PŘÍLOHA TISKOVÉ ZPRÁVY Z 29.9.2014
DŮKAZY O ŠKODLIVOSTI PRAŽSKÝCH STAVEBNÍCH PŘEDPISŮ (PSP) Abychom reagovali na zavádějící dezinformace pánů Hudečka a Hniličky, předkládáme jednoznačné důkazy o výkladu nejdůležitějších ustanovení PSP.
Výška nových budov §25 Výšková regulace (1)Výškové uspořádání se zpravidla definuje stanovením výškových hladin podle odstavce (2), určením závazné maximální a minimální regulované výšky budov nebo stanovením minimálního a maximálního počtu podlaží.
„Zpravidla“ je to kouzelné slovíčko. Znamená, že to není závazné. Zpravidla takto, ale klidně i jinak, a o to přesně jde. Aby předpis byl v takto závažných ustanoveních, jako je výška budov, gumový a neurčitý. (3) Spolu s určením regulace v územním nebo regulačním plánu lze stanovit podmínky, za jejichž splnění lze stanovenou maximální regulovanou výšku přesáhnout, a to určením konkrétního místa nebo typu stavby anebo obecných pravidel.
Z textu jasně vyplývá, že územní a regulační plány ještě nejsou zpracované, ale už dopředu se ví, že se budou udělovat výjimky umožňující výšku staveb klidně bez omezení. Také se ví, kdo výjimky bude udělovat, bude to IPR. §26 Umísťování staveb s ohledem na výškovou regulaci b) v transformačním a rozvojovém území se výškové hladiny odvozují z územní studie, popřípadě v případě hladin I-VII dle § 25 odstavce 2 písmene a-g se stanovují v dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí.
Tento odstavec jasně říká, že v transformačním a rozvojovém území si výšku budovy určuje stavebník sám, protože ten a nikdo jiný zpracovává dokumentaci pro územní rozhodnutí. A pozor. Rozvojová s transformačmí území jsou právě ta území, kam chtějí Hudeček a Hnilička umístit těch již mnohokrát zmiňovaných 400 tisíc nových lidí (to je třeba celé Brno). Závěr: výšky budov budou opravdu problém, protože se připouští udělování výjimek bez omezení a na části území si výšku budovy určí stavebník sám.
Možnost více zastavět pozemek §7 Míra využití území k zastavění Míra využití území k zastavění se určuje vždy pro stanovenou část zastavitelného území, a to přiměřeně pro lokalitu, plochu, blok anebo pozemek, a stanovuje se jako nejvýše přípustná, popřípadě jako nejnižší požadovaná.
Jedná se o parametr, jak velkou část pozemku lze zastavět. Z obecného ustanovení tedy nevyplývá, jak moc se dá který pozemek zastavět. Opět je zde kouzelné slovíčko přiměřeně. Kdo však bude tu přiměřenost zkoumat? Zřejmě opět IPR. Jak na míru zastavění IPR nahlíží však víme. Jednoznačně deklaruje, že současně platná míra zastavění 30% je malá, ve světě že je větší a je to prý dobře. Někde že mají i 90% a to je vůbec nejlépe. Je tak jasné, že tolik očekávané zahušťování nás opravdu čeká.
Nízké a tmavé byty §44 Výšky a plochy místností (1) Světlá výška obytných místností musí být nejméně 2,6 m. Minimální světlou výšku obytné místnosti lze snížit na 2,4 m, pokud je součástí bytu alespoň jedna obytná místnost o výšce min. 2,6 m a ploše větší než 16 m2. Doposud byla jako etalon nízkého stropu používána hodnota výšky stropu ve starém panelovém domě, tedy 2,45 m. PSP však povolují strop ještě nižší.
Denní světlo §45 Denní a umělé osvětlení (2) U nově navrhovaných staveb a změn staveb v uliční frontě s uzavřenou stavební čárou musí být v obytných místnostech a v jednotkách dlouhodobého ubytování splněna alespoň úroveň denního osvětlení uvedená v bodě 4 přílohy č. 1 k tomuto nařízení (tedy koeficient 0,5%)
Otázka denního osvětlení v bytech je ještě jednoznačnější, nově povolená hodnota 0,5% je téměř poloviční oproti doposud platné hodnotě 0,9%. Odborníci říkají, že hodnota 0,5% není světlo, ale šero. Tmavá depresivní kobka. Největší pikantností pak je, že sám tvůrce PSP pan Hnilička, velký příznivec zahušťování výstavby a tmavých bytů, bydlí v obrovské solitérní vile ve Střešovicích ve Slunné ulici! Pánové Hudeček a Hnilička Autoři oponují, že si někdo nemusí ten malý a tmavý byt kupovat. Ale ten, kdo si kupuje nový byt, automaticky předpokládá, že bude splňovat základní hygienické standardy a na plánu nepozná, že to bude temná kobka. Navíc podobným způsobem může nyní nová výstavba v sousedství ztmavit Váš stávající byt. Podle PSP je to v pořádku! Tato závažná změna navíc nebyla projednána s orgány zdravotní prevence.
