Dílčí stavebně-historický průzkum zámku v Kroměříži

Dílčí stavebně-historický průzkum zámku v Kroměříži

Zpracoval: Mgr. Dalibor Janiš, Ph.D. Odborná spolupráce: Mgr. Jan Štětina, Radim Vrla Kroměříž 2014 Zpracováno pro Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Kroměříži

SHP zámek Kroměříž 2014

Obsah I. Úvod……………………………………………………………………………………….4 II. Přehled stavebních dějin zámku v Kroměříži z pohledu písemných pramenů……………………………………………………………………………………..6 III. Ikonografie a historická plánová dokumentace……………………………25 IV.

Průzkumové

práce

provedené

v letech

2006–2014

v objektu

kroměřížského zámku………………………………………………………………….26 IV.1. Prostory v 1. a 2. NP vstupního křídla a stavební úpravy ve 2. NP jihozápadního křídla a západního rizalitu IV.2. Odkryv základových zdiv v jižní části nádvoří zámku IV.3. Menší zámecká kuchyně v 1. NP jihozápadního křídla IV.4. Barokní záchody ve 3. NP jihovýchodního křídla IV.5. Průzkum někdejšího jihovýchodního parkánu a části nádvoří IV.6. Rizalit vystupující z vnějšího průčelí jihovýchodního křídla IV.7. Prostory 1. NP jihovýchodního křídla IV.8. Průzkum zámecké věže IV.9. Průzkum sklepů zámku IV.10. Průzkum půdních prostor IV.9.1. Popis jednotlivých půdních prostor IV.9.2. Zhodnocení půdních prostor IV.9.3. Půdní prostory – seznam příloh IV.9.4. Půdní prostory – seznam fotodokumentace V. Stavební vývoj hradu/zámku v Kroměříži……………………………………..98 V.1. Stavební vývoj předbarokního sídla na základě nových poznatků V.1.1. Problematika biskupského sídla ve středověku V.1.2. Pozdně gotický hrad biskupa Stanislava Thurza V.1.3. Renesanční zámek ve druhé polovině 16. – první třetině 17. století V.2. Barokní biskupská rezidence Karla II. z Lichtenstein–Castelcorna V.2.1. Exkurz: biskupův dům v Kroměříži V.2.2. První barokní přestavba (1666–1672) V.2.3. Druhá barokní přestavba (1686–1698)

–––

2

SHP zámek Kroměříž 2014 V.2.4. Shrnutí hlavních zjištění ke stavebnímu vývoji kroměřížského zámku v období biskupa Karla II. z Lichtenstein-Castelcorna V.3. Stavební vývoj zámku od poloviny 18. století V.3.1. Pozdně barokní přestavba zámku po roce 1752 V.3.2. Úpravy zámku v 19. – počátku 21. století V.4. Pokus o interpretaci účelu a provozních souvislostí jednotlivých prostor zámku V.4.1. Komunikační schéma barokního zámku V.4.2. Problematika hygienických a odpadových zařízení barokního zámku VI. Závěr…………………………………………………………………………………172 VII. Prameny a literatura…………………………………………………….……..173 VIII. Popisy vyobrazení………………………………………………………………180 VIII.1. Exteriéry zámku VIII.2. Interiéry zámku VIII.3. Výzkumy v objektu kroměřížského zámku v letech 2004 – 2014 VIII.4. Tabulky

–––

3

SHP zámek Kroměříž 2014

I. Úvod

Arcibiskupský zámek představuje jednu z významných dominant historického města Kroměříže. Zámek samotný svojí architektonickou výpravou a mobiliárním vybavením náleží k předním památkám tohoto typu nejen na území Moravy, ale i v širším evropském prostoru, což potrhuje i jeho zápis do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1998. Záměrem předkládaného průzkumu kroměřížského zámku je analýza objektu především z hlediska stavebního vývoje a funkčních vazeb jednotlivých částí tohoto rozsáhlého objektu. Následující text proto pomíjí interpretraci zámku z pozice uměleckohistorického bádání, i proto, že tento pohled přineslo v poslední době vícero publikačních titulů. Předkládaný průzkumový elaborát sestává z několika částí – první seznamuje s problematikou archivních (písemných a obrazových) pramenů ke stavebním dějinám zámku, další část je věnována několika průzkumovým pracem, které byly realizovány pracovníky NPÚ ÚOP v Kroměříži v areálu zámku v letech 2006–2013. Tyto starší výzkumy byly v roce 2014 obohaceny o nové poznatky, mimo jiné o stavebně-historický průzkum půdních prostor kroměřížského zámku. Účelem těchto pasáží, vycházejících bezezbytku z hloubkových průzkumů částí objektu, je bližší seznámení s informačním potenciálem zámku, který dosud podrobnému studiu formou hlubších stavebně-historických analýz ani archeologických výzkumů nebyl podroben. Uvedené průzkumové práce se shodou okolností odehrávaly v částech objektu, ukrývajících klíčové informace o stavebním vývoji předbarokního objektu i barokní rezidence (části nádvoří, zámecké sklepy, hranolová věž, půdní prostory). Řada takto získaných dílčích zjištění podstatnou mírou doplňuje současný stav vědomostí a je tedy nejen možné, ale i žádoucí jejich zařazení do kontextu postupně objasňované problematiky stavebního vývoje velkolepé hradní a zámecké stavby. Vzhledem k rozsahu a složitosti stavby může být předkládaný text pouze zjednodušeným stavebně-historickým průzkumem. Z důvodu jednodušší orientace byly vypuštěny popisné pasáže vztahující se k jednotlivým prostorám zámku. Naopak, –––

4

SHP zámek Kroměříž 2014 důraz je kladen na syntetické zpracování stavebního vývoje objektu, a to především dvou jeho nejdůležitějších stavebních fází – předbarokní stavby, tedy v jádru pozdně gotického hradu biskupa Stanislava Thurza (1496–1540) a monumentální zámecké rezidence Karla z Lichtensteinu–Castelkorna (1664–1695). Předkládaný dílčí stavebně-historický průzkum rozhodně není vyčerpávající, což ani nebylo jeho posláním. Jedná se spíše o souhrn aktuálních vědomostí, vztahujících se k danému tématu. Takto koncipovaná práce může být v budoucnu využita jako podklad pro další badatelské aktivity, jejichž rozvinutí si kroměřížský zámek nepochybně zaslouží.

–––

5

SHP zámek Kroměříž 2014

II. Přehled stavebních dějin zámku v Kroměříži z pohledu písemných pramenů

Kroměřížská rezidence olomouckých biskupů (od roku 1777 arcibiskupů) patří k nejvýznamnějším sídlům nejen v rámci českých zemí, ale celého středoevropského prostoru. Dějinám zámku v Kroměříži byla opakovaně věnována pozornost ve starší i novější literatuře, je však pravdou, že většina prací se věnovala uměleckohistorickým tématům v návaznosti na architekturu zámku, jeho vnitřní vybavení, mobiliář a cenné sbírky.1 Samotným stavebním dějinám byla pozornost věnována zpravidla jen v kontextu uměleckohistorického bádání a teprve v posledních letech byla zvýšená pozornost zaměřena na samotný stavební vývoj zámku a zhodnocení jeho dochovaných konstrukcí.2 Poznatky z výzkumu archivních materiálů k dějinám kroměřížského zámku je postupně doplňován také poznatky z dalších nově zpracovávaných fondů, jako je např. sbírka a archiv fotografií kroměřížského zámku.3 Počátky biskupského sídla v Kroměříži jsou ve starší a částečně i v novější literatuře tradičně spojovány s osobou olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1245–1281). Podle dlouho tradované představy většiny starších autorů měl být tento významný biskup a diplomat krále Přemysla Otakara II. stavebníkem biskupského hradu, který měl stát v místech dnešního barokního zámku. Situaci navíc komplikuje fakt, že součástí předlokační Kroměříže měl být uvažovaný biskupův románský dvorec. Kroměříž získal do majetku biskupství olomoucký biskup Jan Nověji např. TOGNER, Milan (ed.): Kroměřížská obrazárna. Katalog sbírky obrazů Arcibiskupského zámku v Kroměříži. Kroměříž 1998; MĚSÍC, Cyril: Mobiliář Manského sálu v 1. polovině 20. století. Ingredere Hospes 5, 2012, s. 31–33. 1

V posledních letech byla vydána syntéza, která mj. shrnuje starší literaturu – PERŮTKA, Marek: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 9– 11. 2

K tomu nověji KINDL, Miroslav: Sbírka a archiv fotografií kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 6, 2013, s. 6–16. 3

–––

6

SHP zámek Kroměříž 2014 (1104–1126), jak o tom svědčí známá listina biskupa Jindřicha Zdíka, datovaná nověji do roku 1141.4 Zpráva dokládá, že Kroměříž představovala významný sídelní útvar (původně zeměpanský), jehož součástí měl být trh, krčmy a mostní mýto (tj. zdroje příjmů) a také curia, tj. dvůr, dvorec.5 Poloha tohoto románského dvorce v období před lokací středověkého města Kroměříže bývá tradičně ztotožňována s lokalitou uvažovaného středověkého hradu, nacházejícího se v místě barokní zámecké rezidence.6 Tato úvaha však v zásadě vychází z předpokládané kontinuity mezi raně středověkým dvorcem a pozdně středověkým hradem a v zásadě nebere do úvahy vývoj předlokačního a následně vyspělého města ve 13. a 14. století. Kroměříž se proměnila z raně středověké trhové vsi na středověké město ve druhé polovině 13. století a stala se významným centrem středního Pomoraví a od Brunovy doby také hlavní rezidencí olomouckých biskupů.7 Město bylo založeno v návaznosti na starší osídlení olomouckým biskupem Brunem a poprvé se výslovně připomíná v listině vydané týmž biskupem v roce 1266. Týká se vinic založených u Kroměříže a mezi svědky je uveden také nejstarší jménem známý kroměřížský rychtář Arnold.8 Privilegium biskupa Dětřicha, Brunova nástupce, z 19. června 1290 pro Kroměříž 4

CDB I, s. 121, č. 115.

O povaze tohoto raně středověkého dvorce nevíme nic, v literatuře se často hovoří, ovšem bez jakékoliv opory v písemných pramenech či archeologických zjištěních, o opevněném dvorci – nověji např. CHYBOVÁ, Helena: Kroměříž zmizelá a znovu objevená aneb Historie ukrytá pod dlažbou města. Kroměříž 2009, s. 70, zde úvahy o možné poloze dvorce, s. 70– 72. 5

6

K tomu viz blíže v kapitole o stavebním vývoji kroměřížského zámku.

Základní charakteristiku města přináší nověji KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. III. Kolín–Miro. Praha 1998, s. 204–220; PERŮTKA, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013. Dějinám Kroměříže věnoval obsáhlé několikasvazkové dílo PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. I–IV. Kroměříž 1913–1950. K jeho osobě a dílu PINKAVA, Jaroslav: F. V. Peřinka. Ojedinělý badatel. Ed. Petr Pálka. Kroměříž 2004; ZEZULOVÁ, Jitka: Vlastivěda moravská a František Vácslav Peřinka. In: 100 let Vlastivědy moravské a vlastivědná práce na Moravě. XXV. Mikulovské sympozium 1998. Mikulov – Brno 1999, s. 125–129. 7

CDB V/1, s. 688–689, č. 466. Srov. STOOB, Heinz: Bruno von Olmütz, das Mährische Städtenetz und die Europäische Politik von 1245 bis 1281. In: Heinz Stoob (ed.), Die 8

mittelalterliche Städtebildung im südöstlichen Europa (Städteforschung – Veröffentlichungen des Instituts für vergleichende Städtegeschichte in Münster. Reihe A. Darstellungen. Bd. 4.). Köln – Wien 1977, s. 90–133, zejm. s. 104–108.

–––

7

SHP zámek Kroměříž 2014 výslovně dokládá, že město užívalo brněnské městské právo (ius ciuitatis

Brunnensis).9 Pozůstatkem původního raně gotického hradu, který měl být založen biskupem Brunem, resp. který se měl vyvinout ze staršího dvorce, měla být dle většiny starších autorů přízemní část či „jádro“ dnešní zámecké věže, tvořící výraznou dominantu celého objektu i města.10 Někteří z autorů spojují jádro věže s původním biskupským hradem, její vznik však kladou až k době okolo roku 1400.11 Chybějící svědectví archeologických pramenů či dochovaných stavebních konstrukcí nenahrazuje ani řeč písemných pramenů. Dochované písemné prameny sice dávají tušit existenci nějakého biskupského sídla v Kroměříži již ve středověku, o čemž ostatně svědčí četné pobyty biskupů v Kroměříži i skutečnost, že zde bylo centrum lenního dvora,12 z písemných pramenů však zřetelně nevyplývá jeho stavební povaha (hrad ?, palác ?), ani jeho poloha. Biskup Bruno sice v Kroměříži datoval několik listin (in Cremesir, apud Cremesir), tyto písemnosti však postrádají jakýkoliv údaj o možném hradě a stejně tak chybí zmínky o hradě či jeho zbudování v

CDM IV, s. 367–369, č. 291. K obsahu privilegia PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I. Kroměříž 1913, s. 25–28; k některým souvislostem KEJŘ, Jiří: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha 1998, s. 153. 9

Tak např. JŮZA, Vilém – KRSEK, Ivo – PETRŮ, Jaroslav – RICHTER, Václav: Kroměříž. Praha 1963, s. 12; HLOBIL, Ivo – PETRŮ, Eduard: Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha 1992, s. 139; PLAČEK, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2001, s. 313; TÝŽ: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996, s. 202; SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. (J–N). Praha 1999, s. 222; SPURNÝ, František a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. Severní Morava. Praha 1983, s. 131. 10

DURDÍK, Tomáš – BOLINA, Pavel: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. Praha 2001, s. 194. 11

Srov. JANIŠ, Dalibor: Ke skladbě dvora olomouckých biskupů ve 13. století. In: Dana Dvořáčková-Malá – Jan Zelenka (edd.), Dvory a rezidence ve středověku II. Skladba a kultura dvorské společnosti (Mediaevalia Historica Bohemica, Supplementum 2). Praha 2008, s. 347–362 (zde odkazy na starší literaturu týkající se dvora olomouckých biskupů). 12

–––

8

SHP zámek Kroměříž 2014 dalších pramenech (Vita Brunonis, tzv. Brunova závěť apod.).13 Stejné konstatování platí i o jeho bezprostředních nástupcích na biskupském stolci.14 Někteří z olomouckých biskupů v průběhu 14. století, jak vyplývá z dochovaných listin a dalších písemností, v Kroměříži déle nepobývala, zachycené jsou např. účasti na zasedáních manského soudu, což by nepřímo ukazovalo na fakt, že se zde nenacházela nějaká rozsáhlejší biskupova rezidence.15 Občasným a krátkodobým pobytům plně vyhovoval dům, který biskupové od neurčené doby (patrně již od doby biskupa Bruna) ve městě vlastnili. Tento dům se poprvé výslovně připomíná za biskupa Jana ze Středy (1364–1380), který v roce 1374 hovoří ve svém listu o stavbě (přestavbě ?) biskupského domu v Kroměříži (... operarios domus Cremsirensis).16 Dům se připomíná také v nedatovaném listu patrně z roku 1372 (... in domo

nostra).17 V nedatované korespondenci téhož biskupa je také připomínán správce biskupova kroměřížského domu Štěpán (... procuratori domus nostre Cremsirensis).18 Pravděpodobně v tomto biskupově domě se také konala prameny doložená zasedání manského soudu. Dům byl vybaven v patře velkou místností (sálem): v roce 1372 byl manský soud konán in curia episcopali in stuba maiori in Chremsir. Že se nejednalo o hrad, dokládá obdobný údaj z následujícího roku: in stuba maiori

superiori domus episcopalis, další podobné údaje jsou z let 1382, 1390, 1391, 1392, 1404, 1412, 1422.19 V roce 1398 biskup Jan Mráz (1398–1403) datuje listinu v Kroměříži in domo habitationis nostre, tedy v domě, kde se nacházelo biskupovo 13

CDB, CDM dle rejst.; PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 18–19.

14

Tamtéž, s. 24–25.

15

Srov. tamtéž, s. 41, 44.

TADRA, Ferdinand (ed.): Cancellaria Johannis Noviforensis episcopi Olomucensis (1364– 1380). Briefe und Urkunden des Olmützer Bischofs Johann von Neumarkt. Archiv für österreichische Geschichte 68, 1886, s. 124–125; PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 81; TÝŽ: Dějiny, III. Kroměříž 1940, s. 23. 16

17

PIUR, Paul (ed.): Briefe Johanns von Neumarkt. Berlin 1937, s. 204–205, 248.

18

TADRA, F. (ed.): Cancellaria, s. 122–123; PIUR, P. (ed.): Briefe, s. 398.

19

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 81, pozn. 3.; LECHNER, passim.

–––

9

SHP zámek Kroměříž 2014 obydlí.20 Je třeba na tomto místě zdůraznit, že v řadě jiných případů jsou běžně zmiňovány biskupské hrady v Modřicích, ve Vyškově, hrad Melice, Mírov či Hukvaldy, zpravidla označované výslovně jako castrum, tedy běžně užívaným termínem pro hrad. Skutečnost, že v poměrně četných dochovaných písemnostech olomouckých biskupů se neobjevuje hrad v Kroměříži (či alespoň jeho správce – purkrabí), je v uvedených souvislostech více než nápadná. Analogicky lze poukázat na možné analogie s biskupovými sídly v Osoblaze, Mohelnici a patrně také Kelči, které existovaly v podobě opevněných domů situovaných na okraji městských areálů v návaznosti na městské hradby.21 Hrad, označený dobovým ekvivalentem zámek, se v souvislosti s Kroměříží výslovně poprvé uvádí až v 15. století, a to v letech 1435 a 1437, kdy město bylo již v rukou zástavních držitelů – Smila z Moravan a jeho bratrů.22 Z dalších souvislostí tak vyplývá, že hrad byl v Kroměříži vybudován velmi pravděpodobně olomouckým biskupem Janem Železným (1416–1430).23 Jeho poloha byla pravděpodobně již identická s místem dnešního zámku. K otázce staršího biskupského hradu ve 13. a 14., resp. 15. století chybí také jednoznačně interpretovatelná archeologická zjištění.24

20

CDM XII, s. 409, č. 460.

KOUŘIL, Pavel – PRIX, Dalibor – WIHODA, Martin: Městské hrady v českém Slezsku. Archaeologia Historica 22, 1997, s. 249–272; JANIŠ, Dalibor – KOHOUTEK, Jiří: Hrady a jejich úloha ve struktuře osídlení horního Pobečví. Archaeologia Historica 27, 2002, s. 179– 195. 21

22

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 76–78.

23

K této možnosti se klonil i F. V. Peřinka – tamtéž, s. 81.

K tomu nověji ŠTĚTINA, Jan: Gotický hrad. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 17–20; JANÁL, Jiří – ŠTĚTINA, Jan: Příspěvek ke stavebním dějinám zámku v Kroměříži. In: Dějiny staveb 2006. Plzeň 2006, s. 33–42; ŠTĚTINA, Jan: Úvahy nad problematikou stavebního vývoje kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 3, 2010, s. 8–9. Ze starších autorů se k otázce údajného Brunova hradu stavěl kriticky již zmiňovaný PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže, I, s. 18–19. 24

–––

10

SHP zámek Kroměříž 2014 J. Štětina v novějším monografickém zpracování urbanistického vývoje města Kroměříže a jeho památek rozvíjí v kontextu utváření a vývoje středověkého města možnost, že původní raně gotické biskupské sídlo, zbudované Brunem ze Schauenburka, mohlo ležet v blízkosti johanitské komendy s kostelem sv. Jana Křtitele, ležící na vyvýšené poloze v severozápadní části pozdějšího města. Johanitská komenda vznikla kolem roku 1200 (první písemná zpráva pochází z roku 1238) při křižovatce dálkových cest v návaznosti na západní část původní trhové vsi. V této souvislosti pak není vyloučeno, že biskupské sídlo (dvorec ?) mohlo vzniknout v její blízkosti již za Brunova předchůdce, olomouckého biskupa Roberta (1202–1240).25 Samotná johanitská komenda v Kroměříži zanikla během husitských válek (1423), její majetky si později nárokovali johanité na Starém Brně.26 Vznik kroměřížského hradu až v období pozdní gotiky naznačuje také průběh městské hradby.27 V neklidných časech 15. století se Kroměříž nacházela řadu desetiletí v rukou zástavních držitelů. K vyplacení zástavy došlo až v roce 1500 na počátku episkopátu biskupa Stanislava Thurza z Bethlenfalvy (1496–1540), který měl zásadní podíl na podobě kroměřížského biskupského sídla – hradu.28 Podobu původního goticko-renesančního hradu zbudovaného biskupem Stanislavem Thurzem lze dnes poměrně obtížně rekonstruovat, neboť ke staršímu vývoji kroměřížského zámku chybí jakékoliv plány a nejstarší dochovaná ikonografie biskupského sídla spadá až do závěru 16. století (1593), tedy do doby episkopátu biskupa Stanislava Pavlovského (1579–1598). Hrad biskupa Stanislava Thurza tvořila 25

Písemné prameny k tomu ale neposkytují žádné indicie – srov. PEŘINKA, F. V.: Dějiny

města Kroměříže, I, s. 10–11.

