Diplomová práce. Právní režim stavebních pozemků

Právnická fakulta Masarykova univerzity Katedra pozemkového práva

Diplomová práce

Právní režim stavebních pozemků

Ing. Michal Vlček

2007

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právní režim stavebních pozemků zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

Poděkování Děkuji panu Doc. JUDr. Ing. Milanu Pekárkovi, CSc., za souhlas s vedením této diplomové práce a za jeho odborné rady.

2

1

ÚVOD .................................................................................................................. 4

2

ÚČELOVÁ KATEGORIZACE PŮDY ........................................................... 5 2.1

3

HISTORICKÝ VÝVOJ ....................................................................................... 5

STAVEBNÍ PRÁVO .......................................................................................... 8 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

HISTORICKÝ VÝVOJ ....................................................................................... 8 NOVÁPRÁVNÍ ÚPRAVASTAVEBNÍHOPRÁVA V NOVÉM STAVEBNÍMZÁKONĚ .................. 12 ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ.................................................................................... 12 STAVEBNÍ ŘÁD ............................................................................................ 18 VZTAH NOVÉHO STAVEBNÍHO ZÁKONA K MEZINÁRODNÍM SMLOUVÁM A ZÁVAZKŮM K EU .................................................................................................... 21 4

NOVÝ STAVEBNÍ ZÁKON........................................................................... 23 4.1 ČÁST PRVNÍ – ÚVODNÍ USTANOVENÍ §1 - §3 ............................................... 23 4.2 ČÁST DRUHÁ – VÝKON VEŘEJNÉ SPRÁVY §4 - §17...................................... 27 4.3 ČÁST TŘETÍ – ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ §18 - §102 ........................................... 33 4.3.1 Územně plánovací dokumentace ........................................................ 40 4.3.1.1 Zásady územního rozvoje .............................................................. 40 4.3.1.2 Územní plán ................................................................................... 42 4.3.1.3 Regulační plán................................................................................ 50 4.3.1.4 Územní rozhodnutí......................................................................... 57 4.3.1.5 Územní řízení ................................................................................. 60 4.3.1.6 Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území............. 67 4.3.2 Úprava vztahů v území ....................................................................... 68 4.3.2.1 Předkupní právo ............................................................................. 68 4.4 STAVEBNÍ ŘÁD ............................................................................................ 70 4.4.1 Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce ........................... 70 4.4.1.1 Povolení a ohlášení ........................................................................ 70 4.4.1.2 Užívání staveb................................................................................ 76 4.4.1.3 Odstranění staveb, terénních úprav a zařízení................................ 79 4.4.2 Stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu..................... 81 4.4.3 Autorizovaný inspektor ...................................................................... 85 4.4.4 Povinnosti dalších osob při přípravě a provádění staveb.................. 86 4.5 SPOLEČNÁ USTANOVENÍ .............................................................................. 88 4.5.1 Vybrané činnosti ve výstavbě a součinnost vlastníků tech. infrastruktury................. 88 4.5.2 Evidence územně plánovací činnosti, ukládání písemností a nahlížení do nich......... 89 4.5.3 Obecné požadavky na výstavbu a účely vyvlastnění .......................... 91 4.5.4 Ochrana veřejných zájmů a součinnost správních orgánů ................ 93 4.5.5 Správní delikty.................................................................................... 93 4.5.6 Společná ustanovení k soudnímu přezkumu....................................... 94 4.6 PŘECHODNÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ ...................................................... 94 4.7 ÚČINNOST ................................................................................................... 97

5

NĚKTERÉ , NEJČASTĚJŠÍ PRAKTICKÉ PŘÍKLADY ZMĚN V PRAXI.............. 98

6

POPLATKY ................................................................................................... 100

7

ZÁVĚR............................................................................................................ 102

8

ABSTRACT .................................................................................................... 104

9

POUŽITÁ LITERATURA............................................................................ 106

3

1

Úvod Územní plánování a územní řízení jsou součástí systému českého

pozemkového práva, přesněji řečeno součástí obecné části českého pozemkového práva. Právní úprava z hlediska formálních pramenů práva systému pozemkového práva je do současné doby značně neucelená a roztříštěná. V procesu územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, evidence územně plánovací činnosti a dalších činností nevystačíme tedy pouze s hlavním, ústředním zákonem, kterým je nový „Stavební zákon“ č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu účinný od 1.1 2007. Právními předpisy, které nemůžeme opomenout a které přímo souvisejí s pozemkovým právem jsou např. „katastrální zákon“ č. 344/1992 Sb., zákon č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a o pozemkových úřadech. Mimo tyto právní předpisy z oblasti pozemkového práva jsou ve vztahu s novým stavebním zákonem také mnohé předpisy z oblasti práva občanského, správního, finančního a řada právních předpisů z oblasti ochrany životního prostředí. O těchto zákonech zejména v souvislosti se stavebním zákonem bude pojednáno dále. Na tomto místě je dobré také upozornit na fakt, že s novým stavebním zákonem byly přijaty i další nové právní předpisy. Jedná se o zákon č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (tzv. zákon o vyvlastnění) a zákon č. 186/2006 Sb. o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. Stavební zákon má také nové prováděcí vyhlášky, o kterých bude pojednáno dále.

4

2 Účelová kategorizace půdy Omezenost rozsahu půdního fondu, různorodost přirozených i člověkem vytvořených vlastností jednotlivých druhů pozemků a fakt, že jeden druh pozemku může sloužit k mnoha často odlišným účelům, donutilo zákonodárce systematicky roztřídit celé území státu na pozemky s přibližně stejnými vlastnostmi do kategorií, které přímo určují možnosti jejich převážného využití. Těmto kategoriím pozemků pak odpovídá právní režim, který půdu a pozemky chrání z důvodů výše uvedených. Kritérium účelového určení má hlavní význam v mimořádném významu půdy pro společnost i jednotlivce, použitelnost téže půdy pro různé účely (např. orná půda by teoreticky mohla být zastavěna) a v požadavku racionality využívání půdy (půda je prakticky jednou pro vždy dána a nelze ji nijakým způsobem množit a rozšiřovat, svým způsobem ji lze pouze znehodnotit).

2.1 Historický vývoj Účelová kategorizace půdy má na území České republiky dlouhou tradici Samotný její význam se však v průběhu doby v návaznosti na související události měnil. Kategorizace půdy souvisela s evidencí nemovitostí s níž má společné historické kořeny. Již v 17. století tzv. berní rulla rozlišovala půdu ornou, kterou dále členila na půdu dobrou, prostřední, špatnou a půdu neobdělávanou. Josefínský katastr z konce 18. století rozlišoval pole, planiny a kopaniny, louky, pastviny a kopčiny, křoví nebo houští, zahrady a lesy. Stabilní katastr z 1. pol. 19.století rozděloval pozemky na pozemky dani podrobené – role, louky, vinice, pastviny a lesy a na pozemky dani nepodrobené, hospodářsky nevyužitelné – skály, veřejné silnice a cesty, řeky, průplavy a hřbitovy (zde je již zcela patrná vazba na současné finanční a správní právo, která přetrvala do současnosti). 16. prosince 1927 vydala tehdejší vláda ČSR nový katastrální zákon č. 177/1927 Sb. o pozemkovém katastru a jeho vedení (platný od 1. ledna 1928), který nahradil takřka všechny dříve platné katastrální normy a který se stal základem pro budování jednotného katastru československého (tzv. unifikační katastrální zákon). Tento zákon zachovává podobné členění pozemků na pozemky s katastrálním výnosem a na pozemky bez katastrálního výnosu. Do první skupiny náležely pole, louky, zahrady, vinice, pastviny, lesy, močály společně s jezery a rybníky a tzv.

5

parifikační půda. Do druhé skupiny pak náležely zastavěné plochy a nádvoří, neplodné půdy spolu s močály, jezery a rybníky bez užitku a jiné pozemky. Tato právní norma platila až do roku 1948, kdy se změnily politické a sociální vztahy ve společnosti nesoucí s sebou potřebu nového způsobu využívání půdy. Vzhledem k tomu, že socialistický (komunistický) stát vychází z předpokladu společného vlastnictví, přičemž společné vlastnictví v kontextu doby znamenalo určitý monopol státu na vlastnictví, zejména u strategických předmětů mezi něž půdu lze řadit nepřekvapuje, že si socialistický stát vyhradil možnost využití bez ohledu na účelovou kategorii využití pozemku a druhu vlastnictví. Tato doba byla zvláštní v tom, že veškerá v té době vykazovaná činnost byla pojímána jako celospolečensky důležitá a například soběstačnost v dodávce zemědělských plodin byla postavena na nejvyšší místo priorit společnosti (resp. vedení státu). Důsledkem tohoto přístupu nazírání účelové kategorie půdy bylo rozdělení užívání pozemků dle osoby uživatele. Každý vlastník půdy však nebyl schopen zajistit využití půdy dle určené kategorie pozemku, proto muselo v souladu se zákonem dojít k přímé změně účelového určení pozemku a nebo ke změně uživatele pozemku. Tento postup byl možný pouze v kontextu doby, byť i státní organizace byly povinny dbát při správě a realizaci jednotlivých opatření na zařazení pozemku do určité účelové kategorie. Zákon č. 22/1964Sb. zavedl nový způsob určení účelové kategorie pozemku. Prováděcí vyhláškou č. 23/1964 Sb.v § 3 členění pozemky na půdu zemědělskou (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky) a půdu nezemědělskou (lesní půda, rybníky, potoky s chovem ryb, ostatní vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy). Tento zákon byl doplněn zákonem č. 53/1966 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu1 a zákonem č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu platným až do konce roku 1996. Vyhláška č. 84/1976 Sb. o územních a plánovacích podkladech a úpravě územně plánovací činnosti upravovala mechanismus změny zařazení pozemků do jednotlivých účelových kategorií. V letech 1961 až 1972 byl v tehdejší ČSSR proveden komplexní průzkum zemědělské půdy za účelem co nejpřesnějšího zjištění kvalitativních

1

Ve znění zákona č. 75/1976

6

vlastností jednotlivých pozemků, přičemž bylo provedeno zařazení zemědělské půdy do soustavy půdně ekologických jednotek (PEJ). Toto opatření mělo za cíl zajistit objektivní předpoklady pro správné a co nejefektivnější rozdělení půdy do určitých kategorií podle faktického stavu, kterému daný pozemek odpovídal. V roce 1992 byl přijat katastrální zákon č. 344/1992 Sb. účinný od 1.1 1993 se svými prováděcími vyhláškami č.190/1996 Sb.2 , č.113/2000 Sb. a vyhláškou č. 163/2001 Sb. Bohužel musím konstatovat, že ani tato právní úprava, která již vznikla po revoluci v roce 1989 a změně politického klimatu, nepřinesla zásadní změny v pohledu na pozici vlastníka pozemků a stále zachovává jakousi pozici státu (suveréna) v možnostech rozhodovat o účelové kategorizaci půdy. Toto nahlížení na možnosti vlastníka půdy je nejspíš dáno tím, že ani v současné době není vlastnické právo jako takové v zásadě neomezené, ale musí být brán ohled i na jiné než soukromé zájmy vlastníka3.

Nedostatkem této právní úpravy je také

nedostatečný, nejednoznačný a do jisté míry nejasný proces mechanizmu změn řazení pozemků do účelových kategorií a závaznost takového zařazení. V současné době je podle zákona č. 344/1992 Sb. §2 odst. 3 členění podle druhu pozemků na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty (dále jen "zemědělské pozemky"), lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy (dále jen „nezemědělské pozemky“).

2

ve znění vyhlášky č. 179/1998 Sb. mezi tyto zájmy patří zejména zájmy veřejné,ale také i zájmy soukromé, tedy jiné než zájmy osoby vlastníka pozemků. 3

7

3 Stavební právo 3.1 Historický vývoj V oblasti stavebního práva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (v tomto případě musíme důsledně rozlišovat historické státy) platilo postupně, ale i vedle sebe celkem 6 stavebních řádů. V Čechách (Praha, Plzeň, České Budějovice) byl platný zákon č. 40 z.z. z roku 1886. Nejprve se jednalo o tzv. pražský stavební řád, který byl díle jednotlivými zákony4 rozšířen na další oblasti. Ona i další právní úprava v podobě novelizací tohoto stavebního řádu byla velice zajímavá a obecně by se dalo říci, že jednotlivé novelizace se vztahovaly k jednotlivým územním oblastem. Pouze pro Prahu platily zákon č. 144/1920 Sb., kterým byl stavební řád rozšířen na tzv. Velkou Prahu a dále zákon č. 116/1920 Sb. o organisaci a působnosti ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy a místních výborů který zřídil stavební sbor, který rozhodoval o věcech stavebních. Dalším zákonem z oblasti stavebního řízení s dopadem na stavební řád byl zákon č. 88/1920 Sb. o zřízení státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím (Velká Praha). Tato komise rozhodovala o výstavbě v Praze v rámci svých pravomocí5. Vedle již zmíněného stavebního řádu pro Prahu rozšířeného na další města jak jsem uvedl výše platil na celém zbylém území Čech zákon č. 5/1889 z.z. ze dne 8. ledna 1889. Jednalo se o tzv. stavební řád pro venkov, který byl novelizován a změněn zákonem č. 26/1897 z.z. o stavebních úlevách. Na Moravě byl vydán stavební řád dne 16. 6 1894 č. 63 z.z. 6 pro města Brno a Olomouc, Jihlavu a Znojmo. Tento stavební řád platil i pro přilehlé obce tzv. příměstské. Které obce však náležely do působnosti tohoto stavebního řádu určovalo místodržitelské nařízení č. 64/1903 z.z. a č. 51/1910 z.z. 16. 6 1914 byla působnost tohoto stavebního řádu rozšířena na všechny obce na Moravě, které byly sloučeny s Brnem a Olomoucí. Klasifikace měst Jihlavy a Znojma byla ze statutárních měst změněna na obce, ale zůstala pod působností původního stavebního řádu (č.63/1894). Pro oblast celého Slezska platil stavební řád č. 26/1883 z.z. ze dne 2. 6 1883.

4

Zákon č. 16/1887 z.z. rozšiřoval působení zákona č. 40/1886 z.z. z Prahy na Plzeň a zákon č. 17/1887 z.z. rozšířil jeho konečnou působnost na České Budějovice. 5 Viz. například judikatura z 8. 11 1993 vydána Nejvyšším soudem v oblasti územního plánu ve vztahu k výškám budov [pramen Boh. A 10837/33 (17810/33)] 6 novelizován zákonem 277/1919 Sb.

8

Stavební řády v minulosti měly povahu zcela zjevně veřejnoprávní, klonící se až k restriktivním opatřením policejního charakteru s účelem odvracet škody a nebezpečí, které vznikalo při vyvíjení stavebních prací a činností. Další vliv měly stavební předpisy na omezení „nedotknutelného“ práva vlastnického, což v oblasti výstavby vzhledem k požadavkům okolní zástavby byl jen zcela logický a pochopitelný krok právní úpravy. První stavební řády vznikající od roku 1886 přinesly do právního řádu prvky a principy, které jsou vlastní moderním předpisům upravujících stavební právo a právní režim stavebních a jiných pozemků. Mezi tyto principy můžeme řadit stanovení pravidel pro povolování staveb, postup stavebního dozoru nad prováděnými stavbami a pravomoc kontrolních orgánů, postup a způsob ohlašování při stavebních úpravách a změnách staveb a v neposlední řadě postu při kolaudaci dokončených staveb. Předchozí stavební řád byl jediným právním předpisem, který se stavbami věcně zabýval ať už šlo o možné postupy během prováděných stavebních prací, používaných materiálů, ale také stanovil působnost a pravomoc příslušnýho orgánu (stavebního úřadu) a zavedl a upravil správní trestání za přestupky ve věcech stavebních. V letech 1918 – 1938 pokračovaly práce na novém znění stavebního řádu, který by měl celorepublikovou platnost. Tuto činnost však přerušila válka a tyto legislativní práce nemohly být dokončeny. Období okupace přineslo do stavebního řádu prvky známé i z dnešního veřejnoprávního práva v podobě ustoupení menšího území požadavkům a potřebám širšího územního celku vedoucí v prospěch pozitivního vývoje. V tomto období byl vládními vyhláškami stavební řád měněn v právních věcech, které předešlé stavební řády vůbec neznaly a neupravovaly. Nově se ve stavebním řádu v roce 1942 objevily požadavky na ochranná pásma v okolí cest a řešení konfliktů vyplývajících z rozporu vlastnického práva a požadavku na ochranné pásmo. V této době byly také vydané nové právní předpisy upravující právní režim některých zvláštních druhů staveb: zemědělské podniky, jatka, kina, plavecké bazény a koupaliště, tělocvičny, chaty v záplavových oblastech, důlní stavby a nově byly stanoveny podmínky nejen u staveb v okolí silnic, ale také železnice. Již v roce 1942 bylo vydáno vládní nařízení

č. 111 o stavebně-policejní úpravě reklamních a

informačních zařízení, kterým se upravovala možnost instalace reklamních ploch.

9

Tato vyhláška stanovila přesné podmínky za jakých je možné instalaci reklamní plochy provést a také stanovila podmínky vydání povolení stavebního úřadu. V poválečném období bylo zaměření stavebních řádů a souvisejících předpisů zřejmé, s cílem poválečné obnovy Československa. Z tohoto důvodu byl v roce 1946 po válce přijat zákon č. 86/1946 Sb. o stavební obnově. Co je na tomto zákoně zajímavé je fakt, že byl i přes jeho dávnou neaktuálnost zrušen až nyní přijetím novým stavebním zákonem, mezi tím však byl šestkrát novelizován. Tento zákon definoval pojem obnova, stanovil právní rámec poválečné obnovy s možností státních záruk podpor, stanovil povinnosti vlastníků a případné poplatkové úlevy. Takzvaná druhá vývojová etapa stavebního práva počala v roce 1949 přijetím nového zákona č. 280/1949 Sb. o územním plánování a výstavbě obcí. Tento zákon jako první zavedl pojem

územní plánování v souvislosti s komplexním

řešením celého území. S tímto zákonem přišla celá řada vládních nařízení, které prováděly zákon o územním plánování7. Vzhledem k tomu, že tyto předpisy byly vně stavebního zákona došlo tak k samostatné úpravě územního plánování – směrných plánů a jejich pořízení, projednání a schválení, určení územní působnosti jednotlivých stavebních úřadů, povolování staveb a kolaudace. Došlo také k odnětí technických požadavků na stavbu a na jednotlivé typy konstrukcí ze zákona. Dále byly tyto požadavky upraveny vyhláškou č. 709/1950 Ú.l. Tato vyhláška byla v oblasti povolování staveb a ohlašování úprav a oprav stručná na rozdíl od podrobného popisu náležitostí, které musela obsahovat projektová dokumentace předkládaná stavebníkem stavebnímu úřadu k žádosti o stavební povolení. Dále zde byly stanoveny podmínky určující možnost spojení stavebního řízení s jiným druhem řízení, a náležitosti, které muselo obsahovat vydané rozhodnutí o stavebním

7

vládní nařízení č. 51/1950 Sb. o územním plánování obcí vládní nařízení č. 93/1950 Sb. o výstavbě obcí nařízení č. 17/1950 Sb. o zboření staveb vyhláška č. 572/1950 Ú.l. o zastavovacím plánu, o povinnostech místního národního výboru při výstavbě obce, o ochranných pásmech a o vyvlastnění vyhláška č. 709/1950 Ú.l. o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby vládní nařízení č. 8/1956 Sb. o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu vyhláška č. 243/1957 Ú.l. kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu

10

povolení. V této vyhlášce byly poprvé definovány základní pojmy: stavební pozemek, staveniště, novostavba a další. Na konci padesátých let došlo k zásadní novelizaci předpisů stavebního práva a územního plánování. Jedná se o další etapu ve stavebním právu, kdy během let 1958 – 1959 byly vydány nové předpisy a to zákon č. 84/1958 Sb. Národního shromáždění o územním plánování prováděný vyhláškou č. 153/1959 Ú.l. Státního výboru o územním plánování a zákon č. 87/1958 Sb. Národního shromáždění o stavebním řádu prováděný vyhláškami č. 144/1959 Ú.l. Ministra-předsedy státního výboru, kterou se provádí zákon o stavebním řádu a č. 115/1958 Ú.l. Rady krajského národního výboru v Liberci, kterou se určují výkonné orgány dalších místních národních výborů v kraji stavebními úřady prvního stupně. Nové předpisy přinesly dvě významné změny. První změnou bylo použití místo tradičního pojmu stavební povolení nové označení rozhodnutí o přípustnosti stavby8. Druhou významnou změnou bylo v souladu s uvedenými prováděcími předpisy rozlišování na stavební řízení u staveb občanů a na stavební řízení u staveb organizací9. Předpisy v tomto období byly v oblasti stavebního řízení podrobné v požadavcích na místní šetření, v otázkách, které stavební úřad v případě vydání stavebního povolení musí přezkoumat a další. V roce 1966 byla vydána směrnice Státní komise pro techniku pro postup stavebních úřadů při povolování výstavby rodinných domů, rekreačních a drobných staveb zjednodušující postup a pravidla pro povolování výše uvedených staveb. Od roku 1960 byla ukončena platnost vyhlášky č. 709/1950 Ú.l. a od tohoto roku až do právní úpravy z roku 1976 neobsahovaly právní předpisy stavebně technické požadavky na stavby. V tomto mezidobí se projevila skutečnost, že právní předpisy musí obsahovat i technické regulativy staveb vzhledem k jejich architektonicko-urbanistickému řešení zejména ve vztahu k okolnímu prostředí. Poslední etapou před v současnosti platným zákonem10 bylo přijetí stavebního zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a prováděcích vyhlášek k němu. Jednalo se o prováděcí vyhlášky č. 83/1976 Sb. o obecných požadavcích na výstavbu, č. 84/1976 Sb. o územně plánovacích 8

§2, §3, §8, §10, §11, §23, §25 zákona č. 87/1958 §10 zákona č. 84/1958 9 např. §3 vyhlášky č. 144/1959 Ú.l. 10 rok 2007, stavební zákon č. 183/2006 Sb.

11

podkladech a územně plánovací dokumentaci, č. 85/1976 Sb. o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, č. 86/1976 Sb. o osvědčování vhodnosti výrobků pro stavební části staveb, č. 87/1976 Sb. o informacích o výrobcích pro stavební části staveb, č. 88/1976 Sb. o oprávnění k projektové činnosti, č. 89/1976 Sb. o oprávnění k inženýrské činnosti ve výstavbě. Později byla ještě přijata vyhláška č. 75/1977 Sb. o opakovaných projektech a vyhláška č. 95/1977 Sb. o typizaci ve výstavbě. Tento stavební zákon byl do posledního dne provázen novelizacemi (zejména v období let 1992 – 1998), ale byl platný s nutnými změnami až do konce roku 2006. I vzhledem k době, kterou tento zákon „přežil“ veškeré události na konci 80. let 20. století je zřejmé, že se jednalo o vcelku moderní úpravu stavebního práva.

3.2 Nová právní úprava stavebního práva v novém stavebním zákoně Nový stavební zákon ve svém textu ztělesnil společnou právní úpravu pro územní plánování s právní úpravou stavebního řádu. V novém stavebním zákoně došlo zejména k významné liberalizaci v porovnání s původní právní úpravou v oblasti povolování staveb stavebním řádem a dokonce i se zvláštní možností povolování staveb soukromými subjekty, které mají uzavřenu veřejnoprávní smlouvu s příslušným stavebním úřadem. Tato liberalizace byla umožněna právě členěním nového stavebního zákona na jednotlivé části, přičemž část druhá (výkon veřejné správy) a část třetí (územní plánování) mají za úkol právně zajistit pozici veřejného zájmu v oblasti výstavby. Hlavním principem nového stavebního zákona tedy je značné zjednodušení a zprůhlednění postupů proběhu stavebního řízení a vydávání povolení stavebními úřady, na které je tak kladený menší nárok v průběhu samotného řízení na jejich zejména kontrolní činnost, neboť část dřívějších povinností stavebního úřadu byla přesunuta na samotné stavebníky. Veřejný zájem je pak chráněn případnými sankcemi neplněním povinností subjektů stavebního práva.

3.3 Územní plánování Jak už jsem uvedl dříve v historickém přehledu, územní plánování vychází ze základního předpokladu vlivu a zájmu veřejného sektoru na výstavbu ve státě. Každá stavba na jakémkoliv pozemku má vždy vliv na široké okolí, vzniká mezi ní a okolním prostředím vzájemný vztah, proto je nutné mít právní prostředek

12

jak usměrňovat výstavbu zejména ve veřejném zájmu. K tomuto účelu slouží územní plánování, které je za tímto vybaveno právními nástroji, pomocí nichž dosahuje shody na využívání území k danému účelu v souladu s podmínkami životního prostředí, hospodářského a sociálně – kulturního rozvoje státu. Veřejným zájmem chráněným územním plánováním je tedy neustálé zvyšování kvality území s ohledem na požadavek trvale udržitelného rozvoje společně se zlepšováním stavu životního prostředí, ale také sociálních podmínek a podmínek hospodářského rozvoje. Spory, které by mohly případně vzniknout v oblasti využití území k určitému účelu řeší obecně nový správní řád. Podmínky definované v předchozím odstavci ve vztahu k životnímu prostředí odrážejí potřebu silné ochrany zejména dosud nezastavěné půdy. Toto vše znamená, že další změna v užívání nezastavěné půdy bude možná jen na základě přijatého územního plánu, přičemž ten bude přijat výhradně jen na základě komplexního zhodnocení možností využití dosavadního zastavěného území. Z toho vyplývá, že hlavní výhoda nového stavebního řádu a to zjednodušené povolování staveb je možné jen v již zastavěném území. Mezi procesními změnami je nejvýznamnější změnou v souladu s novým správním řádem, kdy při součinnosti dotčených orgánů a stavebního úřadu už nadále nebudou vydávána samostatná rozhodnutí, ale jen závazná stanoviska a stanoviska pro postupy, která nejsou správním řízením. S ohledem na tuto skutečnost byl přijat zákon č. 186/2006 Sb. který novelizuje celkem 51 souvisejících zákonů, tak aby byly v souladu se zněním nového stavebního zákona. Pro právní jistotu je přínosný nový princip ve stavebním zákoně uplatňovaný ve stavebním řízená, kdy jsou dotčené orgány vázány svými vydanými stanovisky, které nelze dále bez vážných důvodů (změna podmínek na hodnoceném území, případně koordinované rozhodnutí) měnit. Úkolem územního plánování je zejména stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na stávající hodnoty a podmínky v území a provádět etapizaci prováděných změn. Důležitá je také prevence a vytváření podmínek pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a také množnost odstranění jejich důsledků a to zejména přírodě blízkým způsobem. Tento úkol vyvstal jako hlavní zejména pod vlivem strašlivých povodních v roce 2002, ale i jiných událostí. Je důležité krajině vrátit její původní ráz.

