rovným dílem rozděleni: p. Václav Plachý ze Ctiněvsi a Václav Ježek, zdejší občan. Podepsaný vzdává se činnosti obecního kronikáře z toho důvodu, že mu zrak již náležitě neslouží a pak ještě z následujících závažných příčin. Podepsaný vedl nezištně tuto kroniku od 1. prosince 1922 do 31. prosince 1930, plných 8 let. Snažil se vždy, aby zápisy byly nestranné; ovšem nevyhnul se při své nejlepší vůli při konstatování běžných událostí, aby se nedotkl některých věcí nebo snad i osob, pro čehož u některých lidí vznikla nedůtklivost, jež je zavedla tak daleko, že si na podepsaného byli stěžovati u okresního úřadu a u okresního škol. výboru v Roudnici. 38
Po zjištění těchto fakt zajisté uzná slavná létopisecká komise, že jednání toto je pro podepsaného krajně urážející a že mu proto není možno déle setrvati ve funkci obecního kronikáře a proto ji skládá s přáním, aby se Vám podařilo najíti vhodnější náhrady. Skončeno dne 31. prosince 1930.
Antonín Voves zapisovatel
Předmluva k pokračujícímu zápisu. Pověřen jsa vedením pamětní knihy v obci Mnetěšské považuji za svou povinnost vzdáti panu Antonínu Vovsovi toho času řídícímu učiteli v Mnetěši za jeho pečlivé vedení pamětní knihy, kterou až dosud vedl, srdečný dík. Při pokročilém mém věku nevím ovšem, jak dlouho mne bude možné funkci obecního kronikáře zastávati, neboť jsem narozen 1860 a tu již každý touží po trvalém odpočinku. V Mnetěši dne 5. ledna 1931. Antonín Satran číslo 115 Současně jakožto bývalý člen obecního výboru chci se též zmíniti na tomto místě o správě obce Mnetěšské během posledních dvaceti let. A tu s potěšením konstatuji, že všichni členové obecního výboru, kteří během války a po ní až do dnešní doby, bez rozdílu stavu politických, rozumně a pečlivě zprávu obce vedli. Důkazem toho jest nynější stav obce: 1. Veškeré obecní dluhy obnášejí Kč 22 000, vklad u Hospodářské záložny v Roudnici obnáší 6 000.-Kč, pohledávky na obecních přirážkách Kč 6 000.2. Stavba budovy obecní školy jež nákladem 285 tisíc korun mimo povozy roků vystavěna byla.
39
3. Koupě pozemků od zdejšího dvora roků ve výměře 4. hektaru za Zásluhu o zřízení školy v obci naší má na prvním místě svorná snaha a ochota veškerého občanstva. Boj s obcí Černušeckou ohledně zřízení samostatné školy v Mnetěši vlekl se houževnatým úsilím již od let devadesátých minulého století. A nemohlo se tak státi, kdyby v letech 1876 byli v čele obce Mnetěšské stáli mužové svých povinností a práv vědomí, neboť následkem přeplnění školních tříd v Černoučku byla obec Mnetěš na prvém místě od rozhodujících vládních činitelů vyzvaná, aby zřízená byla samostatná škola v Mnetěši. Zákonitý důvod k od školení tehdáž zde byl, neboť okresní silnice z Mnetěše do Černoučku toho času vystavěná ještě nebyla a stávající cesta byla v ubohém stavu a co učinili tehdáž tito zástupci obce Mnetěšské? Podali v sezení místní školní rady v Černoučku v letech 1875 neb 1876 prohlášení, že obec Mnetěš pro stavbu školy v Mnetěši není. Na toto prohlášení ovšem čekali přítomní zástupci místní školní rady z Horních Beřkovic a podali ihned návrh, by jim bylo dovoleno zřídit samostatnou školu v Horních Beřkovicích. Škola byla jim povolena a obec mnetěšská za peníz, který mohl býti tehdáž věnován na stavbu školy, vystavěla za několik roků okresní silnici z Mnetěše do Černoučku. Činím další připomenutí. Z vládních kruhů, kteří nám při povolení školy v Mnetěši vydatně a s nevšední ochotou nápomocní byli, sluší na pravém místě jmenovati: pana Jana Sedláka statkáře v Semelkovicích u Mělníka, jenž toho času byl předsedou zemské správní komise v Čechách a pana místodržitelského radu Václava Bournu toho času okresního hejtmana v Roudnici. Těmto dvěma mužům, s nimiž jsem měl příležitost častěji jednati, platí na tomto místě upřímný dík a budiž jim zachována vděčná vzpomínka občanstva mnetěšského. K časovým událostem v posledních letech zmiňuji se též několika slovy o stávající nezaměstnanosti pracujícího lidu, zejména těch, kteří pracovali v továrnách a jež nemají se nyní kam vrhnouti, když v závodech těch jen malý počet dělnictva zaměstnán jest. Věru jest to trpký osud pro dělníka, jenž s celou jeho ubohou rodinou nedostatkem a bídou při hladě zápasiti musí. A ta podpora od státu poskytnutá jest příliš nepatrná. Stav zemědělský utrpěl v posledních letech neúrodou těžkou pohromu. Bylo to v roce 1933. kdy následkem neslýchaného sucha úroda řepy a bramborů byla nepatrná. Obilí na podzim roku toho zaseté, po většině ani nevyšlo. Následující rok 1934 za příčinou trvajícího sucha byl pro stav zemědělský nejen v naší obci, nýbrž i 40
v jiných krajinách přímo katastrofální. Bohužel ani v roce 1935 sklizeň cukrovky a bramborů nebyla uspokojivá. V roce 1935 ukončil funkci zapisovatele pamětní knihy Antonín Satran číslo 115
Nahlédnutí zapisování kroniky provedli dne 18.11.1940 dvě osoby z vyšších míst. Podpisy nečitelné Do roku 1946 kronika nebyla psána, bylo to v době protektorátu našeho státu. Po skončení války a osvobození naši republiky byla kronika znovu oživena.
