Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví
Diplomatář listin města Tišnova do roku 1554 (magisterská diplomová práce)
Veronika Knoflíčková
Vedoucí práce: doc. PhDr. Vladimír Vašků, Csc.
Brno 2010
Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu pouţitou literaturu a prameny. datum
podpis
2
Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu doc. PhDr. Vladimíru Vašků, CSc. za vedení práce, cenné rady a připomínky a za trpělivý a vstřícný přístup.
3
Obsah Úvod …………………………………………………………………………………………...5 Historický vývoj Tišnova …………………………………………………………………………………….6 Péče o písemnosti města Tišnova ...………………………………………………………………………...11 Popis edičně vydaných listin a zpracování edice …………………………………………………………...13
Edice listin ……………………………………………………………………………………17 Rejstřík místních jmen ……………………………………………………………………………………...49 Rejstřík osobních jmen ...…………………………………………………………………………………...53
Závěr …………………………………………………………………………………………56 Seznam zkratek ………………………………………………………………………………57 Pouţité prameny a literatura …………………………………………………………………58
4
Úvod Tématem mé diplomové práce jsou listiny města Tišnova do roku 1554. Cílem práce je především ediční zpřístupnění nejstarších listin týkajících se dějin města podle pravidel CDB a jejich doplnění stručným souhrnem dějin města a přehledem vývoje péče o městské písemnosti. Práci tvoří úvodní část a samotná edice listin města Tišnova z let 1233 – 1554. Úvod sám je rozdělen do tří částí, z nichţ první část se věnuje stručně historii Tišnova od jeho počátků aţ do dnešní doby, do roku 1554 s důrazem na informace zjištěné z listin vydaných edičně v této práci. Druhá část krátce informuje o archivní péči o městské písemnosti, pouze ovšem o té části, která dnes tvoří archivní fond C – 134, Archiv města Tišnova, uloţený v SOkA v Rajhradě. Informace byly získány z inventáře k tomuto fondu.1 Větší část listin vydaných v této práci je však uloţena v archivním fondu E 10, Cisterciačky Tišnov, který je uloţen v MZA v Brně. Vzhledem k tomu, ţe tento fond ale tvoří převáţně klášterní písemnosti, které s dějinami Tišnova aţ na zde zpřístupněné listiny nemají ţádnou faktickou souvislost, byly dějiny tohoto fondu ponechány stranou našeho zájmu. Třetí část je vnitřně dělena ještě na dva celky, v prvním jsou uvedeny informace o samotných listinách, které jsou zde edičně vydány, tedy o jejich uloţení a zpřístupnění a jejich vnějších a vnitřních znacích. Druhý celek se věnuje popisu a způsobu zpracování jednotlivých částí edice, včetně případných problémů spojených s touto prací.
1
Příleská, Hana, Durec, Ivo: C 134. Archiv města Tišnova. 1416 – 1945. Rajhrad 2003.
5
Historický vývoj Tišnova První písemná zmínka o Tišnově pochází z 6. února 1233, kdy se jméno obce – Tusnowic - objevuje v listině královny Konstancie2 jako místo, kde zaloţila klášter cisterciaček. Od této chvíle je Tišnov na dlouhou dobu spjatý s dějinami kláštera. Ale samotná obec vznikala uţ dlouho před klášterem a jiţ ve starší a střední době kamenné zde byl patrný pohyb lovců.3 V 11. a 12. století Tišnovsko připadlo k brněnskému přemyslovskému údělu, po roce 1200 se pak Tišnov stává důleţitým komunikačním uzlem po té, co vzniká zeměpanský hrad Veveří a v okolí Tišnova rozšiřují své majetky zejména rody pánů z Deblína, Lomnice a Medlova (Pernštejna). Právě přes Tišnov probíhala cesta z Brna do horního povodí řeky Svratky a zde z ní také odbočovala komunikace směřující do Lysické sníţeniny.4 V popsané situaci pak křiţovatka obou cest nabývala na významu. Dříve se uvádělo, ţe v 2. polovině 12. století měli Tišnov dostat Johanité, od kterých jej zpět získal aţ markrabě Přemysl, ale G. Friedrichem bylo dokázáno, ţe listiny v CDM, které toto potvrzují, jsou Bočkovými falsy.5 Pravděpodobně jiţ roku 1232 zde začíná budovat klášter královna Konstancie, následující listiny pak zpětně zaznamenávaly jiţ proběhlé skutečnosti.6 V roce 1234 vydává markrabě Přemysl listinu7, ve které potvrzuje zaloţení kláštera a daruje mu velké mnoţství vesnic, mezi nimi především samotný Tišnov, coţ potvrzuje, ţe Tišnov byl zeměpanským majetkem. I následující listiny8, ve kterých máme zmínku o Tišnově, se týkají kláštera Porta Coeli, Tišnov se zde vyskytuje pouze jmenovaný mezi majetkem kláštera a jako místo, kde je klášter vystavěn. V roce 1239 je pak potvrzeno listinou olomouckého biskupa Roberta9 klášteru i patronátní právo v kostele sv. Václava v Tišnově. V dalším roce, kdy umírá královna Konstancie, je Tišnov opět potvrzen mezi majetkem kláštera, a to listinou krále Václava I. 10 V dalších letech uţ nejsou listiny pro klášter Porta Coeli tak hojné a proto ubývá i zmínek o Tišnově. V CDB dále nacházíme dvě listiny krále Přemysla Otakara II. z roku 125511, z nichţ jedna potvrzuje jednu z předešlých listin a druhá usiluje o potvrzení jedné z listin papeţem, 2
CDB III/1, s. 29, č. 31. V této práci č. 1. Doleţel, J., Fic, K., Zacpal, J.: Historický vývoj města Tišnova. Historický atlas měst České republiky, svazek č. 15 – Tišnov. Praha 2005, s.1. 4 Doleţel, Fic, Zacpal,: Historický vývoj města Tišnova, s.1. 5 Friedrich, Gustav: Kodex Tišnovský. Příspěvek k poznání novověkých padělků v moravském diplomatáři. ČČH 3, 1897, s. 359 – 372. 6 Viz Joachimová, Jiřina: Fundace královny Konstancie a praţské statky německých rytířů. Umění 16, 1968, s. 495 – 499. 7 CDB III/1, s. 97, č. 88. V této práci č. 2. 8 CDB III/1, s. 150, č. 120; s. 223, č. 180. CDB III/2, s. 269, č. 208. V této práci č. 3 – 5. 9 CDB III/2, s. 283, č. 215. V této práci č. 6. 10 CDB III/2, s. 353, č. 260. V této práci č. 7. 11 CDB V/1, s. 79, č. 38; s. 125, č. 64. V této práci č. 8, 9. 3
6
tyto listiny ale byly označeny jako falsa. Roku 1261 je opět potvrzeno patronátní právo ke kostelu sv. Václava v Tišnově klášteru Porta Coeli, tentokrát papeţem Alexandrem IV.12 I v následující listině olomouckého biskupa Jana z roku 130513 se jedná pouze o potvrzení patronátních práv. Teprve z následující listiny abatyše Aneţky, která byla vydána v roce 132814, máme moţnost dozvědět se více informací o Tišnově. Aneţka touto listinou získává od synů pana Jeruše domky leţící u Tišnova, zvané dodnes Horní Kukýrna.15 Před tím však šlo o samostatné léno, které v rámci Tišnova nebylo jediné. V téţe listině nacházíme mezi svědky Mikuláše z Věţe (Nicolay de Turri). Tvrz zvaná Věţ vystřídala několik majitelů, kteří se po ní psali, ale pravděpodobně mezi nimi nebyl příbuzenský vztah. Poprvé se s Mikulášem z Věţe setkáváme jiţ roku 1281, ale jeho znak není totoţný se znakem jiţ zmiňovaného Mikuláše, který je uváděn jako svědek listiny v roce 1328. A i později vidíme další změny znaků.16 K Věţi kromě zemědělských pozemků patřila i krčma, která byla podle pozdějšího majitele pojmenovaná Humpolka a dodnes slouţí jako pohostinství.17 Věţ jako samostatná enkláva zanikla roku 1491, kdy Jan z Věţe prodává toto své zboţí i se vším příslušenstvím klášteru Porta Coeli18, nákup Věţe a dalšího zboţí pak ještě téhoţ roku potvrdil abatyši Johance král Vladislav19. Posledním větším šlechtickým majetkem na území Tišnova, o kterém máme více informací, byl špitál s kostelem sv. Mikuláše zaloţený patrně před koncem 13. století Kunou z Kunštátu. Ke špitálu patřil jeden z tišnovských mlýnů s pozemky a také majetky v okolních vsích. Páni z Kunštátu drţeli špitál do roku 1502, následně jej získali páni z Lomnice a od těch jej roku 1504 s veškerým příslušenstvím koupil klášter Porta Coeli.20 Uţ patrně od konce 13. století fungoval v Tišnově pravidelný trh. Potvrzení trhů se však Tišnov dočkal aţ roku 1416 od krále Václava IV., který mu povolil konání osmidenního výročního trhu počínajícího první neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), tak jak byl drţen uţ dříve a takovým způsobem, jako se koná v Brně.21 V době husitských válek okolní šlechta rozchvacovala okrajové části klášterního dominia a na samotný Tišnov získali vliv Pernštejnové. Pernštejnům se zdařilo v následujících letech
12
CDB V/1, s. 406, č. 272. V této práci č. 10. V této práci č. 11. 14 V této práci č. 12. 15 Doleţel, Fic, Zacpal: Historický vývoj města Tišnova, s. 2. 16 Trmač, Miloslav: „Věţ“ u Tišnova. Tišnovský kulturní zpravodaj 1973, s. 19. 17 Trmač, Miloslav: Jak zanikla „Věţ“ u Tišnova. Tišnovský kulturní zpravodaj 1978, s. 105. 18 V této práci č. 15. 19 V této práci č. 16. 20 V této práci č. 18. 21 V této práci č. 13. 13
7
drţavy legalizovat a roku 1509 bylo právo svrchované správy nad klášterním panstvím uděleno králem Vladislavem Vilémovi II. z Pernštejna dědičně.22 Ještě před tím, roku 1459, však byl Tišnov jmenován a potvrzen mezi drţavami kláštera Porta Coeli listinou krále Jiřího.23 To vše se projevilo na konci 15. a v první polovině 16. století i v listinách, kdy významná privilegia pro Tišnov byla vydána vţdy pány z Pernštejna. Roku 1498 získali tišnovští od jmenovaného Viléma za určený roční plat právo odúmrti, jak je uvedeno v listině, po dohodě s abatyší a konventem kláštera.24 Toto právo bylo Tišnovu potvrzeno roku 1507 i od krále Vladislava.25 V roce 1545 pak Jan z Pernštejna potvrdil artikule tišnovskému krejčovskému cechu,26 po dalších čtyřicet let jako prvnímu cechu vůbec. Jak jiţ bylo uvedeno dříve, na přelomu 15. a 16. století skoupil klášter několik majetků v Tišnově a okolí a jeho vliv na správu klášterního majetku během 16. století opět stoupal i přesto, ţe Pernštejnové si ještě koncem století drţeli svoje pozice. 16. století znamenalo pro Tišnov prosperitu, v prvních desetiletích byla například dokončena novostavba tišnovského kostela. S ní patrně souvisí i ustanovení oltáře Početí Panny Marie v kostele sv. Ondřeje a sv. Václava jako církevního beneficia roku 152127 a dočasné zasvěcení kostela kromě sv. Václava i sv. Ondřeji.28 Významným mezníkem se pro Tišnov stal rok 1554. Tohoto roku totiţ získali obyvatelé Tišnova privilegium od abatyše kláštera Porta Coeli Barbory Konické ze Švábenic29, ve kterém byli osvobozeni od robot a mnohých povinností a byli jim potvrzeny některé jiţ dříve získané výsady. Protoţe je moţné vnímat tuto listinu jako určitý předěl ve vývoji Tišnova, uzavírá tato listina řadu edičně zpracovaných listin v této práci. Privilegiem Barbory Konické bylo Tišnovu potvrzeno svobodné lovení ryb ve stanovené dny, drţení mlýna a hory Klucaniny v majetku města, půlmílové právo na prodej soli, šenkování vína a řeznictví. Taktéţ bylo znovu potvrzeno právo na odúmrtě a výsadní právo na vaření a prodávání piva na celém klášterním panství. Právo vařit pivo měli tišnovští měšťané jiţ nejpozději od počátku 14. století, roku 1353 se dokonce brněnští konšelé hněvají na své právovárečníky, proč nevaří tak dobré pivo jako v Tišnově.30
22
Doleţel, Fic, Zacpal: Historický vývoj města Tišnova, s. 3. V této práci č. 14. 24 V této práci č. 17. 25 V této práci č. 19. 26 V této práci č. 22. 27 V této práci č. 20, 21. 28 Doleţel, Fic, Zacpal: Historický vývoj města Tišnova, s. 3. 29 V této práci č. 23. 30 Hájek, Jan: Tišnovští právovárečníci. Naše Tišnovsko 1971, s. 61; Doleţel, Fic, Zacpal: Historický vývoj města Tišnova, s. 2. 23
8
Městská správa ve starší době byla vedena radou, která se skládala z dvanácti konšelů. Vrchnost byla zastoupena rychtářem. Postupně, kdyţ samospráva města vzrůstala, stal se rychtář pouze pomocným městským orgánem a v čele správy stál purkmistr. Purkmistrem byl vţdy jeden z dvanácti konšelů, kteří se střídali v pravidelných obdobích. Jeden z konšelů byl vrchností určen za primátora a hlavního obecního hospodáře.31 Všichni měšťané dohromady tvořili velkou obec.32 Zmínky o některých představitelích městské správy nacházíme i ve zde zpřístupněných listinách a to v č. 17, 20, 22 a 23. Po příznivém 16. století přišlo 17. století, kdy po třicetileté válce zůstala v Tišnově osídlena jen asi polovina z předválečného počtu usedlostí a stav města se ještě zhoršil po poţáru roku 1668. Klášter Porta Coeli byl na začátku války na několik let zrušen, ale roku 1625 se konvent do kláštera vrátil a měšťani byli nuceni k robotám a kontribucím, coţ bylo příčinou mnoha sporů. Aţ koncem 17. století se situace začala zlepšovat, ke stavebnímu rozvoji pak paradoxně přispěly další poţáry na počátku 18. století. 18. století také znamenalo oţivení řemeslné výroby, problémem ale neustále byly spory s klášterem o robotní povinnosti, obecní majetky, kontribuce a potvrzení městských svobod. Poměry se zlepšily aţ za císařovny Marie Terezie, výraznou změnu pak přineslo zrušení kláštera Porta Coeli roku 1782 císařem Josefem II. Město bylo převedeno do státního náboţenského fondu, který pronajal klášterní budovy baronu Mundymu, jenţ je na konci století i odkoupil. Jiţ roku 1784 uzavřel erár s usedlíky celého panství smlouvu o výkupu robot a roku 1801 se městská obec vykoupila ze všech poddanských povinností vůči velkostatku. Tišnov byl roku 1788 povýšen mezi statutární města, dosavadní městská správa byla zrušena a zřízen byl magistrát sestávající z purkmistra, jednoho zkoušeného a dvou nezkoušených radních.33 Růst a rozvoj města pokračoval i nadále. Roku 1850 se Tišnov stal sídlem okresního soudu a poprvé zde byl svobodně zvolen starosta, v letech 1855 – 1868 byl ve městě vytvořen okres se smíšenou soudní a politickou pravomocí, roku 1896 byl pak opět zřízen politický okres Tišnov se soudním úřadem rovněţ v Tišnově. Ve druhé polovině 19. století zde byly zřízeny nové úřady a instituce, např.: c.k. notariát, poštovní a telegrafní úřad a Spořitelna města Tišnova. Vznikají také první spolky a na konci století i první vyšší školy, chlapecká měšťanka, průmyslová pokračovací škola či zimní hospodářská škola. V letech 1884 – 1885 bylo také vybudováno ţelezniční spojení s Brnem, na které navázala trať do Ţďáru nad Sázavou vedená přes Nové Město na Moravě. Vznikla zde i řada výrobních
31
Hájek, Jan: Obecní zřízení tišnovské. Naše Tišnovsko 1971, s. 134 Příleská, Durec, : C 134. Archiv města Tišnova, s. 2. 33 Hájek: Obecní zřízení tišnovské, s. 134. 32
9
podniků, ale jednalo se pouze o malovýrobu. Řadu hostů do města přivedlo také vystavění vodoléčebného sanatoria a ústavu MUDr. Františka Kuthana. Během 19. století se značně zvýšil počet obyvatel města, coţ vedlo především na přelomu 19. a 20. století k velké výstavbě a vzniku nových čtvrtí na okrajích města. Po vzniku samostatné Československé republiky dále pokračoval rychlý předválečný růst a vývoj města a Tišnov zůstal i nadále sídlem politického a okresního úřadu, navíc přibyla i samostatná berní správa. V roce 1920 pak vzniká v Tišnově první střední škola a to městské reformní reálné gymnasium. Jiţ před druhou světovou válkou byla započata stavba ţeleznice z Brna do Prahy, vedená přes Tišnov a Křiţanov na Ţďár nad Sázavou a také stavba silničního obchvatu Tišnova, obě byly však kvůli válce dokončeny aţ v 50. letech. V roce 1942 byl zrušen tišnovský politický okres, v roce 1943 bylo rozpuštěno místní zastupitelstvo a řízení města převzal vládní komisař. Stavební rozvoj města se během války zastavil a při bombardování ke konci války bylo zničeno nebo poškozeno 182 domů a německou armádou byly zničené taky všechny mosty přes Svratku. Po osvobození se Tišnov stal opět politickým okresem, roku 1949 byl však jeho rozsah redukován a roku 1960 byl zrušen úplně. V roce 1953 bylo s Tišnovem sloučeno Předklášteří, v letech 1980 a 1986 pak ještě deset dalších okolních obcí. Větší investice šly zpočátku především do zakládání či rozšiřování průmyslových provozů, ale velké průmyslové zázemí v Tišnově nevzniklo. Od konce 50. let však bylo započato na severozápad od Tišnova s těţbou uranové rudy a Tišnov se měl stát jakýmsi zázemím pro tamější pracovníky. Od začátku 60. let byla proto zahájena rozsáhlá bytová výstavba, která pomohla překonat stávající bytovou krizi. Vznikla tak postupně dvě nová sídliště, ale stavební úpravy se nevyhnuly ani historickému centru města, kde zdaleka nebyly přínosem. V roce 1990 se od Tišnova odtrhly všechny dříve připojené obce, naopak byly připojeny čtyři jiné menší obce. Po roce 1989 byla snaha obnovit tišnovský okres, větší význam ale město získalo aţ od roku 2003, kdy se stalo v rámci Jihomoravského kraje obcí s rozšířenou působností.34
34
Doleţel, Fic, Zacpal: Historický vývoj města Tišnova, s. 4 – 8.