13

Územně analytické podklady jsou dalším novým nástrojem, který má napomoci dosažení cílů, které je vytknuto územním plánováním. Územně analytické podklady obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území (dále jen „limity využití území“). Záměrů na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci (dále jen „rozbor udržitelného rozvoje území“)11. Systém územně analytických podkladů bude každé dva roky aktualizován a bude sloužit nejen stavebním úřadům a jiným orgánům veřejné správy, ale také všem z řad široké veřejnosti, kteří budou mít zájem na informacích z daného území. Novým nástrojem v rukou ministerstva pro místní rozvoj je institut politiky územního rozvoje schvalovaný vládou. Politika územního rozvoje určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů. Politika územního rozvoje s ohledem na možnosti území koordinuje tvorbu a aktualizaci zásad územního rozvoje, tvorbu koncepcí schvalovaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a záměry na změny v území republikového významu a stanoví úkoly zajišťující tuto koordinaci12. Významná je neustálá a plynulá aktualizace politiky územního rozvoje odvíjející se na základě zprávy o uplatňování politiky územního rozvoje vypracované ministerstvem ve spolupráci s ostatními ústředními orgány státní správy, která je vládě předkládána každé 4 roky. Ta má poté povinnost rozhodnout o dalším postupu v politice územního rozvoje. Dále v nové právní úpravě došlo k zásadnějšímu odlišování mezi krajskou územně plánovací dokumentací a územními plány obcí. Účelem této změny bylo důsledné oddělení územní působností těchto samospráv, přičemž je zřejmé, že kraje budou již nadále působit pouze v případech územního rozvoje krajského významu, tak aby nedocházelo k zasahování do kompetencí obcí. V případě

11 12

§26 Zákon č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon §31/1,2 Zákon č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon

14

vzájemného překrývání pravomocí, bude muset krajský úřad získat dohodu s přímo dotčenou obcí. Ve vztahu k novému stavebnímu zákonu se uplatňuje nový nástroj zakotvený ve správním řádu13. Jedná se o opatření obecné povahy, které je ve stavebním zákoně využito v §39/1 v řízení o zásadách územního rozvoje. O upraveném návrhu zásad územního rozvoje se koná veřejné projednání14. Řízení o návrhu opatření obecné povahy je písemné, pokud zákon nestanoví jinak nebo správní orgán neurčí, že se koná veřejné projednání návrhu. Dobu a místo konání veřejného projednání správní orgán oznámí na úřední desce nejméně 15 dnů předem; oznámení zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat. Hrozí-li nebezpečí prodlení, je možné tuto dobu zkrátit; nestanoví-li zákon jinak, musí zkrácená doba činit nejméně 5 dní15. Pořizovatel zajistí, aby po dobu 30 dnů ode dne doručení veřejné vyhlášky byl návrh zásad územního rozvoje vystaven k veřejnému nahlédnutí. K veřejnému projednání přizve jednotlivé dotčené orgány, obce v řešeném území a sousední kraje, a to nejméně 30 dní předem14. V tomto právním kompilátu sem se snažil vyjádřit vzájemné propojení stavebního zákona se správním řádem, kdy stavební zákon je lex specialis ke správnímu řádu (lex generalis). Vzhledem k odkazu na správní řád je možné využít i institutu nového rozhodnutí (soudní přezkum) tak jak je stanovený v §101. Toto řešení dalo odpověď na požadavek třetího pilíře Aarhuské úmluvy – soudní ochrany. Regulační plán se nově stává v souladu se zněním správního řádu druhem územního rozhodování. Stejně jako v případě jednání o územním rozvoji, tak i v případě řízení o regulačním plánu se postupuje podle ustanovení nového správního řádu o opatření obecné povahy. I v tomto případě lze na základě vypracované územně plánovací dokumentace podávat námitky dotčených osob a využít institutu nového rozhodnutí. Novinkou nového stavebního zákona je možnost využití šesti způsobů procesu povolování staveb v závislosti na složitosti a významu stavby. Jedná se o již zmíněný regulační plán, na jehož základě je možné získat souhlas s uvažovaným 13

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád §39/1 Zákon č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon 15 §172/3 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 14

15

záměrem. Dále je to úplné stavební řízení, zjednodušené územní řízení, územní souhlas, na základě stanovených podmínek v územně plánovací informaci a veřejnoprávní smlouva. Územně plánovací informace slouží k tomu, aby krajský úřad, úřad územního plánování, obecní úřad pověřený pro výkon činnosti pořizovatele a stavební úřad, poskytl v rámci své působnosti jako předběžné informace16 o podmínkách využívání území a změn jeho využití, zejména na základě územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace, podmínkách vydání regulačního plánu, územního rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů, podmínkách vydání územního souhlasu v případech, kdy je možno jím nahradit územní rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů a podmínkách provedení jednoduchých staveb bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Z výše uvedeného je patrné, že územní souhlas je možné vydat na stavby, které nejsou zatíženy jakýmkoliv rozporem a všechny dotčené orgány a majitelé sousedních pozemků vyjádřili svůj souhlas (bez podmínek). Zjednodušené územní řízení je vlastně klasické vydání o územním rozhodnutí, ale bez předchozího řízení. Ve zjednodušeném stavebním řízení jsou vydány podmínky dotčených orgánů. Pokud k nim nikdo ve stanovené 15 denní lhůtě nepodá písemně námitky, nabývá územní rozhodnutí právní moci. Návrh uvedeného výroku musí být zveřejněn na veřejně přístupném místě v blízkosti stavby nebo pozemku po celou dobu zveřejnění výroku. V praxi se výše uvedené projeví tak, že dříve vydávané stavební povolení nebo ohlášení je nahrazeno tzv. územním souhlasem nebo územním rozhodnutím. Žadatel si sice neušetří cestu na stavební úřad, ale bude žádat pouze o souhlas vydaný stavebním úřadem, který potvrdí, že stavba může v daném místě stát. Do této kategorie bude patřit například stavba kůlny, přístřešků či zahradních altánků a dokonce i garáže do 25 m2. Pokud má stavebník v úmyslu na již postavené stavbě provádět jen malé stavební úpravy, kterými nedojde k rozšíření či zvýšení stavby, nebude ani výše zmíněný územní souhlas či rozhodnutí potřebovat. Tato skutečnost rovněž platí v

16

§ 139 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád

16

situacích, kdy stavebník nebude zasahovat do nosných konstrukcí opravované stavby, nezmění způsob jejího dosavadního užívání a stavbou nezatíží životní prostředí či neohrozí vlastní či sousední požární bezpečnost nemovitostí. V §104/1 je zakotven nejjednodušší způsob jak dosáhnout legálního umístění stavby. Jedná se o ohlášení jednoduchých, zákonem vymezených staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací. Tyto stavby musí být v souladu s obecnými požadavky na výstavbu s územně plánovací informací. Stavby musí být umístěny v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše a poměry v území se jejich postavením nesmí změnit a nevyžadují nové nároky na infrastrukturu a dopravní obslužnost. Na probíhající stavební řízení musí být veřejnost upozorněna veřejnou vyhláškou v těch případech, v kterých je schválený územní plán. Na území, kde územní plán schválen není, musí být všechna oznámení doručována dle platných pravidel současného správního řádu jednotlivým účastníkům řízení. Nově je také vymezen okruh účastníků řízení, kteří jsou pozitivně ,ale i negativně vyjmenováni v § 85 stavebního zákona. V §89 jsou nově upravena závazná stanoviska dotčených orgánů, námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti v procesu územního řízení. Pro všechny platí, že musí být poučenými účastníky uplatněny nejpozději při veřejném zasedání, jinak se k nim nepřihlíží. V případě občanskoprávních námitek je větší role svěřena obecním úřadům, neboť ty zastupují zájem obce a jejich občanů v případech, že se řízení přímo dotýká jejich práva. Dalším významným prvkem v nové právní úpravě je možnost spojení územního řízení a posuzování vlivu na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu17 v případě, že je příslušným krajský úřad a varianty řešení záměru z hlediska umístění se nezpracovávají. V tomto případě se postupuje podle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí a řízení dále postupuje způsobem veřejného projednání18. I v dalších jednotlivostech se nová právní úprava liší od původní, ale o tom detailněji později. Stavební úřady mají ze zákona povinnost tyto žádosti řešit co možná nejsnadnějšími postupy. Dle nové právní úpravy si tak například výpis z katastru 17

zákon č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivu na životní prostředí ve znění právního předpisu č. 93/2004 Sb. 18 platí obdobně znění §22 a § 23 zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona

17

nemovitostí o tom, že jste vlastníkem pozemku či stavby, opatří sám stavební úřad nikoli stavebník. V díle 7 v hlavě III. – Nástroje územního plánování je nově upraveno předkupní právo obcí a náhrady za změnu v území. Je-li pozemek územním plánem a nebo regulačním plánem určen pro veřejně prospěšnou stavbu (případně účel), má obec, případně kraj (ve zvl. případech stát), který je vymezil v územně plánovací dokumentaci předkupní právo. Předkupní právo se vyznačuje v katastru nemovitostí. Operaci záznamu provádí na základě vydání opatření obecné povahy příslušný katastrální úřad. Samozřejmě v případě, kdy vlastníkovi stavby, případně pozemku, jehož práva byla při užívání pozemku a nebo stavby na základě územního opatření a stavební uzávěře omezena , náleží odpovídající náhrada. Opatření nabývá účinnosti až ke dni 1.1 2012.

3.4 Stavební řád Právní úprava stavebního řádu v novém stavebním zákoně začíná § 103, ve kterém je vymezeno, které stavby, stavební úpravy, terénní úpravy, zařízení a další nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavby. Novým způsobem byl upraven v novém zákoně zejména z procesního hlediska způsob ohlašování jednoduchých staveb za předpokladu splnění obecných podmínek na výstavbu v souladu s územně plánovací dokumentací. Spolu s ohlášením stavebník stavebnímu úřadu doloží, že o svém stavebním záměru informoval vlastníky sousedních pozemků. V ohlášení se připojují doklady prokazující vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku či stavbě, pokud stavební úřad nemůže existenci tohoto práva ověřit v katastru nemovitostí. U staveb pro bydlení a pro rekreaci do 150 m2 se přikládá i projektová dokumentace. Stavebník pak může stavbu provést na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. Není – li souhlas stavebníkovi doručen do 40 dnů, kdy došlo úřadu ohlášení a není mu doručen zákaz zahájit stavbu, platí konkludentní souhlas úřadu se stavbou. Stavební úřad může provedení stavby zakázat, nejsou – li splněny podmínky uvedené v ohlášení. Stavební řízení je omezeno pouze na určení stavebně technických podmínek pro provedení stavby. K námitkám účastníků řízení, o kterých již mohlo být v předešlém řízení rozhodnuto se nepřihlíží.

18

V praxi bude probíhat ohlášení stavby pravděpodobně tímto způsobem. K ohlášení, podaného na místně příslušný stavební úřad se předloží mimo jiné projektová dokumentace a doklad o tom, že byli o stavbě informováni sousedi s tím, že proti stavbě nic nenamítají. Stavební úřad ohlášení posoudí a pokud do 40 dnů od jeho doručení stavbu nezakáže, znamená to, že se do stavby může stavebník pustit. Při tom platí, že souhlas platí jeden rok, během kterého se musí stavba zahájit. V opačném případě nezbývá než podat ohlášení se všemi dokumenty znovu. Od nového roku rovněž platí, že každé podání musí být učiněno na vyhláškou stanoveném formuláři, který občan obdrží na příslušném stavebním úřadě, popř. si jej bude moci vytisknout a vyplnit z internetových stránek ministerstva pro místní rozvoj či webových stánek města, kde žije. Najde tam rovněž i seznam všech nezbytných příloh. Stavební řád také nově upravuje funkci autorizovaného inspektora. Zásadní změnou je, že stavba může být postavena na základě souhlasu privátní osoby, která je oprávněná na základě smlouvy se stavebníkem a na jeho náklad osvědčit skutečnost, že navrhovaná stavba může být provedena. Dále může provést odborný posudek pro vydání kolaudačního souhlasu je-li potřeba. Autorizovaný inspektor dohlíží také na samotné provádění stavby. Pokud autorizovaný inspektor vydá souhlas se stavbou, kterou stavebník hodlá provést, pak stavebníkovi stačí pouze takovou stavbu oznámit stavebnímu úřadu, jestliže byla opatřena souhlasná závazná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob, které by byly účastníky stavebního řízení (vlastník sousedního pozemku a další §109) a nejde o stavbu, která je vyloučena ze zkráceného stavebního řízení. Autorizovaný inspektor k této žádosti přikládá plán prohlídek, které je nutné během stavby vykonat tak aby stavba proběhla řádně. V zákoně je ale také upravena možnost rozhodnutí o nezpůsobilosti stavby ke zkrácenému řízení, které může nastat například v případě, kdy dojde ke konfliktům mezi účastníky řízení a k podání jejich námitek. Podobný režim se rovněž předpokládá nejen u výše uvedených staveb,ale také v případě drobných změn staveb prováděných před samotným dokončením stavby. Stavební úřad takovou změnu může povolit na žádost stavebníka. Žádost krom obecných náležitostí obsahuje popis prováděných změn a jejich komparaci zakreslenou ve zvláštní projektové dokumentaci se změnami stavby s vyznačením souladu s technickými požadavky (ČSN, ČSN EN).

19

Poslední z významných změn vedoucích ke zjednodušení ve stavebním řízení je institut užívání stavby upravený v hlavě I. dílu 2. stavebního řádu v § 119 a následujících. Zásadní změnou je, že dokončená stavba, pokud vyžadovala stavební povolení a nebo ohlášení stavebního úřadu a nebo pokud byla prováděna na podkladě veřejnoprávní smlouvy nebo certifikátu vydaného autorizovaným inspektorem, lze užívat na základě kolaudačního souhlasu a nebo pouze na oznámení této skutečnosti stavebnímu úřadu. Je samozřejmé, že pokud jsou na stavbu kladeny nějaké specifické technické požadavky – například revíze komínu, revize plynového zařízení a další, musí mít stavebník veškeré tyto podklady zajištěné ještě před uvedením stavby do provozu. Bez těchto zákonných podmínek není možné stavbu užívat, stavba se tak nepovažuje za dokončenou. Kolaudační souhlas je vyžadován na stavebníkovi stavebním úřadem v případech staveb, u nichž jejich budoucí uživatelé nemají možnost vlastnosti těchto staveb nějakým zásadním způsobem měnit a u nichž bylo určeno, že musejí projít zkušebním provozem dle §124 stavebního zákona. Jedná se zejména o budovy nemocnic, škol, nájemních bytových domů, staveb pro obchod a průmysl, stavby pro shromažďování většího počtu osob, stavby občanské a dopravní infrastruktury, věznice a případně u změn prováděných na kulturních památkách. Nové povinnosti a odpovědnosti osob při přípravě a provádění staveb jsou kladeny dle nového stavebního řádu na účastníky stavebního řízení. Toto opatření je nutné aby vyvážilo snížení preventivní kontroly veřejných zájmů ze strany stavebních úřadů tak jak bylo uvedeno výše. Nejvyšší důraz je při tom kladen na zvýšení kontroly nad prováděním a pozdějším užívání staveb formou kontrolních prohlídek, které znamenají nejvýznamnější přechod od dosavadního nefungujícího stavebního dohledu k systematicky prováděným kontrolám staveb podle předem stanoveného plánu. Stavební úřady však mají ze zákona povinnost všechny žádosti týkající se řízení dle stavebního zákona řešit co možná nejsnadnějšími postupy. Dle nové právní úpravy si tak například výpis z katastru nemovitostí o tom, že jste vlastníkem pozemku či stavby, opatří sám stavební úřad - nikoli stavebník. Poslední odlišnost mezi novým a starým stavebním zákon vyplývající ze vztahu stavebního zákona ke správnímu řádu a přestupkového zákona jsou

20

ustanovení o přestupcích a sankce za ně. Sankce mohou být uloženy pouze účastníkům stavebního řízení, kterým byly uloženy zákonné povinnosti a tyto osoby tyto povinnosti nesplnily. Skutkové podstaty přestupků jsou tříděny podle osoby, která se přestupku ve stavebním řízení dopustila. Stavební zákon z procesního hlediska navazuje na správní řád, ve svém znění upravuje pouze výši pokut, které může příslušný úřad za jednotlivé přestupky udělit.

3.5 Vztah nového stavebního zákona k mezinárodním smlouvám a závazkům k EU Původní právní úprava byla tvořena v období totalitního systému, který nebyl svázán mezinárodními závazky České republiky, tak jako je tomu v současné době, kdy Česká republika zejména přistoupením k zemím Evropského společenství a vzniku Evropské unie převzala mnoho společných závazků. Některé mezinárodní smlouvy19 a členství ČR v EU měly také vliv na znění současného stavebního zákona a zákonů s ním souvisejících. Právní úprava stavebního zákona respektuje jednotlivé směrnice Evropského společenství zejména v oblasti závazných stavebních postupů, stavebních materiálů, hmot, výrobků, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci20. V oblasti územního plánování právní úprava přijímá požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí, směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků v rozsahu, který je nezbytný pro splnění podmínek těchto směrnic v oblasti územního plánování. Směrnice ve svých přílohách vyjmenovávají, pro které druhy rostlin, živočichů a typy přírodních stanovišť mají být lokality soustavy Natura 2000 vymezeny. Požadavky obou směrnic byly 19

Evropská charta místní samosprávy č. 181/1999 Sb. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy Úmluva o ochraně archeologického dědictví Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech ochrany životního prostředí Evropská úmluva o krajině 20 Tato se projevila zejména v novém zákoně č. 309/2006, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)

21

začleněny do zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č. 218/2004 Sb. Podle směrnice o ptácích jsou vyhlašovány ptačí oblasti - PO (v originále Special Protection Areas – SPA) a podle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality – EVL (v originále Sites of Community Importace - SCI). Společně tvoří tyto dva typy lokalit soustavu Natura 2000. Do zákona 93/2004 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí byla inkorporována nová právní úprava vycházející ze směrnice Rady 97/11/ES o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato nově upravuje oproti minulé právní úpravě i posuzování vlivu na životní prostředí u koncepcí. Minulá právní úprava ve svém znění upravovala pouze posuzování vlivu na životní prostředí u staveb. Nová právní úprava je tak v úplném souladu s evropskou směrnicí a to přímo již ve znění nového stavebního zákona. Pokud orgán ochrany přírody přímo nevyloučí možnost negativního vlivu územně plánovací dokumentace na životní prostředí a na evropsky významné lokality, pak tedy také musí nově dojít k posouzení jejich vlivu na tyto evropsky významné lokality pod označením Natura 2000.

22

4 Nový stavební zákon S účinností od 1.1.2007 začal platit tolik očekávaný nový stavební zákon – zákon číslo 183/2006 Sb. V rámci nové úpravy stavebního zákona mnoho stavebníků očekávalo, že se stavební řízení zjednoduší a zrychlí. Příprava stavby v minulosti mnohdy trvala déle než její samotná realizace. Nový stavební zákon by měl pomoci rozmachu bytové výstavby mocněné v současnosti nízkou úrokovou sazbou bankovních hypoték a usnadnit tak spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Nyní se podívám na to, jak se tento cíl autorům nového stavebního zákona podle mého názoru povedl, případně nepovedl.

4.1 Část první – Úvodní ustanovení §1 - §3 Předně je potřebné upozornit na členění původního stavebního zákona, který byl členěn na 9 částí. Část první – územní plánování, část druhá – stavební řád, část třetí – sankce, část čtvrtá – vyvlastnění, část pátá – stavební úřady, část šestá – ochrana zvláštních zájmů, část sedmá – evidence ukládání dokumentace, část osmá – společná ustanovení, část devátá – ustanovení přechodná a závěrečná. Z tohoto členění je patrné, že úvodní část v původním zákoně nebyla a jakýsi úvod do stavebního zákona byl proveden prostřednictvím §1, který vyjmenovával cíle a úkoly územního plánování. V novém zákoně je v §1 popsán předmět úpravy nového stavebního zákona, kdy v §1 odst.1 jsou uvedeny cíle a úkoly územního plánování, což je obdobné jako v původním zákoně, avšak v porovnání s ním nový zákon zmiňuje vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, sloučení postupů územního plánování s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí a podmínky pro přípravu veřejné infrastruktury. Odstavec 2 se však věnuje obsahu stavebního řádu a odstavec 3 podmínkám pro projektovou činnost a provádění staveb. Na úseku stavebního řádu je nově uvedena funkce autorizovaného inspektora, která v předešlé právní úpravě nebyla upravena vůbec. Odstavec 3 byl od ostatních odstavců oddělen z důvodu, že většina působností v tomto odstavci je společná pro obě hlavní části uvedené v odstavci 1 a 2 a prolíná se zněním celého stavebního zákona. Byť je ve třetím odstavci uveden pojem vyvlastnění, je nutné si uvědomit, že vyvlastnění bylo v minulosti upraveno

23

přímo stavebním zákonem. V současnosti, je právní úprava vyvlastnění samostatná a má svůj vlastní zákon č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Jedinou výjimkou v novém stavebním zákoně je § 170 s uvedením účelu vyvlastnění. V souladu se současně přijímanými právními úpravami jsou v §2 nového zákona upraveny základní pojmy, které se v zákoně objevují. Tím se zajišťuje základní, ale ucelený přehled jednotlivých pojmů. Původní stavební zákon měl výklad základních pojmů v § 139a, kde vymezil základní pojmy územního plánování a v § 139b, kde byly vymezeny základní pojmy stavebního řádu. V minulosti docházelo v praxi k nestejnému výkladu jednotlivých pojmů a jejich definice tak často činila problémy. V tomto ohledu je nová právní úprava dál. V zákoně se dočteme

definice

stavebního

pozemku,

zastavěného

stavebního

pozemku,

zastavitelné plochy a dalších. Stavební pozemek je pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím a nebo regulačním plánem. Zastavěným stavebním pozemkem je podle definice pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. Zastavitelnou plochou je plocha vymezená k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje. Stavební pozemek byl v předešlé právní úpravě také definován jako část území

určená regulačním plánem

nebo územním rozhodnutím k

zastavění a

pozemek zastavěný hlavní stavbou. Zastavěný stavební pozemek je však novým pojmem definovaným pouze v novém stavebním zákoně. Tento pojem je důležitý pro rozlišení dvou situací, které mohou nastat a to jednak, že byl pozemek určen k zastavění postupy podle stavebního zákona, ale stavba na něm nebyla do současné doby postavena (definice stavebního pozemku) a nebo situace, kdy je právní režim území o umístění stavby již evidován v katastru nemovitostí (definice zastavěného stavebního pozemku). Tyto definice a rozlišování rozdílu mezi stavebním pozemkem a zastavěným stavebním pozemkem je důležité pro vymezení zastavěného území upraveného v § 58 a § 59 nového stavebního zákona. V zastavěném území umožňuje nový stavební zákon využití zjednodušeného územního řízení a vydání územního souhlasu. Jednoduché stavby mohou být prováděny pouze na základě ohlášení stavby.

24

Zastavěné území bylo vyznačeno v územním plánu obce a v regulačním plánu obce. Tato úprava byla platná od 1. 7 1998. U obcí, které neměly před tímto datem vypracovaný územní, či regulační plán obce by nebylo možné použít výše zmíněné zjednodušené postupy územního rozhodování. Z tohoto důvodu je v definici popsáno zastavěné území, kterým je zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (intravilán). Pro účely ochrany půdy vyplývající ze zásady komplexního posouzení nevratných změn v území nový zákon definuje pojem nezastavitelný pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán. Jedná se o pozemky na kterých se nachází veřejná zeleň, parky sloužící k obecnému užívání, případně zemědělské a lesní pozemky o výměře větší než 0,5 ha. K dalším pojmům upravených v §2 dodávám, že nově je upravený pojem stavebník, který v předchozí právní úpravě nebyl vůbec definován byť byl tento pojem hojně využíván. Jedná se o osobu, která požádala o vydání stavebního povolení (pro sebe, neboť o stavební povolení může žádat i zastupující osoba), nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy a další, pokud nejde o osobu podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti. Stavebníkem se považují též osoby investora a objednatele stavby. Nově a přesněji je ve stavebním zákoně definována změna dokončené stavby, která je v logickém důsledku podskupinou stavby samotné. I na změnu dokončené stavby se hledí jako na stavební dílo. Změnou dokončené stavby tedy je nástavba, kterou se stavba zvyšuje, přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a stavební úpravy, při kterých se zachovává vnější půdorysné i výškové obrysy budovy. Za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby, což odstranilo v minulých letech časté dohady, jakým způsobem hodnotit dodatečné zateplování fasád. Definice změn, které se provádějí před dokončením stavby zůstaly v porovnání s předešlou právní úpravou beze změny. V §3 jsou upraveny definice terénních úprav, zařízení, kterým se rozumí informační a reklamní panel, tabule, deska a další, staveniště a údržby stavby. Terénní úpravy byly v předešlé právní úpravě upraveny v části druhé v §§ 71-74. V tomto pojmu nevidím v obecné rovině zásadní změny mezi starou a novou právní úpravou.

25

Na rozdíl od prve jmenovaného pojmu terénních úprav, pojem zařízení zákon č. 50/1976 neznal. Je zřejmé, že každý reklamní panel, informační tabule je zavěšena na nějaké ponejvíce ocelové konstrukci. Podle znění zákona je rozhodující, zda-li se jedná o zařízení a nebo stavbu na rozhodnutí příslušného stavebního úřadu. Tato věta vylučuje pozdější dohady o věci. Mimoto je důležité si uvědomit, že konstrukční a technické požadavky na informační a reklamní zařízení jsou upravené ve vyhlášce ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v § 60. Existuje ještě jedna obdobná vyhláška, ale ta je platná pouze na území hlavního města Prahy21. Nově je také upraven ve stavebním zákoně pojem staveniště, který byl v minulosti upraven pouze v §14 vyhlášky č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu a pojem údržba stavby, kdy v předchozí právní úpravě nebyla definice údržba stavby vůbec napsána, za to byla podrobně upravena v §§86 až 97 zejména z pohledu procesního a mocenského ve vztahu ke stavebnímu úřadu. Na tomto místě bych rád zmínil, že tyto právní pojmy nejsou upraveny jen ve stavebním zákoně. Pro účely zákona č. 235/2004 Sb., zákona o DPH je například stavební pozemek definován jako nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se pak rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc. Definice stavebního pozemku je také v zákoně o dani z nemovitosti. Zde je podle § 6 odst. 3 stavebním pozemkem zamýšlen pozemek určený k zastavění stavbou, na kterou bylo vydáno stavební povolení a která se po dokončení stane předmětem Ještě bych také zmínil například zákon o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů, který má ve svém §2 také vymezení pojmu stavební pozemek. Zde je však vymezení pozitivní, ale také negativní tedy co stavebním pozemkem podle tohoto zákona není. Stavebním pozemkem v takovém případě není pozemek, který je zastavěn jen podzemním a nebo nadzemním vedením včetně jejich příslušenství, podzemními stavbami, které nedosahují úrovně terénu, podzemními částmi a příslušenstvím staveb pro dopravu a vodní hospodářství netvořícími součást

21

Vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy

26

pozemních staveb, pozemek zastavěný studnami, opěrnými zdmi, pomníky, sochami a podobně. Pro určení podle tohoto zákona zda li se jedná o stavební pozemek či nikoliv je rozhodující evidence v katastru nemovitostí. Tyto definice jsou tedy odlišné a je zřejmé, že byly vytvořeny pro účely finančního práva (a to ještě jeho jednotlivá odvětví), nikoliv pro oblast stavebního práva a územního plánování.

4.2 Část druhá – Výkon veřejné správy §4 - §17 Jak již bylo řečeno v úvodu, vzhledem k určitému uvolnění v procesu územního plánování a procesu povolování staveb a dalších podmínek kladených dříve v oblasti výstavby na stavebníky a jiné povinné osoby, bylo nutné zpřesnit a podrobně upravit působnost a pravomoc orgánů územního plánování a stavebních úřadů, přičemž je nutné podotknout, že mnohé z dřívějších povinností územních a stavebních orgánů přešly na stavebníky a další povinné osoby (např. autorizovaný inspektor). Předešlá právní úprava výkon veřejné správy neupravovala tak podrobně jako nový zákoník v samostatné části, ale vždy zvlášť v jednotlivých částech. Orgány územního plánování byly definovány v §§12-15 a orgány státního stavebního dohledu v §§98-104, přičemž podrobná úprava stavebních úřadů byla v §§117-124 zákona č. 50/1976 Sb. Nový stavební zákon v § 4 přímo ve svém úvodu odkazuje, řekl bych až apeluje, na orgány územního plánování a stavební úřady, na možnost přednostního využívání zjednodušujících postupů v řízení, které je dle zákona možné využít a tím tak v souladu se zásadou úspornosti správního řízení ulehčit potřebám stavebníků. Tyto postupy jsou v převážné většině možné u jednoduchých staveb zejména občanských. Stavební úřady a orgány územního plánování musejí postupovat v souladu s postupy dotčených orgánů, které ze zákona chrání veřejný zájem. Dotčené orgány za tímto účelem vydávají rozhodnutí, která jsou závaznými stanovisky, která však nejsou samostatnými správními rozhodnutími. Stavební úřad, případně orgán územního plánování se těmito stanovisky nemusí řídit, musí však doložit důvody proč tak neučinil. Dotčené orgány však svými stanovisky vázány

27

jsou. Nemohou bez závažných důvodů například v případě odvolání vydat stanovisko, které by znělo v konečném důsledku úplně jinak. Dotčený orgán tak může učinit jen za situace, že došlo k výrazné změně poměrů, po vydání původního stanoviska. Mimoto se už nebude v procesu povolování stavby přihlížet ke stanoviskům, které se vyjadřovaly k umístění stavby a byly již vyřešeny v územním plánu. Stanovily-li si však dotčené orgány nějaké podmínky, které byly součástí výrokové části jejich stanoviska, mají oprávnění plnění těchto podmínek kontrolovat. Případné spory mezi dotčenými orgány, případně mezi dotčeným orgánem a příslušným úřadem, jsou řešeny podle ustanovení správního řádu22. Hlavní změny v oblasti výkonu veřejné správy ve stavebním zákoně proběhly v součinnosti s přijetím nového správního řádu, který umožňuje uzavřít veřejnoprávní smlouvu s osobou žadatele o vydání správního rozhodnutí stanoví-li tak zvláštní zákon (v našem případě zákon stavební). V takovém případě veřejnoprávní smlouva může nahradit správní rozhodnutí stavebního úřadu (náhrada územního rozhodnutí, náhrada stavebního povolení)23 V § 5 nového stavebního zákona je definována působnost orgánů ve věcech územního plánování. Základním rozdílem mezi současnou – novou právní úpravou a mezi původní - starou úpravou stavebního zákona v právní úpravě působnosti orgánů působících v územním plánování a ve stavebním řízení je, že současná úprava se snaží tuto oblast ošetřit uceleně bez odkazů na subsidiární kodexy – zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze. Dřívější právní úprava v §12, která odpovídá současnému §5 byla tedy na rozdíl od současné nedostatečná. Současný zákon upravuje podrobně kompetence, které vykonávají orgány obce, orgány kraje a ministerstvo, které se shodně v zákoně nazývají orgány územního plánování. §5 dále upravuje výkon správy samostatné a v přenesené působnosti. Tato byla dříve upravena pouze v zákoně o obcích a krajích24 Stavební zákon však rozdělení působností určené zvláštními zákony respektuje, akorát je více konkretizuje pro případy řízení územního plánování. S §5 úzce souvisejí §6 a §7, které konkrétně a detailně popisují činnosti úřadů územního plánování (Obecní úřad 22

například §133 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád. Tento paragraf řeší spory o věcnou příslušnost §4, §78/4, §116/1 Zákon č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon 24 zákon o obcích č. 128/2000 Sb., samostatná působnost obce §35 až §60, přenesená působnost obce §61 až § 66e zákon o krajích č. 129/2000 Sb., samostatná působnost obce § 14 až § 28, přenesená působnost kraje §29 až §30 23

28

obce s rozšířenou působností a jeho orgány, krajský úřad s přenesenou působností a jeho orgány)25. Působnost zastupitelstva obce zůstala v rozsahu jaký byl v dřívějším zákoníku s tím rozdílem, že dnes jsou jeho pravomoci vymezeny ve stavebním zákoně. Dříve byla část ve stavebním zákoně a část v zákoně o obcích. Tato změna byla provedena zákonem č. 186/2006 Sb. který změnil znění §84 odst. 2 zákona o obcích26. Rada obce má zvláštní postavení vzhledem k faktu, že je v zákoně stanovena 30 denní lhůta pro podání námitek k návrhu zásad územního rozvoje, ve které je jak praxe ukazuje, velmi těžké zajistit zasedání rady obce. Z tohoto důvodu má rada obce zvláštní působnost, kdy sama může podávat námitky a to i k územnímu plánu sousední obce. Mimo to je přínos §5 oproti předešlé právní úpravě v tom, že přesně rozděluje, které úkoly územního plánování náležejí do působnosti obecních úřadů, které do působnosti krajských úřadů a které jsou záležitostí centrální v rovině působnosti ministerstva. §5 odstavce 6 udává stejnou povinnost jakou ukládal i předešlý zákon v §30 povinnost soustavně sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace a vyhodnocovat je, zejména v případě změn ve skutečnostech na kterých byla územně plánovací dokumentace vypracována, jsou tyto orgány povinny tyto změny provést i v příslušné územně plánovací dokumentaci. Krajský úřad má povinnost tyto změny zpracovávat v souladu se zásadami územního rozvoje (§40), kdežto obce změny zapracovávají v územním plánu obce (§55). Významnou změnou, vycházející ze zásady správního práva rozhodovat v souladu s veřejným zájmem, je možnost vystupovat pro obecní úřad nejen jako úřad územního plánování, ale také jako dotčený orgán v řízeních, kde obecní úřad jako správní orgán nevydává rozhodnutí. Obecní úřad jako příslušný správní úřad má dle zákona §27 a §28 za úkol pořizovat územně analytické podklady pro svůj správní obvod v rozsahu nezbytném pro pořizování územních a regulačních plánů. Z logiky zásady úspornosti nákladů správního řízení a zásady spolupráce správních orgánů a ze znění §18 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb. vyplývá potřeba konzultace ohledně území a situace vztahů na něm mezi jiným orgánem pořizujícím územně plánovací

25

obecními orgány jsou myšleny zastupitelstvo obce, rada obce, krajskými orgány pak jsou zastupitelstvo kraje a rada kraje. 26 §84 odst.2 b se zrušuje, neplatné se tak stalo znění: Zastupitelstvu obce je vyhrazeno schvalovat územní plán obce a regulační plán a vyhlašovat jejich závazné části obecně závaznou vyhláškou

29

dokumentaci a dotčeným orgánem – obecním úřadem, jenž je jinak příslušným správním orgánem. Nový zákon umožňuje aby na základě veřejnoprávní smlouvy obec s rozšířenou působností, která splnila kvalifikační požadavky z § 24 stavebního zákona, zajišťovala veškerou agendu v zákoně uvedenou týkající se územního a regulačního plánování i pro další obce z jejího správního obvodu. Tady je zásadní rozdíl mezi současnou a dřívější právní úpravou, neboť podle původního stavebního zákona dle znění § 1327 mohly územně plánovací dokumenty zpracovávat obecní úřady všech obcí. V původní právní úpravě byly obce dokonce nuceny zpracovávat územně plánovací dokumentaci bez toho aniž by měly odborně kvalifikovanou osobu, která by zaručila správné vyhotovení této dokumentace. Územně plánovací dokumentace tak byla tvořena prostřednictvím fyzických případně právnických osob a zákon tak vlastně řešil jen to, že obec je povinna uhradit náklady obcí tímto vzniklé. Obec tak měla status pořizovatele územně plánovací dokumentace. Působnost krajů je zakotvena jak jsem výše uvedl ve stavebním zákoně v §7. V dřívějším zákoně byla působnost krajských úřadů vymezena v §14 odstavce 2. Ze znění zákona je patrné28, že se jedná u krajských úřadů o výkon přenesené působnosti29. Ze zákona bylo v souladu s tím, co jsem již výše uvedl (výkon samosprávy obcí) vypuštěna nadřízená pozice krajského úřadu nad obecním úřadem v oblasti územního plánování. Nadřízenost krajského úřadu nad obecním zůstává tak zachována jen v intencích správního řádu30, přičemž je zejména v rozsahu dozorové činnosti krajského úřadu nad činností obcí v oblasti územního plánování, která je ve stavebním zákoně upravena v §§47, 48, 51 a 52. S novou právní úpravou posouzení 27

§13 zákona č. 50/1976 Sb. stavební zákon. Obec pořizuje v přenesené působnosti územní plán obce, regulační plány a územně plánovací podklady. Zde je patrné, že právní úprava neobsahuje žádné omezení, které by upravovalo kdo je oprávněný a kdo ne zpracovávat uvedené dokumenty. 28 Je patrné i z dikce §5 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. nový stavební zákon 29

Zákon č. 50/1976 Sb., stavební zákon §14 (2) Krajský úřad a) vykonává působnost nadřízeného orgánu územního plánování pro obce, b) pořizuje územní plány velkých územních celků, c) pořizuje územně plánovací podklady nezbytné pro svoji činnost. Zákon č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon znění §7 odst. 1: Krajský úřad v přenesené působnosti… 30 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, §178 odst. 2 Nadřízeným správním orgánem orgánu obce se rozumí krajský úřad. Obecně je nadřízeným orgánem ten orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor.