Jmenování nového obecního kronikáře. Dle usnesení místního národního výboru ze dne 10.září 1946, byl jsem já, Antonín Plicka č. 139 narozený roku 1900 2./XI. ve zdejší obci pověřen, bych pokračoval za spoluúčasti pánů kolegů, p. Hrstky Antonína, Satrana Ladislava a Chmelíka Josefa vedením obecní kroniky. Kniha tato po řadu let držena v moci našich okupantských tyranů, byla po velkém úsilí šťastně nalezena a vrácena svému poslání. Bude moji snahou, abych úkol mě svěřený plnil svědomitě a pravdivě, by obraz velkých událostí a změn minulého desetiletí, byl co nejlépe vystižen a do této knihy zapsán V Mnetěši dne 1. ledna 1948 Antonín Plicka kronikář
41
Charakter roku 1936 byl již víceméně povážlivý. Nezaměstnanost již zase počínala klesati a sice vzhledem na vyvíjející činnost našeho souseda. Továrny začaly vyrábět vojenské součástky a pomalu jevil se větší ruch v přestavbách továren, které se k účelu zbrojnímu připravovaly na oko jaksi nevině, ale vedení těchto si dobře bylo vědomo, blížící se bouře. V životě občanském se vyvíjela éra téměř k nesnesení. Byl to boj spousty politických stran, které čítaly v tuto dobu již počtu 31. Na tomto politickém pro nás tak nezdravém rozštěpení, získal náš byrokratismus, který ruku v ruce s našimi sudetskými Němci se dával pomalu do služeb našeho souseda. U nás v obci, též i v okolí, situace nebyla o nic lepší. Převládala zde stranická zaujatost v míře dosti veliké. Sklizeň tohoto roku byla velmi dobrá, jenže ceny byly tehda trochu nízké. Řepa se začala omezovati ve výměře osevu. Státní argumentační sklady se plnily pod tíhou obilí a cukru, kterého byl nadbytek, byl denaturován a zkrmován dobytkem, ale dělnická máma to svým dětem koupit nemohla, poněvadž vlivem tímto mzdy byly tak nízké, že nejvíce zasloužené zemědělské dělnictvo pracovalo a to muži za 2.-Kč a ženy za 1.-Kč za hodinu. Za těchto těžce vydělaných 8.-Kč za den žena dělnice si nekoupila ani zástěru, kdežto agrárním dcerkám vůčihledě přibývalo na vkladních knížkách. Co se týká po hospodářské stránce, byl rok 1936 jak již jsem se zmínil celkem dobrý. Obilí sypalo pěkně a brambory i řepa daly dobrou sklizeň. Ceny se pohybovaly následovně: Pšenice od 140.- do 160.-Kč, žito od 100.- do 120.-Kč, ječmen od 100.- do 110.-Kč, brambory od 45.- do 60.-Kč, řepa cukrovka 12.-Kč za 1 q. Dne 14. června byla v obci konána hasičská slavnost a sice okrskové cvičení. Počasí bylo pěkné a slavnost ta se dobře vydařila. Na podzim dává obec do pořádku stromy a cesty. Sází a doplňuje stromořadí a upravuji se cesty. Prozatím uzavírám rok 1936, jelikož jest těžko si vzpomínati na další události, když toto píši po deseti letech.
42
Zima z roku 1936 na 1937 byla dosti příznivá. Obilí přezimovalo dobře. Jaro přišlo poněkud později a s počátku dosti suché, zato ale později si to vynahradilo s deštěm tak, že úroda byla velmi pěkná. Co se týče u cen ty se pohybovaly jako roku minulého.
43