10
Péče o písemnosti města Tišnova Městské písemnosti byly poprvé uspořádány a archivně uloţeny kolem roku 1825 syndikem Václavem Losenickým. Archiv byl umístěn v Předklášteří v budově probošství, odkud byl přenesen po zrušení patrimonia na tišnovskou radnici. Zde neměly písemnosti ţádnou péči, podléhaly zkáze a tím se stalo, ţe především většina aktového materiálu se nenávratně ztratila. V 70. letech 19. století byla část radnice obsazena spořitelnou a telegrafním úřadem, proto byl materiál aţ na knihy prakticky zničen. Roku 1905 byla zbořena stará budova radnice a zbytky písemností byly přeneseny aţ do dokončení nové budovy na půdu chlapecké školy. Ani v nové budově radnice však nebylo počítáno s místem pro písemnosti, proto byly uloţeny na půdě budovy. Aţ po roce 1946 byl poloţen základ městskému archivu. Prvním archivářem se stal Bohuš Sedlák (1880 – 1957), tišnovský rodák a regionální pracovník. V tomto archivu byly materiály cechovní, písemnosti škol a drobnější pozůstalosti, na čelním místě ale byly písemnosti města Tišnova. Nejdříve byl archiv umístěn ve staré chlapecké škole, od podzimu 1951 pak na radnici v místnosti s pamětní deskou purkmistra Jiřího Mydláře. Sedlák začal pořádat městské písemnosti a knihy. Největší péči věnoval listinnému materiálu počínajícímu listinou Václava IV. z roku 1416. Listiny chronologicky seřadil, některé přepsal a k některým vyhotovil regesty. Knihy řadil především chronologicky, zbytky aktového materiálu rozdělil věcně. Roku 1955 Sedlák pro nemoc odchází, na jeho místo nastoupil jeho zeť Ludvík Zbirovský. Za jeho působení byly listiny přestěhovány opět do Předklášteří, do budovy konventu. Při tom byly mnohé písemnosti smíchány s jinými. Roku 1958 se stal okresním archivářem Jan Hájek, pozdější regionální pracovník Podhoráckého muzea v Předklášteří, dříve spolupracovník Sedláka při získávání písemností po obyvatelích Tišnova. Ten se začal věnovat zkoumání nejstarších tišnovských knih, těţil z nich pro historii Tišnova. Pokusil se také napravit dezolátní stav spisů, který nastal po posledním stěhování. Po územní reorganizaci roku 1960 byl zrušen tišnovský okres a byl přičleněn k okresu Brno – venkov, tím se i písemnosti města Tišnova staly součástí Okresního archivu Brno – venkov v Rajhradě, i přesto, ţe nadále zůstaly uloţeny v Předklášteří. Pracovníky archivu J. Hájkem, Petrem Horákem a Hanou Příleskou byl učiněn pokus o rekonstrukci původní spisovny, ale práce nebyla dokončena, ztroskotala na roztříštěnosti a neúplnosti materiálu. K doplnění fondu došlo roku 1969, při delimitaci písemností mezi Státním archivem v Brně a okresními archivy byly předány ze Sbírky rukopisů Státního archivu v Brně z fondu G – 10 některé knihy. V témţe roce byl fond uspořádán Hanou Příleskou. Po dostavbě archivní 11
budovy v areálu rajhradského benediktinského kláštera se během roku 1976 všechny archiválie města Tišnova přesunuly do depozitářů SOkA Brno – venkov v Rajhradě. Roku 2003 byl celý fond doplněn a reinventarizován odborným archivářem Mgr. Ivo Durcem.35
35
Příleská, Durec, : C 134. Archiv města Tišnova, s. 5 – 7.
12
Popis edičně vydaných listin a zpracování edice
V práci jsou zpracované listiny ze dvou fondů, a to z fondu C 134 Archiv města Tišnova, který je uloţen ve Státním okresním archivu Brno – venkov v Rajhradě a z fondu E 10 Cisterciačky Tišnov, který je uloţen v Moravském zemském archivu v Brně. Listiny významné pro Tišnov se v menším mnoţství nacházejí i v dalších archivních fondech, ale především z důvodu případné větší časové náročnosti jsem se rozhodla soustředit pouze na dva pro Tišnov nejvýznamnější fondy. U listin vydaných v CDB nebylo k jejich dnešnímu uloţení přihlíţeno a jsou zde uvedeny všechny vztahující se k Tišnovu. Je moţné, ţe výběr listin nemusí kaţdý povaţovat za kompletní nebo naopak zařazení některých listin můţe být povaţováno za sporné, to uţ je ale spíše téma k diskuzi. Z velké části se v edici nejedná o listiny, jejichţ příjemcem by byl přímo Tišnov, kterých pro Tišnov obzvláště ve starší době nebylo mnoho vydáno. Jako příjemecké lze označit všechny tři listiny patřící do fondu Archiv města Tišnov36 a z fondu Cisterciačky Tišnov další dvě.37 Jedná se o listiny týkající se propuštění odúmrtí, potvrzení trhových dní, potvrzení artikulů krejčovského cechu a řadí se sem samozřejmě privilegium abatyše Barbory Konické ze Švábenic. V ostatních písemnostech se jedná většinou o Tišnově nebo jeho částech jako o majetku (či nově nabývaném majetku) kláštera Porta Coeli, popřípadě o patronátním právu a dalších záleţitostech souvisejících s kostelem sv. Václava v Tišnově. Příjemcem velké části listin je tak samozřejmě klášter Porta Coeli.38 K těmto listinám lze částečně zařadit i dvě další, ve kterých je ustanoveno beneficium u jednoho oltáře v kostele sv. Václava v Tišnově a patronátní právo nad ním získává klášter Porta Coeli, s ním však i purkmistr a konšelé města Tišnova.39 První písemná zmínka o Tišnově se pak nachází v listině, jejímţ příjemcem je klášter v Teplé.40 Ještě větší pestrost neţ u příjemců listin panuje mezi jejich vydavateli. Mezi listinami v této práci je jen několik, které mají vydavatele společného. Vydavateli jsou v první řadě čeští králové a členové královské rodiny. Vydavatelkou první listiny v edici je tak zakladatelka kláštera Porta Coeli, královna Konstancie, a vydavatelem druhé listiny její syn, moravský markrabě, Přemysl. Několik listin dále vydal Konstanciin starší syn, český král,
36
Listiny č. 13, 19 a 23. Listiny č. 17 a 22. 38 Listiny č. 2 – 12, 14 – 16, 18. 39 Listiny č. 20 a 21. 40 Listina č. 1. 37
13
Václav I.41 Dvě sporné listiny byly vydány českým králem Přemyslem Otakarem II.42 Po jedné listině bylo vydáno českými králi Václavem IV.43 a Jiřím z Poděbrad44 a dvě listiny vydal Vladislav Jagellonský.45 Mezi listinami jsou i dvě vydané papeţi a to Řehořem IX.46 a Alexandrem IV.47 Častějšími vydavateli byli olomoučtí biskupové, jako první to byl Robert,48 dále Jan VI.49 a Stanislav Thurzo.50 Další skupinkou vydavatelů byly abatyše kláštera Porta Coeli, nejprve Aneţka51 a později Barbora Konická ze Švábenic.52 Vydavateli byli také představitelé z řad niţší i vyšší šlechty a to Jan z Věţe,53 Vilém z Pernštejna,54 Jan a Václav z Lomnice55 a Jan z Pernštejna.56 Jedna listina byla vydána také knězem olomoucké diecéze Janem, synem Řehoře z Tišnova.57 Listiny jsou psány latinsky a česky, latina je jazykem prvních čtrnácti listin, řada končí listinou krále Jiřího z Poděbrad z roku 1459 včetně, v dalších listinách, počínaje listinou Jana z Věţe z roku 1491, uţ vidíme češtinu, ovšem aţ na výjimku dvou listin z roku 1521,58 které jsou opět latinské. Důvod lze spatřovat v tom, ţe tyto dvě listiny byly vydány církevními představiteli a v církevních záleţitostech. Listiny do roku 1526, které jsou uloţeny ve fondu Cisterciačky Tišnov, jsou zdigitalizované a lze je prohlíţet pouze na počítači přímo v MZA nebo, vzhledem k tomu, ţe se jedná o klášterní fond, v rámci internetových stránek monasterium.net. Díky internetovým stránkám je přístup k listinám jednodušší, ale přináší také některá úskalí, o kterých se zmíním dále. Listiny z fondu Archiv města Tišnova jsou zatím běţně přístupné. Celkem jsem tak ale měla moţnost vidět přímo pouze čtyři listiny. Všechny písemnosti jsou psány na pergamenu a to ve formátu charta recta, tedy na šířku. Psány byly černým, popřípadě tmavě hnědým inkoustem, jen v případě listiny č. 15 se jedná o světlejší hnědou barvu, nelze však vyloučit moţnost, ţe celá listina při digitalizaci získala jiný 41
Listiny č. 4, 5 a 7. Listiny č. 8++ a 9++. 43 Listina č. 13. 44 Listina č. 14. 45 Listiny č. 16 a 19. 46 Listina č. 3. 47 Listina č. 10. 48 Listina č. 6. 49 Listina č. 11. 50 Listina č. 21. 51 Listina č. 12. 52 Listina č. 23. 53 Listina č. 15. 54 Listina č. 17. 55 Listina č. 18. 56 Listina č. 22. 57 Listina č. 20. 58 Listiny č. 20 a 21. 42
14
odstín neţ jaký má ve skutečnosti. Podle vedení řádků lze u většiny listin soudit, ţe byly linkovány, ale linkování není viditelněji nikde dochováno. Vzhledem k poměrně velkému časovému rozsahu práce bylo v listinách pouţito hned několika typů písma, a to od gotické diplomatické minuskuly s kurzivními prvky59, přes gotickou kurzívu60a bastardu61 k rané české novogotické kursívě62, která je mezi listinami majoritní, protoţe jí bylo napsáno celkem pět listin. Dále zde bylo pouţito písmo humanistické63, tzv. písmo hybridní – tedy kombinace humanistického a novogotického písma64, a česká novogotická kursíva65. V edici je uvedeno celkem 23 listin, z toho prvních 10 je jiţ edičně zpracováno v CDB III – V, proto jsou zde uvedeny pouze v regestech. Ostatní listiny jsou edičně zpracovány podle pravidel vydávání CDB sestavených G. Fridrichem66 a upravených J. Šebánkem67. Listiny jsou v edici řazeny chronologicky, kaţdá listina má vlastní pořadové číslo, u předpokládaných fals bylo ponecháno značení jako v CDB, tedy dva následující kříţky za pořadovým číslem.68 Dále následuje krátký regest v českém jazyce s datem a místem vydání písemnosti a po té místo, kde je listina (listiny) v současnosti uchovávána spolu se svou současnou signaturou. Pokud jiţ byla listina vydána v některé z edic či byl někde uveden její regest, je zde tato informace zapsána, stejně jako případná jí se věnující literatura. Z důvodu velkého časového rozsahu práce a většího mnoţství vydavatelů bylo však v této práci upuštěno od identifikace písaře a stylizátora listiny, popřípadě od zjišťování případné shody těchto osob mezi listinami, jak obvykle následuje v CDB. Při samotném přepisu listin bylo vyuţito transkripčních pravidel J. Šebánka69 a pro listiny ze 16. století pravidel kolektivu autorů pod vedením I. Šťovíčka.70 V přepisu jsou dvěma svislými čarami vyznačeny konce prvních tří řádků, pro lepší představu o velikosti a vzhledu původního textu a pro lepší orientaci. Pokud listina obsahuje text i jiné písemnosti, je tato 59
Listina č. 11. Listina č. 12. 61 Listiny č. 13 a 14. 62 Listiny č. 15, 16, 17, 18 a 19. 63 Listina č. 20. 64 Listina č. 21. 65 Listiny č. 22 a 23. 66 Friedrich, Gustav: Český diplomatář a jeho program. ČČH 6, 1900, s. 223 – 243. 67 Šebánek, Jindřich: Český diplomatář, SPFFBU C 2, 1955, s. 44 – 54. 68 V této práci č. 8++, 9++. 69 Šebánek, Jindřich: Základy pomocných věd historických I. Latinská paleografie. Praha 1966, s. 55 – 58. 70 Kol. autorů pod vedením Ivana Šťovíčka: Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16. – 20. století pro potřeby historiografie. Praha 2002. 60
15
písemnost odlišena menším typem písma. V případě, ţe daná písemnost jiţ byla vydána v CDB popřípadě přímo v této edici, je z ní uveden pouze začátek a na místo, kde ji lze najít vydanou, je odkázáno v poznámce. Případná špatně čitelná místa či nejisté výklady zkratek jsou podle pravidel CDB vyznačena hranatými závorkami, pokud se v původním textu vyskytly jakékoli závorky, jsou vţdy kulaté.71 Z technických důvodů ale nemohlo být do poznámkového aparátu uvedeno značení pro písařské zkratky, které bohuţel nelze vhodně nahradit. Pod přepisem listiny se nachází informace o pečetění. Je zde zapsán způsob připevnění pečeti, případná barva nití, dále barva vosku pečeti, stav jejího dochování a samozřejmě jméno majitele. Muselo být však rezignováno na podrobnější popis pečetí, protoţe u zdigitalizovaných listin, kterých je v práci většina, není kvalita fotografií natolik dobrá, aby z nich bylo moţné pečeti blíţe prozkoumat, navíc v případě, ţe se často jedná o pečeti poškozené. Z podobného důvodu bylo ustoupeno i od uvádění rozměrů jak pečetí, tak i samotných listin. U některých zdigitalizovaných listin se sice nachází měřítko, ale jeho pouţívání by jen stěţí zaručilo jistotu správných rozměrů. Pod kaţdou listinou zvlášť se nachází poznámkový aparát, upravený podle pravidel CDB. Na konci edice se nachází rejstřík místních jmen a rejstřík osobních jmen, od věcného rejstříku bylo upuštěno z důvodu velké časové náročnosti. Za základní tvar je brána dnešní podoba osobního jména či názvu, v případě, ţe se v listinách objevil jiný tvar, je uveden vzápětí proloţeným písmem. V rejstříku osobních jmen je v závorce uveden i rok, kdy se daná osoba v listině objevila. K dohledání míst a osob poslouţila především Hosákova práce72 a dále některé další zdroje, které jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.
71 72
V této práci se vyskytly pouze v transfixu u č.11. Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004.