30

vlivu na životní prostředí souvisí nová pravomoc krajského úřadu, právo vystupovat jako dotčený orgán v územním řízení s posouzením vlivu na životní prostředí, které se dotýká více právních obvodů obcí s rozšířenou působností. Důvodem je komplexní ochrana veřejných zájmů vzhledem k širšímu území v působnosti Kraje. Co se týká krajských orgánů v samostatné působnosti vydává podle §7 odst. 2 zastupitelstvo kraje zásady územního rozvoje a regulační plán, schvaluje zadání pro zpracování návrhu zásad územního rozvoje, schvaluje zprávu o uplatňování zásad územního rozvoje. Rada kraje uplatňuje v samostatné působnosti stanovisko k návrhu politiky územního rozvoje. Samostatná působnost je zde zvolena z podobných důvodů, jak tomu bylo u obecního zastupitelstva a to vzhledem k 90 denní lhůtě, ve které musí být podány stanoviska k návrhu politiky územního rozvoje. Tato lhůta nezaručuje, že se v ní krajské zastupitelstvo sejde. Ústředním nadřízeným orgánem výkonu veřejné správy je ministerstvo pro místní rozvoj. Toto ministerstvo vykonává státní dozor ve věcech územního plánování a jako ústřední „politický“ orgán pořizuje politiku územního rozvoje a k tomu potřebné územně plánovací podklady. Tento bod v §11 je nově uvedený v porovnání s právní úpravou v předchozím stavebním zákoně upravenou v § 14 odst. 3. Ministerstvo také vede ústřední evidenci územně plánovací činnosti, která je konkrétně upravena v § 162 nového stavebního zákona. Předmětem této evidence územně plánovací činnosti jsou data o územně plánovací dokumentaci a průběhu jejího pořizování, informace o zastavitelných plochách nad 10 ha plochy a účelu jejich využití a dále data územních studií. Ministerstvo si zřídilo dle zákona organizační složku státu nazvanou Ústav územního rozvoje31. Podobně jako tomu bylo u krajů a obcí, ani u ministerstva není již v §11 napsáno, že je nadřízeným orgánem krajů, neboť to vyplývá z § 178 správního řádu. Z §12 však vyplývají pro ministerstvo nové pravomoce a výkon moci, které dříve zákon neupravoval. Z dikce zákona vyplývá možnost ministerstva přímo svými orgány (ne zprostředkovaně) vykonávat stavební dozor ve věcech stavebního řádu, kontrolovat opakovaně se vyskytující se vady přímo na stavbách. Ministerstvo ze zkušeností ze své kontrolní činnosti může také dávat podněty k úpravě technických požadavků upravených v Českých technických normách a zejména vykonává dozorovou činnost nad působením autorizovaných inspektorů. Zákon také 31

Ústav územního rozvoje má sídlo v Brně na Jakubském náměstí 3 a byl zřízen 1. 9 1994.

31

v odst. 3 § 12 počítá se zřízením specializované organizační složky státu, která se bude přímo zabývat technickými požadavky na stavbu. §13, §15 a §16 nového stavebního zákona vyjmenovává a dále upřesňuje obecné stavební úřady, speciální stavební úřady, vojenské stavební úřady a jiné stavební úřady. Nová právní úprava se zásadně neliší od původní úpravy v zákoně č. 50/1976. Obecnými stavebními úřady s výjimkou ministerstva jsou orgány územních samosprávných celků, vykonávající svoji působnost jako přenesenou. Krajský úřad může na žádost obce po projednání s ministerstvem nařízením v přenesené působnosti určit obecní úřad obecným stavebním úřadem, pokud jeho působnost bude vykonávána pro ucelený správní obvod. Tuto působnost však může kraj také odejmout, pokud obecní úřad nebude splňovat podmínky pro výkon své činnosti. Nový zákon však nemá obdobné ustanovení jaké bylo v původním zákoně v §122 a v §12432 . Ze smyslu zákona vyplývá, že není možné, aby obecní úřady, které nejsou stavebními úřady vykonávaly činnosti související se stavebním zákonem – územním plánováním a stavebním řádem.

32

§122 zákona 50/1976 Sb., stavební zákon (1) Obce, které nejsou stavebními úřady, vykonávají tuto působnost: a) sledují veškerou stavební činnost v obci a dbají, aby se rozvíjela v souladu se záměry územního plánování, b) dozírají na stav staveb, c) kontrolují, zda se stavby a jejich změny, terénní úpravy, práce a zařízení podle tohoto zákona neprovádějí bez povolení nebo v rozporu s ustanoveními tohoto zákona. (2) Zjistí-li obec při kontrole, že se stavba a její změny, terénní úprava, práce a zařízení provádějí bez povolení nebo v rozporu s ním, projedná zjištěné nedostatky se stavebníkem; nevede-li toto jednání k cíli, vydá rozhodnutí o zastavení stavby a vyrozumí o tom příslušný stavební úřad. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení stavby nemá odkladný účinek. §124 zákona 50/1976 Sb., stavební zákon (1) Krajský úřad může na žádost obce, která není stavebním úřadem a má podmínky pro odborné rozhodování o stavebně technických záležitostech, určit, že obec bude vykonávat tuto část pravomoci stavebního úřadu: a) vydávat stavební povolení na stavební úpravy jednoduchých staveb, pokud nejde o kulturní památky, b) určovat, zda jí ohlášené drobné stavby, stavební úpravy a udržovací práce (§ 55 odst. 2 a 3), s výjimkou stavebních úprav a udržovacích prací na kulturních památkách, vyžadují stavební povolení, a v těchto případech stavební povolení vydávat, c) přijímat ohlášení, popřípadě vydávat povolení informačních, reklamních a propagačních zařízení a nařizovat jejich odstranění, d) přijímat ohlášení lhůty, do kdy bude odstraněna drobná stavba a informační, reklamní a propagační zařízení (§ 88 odst. 5), e) kolaudovat stavby a jejich změny, ke kterým vydala stavební povolení, f) zabezpečovat výkon státního stavebního dohledu (§ 98 až 104).

32

Speciální stavební úřady zůstaly beze změny zachovány a i nadále vykonávají svoji působnost dle stavebního zákona a zvláštních právních předpisů, které platily i za původního stavebního zákona. U staveb leteckých je oprávněným úřadem Úřad pro civilní letectví, u staveb drážních mají působnost drážní úřady, stavby pozemních komunikací (silnice, dálnice) spadají pod pravomoc jednotlivých silniční správních úřadů, stavba vodních děl náleží pod vodoprávní úřady a speciální stavební úřady mají za úkol koordinovat stavby podléhající integrovanému povolení. Integrované povolení je takové povolení, na které jsou kladeny požadavky spojených stavebních řízení vedoucí k realizaci jedné stavby. Příslušnými stavebními úřady vydat integrované povolení jsou krajské úřady a ministerstvo životního prostředí podle §29 a § 33 zákona č. 76/2002 o integrované prevenci. Pro všechny nadřízené úřady jsou jejich pravomoci z pozice nadřízeného úřadu vyjádřeny v § 17 nového stavebního zákona. Obecně lze říci, že zákon umožňuje nadřízenému orgánu, tedy orgánu, který ve věci rozhoduje v případě odvolání, vystupovat v řízení jako prvoinstanční stavební úřad. V dřívějším stavebním zákoně tato možnost byla podobně zakotvena v § 123.

4.3 Část třetí – Územní plánování §18 - §102 To co bylo dříve začátkem stavebního zákona, se s novým zákonem posunulo až do § 18. Nicméně cíle a úkoly územního plánování zůstaly shodné. Hlavním cílem územního plánování zůstalo dosáhnout trvale udržitelného rozvoje území, vycházející z harmonie tří základních složek v souladu s příznivým životním prostředím, hospodářským rozvojem a veřejným zájmem ve prospěch společnosti udržující spokojenost a vývoj obyvatel našeho území. S tímto souvisí také úkoly územního plánování a také působení politiky územního rozvoje a působení územního plánu. Dalším úkolem vyplívajícím z cílů územního plánování je neustálé zhodnocování stávající půdy, jejíž množství je omezeno a nedá se žádným způsobem množit a rozvíjet. Proto je nutné stávající půdu co nejlépe chránit a využívat. Z toho vyplývá úkol ochrany nezastavěného území. V principu však nevidím rozdíl mezi cíly a úkoly stanovenými v §§ 1 a 2 zákona 50/1976 Sb. a mezi §§ 18 a 19 nového stavebního zákona s výjimkou oblasti upravující a vztahující se právě k politice územního rozvoje a související s její neustálou aktualizací, což vede řekl bych k systematičtější práci odpovědných orgánů územního plánování.

33

Je nutné si uvědomit, že úkoly a cíle plynoucí ze zákona vztahující se k územnímu plánování

platí pro všechny zákonné nástroje využívané orgány

územního plánování, tedy pro územně plánovací podklady, politiku územního rozvoje, územně plánovací dokumentaci, územní rozhodnutí, územní řízení a jednotlivá územní opatření. Mezi další nové úkoly územního plánování, které v původním stavebním zákoně nebyly patří posuzování vlivu změny v území na veřejnou infrastrukturu s požadavkem na uzavření plánovací smlouvy při pořizování regulačního plánu v územním řízení. Novým úkolem také je povinnost vytvářet podmínky a předpoklady pro snížení rizika vzniku

ekologických a přírodních

katastrof. Posledním novým požadavkem, který již vychází i ze zásad nového správního řádu a který je konkretizován §43 odst. 5 ve stavebním zákoně zákaz vydávat peněžní prostředky z veřejných zdrojů v rozporu s územními plány. Písemnosti ve věcech územního plánování se v zákonem uvedených případech doručují vyhláškou. Toto je způsobené tím, že se řízení dotýká velkého počtu účastníků. Právní úprava vychází z nového správního řádu z §144 odst. 6 a §25 odst. 3. V případě územního plánování však v mnoha případech jde i o dokumenty uvedené v §20 odst. 3 výkresy, schémata a jiné zobrazení. Rozdílem v úpravě ve správním řádu oproti úpravě ve stavebním zákoně je, že stavební zákon považuje za den zveřejnění den, ve kterém byla nejpozději písemnost vyvěšena33. V § 21 je upraven nový nástroj územního plánování, tzv. územně plánovací informace, která by měla zaručit plnou, kompletní, pravdivou, aktualizovanou informovanost dotčeným osobám o stavu území a navrhovaným změnám v územním plánu. Územně plánovací informaci podává příslušný krajský úřad, orgány územního plánování vč. obecních úřadů poskytujících tuto informaci jako předběžnou34 vždy v rámci své působnosti k předmětu rozhodnutí nebo opatření. Územně plánovací informace vychází ze správního řádu, kdy se jedná o tzv. sdělení upravené v § 154 a následujících. Územně

plánovací

informace

byla

zavedena

v souvislosti

se

zjednodušením (největším) povolovacího řízení u jednoduchý staveb, kdy na základě této informace za předpokladu naplnění podmínek stanovených v § 104, nemusí

33

§25 odst.2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád hovoří o tom, že se písemnost považuje za doručenou 15. dnem po vyvěšení na úřední desce 34 §139 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád

34

stavební úřad požadovat vydání územního rozhodnutí, případně územního souhlasu. Toto však neznamená, že by územně plánovací informace musela vždy „zastávat“ pozitivní a kladná stanoviska. V praxi se předpokládá i častý případ záporného stanoviska ve vydané územně plánovací informaci, bude-li uvažovaný záměr v rozporu s územně-plánovací dokumentací. Projednání územně plánovací dokumentace je upraveno v § 22 a jak už bylo i v minulém stavebním zákoně, projednává se na veřejných zasedáních. V minulosti se na veřejných zasedáních probíraly koncepty územně plánovacích dokumentů, kdy veřejnost byla informována veřejnou vyhláškou ve lhůtách 15 dnů od posledního vyvěšení. Veřejné zasedání se neřídilo zásadami správního řádu, nejednalo se o správní řízení. V současné době je nutná přítomnost odborné osoby – projektanta, který je schopen k podkladům podat odborný výklad. Tímto zákon odstraňuje nedostatek předešlé právní úpravy vycházející z praxe. §23 upravuje možnost účasti široké veřejnosti na projednávání návrhu a konceptu územně plánovací dokumentace zastoupením zmocněným zástupcem z řad veřejnosti. Na tuto osobu nejsou podle zákon kladeny žádné podmínky na odbornost v oblasti územního plánování. Mezi podmínky, na tuto osobu kladenými je pouze způsobilost k právním úkonům (může se jednat o fyzickou,ale i právnickou osobu) a požadavek na kvótu zmocnění, která je 1/10 (a nebo 200 občanů) u obcí do 2000 obyvatel, a nebo 500 obyvatel kraje. Zmocnění musí být ke shodné uplatňované připomínce. Zásadní změna je v kvalifikovanosti takto uplatňované připomínky, o které se musí rozhodnout jako o kvalifikované námitce dotčené osoby. Zástupce veřejnosti tak není jen pasivním účastníkem projednávání územně plánovacích podkladů, ale aktivně může působit na jejich tvorbu. V souvislosti s územním plánováním

došlo § 25 ke změně názvu

územně plánovacích podkladů, kdy dosud používané (dle potřeby orgánů územního plánování a účelu použití) urbanistické studie, územní generely a územní prognózy byly nahrazeny pouze územními studiemi. Podkladem pro přípravu územních studií jsou územně analytické podklady, které jsou na rozdíl od dobrovolně pořizovaných územně technických podkladů povinně pořizované úřady územního plánování (obcí) a krajským úřadem (územně analytické podklady kraje).

35

Obsah územně analytických podkladů je vyjádřen v § 26 zákona č. 183/2006 Sb., nového stavebního zákona přičemž podrobnosti jsou stanoveny v prováděcí vyhlášce č. 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti vztahující se k územnímu plánování. Územně analytické podklady obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo vyplývající z vlastností území, záměrů na provedení změn v území a zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci. Novinkou, která nemá paralelu v předchozí právní úpravě jsou podmínky upravující pořízení územně analytických podkladů upravené v §27, jež určují pravidelnou kontrolu a průzkum území v rozsahu nezbytném pro pořízení příslušných územních a regulačních plánů, případně pro pořízení zásad územního rozvoje kraje. Pořízení územně analytických podkladů má příslušný orgán povinnost pořizovat pro celé správní území, které k němu přísluší. Změna je patrná v aktivní povinnosti podávat informace a kontrolovat změny v území. Dříve tomu tak nebylo a bylo velice náročné se probírat okolnostmi, které nastaly a byly v případě pořízení územně plánovací dokumentace rozhodnými pro kvalitní práci pořizovatele této dokumentace. Mimo to byly veškeré zjištěné údaje přístupné jen pro území obcí, které měly zpracovaný územní plán. Dle §28 je pro pravidelnou aktualizaci územně analytických podkladů stanoven 2-letý plán pravidelných aktualizací, které zajišťuje pořizovatel. Pořizovatel tak koná formou doručení oznámení poskytovatelům údajů o prováděné aktualizaci územně analytických podkladů. Projednání územně analytických podkladů je řešeno v § 29 společně s vyhláškou č. 500/2006 Sb. Pořizovatel předkládá územně analytické podklady spolu s jejími aktualizacemi k projednání Radě obcí, která má do 60 dnů pořizovateli sdělit svoje stanovisko, zejména k rozboru udržitelného rozvoje území. Pokud Rada své stanovisko nesdělí ve stanovené lhůtě, platí, že vyjádřila s předloženou dokumentací svůj souhlas. Rada obcí není obligatorním orgánem, ale její zřízení je pouze fakultativní. Zřízení Rady obcí pro udržitelný rozvoj upravuje § 9, jedná se však o zcela nový orgán působící v územním plánování správního obvodu obce s rozšířenou působností. Pokud však Rada obcí územně analytické podklady

36

územního plánování ve stanovených termínech nepořídí, musí každá obec nacházející se v daném obvodu obce s rozšířenou působností pořídit samostatně rozbory a průzkumy, které však jsou zpracovány v rozsahu územně analytických podkladů35. Územně analytické podklady pro území kraje a jejich aktualizace pořizuje krajský úřad s využitím územně analytických podkladů pro správní obvody obcí s rozšířenou působností, které se v daném kraji nachází a předkládá je k projednání zastupitelstvu kraje v rozsahu a formě stanovené prováděcím právním předpisem36. Územní studie upravena v § 30 svým způsobem nahradila svojí funkcí urbanistickou studii, územní generel a územní prognózu, které se připravovaly dle původního stavebního zákona. Územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení problémů, úprav a rozvoje funkčních systémů v území. Jedná se zejména o řešení ve veřejné infrastruktuře, územního systému ekologické stability37, které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných částí. Pořizovatelem územní studie je zpravidla úřad územního plánování, který vypracovává územní studii pro území své obce. Na žádost obce, která náleží do správního obvodu obce s úřadem územního plánování, může tento stavební úřad pořídit územní studii i pro území této žádající obce. Ostatní obce, jak již bylo výše uvedeno, mohou také pořizovat územní studie, ale pouze za předpokladu, že splní zákonem předepsané kvalifikační podmínky stanovené v § 24 stavebního zákona. Dalšími pořizovateli jsou krajský úřad, ministerstvo pro místní rozvoj a v případě vojenských újezdů jsou to újezdní úřady, případně Ministerstvo obrany. Pořizovatel dle § 30 odst. 2 stavebního zákona pořizuje územní studii v případech, kdy je to uloženo územně plánovací dokumentací, z vlastního podnětu nebo z jiného podnětu. Jiným podnětem se rozumí návrh zastupitelstva obce, orgánu veřejné správy, občana obce, fyzické nebo právnické osoby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce. 35

§185 odst. 3 Zákon č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon §4 a §5 Vyhláška č. 500/2006, Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti 37 Význam územního systému ekologické stability. Jedná se o účelně navrženou soustavu ekologicky stabilnějších částí krajiny, která vytváří základní podmínky pro dosažení trvalé ekologické rovnováhy kulturní krajiny, kde plošně převažují méně stabilní a nestabilní ekosystémy. ÚSES je tvořen funkčním propojením biocenter, biokoridorů a interakčních prvků . Vychází z kostry ekologické stability krajiny 36

37

V případě, je-li to uloženo v zásadách územního rozvoje nebo územním plánem, je pořizovatel povinen tuto studii pořídit, schválit její využití a zapsat do evidence územně plánovací činnosti ve lhůtě stanovené zastupitelstvem kraje (obce) při schvalování uvedené ÚPD. V ostatních případech je pořízení územní studie na vůli pořizovatele. Pořizovatel územní studie v zadání stanoví obsah, rozsah, cíle a účel územní studie. Zadání nepodléhá dle zákona schvalovacímu procesu a musí obsahovat zejména popis dokumentace, která je pro územní studii vyžadována s vymezením účelu pro který bude územní studie prioritně využívána. Politika územního rozvoje upravena v § 31 jak už bylo dříve uvedeno je novým nástrojem územního plánování, kterého může využívat vláda prostřednictvím ministerstva pro místní rozvoj. Politika územního rozvoje má plnit jakousi funkci koordinátora územně plánovacích činností krajů. Dále je nepostradatelná v otázce územního plánování v rozsáhlém území nadkrajského – celorepublikového významu. Z výše uvedeného vyplývá, že politika územního rozvoje není standardním nástrojem územního plánování a dále, že se její územní platnost vztahuje na celé území České republiky. Politika územního rozvoje je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování území. Obsah politiky územního rozvoje je definován § 32 přímo ve stavebním zákoně. Věcná a procesní působnost vlády a ministerstva je však také determinována obecnými pravomocemi, které umožňují ministerstvu rozhodovat v působnosti krajů a obcí pouze v součinnosti s odpovědnými orgány těchto samosprávných celků. K obsahu politiky územního rozvoje se vztahuje příloha ke stavebnímu zákonu Část A vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území vycházející, která vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 zejména pak z textu její přílohy č. 138. Vzhledem k významu politiky územního

38

a) shrnutí obsahu, hlavních cílů plánu nebo programu a vztah k jiným příslušným plánům a programům; b) příslušné aspekty současného stavu životního prostředí a jejich pravděpodobný vývoj bez provedení plánu nebo programu; c) charakteristiky životního prostředí oblastí, které by mohly být významně zasaženy; d) veškeré stávající problémy životního prostředí související s plánem nebo programem, zejména včetně těch týkajících se oblastí se zvláštním významem pro životní prostředí, jako jsou oblasti stanovené podle směrnic 79/409/EHS a 92/43/EHS;

38

rozvoje je zřejmé, že návrh ministerstva pro místní rozvoj ve spolupráci s jinými ministerstvy, zejména v souladu s požadavky ministerstva životního prostředí dle § 19 odst. 2 stavebního zákona a s dalšími ústředními správními úřady, musí být v souladu se závazky z mezinárodních smluv a dohod, ke kterým Česká republika přistoupila, a které se vztahují k územnímu plánování. Česká republika tedy musí v jakémsi prvním kole před samotným schválením politiky územního rozvoje její výsledky nechat projít mezinárodním posouzením vlivů na životní prostředí, které se tak stává integrovanou součástí výsledků vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Toto ustanovení je vlastně přejatý požadavek vyplývající ze znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/42/ES a směrnice o posuzování vlivu na životní prostředí 92/43/EHS ze dne 21.5 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Schválení politiky územního rozvoje je upraveno v § 34, který vymezuje seznam podkladů a dokumentů, které jsou vládě předkládány při schvalování politiky územního rozvoje. Seznam požadavků implementovaných ve vyhodnocení vlivů na trvale udržitelný rozvoj z § 19 odst. 2 stavebního zákona vyplývá z výše uvedených přejatých směrnic, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí, konkrétně čl. 9 odst. 1 písm. b), směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volné žijících ptáků. Ministerstvo životního prostředí má v případě negativního vlivu na životní prostředí v navržené politice územního rozvoje informační povinnost vůči

e) cíle ochrany životního prostředí stanovené na mezinárodni úrovni, na úrovni Společenství nebo členského státu související s plánem nebo programem a způsob, jak byly tyto cíle a úvahy o životním prostředí vzaty v úvahu během jeho přípravy; f) možné významné vlivy [1] na životní prostředí, včetně vlivů na otázky jako jsou biologická rozmanitost, obyvatelstvo, lidské zdraví, fauna, flóra, půda, voda, ovzduší, klimatické faktory, hmotné statky, kulturní dědictví včetně architektonického a archeologického dědictví, krajina a vzájemný vztah mezi výše uvedenými faktory; g) plánovaná opatření pro předcházení, snížení a pokud možno vyrovnání všech významných negativních vlivů na životní prostředí vyplývajících z provádění plánu nebo programu; h) shrnutí důvodů pro výběr projednávaných řešeních a popis, jak bylo posuzování provedeno, včetně případných potíží (jako jsou technické nedostatky nebo nedostatečné know-how) při shromažďování požadovaných informací; i) popis plánovaných opatření týkajících se monitorování v souladu s článkem 10; j) netechnické shrnutí výše uvedených údajů. [1] Tyto vlivy by měly zahrnovat sekundární, kumulativní, synergické, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, trvalé a přechodné, pozitivní a negativní vlivy.

39

Evropské komisi, kterou informuje o kompenzačních opatřeních přijatých v politice územního rozvoje. Aktualizace

politiky

územního

rozvoje

probíhá

v součinnosti

ministerstev a dalších ústředních úřadů a úřadů krajů dle § 35 pravidelně každé 4 roky na základě zpracovávané zprávy o uplatňování územního rozvoje a schválených zásad územního rozvoje, kterou ministerstvo pro místní rozvoj poprvé předkládá 4 roky od prvního schválení politiky územního rozvoje vládou.

4.3.1 Územně plánovací dokumentace 4.3.1.1 Zásady územního rozvoje Zásady územního rozvoje, které jsou obecně upraveny v § 36 stavebního zákona jsou hlavním nástrojem územního plánování kraje a stanoví základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území s úkolem vymezit plochy, nebo koridory nadmístního významu. Nový pojem použitý v rámci § 36 „územní rezerva“ je téměř významově věcně podobný výrazu „stavební uzávěra“, rozdíl je však v procesním postupu, kdy omezení podle § 36 odst.1 stavebního zákona jsou rozhodnutím krajského zastupitelstva v samostatné působnosti, kdežto ve druhém případě se jedná o územní opatření vydávané pro více obcí radou kraje. V §36 odst. 2 je nově umožněno v zásadách územního rozvoje požadovat v případě území nadmístního významu vypracování a využití územních studií, nebo pořízení a vydání regulačního plánu. Odstavec 3 § 36 pojmenovává hlavní význam zásad územního rozvoje. Zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech v území kraje zpřesňují a rozvíjejí úkoly a cíle územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje a určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost. Návrh zásad územního rozvoje je upraven v § 3. Tento návrh je zpracováván krajským úřadem na základě zadání podle §187 odst. 4 nebo zprávy o uplatňování zásad územního rozvoje v přenesené působnosti. Zásady územního rozvoje a jejich obsah, včetně všech náležitostí jsou upraveny v prováděcí vyhlášce č. 500/2006 Sb. v § 6 a násl. V tomto případě se nezpracovává předběžný koncept, ale přistupuje se rovnou k vypracování návrhu s variantními řešeními s připojeným vyhodnocením vlivu na trvale udržitelný rozvoj řešeného území. I v tomto případě se

40

o návrhu jedná dle správního řádu nejprve s dotčenými orgány a teprve po vyjádření těchto orgánů proběhne samotné řízení o jejich vydání. Vždy musí být brán zřetel na dojednané změny, které také musí být zahrnuty ve vypracované dokumentaci. Dotčené orgány jsou v rozhodování vázány svými předchozími stanovisky před tím uplatněnými v politice územního rozvoje. V případě sporu mezi dotčenými orgány se postupuje podle ustanovení správního řádu o řešení sporů. Krajský úřad má dle zákona povinnost zaslat vypracovaný návrh zásad územního rozvoje

ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí příslušným

orgánům sousedních států, jejichž území by mohlo být uplatňováním těchto zásad přímo ovlivněno. Těmto orgánům je ze strany krajského úřadu a ministerstva zahraničních věcí nabídnuta vzájemná odborná konzultace. V případě, že Ministerstvo životního prostředí sdělí ve svém stanovisku k vyhodnocení vlivu na životní prostředí, že zásady územního rozvoje mají negativní vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti a neexistuje alternativní řešení s menším negativním vlivem nebo bez něj, lze tento návrh zásad přijmout jen v naléhavých případech převažujícího veřejného zájmu a jen tehdy, byla – li přijata kompenzační opatření k zajištění ochrany a celistvosti tohoto území. Ministerstvo o těchto kompenzačních opatřeních musí informovat Evropskou komisi. Návrh zásad územního rozvoje podle §38 podléhá před jejich vydáním posouzení ministerstvem pro místní rozvoj. Ministerstvo má oprávnění posoudit návrh pouze z hlediska zajištění koordinace využívání území, zejména s ohledem na širší územní vztahy a mezinárodní závazky a z hlediska souladu s politikou územního rozvoje. V případě kladného stanoviska ministerstva, může být zahájeno řízení o vydání zásad územního rozvoje. V případě zjištěných nedostatků v oblasti ve kterých má ministerstvo oprávnění posoudit návrh, musí být tyto nedostatky nejprve krajský úřad odstranit a tuto skutečnost si po té nechat od ministerstva potvrdit. V řízení o zásadách územního rozvoje se koná veřejné projednání, které je vlastně druhem řízení o návrhu opatření obecné povahy podle § 172 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb39. Námitky, které mohou podávat zástupci veřejnosti a nebo které

39

Zástupce veřejnosti může v řízení o návrhu opatření obecné povahy v tomto případě uplatnit námitku má-li zmocnění nejméně 500 občany kraje nebo nejméně 1/10 občanů kterékoliv obce na území kraje s méně než 2000 obyvateli a nebo 200 občany obce na území kraje s 2000 a více obyvateli. Musí však být splněna podmínka, že se jedná o věcně shodnou připomínku.

