Diverzifikace činností zemědělských podniků v okrese Rychnov nad Kněžnou

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV

Diverzifikace činností zemědělských podniků v okrese Rychnov nad Kněžnou Bakalářská práce

Daniel Kaplan

Vedoucí práce: doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc.

BRNO 2016

Bibliografický záznam

Autor:

Daniel Kaplan Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav

Název práce:

Diverzifikace činností zemědělských podniků v okrese Rychnov nad Kněžnou

Studijní program:

Aplikovaná geografie

Studijní obor:

Aplikovaná geografie a geoinformatika

Vedoucí práce:

doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc

Akademický rok:

2015/2016

Počet stran:

54

Klíčová slova:

zemědělství, diverzifikace, přidružená výroba, Rychnov nad Kněžnou, produktivismus, post-produktivistický přechod

Bibliografic Entry

Author:

Daniel Kaplan Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography

Title of Thesis:

Diversification of the activities of agricultural holdings in the region Rychnov nad Kněžnou

Degree Programme:

Applied Geography

Field of Study:

Applied Geography and Geoinformatics

Supervisor:

doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc

Academic Year:

2015/2016

Number of Pages:

54

Keywords:

agriculture, diverzification, minor production (affiliated production), Rychnov nad Kněžnou, productivism, post-productivist transition

Abstrakt Tato práce řeší problematiku diverzifikace činností zemědělských podniků v okrese Rychnov nad Kněžnou. Diverzifikace je jedním z nástrojů pro udržení nebo vytvoření pracovních míst na venkově, zároveň také slouží ke zvýšení nebo udržení zisku podniku. Důsledkem úspěšné diverzifikace může být nárůst konkurenceschopnosti podniku nebo regionu a zvyšování kvality života na venkově. Cílem předkládané bakalářské práce je zmapovat současný stav zemědělství v okrese Rychnov nad Kněžnou s důrazem na vývoj diverzifikačních činností v regionu. K charakterizování zemědělských podmínek regionu byla použita různá statistická data. Vývoj diverzifikace v okrese byl analyzován na základě historických údajů, které byly následně doplněny o kvalitativní data z rozhovorů s představiteli vybraných podniků. Zemědělské podmínky v okrese nejsou zcela ideální. V regionu je výrazný vliv Orlických hor a Podorlické pahorkatiny, přičemž potencionálně nejúrodnější oblasti jsou zabrány lesy. Největší zemědělské podniky jsou koncentrovány ve střední části okresu. Výsledky rozhovorů ukázaly, že podniky udržují přidruženou výrobu spíše z důvodu zachování tradice a společenského významu než vidiny zisku. Jedinou rentabilní činností jsou bioplynové stanice podporované dotační politikou Evropské unie.

Abstract This thesis deals with diversification of the activities of agricultural holdings in the region Rychnov nad Kněžnou. Diversification is one of the many instruments for maintaining and creating jobs in the rural region, also helps to increase or maintain holding´s profit. The result of succesful diversification can be the growth of holding´s and regional competitiveness and increase of quality of the life in countryside. The purpose of given bachelor thesis is to map current state of agriculture in the region Rychnov nad Kněžnou and emphasize development of diversification activities. Various statistical data were used for analysis of conditions for agriculture. The development of diversification in the region was analysed according to historical data, which were supported by qualitative data from interviews with representatives of chosen holdings. Conditions for agrculture in the region are not quite ideal. There is a strong influence of Orlické Mountains and Podorlická Upland, while the potentially most fertile areas are covered by forest. The largest agricultural holdings are concentrated in the central part of region. The results of interviews revealed that holdings maintain affiliated production because of preserving tradition and community well-being, not because of the profit. Biogas plants, which are supported by European Union´s grants, are the only profitable activities.

Poděkování Tímto bych rád poděkoval svému vedoucímu práce doc. RNDr. Antonínu Věžníkovi, CSc. za trpělivé vedení, podporu a neustálou motivaci. Můj dík také patří řediteli okresní agrární komory Rychnova nad Kněžnou, panu Ing. Jaroslavu Grundovi, za jeho ochotu a pomoc. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat všem zúčastněným představitelům zemědělských podniků, kteří se mnou spolupracovali a poskytli mi tak podklady pro tuto práci.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením doc. RNDr. Antonína Věžníka, CSc a s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno, 9. 5. 2016

Daniel Kaplan

OBSAH 1

Úvod...........................................................................................................................................................................................................................................9

2

Cíle a metodika..............................................................................................................................................................................................................10

3

Literární rešerže...........................................................................................................................................................................................................11 3.1

Produktivismus..............................................................................................................................................................................................11

3.2

Post-produktivistický přechod.........................................................................................................................................................12

3.3

Diverzifikace......................................................................................................................................................................................................14

3.4

Pluriaktivita........................................................................................................................................................................................................16

4

Podmínky pro zemědělství................................................................................................................................................................................19 4.1 4.1.1

Klima.................................................................................................................................................................................................................19

4.1.2

Reliéf..................................................................................................................................................................................................................21

4.1.3

Půdy...................................................................................................................................................................................................................24

4.2

Socio-ekonomické podmínky............................................................................................................................................................25

4.2.1

Využití ploch...............................................................................................................................................................................................25

4.2.2

Cena půdy.....................................................................................................................................................................................................27

4.2.3

Zaměstnanost ...........................................................................................................................................................................................29

4.2.4

Živočišná výroba.....................................................................................................................................................................................31

4.2.5

Rostlinná výroba ....................................................................................................................................................................................32

4.3 5

Přírodní podmínky......................................................................................................................................................................................19

Shrnutí ....................................................................................................................................................................................................................33

Regionalizace zemědělství..................................................................................................................................................................................35 5.1

Zemědělské výrobní oblasti ................................................................................................................................................................35

5.2

Less favoured areas (LFA) ....................................................................................................................................................................36

6

Společná zemědělská politika..........................................................................................................................................................................39

7

Vývoj diverzifikace na území Česka............................................................................................................................................................41

8

Nezemědělské činnosti zemědělských podniků v okrese......................................................................................................43 8.1

Výsledky terénního šetření..................................................................................................................................................................44

9

Závěr.......................................................................................................................................................................................................................................47

10

Zdroje.....................................................................................................................................................................................................................................48

1 ÚVOD Zemědělská výroba má své specifické postavení mezi ostatními sektory ekonomiky. Zaměstnanost v tomto sektoru klesá napříč všemi zeměmi Evropské unie. Od roku 1990 klesla v České republice zaměstnanost v zemědělství z 6 % ekonomicky aktivních na 3 %. Na druhou stranu však zemědělci obhospodařují přibližně 60 % rozlohy našeho státu. Velmi významným způsobem tak spoluutváří ráz a charakter krajiny. Proto má zemědělství velmi významnou a nezastupitelnou krajinotvornou funkci. V současnosti, v období vysoké přebytkovosti zemědělských produktů, v Evropě tak klesá význam produkční funkce zemědělské výroby a zároveň roste význam ostatních funkcí zemědělských farem (BIČÍK, JANČÁK, 2005, s. 9). Před rokem 1989 byla pro zemědělské podniky typická přítomnost nezemědělských činností (opravárenské dílny, stavební čety, truhlárny…), které přispívaly k vyšší hrubé zemědělské produkci. Na začátku 90. let došlo k výraznému přesunu pracovníků nezemědělských činností z primárního sektoru do sekundárního nebo terciérního (BIČÍK, JANČÁK 2005). Lze tedy předpokládat, že došlo k výraznému úbytku nezemědělských činností tohoto typu. Právě tomuto problému bude věnována pozornost v předkládané práci, tedy ke zmapování vývoje diverzifikačních činností po roce 1989, kdy v každém JZD nebo Státním statku v okrese takové činnosti probíhaly. K tématu diverzifikace činností zemědělských podniků není mnoho české odborné literatury, která by se zabývala hlouběji vývojem a specifiky diverzifikace v Česku. Stejně tak neexistují statistiky současného stavu v regionálním měřítku (okresy, SO ORP, POÚ). Proto je jedním z dílčích cílů této práce přinést informace, které mohou sloužit jako podklady pro další studie. V současné době klade na diverzifikaci činností zemědělských podniků důraz i Evropská unie, která vypisuje dotační tituly za účelem rozvoje těchto činností, což v minulém dotačním období představovalo v České republice například výstavbu bioplynových stanic a podporu agroturismu. Tato práce se skládá ze tří větších tematických celků. První část je zaměřena na teoretickou podstatu problematiky diverzifikace. V dalších kapitolách jsou rozebírány fyzicko-geografické a socio-ekonomické podmínky pro zemědělství v okrese, pozornost je věnována i regionalizaci zemědělství a vlivu společné zemědělské politice na diverzifikaci v regionu. Dále je zde blíže přiblížen stav diverzifikace na území Česka a okresu na přelomu 90. let. V poslední části jsou přestaveny výsledky terénního šetření, které představovaly rozhovory s představiteli vybraných zemědělských podniků.

9

2 CÍLE A METODIKA Cílem této práce je představit analýzu region, která je skládá se ze zhodnocení přírodních přírodních a socioekonomických podmínek studovaného území. Rovněž bude provedena geografická analýza současného stavu zemědělství v okrese. Stěžejním bodem celé práce bude stav diverzifikace vybraných zemědělských podniků. Na závěr budou uvedeny další možnosti rozvoje zemědělství ve studovaném regionu. Převážná část datové základny pochází z internetových zdrojů. Zejména pro socio-ekonomickou charakteristiku budou využita data z Českého statistického úřadu a Agrocenzu z roku 2010. Důležitou publikací je také Situační výhledová zpráva Půda 2015, kde jsou data o stavu současné regionalizace zemědělství (méně příznivé oblasti, zemědělské výrobní oblasti). Důležitým ukazatelem podmínek pro zemědělství je cena půdy, která byla pro jednotlivé obce zjištěna z internetové stránky farmy.cz. Data o zemědělských podnicích (kontakty, výměru obhospodařované půdy) v okrese poskytla okresní agrární komora. Stav nezemědělských činností z roku 1988 pro okresy byl zjištěn z publikace Výsledky hospodaření JZD a Stáních statků v ČSR za rok 1988, pro národní úroveň posloužila publikace Rozvoj JZD (1989) od Českého statistického úřadu. Mapové podklady a vrstvy pro charakteristiku byly zpracovány z geoportal.gov.cz, gislib.upol.cz a sady ArcČR 500 od Esri. V rámci terénního šetření byly provedeny rozhovory s představiteli zemědělských podniků. Výběr podniků byl uskutečněn na základě velikosti a také bylo přihlédnuto k minulosti podniku, tedy jestli jejich velikost v rámci možností zůstala stejná. Předmětem semistrukturovaného rozhovoru byl současný stav diverzifikačních činností, stejně tak stav a vývoj v minulých letech. Osnova rozhovoru se odvíjela od současného stavu diverzifikace zemědělských činností. Součástí rozhovoru byl i názor na diverzifikaci v obecném kontextu. Pro potřeby práce byl zvolen rozhovor z důvodu přímého kontaktu, obsáhlejší reakce a možnosti doplňujících otázek v průběhu rozhovoru. Všem představitelům byla poskytnuta možnost zaslání témat, kterých se měl rozhovor týkat.

10

3 LITERÁRNÍ REŠERŽE Měnící se environmentální, ale i jiné aspekty zemědělství jako je jeho struktura a postavení v hospodářství státu, byly jedny z důležitých atributů širšího pojetí analýzy změn v zemědělství, které diskutovali zahraniční autoři jako přechod zemědělství z produktivistického období směrem k postproduktivistickému období (KONEČNÝ, 2015). Podle Symese (1992) je proměna zemědělství v dlouhodobém spektru dávána do souvislosti s nastupujícím vlivem globalizace, technologickým pokrokem, ekonomickými a sociálními faktory, které mají dosah na zemědělství i na venkov. Zemědělství, které dříve bylo primární činností na venkově, se v současné době posouvá do pozadí každodenního života na venkově především kvůli nastupující komercionalizaci a industrializaci.

3.1 Produktivismus Robinson (2004) píše o čtyřech hlavních charakteristických znacích produktivistického období v britském zemědělství: nadprodukce, změny v krajině s důrazem na životní prostředí, velké kapitálové rozdíly mezi regiony a mezi farmami, kdy mluvíme o tzv. dualismu (velké kapitálové podniky vs. rodinné farmy). Bowler (1998) přichází se třemi hlavními myšlenkovými přístupy produktivistického období: komercionalizace, komodizace a industrializace. Komercionalizace zemědělství má tři důležité faktory. Prvním z nich je pomoc vědy, výzkumu a vzdělání a následné implementace do výrobního procesu podniku, kdy technologie (např. chemický postřik, umělé hnojivo nebo nový stroj) jsou poskytnuty díky výzkumu. Vzděláním nebo různými školícími programy pak pracovníci získají potřebné znalosti a zkušenosti pro použití novinek v praxi (BOWLER, 1998). Je samozřejmě nutné, aby zemědělec o různé inovace a novinky stál a byl jim otevřený. Druhým faktorem je již výše uvedený dualismus, kdy existují dva typy farem: velká moderní farma s velkým kapitálem a tradiční rodinná farma. Velké farmy dávají přednost produkci nad kvalitou, lépe přijímají inovace na rozdíl od tradičních farem, které naopak dávají přednost kvalitě, často i manuální práci, aby mohly zásobit pouze místní trh. Posledním procesem je rozdíl difuze inovací do různě zemědělsky lepších oblastí. Do úrodnějších oblastí a městských (zemědělských) oblastí proniká proces komercionalizace rychleji než do regionů vzdálenějších od centra a zemědělsky nevhodných oblastí. Takzvaný stupeň komercionalizace je měřen množstvím prodaných zemědělských produktů na trhu. Poslední fází podle Bowlera (1998) je komoditizace (commoditization), která klade větší důraz na společenské dopady než na ty ekonomické. Vandergeest (1988) tvrdí, že komoditizace je stav, kdy se farmy stanou závislé na zboží získaném na trhu, čímž jsou vtaženy do obchodních výměn za účelem získání příjmů na nákup potřebných zemědělských vstupů. Tedy na rozdíl od komercionalizace klade komoditizace větší důraz na zemědělské vstupy. Charakteristickým znakem tohoto přístupu je stavění do opozice tradiční rodinné farmy a velké extenzivní1 zemědělské společnosti, kdy těm menším farmám hrozí zánik i kvůli

1 extenzifikace = rozšíření obhospodařované plochy, ale snížení zemědělský produkce

11

nedostatku pracovní síly. Rodinné farmy ale stále přežívají a to i díky tomu, že se dokázaly přizpůsobit novým podmínkám na trhu. Jako hlavní příklad uvádí Bowler (1998) zisk z tzv. nezemědělských aktivit. Tento proces nazývají „pluriaktivita“. Kromě komercionalizace bylo produktivistické období formováno industrializací zemědělství, které bylo primárně založené na zvyšování produktivity a produkce (LOWE a kol., 1993). Toto období tedy bylo charakteristické substitucí zastaralých složek za ty modernější (např. využití traktorů namísto využití tažných zvířat) a produkcí surovin sloužící čistě k následné výrobě nepotravinářských produktů, které jsou však postupně nahrazovány průmyslovými výrobky (např. technické tkaniny místo bavlny). Tyto faktory jsou pak označovány jako jádro industrializace moderního zemědělství coby stěžejního komponentu produktivistického období (ROBINSON, 2004). Bowler (1998, s. 62-64) pak popsal tři odezvy produktivistické změny zemědělství - strukturální dimenze produktivismu, přičemž všechny tři způsobovaly zvýšení množství produkce: 

Intenzifikace: zvyšování vstupů a výstupů v zemědělství na jednotku plochy.