16
Edice listin
17
1. Konstancie, královna česká, přijímá jisté vesnice dané jí Václavem, králem českým, jejichţ jména jsou připojena, a prodává je klášteru v Teplé. 6. únor 1233, Praha Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v SOA Plzeň, Premonstráti Teplá I, sign. L 20 (A). Ed: CDB III/1, s. 29, č.31; CDM II, str. 246, č. 225. Reg: RBM I, s. 376, č. 801. Lit: JOACHIMOVÁ, Fundace královny Konstancie a praţské statky německých rytířů. Umění 16, 1968, s. 495 – 499. - KLÁTIL, Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta Coeli“. Tišnov 1925, s. 10. - KUTHAN, Fundace a počátky kláštera cisterciaček v Tišnově. ČMM 93, 1974, s. 363, 365, 370. Pečeť přivěšená přes pliku na zelených hedvábných nitích byla odtrţena a ztracena.
2. Přemysl, markrabě moravský, na ţádost své matky Konstancie, konfirmuje zaloţení kláštera v Tišnově a daruje mu vesnice, jejichţ jména jsou vypsána, a postupuje hojné svobody, potvrzené jeho bratrem králem Václavem I. 31. říjen 1234, Znojmo Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y I 1 (A). Ed: CDB III/1, s. 97, č. 88; CDM II, s. 274, č. 249. Reg: RBM I, s. 403, č. 861.(frgm); ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 9, č. 47. Lit: HLADÍK , Dějiny kláštera Porta Coeli I. Tišnov 1994, s. 72 – 77. - JOACHIMOVÁ, Fundace královny Konstancie, s. 498, 499. – KLÁTIL, Paměti Předklášteří, s. 11 – 13. - KUTHAN, Fundace a počátky kláštera, s. 366.
18
K listině byly přes pliku přivěšeny tři pečeti. Pečeť biskupa Roberta byla přivěšena na červených hedvábných nitích, ale nedochovala se. Pečeť markraběte Přemysla zhotovená z přírodního vosku, je přivěšena na hedvábných nitích barvy červené, ţluté, bílé a fialové. Pečeť krále Václava I., která byla přivěšena na hedvábných nitích, byla odtrţena a ztracena.
3. Řehoř IX., papeţ, se ujímá ochrany kláštera jeptišek sv. Marie v Tišnově, řádu cisterciáckého, a potvrzuje všechen jeho majetek, práva a privilegia. 27. srpen 1235, Perusie Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y I 8 (A). Ed: CDB III/1, s. 150, č. 120; CDM II, s. 303, č. 267. Reg: RBM I, s. 416, č. 884. (frgm); ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 10, č. 53. Lit: HLADÍK, Dějiny kláštera, s. 77, 78. – KLÁTIL, Paměti Předklášteří, s. 14.
K listině přes pliku přivěšena olověná bula papeţe Řehoře IX. na hedvábných ţlutých a červených nitích.
4. Václav I., král český, potvrzuje klášteru v Tišnově, zaloţenému jeho matkou královnou Konstancií, všechny drţavy, jejichţ velmi mnoho jmen je vypsáno. 4. duben 1238, Praha Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. A 2 (A). Ed: CDB III/1, s. 223, č. 180; CDM II, s. 339, č. 293. Reg: RBM I, s. 437, č. 939. (frgm); ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 11, č. 60. Lit: KLÁTIL, Paměti Předklášteří, s. 14, 15.
19
K listině jsou přes pliku přivěšeny dvě pečeti na hedvábných ţlutých, červených a fialových nitích zhotovené z přírodního vosku. První pečeť patří praţskému biskupovi Bernardovi, druhá pečeť králi Václavovi I. (popsaná u č. 15 v CDB III/1).
5. Václav I., král český, na ţádost své matky královny Konstancie, konfirmuje klášteru v Tišnově od ní zaloţenému, vesnice dříve nabyté, jejichţ jména jsou v listině vypsaná, a témuţ přenechává všechna práva, která má po matčině smrti od ní získat na drţavách v Uhrách. 1. květen 1239, Praha Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y I 2 (A). Ed: CDB III/2, s. 269, č. 208; CDM II, s. 354, č. 306. Reg: RBM I, s. 447, č. 967. (frgm); ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 11, č. 65. Lit: DUŠKOVÁ, Studie k českému diplomatáři II. Listiny na trnavské statky královny Konstancie. In Historické štúdie II, 1956, s. 271. K listině přes pliku přivěšena na hedvábných nitích barvy ţluté, růţové a bílé pečeť krále Václava I. zhotovená z přírodního vosku (popsaná u č. 15 v CDB III/1).
6. Robert, olomoucký biskup, konfirmuje klášteru v Tišnově patronátní právo ke kostelu sv. Václava tamtéţ a postupuje mu (také na ţádost královny Konstancie) desátky všech kostelů jiţ drţených i těch v budoucnu nabytých. před 16. říjnem 1239, Brno
20
Znění listiny známe z insertu v suplice Přemysla Otakara II. adresované papeţi Alexandru IV., která je uloţena v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y I 3 a (A). Druhé znění listiny známe z kopiáře kláštera v Tišnově, uloţeného v MZA Brno, G 11 Sbírka rukopisů Františkova muzea Brno, svazek I, folium 39r – 39v (B). Ed: CDB III/2, s. 283, č. 215; CDM II, s. 362, č. 311. Reg: RBM I, s. 450, č. 973. (frgm); ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 12, č. 70. Lit: KLÁTIL, Paměti Předklášteří, s. 17, 18.
7. Václav I., král český, bere na sebe zvláštní ochranu kláštera v Tišnově a potvrzuje jeho statky v listině zřetelně jmenované. 7. prosinec 1240, Brno Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. A 3 (A). Ed: CDB III/2, s. 353, č. 260; CDM II, s. 382, č. 330. Reg: RBM I, s. 470, č. 1013; ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 13, č. 76. Lit: HLADÍK, Dějiny kláštera, s. 113, 114. – KLÁTIL, Paměti Předklášteří, s. 21. K listině přes pliku přivěšena na ţlutých a červených hedvábných nitích pečeť krále Václava I. zhotovená z přírodního vosku (popsaná u č.15 v CDB III/1).
8. ++ Přemysl Otakar II., král český (sic), kníţe rakouský a markrabě moravský, potvrzuje klášteru v Tišnově privilegium (svého strýce) Přemysla, markraběte moravského, jehoţ znění je inzerováno. 2. leden 1255, Brno Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y I 3b (A).
21
Ed: CDB V/1, s. 79, č. 38++. Reg: ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 22, č. 127. Lit: BISTŘICKÝ, Poznámky k článku Jindřicha Šilhana O počátcích tišnovského kláštera. VVM 41, 1989, s. 107, 108. – HLADÍK, Dějiny kláštera, s. 128. Pečeť Přemysla Otakara II., přivěšená přes pliku k listině na ţlutých a červených hedvábných nitích, je ztracena.
9. ++ Přemysl Otakar II., král český (sic), kníţe rakouský a markrabě moravský, ţádá Alexandra IV., papeţe, aby potvrdil znění listiny Roberta, kdysi biskupa olomouckého, pro klášter v Tišnově, zde inserované, jíţ je témuţ klášteru potvrzený kostel s desátky, a dal mu konzervátory. 1255 -, Brno Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y I 3a (A). Ed: CDB V/1, s. 125, č. 64 ++; CDM III, s. 202, č. 225. Reg: RBM II, s. 33, č. 84 ++; ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 22, č. 129. Lit: BISTŘICKÝ, Poznámky k článku Jindřicha Šilhana, s. 107, 108; ŠEBÁNEK, DUŠKOVÁ, Kritický komentář k moravskému diplomatáři. Praha 1952, s. 186 – 189. K listině přivěšena přes pliku na ţlutých a červených hedvábných nitích pečeť mladého krále českého a kníţete rakouského a štýrského Přemysla Otakara II. zhotovená z červeného vosku, silně porušená.
10. Alexandr IV., papeţ, konfirmuje klášteru v Tišnově patronátní právo v kostele sv. Václava tamtéţ, zaloţeného Kostancií, královnou českou.
22
15. únor [1261], Laterán Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. D6 (A1), druhý originál uloţen v MZA Brno, G 11 Sbírka rukopisů Františkova muzea Brno, sign. I 17(A2). Ed: CDB V/1, s. 406, č. 272; CDM III, s. 303, č. 314. Reg: RBM II, s. 115, č. 309; ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 30, č. 175. Lit: ŠEBÁNEK, DUŠKOVÁ, Kritický komentář, s. 280, 281. K oběma listinám přivěšená přes pliku na ţlutých a červených hedvábných nitích bula papeţe Alexandra IV., u A1 silně korodovaná, u A2 nepoškozená.
11. Jan, biskup olomoucký, potvrzuje tišnovskému klášteru listiny olomouckého biskupa Bruna z 29. září 1272 a Gerharda, arcibiskupa mohučského, z 15. března 1296 (které jsou v listině inserované) a slibuje na jejich základě, ţe bude potvrzovat k tišnovským kostelům, ke kterým má klášter patronátní právo, osoby klášterem prezentované a povoluje, aby klášteru náleţely důchody z Bosonoh a všechny desátky z Kuřimi. To vše se souhlasem olomoucké kapituly. 22. září 1305, Pustiměř Originály vyhotovené na pergamenu uloţeny v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. B 13 a (A1), B 13 b (A2). K exempláři A2 je připevněn transfix. Ed: CDM V, s. 190, č. 180. Reg: RBM II, s. 887, č. 2055; ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 77, č. 409. Lit: HLADÍK, Dějiny kláštera, s. 146, 147.
In nomine Domini Deum. Nos Iohanes Dei gratia Olomucensis1 episcopus. Notum facimus universis presentes litteras in specturis, quod nos domini quondam Brunonis episcopi venerabilis predecessoris nostri et reverendi patris ac dominum G.2 ║ archiepiscopi Maguntini3, Sacri imperiia per Germaniam4 archicancellarii, privilegia seu litteras, non
23
cancellatas, non abrasas, non abolitas, nec in aliqus sui parte viciatas cum veris et integris ipsorum et capituli ecclesie ║ nostre sigillis, exhibitas nobis per honorabiles et dilectas in Christo dominas
Annam abbatissamb et conventum sororum monasterii de Tusnowicz5,
ordinis cysterciensis, dyocesis nostre, vidimus et per legimus personaliter in hec verba. ║ Bruno, Dei gratia Olomucensis episcopus, dilectis in Christo abbatisse et conventui santimonialium in Tusnowicz, ordinis cysterciensis, nostre dyocesisc etc.6
Q. Gerhardus, Dei gratia sancte Maguntini sedis
archiepiscopus, Sacri imperii per Germaniam archicancellarius, venerabili fratri episcopi ║ Olomucensis, salutem et sinceram in Domino caritatem. Dilecte in Christo abbatissa totusque conventus monasterii santimonialium in Tusnowicz, ordinis cysterciensis, de Porta Celi, vostre dyocesis, detulerunt ad nostram audienciam per querelam, quod licet tam ipse, quam ille, que eas in suo monasterio percesserunt ad ecclesias vacantes, in quibus ius patronatusd habere noscuntur, presbiteros ydoneos seu monasterii oblatos ac familiares vobis vestrisque per detessoribus, qui fuerunt pro tempore, consueverint presentare, iidem predecessores vestri, huiusmodi presbiteros oblacos ad earum presentationem, que in possessione, vel quasi, iuris presentandi ad easdem ecclesias sunt et usque ad hec tempora exstiterunt pacifice et quiete, oblatos ipsos fuit familiares ad ecclesias ipsas admiserint, sine contradictione qualibet et repulsa, vos tamen nunc demum Conradum dictum de Praga7, monasterii sui oblatum, presentatum vobis, ad ecclesiam sancti Petri in Brunna8, eis vacantem, in qua ius patronatuse habere noscuntur, ad mittere denegastis, sumpta occasione, per statutum a nobis editum, in quo cavetur, ne religiose persone, per confratres sui ordinis, officient ecclesias aut capellas, ad earum presentacionem spectantes, eundem Conradum admittere et confirmare, in predicta parrochia minime deberetis, quamvis statutum huiusmodi, ad oblatos dicti monasterii eiusdem ordinis non existentes, sicut interpretati sumus, minime se extendat. Ad nos igitur appellationis obiectu, hoc negotio devoluto, et super appellatione ipsa, nostris commissoriis litteris impetratis, ac aliis nostris ad vos litteris, peritoriis et interpretantibus hoc statutum, quod ad personas dicti oblati se minime extendebat, sicut premisimus subsecutis, nec ipse sanctimoniales, nec presentatus earum, ex hiis nostris litteris et precibus sunt adhuc commodum aliquod consecuti vobis preces nostras recusantibus, quod aliquantulum nos exasperat exaudire. Reiterantes itaque preces nostras ad vos, cui deferre volumus, sine preiudicio iuris nostris et eorum, qui auctoritate nostra, propter negligentiam vestram, suas prosecuntur iusticias, quantum possumus et debemus petimus et qua possumus attencione monemus, quatinusf prefatum Conradum oblatum dicti monasterii investiatis, seu investiri mandetis, infra quindenam, post recepcionem presencium litterarum, non obstante statuto predicto, quod memoratum oblatum tangere non videtur. Alioquin ex tunc, sicut ex nunc propter negligentiam vestram, prefatum C.9 oblatum, admittimus ad ecclesiam memoratam et auctoritate metropoliticag de cura ipsius, presentibus investimus et per has litteras nostras, mittimus in possessionem ipsius ecclesie corporalem, mandantes ipsius ecclesieh parrochialibus universis, ut sibi, tamquam vero suo pastori, obedientiam et reverentiam exhibeant ut tenentur. Nos enim contradictores omnesi, qui huiusmodi admissioni et innvestiture, per nos factis, presumpreserint contraire, octo dierum monitione premissa, excommunicationis sententiam tenore presencium promulgamus. Eosque facimus et mandamus ab omnibus arcius evitari, decernentes irritum et inane, quidquid, contra hoc nostrum factum, a quoquam fuerit temere attemptatum. Datum Maguntie idus marcii, anno domini millesimo ducentesimoj nonago sexto.
Quocirca nos considerantes attente, quod supradicta domina abbatissa et
conventus eiusdem monasterii de Tusnowicz sub religionis contemplacione legali cum clare
24
humilitatis et per ne devocionis ardore, omni potenti domino famulantur iugiturk et ob id volentes eas in iuribus et utilitatibus monasterii ipsarum manutenere et quantum ad nostrum spectat officium, nostrarum promocionum attollere presidiis oportunis ipsis, iuxta continentiam privilegii predicti venerabilis predecessoris nostri et capituli ecclesie nostre, auctoritate ordinaria, sic etiam duximus providendum, quod in Bossonoh10 sive parvus omnes utilitates, quocumque obvenire pocerunt ad eas et ipsum monasterium in Tusnowicz pertineant et in villa Curim11 omnes decimas nomine monasterii percipiant, iuxta continentiam privilegii domini Brunonis episcopi antedicti. Ita quod in eisdem villis nullus penitus preter abbatissam et conventum dicti monasterii sibi possit super utilitatibus et decimis predictis, salvo eo, quod in predicto privilegio continetur, aliquid vendicare, ad hec earumdem dominarum et monasterii condicionem meliorari volentes, ut eo liberius divinis in sistant cultibus, quo effitacius in temporalibus in digentiis se senserint relevatas, non obstante statuto reverendi patris domini G. archiepiscopi Maguntini, predicti nostri metropolitanil, de religiosis non presentandis ad ecclesias ad religiosorum presentacionem spectantes, iuxta litteras et interpretacionem prefatam dicti domini archiepicopi, omnes capellanos ipsarum, familiares et oblatos in ecclesia sancti Petri in Brunna et in aliis ecclesiis, in quibus ius patronatusm habere dignoscuntur, presentatos nobis per eas, instituere volumus de consensu capituli nostrin iam requisito et habitoo, pro plebanis legittimis et rectoribus earundem. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigilli nostri munimine fecimus conmuniri. Datum in Pustimir12, anno Domini millesimo trecentesimo quinto, Xo kalendas octobris, indictione tertia.