41

uplatňují obce nejpozději během veřejného projednání musí obsahovat odůvodnění a také přesné vymezení území dotčeného příslušnou námitkou. K později uplatněným stanoviskům, připomínkám a

námitkám se nepřihlíží. Krajský úřad na základě

veřejného projednání vyhodnotí výsledky z jednání a zpracuje návrh rozhodnutí o námitkách. Pokud je to nezbytné, zajistí úpravu návrhu zásad územního rozvoje v souladu se stanovisky dotčených orgánů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů. Jeli však nutné část návrhu zcela přepracovat, je možné část návrhu, která splnila všechny požadavky na vydání vydat samostatně. V případě splnění všech podmínek uvedených v § 40 stavebního zákona a předchozích, může krajský úřad předložit návrh zásad územního rozvoje s odůvodněním zastupitelstvu kraje. Aktualizace zásad územního rozvoje je prováděna na základě zprávy vypracované krajským úřadem a předkládané zastupitelstvu kraje, která se předkládá nejpozději do 2 let po vydání zásad územního rozvoje a nebo jejich poslední aktualizace. Návrh aktualizace zásad územního rozvoje se vypracovává a projednává jen v rozsahu měněných částí. Na základě požadavku uvedeného ve zprávě může být zpracován návrh zásad územního rozvoje zcela nový. 4.3.1.2 Územní plán Územní plán je základním územně plánovacím podkladem obce sloužícím k usměrňování jejího územního rozvoje, tak jako je tomu v případě zásad územního rozvoje a jeho významu pro kraj. Územní plán je podobně jako zásady územního rozvoje vydáván formou opatření obecné povahy dle §171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.

Základní parametry a předpoklady a funkce

územního plánu jsou vymezeny v § 43 nového stavebního zákona. Dřívější vymezení územního plánu se podle předchozího stavebního zákona nevymezovalo jako územní plán pouze pro území obce40 , ale také podle §9 jako územní plán velkého územního celku, který se zpracovával pro vymezené území více obcí případně okresů. I přes to je současná právní úprava územního plánu obsáhlejší než byla právní úprava předchozí vyplývající z dostatečného rozlišení pravomocí jednotlivých územních orgánů obcí a krajů v oblasti, kde by se mohla jejich věcná příslušnost vzájemně prolínat. 40

§10 zákona č.57/1976 Sb., stavební zákon

42

Podrobnosti o obsahu územního plánu jsou uvedeny v § 11 a násl. v prováděcí vyhlášce stavebního zákona č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech Podobně jako v minulosti i dnes pořizovatel, tedy obec, pořizuje územní plán obce v přenesené působnosti. Dle § 44 může zastupitelstvo obce rozhodnout o pořízení územního plánu z vlastního podnětu, na návrh orgánu veřejné správy, na návrh občana obce nebo na návrh fyzické, či právnické osoby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce. V samostatné působnosti je však zmocněno zastupitelstvo obce rozhodnout o pořízení případně vydání územního plánu obce. Toto oprávnění vyplývá z §5 odst. 3 a § 6 odst. 5 stavebního zákona. V přenesené působnosti však pro území obce vydává rozhodnutí rada obce v případě územního opatření o stavební uzávěře (§6 odst. 6 písmeno c.) Je-li územní plán pořízen a vydán, jeho platnost pak je pro celé území obce. Obci je zákonem dána povinnost sledovat změny41, které nastaly (§5 odst. 6) v území obce proti stavu, za kterých byl územní plán vydán a v souladu s tím vypracovat a pořídit změnu příslušné projektové dokumentace. Koncepční novinkou ve stavebním zákoně je v § 43 uvedený odstavec 2, který umožňuje ve vybraných plochách a koridorech uložit v územním plánu pořízení územní studie, případně regulačního plánu jako podmínku pro rozhodování o změnách v území. V takovém případě územní rozhodnutí nevydává stavební úřad, ale zastupitelstvo obce podle § 6 odst. 5, která tak v přenesené působnosti vydává opatření obecné povahy, tedy regulační plán, nahrazující územní rozhodnutí. Jedná se zejména o případy staveb

veřejné infrastruktury, včetně pozemků veřejně

prospěšných staveb. Tato možnost je využitelná pouze v zastavěném území a v zastavitelné ploše. Regulační plán má pak tedy jakousi funkci hromadného územního rozhodnutí. Úhrada nákladů na pořízení územního plánu je řešena v § 45. Řešit úhradu nákladů v zákoně je nutné z důvodu, že územní plán je vlastně projektová dokumentace, která musí být zpracována odpovědnou osobou, mající odpovídající typ oprávnění. Náklady podle zákona hradí v tomto případě tomuto projektantovi 41

§55 Zákon č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon .Vyhodnocování územního plánu a jeho změny, na jehož základě pořizovatel předkládá zastupitelstvu obce nejpozději do 4 let po vydání územního plánu a poté pravidelně nejméně jednou za 4 roky zprávu o uplatňování územního plánu v uplynulém období.

43

obec, která si územní plán nechala vypracovat. V případě, že jsou však prováděny změny v územním plánu na základě jeho aktualizace a v souvislosti se zásadami územního rozvoje, hradí tyto vzniklé náklady kraj. Zde existuje výjimka, která říká, že tyto náklady kraj nemusí hradit v případě, kdy byly tyto změny provedeny výhradně pro potřeby konkrétní obce. Náklady, které však vznikají během projednávání územního plánu hradí pořizovatel, úřad územního plánování. V případě, že je územní plán pořizovaný na žádost navrhovatele, může po něm obec chtít částečnou a nebo i úplnou náhradu nákladů. Náležitosti návrhu na pořízení územního plánu jsou uvedeny v § 46 stavebního zákona. Tento návrh může podat jak je již výše uvedeno nejen orgán veřejné správy, ale také občan, případně fyzická, či právnická osoba s majetkovou zainteresovaností na území dané obce. Mezi hlavní náležitosti návrhu patří údaje umožňující

identifikaci

navrhovatele

vč.

uvedení

jeho

vlastnických

práv

k pozemkům na území obce, údaje o navrhovaných změnách v územním plánu obce, údaje o současném využití ploch a další. Po převzetí návrhu pořizovatel tento návrh posuzuje z hlediska souladu s právními předpisy, jež musí návrh bez podmínečně plnit. Splňuje-li návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, pořizovatel tento návrh posoudí a vydá stanovisko předkládané příslušné obci jako podklad pro vydání územního plánu. Na základě rozhodnutí zastupitelstva obce o pořízení územního plánu pořizovatel na základě § 47 ve spolupráci s určeným zastupitelem obce zpracovává návrh zadání územního plánu obce. Pořizovatel má povinnost zaslat vypracovaný návrh zadání územního plánu všem dotčeným orgánům, sousedním obcím a krajskému úřadu. V případě, že územní plán nepořizuje úřad obce pro jejíž území je územní plán zpracováván, musí být tento návrh zaslán i této obci. Ve lhůtě 30 dnů mohou tyto subjekty uplatnit své požadavky k obsahu dokumentace územního plánu, zejména s ohledem na požadavek vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Tyto požadavky nemohou být v žádném případě opomenuty. Ohledně oznámení skutečností ve zpracovávaném zadání územního plánu je zřejmé, že v případě vyvěšování na úřední desce není vyvěšena kompletní

44

projektová dokumentace, ale pouze oznámení s uvedením obsahu projednávané dokumentace s popisem, kde je možné se s projektovou dokumentací blíže seznámit. V případě, že je tak v zadání územního plánu stanoveno zastupitelstvem obce, zpracovává se koncept územního plánu. Koncept územního plánu se v souladu se správním řádem projednává na veřejném zasedání, na kterém seznámí pořizovatel ve spolupráci s pověřeným projektantem veřejnost s připravovaným územním plánem. O konání veřejného zasedání musí být veřejnost informována formou veřejné vyhlášky (s vyznačeným dnem zveřejnění) nejméně 15 dnů předem a zároveň musí být připravený koncept územního plánu vystaven k nahlédnutí u pořizovatele a v obci, pro kterou se územní plán pořizuje po dobu 30 dnů ode dne doručení veřejné vyhlášky. Zajímavé je, že připomínky může ve lhůtě do 15 dnů od veřejného projednání přednést každý, i když nemá přímý vztah k obci pro niž se územní plán připravuje. Námitky však mohou uplatnit pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených navrženým konceptem územního plánu v rozsahu veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch. V případě krajského úřadu se postupuje tak, že krajský úřad sdělí do 30 dnů ode dne veřejného projednání konceptu územního plánu stanovisko s podmínkami pro zajištění koordinace využívání území, zejména vzhledem k širším územním vztahům a souladu s politikou územního rozvoje. V případě projednávání konceptu územního plánu však krajský úřad zkoumá také soulad navržených variant územního plánu s právními předpisy stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů. Při řešení rozporů se postupuje přiměřeně podle § 136 odst. 6 správního řádu. Nadřízeným orgánem je

v oblasti územního plánování Ministerstvo pro místní

rozvoj. Jak sem již uvedl, dotčené orgány ze zákona vydávají jedno koordinované stanovisko, jímž jsou v dalším postupu vázány. Dotčené orgány mají pro vyjádření svého stanoviska 15 denní lhůtu, která jim však může být v opodstatněných případech prodloužena až na 30 dnů. V § 21 původního stavebního zákona č. 50/1976 Sb., byl řešený koncept územního plánu, ve kterém byly v odst. 5 upraveny tzv. souborná stanoviska, jež byla zpracována na základě projednání konceptu územního plánu a jež

byly

podkladem pro dokončení návrhu územního plánu. V současné právní úpravě

45

obsahově odpovídá tomuto pojmu pojem „návrh pokynů pro zpracování návrhu územního plánu“. Tento návrh pokynů zpracovává pořizovatel projektové dokumentace s určeným zastupitelem obce, pro niž se tento návrh zpracovává. Nejdůležitější náležitostí těchto pokynů je výběr výsledné varianty (koncept územního plánu je zpracováván ve více variantách, běžně ve 4 a více) a

její

odůvodnění. Pokyny pro zpracování návrhu územního plánu schvaluje zastupitelstvo obce, které je ve svém rozhodování vázáno předchozím dojednáním s dotčenými orgány, krajským úřadem a pravidly přijatými v politice územního rozvoje a zásad územního rozvoje. Samotný návrh územního plánu pak dle § 50 vzniká na základě schváleného zadání územního plánu, případně schválených pokynů pro zpracování návrhu územního plánu. O návrhu územního plánu se koná společné jednání mezi krajským úřadem, obcí, pro niž se územní plán připravuje a okolními obcemi. Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území je projednáváno v Radě obcí. Návrh územního plánu však nemusí být v Radě obcí projednáván v případě, byl-li před tím projednán Radou koncept územního plánu a projednávaná varianta je v tomto případě variantou doporučenou. Rada obcí musí svá vyjádření pořizovateli sdělit ve lhůtě 30 dnů od předložení podkladů Radě obcí. Před samotným řízením o vydání územního plánu podle § 52 a § 53 musí být tento návrh posouzený krajským úřadem, jenž předkládá spolu se zprávou o projednání územního plánu jeho pořizovatel. Krajský úřad musí svoji kontrolou zjistit, zda-li je zajištěna odpovídající koordinace využívání území v rámci regionu a je-li územní plán v souladu s politikou územního rozvoje a s územně plánovací dokumentací vydanou krajem. Krajský úřad musí své stanovisko v souladu se zákonem sdělit do 30 dnů ode dne předložení všech stanovených podkladů od pořizovatele. Případné nedostatky vyplývající z nesouladu s politikou územního rozvoje musí být odstraněny. Spory jsou řešeny podle § 136 odst. 6 správního řádu. Náležitosti zprávy o projednání návrhu jsou v prováděcí vyhlášce č. 500/2006 Sb., „o územně analytických podkladech“ v § 1242.

42

§12 Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti

46

Řízení o územním plánu probíhá jak již bylo výše uvedeno podle §52 a § 53 stavebního zákona jako veřejné projednání, což je v podstatě řízení o vydání opatření obecné povahy upravené v § 172 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu. Jedná se vlastně o ten samý případ, jako tomu bylo u veřejného projednání zásad územního rozvoje u kraje. V tomto řízení je předpoklad, že samotný návrh je již předem projednán s dotčenými orgány. Dotčené osoby mohou uplatnit v tomto jednání své námitky. Musí se však jednat o osoby dotčené, vlastnící v obci pozemky a stavby jež se dotýká zájem veřejně prospěšných staveb a opatření, vymezených zastavitelných ploch, případně zástupce veřejnosti s koncentrovanou námitkou. Pořizovatel poté s vybraným zastupitelem vyhodnotí výsledky veřejného projednání a zpracuje návrh rozhodnutí o námitkách uplatněných ke konceptu i návrhu územního plánu. Zastupitel je v tomto případě ve funkci zpravodaje obecního zastupitelstva. Je-li změna dojednaného územního plánu podstatná, opakuje se (přiměřeně §50 stavebního zákona) projednání návrhu územního plánu. V případě úplného přepracování územního plánu, zpracuje pořizovatel a zastupitel pokyny pro zpracování územního plánu, který předloží ke schválení zastupitelstvu obce. Pokud je vše v pořádku podá pořizovatel návrh zastupitelstvu příslušné obce na vydání územního plánu s jeho odůvodněním podle § 54. Zastupitelstvo obce je povinné zkontrolovat soulad územního plánu s odpovídajícími právními předpisy. Zastupitelstvo návrh může jen schválit, případně ho zamítnout a tím ho vrátit k novému projednání. Územní plán tedy zjevně již ze zákona nemůže být projednáván na zasedání zastupitelstva, ale pouze a jen na veřejném projednání podle správního řádu. Obec je povinna uvést do souladu projektovou dokumentaci územního plánu s územně plánovací dokumentací kraje. Územní plán ze zákona nemůže být stejně jako územně plánovací dokumentace kraje měněna v přezkumném (1) Zpráva o projednání návrhu územního plánu, nebo jeho změny, předkládána krajskému úřadu obsahuje: a) vyhodnocení souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací vydanou krajem, b) sdělení, jak byly zohledněny připomínky sousedních obcí, c) sdělení, jak byly zohledněny výsledky vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud bylo požadováno v zadání územního plánu, d) sdělení, jak bylo zohledněno stanovisko Komise v případě negativních vlivů územního plánu na lokalitu s prioritními typy stanovišť nebo s prioritními druhy, e) vyjádření Rady obcí, pokud bylo vydáno, a stanovisko pořizovatele, jak bylo toto vyjádření zohledněno. (2) Nedojde-li k zohlednění připomínek, vyjádření nebo stanovisek uvedených v odst. 1 nebo dojde-li k jejich zohlednění jen částečně, obecní úřad ve zprávě o projednání návrhu územního plánu, uvede důvody, proč tuto připomínku, vyjádření nebo stanovisko nezohlednil, nebo zohlednil jen částečně.

47

řízení43 podle správního řádu, neboť by nebyly splněny podmínky určené stavebním zákonem. V § 55 je pamatováno na pravidelné vyhodnocování územního plánu a kontrolu jeho změn. Doba stanovená pro tuto činnost je stanovená na 4 roky a to nejpozději po vydání územního plánu a po té nejméně jednou za 4 roky má povinnost pořizovatel podávat zprávu o uplatňování územního plánu v předešlém období. Návrh této zprávy je konzultován s dotčenými orgány a s krajským úřadem. Pokud je dán požadavek na doplnění tohoto návrhu vzhledem k uplatnění posouzení vlivů na životní prostředí, musí být tento návrh pořizovatelem doplněn o požadavek na vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Podkladem pro vyhodnocování jsou pravidelně aktualizované územně analytické podklady. V případě, kdy zpráva nahrazuje zadání změny, použije se přiměřeně ustanovení § 47 až 49. Další zastavitelné plochy lze změnou územního plánu vymezit jen na základě prokázání nemožnosti využít již určené zastavitelné plochy a nutnosti vymezit nové zastavitelné plochy. Změní-li se územní plán, musí se v souladu s ním aktualizovat také zastavěné území podle skutečného stavu, který od poslední zaznamenané změny územního plánu nastal. Vzhledem k tomu, že se nový stavební zákon také snaží vyrovnat s procesními problémy, které v praktickém životě územního plánování nastávaly a stále nastávají, upravil zákonodárce v § 56 opatření proti průtahům při pořizování územního plánu. Mezi zasedáními zastupitelstva obce s rozhodnutím nesmí být doba delší než jeden rok. Doba delší než jeden rok se v tomto případě již považuje za průtahy v pořizování územního plánu. V takovém případě musí pořizovatel bezodkladně předložit zastupitelstvu obce návrh rozhodnutí o dalším postupu pořízení územního plánu obce. Stavební zákon v § 57 připouští v odůvodněných případech spojit pořízení územního plánu a regulačního plánu pro vybranou lokalitu, který musí být zpracováván na podnět. Je logické, že pro takto spojené řízení musí být splněny všechny náležitosti, které by musely plnit řízení každé zvlášť. O zastavěném území jsem se zmínil v části první mé práce. Jen pro upřesnění a úplnost dodávám, že ve stavebním zákoně je termín zastavěné území 43

§ 97 odst. 3, Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

48

definován v §58 jako území jehož hranice je tvořena čárou vedenou po hranici parcel, ve výjimečných případech ji tvoří spojnice lomových bodů stávajících hranic nebo bodů na těchto hranicích. V případě vymezení zastavěného území se vychází z hranic pozemků intervilánu s výjimkami44 uvedenými v odst. 2 § 58. Důležitým faktorem je skutečnost, že zastavěným pozemkem není jen stavební parcela vyznačená v katastru nemovitostí,ale také další přilehlé pozemky ohraničené společným oplocením tvořící se stavebním pozemkem jednotný celek, například rodinný dům se zahradou a s garáží a vjezdem do ní, přiléhá-li plynule k pozemku. Zastavěné území se tedy vymezuje v územním plánu a každou jeho změnou dochází k aktualizaci podle skutečného stavu zastavěného území. Není-li vydán územní plán, který by zastavěné území vymezil, může obec o vymezení zastavěného území požádat úřad územního plánování (ten má tuto pravomoc nejen pro území své obce, ale i pro další obce)45, kterému k tomuto účelu předá katastrální mapu příslušného území a kopii mapy s vyznačením intervilánu, pokud již v katastrální mapě není označen. Tohoto samostatného postupu využívají převážně malé obce, které v případě

nových staveb (například souvislá řada

rodinných domů) nepotřebují územní plán, ale stačí jim pouze vymezit zastavěné území obce. K vymezení dochází podle postupu v § 58 odst. 1 a 2 a vydává se formou opatření obecné povahy. Vzhledem k tomu, že se v tomto případě koná místní šetření svolávané úřadem, zasílá se dotčeným orgánům o této skutečnosti oznámení nejméně 15 dnů předem tak, aby mohly dotčené orgány do 15 dnů po konání místního šetření uplatnit svá stanoviska, případně koordinovaná stanoviska46, která jsou pro pořizující obec závazná. Po projednání s dotčenými orgány vede o návrhu zastavěného území úřad územního plánování písemné47 řízení o vydání tohoto návrhu. Pokud má úřad připomínky a stanoviska, upraví návrh zastavěného území v souladu s nimi, doplní ho o odůvodnění a zveřejní veřejnou vyhláškou s vyznačeným dnem vyvěšení48. Je-li

44

Do zastavěného území v intervilánu se nezahrnují pozemky s vinicemi, chmelnicemi, zemědělské půdy (půdy pro výrobu zahradnictví), a pozemky přiléhající k pozemkům intervilánu navrácené zpět do orné půdy. Pozemky, které ještě nejsou zastavěny,ale jsou ze všech stran obklopeny zastavěnými pozemky jako jsou parky, sady a podobně se však do zastavěného území počítají. 45 Příslušným orgánem je rada obce konající svou pravomoc v přenesené působnosti. 46 Koordinované stanovisko vydává, jedná-li se o tentýž dotčený orgán. 47 Písemné řízení je v případě, kdy pořizovatel neurčí řízení jako veřejné projednání návrhu. 48 Nejméně po dobu 15 dnů.

49

se zásadními změnami spojeno místní šetření, musí o tomto nejméně 15 dnů před jeho zahájením informovat dotčené orgány a sousední obce. Námitky k uvedenému návrhu lze podat ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění. O námitkách rozhoduje rada obce v přenesené působnosti a nelze se proti takovému rozhodnutí ani odvolat ani podat rozklad. Připomínky u pořizovatele může podat kdokoliv, jehož zájmy jsou tímto návrhem dotčeny. Samotné vymezení zastavěného území bez územního plánu vydává rada obce v přenesené působnosti a je oznámeno formou veřejné vyhlášky na úřední desce obce, pro kterou platí stejná pravidla jako tomu bylo v případě návrhu. Vymezení zastavěného území nabývá účinnosti dnem doručení veřejnou vyhláškou, tedy 15. dnem vyvěšení na úřední desce49. Vymezení zastavěného území pozbývá platnosti přijetím územního plánu, který převzal předchozí vymezení zastavěného území. Vymezení zastavěného území nelze měnit v přezkumném řízení podle správního řadu, lze jej však zrušit. Soulad s právními předpisy však v přezkumném řízení lze posoudit. 4.3.1.3 Regulační plán Znění § 61 stavebního zákona upravuje základní parametry regulačního plánu, který se využívá pro stanovení podrobných podmínek pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí v řešeném území. V předešlé právní úpravě byl obsah regulačního plánu obdobný, tedy že regulační

plán

stanoví

využití jednotlivých pozemků a určuje regulační prvky plošného a prostorového uspořádání. V dnešním zákoně je však funkce regulačního plánu, kdy jím lze nahradit územní rozhodnutí50 poněkud jiná, než tomu bylo v minulosti. Dříve stanovil regulační plán hranice zastavitelného území, přičemž se v něm značili hranice současně zastavěného území obce v případě, kdy pro řešené území nebyl

49

V případě, že bylo více úředních desek, tak platí, že čas je počítaný od momentu vyvěšení na poslední úřední desce. 50 Hromadné územní rozhodnutí, je-li v územně plánovací dokumentaci zadání pořízení regulačního plánu.

50

schválen územní plán obce. Podrobná úprava všech náležitostí regulačního plánu je v prováděcí vyhlášce ke stavebnímu zákonu č. 500/2006 o územně analytických podkladech. V předešlé právní úpravě bylo oprávněno vydávat regulační plán pouze zastupitelstvo obce. V současně platné právní úpravě může vydávat regulační plán také krajské zastupitelstvo dle § 5 odst. 4 stavebního zákona. Jak již bylo výše uvedeno, regulační plán se pořizuje pouze z podnětu nebo na žádost formou opatření obecné povahy podle správního řádu. V dřívější právní úpravě bylo pouze obecné vyjádření toho, kdo je oprávněný schválit příslušný regulační plán51. V současné době je tato právní úprava mnohem více rozsáhlá a také přesná. Jedná se o dva případy jakými se mohou regulační plány vydávat – vydání regulačního plánu na podnět a vydání regulačního plánu na žádost v návaznosti na zásady územního rozvoje upravené v § 36 odst. 2 a v návaznosti na územní plán upravené v § 43 odst. 2, kde může být jako podmínka při změnách v území uloženo vypracovat regulační plán. Regulační plán se tedy pak stává v souladu se zásadami územního rozvoje územním rozhodnutím. V § 62 odst. 2 jsou uvedeny případy, kdy je regulační plán připravovaný na podnět a v § 62 odst. 3 jsou případy kdy je regulační plán připravovaný na žádost. Podle druhu připravovaného regulačního plánu jsou pak hrazeny náklady na pořízení regulačního plánu. Úhrada nákladů regulačního plánu je upravena v § 63. Nejzásadnějším parametrem pro určení výše nákladů je skutečnost, zda-li je regulační plán zpracováván na žádost a nebo z podnětu. Náklady na regulační plán z podnětu hradí obec a nebo příslušný kraj. Náklady na zpracování regulačního plánu na žádost hradí odpovědnému projektantovi osoba, na jejíž popud je regulační plán zpracováván. Náklady, které vznikají během projednávání regulačního plánu hradí vždy pořizovatel. Pořízení regulačního plánu z podnětu je mimo obsahových náležitostí, které jsou upraveny v prováděcí vyhlášce č.500/2006 o územně analytických podkladech, detailněji upraveno s obecnými náležitostmi v § 64. Podle znění zákona platí, že podnět k pořízení regulačního plánu může prakticky podat kdokoliv u obce,

51

O pořízení územně plánovací dokumentace rozhoduje z vlastního nebo jiného podnětu ten orgán, který je příslušný k jejímu schválení.

51

která je oprávněná k vydání regulačního plánu52.

Příslušné zastupitelstvo poté

v samostatné působnosti rozhoduje o pořízení regulačního plánu, případně o odložení podaného podnětu. Pokud zastupitelstvo rozhodne o tom, že se bude regulační plán provádět, pak může předat zpracovateli své připomínky a pořizovatel je zapracuje do prováděného regulačního plánu. Návrh zadání musí být nejméně 15 dnů vystaven k veřejnému nahlédnutí v obci, pro kterou se regulační plán zpracovává. Každý pak může po dobu 15 dnů ode dne zveřejnění návrhu regulačního plánu uplatnit své požadavky na obsah zadání a do 30 dnů od obdržení návrhu zadání mohou dotčené orgány uplatnit u pořizovatele své požadavky na obsah zadání vyplývající z příslušných právních předpisů. Dotčeným orgánům se zasílá návrh samostatně každému zvlášť. Oznámení o vyvěšení se musí také zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Na základě schváleného zadání regulačního plánu pořizovatel pro obec nebo kraj zajistí podle § 65 návrh regulačního plánu, dokumentaci vlivů provedení záměru na životní prostředí53 a posouzení vlivu záměru na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast54. V průběhu schvalování regulačního plánu musí nejprve dojít ke společnému jednání o návrhu regulačního plánu, poté proběhne řízení o návrhu regulačního plánu ve veřejném projednání. Pořizovatel musí místo a dobu konání zasedání o návrhu regulačního plánu oznámit jednotlivým dotčeným orgánům a obci pro niž je regulační plán zpracováván minimálně 15 dnů přede dnem konání. Součástí tohoto oznámení je i výzva, kterou se oznamuje dotčeným orgánům, že mají ve lhůtě 30 dnů ode dne jednání uplatnit svá případná stanoviska. Tuto lhůtu jde ve výjimečných případech prodloužit až na celkových 60 dnů. Dotčené orgány, jedná-li se o tentýž orgán, vydává koordinovaná stanoviska. Dotčené orgány jsou ve svých stanoviscích vázány politikou územního rozvoje, zásadami územního rozvoje a je-li zpracován územní plán, tak také územním plánem obce. V případě vzniklých sporů se postupuje podle ustanovení

52

U kraje se podnět podává jen v případech, kdy se žádá vydání regulačního plánu pro území nadmístního významu. 53 Podléhá-li záměr, jehož se zpracování regulačního plánu týká posouzení vlivu na životní prostředí 54 Vyjádří-li orgán ochrany přírody ve svém stanovisku k návrhu zadání možnost působení negativního vlivu

52

správního řádu. Stanoviska dotčených orgánů a výsledky jejich případných sporů jsou však pro pořizovatele regulačního plánu závazná a musí se jimi řídit. Pořízení regulačního plánu na žádost upravuje ve stavebním zákoně § 66. Podobně jako tomu bylo u pořízení regulačního plánu z podnětu, tak také v tomto případě musí žádost obsahovat obecné náležitosti se základními údaji o požadovaném záměru žadatele a další údaje. Žadatelem v tomto případě může být kterákoliv fyzická a nebo právnická osoba za podmínek, které jsou uvedeny v § 62 odst. 3 a to podle ustanovení v územním plánu a v zásadách územního rozvoje. Důležitým obsahem žádosti je označení rozhodnutí, které bude vydaným regulačním plánem nahrazeno. Jedná se o územní rozhodnutí uvedená v §61 odst. 2 a odst. 3. Novým nástrojem využitelným v územním plánování je možnost uzavření smlouvy mezi žadatelem o vydání regulačního plánu a vlastníky pozemků a staveb,

jež jsou dotčeny navrženým záměrem regulačního plánu.

