DIPLOMOVÁ PRÁCE. Vypořádání společného jmění manželů soudem

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE Vypořádání společného jmění manželů soudem Marcela Machálková 2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vypořádání společného jmění manželů soudem zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. ______________________________

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu prof. JUDr. Josefu Fialovi, CSc., za cenné rady a odborné vedení při zpracovávání této diplomové práce. Dále pak všem, kteří mi poskytli rady, podporu a pomoc při sepisování této práce.

3

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 6 1. OKOLNOSTI VEDOUCÍ K VYPOŘÁDÁNÍ SJM ................................................... 8 1.1. Rozvod manželství ............................................................................................... 8 1.2. Smrt a prohlášení za mrtvého ............................................................................... 9 1.3. Prohlášení konkursu ............................................................................................. 9 1.4. Propadnutí majetku ............................................................................................ 10 1.5. Modifikace SJM v návaznosti na jeho vypořádání ............................................ 11 2. PŘEDMĚT VYPOŘÁDÁNÍ ..................................................................................... 12 2.1. Věci .................................................................................................................... 13 2.1.1. Ocenění věcí ............................................................................................... 14 2.1.2. Okolnosti ovlivňující cenu věci .................................................................. 14 2.1.3. Ocenění objektu bydlení ............................................................................. 15 2.2. Pohledávky a závazky ........................................................................................ 17 2.2.1. Vklad u peněžního ústavu........................................................................... 19 2.2.2. Pojištění ...................................................................................................... 20 2.3. Jiná majetková práva .......................................................................................... 21 2.3.1. Podnik ......................................................................................................... 21 2.3.2. Obchodní podíl ........................................................................................... 22 2.3.3. Členský podíl v bytovém družstvu ............................................................. 24 2.3.4. Majetkové právo vyplývající z leasingové smlouvy .................................. 26 3. ZÁSADY PRO VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ .................. 28 3.1. Stejné podíly....................................................................................................... 28 3.2. Potřeby nezletilých dětí ...................................................................................... 29 3.3. Péče o rodinu a zásluhy o nabytí a udržení společného jmění ........................... 30 3.4. Zápočty a vnosy ................................................................................................. 32 3.4.1. Vnosy .......................................................................................................... 33 3.4.2. Realizace zápočtů ....................................................................................... 35 4. VYPOŘÁDÁNÍ SJM SOUDEM .............................................................................. 37 4.1. Dispoziční úkony účastníků související s žalobou ............................................. 38 4.2. Rozhodnutí o vypořádání SJM ........................................................................... 40 4.3. Přikázání majetku a závazků .............................................................................. 42 5. VYPOŘÁDÁNÍ SJM V NÁVAZNOSTI NA OKOLNOSTI JEHO ZÁNIKU........ 44

4

5.1. Vypořádání SJM v dědickém řízení ................................................................... 44 5.2. Vypořádání SJM a prohlášení konkursu ............................................................ 46 5.2.1. Vypořádání zaniklého SJM ........................................................................ 49 5.2.2. Zánik SJM před prohlášením konkursu ...................................................... 51 5.3. Vypořádání SJM a propadnutí majetku.............................................................. 51 5.4. Vypořádání zúženého SJM ................................................................................ 52 6. POHLED DE LEGE LATA A DE LEGE FERENDA ............................................. 56 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 58 RESUMÉ ........................................................................................................................ 59 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 61 Monografie.................................................................................................................. 61 Časopisecké články ..................................................................................................... 62 Judikatura .................................................................................................................... 63 Zákony ........................................................................................................................ 66

5

ÚVOD Institut společného jmění manželů (dále též „SJM“) je jedním z důležitých institutů soukromého práva, který upravuje majetkové vztahy mezi manžely. Právní úprava SJM je obsažena v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „občanský zákoník“ nebo „ObčZ“) a je založena na zásadě rovnosti manželů a jednoty manželství. Institut SJM byl do občanského zákoníku zaveden novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů (dále též „zákon č. 91/1998“), a nahradil předchozí institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“). Tématem této práce není ovšem celá problematika společného jmění manželů, ale pouze její část. Zabývat se celou problematikou není z důvodu rozsahu této práce možné, proto je tato práce zaměřena na vypořádání SJM, jímž je myšleno konečné uspořádání společných majetkových vztahů po zániku SJM. K vypořádání v dnešní době může dojít trojím způsobem, a to dohodou, soudním řízením a zákonnou domněnkou. Tyto způsoby mohou být uplatněny jednotlivě, ale mohou se i různě kombinovat. Cílem práce je právně dogmatická analýza vypořádání společného jmění manželů soudem. Diplomovou práci na dané téma jsem si zvolila s ohledem na to, že se jedná o velmi aktuální problematiku. Větší možnosti manželů disponovat svým majetkem vedou ke vzniku nových otázek, na které není v právní úpravě dostatečně pamatováno. Samotná úprava vypořádání SJM je velmi strohá a neposkytuje odpovědi na řadu otázek, které se během posledních let vyskytly. Možné řešení lze nalézt v soudní praxi, která se snaží reagovat na vývoj ve společnosti. V této práci se proto budu snažit poukázat na některé sporné otázky a jejich možné řešení, ať již ve zmíněné judikatuře nebo i závěrech odborné veřejnosti. Otázka vypořádání společného jmění manželů nedopadá jen na úpravu občanského práva hmotného, ale je těsně provázána i s občanským právem procesním a v současné době stále více proniká i do dalších právních oblastí. Tato práce se tedy neomezuje jen na úpravu v občanském zákoníku, ale zabíhá i do jiných předpisů. Mimo nich je práce obohacena o řadu soudních rozhodnutí a názorů odborné praxe. Z toho je i patrno, že v práci je využita metoda komparace a analýzy.

6

Samotná diplomová práce se skládá z šesti kapitol (nepočítaje úvod a závěr), které se dále člení na další podkapitoly a oddíly. První kapitola této práce pojednává o okolnostech, za nichž dochází k vypořádání společného jmění manželů. Popisuje tedy okolnosti, bez kterých by nebylo možné společné jmění vypořádat. Druhá kapitola se věnuje předmětu vypořádání společného jmění manželů. Vymezuje majetek a závazky, které ke dni zániku společného jmění manželů tvořily jeho předmět a mohou být v soudním řízení vypořádány. Mimo samotného vymezení předmětu je zde pojednáno o ocenění majetku a případných okolnostech, které mohou mít vliv na jeho cenu. Třetí kapitola obsahuje zásady, ze kterých soud při svém rozhodování vychází. Tyto zásady napomáhají soudu jednak při určení výše vypořádacího podílu, ale i při rozhodování kterému z manželů konkrétní majetek nebo závazek přikáže. Výčet zásad není taxativní a není důvodu, proč by soud při svém rozhodování nepřihlédl i k jiným okolnostem. O procesních otázkách souvisejících s vypořádáním společného jmění manželů je pojednáno ve čtvrté kapitole. Jelikož je řízení o vypořádání společného jmění manželů řazeno mezi sporná řízení, může být zahájeno jen na návrh jednoho z manželů. Soud pak v mezích podaného návrhu rozhodne o přikázání konkrétních předmětů a určí výši vypořádacího podílu. S ohledem na různé okolnosti vedoucí k zániku SJM, se i řízení o jeho vypořádání liší. Jinak bude probíhat řízení o vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo smrtí jednoho z manželů a jinak bylo-li důvodem zániku prohlášení konkursu na majetek jednoho z nich. Tyto specifika jsou obsahem páté kapitoly. Poslední závěrečná kapitola této práce je věnovaná úvahám de lege ferenda. Obsahuje porovnání současné právní úpravy (de lege lata) s již očekávanou úpravou nového občanského zákoníku. Jedná se o závěrečné vyústění celé diplomové práce.

7

1.

OKOLNOSTI VEDOUCÍ K VYPOŘÁDÁNÍ SJM Institut společného jmění manželů vzniká ze zákona a jen mezi manžely. Zákon

vymezuje jeho předmět a umožňuje manželům (popř. už i snoubencům) rozsah SJM modifikovat. Avšak nedovoluje jim SJM zcela vyloučit, neboť zase jen zákon určí, za jakých okolností může k zániku SJM dojít. Situace, za kterých dochází k vypořádání společného jmění manželů, si lze rozdělit do tří okruhů: Prvním z nich je situace, při které SJM zaniká zánikem manželství (§ 149 odst. 1 ObčZ). Důvody vedoucí k zániku manželství nalezneme v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o rodině“ nebo „ZR“). Jedná se o úmrtí jednoho či obou manželů, prohlášení jednoho z manželů za mrtvého a rozvod manželství. K vypořádání SJM dochází nejčastěji zánikem manželství. Do druhého okruhu spadají situace, kdy manželství nezaniká, ale k zániku SJM přesto dojde. Důvodem, proč dochází k zániku SJM a následně k jeho vypořádání, je ochrana jednoho z manželů. Český právní řád počítá se zánikem SJM za trvání manželství v případě prohlášení konkursu na majetek úpadce a uložení trestu propadnutí majetku jednoho z manželů. Takto zaniklé SJM může být znovu obnoveno, podá-li jeden z manželů návrh na obnovení SJM k soudu (§ 151 ObčZ). Poslední možností, za níž je SJM vypořádáno, je jeho zúžení. Nedochází zde tedy ani k zániku manželství ani k zániku SJM jako takového. Nevypořádává se zde celé SJM ale jen ta část společného jmění, která byla ze SJM vyňata. Zúžit SJM lze buď smluvně, nebo na základě rozhodnutí soudu.

1.1. Rozvod manželství Zákon o rodině rozeznává tzv. nesporný rozvod, sporný rozvod a rozvod s tvrdostní klauzulí. Ve všech případech dochází k zániku SJM dnem právní moci rozsudku o rozvodu. Tento okamžik je důležitý pro stanovení rozsahu společného jmění. Po tomto okamžiku nelze zaniklé jmění rozšiřovat a majetek, který jeden z bývalých manželů získá, už nebude patřit do SJM, ale bude se řídit jiným právním režimem. K vypořádání SJM nedojde jen z důvodu rozvodu, ale i tehdy bylo-li manželství prohlášeno soudem za neplatné. Zákon o rodině na toto manželství nahlíží sice jako na

8

neuzavřené, ale jejich majetkové poměry se budou řídit po prohlášení manželství za neplatné stejnými ustanoveními jako by se jednalo o rozvedené manželství (§ 17 ZR).

1.2. Smrt a prohlášení za mrtvého Smrt a prohlášení jednoho z manželů za mrtvého jsou podle § 22 odst. 1 ZR právním důvodem zániku manželství, a tedy důvodem pro vypořádání společného jmění manželů, které tímto zaniklo (§ 149 odst. 1 ObčZ). V případě prohlášení jednoho z manželů za mrtvého zaniká manželství dnem právní moci tohoto rozhodnutí. Tímto dnem zaniká SJM a i k tomuto dni se bude SJM vypořádávat. Pokud by pozůstalý manžel uzavřel nové manželství a následně by došlo ke zrušení rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, neobnovilo by se původní manželství (§ 22 odst. 2 ZR) a ani SJM.

1.3. Prohlášení konkursu Jedním z důvodů, kdy zaniká společné jmění manželů a dochází k jeho vypořádání, je prohlášení konkursu na majetek úpadce. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů1 (dále též „IZ“), který nabyl účinnosti 1. 1. 2008, upravuje řešení úpadku, hrozícího úpadku dlužníka a také jeho oddlužení. Využívá k tomu určité způsoby vymezené v § 4 odst. 1 IZ, a to: konkurs, reorganizaci, oddlužení a zvláštní způsoby řešení úpadku. Avšak jen konkurs má za následek dle § 286 odst. 1 IZ zánik SJM. Jak jsem již výše zmínila, zaniká SJM prohlášením konkursu. Zákon však pamatuje i na situaci, kdy je vznik SJM vyhrazen podle § 143a odst. 2 ObčZ ke dni zániku manželství. Zde „má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství" (§ 268 odst. 1 IZ). Zánik společného jmění dlužníka a jeho manžela je vázán k právním účinkům prohlášení konkursu, tedy ke dni, kdy je rozhodnutí o prohlášení konkursu zveřejněno v insolvenčním rejstříku (viz. § 89 odst. 1 IZ).2

1

Tento zákon nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZKV“) 2 DVOŘÁK, T. Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 2, s. 58. ISSN 1214-7966.

9

Promítá se zde obecná zásada bezprostřednosti účinnosti rozhodnutí, s ohledem na rychlost a hospodárnost insolvenčního řízení.3 Svědčí-li manželům ke dni prohlášení konkursu s právem společného nájmu družstevního bytu i společné členství v bytovém družstvu, pak prohlášením konkursu zaniklo nejen toto společné členství v bytovém družstvu (§ 231 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též „ObchZ“), ale i právo společného nájmu družstevního bytu (§ 714 ObčZ). Manželé tímto okamžikem již nejsou společnými ani výlučnými nájemci bytu.4

1.4. Propadnutí majetku Společné jmění manželů zaniká za trvání manželství nejen prohlášením konkursu na majetek úpadce, ale i soudním výrokem propadnutí majetku, který je upraven v § 66 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „TrZ“). Trest propadnutí majetku je považován za jeden z přísnějších trestů, neboť právo vlastnit majetek a ochrana vlastnického práva je zaručena v čl. 11 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění zákona č. 162/1998 Sb. (dále též „LZPS“). V případě propadnutí se jedná o výjimku z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku.5 Trest propadnutí majetku lze uložit vedle výjimečného trestu jako trest vedlejší. Stejně tak ho lze uložit, pokud je pachatel odsouzen za zvlášť závažný zločin, kterým pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Soud musí při ukládání tohoto trestu zohlednit okolnosti spáchaného trestného činu a poměry pachatele, tedy hlavně poměry osobní, rodinné a majetkové (§ 66 odst. 1 TrZ). Kromě těchto dvou případů lze trest propadnutí majetku uložit za trestné činy, u kterých to trestní zákoník výslovně stanoví ve zvláštní části, a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu. V případě samostatného trestu musí soud vzít v potaz povahu a závažnost spáchaného trestného činu i osobu a poměry pachatele (§ 66 odst. 2 TrZ). Z trestných činů, u kterých může být uložen trest propadnutí majetku, lze uvést např. kuplířství (§

3

KOTOUČOVÁ, J. aj. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 285. ISBN 978-80-7179-595-7. 4 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 460/2005. 5 ŠÁMAL, P., aj. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 763. ISBN 978-807400-109-3.

10

189 odst. 3, 4 TrZ), podílnictví (§ 214 odst. 3, 4 TrZ), padělání a pozměnění peněz (§ 233 odst. 3, 4 TrZ).

1.5. Modifikace SJM v návaznosti na jeho vypořádání Zákonný rozsah SJM upravený v ustanovení § 143 ObčZ mohou manželé (v určitých případech i snoubenci) podle svých potřeb měnit. Jednou z možných modifikací rozsahu SJM je jeho zúžení. Manželé mohou tohoto zúžení dosáhnout jednak uzavřením smlouvy formou notářského zápisu nebo podáním návrhu na zúžení SJM k soudu. Zúžení rozsahu SJM smlouvou je upraveno v § 143a odst. 1 ObčZ. Zákon pro tuto smlouvu stanovil formu notářského zápisu. Manželé nemohou nabývat věci do svých výlučných majetků, a tím je vyloučit ze zařazení do SJM, jen na základě své shodné vůle.6 Takováto smlouva by byla považována za absolutně neplatnou. Manželé mohou společné jmění zúžit o majetek a závazky, které už jsou součástí SJM (tedy do minula), ale i o ty, které by se jimi v budoucnu staly. Stejně tak mohou vyloučit ze SJM jen konkrétní majetkové hodnoty a závazky. Zákon v případě zúžení SJM smlouvou výslovně nestanovil meze možného zúžení. To samozřejmě neznamená, že by manželé mohli smlouvou sjednat zánik celého SJM. Za minimální hranici SJM, která by měla být zachována, lze považovat věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. K tomuto závěru je možné dojít v návaznosti na ustanovení § 143a odst. 2 ObčZ, kde zákonodárce umožnil manželům vyhradit vznik SJM ke dni zániku manželství ovšem se zachováním právě těchto věcí.7 Zúžit rozsah SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti může za určitých okolností i soud, a to na návrh jednoho z manželů. Soud může SJM zúžit, jsou-li pro to dány závažné důvody (§ 148 odst. 1 ObčZ). V každém konkrétním případě musí soud zvážit, zda uvedené důvody jsou dostatečně závažné pro zúžení SJM. Naopak získal-li jeden z manželů oprávnění k podnikání nebo se stal neomezeně ručícím společníkem v obchodní společnosti (§ 148 odst. 2 ObčZ), bude muset soud rozsah SJM zúžit vždy, pokud byl ovšem podán návrh na zúžení SJM jedním z manželů.

6

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2779/2008 FIALA, J., KINDL, M., aj. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 511. ISBN 978-80-7357-395-9. 7

11

2.