ŠTĚTINA, Jan: Počátky osídlení a vymezení raně středověkého města. In: Perůtka, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž, Město Kroměříž 2013, s. 44–45. 26

ŠTĚTINA, Jan: Středověká Kroměříž. In: Perůtka, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž, Město Kroměříž 2013, s. 57. 27

K biskupově osobě a dvoru nověji BALETKA, Tomáš: Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497–1540), jeho kancelář a správa biskupských statků. Sborník archivních prací 54, 28

2004, s. 3–236.

–––

11

SHP zámek Kroměříž 2014 pravděpodobně trojkřídlá dvojpatrová dispozice, otevřená k severozápadu. Rozsah celé hradní dispozice však byl o něco menší, než je rozsah dnešního raně barokního čtyřkřídlého zámku.29 S původním Thurzovským hradem souvisí objekt dnešní zámecké věže, která tvoří určitý spojovací prvek pro všechny pozdější přestavby a tvoří dodnes výraznou dominantu kroměřížského zámku. Původ je podle novějších výzkumů považován za pozdně gotický a její vznik je spojován se stavebními aktivitami biskupa Thurza.30 Tyto závěry potvrzují i výsledky SHP z roku 2012 (viz podrobněji níže v samostatné kapitole). S původním Thurzovským hradem lze patrně spojit i zjištěné nejstarší stavební konstrukce ve sklepních prostorách pod dnešním severovýchodním a severozápadním

palácovým

traktem,

byť

jejich

datace

je

nejistá

(obecně

předbarokní).31 Dochované písemné prameny ovšem k otázce přestavby či výstavby objektu hradu v době biskupa Stanislava Thurza neposkytují žádné přímé relevantní údaje. Z různých souvislostí vyplývá, že stavba biskupovy rezidence v Kroměříži byla alespoň ve své hlavní části dokončena již kolem roku 1509.32 Biskup datoval listiny vydané v Kroměříži in arce Cremsiriensi, tedy na kroměřížském hradě či zámku, neboť tento termín nemá jednoznačný český ekvivalent.33 Dokončovací práce potom pokračovaly v neurčitelném rozsahu až do závěru Thurzova episkopátu (1540). Tuto skutečnost dokládá rozbor některých zachovaných architektonických prvků i některé písemné zprávy. K dalším výraznějším opravám biskupského sídla v Kroměříži, které jsou zachyceny zejména v biskupské korespondenci, došlo za biskupa Marka Khuena JAKUBEC, Ondřej: Renesanční zámek. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 23. 29

VÁCHA, Zdeněk – VRLA, Radim: Kroměřížská biskupská rezidence na konci středověku. Archaeologia Historica 33, 2008, s. 357–376. 30

31

K tomu viz dále v samostatné kapitole.

32

HLOBIL, I. – PETRŮ, E.: Humanismus, s. 139.

33

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, III, s. 24.

–––

12

SHP zámek Kroměříž 2014 (1553–1565). V letech 1556, 1559, 1561 a 1562 byly opravovány či doplňovány zejména dřevěné střešní konstrukce biskupského sídla (v písemnostech je zmiňován stavební materiál – trámy, krokve, pálená střešní krytina). Pro rok 1561 jsou doloženy práce na vnitřním zařízení zámku – dveře, táflování apod.34 V době episkopátu biskupa Khuena se poprvé (1556) připomíná na zámku kaple Matky Boží (byla vybavena bohoslužebným náčiním). Je zřejmé, že byla zbudována již v Thurzově době.35 Další opravy pokračovaly za episkopátu Viléma Prusinovského z Víckova (1565–1572). V roce 1566 se opět jednalo o materiál ze dřeva (prkna), v letech 1566–1567 biskup objednal 12000 (200 kop) kruhových skleněných terčíků pro zasklení oken (některé ze zámeckých místností byly v té době skutečně zaskleny). V roce 1569 byla v areálu zámku vystavěna lázeň (v návaznosti na jakési šnekové schodiště). Existovala zde však nějaká starší lázeň, doložená k roku 1567/68. Jedna lázeň tak byla patrně biskupova soukromá (za biskupa Pavlovského byla obložena borovými deskami), druhá panská byla patrně určena pro biskupské dvořany a úředníky.36 K roku 1572 se připomíná pokoj a místo jenž slove libraria, tedy knihovna. V roce 1569 je zmiňován nový pokoj a k roku 1570 také sklep nový, kterýž pod novým

pokojem naším jest.37 Termín sklep však ve starší češtině označoval obecně klenutou místnost, nemuselo se tedy jednat o suterénní prostoru. Podle O. Jakubce tato zpráva souvisí se stavebními pracemi, které jsou zmiňovány k roku 1568 a týkaly se zámeckého křídla v blízkosti vstupní věže.38 Konstrukce související patrně se sklepními prostorami původního jihozápadního zámeckého křídla byly částečně JAKUBEC, Ondřej: Kulturní prostředí a mecenát olomouckých biskupů potridentské doby. Olomouc 2003, s. 214–215; PEŘINKA, F. V.: Dějiny, III, s. 24. 34

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 158; ŠTĚPÁN, Jan: Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic v letech 1579–1598. Olomouc 2009, s. 209. 35

36

ŠTĚPÁN, J.: Dvůr, s. 210.

37

Tamtéž, s. 210.

38

JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 223; PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 175.

–––

13

SHP zámek Kroměříž 2014 odhaleny při archeologicky sledovaných výkopech v zámeckém nádvoří. 39 V době episkopátu biskupa Prusinovského se ve sklepení hlavní zámecké věže nacházela prachárna a sklad děl a munice.40 V samotné vstupní věži se k roku 1571 měla nad bránou nacházet velká klenutá místnost (světnice veliká sklepová).41 Neutěšený stav kroměřížského zámku potom vedl k dalším stavebním pracím v době biskupa Jana Mezona z Telče (1576–1578).42 Opravy byly zahájeny v roce 1577, týkaly se pravděpodobně biskupových obytných prostor, neboť biskup Mezon téhož roku požádal Jana Nekeše z Landeku, aby v době stavebních prací na zámku mohl využívat jeho dům, který měl v Kroměříži. Prameny dokládají, že na stavební práce bylo spotřebováno větší množství dřeva z biskupských statků, dále sklo (12

truhel) a také železo, které byo dodáváno v podobě tyčí (štafů). Stavební práce (vedl je jakýsi najatý Vlach) v době náhlé smrti biskupa Mezona nebyly zdaleka skončeny, nedokončené stavení mělo být provizorně zastřešeno. Stavební aktivita na zámku tak pokračovala za Mezonova nástupce.43 Za episkopátu biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic (1579–1598) došlo k dalším podstatnějším stavebním úpravám zámku. Samotné stavební práce byly zahájeny na jaře 1580 a patrně trvaly až do konce Pavlovského episkopátu. Stavební práce se týkaly, jak vyplývá z dochovaných zpráv, zejména nadzemních částí zámku (reprezentativních prostor), krovů, velká pozornost byla věnována zámecké věži. V roce 1588 stavbu vedl jistý Šimek Vlach.44

JANÁL, Jiří – ŠTĚTINA, Jan: Příspěvek ke stavebním dějinám zámku v Kroměříži. In: Dějiny staveb 2006. Plzeň 2006, s. 33–42; ŠTĚTINA, J.: Úvahy nad problematikou stavebního vývoje, s. 15. 39

40

JAKUBEC, O.: Renesanční zámek, s. 28.

41

ŠTĚPÁN, J.: Dvůr, s. 211, 212.

JAKUBEC, O.: Renesanční zámek, s. 24–27; PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže, III, s. 24; JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 233–234. 42

43

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 200–201; JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 234.

44

JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 246.

–––

14

SHP zámek Kroměříž 2014 V roce 1588 biskup Pavlovský jednal o zajištění tesaře pro budování zámeckých krovů a v dané věci jednal také s brněnskou městskou radou. Nový krov věže nakonec postavil opavský tesař Paul Tschantschler, který zahájil práci v roce 1589 a měl zhotovit zastřešení věže s ochozy. Současně také měl osadit věžní hodiny, které zhotovil olomoucký hodinář Georg Hechperg (Již v roce 1586 biskup Pavlovský usiloval pořídit na věž hodiny (cimbál). Práci na nich svěřil nejprve litomyšlskému hodináři Pavlovi; z realizace však sešlo.). Již na konci roku 1589 byly základní práce hotovy, plech na pokrytí střechy biskup objednal u Hynka staršího Bruntálského z Vrbna, majitele hamrů na severní Moravě. V roce 1590–1591 byla s Tschantschlerem uzavřena další smlouva týkající se prací na ochozu, pokrytí střechy, doplněné o pozlacenou makovici. Část krycích plechů byla dovezena z Vídně. Nová střecha věže byla impozantní, tvořily ji dvě cibulovité helmice, které měly v lucernách ochozy, střechu zakončoval jehlanec s výše uvedeným znamením z erbu Pavlovských. V roce 1590 kameník Petr Tytl zhotovil kamenný ochoz na věži. Skládal se z 20 půlkruhovýcg sloupových arkád. Ve stejném roce pokračovaly stavební práce v interiéru věže (zbudování čtyř místností s cihlovou dlažbou, zbudování krbu s komínem). Samotná střecha zámku byla pokryta plechem (věž) a břidlicí (1590). V roce 1590 probíhaly také kamenické práce spojené se zámeckým portálem (kameník Hanuš Joss) a kamennými ostěními oken blíže brány.45 J. Štěpán se domnívá, že se v tomto případě jednalo o druhou bránu (vedle vstupu v Thurzově věži), která existovala přibližně v místech dnešního hlavního vstupu do zámku.46 Zámecké pokoje se nacházely nejméně ve dvou podlažích, za biskupa Pavlovského byla zbudována patrně druhá zámecká kaple (v letech 1601, 1607, 1609 se hovoří o dolní zámecké kapli, která tak existovala vedle kaple horní; jedna byla patrně biskupská, druhá sloužila služebnictvu).47 Vedle starších lázní se na zámku nacházela zbrojnice, prostory pro kanovníky a účastníky manských soudů a sněmů, v JAKUBEC, O.: Renesanční zámek, s. 23, 31; TÝŽ: Kulturní prostředí, s. 246–249; PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 201–204; VÁCHA, Z. – VRLA, R.: Kroměřížská biskupská rezidence, s. 362. 45

46

ŠTĚPÁN, J.: Dvůr, s. 212.

47

Ke kaplím ŠTĚPÁN, J.: Dvůr, s. 209.

–––

15

SHP zámek Kroměříž 2014 blízkosti velké věže, resp. přímo v jejích prostorách se nacházely kanceláře (srov. také doklad z roku 1666).48 V roce 1588 byly přestavovány (nebo stavěny nové) zámecké maštale.49 Dřevořezy Jana Willenbergera a neznámého monogramisty MC z 90. let 16. století ukazují kroměřížský zámek v jeho podobě na konci 16. století. V roce 1594 se poprvé připomíná také zvláštní chodba při městské hradbě, která spojovala zámek a kostel sv. Mořice.50 V zámecké věži se již v 16. století nacházel biskupský archiv, který byl několikrát reorganizován a v letech 1643 a 1758 odvezen před vojenským nebezpečím do Vídně. K velké reorganizaci písemností došlo v roce 1839.51 Písemnosti byly ve věži uloženy až do 90. let 20. století. Za biskupa Františka kardinála z Dietrichsteina (1599–1636) pokračovaly další stavební práce (1602 úprava biskupových pokojů), jejich charakter je však nejasný. Doložené zprávy se týkají nadzemních částí zámecké rezidence.52 Písemné prameny jen neurčitě zmiňují některé práce, které se mohly týkat střech (působení brněnského tesaře Šimona Doucha v letech 1604 a 1606, dodávka olověného plechu jako střešní krytiny).53 Kroměřížský zámek i celé město byly za třicetileté války výrazně poškozeny (ničivý byl požár města a zámku v roce 1643). V roce 1644 došlo k nějakému provizornímu zakrytí budov jako ochrany před deštěm (pokryta byla i věž). K dílčím opravám zámku došlo až v roce 1649, kdy byly opraveny některé obytné místnosti v 48

ŠTĚPÁN, J.: Dvůr, s. 209.

49

Tamtéž, s. 211. JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 250.

50

51

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, III, s. 26.

52

JAKUBEC, O.: Renesanční zámek, s. 31.

53

Tamtéž, s. 31.

–––

16

SHP zámek Kroměříž 2014 zámku a byla obnovena střecha nad místností vedle věže. V roce 1651 byly strženy některé klenby a nahrazeny novými. Ještě v roce 1652 se však na zámku nacházely spálené střechy a zámecké místnosti (klenby) byly proto výrazně poškozeny deštěm a sněhem. V témže roce došlo k obnově střech (materiál byl přivážen zejména z lesů na kelečském panství), ty byly pokryty šindelem. Opravy pokračovaly v letech 1653 (dovoz železa a dřeva – prkna a fošny) a 1654 (dovoz latí a desek).54 Následky požáru a následné neúdržby tak byly postupně odstraňovány, když v červnu 1656 vypukl požár nový. Zničena byla mimo jiné nově pokrytá věž zámku a část přilehlých střech.55 Jak vyplývá z ikonografických pramenů, věž byla opatřena provizorní valbovou střechou, která byla po nějakou dobu zachována ještě v době lichtensteinské přestavby.56 Opravy pokračovaly koncem 50. let 17. století, opravena však byla jen část zámeckých budov (patrně jedno křídlo), a to ještě velmi nedostatečně, jak dokládá zpráva z roku 1663.57 Bezprostřední nástupci kardinála Dietrichsteina na stolci, biskupové Leopold Vilém (1637–1662) a Karel Josef (1663–1664) sídlili mimo olomouckou diecézi a jejich zájem o kroměřížskou rezidenci byl minimální (kroměřížský zámek byl v havarijním stavu a dokonce zde přestal zasedat manský soud, který byl přeložen do Vyškova).58 V roce 1664 se olomouckým biskupem stal Karel z LichtensteinuCastelkorna (1664–1695), který opět trvale sídlil v olomoucké diecézi. Ve volební kapitulaci byl biskup Lichtenstein-Castelkorn olomouckou kapitulou zavázán mimo jiné k obnově kroměřížské biskupské rezidence. V roce 1665 biskup Karel zahájil

54

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 258–259, 418–421.

55

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 385.

56

VÁCHA, Z. – VRLA, R.: Kroměřížská biskupská rezidence, s. 357.

57

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 420, 565.

58

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 417.

–––

17

SHP zámek Kroměříž 2014 jednání s architektem Filibertem Luchesem, který připravil základní projekt obnovy zámku. Luchese však již v roce 1666 zemřel.59 Později byly na objektu zámku prováděny jen opravy a udržovací práce, jejichž příprava byla zahájena záhy po biskupově nástupu v roce 1664 (výměna některých dřevěných prvků, zasklení oken).60 Opravy pokračovaly až do roku 1672, stavební podobu zámku však výrazněji nezměnily.61 Teprve v letech 1686–1698 byla provedena stavba nové monumentální zámecké budovy, a to podle projektu architekta Giovanniho Pietra Tencally, který převzal a upravil původní Lucheseho návrhy.62 Z původní pozdně gotické dispozice byla respektována především hmota zámecké věže, a to patrně na přímý popud biskupa Lichtensteina-Castelkorna. Podle jeho vyjádření z roku 1690 biskup budoval zámek, ne pouhý palác, a právě přítomnost věže měla symbolický význam a byla vyjádřením zámeckého charakteru celého objektu.63 F. V. Peřinka přinesl poprvé soupis stavitelů (architektů), kameníků, štukatérů, sochařů a malířů, kteří se na stavbě podíleli (pozdější uměnovědná literatura tyto údaje zpřesnila a doplnila).64

TOGNER, Milan: Barokní rezidence. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 35–36. 59

60

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 619.

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 12880, sg. F30/19-2, kart. 1711 (Odběr stavebního materiálu pro stavbu zámku z let 1664–1687); PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 619–624 zde podrobněji k jednotlivým dílčím opravám). 61

Výstavbu zámku na základě archivních pramenů podrobně popsal PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 619–672. Srov. TOGNER, M.: Barokní rezidence, s. 35–50; PAVLÍČKOVÁ, Radmila: 62

Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel z Liechtensteinu–Castelkorna 1664– 1695. Olomouc 2001, s. 24–46. ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 12880, sg. F30/19-2, kart. 1711 (Odběr stavebního materiálu pro stavbu zámku z let 1664–1687); tamtéž, fond AO II, inv. č. 588, sg. 116, kart. 173 (Stavba biskupské residence (zámku) v Kroměříži a jiné stavební záležitosti za biskupa Karla z Liechtenštejna (připojeny též nákresy a plány), 1657–1700). 63

TOGNER, M.: Barokní rezidence, s. 37; PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 659.

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 671–672. Odkazy na archivní prameny k této problematice shromáždily ŠABATOVÁ, Lenka – KALÁBOVÁ, Lenka: Arcibiskupský zámek a zahrady Kroměříž. Stavebněhistorický průzkum. I. část. Rukopis NPÚ Brno. Brno 2004, s. 10– 15. 64

–––

18

SHP zámek Kroměříž 2014 Práce na stavbě byly zahájeny v roce 1686. Byl připravován stavební materiál – kámen byl lámán v lomu v nedalekých Kvasicích, železo bylo dováženo z hukvaldských železáren, z biskupských panství bylo dováženo také stavební dřevo. Písemné prameny dokládají stavební práce, není však zřejmé, jakým způsobem a v jakém rozsahu byl demolován objekt stávajícího zámku. S ohledem na zprávy o stavbě saly terreny bylo pravděpodobně strženo nejprve severovýchodní palácové křídlo. Stavebně-historický průzkum sklepních prostor zámku ukázal, že konstrukce byly sneseny pod úroveň stávajícího nádvoří. Stavbu v té době vedl kroměřížský stavební mistr Matyáš Porst, kamenické práce v sale terreně provedl Andreo Aglio, původem Ital usedlý v Kroměříži.65 Biskup se v prvních fázích stavby potýkal zejména s nedostatkem zedníků – na stavbu byli povoláni ze všech biskupských panství, v řadě případů se biskup Lichtenstein-Castelkorn obracel se žádostmi na jiné vrchnosti. V každé sezóně pracovalo na stavbě asi 50 zedníků.66 V roce 1690 byla pravděpodobně dokončena stavba severovýchodního a jihovýchodního křídla a patrně také přestavba zámecké věže. V červnu 1690 byl zaklenut prostor kuchyně a také hlavní schodiště (v témže roce byl také lámán kámen na zábradlí a další kamenické prvky schodiště), práce na zaklenutí jednotlivých prostor však narážely na různé obtíže (nedostatek materiálů a pracovní síly). Dokončené střechy měly být přikryty pálenými taškami, které byly natřeny olejovou barvou (na půdě byly umístěny měděné kotle na sbírání dešťové vody). V srpnu 1690 byla osazena okna ve velkém sále v severovýchodním křídle. V roce 1691 byla uzavřena smlouva na zhotovení okenních rámů a dveří, až z Čech byly dovezeny skleněné okenní tabulky. V následujících letech pokračovaly práce, které se týkaly vnitřních prostor, biskup mj. objednal v roce 1694 kachlová kamna se svým erbem.67

TOGNER, M.: Barokní rezidence, s. 37–38; PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 624; ZATLOUKAL, Ondřej – PERŮTKA, Marek (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Průvodce. Kroměříž 2011, s. 29–30. 65

66

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 624–627.

67

Tamtéž, s. 650–663.

–––

19

SHP zámek Kroměříž 2014 Biskup Karel z Lichtensteinu-Castelkorna zemřel v září 1695 a dokončení přestavby kroměřížské biskupské rezidence se nedočkal. Původní hranolová věž z doby biskupa Thurza byla opatřena zděným oktogonálním nástavcem a cibulovou bání s lucernou a makovicí (v této podobě je věž vyobrazena na Nypoortových rytinách z roku 1691).68 Věž byla v říjnu 1667 natolik opravena, že měla být osazena bání; brněnský mistr, který ji zhotovoval, však zakázku nestihl dokončit ve stanoveném termínu.69 V roce 1698 nárokoval plat tesař Kristián Schwartz za práci na zámecké věži.70 Biskup Lichtenstein-Castelkorn velmi aktivně komunikoval s architektem Tencallou. Pozoruhodná zpráva týkající se zaklenutí saly terreny dokládá biskupovy zásahy i do stavby a v daném případě i dataci postupu prací. V květnu 1690 biskup rozhodl, že prostory sala terreny budou zaklenuty kamennou klenbou silnou tři stopy, všechny klenby nad nimi ale měly být zaklenuty cihelnou klenbou. Tencalla jej upozornil na možné přetížení klenby a poruchy ve statice, takže biskupův požadavek nebyl realizován.71 V roce 1690 byly prostory sala terreny zaklenuty a v průběhu následujícího roku byla výstavba severovýchodního křídla ukončena (společně s nepodsklepeným jihovýchodním křídlem).72 Práce na výzdobě sala tereny pokračovaly až do roku 1695.73

68

TOGNER, M.: Barokní rezidence, s. 38–39.

69

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 622.

70

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-4 s. 36.

71

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 651; TOGNER, M.: Barokní rezidence, s. 38.

72

TOGNER, M.: Barokní rezidence, s. 38–39.

73

ZATLOUKAL, Ondřej – PERŮTKA, Marek (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v

Kroměříži. Průvodce. Kroměříž 2011, s. 50–52.