Koncentrace: proces, při němž stále menší počet farem (ale i regionů a států) získává větší celkový podíl na zemědělské produkci. Je pojímána také jako koncentrace uvnitř komoditního řetězce prostřednictvím kontraktování produkce (WOODS, 2005).



Specializace: zemědělské subjekty/regiony produkují pouze několik vybraných druhů zemědělských komodit, specializují se na určitý segment trhu (KONEČNÝ, 2015).

Produktivismus sebou ovšem přinesl i několik negativních dopadů. Nadprodukci potravin zapříčiněnou garantovanými minimálními výkupními cenami, což vedlo např. k několikanásobnému zvýšení zatížení rozpočtu Evropského společenství (WINTER, 1996), k obchodním válkám a následnému poklesu světových cen komodit ohrožujícímu menší farmy. Další dopady jsou hlavně environmentálního charakteru jako znečišťování ovzduší spalováním zbytků rostlin, znečišťování půdy využíváním velkého množství chemických postřiků a umělých hnojiv, s tím souvisí i poškození podzemních vod. Kácením drobných remízů na úkor rozšiřování polí se zase přispívá k půdní erozi. Ohrožena může být i biodiverzita, kdy na některé pastviny jsou sety plodiny jako jetel nebo jílek (BOWLER, 1998). Další environmentální problémy jsou scelování polí do větších lánů, odvodňování pozemků a nepřiměřená úprava vodních toků, přičemž tyto trendy nejsou typické pouze pro bývalý východní blok, ale i pro západoevropské státy (ŠARAPATKA, NIGGLI a kol., 2008).

3.2 Post-produktivistický přechod Jak uvádí Woods (2005, s. 54), termín post-produktivistického přechodu by neměl vyjadřovat náhlou změnu, ale postupnou proměnu produktivisticky orientované zemědělské politiky (od podpory produkce směrem k vytvoření více udržitelného zemědělství), která je hnána různými možnostmi impulsů širokého spektra sociálních a ekonomických cílů. Shucksmith (1993) a Symes (1992) vidí post-produktivistický přechod především ve změně chování farmářů v celé Evropě, přičemž ve východní Evropě byla změna charakteristická koncem kolektivizace a ústupem decentralizace. Je třeba také říct, že přechod neprobíhá všude stejně rychle. Některé farmy stále zůstávají produktivistické, jiné pouze částečně (BOWLER, 1998). 12

Woods (2005, s. 54) uvádí čtyři hlavní složky post-produktivistického přechodu: extenzifikace, diverzifikace, důraz na krajinu a její ochranu a zvyšování hodnoty zemědělských produktů. Někteří autoři vidí stejně jako třeba Bowler (1998) post-produktivismus jako opak produktivismu, tedy že nastávají opačné trendy: extenzifikace místo intenzifikace, dekoncentrace místo koncentrace a diverzifikace místo specializace. 

První trend od intenzifikace k extenzifikaci je typický větším důrazem na environmentální aspekty zemědělství, což v důsledku znamená snížení znečištění půd nebo obnovování původních stanovišť pro organismy.



Přechod od koncentrace k dekoncentraci je stav, kdy dochází k polarizaci podniků na několik velkých a na větší počet menších farem.



Od specializace k diverzifikaci je trend, kdy se podniky pod tlakem snižujících se cen a nízkou podporou státu snaží hledat příjmy nejen v zemědělských aktivitách ale i v nezemědělských.

Šarapatka, Niggli a kol. (2008), kteří se ve své práci zabývali environmentálními problémy zemědělství, tvrdí, že agro-environmentální politika 90. let 20. století zcela změnila tehdejší situaci, protože si společnost uvědomila důležitost podpory multifunkčního zemědělství, tedy i mimoprodukčních aktivit zemědělců a poskytuje je jim úhradu za údržbu a ochranu přírody a krajiny skrze různé dotační programy, fondy a administrativní pomoc. Do té doby se ochrana přírody vztahovala pouze na chráněná území, což v používání chemických postřiků znamenalo omezení. Podle Evanse a kol. (2002) má post-produktivistické období následující znaky: 

Přechod od kvantity ke kvalitě ohledně potravinové produkce. Tato změna je hnána jak společenským nátlakem, tak i tlakem různých kontrolních organizací (veterinární služba, hygienická služba…), které mají hlídat kvalitu potravin.



Druhým znakem je nárůst doplňujících příjmů farem. Hodně zemědělců klade větší důraz na nezemědělskou výrobu a nové zemědělské činnosti jako součást diverzifikace jejich podniků.



Rozvoj tradičního udržitelného zemědělství pomocí agro-environmentálních aktivit, což zahrnuje zanechávání orné půdy ladem, snížení počtu dobytka na jednu ohradu atd.



Dekoncentrace výroby tento proces je podle Robinsona (2004) špatně rozpoznatelný, proto nebude více rozváděn.



Regulace ochrany životního prostředí a krajiny.

Bowler (1998, s. 71) přichází s šesti možnými způsoby rozvoje zemědělského podniku. Jak sám naznačuje, přechod mezi produktivismem a post-produktivismem není jasně vyhraněný a v každé zemi nebo každém regionu může probíhat jiným způsobem. Šest možných způsobů rozvoje zemědělského podniku podle Bowlera: 1. Pokračování v tradiční zemědělské produkci – rozšíření tradičního zemědělského obchodního modelu založeného na tradičních produktech a službách,

13

2. Přerozdělení zemědělských zdrojů (včetně lidského kapitálu) do nových zemědělských produktů a služeb (zemědělská diverzifikace) – diverzifikace možností příjmů, 3. Přerozdělení zemědělských zdrojů (včetně lidského kapitálu) do nových nezemědělských produktů a služeb (strukturální diverzifikace), 4. Přerozdělení lidského kapitálu do nezemědělských zaměstnání – potlačení zemědělství, 5. Údržba tradiční výroby a služeb farmy se sníženými kapitálovými vstupy (extenzifikace), 6. Zemědělství jako koníček nebo brigáda. Chápání duality mezi produktivismem a post-produktivismem je některými autory zavrhováno z nejrůznějších důvodů. Například Bowler (1998) píše, že proces rozptýlení zemědělské výroby na úkor koncentrace nebyl příliš naplněn. Dále je post-produktivismus resp. autoři, kteří přístup prosazují, kritizován za svoji uzavřenost, kdy řada autorů znaky post-produktivistického přechodu aplikuje pouze na „západní svět“ tedy na Spojené státy americké a západní Evropu (WILSON, 2001). Jako jeden z dalších problémů vidí Wilson (2001) i nedostatek prostoru věnovaný jiným (environmentálním, ekonomickým, sociálním nebo kulturním) dimenzím.

3.3 Diverzifikace Zemědělská diverzifikace zahrnuje množství zemědělských aktivit, skrze které se zemědělský podnik snaží zvýšit příjem a to především pomocí netradiční zemědělské činnosti (ROBINSON, 2004, s. 136). Woods (2004, s. 54) popisuje diverzifikaci jako proces, kdy se zemědělské podniky snaží být nezávislé na zemědělské produkci a mohou prosperovat, i když se sníží výdělky z tradiční produkce. Diverzifikace se stala důležitým faktorem pro udržení zemědělství hlavně v regionech se špatnými podmínkami pro zemědělství (SYMES, 1992). Podle Ilberyho (1991) se dále diverzifikace dělí na strukturální (agroturismus, lehká řemeslná nebo průmyslová výroba, přidávání hodnoty, přímým prodejem nebo zpracováním produktu) a zemědělskou (netradiční plodiny, bio zemědělství, lesnictví) více viz tab. 1. Zemědělská diverzifikace klade důraz na netradiční aspekty jako je pěstování exotických plodin (WOODS, 1994) nebo energetických plodin (COLLINS, 1999), zároveň zahrnuje strukturální diverzifikaci, což je proces, kdy zemědělské produkty putují přímo na trh (ROBINSON, 2004). Tedy jako diverzifikaci nelze chápat přechod z produkce mléka na produkci hovězího masa, naopak diverzifikací by byl chov vzácného plemene. Woods (2005) říká, že druh projevu diverzifikace, který si farmy vezmou za svůj, záleží především na lokalizaci, struktuře a zaměření podniku, stejně tak i na potencionální poptávce na místním trhu. Jako příklady uvádí nejen agroturismus, ale i jezdecká centra ve městech. Podobně klade důraz na rozdílné podmínky také Hron a kol. (2008), který říká, že zvolení formy diverzifikace nebo diverzifikace samotné závisí na místě, času a dalších okolnostech, které souvisí s realizací. Dále uvádí další možnosti: 

další obchodní rozšíření – Zejména pokud jsou vyčerpány nebo omezeny možnosti rozšíření další zemědělské výroby (ustájení strojů, nákup půdy…),



zájem o využití nevyužívaných obchodních faktorů – především nemovitosti,



získání dotací,



zájem řešení problému odbytu současné produkce, získání nezávislosti na zákazníkovi a zájem obchodovat s koncovým zákazníkem,



využití poptávky – neuspokojivá nabídka na místním trhu. 14

Tab. 1 Druhy diverzifikace zemědělských činností v Spojeném království Velké Británie a Severního Irska (Zpracováno podle Bowler, 1998)

Strukturální diverzifikace

Zemědělská diverzifikace

Turismus

Nekonvenční produkce

Ubytování

Rostlinná výroba

Bed-and-breakfakt

Len/lněné semínko

S vlastním stravováním

Čajové semínko

Kempování ve stanech nebo karavanech

Pupalka dvouletá

Rekreace

Brutnák lékařský

Čajovna/kavárny na statku

Tritikále

Dny otevřených dveří

Pšenice tvrdá

Farmářská zoo/dětské farmy

Vinice

Vodní/pozemní sporty

Vlčí bob

Živočišná výroba

Válečné hry Zahradnictví

Ryby

Centrum řemeslné výroby

Zvěřina

Naučné stezky

Kozy

Přírodní parky

Koně

Zemědělské muzeum

Lamy/pštrosy

Kombinované

Ovce (na mléko)

Aktivní dovolená

Jiná vzácná plemena

Přidaná hodnota výrobku

Králíci

Přímo na trh

Bio zemědělství

Prodej "ze dvora"

Lesnictví

Farmářské obchody

Dřevo na palivo

Dodávka

Rekreace

Samosběrné schéma

Ochrana volně žijících živočichů

Dalším zpracováním

Dřevo na další zpracování

Máslo/sýr

Zemědělské smlouvy

Zmrzlina/jogurt

Pro další zemědělce

Cider/víno/džus

Pro nezemědělské organizace

Marmelády/jamy/konzervy Balení brambor Mletí mouky

Prodej kůží, kožešin, vlny Pasivní diverzifikace Nájem půdy Nájem budov

15

Podle Kellyho a Iberyho (1996) je důvodem diverzifikace změna vnějších i vnitřních podmínek pro zemědělství. První je již zmiňované snižování cen zemědělských produktů, což vedlo k investicím a propojení zemědělství se sekundérními a terciérními aktivitami, čímž se podpořily nezemědělské aktivity. S tímto jevem souvisí i druhá změna, která spočívá ve změně produktivistické politiky ve prospěch kontroly produkce a snižování cenové podpory (ROBINSON, ILBERY, 1993). Třetí změnou je rostoucí impuls politiky, nutící zemědělce k hledání nových aktivit generující zisk ze zemědělských zdrojů. S tím je spojené postupné pronikání sekundérních a terciérních aktivit do venkovského prostoru a ekonomiky, což poskytuje další nové využití pracovní síly, půdy a kapitálu (MC INERNEY a kol., 1989). Přesto může být motivace zemědělců různorodá. Primární motivací může být zvýšení příjmu podniku jiným způsobem než mnohdy neprofitující tradiční zemědělskou produkcí. Samozřejmě tato motivace je velmi komplexní a záleží na různých nezemědělských faktorech, jako je postoj vlády, poptávky atd. Další motivací může být pokračování nebo naopak odklon od rodinné tradice, osobní zájem a aspirace, vzdělání, věk, zkušenosti (TURNER a kol., 2006). Turner a kol. (2006) prokazuje ve svém výzkumu, že podnikatelé, kteří přijali strategii diverzifikace, se stali více úspěšní než ti, kteří ji nepřijali. Diverzifikace může přispět ke stabilitě zemědělských podniků a jejich hospodářských výsledků, může zvýšit konkurenceschopnost a v širším smyslu přispívá k rozvoji venkova z hospodářského a společenského hlediska (ERETOVÁ, 2013). Nejčastějším resp. nejlépe zdokumentovaným projevem diverzifikace je agroturismus, kde lze nalézt i geografický vzorec, kdy se příměstské oblasti soustředí především na rekreační aktivity (horsiculture jezdectví), kdežto odlehlejší oblasti se soustředí především na ubytování. Dalším možným vzorcem je provázanost s trhem práce, kde čím více je trh práce rozličný a dobře rozložený, tím více je pluriaktivita rozvinuta (BOWLER, 1998). Nicméně nelze zcela jasně tvrdit, že takové vzorce jsou směrodatné. Neberou v úvahu další možné faktory, které můžou ovlivnit rozložení a rozvinutost pluriaktivity, jako je tvář krajiny (národní parky) nebo místní kultura (BATERMAN, RAY, 1994). Výzkum z Anglie a Walesu odhalil různé charakteristiky, které rozdělují mnoho zemědělců, jež nějakým způsobem diverzifikovali od těch, kteří ne (ILBERY, BOWLER, 1993). Zemědělci, kteří se dali cestou diverzifikace, mívají například vyšší míru zadluženosti, vyšší čistý příjem nebo se může jednat častěji o větší zemědělské podniky. Dále osvojitelé bývají většinou mladší a mají více nebo vyšší formální vzdělání, zároveň jejich potomci chtějí v agro-byznysu pokračovat dále, což také stimuluje rozvoj diverzifikace. Větší podniky směřují více k diverzifikaci, kdežto ty malé podniky kladou větší důraz na jiné výdělečné aktivity (GASSON, 1998). Podobné spojitosti můžeme hledat i mezi pluriaktivitou a typem podniku, vlastnictvím půdy, vzděláním nebo zadlužeností.

3.4 Pluriaktivita Pluriaktivita je podle (Bowler, 1998) generace zisku ze zemědělských i nezemědělských zdrojů, které jsou získány z primární zemědělské produkce. Tedy je zahrnuta jak diverzifikace, tak i jiná výdělečná činnost nebo možnosti 4 a 5, viz str. 12. Zvyšování příjmů z pluriaktivity je podle Woodse (2006) zapříčiněno snižováním cen tradičních zemědělských produktů. Během post-produktivistického přechodu 16

v rozvinutých ekonomikách dochází ke zvyšování pluriaktivity, přesto regionálně se její podíl na zisku podniků liší, kdy regiony jako Freyung-Grafenau 81 % nebo západní Bothnia 72 % mají vyšší poměr pluriaktivity, naopak Andalucia 33 % nebo Picardia 27 % mají poměr nižší. Le Heron a kol. (1994) uvádí fakt, že do pluriaktivity zejména do jiných výdělečných činností jsou více zahrnuty ženy než muži. Pluriaktivita nezahrnuje pouze některé aspekty diverzifikace činností, ale také aktivity spojené s přesunem lidského kapitálu mimo zemědělský podnik do jiných výdělečných činností na pozici zaměstnance nebo OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné). Tím je myšlena např. námezdní síla na jiné farmě nebo zaměstnanecký poměr mimo farmu, s tím souvisí i rozdíl klasifikace pluriaktivity a diverzifikace zemědělských činností. Jakmile člen rodiny pracuje mimo farmu, tak sice přispívá na chod domácnosti, ovšem využívá úspory ze šíře sortimentu (ERETOVÁ, 2013). Blíže jsou vztahy a souvislosti v rámci pluriaktivity znázorněny na schématu níže (viz obr.. 1).