PŘEDMĚT VYPOŘÁDÁNÍ Věci, práva a závazky, které tvořily ke dni zániku SJM předmět společného

jmění musí být vypořádány. Aby toto vypořádání bylo kompletní, je nutné zjistit, co konkrétně náleželo do předmětu SJM ke dni jeho zániku a stane se tedy předmětem vypořádání. Podle ustanovení § 143 odst. 1 ObčZ tvoří SJM majetek a závazky, které některý z manželů nebo oba manželé společně nabyli či získali za trvání manželství, vyjma těch, které zákon z předmětu SJM vylučuje. I manželé sami mají možnost rozsah SJM upravit podle svých potřeb, a to buď smluvně - zúžením či rozšířením předmětu SJM (§ 143a ObčZ) nebo mohou za určitých okolností podat návrh k soudu na jeho zúžení (§ 148 odst. 1, 2 ObčZ). Kromě toho, že manželé nabývají majetek do SJM, mohou v určitých případech, které zákon konkretizuje, nabývat do svého výlučného majetku. I když jsou výlučné majetky manželů odděleny od SJM, dochází mezi nimi k nejrůznějším přesunům či obměnám, což se může projevit při vypořádání SJM, kdy se uplatní § 149 odst. 2 ObčZ. Není-li jasné, zda byl majetek nabyt do SJM, nebo do výlučného vlastnictví jednoho z manželů, uplatní se vyvratitelná právní domněnka upřednostňující nabytí do SJM (§ 144 ObčZ). To samé platí i pro závazky. Takto vymezený rozsah společného jmění není ovšem neměnný. Každodenní nakládání s tímto společným jměním může mít za následek jeho změnu, rozšíření popř. zúžení. Z toho důvodu je pro vypořádání důležité určení rozsahu společného jmění ke konkrétnímu dni – tedy ke dni zániku SJM, kterým ve většině případů bude den právní moci rozsudku o rozvodu manželství nebo den úmrtí jednoho z manželů. Den zániku a den vypořádání SJM se zpravidla nekryjí a k vypořádání dochází později. Zákon výslovně neuvádí, podle čeho se řídí právní vztahy týkající se tohoto majetku v době mezi zánikem a vypořádáním. Judikatura už dříve dovodila, že by se podle § 853 ObčZ měla přiměřeně použít ustanovení svým obsahem a účelem nejbližší těmto vztahům, tedy ustanovení upravující SJM.8 Přiměřené použití ustanovení SJM se vztahuje hlavně na správu majetku a jeho užívání. Majetek, který manželé získají po zániku SJM, se nestává předmětem zaniklého SJM. Takto nabytý majetek bude náležet buď do výlučného vlastnictví některého z manželů, nebo do jejich podílového 8

Např. Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 1972, Cpj 86/71, (dále též „R 42/1972“); Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003

12

spoluvlastnictví. To ovšem neplatí pro přírůstky a výnosy z majetku, který náležel do SJM v den jeho zániku. O tyto přírůstky a výnosy získané po dni zániku SJM se společné jmění manželů rozrůstá a jejich vypořádání se uskuteční společně s vypořádáním SJM.9 Pro závazky platí, že pokud vznikly po zániku manželství jen jednomu z bývalých manželů, není možné je uhradit z dosud nevypořádaného majetku v SJM. Pokud by ale vznikly jednomu z manželů ještě za trvání manželství, možné by to bylo.10

2.1. Věci Věci mohou být předmětem vypořádání SJM za podmínky, že v době zániku SJM tvoří součást společného jmění manželů a v době jejího vypořádání existují. Ke dni zániku SJM je nutné zjistit, v jakém stavu tyto věci byly, aby bylo možné stanovit jejich cenu. Díky tomu, že k vypořádání SJM dochází většinou po delší době, lze očekávat, že může dojít k jistým změnám na těchto věcech. Oba manželé (resp. každý sám, jde-li o obvyklou správu majetku) mohou nakládat s věcmi obdobně jako za trvání SJM, tedy do doby než nastane vypořádání SJM. V soudním řízení soud přihlédne k těmto dispozicím a posoudí, jestli byly učiněny v souladu nebo v rozporu se zákonem (ve vazbě na § 145 odst. 2 ObčZ11). Zjistí-li soud, že s věcí bylo nakládáno v rozporu se zákonem, zohlední tuto skutečnost v soudním řízení tak, že danou věc přikáže tomu z manželů, který se dopustil protiprávního úkonu. Zapříčiní-li ale, že věc ke dni vypořádání SJM neexistuje, nelze zaniklou věc zahrnout do vypořádání. Aby nedošlo k neodůvodněnému zvýhodnění tohoto manžela, promítne se tato skutečnost ve výši jeho podílu.12 Rozhodnou-li se manželé věc prodat, směnit, darovat nebo s ní naložit jiným způsobem, se kterým oba dva souhlasí, nebude tato věc nadále tvořit předmět SJM. Získají-li za ní ovšem určitou protihodnotu (např. peníze či jinou věc), lze říci, že ta by měla být do SJM zařazena.13

9

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2593/2008, sp. zn. 28 Cdo 2594/2008 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1134/2007 11 § 145 odst. 2 ObčZ je jedním z ustanovení, na které se vztahuje § 40a ObčZ upravující relativní neplatnost. Je tedy jen na druhém z manželů, jestli se této neplatnosti dovolá a tím se tato věc vrátí do SJM a bude podléhat vypořádání, nebo tak neučiní. 12 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010 13 R 42/1972 10

13

Aby bylo jasné, jaké věci tvoří předmět vypořádání SJM a v jakém jsou stavu, je dobré mít v žalobě sepsaný podrobný seznam věcí vážící se ke dni zániku SJM i ke dni jeho vypořádání.14

2.1.1. Ocenění věcí Ceny jednotlivých věcí uvádějí manželé ve svých návrzích. Soud k těmto cenám může přihlédnout, obzvláště jsou-li jejich tvrzení shodná, ale také nemusí, protože není podanou žalobou vázán. Rozhodne-li se určit cenu věci sám, může ji určit na základě své úvahy [§ 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „OSŘ“)], nebo stanoví znalce, aby vypracoval znalecký posudek. Soud ve svém rozhodnutí vychází z obecné ceny tj. „ceny věci obvyklé v daném místě a v době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu“15 tzn. tržní cenu, která vypovídá o nabídce a poptávce v daném místě a čase. Jako podklad mu mohou sloužit i cenové předpisy, ty ovšem mají spíše informativní a orientační význam.16 Judikatura už mnohokrát ve svých rozhodnutích vytýkala soudům nesprávné rozhodnutí ve věci vypořádání SJM, které bylo založeno jen na cenách odhadních určených z cenových předpisů a nikoliv na cenách tržních. Stanovisko upřednostňující tržní ceny před odhadními, považuji za opodstatněné obzvláště ve vztahu k věcem nemovitým. Vývoj cen na trhu se může den ode dne měnit a tím pádem ceny uvedené v cenových předpisech nemusejí vždy odpovídat skutečné ceně věci. S ohledem na délku trvání soudního řízení a změny, které mezitím mohou nastat, lze předpokládat, že v řízení nebude vypracován jen jeden znalecký posudek, ale bude jich více. Ani samotným účastníkům nebrání nic v tom, aby si nechali zpracovat znalecký posudek mimo soudní řízení jakožto listinný důkaz.

2.1.2. Okolnosti ovlivňující cenu věci Pro stanovení ceny věci se v obecné rovině ustálil názor, že se „vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku SJM.“17 Uvedené pravidlo není použitelné vždy, protože v době mezi zánikem SJM a jeho vypořádáním může dojít k nejrůznějším změnám, které je třeba zohlednit. 14

BIČOVSKÝ, J., HOLUB, M., POKORNÝ, M. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 154. ISBN 978-80-7201-747-8. 15 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99 16 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000 17 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp, zn. 2 Cdon 2060/1997; R 42/1972

14

Hlavním důvodem možného odklonu bude otázka opotřebení nebo poškození věci. Přikáže-li soud věc tomu z manželů, který ji podle dohody užíval, není důvod se od výše uvedeného pravidla odklánět. Stejně tak v případě, kdy věc užívali oba manželé a došlo jen k obvyklému opotřebení. Pokud by ale byla věc značně poškozena nebo opotřebena, měl by být její stav v době vypořádání zohledněn. Jako příklad uvádí judikatura rozestavěný rodinný dům, který žádný z manželů ode dne zániku SJM neužívá ani neudržuje a jeho hodnota značně poklesla i díky vlivu klimatických podmínek. Z toho důvodu postihne snížení hodnoty rodinného domu oba manžele, pokud by ovšem nezavinil tento stav jen jeden z nich.18 Obdobných případů, kdy je nutné vyjít ze stavu věci v době vypořádání z důvodů jejího poškození, by se našlo daleko více, např. založení požáru neznámým pachatelem, povodeň, vandalismus. Lze říci, že v některých situacích by bylo stanovení ceny podle stavu v době zániku SJM v rozporu s dobrými mravy.19 Soud by proto měl při ocenění věci přihlédnout k tomu, kdo měl věc od zániku SJM u sebe, jestli se manželé dohodli na tom, kdo ji bude mít po tuto dobu, jak značné bylo opotřebení nebo poškození věci a kdo nebo co za to může, komu věc připadne, popř. i k jiným okolnostem, které se mohou vyskytnout.

2.1.3. Ocenění objektu bydlení Stanovení obvyklé ceny domu (resp. bytu) se liší v závislosti na jeho obsazenosti. Dům, který po zániku SJM užívají oba manželé, jeden z nich nebo třetí osoba, bude mít nižší hodnotu, než by měl tentýž dům, ve kterém by nikdo nebydlel. Otázkou tedy je, k jaké ceně se má při vypořádání SJM přihlížet. Má-li třetí osoba oprávnění užívat byt na základě platného právního titulu, a to např. na dobu neurčitou nebo má právo na bytovou náhradu pro případ vyklizení, je pro posouzení hodnoty domu, ve kterém se tento byt nachází, důležité, zda v době soudního řízení o vypořádání SJM je byt nadále užíván nebo ne. Soud proto při ocenění domu vychází ze stavu, jaký tu je v době rozhodování. Skončilo-li by užívání bytu třetí osobou až po zániku SJM ale ještě před jeho vypořádáním, bylo by nutné pro určení ceny vyjít ze stavu, v jakém byl dům v době zániku SJM. Aby nedošlo ke zvýhodnění

18

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007; Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1988, sp. zn. 5 Co 391/88 19 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 226. ISBN 978-80-7357-597-7

15

manžela, kterému bude dům přikázán, nebude soud přihlížet ke skutečnosti, že v době zániku SJM oprávnění užívat byt ještě trvalo a určí cenu domu jako by byl neobsazený. K výdajům, které mohou některému z manželů od zániku SJM vzniknout za účelem ukončení užívání bytu třetí osobou, soud přihlédne. Zpravidla se bude jednat o výdaje vynaložené na opatření bytové náhrady nebo vyplacení odstupného.20 Složitější je situace, kdy v předmětném domě bydlí jeden nebo oba manželé. Sama judikatura Nejvyššího soudu neposkytuje jednoznačnou odpovědět, jestli při ocenění domu zohlednit jeho obsazenost nebo ne. Názor zakládající se na zohlednění skutečnosti, že v oceňovaném domě nadále bydlí ten z manželů, kterému nebude dům přikázán, vychází z myšlenky, že vypořádáním domu (tedy jeho přikázáním jednomu z manželů a povinnosti zaplatit druhému manželu určitou část tržní ceny domu) nezaniká právo druhého manžela dům užívat. Jelikož občanský zákoník neuvádí, zda tomuto manželovi náleží právo bydlet v domě po zániku SJM a není v něm ani přímo použitelné ustanovení o náhradě za byt či dům, je třeba vycházet z ustanovení upravujících právní vztahy svým obsahem a účelem jim nejbližší (§ 853 ObčZ). Za obdobný institut je možné brát nájem bytu, konkrétně § 712 odst. 3 věta druhá ObčZ upravující nárok na bytovou náhradu při zániku práva užívat byt (v návaznosti na § 705 odst. 1 a odst. 2 druhá věta ObčZ zrušení společného nájmu bytu manžely). Z těchto důvodů musí soud při ocenění domu přihlédnout k okolnosti, že bývalý manžel může mít v tomto domě právo bydlení. V opačném případě by sice cena domu byla vyšší, a tím by i bývalý manžel dostal vyšší náhradu, ale mohlo by to pro něj znamenat odepření ochrany práva bydlení. Na výkon tohoto práva (§ 853 ObčZ ve spojení s § 712 odst. 3 věta druhá ObčZ) by pak mohlo být nahlíženo jako na rozporný s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ).21 Výše uvedený názor nepovažuji za správný. Nemyslím si, že by tu existoval důvod, který by ozřejmoval analogické použití ustanovení o nájmu bytu či bytové náhrady. Naopak zastávám názor, že ze spoluvlastnictví vyloučený manžel ztrácí právní důvod užívání domu. Zcela odlišný názor vyslovil Nejvyšší soud o pár let později. V projednávané věci se jednalo o stanovení ceny rodinného domu, ve kterém bydlela bývalá manželka s dětmi, jíž byl také tento rodinný dům přikázán do vlastnictví. Oproti předchozímu případu neměl vyloučený manžel zájem o bydlení v tomto domě a trval na jeho ocenění 20 21

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 35/96

16

bez přihlédnutí k obsazenosti domu. Nejvyšší soud neviděl žádný podstatný důvod, proč by se při ocenění nemovitosti mělo přihlížet k tomu, že v ní bydlí její výlučný vlastník, který má v úmyslu tuto nemovitost nadále užívat. Stejně tak by neměla ovlivnit cenu nemovitosti skutečnost, že v ní nadále bydlí vyloučený manžel. Přikázáním nemovitosti druhému z manželů ztrácí vyloučený manžel právní důvod užívání nemovitosti. Výlučný vlastník nemá povinnost strpět jeho užívání, nemusí mu zajistit bytovou náhradu ani snášet jiné omezení vlastnického práva. Tyto povinnosti zákon výlučnému vlastníkovi nejen že neukládá, ale není možné k nim dojít ani pomocí analogie zákona. S tímto závěrem se Nejvyšší soud odklonil od svého dřívějšího rozhodnutí, kteréžto považuje už za překonané. V souvislosti s právem na bytovou náhradu dále doplnil, že toto právo vzniká na základě soudního rozhodnutí (nedošlo-li mezi nimi k dohodě), jenž upravuje vztah mezi vlastníkem a dosavadním uživatelem bytu. Aby mohlo dojít k vyklizení domu, musí být zřejmé, který z manželů k němu ztrácí vlastnictví, z čehož vyplývá, že řízení o vypořádání SJM k domu předchází řízení o vyklizení domu. Soud rozhodující o vypořádání SJM vychází ze stavu věcí v době zániku SJM a může přihlédnout ke skutečnostem, které nastanou v mezidobí mezi zánikem a rozhodnutím soudu. Nemůže ale zohlednit skutečnosti, které ještě nenastaly a není ani jisté zda nastanou, popř. pokud nastanou, není zřejmé, jak dlouho budou trvat. Proto nelze počítat s cenou užívacího práva nebo cenou bytové náhrady, obzvláště v případě, kdy vyloučený manžel nemá zájem o dům samotný ani v něm nechce nadále bydlet.22 Závěry a argumenty obou rozsudků vyplývají ze zjištěného stavu věci, který byl pro každý případ odlišný. I když považuji pozdější rozhodnutí za zcela správné, nelze upřít důvodnost předchozího rozhodnutí, kdy vyloučený manžel nemá jinou možnost bydlení a peněžní ekvivalent obdržený za dům či byt nemusí postačovat k zajištění nového bydlení.

2.2. Pohledávky a závazky Novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., se předmětem SJM staly pohledávky a závazky manželů. Ačkoli občanský zákoník jejich výslovnou úpravu dříve neobsahoval, byla pro jejich vypořádání použita přiměřeně ustanovení § 149 a § 150 ObčZ. Muselo se jednat o pohledávky a závazky, které manželům vznikly za trvání BSM a v návaznosti na jejich hospodářské a spotřební 22

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1217/99

17

společenství. Protože pohledávky a závazky netvořily předmět BSM, mohlo dojít k jejich vypořádání jen na návrh (R 42/1972). Tím se dřívější úprava neliší od té dnešní. Soud přikáže pohledávku nebo závazek tvořící předmět vypořádání SJM některému z manželů za podmínky, že v době rozhodování jako takové existovaly, tzn. že dluhy nebyly uhrazeny a pohledávky nezanikly. Dojde-li ke splacení dluhu po zániku SJM ale ještě před rozhodnutím soudu, bude to tedy znamenat, že soud tento dluh nikomu nepřikáže. To nemění nic na tom, že manžel, který se podílel na splacení tohoto dluhu ze svého výlučného majetku, má právo požadovat vrácení takto vzniklého vnosu podle § 149 odst. 2 ObčZ.23 Stejný závěr považuji za uplatnitelný i u pohledávek s tím, že to, co jeden z manželů získal na společné pohledávce po zániku SJM, by bylo bráno jako vnos ze SJM na výlučný majetek tohoto manžela. Vypořádání neuhrazeného úročeného dluhu se provede nejen v jeho splatné části, kterou tvoří i úroky od zániku SJM do jeho vypořádání, ale též případné příslušenství dluhu, tzn. úroky vzniklé v budoucnu. Je jen na soudu, jestli neuhrazený společný dluh přikáže celý jednomu z manželů, nebo každému z nich rovným dílem. Druhá z variant by přicházela v úvahu, pokud by výše dluhu vzrostla a nebylo by jasné, jak dlouho bude tento nárůst pokračovat a kdy dojde ke konečnému splacení dluhu, a to vinou obou manželů. Takto by soud nerozhodl, pokud by zavinil nadměrné zadlužení SJM jen jeden z manželů. Takováto skutečnost by se projevila v nerovnosti podílu na vypořádaném SJM.24 Rozhoduje-li soud komu pohledávku nebo dluh přikáže, měl by vzít v úvahu i možné promlčení. Pokud by se ukázalo, že promlčecí doba už uplynula, bylo by správné pohledávku či dluh přikázat oběma manželů rovným dílem.25 Tím bude zajištěno, že zvýhodněni nebo naopak znevýhodněni budou oba manželé. Důvody vedoucí k přikázání pohledávky či dluhu oběma manželům společně jsou dány i tím, že nemusí být vždy zcela zřejmé, zda již k promlčení došlo, popř. zda námitka promlčení bude vznesena.26 Přikázání pohledávek a dluhů oběma manželům s ohledem na možné promlčení není vždy pravidlem. V odůvodněných případech existují výjimky, které vedou k přikázání pohledávky či dluhu jen jednomu z manželů. Jednou z takových výjimek 23

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006 25 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 1989, sp. zn. 3 Cz 6/1989 26 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 222. ISBN 978-80-7357-597-7 24

18

byl případ, kdy manželé poskytli peněžní obnos ze SJM rodičům jednoho z nich jako kompenzaci za nemovitosti, které rodiče darovali jen jednomu z manželů. Peněžní obnos umožnil rodičům poskytnout majetkové plnění sourozenci obdarovaného manžela, který žádnou nemovitost od nich nedostal. Protože nemovitosti zůstaly ve výlučném vlastnictví tohoto manžela a v době vypořádání SJM mohlo být úspěšně namítnuto promlčení, přikázal soud pohledávku jen manželovi, který dostal nemovitosti darem.27 S tímto závěrem lze naprosto souhlasit. Nebylo by spravedlivé a ani v souladu s dobrými mravy, aby byl promlčenou pohledávkou postižen i ten z manželů, který z ní neměl majetkový prospěch.