–––

20

SHP zámek Kroměříž 2014 Jihozápadní zámecké křídlo bylo dokončeno až po biskupově smrti v roce 1698 (přestavba věže byla zakončena patrně již v roce 1690, ještě v roce 1698 nárokoval plat tesař Kristián Schwartz za práci na zámecké věži).74 Stavba zámku pokračovala i po smrti biskupa Lichtensteina-Castelkorna v roce 1695. Za episkopátu biskupa Wolfganga Hannibala Schrattenbacha (1711–1738) došlo k úplnému dokončení stavby kroměřížského zámku.75 Nákladně vybudovaná rezidence však v polovině 18. století, v době episkopátu biskupa Ferdinanda Julia kardinála Troyera (1746–1758), postihla další živelná pohroma. Dne 16. března 1752 vypukl v Kroměříži rozsáhlý požár, který se přenesl také na budovu zámku. Požár zničil všechny střechy a krovy včetně střechy zámecké věže, poškozena byla také horní patra zámku. Šíření požáru napomohla skutečnost, že zámecká střecha byla kryta šindelem (což je ale do jisté míry v rozporu se staršími údaji).76 Opravy zámku byly zahájeny krátce po požáru, k jejich dokončení došlo až za biskupa Maxmiliána z Hamiltonu (1761–1776).77 V rámci oprav byly odstraněny poškozené klenby nad Manským sálem, knihovnou a prostory nově zaklenuty. V západním nároží zámku vznikla nová kaple sv. Šebestiána.78 Podle pamětní listiny z roku 1768 uložené původně v zámecké věži (objevené v roce 1945, ale známé i ze soudobého opisu)79 byla zámecká věž šestnáct let v troskách, biskup ji však dal opravit, pokrýt mědí a 25. srpna 1768 byla opatřena bání 74

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-4, s. 36.

ZAOpO, fond AO II, inv. č. 2318, sg. Temp 189, kart. 506 (Stavební úpravy na zámku v Kroměříži 1701–1756); ZAOpO, fond AO II, inv. č. 3206, sg. 33, kart. 16 (Příkazy a pokyny biskupů a jejich úřadů k stavebním záležitostem zámku v Kroměříži). 75

TOGNER, Milan: Biskupské a arcibiskupské sídlo. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 53; PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže, III, s. 25; TÝŽ: Dějiny města Kroměříže, II-4, s. 36–37. 76

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv. č. 12881, sg. F30/20-1, kart. 1712; inv.č. 12895, sg. F31/1-2, kart. 1714. 77

78

ZATLOUKAL, O. – PERŮTKA, M. (edd.): Arcibiskupský zámek, s. 31.

79

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 12895, sg. F31/1-2, kart. 1714, fol. 5 an.

–––

21

SHP zámek Kroměříž 2014 s biskupovým monogramem (zůstala na věži až do roku 1945).80 V roce 1768 tak byla dokončena oprava zámecké věže a její střecha byla pokryta měděným plechem, který zůstal zachován až do roku 1945. Novou věž postavil biskupský architekt Jan Antonín Křoupal z Grünnenberku. V roce 1770 byly na celé zámecké budově provedeny nové fasády, včetně věže.81 V 18. století bylo ve druhém patře zámku také divadlo, později zrušené.82 Další dochované písemnosti v Arcibiskupském archivu obsahují jen několik málo informací k dílčím stavebním úpravám v 18. a 19. století.83 V roce 1792 byly opravovány rozvody vody v zámeckých sklepech (související snad se salou terrenou).84 Písemnosti týkající se pronájmu zámeckých sklepů z let 1906–1947, které by případně dokládaly novodobé stavební úpravy, jsou v současnosti deperditní.85 Za arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811) byla k zámku přistavěna lodžie s arkádami.86 Výrazné změny, které byly provedeny v letech 1832–1834 arcibiskupským architektem Antonem Archem, se týkaly především okolí

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 14705, sg. ÚŘ-F11/6, kart. 1992, fol. 275; inv. č. 12882, sg. F30/20-2, kart. 1712. 80

TOGNER, M.: Biskupské a arcibiskupské sídlo, s. 60; PEŘINKA, F. V.: Dějiny, III, s. 25; ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 14705, sg. ÚŘ-F11/6, kart. 1992, fol. 265; i.č. 12881, sg. F30/201, kart. 1712 (opravy po požáru). 81

82

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, III, s. 26.

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 12891, sg. F30/22-8, kart. 1713, Stavební úpravy kuchyně a spižírny 1814–1846; ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 12892, sg. F30/22-9, kart. 1713, Dláždění v různých místnostech zámku, opatření kamenných desek u příjezdní brány, 1830–1864; ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 12853, sg. F30/1-2, kart. 1709, Stavební záležitosti hlavní strážnice v zámku. 83

84

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 12890, sg. F30/22-7, kart. 1713.

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 14339, sg. ÚŘ-F1/27b-18, kart. 1925, Pronájem zámeckých sklepů, 1906–1947. Deperditum. 85

86

ZATLOUKAL, O. – PERŮTKA, M. (edd.): Arcibiskupský zámek, s. 33.

–––

22

SHP zámek Kroměříž 2014 arcibiskupského zámku. Ze strany směrem k historickému jádru města byl zasypán hradební příkop a plocha vzniklého náměstí byla upravena.87 K dalším větším stavebním úpravám došlo za arcibiskupa Theodora Kohna (1893–1904). V jihovýchodním křídle zámku byla řada místností přebudována na tzv. Zimní byt zahrnující ložnici, pracovnu a kapli. Změněn byl také vstup ze zámeckého nádvoří do schodišťové haly – v letech 1901–1902 zde byl vybudován pilířový portikus balkónem s kuželkovou balustrádou.88 Poslední velkou pohromou, která postihla budovu zámku a zejména zámeckou věž, byl požár, který vypukl na samém konci 2. světové války. Dne 2. května 1945 zeď věže zasáhly dvě zápalné střely, které ji prorazily a zapálily její vnitřek (německé hlídky před odchodem z města tam rozlily značné množství benzínu). Požár zničil celou střechu věže, která se následně zřítila do zámeckého dvora. Věž byla provizorně zastřešena nízkou střechou pokrytou lepenkou, jejíž podobu a konstrukci ukazuje dochovaný výkres z roku 1945 i dobové fotografie. Postavil ji na podzim 1945 kroměřížský tesařský mistr Josef Halamíček.89 Arcibiskup Leopold Prečan rozhodl o stavební obnově věže, kterou financovalo olomoucké arcibiskupství. Průběh prací spojených s opravou věže řídil arcibiskupský stavební úřad v Kroměříži. Původní projekt počítal s kombinovanou železnou a dřevěnou konstrukcí, nedostatek železa v poválečném období však vedl k rozhodnutí provést

konstrukci

rekonstruována

báně

podle

jako

návrhu

celodřevěnou brněnského

konstrukci. architekta

a

Zámecká památkáře

věž

byla

Klaudia

Madlmayera (1881–1963), který na základě starších fotografií (z roku 1942) navrhl

87

K Archeho činnosti a vedení kroměřížského stavebního úřadu nověji ŠIŠKOVÁ, Martina:

Arcibiskupský architekt Anton Arche. Ingredere Hospes 6, 2013, s. 83–91; ZATLOUKAL, O. – PERŮTKA, M. (edd.): Arcibiskupský zámek, s. 34. ZAOpO, fond ÚŘAS, inv. č. 13878, kart. 1870 (stavební úpravy, 1871–1899); ZATLOUKAL, O. – PERŮTKA, M. (edd.): Arcibiskupský zámek, s. 36. 88

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 14705, sg. ÚŘ-F11/6, kart. 1992, fol. 265, 271; inv.č. 55248, sg. IV/193, poř.č. 11861. 89

–––

23

SHP zámek Kroměříž 2014 tvar bývalé věže.90 Samotná konstrukce pak byla navržena firmou kroměřížského tesařského mistra Josefa Halamíčka. Stavební práce provedla na základě výběrového řízení kroměřížská stavební firma Ing. Jana Krajči. Pokrytí střechy bylo svěřeno kroměřížské klempířské firmě Jana Suma. Hrubá stavba byla dokončena dne 14. listopadu 1947. Firma Krajča následně provedla na věži také zednické práce (oprava vnějších a vnitřních omítek). Opravy omítek na budově zámku vedle firmy Krajča prováděla také firma Ing. Luky Antiče. Střecha zámecké věže byla pokryta měděným plechem o tloušťce 0,65 až 1 mm (celkem o váze 6250 kg a výměře 700 m2). Věžní hodiny dodala a instalovala pražská firma Ludvík Hainz. Oprava věže definitivně skončila 26. června 1948. Báň věže byla opatřena znakem s iniciálami biskupa Hamiltona (za jehož episkopátu došlo k poslední větší opravě; MHE) a současného arcibiskupa Josefa Matochy (JCM). Autorem návrhu91 byl Ing. Zdeněk Horáček z arcibiskupského stavebního úřadu. Z původní výzdoby vrcholku věže byla použita pouze původní koruna, která nebyla požárem poškozena. Nové součástky vyrobila firma Vulkania z Prostějova a pozlatila je firma František Staněk z Prahy (použito bylo zlato o celkové váze 2,6 kg, které uvolnila Národní banka v Praze v hodnotě 140 tisíc korun). Celkové náklady na obnovu věže dosáhly částky 3,5 miliónu korun československých.92

Podle výsledného popisu rekonstrukčních prací Ing. Madlmayer používal zejména starší fotografie, které zvětšil Fotoměřičský ústav v Praze, neboť neměl k dispozici jiné „ podklady a plány“. Tato skutečnost je ale v jistém rozporu s existencí starší dochované plánové dokumentace (viz např. výkresy z roku 1942, které však Madlmayer patrně neměl k dispozici). Podle jiné zprávy starší plány neodpovídaly skutečnému tvaru věže. Nalezen byl také malý dřevěný model věže, ani ten ale nedpovídal skutečnosti. ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 14705, sg. ÚŘ-F11/6, kart. 1992, fol. 271. 90

Ze shořelé věže se zachovalo pár kusů měděného plechu a také poškozená pozlacená makovice s křížem a dvěma monogramy. Po požáru byla uschována na zámku, později však nemohla být nalezena (!). Stalo se tak, až když byl hotový nový návrh (ten byl následně korigován). ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 14705, sg. ÚŘ-F11/6, kart. 1992, fol. 271. 91

92

ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 14705, sg. ÚŘ-F11/6, kart. 1992, fol. 259.

–––

24

SHP zámek Kroměříž 2014

III. Ikonografie a historická plánová dokumentace Problematice obrazových pramenů, které se vážou k dějinám zámku v Kroměříži, byla opakovaně věnována zvýšená pozornost. Dochované ikonografické prameny představuje zejména soubor vedut, které svým vznikem spadají do období od konce 16. až do 20. století. Zásadní význam mají veduty z předbarokního období, neboť poskytují ojedinělé informace o původní podobě kroměřížského zámku před jeho radikální přestavbou ve druhé polovině 17. století. Svůj význam si ovšem uchovávají veduty vzniklé po uvedené přestavbě, neboť poskytují cenné informace o stavebních zásazích, které proběhly po požáru zámku v roce 1752 (mj. nová konstrukce střech). Druhý okruh těchto archivních materiálů pak představuje dochovaný početný soubor map a plánů, z nichž významné místo náleží původním plánům z konce 17. století. Dochovaná plánová dokumentace umožňuje sledovat některé dílčí stavební změny, které se v organizmu zámku odehrály. Důležitá role připadá také mapám, které zobrazují bezprostřední okolí zámku, zejména pak proměny Podzámecké zahrady a objektů v ní umístěných. Řada ikonografických pramenů včetně historické plánové dokumentace byla publikována ve starší i v novější literatuře (viz výše, zejména v nové syntéze dějin zámku). Přehled relevantních pramenů tohoto typu pak byl v základním přehledu (veduty, mapy, plány, fotografie) s odkazy na literaturu zahrnut do nepublikovaného rukopisu z roku 2004.93

ŠABATOVÁ, Lenka – KALÁBOVÁ, Lenka: Arcibiskupský zámek a zahrady Kroměříž. Stavebněhistorický průzkum. I. část. Rukopis NPÚ Brno. Brno 2004, s. 51 an. Některé z 93

dalších map a plánů zde neevidovaných byly zahrnuty do dílčích SHP, které jsou citovány níže v textu.

–––

25

SHP zámek Kroměříž 2014

IV. Průzkumové práce provedené v letech 2006– 2014 v objektu kroměřížského zámku

IV.1. Prostory v 1. a 2. NP vstupního křídla a stavební úpravy ve 2. NP jihozápadního křídla a západního rizalitu (2006)

V 1. NP jihozápadního křídla proběhl průzkum prostor, situovaných mezi vstupním průjezdem a jižním rizalitem, ve 2. NP byly pak sledovány všechny místnosti křídla včetně interiérů západního rizalitu. Odstranění recentních omítek svislých konstrukcí u místností v přízemí umožnilo sledovat i strukturu zdiva a zásahy do terénu odhalily dosud nevyužitý archeologický potenciál tohoto prostoru. Průzkum místností ve 2. NP se vzhledem k charakteru stavebních úprav (provedení nových elektroinstalací a maleb) mohl omezit pouze na základní dokumentaci obnažených částí zdiva a prověření podlahových násypů. 1. NP jihozápadního, vstupního křídla je tvořeno podélným dvoutraktem s řadou místností při vnějším průčelí křídla, komunikačně spojených chodbovým, traktem při průčelí nádvorním. Středem křídla prochází průjezd, přístupný barokním portálem ve výřezu pro padací most. Interiéry 1. NP jsou ve většině klenuty valenými klenbami se styčnými trojúhelnými výsečemi. V místnosti A, původním chodbovém traktu, situovaném při dvorním průčelí objektu a dodatečně předěleném několika cihelnými příčkami, byl po odstranění recentní betonové podlahy a dílčím vyzvednutí rozměrných kamenných dlažebních desek realizován technologický výkop při patě dvorní zdi. Výkop hloubky přibližně 50 cm odhalil předzáklad dvorní severovýchodní zdi, zděný z pískovcových kamenů na kvalitní vápennou maltu a před nadzemní partii předstupující asi o 15–20 cm. Předzáklad svojí horní hranou respektoval niveletu barokních podlah, jejíž úroveň se od doby výstavby zámku podstatně nezměnila. Přibližně ve středu dvorní zdi, mezi dvojicí okenních výklenků, bylo ve výkopu nalezeno základové zdivo šíře cca 90 cm, –––

26

SHP zámek Kroměříž 2014 ve sledované partii k předzákladu dvorní zdi přiložené v pravém úhlu na spáru. Zdivo, kladené na kvalitní vápennou maltu, sestávalo opět z pískovcových hrubě opracovaných bloků s vloženou cihlou, rozměrově identickou s cihlami z obvodových zdí barokní fáze. Horní hrana odkrytého zdiva ležela asi 15 cm pod horní hranou předzákladu, základová spára zdiv nebyla odkryta. Uvedená základová konstrukce se nacházela přesně v prodloužení barokní dělicí zdi mezi prostorami B a D. Po realizaci výkopu dále k severozápadu, podél vnitřního líce dvorní zdi, bylo analogické torzo základové konstrukce nalezeno rovněž v prodloužení další barokní dělicí zdi, oddělující prostory D a E od místnosti vedle průjezdu, využívané dnes jako vrátnice. Tento úsek základového zdiva byl charakterem staviva i malt zcela analogický výše popsanému zdivu94. U obou identifikovaných fragmentů základových zdiv předpokládáme souvislost s barokními příčnými zdmi, dělícími jednotlivé prostory v přízemí křídla. Dedukujeme tedy, že prostory B a D měly podle původního záměru dosahovat až k dvorní zdi křídla. Ještě v rámci barokní výstavby však došlo ke změně plánu a místnosti, původně projektované na celou šíři budovy, byly vložením chodbového traktu zkráceny na stávající délku cca 6,3 m. Současnou realizaci chodbového traktu a místností B a D (alespoň v nadzemních partiích) dokládá nejen organický vztah jejich valených výsečových kleneb ke zdivu, ale i barokní portál, primárně osazený ve zdi oddělující zmíněné místnosti od chodby. Terén, do kterého byly ve zkoumaných místech zahloubeny základové konstrukce jihozápadního křídla, měl charakter ulehlého násypu. Nálezy se omezily na hrudky maltoviny, drobné úlomky kamenicky neopracovaného pískovce a fragmenty keramické krytiny – prejzů, ojediněle i s částmi malty. Vznik násypu (resp. zkoumané terénní situace) předpokládáme v blíže neurčitelném období před výstavbou stávajícího zámku, možná až v souvislosti s přípravnými pracemi ve spojitosti s výstavbou barokní biskupské rezidence ve druhé polovině 17. století. Zkoumaná partie jihozápadního zámeckého křídla byla tedy patrně založena do Horní partie obou základů byly po odkrytí částečně poškozeny necitlivými průrazy. V souvislosti s výkopy v interiéru byla v odpovídající partii exteriéru před dvorní zdí jihozápadního křídla vyhloubena šachta hloubky cca 80 cm a velikosti asi 100 x 80 cm. Prohlídka výkopu, složeného ze zásypových vrstev, nepřinesla krom zjištění pozůstatků starší dlažby nádvoří žádné podstatné informace. 94

–––

27

SHP zámek Kroměříž 2014 zasypaného příkopu, náležícího nejpozději k fázi biskupského Thurzova hradu z přelomu 15. a 16. století. Vzhledem k výškové úrovni, v níž byl sledovaný výkop proveden i s ohledem na skutečnost, že čelní zámecké křídlo se s největší pravděpodobností nachází již mimo obvod někdejšího pozdně gotického hradu a renesančního zámku, nebylo v tomto prostoru možno očekávat relikty starších vývojových etap objektu ani nepoškozené archeologické situace. Místnost B má půdorys cca 3,5 x 6,3 m a vyjma jihozápadní zdi, tvořené asi 2,2 m silnou vnější obvodovou zdí zámku, je vymezena přibližně 80–90 cm širokým kamenocihelným zdivem, vzájemně organicky provázaným a vzniklým již při výstavbě barokního zámku. Místnost, přístupná od severovýchodu zmíněným barokním portálem, je klenutá valenou klenbou přibližně půlkruhového profilu s dvojicí styčných výsečí a osvětlená okem v jihozápadní zdi. Pomineme-li recentní, cihlovým materiálem provedené zúžení šířky vstupního portálu a jeho niky, nejkomplikovanější skladbu vykazovala spodní partie severozápadní zdi, do výšky 0,8–1 m zbavená novodobých omítek. Složitá skladba stěny, z jejíhož barokního zdiva zůstala dochována pouze nevelká převážně kamenná část, svázaná s čelní (obvodovou) zdí, souvisí se změnami poloh vstupních otvorů a patrně i výstavbou topenišť v mladších vývojových fázích. Přibližně ve středu stěny byla zjištěna 1,40 m široká cihelná zazdívka, zřejmě dveřního otvoru. K ní zprava přiléhalo několik převážně cihelných zazdívek, zjištěn byl také poškozený pískovcový architektonický článek, snad prvek sekundárně použitého barokního ostění. Stávající průchod do místnosti D byl upraven až při některé z přestaveb na počátku 20. století – jeho špalety jsou totiž vyzděny z tzv. vážanských cihel, kladených na vápennou maltu s příměsí cementu. Místnost C (o obdélném půdoryse cca 2,4 x 6 m) je situována pod podestou schodiště, vedoucího z 1. do 2. nadzemního podlaží vstupního křídla. Prostor je zaklenut podélně orientovanou valenou klenbou s trojicí trojúhelných výsečí. Stoupající vrcholnice klenby odpovídá nestejné úrovni podest zmíněného schodiště. Přibližně středem jihozápadní, cca 2,2 m silné obvodové zdi proniká segmentově klenutá okenní nika s lehce rozevřenými špaletami. V místnosti C byly stávající omítky osekány do výšky 1,4 m–1,6 m nad úrovní podlahy. Bylo tak možno studovat charakter zdiva, složeného především z deskových pískovcových kamenů relativně pravidelného tvaru s vloženými cihlami (obvodová zeď), resp. rozměrných cihel –––

28

SHP zámek Kroměříž 2014 velikosti 30,5–32 x 6–6,5 x 16 cm (severovýchodní a jihovýchodní zeď). V severovýchodní stěně bylo možno spolehlivě identifikovat zazdívku, zaujímající severní část této stěny v plné výši. Zazdívka šířky 15 cm, sestávající ze strojně vyráběných cihel běžného rozměru je zděna na vápenocementovou maltu. Zazdívka zaslepila otvor do prostoru pod nástupním ramenem schodiště do 2. NP, charakter staviva (cihly okrověoranžové barvy vyráběné v blízkých Vážanech) prozrazuje její vznik nejdříve počátkem 20. století. Boční, jihovýchodní stěna prostoru byla k obvodové zdi připojena na nezřetelnou spáru, stejně jako polopilířek ve východním rohu místnosti a okenní parapet. Uvedené horizontální spáry neinterpretujeme jako stopu etapového vývoje objektu. Jedná se evidentně o spáry technologické, dokládající podle našeho názoru postupný vznik konstrukcí v rámci jediné stavební fáze.