Obr. 1 Vztah mezi pluriaktivitou a diverzifikací zemědělských činností (převzato z ERETOVÁ, 2013, podle ROBINSON, 2004)

17

Zajímavý je také příklad z Francie, kde Campagne a kol. (1990) vymezil u třech různých regionů tři různé formy pluriaktivity, koncentrace diverzifikace nebo OGAs (other gainful activities - jiné výdělečné činnosti), přičemž kladl důraz hlavně na socio-ekonomické prostředí a kombinaci dalších vnějších a vnitřních faktorů. Prvním regionem je Picardia. Oblast s velkými farmami a úrodnou půdou na severu Francie je typická nízkou zaměstnaností žen v zemědělství. Podniky zde využívají zemědělské zdroje ke zvýšení nezemědělských aktivit. Campagne a kol. tuto oblast nazval jako obchodní pluriaktivitu (business pluriaktivity). Dalším regionem je Languedoc, typický vinařský kraj s dlouhou historií pluriaktivity. Zisky jsou zde většinou generovány z nezemědělských aktivit, převážně rodinnými farmami, které se snaží modernizovat a udržovat zemědělské podniky. Tento trend autor nazval jako pluriaktivita k udržení zemědělství (pluriactivity of maintaining farming). Posledním regionem je Savojsko, území spadá spíše mezi ty marginálnější zemědělské regiony. Podniky se zde snaží kombinovat různé možnosti výdělečných zemědělský i nezemědělských aktivit. Pluriaktivita se zde stala záchranou a hlavním zdrojem příjmů. Tato situace se nazývá podle autora pluriaktivita k přežití (pluriactivity for survival).

18

4 PODMÍNKY PRO ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělství a hlavně jeho struktura a objem výroby je ovlivněno řadou vnějších faktorů. Vedle přírodních podmínek jsou důležité i socio-ekonomické vlivy.

4.1 Přírodní podmínky Přírodní podmínky se většinou dělí na tři základní typy: klima, georeliéf a půdy. Tyto složky nepůsobí izolovaně, ale navzájem se prolínají, čímž mohou limitovat zemědělskou výrobu. Následkem toho jsou regionální rozdíly přírodních zdrojů a možností v rozvoji zemědělství (VĚŽNÍK, 1987).

4.1.1 Klima Klimatické podmínky ovlivňují zemědělství především v době vegetačního období, zejména objemem srážek a teplotními poměry. Významný vliv na podnebí mají naše hory, které vytvářejí tzv. klimatické přehrady, kdy zčásti zabraňují vpádům studeného vzduchu od severu a vzhledem k západnímu proudění vyvolávají srážkový stín (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 2011). Srážky mohou mít jak pozitivní (rozpouštění a přenos látek důležitých pro vyživování půdy, správný vývoj rostliny) tak negativní vliv (povodně, přívalové deště). KLIMATICKÉ CHRAKTERISTIKY OKRESU RYCHNOV NAD KNĚŽNOU

Obr. 2 Klimatické charakteristiky pro okres Rychnov nad Kněžnou pro normálové období 1961 – 2000 (ŠTĚPÁNOVÁ, 2010)

19

Dešťové i sněhové srážky se soustředí do severovýchodní části okresu, viz obr. 2, kde je poměrně zvlněný reliéf s nadmořskou výškou kolem 900 m. n. m. Důsledkem může být již zmiňovaný srážkový stín v tomto případě Orlických hor. V našich zeměpisných šířkách obecně platí, že zemědělství se soustřeďuje do nižších nadmořských výšek, kde je dostatečná srážková dotace, dobré teplotní poměry a vhodné půdní vlastnosti, podobně tomu je i v tomto případě. Vlhké klima svědčí zejména jetelovinám, naopak sušší podmínky preferují například okopaniny. Nelze opomenout ani vliv sněhu na rostlinnou výrobu. Sníh má poměrně dobré izolační vlastnosti a chrání rostliny v době vegetačního klidu, zabraňuje odvátí půdy a také je zdrojem půdní vláhy. Na jaře má sníh naopak negativní vliv, kdy při prudkém tání způsobuje záplavy, při pozdním zase zpomaluje práce na poli. Sněžení v době vegetace může negativně ovlivnit výnosy sklizně (VĚŽNÍK, 1987). Právě vliv tajícího sněhu z hor může mít asi největší vliv na region, ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o menší toky s nízkým průtokem, k vylití řeky z koryta dochází pouze ojediněle. V posledních letech dochází k úbytku sněhových srážek, což mnohdy negativně ovlivnilo zemědělskou úrodu. Podle nového modelu NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration – Národní úřad pro oceán a atmosféru) bude stav, jaký známe z posledních zim, stále častější a může tím být do budoucna ovlivněna i zemědělská výroba. KLIMATICKÉ CHARAKTERISTIKY OKRESU RYCHNOV NAD KNĚŽNOU

Obr. 3 Klimatické charakteristiky pro okres Rychnov nad Kněžnou pro normálové období 1961 – 2000 (ŠTĚPÁNOVÁ, 2010)

Teplota je posledním z důležitých klimatických faktorů ovlivňující zemědělství. Z mapy okresu (viz obr. 3) je vidět závislost teploty a nadmořské výšky, kde se zvyšující se nadmořskou výškou klesá teplota a znovu to tedy dokládá, jak velký vliv na region má tamní reliéf. V tomto případě se nejedná o tak 20

markantní teplotní rozdíl. Jelikož teplo ovlivňuje růst rostlin, dá se předpokládat, že ve vyšších polohách se budou pěstovat rostliny, které spíše snesou chlad jako pšenice ozimá nebo žito, a v níže položených místech teplomilnější rostliny jako kukuřice nebo zelenina. Dá se také předpokládat, že specializace podniků v horských a podhorských oblastech bude zaměřená více na živočišnou výrobu, oproti tomu zemědělské podniky v nižších oblastech budou mít vyšší podíl rostlinné výroby. Při takové divergenci fyzicko-geografických podmínek na českém území je užitečné mít klasifikaci, která by komplexně postihovala co nejširší spektrum klimatických podmínek. Pro potřeby práce byla využita Quittova klasifikace z roku 1971, kdy byly charakterizovány tři klimatické oblasti: teplá, mírně teplá a chladná. Na základně čtrnácti klimatických charakteristik byla klasifikace dále rozvedena do dvaceti tří podoblastí (pět teplých, jedenáct mírně teplých a sedm chladných podoblastí). Pro klimatickou charakteristiku v okrese bylo vybráno pouze několik charakteristik. V horských oblastech jsou zastoupeny oblasti C4 až C7, viz obr.. 3, přičemž C7 je ta nejteplejší a zároveň nejvíce zastoupená. Počet mrazových dnů se tedy pohybuje kolem 160 dnů. Počet dnů s průměrnou teplotou nad 10 °C se většinou pohybuje kolem 120 dnů a úhrn srážek ve vegetačním období se pohybuje mezi 500 až 700 mm. Mírně teplé (MW) regiony zabírají největší plochu okresu. Mrazivé dny se pohybují okolo počtu 110 až 130. Dnů s průměrnou teplotou na 10 °C je 140 až 160 a suma srážek ve vegetačním období se pohybuje mezi 350 mm a 500 mm. Posledním regionem je oblast teplá W2. Tato oblast se ve svých parametrech příliš neliší od mírně teplých oblastí. Počet mrazivých dnů je 30 až 40, dnů s průměrnou teplotou na 10 °C je 160 až 170 a srážkový úhrn ve vegetačním období je 350 – 400 mm (KOLEKTIV AUTORŮ, 2007, s. 234 -235). Právě v teplé a mírně teplých oblastech se odehrává nejvíce zemědělské činnosti.

4.1.2 Reliéf Ve srovnání s okolními evropskými státy má Česko horší přírodní předpoklady pro zemědělskou výrobu. Většinu našeho území totiž tvoří pahorkatiny a vrchoviny, což ovlivňuje další přírodní podmínky, zvláště půdní a klimatické předpoklady (BIČÍK, JANČÁK, 2005). Nadmořská výška se stala jedním z hlavních faktorů v diverzifikaci zemědělství v České republice i ve světě. Ve zdejších podmínkách lze říct, že čím nižší nadmořská výška, tím lepší podmínky pro zemědělskou výrobu, resp. tím širší škála plodin, které je možné v dané oblasti produkovat.

21

Obr. 4 Fyzicko-geografické charakteristiky okresu Rychnov nad Kněžnou

V okrese Rychnov nad Kněžnou jsou dominantním faktorem Orlické hory s nejvyšším vrcholem Velká Deštná (1 115 m. n. m.), které jsou zároveň hraničním pohořím (spolu s Orlickým záhořím) mezi Českem a Polskem. Od severovýchodu se terén postupně snižuje a zároveň vyhlazuje, viz obr. 4, čímž vytváří poměrně dobré podmínky pro zemědělství. Ve vyšších polohách se obdělávají pouze jižní a jihozápadní svahy, ostatní svahy bývají většinou zalesněny nebo se využívají jako louky nebo pastviny (VĚŽNÍK, 1987). Na obrázku 5 a), b) je porovnání okresů České republiky, kde je vidět že okres Rychnov nad Kněžnou patří mezi okresy s průměrnými podmínkami pro zemědělství v tomto ohledu. Ve výše položených a exponovaných oblastech se také nebudou tolik objevovat ovocné stromy, jelikož by je mohl vítr nebo sníh významně poškodit.

22

a)

b) Obr. 5 a) střední nadmořská výška okresů (v metrech); b) Svažitost zemědělské půdy, procentuální podíl zemědělské půdy se svažitostí nad 7°(převzato z BIČÍK, JANČÁK, 2005)

Dalším důležitým faktorem zejména pro rostlinnou výrobu je svažitost. Sklon terénu ovlivňuje možnost mechanizace zemědělské půdy. Tedy členitější terén s velkými svahy nebude příznivý pro extenzivní typ zemědělství. Využíváním sklonitých ploch, jejich mechanizací, která je mimořádně nákladná, a vysazováním plodin jako brambory a kukuřice vystavujeme půdu erozi, která degraduje kvůli odnosu živin (VĚŽNÍK, 1987). Na druhou stranu některým plodinám jako je vinná réva, vysoká sklonitost pomáhá. Okres Rychnov nad Kněžnou má velmi členitou oblast Orlických hor a naopak velmi plochou oblast kolem řeky Divoká Orlice (viz obr. 6), bohužel tato oblast je poměrně významně zalesněna a neskýtá tedy možnost pro rozvoj zemědělství.

23

Obr. 6 Střední nadmořská výška v okrese Rychnov nad Kněžnou

4.1.3 Půdy Složení půd a jejich rozložení poměrně dobře odpovídá reliéfu, vodstvu a dalším faktorům, které mohou mít vliv na půdotvorné procesy. Asi nejvíce jsou zastoupeny kambizemě, podzoly, dále pak hnědozem a regozem. Podzoly se nacházejí v Orlických horách, kde se dělí na krytopodzol a podzol arenický, viz obr. 4. Tyto půdy jsou typické svou nízkou úrodností. Využívají se jako horské louky nebo pastviny. S podzoly se však setkáváme hlavně pod lesem, který v případě horských podzolů může být i relativně produktivní. Roční úhrn srážek zpravidla značně přesahuje 800 mm. Průměrná roční teplota kolísá mezi 0 až 6°C. Tyto půdy vznikaly hlavně pod jehličnatými, zejména smrkovými lesy. Jsou charakteristické svoji vyšší kyselostí (TOMÁŠEK, 2000, s. 55). 24

Hnědé půdy neboli kambizemě, jsou půdy střední až nižší kvality. Využívají se především k pěstování brambor, méně náročných obilovin a lnu. Výbornými bramborářskými půdami jsou zejména hnědé půdy na žulách a rulách. Tyto půdy jsou často vázány na členitý reliéf. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 4 až 9°C a roční úhrn srážek mezi 500 až 900 mm (TOMÁŠEK, 2000). Hnědozemě patří mezi naše úrodnější půdy. Množství humusu sice není tak vysoké jako u černozemí, avšak nejsou tak náchylné k vysychání, takže se stále jedná o hodnotné zemědělské půdy. Nejvhodnějšími plodinami jsou náročné obiloviny jako pšenice a ječmen nebo dále cukrovka a vojtěška. Průměrná roční teplota je od 7 do 9°C a roční úhrn srážek je 500 až 700 mm (TOMÁŠEK, 2000).

4.2 Socio-ekonomické podmínky Komplex socio-ekonomických faktorů, které ovlivňují zemědělství, vzniká působením lidské společnosti. Již od dob neolitu, kdy se datují první projevy ustáleného zemědělství, až do první etapy průmyslové revoluce se lidská aktivita soustředila právě na rostlinnou a živočišnou výrobu. Společenské podmínky měly rozhodující význam v procesu rozvoje výrobních sil a růstu světové populace, uplatňovaly se a uplatňují se v konečné fázi rozmístění zemědělské výroby jako celku. Průmyslová revoluce, která podnítila tehdejší vyspělý svět k socio-ekonomickým změnám, měla pochopitelně vliv na rozvoj výrobních sil. Zemědělská výroba zůstávala po jistou dobu mimo tento bouřlivý rozvoj, hlavně díky udržování feudálních výrobních vztahů. Později však tyto tradiční formy její výrobní a územní organizace nestačily na účinné zajištění produkce potravin a došlo k nástupu kapitalistických výrobních vztahů. Zemědělská výroba se stává organickou součástí národního hospodářství a naopak zpětně ovlivňuje rozmístění služeb a výrobních odvětví, které fungují pro její potřeby (VĚŽNÍK, 2008).

4.2.1 Využití ploch V současné době probíhá trend, který byl nastaven již v polovině 20. století, kdy dochází k úbytku plochy zemědělského půdního fondu na úkor ostatních ploch (především zástavby a komunikací). Tato skutečnost může být do jisté míry logická, poukazuje totiž na příklon k tržní ekonomice, ovšem zábor zemědělské půdy může ekologicky a esteticky znehodnotit půdu, nemluvě o ztrátě samotné kvalitní zemědělské půdy (BIČÍK a kol. 2010). Později nastala ještě vnitřní restrukturalizace jednotlivých ploch zemědělského půdního fondu, kdy dochází k rozmachu TTP (trvalé travní porosty) na úkor orné půdy. Takový jev může být samozřejmě i pozitivní a to zejména v horských nebo velmi členitých oblastech Česka, kde hospodaření na svažité, orné půdě může být prodělečné a může díky erozi degradovat půdy nebo jinak ekologicky znehodnotit území. Podle Bičíka (2010, s. 102) je častý i vznik dočasných či trvalých úhorů tedy opuštěné a nevyužívané zemědělské půdy. Na řadě takovýchto pozemků v horských oblastech i v zázemí měst dochází k samovolnému neevidovanému zatravňování a následně i k zalesňování.