2.2.1. Vklad u peněžního ústavu Peníze získané za dobu trvání SJM nemívají manželé jen ve formě hotovosti, ale mají možnost využít širokou nabídku peněžních ústavů, ve kterých si mohou otevřít účet a peníze na něj uložit. Takto uložené peníze nelze považovat za věc, jako tomu je u peněz v hotovosti, ale za pohledávku - uzavřením smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu se vložené peněžní prostředky stávají majetkem peněžního ústavu a oprávnění majitele účtu k výběru peněz představuje jeho pohledávku z účtu u peněžního ústavu.28 V souvislosti s otázkou výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, judikatura dovodila, že sama pohledávka z účtu není ani věcí ani majetkem (podle § 143 odst. 1 ObčZ) a stejně jako např. nárok na mzdu nepatří do SJM. Předmětem SJM se mohou stát až peníze z tohoto účtu vybrané.29 Skutečnost, že je jeden z manželů majitelem účtu, neznamená, že všechny peněžní prostředky vložené na tento účet náležely do jeho výlučného vlastnictví. Jelikož se předpokládá, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM (§ 144 ObčZ), bude na majiteli účtu, aby dokázal opak. Což pro něj bude znamenat, že by měl prokázat právní důvod jejich nabytí.30 Podmínkou pro přikázání vkladu, je skutečnost, že vklad u peněžního ústavu ke dni zániku SJM existoval. Ukáže-li se, že jeden z manželů nakládal s úsporami patřícími

27

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1054/2004 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002 29 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 1 Afs 111/2004 30 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 132. ISBN 978-80-7357-597-7 28

19

do SJM v rozporu s § 145 odst. 2 ObčZ, je třeba tyto úspory vrátit zpět do SJM a vypořádat. Postupuje se tu tedy obdobně jako u věcí.31 Pro vypořádání SJM je důležité i vyčíslení zůstatku na účtech. I když se vychází ze stavu jaký je ke dni zániku SJM, nelze přehlédnout přírůstky (úroky), o které se zůstatek na účtu zvýšil v době vypořádání SJM. Mají-li manželé uloženy peněžní prostředky v cizí měně, bude nutné je přepočítat na naši měnu podle kurzu platného v době rozhodování. Došlo-li k jejich spotřebování jedním z manželů ještě před soudním řízením, bude se vycházet z kurzu měn v této době.32

2.2.2. Pojištění S ohledem na skutečnost, že do předmětu SJM náleží i plnění z pojistných smluv, které bylo za trvání manželství ve prospěch některého z manželů realizováno, je zřejmé, že i otázka pojistných smluv může být ve vypořádání SJM dotčena. Vztah mezi BSM a pojistnými smlouvami týkajícími se pojištění osob byl řešen už v minulosti. Nejvyšší soud ve vazbě na vypořádání BSM uvedl: „Pojistka sama může představovat určitou hodnotu, poněvadž u pojištění osob je pojišťovna povinna ve smyslu ustanovení § 362 o. z. v některých případech při zániku pojištění vyplatit odbytné. Je třeba zkoumat, jaký je stav pojistky v době zániku manželství, zda a jaké nároky z pojistek vyplývají, popř. jaké odbytné by bylo k tomuto dni státní pojišťovnou vyplaceno, a k těmto nárokům pak jako k jiným pohledávkám při vypořádání přihlížet.“33 Takovéto závěry lze zcela jistě vztáhnout i na SJM. Institut odbytného, který platil v režimu občanského práva, je dnes podle § 72 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nahrazen odkupným. Odkupné, jakožto „způsob finančního vyrovnání pojistitele s pojistníkem,“34 je upraveno v § 58 zákona o pojistné smlouvě. Toto ustanovení stanoví v jakých případech a kdy má pojistník právo žádat pojistitele o vyplacení odkupného a též opravňuje pojistníka žádat po pojistiteli informace o výši odkupného. Svým smyslem se dnešní právní úprava neliší od té minulé a není důvod, proč by nemělo být i odkupné v řízení vypořádáno. 31

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99 Tamtéž 33 R 42/1972 34 KARFÍKOVÁ, M., PŘIKRYL, V. aj. Pojišťovací právo. Praha: Leges, 2010, s. 275. ISBN 978-8087212-45-5 32

20

Protože každý z manželů má možnost uzavírat smlouvy sám za sebe, nebrání mu nic v tom, aby uzavřel i pojistnou smlouvu ohledně svého výlučného vlastnictví. Dojdeli následně k pojistné události (popř. ke škodné události) na tomto majetku, bude vyplacena pojistná náhrada tomuto manželovi a nebude se zařazovat do SJM, a to ani tehdy bylo-li pojistné placeno ze SJM.35 K této skutečnosti se přihlédne při vypořádání SJM. Naproti tomu se při vypořádání SJM nebude přihlížet k jednotlivým platbám pojistného, které bylo za trvání manželství placeno ze SJM na osobní pojištění jednoho z manželů, jako na náklady vynaložené ze SJM na oddělený majetek manžela. Důvodem je, že takto použité peníze na pojistné byly spotřebovány se souhlasem obou manželů a k samotnému plnění z pojistné smlouvy se přihlíží při vypořádání SJM.36

2.3. Jiná majetková práva Pojem majetku uvedený podle § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ, není pro účely SJM blíže vymezen. Je zřejmé, že si pod tímto pojmem nelze představit jen věci (movité a nemovité) a pohledávky, ale je na místě chápat jej v širším smyslu, a to jako „souhrn majetkových hodnot – věcí, pohledávek, jiných práv a hodnot ocenitelných penězi – patřících určitému subjektu.“37 Náleží-li tedy do předmětu SJM i jiná práva a hodnoty ocenitelné penězi, znamená to, že se na ně bude vztahovat i vypořádání SJM. V následujících oddílech uvedu podrobněji některé z nich.

2.3.1. Podnik Podnikem se podle ustanovení § 5 odst. 1 ObchZ rozumí soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání, k němuž náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a které slouží nebo mají sloužit k provozování podniku. Podnik je věcí hromadnou a podle dnešní právní úpravy SJM38 se řadí společně s majetkem, který je získán z podnikání, do předmětu SJM. 35

BIČOVSKÝ, J., HOLUB, M., POKORNÝ, M. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 123. ISBN 978-80-7201-747-8. 36 R 42/1972. I když je ve stanovisku Nejvyššího soudu uvedeno jen osobní pojištění, myslím si, že by se nemělo při vypořádání SJM přihlížet jen k tomuto pojištění ale i k platbám na soukromé pojištění obecně. 37 SPÁČIL, J. ŠVESTKA, J. aj. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 961. ISBN 978-80-7400-108-6 38 Dřívější právní úprava (myšleno právní úprava před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.), která z předmětu BSM vylučovala věci sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů, vylučovala tímto i podnik (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000: „Výkonem

21

Není vyloučeno, že podnik bude patřit do výlučného vlastnictví jednoho z manželů. I v tomto případě však bude do SJM náležet zisk získaný z podnikání. Otázkou zůstává, jak tento zisk zohlednit při vypořádání SJM, byl-li opětovně investován do podniku. Odpověď poskytuje judikatura vztahující se k BSM, která je uplatnitelná i dnes.39 Na základě jejích závěrů se dá říci, že cena podniku je rovna kladnému rozdílu mezi aktivy a pasivy manželova podnikání ke dni zániku SJM s tím, že do SJM by náleželo to, co by zbylo z ceny podniku po odečtení těch prostředků, které byly do podniku vloženy manželem z jeho výlučného vlastnictví.40 Vypořádání SJM se neobejde bez zjištění ceny podniku.41 Soud proto stanoví znalce k vypracování znaleckého posudku. V rámci ocenění podniku se zohlední i finanční prostředky, které byly do podniku vynaloženy. Takto vložené investice do podniku se ani samostatně nevypořádávají, a to s odkazem na výše zmíněnou judikaturu.42 Stejně tak by se při zjišťování ceny podniku přihlédlo k hodnotě majetkového práva spjatého s leasingem, jehož předmět slouží podnikání.43 Obecně lze říci, že se přihlíží ke všemu, co by mohlo mít vliv na tržní hodnotu podniku.

2.3.2. Obchodní podíl Podle ustálené soudní judikatury platí, že i obchodní podíl může být předmětem SJM za splnění podmínek v § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ, protože: „S obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů.“44 Takováto majetková hodnota bude tedy předmětem vypořádání SJM. povolání je také podnikání jednoho z manželů jako fyzické osoby“). Pokud ale podnik náležel oběma manželům (podnikatelům), do BSM se již řadil (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004). 39 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2545/2003: „Ze sporu o vypořádání BSM nelze však činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Proto se dovolací soud přiklání k řešení, kdy by podnikající manžel byl povinen nahradit do BSM takovou částku, jež by se rovnala pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, což zpravidla bude představovat cenu podniku (pokud nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela). V případě, že by výsledná hodnota byla záporná (např. v důsledku zadlužení), není co do BSM nahrazovat a také není žádné opodstatnění k takové ztrátě v rámci řízení o vypořádání BSM přihlížet jinak, než v rámci eventuálních úvah o disparitě podílů (s ohledem např. na to, jak se podnikající manžel zasloužil o nabytí a udržení společných věcí - § 150 věta třetí ObčZ).“ 40 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 156. ISBN 978-80-7357-597-7 41 Problematika ocenění podniku je obdobná jako u ocenění obchodního podílu (viz dále). 42 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008 43 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2296/2004 44 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004

22

V soudním řízení musí být stanovena hodnota obchodního podílu na s.r.o., která má být vypořádána. Tak jako u majetku se i zde vychází z obecné (tržní) ceny obchodního podílu, a to z jeho stavu ke dni zániku SJM a ceny v době vypořádání SJM. Vyjdeme-li z ustanovení obchodního zákoníku, oceňuje se podíl podle § 61 odst. 1 ObchZ mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku, která na jeho podíl dopadá, nestanoví-li zákon jinak. V případě obchodního podílu na s.r.o. to znamená poměr vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, není-li společenskou smlouvou stanoveno jinak (§ 114 odst. 1 ObchZ). Čistý obchodní majetek upravený v § 6 odst. 3 ObchZ ve své podstatě vyjadřuje „rozdíl mezi reálnou hodnotou veškerého obchodního majetku a závazků společnosti bez ohledu na to, zda se o nich účtuje nebo neúčtuje.“45 Proto je velmi důležité, aby se vycházelo z tržního ocenění a ne z účetního, které nemusí zachycovat všechny hodnoty. Naopak by se při ocenění mělo přihlédnout ke všemu, co může tržní hodnotu obchodního podílu zvýšit.46 Dalším důvodem, proč se vychází z tržní hodnoty obchodního podílu, je i skutečnost, že na určení ceny obchodního podílu v řízení o vypořádání SJM nelze použít cenové předpisy. I když v těchto předpisech je úprava vztahující se k ocenění věcí a majetkových práv, nelze ji použít pro účely vypořádání SJM. Obvyklou cenu obchodního podílu nelze z důvodu vypořádání SJM zaměňovat s cenou vypořádacího podílu - jedná se o zcela rozdílné hodnoty. Výše vypořádacího podílu sama o sobě nevypovídá o skutečné majetkové hodnotě obchodního podílu, tzn. ceně, kterou by bylo možno získat v případě převodu podílu. Sám vypořádací podíl je vázán na zánik účasti ve společnosti, nejedná-li se o převod podílu. Určení hodnoty obchodního podílu v s.r.o. není tedy snadnou záležitostí. Ne vždy se bude moci vycházet, stejně jako tomu je u hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, z obvyklé (tržní) ceny obchodního podílu, kterou by v daném místě a čase bylo možno za převod podílu dosáhnout. Důvodem je skutečnost, že obchodní podíl v s.r.o. sice může být předmětem obchodu, ale v některých případech za přísnějších podmínek – souhlas valné hromady, podmínky stanovené ve společenské smlouvě, otázka počtu společníku (jeden nebo více). K těmto omezením by se mělo při stanovení ceny přihlédnout. Ocenění obchodního podílu se tedy neobejde bez odborných znalostí

45

BĚHOUNEK, P. Účetní hodnota s. r. o. a její praktické použití, zveřejnění účetní závěrky v Obchodním věstníku. Účetnictví v praxi. 2006, roč. 10, č. 6, s. 25. ISSN 1211-7307 46 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 924/2008

23

znalce, který přihlédne ke všem relevantním skutečnostem.47 Stanovení metody ocenění je jen na znalci. Má-li soud pochybnosti o správnosti závěrů uvedených ve znaleckém posudku, měl by nejprve znalce vyslechnout a až následně, nejsou-li jeho pochybnosti odstraněny, dát jej přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem či jinou institucí.48 Rozhoduje-li soud v řízení o vypořádání SJM o obchodním podílu v s.r.o., nestačí přikázat jeho majetkovou hodnotu, ale musí se přikázat celý obchodní podíl, a to tomu z manželů, který je společníkem obchodní společnosti.49 Důvodem, proč se obchodní podíl přikazuje společníku společnosti je jednak s odkazem na § 143 odst. 2 ObčZ50 a jednak proto, že soud nemůže přikázat obchodní podíl druhému z manželů, který není společníkem, protože nemůže měnit společenskou smlouvu v osobě společníka. Pokud by obchodní podíl náležel oběma manželům (§ 114 odst. 3 ObchZ), pak by mohl soud přikázat obchodní podíl jakémukoli z manželů, popř. jim oběma do podílového spoluvlastnictví.51 Výše uvedený výklad se vztahoval na podíl ve společnosti s ručením omezeným. Předmětem SJM mohou být ale i obchodní podíly jiných forem obchodních společností resp. i podíl v družstvu. Závěry vyplývající z této kapitoly považuji v obecné rovině za použitelné i na tyto podíly s ohledem na specifika vyplývající z té které společnosti.

2.3.3. Členský podíl v bytovém družstvu V návaznosti na předchozí oddíl pojednávající o obchodním podílu nelze nezmínit společný členský podíl manželů v bytovém družstvu (dále též „členský podíl“), který představuje nejen členská práva a povinnosti v bytovém družstvu ale i majetkovou hodnotu. V soudním řízení o vypořádání SJM je pak tato majetková hodnota předmětem vypořádání. Naproti tomu právo společného nájmu družstevního bytu manžely52 (§§ 703-705 ObčZ) není předmětem vypořádání zaniklého SJM.53 Pro ocenění členského podílu je důležitým okamžikem zánik společného členství manželů v bytovém družstvu. Ten je spojen se zánikem společného nájmu družstevního bytu. Oproti zániku SJM, které zaniká ze zákona zánikem manželství, zaniká společný 47

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 952/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2045/2009 49 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 50 Na obchodní podíl se lze dívat v rovině kvantitativní (určitá majetková hodnota) a v rovině kvalitativní (účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti). 51 DVOŘÁK, T. Vypořádání společného obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 11, s. 537. ISSN 1214-7966 52 Stejný závěr platí i pro společný nájem bytu manžely. 53 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 460/2005 48

24

nájem družstevní bytu až uzavřením dohody, popř. nedojde-li k jejímu uzavření, potom na návrh jednoho z nich rozhodne soud (§ 705 odst. 2 ObčZ). Otázkou k jakému okamžiku provést ocenění členského podílu se v minulosti podrobně věnovala judikatura s rozdílnými závěry.54 Konečnou odpověď přinesl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2036/2008, který uvádí: „Při ocenění členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání SJM – bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva – je třeba vyjít ze stavu i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství rozvedených manželů v družstvu.“ Zdůvodněním tohoto závěru je skutečnost, že soud v řízení o zrušení společného nájmu družstevního bytu nejen že toto právo zruší, ale také rozhodne, který z manželů bude jako člen družstva nájemcem bytu. Tento okamžik je tedy rozhodný pro určení ceny členského podílu, neboť manžel, kterému byl členský podíl přikázán, má možnost s ním od této doby sám volně disponovat.55 Nelze zde tedy vycházet ze stejných tezí, které platí pro určení ceny ostatního majetku v řízení o vypořádání SJM, neboť majetek a závazky budou teprve v tomto řízení vypořádány, a tím připadnou do výlučného vlastnictví. Stejně jako okamžik vážící se k ocenění členského podílu, prošel jistým vývojem i způsob jeho ocenění. Určujícím zde byl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, který dosavadní judikaturu sjednotil. Hodnota členského podílu se podle tohoto rozhodnutí stanoví „obecnou (tržní) cenou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout.“ Tímto rozhodnutím bylo vyloučeno použití cenových předpisů a hodnoty vypořádacího podílu.56’57 Stejně tak bylo odmítnuto použití zůstatkové hodnoty členského podílu, který již platná právní úprava družstev neobsahuje.

54

Příkladem lze uvést: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 1971, sp. zn. 2 Cz 12/71, který přihlížel k okamžiku zániku BSM; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99 považoval za rozhodný okamžik zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004 vycházel ze stavu členského podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu, ale z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává. 55 Stejně tak uzavřeli-li manželé dohodu podle § 705 odst. 2 ObčZ. 56 Důvody, proč nelze vycházet při stanovení hodnoty členského podílu z cenových předpisů a hodnoty vypořádacího podílu, jsou uvedeny v oddíle obchodního podílu. Stejné závěry platí i zde. 57 V případě, že SJM zanikne z důvodu prohlášení konkursu na majetek jednoho z manželů, zanikne společné členství v bytovém družstvu a tím i členský podíl v bytovém družstvu (§ 231 odst. 1 ObchZ). Do zaniklého SJM bude náležet vypořádací podíl (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 460/2005).