Obsahem

takovéto smlouvy musí být souhlas vyjádřený všemi zúčastněnými s tímto záměrem a s náklady vzniklými realizací tohoto záměru. Tato skutečnost má význam pro žadatele regulačního plánu v tom, že může žádat o pořízení regulačního plánu i v případě, že není vlastníkem všech dotčených pozemků a staveb. Důležitým faktorem v tomto případě je právě dohoda o nákladech a případně ziscích vznikajících z připravovaného záměru určeného regulačním plánem. V tomto případě umožňuje rovnou parcifikaci všech zúčastněných na budoucích ziscích bez rozdílu kvality a druhu a budoucího určení pozemku, který bude daný pozemek v připravovaném záměru mít. O regulačním plánu se podle § 67 vede veřejné projednání s dotčenými orgány za účasti dotčených orgánů a obce, pro niž se regulační plán připravuje. O tomto veřejném projednání musí pořizovatel vyrozumět jednotlivě každý dotčený orgán nejméně 30 dnů předem. Na tomto veřejném projednání mohou být uplatněny připomínky a námitky, na později uplatněné se už nepřihlíží. Námitky mohou dávat osoby uvedené v § 85 odst. 1 a 2 stavebního zákona, tedy žadatel, obec na jejímž

53

území má být záměr uskutečněn (tedy vydán regulační plán) a dále to jsou všichni účastníci řízení55. Návrh regulačního plánu pořizovatel doručuje formou veřejné vyhlášky a vystavuje ji k veřejnému nahlédnutí v obci, pro jejíž území se regulační plán připravuje. Tento návrh musí být přístupný minimálně 15 dnů předem po dobu 30 dnů. Došlo-li by po předložených námitkách k následnému zásadnímu změnění obsahu regulačního plánu, musí se veřejné projednání konat znovu. Pořizovatel pak posuzuje předložené podklady, zejména pak zkoumá, zda-li jsou v souladu s předloženými stanovisky dotčených orgánů. Při tom se předpokládá, že je celá dokumentace provedena v souladu s těmito stanovisky. Případné rozpory v těchto stanoviscích řeší pořizovatel regulačního plánu. Pořizovatel dále zkoumá soulad projektové dokumentace s dalšími skutečnostmi uvedenými v § 68. Regulační plán musí být v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Pro výsledek přezkoumání musí být vypracováno písemné odůvodnění opatření obecné povahy. Pokud by však pořizovatel zjistil během přezkumu, že není navrhovaný regulační plán v souladu s výše uvedenými požadavky, musel by navrhnout jeho zamítnutí. Odpovědnost tedy v tomto případě za soulad regulačního plánu leží výhradně na bedrech pořizovatele, ne jako tomu bylo v předešlé právní úpravě, kdy odpovědnost byla rozdělena mezi pořizovatele a nadřízený orgán územního plánování. Je-li územní plán v pořádku a v souladu se všemi náležitostmi, předkládá pořizovatel na základě výsledků řízení o navrženém regulačním plánu tento návrh doložený odůvodněním zastupitelstvu obce, případně kraje, do kterého řešené území náleží. Zastupitelstvo pak takto předložený regulační plán může vydat a nebo jej může zamítnout, případně jej vrátit k přepracování a tím i k novému projednání. Při tom musí ověřit, zda-li je tento regulační plán v souladu s výsledky projednávání.

55

účastníci územního řízení jsou vlastníci pozemků a staveb na kterých má být uvažovaný záměr uskutečněn a dále osoby s vlastnickým a nebo jiným obdobným právem ke sousedícím stavbám a pozemkům jež mohou být přímo dotčeny uskutečněním záměru.

54

Práva a povinnosti vyplývající z regulačního plánu na žádost se mohou převádět písemnou veřejnoprávní smlouvou56, jejíž přílohou se stává regulační plán. V odůvodněných případech může zastupitelstvo obce rozhodnout o souběžném pořízení a vydání regulačního plánu pořizovaného z podnětu a změny územního plánu, která je tímto regulačním plánem vyvolána. V tomto případě platí výjimka, že nemusí být regulační plán v souladu s územním plánem avšak a jen v rozsahu měněné části územního plánu, což je dáno souběhem pořízení obou dokumentací. Důvodem je, že tímto způsobem může být v řešeném území dosaženo cíle v mnohém kratším čase. Souběžné pořízení regulačního plánu není možné použít na regulační plám pořízený krajem jako podklad pro další vydání územního plánu. Z dikce zákona vyplývá, že této možnosti není možné využít v případě, je-li regulační plán pořizován na žádost. V § 71 stavebního zákona je upravena doba platnosti a možnosti změny a zrušení regulačního plánu. Regulační plán vydaný na žádost platí 3 roky ode dne nabytí jeho účinnosti. Může však být při jeho vydání určena lhůta delší. Pokud však nebylo regulačního plánu v této lhůtě využito k jeho účelu (například podání žádosti o stavební povolení), pozbývá regulační plán po uplynutí této lhůty platnosti. Regulační plán, který byl pořízen na žádost lze měnit na žádost toho, pro koho byl tento regulační plán vydán. Regulační plán z podnětu lze měnit z podnětu zastupitelstva obce a kraje. Postupuje se pak podle zákona dle § 61 až § 69. Regulační plán musí být v souladu s územně plánovací dokumentací obce, případně kraje, a s politikou územního rozvoje, která je následně vydána. Při pořizování regulačního plánu se tento postup spojuje s řízením posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. S přijetím nového stavebního zákona došlo zákonem o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění k novelizaci i zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zákona č. 93/2004 Sb. Příslušným úřadem je rozhodujícím v případě posouzení vlivů na životní prostředí regulačního plánu je krajský úřad. Regulační plán, který je pořizovaný z podnětu podléhá posouzení vlivu dotčenými orgány, jimž se návrh regulačního plánu zasílá a kteří se k tomuto návrhu 56

§ 159 zákona č. 500/2004 Sb. a obecné ustanovení § 170 téhož zákona

55

vyjadřují. Oznamovatelem je pořizovatel, který má také informační povinnost a musí uvažovaný záměr oznámit veřejnosti. Každý má právo zaslat oznamovateli (pořizovateli) své vyjádření k záměru ve lhůtě, v jaké lze uplatnit požadavky na obsah zadání. Jedná se o lhůty z § 64 odst.2 až § 64 odst. 4 stavebního zákona (vystavení návrhu po dobu 15 dnů k veřejném nahlédnutí a 15 a 30 denní lhůta pro uplatnění požadavků). Příslušný úřad poté zašle závěr ze zjišťovacího řízení57 pořizovateli ve lhůtě 45 dnů ode dne veřejného ohlášení záměru. Pořizovatel pak na základě požadavků a stanovisek dotčených orgánů svůj návrh upraví. Je-li však zadání regulačního plánu součástí návrhu zásad územního rozvoje nebo návrhu územního plánu, postupuje se procesně obdobně s rozdílem, že lhůta pro vyjádření se k oznámení je 20 denní ode dne zveřejnění záměru. Příslušný úřad pak ve 45 denní lhůtě pošle závěry ze zjišťovacího řízení dotčeným orgánům pro vyjádření svých požadavků. Pořizovatel ke své žádosti musí předložit dokumentaci posouzení vlivu záměru na životní prostředí příslušnému krajskému úřadu, který zajistí zpracování posudku k této dokumentaci, která se však nezveřejňuje. V případě posouzení regulačního plánu pořizovaného na žádost podle § 74 žadatel přikládá k žádosti o vydání regulačního plánu posudek a dokumentaci vlivů. Stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí se však v tomto případě nepřikládá. Řízení o posuzovaném regulačním plánu je ve stavebním zákoně upraveno v § 75. Jedná se o zvláštní případ základního řízení o regulačním plánu upraveného v § 67, kdy v tomto případě je součástí regulačního plánu také záměr, který podléhá posouzení z hlediska vlivu na životní prostředí. Pořizovatel po dohodě s příslušným úřadem zveřejnění informaci o zpracovaném posudku a o dokumentaci vlivů na životní prostředí. K tomuto posudku má každý oprávnění zaslat své vyjádření ve lhůtách stejných jako se podávaly připomínky k návrhu regulačního 57

§7 Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí Zjišťovací řízení (1) Cílem zjišťovacího řízení je upřesnění informací, které je vhodné uvést do dokumentace vlivů záměru na životní prostředí (dále jen "dokumentace"), a to se zřetelem na a) povahu konkrétního záměru nebo druhu záměru, b) faktory životního prostředí uvedené v § 2, které mohou být provedením záměru ovlivněny, c) současný stav poznatků a metody posuzování.

56

plánu. Tyto dokumenty musí být projednány na veřejném projednání, jehož konání musí pořizovatel oznámit 15 dnů před jeho konáním. Příslušný úřad pak do 15 dnů musí zaslat své stanovisko k posouzení vlivu na provedení záměru pořizovateli. Stanovisko se pak stává součástí odůvodnění návrhu regulačního plánu. 4.3.1.4 Územní rozhodnutí Územní rozhodnutí i podle dřívější právní úpravy a jejího § 2 odst. 3 bylo základním nástrojem územního plánování. Tento velký význam pojmu územního rozhodnutí zůstal i v nové právní úpravě stavebního zákona. Obsah pojmu územního rozhodnutí je v novém stavebním zákoně upraven v § 76. Hlavním úkolem územního rozhodnutí je kontrola soukromých zájmů a hájení zájmů veřejných projevujících se ve výstavbě. Bez platně vydaného územního rozhodnutí nemůže dojít k žádné významné změně v krajině (mimo zákonem stanovených výjimek). Vzhledem k celkové změně pojetí nového stavebního zákona došlo k výrazné změně postavení jednotlivých účastníků stavebního řízení. Nově tedy, kdy již nedochází tak k přísné rigidní kontrole uvažovaného záměru (např. stavba) ze strany státu, zodpovídá za věci související přímo s prováděným záměrem ten, kdo žádal o vydání územního souhlasu, či rozhodnutí. Obecné stavební úřady v tomto případě jen kontrolují soulad uvedeného záměru a zajišťují ochranu veřejného zájmu. Územní rozhodnutí tak jak je upravené v novém stavebním zákoně v § 77 (dříve v zákoně č. 50/1976 Sb. stavební zákon v § 32) je rozhodnutím o umístění stavby nebo zařízení, změně využití území, změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území, dělení nebo scelování pozemků a v neposlední řadě o ochranném pásmu. Jak již bylo také dříve sděleno, územní rozhodnutí se nevydává pro řešené územní, které má vydaný regulační plán v rozsahu nahrazujícím jednotlivá územní rozhodnutí.

V porovnání s dřívější právní úpravou v definici čeho se územní

rozhodnutí týká není mnoho rozdílů. Zásadní rozdíl je, že ze znění zákona vypadla možnost rozhodovat o stavební uzávěře, jež byla nově zařazena v § 97 mezi územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území jako opatření obecné povahy obecně upravené ve správním řádu v § 171 a násl. Dřívější rozhodnutí o

57

chráněném území nebo ochranném pásmu bylo změněno na pouhé rozhodnutí o ochranném pásmu z důvodu, že chráněné území je vyhlašováno jiným způsobem58. Stavební úřad podle zákona a znění § 78 může spojit podle správního řádu územní a stavební řízení v případě, že jsou podmínky v území jednoznačné, zejména je-li pro území schválen příslušný územní nebo regulační plán. V původním stavebním zákoně byla tato možnost pouze u staveb jednoduchých, nikoliv tak jako v tomto případě u všech staveb, které splní zákonné podmínky. Stavební úřad také může za stanovených podmínek dle § 104 odst. 2 písm. d) až m) v územním rozhodnutí stanovit, že nebude vyžadovat k provedení záměru ohlášení a ani stavební povolení. Tento postup je možný pouze na žádost. Stavební úřad také se žadatelem na základě souhlasu dotčených orgánů může uzavřít veřejnoprávní smlouvu o umístění stavby, o změně využití území a o změně vlivu stavby na využití území. Tato veřejnoprávní smlouva obsahující veškeré podmínky shodné s územním rozhodnutím, pak může nahradit samotné rozhodnutí za podmínek uvedených v § 161 až 168 správního řádu (obecná právní úprava veřejnoprávních smluv). Základním rozhodnutím vydávaným obecným stavebním úřadem je rozhodnutí o umístění stavby upravené v § 79, které vymezuje stavební pozemek, umisťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro umístění stavby a zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení a ohlášení stavby a napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a podmínky pro ochranu území upravené v § 92 odst.1 stavebního zákona. Stavební úřad má dle zákona možnost sloučit řízení o vydání územního souhlasu s řízením o vydání souhlasu s provedením ohlášené stavby. V tomto případě se postupuje přiměřeně podle § 105 až § 107 stavebního zákona ve kterých jsou upraveny předpoklady pro ohlášení stavby. Důležité je si uvědomit, že stavební úřad má možnost takto postupovat, nikoliv musí. Stavební úřad se tedy bude rozmýšlet, zda tohoto zjednodušeného postupu využije na základě okolností v řešeném území.

58

Krajský úřad, odbor životního prostředí (dále jen "krajský úřad"), jako věcně a místně příslušný správní úřad podle § 67 odst.1 písm. a) zákona č.129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, podle §77a odst. 2 zákona č. 114/1192 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") oznamuje podle § 40 odst. 2, § 41 odst. 1 zákona a § 11 vyhl.č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, všem známým vlastníkům a nájemcům pozemků dotčených zamýšlenou ochranou a dotčeným orgánům státní správy, návrh na vyhlášení zvláště chráněného území.

58

Rozhodnutí o změně využití území stanoví nový způsob užívání pozemku a podmínky pro jeho využití. Rozhodnutí podle stavebního zákona a znění jeho § 80 o změně využití území vyžadují terénní úpravy, stanovení dobývacího prostoru, manipulační plochy, prodejní plochy, tržiště, hřbitovy, změny druhu pozemku přesahující 300m2 zejména v případě vinic, chmelnic apod. a v neposlední řadě úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody.V zákone je také uvedeno, které pozemky rozhodnutí o změně využití území a ani územní souhlas nevyžadují. Jsou jimi sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti. Rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území upravené v § 81 stavebního zákona stanoví podmínky pro požadovanou změnu stavby a její nové využití nebo podmínky upravující vliv na životní prostředí a nároky na veřejnou

dopravní a technickou infrastrukturu. Rozhodnutí o změně

stavby vyžadují nástavby, přístavby a změny ve způsobu užívání stavby, které mění předem dané nároky na okolní stavby. Na druhou stranu rozhodnutí o změně stavby nevyžadují stavební úpravy a ani udržovací práce. Stavební úřad může řízení o rozhodnutí o změně stavby sloučit s řízením o změně v užívání stavby podle § 126 a § 127. Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků, které je podkladem pro geometrické plány podle katastrálního zákona a sloužící pro obnovu katastrálního operátu, je upraveno v § 82 stavebního zákona. Toto rozhodnutí stanoví podmínky pro nové rozdělení, případně scelení pozemků a může být vydáno pouze na žádost všech vlastníků pozemků a staveb na nich, o kterých má být rozhodnuto. Podstata rozhodnutí o ochranném pásmu může mít dvě ochranné funkce. Stavbu může meritum rozhodnutí buď chránit před okolím a nebo okolí chránit před nepříznivým vlivem stavby. Rozhodnutí o ochranném pásmu se většinou vydává společně s rozhodnutím o umístění stavby, rozhodnutím o změně využití území a nebo rozhodnutím o změně stavby. Může však být vydáno i samostatně. Rozhodnutí o ochranném pásmu obsahuje ve svém výroku podmínky, jež mohou být zákazy, omezením, případně určující. Ochranná pásma mimo stavební zákon jsou upravena samostatně v samostatných zákonech jakými jsou zákon o drahách, vodní zákon, o pozemních komunikacích a další.

59

4.3.1.5 Územní řízení Územní rozhodnutí je vydáváno příslušným stavebním úřadem v územním řízení, případně ve zjednodušeném územním řízení. Vést územní řízení a vydávat územní rozhodnutí mohou v první řadě obecné stavební úřady prvního stupně, ve vymezených případech také nadřízené stavební úřady. Ve zvláštních případech zákon (zvláštní právní předpisy) umožňuje vydávat územní rozhodnutí jinému správnímu úřadu, například báňskému úřadu59. Účastníky územního řízení podle § 85 jsou žadatel a obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. Účastníky územního řízení dále mohou být vlastníci pozemků nebo staveb, na kterých má být zamýšlený záměr uskutečněn nebo vlastníci sousedních nemovitostí. Stavební úřad vždy zkoumá, které sousední pozemky mohou být záměrem dotčeny. Nejedná se tedy striktně jen o vzájemně hraničící pozemky, jejich právo může být stavbou přímo dotčeno. Mezi účastníky řízení se podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám ve znění pozdějších právních předpisů řadí společenství vlastníků (bytových) jednotek,. Mezi účastníky územního řízení neřadíme nájemníky a podnájemníky bytových a nebytových prostor. Jsou-li pochybnosti o tom, zda-li je daná osoba účastníkem, či nikoliv, postupuje se podle obecné úpravy účastnictví upravené v § 28 správního řádu, tedy se za účastníka považuje v pochybnostech i ten, kdo tvrdí, že účastníkem je, dokud se neprokáže opak. Žadatel o vydání územního rozhodnutí musí u příslušného stavebního úřadu podat odpovídající žádost, která musí obsahovat mimo obecných náležitostí60 zejména údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje pozemků a staveb. Další náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí jsou popsány v § 86 stavebního zákona a v prováděcím právním předpise, kterým je vyhláška č. 503/2006 v jejím § 3 o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření61. Žadatel musí k žádosti přiložit doklady, které prokazují jeho vlastnické právo a nebo musí provést důkaz, že je jeho právo založeno smlouvou stavbu

59

Dle zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, ve znění pozdějších předpisů

60

obecné náležitosti podle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád

60

provést, pokud není možné tyto informace ověřit v katastru nemovitostí. Další doklady, které musí žadatel ke své žádosti přiložit jsou vyjádření dotčených orgánů a jejich závazná stanoviska, nejedná-li se o koordinované stanovisko stavebního úřadu (konkrétně jeho jednotlivých útvarů), které zajišťuje sám úřad (§ 4 odst. 6). V neposlední řadě také žadatel předkládá vypracovanou projektovou dokumentaci v rozsahu pro vydání územního rozhodnutí, zpracovanou osobou s odpovídajícím oprávněním. Vyžaduje-li záměr posouzení vlivu na životní prostředí, připojuje žadatel také tento posudek a v případě nepříznivých vlivů posuzovaného záměru, přiloží také rozhodnutí o ochranném pásmu. Zahájení územního řízení je upraveno v § 87 stavebního zákona. Stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní projednání (stavební úřad nemůže upustit od ústního jednání, tak jako tomu bylo v původní právní úpravě), které může v případě účelnosti nařídit na místě řešeného záměru. Konání tohoto jednání musí stavební úřad oznámit 15 dnů předem. Pro účastníky podle § 85 odst.1 v případě, že je zpracovaný územní a nebo regulační plán se oznámení o zahájení územního řízení doručuje jednotlivě, ostatním účastníkům řízení veřejnou vyhláškou (z důvodu možnosti vyjádření se většího počtu účastníků, kteří mohou být uvažovaným záměrem dotčeni). Žadatel má povinnost zajistit dostatek informací o jeho uvažovaném záměru a také musí pohlídat to, že jeho žádost byla vyvěšena na vhodném místě určeném stavebním úřadem, případně na veřejně přístupném místě u pozemku jehož se uvažovaný záměr týká. Stavební úřad v případě nesplnění této podmínky může nařídit opakované veřejné ústní jednání, případně může být žadatel postižen za přestupek62, případně správní delikt63. Přesné vymezení § 87 odst. 2 upravuje prováděcí vyhláška č. 503/2006 Sb. v § 8. V případě, že by se jednání chtělo zúčastnit více osob z řad veřejnosti, stavební úřad nařídí, aby byl vybrán z jejich řad společný zmocněnec, jehož postavení se řídí obecným ustanovením správního řádu.

62 63

§ 178 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon § 180 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon

61

Stavební úřad má možnost podle stavebního zákona a podle jeho § 88 přerušit územní řízení mimo možnosti upravené ve správním řádu64 také v případech, že uvažovaný záměr klade přílišné nároky na dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování určitých staveb realizovat a patřičně posoudit. Žadatel v tomto případě musí předložit plánovací smlouvu, kterou žadatel uzavírá s dotčenou obcí, případně s krajem. V této smlouvě jsou závazky žadatele vybudovat potřebnou infrastrukturu, bez které by nemohlo dojít k realizaci zamýšleného plánu v odpovídajícím měřítku. V § 89 jsou upraveny stanoviska dotčených orgánů, námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti, které musí být uplatněny nejpozději při veřejném projednání, jinak se k nim nepřihlíží, stejně jako k věcem, které již byly rozhodnuty. Formální požadavky jsou upraveny v odstavci třetím, kdy účastník uvede (nemusí dokládat) ve svých námitkách skutečnosti, které zakládají jeho postavení účastníka řízení a důvody jeho námitek. O námitkách může dojít k dohodě mezi účastníky řízení. Nedojde-li k dohodě stavební úřad o námitce rozhodne podle obecných požadavků na výstavbu, obecných požadavků na využití území, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, rozhodne o ní stavební úřad65 podle svého úsudku. Tuto možnost však stavební úřad nemá ve sporech týkajících se vlastnických práv. Zde je změna oproti dosavadní právní úpravě, ve které v § 137 byl v takovém případě uveden zákonný odkaz na řešení věci soudem. Stavební úřad bude postupovat v souladu se stavebním zákonem, s občanským zákoníkem66 a ustanovením § 57 správního řádu a o předběžné otázce. Posouzení záměru žadatele

podle § 90 stavebního zákona provádí

stavební úřad a zkoumá v něm, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíly a úkoly územního plánování, s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a v neposlední řadě s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů (například zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně 64

§ 64 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, přerušuje správní orgán řízení usnesením (z důvodů vyřešení nedostatků), na požádání žadatele, na dobu nezbytně nutnou 65 může vydat územní rozhodnutí, ale může také žádost zamítnout. 66 Odkaz na § 127 občanského zákoníku – pokojné sousedské vztahy

62

přírody a krajiny a další zákony). Pokud by nebyla dořešena otázka dopravní obslužnosti v případě realizovaného projektu, může stavební úřad podle § 88 přerušit stavební řízení do doby, dokud tato otázka nebude vyřešena. V předchozí právní úpravě toto nebylo explicitně řešeno. V územním řízení se také posuzuje vliv uvažovaného záměru na životní prostředí, kdy dochází ke spojení územního řízení s postupy podle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivu na životní prostředí v případě, že příslušným stavebním úřadem je krajský úřad. Žadatel tedy musí ke své žádosti o vydání územního rozhodnutí přiložit kvalifikovaný posudek o dokumentaci vlivů na životní prostředí. Oznámení o zahájení územního řízení musí společně s posudkem vlivu na životní prostředí stavební úřad okamžitě zveřejnit a doručit odpovídajícím způsobem účastníkům územního řízení. Tak jak je uvedeno ve stavebním zákoně a v zákoně č. 100/2001 Sb., k posudku se může vyjádřit každý ve lhůtě v jaké jsou uplatňována závazná stanoviska, námitky a připomínky. Posudek a dokumentace vlivů a případná vyjádření k posudku musejí být projednány na veřejném zasedání oznámené min. 15 dnů před jeho konáním. Toto projednání může být sloučené s veřejným ústním jednáním podle § 87 stavebního zákona. Příslušný krajský úřad nejdéle do 30 dnů ode dne tohoto veřejného projednání zašle stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí plánovaného záměru stavebnímu úřadu, který toto stanovisko ihned zveřejní podle § 92, který definuje územní rozhodnutí. Teprve po uplynutí této 30 denní lhůty může stavební úřad vydat platné územní rozhodnutí. Územním rozhodnutím tedy stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanoví podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci uvažovaného záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Stanovuje také podmínky kontroly provádění stavby, případně podmínky pro vydání kolaudačního souhlasu. Ve svém rozhodnutí stavební úřad bere v úvahu námitky účastníků řízení a také vyhodnocuje připomínky veřejnosti a stanoví dobu platnosti územního rozhodnutí. V případě staveb dočasných musí stavební úřad také určit lhůtu v níž má být stavba nejpozději odstraněna. Zajímavé je, že předchozí právní úprava jasně nevymezila možnost zamítnutí předložené žádosti. Nabyde-li územní rozhodnutí právní moci, stavební úřad žadateli předá jedno vyhotovení územního rozhodnutí opatřené záznamem o účinnosti spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy (nejčastěji 1:500). Toto

63

rozhodnutí také, jak je ze stavebního zákona patrné, zašle na obec v jejímž katastru je řešené území.

Detailní náležitosti obsahu územního rozhodnutí obsahuje

prováděcí vyhláška č. 503/2006 v paragrafech §§ 9 až 1367. Územní rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území, změně stavby a o dělení nebo scelování pozemků platí 2 roky od nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší. V této lhůtě je nutné dále podat odpovídající žádost o stavební povolení, ohlášení stavby nebo jiné rozhodnutí s podobným účinkem dle stavebního zákona. Pokud však během této lhůty nedošlo k využití řešeného území k účelu, ke kterému bylo vydáno územní rozhodnutí. Platnost územního rozhodnutí je možné prodloužit pouze na žádost žadatele, pokud k takové žádosti doloží adekvátní důvody, které umožňují tuto lhůtu prodloužit. Během podání žádosti o prodloužení lhůty platnosti územního rozhodnutí se tato lhůta staví. Toto řízení se pak řídí stejnými pravidly jako má celé územní řízení s výjimkou ustanovení o nařízení ústního projednání. Vydá-li žadatel (nebo právní zástupce žadatele) o územní rozhodnutí prohlášení, že nehodlá svůj záměr realizovat, dojde k zániku platnosti vydaného územního rozhodnutí. Samozřejmě tato skutečnost platí jen v případech, kdy nedošlo k zahájení realizace uvažovaného záměru. Územní rozhodnutí lze měnit na žádost oprávněného (žadatele), jestliže došlo ke změně územně plánovací dokumentace nebo jiných podkladů pro územní rozhodnutí nebo podmínky v území a to tak, že se dosavadní část nahradí novým územním rozhodnutím. 67

Rozhodnutí o umístění stavby – druh a účel umístění stavby, parcelní čísla a druh pozemků podle katastru nemovitostí, na nichž se stavba umisťuje, umístění stavby na pozemku, zejména vzdálenosti od hranic pozemků a sousedících staveb, určení prostorového určení stavby, zejména půdorysnou velikost, výšku a tvar a základní údaje o její kapacitě, vymezení území dotčeného vlivy stavby a další náležitosti. Rozhodnutí o změně využití území - parcelní čísla a druh pozemků podle katastru nemovitostí, jichž se změna využití týká, plošné vymezení a určení nového využití území a další podmínky. Rozhodnutí o změně stavby – označení stavby již se změna týká, parcelní čísla a druh pozemků podle katastru nemovitostí, na nichž je stavba umístěna, určení změn stavby a změn jejího vlivu na využití území a další podmínky. Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků - parcelní čísla a druh pozemků podle katastru nemovitostí, jichž se dělení nebo scelení týká, určení nových hranic pozemků s vyznačením přístupu z veřejně přístupné pozemní komunikace ke každému pozemku a další podmínky. Rozhodnutí o ochranném pásmu – označení chráněné stavby, zařízení či území a parcelní čísla a druh pozemků podle katastru nemovitostí, na nichž se ochranné pásmo zřizuje, stanovení zákazů nebo omezení některých činností z důvodu ochrany života, veřejného zdraví a životního prostředí, před negativními účinky průmyslových, zemědělských, dopravních a jiných staveb a nebo z důvodu ochrany staveb a zařízení před negativními vlivy okolí, dobu platnosti rozhodnutí, pokud je možné ji stanovit a další podmínky.

64

Rozhodnutí o ochranném pásmu lze měnit nebo rušit, případně povolit časově omezenou výjimku pro jednorázovou činnost i na žádost povinné osoby. Je-li to ve veřejném zájmu, lze takto učinit i z podnětu dotčeného orgánu. Územní rozhodnutí lze také z moci úřední změnit a nebo zrušit v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření. V tomto řízení se postupuje podle obecného postupu o územním řízení. V předchozí právní úpravě zákona č. 50/1976 Sb., bylo možné územní rozhodnutí měnit pouze jako celek68. Dojde-li ke změně územního rozhodnutí po pravomocném vydání například stavebního povolení, již k novému vydání územního rozhodnutí nedojde, toto se již nevydává, případné spory se řeší podle obecné právní úpravy ve správním řádu zákona č. 500/2004 Sb. § 100 o obnově řízení. Stavební úřad může podle § 95 přistoupit v zákonem definovaných případech k postupu dle zjednodušeného územního řízení69. Podmínkou však je, že uvažovaný záměr musí být proveden v zastavitelné ploše, případně v zastavěném území a nevyžaduje zpracování posouzení vlivů na životní prostředí. Žadatel musí mít ve své žádosti všechny zákonem předepsané náležitosti. Pokud žádost tyto podmínky nesplňuje, stavební úřad usnesením rozhodne o provedení běžného územního řízení, v jiném případě zveřejní návrh výroku rozhodnutí, který doručí jednotlivě žadateli a dotčeným orgánům. Žadatel pak musí zajistit vyvěšení výroku na vhodném veřejném místě v blízkosti stavby a umožnit tak jeho nahlédnutí s připojeným grafickým vyjádřením záměru. Výhrady mohou dotčené orgány, případně námitky účastníků podávat proti zjednodušenému řízení ve lhůtě 15 dnů ode dne zveřejnění. Veřejnost může připomínky podávat ve stejné lhůtě pouze za předpokladu, že by mohl být ohrožen veřejný zájem. Po dni nabytí právní moci předá stavební úřad žadateli jedno vyhotovení územního rozhodnutí opatřené záznamem o účinnosti spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy (většinou měřítko 1 : 500) a stejné rozhodnutí opatřené záznamem o účinnosti zasílá stavební úřad také obci, na jejím území se

68

Část § 41 zákona 50/1976 Sb., stavební zákon : Za stejných okolností může stavební úřad nahradit územní rozhodnutí, které vydal z vlastního podnětu. 69 Rozhodnutí o umístění stavby, o změně využití území, o změně stavby a oddělení a scelování pozemků

65

uvažovaný záměr bude realizovat. Detailní náležitosti upravuje prováděcí právní předpis vyhláška č. 503/2006 Sb. v § 14 . Místo územního rozhodnutí může stavební úřad také vydat územní souhlas na základě § 96 stavebního zákona. K tomuto může dojít na základě oznámení o záměru, jenž je uvažovaný v zastavěném území a nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se realizovaným záměrem zásadně nezmění a nejsou nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní souhlas nelze vydat v případě, obsahuje-li závazné stanovisko dotčeného orgánu podmínky, případně je vyjádřen nesouhlas, případně záměr podléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí. Územní souhlas tedy postačí v přídech staveb, jejich změn a zařízení, která nevyžadují stavební povolení ani ohlášení podle § 103 odst. 1 a 2, ohlašovaných staveb, jejich změn a zařízení, staveb pro reklamu, staveb umisťovaných v uzavřených prostorech existujících staveb, kdy se nemění vliv takové stavby na okolí (atriové stavby), úprav terénu, násypů a výkopů, skladových, výstavních a manipulačních ploch do 200 m2 mimo vrakovišť a skládek odpadu, změn druhu pozemku o výměře do 300 m2 a změn staveb. Oznámení o záměru v území kromě obecných náležitostí obsahuje také údaje identifikující záměr, dotčené pozemky a stavby. K oznámení žadatel musí připojit doklady prokazující jeho vlastnické právo a nebo doklad zakládající vlastnické právo smlouvou záměr provést. Tuto povinnost má však jen v případě, nelze-li tyto údaje zjistit v katastru nemovitostí. Dále žadatel ke svému oznámení musí připojit závazná stanoviska dotčených orgánů, případně jejich rozhodnutí, stanoviska majitelů dopravní a technické infrastruktury a jednoduchý technický popis uvažovaného záměru. V neposlední řadě připojuje také souhlasy účastníků územního řízení. Je-li záměr v souladu se zákonem a jsou – li splněny veškeré výše uvedené náležitosti, vydá stavební úřad územní souhlas se záměrem ve lhůtě do 30 dnů ode dne jeho oznámení a opatří situační výkres ověřovací doložkou. V případě, že dojde stavební úřad k závěru, že uvažovaný záměr nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu, nebo je-li potřeba stanovit podmínky pro jeho realizaci, rozhode usnesením, které také musí vydat do 30 dnů od oznámení záměru, kterým dává

66

najevo projednání záměru v územním řízení. Toto usnesení

se doručuje

oznamovateli a obci v jejímž katastru se má uvažovaný záměr realizovat. Je-li územní souhlas zrušen po právní moci stavebního povolení nebo udělení souhlasu stavebního řádu (§ 106 odst. 1) územní souhlas a ani územní rozhodnutí se v tomto případě již nevydává. Územní souhlas je dle zákona platný v kratší 12 měsíční lhůtě než územní rozhodnutí. Toto je z důvodu podstaty územního souhlasu, jenž se vydává u jednodušších záměrů, jejichž realizace se dá předpokládat v kratším časovém horizontu. 4.3.1.6 Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území Jedná se o opatření obecné povahy podle správního řádu a jeho § 171 a násl. opatření obecné povahy není právním předpisem ani rozhodnutím, ale jedná se o správní akty, jež jsou konkrétní co se předmětu týká, ale adresát nebývá konkrétně určen. Vzhledem k právní povaze obecného opatření je toto přezkoumatelné z hlediska zákonnosti. Opatření o stavební uzávěře omezuje, nebo úplně zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit případně znemožnit

budoucí

využití

území

podle

připravované

územně

plánovací

dokumentace, jestliže bylo schváleno její zadání, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření přijatého v řešeném území. V dřívější právní úpravě bylo v obdobných případech postupováno podle § 33 dost. 3 zákona č. 50/1976 stavebního zákona, případně jako územní rozhodnutí podle § 39 téhož zákona. Územní opatření o asanaci území se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů této živelní pohromy nebo havárie pro další možné využívání území. Toto opatření se také vydává pro zastavěné území, ve kterém jsou závadné stavby, z důvodů hygienických, bezpečnostních a jiných, u nichž je veřejný zájem odstranit závady těchto staveb. Dříve postupoval stavební úřad individuálně podle možností, které mu dával § 88 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., který dával možnost nařídit v případě vážných závad závadnou stavbu odstranit.