25

Obr. 7 Využití ploch a podíl zornění v okrese Rychnov nad Kněžnou k roku 2015

Okres Rychnov nad Kněžnou je rozdělen do třech regionů, viz obr. 7. Ten první je oblast Orlických hor, kde je orná půda zastoupena méně než 10 % na úkor lesů a TTP, což může být důsledek výše uvedeného trendu charakteristického pro horské oblasti. Druhá část se nachází přibližně uprostřed okresu, kde se podíl zornění pohybuje od 70 do 30 %. Třetí, jihozápadní část, která se sice nachází v nejnižších polohách okresu, je výrazně zalesněná, tudíž zemědělská výroba je zde poměrně potlačena vzhledem k potenciálu, který nadmořská výška a reliéf nabízí.

26

Tab. 2 Výměra druhů pozemků za roky 2002 a 2014 (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014; MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2003)

Typ povrchu

2002 (ha)

2014 (ha)

Změna (ha)

Orná půda

33 657

31 524

-2 133

Chmelnice

0

0

0

Vinice

0

0

0

Zahrady

2 224

2 190

-34

Ovocný sad

361

428

67

TTP

18 041

18 278

237

Lesní pozemek

37 243

37 046

-197

Vodní plocha

1 129

1 264

135

Zastavěná plocha

1 771

1 688

-83

Ostatní plocha

5 357

5 778

421

Při srovnání vývoje změny využití ploch za roky 2002 a roky 2014 (viz tab. 2) dojdeme k následujícím závěrům. Orné půdy ubylo téměř o 21 km2, což už se dá považovat za značný úbytek. Pravděpodobně se jedná o snížení zemědělské činnosti v horských oblastech, kde mohlo dojít k již zmiňovanému zalesnění nebo zatravnění, kvůli nevhodným přírodním podmínkám (to dokazuje zvýšení plochy trvalých travních porostů). Ostatní vývoj je zcela víceméně odlišný než jaký popisuje Bičík (2010) v hodnocení vývoje ploch mezi roky 1990 a 2000. Jako překvapivý se může zdát úbytek zastavěné plochy, byť se nejedná o výrazný pokles tak úplně neodpovídá trendu z přelomu tisíciletí, který byl charakteristický nástupem suburbanizace a pronikáním komerčních objektů do menších měst. Relativně velký nárůst zaznamenaly ostatní plochy, které většinou rostou úměrně se zastavěnými plochami. Mírný pokles zaznamenaly i lesní plochy pravděpodobně na úkor luk nebo pastvin popřípadě i ostatních ploch.

4.2.2 Cena půdy Cena půdy je při zjišťování regionálních rozdílů velmi dobrým ukazatelem zemědělských podmínek. Podle oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb. s účinností od 1. 1. 2014, se pro zjištění úřední ceny zemědělské půdy používají bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ). Tato metoda by měla být zcela očištěna od vlivu ekonomické polohy pozemku (místo spotřeby, místo skladování, místo zpracování), jeho dopravní dostupnosti nebo vlivu poptávky a nabídky. Úřední cena by tedy měla odpovídat kvalitě půdy v daném katastrálním území. Od roku 2014, kdy jsou údaje dostupné on-line z webu farmy.cz, se cena půdy v okrese Rychnov nad Kněžnou buď mírně zvyšuje, nebo stagnuje. Jedná se o trend, který probíhá na celém území Česka, jediným rozdílem je pouze hodnota samotného navýšení. V rámci České republiky není průměrná cena okresu příliš 27

vysoká v porovnání s těmi úrodnějšími okresy, naopak cena poměrně dobře odráží zde panující přírodní podmínky. Ve většině obcí se cena půdy pohybuje mezi 5,1 Kč/m2 až 9,0 Kč/m2 , viz tab. 3. Nejvyšší ceny v okrese se pohybují kolem 8 až 10 Kč/m2 naopak nejnižší neklesají pod 2 Kč/m2. Tab. 3 Rozdělení obcí podle ceny půdy (farmy.cz)

cena půdy

počet obcí

méně než 3,0 Kč/m2

14

3,1 – 5,0 Kč/m2

21

5,1 – 9,0 Kč/m2

36

9,1 a více Kč/m2

9

Uvnitř okresu je značná rozdílnost mezi horskou oblastí (viz obr. 8) a regionem podél řeky Divoká Orlice, jak už ale bylo uvedeno, tato část okresu je do značné míry zalesněna, navíc je pod lesy především písčitá půda. Reálné podmínky tedy nejsou pro zemědělskou výrobu tak příhodné.

Obr. 8 Cena půdy za rok 2015 v okrese Rychnov nad Kněžnou

28

4.2.3 Zaměstnanost Období před rokem 1989 bylo charakteristické vysokou zaměstnaností v zemědělství. Podle Bičíka a Jančáka (2005) bylo na konci 90. let v zemědělství zaměstnáno 600 000 ekonomicky aktivních, přičemž v roce 2000 už pouze 200 000 ekonomicky aktivních. Takový úbytek pracovníků ovšem příliš nepoznamenal celkovou zemědělskou produkci, protože většina z nich vykonávala sekundární nebo terciérní služby (více v dalších kapitolách). V současné době je větší důraz kladen na kvalifikaci pracovní síly, což může s technologickým pokrokem přinést větší efektivitu zemědělské produkce i s nižší zaměstnaností v sektoru. V současné době se pokles zaměstnanosti u vyspělých zemí neočekává a to zejména proto, že dochází k posilování ekologické a krajinotvorné funkce zemědělství (TRNKOVÁ, 1993). Zaměstnanost v zemědělství je z geografického pohledu v okrese Rychnov nad Kněžnou poměrně rozdrobená (viz obr. 9).

Obr. 9 Zaměstnanost v zemědělství v okrese Rychnov nad Kněžnou k roku 2011

29

Je také potřeba říct, že zaměstnanost v zemědělství se od roku 2011 ještě snížila. Jako zvláštní se jeví fakt, že se vyšší zaměstnanost objevuje v horských obcích s ne příliš vhodnými podmínkami pro zemědělství. Pravděpodobnou vysvětlením je vliv jednoho z větších zemědělských podniků Horal Hláska a. s. (viz obr. 10). Podobné oblasti s vyšší zaměstnaností se vytváří i kolem podniků ZOPOS Přestavlky nebo Agrospol Bolehošť, kde samotné obce, ve kterých podniky sídlí, vykazují nejvyšší zaměstnanost. Vyšší zaměstnanost vykazuje mimo jiné i Kostelec nad Orlicí, což je město s více než 6 000 obyvateli, což úplně nedokládá, že zemědělství by mělo být výsadou malých obcí.

Obr. 10 Největší zemědělské podniky v okrese Rychnov nad Kněžnou k roku 2016

Zaměstnanost v zemědělství může souviset i s platovými podmínkami, které daný podnik nabízí. Ve srovnání se zaměstnavateli typu Škoda Kvasiny se samozřejmě žádný zemědělský podnik nemůže co do počtu zaměstnanců i co do platových podmínek srovnávat. Přesto lze tvrdit, že největší zemědělské podniky Zdobnice a.s. a ZEAS Podorlicko (viz tab. 4) patří mezi výrazné zaměstnavatele na okresní úrovni. Při 30

porovnání let 2013 a 2014 také došlo u většiny podniků ke stagnaci nebo snížení počtu zaměstnanců. Podle Českého statistického úřadu se průměrná měsíční mzda v České republice pohybuje čtvrtletně mezi 24 000 a 26 000 Kč, takovou hodnotu dosahuje pouze podnik Zdobnice a.s. a ZOPOS Přestavlky a. s. Ostatní podniky se pohybují pod průměrem, kdy například Agrospol Bolehošť a.s. klesl až na 15870 Kč (viz tab. 4). Právě z platových podmínek, které jsou ve většině pod republikovým průměrem, může plynout i nižší zaměstnanost a pravděpodobně i nižší dojížďka za prací. Co se týká celkové výměry obhospodařované půdy, tak i zde je hegemonem ZEAS Podorlicko, který hospodaří na více než 4 000 hektarech zemědělské půdy. Zajímavé je, že přibližně stejný počet zaměstnanců jako je v ZEAS Podorlicko má i společnost Zdobnice a.s., která ale hospodaří na dvakrát nižší výměře, což by teoreticky mohlo indikovat, že se zaměřují více na živočišnou nebo na jinou než zemědělskou výrobu.

Tab. 4 Zaměstnanost a celková výměra obhospodařované půdy největších podniků v okrese (MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI, 2014; OKRESNÍ AGRÁRNÍ KOMORA, 2016)

Název podniku

Průměrný Průměrná hrubá Celková výměra počet mzda (včetně řídících půdy (ha) zaměstnanců pracovníků)

Agrospol Bolehošť a.s.

57*

15 870*

1 200

Horal Hláska a.s.

33

21 492

1 395

Podorlické zemědělské družstvo Ohnišov

66

20 009

1 585

Zdobnice a.s.

103

28 782

2 340

ZDV “Štědrá“ Tutleky

32

23 816

1 035

ZEA Rychnovsko a.s.

87

23 033

2 314

ZEAS Podorlicko a.s.

108

21 525

4 123

Zemědělské družstvo Dobruška

62

22 775

1 180

ZEMSPOL České Meziříčí, a.s.

57

22 595

2 090

ZOPOS Přestavlky a.s.

89

25 125

1 920

* údaj z roku 2013

4.2.4 Živočišná výroba Živočišná výroba je základním prvkem zemědělské produkce. V České republice má chov zemědělských zvířat v polistopadovém období neustále se snižující tendenci. Největší změnu zaznamenáváme u skotu a to jak při hodnocení vývoje početních stavů, tak při hodnocení podílu jatečného skotu na hrubé produkci živočišné výroby. Naopak poměrně vzrostl chov drůbeže zejména té jateční, což je způsobeno zvyšující se poptávkou po drůbežím mase (BIČÍK, JANČÁK, 2005). Což je ovlivněno měnícími se stravovacími návyky. 31

Vstupem do EU se postupně dostala celkově živočišná výroba do ještě většího propadu, než byl vývoj v předchozích letech. Česká produkce nedokázala dostatečně konkurovat nabídce starších členských států a zároveň docházelo k nesprávnému rozdělování finančních prostředků, což vedlo k postupnému poklesu počtu prasat a skotu, čímž se stala země nesoběstačná v produkci masa. (VĚŽNÍK a kol., 2013). Chov skotu je i přes propad stále společně s produkcí mléka jedním z nejcharakterističtějších rysů českého zemědělství. Pár let po vstupu do EU se snižování produkce dobytka ustálilo, ovšem přesto nedosahuje dřívějších hodnot. V této oblasti dochází k poměrně výrazné specializaci regionů, kde úrodná území mají snižující se produkci skotu, naopak horské nebo členité regiony kladou důraz na chov skotu, zejména kvůli mléku (VĚŽNÍK a kol., 2013). Východní Čechy patřily mezi tradiční oblasti s rozvinutou živočišnou výrobou, zejména chov skotu a prasat zde byl výrazně zastoupen. Svoji pozici v počtu skotu si okres Rychnov nad Kněžnou v rámci České republiky zachoval i v současnosti, kdy patří společně s bývalými okresy Východočeského kraje mezi největší producenty skotu (viz tab. 5). Produkci prasat se v regionu také daří poměrně dobře, což je důležité, kvůli vysoké poptávce vepřového masa na úkor hovězího. Produkce drůbeže je v okrese spíše upozaděna.

Tab. 5 Stav zemědělské produkce v okrese a kraji za rok 2010 (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2010)

komodita

Rychnov nad Kněžnou

Královéhradecký kraj

podíl (%)

živočišná výroba (kus) skot

22 348

93 392

23,93

prasata

35 803

134 223

26,67

drůbež

336 187

2 663 621

12,62

rostlinná výroba (ha) pšenice

7 032

52 513

13,39

řepka

3 881

21 214

18,29

ječmen

3 900

16 462

23,69

brambory

185

933

19,83

léčivé rostliny

394

404

97,52

4.2.5 Rostlinná výroba Rostlinná výroba je druhým základním prvkem zemědělské výroby. Produkuje nejen plodiny určené ke spotřebě člověkem, ale i různá krmiva pro hospodářská zvířata nebo suroviny pro potravinářský a jiný průmysl. Během transformačního období došlo k poklesu rostlinné výroby na celém území České republiky. Příčinou byla transformace české ekonomiky, s tím související nové požadavky a nová konkurence ze zahraničí, změna zemědělské politiky atd. Rostlinná výroba ubývala rychleji v horských,

32

pohraničních oblastech než v těch tradičních, úrodných, zemědělských regionech Česka (BIČÍK, JANČÁK, 2005). Po vstupu do EU se postupně začala snižovat rostlinná produkce byť ne tak rapidně jako živočišná produkce. Jednou z příčin může být opatření společné zemědělské politiky (viz kapitola 6), které nutí zemědělce využívat půdu v méně příznivých oblastech (viz kapitola 5.2) jako pastviny nebo louky, což má ale příznivý dopad na živočišnou produkci v těch regionech. Tradiční plodiny jako cukrová řepa a brambory byly nahrazeny novými plodinami především řepkou a částečně kukuřicí. Nejčastějšími zemědělskými plodinami České republiky jsou obiloviny. U nich byl zaznamenán mezi lety 2000 až 2010 drobný pokles a také vzrůst specializace jednotlivých regionů na tyto plodiny. Oblasti s nejlepšími podmínkami pro pěstování obilovin jsou charakteristické vzrůstem produkce (Haná, Polabí…), naopak členité, výše položené oblasti (Jeseníky, Šumava…) poklesem. Naopak produkce brambor zaznamenala značný pokles a to zejména v tradičních bramborářských oblastech. Důvodem je především snižující se spotřeba brambor a to zejména pro zpracování bramborového škrobu a brambor jako potravu pro zemědělská zvířata (VĚŽNÍK a kol., 2013). V okrese Rychnov nad Kněžnou je plošně nejvíce zastoupenou plodinou pšenice (viz tab. 4), podobně tomu je i na území Česka. Vzhledem k ne tak příznivým podmínkám se ovšem nejedná o takovou převahu jako je republikový průměr. Navíc se dá předpokládat, že většina výnosů bude spadat do krmné pšenice. Další v posledních letech významnou plodinou je řepka. Jedná se o nejrozšířenější olejninu u nás, která se v současné době využívá jako surovina pro jedlé, potravinářské oleje, tak i jako surovina do tzv. biopaliv. Druhou nejzastoupenější plodinou co do osevné plochy je ječmen. Tato plodina se dá pěstovat i v náročnějších terénních podmínkách takže lze říci, že se jí může v okrese dařit. Okres Rychnov nad Kněžnou má také nejvyšší podíl hektarové výměry v kraji. Poslední uvedenou plodinou, kterou zmíním, jsou brambory, které patří mezi okopaniny, kam spadá mimo jiné i cukrová řepa. Podle posledního šetření Českého statistického úřadu je poměr hektarové rozlohy mezi těmito, z historického pohledu pro Česko, charakteristickými plodinami většinou vyšší u cukrové řepy. Jedinou výjimkou je kraj Vysočina, což je typický bramborářský kraj, dále Jihočeský a Plzeňský kraj, kde se cukrová řepa prakticky nepěstuje. Okres Rychnov nad Kněžnou se podobně jako u předchozích plodin pohybuje na 20% podílu celkové výměry v kraji, což lze brát trochu s podivem vzhledem k tomu, že značná část území se nachází v bramborářské oblasti. Jako zajímavý se může zdát fakt, že okres Rychnov nad Kněžnou má jednu z největších hektarových výměr kořeninových a léčivých rostlin v celé České republice (dvojnásobně vyšší než výměra brambor), ovšem vzhledem k ojedinělosti a nedostatku bližších informací nelze tento jev blíže specifikovat.