25

Při ocenění členského podílu se přihlíží k různým okolnostem, které mohou mít vliv na výslednou cenu. Jednou z nich je stav a kvalita družstevního bytu.58 Naopak se nepřihlíží k tomu, že v družstevním bytě bydlí nezletilé děti.59 Důvodem je skutečnost, že k zájmům nezletilých dětí se přihlíží při rozhodování, kterému z manželů zůstane nájem bytu podle § 705 odst. 2, 3 ObčZ. Vliv na výši ceny členského podílu budou mít i náklady spojené s bytovou náhradou, kterou je podmíněna povinnost druhého manžela se z bytu vystěhovat. Tímto se obvyklá cena členského podílu sníží o tržní cenu bytové náhrady. V případě, že by se manžel práva na bytovou náhradu platně vzdal, nebo by mu byla zajištěna ještě před řízením o vypořádání SJM, obvyklá cena členského podílu by se nesnížila.60 Jak je možno vidět, vypořádání členského podílu je oproti vypořádání jiného majetku náležejícího do SJM komplikovanější, protože se dělí na dvě části. Tou první je určení, kdo bude nadále výlučným členem bytového družstva a současně i výlučným nájemcem družstevního bytu (§ 705 odst. 2 ObčZ). V druhé části se určí výše náhrady určené druhému z manželů.

2.3.4. Majetkové právo vyplývající z leasingové smlouvy Leasingová smlouva je jedním ze speciálních smluvních typů, který není v našem právním řádě komplexně upraven. Z toho důvodu je považována za inominátní smlouvu,61 která může různým způsobem kombinovat prvky nájemní, kupní a úvěrové smlouvy.62 Uzavřou-li leasingovou smlouvu manželé (popř. i jeden z nich) pro své soukromé potřeby nebo pro potřeby podnikání za splnění podmínek § 143 ObčZ, stane se i vztah z této smlouvy součástí předmětu SJM, který bude v soudním řízení vypořádán. Předmětem vypořádání SJM může být i věc, ohledně níž byla uzavřena leasingová smlouva a k jejímuž nabytí došlo za trvání SJM. Pokud by ale došlo k nabytí až po zániku SJM, znamenalo by to, že v době trvání SJM byla věc ve vlastnictví

58

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005 60 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 20 Co 186/2001 61 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002: „Leasingová smlouva má povahu inominátní smlouvy ve smyslu § 51 a § 491 o. z., jejímž cílem je konečný převod vlastnictví k předmětu leasingu na leasingového nájemce.“ (Uvedený rozsudek pojednával o finančním leasingu.) 62 BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. aj. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 293. ISBN 978-80-7179-781-4 59

26

poskytovatele leasingu a soud by tím nemohl takovouto věc přikázat ani jednomu z manželů, neboť do SJM nepatřila. Z uzavřené leasingové smlouvy vzniká ovšem manželům ve vztahu k leasingové společnosti majetkové právo, které má určitou hodnotu. Otázkou nicméně zůstává, jak určit výši této hodnoty. Není možné vycházet jen z částky, která byla vynaložena na leasingové splátky, a ceny předmětné věci, zohledněny by měly být i další skutečnosti jako je např. opotřebení věci. Nedohodnou-li se manželé na ceně tohoto práva, bude na místě stanovit znalce, aby hodnotu majetkového práva ke dni zániku SJM určil on.63 Judikatura k otázce určení hodnoty majetkového práva plynoucího z leasingu více neříká. Jelikož leasingová společnost v některých případech umožňuje převod majetkového práva na třetí osoby, bylo by možným řešením ocenit takovéto majetkové právo jako majetek podle § 1 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých předpisů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Tím by se vycházelo podle § 2 odst. 1 tohoto zákona z obvyklé (tržní) ceny práva, tzn. ceny, které by bylo dosaženo při převodu stejného nebo obdobného práva v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni zániku SJM.64

63

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2545/2003 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 232. ISBN 978-80-7357-597-7 64

27

3.

ZÁSADY PRO VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ Vypořádání SJM je provázáno zásadami upravenými v ustanovení § 149 odst. 2,

3 ObčZ. Jejich uplatnění má zásadní význam pro výsledné rozhodnutí soudu. Soud s jejich pomocí určí, komu připadne konkrétní majetek a závazky (kvalitativní obsah zásad) a stanoví výši podílů (kvantitativní obsah zásad).65 Nespočet různých okolností, které mohou vyjít v soudním řízení najevo, znamená pro soud, že musí při své úvaze zohlednit ty z nich, které považuje za podstatné a významné. Judikatura k tomuto uvádí: „Ustanovení § 149 odst. 2, 3 ObčZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.“66 Tyto normy jsou pro soud tedy jen jistým vodítkem, kterým se má při rozhodování řídit. Výčet zásad není konečný. Vyskytne-li se v soudním řízení okolnost neuvedená v tomto výčtu, za to ale hodná zohlednění, není důvodu, proč k ní nepřihlédnout. Jako příklad se často uvádí nemoc jednoho z manželů,67 společenské zařazení, osobní záliby a koníčky, povolání68 atd.

3.1. Stejné podíly První ze stěžejních zásad vypořádání SJM je zásada stejného podílu obou manželů. Rovnost podílů se vztahuje nejen na majetek, který patří do SJM, ale i na závazky obou manželů. Zákon tímto manželům ukládá, aby závazky vzniklé za trvání manželství splnili rovným dílem. Rovnost podílů není absolutní, soudy mají možnost se od ní odchýlit a výši podílů stanovit odlišně. Při své úvaze vycházejí ze zjištěného skutkového stavu, na jehož základě mohou přihlédnout ke konkrétním okolnostem, které odůvodňují rozdílné podíly manželů. Nutno dodat, že své úvahy musí v rozsudku odůvodnit (R 42/1972). 65

FIALA, J. aj. Občanské právo hmotné. 3. opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 143. ISBN 80-210-2793-2 66 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3915/2009 67 Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 1965, sp. zn. Prz 51/65 (dále též „R 70/65“) 68 BIČOVSKÝ, J., HOLUB, M., POKORNÝ, M. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 171. ISBN 978-80-7201-747-8

28

Zákon výslovně neuvádí, jakým způsobem má být nerovnost podílu vyjádřena. Soudu je dána možnost výběru nejen mezi procentem a zlomkem, ale zároveň mu nic nebrání v tom, aby určitou věc přikázal jen jednomu z manželů, aniž by mu tím vznikla povinnost vyrovnat se ohledně této věci s druhým manželem.69

3.2. Potřeby nezletilých dětí Druhou ze zásad, ke které soud přihlíží, jsou potřeby nezletilých dětí, které byly svěřeny do výchovy jednomu z manželů. Zákon výslovně neupravuje, jak má být k této zásadě přistupováno. Praxe soudů v minulosti, ale i dnes, dávala přednost jejímu kvalitativnímu využití (R 42/1972). Zohledňuje, jaké věci mají být přikázány tomu z manželů, který má děti ve své péči. Častým případem, kdy sami manželé na tuto zásadu ve svých tvrzeních odkazují, je otázka přikázání nemovitosti, o kterou mají zájem oba manželé. Soudy ohledně této zásady berou v úvahu, jestli a jak je vyřešena bytová potřeba nezletilce, jestli v dané nemovitosti v minulosti nezletilec bydlel nebo ne a má-li k ní nějaký vztah aj. Je zřejmé, že potřeby nezletilce nejsou jedinou okolností, která by vedla soud k jednoznačnému přikázání nemovitosti tomu z manželů, který má dítě v péči, obzvláště je-li bytová potřeba dítěte zajištěna jinak. I když převažuje hledisko kvalitativní, není žádného důvodu, proč by nemohlo být využito této zásady i při určení rozdílné výše podílů. Nejvyšší soud v nedávné době dal za pravdu odvolacímu soudu, který se odchýlil od rovnosti podílů právě s poukazem na tuto zásadu. Odvolací soud snížil jednomu z manželů finanční povinnost na vyrovnání vypořádacího podílu s ohledem na skutečnost, že tento manžel dostal do výchovy dvě dcery ve věku blízkém dospělosti. Odvolací soud vzal v úvahu nejen věk nezletilých dcer, ale i výši výživného, která se nezdála soudu dostatečná k uspokojování potřeb nezletilých. Nejvyšší soud ve prospěch tohoto rozhodnutí doplnil, že kromě bytové jednotky nebyly manželu přikázány žádné věci, které by sloužily dcerám k uspokojování jejich potřeb, a samotný rozsah snížení nepovažoval za nepřiměřený.70 Zohlednění potřeb nezletilých dětí není jedinou okolností, která může mít dopad na rozhodnutí soudu. Soud musí uvážit, jestli její použití je v daném případě odůvodněné, má-li dojít k zvýšení podílu jednoho z manželů. Jisté vodítko, které může

69 70

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3272/2010

29

soudům v jejich rozhodování napomoci, je uvedeno ve stanovisku Nejvyššího soudu R 70/1965: „Zřetel na potřeby nezletilých dětí je třeba posoudit podle povahy každého konkrétního případu v jeho vzájemných souvislostech, podle povahy, určení a životností věcí, které se mají vypořádat, zejména pak i se zřetelem k tomu, zda konkrétní věc může být užívána i jinými osobami, případně zda bude a po jak dlouhou dobu užívání dětmi.“ Literatura poukazuje i na další okolnosti, které by mohly být v souvislosti s vypořádáním SJM zohledněny jako např. péče o větší počet dětí, zdravotní postižení dítěte.71

3.3. Péče o rodinu a zásluhy o nabytí a udržení společného jmění Další ze zásad, ke kterým soud přihlíží, je skutečnost, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění s tím, že při určení míry přičinění bere také zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. Tato míra přičinění ve své podstatě vyjadřuje, že není možné při vypořádání SJM zohlednit pouze výdělečnou činnost manžela, aniž by se nepřihlédlo k péči o děti a domácnost. Naopak se tato hlediska považují obecně za srovnatelná. Jedním z případů, kdy se Nejvyšší soud odchýlil od rovnosti podílů, byl případ vypořádání SJM světově známého tenisty a jeho manželky. Soud v této věci zohlednil vysoké příjmy sportovce, které nabyl za období své sportovní kariéry a díky nimž umožnil rodině nadstandardní životní úroveň. I když soud přihlédl k tomu, že manželka pečovala o děti a domácnost, nemohl ponechat stranou značné úsilí, které musel manžel vyvinout k tomu, aby dosáhl ve sportovní činnosti takového postavení a tím i příjmů.72 Uvedený případ patří spíše mezi výjimky, ke kterým by se měly soudy přiklánět jen v odůvodněných případech a i v těch by měly stanovit rozdílnou výši podílu přiměřenou dané situaci. Případů, kdy se Nejvyšší soud přidržel rovnosti podílů, protože nepovažoval vylíčené okolnosti za dostatečně opodstatněné, aby vedly ke zvýšení podílu jednoho z manželů, je velké množství. Příkladem může být rozsudek Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek odvolacího soudu. Odvolací soud se odchýlil od zásady rovnosti

71

BIČOVSKÝ, J., HOLUB, M., POKORNÝ, M. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 170. ISBN 978-80-7201-747-8 72 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99

30

podílů manželů, protože vzal za důvodné, že o nabytí společného jmění se ve větší míře zasloužil manžel, který založil obchodní společnost, fakticky v ní pracoval a podílel se na jejím zhodnocení. V neprospěch manželky uvedl, že z důvodu bezdětného manželství nevyvinula takovou aktivitu jako její manžel a zohlednil i příčinu rozvratu manželství, kterou byla její nevěra. Nejvyšší soud se závěry odvolacího soudu nesouhlasil. Odvolací soud při svém rozhodování nepřihlédl k okolnostem, že se manželka podílela na péči o domácnost a současně i ona přispívala k nabytí majetku do SJM, protože po dobu manželství byla v pracovním poměru (kromě několika měsíců v době, kdy spolu manželé už nežili). Nejvyšší soud nepřesvědčil ani argument týkající se příčiny rozvratu,73 který neměl vliv na nabytí a udržení SJM, kdy samotné manželství trvalo dvacet let a k zániku společného hospodaření došlo v posledních dvou letech.74 Z uvedeného rozsudku je patrno, že odchýlení se od rovnosti podílů je na místě opravdu jen v těch případech, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů vedlo k nabytí a udržení majetku značné hodnoty s tím, že ani ostatní okolnosti nezůstanou bez povšimnutí. Proto není ani možné přiznat větší podíl s ohledem na větší zásluhy o vytvoření majetku z toho důvodu, že jeden z manželů měl k tomu lepší předpoklady (díky svému vzdělání, schopnostem, zdraví, atd.) než druhý manžel, který své schopnosti a možnosti nevyužíval, protože se staral o rodinu, pečoval o děti a obstarával společnou domácnost. Vyjma případu, kdy by své povinnosti neplnil řádně, nebo by manželé společně nežili.75 Ani samotná okolnost odděleného hospodaření manželů, nemusí být dostatečným důvodem ke stanovení rozdílných podílů, nejsou-li dobře objasněny další okolnosti, které by znamenaly opak.76 Důvodem pro zvýšení podílu jednoho z manželů nemůže být ani skutečnost, že tento manžel přispěl na pořízení společného majetku svým výlučným majetkem. Institut stanovení nerovnosti ve velikosti podílů manželů nelze totiž zaměňovat ani směšovat s institutem stanovení výše vnosů jednoho z manželů.77

73

Příčina rozvratu není obecně brána jako důvod pro snížení podílu manžela, který se o ni přičinil. Tento závěr potvrdila i judikatura např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2921/2005: „Vypořádací podíl jednoho z manželů na zaniklém společném jmění nelze snížit jen proto, že zjevnou příčinou rozvratu manželství byl jeho mimomanželský vztah.“ Tím není ale vyloučeno, aby k ní soudy v souvislosti s ostatními okolnostmi nemohly přihlédnout (tak jako odvolací soud ve výše zmíněném případě). 74 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 75 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 1974, sp. zn. 10 Co 87/74 76 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1342/2002 77 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1821/2004

31

Soud rozhodující o vypořádání SJM musí zohlednit nejen ty okolnosti, které mohou mít za následek zvýšení velikosti podílu, ale i ty, které naopak povedou k jeho snížení. Mezi takovéto okolnosti se budou řadit případy, které už v minulosti vyslovil Nejvyšší soud ve svém stanovisku: „Jeden z manželů za trvání manželství vůbec nepracoval, zejména když se vyhýbal poctivé práci, počínal si neodpovědně k rodině, nestaral se o její potřeby, způsobil škodu, která musela být za trvání manželství uhrazována, a druhý manžel na jejím způsobení neměl žádnou vinu.“78 Literatura k této otázce uvádí jako příklady výkon trestu odnětí svobody, bezdůvodné opuštění společné domácnosti, zvýšené výdaje na alkohol, omamné látky79 či gamblerství popř. i nákladné koníčky (např. horolezectví, potápění, cesty po světě)80aj. Je zřejmé, že soud musí při svém rozhodování vyjít nejen ze všech pro případ důležitých okolností, ale měl by při své úvaze zohlednit i dobré mravy.

3.4. Zápočty a vnosy Poslední ze zásad, kterou zákon zmiňuje, se týká otázky vnosů do SJM a výlučných majetků manželů, kdy každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek (§ 149 odst. 2 věta druhá ObčZ). Zákon touto úpravou reaguje na skutečnost, že manželé mají kromě společného jmění i své výlučné majetky, mezi nimiž dochází velmi často k přesunům, a to jak ze společného jmění do výlučného majetku, tak i naopak. Samotná realizace zápočtů je možná až v souvislosti s vypořádáním SJM. Během trvání manželství a SJM není možné tyto vzájemné nároky uplatnit – to pro manžele znamená, že je po tuto dobu nemohou splatit, kompenzovat ani postoupit.81 Protože se tu jedná o práva mezi manžely, nedochází k promlčení (promlčení ani nepočíná ani neběží § 114 ObčZ).