67

Podle § 98 tato opatření obecné povahy vydává v přenesené působnosti rada obce. V případě, že se problém dotýká více obcí a tyto obce nekonají, má příslušnost vydat opatření obecné povahy v přenesené působnosti rada kraje. Návrh se projednává písemně s dotčenými orgány, které se mohou k tomuto návrhu vyjádřit ve lhůtě 30 dnů ode dne obdržení návrhu. Námitky mohou podat osoby uvedené v § 172 odst. 5 správního řádu a mimo tyto osoby ještě dále zástupce veřejnosti a osoby, o kterých to stanový zvláštní právní předpis zákon č. 114/1992 Sb70. Součástí územního opatření o stavební uzávěře je grafická příloha v měřítku katastrální mapy s vyznačením dotčeného území. Detailní obsah územních opatření stanoví prováděcí vyhláška č. 503/2006 Sb. v § 17 a § 18. Územní opatření o asanaci území se vydává na základě provedeného průzkumu dotčeného území a vyhodnocení stavu staveb a pozemků z hlediska ohrožení života nebo zdraví osob nebo z hlediska požadavků na využití území v důsledku odstraňování živelní pohromy nebo havárie.

4.3.2 Úprava vztahů v území 4.3.2.1 Předkupní právo Je-li pozemek určený jako pozemek pro veřejně prospěšnou stavbu nebo pro veřejně prospěšné opatření, případně pro veřejné prostranství, má obec, nebo kraj, který je ve své územně plánovací dokumentaci takto vymezil předkupní právo. Takové předkupní právo má také stát podle vlastnických vztahů vymezených zákonem71. Takové předkupní právo je vyznačeno v katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem. Vlastník předmětného pozemku musí v případě, kdy uvažuje o prodeji takového pozemku, tento nabídnout oprávněnému subjektu z předkupního práva, za cenu obvyklou zjištěnou posudkem znalcem podle zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

70

například občanské sdružení dle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 129/200 Sb., o krajích 71

68

Předkupní právo by mělo být uplatněno ve lhůtě do 6 měsíců ode dne doručení nabídky oprávněnému subjektu. Uplyne – li tato lhůta, předkupní právo zaniká. Oprávněný subjekt se však může předkupního práva vzdát i před uplynutím této lhůty. Předkupní právo pro oprávněný subjekt také zaniká v případě, že ho prodávající nabídne k odkoupení,ale ve lhůtě 6 měsíců od doručení nabídky, nedojde k uzavření kupní smlouvy. Je-li však součástí předkupního práva v souladu z územně plánovací dokumentací pouze část pozemku, stává se objektem předkupního práva pouze tato část, která však musí být v souladu se katastrálním zákonem patřičně označena. V předchozí právní úpravě předkupní právo nebylo vůbec řešeno, pouze v tomto zákoně byl upraven institut vyvlastnění v §§ 108 až 116. V současné právní úpravě je institut vyvlastnění, jakožto mimořádný prostředek řešení území ve veřejném zájmu, řešen v samostatném zákoně č. 184/2006 Sb. Náhrada za změnu v území podle § 102 stavebního zákona náleží tomu vlastníkovi pozemků, jehož vlastnická práva byla při užívání pozemku a nebo staveb na základě územního opatření o stavební uzávěře omezena, nebo jemuž bylo na základě změny územně plánovací dokumentace zrušeno právo zastavit pozemek jenž byl k zastavění určen. Jedná se o zcela nový institut objevující se ve stavebním zákoně. Náhrada se stanoví jako finanční částka rozdílu ceny stavebního pozemku sjednaného kupní smlouvou a cenou obvyklou zjištěnou posudkem znalce. V případě, že došlo k narušení plánů osoby, jenž měla právo realizovat regulační případně územní rozhodnutí náleží finanční náhrada ve výši skutečných nákladů vynaložených na uplatňování práv z této územně plánovací dokumentace. Povinnost poskytnout tuto finanční náhradu má obec případně kraj, jejíž orgány rozhodovaly a vydaly územní opatření o stavební uzávěře. V případě, že jsou však veškeré vztahy v řešeném území uvedeny do původního stavu, je povinen vlastník vyplacené náhrady v plné výši vrátit.

69

4.4 Stavební řád 4.4.1 Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce 4.4.1.1 Povolení a ohlášení Předmětem mé diplomové práce není vyjmenovávat přesné znění § 103 ve kterém je výčet staveb a zařízení, technická infrastruktura, udržovací práce, terénní úpravy a další, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavby, případně uzavření veřejnoprávní smlouvy a certifikace autorizovaného inspektora. Základní známou podmínkou, která již prakticky platila i v původní právní úpravě je, že změna stavby nesmí zásadně změnit základní konstrukci, tedy zejména nesmí být zasaženo do statiky stavby. Tyto stavby prováděné bez nutnosti vydaného stavebního povolení případně ohlášení stavby lze po dokončení řádně užívat, aniž by podléhaly oznámení stavebnímu úřadu o zahájení užívání, případně jakémukoliv povolení stavbu užívat (kolaudační souhlas). Stavební úřad však ve svém rozhodnutí může rozhodnout o odstranění takto postavené stavby, je-li její vliv na okolí závadný. I při provádění těchto staveb by měl být přítomen odborný stavební dozor. Ohlášení jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací podle § 104, jejichž návrh je v souladu s obecnými požadavky na výstavbu a s územně plánovací informací podle § 21 a které jsou umisťovány v zastavitelném území, případně v zastavěné ploše a poměry v území se jimi nemění postačí bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Součástí takového ohlášení musí být zejména doklad o tom, že stavebník informoval vlastníky sousedních pozemků a ti proti uvažovanému záměru nemají připomínek, případné námitky však mohou podat do 15 dnů ode dne, kdy byli prokazatelně informováni. Veřejný zájem je v případě ohlašovaných staveb chráněn nutností stavebníka postupovat a dodržet obecné požadavky na výstavbu. Znění zákona také nevylučuje situaci, kdy na stavbu podléhající ohlášení bude vydáno územní rozhodnutí, případně územní souhlas a to v případech, kdy je například stavba rozšiřována případně vzhledem k okolnostem klade nové podmínky na technickou a dopravní infrastrukturu.

70

Definice ohlášení stavby a zákonná úprava v předchozí právní úpravě zákona č. 50/1976 Sb., byla v mnohem menším rozsahu, současná právní úprava je ve svém vyjádření na co se vlastně ohlášení stavby vztahuje mnohem přesnější. Samotné náležitosti ohlášení stavby upravuje § 105 stavebního zákona a obsahuje obecné náležitosti jakými jsou údaje o stavebníkovi, o pozemku, ohlášeném záměru (stavbě) a jejím rozsahu a účelu, o způsobu a době provádění stavby a její jednoduchý popis případně doložený jednoduchým grafickým zpracováním projektové dokumentace dle technických požadavků pro stavbu prováděnou na ohlášení. Projektová dokumentace72 se připojuje ve dvou vyhotoveních. Dále se k ohlášení stavby přikládá doklad prokazující vlastnické právo nebo právo založené smlouvou stavbu provést pokud tato skutečnost není ověřitelná v katastru. Detailní náležitosti stavebního ohlášení stanoví prováděcí vyhláška č. 526/2006 Sb. v §3. V případě, že stavebník nesplní všechny zákonem předepsané náležitosti nutné k podání ohlášení stavby, stavební úřad nezahájí řízení a usnesením, které zašle stavebníkovi do 15 dnů od obdržení neúplného ohlášení, ho odloží. Ohlášenou stavbu pak stavebník může na základě písemného souhlasu stavebního úřadu řádně provést. V případě vydaného souhlasu na dočasně povolenou stavbu, tento souhlas obsahuje i vyznačenou dobu, po kterou může stavba stát. Neníli souhlas stavebníkovi doručen do 40 dnů ode dne, kdy stavebnímu úřadu oznámení o stavbě došlo a nebyl stavebníkovi zároveň doručen zákaz stavbu provést, má se za to, že stavební úřad stavbu povolil. Stavební úřad svým rozhodnutím, pokud stavba není v souladu se zákonem, může stavbu zakázat. Stavební úřad ve svém souhlasu ověří předloženou projektovou dokumentaci. Souhlas je platný po dobu 12 měsíců. Účastníkem stavebního řízení je podle § 109 stavebník, vlastník stavby, na níž má být provedena stavební úprava, vlastník pozemku, na kterém má být stavba provedena, vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm73, ten kdo má k dotčenému pozemku právo odpovídající věcnému břemenu a společenství vlastníků bytových jednotek. Co se sousedních pozemků týká nový stavební zákon respektuje rozhodnutí ústavního soudu, které bylo publikováno pod č. 96/2000 Sb., kde ústavní

72 73

Dokumentace v souladu s vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb Může – li být jeho vlastnické právo stavbou dotčeno

71

soud zrušil ustanovení § 139 písm. c) původního stavebního zákona č. 50/1976 Sb., kde se

sousedním pozemkem rozuměly pouze "pozemky, které mají společnou

hranici s pozemkem, který je předmětem správního řízení vedeného podle tohoto zákona, a stavby na těchto pozemcích".

74

Tím dal jasně najevo směr, kterým se

v budoucnu mají stavební úřad případně soudy řídit a že pojem „sousední“ budou vykládat spíše extenzivněji než-li úžeji. Žádost o stavební povolení mimo obecných náležitostí dle § 110 obsahuje také základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje o pozemcích a stavbách. Stavebník musí k žádosti připojit doklady prokazující jeho vlastnické právo, pokud si stavební úřad není schopen sám ověřit v příslušném katastru nemovitostí a projektovou dokumentaci vypracovanou oprávněnou osobou ve dvojím vyhotovení, jež musí být v souladu s vyhláškou č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, spolu s plánem kontrolních prohlídek stavby a závaznými stanovisky. Podrobnosti stanoví vyhláška č. 526/2006 Sb. v § 4. Stavební úřad pak předloženou žádost přezkoumává podle § 111 stavebního

zákona

z hlediska

možnosti

provést

stavbu

podle

předložené

dokumentace a dokladů. Ověřuje zejména, zda je projektová dokumentace v souladu s územně plánovací dokumentací a s podmínkami územního rozhodnutí případně souhlasu, zda-li je projektová dokumentace úplná a je zajištěn příjezd ke stavbě a včasné vybudování technické a dopravní infrastruktury. Stavební úřad také musí zkoumat budoucí účinky užívání stavby. Zjistí-li stavební úřad nesoulad v projektové dokumentaci a že stavba nemá být provedena v souladu se zákonnými obecnými požadavky na výstavbu, vyzve stavebníka k odstranění uvedených nedostatků a pro odstranění těchto 74

Na tomto místě je vhodné připomenout i praxi prvorepublikového Nejvyššího správního soudu (dále jen "NSS"), který (a to dokonce s použitím judikatury bývalého Nejvyššího správního soudu rakouského) vykládal pojem "soused`` ve stavebním řízení daleko liberálněji. Např. v nálezu z 22. června 1938 (Boh. A 14314/38) NSS vyslovil, že sousedem je nejen ten, jehož nemovitý majetek bezprostředně souvisí se staveništěm, ale i majitel vzdálenější nemovitosti, zejména také pozemku ležícího naproti projektované stavbě přes cestu, jestliže projekt může mít na jeho nemovitý majetek stavebně-policejní reflex. V tomto případě NSS přiznal stěžovateli legitimaci k odvolání ve správním řízení. Stejně tak v nálezu Boh. A 9764/32 judikoval NSS, že sousedy podle stavebního řádu jsou nejen majitelé nemovitostí sousedících bezprostředně se staveništěm, ale i majitelé objektů vzdálenějších, jsou-li tyto objekty v takovém vztahu ke staveništi, že stavba může mít na zájmy vlastníka onoho objektu účinky, které požívají ochrany stavebního řádu. Je ovšem třeba uvést, že NSS měl i ustálenou judikaturu o tom, že ne každá námitka sousedova může být považována za způsobilou soudní ochrany ("správní soud je povolán chránit jen subjektivní veřejná práva" - Boh. A 7679/29). Citace z rozhodnutí ústavního soudu publikovaného pod č. 96/2000 Sb.

72

nedostatků stanoví přiměřenou lhůtu. Stavební řízení v takovém případě stavební úřad podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu č. 500/2004 Sb. usnesením přeruší neboť se tím přerušuje běh lhůty z § 71 téhož zákona. Stavební úřad již nezkoumá podmínky za nichž byl udělen například územní souhlas, případně podmínkami za nichž bylo uděleno závazné stanovisko dotčeného orgánu . Stavební úřad oznámí účastníkům řízení, kteří jsou mu známí a dotčeným orgánům zahájení stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě je-li to účelné. Současné účastníky jednání upozorní, že své námitky mohou nejpozději uplatnit při ústním jednání. Od ústního jednání může stavební úřad upustit v případě, že předložená dokumentace dává dostatečný přehled o uvažovaném záměru. Není-li ústní jednání, musí stavební úřad stanovit lhůtu ne kratší než 10 dnů, ke které účastníci stavebního řízení a dotčené orgány mohou vyjádřit své námitky případně důkazy k uvažovanému záměru. Stavební úřad může ke stavebnímu řízení přizvat na svůj náklad také autorizovaného inspektora. Pokud navrhne přizvat autorizovaného inspektora stavebník, poté jeho účast hradí on. Doručuje-li se účastníkům řízení oznámení o zahájení řízení veřejnou vyhláškou, stavebníkovi a vlastníkovi stavby, na které má být provedena změna, se oznámení doručuje do vlastních rukou. Námitky účastníků řízení jsou upraveny v § 114 a mohou být podávány proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby, nebo požadavkům

dotčených

orgánů.

Stavební

úřad

nebude

řešit

věci,

které

v předcházejícím řízení mají být již dávno vyřešené. O námitce, u které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu75, závazných stanovisek dotčených orgánů, případně technických norem. Nedošlo-li k dohodě o námitce občansko právní povahy76, stavební úřad o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci, nejedná-li o věci s meritem vlastnického práva. V takovém případě stavební úřad postupuje podle § 57 správního řádu a postupuje podle postupu řešení předběžné otázky.

75 76

výška stavby konstrukce stavby a podobně například nevhodné chování souseda, jež může snížit hodnotu stavby, pozemku

73

Stavební povolení upravuje § 115 a § 116 stavebního zákona. Ve stavebním povolení, jenž je správním rozhodnutím, stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, případně pro její užívání a rozhodne o námitkách účastníků stavebního řízení. Podmínkami stanovenými ve stavebním povolení stavební úřad zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznosti na jiné podmiňující stavby a zařízení, zejména technické a dopravní infrastruktury, včetně požadavků stanovených technickými normami a právními předpisy. Ve stavebním povolení dále stanoví ve kterých fázích stavby bude stavebník ohlašovat provedené práce za účelem provedení kontrolních prohlídek a také stanoví, zda-li bude možné stavbu užívat jen na základě kolaudačního souhlasu. U staveb jenž obsahují technologie jež k uvedení potřebují ověření bezpečného užívání77 nebo jiného povolení, stanoví stavební úřad nutnou podmínku zkušebního provozu na jejíž době se stavební úřad domluví se stavebníkem v souladu s požadavky dodavatele technologie . Nabude-li stavební povolení právní moci, stavební úřad zašle stavebníkovi jedno ověřené vyhotovení projektové dokumentace spolu se štítkem obsahujícím identifikační údaje o povolené stavbě. Vydané stavební povolení pozbývá platnosti, pokud stavba nebyla zahájena ve lhůtě 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Tato lhůta může být před jejím vypršením na žádost stavebníka v odůvodněných případech prodloužena. Podáním takové žádosti se běh platnosti stavebního povolení staví. Detailní náležitosti upravuje vyhláška č. 526/2006 Sb. v §§ 5 až 7. Stavební povolení je spjato s předmětem na které je stavební povolení vydáno, je tedy platné i pro případné právní nástupce stavebníka. Se souhlasem dotčených orgánů může také stavební úřad uzavřít se stavebníkem veřejnoprávní smlouvu jež nahrazuje svým obsahem stavební povolení. Detailní náležitosti takové veřejnoprávní smlouvy upravuje vyhláška č. 526/2006 Sb. v § 8. Jedná se o novou možnost danou novým stavebním zákonem v návaznosti na nový správní řád a zejména jeho ustanovení § 161 týkajícího se možnosti uzavírání veřejnoprávních smluv.

77

Například chladící zařízení zimního stadionu a další

74

Zkrácené stavební řízení podle § 117 je za předpokladu, že uzavře stavebník s autorizovaným inspektorem smlouvu o provedení kontroly projektové dokumentace pro stavbu, kterou hodlá provést. Takovou stavbu za předpokladu, že byla opatřena souhlasná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob78a nejedná se o stavbu nezpůsobilou pro zkrácené stavební řízení, pouze oznámí příslušnému stavebnímu úřadu. Stavebník k takovému oznámení připojí odpovídající projektovou dokumentaci spolu s certifikátem autorizovaného inspektora ve dvojím vyhotovení. Autorizovaný inspektor svým certifikátem stvrzuje, že projektovou dokumentaci ověřil z hledisek uvedených v § 111 platných pro stavební řízení, a že navrhovaná stavba může být provedena. K přiloženému certifikátu se také připojuje návrh plánu kontrolních prohlídek stavby, závazná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob, které by byly účastníky případného stavebního řízení. Pokud by byly ve vyjádřeních uplatněny námitky proti provedení stavby, autorizovaný inspektor je musí posoudit a projednat s osobami, jenž tyto námitky podaly. Vypořádání se s těmito námitkami připojí autorizovaný inspektor k certifikátu. Pokud se autorizovanému inspektorovi nepodaří s námitkami vypořádat, předloží jejich seznam spolu s certifikátem stavebnímu úřadu79, která provede vypořádání s námitkami přiměřeně dle ustanovení § 114, případně usnesením o námitkách rozhodne. Autorizovaný inspektor není účastníkem stavebního řízení. Detailní náležitosti certifikátu jsou popsány v §§ 9 a 10 prováděcí vyhlášky č. 526/2006 Sb. Tato právní úprava použitá v novém stavební zákoně nemá vůbec svoji předlohu v původním stavebním zákoně, funkce autorizovaného inspektora je tedy upravena zcela nově. Každá stavba může být změněna před jejím dokončením na odůvodněnou žádost stavebníka nebo jeho právního zástupce podávanou na stavebním úřadě. Žádost kromě obecných náležitostí obsahuje zejména porovnání změn s původním stavem navrženým v projektové dokumentaci schválené stavebním úřadem, případně

78 79

tedy vyjádření účastníků stavebního řízení podle § 109 stavebního zákona v tomto případě se jedná o podnět k zahájení řízení dle správního řádu

75

autorizovaným inspektorem. K žádosti se tedy připojuje projektová dokumentace změn stavby s vyznačenými změnami. V žádosti musí být zejména uvedeno, jakým způsobem se změna stavby dotýká účastníků stavebního řízení a dotčených orgánů. Na řízení o změně stavby se uplatní v obdobné míře ustanovení o stavebním řízení. Změny stavby, které se nedotýkají těchto práv může odsouhlasit stavební inspektor, případně zástupce stavebního úřadu na kontrolní prohlídce stavby zápisem do stavebního deníku80. Změnu ohlášené stavby lze provést na základě souhlasu stavebního úřadu jejím ohlášením. Postupuje se přiměřeně podle § 105 a § 107 upravující ohlášení stavby. 4.4.1.2 Užívání staveb Užívat stavbu podle § 119, popřípadě jen její části pokud tato vyžadovala stavební povolení, případně ohlášení stavebnímu úřadu, případně jiného povolení stavbu provést, lze na základě oznámení stavebnímu úřadu81 nebo kolaudačního souhlasu. Z právní úpravy je patrné, že už se po dokončení stavby v případě jejího užívání netrvá na rigidním přístupu a bezpodmínečné nutnosti kolaudačního řízení. Současný postup počátku užívání stavby jde jakékoliv správní řízení. Tímto způsobem došlo ke zjednodušení dle stavebního zákona, které však bylo vyváženo novými kontrolními oprávněními jak stavebního úřadu tak také již dříve uvedeného autorizovaného inspektora. Stavební úřad může zakázat stavbu užívat, jestliže na základě závěrečné kontrolní prohlídky zjistí, že nejsou splněny podmínky ochrany života a zdraví osob nebo zvířat anebo životní prostředí nezbytné pro její užívání a že stavba ohrožuje bezpečnost a nebo nejsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Obdobný postup zvolí stavební úřad v případě provedení stavby v rozporu se stavebním povolením či ohlášením nebo stavby užívané bez předchozího ohlášení. Odvolání proti takovému rozhodnutí nemá v tomto případě odkladný účinek. V tomto konkrétním případě je účastníkem řízení pouze stavebník, případně vlastník stavby je-li odlišný od osoby provádějící stavbu.

80

Ten je nutnou prováděnou dokumentací každé stavby Stavebník má povinnost oznámit stavebnímu úřadu úmysl užívat stavbu nejméně 30 dnů předem, teprve pokud ve lhůtě 30 dnů stavební úřad užívání stavby nezakáže může ji počít užívat. 81

76

Pokud byly nedostatky výše uvedené odstraněny může stavebník stavbu začít užívat jen na základě písemného úřadu stavbu užívat. Náležitosti oznámení stavbu užívat jsou uvedeny v prováděcí vyhlášce č. 526/2006 Sb. v § 11. V tomto případě je pamatováno také na změnu katastrálního zákona a to § 5 odst. 6 a § 10 odst. 1 písm. e). Jedná se o změny zapisované do katastru nemovitostí, které se zapisují bez dokladu rozhodnutí stavebního úřadu. Nově upravený text katastrálního zákona říká, že jako vlastník nově evidované stavby se zapisuje vlastník pozemku, na kterém je stavba postavena nebo vlastník, který na pozemku stavbu provedl, pokud se listinou neprokáže, že vlastníkem je někdo jiný. Jako způsob využití nově evidované stavby se zapíše účel, ke kterému je stavba podle kolaudačního souhlasu nebo oznámení stavebníka užívána v souladu s právními předpisy. U ostatních staveb se vychází z územního rozhodnutí nebo z ohlášení stavby stavebnímu úřadu. Při ohlášení nově evidované stavby k zápisu do katastru nemovitostí je její vlastník povinen doložit doklad o účelu užívání stavby. Vlastníci a jiní oprávnění jsou povinni zajistit, aby v případě, že k navrhovanému zápisu do katastru nebo jeho změně není vyžadováno rozhodnutí nebo jiné opatření správního úřadu, potvrdil příslušný správní orgán, že údaje v návrhu odpovídají skutečnosti. Tak je zajištěna správnost údajů v katastru nemovitostí a ochrana pravého vlastníka nemovitosti. Poté co stavebník začne stavbu užívat, předá stavebnímu úřadu dokumentaci skutečného provedení stavby82, pokud během její realizace došlo jen k drobným odchylkám oproti stavu uvedeného v projektové dokumentaci pro povolení stavby. V případě staveb pro dopravní infrastrukturu se dokumentace skutečného provedení provádí vždy. Kolaudační souhlas se podle stavebního zákona a jeho ustanovení v § 122 vydává u staveb jejíž vlastnosti nemohou budoucí vlastnící a uživatelé ovlivnit a

82

Pojem dokumentace skutečného provedení stavby je ve stavebním zákoně upraven v § 125. Tu je vlastník povinen nechat vypracovat po dokončení stavby, nedochovala-li se projektová dokumentace podle níž stavba byla prováděna. V zákoně je dokonce povinnost předat tuto projektovou dokumentaci novému vlastníkovi při převodu vlastnických práv na stavbu. Vypracování dokumentace skutečného provedení stavby může být požadováno na stavebníkovi stavebním úřadem. Detailní rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby uvádí vyhláška č. 499/2006 o dokumentaci staveb v § 4 a násl. přílohách.