Nos vero Budizlaus decanus, Cyrus prepositus, Ranczyrus archidiaconus,
totumque capitulum Olomucensis ecclesie nostrep, predicta omnia et singula, in hoc instrumento contenta, per venerabilem patrem nostrum dominum Iohanem episcopum ecclesie nostre approbata et concessa, rata et grata habemus et nostrum adhibentes consensum ad robur eorumdem sigillum capituli nostri duximus apponendum. Datum anno et die predictis. K listině A2 je jako transfix přivěšena listina z 20. října 1654, kterou zábrdovický klášter dosvědčuje, jak se při vidimování poškodila pečeť kapituly přivěšená k předchozí listině. Nos Godefridus Olenius Ab║bas, F. Andreas prior et conventus canonicorum regularium sacri ordinis premonstratensis monasterii Zabr║dovicensis13 iuxta Brunam notum facimus et attestamur, quod praesens instrumentum cui hae nostrae attestati║onis literae sunt transfixae, nobis fuerit exhibitum cum duobus sigillis; ( uno pro ut defacto extat reverendissimi quondam domini Ioannis episcopi Olomucensis et altero reverendissimi fidelis eiusdem ecclesiae 25
cathedralis capituli, quod etiam tunc, sicut prius plane extabat incorruptum et illaesum, neque in aliqua sui parte vitiatum ; ) ad effectum, illud ipsum secundum provinciae huius constitutiones vidimandi et illius transumptum, pro ut moris est authentizandi sicut autem hominibus per saepe ex improviso plurima contingunt; ita factum est ut, dum transumptum cum hoc originali instrumento collationaretur, istud ipsum manibus tenentis elaberetur in terram et sigillorum alterum, quod fidelis capituli praedicti fuerat et de cera valde rara et ruptibili constabat, casu hoc plane et in minutas partes ( quae in capsulam collectae filo iterum affixae sunt ) diffringeretur; ad eo que hoc ipsum sigillum nulla alia ratione, quam casu hoc mere fortuito in manibus nostris deficeret. Istud ita in veritate se habere, neque aliter factum esse fide nostra attestamur et infirmius rei sic, ut realtum est, factae testimonium praesentes has nostras attestationis literas non tantum nostrorum, sed etiam praenobilium et generosorum dominorum, domini Ioannis Ivanski ab Iwanicz14 et domini Philippi Henrici Koch a Thülen, sacri caesarensi majestatis consiliariorum, eiusdemque in regio tribunali marchionatus Moraviae15 respective cancellarii et secretarii, ad hoc specialiter exoratorum, appensione sigillorum et subscriptionibus propriis fecimus communiri. Actum in abbatia nostra Zabrdovicensi die 20 octobris anno 1654. K listině B 13 a přes pliku na zelených a červených hedvábných nitích přivěšeny dvě pečeti z přírodního vosku, pečeť olomouckého biskupa Jana a z pečeti olomoucké kapituly dochován zlomek. K listině B 13 b přes pliku na stejných nitích přivěšeny stejné pečeti, pečeť olomoucké kapituly je rozdrcena. K transfixu přes pliku přivěšeny čtyři pečeti, první heraldicky zprava na červených a bílých hedvábných nitích pečeť opata Bohumíra Olenia zhotovená z červeného vosku, druhá pěčeť Jana Ivanka z Ivanky je ztracena, třetí pečeť na růţových a bílých hedvábných nitích zhotovená z červeného vosku je Filipa Jindřicha Kocha z Thülenu a čtvrtá pečeť na růţových a bílých hedvábných nitích zhotovená z červeného vosku patří konventu zábrdovického kláštera.r
11. a) Konec 1. řádku A2. – b) Konec 2. řádku A2 „abbatis║sam“. – c) Konec 3. řádku A2. - d) „o“ nadepsáno A1. – e) „o“ nadepsáno A1. – f) Pravděpodobně „quatenus“ A1. – g) První „o“ nadepsáno A2. - h) „ecclesie“ nadepsáno A1. – i) „in omnes contradictores“ A2. - j) „CoC“ A2. – k) „iugitur famulantur“ A2. - l) První „o“ nadepsáno A1. – m) „o“ nadepsáno A2. – n) „de consensu capituli nostri instituere volumus“ A2. – o) „iam requisito et habito“ chybí v A2. – p) Chybí v A2. – r) Nad závěsem kaţdé pečeti podepsán její majitel, nad pečetí konventu kláštera podepsán převor Ondřej Bittner A2 - transfix. 1
) Olomouc. – 2) Gerhardi. - 3) Mohuč. - 4) Svatá říše německá. - 5) Tišnov. - 6) Konfirmovaná listina je
edičně vydána v CDB V/2, str. 312, č. 677 ++. – 7) Praha. - 8) Brno. - 9) Conradi. - 10) Bosonohy. 12
13
14
11
) Kuřim. -
15
) Pustiměř. – ) Zábrdovice. – ) Ivanka. – ) Morava.
26
12. Aneţka, abatyše kláštera Porta Coeli v Tišnově, oznamuje, ţe po své smrti chce připojit ke klášteru domky leţící u Tišnova, které získala od synů pana Jeruše, a ustanovuje práva a povinnosti obyvatel těchto domů. 8. září 1328, Tišnov Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y I 17 (A). Ed: CDM VI, s. 282, č. 367. Reg: RBM III, s. 582, č. 1486; ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s.108, č. 559.
In nomine Domini amen. Nos soror Agnes, abbatissa Porte Celi in Tuschnowicz1. Universis tam presentibus quam posteris presentis ║ scriptum inspecturis cupimus fore notum, quod incomoditates que pauperibus nostris in Tuschnowicz inminebant iam anis ║ pluribus exstirpare cupientes, quasdam curticulas seu areas foro civitatis nostre iam dicte prope adiacentes quas ac║tenus dominus Ieruschius bone memorie et nunc sui heredes tenebant ex parte nostri monasterii cum de eisdem curticulis nulla prorsus utilitas nobis ac nostro monasterio infra spacium annorum triginta dirivari poterat de manu filiorum dicti domini Ieruschii videlicet Nicolay et Ieruschii de favore et consensu nostri conventus redemimus ad civium nostrorum peticionem, qui turbaciones non modicas ab incolis curticularum huiusmodi ut frequentius paciebantur, volentes eandem libertatem quam predicti viri habuerunt per potentiam predictarum curticularum incolis ex iuris debito nostri monasterii firmiter observari, ita quod nec stura regalis nec ullius census solutione seu aliqua contributione incole vel strepitu iudicii civitatis sive quocumque modo aggravari poterint aliqualiter aggraventur nec ad aliquem respectum habeant aliqualem nisi ad nos vel ad illum, qui possessor curticularum fuerit earundem intendimus enim post obitum nostrum eas nostro monasterio incorporare ad usum dominarum nostrarum perpetuo servituras item si super aliqua causa quis incolarum sepedictarum curticularum respondere debeat volumus, ut coram nullo respondeat nec alicuius iudicio subiaceat nisi solum coram illo, cui per nos eedem curticule possessionis tytulo fuerint assignate item quicumque aliquem ex predictarum
27
curticularum incolam turbare vel ei violentiam aliqualem inferre presumpserit suis meritis non exigentibus, si de hoc convictus fuerit nostro monasterio mediam marcam et iuditi civitatis dimidiam marcam solvere tenebitur violentie huiusmodi pro emenda, item volumus, ut pecora predictorum nostrorum subsidum si qua habeant pratis et pastuis communicent cum pecoribus illorum de civitate nec ab inde per aliquem repellantur, ut autem hec rata et firma et sine litis calumpnia perseverent nec inposterum ab aliquo valeant violari presentes litteras nostri sigilli munimine et sigillorum videlicet honorabilis viri domini Iohannis plebani in Tuschnowicz nec non fidelis nostri Nicolay de Turri2 civis ibidem ad cancelam firmiorem duximus roborari. Actum et datum in monasterio beate Virginis Porte Celi in Tuschnowicz, anno Domini millesimo trecentesimo vicesimo octavo in die Nativitatis sancte Marie Virginis gloriose3. K listině přes pliku na pergamenových prouţcích přivěšeny tři pečeti z červeného vosku. První pečeť patří Aneţce, abatyši tišnovského kláštera, druhá pečeť je Jana, plebána v Tišnově a třetí pečeť patří tišnovskému měšťanovi Mikulášovi z Věţe.
12. 1) Tišnov. – 2) Věţ. - 3) 8. září. 13. Václav IV., český král, svoluje, aby byly v městečku Tišnově drţeny a uţívány dřívější dny trhové, totiţ trh výroční, a to takovým způsobem jako jsou drţeny ve městě Brně. 30. července 1416, Praha Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v SOkA Rajhrad, C 134 Archiv města Tišnova, č. 1 (A). Lit: KOCMAN: Mincmistr Petr Zmrzlík a Tišnov (Privilegium Václava IV. pro Tišnov z roku 1416). In Vlastivědný sborník Jiţní Morava 31, 1995, s. 231 – 234.
Wenceslaus, Dei gratia Romanorum rex semper augustus et Boemie1 rex, notum facimus tenore presencium uni║versis, quam cupientes condicionem opidi Tyssnow2 facere meliorem animo deliberato sano fidelium nostrorum accedente ║ consilio et decerta nostra scienciam incolis et universitati opidi eiusdem, fidelibus nostris dilectis, in perpetuum indulsimus et virtute presentui ║ regia auctoritate Boemie et ut marchio Moravie3 graciosius indulgemus, ut 28
ipsi ex nunc in antea mundinas sive forum anuale proxima dominica, die post festum Assumptionis beate Marie Virginis4, incipiendo per octo dies continuos et in mediate se sequentes annis singulis habere, tenere et observare libere valeant, atque possint sub omni iure, libertate, consuetudine exemptione usu modo et forma, quibus nundine, sive anuale forum, in civitate nostra Brunen5 huius que habite, tente et observate sunt, habentur, tenentur et presencialiter observantur. Inhibentes universis et singulis, principibus ecclesiastitis et secularibus, baronibus, nobilibus, capitaneis, burggraviis, officialibus, militibus, clientibus, magistris civium, iuditibus, consulibus, iuratis et communitatibus civitatum, opidorum et villarum, nec non aliis omnibus nostris et regni nostri Boemie ac marchionatus Moravie subditis et fidelibus, presentibus et futuris, firmiter et districte, ne prefatos incolas et opidum Tissnow, nec non universos et singulos mercatores et alias, quascumque personas cum mercimoniis et aliis rebus suis, quibus cumque dictas nundinas, seu annuale forum, sicut praemittitur visitantes, accedentes et sub tempore morantes ibidem, ac etiam ab inde recedentes in personis mertibus et rebus suis contra indultum nostrum, huique impediant, quolibus seu perturbent, pro ut nostram, heredum et succesorum nostrorum, regum Boemie seu marchionum Moravie indignationem gravissimam et penam in contra facinen, ad arbitrium regum Boemie seu marchionum Moravie infligendi, voluerint evitare. Presentium, sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio literrarum, datum Prage6 anno Domini millesimo quadrigentesimo decimo sexto, die penultima iulii, regnorum nostrorum anno Boemie quinquagesimo quarto, Romanorum vero quadragesimo primo. Ad relationem Petri magistri monete Johannes Weilburg decretorum doctor Pečeť přivěšená přes pliku se nedochovala.
13. 1) Čechy. – 2) Tišnov. – 3) Morava. – 4) 15. srpna. - 5) Brno. - 6) Praha. 14. Jiří, král český, obnovuje a potvrzuje klášteru Porta Coeli v Tišnově všechny listiny, svobody, imunity, obdarování, privilegia a práva daná klášteru jeho předchůdci a všechna práva na klášterní obce, jejichţ jména jsou zde vypsána, stejně jako potvrzuje všechna patronátní práva ve vypsaných kostelech. 29
6. srpna 1459, Brno Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. A 6 (A). Reg: ŠEBÁNEK, Archivy zrušených klášterů I., s. 307, č. 1451. Lit: HLADÍK, Dějiny kláštera, s. 179.
Georgius, Dei gratia Bohemie1 rex, Moravie2 marchio, Lucemburgensis3 et Slesie4 dux ac Lusacie5 marchio, ad perpetuam rei memoriam et si deceat clementiam ║ principis cunctus religiones in rebus et personis amplissimis prosequi proteccionum favoribus precipue tamen sanctimoniales feminas, que Christum dominum sponsum suum unice sequentes, ║ viri solatio et auxilio destituuntur ex principis clementia corporalium custodiam expectantes, ut sicut mente eterno regi de iuncte sunt ita in corporum et bonorum temporalium proteccio║nem regium favorem prestolentur huic est, qui pro parte religiosarum Elisabeth abbatisse et conventus sanctimonialium monasterii Porte Celi in Tissnowicz6 ordinis cisterciensis devotarum nostrorum dilectarum majestati nostre extitit humaliter et instancius supplicatum quatenus sol[ita]a regie liberalitatis clementia omnes litteras, gracias, libertates, emmunitates, donaciones, concessiones laudabiles, consuetudines indulta, privilegia et iura universa ad vie memorie regibus Bohemie et marchionibus Moravie predecessoribus nostris eidem monasterio donata et concessa indulta et data innovare, approbare, ratificare et confirmare graciosius dignaremur nos earum iustis inclinati supplicacionibus cum ad id, ut earum patronus, confernator et protector specialis more predecessorum nostrorum teneamur non per errorem aut improvide, sed animo deliberato sano procerum et fidelium nostrorum accedente consilio decerta nostra sciencia auctoritate regia et marchionati Moravie omnes donationes, litteras et privilegia super opidis et villis infra scriptis, scilicet opido Tissnow cum libera propinacione vini monasterii, opido Czeycze7, villis Wemislicz8 et Knihnicze9 cum libera et impuni braxacione cervisie, villis infra scriptis cum earum iure patronatus Drassow10, Swatoslaw11,
Lukow12,
Capanicze13,
villis
absque
iure
patronatus
Lomniczka14,
Sserkowicze15, Bielcze16, Ochoza17, Brumow18, Rohozcze19, Bukowicze20, Yamne21, Zelezne22, Wssechowicze23, Hradczany24, Brzezyna25, Komin26, Bosonohy, Uyezd27 et Hohendorff28 super areis, allodiis, ortis, pastius, silvis, rubetis, molendinis et aliis attmentis et obvencionibus decimis et aliis utilitatibus, quibus cumque rite et racionabiliter obtentis super iura patronatus properture in ecclesia montis sancti Petri in Brunna29, ecclesie in Bytess30 vel
30
in Henriko, ecclesie Budiegiowicz Moraviensis31, libertates, gracias laudabiles, consuetudines et iura universa ad ius predecessoribus nostris regibus Bohemie et Moravie marchionibus datas et concessa data, donata et concessa in omnibus suis punctis, articulis, clausulis et sentenciis ac sed eorum tenores de verbo ad verbum his nostris litteris insererentur innovamus, approbamus, ratificamus et confirmamus decernentes et expresse, volentes omnia et singula in iam dictis litteris et privilegiis contenta plenum, firmum et in violabile temporis perpetui robur obtinere supplemus in super de plenitudine regie potestatis omnem defectum, qui his litteris de iure facto vel consuetudine, quodlibet obviare possit mandamus, que omnibus officialibus et subditis nostris fidelibus ne prefatas abbatissem et conventum dicti monasterii quacumque occasione inquietare aut molestare audeant seu inquietari et molestari procurent, sed potius ad nostram gratam voluntatem manu teneant, protegant et defendant nulli, ergo liceat hanc paginam nostrarum confirmationis, innovationis, decreti, supplementi et inhibitionis infringere et ei quodlibet contraire sicut nostram indignacionem arcuis stadent evitare in quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regii iussimus appensione muniri. Datum Brunne die sexta Augusti anno Domini millesimo quadrigentesimo quinquagesimono, regni nostri anno secundo. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein cancellario K listině přivěšena přes pliku na bílých a růţových hedvábných nitích ve voskové misce pečeť krále Jiřího z Poděbrad zhotovená z červeného vosku.
14. a) Poškození textu A. 1
) Čechy. - 2) Morava. - 3) Lucembursko. - 4) Slezsko. - 5) Luţice. - 6) Tišnov. – 7) Čejč. - 8) Vémyslice. - 9)
Knínice. - 10) Drásov. - 11) Svatoslav. - 12) Lukov. - 13) Kapanice. - 14) Lomnička. - 15) Šerkovice. - 16) Běleč. - 17) Ochoz. - 18) Brumov. - 19) Rohozec. - 20) Bukovice. - 21) Jamné. - 22) Ţelezné. - 23) Všechovice. - 24) Hradčany. - 25) Březina. - 26) Komín. - 27) Újezd. - 28) Bohuchvalovy. - 29) Brno. - 30) Velká Bíteš. - 31) Moravské Budějovice.
15. Jan z Věţe prodává své zboţí Věţi u Tišnova i se vším příslušenstvím panně Johance, abatyši kláštera tišnovského, a konventu téhoţ kláštera a jejich věrným rukám panoši Jiříkovi
31
z Mukoděl a na Bohuticích a panoši Štěpánovi z Mukoděl a na Bedrovicích za tři sta devatenáct zlatých uherských. 25. července 1491, Tišnov Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y I 22 (A). Lit: TRMAČ, Jak zanikla „Věţ“ u Tišnova. Tišnovský kulturní zpravodaj 9, 1978, s. 104, 105.