78

R 70/1965 FIALA, J. aj. Občanské právo hmotné. 3. opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 144. ISBN 80-210-2793-2 80 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 240. ISBN 978-80-7357-597-7 81 BIČOVSKÝ, J., HOLUB, M., POKORNÝ, M. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 158. ISBN 978-80-7201-747-8 79

32

3.4.1. Vnosy Skutečnost, že za trvání SJM docházelo k častým přesunům mezi výlučnými majetky a společným jměním, neznamená, že při vypořádání SJM budou všechny tyto přesuny zohledněny a navráceny zpět. Samotný spor o vypořádání SJM nelze pokládat za vyúčtovací spor, který by ve svém výsledku ani nemohl poskytovat spolehlivé závěry.82 Z toho důvodu je důležité si ujasnit, co je možné za vnos považovat a co naopak už ne, resp. co vnosem sice je, ale v řízení se k němu přihlížet nebude. Samotný zákon jasnou odpověď neposkytuje. V obecné rovině dochází k realizaci vnosu ve dvou situacích. První z nich je spojena s nabýváním majetku do SJM. Je pravidlem, že pokud jsou na získání věci použity jak prostředky ze SJM, tak z výlučného majetku (jedno v jakém poměru), bude věc náležet podle § 143 ObčZ do SJM. Manžel, který na získání této věci vynaložil prostředky ze svého výlučného majetku, má při vypořádání SJM právo žádat jejich náhradu (R 42/1972). V druhém případě se jedná o situaci, kdy majetek už fakticky existuje a tvoří součást SJM a jsou na něj vynaloženy investice z výlučného majetku manžela. Stejně tak v případě, kdy jsou poskytnuty investice ze společného jmění na výlučný majetek manžela. V obou případech vzniká právo na náhradu těchto investic. Nutno dodat, že se nemusí vždy jednat o investice jako takové, ale dají se sem zařadit i náklady spojené s užíváním a udržováním majetku v souvislosti s § 145 odst. 1 ObčZ.83 Z těchto výše nastíněných situací existují výjimky. První z nich je fakt, že se za vnos nedá považovat to, co bylo vynaloženo na péči o rodinu podle zásad zákona o rodině. Proto nemůže manžel žádat náhradu toho, co bylo z jeho výlučného majetku použito na běžnou spotřebu jako např. potraviny, dovolenou, aj.84 Ve většině případů se nenahrazují ani prostředky vynaložené ze SJM na zakoupení běžných předmětů, které slouží podle své povahy osobní potřebě jen jednoho z manželů. Takovéto věci se stávají výlučným vlastnictvím tohoto manžela. Pokud by ale věc představovala značnou hodnotu nebo by se jednalo o věc nikoli obvyklé osobní potřeby, dalo by se zde uvažovat o možnosti zápočtu (R 42/1972). 82

SPÁČIL, J., ŠVESTKA, J. aj. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 994. ISBN 978-80-7400-108-6. 83 Stanovisko Nejvyššího soudu R 42/1972 k tomu uvádí: „Soudy správně nepřiznávají náhradu běžných udržovacích nákladů, které byly na věc vynaloženy tím z manželů, jenž ji výlučně sám užíval.“ 84 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3421/2006

33

Za předmět zápočtu není považováno ani to, co bylo použito ve prospěch jednoho z manželů, ale ne na jeho majetek. Z toho důvodu není možné se domáhat náhrady toho, co bylo použito k úhradě povinností, které vyplývají ze zákona, a je jedno, je-li povinnost plněna dobrovolně, nebo na základě rozhodnutí příslušného orgánu (např. vyživovací povinnost vůči rodičům, dětem atd.).85 Stejný závěr by platil i na částky vynaložené na platby pojištění, pokuty, náhrady škody a podobné případy. Aby nedošlo k bezdůvodnému zvýhodnění jednoho z manželů, mohly by být tyto okolnosti zohledněny při stanovení výše vypořádacího podílu (nesmělo by se jednat o rozpor s dobrými mravy).86 Konkrétních případů, na které by se naopak dalo aplikovat ustanovení § 149 odst. 2 věta druhá ObčZ, je velké množství. Příkladem lze uvést rozšíření předmětu SJM podle § 143a odst. 1 ObčZ. Domluvený majetek a závazky ve výlučném vlastnictví, které by jinak do předmětu SJM nespadaly, se smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu stanou součástí společného jmění. Dojde-li k zániku SJM, lze předpokládat, že při jeho vypořádání bude tento majetek a závazky, o které bylo SJM rozšířeno, považovány za vnosy do SJM.87 Další z příkladů se týká závazků. Zákon v § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ řadí do předmětu SJM i závazky, ale zároveň uvádí i výjimky, které závazky z předmětu SJM vylučují. V první výjimce je pamatováno na majetek ve výlučném vlastnictví manžela. Ohledně tohoto majetku se může manžel zavazovat, aniž by se tento závazek zařazoval do SJM. Druhou a zároveň poslední z výjimek je případ, kdy jeden z manželů převezme závazek bez souhlasu druhého manžela a tento závazek přesahuje rozsahem míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Pokud by tato míra překročena nebyla, znamenalo by to, že závazek do SJM patřit bude, protože i jen jeden z manželů může zavázat oba manžely. Ačkoliv obě zmíněné výjimky nespadají do předmětu SJM a zavazují jen toho z manželů, který je sjednal, je možné k nim přihlédnout při vypořádání SJM. Neplatí to pro všechny závazky sjednané mimo SJM, ale bude se jednat o situace, kdy za peníze, získané z tohoto závazku, byly pořízeny věci, které se podle § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ staly součástí SJM. Zavázaný manžel je povinen

85

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 1973, sp. zn. 3 Cz 39/73 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 235. ISBN 978-80-7357-597-7 87 Tamtéž s. 172. 86

34

závazek splnit sám. Při vypořádání SJM by se na takto získané prostředky hledělo jako na investice z odděleného majetku na společný majetek.88 Zůstaneme-li u závazků, tak se při vypořádání započtou i finanční prostředky vynaložené ze SJM na osobní dluhy manžela. Proto i finanční obnos vynaložený ze SJM na dluh vzniklý z úvěru poskytnutého jen jednomu z manželů ještě před vznikem SJM, který byl použit na jeho podnikání, bude muset být v řízení o vypořádání SJM nahrazen.89

3.4.2. Realizace zápočtů Důležitým předpokladem pro realizaci zápočtu je existence hodnot,90 na něž byla investice poskytnuta v době zániku SJM. Důvodem, proč se uvádí existence hodnot a ne existence samotného majetku, je fakt, že majetek, do kterého bylo investováno, nemusí ke dni zániku SJM existovat. A to jednak z důvodu faktického zániku (např. zničení, spotřebování – tím pádem nedojde k zápočtu, protože zanikla jak věc, tak s ní i její hodnota), ale i proto, že mohlo dojít k transformaci v jiný majetek, čímž existence hodnoty majetku přetrvala.91 Bylo by nesprávné dovozovat, že transformací majetku zaniká právo na náhradu investice, která byla do majetku vložena (obzvláště mají-li manželé možnost žádat zpět tuto investici až v době vypořádání SJM).92 Způsob vypočtu výše zápočtů, není současným občanským zákoníkem stanoven. Vychází se proto ze soudní praxe. Pro určení výše náhrady bude důležité vědět, jaká byla hodnota vnosu v době jeho vynaložení a jaká byla hodnota majetku, do kterého byl vnos investován v době vypořádání SJM. Určení hodnoty vnosu je odvislé od jeho charakteru. Jedná-li se o finanční plnění, bude se vycházet z hodnoty vnosu v okamžiku zakoupení věci, tedy z takto vynaložené finanční částky. Půjde-li ale o věcné plnění (např. zabudování věci

88

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1562/2000. K uvedenému rozhodnutí je nutno doplnit, že podle současné judikatury by závěr v něm uvedený nejspíš neplatil. Finanční obnos by se nevypořádal samostatně, ale přihlédlo by se k němu při ocenění podniku. 90 FIALA, J. aj. Občanské právo hmotné. 3. opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 144. ISBN 80-210-2793-2 91 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3421/2006: „Náhrada za prostředky vnesené do společného jmění manželů tak přichází v úvahu skutečně jen v těch případech, kdy jsou použity současně se společnými prostředky manželů na pořízení určité věci, a to za předpokladu, že taková věc ke dni zániku společného jmění manželů existuje, resp. nebyla spotřebována či neztratila hodnotu.“ 92 PODANÝ, J. K náhradě tzv. investic v rámci vypořádání společného jmění manželů soudem. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 14, s. 523. ISSN 1210-6410 89

35

do stavby), rozhodným okamžikem nebude samotné zakoupení věci, ale až její vynaložení (zabudování) na daný majetek, což může být po delší době.93 Výše hodnoty majetku, na který byl vnos použit, v době vypořádání SJM bude rozhodná pro určení výše náhrady nákladů. Vychází se zde ze zásady redukce pro výši zápočtů, se kterou počítala už starší judikatura (R 42/1972). To tedy konkrétně znamená, že byla-li v době vypořádání SJM hodnota věci nižší než její původní hodnota, přihlédne se k tomuto snížení a náhrada nákladů se uskuteční ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Došlo-li naopak ke zvýšení hodnoty věci, pak se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů nepřihlíží. Náhrada nákladů bude vyčíslena jen v té výši, ve které byly náklady na majetek vynaloženy.94 Došlo-li ke snížení hodnoty majetku, není vždy nutné stanovit náhradu nákladů ve stejném poměru, v jakém se snížila hodnota věci. Soud by měl „mít na zřeteli okolnosti jednotlivého případu a přihlížet i k tomu, zda v konkrétním případě manžel, který náklad vynaložil, nebyl v účasti na užívání společné věci podstatně omezen a zda snížení hodnoty věci nebylo způsobeno převážně opotřebením v důsledku užívání věci právě druhým z manželů.“95

93

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 820/2003 Dosavadní soudní praxe závěry uvedené ve stanovisku Nejvyššího soudu R 42/1972 přejímá a nadále i uplatňuje. Příkladem lze uvést rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 980/2003. 95 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 1973, sp. zn. 7 Co 172/73 94

36

4.

VYPOŘÁDÁNÍ SJM SOUDEM Zaniklé společné jmění manželů musí být vypořádáno, čímž se myslí konečné

uspořádání společných majetkových vztahů.96 Na vypořádání SJM není možno nahlížet jako na nabytí vlastnictví nebo snad jako na jeho převod či přechod. Důvodem je skutečnost, že oba manželé jsou považováni za vlastníky celého majetku v SJM. Jeden z manželů ztrácí vlastnictví oproti druhému, který zůstává vlastníkem té které věci. Zákon umožňuje manželům, aby si vybrali, jaký způsob vypořádání využijí. Dává jim na výběr mezi dohodou, rozhodnutím soudu a zákonnou domněnkou (§ 150 odst. 4 ObčZ). Veškerý majetek a závazky v SJM nemusí být vypořádány jen jedním z uvedených způsobů, manželé mají možnost tyto způsoby vypořádání kombinovat.97 Dřívější právní úprava nedovolovala částečné vypořádání. Bývalí manželé měli na výběr jen mezi dohodou a rozhodnutím soudu. Vypořádání se muselo týkat celého majetku náležejícího do SJM v den jeho zániku. Proto nebyl soud vázán návrhy účastníků a sám byl povinen zjišťovat, co patří do SJM.98 Změna nastala novelou zákona č. 131/1982 Sb., která zavedla nevyvratitelnou zákonnou domněnku vypořádání SJM. Tato novela umožnila manželům využít všechny uvedené způsoby vypořádání, a to i současně.99 Rozhodnou-li se manželé pro vypořádání SJM soudem, musí některý z nich podat návrh žaloby na zahájení řízení. Předmětem řízení může být jen takový majetek a závazky, které nebyly vypořádány dohodou, nerozhodl-li o nich soud již dříve (res iudicata) a neuplynula-li tříletá lhůta. Po pravomocném skončení řízení mohou manželé podat novou žalobu na vypořádání těch položek, které netvořily předchozí předmět řízení. Jelikož zákon umožňuje částečné vypořádání a majetek a závazky v SJM mohou tvořit samostatný předmět vypořádání, neuplatní se zde překážka věci rozhodnuté100 (pod podmínkou, že neuplynuly tři roky od zániku SJM). Žaloba se podává k okresnímu soudu, který rozhodoval o rozvodu manželství (§ 88 písm. b) OSŘ). Zaniklo-li SJM z jiného důvodu než je rozvod manželství, bude místně příslušným soudem obecný soud manžela, proti kterému žaloba směřuje. Dojde96

FIALA, J., KINDL, M. aj. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. 2009, s. 521. ISBN 978-80-7357-395-9 97 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003 98 R 42/1972 99 SPÁČIL, J. Zánik a vypořádání společného jmění manželů. Právo a rodina. 2009, roč. 11, č. 1, s. 1. ISSN 1212-866X 100 SVOBODA, K. Procesní nedůslednosti soudů ve sporech o vypořádání společného jmění manželů. Právní fórum. 2007, roč. 4, č. 7, s. 261. ISSN 1214-7966

37

li k vypořádání SJM při projednání dědictví podle § 175l OSŘ, bude k řízení příslušný soud, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště (v podrobnostech § 88 písm. j) OSŘ). Tento soud bude příslušný i k řízení o rozhodnutí sporu o aktiva či pasiva (§ 175k a § 88 písm. m) OSŘ). U krajských soudů (§ 9 odst. 4 OSŘ) proběhne vypořádání SJM, které zaniklo z důvodu prohlášení konkursu na majetek úpadce. Místní příslušnost je odvozena od okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka (§ 85a OSŘ). Účastníky řízení budou ve většině případů sami rozvedení manželé. S ohledem na možnost zániku SJM i jiným způsobem než jen rozvodem, může být účastníkem řízení i někdo jiný, a to dědici zemřelého manžela, insolvenční správce a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

4.1. Dispoziční úkony účastníků související s žalobou Oprávnění podat žalobu je bráno za projev dispoziční zásady, která umožňuje účastníkům disponovat řízením. Záleží jen na účastnících řízení, jestli žalobu podají nebo ne, popř. jestli ji vezmou zpět. Byla-li žaloba podána, vzniká ke dni zahájení řízení překážka probíhajícího řízení v téže věci (tzv. litispendence). Manžel, který nepodal žalobu, nebo ji podal později, by se svojí žalobou v téže věci nejspíš neuspěl. Pokud by ale učinil v návrhu žaloby předmětem vypořádání i jiné položky než obsahovala původní žaloba, soud by tuto žalobu buď spojil ke společnému řízení, nebo by ji považoval za vzájemný návrh.101 Účastníci řízení mají v řízení o vypořádání SJM postavení jak žalobce, tak žalovaného (iudicium duplex). Podáním žaloby jedním z účastníků je z tohoto důvodu konzumováno i právo druhého účastníka k podání žaloby ve stejné věci. S ohledem na postavení účastníků řízení je i zpětvzetí návrhu žaloby podmíněno souhlasem obou účastníků, a to i v případě, že ještě nedošlo k samotnému jednání. Bez souhlasu druhého účastníka nemůže soud řízení zastavit.102 Tento závěr má své opodstatnění za situace, kdy je návrh vzat zpět a není možné podat nový návrh k soudu, protože už uplynula tříletá lhůta od zániku SJM. Manžel, který nedal souhlas se zpětvzetím žaloby, by neměl možnost úspěšně se domoci soudního rozhodnutí a musel by se smířit s vypořádáním podle zákonné domněnky (§ 150 odst. 4 ObčZ). Stejně tak by měl soud shledat 101

SVOBODA, K. Procesní nedůslednosti soudů ve sporech o vypořádání společného jmění manželů. Právní fórum. 2007, roč. 4, č. 7, s. 261. ISSN 1214-7966 102 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 22 Cdo 233/99

38

neúčinné zpětvzetí žaloby, došlo-li k němu ještě před zahájením jednání. Jde zde o výjimku, bez níž by byl nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby nepodstatný,103 a to s ohledem na skutečnost, že soud v jiných řízeních (než je vypořádání SJM) k nesouhlasu druhé strany nepřihlíží a řízení zastaví. Otázku zpětvzetí žaloby řešil obdobně i Nejvyšší soud ve věci, kdy jeden z účastníků (žalovaný) se zpětvzetím žaloby nesouhlasil, kvůli nemožnosti podání nového návrhu z důvodu uplynutí tří let od zániku SJM. Nejvyšší soud se zde zabýval závažností důvodu, který žalovaný uvedl ve svém stanovisku ke zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 3 OSŘ). Tento důvod shledal Nejvyšší soud za opodstatněný, právě s ohledem na ohrožení oprávněných zájmů žalovaného, k jejichž ohrožení by došlo, pokud by byl návrh žaloby vzat zpět.104 Nejvyšší soud se přidržel výslovného znění § 96 OSŘ, kde žalobce nemusí uvést důvod, pro který bere žalobu zpět oproti žalovanému, který musí své stanovisko odůvodnit. Čímž ponechal stranou shodné postavení účastníků řízení. Rozhodnou-li se účastníci vzít žalobu zpět, má soud povinnost je poučit o důsledcích, které pro ně zpětvzetí žaloby bude mít (s ohledem na to, že už uplynuly tři roky od zániku SJM). Účastníci by měli být srozuměni s tím, že nebudou mít možnost podat nový návrh a měli by být poučeni o významu a důsledcích zákonné domněnky (§ 150 odst. 4 ObčZ).105 Účastníci řízení mají možnost disponovat nejen řízením jako takovým, ale i předmětem řízení. V žalobě navrhnou, o čem má soud rozhodnout. Stanoví tím tak konkrétní majetek a závazky náležející do SJM v den jeho zániku, které mají být v soudním řízení vypořádány, pokud už k vypořádání nedošlo jiným způsobem. Stejně tak v žalobě uvedou, které zápočty106 si přejí při vypořádání zohlednit. Soud je rozsahem vymezeným v žalobě vázán.107 Sám nemá možnost předmět vypořádání rozšiřovat nebo zužovat o jiný majetek či závazky, které účastníci v žalobě neuvedli a z toho důvodu si nepřejí jejich vypořádání soudní cestou. Změní-li účastníci názor a budou-li chtít rozsah žaloby rozšířit o další položky nebo naopak omezit, mohou tak

103

DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 453. ISBN 978-80-7357-460-4 104 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1171/2002 105 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1989, sp. zn. 3 Cz 2/89 106 Dispoziční zásada tu prolamuje výslovné znění § 149 odst. 2 věta druhá ObčZ, podle kterého sice manžel má právo požadovat, co ze svého vynaložil na SJM, ale na druhou stranu má povinnost nahradit, co ze SJM bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek. Uplatnění dispoziční zásady tedy znamená, že i tato povinnost nahradit vnos ze SJM bude vypořádána jen za podmínky, že ji jeden z manželů učiní součástí návrhu žaloby. 107 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006

39

učinit změnou žaloby, vzájemným návrhem108 a částečným zpětvzetím návrhu.109 Rozšíření žaloby musí být i zde navrženo do tří let od zániku SJM. Nerespektování této podmínky by vedlo k neúměrnému prodlužování sporů, tak jako tomu bylo v minulosti, kdy bylo nutné vypořádat celé SJM (v té době BSM).110

4.2. Rozhodnutí o vypořádání SJM Řízení o vypořádání SJM je bráno za řízení sporné (s výjimkou vypořádání SJM v rámci dědického řízení, které se považuje za řízení nesporné), jehož vyústěním je konstitutivní rozhodnutí soudu. Jako takové je spojeno se zásadou projednací, což pro účastníky řízení znamená, že oni sami musí tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy.111’112 Soudní řízení nemusí být ukončeno vždy jen rozsudkem soudu. Zákon umožňuje účastníkům řízení uzavřít během řízení dohodu o celém, popř. části předmětu řízení – soudní smír (§ 99 OSŘ). Judikatura už v minulosti dovodila, že smír může překročit rámec předmětu řízení, proto do něj mohou manželé zahrnout i jiné položky, např. i majetek náležící do výlučného vlastnictví jednoho z nich, aniž by se smír stal z tohoto důvodu neplatným.113 Soudní smír podléhá schválení soudu, který ho usnesením schválí, není-li v rozporu s právními předpisy. Takto schválený soudní smír má účinky pravomocného rozsudku. V zahájeném řízení se soud snaží o smírné vyřešení sporu. Není-li mezi stranami sporu shodná vůle k uzavření smíru, musí o vypořádání SJM rozhodnout soud. S ohledem na zákony, které novelizovaly občanský zákoník, se při vypořádání SJM uplatní ta právní úprava, která byla platná v okamžiku zániku SJM.114 Při svém rozhodování není soud vázán návrhem žaloby s výjimkou navrženého rozsahu. Zákon soudu umožňuje překročit návrh žaloby a přisoudit něco jiného nebo i 108

V návaznosti na předchozí řádky dodávám, že institut vzájemného návrhu by tu nemusel být použit. Budeme-li trvat na postavení účastníků, kteří jsou jak žalobci, tak žalovanými v řízení o vypořádání SJM, měl by mít i žalovaný možnost navrhnout změnu žaloby, která je v § 95 odst. 1 OSŘ svěřena jen žalobci. Jelikož tu jde jen o formální označení dispozičních úkonů účastníků mající za cíl rozšířit předmět řízení o určité položky, nemá význam odchylovat se od znění zákona. 109 SVOBODA, K. Procesní nedůslednosti soudů ve sporech o vypořádání společného jmění manželů. Právní fórum. 2007, roč. 4, č. 7, s. 260. ISSN 1214-7966 110 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008 111 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3441/2009 112 Prokázání některých skutečností nebude vždy snadnou záležitostí. Obzvláště prokázání vynaložených vnosu může činit účastníkům značné problémy. 113 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5170/2007 114 SPÁČIL, J., ŠVESTKA, J. aj. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1008. ISBN 978-80-7400-108-6.