Počty parkovacích stání u novostaveb §32 Kapacity parkování (2) Minimální požadovaný a maximální přípustný počet stání je stanoven procentem ze základního počtu stání. Nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s §83 odst. 2 jinak, užije se procento stanovené pro jednotlivé zóny v příloze k tomuto nařízení. (3) Základní počty vázaných a návštěvnických stání pro stavbu nebo soubor staveb jsou dány součtem stání pro jednotlivé účely užívání dle přílohy č. 2 k tomuto nařízení. U staveb nebo souborů staveb s kombinací více účelů užívání lze v odůvodněných případech snížit základní počet návštěvnických stání s ohledem na jejich vzájemnou zastupitelnost.
Už základní počet stání u bytových domů je problém. U bytů je doposud stanoveno, že každý byt bez ohledu na velikost (tedy i garsonka) musí mít alespoň jedno stání (velké byty pak dvě). Nově podle PSP se počítá jedno stání na každých 85 m2 hrubé podlahové plochy. To znamená, že u bytů menších než 85 m2 nikdy nelze dosáhnout alespoň jednoho stání na byt. Tři malé garsonky po 30 m2 tak mají dohromady jedno stání. Už tento výpočet základního počtu nutných stání redukuje přibližně na polovinu stávajících požadavků (samozřejmě podle toho, jak velké byty jsou v domě. Čím menší jsou byty, tím méně stání bude potřeba na jeden byt, počet parkovacích míst v domě zůstává stále stejný, vypočítaný z hrubé plochy, bez ohledu na počet bytů). Tato polovina je pak násobena koeficientem z mapy v příloze, „čím blíže do centra, tím nižší nároky“. Například úplně v centru města je tato polovina násobena ještě koeficientem 0,5. Jinými slovy: V úplném centru města stačí developerům postavit přibližně pouhou čtvrtinu parkovacích míst oproti dnešku. Hudeček s Hniličkou to i přiznávají, na základě americké studie totiž říkají, že v případě zahuštění obyvatel na hodnotu 100 lidí na 1 hektar se lidé naučí používat MHD a nohy. Pražané tedy budou obětí tohoto amerického experimentu.
Parkování na ulici §33 Forma a charakter parkování (3) stání vázaná se umisťují mimo uliční prostranství. U společně řešených celků zástavby s převažujícím účelem užívání bydlení do 3 podlaží lze vázaná stání při splnění požadavků odstavců 1 a 2 přiměřeně k charakteru uličního profilu umístit do uličních prostranství. (4) stání návštěvnická lze při splnění požadavku odstavců 1 a 2 přiměřeně k charakteru uličního profilu umístit do uličních prostranství.
Tyto dva odstavce vlastně znamenají, že již tak snížené počty parkovacích míst podle paragrafu 32 lze „za jistých okolností“ umístit do ulic. §32 a §33 tak opravdu budou znamenat úplnou katastrofu v parkování v Praze. Developeři však ušetří, nebudou muset budovat drahé podzemní garáže.
Zákaz svodidel a protihlukových stěn §17 Požadavky na dopravní infrastrukturu a dopravní vybavenost (6) Umístění svodidel podél komunikací v zastavitelném území je nepřípustné vyjma rychlostních místních komunikací a jejich napojení a podjezdů dle požadavků jiného právního předpisu. U dočasných dopravních opatření se postupuje přiměřeně. (7) Umístění protihlukových stěn a valů v zastavitelném území je nepřípustné vyjma stěn a valů podél rychlostních místních komunikací, železnic a stávajících tramvajových tratí vedených mimo uliční prostranství.
Svodidla mají své důvody, chrání chodce před auty. Pokud jsou nyní z estetických důvodů zakázána, tak to jistě povede k většímu nebezpečí v ulicích. Zakázané protihlukové zdi pak znemožní ochranu obyvatel před hlukem. Rovněž tak bude pouze z estetických důvodů. Z těchto důkazů jednoznačně vyplývá, že pochybnosti, které se kolem PSP objevily, jsou oprávněné a že text PSP má závažným a zřejmě i nezákonným způsobem několik následujících desítek let nahrávat developerům na úkor občanů města Prahy. A je zcela legitimní požadovat odložení jejich účinnosti a přepracování sporných pasáží. Navíc je z textu zjevné, že není správné, když takto závažné normy, na základě kterých se bude rozhodovat o kvalitě života obyvatel Prahy a zároveň miliardových ziscích developerů, zpracovává soukromá osoba.
Článek, ze kterého vyplývá záměr dua Hudeček - Hnilička podrobit občany Prahy experimentu se zahušťovaním výstavby na základě blíže nespecifikované americké studie.