Z povrchových

úprav,

dochovaných

z doby

výstavby

pokládáme

za

nejzajímavější úsek hrubě provedeného spárování cihelného zdiva, identifikovaný v severním úseku severovýchodní stěny a dokládající zednickou úpravu zdiva před nanesením finálních vrstev omítek. O jejich charakteru vypovídaly nevelké fragmenty velmi kvalitní, zřejmě kovem hlazené vápenné omítky s vrstvami vápenných liček, zachycené pod novějšími omítkami na obou podélných stěnách. Krátká severozápadní zeď prostoru se vstupními dveřmi byla vystavěna z cihel „na kant“ zřejmě až v průběhu 20. století. Dosud dochovaným půlkruhovým pasem se tedy prostor C původně otevíral do velké místnosti B. Místnost D měla původně téměř shodné rozměry jako sousední prostor B, byla osvětlena jedním oknem v průčelní zdi a dodnes si dochovala shodnou valenou výsečovou klenbu. Severovýchodní část místnosti byla dodatečně, patrně v krátkém časovém odstupu od výstavby, oddělena širokým půlkruhovým pasem. V pasem oddělené části původní místnosti zůstaly dochovány autentické barokní omítky klenby i horních partií stěn. Omítky nesou výrazné stopy zakouření a místy i nános sazí, poukazujících na někdejší intenzivní dymný provoz v prostoru E. Nevylučujeme tedy, že místnost D byla dodatečně upravena na kuchyni s vyčleněným prostorem E, sloužícím k přípravě či ohřevu potravin, zřejmě nad otevřeným ohništěm. Kouř mohl stoupat do klenby a odtud být odváděn dosud existujícím průduchem, dodatečně proraženým těsně pod vrcholem klenby v horní části severovýchodní mezitraktové zdi. Vznik předpokládané kuchyně neumíme bohužel přesněji časově určit, vzhledem –––

29

SHP zámek Kroměříž 2014 ke kolizi zaústění komínového průduchu s dispozicí 2. NP, vzniklou po požáru ve druhé polovině 18. století, není vyloučeno fungování kuchyňského provozu v rozmezí od konce 17. do poloviny 18. století. Po zrušení kuchyně (tedy zřejmě po polovině 18. století) došlo k výstavbě stávající cihelné, asi 70 cm silné zdi, podložené starší, z převážné části zbořené dělicí arkádě a definitivně oddělující prostory D a E. Do 2. poloviny či konce 18. století můžeme také pouze hypoteticky datovat předělení prostoru E subtilní příčkou a vznik nevelké místnosti F. Zmíněná příčka vynáší dřevěný trámový strop, nad nímž zůstala dochována barokní klenba s povrchem, poznamenaným někdejším dymným provozem. Nevelký prostor E zřejmě mohl sloužit k obsluze lokálních topenišť, situovaných v místnostech D a zřejmě i B (ve východním rohu místnosti D se zachovala levá partie segmentem klenutého ústí, které patrně náleží přikládacímu otvoru, dodatečně překrytému mladším zdivem). K nejmladším zásahům ve sledovaném prostoru D patří proražení dveřního otvoru do prostoru sousední vrátnice a jeho opětné zazdění časově spolehlivě zařaditelnými „vážanskými“ cihlami. Složitější je již situace nynějšího vstupního otvoru v protější dělicí stěně mezi místnostmi B a D. Zde byla odkryta spodní partie a kompletní práh kamenného portálu s odsekanou lištovou profilací, prozrazující jeho barokní původ. Portál nebyl v původní poloze, jak prozrazovaly zřetelné cihelné dozdívky po jeho bocích. Uvažujeme tedy o dodatečném přenesení barokního portálu (původně snad mohl být osazen v čelní zdi místnosti a před jejím předělením spojovat místnost D s chodbou) patrně někdy v 18. či 19. století. Do stávajícího rozměru byl vstup upraven zúžením postranními pilířky až počátkem 20. věku, opět za použití místních „vážanských“ cihel. V rozmezí konce 18.–první poloviny 20. století se přikročilo k výstavbě několika dělicích příček v prostoru někdejší chodby A (příčky byly založeny na dlažbu z kamenných desek, kterou chodba dostala nejpozději po požáru v roce 1752). Utilitární zásahy ve 20. století přizpůsobily sledovaný prostor obytným účelům, degradovaly však jeho architektonické kvality (betonové podlahy, vložení příček, osazení typových ocelových zárubní, nevhodné povrchové úpravy).

–––

30

SHP zámek Kroměříž 2014 Stávající průjezd a vrátnice nemohly být v rámci prováděného průzkumu podrobněji sledovány. Subtilní dělicí zdiva v interiéru vrátnice však nasvědčují pozdějšímu vzniku a patrně souvisí až s přestavbou vstupního prostoru po polovině 18. století. Původní průjezd sestával tedy z rozměrné prostory mírně deformovaného čtvercového půdorysu o rozměrech cca 9,2 x 9,2 m. Předpoklad situování branky pro pěší vedle dochovaného vjezdového portálu, známé z historického plánu95 a situované v místě dnešního okna vrátnice by bylo třeba ověřit hloubkovým průzkumem96. Pro období výstavby zámku počítáme tedy se spojením vstupního vestibulu s prostorami v jižním rizalitu právě prostřednictvím průběžné chodby při dvorním průčelí křídla. Stavební zásahy, realizované v lednu – dubnu 2006 z důvodu umístění kancelářských prostor NPÚ ÚOP v Kroměříži ve 2. NP vstupního křídla, přinesly nové informace i o stavebním vývoji této části kroměřížského zámku. Charakter realizovaných úprav (pouze lokální zásahy do zdiva a podlah a obnova barevnosti interiérů) dovolil pouze velmi omezený rozsah průzkumu. Zjištěný vývoj nátěrové stratigrafie v jednotlivých místnostech není součástí tohoto sdělení. Prostory 2. NP jsou tvořeny sledem plochostropých místností, řazených při vnějším průčelí křídla a komunikačně propojených jak interiérovou enfiládou, tak dlouhým chodbovým traktem při dvorní fasádě křídla. V technologickém prostupu, vedeném těsně pod stávající podlahou v místě navázání stěny, vymezující chodbu při dvorním průčelí na schodišťovou zeď byla objevena kvalitní hlazená omítka s vápenným nátěrem. K takto upravenému povrchu se v mladší fázi na spáru připojila uvedená příčka, ve sledované partii zděná z cihel. Tato příčka, oddělující místnosti 2. NP od průběžné chodby při nádvorním průčelí, má hrázděnou konstrukci (s výplní převážně z cihel), kombinovanou se zděnými pilíři v místech přikládacích komor a komínů, navazujících na mohutné vnitřní dělicí zdi. Na hrázděnou konstrukci příčky upozorňovaly souvislé šikmé praskliny v místech nosných

Tzv. Tencallův plán 1. NP kroměřížského zámku, na který bude v textu ještě mnohokrát odkazováno. 95

Na dodatečné zřízení okna v místě předpokládané (a historickým plánem doložené) branky pro pěší odkazuje ostění okna, v detailu odlišné od ostatních oken 1. NP vstupního křídla. 96

–––

31

SHP zámek Kroměříž 2014 trámů a celková subtilnost konstrukce. Obdobná situace byla prokázána i v místnostech 2. NP západního nárožního rizalitu. Trojice prostor při severozápadním obvodu je od střední chodby oddělena lehkými hrázděnými stěnami s cihelným výplňovým

zdivem,

hrázděná

je

i

dělicí

příčka

mezi

dvojicí

prostor

při

severovýchodním nároží rizalitu. V nárožní dvojici místností byla zjištěna i bedněná klenba, napojená na úseky původní klenby zděné. Původní barokní klenba tedy dosud zůstala dochována, falešné bedněné klenby byly zřízeny nepochybně z důvodu dosažení kýžené pravidelnosti nového „klenebního“ obrazce. Částečné rozkrytí podlah přineslo ve všech sledovaných místnostech obdobné nálezy. Podlahový násyp byl tvořen převážně stavební sutí, tvořenou maltovinou, drobnějšími pískovcovými úlomky a kameny beze stop kamenického opracování, cihelnými fragmenty, zlomky prejzů kamnových kachlů, keramiky, dřevěných uhlíků a osteologického materiálu. Oproti výkopu v 1. NP byly zdejší nálezy obohaceny o kusy kvalitní hlazené a natírané omítky, nezřídka s otisky rákosového podkladu, na který byla nanesena. Další skupinu omítkových fragmentů tvořily různě profilované zlomky, související zřejmě se štukovou výzdobou některých místností zámku z doby před požárem v roce 1752. Dílčí průzkum vstupního jihozápadního křídla zámku přinesl následující poznatky, které kromě poznání mnoha konkrétních stavebních situací pomohly vysvětlit i některé momenty ze spletitých stavebních dějin objektu. Rekapitulujme tedy zjištěné skutečnosti: - vstupní, jihozápadní křídlo kroměřížského zámku neobsahuje (alespoň ve své prozkoumané části) zdiva, která by bylo možno spolehlivě řadit do období před započetím výstavby zámku, tj. před 80. roky 17. století. Předbarokní původ části dvorní zdi křídla nelze na základě provedeného dílčího průzkumu jednoznačně potvrdit, ale ani vyvrátit; - jihozápadní křídlo bylo založeno do nasypaného terénu v místech předpokládaného, v době výstavby křídla již zasypaného příkopu, oddělujícího minimálně od přelomu 15. a 16. století předchůdce dnešního zámku od navazující části města; - jak naznačuje odkrytá dvojice základových zdí v prodloužení dělicích zdí mezi stávající vrátnicí a schodištěm do 2. NP, původně plánovaná dispozice zkoumané –––

32

SHP zámek Kroměříž 2014 části 1. NP nepočítala s chodbovým traktem při dvorním průčelí. Chodbový trakt byl vložen po změně původního plánu, avšak současně s výstavbou příčných zdí mezi místnostmi B, C a D; - spáry ve zkoumaných místnostech 1. NP nasvědčují minimálně třem technologickým fázím výstavby uvedené části již v rámci barokní etapy: 1 – výstavba obvodového zdiva s převažujícím podílem pískovcového staviva, 2 – stavba kamenocihelných příčných zdí křídla, přiložených na technologickou spáru k obvodovým konstrukcím, 3 – vložení cihelných kleneb; - původní průjezd čelního křídla byl chodbou při dvorním průčelí (vloženou po změně prvotního plánu) propojen s malým dvorkem u paty hranolové věže a komunikačně obtížně dosažitelnými místnostmi jižního rizalitu97; - půdorysná situace a rozměry jednotlivých prostor vstupního křídla svědčí o prvotním záměru na použití jednotného skladebného „modulu“ – místnosti o přibližně čtvercovém či lehce obdélném půdorysu o délce hran cca 8 – 9,5 m x cca 9,5 m při „sestavení“ dispozice křídla. Původní záměr byl poněkud znečitelněn vložením chodbového traktu, resp. předělením místností jihovýchodně od průjezdu příčnými zdmi. Sestavy aditivně řazených rozměrných místností o čtvercovém či téměř čtvercovém půdorysu bylo u kroměřížského zámku použito i v severozápadním a jihovýchodním křídle a obdobnou snahu prozrazuje i dispozice jižního nárožního rizalitu; - sestava čtvercových prostor se původně uplatnila i v dispozici 2. NP. Stávající řešení pokládáme za výsledek mladší úpravy, provedené zřejmě po požáru v roce 1752. Tehdy byla z původně čtvercových místností lehkou příčkou hrázděné konstrukce při dvorním průčelí křídla vydělena průběžná chodba, navazující na starší (?) chodbu severozápadního křídla; - hrázděného zdiva bylo využito i při dodatečném rozdělení interiéru západního rizalitu ve 2. NP. Vznikla zde vnitřní chodba, vedoucí k průchodu na tzv. Colloredovu

Opět upozorňujeme na dosud nevyužitou vypovídací schopnost zmíněného, dosud blíže nekomentovaného plánu. 97

–––

33

SHP zámek Kroměříž 2014 kolonádu, vystavěnou před vnějším průčelím rizalitu v roce 1795.98 Nevylučujeme, že výstavba kolonády a vložení interiérové chodby mají přímou funkční a časovou souvislost. Dendrochronologická datace hrázděných konstrukcí bohužel nemohla být z technických důvodů provedena; - násypy pod podlahami ve 2. NP z větší části patně sestávají z materiálu, získaného přímo ze zámku při jeho přestavbě po požáru v roce 1752. Tomuto závěru nasvědčuje značný obsah stavební suti včetně početných zlomků kvalitních interiérových štukových omítek.

IV.2. Odkryv základových zdiv v jižní části nádvoří zámku (2007) V listopadu roku 2007 byl realizován liniový výkop pro přívodní kabel elektroinstalace v jižní části nádvoří zámku. Výkop byl veden ve stejné trase jako původní vedení, položené v hloubce max. 80–90 cm pod povrchem zámeckého nádvoří někdy v 80. letech 20. století. Trasa výkopu směřovala z prostoru před zámkem a dále vstupním průjezdem ve středu jihozápadního křídla do zámeckého nádvoří. Zde pokračoval po pravoúhlém zalomení, ve vzdálenosti cca 6 m od nádvorní fasády jihozápadního křídla, do jižního sektoru dvora. Po dalším pravoúhlém zalomení výkop dále směřoval, vzdálen cca 3,5 m před dvorním průčelím jihovýchodního křídla, ke dveřnímu otvoru, vedoucímu do prostoru se studnou v 1. nadzemním podlaží severovýchodního (zahradního) křídla. V délce cca 11,5 m bylo ve střední partii výkopu odhaleno podélně orientované lícované zdivo, probíhající přibližně rovnoběžně s dvorním průčelím vstupního, jihozápadního zámeckého křídla ve vzdálenosti 7,5–8 m. Na oba konce lícovaného zdiva navazovaly další konstrukce; celková délka odkrytých zdiv tedy činila asi 19,5

Uplatnění samonosných hrázděných příček ve 2. NP vyplývalo nepochybně ze snahy o co možná nejmenší zatížení kleneb v přízemí zámku. 98

–––

34

SHP zámek Kroměříž 2014 m. Zdivo bylo nepřesně lícováno, složeno z bloků lomového pískovce (místy v podobě rozměrnějších neopracovaných kvádrů) různé velikosti. Objevená část zdiva nevykazovala stopy po horizontálních vyrovnávacích vrstvách. Nezůstaly dochovány ani zbytky omítek, lokálně však byla patrná malta vyhřezlá ze spár. Ve vzdálenosti 518 cm od výběhu jižní příčné zdi (viz dále) byla do podélného zdiva zavázána příčná dělicí zeď tloušťky 212 cm, jejímž stavivem byl opět vápennou maltou pojený pískovec. K severozápadnímu líci zdiva byla na spáru přiložena kamenná přizdívka tloušťky 46 cm. Ve vzdálenosti přibližně 130 cm od jižního líce této příčné zdi se objevila pata segmentového pasu, vynášejícího střední partii podélného zdiva v délce asi 250 cm. Poměrně plochý pas byl vyklenut z neopracovaných, plochých pískovcových kamenů, ve vrcholu měl maximální šířku 50 cm. Pod severozápadní patou záklenku se nacházelo hrubě rovnané kamenné zdivo, opět pojené vápennou maltou; v sondě pod pasem byl zřetelný jižní líc tohoto zdiva. Na obou koncích zkoumaného zdiva se objevily složitěji utvářené situace. V jižním ohybu výkopu (tj. v části nádvoří pod zámeckou věží) byla s podélným zdivem svázána pravoúhle navazující, opět celokamenná zeď tloušťky 165 cm. Na jihu bylo k tomuto zdivu na spáru přiloženo další, z lomového pískovce stavěné zdivo, v němž byla ve vzdálenosti 130 cm od spáry identifikována patka roznášecího (?) pasu, sestaveného z plochých pískovcových kamenů a pokračujícího dále k jihu. Zdiva v jižním zakončení výkopu včetně kamenného pasu byla těžce poškozena již předchozími výkopovými pracemi. Přesto se podařilo zjistit polohu vnějšího líce segmentového záklenku, který ležel cca 105 cm za vnitřním lícem podélně orientovaného zdiva. Pokračování pasu nebylo odkryto; vztah této části zdiva k sousední velké věži zůstává tedy neznámý. Další složitá soustava zdiv se objevila v západním ohybu výkopu, tedy ve vstupní části nádvoří ve vzdálenosti asi 7 m od vnitřního portálu vstupního průjezdu. Zakončení podélné zdi zde tvořilo nároží, do kterého byla vložena nevelká šachta lichoběžného půdorysu, vyzděná opět s výhradním využitím zdiva z lomového pískovce. Zatímco s podélným zdivem byla šachta svázána, k severněji pokračujícímu zdivu v nároží byla přiložena na spáru. Tloušťka zdiva šachty byla 47–55 cm (?) při

–––

35

SHP zámek Kroměříž 2014 vnitřních rozměrech 58 x 69 x 72 x 75 cm a délkách vnějších stran 116 a 121 cm. Šachta byla na severu přiložena k 95 cm tlustému torzu další příčné zdi (?), za nímž dále k severu v délce přesahující 175 cm pokračovalo masivní zdivo, složené opět z pískovce deskovité odlučnosti s vtroušenou cihlou (formát 29 x 14 x 7 cm), pojeného kvalitní vápennou maltou. Poloze západního líce šachty přibližně odpovídala poloha nízkého lícovaného zdiva, v délce asi 150 cm pravoúhle navazujícího na zmíněný výběh 95 cm tlustého příčného (?) zdiva. Zdivo v tomto přibližně pravoúhle vymezeném prostoru radiálním kladením vrstev kamene nevylučuje příslušnost k patce záklenku neznámého otvoru nebo dalšího pasu, který by bylo možno očekávat v severozápadním zakončení zdiva. Tato partie zdiva však ležela mimo rozsah výkopu a nebyla odkryta. V žádné části odkrytých zdiv nebyly zjištěny primárně ani sekundárně použité architektonické články. Dno výkopu se nacházelo v hloubce max. 80–90 cm pod stávající niveletou zámeckého nádvoří; v části podélně orientovaného zdiva s pasem byl při výzkumu výkop prohlouben o cca 40 cm. Maximální výška zdiva činila 45–60 cm u podélné zdi, výběhy příčných zdí byly v místě výkopu ubourány již při předchozích zásazích do terénu. Při průzkumu došlo pouze k začištění jejich dochované koruny a zjištění průběhu líců. Na dochovanou korunu zdiva nasedala nerovnoměrná vrstva destrukce, tvořené lomovým pískovcem a jeho úlomky, fragmenty cihel a kousky malty, promísenými se zeminou. Podobným materiálem (nepochybně stavební destrukcí) byla zasypána i převážná část zdiva v místech, která nepoškodila starší trasa elektrické přípojky. Na slabou vrstvu destrukce nasedala cca 15–18 cm silná vrstva, tvořená kamennou valounovou dlažbou, kladenou do pískového lože. Shodná valounová dlažba se fragmentárně dochovala také pod stávající dlažbou chodníku v jižním rohu dvora. Zde byla v roce 2006 odkryta severně vstupního portálu, vedoucího z nádvoří na schodiště v interiéru jihozápadního křídla. V severní části (tj. v oblasti šachty a navazujícího zdiva) tato destrukční vrstva chyběla; koruna zdiva zůstala dochována v hloubce 25–30 cm pod stávajícím nádvořím. Vrstvička destrukce a pozůstatky starší valounové úpravy povrchu dvora

–––

36

SHP zámek Kroměříž 2014 byly dále překryty cca 15–20 cm silnou vrstvou drobného štěrku, tvořícího současný povrch pochozích ploch nádvoří. Možnosti nálezů dosud neznámých částí předbarokní zástavby, snad dokonce přímo zdiv odhalených průzkumem v roce 2007, naznačovala již zpráva z roku 1929, kdy údajně „při ...instalačních pracích v arcib. zámku na dvoře blízko věže... ve

hloubce asi 1 m přišli dělníci na různé základy a sklepení...99 Přes skromný rozsah průzkumu, daný časovými možnostmi závislými na postupu prací, se můžeme pokusit o interpretaci nalezených zdiv i jejich zařazení do vývojového schématu objektu, byť naše závěry nemohou zatím překročit rámec pracovní hypotézy. Odkryté zdivo dokládá existenci doposud neznámé stavby v jihozápadní části zámeckého nádvoří. Pouze částečně odhalené kamenné zdivo neznámé tloušťky, běžící téměř rovnoběžně ve vzdálenosti cca 8 m od dvorní zdi čelního (jihozápadního) křídla, pokládáme za někdejší vnitřní líc průčelního (?) zdiva objektu. Zdiva vystupující z jeho jihozápadního líce pravděpodobně náleží dělícím zdem interiéru. Absence omítek i charakter zdiva upozorňuje na skutečnost, že odkrytá zdiva zřejmě náleží úrovni pod podlahou nejnižšího nadzemního podlaží předpokládaného objektu. Niveleta podlahy předpokládaného interiéru ani úroveň terénu dvora v době výstavby objektu však nemohly být určeny. V odkrytých zdivech můžeme rozlišit minimálně dvě stavební fáze. S první fází spojujeme vznik kamenného zdiva, běžícího paralelně s dvorní zdí barokního jihozápadního křídla, včetně dvojice pravoúhle navazujících příčných zdí (?), jejichž rozdílné dimenze prozatím neumíme uspokojivě vysvětlit. Zarážející je zejména značná tloušťka zdiva severní, navíc dodatečně rozšířené zdi, která se blíží tloušťce zdiva pozdně gotické vstupní věže zámku. Při pokusu o vysvětlení dimenzí