4.3 Shrnutí Na závěr této části, kdy byly stručně popsány socioekonomické a fyzicko-geografické podmínky, budou zdůrazněny a shrnuty ty informace a charakteristiky, které mají největší vliv na stav zemědělství v okrese.

33

Do rozložení, struktury a samotné produkce se nejvíce promítá reliéf, kde v oblasti Orlických hor je zemědělská výroba potlačena vlivem členitého reliéfu a vysokou lesnatostí. Nízkou zemědělskou činnost naznačuje i nízká zaměstnanost v zemědělství nebo cena půdy v Orlických horách. Nejlepší podmínky pro zemědělství jasně vykazuje střední část okresu. Nachází se zde úrodné půdy, terén už není tak svažitý i klimatické podmínky jsou příznivější. V této oblasti jsou také největší podniky, kolem kterých se soustředí i obce s vyšší zaměstnaností v zemědělství. Jihozápadní oblast je sice nejníže položená a protéká jí řeka Orlice, ovšem je zde poměrně vysoký podíl lesních ploch, což může být z pohledu zemědělství v tak výhodných podmínkách na škodu. Samotný okres rozhodně nepatří mezi typicky zemědělské, nemá k tomu hlavně vhodné přírodní podmínky. Ani v rámci Královéhradeckého kraje nemá okres Rychnov nad Kněžnou výraznou důležitost, pokud pomineme pěstování kořeninových a léčivých rostlin a poměrně vysoká čísla na poli živočišné výroby. Většinu jak živočišné, tak rostlinné výroby pokrývá okres Hradec Králové.

34

5 REGIONALIZACE ZEMĚDĚLSTVÍ Kategorizace zemědělského území slouží pro poskytování dotací a podpor, pro daňové účely, pro účely zemědělské statistiky, pro srovnávací hodnocení zemědělských subjektů, pro analýzy jejich produkčních a ekonomických výsledků i pro řešení základních opatření regionální politiky (TYŠER, 2007).

5.1 Zemědělské výrobní oblasti Regionalizace zemědělské výroby by měla zajišťovat co nejlepší využití půdy ve vybrané oblasti v souladu s ekonomickými a ekologickými podmínkami. Jak je patrné i z kapitoly 4.1, Česká republika je typická značnou variabilitou podmínek, které mohou ovlivnit zemědělskou výrobu, jako jsou půdy, klima nebo reliéf. Z toho následně plyne, že nutnost dobře stanovených výrobních oblastí je oprávněná. V současné době existují dvě klasifikace výrobních oblastí České republiky. Ta starší z roku 1959 v současné době využívá Český ústav zeměměřičský a katastrální a je tedy s každoročními úpravami využívána dodnes. V rámci této klasifikace se stanovilo 5 kategorií výrobních oblastí (kukuřičná, řepařská, bramborářská, bramborářsko-ovesná a horská). V okresu jsou nejvíce zastoupeny oblasti řepařská (Ř2) a bramborářské (B1 a B2), viz obr. 11, což je poněkud jiný stav než jaký vládne v celém kraji. Kukuřičná oblast je zastoupena pouze na jižní Moravě, kde je jedna z nejúrodnějších oblastí České republiky, tudíž se v Královéhradeckém kraji nevyskytuje, viz příl. 2. Nezařazená oblast je typická pro velké vojenské újezdy (Ralsko, Březina, Brdy…), kde je zemědělská výroba značně omezena. V rámci okresu zabírají téměř 15 % horské oblasti (viz tab. 6). Vzhledem k tomu, že Orlické hory nedosahují takové nadmořské výšky, která by výrazně bránila zemědělské činnosti, spadá většina z horských oblastí do H1, tedy oblasti lepší pro zemědělskou výrobu. 30 25

Podíl (%)

20 15 10 5 0 K1

K2

K3

Ř1

Ř2

Ř3

B1

B2

B3

H1

H2

Zemědělské výrobní podoblasti okres Rychnov nad Kněžnou

Královéhradecký kraj

Obr. 11 Procentuální podíl zemědělských výrobních oblastí na celkové ploše (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR2, 2015)

35

N

Tab. 6 Zemědělské výrobní oblasti v Královéhradeckém kraji a v okrese Rychnov nad Kněžnou v roce 2015 (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR2, 2015)

zemědělské výrobní oblasti (ha)

kukuřičná

1řepařská

bramborářská bramb.-ovesná horská nezařazená Celkem

zemědělské výrobní oblasti (%)

okres

kraj

okres

kraj

K1

0

0

0

0

K2

0

0

0

0

K3

0

0

0

0

Ř1

3 371

69 397

6,43

25,03

Ř2

12 532

68 462

23,91

24,70

Ř3

4 503

20 844

8,59

7,52

B1

10 224

28 554

19,50

10,30

B2

10 250

19 920

19,55

7,19

B3

3 414

55 575

6,51

20,05

H1

5 639

7 041

10,76

2,54

H2

2 488

7 436

4,75

2,68

N

0

0

0,00

0,00

52 420

277 229

100

100

5.2 Less favoured areas (LFA) Režim podpory zemědělců v méně příznivých oblastech (Less Favoured Areas, LFA), který v EU funguje od roku 1975, představuje mechanismus napomáhající zachovat zemědělskou činnost a tudíž i ráz krajiny v horských oblastech, v ostatních znevýhodněných oblastech a v oblastech se specifickým znevýhodněním. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 mají od roku platby ve znevýhodněných oblastech „prostřednictvím vybízení k trvalému využívání zemědělské půdy přispívat k zachování venkovské krajiny a k zachování a podpoře udržitelných systémů zemědělského hospodaření“ (preambule 25). Nově se klade důraz na to, aby oblasti s přírodními omezeními byly vymezeny na základě objektivních biofyzikálních kritérií (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR2, 2015). Zařazení do oblasti LFA spočívá v kritériích uvedených níže. Poté co si kritéria stávající členové EU jemně upraví, bude územní jednotka samosprávné obce (LAU 2) zařazena do LFA, pokud více než 60 % zemědělské půdy bude postiženo jedním nebo více uvedenými kritérii. Z vymezených LFA budou odstraněna území, kde se investicemi (odvodnění, závlahy, skleníky) nebo ekonomickými výsledky daří 36

překonávat přírodní omezení (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR2, 2015). Dále jsou uvedena kritéria pro zařazení oblasti do LFA podle Ministerstva zemědělství ČR. Horské oblasti – jsou obce nebo katastrální území s průměrnou nadmořskou výškou nad 600 m n. m. nebo s výškou 500 až 600 m n. m. a zároveň se svažitostí vyšší než 15 % na ploše větší než 50 % celkové výměry půdy v obci nebo katastrálním území. Dále byly za účelem zachování celistvosti do horských oblastí zařazeny obce nebo katastrální území nesplňující kritéria, avšak vyskytující se uvnitř vymezené horské oblasti a obce a katastrální území po obvodu vymezené horské oblasti, které nesplňují jedno kritérium, avšak výrazně přesahuje kritérium druhé. Horské oblasti jsou diferencovány na podoblasti: 

H1 katastrální území (k. ú.) s nadmořskou výškou nad 800 m n. m.,



H2 k. ú. s nadmořskou výškou 700-800 m n. m.,



H3 k. ú. s nadmořskou výškou 600-700 m n. m.,



H4 k. ú. s nadmořskou výškou do 600 m n. m. a svažitostí nad 15 % na více než 50 % území,



H5 k. ú. s nadmořskou výškou do 600 m n. m. a svažitostí nad 15 % na méně než 50 % území.

Ostatní méně příznivá oblast typu OA – obce nebo katastrální území s výnosností zemědělské půdy nižší než 34 bodů, které se nacházejí na území kraje, který v průměru splňuje demografická kritéria – hustota obyvatel nižší než 75 obyvatel/km2 a podíl pracujících v zemědělství na celkovém počtu práceschopného obyvatelstva vyšší než 8 %, Ostatní méně příznivá oblast typu OB – obce s výnosností zemědělské půdy 34 až 38 bodů, které se nacházejí na území kraje, který v průměru splňuje demografická kritéria – hustota obyvatel nižší než 75 obyvatel/km2 a podíl pracujících v zemědělství na celkovém počtu práceschopného obyvatelstva vyšší než 8 %. Tyto obce nebo katastrální území byly zařazeny do ostatní méně příznivé oblasti za účelem zachování celistvosti této oblasti (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR2, 2015). Specifická oblast typu S – obce a katastrální území s výnosností zemědělské půdy nižší než 34 bodů nebo s výnosností 34 až 38 bodů a zároveň se sklonitostí vyšší než 7° na 50 % zemědělské půdy obce nebo katastrální území – tyto obce nebo katastrální území nenáleží do kraje, který v průměru splňuje demografická kritéria pro ostatní méně příznivou oblast, dále pak obce a katastrální území s bodovou hodnotou výnosnosti zemědělské půdy vyšší nebo rovnou 34 a nižší než 38 bodů a se zatravněním vyšším než 50 % výměry zemědělské půdy, které mají po provedené aproximaci výpočtu výnosnosti půdy na základě reálného zatravnění výnosnost nižší nebo rovnu 34 bodů. Na těchto územích je třeba zachovat zemědělskou výrobu za účelem udržení venkovské krajiny, turistického potenciálu a ochrany životního prostředí.

37

Tab. 7 Dotace LFA na 1 ha zemědělské půdy (Situační výhledová zpráva Půda 2015)

Oblast LFA

Dotace na jeden hektar půdy

v oblasti typu H1

137 EUR na 1 ha zemědělské půdy

v oblasti typu H2


v oblasti typu H3


v oblasti typu H4


v oblasti typu H5


v oblasti typu OA


v oblasti typu OB


v oblasti typu S


Tab. 8 Výměra LFA oblastí v Královéhradeckém kraji a jeho okresech k roku 2015 (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR2, 2015)

H1

H2

H3

H4

H5

OA

OB

S

Celková výměra oblastí LFA (ha) Hradec Králové

0

0

0

0

0

0

0

41

Jičín

0

0

0

0

0

0

0

2 817

Náchod

0

94

1 813

3 767

1 269

0

0

5 743

Trutnov

1 163

585

2 800

4 448

2 500

0

0

9 696


1 424

2 243

2 344

1 562

620

4 964

790

0

2 587

2 922

6 957

9 777

4 389

4 964

790

18 297

Celkem

Podíl na výměře LFA oblastí v kraji (%) Hradec Králové

0

0

0

0

0

0

0

0,22

Jičín

0

0

0

0

0

0

0

15,40

Náchod

0

3,22

26,06

38,53

28,91

0

0

31,39

Trutnov

44,96

20,02

40,25

45,49

56,96

0

0

52,99


55,04

76,76

33,69

15,98

14,13

100

100

0

V okrese převažuje výrazně méně příznivá oblast typu OA, která se objevuje v níže položených oblastech a navazuje přímo na různé typy horských oblastí. Z horských oblastí převažují nejvíce typy H1 a H2, které mají nejvyšší dotaci na jeden hektar půdy, viz tab. 7. Dá se říct, že kategorizace LFA odpovídá přírodním poměrům v okrese, přičemž rozhodujícím prvkem je nadmořská výška, svažitost a do jisté míry i úrodnost půdy. V rámci kraje má okres Rychnov nad Kněžnou největší výměru méně příznivých oblastí ze všech okresů a také pobírá nejvyšší podporu na jeden hektar, viz příl. 4. V rámci kraje mají okresy Trutnov a Rychnov nad Kněžnou nejvyšší zastoupení méně příznivých oblastí (viz tab. 8) především díky horským oblastem. 38

6 SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA Počátek společné zemědělské politiky (dále SPZ) spadá do období 50. let minulého století, kdy Římská smlouva z roku 1957 stanovila několik základních, společných cílů, které byly později potvrzeny Lisabonskou smlouvou v roku 2008. SPZ se tak zařadila mezi nejstarší politiky Evropských společenství potažmo EU. Zmíněné cíle byly (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR3, 2015): 

zvýšení produktivity zemědělství pomocí technického rozvoje a optimálního využití výrobních faktorů, zejména pracovní síly,



zajištění spravedlivé životní úrovně zemědělského obyvatelstva zejména zvyšováním individuálních výdělků zemědělců,



stabilizace trhů,



pravidelné zásobování zemědělskými výrobky,



zajištění přiměřené ceny pro spotřebitele.

Důvodem vzniku SPZ bylo zajištění dostatečného množství potravin pro obyvatele západní Evropy, zaostalost vůči produkci USA a dalších hlavních producentů, tedy důležitá byla i podpora konkurenceschopnosti evropských zemědělců na světě. Ještě před vstupem Česka do EU se však cíle značně proměnily vzhledem k neustálému vývoji a proměně zemědělství. Hlavně v 90. letech doznala SPZ značných změn. Vzhledem k výrazné nadprodukci, která od 50. let rostla, se zavedly limity na její snížení. Zároveň se začal klást důraz i na environmentální hledisko, kdy se do popředí zájmu dostávala ochrana životního prostředí. Důležitou reformou byla MacSharryho reforma, která kladla větší důraz na potřeby trhu. Nový mechanismus omezil dotace vázané na velikost výroby a naopak posílil význam dotací a podpor, které se týkaly přímo výrobních faktorů, a tak nezávisle na objemu produkce směřovaly rovnou k výrobci. V oblasti pěstování obilnin bylo poskytování podpor podmíněno povinným ponecháním části orné půdy ladem (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR3, 2015). Další reformou byla Agenda 2000, která byla důležitá především tím, že zdůrazňovala rozvoj venkova. Stávající reformní návrhy vycházejí ze sdělení Evropské komise o budoucnosti SZP, jehož cílem bylo reagovat na budoucí výzvy pro zemědělství a venkovské oblasti a vytyčit cíle stanovené pro SZP, kterými jsou zejména životaschopná produkce potravin, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu a vyvážený územní rozvoj (AGRÁRNÍ KOMORA, 2016). V rámci SPZ je diverzifikace zemědělských činností podporována již programem rozvoje venkova ČR prostřednictvím II. pilíře (Rozvoj venkova) s cíli jako: zachování a posílení systémů hospodaření charakterizovaných nízkými vstupy, změna zaměření zemědělského výrobního potenciálu, podněcování nepotravinářské výroby, ochrana a posílení vysoké hodnoty přírody a trvale udržitelného zemědělství, které respektuje požadavky ochrany životního prostředí, diverzifikace s cílem zavádět doplňkové nebo alternativní činnosti atd. Naplňování těchto cílů a s tím spojená možnost čerpání dotací by mělo pomoci podpořit dosažení prosperity českých zemědělců a udržení zemědělství především v méně příznivých oblastech (LOKOČ a kol., 2007). Podobný směrem se vydalo i další programové období 2014 – 2020, které zdůrazňuje stimulaci diverzifikace tak, aby docházelo ke tvorbě pracovních míst, kde za tímto účelem budou podporovány investice do technologií a nemovitostí. Podpora bude věnována zejména venkovské turistice,

39

zpracování obnovitelných zdrojů energie, nepotravinářskému využití zemědělské produkce, obnově řemeslné výroby apod. (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR3, 2015). V minulém programovém období mohli zemědělci čerpat dotace ze státního, zemědělského, nebo intervenčního fondu (SZIF) s programovým titulem Diverzifikace zemědělských činností. Během programového období 2007 – 2013 bylo odčerpáno celkem 156 377 934 Kč, přičemž značná část této částky sloužila k podpoření výstavby bioplynových stanic nebo jiných projektů jako jsou kotelny na biomasu, sušičky na brikety a pelety, které jsou určeny ke zpracování vedlejších produktů zemědělské produkce (mrva, hnůj, bioodpad…) nebo se pro účely spalování používají pěstované plodiny. Druhou skupinou dotací jsou investice do cestovního ruchu, díky kterým se rekonstruují menší ubytovací zařízení nebo restaurační zařízení. Ze subjektů převládají spíše fyzické osoby a nutno je také říct, že dotace nečerpají pouze zemědělské podniky, viz příl. 5, např. sportovní klub SK Dobré s.r.o. V současném programovém období využil dotace s tímto titulem pouze ZEA Rychnovsko a.s. na výstavbu a modernizaci zařízení na výrobu tvarovaných biopaliv ve výši celkové dotace 1 732 500 Kč (STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND, 2016).