40

více, než bylo v žalobě uvedeno, a to díky občanskému zákoníku, ze kterého vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 OSŘ). Tímto způsobem vypořádání jsou myšleny zásady uvedené v § 149 odst. 2, 3 ObčZ, které soudu napomáhají, aby co nejspravedlivěji rozdělil navržený předmět SJM mezi účastníky řízení a určil výši vypořádacího podílu. Z toho důvodu není soud vázán navrženou cenou předmětu řízení ani navrženým způsobem rozdělení SJM účastníky.115 Soud při svém rozhodování musí také posoudit, zda navržený předmět vypořádání skutečně do SJM patří.116’117 Rozhodnutí má formu rozsudku. Tímto rozsudkem musí být vyčerpána celá projednávaná věc, tedy celý předmět řízení. Není přípustné, aby určitou část předmětu řízení zanechal soud bez povšimnutí. Soud má na výběr, jestli žalobě zcela vyhoví, nebo jí vyhoví částečně a částečně ji zamítne, resp. ji zcela zamítne.118 Tak jako výrok každého jiného rozsudku, musí být výrok rozsudku o vypořádání SJM přesný, určitý a srozumitelný, aby z něho bylo každému na první pohled zřejmé, o čem a jak soud rozhodl.119 Konkrétně to znamená, že výrok musí jasně a určitě stanovit, co z předmětu SJM, tedy jaké věci, práva a závazky, připadnou jednotlivým účastníkům, jakou částku má jeden z nich zaplatit druhému na vyrovnání podílů120 a má-li věc, kterou má jeden z účastníků u sebe, připadnout druhému, má tento účastník povinnost ji vydat. Je důležité, aby jednotlivé položky, které jsou mezi účastníky rozdělovány, byly co nejpřesněji popsány. Soud do výroku zahrne i náhradu nákladů řízení a soudní poplatek.121 Svůj rozsudek musí soud dostatečně a srozumitelně odůvodnit, přičemž vychází z ustanovení § 157 odst. 2 OSŘ. Z odůvodnění rozsudku by mělo být mimo jiné patrno,

115

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004 KRÁLÍK, M. Uplatňování nároků z věcných práv a rozhodování o nich (vybrané procesněprávní a hmotněprávní souvislosti). Praha: Leges, 2011, s. 224. ISBN 978-80-87212-98-1 117 V soudním řízení bude ležet důkazní břemeno na tom účastníkovi, který tvrdí, že sporná věc náleží do SJM. Podaří-li se mu prokázat, že tato věc byla nabyta do SJM za trvání manželství, přejde důkazní břemeno na druhého z manželů, který tvrdí opak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004) 118 WINTEROVÁ, A. aj. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha:Linde Praha, a. s. 2011. s. 269. ISBN 97880-7201-842-0 119 DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 691. ISBN 978-80-7357-460-4 120 O výši vyrovnávacího podílu rozhodne soud samostatným výrokem, a to i tehdy, nemají-li si manželé na vyrovnání nic platit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1725/2006). 121 R 42/1972 116

41

jakým způsobem došel soud k částce, kterou má jeden z účastníků zaplatit druhému účastníkovi na vyrovnání podílů, aby si mohl kdokoliv ověřit správnost výpočtu.122 Vypořádání SJM je závazné jen pro účastníky řízení. Práva třetích osob nejsou rozsudkem o vypořádání dotčena (R 42/1972). Na závěr této podkapitoly lze ještě dodat, že vypořádání SJM se může uskutečnit i v rozhodčím řízení. Spor o vypořádání SJM splňuje podmínky uvedené v § 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů – jedná se o majetkový spor, který může být vypořádán i soudním smírem.123 Využití této možnosti vypořádání SJM bude spíše výjimečné.

4.3. Přikázání majetku a závazků Jak bylo uvedeno výše, soud není vázán návrhem žaloby a záleží na jeho uvážení komu a co konkrétně z předmětu SJM přikáže. Občanský zákoník mu jeho rozhodování neusnadňuje, neboť jediným ustanovením, které může využít je § 149 odst. 3 ObčZ. Judikatura si proto vytvořila jistá kritéria, podle nichž soudy při svém rozhodování nejčastěji postupují. Jedním z kritérií je účelné využití věci. Věc je podle tohoto hlediska přikázána tomu z manželů, který ji hodlá využívat pro ty účely, pro které je určena. 124 Stejně tak může soud přikázat věc tomu z manželů, který ji měl po zániku SJM ve svém dlouhodobém užívání a u něhož došlo k amortizaci věci.125 Soud by se měl snažit rozdělit majetek tak, aby částka, kterou má jeden z manželů zaplatit tomu druhému na vyrovnání podílu, byla co nejnižší.126 Je zřejmé, že takový postup nebude vždy možný. Z toho důvodu musí soud přihlédnout i k jiným okolnostem, např. který z manželů se převážnou měrou zasloužil o získání nebo udržení věci, za jakých okolností pohledávka vznikla.127 Není vyloučeno, že jednomu z manželů bude přikázán všechen majetek ze SJM do výlučného vlastnictví. Tento manžel má tímto povinnost proplatit celý podíl druhého manžela v penězích s tím, že ve výjimečných případech mu soud umožní zaplatit

122

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99 KRÁLÍK, M. Uplatňování nároků z věcných práv a rozhodování o nich (vybrané procesněprávní a hmotněprávní souvislosti). Praha: Leges, 2011, s. 241. ISBN 978-80-87212-98-1 124 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2289/99 125 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 811/2003 126 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 264/2001 127 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1054/2004 123

42

peněžité plnění ve splátkách.128 Takovéto rozhodnutí bude opodstatněné v případech, kdy by bylo rozdělení majetku neúčelné. Stejně tak může soud přikázat majetek náležející do SJM jen jednomu z manželů, přikáže-li mu současně i zaplacení dluhů, jejichž výše se v podstatě rovná výši přikázaného majetku.129 Soud nemůže vypořádat nemovitost náležející do SJM tím způsobem, že by nařídil její prodej.130 Naopak v odůvodněných případech může soud přikázat nemovitost oběma manželům do podílového spoluvlastnictví (R 42/1972). Rozhodování o přikázání jednotlivých předmětů SJM není vždy lehkou záležitostí. Záleží jen na úvaze soudu, ke kterému hledisku přihlédne. Své rozhodnutí musí samozřejmě odůvodnit.

128

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 1974, sp. zn. 3 Cz 15/74 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1920/2005 130 Rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004 129

43

5.

VYPOŘÁDÁNÍ

SJM

V NÁVAZNOSTI

NA

OKOLNOSTI JEHO ZÁNIKU Jak již bylo uvedeno na začátku této práce, společné jmění manželů nezaniká jen zánikem manželství, ale i za jiných okolností. Specifika spojená se zánikem SJM se následně projeví i v soudním řízení, ve kterém je SJM vypořádáno.

5.1. Vypořádání SJM v dědickém řízení Došlo-li k zániku SJM smrtí nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého, vypořádání SJM se uskuteční v rámci dědického řízení podle § 175l OSŘ. Soud zde stanoví, co z majetku připadne pozůstalému manželovi a co dědicům. Při rozhodování o majetku vychází z ceny obvyklé v době smrti zůstavitele a je vázán zásadami § 149 ObčZ. Soud v případě smrti manžela nebo jeho prohlášení za mrtvého musí při vypořádání SJM zohlednit zvláštní úpravu některých majetkových práv, které patřily do SJM. Tato právní úprava výslovně stanoví, na koho majetková práva přecházejí a k tomuto přechodu soud přihlédne v dědickém řízení (tzn. že se tato majetková práva započtou na podíl pozůstalého manžela). Je tomu tak např. u družstevního bytu, který nabyli manželé za trvání manželství. Pozůstalý manžel zůstane členem družstva a bude mu patřit i členský podíl (§ 707 odst. 2 ObčZ). Stejně tak přecházejí na pozůstalého manžela práva a povinnosti ze stavebního spoření (§ 8 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, ve znění pozdějších předpisů).131 Vyskytne-li se mezi některým z dědiců a pozůstalým manželem skutkový spor o aktiva nebo pasiva, postupuje soud podle § 175k odst. 3 OSŘ – spor neřeší a omezí se jen na zjištění jejich spornosti. Měl by ale uvést, co je základem sporu, tzn. odlišného tvrzení účastníků, aby se dalo posoudit, zda se jedná o skutkový spor a zda jeho postup byl správný. Takto by se nepostupovalo, pokud by se jednalo o spor mající povahu právní - ten by si soud vyřešil sám na základě právní úvahy.132 Účastníkům řízení nebrání nic v tom podat žalobu mimo dědické řízení, a tím se domoci vyřešení sporu (§ 175y odst. 1 OSŘ). Konkrétně mohou podat žalobu na určení 131

BUREŠ, J., DRÁPAL, L., aj. Občanský soudní řád I § 1 až 200za. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1241. ISBN 978-80-7400-107-9 132 MIKEŠ, J., MUZIKÁŘ L. Dědické právo. Praktická příručka. 3. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2007, s. 234-235. ISBN 978-80-7201-674-7

44

podle § 80 písm. c) OSŘ, čímž dojde k vyřešení sporných otázek, nebo žalobu na plnění podle § 80 písm. b) OSŘ, při níž bude vyřešen vztah mezi dědici a pozůstalým manželem, přičemž sporné otázky budou projednány jako předběžné otázky. 133 Oproti vypořádání SJM, které zaniklo jinak než smrtí či prohlášením za mrtvého, nelze provést vypořádání SJM dohodou ani zákonnou domněnkou podle § 150 odst. 4 ObčZ – v úvahu přichází jen vypořádání soudem.134 Může nastat situace, kdy manželství zanikne (např. rozvodem) a následně jeden z manželů zemře. Bylo-li SJM před smrtí zůstavitele vypořádáno (dohodou, soudním rozhodnutím či zákonnou domněnkou), nebude soud v dědickém řízení postupovat podle § 175l OSŘ a určí, co připadne jednotlivým dědicům. Pokud ale k vypořádání SJM před smrtí zůstavitele nedošlo, bude možné při vypořádání zohlednit, zda soudní řízení bylo zahájeno za života obou bývalých manželů nebo ne. V případě, že vypořádání SJM bylo zahájeno před soudem v době, kdy zůstavitel ještě žil, může soud v dědickém řízení následně toto řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ přerušit a počkat na výsledek, kterého bude dosaženo v již započatém řízení.135 Účastníky řízení při vypořádání SJM budou bývalý přeživší manžel a na místo zesnulého manžela jeho dědicové (§ 107 odst. 2 OSŘ). Soud rozhodne, co náleží bývalému manželu a co dědicům jako takovým – nerozhoduje, co který z nich konkrétně získá, o tom rozhodne až soud v dědickém řízení, který takto stanovený majetek popř. dluhy zahrne do soupisu aktiv a pasiv dědictví.136 Stejně tak bude naloženo i s peněžními částkami, které mají být vyplaceny na vyrovnání podílů. Soud při vypořádání SJM „vysloví, že do dědictví po zemřelém manželovi připadá pohledávka zůstavitele za bývalým manželem z titulu vypořádání zaniklého SJM v určité výši. Po projednání a vypořádání dědictví mohou dědicové, kteří pohledávku zdědí, svůj nárok proti druhému účastníkovi zaniklého SJM přímo uplatnit."137 Nebylo-li soudní řízení o vypořádání SJM zahájeno za života zůstavitele, mohou jeho dědici uzavřít s bývalým manželem dohodu týkající se vypořádání SJM. Jestliže k dohodě nedojde, naskytuje se možnost podat žalobu k zahájení sporného řízení.

133

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2138/2006 ŠTĚPÁNOVÁ, S. Společné jmění manželů a podnikání. Brno: Computer Press, a. s., 2006, s. 93. ISBN 80-251-1161-X 135 BUREŠ, J., DRÁPAL, L., aj. Občanský soudní řád I § 1 až 200za. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1243. ISBN 978-80-7400-107-9 136 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 1977, sp. zn. 4 Cz 24/77. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 1976, sp. zn. 3 Cz 12/76. 137 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 940/2011 134

45

Žalobu může podat bývalý manžel nebo všichni zůstavitelovi dědici. Nebude-li některý z dědiců souhlasit s podáním žaloby, potom budou ostatní dědicové směřovat žalobu nejen proti bývalému manželovi ale i proti tomuto dědici. Tím bude zajištěno, že rozhodnutí bude závazné pro všechny.138 S tímto výše zmíněným postupem, tedy s možností podat návrh žaloby na vypořádání zaniklého SJM po smrti jednoho z bývalých manželů k soudu, nesouhlasí určitá část právnické veřejnosti. Objevuje se zde názor, že v tomto případě nelze podat žalobu k soudu ani uzavřít dohodu a podle § 853 ObčZ se na nevypořádané SJM hledí jako na zaniklé smrtí – postupuje se dle ustanovení § 175l OSŘ.139 K nemožnosti občanského soudního řízení se vyjádřila i soudní judikatura, která neshledala pro toto řízení zákonný podklad.140 Proti těmto názorů se jejich odpůrci staví odmítavě a odůvodňují je následovně. Jednak poukazují na to, že pokud by nemělo zákonného podkladu rozhodnutí, které bylo vydané na základě žaloby podané dědici zůstavitele, nemohlo by ho mít ani rozhodnutí o žalobě, kterou podal zůstavitel ještě za svého života (tento argument opírají o § 154 odst. 1 OSŘ). Hlavní důvod ovšem spatřují v tom, že bývalý přeživší manžel se nestane účastníkem dědického řízení (nestane-li se dědicem). Tím pádem pro něj nebude rozhodnutí vydané v dědickém řízení závazné. Z těchto důvodů by měla být dána možnost zahájit občanské soudní řízení o vypořádání SJM dědici či bývalému manželovi (nedošlo-li k uzavření dohody či neuplatnila-li se zákonná domněnka).141

5.2. Vypořádání SJM a prohlášení konkursu Po zániku společného jmění manželů prohlášením konkursu musí nastat jeho vypořádání, aby bylo zřejmé, jaký majetek bude náležet do majetkové podstaty. Ne všechen majetek dlužníka bude do majetkové podstaty zařazen, i zde existují výjimky, které určitý majetek vylučují - jedná se hlavně o věci, které nepodléhají výkonu rozhodnutí a exekuci.142

138

KLIČKA, O. Vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství a dědické řízení. Ad Notam. 2006, roč. 12, č. 6, s. 177. ISSN 1211-0558. 139 BIČOVSKÝ, J., HOLUB, M., POKORNÝ, M. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009. s. 176. ISBN 978-80-7201-747-8. 140 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 1977, sp. zn. 4 Cz 24/77 141 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Vypořádání společného jmění manželů v soudním řízení. Právní fórum. 2007, roč. 4, č. 7, s. 247-248. ISSN 1214-7966. 142 V podrobnostech viz §§ 207 a 208 IZ v návaznosti na ustanovení OSŘ (např. § 321, § 322 odst. 1 a 2)

46

Při určování majetku, který bude spadat do majetkové podstaty, je rozhodný okamžik, ke kterému je možno tento majetek do majetkové postaty zařadit – záleží na tom, kdo podal insolvenční návrh - zdali dlužník nebo věřitel. Podal-li insolvenční návrh dlužník, bude do majetkové podstaty zahrnut majetek, který mu patři ke dni zahájení insolvenčního řízení, a i ten majetek, který nabyl v průběhu tohoto řízení (§ 205 odst. 1 IZ). Byl-li však insolvenční návrh podán některým z dlužníkových věřitelů, nespadá do majetkové podstaty majetek nabytý ke dni zahájení insolvenčního řízení, ale rozhodnými budou dny, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření týkající se omezení dlužníka (zcela nebo z části) nakládat se svým majetkem a kdy bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka. Nesmíme opomenout ani majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení (viz § 205 odst. 2 IZ). Z uvedeného vyplývá, že pokud věřitel podá insolvenční návrh, neznamená to, že by dlužník nemohl ex lege tímto okamžikem nakládat se svým majetkem. Jestliže by platil opak, mohlo by docházet k zneužívání insolvenčního řízení v neprospěch dlužníka,143 a tím i druhého manžela. Jestliže zákon stanoví, k jakému okamžiku je majetek zahrnut do majetkové podstaty, musí také vyřešit otázku, co se smlouvami, které byly uzavřeny po této době manžely. Konkrétně se jedná o smlouvy modifikující rozsah SJM ale i dohody o vypořádání SJM společně se soudem schváleným smírem. Tyto smlouvy se prohlášením konkursu stávají absolutně neplatnými (§ 269 odst. 1 IZ). Pokud by nebyly stiženy neplatností, mohli by se manželé smluvně dohodnout, co bude komu náležet, tak aby do majetkové podstaty následně nic nepřipadlo. Tímto by ale ztrácel konkurs význam. Insolvenční správce aktiva, která měla být těmito smlouvami chráněna před majetkovou podstatou, zahrne zpět do SJM a vypořádá. Jedná-li se o změny vlastnictví nemovitostí zapsaných do katastru nemovitostí na základě výše zmíněných smluv a dohod, je insolvenční správce povinen podle § 269 odst. 3 IZ oznámit katastrálnímu pracovišti, že nastaly změny mající za následek neplatnost těchto smluv a dohod. Katastrální úřad následně provede zápis těchto změn do katastru nemovitostí záznamem (§ 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů).