NOVÁK, A.: Nálezy na Kroměřížsku a v Kroměříži. Vlastivědný sborník střední a severní Moravy (Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké) 7, 1928–1929, s. 151–152. 99

–––

37

SHP zámek Kroměříž 2014 odkrytých konstrukcí je však třeba mít na paměti neznalost základových poměrů i fakt, že se podle nálezových okolností nejedná o nadzemní zdiva. Široce rozkročený segmentový pas přibližně uprostřed délky zkoumaného úseku zdiva dovoluje dvojí interpretaci. Buď šlo o odlehčovací pas nad dveřním či okenním otvorem, nebo o roznášecí základový pas. První varianta by předpokládala existenci dnes neznámých suterénů, které však průzkumem nebyly doloženy. Naopak nutnost zřízení roznášecího kamenného pasu by bylo možno vysvětlit nestabilním podložím, způsobeným např. situováním stavby v místě starších sídelních aktivit. Roznášecí základové pasy, ovšem většinou s půlkruhovým až mírně hrotitým průběhem, byly v Kroměříži

uplatňovány

zejména

u

měšťanských

domů,

vznikajících

při

gotickorenesanční a renesanční výstavbě města, vrcholící po požáru v roce 1558 (např. dům čp. 24 na Velkém náměstí, dům čp. 48 tamtéž, renesanční dům čp. 64 ve Ztracené ulici). Za výsledek druhé stavební fáze lze pokládat zdivo s dalším kamenným pasem, na jihu prostřednictvím spáry přiložené ke zdivu starší fáze objektu. Situování tohoto zdiva, u kterého zřejmě známe i polohu vnějšího líce, však při svém liniovém prodloužení koliduje s polohou vnitřního portálu vstupního průjezdu pozdně gotické branské věže. Pokud tedy zdivo jižní dostavby dobíhalo až k věži, muselo z důvodu zachování

komunikační

funkce

vjezdového

portálu

patrně

končit

při

jejím

severozápadním nároží. Pravděpodobně teprve ve druhé stavební fázi, soudě podle průběhu dělicích spár, vznikla nevelká šachta neznámého účelu a subtilní přizdívka při severnější příčné zdi, která snad mohla souviset s úpravami dnes zmizelých nadzemních úrovní objektu (např. vložením klenby?). Jednoznačné datování průzkumem zjištěných zdiv ani určení časového odstupu, v jakém obě předpokládané stavební fáze proběhly, není za současného stavu poznání možné. Nápadné je zejména dochování zdiv těsně pod terénem, jehož niveleta se od doby barokní výstavby zámku pouze nepatrně navýšila. Tento fakt nejspíše znamená, že objekt, kterému zdiva náležela, přetrval až do barokní přestavby, při níž byl demolován. Minimálně pro období celého 16. století a první poloviny století 17. nepředpokládáme výrazně odlišnou úroveň nádvoří – ta je pro

–––

38

SHP zámek Kroměříž 2014 tento časový úsek fixována osazením vstupního portálu v 1. nadzemním podlaží pozdně gotické branské věže. Neznáme však vývoj výškových úrovní nádvoří ve starším horizontu osídlení. Hypoteticky tedy nemůžeme vyloučit ani snížení úrovně terénu nádvoří např. již při výstavbě pozdně gotického hradu biskupa Stanislava Thurza. S přihlédnutím k situaci terénu v mladšími úpravami relativně nejméně změněném severním a východním předpolí dnešního zámku můžeme však pravděpodobněji očekávat úroveň původního terénu hluboko pod současnou niveletou nádvoří, jíž bylo zřejmě dosaženo teprve dodatečným zvýšením úrovně původního terénu, realizovaným nejpozději právě v souvislosti s pozdně gotickou výstavbou Thurzova hradu. Indicií pro ztotožnění nalezených zdiv s dosud neznámou palácovou stavbou je dále téměř souběžný průběh nově zjištěného, podélně situovaného zdiva se zdivem dvorního průčelí jihozápadního zámeckého křídla, obvykle alespoň v základových partiích ztotožňovaného s pozůstatkem obvodové hradby předbarokního hradu. Průzkum krátkého úseku vnitřního líce obvodového zdiva v odpovídající partii jihozápadního křídla uvažovaný starší původ zdiva nepotvrdil – nacházel se zde mírně předstupující předzáklad, na němž spočívalo teprve barokní zdivo dvorní zdi. Další informace o charakteru navazujících úseků jižní partie dvorní zdi však chybí; využití starší konstrukce nelze tedy spolehlivě vyloučit. Jedním z důvodů, který dovoluje předpokládat předbarokní původ zdi, je plán 2. nadzemního podlaží zámku, jehož autorem by měl být Giovanni Pietro Tencalla. Šířka takto vymezeného prostoru (kolem 8 m) odpovídá obvyklé šířce interiéru budovy. Tyto skutečnosti nasvědčují pravděpodobné interpretaci zjištěných zdiv jako základových partií dosud neznámé zástavby, která se přikládala k vnitřnímu líci obvodové hradby. Předbarokní původ zdiv je jednoznačný vzhledem k poloze reliktů v nádvoří i ze situace stávajícího průjezdu, jehož poloha se od barokní výstavby zámku neměnila a s nímž nalezená zdiva objektu v nádvoří kolidují. Podle našeho názoru lze odmítnout i hypotetickou možnost, že by se mohlo jednat o zdiva teprve barokní, související např. s první stavební fází Lichtensteinovy biskupské rezidence a eventuální, jinak nedoloženou změnou plánu její výstavby. Organická vazba čelního (jihozápadního) křídla na nárožní rizality prakticky vylučuje možné výraznější změny plánu v průběhu výstavby této části zámku.

–––

39

SHP zámek Kroměříž 2014 Pokud přijmeme domněnku o současné existenci pozdně gotické vstupní věže a nově identifikovaného objektu při jihozápadní hradbě, musíme současně upozornit na neorganickou vazbu vstupní věže a zdiv první fáze stavby, zachovávajících asi šestimetrovou distanci od severozápadního nároží věže. Z dílčí rekonstrukce dispozice předbarokního hradu je však zřejmé, že ani jihovýchodní křídlo, u nějž je předbarokní původ jistý, nedobíhalo až k dvornímu průčelí vstupní věže (viz dále). Odstup obou křídel zástavby od mohutného hranolu vstupní věže můžeme přičíst nejen provozní nutnosti, spočívající v zajištění volného průjezdu z věže do nádvoří, ale snad také snaze po maximálním uplatnění dvorního průčelí věže, na kterém můžeme předpokládat přinejmenším stejně reprezentativní výzdobu jako na průčelích, orientovaných vně hradu. Na základě zjištěných údajů se jako nejpravděpodobnější jeví pozdně gotický nebo renesanční původ odkrytých zdiv, naopak chybí jakékoliv důkazy pro úvahy o možné souvislosti zdiv se středověkým, resp. předthurzovským biskupským hradem. Jsou - li výše prezentované úvahy správné, nález základových partií neznámého křídla naznačuje, že renesanční zámek byl přinejmenším trojkřídlý, což neodporuje dosavadním představám ani známým ikonografickým pramenům. Ikonografickými prameny však existence křídla, kterému by měly patřit nalezené základové konstrukce, není doložena. Nejstarší známé vyobrazení kroměřížského zámku (dřevořez J. Willenberga, zobrazující objekt před rokem 1593 při pohledu od severovýchodu) dokládá existenci půdorysně předsunuté části jihozápadního křídla, předstupující před tehdejší obvod zámku k Mlýnské bráně. Zda vysunutá část tohoto křídla byla pokračováním objektu v nádvoří, jemuž náležely nalezené základové partie, je velmi pravděpodobné. Toto mimo obvod zámku vysunuté křídlo mohlo plnit důležitou komunikační úlohu jako spojnice mezi zámkem a blízkou Mlýnskou bránou, resp. mezi zámkem a krytou chodbou na koruně městské hradby, jíž vedl přístup ze zámku do kostela sv. Mořice.

–––

40

SHP zámek Kroměříž 2014

IV.3. Menší zámecká kuchyně v 1. NP jihozápadního křídla (2010) Na podzim roku 2011 probíhala adaptace jedné z místností v 1. NP jihozápadního křídla pro kancelářské využití. Místnost má obdélný půdorys (9,2 x 6,6 m), osvětlení zajišťuje dvojice obdélných oken prostupujících vnější, asi 230 cm tlustou jihozápadní obvodovou zdí. Okenní niky mají – jako ostatně i jinde na zámku – do interiéru rozevřené špalety a segmentové záklenky. Odhalená zdiva vnější obvodové zdi se svým smíšeným stavivem i použitou, velmi kvalitní a pevnou maltou ve všem shodují s dalšími zdivy, jednoznačně vzešlými z barokní výstavby zámku. Pozoruhodným způsobem je utvářena necková klenba místnosti, bez ohledu na dispoziční členění rozepjatá nejen nad půdorysem samotné kuchyně, ale i nad přístupovou chodbou, vydělenou cca 100 cm tlustou zdí. Nad okenními nikami klenbou prostupuje dvojice koutových výsečí s typickým křížovým obrazcem, vytvořeným štukovými hřebínky. Obdobná dvojice výsečí se nacházela i nad okny ve dvorní zdi – zde je však, jak již bylo uvedeno, předělena příčnou zdí probíhající mezi chodbou a kuchyní. Klenbu přibližně v polovině délky dělicích zdí vylehčuje ještě trojúhelný výseč, na protilehlém pólu (tedy směrem ke vstupnímu vestibulu) jí pak odpovídá rozměrná výseč přibližně obdélného půdorysu, opatřená samostatnou segmentovou klenbičkou. Vstup do prostoru vede z již zmíněné chodby, situované při dvorním průčelí, barokním portálem s olištovaným ostěním a profilovanou římsou, zřejmě primárně umístěným v dělicí zdi mezi chodbou a místností. Vnitřní líc zdi zřejmě původně ustupoval a vytvářel širokou vnitřní niku s půlkruhovým záklenkem, nasedajícím na prosté přízední pilíře. Větší část předpokládané niky při některé mladší úpravě vyplnilo zdivo lícující s pilíři, takže zůstal dochován jen pilíř s patou záklenku v severním nároží. Se vstupním portálem z chodby shodný, dnes zazděný barokní portál (ovšem s osekanou lištovou profilací) se nachází i v dělicí zdi pod jižní, nárožní klenební výsečí. Existenci dalšího vstupního portálu v protilehlé dělicí zdi pak naznačuje segmentově zaklenutá portálová nika. Severozápadní (tedy vstupní) polovina místnosti si uchovala pravděpodobně původní dlažbu z rozměrných, hladce tesaných pískovcových desek pravoúhlého –––

41

SHP zámek Kroměříž 2014 tvaru a velikosti až 55 x 55 cm. V navazující jihovýchodní polovině byla dlažba z kamenných desek odstraněna nejspíše při některé novověké úpravě, kdy došlo k oddělení této části místnosti příčkou a zřejmě i položení nové (dřevěné?) podlahy. Tato úprava nebyla však již v době průzkumu zachycena, v místě podlahy se nacházel pouze podpodlahový násyp tvořený hlínou promísenou s drobnou stavební sutí (úlomky kamene, cihel, maltoviny). Pro interpretaci původního účelu místnosti má stěžejní význam tzv. Tencallův plán přízemí zámku, jehož výpovědní hodnotu vhodně doplňují výše podaná zjištění z operativního průzkumu. Klíčový detail představuje právě zmíněná, zcela prostá obdélná klenební výseč uprostřed jihovýchodní zdi místnosti. Výseč se svým tvarem i účelovým provedením odlišuje od ostatních klenebních výsečí, prostupujících středy neckových kleneb – tyto výseče mají obvykle trojúhelný půdorys a hrany zdůrazněné plasticky vystupujícími omítkovými hřebínky. Účel zmíněné výseče (a místnosti samotné) pak odhalí Tencallův plán, jenž zde zaznamenává jednu ze zámeckých kuchyní. Na půdorysu chybí dělicí zeď vymezující chodbu při dvorním průčelí; prostor tak měl přibližně čtvercový půdorys rozměrů cca 9,2 x 9,2 m, završený zmíněnou neckovou

klenbou

s koutovými

výsečemi

nad

okenními

nikami.

Ke

středu

jihovýchodní (tedy dělicí) zdi přiléhal zděný, kvadratický útvar ohniště, z nějž byl kouř odváděn zmíněnou klenební výsečí do komína v nitru jedné z mohutných dělicích zdí křídla. V parapetní části jedné z okenních nik se dodnes dochovala i kamenná nádrž s profilovaným pláštěm, jež nepochybně sloužila jako rezervoár vody využívané kuchyňským provozem. Zcela shodná nádrž dosud existuje i v hlavní zámecká kuchyni (viz dále). Citovaný barokní plán spolehlivě dokumentuje dodatečný vznik zdi se vstupním portálem, jež nerespektovala klenební obrazec navržený pro původně nedělenou místnost. Tvarosloví vstupního portálu z chodby (shodného či velmi podobného ostatním, primárně osazeným portálům v interiéru 1. NP jihozápadního křídla) však jednoznačně prokazuje, že dělicí zeď vznikla ještě v rámci barokní výstavby. Jedná se tak o jednu z řady dílčích změn původního plánu, v daném případě zřejmě vynucenou požadavkem na zprůchodnění interiéru této části jihozápadního křídla (viz kapitola o komunikačních souvislostech zámecké dispozice). Poznatky z průzkumu uvedeného prostoru, doplněné o zjištění z získaná interpretací

–––

42

SHP zámek Kroměříž 2014 tzv. Tencallova plánu, tedy dovolily ztotožnění zkoumané prostory s jednou ze zámeckých kuchyní – tento nález lze pak zasadit do širších souvislostí ve vztahu k funkční interpretaci zámecké dispozice.

IV.4. Barokní záchody ve 3. NP jihovýchodního křídla Při stavebních pracích, realizovaných ve 3. NP jihovýchodního křídla zámku v Kroměříži v souvislosti s adaptacemi této část objektu pro potřeby Národního centra zahradní kultury, byly prověřeny některé doposud neznámé nálezové situace v místnosti č. 304 (tj. prostoru historických i stávajících toalet při barokním točitém schodišti vedoucím nitrem křídla na hranolovou zámeckou věž). Historické plány (počínaje tzv. Tencallovými plány výstavby zámku ze 70.–80. let 17. století, stejně jako plány vyhotovené při různých úpravách zámku převážně v 19. století a první polovině 20. století) zaznamenávají v interiéru jihovýchodního křídla, přiléhajícího k vnějšímu plášti točitého schodiště vedoucího na hranolovou věž, nevelký prostor s vnitřním dělením do dvou samostatných, půdorysně nevelkých kójí. Zaznamenaná situace daného prostoru je, vyjma drobných odchylek, prakticky shodná v úrovni 1.–3. NP zámku. Při operativním průzkumu v listopadu 2012 byla ve zdi, dělící mč. 304 od zmíněného točitého schodiště (tj. v plášti zmíněného schodiště), nalezena poměrně rozměrná vertikální šachta přibližně obdélného průřezu (asi 75 x 45 cm). Šachta je velmi pravděpodobně průběžná, dosahuje tedy od podzemního kanálu pod jihovýchodním křídlem a prokazatelně vyúsťuje v půdním prostoru. Šachta je zaznamenána na většině historických půdorysů zámku ve všech podlažích. Její zakreslení na tzv. Tencallových plánech společně s detaily zjištěnými aktuálním průzkumem (vnitřní obklad šachty kamennými plotnami, výdřeva nejvyšší partie šachty, železné objímky upevněné do spar mezi díly vnitřního obkladu) dokládají, že šachta byla zřízena již při výstavbě stávajícího barokního zámku, tedy v 80. či 90. letech 17. století. Účel šachty – resp. potrubí šachtou procházejícího – spočíval buď

–––

43

SHP zámek Kroměříž 2014 v odvodu srážkových vod ze zaatikových střech zámku (zničených požárem v roce 1752)

nebo

pravděpodobněji

v

odkanalizování

dosud

blíže

nezkoumaných

hygienických prostor v interiérech zámku, těsně navazujících na zmíněnou šachtu. Tomuto účelu nasvědčuje i zaústění svislé šachty do barokního kanálu, nalezeného pod podlahou 1. NP v září 2012. Dvojice výše uvedených kójí v předmětných prostorách 1.–3. NP zámku obsahovala vždy po jednom záchodu. Jejich existenci v zájmovém prostoru věrně dokumentují historické plány (tzv. plán Tencallův ze 70.–80. let 17. století, dále např. plán stavebních úprav části přízemí z roku 1838, i označení prostoru „Abort“ (v překladu z němčiny záchod) na jednom z plánů přízemí patrně ze závěru 19. století). Zjištění lokalizace historických záchodů do prostor navazujících na točité schodiště je podstatné i pro vysvětlení funkce dosud existujícího (sdruženého) větracího průduchu dochovaného mezi stropem stávající (novodobé) záchodové vestavby v místnosti č. 304 a barokní klenbou tohoto prostoru. Vizuálním průzkumem bylo zjištěno, že vnější plášť komínového či větracího průduchu, předstupující před líc zdiva, je vyzděn z historického cihlového zdiva a pokryt omítkou s vícero vrstvami nátěrů (jejich stratigrafie nebyla blíže zkoumána). Dosud dochovaný zdvojený větrací průduch sloužil k odvětrávání dvojice uzavřených záchodových kójí známých z věrohodných historických půdorysů. Větrací průduchy ústí v půdním prostoru, resp. v úrovni 4. NP zámku. Zatímco rozměrná odpadová či větrací šachta v barokním zdivu schodiště je zaústěna do zděného stupně v segmentově klenuté nice prostupující obvodovým zdivem schodiště v úrovni 4. NP, pro vyústění větracího průduchu historických záchodových kójí se nabízí dvě možnosti. Buď jím může být nevelký obdélný otvor ve spodní partii výše uvedené segmentově završené niky, nebo obezděný „komínový“ nástavec krytý sedlovou stříškou z dvojice půdovek, vyrůstající poblíž nároží zděného kubusu schodiště v úrovni nasazení kopulové klenby ve 4. NP zámku. Určení souvislosti těchto průduchů s ventilačními šachtami ve 3. NP není jednoznačné z důvodu nepravidelného či v síle zdiva zalomeného průběhu šachet. Odvod splašků z obou záchodů v úrovni 3. NP zřejmě zprostředkovávalo železné potrubí, dosud dochované uvnitř barokní vyzdívané šachty, k jejímž stěnám

–––

44

SHP zámek Kroměříž 2014 je potrubí fixováno železnými objímkami. Zaústění záchodu v kóji blíže oknu vedlo nejspíše otvorem, v němž se dnes nachází dvířka vedoucí do zděné šachty (nadpraží otvoru má podobu mělkého segmentového záklenku z cihel). K zaústění odpadu záchodu v kóji blíže dveří nejspíše sloužila přibližně horizontální drážka ve zdivu, dosud obtížně patrná z vnitřního prostoru barokní šachty (do jejíž pravé stěny ústí). V souvislosti s provozním režimem záchodů jistě není bez zajímavosti existence železné nádrže na vodu, nacházející se dodnes v úrovni 4. NP v dřevěné vestavbě v sousedství zděného kubusu ukrývajícího točité schodiště. Toto technické zařízení patrně vzniklo někdy ve 2. polovině (?) 19. století a sloužilo zřejmě jako rezervoár vody používané pro splachování záchodů ve 3. NP (případně i v nižších podlažích). Již starší fáze záchodů z doby biskupa Lichtensteina, tedy ze závěru 17. století, přitom mohla využívat určitý vodní režim (viz potrubí v šachtě, napojení na barokní kanalizaci, zmínky o plechových vanách, v nichž mohla být jímána voda ze střech – vany byly osazeny v podkroví původních střech a o jejich existenci víme z historických pramenů (viz Peřinkovy Dějiny nebo promyšlený vodní režim Lichtensteinovy Rotundy v kroměřížském Libosadu). V místnosti záchodů byla zmapována i poměrně dobře dochovaná historická dlažba. Dlažba sestávala ze čtvercových dlaždic – půdovek (formátu 19 x 19 cm), kladených patrně do lůžka z vápenné malty. Půdovky se dochovaly zejména v prostoru niky vstupních dveří a niky v boční zdi místnosti 304. Patrně dodatečně, na komunikačně exponovaných místech před vstupem do záchodových kójí, byla poškozená a vyjmutá dlažba z půdovek nahrazena dlažbou z cihel běžných formátů. Oba druhy dlažby byly v nestejné míře narušeny mladšími zásahy, souvisejícími především s vedením novodobých instalací v podlaze. K narušení dlažby došlo patrně až ve 20. století, v souvislosti s několika fázemi rekonstrukcí WC. Cihlová dlažba byla položena v mírně vyšší úrovni než navazující dlažba z rozměrných kamenných dlaždic ve vstupním prostoru; dataci cihlové dlažby nelze zpřesnit, patrně pochází z doby úprav po požáru zámku v roce 1750 nebo z následujících úprav interiérů v dalším průběhu 18. a 19. století. Zatímco v partii navazující na vstup z místnosti č. 303 byla cihlová dlažba zachována v celistvosti,

–––

45

SHP zámek Kroměříž 2014 v další ploše půdorysu místnosti bylo možno na základě sond konstatovat výrazně horší stav dochování dlažby, místy i její celkovou destrukci. Špatný stav dlažby způsobilo zejména její překrytí neprodyšnou cementovou maltou, sloužící jako podklad pro položení novodobé keramické dlažby (v době průzkumu odstraněné). Výsledky průzkumu prostoru č. 304, doplněného o zběžnou dokumentaci dosud neznámých barokních odpadových šachet a informace získané studiem historických plánů velmi podstatným způsobem doplňují naše vědomosti o technické infrastruktuře barokní biskupské rezidence. Hlavní závěry lze shrnout do několika bodů: - již od doby výstavby barokní rezidence biskupa Karla z LichtensteinaCastelkorna (stavba probíhala mezi lety 1686–1698) byla v prostorech 1.–3. NP jihovýchodního křídla, navazujících na kubus obsahující točité schodiště při hranolové věži, v každém podlaží situována dvojice záchodů. Jejich kolize s prostorem rozměrné okenní niky ve vnější fasádě nebyla z hlediska celkového vyznění monumentálního exteriéru barokní architektury podstatná - okno prostoru obsahujícího záchody dodržovalo rytmus dalších okenních os a záchody zůstávaly vnějším pohledům ukryty v interiéru zámku. - v místnosti č. 304 se dodnes dochovaly čitelné stopy zaústění záchodů do odpadové

šachty

a

především

dvojice

obezděných

průduchů,

původně

odvětrávajících každou záchodovou buňku do prostoru podkrovního 4. NP zámku. Nemůžeme sice předložit přesnější dataci těchto cihlových průduchů, na základě kontinuálního využití prostoru jako záchodů a předpokládaných mladších transformací klademe jejich vznik pouze obecně do doby rekonstrukce po požáru zámku v roce 1752, nejpozději však do 19. století. Vyloučit přitom nelze ani poněkud větší stáří průduchů (viz situace v úrovni půdního 4. NP, kde je vyústění průduchů součástí barokního zdiva schodiště vzniklého již za biskupa Lichtensteina v posledních desetiletích 17. století).