40

7 VÝVOJ DIVERZIFIKACE NA ÚZEMÍ ČESKA Československá, později Česká republika, měla relativně nízkou úroveň vybavenosti zemědělským půdním fondem (na jednoho obyvatele). Tento fakt byl vyvažován vysokou intenzitou i relativně významným a trvale rostoucím objemem nezemědělských aktivit (výrobny krmiv a polotovarů, stavebnictví, montážní a opravárenské provozy apod.) na hrubé zemědělské produkci. Markantní to bylo zejména u velkých zemědělských podniků, jako je Agrokombinát Slušovice. Velký rozsah nezemědělských aktivit měl samozřejmě také velký dopad na samotnou zaměstnanost v zemědělském sektoru (BIČÍK, JANČÁK, 2005). Podnikání v nezemědělských aktivitách nebo přidružené výrobě, jak byla tehdy v Česku nazývána diverzifikace, mělo dvě funkce. První bylo zaměstnávání sezónních pracovníků, čímž pomáhali využívat méně vytíženou pracovní sílu na venkově. Druhou funkcí zlepšování výsledků hospodařících podniků, kdy právě nezemědělská činnost mohla přinést zajímavé prostředky do zemědělských podniků. Nezemědělská činnost sehrála a stále hraje jednu z klíčových rolí pro rozvoj venkova. Poskytovala pro místní občany nabídku pracovních příležitostí typických spíše pro město, dále pak zvyšovala konkurenceschopnost podniků a její výdělky. V počátcích vzniku byla ovšem nezemědělská činnost spíše upozaďována ve prospěch tradiční zemědělské produkce. Až později některé největší zemědělské podniky realizovaly až 90 % hrubé zemědělské produkce v nezemědělských aktivitách (stavební čety, opravárenské dílny, montáž průmyslových výrobků, drobné provozy oděvnictví atd.) (BIČÍK, JANČÁK, 2005 s. 51). Důvodem vzniku přidružené výroby bylo zajištění práce pro stálé pracovníky, kteří byli zaměstnáni v rostlinné výrobě, mimo hlavní produkční období (ERETOVÁ, 2013). Bouřlivý rozvoj přidružené výroby je na českém území zaznamenán od 70. let minulého století, kdy podniky hledaly nové cesty k výdělkům pro využití místních zdrojů. Rychlý vývoj pokračoval dále do 80. let (DOUCHA a kol., 2003). K roku 1989 provozovalo přidruženou výrobu 88,7 % všech JZD a 77,8 % státních statků. Nejvyšší podíl tržeb z přidružené výroby na území Česka byl v Jihomoravském kraji (36,4 %), středně vysoký v Severomoravském kraji (24,0 %) a nejnižší podíl měly Jihočeský (7,4 %) a Západočeský kraj (7,4 %). Nejvyšší výkony přidružené výroby v rámci ČSSR měly podniky v nepříznivých přírodních podmínkách pro zemědělskou výrobu, kde byla zemědělská výroba prodělečná a vyžadovala vysoké provozní náklady. V oblastech nepříznivých pro zemědělskou výrobu se zisk z přidružené výroby podílel na úhradě ztráty ze zemědělské činnosti (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, FEDERÁLNÍ STATISTICKÝ ÚŘAD A SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚŘAD, 1989). Svůj vliv na význam přidružené výroby mělo umístění v rámci Česka – blízkost průmyslových podniků, měst, surovin. Významnou roli hrála také iniciativa vedoucích tehdejších podniků. Dříve jednoduché výroby se postupně stávaly čím dál kvalitnějšími se specializovanými pracovníky. Nejrozšířenějšími činnostmi byly nejprve (v 70. a na počátku 80. let) kovovýroba, dřevozpracující výroba a stavební činnost. Postupně se do popředí dostávají činnosti s vyšší ziskovostí a produktivitou práce – elektronika, zpracování zemědělských produktů a zemní práce. Tyto trendy se objevují u JZD i u státních statků (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, FEDERÁLNÍ STATISTICKÝ ÚŘAD A SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚŘAD, 1990). Po roce 1989 došlo (a stále dochází) k poklesu zaměstnanosti v zemědělství. Jedním z důvodů ovšem byl fakt, že pracovníci evidovaní v nezemědělských aktivitách, tzv. přidružené výrobě, se pouze přesunuli do sekundéru resp. terciéru (BIČÍK, JANČÁK, 2005). Nejen pracovníci přecházeli do jiných sektorů, ale i 41

samotné nezemědělské činnosti, kdy vzhledem k privatizaci některých pracovišť nezemědělské výroby došlo k útlumu přidružené výroby. Zároveň nedošlo k vrácení zemědělské půdy do stavu před 40 lety, kvůli ztrátě zájmu původních majitelů se o půdu starat, takže se iš nezměnila struktura zrna krajiny, tedy pole zůstala pořád stejně rozsáhlá. Důsledkem toho je pronajímání půdy zemědělských subjektům. Největší nárůst zemědělských podniků, které diverzifikovaly svoji činnost směrem k nezemědělským aktivitám, se objevil již mezi roky 1990 – 1995 a poté se mírně zpomalil mezi 1995 – 2000 (DOUCHA a kol., 2003). Po přechodu z centrálně plánovaného na tržní hospodářství zůstávalo stále mnoho segmentů trhu nevyužito a bylo snadnější začít podnikat a diverzifikovat svoji činnost v nejrůznějších oblastech. Ne všechny zemědělské podniky ale dokázaly diverzifikaci aktivit či vůbec v podnikání udržet, a to hlavně kvůli nezkušenosti vedení podniků a jejich neschopnosti přizpůsobit se novým podmínkám. Navíc se postupem času snižovala poptávka po těchto aktivitách, rostla konkurence a změnily se spotřební návyky populace (ERETOVÁ, 2013).

42

8 NEZEMĚDĚLSKÉ ČINNOSTI ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKŮ V OKRESE Poslední podrobná dokumentace o diverzifikaci zemědělské činnosti resp. nezemědělských aktivit na české území pochází z roku 1988, kdy byly zpracovány nejrůznější údaje o jednotlivých JZD. Publikace se jmenuje Výsledky hospodaření JZD a státních podniků za rok 1988 a byla vydaná pro každý tehdejší kraj. Diverzifikace zemědělské výroby zahrnuje poměrně velké množství různých procesů a dá se popsat z nepřeberného množství pohledů, proto bude cílem této kapitoly přehled o stavu zemědělství a přidružené výroby v okrese. Tab. 9 Podíl nezemědělských činností na výkonu podniku v roce 1988 (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, FEDERÁLNÍ STATISTICKÝ ÚŘAD A SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚŘAD, 1988)

JZD Orlice Týniště nad Orlicí

46 415

23 965

Nezemědělská činnost z výkonu (%) 51,63

JZD Vítězný únor Bolehošť

44 773

4 508

10,07

JZD ČSP Přestavlky

60 800

6 455

10,62

JZD 7. Listopad Častolovice

47 054

7 937

16,87

JZD Rudý říjen Černíkovice

96 931

12 478

12,87

JZD Dukla České Meziříčí

67 535

2 911

4,31

JZD Rozvoj Dlouhá Ves

66 362

17 155

25,55

JZD 9. květen Dobré

60 257

8 329

13,62

JZD Mír Dobruška

49 629

19 23

3,87

JZD Obránců míru Lukavice

31 506

4 093

12,99

JZD Mír a přátelství Ohnišov

82 613

10 662

12,81

JZD Jiskra Přepychy

55 751

14 481

25,87

JZD Zdobnice Slatina nad Zdobnicí

61 473

10 987

17,86

JZD Rozkvět Synkov

41 925

5 106

12,16

JZD 1. Máj Trnov

96 697

17 371

17,96

JZD Příluky Tutleky

50 460

9 913

18,37

Státní statek Orlické hory

177 159

7 281

4,11

Průměr

66 902,35

9 738,53

15,97

Název podniku

Výkony a mimořádné Nezemědělská výnosy (v tis. Kčs) činnost (v tis. Kčs)

Veškerou zemědělskou činnost tehdy zajišťovalo sedmnáct státních podniků (viz tab. 9). V současné době tak dobře zemědělská činnost zmapovaná není, což je důsledkem rozdrobení zemědělských podniků na menší společnosti po roce 1989. V roce 1988 se výkon nezemědělské činnosti průměrně pohyboval kolem 9,7 milionu Kčs, ovšem rozpětí podílu na celkovém výkonu bylo značné. Například v JZD Jiskra Přepychy a JZD Rozvoj Dlouhá Ves se nezemědělská činnost podílela na celkovém výkonu jednou čtvrtinou, v JZD Orlice Týniště nad Orlicí se nezemědělská činnost dokonce podílela na celkovém výkonu 51 %. Souvislost mezi velikostí podniku a diverzifikací zemědělské činnosti, kdy větší podniky bývají méně diverzifikované než ty menší, se v tomto případě příliš nepotvrdila, je samozřejmě otázkou, jak moc je tento 43

fakt ovlivněn tehdejším režimem. Například JZD Dukla České Meziříčí a JZD Rozvoj Dlouhá Ves mají stejně vysoký výkon a přibližně stejně velký počet zaměstnanců, přesto jejich míra nezemědělských aktivit je zcela odlišná.

8.1 Výsledky terénního šetření V rámci terénního šetření bylo provedeno několik rozhovorů s představiteli největších zemědělských podniků, které sice po roce 1989 změnily svoji strukturu, ale jejich velikost zůstala v rámci možností stejná, tedy se nerozdělily. Celkem byly takto zkontaktovány čtyři podniky – ZOPOS Přestavlky a.s., ZDV „Štědrá“ Tutleky, ZEA Rychnovsko a Zdobnice a.s. Přičemž bylo na základě rozhovorů zjištěno, že všechny z těchto podniků kromě ZDV „Štědrá“ Tutleky se snaží o diverzifikaci činností, byť v rámci zemědělské diverzifikace se Tutleky několikrát pokusily vysadit netradiční plodiny (kmín, sója) ovšem s nevalným úspěchem. Je nutné poznamenat, že vlastní provedení terénního průzkumu má samozřejmě své limity, které vyplývají z velikosti zvoleného území, kde cílová skupina byla poměrně velká. Zároveň nebyly cíleně vybírány pouze podniky s existujícími diverzifikačními nezemědělskými činnostmi. Někdy přes veškerou snahu nemuseli komunikační partneři pochopit zcela položenou otázku. Výsledky terénního průzkumu mohou být také ovlivněny interpretací autora, který se snažil přenést myšlenky komunikačních partnerů do přijatelné podoby. Na začátku 90. let ve všech dotazovaných podnicích byla výrazná dřevozpracující výroba podobně jako v celém Česku. Dále se z nezemědělských činností vyskytovaly ve dvou případech stavebnická činnost a kovodílny. Většina těchto činností byla buď zcela potlačena a ukončena z důvodu nízké rentability, nebo je dále provozována pouze pro potřeby podniku a nabízena pouze po domluvě i jiným zákazníkům. Tedy žádná z těchto činností nemá jasně stanovený výrobní program. Před rokem 1989 ale měly některé dotazované podniky výrobu, která byla v rámci regionu nebo i celého tehdejšího Československa významná. Příkladem může být výroba rámů na obrazy v tehdejším JZD Zdobnice Slatina nad Zdobnicí nebo výroba hodinek Prim v JZD Rozvoj Dlouhá Ves. Zajímavá forma přidružené výroby byla také v tehdejším JZD ČSP Přestavlky, kde fungovalo ještě i v minulém desetiletí zahradnictví, kde se vyráběly smuteční nebo vánoční věnce, pěstovala se zelenina a květiny pro zákazníky (viz obr. 12). Jako příčinu neúspěchu a konce výše zmíněných činností vidí současní představitelé zastaralost výroby, neschopnost reagovat na inovace ve výrobě, což vedlo k nerentabilitě podniku. Dalším způsobem zániku mohlo být vyvlastnění a následné osamostatnění. Přes značný úpadek přidružené výroby se podniky dále diverzifikují. Prvním příkladem jsou bioplynové stanice a jiné projekty na zpracování vedlejších produktů. ZOPOS Přestavlky a. s. používá bioplynové stanice na vytápění jednoho ze svých areálů a prodává elektrickou energii do sítě stejně tak ZEA Rychnovsko, který navíc zbytkové teplo využívá pro výrobu briket. Pro brikety platí to samé, co pro veškeré nezemědělské aktivity ZEA Rychnovsko, tedy se nejedná o výrobu s jasným výrobním programem a produkty jsou primárně využívány společností nebo jejími zaměstnanci. To samé platí jak pro truhlářské a tesařské služby tak i pro kovovýrobu. Ve Zdobnici a.s. mají kotel na pelety, přičemž palivo si musí kupovat. V případě Zdobnice a. s. a ZEA Rychnovsko byly na tyto projekty čerpány dotace, viz příl. 5. ZOPOS Přestavlky si veškeré náklady kryl sám. Jako největší motivaci pro pořízení bioplynové stanice vidí představitel ZEA Rychnovsko v dotacích na samotný provoz. 44

Dalším společným odvětvím je výroba a zpracování potravin (viz obr. 12). Ve Zdobnici a. s. v současné době funguje loupárna brambor. Zpracovávají na 99 % svoji produkci brambor a pokrývají různá restaurační zařízení a jídelny v okrese i mimo něj. V současné době zaměstnává 5 stálých zaměstnanců a průběžně podle poptávky je pracovní síla doplňována. Dalším pokusem diverzifikace činností, který už neexistuje, byla mlékárna v ZEA Rychnovsko, kde si společnost zpracovávala své mléko, a v lahvích distribuovala ke koncovým zákazníkům nebo do obchodů. Poslední diverzifikační činností mezi dotazovanými je zpracování masa a výroba uzenin pod značkou Chlenská uzenina společnosti ZOPOS Přestavlky a.s. Jedná se o malovýrobu, kde podnik zpracovává ze 100 % pouze svoji produkci (vepřové a hovězí) a je založena na myšlence „Vypěstujeme, vykrmíme, vyrobíme“.