143

KOTOUČOVÁ, J. aj. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 482. ISBN 978-80-7179-595-7

47

Dal-li manžel dlužníka souhlas k použití majetku náležejícího do SJM k podnikání, znamená to, že tento majetek je dle § 270 odst. 2 IZ při vypořádání SJM zahrnut do majetkové podstaty, a to vždy. Z toho důvodu nemůže majetek, použitý k podnikání, připadnout při vypořádání SJM manželovi dlužníka. Tím není dotčena možnost zohlednit tento majetek při určení výše podílů manželů.144 Problém nastane tehdy, dal-li manžel dlužníka souhlas s použitím celého SJM k podnikání. Insolvenční zákon možnou situaci výslovně neřeší. Dvořák, T. považuje § 270 odst. 1 IZ za lex specialis k § 205 IZ i k § 274 IZ a z toho dovozuje, „že všechen majetek náležející do SJM bude spadat do majetkové podstaty a manžel dlužníka nedostane v rámci vypořádání SJM nic - pokud ovšem po úplném uspokojení všech pohledávek insolvenčních věřitelů a úhradě nákladů insolvenčního řízení, nezůstane zachována nějaká část majetku“.145 Vypořádání zaniklého SJM je vyloučeno v případě, že závazky dlužníka jsou vyšší než majetek v SJM. Takto předlužené SJM náleží celé do majetkové podstaty (§ 247 IZ). Otázkou zůstává, má-li dlužníkův manžel nějakou možnost, získat svůj vypořádací podíl. V odborné literatuře se vyskytují různé názory. Jeden z názorů vychází z použití ustanovení § 275 IZ. Manželu dlužníka by tím z titulu vypořádání vznikla pohledávka za úpadcem, jehož výše by odpovídala polovině hodnoty SJM. Takto vzniklá pohledávka se považuje za přihlášenou a uspokojí se stejně jako ostatní pohledávky.146 Nedostatek tohoto řešení vidím v tom, že ustanovení § 275 IZ počítá s vypořádáním SJM. Jelikož je ale zaniklé SJM předlužené, k vypořádání zde nedochází. Další z možností je podat excindační žalobu na vyloučení jeho vypořádacího podílu ze soupisu majetkové podstaty.147 Postupovalo by se zde tedy obdobně jako při exekuci. Existují i názory, že manžel dlužníka nedostane opravdu nic. Vychází se zde ze zásady, že „za závazky, které nevcházejí do společného jmění, odpovídá dlužný manžel svým výlučným majetkem i majetkem ve společném jmění, které mu celé patří (je omezen jen stejným právem druhého manžela).“148 K tomu lze dodat, že pokud by došlo k vypořádání zaniklého předluženého SJM, uplatnila by se zásada rovnosti podílů s tím tedy, že by i tyto podíly byly předluženy. 144

DVOŘÁK, T. Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 2, s. 59. ISSN 1214-7966. 145 Tamtéž 146 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 254. ISBN 978-80-7357-597-7. 147 Tamtéž, s. 99, s. 255. 148 Tamtéž, s. 99.

48

Dvořák, T. v tomto novém ustanovení spatřuje ochranu výlučného majetku manžela dlužníka. Neboť tím, že by došlo k vypořádání SJM, mohla by být dotčena práva věřitelů, kteří by následně podali insolvenční návrh na majetek manžela dlužníka. Tudíž na vypořádaný podíl i výlučný majetek, který předtím do majetkové podstaty nepatřil.149

5.2.1. Vypořádání zaniklého SJM Po prohlášení konkursu se vypořádá nejen společné jmění manželů, které tímto rozhodnutím zaniklo, ale bude vypořádáno i to SJM, které zaniklo před prohlášením konkursu, ale nebylo vypořádáno. Stejně tak musí být vypořádáno SJM, které bylo zúženo smlouvou nebo soudním rozhodnutím a nebylo do prohlášení konkursu vypořádáno (§ 268 odst. 2 IZ). „Na právní vztahy mezi manžely vzniklé v důsledku zániku jejich společného jmění manželů prohlášením konkurzu ve smyslu § 14 odst. 1 písm. k) ZKV se použijí ustanovení občanského zákoníku upravující vypořádání společného jmění manželů po zániku manželství, i když manželství účastníků ke dni prohlášení konkurzu trvalo či je nadále zachováno.“150 Při vypořádání SJM by se tedy mělo přihlížet k zásadám, které jsou upraveny v ustanovení § 149 odst. 2 a 3 ObčZ, a to nejen tehdy rozhoduje-li o zaniklém SJM soud, ale i při uzavírání dohody o vypořádání SJM insolvenčním správcem a manželem dlužníka. Společné jmění dlužníka a jeho manžela může být vypořádáno dohodou. Tato dohoda upravená insolvenčním zákonem se liší od dohody, kterou upravuje občanský zákoník. Dohodu podle insolvenčního zákona může uzavřít manžel dlužníka s insolvenčním správcem. Pokud by byla uzavřena dlužníkem (po prohlášení konkursu) byla by neplatná. Takto uzavřená dohoda musí být v souladu s právními předpisy a musí s ní souhlasit věřitelský výbor. Aby se dohoda stala účinnou, musí jí schválit insolvenční soud.151 Jeho činnost je zde spíše kontrolního rázu než tvůrčího. Sám by neměl koncipovat obsah dohody, ale dohlížet nad tím, aby byla v souladu se zákonem a aby byl dán souhlas věřitelského výboru, a tak nedocházeno k excesům.152 Schválená dohoda má účinky pravomocného rozsudku. Můžeme u ní nalézt podobnost se soudním 149

DVOŘÁK, T. Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 2, s. 58-59. ISSN 1214-7966. 150 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1725/2006. 151 Pokud by se jednalo o nepatrný konkurs, nebylo by podle § 315 odst. 1 písm. b) IZ „nutné schválení insolvenčního soudu ani souhlasu věřitelského orgánu,“ nerozhodne-li schůze věřitelů jinak. 152 KOZÁK, J., aj. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 352. ISBN 978-80-7357-375-1.

49

smírem upraveným v § 99 OSŘ, což je možné vidět i na způsobu, kterým může být zrušeno rozhodnutí insolvenčního soudu - zákon zde výslovně odkazuje na ustanovení týkající se zrušení usnesení o schválení smíru v OSŘ (§ 271 IZ ve spojení s § 270 odst. 1 IZ). Nedojde-li k uzavření dohody, dává zákon oprávnění insolvenčnímu správci navrhnout vypořádání SJM soudu. Opět zde vystupuje na místě dlužníka. Insolvenční zákon opravňuje k podání návrhu jen insolvenčního správce, nevidím tu ale jediný důvod, proč by nemohl návrh podat manžel dlužníka. V opačném případě by se mohlo jednat o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 LZPS.153 Věcně příslušným soudem bude insolvenční soud, neboť vypořádání SJM z důvodu prohlášení konkursu je dle § 159 odst. 1 písm. c) IZ považováno za incidenční spor. Bude tomu tak i v případě, že SJM zaniklo již před prohlášením konkursu, ale nebylo doposud vypořádáno.154 Vypořádání zaniklého SJM může být provedeno dohodou či soudním rozhodnutím i v případě, že již uplynula lhůta k vypořádání SJM upravená v § 150 odst. 4 ObčZ v době prohlášení konkursu. Neznamená to, že by zde zákonná domněnka vypořádání SJM byla zcela vyloučena – její účinky nastanou až po 6 měsících od prohlášení konkursu (§ 269 odst. 2 IZ), pokud tedy nebude uzavřena dohoda nebo o vypořádání nerozhodne soud. Zákon na tomto místě neříká, na které domněnky toto ustanovení z hlediska časového dopadá. Jistě se nebude uplatňovat na domněnky, které nastaly dávno před tím, než bylo zahájeno insolvenční řízení. Možné řešení lze nalézt v ustanovení § 269 odst. 1 IZ, kde je upravena neplatnost smluv a dohod uzavřených po podání insolvenčního návrhu dlužníkem a poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, podal-li insolvenční návrh věřitel. Jestliže by tříletá zákonná domněnka nastala po takto stanovené době, nedošlo by k vypořádání SJM, tak jak stanoví občanský zákoník, ale účinky spojené s vypořádáním by nastaly až po 6 měsících od prohlášení konkursu.155 Správnost tohoto řešení odvozuji i v návaznosti

153

DVOŘÁK, T. Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 2, s. 60. ISSN 1214-7966. 154 Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98. „Spor o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo před prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich, avšak dosud nebylo vypořádáno, je sporem vyvolaným konkursním řízením; k jeho projednání a rozhodnutí je proto (s výjimkou případu popsaného v ustanovení § 26 odst. 3 písm. b/ zákona) věcně příslušný soud, který prohlásil konkurs na majetek dlužníka (§ 9 odst. 2 písm. i/, § 9 odst. 4 písm. a/ o. s. ř.).“ 155 DVOŘÁK, T. Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 2, s. 61. ISSN 1214-7966

50

na umístění těchto ustanovení, která jsou upravena v jednom paragrafu a tím na sebe i navazují.

5.2.2. Zánik SJM před prohlášením konkursu Společné jmění dlužníka a jeho manžela mohlo zaniknout i před prohlášením konkursu, tedy jeho rozvodem, a v této době mohlo být zahájeno řízení o vypořádání SJM před civilním soudem. Prohlášením konkursu se vypořádání SJM nepřesouvá k insolvenčnímu soudu, ani se řízení nepřerušuje, ale pokračuje se v řízení u civilního soudu. Oproti dosavadnímu průběhu řízení se tu objevují jisté změny. Insolvenční správce se stává účastníkem řízení a nahrazuje tím dlužníka. Civilní soud musí i zde zohlednit ten majetek, který byl se souhlasem manžela dlužníka použit k podnikání. A v neposlední řadě zákon zakazuje skončit řízení o vypořádání SJM soudním smírem, a to po dobu kdy trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Úprava, která by povolovala uzavření soudního smíru, by tím pádem obcházela věřitelský výbor, který by neměl možnost do takového vypořádání zasáhnout. Zákon proto dává insolvenčnímu správci a manželu dlužníka možnost uzavřít místo toho dohodu dle § 271 IZ.156

5.3. Vypořádání SJM a propadnutí majetku Společné jmění manželů zaniká právní mocí rozsudku, kterýmžto byl stanoven trest propadnutí majetku (§ 66 odst. 4 TrZ). K zániku SJM dochází i tehdy, postihl-li trest propadnutí majetku jen část majetku odsouzeného.157 Stejně tak i pokud se tímto trestem odsuzují oba manželé. Po zániku SJM následuje jeho vypořádání, čímž se určí, která majetková hodnota připadne manželu odsouzeného a která může být postižena trestem propadnutí majetku. Pokud by byl trest propadnutí majetku uložen oběma manželům a týkal by se celého majetku, k vypořádání SJM by nedošlo.158 Trestem propadnutí majetku přechází na stát majetek odsouzeného, který měl ke dni nabytí právní moci rozsudku. Majetek, který získá po tomto okamžiku, už nebude patřit státu, ale odsouzenému.

156

KOZÁK, J., aj. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 354. ISBN 978-80-7357-375-1. 157 Důvodem zániku SJM je ochrana majetku druhého manžela. 158 FIALA, J., KINDL, M., aj. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 251. ISBN 978-80-7380-228-8.

51

Za majetek, který připadne státu, jsou považována jen aktiva odsouzeného, nikoliv jeho pasiva. Jedná se tedy o „souhrn všech majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot.“159 Takto vymezený majetek připadne státu, jen pokud byl ve vlastnictví odsouzeného. Z toho důvodu nemohou být postiženy trestem propadnutí majetku majetkové hodnoty získané při trestné činnosti, neboť k nim odsouzený neměl ani vlastnické právo ani jiné majetkové právo.160 Trestní zákoník v § 66 odst. 3 stanovuje výjimky, na které se trest propadnutí majetku nevztahuje. Jedná se o prostředky nebo věci, které jsou nezbytně nutné k uspokojování životních potřeb samotného odsouzeného, ale i osob, o které je odsouzený ze zákona povinen pečovat, a to jejich výživou nebo výchovou. Soud musí při určení rozsahu vynětí postupovat v každém případě individuálně a zohlednit okolnosti, které mohou mít vliv na rozsah vynětí (např. zda musí pečovat o jednu nebo více osob, v jakém rozsahu je o ně povinen pečovat, velikost jeho majetku), ale i hmotnou a kulturní úroveň odsouzeného i osob, o něž je povinen pečovat (např. zdravotní stav, věk, osobní poměry). Nápomocné zde může být ustanovení § 322 OSŘ upravující věci nepodléhající výkonu rozhodnutí.161 Stejně jako v případě konkursu i zde nebude účastníkem řízení odsouzený manžel, ale stát, který podle § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, zastupuje věcně příslušný Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Při samotném vypořádání SJM bude soud postupovat obdobně jako by SJM zaniklo zánikem manželství. Bude tedy vázán i zásadami uvedenými v ustanovení § 149 odst. 2, 3 ObčZ.

5.4. Vypořádání zúženého SJM Majetek a závazky, o které bylo SJM zúženo, by měly být vypořádány. Záleží na manželích, jaký způsob vypořádání si zvolí. Vypořádat se mohou už ve smlouvě o zúžení nebo následně uzavřít dohodu o vypořádání, podat návrh k soudu či počkat až nastane zákonná domněnka. 159

ŠÁMAL, P., aj. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 764. ISBN 97880-7400-109-3 160 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 sp. zn. 8 Tdo 172/2011 161 ŠÁMAL, P., aj. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 769. ISBN 97880-7400-109-3

52

Podle § 149 odst. 4 ObčZ by se mělo při vypořádání SJM vycházet ze zásad uvedených v § 149 odst. 2 a 3 ObčZ. Ačkoliv občanský zákoník v § 149 odst. 4 ObčZ výslovně odkazuje jen na § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 ObčZ, není důvodu, proč by se dané ustanovení nemohlo vztahovat i na § 148 odst. 2 ObčZ. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že § 148 odst. 2 ObčZ je ve vztahu k § 148 odst. 1 ObčZ ustanovením speciálním a pokud by zúžení nemělo mít za následek zánik vyňatých věcí ze SJM, ztrácelo by tím rozhodnutí soudu o zúžení SJM svůj účel. Tímto účelem je ochrana nepodnikajícího manžela před rizikem spojeným s podnikáním druhého manžela.162 Pomocí výkladu ustanovení § 149 odst. 4 ObčZ a v souladu se základními zásadami v soukromém právu je dovoleno vše, co není výslovně zakázáno- lze dovodit, že i na § 148 odst. 2 ObčZ se obdobně použijí ustanovení o vypořádání.163 Nedošlo-li k vypořádání majetkových hodnot a závazků, o které bylo SJM zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, platí ohledně nich režim společného jmění manželů. Do okamžiku, než dojde k jejich vypořádání, nemohou manželé proti sobě uplatňovat majetkové nároky vznikající z nakládání s těmito majetkovými hodnotami a závazky.164 Chtějí-li manželé smluvně zúžit SJM, jistě se dohodnou o jaké majetkové hodnoty a závazky má být SJM zúženo a komu připadnou. Ne vždy ovšem do smlouvy zahrnou kompenzaci za vypořádání. To může činit problém do budoucna, kdy dojde k zániku SJM jako celku a jeho následnému vypořádání při zohlednění § 149 odst. 2 ObčZ. Manželé se mohou dohodnout, kdo bude výlučným vlastníkem vyňatých věcí přímo ve smlouvě o zúžení SJM (bezúplatné nabytí). Takovéto ujednání je možno brát jako definitivní vypořádání.165 V tomto smyslu rozhodl i Nejvyšší soud, který řešil otázku vypořádání SJM zaniklého smrtí jednoho z manželů, které bylo za jejich života zúženo smlouvou. Zúžení se týkalo vynětí dvou osobních automobilů ze SJM. Manželé si ve smlouvě o zúžení domluvili, že oba osobní automobily získá do výlučného vlastnictví manželka, stejně tak i jakéhokoliv v budoucnu zakoupeného automobilu z prostředků SJM. Nejvyšší soud se zde zabýval otázkou, zda mají být osobní automobily zohledněny při vypořádání SJM. Došel k závěru, že: „Předmětem 162

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005 Více viz. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Vypořádání společného jmění manželů a obecná výkladová pravidla a zásady právní. Bulletin advokacie. 2006, roč. 2006, č. 10, s. 41-45. ISSN 1210-6348 164 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1476/2000 165 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 173. ISBN 978-80-7357-597-7. 163