–––

46

SHP zámek Kroměříž 2014

IV.5. Průzkum někdejšího jihovýchodního parkánu a části nádvoří (2012) Tyto práce byly realizovány v závislosti na zásazích do terénu – výkopech instalačních rýh, provedených při stavebních pracech, souvisejících s opravami interiéru 1. NP jihovýchodního křídla. Rýhy byly dokumentovány archeologem NPÚ ÚOP v Kroměříži Jiřím Janálem, proto níže v textu podáváme pouze nejpodstatnější zjištění, vztahující se ke stavebnímu vývoji zámku. Prostor jihovýchodního parkánu známe především díky tzv. Tencallovu půdorysu přízemí zámku z 80. let 17. století a plánových podkladů z doba před 30. lety 19. století, kdy zanikl v souvislosti s novou úpravou bezprostředního okolí zámku. Ve vzdálenosti 240–275 cm od vnějšího průčelí jihovýchodního křídla byla v prostoru někdejšího jihovýchodního parkánu vyhloubena asi 55 cm široká kanalizační rýha, jejíž dno dosahovalo do hloubky 120–130 cm pod povrch terénu. V distanci 174 cm od jihozápadní obvodové zdi rizalitu se na dně výkopu objevila 90 cm široká zeď, s uvedenou obvodovou zdí rizalitu paralelní. Ve vzdálenosti 410 cm od rizalitu dnem výkopu prostupovala velmi mohutná, pravděpodobně homogenní zeď tloušťky 290–310 cm, na jižním líci opatřená mělkým ústupkem. Ve zdivu, pojeném kvalitní maltou, se překvapivě nacházel lomový kámen i cihly. Asi 13,3 m od boční zdi rizalitu byla odkryta 100 cm silná zeď a ve vzdálenosti 380 cm dále k hranolové věži další, s touto zdí souběžná, 104 cm silná zeď. V konstrukci obou zdí, pojených pevnou vápennou maltou, se opět nacházel lomový kámen, v menší míře i cihly. O dalších 360 cm dále (směrem k hranolové věži) byl výkopem odhalen rub cihlové klenby barokního kanálu, procházejícího pod jihovýchodním křídlem. Výkopy se pohybovaly v násypových vrstvách, ukládaných pravděpodobně od doby barokní přestavby zámku až po konečnou úpravu okolí ve 30. letech 19. století.

–––

47

SHP zámek Kroměříž 2014 Zčásti odkrytá, do prostoru někdejšího parkánu orientovaná boční zeď rizalitu byla zděna z lomového kamene, na němž se uchovaly zbytky kvalitních exteriérových omítek, nepochybně předcházejících barokní úpravu v závěru 17. století. Pozůstatky omítek totiž zabíhaly pod sokl pilastru při jižním nároží rizalitu, který byl ke staršímu rizalitu připojen na spáru. Dodatečně přiložený sokl opět souvisel s novověkou adaptací a povrchovou úpravou rizalitu v závěru 17. století, jejíž součástí bylo i připojení pilastrů. Poměrně subtilní zdiva tloušťky kolem 100 cm, která se velmi pravděpodobně v pravém úhlu napojovala na vnější fasádu jihovýchodního křídla (ač tento detail nebyl výkopy odkryt) nejspíše souvisela s hranolovými rizality, vystupujícími z předbarokního jihovýchodního křídla směrem do parkánu. Spodní partie jednoho z rizalitů ostatně dodnes zůstala dochována v barokní úpravě, další zaznamenaly veduty z posledního desetiletí 16. století. Poměrně subtilní zdivo tloušťky kolem 100 cm výraznějšímu výškovému vyvinutí rizalitu zdánlivě nenasvědčuje, je však třeba zdůraznit, že obdobnou dimenzi mají i zdiva spodní části posledního dochovaného předbarokního rizalitu, jenž podle zmíněné ikonografie rovněž dosahoval třípodlažní výšky (viz výše). V souvislosti s konstrukcemi rizalitů je problematická nejsubtilnější zeď tl. 90 cm, situovaná nejblíže dochovaného rizalitu. Její vzdálenost od dochovaného rizalitu a především to, že nebyl odkryt protějšek zdi, spojitost tohoto zdiva se zmíněnými konstrukcemi poněkud problematizuje. Koneckonců nemůžeme ani zcela vyloučit variantu, že příčné zdi mohly být součástí vnitřního členění zcela neznámého traktu, vloženého nejspíše při uvažovaných přestavbách koncem 16. nebo na počátku 17. století do prostoru jihovýchodního parkánu (což byl při rozšiřování obytných paláců zcela obvyklý postup). Zmíněný trakt by ovšem sloužil pouze krátce, přestavba ve druhé půli 17. století s ním již totiž nepočítala. Vůbec nejproblematičtější se však jeví interpretace mohutné, výkopem půdorysně šikmo procházející zdi tloušťky kolem 3 m, dodržující přibližně východozápadní orientaci. Nelze dokonce vyloučit, že se jedná o část zdiva městské hradby, probíhající před pozdní výstavbou pozdně středověkého hradu napříč jeho areálem. Kroměřížské městské

hradby

vznikaly

pravděpodobně

až

v průběhu

14.

století

a

je

pravděpodobné, že v době jejich výstavby nebylo místo pozdějšího hradního areálu

–––

48

SHP zámek Kroměříž 2014 nijak výrazněji osídleno. Jedná se však pouze o jednu z vícero interpretačních možností, další poznání je závislé na míře podpovrchových zásahů do daného prostoru. V listopadu 2012 probíhaly výkopové práce také ve východní části zámeckého nádvoří. Výkop byl situován ve vzdálenosti 320 cm od dvorního průčelí jihovýchodního křídla, měl šířku 55 cm a hloubku 100 – 115 cm. Výkop nezasáhl do dlažby chodníku, probíhal těsně vedle obrubníku, tedy již v prostoru vysypaném štěrkovou drtí. Nejzajímavější nálezy se koncentrovaly ve vzdálenosti do 5 m od novodobé kanalizační vpusti ve východním koutu dvora. V hloubce asi 105 cm od stávajícího terénu se nacházela pískovcová dlažba, složená z pískovcových desek poměrně pravidelného tvaru, osazených zřejmě do pískového lože. Dlažba byla spádována k východnímu koutu nádvoří a vykazovala značný stupeň opotřebování ošlapáním. Dále, směrem k hranolové věži, již dlažba nebyla celistvě zachována, v její úrovni se však nacházela do červena přepálená vrstva, patrně drť, v níž se změnila požárem poškozená dlažba. Ani interpretace dlažby nemůže být za současného stavu jednoznačná. K její dataci se nepodařilo nalézt žádné přímé opory. Výškovou úrovní se blíží předbarokní cihlové dlažbě, odkryté pod stávající podlahou v 1. NP rizalitu jihovýchodního průčelí. Zbytek dlažby v nádvoří tedy můžeme pouze zcela obecně datovat do některé z předbarokních vývojových etap hradu či zámku.

IV.6. Rizalit vystupující z vnějšího průčelí jihovýchodního křídla (2012) Místnosti v 1. NP jihovýchodního křídla s navazujícím interiérem hranolového rizalitu byly zkoumány na podzim roku 2012 v souvislosti s adaptací těchto prostor na nové návštěvnické centrum. Bližší poznání stavebního vývoje zámku zejména v oblasti rizalitu umožnilo dílčí odstranění omítek z vnitřních líců zdiva.

–––

49

SHP zámek Kroměříž 2014 Především bylo zjištěno, že obvodové zdivo spodní části rizalitu je zbudováno z lomového

kamene

bez

výrazné

příměsi

cihel.

Výjimku

tvořil

vnitřní

líc

severovýchodní obvodové zdi rizalitu, kde bylo dokumentováno cihlové zdivo s vtroušeným kamenem, v němž však byla rozpoznána přizdívka, dodatečně přiložená ke staršímu obvodovému zdivu. Protější boční, jihozápadní zeď, k obvodovému zdivu zámku přiléhala na svislou spáru beze stop omítky, bylo zde rozpoznáno pouze bodové provázání zdiv prostřednictvím většího kamenného bloku. Průčelní, vstupu protilehlá obvodová zeď obsahuje mělkou, segmentem překlenutou niku s obdélným okenním otvorem. Okenní nika byla do obvodového zdiva dodatečně vylámána, což dokumentují cihlové dozdívky špalet. Ve výšce asi 150 cm nad úrovní podlahy 1. NP rizalitu byly v obou vnějších nárožích (jižním a východním) nalezeny pravidelné dozdívky z cihel. Východní dozdívka zabíhala za zmíněnou dodatečnou přizdívku a respektovala tedy půdorys místnosti před výstavbou přizdívky. Tvar a jednotné výškové umístění cihlových dozdívek umožňuje jejich ztotožnění s patami cihlové výsečové klenby, která jednoznačně předcházela výše situované klenbě stávající, barokní, ze závěru 17. století. Tvar i výšková úroveň osazení této klenby korespondují s dalšími klenebními konstrukcemi z konce 17. století, dochovanými v prostorách kroměřížského zámku. Výkop, realizovaný v jižním koutu interiéru rizalitu, v hloubce asi 115 cm pod stávající podlahou odkryl starší dlažbu, sestavenou z cihlových dlaždic čtvercového formátu 20 x 20 cm. Dlažba byla v nevelkém dokumentovaném úseku celistvě dochována, překrývala ji cca 100 cm mohutná vrstva násypu tvořeného především stavební sutí a hlínou. Již výšková úroveň dlažby prakticky vylučuje její souvislost s barokní stavební fází, jejíž podlahy (zachycené hned v navazujících místnostech 1. NP jihovýchodního křídla) se nacházely o zmíněných cca 100 cm výše. K dlažbě dobíhala dobře dochovaná, hlazená omítka se zbytky vápenného nátěru na povrchu. Omítka nasedala přímo na lomové zdivo vnitřních líců rizalitu. K podstatným zjištěním, dotvářejícím naše povědomí o složitém vývoji dané partie zámku, musíme přičlenit i informaci o podobě špalet průchodu, vyzděných z cihlového zdiva. Průchod je nepochybně barokní, ze závěru 17. století, což dokládá

–––

50

SHP zámek Kroměříž 2014 i jeho olištované ostění. Cihlová dozdívka špalet indikuje, že průchod byl v závěru 17. století vylámán do starší, předbarokní zdi. Velmi zajímavá situace se objevila v líci zdiva mezi portálovou nikou a severním koutem místnosti. Zde se ve výšce asi 95 cm nad podlahou objevila pravidelná, cca 35 cm široká a necelých 40 cm vysoká cihlová zazdívka, jež svojí pravidelností navozovala dojem úzkého zazděného otvoru neznámé výšky (sondáž do vyšší partie předpokládaného otvoru, kryté omítkami, znemožnil rozvod elektřiny). Dalším indikátorem možných souvislostí této anomálie s neznámým otvorem bylo i použití většího bloku kamene v jeho parapetu. Jednoznačná interpretace zjištěné situace však opět není, zejména kvůli malému rozsahu průzkumu, možná. Informace získané průzkumem rizalitu jsou využitelné pro doplnění našich znalostí zejména o stavebním vývoji předbarokního objektu. Všechny interpretace však mohou být, až do provedení dalších průzkumů, pouze předběžné. Za nejstarší konstrukci ve zkoumaném prostoru považujeme zeď, vymezující interiéry 1. NP zámku od interiérů rizalitu a tvořící součást vnější zdi jihovýchodního zámeckého křídla. Zeď má tloušťku 210–220 cm, jíž se odlišuje od poněkud subtilnější (190–195 cm) vnější obvodové zdi jihovýchodního křídla, směřující k hranolové věži. Dále k východnímu nároží zámku, tedy již v prokazatelně barokní části budované v posledních desetiletích 17. století, také pokračuje obvodové zdivo o více než dvoumetrové tloušťce. Předbaroknímu původu zdiva, tvořícího součást interiéru rizalitu, nasvědčuje jednak jeho skladba z lomového kamene, jednak i možná existence okénka s prostým ostěním vyzděným z lomového zdiva, z nějž byla snad zachycena spodní část. Kamennou zeď tedy považujeme za jednoznačně předbarokní konstrukci, jejíž datace však, za současného stavu našich vědomostí, není možná. Z níže uvedených důvodů ji však považujeme za předthurzovskou. Mohutnost zdi i její poloha nepochybně svědčí o tom, že se jednalo o obvodovou zeď, vymezující na jihovýchodní straně areál opevněného sídla vůči blízkému městu. Nález zbytku okénka (?), prostupujícího zdí, nás uvádí na nejistou půdu problematiky vnitřní zástavby předthurzovakého hradu. Nelze sice předkládat žádné konkrétnější

–––

51

SHP zámek Kroměříž 2014 závěry, z logiky věci však plyne, že zástavba se mohla přikládat k vnitřnímu líci obvodové hradby. Druhou stavební fázi, zaznamenanou v předmětném prostoru, prezentuje obvodové, poměrně subtilní (tloušťky cca 100–110 cm), z lomového kamene zděné zdivo hranolového rizalitu (o obdélném půdorysu asi 7,4 x 4,6 m). K mohutnému staršímu zdivu je přizděno na spáru, uchovává i zbytky předbarokní klenby a podlahy, nekorespondující s niveletou podlah barokního zámku. Výstavbu rizalitu tedy můžeme zatím pracovně řadit do nejspíše do období episkopátu biskupa Stanislava Thurza (1496–1540), jenž prováděl velmi radikální přestavbu (či spíše znovuvýstavbu) staršího hradu. Hranolové rizality dobře zapadají do rejstříku pozdně gotické a raně renesanční architektury a díky ikonografii víme, že byly charakteristickým prvkem také vnějšího obvodu kroměřížského předbarokního sídla (při vnějším obvodu jihovýchodního křídla se nacházel ještě minimálně jeden, spíše však dva podobné rizality). Třetí stavební fázi pak prezentuje barokní přestavba rizalitu, který byl (jako jediný z podobných prvků při vnějších fasádách) převzat do nově budované stavby. Obvodové zdivo zůstalo ponecháno, pouze jednu boční zeď posílila přizdívka. Starší klenba byla odstraněna a ve výši, odpovídající konstrukční výšce nového 1. NP barokního zámku, provedena nová výsečová klenba. Na nově stanovené výškové poměry zámku reagovala i podlaha rizalitu, vyvýšená cca o 1 m oproti předbaroknímu stavu. Převýšený interiér rizalitu byl průrazem skrze nejstarší zeď, osazeným barokním portálem, spojen s interiérem 1. NP přilehlé části zámku. Poslední zaznamenanou úpravou rizalitu snad někdy z první půle 19. století je jeho snížení do jednopodlažní podoby, spojené s úpravou exteriérových fasád a snad i jednoduchou linkovou výmalbou interiéru (o tom dále v příslušné části textu).

–––

52

SHP zámek Kroměříž 2014

IV.7. Prostory 1. NP jihovýchodního křídla (2013) Průzkum uvedených prostor v prvních

měsících

roku

2013 navázal

na

dokumentační práce v rizalitu a jeho rozsah byl závislý na míře stavebních prací, které se zde omezily prakticky pouze na zásahy do omítek a podlah. Na rozdíl od průzkumu v navazující oblasti rizalitu zde nebyly nalezeny předbarokní konstrukce. Zkoumaný prostor obsáhnul trojici místností 1. NP jihovýchodního křídla, jimž je bližší pozornost věnována v části textu zaobírající se stavebním vývojem barokního zámku. To platí i o pozoruhodných barokních klenbách nad dvojicí nejvýznamnějších prostor. V mohutné, asi 135 cm silné dělicí zdi mezi dvojicí barokních klenutých místností, byla při napojení dvorní zdi nalezena 155 cm široká a celkově cca 350 cm vysoká nika, završená segmentovým

záklenkem. Nika zřejmě

souvisela s topeništi,

umístěnými v přilehlých koutech obou místností. Do jejího interiéru směřovala i nevelká topná dvířka, otevírající se z exteriéru v jednom z pilastrů dvorní fasáda jihovýchodního křídla. Na niku navazovaly vnitřní vestavby, vymezené cihlovým, omítaným zdivem tl. 32–48 cm. Vestavby byly součástí barokní fáze, což potvrdila jejich zřetelná vazba na původní, barokní podlahy (k nim dále). Polohu topenišť i půdorys vestavby s topnou komorou ostatně zaznamenává i tzv. Tencallův plán přízemí zámku z 80. let 17. století. Později došlo k částečnému přeorganizování situace barokních topenišť, což dokládá půdorys z roku 1838, který zde zaznamenává ne zcela zřejmá zařízení. V rámci úprav zámku v blíže neznámém úseku 20. století byla zmíněná barokní vestavba odstraněna a nika zazděna novodobým cihlovým zdivem. Poslední zbytky vestavby byly odstraněny při novodobé opravě v roce 2013. V rámci těchto úprav došlo i k odstranění recentní parketové podlahy obou místností, položené ve druhé půli 20. století. Pod touto novodobou podlahou se objevila kvalitní dlažba, složená z rozměrných desek přibližně čtvercového formátu s hranou o délce přesahující 60 cm. Podlaha s hrubě tesaným povrchem byla zřejmě položena do maltového lože a zaspárována kvalitní maltou s hlazeným povrchem.

–––

53

SHP zámek Kroměříž 2014 Nepochybně se jednalo o primární, tj. barokní dlažbu, položenou již při výstavbě této části zámku kolem roku 1690. Tento závěr potvrdila i organická vazba lokálně odkryté barokní omítky vnitřních líců zdí právě na tuto dlažbu. Shodné, vlivem opotřebení však hůře dochované barokní dlažby jsou dosud položeny v užitkových a komunikačních prostorách 1. NP zámku (dvorek v jižním rizalitu, úseky chodby a část interiéru bývalé kuchyně v jihozápadním křídle). Barokní dlažba z pískovcových desek byla osazena také v průchodu mezi oběma zkoumanými místnostmi v 1.NP jihovýchodního křídla. Samotný průchod má dnes obložkovou zárubeň ze závěru 19. století, jíž však předcházelo kamenné ostění barokního portálu, z nějž zůstal in situ dochován kamenný práh. Rámcová pozornost byla věnována i předsíni, zprostředkující vstup ze zámeckého nádvoří k popisovaným místnostem ve středu jihovýchodního křídla (a současně k točitému schodišti do věže). Ve vstupu z nádvoří zaujme předsazený sokl s oblounem v bočních špaletách – jedná se tedy o shodnou profilaci soklu, jakou jsou opatřeny arkády protějšího severozápadního křídla i všechny sokly lichých arkád po obvodu nádvoří. Dedukujeme tedy, že vstup původně postrádal portál ve dvorním líci a byl řešen jako volná, půlkruhová arkáda. Tomuto řešení odpovídalo i výhradně komunikační poslání prostoru předsíně, do nějž zmíněný vstup z nádvoří vedl. Náročnější, plošně odkrytá povrchová úprava (iluzivní rámce na růžovém podkladu), pocházející z adaptací patrně na přelomu 18. a 19. století, byla v roce 2013 z větší části nejprve restaurována, později však došlo k nepochopitelné změně v náhledu na prezentaci vstupního prostoru a překrytí zčásti restaurované historické výmalby neutrálním, lomeně bílým nátěrem.