Já Jan z Věţě i s svými erby vyznávám tímto listem obecně přěde všemi, ktoţ jej uzří a neb čtúc slyšeti budú, ţě z dobrým ║ rozmyslem a s radú přátel svých jsa toho dobřě mocen učiniti, prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám své vlastnie zboţí ║ Věţi u městečka Tišnova s dvořiskem, s sadem, s lánem, s rolí voranú i nevoranú, s lukami, s pastvami, s pastviščemi, s lesem, ║ kterýţ slove Horka, se dvěma podsedky, s krčmú nároţní, s mezemi, s hranicemi i se všemi uţitky a poţitky, kterýmiţ kdy jmény jmenovanie mohú býti, se všiem právem i panstvím coţ k té Věţi a k tomu lánu od starodávna přísluší a k tiemuţ jsem právo jměl a tak jako jsem sám to drţal a uţíval nic sobě tu nepozuostavuje ani erbom svým a to velebné panně panně Johance abatyši kláštera tišnovského a konventu téhoţ kláštera a jejich věrným rukám slovutnému panoši Jiříkovi z Mukodil1 a na Bohuticích a slovutnému panoši Štěpánovi z Mukodil a na Bedrovicích2 vlastním bratřím za tři sta zlatých a bez jednoho za dvadceti zlatých uherských dobrých na zlatě i na váze spravedlivých nynie jiţ úplně a docela od velebné panny abatyše a konventu jejího zaplacených, kteréhoţto zboţí svrchu psaného já svrchu psaný Jan i s erby svými postúpil jsem a mocí listu tohoto postupuji jiţ psané panně a konventhu jejímu nyniešímu i budúcímu i jich věrným rukám i ty listy, kteréţ jsem jměl od toho konventha na to zboţí jim dávám mocně a jich sě vodříkám na věky i s svými erby, abych k nim ţádného práva nejměl ani erbi moji ani potomci moji neţ panna abatyše a ten konventh svrchu psaný, aby s těmi listy i s tím zboţím počínali a uţívali jako svého vlastnieho. A já Jan svrchu psaný i s svými erby slibuji svú dobrú čistú vieru nikdy sě na to netáhnuti, ani sě na to navracovati ani kdo jménem mým. Tomu na svědomie a všech těch věcí v tomto listu psaných pro lepší ujiščěnie a utvrzenie svú sem vlastnie pečeť s svým dobrým vědomím k tomuto listu přivěsil a připrosil jsem urozeného pana pana Benešě z Bozkovic3 a na Čěrné Hořě4 a urozeného pana pana Štěpána z Lompnice5 a na Náměšči6 a slovutných panoší Jana z Nové Vsi a na Radkově, Gedeona z Volešničky7 a na Moravci, Václava z Volešničky a na Kotvrdovicích a Matěje z Boru a na Ţirotkách8, ţě jsú své pečěti
32
přivěsili podle mne sobě i svým erbom bez škody. Jenţ jest dán a psán v klášteřě tišnovském v pondělí na den svatého Jakuba apoštola Buoţího9, létha od narozenie Syna Buoţího tisícího čtřstého devadesátého prvního. K listině přivěšeno přes pliku na pergamenových prouţcích sedm pečetí ve voskových miskách, z toho šest pečetí je zhotoveno z černého vosku. První pečeť heraldicky z pravé strany patřící Janovi z Věţe je poškozená, druhá pečeť, jediná z červeného vosku, je Beneše z Boskovic a na Černé Hoře, třetí pečeť je Štěpána z Lomnice a na Náměšti, čtvrtá pečeť patří Janovi z Nové Vsi a na Radkově, pátá Gedeonovi z Olešničky a na Moravci, šestá Václavovi z Olešničky a na Kotvrdovicích a sedmá Matějovi z Boru a na Ţirotkách.
15. 1) Nedohledáno. – 2) Dnes Vedrovice. – 3) Boskovice. – 4) Černá Hora . – 5) Lomnice. – 6) Náměšť nad Oslavou. – 7) Olešnička. – 8) Ţerůtky. – 9) 25. července.
16. Vladislav, král český, oznamuje, ţe je zpraven od Johanky, abatyše tišnovského kláštera, ţe chce za své peníze koupit některé grunty a lidi v markrabství moravském, a to dvůr Věţi v Tišnově se dvěma podsedky a krčmou, horu Hájek a tři lidi, dva na Hájku a jednoho na Uníně, dále louky u Tišnova, tři lidi v Nové Vsi a tři v Jilmovém, se všemi příslušnostmi. To vše chce připojit k tišnovskému klášteru. Král to vše povoluje a potvrzuje a zaručuje, aby nikdo jiný práva k těm majetkům a lidem neměl. Klášter smí také v krčmě šenkovat a mít z ní uţitek, ale bez obtěţování obyvatel městečka. 14. listopadu 1491, Budín Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. A 9 (A).
My Vladislav, z Boţie milosti uherský, český, dalmátský, charvátský etc. král, markrabie moravský, lucmburské a slězské knieţe a luţicský ║ markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, ţe jsme zpraveni od poctivé Johanky, abatyše kláštera tiešnovského, náboţné našie milé, kterak ║ by ona za své vlastnie penieze, po přáteliech jejích na ni přišlé, kúpila některé dvory, grunthy a lidi v Markrabství moravském leţície, najprve od Jana ║ z Věţe dvuor Věţi v Tiešniově1 se dvěma podsedky a s krčmú, item Hájek horu a tři člověky, dva člověky na Hájku a jednoho třetieho na Uníně, item od Valše z Horukticz2 lúky leţície u Tiešniova, item 33
od Philipa Bulle z Bořutova3 v Nové Vsi tři člověky a v Jilmovém také tři člověky se všemi svrchu psaného dvoru, krčmie a všech lidí příslušnostmi, platy a puoţitky, kterýmiţ by koli jmény jmenováni mohli býti, kteříţ od staradávna jsú k tomu dvoru, krčmě a lidem spravedlivě příslušeli i se vším plným panstvím, jakoţ listové jí na to učinění v Soběšice a Světlé jí drţí a ukazují, kteráţto zboţie svrchu psaná jmenovaná abatyše úmysl má k jiţ psanému klášteru tiešniovskému pro spasenie duše své a přátel svých obrátiti a připojiti při tom prosécí nás, abychom jí povolenie a potvrzenie naše k tomu dáti račili, ku kteréţto prosbě, znajíc takový dobrý úmysl její, jsúce milostivě nakloněni s dobrým rozmyslem mocí kralovskú v Čechách a jakoţto markrabie moravský dali jsme a tiemto listem dáváme naše kralovské povolenie toho mocně potvrzujíce, aby ona jistá zboţie svrchu dotčená k témuţ klášteru tiešniovskému obrátiti, připojiti a zapsati mohla a moc měla, k tomu tuto zvláštní milost jí a konventhu činiece a tiemto listem z milosti našie dávajíce ze všecko právo naše, jestli ţe by nám které kterakkolivěk neb po kom kolivěk k jmenovaným zboţím a lidem příslušelo jiţ a konventhu mocně dáváme tak, aby jiţ psaná abatyše a konventh kláštera jmenovaného nynějšie i budúcí svrchu psaná zboţie a lidi svobodně měli, drţěli a jich poţívali tím vším obyčejem a právem, jako jiní obyvatelé Markrabstvie moravského svých dědičných zboţí poţívají a to bez našie buducích našich kraluov českých a markrabí moravských a těch, kteříţ správu na jmenovaným klášteře námi danú mají a neb potomně budúcími králi a markrabiemi měli by, i všech jiných lidí všeliké překáţky nynie i v časěch budúcích chtiece tomu, aby svrchu psaná zboţie a lidé z té správy vyňati byli a ţádné jim kromě abatyše a konventhu často psaného kláštera nynější a budúcí těm lidem aby v ničemţ rozkazovati neměl, ani co s nimi činiti neţ útočiště ve všech věcech aby k abatyši a konventhu měli bez překáţky člověka všelikterakého. Coţ se pak svrchu dotčené krčmy dotýče, k tomu také povolenie naše dáváme, aby jmenovaná abatyše a konventh nynějšie i buducí vína, piva aneb kteráţkolivěk pitie v ní šenkovati poručili a k svému poţitku přivésti a toho spravedlivě uţívati mohli, však bez obtěţovánie a útiskuom obyvateluov téhoţ městečka Tiešniova, přikazujíce větším a menším učedníkom súdu a práva olomúckého a brněnského nynějším i budúcím, kdyţ by kolivěk od svrchu psané abatyše a konventhu poţádani byli v tom řád práva zachovajíc, aby jiţ psaná zboţie a lidi k témuţ klášteru tiešniovskému ve desky zemské vepsati to aby učinili beze všie odpornosti, také toto povolenie naše má býti kaţdému bez ujmie na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně4 v pondělii po svatém Martině5, létha Boţieho tisíczieho čtyřstého devadesátého prvnieho, království našich uherského druhého a českého jedenmezcietmého létha. 34
Ad mandatum dominum registrum K listině přivěšena přes pliku na pergamenovém prouţku ve voskové misce pečeť českého krále Vladislava Jagellonského zhotovená z červeného vosku, poškozená.
16. 1) Tišnov. – 2) Heroltice. – 3) Bořitov. – 4) Část Budapešti. – 5) 11. listopadu. 17. Vilém z Pernštejna a na Helfštejně, nejvyšší hofmistr království českého, propouští odúmrti obyvatelům městečka Tišnova a všech obcí příslušejících k tišnovskému klášteru, s vůlí Markéty, abatyše kláštera, převory a celého konventu, protoţe v tom zaznamenal jejich (obyvatel) velkou úzkost. Za to mají lidé dávat klášteru plat na penězích a na slepicích, tak jak je zapsáno v registru. 5. listopadu 1498, Pernštejn Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y II 21 (A).
Vilém z Pernštejna, na Helfenštejně1, najvyšie hofmistr Království čěského i svými erby a potomky, ║ oznamujem tímto listem všem vuobec, kdeţ čten nebo čtúce slyšen bude, ţě znamenavše věrnost opa║trných purkmistra, konšel i všie obce městečka Tišniova i všech vesnic k klášteru tišniovskému ║ příslušejíciech, kteréţ jsú k nám i k předkom našim zachovávali, i myslíce na to, aby ta jejich věrnost k nám a k předkom našim zachovala a nás zapomenuta nebyla neţ jim milost aby námi ukázaná byla, protoţ znajíce velikú záhubu obyvateluov téhoţ zboţí kláštera tišniovského městečka i vesnic a nesvobodu stárkuov jejich, kterýchţ jsú přátelom svým porúčeti nemohli ani stárkové s přátel na přátely připadati mohli, kdeţ my znamenajíc úzkost jejich v tom velikú s jednostejne vuola velebné panny, panny Markéthy, abatyše kláštera tišniovského a panny převory i všeho konventhu téhoţ kláštera, ty
35
odúmrti jsme jim propustili a dali a tímto listem propustíme a dáváme sami od sebe, od svých erbuov a potomkuov, tak aby více na nás ani na ţádného jiného takové odúmrti nepřicházeli neţ na najbliţšieho přítele muţského neb ţenského pohlaví připadli. Jestliţe by kdo bez kšaftu a poručenství udělal o svém statku a zřídil to, má také tak při tom zvostati, komuţ co dá aneb poručie a za tu milost lidé toho zboţí tišniovského mají plath dávati témuţ klášteru na penězích a na slepicích, tak jakoţ registry zapsán jest na věčné budúcí časy. Tomu na svědomí a pro lepšie jistotu z určení pečěth naši k tomuto listu přivěsiti jsme dali, jenţ jest dán a psán na Pernštejně v pondělí před svatým Martinem2, léta Páně tisiecího čtyřstého devadesátého osmého. K listině přes pliku na pergamenovém prouţku přivěšená pečeť Viléma z Pernštejna a na Helfštejně je ztracena.
17. 1) Hrad Helfštýn. – 2) 11. listopadu. 18. Jan a Václav, vlastní bratři, z Lomnice a na Náměšti prodávají špitál u Tišnova se vším příslušenstvím a lidmi platnými i neplatnými (jména některých uvedena) panně Markétě, abatyši, a konventu kláštera tišnovského za tři sta sedmdesát zlatých uherských a ustavují rukojmí a podmínky leţení v případě, ţe by nedodrţeli vše, co je v listě psané. 6. srpna 1504, Náměšť nad Oslavou Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. H 6 (A).
My Jan a Václav, bratřie vlastnie, z Lomnice a na Náměšti1 i svými erby a budúcími potomky, vyznáváme tiemto listem všem vuobec, ktoţ jej ║ uzří nebo čtúcí slyšeti budú, ţě z dobrým rozmyslem a řádkú přátel našich prodali jsme a mocí tohoto listu prodáváme špitál, který jest u Tišniova2, ║ s lidmi platnými i neplatnými, zejména s těmito: Václava mlynáře na prostředním mlýně tu v Tišniově, Blaţek na podsedku tu v špitále, v Říkoníně ║ dva člověky Matúš a Toman a v Jilmovým téţ dva člověky Kubeč a Bartoň a pustý lán v Jilmovým a Vestrovec3 tu u Tišniova, s rolí oranú i neoranú, s lukami a s pastvištěmi, s lesy, s háji,
36
s vodami tekúcími i netekúcími i se všiem jeho příslušenstviem, coţ k němu od starodávna příslušelo a přísluší, nic sobě tu ani erbom svým práva, panstvie ani kterého vlastenstvie na tom nepozústavující ani zachovávajíce neţ to jsme všecko prodali ku pravému dědicstvie a dědičnému jmění, drţení a poţívánie velebným pannám, panně Markétě, abatyši, i všemu konventu kláštera tišniovského za puol štvrta sta zlatých a za dvaceti zlatých uherských na zlatě i mince i váhy spravedlivý, které jsme od nich hotové a zúplna zaplacené vzali a protoţ my svrchu psaný Jan a Václav z Lomnice a na Náměšti i se všemi svými erby, první jistčí a zprávce nahoře i dole psaných věcí, a my, Jan z Lomnice a na Meziříčie4, hejtman Margrabstvie moravského, Václav z Doubravice5 a na Osovém, Hron Blud z Kralic6, Oldřich z Náchoda a z Březníka, Jan z Bezděkova a z Votěchleb7, Hynek z Jestřebí, rukojmie
a
spravedliví spolu slíbíce s nimi a za ně všickni vespolek slibujem svú dobrú a čistú vieru ruku společni a nerozdielnú beze všie zlé lsti i my svrchu psaným kúpitelom naší ten svrchu psaný špitál s jeho se vším příslušenstviem z spravovati, vosvobozovati tři léta pořad zběhlá od datum listu tohoto, tak jakoţ země moravská za právo jmá od kaţdého člověka duchovnieho i svědského, od ţiduov i od sirotkuov i od věrných práv, ktoţ by to koli právem zemským nařekl, buď na všem nebo na diele tolikrát, kolikrát by toho potřebí bylo v těch třech letech pořád zběhlých jim kúpitelom našim svrchu psaným tiem vším obyčejem a právem jako země moravská za právo má a také zvláště slibujem jim i zasutí tak, aby oni kúpitelé naši svrchu psaný při tom svrchu psaným dědicstvie vţdy zuostali a to beze všeho zmatku. Pakli bychom toho všeho neučinili a dědicstvie svrchu psaného nespravili ani osvobodili, tak jakoţ se svrchu píše, jehoţ Pane Boţe nedaj, tehdy ihned bez meškánie [kte]ráţa dva z nás rukojmí svrchu psaných najprv napomenuta budem od kúpiteluov našich svrchu psaných ústně i listem neboli poslem jeden na druheho neukazují ani se druhým vymlúvaje, máme i slibujem vjeti a vlehnúti a nebo kaţdý z nás miesto sebe poslati panoši řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma konioma v pravé a obyčejné leţenie do města Brna v duom činého hospodáře, nám od kúpiteluov našich svrchu psaných ukázaného a jestli ţe by náma prvníma dvěma leţákama událo čtrnáste dní v tom leţenie leţeti čítúc od prvnieho dne napomenutí počas zběhlých a my ještě svrchu psaných věcí nesplnili a nedokonali kúpitelom našim svrchu psaným na všem nebo na diele jakţ se svrchu píše, tehdy ihned druhá dva z nás rukojmí, kteráţ napomenuta budem od kúpiteluov našich často psaných, také máme a slibujem vjeti a vlehnúti nebo miesto sebe poslati panoši řádu rytieřského v téţ leţenie do téhoţ miesta k témuţ hospodáři tiem vším obyčejem a právem jako první dva leţáky a tak máme a slibujem učiniti aţ do posledních dvú rukojmích a tak nás všech šest rukojmí s tolikéţ pacholky a se dvanácti koňmi máme a slibujem leţeti a pravé a obyčejné leţenie vésti a plniti tak, jakoţ země moravská za 37
právo má a z toho leţenie slibujem a nemáme vyjíţděti ani vychoditi niţádným obyčejem ani ţádným právem tak dlouho, dokavadţ bychom kúpitelom našim svrchu psaným toho všeho, coţ se v tomto listu píše neučinili a nesplnili a nedokonali ve všech kusých a závazcích uplně a docela a jestli ţe by kúpitelé naši svrchu psaný kterékoli škody vzali pro naši nesplněnie a nedokonánie věcí svrchu psaných, ješto by je dobrým svědomím bez přísah a vierovanie pokázati mohli, ty všecky škody mámy a slibujem jim navrátiti a zaplatiti docela penězi hotovými a neuchoval-li by Pán Búch v tom časy v těch třech letech pořad zběhlých, jakoţ se svrchu píše, z nás rukojmie kterého smrti, prve neţli bychom všecky věcie dokonali a úplně a docela coţ sě v tomto listě píše, jehoţ Pane Boţe rač ostřěci, tehdy my rukojmie ţiví a zuostalí máme a slibujem jiného rukojmie ţivého miesto toho umrlého tak hodného i mohovitého v jednom měsíci od prvnieho dne napomenutie počítajíc v toto rukojemstvie zase postaviti a zapsati a list tento v táţ slova obnoviti tolikrát, kolikrát by toho koli potřebí bylo v těch třech letech pořád zběhlých a jej kúpitelom našim svrchu psaným zase v jich moc dáti pod leţeniem svrchu psaným a ktoţ by tento list měl z dobrú a svobodnú vuolí kúpiteluov našich, ten má a mieti bude túţ moc i plné právo, kterúţ ke všem věcem coţ sě svrchu píše jako kúpitelé naši svrchu psaní. Tomu na potvrzenie a pro lepší jistotu my jistčí a rukojmie svrchu psaný své vlastní pečeti s naším jistým vědomím přivěsili jsme k tomuto listu, jenţ jest psán a dán na Náměšti, ten úterý před svatým Vavřincem3, léta od narozenie Syna Boţieho tisíczieho pětistého štvrtého počítajíce. K listině bylo přivěšeno přes pliku na pergamenových prouţcích osm pečetí ve voskových miskách. První pečeť heraldicky z pravé strany zhotovená z červeného vosku patří Janovi z Lomnice a na Náměšti, druhá pečeť taktéţ z červeného vosku patří Václavovi z Lomnice a na Náměšti, třetí pečeť, dnes ztracená, byla Jana z Lomnice a na Meziříčí, čtvrtá pečeť zhotovená z červeného vosku patří Václavovi z Doubravice a na Osovém, pátá pečeť zhotovená z černého vosku je Hrona Bluda z Kralic, šestá pečeť zhotovená z černého vosku patří Oldřichovi z Náchoda a z Březníka. Pečeti Jana z Bezděkova a z Otěchleb a Hynka z Jestřebí jsou dnes ztracené.