Obr. 12 Stav diverzifikace zemědělských činností ve vybraných podnicích v okrese Rychnov nad Kněžnou k roku 2015

Jak už bylo uvedeno výše, hlavními příčinami konce jednotlivým přidružených výrob byly negativní faktory ovlivňující rentabilitu a majetková vyrovnání po roce 1989. Podobné problémy mají ovšem i 45

stávající činnosti v dotazovaných podnicích. Pomineme-li bioplynové stanice, kde jsou zisky poměrně horentní, ale zároveň je třeba si uvědomit, že hlavní motivací provozu stanic jsou dotace, tak ostatní činnost je víceméně na hranici zisku. Při otázce na ziskovost říká ředitel Zdobnice a.s.: „Loupárna je na tom tak, že za posledních 20 let si víceméně zaplatí svůj provoz. Například je to tak, že dva roky jsme v mínusu a třetí rok tu ztrátu za dva roky smaže“. Důvodů nízké rentability je podle představitelů několik, ovšem všichni se shodují na tom, že nedokáží se svými výrobky konkurovat ostatním velkým výrobcům, ať už domácím nebo ze zahraničí. Nemohou tedy výrobky nabídnout širší klientele skrze obchodní řetězce. Zároveň ovšem dodávají, že český zákazník tak, jak ho znají oni, nevyhledává kvalitní český výrobek, ale jde pouze po ceně. Problémem by mohla být i kupní síla zákazníků v okrese a nejbližším okolí (rozdíl město a venkov), přičemž představitel ZOPOS a.s. dodává: „U Němců a Rakušáků je to jiné, protože tam najdete v obchodech Plzeň nebo Becherovku, tedy výrobky, které jsou zcela originálně české, ale výrobky mléčné nebo masné, i kdyby byly levnější a kvalitnější, tak nemají šanci se prosadit, protože tam ty lidi jsou nastavený jinak“. Podobný pohled na prosazení se na trhu mají všichni dotazovaní, kteří diverzifikovali nebo diverzifikují. V případě mlékárny v ZEA Rychnovsko podle bývalého ředitele dokonce jejich hlavní odběratel mléka – Opočenské mlékárny, který je viděl jako konkurenci, pozastavil nákup mléka od této společnosti. Problémy se zásobováním trhu svými výrobky vyřešila společnost ZOPOS Přestavlky a.s. rozšířením svých prodejen z jedné na čtyři, čímž dostane své výrobky blíže k zákazníkovi. Za expanzí tedy nestojí pozitivní ekonomický vývoj, jak se může na první pohled zdát. Právě i Chlenská uzenina balancuje v současné době na hraně rentability, byť tomu tak na začátku nebylo. Pomineme-li ten hlavní důvod a to tedy fakt, že výroba neprodělává, tak důležitým faktorem je zachování tradice výroby, což vyzdvihuje třeba ředitel ZOPOS Přestavlky a.s.: „Je to produkce potravin z našeho chovu, kterou bychom si chtěli zachovat a má to nějakou svoji značku, která když se zruší tak už je to nenávratně pryč.“ Dalším důležitým faktorem je udržení nějaké míry zaměstnanosti v regionu a samozřejmě už pořízené vybavení a infrastruktura. Pohled na diverzifikační činnosti nemá nikdo jasně vyhraněný kromě ředitele ZDV Tutleky, který má jasně negativní postoj. Ostatní jsou spíše zdrženlivější k dalším diverzifikačním činnostem klasického charakteru za současného stavu v regionu. Zajímavý názor poskytl představitel ZOPOS Přestavlky a.s., který vidí problém i v nastavení podpory diverzifikace: „Když se takhle přemýšlí tak se musí začít podporovat i odbyt. Já si myslím, že je to moc pěkný podporovat diverzifikaci, ale když ten systém je nastavený tak, že ten malovýrobce má spoustu klacků pod nohama, tak by se nejdřív měl stát postarat o to, aby měl nějakou ochranu a nějakou konkurenční výhodu.“ Na základě rozhovorů a názoru na diverzifikaci se také potvrdilo, že postoj k diverzifikaci souvisí s věkem čelních představitelů podniků, tedy mladší mají pozitivnější pohled na nezemědělské činnosti než ti starší. Z odpovědí se dá také usuzovat, že v nejbližší době tyto podniky nebudou dále diverzifikovat své činnosti pravděpodobně z důvodu vysokého rizika. Zajímavou informací, byť s diverzifikací zemědělství souvisí pouze okrajově, je negativní vliv automobilky Kvasiny, kterou v negativních konotacích zmiňují všichni představitelé podniků, které leží poblíž Kvasin. Nejhůře z dotazovaných podniků odnáší vliv automobilky ZEA Rychnovsko, které hospodaří v bezprostřední blízkosti Kvasin a do budoucna jim hrozí zábor až 100 ha půdy pokud se rozšíří výroba automobilky. Dalším negativním projevem automobilky je odliv (potenciální) pracovní síly do automobilového průmyslu především kvůli platovým podmínkám, ale i prestiži. 46

9 ZÁVĚR Diverzifikace činností zemědělských podniků v současné době představuje nové možnosti přivýdělků a zvyšování zisků zemědělských farem. Zároveň na venkově tyto činnosti poskytují pracovní místa místním a zlepšují kvalitu života. Evropská unie zdůrazňuje význam diverzifikaci zemědělských činností vypisováním dotačních titulů za účelem rozvoje těchto činností. Přesto se této problematice na akademické půdě nevěnuje v našich podmínkách dostatečná pozornost. Tato práce poskytuje ucelené shrnutí zdrojů zabývající se touto problematikou a slouží jako podklad pro další výzkumy. Podrobněji se práce zabývá problematikou diverzifikace činností zemědělských podniků na regionální úrovni na příkladu okresu Rychnov nad Kněžnou. Nejlepší podmínky pro zemědělství jsou ve střední část okresu. Nachází se zde úrodné půdy, terén už není tak svažitý i klimatické podmínky jsou příznivější. V této oblasti jsou také největší podniky, kolem kterých se soustředí i obce s vyšší zaměstnaností v zemědělství. Jihozápadní oblast je sice nejníže položená a leží kolem řeky Orlice, ovšem poměrně vysoký podíl zdejších lesních ploch je z hlediska rozvoje zemědělství nepříznivý. Výsledky vlastního terénního výzkumu ukázaly, že přidružená výroba již nemá takový význam jako před rokem 1989. Snížil se jak počet samotných aktivit, tak i počet stálých zaměstnanců. Většina tradičních přidružených výrob (truhlářství, kovodílna…) buď zanikla, nebo je utlumena tak, že primárně slouží pro potřeby podniku, takže se přímo nepodílí na zisku. Naopak se objevily nové aktivity jako bioplynové stanice, které jsou výdělečné a přitahují k sobě další provozovny jako je třeba sušička na brikety. Stavba bioplynových stanic byla a stále je podporována v programovém období 2007 – 2013 i 2014 – 2020 z programu rozvoje venkova, viz příl. 5. Hlavními překážkami pro rozvoj a úspěch nezemědělských činností jsou podle některých představitelů návyky českého zákazníka, který upřednostňuje zejména levnější výrobky, které jsou více či méně kvalitní. Také si zákazník raději zajde na místo, kde má všechny potraviny a další produkty najednou. Zde je potřeba uvést, že v blízkosti větších měst by bylo chování zákazníků jiné. K řešení tohoto problému přikročili ZOPOS Přestavlky a.s. tak, že vybudovali další prodejny v různých obcích v regionu, aby byli blíže k zákazníkům. Dalším problémem je konkurence především velkých národních a nadnárodních firem, které vytlačily tyto produkty z pultů českých obchodů. S tím souvisí problematika nastavení podpory státu k diverzifikačním činnostem, kdy chybí nějaká ochrana, například potravinářské produkce a zajištění odbytu, nebo jiné konkurenční výhody vůči velkým společnostem. Mimo značně výdělečných bioplynových stanic se ostatní nezemědělské aktivity pohybují na hranici rentability. Představitelé podniků tedy místo výdělečnosti uvádějí jako důvod udržení těchto aktivit její tradici, udržení značky nebo společenský význam například zaměstnanost třeba i lidí v důchodovém věku. Stav diverzifikace se liší region od regionu a podnik od podniku. Zároveň je závislý na nespočetném množství různých faktorů, které podmiňují nebo potlačují vznik a rozvoj diverzifikačních aktivit farmy. Pro zlepšení podmínek úspěchu diverzifikace je nutné, aby se změnilo spotřebitelské chování českého zákazníka a stejně tak i politika státu a Evropské unie podporující diverzifikaci. Také je třeba si uvědomit, že je rozdíl mezi podmínkami v západní Evropě a v post-socialistických zemích, tudíž nelze očekávat analogie ve vývoji diverzifikace mezi těmito regiony. 47

10 ZDROJE AGRÁRNÍ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY. (2016): Společná zemědělská politika, http://www.apicak.cz/novinky/-spolecna-zemedelska-politika.php (10. 4. 2016). ARCDATA ArcGIS Deskop. (2013): Arc® ČR 500, https://www.arcdata.cz/produkty/geografickadata/arccr-500 (12. 3. 2013) BATERMAN, D., RAY, C. (1994): Farm pluriaktivity and rural policy: some evidence from Wales. Journal of Rural Studies, 10, s. 1-13. BIČÍK, I. a kol., (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Vyd. 1. Praha: Česká geografická společnost, Geographica. ISBN 978-80-904521-3-8. BIČÍK, I., JANČÁK V. (2005): Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. 88 s., ISBN 80865-6119-4. BOWLER, I. (1998): From Agricultural Productivism to Post-productivism. In ILBERY, B. ed.: The Geography of Rural Change. London: Addison Wesley Longman. s. 57-84. CAMPAGNE, P., CARIÉRE, G., a VALCESCHINI, E. (1990): Three agricultural regions of France: three types of pluriactivity. Journal of Rural Studies, 1990. 4, s. 415-422. COLLINS, L. (1999): Renewable energy from energy crops: a global perspective. Geography 84: s. 169179. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, FEDERÁLNÍ STATISTICKÝ ÚŘAD A SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚŘAD (1989): Rozvoj JZD: před XI: celostátním sjezdem. 1. Praha. 207 s. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, FEDERÁLNÍ STATISTICKÝ ÚŘAD A SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚŘAD (1988): Výsledky hospodaření JZD a státních podniků za rok 1988. Praha. 746 s. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, FEDERÁLNÍ STATISTICKÝ ÚŘAD A SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚŘAD (1990): Vývoj nezemědělské činnosti státních statků a zemědělských družstev v ČR. Praha. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. (2010): Agrocenzus - Strukturální šetření v zemědělství a metody zemědělské výroby, https://www.czso.cz/csu/czso/2129-11-n_2011-8000 (22. 2. 2016) ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. (2011) Veřejná databáze: Definitivní výsledky Sčítání lidu domů a bytů, https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=statistiky&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_nul l_#katalog=30629 (12. 12. 2015) ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. (2014): Veřejná databáze: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=profil-uzemi (12. 12. 2015)

Vše

o

území,

DOUCHA, T., JELÍNEK, L., MEDONOS, T., RATINGER, T. (2003): The state of farm and rural income diversification in Czech Republic. In: Proceedings of FAO Workshop: Farm Commercialisation and Income Diversification on the Road to EU Accesion. FAO, Řím, s. 139 – 151.

48

ERETOVÁ, V. (2013): Diverzifikace činností zemědělských podniků v postindustriálním období. Štichovice. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. 95 s. EVANS, N. J., MORISS, C., WINTER, M (2002): Conceptualizing agriculture: a critique of postproductivism as the new orthodoxy. Progress in Human Geography 26, s 228-248. FARMY.CZ. (2015): Cena půdy, http://www.farmy.cz/cena-pudy/ (22. 12. 2015) GASSON, R. (1988): Farm diversification a rural development. Journal of Agriculture Economics, 39, s. 175-182. HRON, J., ŠTUSEK, J., ARNOŠT, M., HUML, J. (2008): Diversification strategy in small and medium size agribusinesses in the Czech Republic – impulses for searching business opportunities. Agricultural Economics, roč. 54, č. 11, s. 505 – 509. ILBERY, B. W. (1991): Farm diverzification as an adjustment stratégy on the urban fringe of West Midlands. Journal of Rural Studies, 7, s. 207-218. ILBERY, B. W., BOWLER, I. R. (1993): Farm Diversification Grant Scheme: adoption and non-adoption in England and Wales. Environment and Planning C, 11, s. 161-170. ILBERY, B., MAYE, D., WATTS, D. (2009): Farm diversification, tenancy and CAP reform: Results from survey ot tenat farmers in England. Journal of Rural Studies, roč. 25, s. 333-342. KELLY C., E., ILBERY B., W. (1996): Defining and examining rural diversification: a Framework for analysis. Tijdschrift voor Economische en Social Geografie 87: s. 177-185. KOLEKTIV AUTORŮ (2007): Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, ISBN 978-80-86690-26-1, s. 232 - 233. KONEČNÝ, O. (2015): Regionální diferenciace českého zemědělství v období začleňování České republiky do Evropské unie. Brno. Dizertační práce. Masarykova Univerzita v Brně. s. 159 LE HERON, R., ROCHE, M., a JOHNSON, T. (1994) Pluriactivity: an exploration of issues with reference of New Zealand´s livestock and fruit agro-commodity systems. Geoforum, 25, s. 155-171. LOKOČ, R., ULČÁK, Z., ZAJONCOVÁ, D. a kol. (2007): Možnosti diverzifikace zemědělské činnosti, https://www.muni.cz/research/projects/2822#top (10. 4. 2016). LOWE, P., MURDOCH, J., MARSDEN, T., MUNTON, R. a FLYNN, A. (1993): Regulating the new rural spaces: the uneven development of land. Journal of Rural Studies, 9, s. 205-222. MC INERNEY, J., TURNER, M., HOLLINGHAM, M. (1989): Diversification in the use of farm resources. Reports, Department of Agricultural Economics, University of Exeter, no. 323. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik

ČR.

(2014):

Veřejný

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. (2003): Situační a http://eagri.cz/public/web/file/3017/svz_puda_1103.pdf (10. 4. 2016).