–––

54

SHP zámek Kroměříž 2014

IV.8. Průzkum zámecké věže (2012, 2013) Tato část textu je převzata a doplněna ze samostatného průzkumového elaborátu z roku 2012. Hmota dochované hranolové části věže je s velkou pravděpodobností dílem jediné stavební epochy. Svědčí o tom především stejně provedená nárožní armatura, dochovaná po celé sledovatelné výši (nejvyšší omítané partie věže nemohly být zkoumány). Věž byla již od počátku koncipována jako vstupní (v přízemí byl situován portál průjezdu i drobnější branky pro pěší). Podle existence padacích postů, doložených obdélnými vpadlinami, ve kterých jsou umístěny zmíněné portály, je jasné, že před hlavním, jižním průčelím věže se nacházel příkop. Jednalo–li se o vyzděnou šachtu, či širší příkop, nejsme zatím schopni určit. Integrální součástí původní stavby (s přihlédnutím ke zjištěné stratigrafii, popisu přístupných omítkových vrstev a zdicích malt), byla i omítková úprava fasád, přiléhající ke kamenickým, architektonickým článkům. Ta svým povrchovým utvářením (kombinace hrubých a hladkých ploch doplněných kreslenou iluzivní architekturou) náleží k typickým příkladům středověkých exteriérových omítek. Je zřejmé, že původní součástí stavby jsou i zachované kamenické architektonické prvky, ke kterým je nutno řadit např. bosovanou, nárožní armaturu, soklovou římsu ve spodní části věže, především však honosný portál vjezdu v přízemí, torzo okenního ostění ve 3. NP věže. Starší bádání většinou předpokládalo, že věž kroměřížského zámku vznikla již ve 2. polovině 13. století100, nebo v závěru století následujícího.101 Výsledky provedených průzkumů však umožňují tyto předpoklady vyloučit a potvrzují nedávno formulovanou tezi o pozdně středověkém stáří věže. To prokazuje především dendroanalýza trámu, dochovaného při západním nároží věže (v dnešním půdním prostoru). Ta prokázala, že dub, ze kterého byl trám vyroben, byl pokácen v období

100

PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie, s. 313.

101

DURDÍK, T. – BOLINA, P.: Středověké hrady, s. 194.

–––

55

SHP zámek Kroměříž 2014 let 1495–1502. Na základě dosavadních znalostí lze tedy konstatovat, že věž je dílem olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497–1540). Zkoumaná vstupní věž je pozoruhodná už svými neobvyklými rozměry (cca 13x13m). Pokud se pokusíme o srovnání s jinými hradními věžemi, musíme konstatovat, že ve starším období jsou mohutné vstupní věže poměrně vzácným jevem (navíc přičemž torzální stav těchto konstrukcí většinou neumožňuje podrobnější analýzu a srovnání); vzpomeňme zde, vedle zcela výjimečné vstupní věže hradu. Hojnější analogie pro takto pojednaný vstup do sídla nalézáme především v období pokročilé 2. poloviny 15. století. V Čechách uveďme např. vstupní věže hradů Blatná, Rožmitálu pod Třemšínem, Tuchorazi, na Moravě pak především nádherně zdobenou, časově i zeměpisně naší věži nepříliš vzdálenou věž zvanou Turis Formosa z r. 1492 v Tovačově. Z moravského prostředí ještě uveďme např. dnešní 2. bránu hradu Helfenštejna či tvrze Budkov. 102 Užitím nárožních bosovaných kvádrů i utvářením portálu průjezdu bylo kroměřížské věži poměrně blízké vnější průčelí dnes již neexistující věže Židovské brány v Brně, vystavěné v roce 1508. K portálu průjezdu v přízemí kroměřížské věže jsou typově blízké portály hradu Šternberka (portál brány předhradí, datovaný 1508) a Pernštejna (portál 2. předhradí, z počátku 16. století). Zde je shledávána analogie s portálem pernštejnské Kunětické hory, datovaným rokem 1507. Obě kamenné reliéfní desky se původně nacházely v nikách pod arkýřem nad průjezdem brány. Na své stávající místo byly přeneseny v rámci utilitárních úprav, zřejmě již v závěru 17. století. V první řadě je nutno konstatovat, že výskyt putti coby štítonošů je na obou kroměřížských deskách nesporně jedním z nejranějších na našem území, zřejmě vůbec nejstarším. Tento motiv se k nám dostává někdy po roce 1500. Kolem roku 1520 se podobní andílci objevují též na oltáři sv. Anny v levočském farním kostele, v němž Stanislav Thurzo pro svého otce zemřelého v roce 1508 nechal postavit náhrobek, tamtéž oltář sv. Janů z r. 1520 s motivem okřídlených andělských hlaviček, u kterého se předpokládá vliv vídeňské tvorby, především díla 102

PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie, s. 137–140.

–––

56

SHP zámek Kroměříž 2014 Mistra oltáře sv. Anny z roku 1512. Po roce 1530 jsou putti užíváni i olomouckým Mistrem PH, jenž pro Thurza pracoval. V Zaalpí se putti nesoucí konzoly vyskytují ještě hlouběji v 15. století. Dalším výrazným prvkem je zde motiv suchého větvoví, který se u nás objevuje již od 80. let 15. věku. Tento motiv je v době kolem roku 1500 již zcela běžný, vyvrcholeným dílem je v našem kontextu již královská oratoř svatovítské katedrály na pražském hradě od Hanse Spiesse z let 1490–1493, co do použití motivu je zase zde nutno zmínit i originální sloup klenby v podobě osekaného kmene v interiéru paláce hradu v Bechyni. Spojení suchého (osekaného) větvoví s motivem putti se opět objevuje po roce 1525 na zámku Valečských z Mírova v jihomoravské Miroslavi, tentokrát na portálu saského typu. Kmeny zbavené větvoví též tvoří rámec retabula Světelského oltáře (asi po roce 1525). Autorství kroměřížských erbovních reliéfů je připisováno augšpurským mistrům, či dílně Franceska Fiorentina. V každém případě však je prokázáno, že Thurzové v Augsburku objednávali náhrobky. Za současných

znalostí

zatím

nelze

přesvědčivě

stanovit

autora,

ani

původ

kroměřížských děl. Výjimečnou kvalitu však představuje architektonické utváření vstupního průčelí, které jistě představuje výtvarnou manifestaci stavebníkova významu a jeho postavení v prostředí soudobé moravské společnosti. Při kompilaci informací zjištěných předešlými i novými výzkumy s prvořadým ikonografickým pramenem, jakým je vyobrazení věže z doby před výstavbou barokního zámku, se můžeme pokusit o částečnou rekonstrukci výrazu sledované části průčelí v době po dostavbě věže, tedy na počátku 16. století. V ose průčelí, nad portálem průjezdu s nápisovou stuhou, římsou a iluzivní nápisovou deskou, byl umístěn trojicí krakorců nesený arkýř, prosvětlený rozměrným, šestidílným oknem obdélného (čtvercového?) tvaru. V obou „nikách“, vymezených krakorci, byly umístěny reliéfní kamenné desky se znaky, jejichž plastické, v kameni sekané partie (pravděpodobně polychromované) byly opět doplněny iluzivními paspartami. V horní části sledované plochy se nacházelo šestidílné okno, vybavené v kameni sekaným ostěním, provázeným vně malovanou, iluzivní paspartou. Obě vně hradu orientovaná nároží věže byla, jak je zjištěno

–––

57

SHP zámek Kroměříž 2014 výzkumem ve spodní partii jižního nároží a dále v půdním prostoru, opatřena bosovanými armovacími kvádry (výška kvádrů se, dle přístupných partií, pohybuje mezi 0,3–0,6m, délky ložných hran mezi 0,5–1,3m), na které navazovala iluzivní kresba. Na podkladě hlazené, přírodní omítky, opatřené plastickými, vodícími linkami, byly širokými čarami nakresleny prvky iluzivní nárožní armatury, jejíž plasticitu navozovalo stínování. Kresba znázorňovala pravidelně se střídající cca 0, 8–1 a 1,3m dlouhé kvádry, jejichž iluzivní ložné spáry odpovídaly ložným spárám skutečných kvádrů nárožních. Jejich boční a přečnívající spodní hrany byly zvýrazněny cca 0,1m silným pásem znázorňujícím stín, vrhaný armaturou na rovnou plochu fasády. Tento prvek se ve výrazu věže jistě uplatňoval poměrně výrazně; co se týká barevného řešení, narážíme zde u zkoumaných partií na poněkud nejednoznačnou situaci. Ve spodní partii, zjištěné u jižního nároží, byly tyto linky i iluzivní stínování provedeny v černé barvě. Nebyly zde dochovány stopy polychromie ploch iluzivních kvádrů. Odlišná situace byla zjištěna u západního nároží v půdním prostoru (severozápadní stěna věže), kde je použito dvojice odstínů červené barvy, přičemž tmavší vyznačuje dělící spáry a plochy stínů, světlejší pak pokrývá plochy kvádrů. Průzkum zde neprokázal přítomnost starší (černé) malby pod současnou a celek budí dojem původního řešení. Je možné, že barevné řešení iluzivní armatury bylo odlišné ve spodní a horní partii, vyloučit však nelze ani eventualitu, že by přístupnější partie fasády (tedy ty nižší) podléhaly v průběhu času větším opravám, při kterých nebyla dodržena původní jednotná barevnost. Barevnost ostatních ploch vnějších fasád věže dokládají další nálezy. Lze zmínit úseky šedé podmalby (nápisová deska nad průjezdem, pasparta kolem okna v horní části) a na vnějších fasádách můžeme předpokládat i bohatší barevnost (stopy červeného a žlutého okru), kterou však, díky fragmentárnosti dochování, nejsme schopni rekonstruovat. Nároží mohutné stavby vstupní věže byla tedy zvýrazněna plasticky vystupujícími, jakoby „rostlými“ a poněkud nepravidelně uspořádanými bosami, jejichž pohyblivé, nepravidelné stíny ve slunném dni klouzaly přes rastr přísně geometricky řešené iluze jejich pokračování. Přitom původní barva omítkových ploch odpovídala v podstatě odstínu horniny, ze kterých byly zhotoveny bosované kvádry (na kterých se v přístupných místech nedochovala stopa jejich

–––

58

SHP zámek Kroměříž 2014 eventuálního nátěru, či překrytí omítkou) a prvky výzdoby tedy na sebe pohledově navazovaly bez viditelných rozdílů v materiálu povrchu. Hladký povrch omítky při nárožích za plochou iluzivního stínu svislé hrany delších kvádrů malované armatury přecházel v povrch hrubší struktury, který pokrýval většinu plochy průčelí. Zajímavé je porovnání s dobře dochovanou malbou iluzivních hlavic klenebních přípor v presbytáři nedalekého chrámu sv. Mořice.103 Zmíněné jižní, vstupní průčelí branské věže bylo řešeno, až na jednu výjimku přísně symetricky. Zmíněnou výjimkou byl hrotitý průchod branky pro pěší, umístěný v obdélné vpadlině pro padací most po levé straně monumentálního portálu vnějšího vyústění průjezdu. Plochu průčelí prolamoval velký arkýř místnosti 2. NP věže a situovaný na střední osu nad průjezdem. Další, ještě větší arkýře se nacházely v horní partii věže, v úrovni 3. NP. Jejich existenci dokládá série krakorců, zachycených na zmíněné vedutě. Na severozápadní fasádu věže bylo „zavěšeno“ subtilní vřetenové schodiště s polygonálním vnějším pláštěm (zřejmě se jednalo o pět stran oktogonu). Schodiště bylo rovněž vynášeno krakorci. Výmluvným pozůstatkem schodiště je svislé ukončení exteriérové omítky, dochované na SZ fasádě věže – v půdním prostoru; z tohoto detailu je zřejmé, že zdivo pláště schodiště nebylo do zdiva věže vevázáno (alespoň ve sledovatelné partii), ale bylo přiloženo před provedením finální omítky věže. S neméně zajímavou situací se setkáváme v půdním prostoru u jihovýchodní stěny věže. Pozoruhodný je zde otisk šikmé střešní konstrukce (?), kterou pravděpodobně původní omítka respektuje. Pro stáří této konstrukce svědčí též fakt, že tvoří hranici mezi omítkou s plastickými vodícími linkami iluzivní armatury (ta je zde ve fragmentech rovněž dochována) a omítkou zcela hladkou, která je pravděpodobně stejného stáří. Tento pozoruhodný detail může svědčit o existenci střechy, či nástřešku, přisazených v poměrně velké výšce k fasádě věže. Nelze vyloučit předpoklad, že se zde nacházela stříška, kryjící část náročnější výzdoby (malbu?), která mohla přerušit i pás iluzivní bosáže. Druhým vysvětlením je existence vícepodlažní vnější přístavby či rizalitu při východní fasádě věže (srov. situaci rizalitů při vnější fasádě jihovýchodního křídla). V této souvislosti 103

HLOBIL, I. – PETRŮ, E.: Humanismus, s. 143–146.

–––

59

SHP zámek Kroměříž 2014 je nápadné i půdorysné rozšíření parkánu právě pod východní stranou věže (viz tzv. Tencallovy plány z 80. let 17. století). Na základě dnešních vědomostí k tomuto objevu nelze zatím připojit žádné podložené vysvětlení – to je by mělo být předmětem dalšího výzkumu, který může přinést nová zjištění. Další pozoruhodná situace byla zatím zběžně dokumentována v půdním prostoru přiléhajícím k severovýchodní fasádě věže. Pod novodobým průchodem z místnosti ve 3. NP věže se nachází otisk čela valené klenby, vymezený kvalitní omítkou s pozůstatky nástěnné malby. Velmi pravděpodobně se jedná o horní partii valeně zaklenutého interiéru arkýře nacházejícího se v nižším, 2. NP hranolové věže. Pokud je tento závěr správný, honosná místnost ve 2. NP věže, zaklenutá žebrovou klenbou a zdobená nástěnnou malbou, měla arkýř nejen na vstupním, jižním průčelí, ale i na nádvorní fasádě. Dokumentaci této situace bude však ještě nutno věnovat další detailní pozornost. Původní zastřešení věže z doby její výstavby neznáme – již v závěru 16. století bylo nahrazeno mohutnou, vysokou bání, známou z renesanční ikonografie (viz dále). I přes dílčí neznalosti je nutno předpokládat, že velmi náročně pojednané fasády věže, vykazující kvality monumentálního výtvarného díla, byly mimořádně působivé a jistě patřily k předním architektonickým realizacím tohoto druhu v zemích Koruny české. V interiéru věže je možno rovněž sledovat několik pozoruhodných prvků i celků, souvisejících s původní stavbou. Ke sklepnímu prostoru se dnes nelze vyjádřit z hlediska datace klenby. Je pravděpodobné, že se jedná o druhotnou úpravu, strop mezi průjezdem a sklepem mohl být původně dřevěný. U prostoru v přízemí už můžeme rozpoznat více. Předně zde máme s velkou pravděpodobností dochovány stopy původního, trámového stropu, který průjezd původně kryl. Jedná se o ústupky v šířce zdiva jihozápadní a severovýchodní stěny, které byly později zapraveny. Je pravděpodobné, že k nahrazení rovného stropu výše situovanou klenbou došlo již v průběhu prvotní výstavby na počátku 16. století.

–––

60

SHP zámek Kroměříž 2014

Nejlépe vybavenou, z hlediska hierarchie interiérů nepochybně nejdůležitější místnost věže nacházíme ve 2. NP. Funkce místnosti s klenbou hvězdicového schématu není zcela zřejmá, byla však dostatečně prosvětlena trojdílnými okny nejméně ze tří stran. Jihovýchodní, jak vidíme na uvedené kresbě, se nacházelo v arkýři nad portálem vstupního průčelí, obdobný arkýř existoval i nad dvorním portálem, v úrovni 2. NP. Okno místnosti v severozápadní stěně je posunuto z osy směrem jižním, patrně v důsledku umístění exteriérového vřetenového schodiště tvořícího vertikální komunikaci právě z úrovně 2. NP. Toto okno má z vnější strany dochován fragment v kameni sekaného, původně čtyřdílného ostění. Předchozí průzkumy prokázaly přítomnost barevné výzdoby na klenebních žebrech v místnosti, v současné době je zde odkryta větší plocha, prokazující náročnější, iluzivní malbu na žebrech. Zde se nacházela raně renesanční výzdoba, jejímž hlavním motivem byl průběžný vejcovcový pás. Rovněž klenební žebra pokrýval nátěr – střídala se zde červeně a okrově natíraná žebra, oddělená linkami imitujícími styčné spáry (linky přitom nerespektovaly skutečný spárořez žeber). Lze předpokládat, že nástěnná výmalba alespoň zčásti pokrývala omítku klenebních kápí – zde se však po barokních a dalších úpravách nezachovala. Pozoruhodná výmalba, zjištěná na klenebních žebrech, má přímou analogii v raně renesanční úpravě presbytáře kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži, datované do let 1516–1517. Lze předpokládat, že analogická výmalba klenby v interiéru 2. NP věže kroměřížského zámku s výmalbou svatomořického presbytáře pojí nejen dílenské souvislosti, ale i shodná doba vzniku. Typ osmicípé hvězdicové klenby, uplatněné ve 2. NP věže, neprozrazuje bližší přiřazení ke stavební huti či okruhu mistra. Dvojnásobně projmutý, klínový průřez žebra a použití objímavých patek rovněž nepřinášejí možnost určení stavitele (pro období kolem r. 1500 se jedná o běžné prvky). Zkoumaná klenba na zámku je považována za vyspělejší v porovnáním s klenbami kroměřížského kostela sv. Mořice, kde biskup Thurzo dostavoval trojlodí.104 V regionu střední Moravy má nejblíže k olomouckým klenbám sakristie dómu sv. Václava, resp. místnosti v podlaží nad ní. Vyskytují se zde klínová žebra a objímavé patky hvězdicových schémat, která mají 104

JŮZA, V. – KRSEK, I. – PETRŮ, J. – RICHTER, V.: Kroměříž, s. 22.

–––

61

SHP zámek Kroměříž 2014 mít podobnost se závěrem středního chóru kostela sv. Mořice v Olomouci z roku 1483. Porovnání kamenických značek kroměřížského portálu se svatomořickými z Olomouce však prakticky vylučuje totožnost hutí. Rozhodující zde patrně bude, že předpokládaný časový rozdíl vzniku kroměřížské a olomoucké stavby je však téměř čtvrt století. I v místnosti 2. NP narazíme na stopy složitějšího stavebního vývoje hned v počáteční fázi výstavby. Především se jedná o zaslepený otvor v jihozápadní stěně (ten ústil do arkýře nad vstupem). Dnes je z něj zachována segmentem zaklenutá nika, nad kterou je situována objímavá patka klenby; tato patka je však vetknuta do zdiva, které je zazdívkou staršího, podstatně vyššího otvoru. Jiná zajímavá situace je dochována při jihovýchodní stěně – k ní je přiložena subtilní přizdívka, podklenutá stlačeným pasem. Je pravděpodobné, že klenba byla do prostoru vložena až po provedení těchto úprav – tedy snížení záklenku otvoru a zřízení přizdívky. Domníváme se, že i tyto úpravy mohly proběhnout v době výstavby věže a že jsou – spolu s předpokládaným trámovým stropem nad přízemím – dokladem výrazné změny stavby před dokončením. Klenbu 3. NP věže můžeme pravděpodobně označit již za renesanční. Je samozřejmě možné, že mohla vzniknout v závěru realizace „změny původního záměru“, její přesnější datace však zatím není možná. I zde je přítomen zesilující pas při JV stěně, jako ve 2. NP. V severozápadní stěně místnosti máme dochovánu zaslepenou niku vstupu do zmizelého vřetenového schodiště; utváření jejího vyústění do interiéru může nasvědčovat tomu, že bylo vybaveno kamenným ostěním, které bylo později vybouráno.