18. a) Poškození textu A. 1
) Náměšť nad Oslavou. – 2) Tišnov. – 3) Ostrovec (část Tišnova). – 4) Velké Meziříčí. – 5) Doubravice nad
Svitavou. – 6) Kralice nad Oslavou. – 7) Otěchleby. - 3) 10. srpna.
38
19. Vladislav, král český etc., povoluje a potvrzuje smlouvu Viléma z Pernštejna a abatyše kláštera tišnovského o propuštění odúmrtí u všech lidí přislušejících ke klášteru. Lidé budou za to povinni kaţdý rok dávati plat, jaký ukazuje potvrzená smlouva. 4. května 1507, Budín Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v SOkA Rajhrad, C 134 Archiv města Tišnova, č. 2 (A).
My Vladislav, z Boţie milosti uherský, český, dalmátský, charvátský etc. král, markrabie moravský, lucemburské a slezské knieţe a ║ luţický margrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, ţe jest na nás vznesl urozený Vilém z Pernštejna, najvyšší hoffmistr Králov║stvie českého, věrný náš milý oznamuje nám, kterak jest s abatyší kláštera tišnovského zřiezení a smlúvu dokonalú udělal ║ odúmrti na všech lidech kláštera a zboţie toho tišnovského dotýče tak, ţe jestli by kdo bez kšaftu a poručenstvie s tohoto světa sšel, aby viece takové odúmrti na ţádného jiného neţ na najblišie přátely buďto muţského neb ţenského pohlavie, kteříţ by na tom panstvie a klášterstvie aneb na jiném panstvie kdeţkolivěk byly, přicházeti a spadati nemají a nebudú, pakliby kdo také kšaft a poručenstvie o svém statku řádně učinil, to má také při tom zuostati, komuoţ co dá aneb poručí, za kteruoţto milost podvolili jsú sě lidé všickni téhoţ kláštera tišnovského nynější i budúcí abatyši nynější i budúcím jistý plat na penězích a na kuřiech kaţdý rok, tak jakoţ v sobě všecky ty věci nadepsané zřiezenie a smlúva šířie a světleji okazuje, drţí a zavierá, vydávati, prose nás sám od sebo i od abatyše abychme k takovému zřiezenie a smlúvě povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili, k kteréţto prozbě nakloněni jsúce a také znajíce, ţe jest to pro dobré lidí těch s dobrým rozmyslem a jistým naším vědomiem mocí královskú v Čechách a jakoţto markrabie moravský svolili jsme k nadepsanému zřiezenie a smlúvě a tímto listem svolujeme a toho potvrzujem a při tom zuostavujem tak, aby jiţ nynie a na budúcí časy všecky odúmrti na ţádného nepřipadly, neţ na najblišší přátely na kterémţbykolivěk panstvie byli, tak jakoţ to zřiezenie svrchu psané ukazuje, aby lidé z toho klášterského zboţie mají tak a povinni budú ten plat k klášteru tišnovskému vţdycky kaţdý rok vydávati vcele a úplně beze všeho zapieranie, jakţ ta smlúva ukazuje nynie i v budúcích časech, a to bez našie, budúcích našich králuov českých a markrabí moravských i jiných všech lidí všelijiaké překáţky. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně1 v úterý, den svatého Floriana2, 39
léta Buoţieho tisícieho pětistého jediného a kralovstvie našich uherského sedmnáctého a českého třicátého sedmého. Ad relacionem magistrum supra domini dominum Alberti de Colowrat et in Liebssteno supręmi cancellarii Regni Boemie sciliceta K listině je přes pliku na pergamenovém prouţku přivěšena ve voskové misce pečeť českého krále Vladislava Jagellonského zhotovená z červeného vosku, je silně poškozená.
19. a) „scilicet“ napsáno nad úrovní řádku A. 1
) Část Budapešti. – 2) 4. května.
20. Jan, syn Řehoře z Tišnova, kněz olomoucké diecéze, ustanovuje beneficium pro nejmenovaného kaplana u oltáře Početí Panny Marie v kostele sv. Ondřeje a sv. Václava v Tišnově se souhlasem tišnovského kláštera. Dále stanovuje jeho povinnosti a plat. Patronátní právo nad oltářem má po jeho smrti tišnovský klášter a
purkmistr a konšelé města Tišnova. Klášter k beneficiu dává dům u špitálu v Tišnově bez všech zatíţení. 24. dubna 1521, Tišnov Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. F 1 (A).
In nomine individuae sanctaeque Trinitatis amen. Ego Ioannes, Gregorii filius de Tisniowicz1, praebister Olomuncensis2 dioecesis cupiens cum electis participare divinis iugiter ║ benęficiis tandemque premiis potiri sempuernis zelo devocionis de sursum ut credo infuse ductus ad meatum nec non parentum, amicorum, consangvineorum meorum omnique fidelium amicarum salutem ║ aspirans ob divinique cultus augmentum, de bonis meis propriis ac hereditariis, ut votis satis fiat conferencium ac facilius venia per me ac ipsos in divinam offensam commissorum impetretur ║ decrevi, pro uno, post obitum meam sacellano et
40
altarista vita et moribus commendabundo manualea beneficium sacerdotumius seu annűam praestacionem perpetuo duraturam altare sub titulo Concepcionis gloriosae et intemeralae Virginis Mariae in ecclesia parochiali sancti Andreae divique martiris Venceslai in oppido Tisniowicz cum consensu generosae ac Deo dicatae virginis Appoloniae de Bozkowicz3 abbatissae et tocius conventus sanctimonialium ibidem in Tisniow monasterii sub vocabulo seu titulo Porta Coeli fundatum cisterciensis ordinis, Olomuncessis dioecesis in primis et ante omnia volo et decrevi, ut praefati altaris rector seu sacellanus quilibet perpetuis temporibus singulis septimanis ad quattuor missas per se vel per alium sacerdotem in praedicto altari sit omnino ascrictusb videlicet: feria secunda de Deiparae Virginis Mariae Conceptione4, tertia feria de sancta Anna5, feria quarta de Assimpcionec Mariae Virginis6, sexta feria de Cruce Domini nostri Iesu Christi7 cum passione. Pro dotatione vero altaris trecentas sexagenas, pro una sexagena sexaginta grossos usuales pro uno grosso VII denarios computando deputo et assigno pro quibus viginti quattuor sexagenis sitis monetae quilibet sacellanus ut eretur suo salario divissim circa faestum sancti Georgii8 XII sexagenas et circa faestum sancti Venceslai9 XII sexagenas, quae XXIIII sexagenas a nobili Domini Laurencio Sseborowske cognomine in Bystricz10 residente iam actu sub titulo receptionis sunt comparate. Et ut hec omnia validiorem et indűbitatum sortiantur effectum volo et ita decrevi, quod quilibet rector apud ipsum altare residenciam modis omnibusque faciat personalem et non aliud beneficium ecclesiarum quam hoc unitum habet. In summis vero et maioribus festivitatibus primis et secundis vesperis super pellecio decenter indutus interesse debeat et plebano dictae ecclesiae debitam reverenciam exhibeat. Volo preterea decrevi, ut ius patronatus suis praesentandi ipsius altaris apud venerabilem et Deo dicatam virginem dominam abbatissam et conventum Rd cenobii praedicti + nec non magistrum civium et consulatum memorati oppidi Tissniow post mortem meam +e debeat perpetuis manere temporibus et quod domus penes xenodochium oppidi Tisniow domina abbatissa totusque conventus dotis ad illud altare prętactum contulere dederuntque sine omnibus agraviminibus videlicet robotis, censibus, dationibus, losungis ut aiuntf quibustunque oneribus procul motis perpetuis ipsibus duraturum inviolabiliter ad preces meas relaxavere et ut hec mea dispolicio, deputacio, donacio et assignacio prędicti beneficii cum omnibusque et singulis in eadem designatis robur obtineat perpetuus, quare ego premitatus Ioannes Gregorii filius de Tisniow, presbyter Olomuncessis dioecesis, reverendissimo in Christo patri et domini Stanislao episcopo Olomuncensis aut eius iurario in specialibus seu officiali dominio plurimum extollendo debita cum instancia supplico praesentibus ut altare praedictum sic, ut pręmittitur per me dotatum in benefitium ecclasticum erigere donacionem ac dotacionem prędicto beneficio inviscerare, annectere, unire et 41
incorporare ut sub ecclesiata ammodo existat libertate graciosius dignemini in quorum omni testimonium ac perpetue firmitatis robur sigilla videlicet pręfatę generosae dominae Appoloniae de Bozkowicz abbatissae et tocius conventus cenobii praefati ad preces meas sunt appensa. Datum [nostre]g in cenobio supra notato XXIIII die appril M. D. XXI. anno Salvatoris lustrico. K listině byly přes pliku na pergamenovém prouţku přivěšeny dvě pečeti, pečeť abatyše tišnovského kláštera Apolonie z Boskovic je ztracena, druhá pečeť zhotovená z přírodního vosku patří konventu kláštera.
20. a) „manuale“ zrušeno A. – b) Pravděpodobně „ascriptus“ A. – c) Pravděpodobně „ Assumpcione“ A. – d) „R“ zrušeno A. – e) „nec non magistrum … post mortem meam“ vepsáno po straně A. – f) „ut aiunt“ zrušeno A. – g) „nostre“ zrušeno A. 1
) Tišnov. - 2) Olomouc. - 3) Boskovice. - 4) 8. prosince. - 5) 26. července. - 6) 15. srpna. - 7) 14. září. - 8) 24.
dubna. - 9) 28. října. - 10) Pravděpodobně Bystřice nad Pernštejnem.
21. Stanislav, olomoucký biskup, potvrzuje listinu Jana, kněze olomoucké diecéze, z 24. dubna 1521, jejíţ znění je zde uvedeno, a povyšuje oltář Početí Panny Marie v kostele sv. Ondřeje a sv. Václava v Tišnově, v listině zmiňovaný, na církevní beneficium. 3. května 1521, Kroměříţ Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. F 2 (A).
In nomine Domini amen. Nos Stanislaus Dei et apostolice pedis gratia episcopus Olomucensis1 notum facimus tenore presentium universos quos presens tenet ║ etas aut futura posteritas ad honorabilis nobis in Christo dilectus dominus Joannes Gregorii de oppido Tissniow2 presbyter nostre Olomucensis diocesis quasdam literas novas fundationis et dotationis altaris ║ sub titulo Conceptionis gloriosissime Virginis Marie in ecclesia parochiali sanctorum Andree apostoli et Venceslai martiris antedicti oppidi Tissniow situati in pergameno scriptas sigillisque ║ duobus uno videlicet oblongo venerabilis et Deo dicate virginis Appollonie de Bozkowicz3 abbatisse monasterii Porte Celi in memorato oppido et
42
altero rotundo conventus eiusdem. Abbatisse sedicet de cera rubea et conventus de alba. Albe communi cere impressis inpendilibus pergamensis dependentibus, ut apparebat munitas sanas integras omnique suspitione carentes nobis exhibuit et presentavit sub eo qui sequitur tenore. In nomine individuae sanctaeque Trinitatis amen. Ego Ioannes Gregorii filius de Tisniowicz etc.4
Quibus
quidem fundationis et dotationis literis altaris Conceptionis gloriose Virginis Marie huiusmodi nobis ut premittitur exhibitis et presentatis fuit nobis in eisdem ac per supradictum dominum Joannem eciam verbo debita cum instancia supplicatum quatenus prefatum altare Conceptionis beate Marie Virginis in parochiali ecclesia oppidi Tissniow ut prefertur situm fundatum et dotatum in benefitium ecclesiasticum erigere et creare censumque viginti quatuor sexagenarum monete in preinsertis literis expresse census annui ac domum supradictam pro ut in fundationis et dotationis literis contineri dinoscitur eidem altario pro ipsius ministri sustentatione applicare, inviscerare, annectere, unire, incorporare omniaque et singula in predicta fundatione et dotacione contenta approbare, ratificare et confirmare ceteraque circa premissa necessaria facere dignaremur. Nos itaque Stanislaus episcopus prefatus arbitranen supplicacionem huiusmodi fore instam et consonam rationi quodque iusta petentibus non sit denegandus assensus volentes eciam ut de hiis, que divini cultus augmentum respitiunt et ecclesiasticum concernunt profectum debitum altissimo obsequium adaugeatur prefatum altare Conceptionis beate Marie Virginis ut permittitur in ecclesia parochiali antedicti oppidi Tissniow fundatum et dotatum in beneficium ecclesiasticum ereximus et creavimus erigimusque et creamus per presentes atque censum viginti quatuor sexagenarum prefatarum pro sustentatione ipsius ministri et deputatum et donatum unacum domo memorata subiecta libertatis eidem benefitio applicamus, invisceramus, annectimus, unimus et in Dei nostre auctoritate nostra incorporamus fundationemque et dotationem predictas cum omnibus et singulis suis clausalis, punctis, conditionibus, limitatibus et qualitatibus ac omni suo tenore approbamus et ratificamus. In super fundationem et dotationem easdem ac bona donata empta aut in posterum adhuc donanda vel emenda eidem benefitio deputata seu deputanda presentibus ecclesiastice libertati subicimus ac de cetero sub ecclesiastica immunitate consistere volumus defectus eciam omnes et solemnitates in eadem dotatione forsan obmissas simili auctoritate supplemus. In quorum omnium et singulorum fidem et testimonium premissorum presentis literas sigilli vicariatus ecclesie Olomucensis iussimus appensione communiri. Datum et actum Cremsirii5 anno Domii millesimo quingentesimo vicesimo primo die tercia mensis maii. Wolfgangus Endlich Notarius 43
K listině je přes pliku na červených a bílých hedvábných nitích ve voskové misce přivěšena pečeť olomouckého biskupa Stanislava zhotovená z červeného vosku, poškozená.
21. 1) Olomouc. - 2) Tišnov. - 3) Boskovice. - 4) Konfirmovaná listina je edičně zpracována v této edici jako č. 18. – 5) Kroměříţ.
22. Jan z Pernštejna a na Helfštejně etc. potvrzuje artikule (v listině dále vypsané) cechu krejčovskému v městečku Tišnově, které mu cechmistři a mistři cechu předloţili podle vzoru jiných cechů krejčovských. Vymiňuje si však podmínku, ţe mu musí být listina navrácena v případě, ţe by se cech podle ní nechtěl zachovávat. 11. srpna 1545, Velké Meziříčí Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v MZA Brno, E 10 Cisterciačky Tišnov, sign. Y II 22 (A).