77

u kterých bylo stanoveno provedení zkušebního provozu83 a u kulturních památek, které jsou měněny. Jedná se například o školy, nemocnice, stavby průmyslu a obchodu, divadla, kostely, kina a další. Souhlas vydává na stavebníkovu žádost příslušný stavební úřad. V žádosti mimo obecných náležitostí uvede také identifikační údaje o stavbě a předpokládaný termín jejího dokončení a také opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby a v případě, že je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, zajistí vypracování geometrického plánu. Stavební úřad pak ve lhůtě 15 dnů od obdržení žádosti stanoví termín provedení závěrečné kolaudační prohlídky stavby a současně uvede, které doklady stavebník během této kontroly předloží. Stavební úřad na závěrečné kontrole poté zkoumá, zda-li je stavba provedena v souladu se zákonem a všemi doklady nutnými pro povolení stavby jako takové. Jsou-li na stavbě zjištěny vážné nedostatky bránící jejímu užívání nebo rozpor se závaznými stanovisky, stavební úřad kolaudační souhlas nevydá a rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, užívání stavby zakáže. Stavebník poté musí písemně oznámit odstranění nedostatků stavebnímu úřadu, který po ověření, že je vše v souladu a pořádku, vydá kolaudační souhlas do 15 dnů ode dne, kdy mu toto oznámení došlo. Detailní obsahové náležitosti žádosti o kolaudaci a obsah kolaudačního souhlasu upravuje prováděcí vyhláška č. 526/2006 Sb. v § 12. Předčasné užívání stavby je možné na základě časově omezeného povolení vydávaného stavebním úřadem před úplným dokončením stavby, za předpokladu, že užívání stavby není nebezpečné. Účastníkem řízení je v tomto případě stavebník, v případě stavby dodavatelsky zhotovitel stavby84 a vlastník stavby. Stavbu lze užívat jen k účelu k jakému byla a je určena, v souladu s kolaudačním souhlasem. V žádném případě stavba nemůže být užívána k účelu, jenž by ohrožoval život a zdraví. Změna v užívání stavby musí být vždy v souladu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy chráněnými stavebním zákonem a dalšími souvisejícími právními předpisy. Pokud je změna stavby podmíněna změnou 83

Zkušební provoz je upraven v § 124 stavebního zákona. Zkušební provoz ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle projektové dokumentace, zejména její jednotlivé technologické celky. Ve svém rozhodnutí stavební úřad vzhledem ke zkušebnímu provozu uvede potřebnou délku jeho trvání. Vzhledem k tomu, že se jedná o provoz stavby musí na něj být vydáno rozhodnutí stavebního úřadu podle správního řádu, byť neproběhne standardní správní řízení. 84 V tomto případě musí být žádost doložena souhlasem zhotovitele stavby

78

dokončené stavby postupuje se obdobně podle právní úpravy řešící ohlášení, či žádost o stavební povolení jako by u nové stavby. Po dokončení změny stavby se postupuje jako tomu bylo v předešlé právní úpravě, kdy stavební úřad musí vyjádřit souhlas s novým užíváním stavby. Jestliže po oznámení oprávněné osoby stavební úřad se změnou v užívání stavby souhlasí, zašle do 30 dnů tento písemný souhlas tomu, kdo oznámil změnu užívání stavby. V opačném případě změnu užívání ve stejné lhůtě zakáže. Je-li situace složitější, například změna stavby se dotýká práv třetích osob, stavební úřad do 30 dnů oprávněné osobě oznámí, že zahájil řízení o této změně, neboť tato změna podléhá rozhodnutí o změně užívání stavby. Náležitosti oznámení, souhlasu a rozhodnutí detailně stanoví prováděcí vyhláška č. 526/2006 Sb., v §§ 13 a 14. 4.4.1.3 Odstranění staveb, terénních úprav a zařízení Každý vlastník stavby je povinen podle § 128 stavebnímu úřadu ohlásit záměr odstranit stavbu, s výjimkou staveb, které nevyžadují stavební ohlášení ani povolení, pokud neobsahují azbest. U staveb, které vyžadují stavební povolení nebo ohlášení musí stavebník připojit dokumentaci (nemusí být zpracována autorizovanou osobou) bouracích prací a doklady prokazující jeho vlastnické právo, neexistuje-li možnost, že by si tuto informaci zjistil stavební úřad sám z katastru nemovitostí. Stavbu lze odstranit pokud stavební úřad do 30 dnů ode dne ohlášení takového záměru nesdělí, že pro odstranění stavby je třeba povolení. Pokud stavební úřad tuto povinnost sdělí, zároveň určí, které podklady pro vydání povolení musí stavebník dodat. Den kdy tyto podklady stavebník dodá, je zahájeno řízení o povolení k odstranění stavby. Toto povolení pak vydává stavební úřad po projednání s účastníky řízení a dotčenými orgány. K odstranění stavby musí dojít odbornou firmou, za což odpovídá vlastník stavby. U stavby, která k uskutečnění nepotřebuje stavební povolení může odstranění provést vlastník stavby svépomoci. Stavby u nichž je přítomen azbest musí odstraňovat odborné firmy, mající zkušenosti s odstraňováním a likvidací nebezpečného materiálu. Odstranění terénních úprav obyčejně nevyžaduje ohlášení, pokud stavební úřad nestanovil něco jiného. Postupuje se obdobně jako v případě odstranění stavby uvedené výše. V případě odstranění stavby, která se nachází v památkové rezervaci, památkové zóně nebo ochranném pásmu nemovité kulturní

79

památky, případně nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace a nebo zóny a závazné stanovisko orgánu státní památkové péče stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru, stavební úřad ve lhůtě 30 dnů stavebníkovi sdělí, že stavbu, nebo terénní úpravy, případně zařízení lze odstranit jen na základě povolení. Detailní náležitosti ohlášení a dokumentace pro ohlášení bouracích prací a pro povolení stanoví v § 15 a § 16 prováděcí vyhlášky č. 526/2006 Sb. Výše uvedená právní úprava platí pro dobrovolné odstraňování stavby vlastníkem. V případě nedobrovolného odstranění stavby se postupuje podle § 129 stavebního zákona. K takovému nařízení od stavebního úřadu směrem k vlastníku stavby, případně jiné osobě se souhlasem vlastníka, může dojít v případě, že stavba svým závadným stavem ohrožuje okolí, zejména zdraví osob a zvířat a bezpečnost, dále v případě, kdy byla stavba provedena bez patřičného oprávnění nebo případně u takové stavby bylo zrušeno stavební povolení. Stavba, jež byla provedena bez patřičného povolení, může být dodatečně povolena za předpokladu, že stavebník prokáže, že tato stavba není umístěna v rozporu se záměry územního plánování a s územně plánovací dokumentací a není postavena na pozemku, kde to právní předpisy nepovolují a není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu. Pokud tomu tak není stavební úřad zahájí řízení o odstranění takové stavby. Je-li předmětem dodatečného povolení stavba již dokončená, může stavební úřad vyjádřit souhlas s jejím užíváním. Jedná-li se o stavbu, jejíž užívání je možné povolit pouze na základě kolaudačního souhlasu, stavební úřad vyzve stavebníka, aby si o tento souhlas podal žádost. Dále také stavební úřad nařídí odstranění dočasné stavby, u které skončila doba jejího povoleného užívání. Vlastník stavby může zažádat o změnu jejího užívání (například na trvalou dobu) a nebo o prodloužení doby jejího užívání. Stavební úřad na žádost řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o nově podané žádosti, na které se přiměřeně uplatní ustanovení § 127 upravující postup s vydáním souhlasu s užíváním stavby. Pokud je třeba nařídit obnovení předcházejícího stavu stavby, který byl v souladu se stavebním povolením a nový stav tomuto povolení neodpovídá, postupuje stavební úřad stejně, jako by celá stavba byla provedena bez stavebního povolení, tedy podle §129 odst. 3. U terénních úprav se postupuje obdobně, ale jen u takových které podléhají územnímu rozhodnutí. Stavební úřad musí brát v potaz při nařízení odstranění stavby vyhlášku BOZP č. 601/2006 Sb., kterou se zrušuje

80

vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích. Současná právní úprava je v oblasti odstranění černé stavby velmi podobná právní úpravě v zákoně č. 50/1976 Sb. V povolení nebo nařízení stavby, terénních úprav stanoví stavební úřad podmínky vyplývající z technických požadavků stavby, podmínky pro archivování dokumentace, popřípadě požadavky k úpravě pozemku po odstranění stavby. Stavební úřad také může předložit vlastníku stavby povinnost předložit technologický plán odstraňování (demolice) stavby, tak aby byly co nejvíce potlačeny negativní důsledky této činnosti. Pokud o odstranění stavby musel rozhodnout soud, požádá povinná osoba, která stavbu musí odstranit stavební úřad, o stanovení podmínek, za jakých má být stavba odstraněna. Toto rozhodnutí stavebního úřadu je správním úkonem. Náklady na odstranění stavby nese osoba, které bylo odstranění stavby nařízeno. Tato osoba také zodpovídá za škodu, která by mohla v souvislosti s odstraněním stavby vzniknout na sousední stavbě, případně pozemku. Stejně tak by tato osoba zodpovídala za škody, které by byly způsobeny závadným technickým stavem této stavby. Náklady nutných zabezpečovacích prací nese vlastník zabezpečované budovy. V porovnání s předchozí právní úpravou je zde tedy posun k tomu, kde je povinný nést náklady. Nyní to tedy může být nejen vlastník, ale i osoba již je tento úkon nařízen.

4.4.2 Stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu Stavební úřady vykonávají soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob a nad plněním jejich povinností vyplývajících ze stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů. Stavební úřad je ve veřejném zájmu oprávněn provádět kontrolní prohlídky stavby, nařizovat neodkladné odstranění stavby, nařizovat nutné zabezpečovací práce na stavbě, nařizovat nezbytné úpravy na stavbě, stavebním pozemku nebo na zastavěném stavebním pozemku, nařizovat provedení udržovacích prací, nařizovat vyklizení stavby, ukládat opatření na sousedním pozemku nebo stavbě.

81

Veřejným zájmem se podle zákona rozumí požadavek, aby stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu, stavba byla používána jen k povolenému účelu, stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost a životní prostředí, při výstavbě se předcházelo důsledkům živelných pohrom a byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické a další závady na stavbě anebo stavebním pozemku, včetně bezbariérových překážek. Stavební úřad vždy ve svém rozhodnutí odůvodní konkrétní veřejný zájem, který vyžaduje zásah stavebního úřadu. Kontrolní prohlídka stavby je ve stavebním zákoně upravena v § 133 a provádí se pověřeným zaměstnancem stavebního úřadu85 u rozestavěné stavby ve fázi uvedené v podmínkách stavebního povolení, v plánu kontrolních prohlídek stavby, před vydáním kolaudačního souhlasu a v případech, kdy má být nařízeno bezodkladné odstranění stavby, nutné zabezpečovací práce a nezbytné vyklizení stavby. Při kontrolní prohlídce stavební úřad zjišťuje zda je dodrženo rozhodnutí, případně jiné opatření stavebního úřadu týkajícího se stavby, zda je stavba prováděna v souladu s obecnými stavebními postupy a technickými normami a v souladu s projektovou dokumentací předloženou stavebnímu úřadu, dále se kontroluje stavebně technický stav stavby a zda-li stavba neohrožuje život lidí a zvířat, zda-li se prováděním stavby neobtěžuje okolí nad únosnou míru hlukem, smogem a podobně, zda je stavba užívána k povolenému účelu, zda je řádně prováděna údržba stavby a v neposlední řadě, zda je zajištěna bezpečnost při odstraňování stavby. Kontrolní prohlídka probíhá na základě ověřené projektové dokumentace s níž má být stavba v souladu a jež je zpracována minimálně v rozsahu pro realizaci stavby. Stavební úřad může vyzvat hlavního projektanta, stavební dozor a stavbyvedoucího, aby se kontrolní prohlídky stavby zúčastnili také. V případě potřeby může stavební úřad přizvat i zodpovědné osoby z dotčených orgánů, autorizovaného inspektora, nebo koordinátora bezpečnosti86 a ochrany zdraví při 85

Tento zaměstnanec musí mít průkaz s náležitostmi uvedenými v § 172 odst. 4 stavebního zákona, tedy jméno, příjmení, zaměstnavatele, a úřední funkce oprávněné osoby, rozsah oprávnění a vymezení platnosti . 86

Citace z informačního věstníku BOZP: “Výkon činnosti koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích byl stanoven v souladu se směrnicí Rady č. 92/57/EHS, která byla postupně implementována do právního řádu všech zemí, které jsou členy Evropské unie. V naší republice bylo

82

práci, je-li na staveništi přítomen. Stavební úřad také může při kontrolní prohlídce schválit změnu stavby před jejím dokončením. Stavební úřad si také vede zjednodušenou evidenci o vykonaných kontrolních prohlídkách jednotlivých staveb se záznamem kdy byla prohlídka vykonána, které stavby se týkala a s jakým výsledkem proběhla. Zjistí-li stavební úřad při kontrolní prohlídce stavby závadu, pověří odpovědnou osobu (stavbyvedoucí, vlastník stavby a další) aby ve stanovené lhůtě zjednala nápravu. Nevyhoví-li odpovědná osoba této výzvě ve stanovené lhůtě, stavební úřad vydá svým rozhodnutím nařízení nápravy stavu. Úřad také může stavbu přerušit a nařídit zjednání nápravy. Zjistí-li vážné závady, může nařídit vlastníkovi stavby neodkladné odstranění této stavby, jsou-li ohroženy životy lidí a zvířat. Hrozí-li nebezpečí z prodlení zajistí všechny potřebné úkony stavební úřad sám na náklady vlastníka stavby. Takové nařízení odstranění stavby může stavební úřad učinit i ústně při kontrolní prohlídce. V tomto případě se musí na stavbě sepsat protokol o zjištěné skutečnosti. Pokud je stavba prováděna bez patřičného povolení nebo ohlášení vyzve stavební úřad stavebníka k okamžitému zastavení stavebních prací a zahájí řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 3.

zpracovatelem a předkladatelem návrhu zákona Ministerstvo práce a sociálních věcí a zákon č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze dne 23. května 2006 nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007. Protože širší stavební veřejnosti je funkce koordinátora z hlediska smyslu a účelu výkonu jeho činnosti dosud poměrně málo známa, je třeba jasně definovat, že odborně způsobilý koordinátor je proškolený bezpečnostní, stavební a koordinační odborník, jehož úkolem není jednostranně, účelové či pod vlivem partikulárních zájmů ovlivňovat činnost účastníků výstavby a vměšovat se jim do řádného plnění projekčních, technických, technologických či jiných odborných činností, ale koordinovat opatření bezpečnosti práce v etapě přípravy a realizace stavby. Zajímá ho z hlediska plánovacího, organizačního a prováděcího jen problematika souběžné a následné bezpečné práce více zhotovitelů na stavbě a dlužno říci, že oproti úrovni jejího zabezpečení v zemích EU je naše stavebnictví značně pozadu, m.j. i proto, že institut koordinátora je dosud realizován pouze ve výjimečných případech a také proto, že naše republika dosud nedisponuje dostatkem odborně způsobilých koordinátorů, přezkoušených u akreditovaných organizací. Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništích je zřizován ve veřejném zájmu a v zájmu bezpečné práce na stavbách. Předmětná směrnice Rady nebyla přijata samoúčelně a bez hlubších znalostí problematiky, ale po dlouholetém expertním a statistickém vyhodnocení stavu řadou odborných týmů. Je třeba pochopit, že efekt působení koordinátora je především preventivní a teprve časem měřitelný. Jeho činnost v oblasti organizační, technické, komunikační i osobní nesmí být v rozporu se všeobecně platnými předpisy kvalitně připravené a prováděné stavby, naopak má její průběh a další provoz pozitivně ovlivnit ku prospěchu všech účastníků výstavby, především samozřejmě pracovníků na stavbách, ale i majitelů a provozovatelů staveb.„

83

Stavební úřad může nařídit vlastníkovi stavby nezbytné úpravy. Týká se to jak stavby, tak stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku. Takové úpravy směřují k tomu, aby užívání stavby nebo jejího zařízení neohrožovalo životní prostředí, neohrožovalo život a nepřiměřeně neobtěžovalo okolí a zabezpečilo odpovídající připojení stavby na technickou infrastrukturu a nebo zabezpečení bezbariérového přístupu. Zajímavá je také nezbytná stavební úprava podle § 137 odst.1 písm. c), kdy je tato úprava provedena tak, aby bylo vyhověno požadavkům obrany, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva uplatněné podle § 175 zvláštními orgány. Nezbytné úpravy může stavební úřad nařídit pouze v případech, kdy stavba nebo zařízení nejsou postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu. Je-li stavba v souladu s odpovídajícími povoleními stavebního úřadu, může úřad nařídit nezbytné úpravy jen v případě prokazatelného a významného ohrožení a tyto újmy musí být minimálně stejného rozsahu, jako jsou jím vyvolané úpravy. Vyžadují-li úpravy projektovou dokumentaci, stavební úřad nařídí vlastníkovi stavby její pořízení a zároveň mu stanoví lhůtu k jejímu předložení. Současně rozhodne o poskytnutí zálohy stavebního příspěvku87 pro poskytovatele takové projektové dokumentace. Nesplní – li tuto povinnost vlastník, opatří odpovídající projektovou dokumentaci stavební úřad na náklad vlastníka budovy. Každý vlastník nemovitosti (budovy) musí tuto nemovitost řádně udržovat. Není-li stavba řádně udržována a vlastník neuposlechne výzvy k provedení udržovacích prací příslušného stavebního úřadu, může mu úřad nařídit zjednání nápravy. U stavby určené pro veřejnost může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi předložení časového a věcného plánu (harmonogram) udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém zařízení. Podmínka veřejného užívání prostor budovy je podmínkou nutnou. Vyklizení stavby může podle § 140 stavební úřad nařídit v případě bezprostředního odstranění stavby, případně ohrožení životů a zdraví. Vyklizovací práce se nařizují oprávněné osobě, která je schopná vyklizení odborného a 87

Stavební příspěvek je upraven v § 138 stavebního zákona. Jedná se o úhradu části nákladů, která náleží vlastníkovi stavby, případně pozemku na úhradu části nákladů, které se přímo dotýkají nezbytných stavebních úprav nařízených stavebním úřadem. O tento příspěvek žádá vlastník a detailní náležitosti této žádosti stanoví prováděcí vyhláška č. 526/2006 Sb. v § 19.

84

bezpečného. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, omezí se celé řízení stavebního úřadu na zjištění stavu kontrolní prohlídkou a na vydání ústního nařízení vyklizení o jehož obsahu musí být sepsán protokol. V případě vyklizení prostor k bydlení, musí být pro obyvatele přichystáno alespoň náhradní přístřeší, v tomto případě musejí na výzvu stavebních úřadů poskytnout patřičnou součinnost obce. V některých případech staveb je nutné při stavebních pracích využít sousedního pozemku. V takovém případě může stavební úřad uložit vlastníkům sousedních pozemků, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků nebo staveb. Ten, v jehož prospěch byla povinnost uložena musí dbát, aby co nejméně narušil sousedský majetek. Po skončení prací je povinen uvést sousední pozemek nebo stavbu do původního stavu, jaký byl před započetím prací.

4.4.3 Autorizovaný inspektor Jedná se o úplně nový institut v předchozí právní úpravě neupravený. Autorizovaný inspektor by měl ve svém konečném důsledku zejména napomoci stavebním úřadům v jejich zahlcení tím, že přenese v možných případech část jejich pravomocí a povinností do soukromého sektoru. Autorizovaného inspektora může jmenovat ministr pro místní rozvoj na základě vyjádření ČKA nebo ČKAIT88 fyzickou osobu, jež o jmenování autorizovaným inspektorem požádala, dosáhla odpovídajícího magisterského vzdělání a prokázala nejméně 15 let praxe v projektové činnosti nebo v odborném vedení provádění staveb, zaplatila správní poplatek ve výši 10 000 Kč, prokázala svou bezúhonnost výpisem z evidence rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce a prokázala právní a odborné znalosti a zkušenosti potřebné pro výkon funkce při zkoušce před odbornou komisí, jejíž členy jmenuje ministr. Za výjimečné situace může být jmenován i odborník, jenž nesplňuje podmínku 15-ti leté praxe. Autorizovaný inspektor je pro výkon své funkce s územní pravomocí na celém území České republiky na dobu 10 let. Funkce autorizovaného inspektora zaniká v taxativně vyjmenovaných případech v § 144 stavebního zákona. Jedná se například o případ smrti, nebo 88

Česká komora architektů a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

85

prohlášení za mrtvého, písemným prohlášením autorizovaného inspektora o ukončení činnosti doručeného ministru pro místní rozvoj, uplynutím lhůty 10 let, dnem právní moci rozsudku, kdy byl zbaven způsobilosti k právním úkonům a nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena. Autorizovaný inspektor může být odvolán pro nečinnost delší 3 roky a nebo pro vážné pochybení. Činnost autorizovaného inspektora není živností a je vykonávána jako svobodné podnikání obdobně jako je tomu v případě autorizovaných architektů. Obdobně jako je to v jejich případě, i u autorizovaných inspektorů je možné aby jejich činnost vykonávala právnická osoba. Zákon přímo v § 148 zakazuje možnost, že by se autorizovaný inspektor mohl podílet svými posudky na stavbách, na kterých působil v jiné funkci (například projektant, stavební dozor a podobně) a nebo v obdobné funkci byla osoba jemu blízká. Toto ustanovení je v zákoně z důvodu vyloučení střetu zájmu. Mezi základní pravomoci autorizovaného inspektora náleží osvědčit stanoveným způsobem, že navrhovaná stavba může být provedena a zpracovat posudek (certifikát) pro vydání kolaudačního rozhodnutí nebo pro jiné účely dle tohoto zákona. Autorizovaný inspektor je dále povinen prokázat expertní součinnost se stavebním úřadem, pokud je jím požádán. Samozřejmě tuto činnost vykonává za úplatu. Přípravu zkoušek autorizovaných inspektorů má na starost ČKAIT, nad níž dozoruje ministerstvo pro místní rozvoj. Detailní úprava funkce autorizovaného inspektora a všech předpokladů pro její výkon je upravena v prováděcí vyhlášce č. 498/2006 Sb. o autorizovaných inspektorech.

4.4.4 Povinnosti dalších osob při přípravě a provádění staveb Dalšími osobami povinnými ze stavebního zákona v případě výstavby jsou stavebník, stavbyvedoucí a stavební dozor, vlastník stavby a zařízení, projektanti a vlastníci technické a jiné infrastruktury. Stavebník je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, je vlastně nejdůležitější osobou v celém stavebním procesu s nejvíce povinnostmi. Tuto povinnost má nejen u staveb podléhajících stavebnímu povolení a ohlášení, ale i u těch, které žádnému povolovacímu procesu nepodléhají. Stavebník je podle zákona povinen opatřit pro projednání uvažovaného záměru projektovou dokumentaci zpracovanou osobou oprávněnou. 86

Při provádění stavby, pokud podléhala ohlášení či stavebnímu povolení je stavebník povinen předem oznámit termín zahájení stavebních prací, firmu stavebního podnikatele s uvedením jeho sídla provádějícího stavbu. V případě, že bude stavebník provádět stavbu svépomoci, musí také uvést celé jméno stavbyvedoucího nebo osoby, která bude vykonávat stavební dozor. Další povinností stavebníka je před zahájením stavby na viditelném místě umístit u vstupu na staveniště štítek o povolení stavby a ponechat jej tam až do skončení stavby, případně do vydání kolaudačního souhlasu, dále stavebník musí zajistit, aby na stavbě byla vždy otevřená a k dispozici projektová dokumentace stavby a potřebné ověřené doklady. Stavebník dále musí stavebnímu úřadu ohlašovat jednotlivé domluvené fáze stavby, tak aby mohly býti prováděny kontrolní prohlídky, které taky musí stavebnímu úřadu umožnit a dále také musí neprodleně ohlásit všechny vzniklé závady, jež by mohly ohrožovat na životě a zdraví. V případě staveb financovaných z veřejných rozpočtů a realizovaných dodavatelsky je nejvyšší veřejný zájem na provedení stavby vzhledem k finančním prostředkům na stavbu vynaložených. Z tohoto důvodu je zákonem přímo stanovena povinnost zajistit technický odborný dohled stavby s povinným autorským dozorem projektanta. Další významnou osobou je stavbyvedoucí89 nebo stavební dozor. Na rozdíl od předešlé právní úpravy zákona č. 50/1976 Sb. není stavbyvedoucí zařazen mezi účastníky stavebního řízení. Tato osoba řídí provádění stavby v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací popřípadě s jinou technickou dokumentací. Dále musí stavbyvedoucí dělat vše pro odstranění závad, které by v průběhu stavby mohly vzniknout a vytvářet podmínky vhodné pro kontrolu stavby a spolupracovat s autorským projektantem stavby. Osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků výstavby a za bezbariérové užívání stavby. Zásadní rozdíl mezi stavbyvedoucím a osobami vykonávající stavební dozor je ten, že osoba vykonávající stavební dozor nemusí býti osobou autorizovanou, tak jako je tomu u stavbyvedoucího. Vlastník stavby ji musí udržovat po celou dobu její existence, neprodleně ohlásit závady z průběhu výstavby, umožnit kontrolní prohlídky stavby stavebnímu 89

Jedná se o legislativní zkratku označení osoby autorizované podle zákona č. 360/1992 Sb., která je pověřena odborným vedením realizace stavby a na niž jsou kladeny kvalifikační požadavky dané tímto zákonem.

87

úřadu, uchovávat stavební deník po dobu 10 let od vydání kolaudačního souhlasu nebo dokončení stavby a po celou dobu životnosti stavby uchovávat projektovou dokumentaci jejího skutečného stavu. V případě zařízení (například reklamní tabule) jsou podmínky a povinnosti obdobné. Je nutné podotknout, že v některých případech dochází ke kumulaci povinností vlastníka a stavebníka, kdy v některých případech se jedná o tutéž osobu (například změna dokončené stavby, opravy, rekonstrukce). V § 155 je uvedena zákonná povinnost pro osoby podnikající ve výstavbě a vlastníky staveb bezodkladně informovat ministerstvo a příslušný stavební úřad v případě hrozící havárie a často se opakující poruchy staveb a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech a k jejich ohrožení. V tomto případě je myšleno na vadné stropní konstrukce z hurdis desek, které pokud byly prováděny nesprávným postupem (dost častý jev, neboť se na jejich konstrukci prováděla silnější betonová zálivka než povoloval výrobce, a tím se snížila jejich únosnost) měly tendenci k borcení. To pak mělo za příčinu několik havárií, které měly i své oběti na životech. Požadavky na stavby jsou obecně uvedeny v § 156 a jsou v souladu s technickými předpisy zemí EU, ale i s dosavadní právní úpravou. Dále jsou tyto požadavky upraveny v prováděcí vyhlášce č. 502/2006 Sb., již se mění dosavadní vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Stavební deník je nejdůležitějším dokumentem mapující průběh stavby prováděné na stavební povolení nebo ohlášení, jež se vyplňuje od počátku stavby až po její dokončení. Stavební deník, nebo zjednodušený doklad o průběhu stavby je povinen vést i stavebník provádějící stavbu svépomoci. Detailní náležitosti stavebního deníku jsou v prováděcí vyhlášce č. 499/2006 Sb. v § 6 a k ní připojené příloze č. 5.

4.5 Společná ustanovení 4.5.1 Vybrané činnosti ve výstavbě a součinnost vlastníků tech. infrastruktury Vybranými činnostmi ve výstavbě se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení nebo ohlášení stavby. Takovou dokumentaci může zpracovávat pouze osoba, která získala

88

oprávnění podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve znění následujících předpisů. V této oblasti není zásadní rozdíl od právní úpravy upravené v zákoně č. 50/1976 Sb., s výjimkou v souladu s novou právní úpravou vymezení toho, co se rozumí projektovou činností a kdo je oprávněn ji dělat. Projektovou činností podle § 159 se zpracovává dokumentace pro územní plánování, územní studie a pro vydání územního rozhodnutí. Taková dokumentace musí být v souladu s technickými normami a s právními předpisy a musí respektovat veřejný zájem. Stavby jako takové může podle § 160 zhotovovat pouze stavební podnikatel, který je schopen zabezpečit na odpovídající úrovni odborné vedení provádění staveb stavbyvedoucím a aby práce podléhající zvláštním oprávněním prováděly jen osoby, které takové oprávnění obdržely (například svařovat mohou jen osoby, které mají svařečské zkoušky a jsou držiteli patřičného atestu). Stavbu musí takový podnikatel vždy provádět v souladu s vydanými povoleními stavebního úřadu a dle jím ověřené projektové dokumentace. Vlastníci technické infrastruktury jsou povinni podle § 161 vést si o této infrastruktuře evidenci obsahující polohové umístění a ochranu a případně výškové umístění. Například ČEZ si nechal dělat kompletní přeznačení a zmapování všech kabelových sítí v celé ČR tak, aby uvedl veškeré podklady do souladu se zákonem.

4.5.2 Evidence územně plánovací činnosti, ukládání písemností a nahlížení do nich Dřívější právní úprava v zákoně č. 50/1976 Sb., byla velmi strohá v porovnání s touto novou právní úpravou, neboť celou problematiku upravovala v pouhých třech paragrafech §§ 131 až 133. Nová právní úprava definuje nové techniky uchovávání dokumentů, ale také zveřejňování dokumentů například dálkovým přenosem v souvislosti s rozvojem internetu. Podle § 162 vede evidenci územně plánovací činnosti ministerstvo případně jím pověřená organizační složka státu. Tato org. složka státu vkládá data do databáze na návrh Ministerstva obrany. V době platnosti původního zákona vedl evidenci Ústav územního rozvoje patřící pod ministerstvo pro místní rozvoj.

89

Předmětem evidence územně plánovací činnosti jsou data o územně plánovací dokumentaci, o zastavitelných plochách nad 10 ha a účelu jejich využívání a územních studií. Zde je změna, v minulosti bylo omezení 0,5 ha, což ale bylo území svým významem nepodstatné a komplikovalo agendu evidence. Evidence se zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. Krajský úřad případně jím pověřené úřady územního plánování, vkládá data do evidence územně plánovací činnosti za svůj správní obvod. Obecní úřad splňující podmínku výkonu pořizovatele, podává krajskému úřadu návrhy na vložení dat do evidence územně plánovací činnosti. Detailní obsahové náležitosti podkladů pro evidenci územně plánovací činnosti stanoví vyhláška č. 500/2006 Sb. v § 22 a připojené formuláře této vyhlášky. Ministerstvo pro místní rozvoj ukládá zprávu o uplatňování politiky územního rozvoje, kterou zpřístupňuje dálkovým způsobem. Krajský úřad ukládá zásady územního rozvoje, označené s dobou účinnosti je však zasílá ministerstvu. Obdobně je také zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pořizovatel u obce, pro níž byla územně plánovací dokumentace pořizována ukládá územní plán a regulační plán. Stejně jako v předešlých případech i tato dokumentace má být zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup. Územně analytické podklady a jejich aktualizace se ukládají u pořizovatele, který je poskytuje stavebním úřadům v rozsahu potřebném pro výkon jejich působnosti. Také územně analytické podklady mají být zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup. Veškerá pravomocná rozhodnutí a jiná opatření stavebního úřadu podle tohoto zákona, podklady pro správní řízení a pro jiná opatření, včetně ověřené projektové dokumentace a certifikátů ukládá a eviduje příslušný stavební úřad. Opatření obecné povahy po dni nabytí jeho účinnosti opatří příslušný orgán záznamem o jeho účinnosti, přičemž se přiměřeně použije ustanovení § 75 správního řádu pojednávající o doložce právní moci nebo vykonatelnosti. Vedení spisové služby a nahlížení do spisů se řídí zákonem č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě podle § 68. Podrobná právní úprava viz. stavební zákon č. 183/2006 Sb., §§162 až 168.