49

rejstřík

a

výhledová

sbírka

listin

zpráva

Půda,

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. (2011): Zemědělství a změna http://eagri.cz/public/web/file/107060/Z101798_MZe_brozura_KLIMA_A5.pdf (10. 1. 2016).

klimatu,

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR1. (2015): Rozvoj zemědělských podniků a podnikatelské činnosti, http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/program-rozvoje-venkova-na-obdobi-2014/opatreni/m06rozvoj-zemedelskych-podniku-a/(10. 4. 2016). MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR2. (2015): Situační a výhledová zpráva Půda, http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/publikace-a-dokumenty/situacni-a-vyhledove-zpravy/ (10. 4. 2016). MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR3. (2015): Vznik, vývoj a reformy Společné zemědělské politiky, http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/zahranicni-vztahy/cr-a-evropskaunie/spolecna-zemedelska-politika/vznik-vyvoj-a-reformy-spolecne/ (10. 4. 2016). NÁRODNÍ GEOPORTÁL INSPIRE. (2006): Použití mapových služeb externími aplikacemi, https://.gov.cz/web/guest/wms/ (11. 1. 2016). OKRESNÍ AGRÁRNÍ KOMORA RYCHNOV NAD KNĚŽNOU (2016): Největší zemědělské podniky v okrese [elektronická pošta] Zpráva pro: D. Kaplan. 12. 1. 2016. (30. 1. 2016). Osobní kominikace ROBINSON G., M., ILBERY B., W. (1993): Reforming the CAP: beyond MacSharry. Progress in Rural Policy and Planning 3, s. 197 – 207. ROBINSON, G., M. (2004): Geographies of agriculture: globalisation, restructuring and sustainability. Harlow: Pearson prentice hall. 331 s., ISBN 0582356628. SHUCKSMITH, M. (1993): Farm household behaviour and the transition to post-productivism. Journal of Agricultural Economics, vol. 44 issue 3, s. 466-478. STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ A INTERVENČNÍ FOND. (2016): Seznam příjemců https://www.szif.cz/cs/seznam-prijemcudotaci?ji=1000007863&opatr=EAFRD|III.1.1.&year=&portalAction=detail. (22. 4. 2016)

dotací,

SYMES, D. (1992): Agriculture, the state and rural society in Europe: trend and issues. Sociologia Ruralis 32, s. 193 – 208. ŠARAPATKA, B., NIGGLI, U. a kol. (2008): Zemědělství a krajina: cesty k vzájemnému souladu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 271 s., ISBN 978-80-244-1885-8. ŠTĚPÁNOVÁ, M. (2010): Mapy podnebí Česka v prostředí Google maps. Český hydrometeorologický ústav, Univerzita Palackého v Olomouci, http://gislib.upol.cz/app/stepanovalO/(23. 12. 2015) TOMÁŠEK, M. (2000): Půdy České republiky. 2. dopl. vyd. Praha: Český geologický ústav. s. 43 – 59. ISBN 80-707-5403-6. TRNKOVÁ, V. (1993): Sociální souvislosti procesů transformace zemědělských podniků. Zemědělská ekonomika, 39, 6, s. 435-445.

50

TURNER M., WHITEHEAD I., BARR D., HOWE K. (2006): The Effects of Public Funding on Farmer’s Attitudes to Farm Diversifiation. Department for Environment Foods and Rural Affairs, London. s. 139. ISBN 1 870558 93 6 TYŠER, L. (2007): Kategorizace zemědělského území České republiky, http://docplayer.cz/170034Kategorizace-zemedelskeho-uzemi-ceske-republiky-ing-ludek-tyser-phd.html (30. 1. 2016). VANDERGEEST, P. (1988): Comercialization and commoditization: a dialogue between perspectives. Socilogia Ruralis. 28, s. 7-12. VĚŽNÍK, A. (1987): Geografie zemědělství I. Praha: státní pedagogické nakladatelství. s. 15 – 50. VĚŽNÍK, A. (2008): Geografie sídel. In TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J. (eds.) Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Aleš Čeněk, s. 108-125. VĚŽNÍK, A., KRÁL, M., SVOBODOVÁ, H. (2013): Agriculture of the Czech Republic in the 21st century: From produktivism to pos-productivism. Quaestion Geographicae 32/4, Poznaň, s. 7 -14. WILSON, G. A. (2001): From productivism to post-productivism ... and back again? Exploring the (un)changed natural and mental landscapes of European agriculture. Transaction of the Institute of British Geographers 26, s. 77-102. WINTER, M. (1996): Rural politics: policies for agriculture, forestry and the environment. Rouledge, London. 360 s. WOODS, M. (2005): Rural geography: processes, respones and experiences in rural restructuring. London: Sage Publications. 330 s., ISBN 07-619-4760-4.

51

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Vztah mezi pluriaktivitou a diverzifikací zemědělských činností...........................................................................................17 Obr. 2 Klimatické charakteristiky pro okres Rychnov nad Kněžnou pro normálové období 1961 – 2000.....19 Obr. 3 Klimatické charakteristiky pro okres Rychnov nad Kněžnou pro normálové období 1961 – 2000.....20 Obr. 4 Fyzicko-geografické charakteristiky okresu Rychnov nad Kněžnou .................................................................................22 Obr. 5 a) střední nadmořská výška okresů (v metrech); b) Svažitost zemědělské půdy, procentuální podíl zemědělské půdy se svažitostí nad 7°..............................................................................................................................................................................23 Obr. 6 Střední nadmořská výška v okrese Rychnov nad Kněžnou........................................................................................................24 Obr. 7 Využití ploch a podíl zornění v okrese Rychnov nad Kněžnou k roku 2015................................................................26 Obr. 8 Cena půdy za rok 2015 v okrese Rychnov nad Kněžnou..............................................................................................................28 Obr. 9 Zaměstnanost v zemědělství v okrese Rychnov nad Kněžnou k roku 2011 ...............................................................29 Obr. 10 Největší zemědělské podniky v okrese Rychnov nad Kněžnou k roku 2016..........................................................30 Obr. 11 Procentuální podíl zemědělských výrobních oblastí na celkové ploše..........................................................................35 Obr. 12 Stav diverzifikace zemědělských činností ve vybraných podnicích v okrese Rychnov nad Kněžnou k roku 2015..................................................................................................................................................................................................................................................45

SEZNAM TABULEK Tab. 1 Druhy diverzifikace zemědělských činností v Spojeném království Velké Británie a Severního Irska 15 Tab. 2 Výměra druhů pozemků za roky 2002 a 2014 ......................................................................................................................................27 Tab. 3 Rozdělení obcí podle ceny půdy...........................................................................................................................................................................28 Tab. 4 Zaměstnanost a celková výměra obhospodařované půdy největších podniků v okrese ................................31 Tab. 5 Stav zemědělské produkce v okrese a kraji za rok 2010 ...............................................................................................................32 Tab. 6 Zemědělské výrobní oblasti v Královéhradeckém kraji a v okrese Rychnov nad Kněžnou v roce 2015 ..............................................................................................................................................................................................................................................36 Tab. 7 Dotace LFA na 1 ha zemědělské půdy............................................................................................................................................................38 Tab. 8 Výměra LFA oblastí v Královéhradeckém kraji a jeho okresech k roku 2015 ...........................................................38 Tab. 9 Podíl nezemědělských činností na výkonu podniku v roce 1988 ........................................................................................43

52

PŘÍLOHY

53

SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1 SWOT analýza diverzifikace zemědělských činností Příl. 2 Výrobní oblasti a podoblasti k roku 2015 Příl. 3 Oblasti LFA k roku 2015 Příl. 4 Celková částka (EUR) dotace na LFA v jednotlivých okresech Příl. 5 Subjekty s přidělenou dotací za programové období 2007 - 2013 s dotačním titulem Diverzifikace hospodářství venkova v okrese Rychnov nad Kněžnou Příl. 6 Základní charakteristiky zemědělských podniků v roce 1988

54

Příl. 1 SWOT analýza diverzifikace zemědělských činností; Doucha, 2003 podle ISARD, 2003

Silné stránky

Slabé stránky

Přebytek produkce

Nedostatek počátečního kapitálu Nedostatečná znalost a zkušenosti v mimo zemědělském odvětví

Pozitivní přístup ředitelů zemědělských podniků Zkušenosti těch, kteří diverzifikovali již během přechodu

Závazek k udržení podniku

Příležitosti

Hrozby

Diverzifikace jako risk management Poptávka po ubytování, tradičních potravinách, energii z obnovitelných zdrojů Dostupnost informačních a komunikačních technologií

Nízká atraktivity zemědělství pro mladé lidi Zemědělská politika snižující riziko, tedy i potřebu diverzifikovat Odlehlost a špatná dopravní dostupnost Celkový pokles regionu

Příl. 2 Výrobní oblasti a podoblasti k roku 2015; Situační výhledová zpráva Půda, 2015, ČÚZK

Příl. 3 Oblasti LFA k roku 2015; Situační výhledová zpráva Půda, 2015, ČÚZK

Příl. 4 Celková částka (EUR) dotace na LFA v jednotlivých okresech; Situační výhledová zpráva Půda 2015

H1

H2

H3

H4

H5

OA

OB

S

Celkem

Hradec Králové

0

0

0

0

0

0

0

3403

3403

Jičín

0

0

0

0

0

0

0

233811

233811

Náchod

0

12126

164983

414370

105327

0

0

476669

1173475

Trutnov

159331

75465

254800

489280

207500

0

0

804768

1991144


195088

289347

213304

171820

51460

407048

45030

0

1373097

Příl. 5 Subjekty s přidělenou dotací za programové období 2007 - 2013 s dotačním titulem Diverzifikace hospodářství venkova v okrese Rychnov nad Kněžnou; Státní zemědělský intervenční fond

Název subjektu

Název projektu

Požadovaná dotace

ALENA JANOVCOVÁ

Pořízení briketovacího lisu

206 400

FYTO SPOL. S R.O.

Linka na výrobu tvarovaných biopaliv

7 200 000

HORAL, AKCIOVÁ SPOLEČNOST, HLÁSKA

Bioplynová stanice Hláska

16 095 000

HORSKÁ CHATA SPOL. S R.O.

Dostavba srubového penzionu na st. p. č. 259 v k. 3 990 733 ú. Jedlová v Orlických horách

HORSKÁ CHATA SPOL. S R.O.

Novostavba bowlingové herny na st. p. č. 259 a st. 832 000 p. č. 6/13, p. č. 1150/4 a p. č. 1150/3

JINDŘICH HUSÁK

Rekonstrukce objektu pilnice, nákup strojů a technologie, úprava povrchu pro skladové hospodářství

715 000

JINDŘICH HUSÁK

Rekonstrukce části objektu pily č. p. 26 Lhoty u Potštejna

382 800

JIPAM CNC S.R.O.

Pořízení výrobních technologií ve firmě JIPAM CNC s.r.o.

2 835 000

JOSEF TOŠOVSKÝ

Kotelna na biomasu určená pro provoz kogenerační jednotky

1 197 243

KAMIL HANUŠ

Rekonstrukce objektu a nákup nářadí

1 179 785

KAMIL HANUŠ

Pension - STATEK ČERNÍKOVICE

5 335 900

KENVI CZ S.R.O.

Investice do rozvoje podnikání - KENVI CZ s.r.o.

1 080 000

LIBOR HANUŠ

Restaurační a ubytovací zařízení "U tesařů"

4 500 000

MARTIN HOLANEC

Rekonstrukce kamenické provozovny

279 000

MARTIN HOLANEC

Rekonstrukce kamenické provozovny II

299 400

MAX WOOD S.R.O.

Rekonstrukce areálu firmy Max Wood s.r.o.

1 487 951

MILAN SATURKA

Stavební úpravy objektu č. p. 72 ve Vrchní Orlici

5 580 589

NAD ORLICÍ, O.P.S.

Naučné stezky v kraji mezi Orlicemi

832 860

Název subjektu

Název projektu

Požadovaná dotace

OVOCNÉ SADY SYNKOV S.R.O. Ubytovací zařízení "Zámeček", Jedlina čp. 1

4 997 122

OVOCNÉ SADY SYNKOV S.R.O. Ubytovací zařízení "Zámeček 2", Jedlina č. p. 1

2 245 050

PAVEL BÍLEK

DOSTAVBA PENZIONU VRBICE

4 488 750

PAVEL CHMELAŘ

Cestovní ruch - Deštné v Orlických horách.

1 124 280

PAVEL KREJČÍ

Rozšíření opravny pracovních strojů

1 199 812

PETR SUCHÁR

Vybudování linky na výrobu pelet

2 653 500

PETR SUCHÁR

Výstavba linky na pelety EKOVER

4 985 000

PETR SUCHÁR

Pořízení linky na výrobu pelet

4 360 000

PETR SUCHÁR

Modernizace linky na výrobu pelet

4 200 000

PETR SUCHÁR

Výstavba kotelen na biomasu v různých objektech

7 336 609

PROGRESTECH-NÁSTROJE, S.R.O.

Rozvoj výrobního areálu v Pohoří

1 575 000

PRUMCHLAD S.R.O.

Rekonstrukce skladu v Čermné nad Orlicí

1 194 000

RADOMÍR HOVORKA

Vybudování mini parku pro trávení volného času 453 750

SK DOBRÉ S.R.O.

Rekonstrukce a nákup vybavení malokapacitního ubytovacího zařízení

500 000

SMOLA CZ S.R.O.

Štěpkovač dřeva s hydraulickým ramenem

4 762 942

STANISLAV KREJČÍ

Nákup strojního zařízení - Stanislav Krejčí

927 500

T R A N S N E T, SPOL. S R. O.

Rekonstrukce výrobního areálu v Nové Vsi

1 196 137

TEJKL, S.R.O.

Rekonstrukce objektu č. p. 150 Potštejn na penzion "Stará pošta"

3 437 596

TOMÁŠ HEJDUK

Stavební úpravy a přístavba - Penzion v obci Deštné v Orlických horách

5 000 000

VÁCLAV SAMEK

Rozvoj truhlářství.

1 249 999

VLADIMÍR HOSTINSKÝ

Výrobní linka na výrobu briket ze slámy a sena

515 000

Název subjektu

Název projektu

Požadovaná dotace

ZDENĚK MAKALOUŠ

Rozvoj mikropodniku

1 012 500

ZDENĚK ŠIKL

Nákup CNC soustruhu pro truhlářskou výrobu

1 020 000

ZDOBNICE A.S.

Kotelna na biomasu Zdobnice

1 067 500

ZEA RYCHNOVSKO A.S.

Bioplynová stanice Dlouhá Ves

16 613 726

ZEA RYCHNOVSKO A.S.

Briketovací lis a sušící linka Dlouhá Ves

1 732 500

ZEAS PODORLICKO A.S.

Bioplynová stanice Černíkovice

22 500 000

Příl. 6 Základní charakteristiky zemědělských podniků v roce 1988; Výsledky hospodaření JZD a státních podniků za rok 1988

Název podniku

Počet zaměstnanců

JZD Orlice Týniště nad Orlicí

207

Celková výměra (ha) obhospodařované půdy (ha) 1 126

JZD Vítězný únor Bolehošť

288

1 795

JZD ČSP Přestavlky

409

2 962

JZD 7. Listopad Častolovice

303

2 059

JZD Rudý říjen Černíkovice

535

3 038

JZD Dukla České Meziříčí

397

2 805

JZD Rozvoj Dlouhá Ves

348

2 259

JZD 9. květen Dobré

411

3 191

JZD Mír Dobruška

291

1 962

JZD Obránců míru Lukavice

199

1 420

JZD Mír a přátelství Ohnišov

552

4 129

JZD Jiskra Přepychy

290

1 837

JZD Zdobnice Slatina nad Zdobnicí

412

2 348

JZD Rozkvět Synkov

224

1 518

JZD 1. Máj Trnov

515

3 641

JZD Příluky Tutleky

347

2 204

Státní statek Orlické hory

915

8 556

Průměr

390,76

2 755,88

Celkem

6 643

46 850

Diverzifikace činností zemědělských podniků v okrese Rychnov nad Kněžnou

Recommend Documents