53

vypořádání SJM nejsou majetek a závazky, ohledně kterých bylo společné jmění zúženo smlouvou uzavřenou manželi ve smyslu ustanovení § 143a odst. 1 ObčZ, ovšem pouze v případě, že zúžení se týkalo majetku a závazků nabytých či vzniklých po uzavření předmětné smlouvy nebo majetku a závazků, které společné jmění v době uzavření smlouvy již tvořily, a byly již mezi manžely vypořádány (srov. § 149 odst. 4 ObčZ) nebo se na ně vztahuje nevyvratitelná domněnka vypořádání ve smyslu ustanovení § 150 odst. 4 ObčZ.“166 Nejvyšší soud zde pokládal vyňatý majetek za již vypořádaný právě s ohledem na projevenou vůli manželů, aby se výlučným vlastníkem stala manželka. Stejně tak jako se manželé ve smlouvě o zúžení SJM mohou domluvit, jakým způsobem budou vyňaté majetkové hodnoty a závazky vypořádány, tak mohou vypořádání výslovně vyloučit.167 Pokud ovšem smlouva o zúžení SJM neobsahuje nic ohledně vypořádání, je možné dovodit, buď že k vypořádání už dojít nemá, nebo že musí být provedeno vždy, pokud není výslovně domluveno, že k němu již dojít nemá. V každém případě bude nutné zohlednit vůli manželů, která je vyjádřena ve smlouvě o zúžení SJM.168 Názory se ohledně tohoto sporu liší. Sama se domnívám, že pokud není ve smlouvě o zúžení SJM zmínka o vypořádání a není patrná vůle manželů, měl by se nevyňatý majetek a závazky považovat za nevypořádané. Ve smlouvě o zúžení SJM se mohou manželé dohodnout, že se zúžení bude týkat určitých majetkových hodnot a závazků vzniklých či nabytých v budoucnu. Tyto majetkové hodnoty a závazky se tedy nestanou předmětem SJM a není důvod je vypořádat (pokud se manželé nedohodli jinak). Dojde-li následně k zániku SJM, při jeho vypořádání se zohlední prostředky, které byly na vyňatou věc vynaloženy ze společného jmění (§ 149 odst. 2 ObčZ).169 Jak jsem uvedla výše, mohou se manželé dohodnout i jinak. V dohodě o vypořádání (§ 150 odst. 1 ObčZ) se mohou domluvit, že náhrada za tyto vynaložené prostředky bude vrácena zpět do SJM po jejich nabytí do výlučného majetku, ale i tak že žádná náhrada za ně poskytnuta nebude.170 Zúží-li se SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, dochází k zániku těchto vyňatých majetkových hodnot a závazků a provede se jejich 166

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 681/2004 Otázkou vyloučení vypořádání se zabýval i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 183/2008: „Jestliže však účastníci v dohodě o zúžení společného jmění (§ 143a odst. 1 ObčZ) sjednají, že k dalšímu vypořádání nemá již dojít, nelze jej provést.“ 168 SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v nejnovější judikatuře. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 5, s. 225. ISSN 1214-7966 169 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2406/2004 170 DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 174. ISBN 978-80-7357-597-7. 167

54

vypořádání, při kterém se postupuje podobně jako u vypořádání zaniklého SJM. I zde se, v případě zániku SJM v důsledku zániku manželství, mohou vypořádat investice, které byly použity ze SJM na výlučný majetek jednoho z manželů nebo z výlučného majetku na společný majetek, který zúžením zanikl. Vypořádání těchto investic není možné po uplynutí tří let od zúžení SJM.171

171

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005

55

6.

POHLED DE LEGE LATA A DE LEGE FERENDA Současná právní úprava společného jmění manželů, zavedená do občanského

zákoníku novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neodpovídá svojí strohostí a obecností potřebám dnešní doby. Na většinu otázek, které právní praxe každodenně přináší, nezná právní úprava týkající se majetkových vztahů manželů odpověď. Jejich řešení nám přináší až soudní praxe, a to nejen výkladem právních norem, ale v řadě případů týkajících se SJM je právní text i soudní judikaturou dotvářen. Samotná úprava týkající se vypořádání SJM je v občanském zákoníku obsažena jen ve dvou ustanoveních (resp. ve třech, vezmeme-li v úvahu i § 705 ObčZ), která se omezují jen na způsoby, jimiž je možné zaniklé SJM vypořádat, a zásady, ke kterým by měl soud (popř. i sami manželé při uzavírání dohody o vypořádání SJM) při svém rozhodování přihlížet. Je zřejmé, že tato úprava je nedostačující a měla by být do budoucna lépe ošetřena. Měla by soudům poskytnout přesnější návod, jak mají postupovat, aby se dobraly správného rozhodnutí a samotné soudní řízení nebylo zbytečně prodlužováno. Jedním z nedostatků současné právní úpravy SJM je chybějící úprava způsobu a pravidel oceňování věcí a majetkových hodnot. Soudy ve většině případů vycházejí při ocenění věci ze stavu v době zániku a obecné ceny v době vypořádání. Tento postup je jistě odůvodněný, ale měl by se uplatnit v případě, že věc užíval ten z manželů, kterému bude věc přikázána, nebo ji používali oba manželé a nedošlo k jejímu nadměrnému opotřebení či poškození. Větší potíže činí určení výše majetkové hodnoty či práva. Je dost pravděpodobné, že v některých případech není možné vycházet z obvyklé ceny, kterou by v daném čase a místě bylo možno za převod majetkové hodnoty nebo práva dosáhnout. V těchto případech se soud neobejde bez znaleckého posudku. V § 149 odst. 2 ObčZ je upravena otázka zápočtů, už se zde ale neuvádí, jak se má výše těchto zápočtů vypočítat. Podle současné judikatury se vychází z pravidla, že pokud je v době vypořádání SJM hodnota věci nižší, než byla její původní hodnota, nenahrazují se náklady vynaložené na tuto věc v plné výši, ale ve výši redukované. Pokud by ale hodnota věci byla vyšší, ke zvýšené hodnotě by se nepřihlíželo. Druhý

56

z uvedených závěrů nepovažuji za správný. Myslím si, že v obou případech by se mělo postupovat stejně. Další nedostatek spatřuji v ustanovení § 149 odst. 3 ObčZ. Zákon zde uvádí výčet zásad, které soudu napomáhají při rozhodování. Jejich použití se ale spíše hodí pro určení výše vypořádacího podílu, než pro určení toho komu bude jaká věc ze SJM přikázána. Bylo by vhodné, aby se výčet zásad rozšířil i o některá kriteria, která by soudu napomohla při přikazování konkrétních částí majetku. Na tomto místě, nelze nezmínit návrh nového občanského zákoníku (dále též „NObčZ“), který nabude účinnosti 1. 1. 2014. Jeho úprava, týkající se institutu SJM, vychází z dosavadní právní úpravy a zapracovává některé závěry z judikatury soudů. Konkrétně ve vztahu k zániku a vypořádání SJM soudem lze zmínit, že nově může soud nejenže na návrh společné jmění zúžit ale i zrušit (§ 724 NObčZ). Je zde pamatováno i na práva třetích osob, která mohou být vypořádáním dotčena (§§ 734, 737 NObčZ). Nově je tu ustanovení, které stanoví, že soud má rozhodovat podle stavu, kdy nastanou účinky zúžení, zrušení nebo zániku SJM (§ 740 NObčZ). Zásady vypořádání jsou zde uvedeny obdobně jako u současného občanského zákoníku,172 ale je zde nově upraven způsob výpočtu hodnoty, která byla vynaložena ze SJM do výlučného majetku jednoho z manželů či naopak (§ 742 NObčZ).173 Nový občanský zákoník obsahuje i další dílčí změny. Až čas ukáže, zda tato nová právní úprava bude pro potřeby dnešní doby dostatečná.

172

Snad jen lze poznamenat, že pojem nezletilé děti byl nahrazen pojmem nezaopatřené děti. Vycházím z návrhu občanského zákoníku schváleného Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR k listopadu 2011 173

57

ZÁVĚR Otázka vypořádání společného jmění manželů patří v současné době stále k aktuálním tématům, které si zaslouží větší pozornost, než jim byla doposud věnována. Právní úprava institutu SJM není v současné době dostatečná a naráží na řadu problémů, které se v posledních letech objevily. Změna společenských podmínek přinesla i lepší možnosti disponovat s větším majetkem. Tyto změny se samozřejmě musely promítnout i do majetkového společenství manželů. Předmětem vypořádání SJM se tak stávají i majetkové hodnoty a práva, se kterými dřívější a ani ta dnešní právní úprava SJM nepočítá. Mnoho z těchto majetkových hodnot a práv je spojeno s podnikáním jednoho či obou manželů. Je velmi politováníhodnou skutečností, že většina otázek, které se během několika let objevily, je řešena převážně soudní praxí. Soudy ve svých rozhodnutích vycházejí i z předchozí právní úpravy BSM, která je i dnes v některých ohledech použitelná. Právě s ohledem na výše uvedené je zřejmé, že její použití by mělo být spíše podpůrné. Soudní praxe by měla více reflektovat potřeby dané doby a neměla by se omezovat na zastaralé a přežité závěry. Současná právní úprava vypořádání SJM je velmi strohá a obecná. Je zřejmé, že tento stav je do budoucna neudržitelný. Samotný návrh nového občanského zákoníku počítá s některými změnami. I když tato nová úprava ve své podstatě vychází ze současného stavu, objevují se v ní i nové prvky, které doposud řešila judikatura. Je zřejmé, že tato nová úprava je rozsáhlejší a podrobnější, avšak nelze očekávat, že bude do budoucna řešit problémy, které se mohou vyskytnout. Závěrem lze říci, že daná problematika řešení vypořádání SJM je složitá a každý jednotlivý případ musí být posuzován individuálně. Proto by i právní úprava měla dávat soudům jistou volnost pro vlastní uvážení při samotném rozhodování o vypořádání SJM.

58

RESUMÉ The institute of community property of spouses is one of important institutions of private law which regulates the property relationship between spouses. Legal regulation of marital property contained in the Civil Code is not currently sufficient; its generality does not give any responds to many questions which can arise in everyday life. The answers are provided by judicial practice which develops in response to the needs of society. Therefore in this thesis I have tried to highlight some issues and their solutions. These can occur either in mentioned judicature or in the conclusions of expertises. The topic of this diploma thesis is not the whole issue of maternity property, however only part of the issue. To deal with the whole issue would not be possible since the scope of this paper. The doctrinal legal analysis of the settlement of community property of spouses by court was chosen as the topic of this thesis. Therefore the main topic is the settlement of community property which means the final arrangement of common property relations after the termination of community property. Nowadays the settlement may occur in three ways; namely agreement, judicial proceeding and compelling presumption. The thesis focuses on the second option – judicial proceeding. With the number of divorces, which is quite large, the issue should be considered as very timely. The question of the settlement of community property is not limited only to a regulation of material civil law but it is closely linked with procedural civil law and nowadays it penetrates more and more into other branches of law. The reason for this is a change in social conditions. This change enables spouses to conduct business more freely and therefore to expand the subject of community property of spouses of other property values than it used to be in past. The very thesis consists of six chapters (excluding the introduction and conclusion) which are further divided into other sections. The first chapter deals with the circumstances under which the settlement of community property occurs. Therefore it describes the circumstances without which it would be impossible to settle the community property. There is limited number of these circumstances. The number is set by law and it is not possible to extend it. The second chapter is devoted to the subject of the settlement of community property. It defines the property and obligations which constitute the subject of

59

community property at the date of its termination and which can be settle in court proceeding. Apart from the very definition of the subject it is an assessment of property and any possible circumstances that may affect its price. The third chapter contains the principles on which basis the decision of court is made. These principles assist the court both in determining the amount of the distribution share and in deciding which specific property or obligation will be ordered to which of spouses. The list of principles is not exhaustive and therefore there is no reason why the court should not take in its consideration other circumstances. The procedural issues related to the settlement of community property are discussed in chapter four. Since the procedure for settlement of community property belongs to the contentious proceeding it can initiated only on a proposal from one of the spouses. The court then decides within the limits of the motion (unless the judicial settlement is concluded). The procedure of settlement varies with the regard to different circumstances which lead to the termination of community property. The procedure of settlement of community property which was dissolved by the death of one spouse is one example. Another example would be the termination of the community property caused by adjudication of bankruptcy. These specifics are contained in the fifth chapter. The last and the final chapter deals with reflections de lege ferenda. It includes comparing the current legal regulations (de lege lata) with the expected regulation of new Civil Code. It is the final outcome of the whole thesis.

60

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie  BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. aj. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 585 s. ISBN 978-80-7179-781-4  BIČOVSKÝ, J., HOLUB, M., POKORNÝ, M. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009, 200 s. ISBN 978-80-7201-747-8.  BUREŠ, J., DRÁPAL, L. aj. Občanský soudní řád I § 1 až 200za. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s. ISBN 978-80-7400-107-9.  DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N. aj. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, 1108 s. ISBN 978-807357-460-4  DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, 296 s. ISBN 978-80-7357-597-7.  DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ, J., FRANCOVÁ, M. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, 256 s. ISBN 978-80-7357350-8  FIALA, J. aj. Občanské právo hmotné. 3. opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 433 s. ISBN 80-210-2793-2  FIALA, J., KINDL, M., aj. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 650 s. ISBN 978-80-7380-228-8.  FIALA, J., KINDL, M., aj. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, 904 s. ISBN 978-80-7357-395-9.  KARFÍKOVÁ, M., PŘIKRYL, V. aj. Pojišťovací právo. Praha: Leges, 2010, 352 s. ISBN 978-80-87212-45-5.  KOTOUČOVÁ, J. aj. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008. 1076 s. ISBN 978-80-7179-595-7.  KOZÁK, J., aj. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a. s., 2008, 928 s. ISBN 978-807357-375-1.

61

 KRÁLÍK, M. Uplatňování nároků z věcných práv a rozhodování o nich (vybrané procesněprávní a hmotněprávní souvislosti). Praha: Leges, 2011, 336 s. ISBN 978-80-87212-98-1.  MIKEŠ, J., MUZIKÁŘ L. Dědické právo. Praktická příručka. 3. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2007, 351 s. ISBN 978-80-7201-674-7.  SPÁČIL, J. ŠVESTKA, J. aj. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 1394 s. ISBN 978-80-7400-108-6.  ŠÁMAL, P., aj. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, 1303 s. ISBN 978-80-7400-109-3.  ŠARMAN, J. Přehled judikatury ve věcech majetkových vztahů mezi manžely. Praha: ASPI, a. s., 2006, 264 s. ISBN 80-7357-216-8.  ŠTĚPÁNOVÁ, S. Společné jmění manželů a podnikání. Brno: Computer Press, a. s., 2006, 215 s. ISBN 80-251-1161-X  WINTEROVÁ, A. aj. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde Praha, a. s. 2011, 711 s. ISBN 978-80-7201-842-0

Časopisecké články  BĚHOUNEK, P. Účetní hodnota s. r. o. a její praktické použití, zveřejnění účetní závěrky v Obchodním věstníku. Účetnictví v praxi. 2006, roč. 10, č. 6, s. 23-28. ISSN 1211-7307  DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Vypořádání společného jmění manželů v soudním řízení. Právní fórum. 2007, roč. 4, č. 7, s. 247-258. ISSN 1214-7966  DVOŘÁK, T. Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 2, s. 56-64. ISSN 1214-7966  DVOŘÁK, T. Vypořádání společného obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 11, s. 534-540. ISSN 12147966  KLIČKA, O. Vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství a dědické řízení. Ad Notam. 2006, roč. 12, č. 6, s. 176-178. ISSN 1211-0558.  KRÁLÍČKOVÁ, Z. Vypořádání společného jmění manželů a obecná výkladová pravidla a zásady právní. Bulletin advokacie. 2006, roč. 2006, č. 10, s. 41-45. ISSN 1210-6348

62

 PODANÝ, J. K náhradě tzv. investic v rámci vypořádání společného jmění manželů soudem. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 14, s. 521-526. ISSN 12106410  SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v nejnovější judikatuře. Právní fórum. 2010, roč. 7, č. 5, s. 219-229. ISSN 1214-7966  SPÁČIL, J. Zánik a vypořádání společného jmění manželů. Právo a rodina. 2009, roč. 11, č. 1, s. 1-4. ISSN 1212-866X  SVOBODA, K. Procesní nedůslednosti soudů ve sporech o vypořádání společného jmění manželů. Právní fórum. 2007, roč. 4, č. 7, s. 259-262. ISSN 1214-7966

Judikatura  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 1971, sp. zn. 2 Cz 12/71  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 1973, sp. zn. 3 Cz 39/73  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 1974, sp. zn. 3 Cz 15/74  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 1976, sp. zn. 3 Cz 12/76  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 1977, sp. zn. 4 Cz 24/77  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1989, sp. zn. 3 Cz 2/89  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 1989, sp. zn. 3 Cz 6/1989  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 35/96  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp, zn. 2 Cdon 2060/1997  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1217/99  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2289/99  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1562/2000  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1476/2000  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 264/2001  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000

63

 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 820/2003  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 980/2003  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 811/2003  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1054/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004  Rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2545/2003  Rozsudek Nejvyššího soud ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2296/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1821/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 1 Afs 111/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2406/2004  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2921/2005  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1920/2005  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 460/2005  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2138/2006  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3421/2006  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1725/2006  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007

64

 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2593/2008, sp. zn. 28 Cdo 2594/2008  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 924/2008  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 952/2007  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 183/2008  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1134/2007  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3915/2009  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2036/2008  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3441/2009  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2045/2009  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 940/2011  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3272/2010  Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 1965, sp. zn. Prz 51/65  Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 1972, Cpj 86/71  Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 22 Cdo 233/99  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1171/2002  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1342/2002  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 681/2004  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2779/2008  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5170/2007  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008  Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 sp. zn. 8 Tdo 172/2011  Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 1973, sp. zn. 7 Co 172/73  Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1988, sp. zn. 5 Co 391/88

65

 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 1974, sp. zn. 10 Co 87/74  Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 20 Co 186/2001

Zákony  Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění zákona č. 162/1998 Sb.  Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých předpisů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů  Návrh občanského zákoníku schváleného Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR k listopadu 2011

66