My Jan z Pernštajna1 a na Helffenštajně2 etc. i s erby svejmi, pán a pravý dědic panství Pernštajnského, známo činíme tímto listem přede v║šemi, kdoţ jej uzří nebo čtoucí slyšeti budou, ţe jsouc nás ţádali opatrní cechmistři a mistři řemesla krejčovského městečka našeho Tišniova3, věrní ║ naši milí, a okázali sou nám artykule napsané, kterak se při tom řemesle jejich jinde zachovávají, ţe by se oni téţ při tom řemesle tejmţ pořádkem chtěli ║ zachovávati, při tom nás ţádali snaţnou pilností a prozbou, prosíc, abychom jim těch artykulúv potvrditi ráčili jako pán jejich dědičnej, tak aby oni podle toho cech svůj míti, drţeti a těmi artykuli se spravovati mohli, kdeţ my svrchu psaný Jan z Pernštajna a na Helffenštajně etc. poznavši jich snaţnou prozbu a jsouce k nim milostí naší nakloněni a také chtíc tomu, aby se tím dostatečněji tak chudej jako bohatej, jsouc pod řádem spravovaní, poddaní ţiviti se mohli, tu milost jim svrchu psaným cechmistrům a mistrům řemesla krejčovského městečka našeho Tišniova učinili jsme a tímto listem činíme od nás i od budoucích potomkúv našich, pánů a dţitelúv panství Pernštajnského a nebo téhoţ Tišniova drţících a těch artykulúv dole psaných jim jsme potvrdili a tímto listem tvrdíme, chtíc tomu, aby na budúcí časy oni i jich
44
budoucí potomci jimy se spravovati mohli a zpravovaly bez překáţky nás svrchu psaného Jana z Pernštajna i budoucích potomkúv našich, pánů a dţitelúv panství Pernštajnského, kteříţto artykulové v tomto listu našem jsou zejména takto vepsaný.
Najprve aby se lidem
spravedlivost dala a rúznice aby mezi tajmţ řemeslem nebyly. Item kdoţby se mezi ně osaditi a řemeslo dělati chtěl, na list zachovací okázati a nebo hodnejm svědomím provésti, ţe jest z pravého stavu manţelského zplozen od otce i od máteře vedle řádu církve svaté a zachovalejch rodičúv i sám aby byl zachovalej a také, ţe se jest řemesla poctivě a řádně naučil a kdyţ svědomí řádně ukáţe zachování svého a přijat bude, má se do roka oţeniti. Řádnou a poctivou manţelku má sobě pojiti. Má nejprve dáti půl kopy grošuov do cechu a dva pffunty vosku a oběd mistrům učinit. Item ţádnej v městečku aby všetečně nedělal, kdoţby se s cechem s nimi nesrovnal, pakliby kdo všetečně chtěl dělati, tehdy jemu mistři krejčovstvo pobrati mají a zase nic nevrátiti. Item jestliţe by kterej tovaryš vandrovní na panství našem v míli chtěl překáţku v řemesle jim činiti a s nimi se cechem nesrovnal a gruntu sobě pod námi nekoupil a kterejţbykoli soused na sebe jemu dopustil dělati, aby nám dvě kopie grošuov propadl a tak kdyţby přistiţen byl při jakýmţkoli díle, aby jemu to všecko od cechmistrúv a mistrúv pobráno bylo a nevráceno. I rychtář v té dědině aby jim k tomu pomoţen byl a pakliby toho rychtář učiniti nechtěl, tehdy aby trestán byl, pokudţby se nám líbilo. Item ţádnej mistr aby více nechoval neţli dva tovaryše a pachole neb učedlníka, pakliby přesto viece choval, aby do cechu čtyry ffunty vosku propadl a tovaryše do roka aby ţádného nechoval, pakliby kterej z mistrů syna měl téţ za tovaryše, aby u něho odbejval. Item aby ţádnej jeden druhému neodluzoval tovaryše, jestliţe by pak nechtěl u toho mistra dělati, má před tím tejden odpuštění vzíti a před hody dvě neděle. Item kdyby měli mistři spolu býti o potřebě věcí řemesla svého a bude kaţdému oznámeno, ţe má hned jíti, lečby pro hodnou příčinu nemohl a kterejby svévolně nepřišel, aby do cechu propadl ffunth vosku. Item kdyby Pán Bůh kterého z mistrúv a nebo mistrové neb dětí jejich smrti neuchoval, má kaţdej vedle obyčeje k hrobu provoditi, mistrovi neb mistrové mají dáti ffunt vosku a dětem půl ffuntu, pakliby se přitom kterej mistr nezachoval a nešel, aby propadl do cechu ffunth vosku. Item téţ z mistrúv kterejby jeden druhého haněl pokoutně neb kdeţkolivěk, aby propadl dva ffunty vosku a trestán byl jakţby se mistrům líbilo. Téţ kaţdé suché dni mají se mistři sjíti a kaţdej z nich dáti do cechu jeden groš bílej. Item kterejţby z mistrúv neřádně se zachoval proti všemohúcímu Pánu Bohu v krčmách neb kdeţkolivěk, ten aby poloţil patnáct grošúv bílejch do cechu a trestán byl šatlavou, jakţby se mistrům líbilo. Item kterejţby z mistrúv nejposbíţe se osadil, aby svíce cechovní v kostele rozţiehal, téţ kteří sou mistři mladší, aby s pány o jarmarce při ffryjunku okolo chodily. A my Jan z Pernštajna a na Helffenštajně, pán a pravý 45
dědic panství Pernštajnského slibujem jim svrchu psanejm lidem našim řemesla krejčovského sami zas i za své budoucí potomky, pány a drţitele panství Pernštajnského, to všecko jim zdrţeti a v celosti zachovati, coţ se v tomto listu píše, beze všeho porušení na budoucí časy, však s takovou vejminkou, jestliţe by oni neb budoucí jich tak se zachovati nechtěli, jakţ toto naše dání a potvrzení ukazuje a pod těmi artykuli co jiného vymejšleti chtěli obci tej ke škodě, tehdy sobě to pozústavujeme, aby nám neb budoucím potomkům našim od nich neb budoucích potomkúv jejich ten list zase navrácen byl. Toho všeho pro lepší zdrţení a jistotu my nahoře psaný Jan z Pernštajna a na Helffenštajně pečeť naši vlastní dali sme a rozkázali k tomuto listu přivěsiti, jenţ jest dán a psán na zámku našem Mezeříčí4 v outerej po svatým Vavřinci5, léta od narození Syna Boţieho tisícého pětistého čtyrydcátého pátého počítajíc. K listině přes pliku přivěšená pečeť Jana z Pernštejna a na Helfštejně je ztracena.
22. 1) Pernštejn. – 2) Hrad Helfštýn. – 3) Tišnov. – 4) Velké Meziříčí. – 5) 10. srpna. 23. Barbora Konická ze Švábenic, abatyše tišnovského kláštera, i s konventem ruší poddaným v městečku Tišnově roboty a uděluje jim četné svobody a výsady. 18. dubna 1554, Tišnov Originál vyhotovený na pergamenu uloţen v SOkA Rajhrad, C 134 Archiv města Tišnova, č. 3 (A). Lit: KLÁTIL, Paměti Předkláštěří, s. 42 – 45.
My Barbora Konická z Švábenic, abatyše kláštera tišniovského i s konventem svajm vyznáváme tímto listem všem vuobec, kdoţ jej uzří ║ a nebo čtoucí slyšeti budou, ţe vzhlédši na mnohou poníţenou pokornou prozbu a ţádost purgmistra, konšeluov a vší obce městečka Tišniova1, ║ poddaných věrnajch našich, ţe sou se k nám a tomu konventu jakoţto ku pánom svejm po všeckny léta dobře, poslušně a poddaně zachovávali, chtě║jíc jim na budoucí časy zase dobrodiní učiniti, tajmţ purgmistru a konšeluom i vší obci svrchu psaného městečka Tišniova nynějším i budoucím na věčné časy bez překáţky naší i budoucích abatyší a
46
konventu téhoţ kláštera tuto milost a lásku činíme a toto obdarování na tyto dole psané artykule potvrzení pečeti naše a konventu našeho dáváme. Item na roboty všelijaké, kterýchţ sou prve předkyním našim i konventu oni ţádnému nečinili, tolikéţ jim docčeným lidem tišniovskejm tu milost a lásku ukazujeme a činíme, ţe těch a takovejch robot ţádných ani všelijak vymyšlenajch nejsou a nebudou povinni nám i potomním abatyším i konventu aneb drţitelú tohoto panství a záduší našeho nyní i na časy budoucí činiti. Item coţ se svobod v řekách ryb lovení dotýče, dvakrát do týhodne, totiţ v středu a v pátek dopoledne, a v kalnou vodu vţdycky s sakem a čeřením, s udicí, aby svobodu měly ryby v týţ řece i v struze tekoucí u téhoţ městečka Tišniova lapený a toho uţívati jakţ od starodávna bez všelijaké překáţky uţívali a uţívají krom podruhú, a jestliţe by pak kdo mimo toto naše nadání a obdarování po poledních a neb nočním časem postiţen byl, ten aby nám do kláštera pokuty povinen byl dáti bez milosti půl kopy grošů. Item coţ se mlajnu horního u Tišniova obecního dotajče, kderajţ jest s vůlí předkyní našich i všeho konventu od poručníků sirotků neboţštíka Jiříka mlynáře od purgmistra a konšelů k vuobci téhoţ městečka s lúkami, s záhony a s jeho se všemi příslušenstvím, coţ k témuţ mlajnu od starodávna příslušelo, koupen a zaplacen, tolikéţ aby při něm zachovány byly, aby ten mlajn od ţádný panny abatyše ani konventu našeho nynějších i budoucích potomních pánů a drţitelů tohoto našeho záduší odjímán ani skupován nebyl. Item hora, keráţ jest obecní slove Tluczain2 s lesem, s chrastinami i se vším příslušenstvím k tej hoře, aby ji bez všelijaké překáţky tak jako za starodávna dřívím, pastvami a všelijakýmy poţitky uţívaly. Item téţ louky a rolí i záhony, kerýţ mají dědičné koupené a zaplacené, keréţ leţí mezi našimi klášterskejmy grunty, těch aby bez všelijakých poplatků a desátků uţívali a při nich tak jako od starodávna zachovaní byli. Item vína šeinkování, kderéhoţ nebyli a nejsou povinni nám ani potomkom našim ani ţádnému šeinkovati na časy budoucí, téhoţ soli prodávání a šeinku vinnajch na Předklášteří a po vsech na tomto našem záduší v polou míli od téhoţ městečka aby nebylo, ani řezníků, keříţ na překáţku sou jiţ psanému městečku a řemeslu řeznickému aby nebylo k záhubě často psaného městečka Tišniova. Item poručenství aneb kšaft kdoţ by jej aneb jakým spuosobem učinil, aby při tom tak zachováno bylo a jestli ţe by pak kdo bez poručenství umřel, tehdy statek jeho aby na najbliţší přátely s městečkem v přízi připadl a pakli by přátel ţádných nebylo, tehdy aby takový statek na obec tišniovskou spadl. Jestli by se po dni po roce přátely nacházely a bliţnost [krevní]a prokázaly dostatečně, tehdy obec bude povinna jim to, coţ by k sobě přijali, navrátiti. Tolikoţ při odoumrtech aby tak podli předešlého jim od předků našich a krále Jeho Milosti Vladislava dobré a slavné paměti nadání aby zachovány byly na časy budoucí. Item piva v městečku Tišniově vaření, jakoţ jest starobylej pořádek, kaţdý obyvatel v témţ 47
městečku, kdoţ k tomu právo má ve dvou nedělích pořad zběhlajch, aby vařil a více nic jinému na škodu, a na panství a záduší naše aby z téhoţ městečka Tišniova kupováno a vystavováno bylo a z jiného panství aby bráno a vezeno na naše záduší nebylo. Také aby ţádný pan potomek náš aneb drţitel tohoto panství aneb záduší našeho na vystavování a prodávání piva na toto naše záduší, na městečko ani vsi klášteru náleţité nevozil na časy budoucí.
A protoţ my nahoře psaná abatyše i s konventem naším na takové dobrovolné
milostivé naše obdarování, keréţ z milosti a z lásky vzhlédši na častou a pokornou prozbu často psaných tišniovskajch chudajch poddaných našich jim tišniovskejm poddaným věrnajm našim nynějším i budoucím na potvrzení toho všeho, coţ se svrchu píše, pečeti naše k tomuto listu s naším jistým vědomím a vuolí přivěsivše přitisknouti smy rozkázali, jenţ jest dán a psán na klášteře tišniovským v středu před památkou svatého Jiřího3, rytíře Boţího, léta od narození Syna Boţího a Spasitele našeho tisícího pětistého padesátého čtvrtého počítajíc. K listině byly přes pliku na pergamenových prouţcích přivěšeny dvě pečeti ve voskových miskách, první abatyše tišnovského kláštera Barbory Konické ze Švábenic, druhá patřící konventu, dnes z obou zbyly jen úlomky.
23. a) Poškození textu A. 1
) Tišnov. – 2) Klucanina. – 3) 24. dubna.
48
Rejstřík místních jmen Běleč (okr. Brno – venkov):
- 16, 19
- Bielcze 14
Bukovice (okr. Brno – venkov):
Bezděkov (okr. Ţďár nad Sáz.):
- Bukowicze 14
- 18
Bystricz (snad Bystřice nad Pernštejnem,
Bohuchvalovy
(Boguchwałów,
Polsko,
okr. Ţďár nad Sáz.):
Opolské vojvodství):
- 20
- Hohendorff 14
Čechy :
Bohutice (okr. Znojmo):
- královna česká 1, 4, 5, 6, 10
- 15
- král český 1, 2, 4, 5, 7, 8++, 9++, 16, 19
Bor (okr. Ţďár nad Sáz.):
- rex Boemie 13; r. Bohemie 14
- 15
- regnum Boemie 13
Bořitov (okr. Blansko):
- Čechy 16, 19
- Bořutov 16
- Království české 17, 19
Boskovice (okr. Blansko):
Čejč (okr. Hodonín):
- Bozkovice 15
- Czeycze 14
- Bozkowicz 20, 21
Černá Hora (okr. Blansko):
Bosonohy (část Brna):
- 15
- 14
Dalmácie (Chorvatsko):
- in Bossonoh 11
- dalmátský král 16, 19
Brno :
Doubravice nad Svitavou (okr. Blansko):
- 6, 7, 8++, 9++, 18
- Doubravice 18
- ecclesia sancti Petri in Brunna 11, 14
Drásov (okr. Brno – venkov):
- in civitate Brunen 13
- Drassow 14
- Brun(n)a 11, 14
Hájek (nyní součást Tišnova, okr. Brno -
Brumov (okr. Brno – venkov):
venkov):
- Brumow 14
- 16
Březina (okr. Brno – venkov):
Hrad Helfštýn (okr. Přerov):
- Brzezyna 14
- Helfenštejn 17
Březník (okr. Třebíč):
- Helffenštajn 22
- 18
Heroltice (okr. Brno – venkov):
Budín (Maďarsko):
- Horukticze 16
49
Horka (snad kopec Horka u Kuřimi, okr.
- Curim 11
Brno – venkov):
Kolovraty (místní část Prahy):
- 15
- Colowrat 19
Hradčany (okr. Brno – venkov):
Laterán (Řím, Itálie):
- Hradczany 14
- 10
Chorvatsko :
Hrad Libštejn (okr. Rokycany):
- charvátský král 16, 19
- Liebssteno 19
Ivanka (nedohledáno):
Lomnice (okr. Brno – venkov):
- Iwanicz 11
- 18
Jamné (okr. Brno – venkov):
- Lompnice 15
- Yamne 14
Lomnička (okr. Brno – venkov):
Jestřabí (pravděpodobně vesnice, která je
- Lomniczka 14
dnes místní částí Velké Bíteše, okr. Ţďár
Lucembursko :
nad Sáz.):
- Lucemburgensis dux 14
- Jestřebí 18
- lucmburské knieţe 16; lucemburské k.