90

4.5.3 Obecné požadavky na výstavbu a účely vyvlastnění Obecné požadavky na výstavbu byly v předchozí právní úpravě samostatně upraveny v § 138 a. V současné době jsou uvedeny v § 169 a v podstatě mezi nimi není zásadního rozdílu s výjimkou povolení udělování výjimek do oblasti pořízení územního a regulačního plánu a zpřesnění územního rozhodování. Podstata právní úpravy obecných požadavků na výstavbu tkví v tom, že povinnosti se dají ukládat jen na základě zákona, proto celý proces výstavby musí být i zákonně upraven včetně technických požadavků na výstavbu. Zde je například návaznost na zákon o hospodaření s energiemi, neboť jen za předpokladu použití odpovídajících stavebních materiálů je možné dosahovat parametrů požadovaných zákonem o hospodaření s energiemi a souvisejících předpisů. Podrobná úprava je řešena pomocí neustále se aktualizovaných vyhlášek spadajících povětšinou pod správu ministerstva průmyslu a hospodářství, případně ministerstva pro místní rozvoj. V § 170 jsou uvedeny účely vyvlastnění, což je nutné vzhledem k tomu, o jak citlivý nástroj, jakým vyvlastnění bezesporu je, se jedná. Za striktně stanovených podmínek lze odejmout vlastnická práva k pozemkům a stavbám, jež jsou nutné k realizaci veřejně prospěšných opatření podle stavebního zákona. Tyto pozemky a stavby musejí být předem vyznačeny ve vydané a platné územně plánovací dokumentaci a musí jít o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury nebo veřejně prospěšné opatření jakým je například snižování hrozby povodní, dále o stavbu či opatření zajišťující obranu a bezpečí státu nebo opatření vedoucí k ozdravění území. Právo lze také odejmout za předpokladu, že je nutné zabezpečit přístup k pozemkům. Řízení o odnětí vlastnického práva je upraven v samostatném zákoně č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákon o vyvlastnění). V tomto zákoně není taxativní výčet možností vyvlastnění, ale svým způsobem pouze demonstrativní, neboť další možnosti vyvlastnění jsou uvedeny v dalších zákonech jakým je například zákon o pozemních komunikacích, vodní zákon, zákon o památkové péči a další. V § 171 je upraven institut státního dozoru ve věcech územního plánování a stavebního řádu. Statní dozor v tomto případě vykonává ministerstvo, krajské úřady jako orgány územního plánování a stavební úřady. Povinností těchto kontrolních orgánů je dohlížet na soulad s právními předpisy a s předpisy vydanými k provedení stavebního zákona. Ministerstvo pro místní rozvoj také dozoruje jako 91

nadřízený orgán podřízené orgány veřejné správy jakým způsobem vykonávají své pravomoci. Dozorové orgány ministerstva mají nové mnohem rozsáhlejší kompetence, které mohou vyústit až v pozastavení protiprávní činnosti. Vstupy na pozemky a do staveb řeší § 172. Tento paragraf musí zejména respektovat vlastnická práva zaručena ústavou ČR, přičemž zakládá právo oprávněným osobám vstupovat na cizí pozemky a do staveb, což je nepochybně zásahem do výlučného vlastnického práva. Proto musí být stanoveny důvody, kdy je toto možné učinit, zejména vzhledem k veřejnému zájmu (například uvedené v § 132 a násl.). Vstupovat lze jen s vědomím vlastníka. Tohle ustanovení zákona znamená, že vlastník musí být vždy o tomto zásahu vyrozuměn a oznámení by mělo býti doloženo alespoň stručným odůvodněním věci, proč se tak děje. V tomto případě však zákona ani nevylučuje prosté ústní odůvodnění a oznámení krátce před samotným vstupem. Pokud vlastník pozemku nebo stavby brání vstupu oprávněné osoby nebo přizvané osobě, může mu stavební úřad rozhodnutím, které je právním úkonem v řízení podle správního řádu, umožnění vstupu nařídit. Proti takovému rozhodnutí se dá odvolat, avšak pro ochranu veřejného zájmu, zde není odkladný účinek. Dokonce je zde možné podat po vyčerpání řádného opravného prostředku ve správním řízení žalobu ke správnímu soudu podle správního soudního řádu. Stavební úřad může podle § 173 rozhodnutím udělit pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč, tomu kdo závažným způsobem schválně stěžuje přístup na stavbu, na pozemek, do budovy, případně narušuje provedení kontrolní prohlídky. Ve stejné výši může stavební úřad také udělit pokutu vlastníku technické infrastruktury, který neposkytl potřebnou součinnost podle § 161 odst. 2, byť k ní byl vyzván. V tomto případě se postupuje podle správního řádu č. 500/2004 Sb. v §§ 58 62 odst. 3 a 6. Expertní součinnost je upravena v § 174 a její úprava spočívá

ve

způsobu odborného dohledu autorizovaného inspektora, znalce, případně vědeckého či jiného odborného pracoviště. Zákon také upravuje úhrady nákladů na expertní činnost. V této souvislosti je důležité pro jaký účel se expertíza provádí, v případě veřejného zájmu hradí tuto expertízu stavební úřad, v jiných je to vlastník stavby.

92

4.5.4 Ochrana veřejných zájmů a součinnost správních orgánů V § 175 je uvedena součinnost ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra ve vymezování území důležitých pro obranu a bezpečnost státu. V těchto územích vyčleněných v územních analytických podkladech je nutné postupovat jen podle závazných stanovisek těchto ministerstev, která jsou oprávněna stanovit zvláštní postupy v územním plánování těchto vymezených území, jenž je nutné respektovat. V § 176 jsou uvedeny jiné chráněné zájmy u náhodně nalezených předmětů v podobě kulturně ceněných památek, archeologických nálezů, případně části přírody. Tato právní úprava byla ve spolupráci s ministerstvem kultury vypracována mnohem podrobněji než byla předešlá právní úprava. Právní úprava stanoví 3 základní povinnosti nálezce takového cenného objektu. Jedná se o okamžité přerušení prací v místě nálezu, neprodlené oznámení nálezu (zde je nutné také tuto povinnost převést na zhotovitele stavby) a v neposlední řadě učinit okamžitě potřebné kroky k záchraně a zachování nálezu. Jako mimořádné postupy podle § 177 jsou upraveny postupy výjimečné vlastníků staveb, stavebníků a stavebních úřadů při živelných pohromách, nenadálých haváriích a obdobných mezních situací. V takových případech zákon přirozeně umožňuje odchýlit se od striktních postupů v zákoně stanovených, pouze však k omezení negativních důsledků výše uvedených událostí. Zde je nutné v souvislosti s původním zákonem uvést například povodňovou novelu zákon č. 422/2002 Sb. jež ukazuje opodstatněnost tohoto ustanovení. Ve všech rozhodnutích podle § 177 musí být uvedeno odůvodnění, proč k takovému postupu došlo.

4.5.5 Správní delikty V této V. hlavě stavebního zákona jsou uvedeny přestupky a jiné správní delikty s výší pokut, jež je možné za ně uložit. Přestupek je v zákoně definován jako zaviněné jednání, které porušuje a ohrožuje veřejný zájem společnosti. Přestupek aby byl postižitelný, musí být uvedený v tomto, případně v jiném zákoně (například zákon o přestupcích). Přestupky jsou definovány skutkovou podstatou, jež definuje věcnou podstatu spáchaného přestupku, která se projevuje v následném rozčlenění přestupků. Přestupky se dále dělí podle toho, kdo se jich může dopustit. Ve stavebním zákoně 93

jsou možnými

porušovateli zákona fyzická osoba, stavebník, stavbyvedoucí,

případně fyzická osoba provádějící stavební dozor a vlastník technické infrastruktury. Je to dáno tím, že pouze těmto osobám zákon ukládá určité povinnosti jejichž neplnění je postiženo v zákoně uvedenými sankcemi. Jednotlivé přestupky jsou tedy definovány podrobně v §178. V § 179 jsou pak jednotlivé maximální výše finančních pokut za jednotlivé přestupky. Maximální hranice pokuty je stanovena ve výši 2 000 000 Kč. Výše pokut je stanovena s ohledem na závažnost spáchaného přestupku. Proti výši pokuty se lze odvolat, je potřeba však myslet na to, že výše pokuty může být v odvolacím řízení zvýšena. V § 180 jsou upraveny správní delikty jež se mohou dopustit fyzické, či právnické osoby podnikající ve stavebnictví, případně která je vlastníkem technické infrastruktury. Tato úprava je do značné míry shodná s právní úpravou obecnou o přestupcích. Za správní delikt podle § 181 hrozí také postih v maximální výši 200 000 Kč. Řízení o správním deliktu zahajuje příslušný stavební úřad z moci úřední. Při zahájení řízení musí stavební úřad dodržet stanovené lhůty, tzn. do jednoho roku co se o spáchání přestupku dozvěděl, nejpozději však do 3 let od jeho spáchání. Zákon také stanoví, kdy za správní delikt nezodpovídá právnická osoba. Stanovené pokuty vybírá a vymáhá správní orgán obce jenž pokuty uložil a je příjmem rozpočtu jehož součástí je orgán jenž o pokutě rozhodl, tedy v nejčastějším případě se jedná o obecní úřad.

4.5.6 Společná ustanovení k soudnímu přezkumu Pouze jediný paragraf 184 stanoví podmínky při přezkoumání opatření obecné povahy vydaných podle stavebního zákona. Soud v takovém případě musí vycházet ze skutkového a právního stavu, který byl v době rozhodování správního orgánu.

4.6 Přechodná závěrečná ustanovení Přechodná a závěrečná ustanovení jsou v zákoně obsažena v závěrečných paragrafech §§ 185 až 197 a obsahují zákonnou úpravu ve vztahu k předchozí právní úpravě, k orgánům veřejné správy, ke správnímu řádu a podobně.

94

Paragraf § 185 se zmiňuje o poskytovatelích údajů jimiž jsou orgány veřejné správy a jimi zřízené právnické osoby a vlastnící dopravní a technické infrastruktury a stanoví jejich vztah k povinnostem a omezením ve vztahu ke stavebnímu zákonu a aktualizaci územních analytických podkladů. Podle § 187 územně plánovací dokumentace schválená přede dnem nabytí účinnosti první novely stavebního zákona po listopadu 1989 (před 1. 7 1992) byly zejména územně plánovací dokumentace velkých sídleních celků. Tyto územní plány byly plánovány na dobu 10 až 15 let. Územní projekty na ně úzce navazovaly s dobou platností kratší, tedy v rozmezí 5 až 7 let. Vzhledem k tomu, že u nich nebyla platnost vyznačena, byla jejich platnost ukončena zákonem, což znamená že v době do 3 let od platnosti nového stavebního zákona musí být tato původní dokumentace nahrazena územní dokumentací novou. Platnost územního plánu velkého celku pozbývá platnosti postupně. Ke dni 1.1 2007 pozbyla platnost jeho směrná část a ze závazné části všechny záměry nadmístního významu uvedeny v § 187 odst. 7. Dále je nutné uvést, že zadání zásad územního rozvoje se dává jen v případě jejich prvního pořízení, v dalším období už jejich funkci plní zpráva o uplatňování zásad územního rozvoje. Obecná úprava umožňuje krajskému úřadu stanovit jejich podmínky přesně podle potřeb konkrétního kraje, musí však být v souladu se zákonem. Podle § 188 je platnost územně plánovací dokumentace obce schválené po 1. 7 1992 ve lhůtě 5 let od nabytí účinnosti nového stavebního zákona. Po této lhůtě musí dojít k nahrazení původní dokumentace. Podle § 189 se za zastavěné území obce považuje současně zastavěné území obce vyznačené podle právních předpisů v územním plánu obce nebo v regulačním plánu i v případech, kdy schválení regulačního plánu nepředcházelo schválení územního plánu obce. S účinností nového stavebního zákona nedojde k významným změnám ve vymezení správních obvodů stavebních úřadů, které byly nastaveny zákonem č. 50/1976 Sb. Změny budou pouze v těch správních oblastech, kde budou zřízeny nové stavební úřady. Správní řízení, která nebyla dokončena před účinností nového stavebního zákona budou ze zákona dokončena podle předcházející právní úpravy. I

95

zde existuje výjimka. Tato situace neplatí pro stavby jež v současné době vyžadují pouze ohlášení stavby a v předchozí právní úpravě na ně musela být podána žádost o stavební povolení. V tomto případě se bude postupovat, jako by stavba byla ohlášena. Věcná i místní příslušnost se bude řídit novým stavebním zákonem ve všech případech. Dále také nelze upustit od kolaudačního řízení u staveb pravomocně povolených a prováděných podle původního zákona. Pokud některé městské úřady již nadále nebudou vykonávat působnost stavebního úřadu, jsou povinny nejpozději do 30 dnů od ukončení své činnosti předat všechny spisy a podklady stavebním úřadům na něž nová agenda přechází. Vztah ke správnímu řádu je zřejmý. Na postupy a řízení se použijí ustanovení správního řádu, pokud není ve stavebním zákoně stanoveno něco jiného. Použití stavebního zákona je tedy lex specialis a má přednost před obecnou úpravou ve správním řádu. V § 193 je vydáno zmocňovací ustanovení jež umožňuje Ministerstvu pro místní rozvoj vydávat právní předpisy jimiž jsou vyhlášky jimiž provádí 38 ustanovení stavebního zákona. V § 194 jsou uvedeny jednotlivá Ministerstva a jejich ustanovení ke stavebnímu zákonu, zejména co se technických požadavků týká. Jedná se o ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo zemědělství, ministerstvo dopravy a ministerstvo průmyslu a obchodu. Také hlavní město Praha stanoví nařízením v přenesené působnosti obecné technické požadavky na výstavbu na území Prahy. V závěrečných ustanoveních v § 196 je pojednáno o využití jednotlivých formulářů, které musejí být využity pouze v předepsané formě. Pokud zákon stanoví, že se musí postupovat podle nějaké normy (ČSN, ČSN EN), musí tato být bezplatně přístupná. Tady vidím zatím velký problém, neboť z vlastní zkušenosti vím, že vydání normy je velice nákladné, tudíž nemám zatím představu o tom jakým způsobem bude toto ustanovení naplňováno. V současné době se není možné bezplatně v žádném případě k technickým normám dostat. Například normy potřebné v běžné výstavbě v současné době ve financích vycházejí řádově v desítkách tisíc korun českých. Tedy ony přístupné jsou, ale pouze a jen k nahlédnutí, což je v praxi nedostatečné.

96

Podrobnější úprava přechodných a závěrečných ustanovení je upravena v §§185 až 197 stavebního zákona.

4.7 Účinnost Nový stavební zákon nabývá účinnosti 1.1 2007 s výjimkami uvedenými v §§ 143,. 144, 145, 147 a 151, které nabývají účinnosti dnem 1.7 2006 a s výjimkou ustanovení § 102 odst. 2 které nabývá účinnosti později až dnem 1. 1 2012. Současně s účinností nového stavebního zákona nabývá účinnosti zákon č. 184/2006 Sb. tzv. Zákon o vyvlastnění a tzv. změnový č. 186/2006 Sb.

97

5 Některé , nejčastější praktické příklady změn v praxi Prvním příkladem by mohla být nepodsklepená novostavba rodinného domu se zastavěnou plochou do 150 m2 a s jedním nadzemním podlažím a s obytným podkrovím. Před 1.1. 2007 podle původního stavebního zákona bylo nutné získat stavební povolení, často v zdlouhavém stavebním řízení. Po 1.1.2007 v případě že se bude jednat o stavbu v zastavitelném území bez nutnosti budovat inženýrské sítě (určí územní plán obce), podává se jen ohlášení stavebnímu úřadu (jedná se například o stavební pozemek se všemi inženýrskými sítěmi na hranici pozemku určený k zástavbě) Druhým příkladem je výstavba nové garáže pro osobní automobil. Před 1.1. 2007 bylo nutné získat pro stavbu územní rozhodnutí a následně stavební povolení. Jednalo se mnohdy o dvě zdlouhavá řízení s ne vždy jistým koncem. V současné době po 1.1.2007 v případě, že garáž bude nepodsklepená a rovněž nevytápěná se zastavěnou plochou do 25 m2, postačí zažádat o územní souhlas. Podobně je tomu v případě výstavby kůlny či zahradního altánku. V současné době postačí zažádat o vydání územního souhlasu, v minulosti před 1. 2007 se musela stavba podobného rozsahu ohlašovat na stavebním úřadě. Možnost užívání nově postaveného rodinného domu byla před 1.1. 2007 zatížena povinností stavebníka získat kolaudační rozhodnutí a nutnost čekat na nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. S přijetím nového zákona platí od 1.1.2007 povinnost oznámit užívání stavby stavebnímu úřadu alespoň 30 dnů předem. Pokud se do 30 dnů od oznámení neobdrží od stavebního úřadu zákaz k užívání stavby, může se stavba začít užívat. Na novou elektrickou, kanalizační, vodovodní případně plynovodní a teplovodní přípojku bylo nutné dle již neplatného stavebního zákona před 1.1. 2007 získat územní rozhodnutí a stavební povolení. Dle nového stavebního zákona, v případě, že délka přípojky nepřekročí 50 metrů, není třeba žádat o stavební povolení ani ohlášení, v ostatních případech (je-li přípojka delší než 50 m) musíme stavbu přípojky ohlásit. Stavba oplocení před 1.1. 2007 podléhala nutnosti ohlášení na stavebním úřadě. Dle nového zákona, pokud se neodděluje zahrada od veřejného prostranství, chodníku či silnice a plot má výšku do 1.8 metru, není třeba ohlášení ani stavební 98

povolení, v opačném případě je nutná konzultace se stavebním úřadem a zažádat je o stanovisko, jakým způsobem se bude dále postupovat. V případě stavby nové studny nedošlo ke změně právní úpravy. V tomto případě bylo a je i nadále, nutné podat žádost o stavební povolení U rekonstrukce rodinného domu se zastavěnou plochou do 150 m2, se sklepem do hloubky tří metrů, do dvou nadzemních podlaží a s podkrovím, pokud se nezasahovalo do nosných konstrukcí, neměnil se vzhled ani způsob užívání domu, stačilo ohlášení na stavebním úřadě. Pokud však nebyly splněny podmínky uvedené v předešlé větě, muselo se podle původního stavebního zákona žádat o stavební povolení Podle znění nového stavebního zákona není třeba ohlášení ani povolení. Toto platí v případě, kdy se nezasahuje do nosné konstrukce a nemění se vzhled, například zůstává stejná barva domu, nemění se ani způsob užívání domu a uvažovaná rekonstrukce nemůže negativně ovlivnit životní prostředí a požární bezpečnost stavby. Rekonstruujeme-li jádro v panelovém domě nebo chceme-li přemístit některé příčky (nesmí jit o nosné stěny, které mění statiku domu) bylo nutné tyto změny ohlásit stavebnímu úřadu. Zasahovalo li se ale do statiky stavby muselo být žádáno o stavební povolení. Dle nové právní úpravy, pokud přestavba nezasáhne nosné zdi a rekonstrukce nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby, není třeba stavební povolení ani ohlášení. Pokud by však stavba měla zasáhnout konstrukci nosných zdí, je nutné žádat o stavební povolení. Při výměně dřevěných oken opět za dřevěná, stačilo dle předešlé právní úpravy ohlášení na obecním úřadě, v jiném případě bylo třeba stavební povolení90 V případě výměny oken za jiná stejného vzhledu není třeba podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební povolení ani ohlášení. Ale např. u výměny plastových oken za původní dřevěná, se musí provést ohlášení na příslušném stavebním úřadě.

90

Moje osobní zkušenost praví, že i v případě výměny dřevěných oken za okna plastová stačilo příslušnému stavebnímu úřadu pouhé ohlášení stavby, kde bylo nutné uvést příslušný typ oken s tím, že se do poznámky poznamenalo, že zůstane zachován skladebný rozměr výplní otvorů a že daný typ oken splňuje veškeré parametry, které na ně kladou ČSN a legislativa. Tedy postup stavebních úřadů byl v tomto případě již prakticky postupem jaký je úpraven v novém stavebním zákoně.

99

6 Poplatky K poplatkům za správní řízení konaných dle stavebního zákona a správního řádu by se obecně dalo říct, že nedošlo oproti předešlé právní úpravě k žádným zásadním změnám, ať co se týká zpoplatnění určitých typů řízení a vydání rozhodnutí, tak co se týká výše těchto poplatků. Otázka poplatků vztahujících se k řízením upravených novým stavebním zákonem a správním řádem je řešena zákonem č. 634/2004 Sb., zákon o správních poplatcích. Tento zákon byl pozměněn zákonem o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění v části třicáté osmé, kde došlo k přidáni 5. bodu v příloze „Sazebníku v části I položky 17“, kdy podání žádosti o vydání osvědčení o jmenování autorizovaným inspektorem a podání žádosti právnické osoby o souhlas s výkonem činnosti autorizovaného inspektora stojí na správním poplatku 10 000 Kč91. Další změna zákona o správních poplatcích je ve znění přílohy „Sazebníku v části I položce 18 písmeno a“, které stanoví výši poplatku za vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, rozhodnutí o změně využití území nebo rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území ve výši 1 000 Kč. Výše dalších poplatků v oblasti vydávání stavebního povolení je stanovena částkou ve výši 150 Kč za vydání stavebního povolení na garážové stání, 300 Kč na vydání stavebního povolení pro stavbu pro bydlení s nejvýše 3 byty, pro stavbu určenou k individuální rekreaci a pro stavbu garáže s nejvýše třemi stáními, 1000 Kč je částka za vydání stavebního povolení pro stavbu na bydlení s více jak třemi byty, vydání povolení pro stavbu informačního a reklamního nebo propagačního zařízení a vydání povolení na terénní úpravy. Částka 2500 Kč se platí za vydání stavebního povolení na stavbu, která zde nebyla ještě uvedena (například stavba pro komerční využití, administrativní stavby atd.). Vydání stavebního povolení na provedení nástavby a přístavby těchto staveb je zpoplatněno částkou 3000 Kč, což je také nejvyšší možná částka, kterou může být vydání stavebního povolení zpoplatněno.

91

Tento správní poplatek se však netýká přímo případného stavebníka, ale pouze je nutnou podmínkou pro vykonávání činnosti autorizovaného inspektora

100

Písemné sdělení stavebního úřadu k ohlášení drobné stavby, její změny ani k ohlášení informačního, reklamního nebo propagačního zařízení není předmětem poplatku. Od poplatku je osvobozeno vydání stavebního povolení ke změně stavby pro bydlení z důvodu ztíženého užívání této stavby občanovi se zvlášť těžkým zdravotním postižením, kterému byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně (držiteli průkazu ZTP a ZTP/P), má-li ve stavbě pro bydlení místo trvalého pobytu. Výše poplatků v oblasti vydávání územního rozhodnutí o umístění stavby, rozhodnutí o změně využití území nebo rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území je stanovena na částce 1000 Kč. Za vydání územního rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků se dle zákona o správních poplatcích platí 500 Kč.

101

7 Závěr Nový stavební zákon zcela zjevně vychází z předešlé právní úpravy. V porovnání s ní je podrobnější a odstraňuje mnohé chyby, které byly v předešlé právní úpravě zejména v oblasti kompetencí stavebních úřadů, které jsou v současné době v platné právní úpravě mnohem širší. Při této příležitosti musím vyjádřit svůj názor, že některé pravomoci stavebních úřadů jsou až příliš široké a z toho budou vznikat v budoucnosti nejspíš problémy. K tomuto názoru mě vede osobní zkušenost s odbornou znalostí odpovědných osob na stavebních úřadech, u kterých do jisté míry předpokládám, že nebudou vzhledem ke svým schopnostem moct širokých pravomocí svěřených zákonem využít a v mnoha případech, kdy budou moci zodpovědně věc rozhodnout (například rozšířené pravomoci v rozhodování sporů ve stavebním řízení), stejně toto řízení skončí, byť by nemuselo u příslušného soudu. Takže právní úpravu nového stavebního zákona já osobně považuji za jednu z nejzdařilejších, které v poslední hektické době (zejména ve vztahu přijímání nových právních úprav pod vlivem evropského zákonodárství) vznikly, bohužel si myslím, že její kvalitu bude do značné míry srážet individuální schopnost jednotlivých stavebních úřadů. Zde však musím podotknout, že ani novému stavebnímu zákonu se nevyhnuly chyby například v podobě výše uvedené povinnosti zpřístupnit všechny technické normy nutné v procesu výstavby. Sám z praxe vím, jaké náklady je nutné vynaložit na sepsání technické normy a z toho se potom samozřejmě odvíjí tržní cena takové normy, zejména v době fungujícího tržního mechanismu. Normotvůrce do normy vkládá své know-how, které samozřejmě bude chtít vždy zaplatit. Právní předpisy v oblasti autorského práva jsou velmi přísné a nabízejí autorům dost často vysoké tantiémy a není důvod, proč by tomu v případě technických předpisů mělo být jinak. Bohužel tento problém současná právní úprava zatím neřeší a pochybuji, že ve státních rozpočetech by bylo tolik prostředků, aby mohlo k legálnímu zveřejnění technických norem dojít. Významnou změnou, která se také v novém stavebním zákoně významně projevila jako důsledek okolností, které se v minulé době vyskytly, je podrobnější úprava možnosti vyvlastnění, která se nově prakticky z procesního hlediska od

102

stavebního zákona oddělila, přičemž institut vyvlastnění dostal širší právní prostor. K této změně došlo patrně pod tlakem událostí, kdy docházelo k spekulativnímu protahování výkupu pozemků pro průmyslové zóny. Na tomto místě musím také zmínit skutečnost, že nový stavební zákon není jediným právním předpisem, který upravuje právní vztahy v oblasti stavebního práva, ale že při změně stavebního zákona došlo také ke změně mnoha jiných právních předpisů a vzniku nových zákonů (např. zákon č. 184/2006 Sb., zákon o vyvlastnění). Také je potřeba znát, že právní pojmy používané ve stavebním zákoně nejsou upraveny jen v tomto právním předpise, ale i v mnoha jiných, dokonce z cela odlišného právního odvětví, než je stavební či pozemkové právo. Tak například pro účely zákona č. 235/2004 Sb., zákona o DPH je stavební pozemek definován jako nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se pak rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc. Definice stavebního pozemku je také v zákoně o dani z nemovitosti. Zde je podle § 6 odst. 3 stavebním pozemkem zamýšlen pozemek určený k zastavění stavbou, na kterou bylo vydáno stavební povolení a která se po dokončení stane předmětem V zákoně o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů je vymezení pozitivní (co stavebním pozemkem je), ale také negativní, tedy co stavebním pozemkem podle tohoto zákona není. Podobný způsob definice právního pojmu stavební pozemek nový stavební zákon vůbec nezná. Tyto definice jsou tedy zcela odlišné a je zřejmé, že byly vytvořeny pro účely finančního práva (a to ještě jeho jednotlivá právní odvětví), nikoliv pro oblast stavebního práva a územního plánování.

103

8 Abstract The new building act is clearly based on previous legal regulations. In comparison with the old law, the new act is much more detailed and corrects many mistakes, above all in the field of competencies of building offices which have now been extended. In my opinion, however, some of the current competencies of building offices are much too broad and may therefore be the cause of problems in the future. I am prone to think so because of my own experience with the grade of expertise of persons responsible at building offices, who, I presume, will not be able to avail themselves fully of the broad competencies entrusted to them by law. Morover, in many cases when they will be able to make a competent decision (for example due to their broader competencies in law suits dealing with building concession proceedings), they will nevertheless conclude the suit, even if the competent court would not necessarily do the same. The new building act is in my opinion one of the most successful legal regulations which has been passed lately, especially with regard to the adoption of new legal regulations conform to the European legislation. However, as I said, I think that its quality will be to a considerable extent reduced by the individual abilities of building offices. On the other hand, I have to point out that the new act has not avoided certain shortcomings, for example the one regarding the obligation of making accessible all technical standards used during the construction process. I know from my own experience how high are costs expended on writing a technical standard. The author of such a standard works up his know-how into it, which he will want to have paid back. Legal regulations in the field of copyright law are quite strict, securing for authors very high directors fees; there is therefore no reason why in case of technical standards it should be different. This problem is however not being tackelled in the present legal regulation, and I doubt, the state budget disposes of enough means to permit legitimate publication of all technical standards. An important change introduced by the new building act is also the detailed regulation of the possibility to expropriate. Quite evidently, this

104

was brought about under pressure of events when there were speculative delays in the buyout of grounds for industrial zones. Here I also have to mention that the new building act is not the only legal regulation to set up legal relations in the field of the building law. Contemporarily with the change of the building act, many other legal regulations have been modified and many new ones have come into existence (for example the Expropriation Act Nr.. 184/2006 Coll.). Also, it is necessary to be aware that legal concepts used in the building act are set up not only in that particular act, but also in many others, even in acts from fields of law quite different from building or land law. As such, for the purpose of the VAT act Nr. 235/2004 Coll., a building ground is defined as an undeveloped property where, according to a building permit, a building can be constructed which is united with the ground by a firm fundament. An undeveloped property is a ground where there is no building as an object. A definition of a building ground can be found also in the real estate tax act. Here, according to art. 6 par. 3, a building ground is a ground intended to be built-up with a construction, to which a building permit has been released, and which, after its finalization, will become an object. In the act on the evaluation of buildings, grounds and perennial stands, the delimitation of the concept is positive (e.g. what is a building ground) as well as negative, i.e. what is not a building ground according to this act. A similar definition of the legal concept of building ground, the new building act does not mention at all. The two above definitions are quite different, and it is obvious that they were established for the purpose of the financial law (and as such, for its individual branches), not for the field of building law and landscape planning.

105

9 Použitá literatura Monografie:
ČKAIT. Vybrané základní a speciální předpisy ve výstavbě. ISBN 80-8636403-8. Praha: Informační centrm ČKAIT, 1999
Doležal, J., Mareček, J., Sedláčková, V., Sklenář, T., Tunka, M., Vobrátilová, Z., Nový stavební zákon v teorii a praxi a předpisy související s poznámkami. Praha : Linde Praha, 2006
Mokrý, J., Matějka, V. Slovník pojmů ve výstavbe. Praha: Český svaz stavebních inženýrů, 1995,
Pekárek, M., Průchová, I., Pozemkové právo 2. vydání. ISBN 80-210-3238-3, Brno: Masarykova univerzita Brno, 2004,
Serafin, P. Stavební zákon a jeho prováděcí předpisy. ISBN 978-80-8676900-4 Praha: Informační centrm ČKAIT, 2007
Štukavec, L. Správní řízení ve výstavbě 1. vydání. DOS M07 VYST 98. Praha: Informační centrm ČKAIT, 1998, Časopisecké články:
Kupčeková, A., Velký stavební speciál MF Dnes Jaká povolení musíte mít když stavíte nebo rekonstruujete. MF Dnes. Středa 2. května 2007 Internetové články:
Autor neuveden. Pozemkový katastr 2007.
BOZPinfo, Sklenář, V. Kdo je koordinátor BOZP?. 2007.
Česká daňová správa. Zákon č. 634/2004 Sb.o správních poplatcích ze dne 26. listopadu 2004 . 2007.
Evropská unie. Směrnice evropské unie v českém jazyce. 2007.
Internetové stránky Ministerstva pro místní rozvoj. 2007
Portál veřejné správy. Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území "Přírodní památka Sedlnické sněženky". 2007.
Priroda.cz. Význam slova biokoridor.ISSN 1801-2787 2007.

106


Státní zdravotní ústav.Nástroje a metody řízení ochrany zdraví a životního prostředí. 2007. Právní prameny – Česká republika:
Vyhláška č. 31/21995, Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb.
Vyhláška č. 162/2001, Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky
Vyhláška č. 498/2006, Sb., o autorizovaných inspektorech
Vyhláška č. 499/2006, Sb., o dokumentaci staveb
Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti
Vyhláška č. 501/2006, Sb., o obecných požadavcích na využívání území
Vyhláška č. 502/2006, Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu
Vyhláška č. 503/2006, Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření
Vyhláška č. 526/2006, Sb., kterou se provádí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu
Zákon o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (původní stavební zákon)
Zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon
Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem
Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)
Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením
zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí
Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změněn zákona č. 229/1991 Sb.
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
Zákon č. 183/2006 Sb., nový stavební zákon
Zákon č. 184/2006 Sb., zákon o vyvlastnění Právní prameny – Evropská unie
Evropské právo – základní dokumenty 107