Jilmoví
(nyní
součást
Pernštejnského
19
Jestřabí, okr. Brno – venkov):
Lukov (okr. Třebíč):
- 16, 18
- Lukow 14
Kapanice
(zaniklé
mezi
Dolními
Luţice :
Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi,
- Lusacie marchio 14
okr. Hodonín):
- luţicský markrabie 16
- Capanicze 14
- luţický margrabie 19
Klucanina (kopec a současně název části
Mohuč (Mainz, Německo):
Tišnova, okr. Brno – venkov):
- archiepiscopus Maguntini 11
- Tluczain 23
- Maguntia 11
Komín (část Brna):
Morava :
- Komin 14
- markrabě moravský 2, 8++, 9++
Kotvrdovice (okr. Blansko):
- marchio Moravie 13, 14
- 15
- marchionatus Moravie 11, 13
Kralice nad Oslavou (okr. Třebíč):
- markrabie moravský 16, 19
- Kralice 18
- Markrabství moravské 16
Kroměříţ :
- Margrabstvie moravské 18
- Cremsirii 21
Moravec (okr. Ţďár nad Sáz.):
Kuřim (okr. Brno – venkov):
- 15 50
Moravské Budějovice (okr. Třebíč):
- Pernštajn 22
- ecclesia Budiegiowicz Moraviensis 14
- Pernštajnské panství 22
Mukoděly (nedohledáno):
Perusie (Perugia, Itálie):
- Mukodily 15
- 3
Náchod :
Praha :
- 18
- 1, 4, 5
Náměšť nad Oslavou (okr. Třebíč):
- Praga 11, 13
- Náměšč 15
Předklášteří (okr. Brno – venkov):
- Náměšť 18
- 23
Německo :
Pustiměř (okr. Vyškov):
- Sacrum imperium per Germaniam 11
- Pustimir 11
Nová Ves (okr. Ţďár nad Sáz.):
Rabštejn (nedohledáno):
- 15
- Rabenstein 14
Ochoz u Tišnova (okr. Brno – venkov):
Radkov (okr. Ţďár nad Sáz.):
- Ochoza 14
- 15
Olešnička (okr. Ţďár nad Sáz.):
Rakousko :
- Volešnička 15
- kníţe rakouský 8++, 9++
Olomouc :
Rohozec (okr. Brno – venkov):
- olomoucký biskup 6, 9++
- Rohozcze 14
- Olomucensis episcopus
11, 21; O.
Říkonín (okr. Brno – venkov):
capitulum 11; O. diocesis 21; O. ecclesia
- 18
21
Slezsko :
- Olomuncensis (Olomuncessis) dioecesis
- Slesie dux 14
20; O. episcopus 20
- slězské knieţe 16; slezské k. 19
Osová (okr. Ţďár nad Sáz.):
Soběšice (část Brna):
- 18
- 16
Ostrovec (část Tišnova, okr. Brno –
Svatoslav (okr. Brno – venkov):
venkov):
- Swatoslaw 14
- Vestrovec 18
Světlá (nedohledáno):
Otěchleby (zanikly u Velké Bíteše, okr.
- 16
Ţďár nad Sáz.):
Šerkovice (okr. Brno – venkov):
- Votěchleby 18
- Sserkowicze 14
Hrad Pernštejn (okr. Brno – venkov):
Švábenice (okr. Vyškov):
- 17, 19
- 23 51
Teplá (okr. Karlovy Vary):
Velká Bíteš (okr. Ţďár nad Sáz.):
- klášter v 1
- ecclesia in Bytess vel in Henriko 14
Thulen (Německo):
Velké Meziříčí (okr. Ţďár nad Sáz.):
- Thülen 11
- Meziříčie 18
Tišnov (okr. Brno – venkov):
- zámek Mezeříčí 22
- 15
Vémyslice (okr. Znojmo):
- klášter v T. 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8++, 9++, 10;
- Wemislicz 14
tišnovský 15, 19; tiešnovský 16; tišniovský
Veverské Knínice (okr. Brno – venkov):
17, 18, 23
- Knihnicze 14
- monasterium in Tusnowicz 11;
Věţ (zaniklá tvrz v Tišnově, okr. Brno –
Tuschnowicz 12; Tissnowicz 14; Tisniow
venkov):
20
- 15, 16
- Tyssnow (Tissnow) 13, 14
- de Turri 12
- Tišniov 17, 18, 22, 23
Všechovice (okr. Brno – venkov):
- Tiešniov 16
- Wssechowicze 14
- Tisniowicz 20
Zábrdovice (část Brna):
- Tis(s)niow 20, 21
- monasterium Zabrdovicensis 11
Tišnovská Nová Ves (okr. Brno –
Znojmo :
venkov):
- 2
- Nová Ves 16
Ţelezné (okr. Brno – venkov):
Uhry :
- Zelezne 14
- 5
Ţerůtky (okr. Blansko):
- uherský král 16, 19
- Ţirotky 15
Újezd (zaniklý mezi Pohořelicemi a Šumicemi, okr. Brno – venkov): - Uyezd 14 Unín (okr. Brno – venkov): - 16 Vedrovice (okr. Znojmo): - Bedrovice 15
52
Rejstřík osobních jmen z Kolovrat,
Cyrus, probošt olomoucké kapituly C.
nejvyšší kancléř Království českého Albert
prepositus capitulum Olomucensis (1305)
de Colowrat et in Liebssteno supremus
11.
cancellarius Regni Boemie (1507) 19.
Filip Bulle z Bořitova, Philip B. (1491)
Alexandr IV., papeţ (1255) 9++, (1261)
16.
10.
Filip Jindřich Koch z Thülenu, Philippus
Alţběta, abatyše kláštera Porta Coeli
Henricus Koch a Thülen (1654) 11.
Elisabeth abbatissa monasterii Porte Celi
Gedeon z Olešničky a na Moravci, panoš
(1459) 14.
(1491) 15.
Aneţka, abatyše kláštera Porta Coeli
Gerhard,
Agnes abbatissa Porte Celi (1328) 12.
arcikancléř Svaté říše německé Gerhardus,
Anna, abatyše kláštera Porta Coeli A.
archiepiscopus Maguntini, Sacri imperii
abbatissa monasterii de Tusnowicz (1305)
per Germaniam archicancellarius (1305)
11.
11.
Apolonie z Boskovic, abatyše kláštera
Hron Blud z Kralic (1504) 18.
Porta Coeli Appolonia de Bozkowicz
Hynek z Jestřebí (1504) 18.
abbatissa in Tisniow monasterii Porta
Jan VI., z Valdštejna, olomoucký biskup
Coeli (1521) 20, 21.
Iohanes Olomucensis episcopus (1305) 11.
Barbora Konická ze Švábenic, abatyše
Jan, farář v Tišnově dominus Iohannes
Porta Coeli (1554) 23.
plebanus in Tuschnowicz (1328) 12; syn
Beneš z Boskovic a na Černé Hoře,
Řehoře
urozený pan (1491) 15.
Ioannes, Gregorii filius de Tisniowicz,
Bohumír Olenius, opat zábrdovického
praebister Olomuncensis (1521) 20, 21;
kláštera
Ivanka z Ivanky Ioannes Ivanski ab
Albrecht
Libštejnský
Godefridus
Olenius
abbas
arcibiskup
z Tišnova,
(1654)
kněz
11;
mohučský,
olomoucký
monasterii Zabrdovicensis (1654) 11.
Iwanicz
Bruno ze Schauenburku, olomoucký
z Otěchleb (1504) 18; z Lomnice a na
biskup B. Olomucensis episcopus (1305)
Meziříčí,
11.
moravského (1504) 18; z Lomnice a na
Budislav, děkan olomoucké kapituly
Náměšti (1504) 18; z Nové Vsi a na
Budizlaus decanus capitulum Olomucensis
Radkově, panoš (1491) 15; z Pernštejna a
hejtman
z Bezděkova
a
markrabství
(1305) 11.
53
na Helfštejně (1545) 22.; z Věţe (1491)
Prokop z Rabštejna, kancléř Procopius
15, 16.
de Rabenstein cancellario (1459) 14.
Jan Weilburg, doktor práv Johannes
Přemysl, markrabě moravský (1234) 2,
Weilburg decretorum doctor (1416) 13.
(1255) 8++.
Jeruš dominus Ieruschius (1328) 12.
Přemysl Otakar II., král český (1255)
Jeruš, syn pana Jeruše filius domini
8++, 9++.
Ieruschii videlicet Ieruschius (1328) 12.
Rančíř, arcijáhen olomoucké kapituly
Jiří, král český Georgius Bohemie rex
Ranczyrus archidiaconus capitulum
(1459) 14.
Olomucensis (1305) 11.
Jiřík z Mukoděl a na Bohuticích, panoš
Robert, olomoucký biskup (1239) 6,
(1491) 15.
(1255) 9++.
Johanka, abatyše kláštera Porta Coeli
Řehoř IX., papeţ (1235) 3.
(1491) 15, 16.
Řehoř, z Tišnova, otec Jana, olomouckého
Konrád řečený z Prahy Conradus dictus
kněze viz Jan (1521) 20, 21.
de Praga (1305) 11.
Stanislav Thurzo, olomoucký biskup
Konstancie, královna česká (1233) 1,
Stanislaus episcopus Olomucensis (1521)
(1234) 2, (1238) 4, (1239) 5, 6, (1261) 10.
20, 21.
Markéta, abatyše kláštera Porta Coeli
Štěpán, z Lomnice a na Náměšti, urozený
(1498) 17, (1504) 18, „abatyše tišnovského
pan (1491) 15; z Mukoděl a na
kláštera“ (1507) 19.
Bedrovicích, panoš (1491) 15.
Matěj z Boru a na Ţirotkách, panoš
Václav I., král český (1233) 1, (1234) 2,
(1491) 15.
(1238) 4, (1239) 5, (1240) 7.
Mikuláš, syn pana Jeruše filius domini
Václav IV., král český Wenceslaus Boemie
Ieruschii videlicet Nicolaus (1328) 12;
rex (1416) 13.
z Věţe, měšťan v Tišnově Nicolaus de
Václav, z Doubravice a na Osovém
Turri civis in Tuschnowicz (1328) 12.
(1504) 18; z Lomnice a na Náměšti
Oldřich z Náchoda a z Březníka (1504)
(1504) 18; z Olešničky a na
18.
Kotvrdovicích, panoš (1491) 15.
Ondřej Bittner, převor zábrdovického
Valeš (Aleš) z Heroltic (1491) 16.
kláštera
Vavřinec řečený Šeborovský, bydlící
F.
Andreas
Bittner
prior
monasterii Zabrdovicensis
v Bystřici
Laurencius
Sseborowske
Petr, mincmistr P. magister monete (1416)
cognomine in Bystricz residente (1521) 20.
13.
54
Vilém z Pernštejna a na Helfštejně, nejvyšší
hofmistr
Království
českého
(1498) 17, (1507) 19. Vladislav, král český (1491) 16, (1507) 19, (1554) 23. Wolfgang Endlich, notář Wolfgangus E. notarius (1521) 21.
55
Závěr Na závěr bych chtěla napsat, ţe předloţená práce není jistě zcela bez chyb, především nebyly splněny všechny poţadavky vytčené pro edici CDB, to bylo ale z velké části zapříčiněno především obtíţemi technického rázu, způsobených prací se zdigitalizovaným materiálem, o kterých jsem se zmiňovala jiţ v úvodní části. K listinám také chybí diplomatický rozbor, který ovšem v tomto případě, kdy většina vydavatelů se objevuje v práci pouze jedenkrát, by byl tématem spíše samostatné studie. Přesto doufám, ţe má práce aspoň částečně přispěje k prozatím ne moc širokému okruhu prací týkajících se historických pramenů Tišnova a Tišnovska a případně nalezne uplatnění i v jiných okruzích bádání, ať uţ jako podklad k bádání o vývoji měst nebo při bádání o některých šlechtických rodech, jejichţ osudy byly nějakým způsobem spojeny s Tišnovem, např. o Pernštejnech, pánech z Lomnice a některých dalších, většinou méně významných rodech z okolí. Přestoţe na zpracování čeká ještě celá řada dalších listin týkajích se dějin města Tišnova, a to především z následujícího období, ale i některé listiny uloţené v jiných fondech neţ jsou dva fondy zpracovávané, byl splněn alespoň dílčí cíl a to zpřístupnění listin od těch nejstarších aţ do roku 1554, uloţených ve fondech C 134 Archiv města Tišnova v SOkA v Rajhradě a E 10 Cisterciačky Tišnov v MZA v Brně. Vzhledem k tomu, ţe celá edice, přirozeně s výjimkou přepisu latinských listin, je vedena v češtině, věřím, ţe v budoucnu poslouţí nejen k odbornému bádání, ale i zájemcům o historii Tišnova a Tišnovska z řad neodborné veřejnosti.
56
Seznam zkratek CDB – Codex diplomaticus et epistolari(u)s regni Bohemiae CDM – Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae ČČH – Český časopis historický ČMM – Časopis Matice moravské MZA – Moravský zemský archiv RBM - Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae SOA – Státní oblastní archiv SOkA – Státní okresní archiv SPFFBU – Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity VVM – Vlastivědný věstník moravský
57
Pouţité prameny a literatura Archivní prameny MZA, Brno: E 10 Cisterciačky Tišnov SOkA Brno – venkov, Rajhrad: C 134 Archiv města Tišnova
Edice pramenů Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae. III/1. ed. Gustav Friedrich, Praha 1942. Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae. III/2. edd. Gustav Friedrich, Zdeněk Kristen, Praha 1962. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. V/1. edd. Jindřich Šebánek, Sáša Dušková, Praha 1974. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. II. ed. Antonín Boček, Olomouc 1839. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. III. ed. Antonín Boček, Olomouc 1841. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. V. ed. Antonín Boček, Brno 1850. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. VI. ed. Josef Chytil, Brno 1854. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. I. ed. Karel Jaromír Erben, Praha 1855. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. II. ed. Josef Emler, Praha 1882. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. III. ed. Josef Emler, Praha 1890.
Literatura Bistřický, Jan: Poznámky k článku Jindřicha Šilhana O počátcích tišnovského kláštera. VVM 41, 1989, s.107 – 110. Doleţel, Jiří, Fic, Karel, Zacpal, Josef: Historický vývoj města Tišnova. Historický atlas měst České republiky, svazek č. 15 – Tišnov. Praha 2005. Fic, Karel, Zacpal, Josef: Tišnovsko. Vlastivěda kraje od Pernštejna k Veveří. Tišnov 1999. 58
Friedrich, Gustav: Český diplomatář a jeho program. ČČH 6, 1900, s. 223 - 243. Friedrich, Gustav: Kodex Tišnovský. Příspěvek k poznání novověkých padělků v moravském diplomatáři. ČČH 3, 1897, s. 359 – 372. Hájek, Jan: Tišnovští právovárečníci. Naše Tišnovsko 1971, s. 61. Hájek, Jan: Obecní zřízení tišnovské. Naše Tišnovsko 1971, s. 134, 135. Hladík, Dušan: Dějiny kláštera Porta Coeli I. Tišnov 1994. Hlaváček, Ivan, Kašpar, Jaroslav, Nový, Rostislav: Vademecum pomocných věd historických. Jinočany 2002. Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004. Hosák, Ladislav: Příspěvek k počátkům poddanských měst. VVM 16, 1961 – 1964, s. 32 – 49. Joachimová, Jiřina: Fundace královny Konstancie a praţské statky německých rytířů. Umění 16, 1968, s. 495 – 501. Klátil, Rudolf: Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta Coeli“. Tišnov 1925. Kol. autorů pod vedením Ivana Šťovíčka: Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16. – 20. století pro potřeby historiografie. Praha 2002. Kuthan, Jiří: Fundace a počátky kláštera cisterciaček v Tišnově. ČMM 93, 1974, s. 361 – 370. Oharek, Václav: Vlastivěda moravská. II/1. Tišnovský okres. Brno 1923. Příleská, Hana, Durec, Ivo: C 134. Archiv města Tišnova. 1416 – 1945. Rajhrad 2003. Šebánek, Jindřich: Archivy zrušených klášterů moravských a slezských I. Inventář pergamenů z let 1078 – 1471. Brno 1932. Šebánek, Jindřich: Český diplomatář. In SPFFBU C 2, 1955, s. 44 – 54. Šebánek, Jindřich, Dušková, Sáša: Kritický komentář k moravskému diplomatáři. Zpracování látky z III. svazku Bočkova moravského kodexu. Praha 1952. Šebánek, Jindřich: Základy pomocných věd historických I. Latinská paleografie. Praha 1966. Šilhan, Jindřich: Počátky tišnovského kláštera. VVM 39, 1987, s. 311 – 320. Švábenský, Mojmír: E 10. Cisterciačky Tišnov. Brno 1956. Trmač, Miloslav: Jak zanikla „Věţ“ u Tišnova. Tišnovský kulturní zpravodaj 9, 1978, s. 104, 105. Trmač, Miloslav: „Věţ“ u Tišnova. Tišnovský kulturní zpravodaj 1973, s. 18, 19. Internetové zdroje: http://www.columbia.edu/acis/ets/Graesse/contents.html...Stav ke dni 7. července 2010. 59
http://www.hist.msu.ru/Departments/Medieval/Cappelli/index.html...Stav ke dni 10. července 2010. http://www.ado.cz...Stav ke dni 10. července 2010.
60