–––

62

SHP zámek Kroměříž 2014

IV.9. Průzkum sklepů zámku (2013) Tato část textu je převzata a doplněna ze samostatného průzkumového elaborátu z roku 2013, s nímž souhlasí i číslování jednotlivých popisovaných prostor. Nejprve

předložíme

severovýchodním

a

výsledky

dokumentačních

severozápadním

zámeckým

akcí

realizovaných

křídlem.

pod

Předbarokní

konstrukce se v úrovni zámeckých sklepů podařilo dokumentovat ve dvorním traktu severovýchodního křídla. Jak jednoznačně vyplývá z dokumentovaných nálezových situací i výše uvedeného přehledu ikonografie, jedná se o nejnižší podlaží severního palácového křídla předbarokního sídla, zachycené v renesančně přestavěné podobě na dřevorytu Jana Willenberga z roku 1593. Průzkum sklepů přispěl k bližšímu rozpoznání rozsahu těchto předbarokních zdiv, vzhledem k absenci jakýchkoliv datovatelných detailů však příliš nenapomohl jejich přesnějšímu časovému zařazení. Za zdiva, vzniklá v období před výstavbou raně barokního zámku, můžeme jednoznačně považovat příčné zdi mezi místnostmi 011 a 014, související zdiva vymezující místnost 013, dělicí zdi mezi prostorami 014 a 016, včetně zdi mezi chodbou 015 a místností 016 a dále též jádro příčné zdi, oddělující místnosti 018 a 019. Za předbarokní pokládáme také dvorní zeď v úrovni sklepů, půdorysně odpovídající rozsahu místností 014–020. Jedná se o zdiva, která se od zdiv barokních sklepů odlišují nejen jinými dimenzemi (především poněkud menší tloušťkou), ale především půdorysnou orientací nekorespondující s výhradně pravoúhlým rozvrhem velkoryse zbudovaných barokních sklepů. Dalším společným znakem je i napojení všech příčných zdí předbarokního palácového křídla na dvorní zeď přibližně v pravém úhlu (dnes je návaznost zdiv porušena probouráním barokních průchodů). Sklepy si ve výše naznačeném rozsahu své předbarokní části nedochovaly jediný architektonický článek, který by umožnil přesnější dataci jednotlivých zdiv nebo dochované dispozice. Vzhledem k rozpoznání rozsahu barokních přestaveb můžeme však alespoň rámcově rozpoznat původní (předbarokní) stav. Jeho

–––

63

SHP zámek Kroměříž 2014 teoretická rekonstrukce je důležitým předpokladem pokusu o časové zařazení předbarokních konstrukcí. Mohutná zeď, dnes oddělující prostory 014 a 011, vznikla složitějším vývojem. Jak již bylo uvedeno, stávající dimenze (2,80 m) zeď dosáhla dodatečným rozšířením, přičemž barokní přizdívka posloužila k půdorysnému vyrovnání sousedního prostoru 011 i k opření jeho valené klenby. Původní tloušťka zdi před barokním rozšířením byla cca 1,60–1,70 m. Mohutnou zeď můžeme pravděpodobně ztotožnit se západní obvodovou zdí předbarokního paláce, známého z výše zmíněné ikonografie. Velmi zajímavý útvar představují přibližně pravoúhle nasazená mohutná zdiva, vystupující z půdorysně šikmo vedené severní zdi prostoru 014 a vymezující prostor 013. Předbarokní původ těchto zdí indikuje nejen jejich orientace, ale i tloušťka cca 2 m. K severní zdi místnosti 014 přibližně pravoúhle nasazenou, k severu vybíhající západní zeď místnosti 013 považujeme za pozůstatek pravoúhlé či polygonální podnože válcové bašty, zaznamenané renesančními vedutami v severním nároží palácového křídla. V horním patře sklepů se dokonce dochovala dvojice se zdivem současných hranolových kapes po trámech někdejšího stropu (třetí kapsa byla patrně likvidována výběhem barokní klenby). Díky kapsám poznáváme, že předbarokní interiér podnože válcové bašty (patrně vyšší úroveň suterénu) byl kryt rovným stropem se severojižně kladenými, poměrně mohutnými trámy. Kvalitní omítkové úpravy, dodnes fragmentárně dochované v tomto někdejším interiéru, nesvědčí pro jeho utilitární funkci. Situace dvojice pravoúhle navazujících, vzájemně provázaných zdiv v horním podlaží suterénů dovoluje soudit, že útvar v severozápadním nároží vznikl v rámci téže stavební fáze jako palácové křídlo. Z výše psaného plyne, že předbarokního stáří by měla být i mohutná kamenná zeď, zvedající se nad ústupkem poněkud odlišně orientované severní zdi prostoru 014. Neumíme prozatím určit, zda dochovaný líc, charakterizovaný uplatněním rozměrných lomových kamenů (podobně jako vnitřní – předbarokní líc téže zdi) a od ostatních zdiv odlišený výskytem pětice drobných hranolových kapes je pouze barokní přizdívkou ke starší zdi, nebo originálním (pozdně) středověkým zdivem, což považujeme za pravděpodobnější. Pouze detailní průzkum by zde mohl přinést další informace.

–––

64

SHP zámek Kroměříž 2014 Zeď mezi sklepy 014 a 016 je s výše zmíněnou zdí 011 opět paralelní. Pokládáme ji v jádru za rovněž předbarokní, a to i přes existenci obtížně vysvětlitelných stavebních jevů v oblasti severovýchodního nároží prostory 014 (sokl nad podlahou, patrně osekané zdivo nad ním). Tyto detaily však mohou souviset např. s dílčím přezděním zdiva v souvislosti s vložením barokní valené klenby. Část zdi je nepochybně skryta pod barokní vyrovnávací přizdívkou v prostoru 017 a dosahuje nepochybně až k mezitraktové dělicí zdi mezi sklepy a sala terrenou, která je nepochybně až barokního původu. Předbarokní původ zdi jednoznačně potvrzuje i vztah obou částí barokní valené klenby místnosti 016 ke koruně zmíněné zdi – pata klenby nenasedá na zeď při jejím líci, ale je posunuta až 0,40 m za líc. Ve sklepě 016 se rýsuje velmi zajímavá situace, vztahující se k předbaroknímu stavu palácového křídla. Zůstala zde dochována jediná podélně orientovaná a poměrně subtilní (0,85 m) dělicí příčka suterénu palácového křídla. Nerovný, do interiéru místnosti 016 orientovaný líc zdi prozrazuje, že původní podlaha ve zmíněném dílu paláce byla situována podstatně výše než podlaha stávajícího sklepa 016. Nelze dokonce vyloučit, že tato část paláce nebyla před barokní přestavbou podsklepena. Důvody tohoto stavu však neznáme. Příčka mezi chodbou 015 a sklepem 016 je provázána s mohutnější, pravoúhle navazující dělicí zdí mezi sklepy 016 a 018. Předbarokní původ této dělicí zdi potvrzuje shodná půdorysná orientace (tj. paralelní průběh) s dalšími původními příčnými zdmi starého palácového křídla. Také obvodová zdiva prostoru 018 jsou předbarokního původu (vyjma zdi severní). Vznik východní zdi sklepa 018 ještě před velkorysou barokní přestavbou potvrzuje, kromě její půdorysné orientace, i dnes slepá nika, původně patrně dveřní. Zazdění niky souvisí pravděpodobně právě s raně barokní přestavbou. Tehdy byla západní zeď místnosti 018 rozšířena směrem k východu přizdívkou, která jednak zaslepila zmíněný dveřní otvor, především však vyrovnala půdorysnou nepravidelnost zdi vůči sousednímu prostoru pod schodišťovým ramenem 019. Přizdívka současně posloužila k opření klenební paty valené klenby pod schodišťovým ramenem v místnosti 019. Polohu a průběh nedochované, východní zdi místnosti 020 můžeme přesvědčivě rekonstruovat podle výběhu kamenného zdiva v jihovýchodním rohu

–––

65

SHP zámek Kroměříž 2014 prostoru a nerovnosti severní zdi. Zjištěné indicie naznačují, že zmizelá předbarokní zeď dodržovala shodnou půdorysnou orientaci s dalšími předbarokními příčnými zdmi ve sklepech a stejně jako ony pravoúhle navazovala na dvorní zeď. Jednoznačná datace při průzkumu sklepů identifikované rozměrné palácové stavby není na základě zjištěných skutečností možná. Existenci biskupského hradu či sídla v poloze stávajícího Arcibiskupského zámku pro období druhé poloviny 13. a 14. století nelze zatím potvrdit. Historické okolnosti, především zástava Kroměříže šlechtickým držitelům v letech 1435–1496, nesvědčí pro velkorysou stavební činnost, jejímž výsledkem by mohla být náročná palácová stavba (jakkoliv je možné, že nevelká hradní stavba – sídlo zástavních držitelů Kroměříže mohla vyrůst právě v této době). Za nejpravděpodobnější proto musíme považovat vybudování severního paláce právě v dobách olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1496–1540). S jeho jménem byla dosud spojována především výstavba obrovské vstupní hranolové věže v jižním nároží hradního areálu, provedená kolem roku 1500 (viz samostatný SHP z roku 2012). Monumentální palác odpovídajících rozměrů a honosné architektonické výbavy mohl být nejspíše součástí téže biskupovy stavební akce. Přestože vypovídací schopnost zčásti dochovaného nejnižšího podlaží palácové stavby nelze přeceňovat, pro srovnání uveďme alespoň obdobně řešené dispozice 1. NP východního křídla hradu v Moravské Třebové (patrně mezi lety 1486–cca 1490) nebo jižního křídla hradu v Pardubicích (po roce 1491). V uvedených případech jsou, podobně jako v Kroměříži, nejnižší podlaží palácových staveb řešena jako sled valeně zaklenutých prostor obdélného půdorysu. Velkorysá raně barokní přestavba zámku, kterou patrně už od druhé poloviny 60. let 17. století projektovali architekti Filiberto Luchese a Giovanni Pietro Tencalla, přinesla rozšíření původní stavby o nový vnější trakt severovýchodního paláce, zcela nově vzniklo též severozápadní a jihozápadní křídlo, s využitím starších konstrukcí vyrostlo křídlo jihovýchodní. Po druhé fázi barokní přestavby, realizované v letech 1686–1698, zůstala z předbarokní stavby v celistvosti dochována pouze hranolová, původně vstupní věž v jižním nároží, nově integrovaná do jižního rizalitu, který

–––

66

SHP zámek Kroměříž 2014 společně se svým západním protějškem obohatil půdorys a hmotovou skladbu zámku. Starý severovýchodní palác byl z převážné míry odstraněn – pouze v úrovni sklepů zůstala dochována jeho jižní, dvorní zeď (která podmínila znatelně nepravidelný půdorys dvorního traktu severovýchodního paláce) a zmíněná čtveřice mohutných dělicích zdí v interiéru sklepů. Je však jisté, že i ponechaná dvorní zeď prošla radikální úpravou, způsobenou nepochybně statickými nároky – v suterénu 020 je patrno, že její nadzemní část byla snesena a ponechána zůstala jen zdiva v úrovni suterénů. U dalších místností podzemního podlaží rozsah dochování předbarokních zdí (kvůli překrytí barokními klenbami) neznáme. Mezitraktová zeď, oddělující ponechané suterény starého paláce od nově budované sala terreny, byla patrně kvůli nevyhovující půdorysné orientaci v plné délce zbořena a nahrazena průběžnou, cca 2,30 m silnou zdí v nové půdorysné stopě, respektující ortogonální půdorys nově budované zámecké stavby. Záměr na rozšíření severního paláce o sala terrenu se stal osudným i oběma vnějším nárožím staré palácové budovy – odstraněno bylo severozápadní nároží s mohutnou válcovou baštou i nároží severovýchodní s předpokládanou hranolovou věžicí. Právě tato část paláce nejvíce kolidovala s pravidelným půdorysem nového vnějšího traktu. Zásahy do ponechaných dělicích zdí starého paláce byly nesmírně radikální. Nejlépe je tento zásah patrný v prostoru 014 – jeho předbarokní západní zeď ponechali pouze do výšky cca 2,0 m nad podlahou sklepů, severní zeď však dosud stojí v bezmála trojnásobné výšce a dosahuje až do vyššího podlaží sklepů. Situaci zde problematizuje existence výrazného ústupku, patrného z místnosti 014 – ten však zjevně neznačí předěl stavebních fází (k interpretaci zde dokumentované situace dále). Za raně barokní přestavby se patrně snižovala i úroveň podlahy sklepů, jak dokládají místy odhalená, pouze zběžně a bez snahy o lícování a vrstvení zděná zdiva, původně patrně budovaná jako zdiva základová. Především vzhledem ke špatné čitelnosti zdiv pokrytých novodobými povrchovými úpravami neumíme však bezezbytku rozpoznat míru a razanci barokních zásahů.

–––

67

SHP zámek Kroměříž 2014 Velmi složitá situace byla prokázána u západní obvodové zdi prostoru 014. Na ponechané torzo mohutné, cca 1,60–1,70 m tlusté (pozdně) středověké zdi zde nasedá zeď o mocnosti kolem 2 m, poněkud odsazená od jejího vnitřního líce. Tato zeď nepochybně prezentuje odlišnou stavební fázi nežli spodní úsek ponechaného středověkého zdiva. Datace této druhé stavební fáze je nejistá, už kvůli vztahu barokní klenby ke zdivu. Zdivo mohutné valené klenby je totiž se zdivem druhé stavební fáze západní zdi neprovázané, přiložené na spáru. Přesná datace klenby, jejíž západní polovinou prostupuje dvojice mohutných nik se segmentovými klenbami, je proto poněkud problematická. Od nepochybně barokních kleneb nejnižšího podlaží se odlišuje právě dvojicí nik, jejichž poloha by mohla nasvědčovat existenci dvojice větracích okének. Po nich však v kamenném zdivu klenebních čel nenacházíme stop (viz i situace v horním podlaží sklepů). Severní čelo valené klenby dobíhá k ponechanému torzu (pozdně) středověké severní zdi místnosti 014. Až do detailního průzkumu, který jediný by mohl přinést bližší informace o chronologii výstavby jednotlivých konstrukcí, však valenou klenbu považujeme teprve za barokní. Jedním z hlavních argumentů je i rozpoznání dalších technologických návazností pojících se ke zmíněné zdi a také přizpůsobení klenby výškové úrovni zámeckého nádvoří, ustálené při barokních úpravách. Snad zcela nově byl při barokní přestavbě vyhlouben i sklep ve druhém oddělení paláce od západu (místnost 016). Sklep zde snad vznikl kvůli nutnosti rovnoměrného a ve shodné úrovni realizovaného založení nosných zdí hlavního barokního schodiště, které proto musely být spuštěny až do nejnižší, suterénní úrovně. Valené klenby jednotlivých sklepů, u nichž místy pozorujeme neorganický vztah v nasazení na starší zdiva, jsou bez výjimky rovněž výsledkem barokních přestaveb. Bohužel, za současného stavu poznání nejsme vždy bezchybně schopni vypozorovat předbarokní zdiva už proto, že jsou často kryta barokními i mladšími přizdívkami. Barokní sklepy, vzniklé v přímé návaznosti na novostavbu severozápadního křídla (tj. původně jednotný prostor „dvoulodí“ 010 společně se sousedním chodbovitým útvarem 012) od ostatních barokních sklepů odlišuje výrazně rozdílný

–––

68

SHP zámek Kroměříž 2014 konstrukční systém. Setkáváme se zde s mimořádně masivními, plnými pilíři zdiva, mezi něž jsou rozepjaty neméně masivní valené pasy a klenby. Odlišnou konstrukci této části sklepa předurčilo její (v případě kroměřížských zámeckých sklepů výjimečné) dvoupodlažní řešení ale i to, že nad pasy, zakotvenými do zmíněných pilířů, v úrovni 1. NP vznikly mohutné vnitřní dělicí zdi. Půdorysná orientace chodbovitého prostoru 012 může být určena i jeho zamýšleným komunikačním využitím – pravděpodobně měl spojovat interiér sklepů s vnitřním prostorem severního bastionu, k jehož výstavbě však nejspíše nikdy nedošlo (srov. situaci na vnějších průčelích zámku v oblasti severního nároží). Více k problematice bastionů mohlo prozradit odkrytí příslušných partií zdiv zámku počátkem 90. let 20. století (viz letopočet 1991, vyrytý v betonu při patě severního průčelí). Práce však nebyly odborně sledovány. U jednoznačně definovaných barokních zdiv můžeme konstatovat pozoruhodné stopy stavebního růstu, který zjevně probíhal ve vícero stavebních mikrofázích. Jedná se zejména o pozorování, učiněná v prakticky autentickém sále horního podlaží sklepů. Výraznou horizontální spáru, prostupující asi 1,30–1,40 m nad podlahou sálu, definujeme pouze jako spáru technologickou. Nejedná se tedy o známku složitějšího vývoje stavby ve více stavebních etapách. Jednomu velkorysému stavebnímu záměru nasvědčuje i provázání dvorní, jižní zdi s boční, západní zdí horního podlaží suterénů. Také místy patrné dodatečné rozšíření kapes pro paty klenby v horním suterénu lze přičíst ledabylému zednickému provedení těchto detailů v rámci hrubé stavby. Tyto nepečlivě provedené stavební detaily pak musely být před vložením barokních kleneb (realizovaným v závěrečné fázi stavby) dodatečně upraveny. Obdobně interpretovat lze, podle našeho názoru, i situaci zjištěnou v obou klenebních lunetách při západní zdi místnosti 014. Těsně pod segmentovými záklenky nik zaznamenané úseky horizontální spáry hodnotíme jako stopu stavební mikrofáze. Pravděpodobně se jedná o shodnou spáru, jaká byla ve výšce cca 1,35 m nad podlahou zjištěna na jižní a západní obvodové zdi v horním patře sklepů. Situaci, zaznamenanou na západní zdi prostoru 014 interpretujeme tak, že v první barokní stavební mikrofázi bylo ponechané torzo středověké zdi navýšeno vysokou nadezdívkou dosahující výšky cca 4 m. V této úrovni, tj. přibližně 5,80–5,90 m nad podlahou sklepů, byla zeď prozatím

–––

69

SHP zámek Kroměříž 2014 zakončena. Prozatímní zakončení zdi indikuje zmíněná spára ve výšce cca 1,35 m nad podlahou bezprostředně sousedícího horního podlaží sklepů. V další mikrofázi došlo k vložení mohutné valené klenby nad sálem 014 – k založení její západní paty bylo využito ústupku, ponechaného na předělu spodní (předbarokní) a nově vyzdvižené horní (barokní) zdi. Obě podélné zdi obou klenebních výsečí respektovaly výškovou úroveň prozatímně zarovnané koruny barokní zdi. Mírně vzepjaté segmentové záklenky klenebních výsečí se však dostaly poněkud výše než koruna zdi. V další mikrofázi, kdy již existovala klenba prostoru 014, došlo ke vložení barokní klenby horního podlaží sklepů. Zdivo, jež vyplnilo spáru mezi korunou barokní zdi a záklenky výsečí klenby prostoru 014, bylo zděno z interiéru horního podlaží sklepů a nemohlo již být lícované (ve stavebně dokončeném prostoru 014 již zřejmě neexistovalo lešení). Dalším zaznamenáníhodným svědectvím postupné výstavby v rámci jediné barokní přestavby je situace podchycená v prostorách 016 a 018 – v první fázi bylo zde zbudováno masivní kamenné zdivo nosných pilířů hlavního schodiště, k němuž se následně, ale ještě v rámci barokní přestavby, na spáru připojila další zdiva. Mladší úpravy sklepů, pravděpodobně ještě z období pozdního baroka (nebo 19. století?), reprezentuje především vložení stlačeně valené, až segmentové klenby do chodby 015. Klenba byla podložena pod starší, výše situovanou barokní klenbu, o jejíž existenci dodnes svědčí její cihlové čelo orientované do sálu 014. Důvody zřízení nové, značně nízko vsazené klenby neznáme. Úprava mohla nejspíše souviset s výstavbou výtahové šachty. Její zřízení mělo zřejmě souvislost s požadavky na rychlejší transport vína ze sklepů do 1. NP zámku (výtahová šachta ústila ve vestibulu před hlavním schodištěm). Do druhé či třetí třetiny 19. století klademe i posílení barokních valených kleneb severozápadního křídla. Ještě půdorys zámku od A. Archeho z roku 1838 zaznamenal

raně

barokní

stav

sklepů,

tvořených

dvoutraktem

přístupným

jednoramenným schodištěm v jižním čele. Někdy po roce 1838 tedy došlo k vložení trojice cihlových (?) pasů do kleneb velkého sálu 005 a prostoru 007 (resp. chodby v suterénu pod arkádou). Ze zaměření vyplývá, že se u obou klenebních konstrukcí jednalo o koncepční krok, provedený patrně v rámci řešení blíže neznámého

–––

70

SHP zámek Kroměříž 2014 statického narušení kleneb. Vsazení pasu si dokonce u jednoho z průchodů mezitraktovou zdí vyžádalo jeho dílčí zazdění, jemuž padla za oběť i příslušná část klenebních výsečí. S dalšími drobnými dispozičními změnami (vestavba dělicí zdi vymezující prostor 009) nepochybně souviselo zazdění barokního dveřního otvoru, který (opět podle plánu z roku 1838) spojoval chodbu pod dvorní arkádou severozápadního křídla s východním dílem dvoulodí navazujících sklepů pod křídlem severovýchodním (prostor 010). Pětice kapes, vysekaných v jedné linii do klenby nad severní částí sálu 005, indikuje výstavbu dnes opět odstraněné příčky – opět však nevíme, kdy se tak stalo. Teprve po roce 1838 došlo k propojení prostoru pod schodištěm do sala terreny 017 a sousední místnosti 016. Tato změna následně vyvolala zazdění vstupu ze sala terreny právě do prostoru 017. Do 20. století (pravděpodobně jeho druhé poloviny) spadají i drobné úpravy interiérů vinných sklepů. Jedná se zejména o subtilní příčky, které zaslepily některé barokní průchody a pozměnily i historické komunikační návaznosti. Další novodobé zásahy přinesly položení betonových podlah, keramických obkladů ve spodních částech stěn ve sklepech severozápadního křídla a dále nové omítky a nátěry. Naštěstí v převážné části interiérů vinných sklepů, především na klenbách zůstaly dochovány negativy klenebního šalování, jakkoliv tyto zajímavé technologické detaily nejsou dnes pod rozbujelou vinnou plísní dobře patrny. Neméně podrobné informace lze podat i ke stavebnímu vývoji druhé, menší skupiny sklepů pod velkou věží a jižním rizalitem. Nejstarší rozlišitelnou částí sledované části zámku je hranolová zámecká věž z období přelomu 15. a 16. století, kdy ji nechal vystavět olomoucký biskup Stanislav Thurzo (1496–1540). V době pozdního středověku a renesance plnila věž rovněž funkci brány, situované na okraji příkopu. Bohužel, zatím neznáme hloubku tohoto příkopu, je možné, že dno příkopu leželo někde v úrovni dnešních podlah sklepa. Jižní průčelí věže bylo pravděpodobně vysunuto do příkopu. Na její nároží s mírným odstupem navazovaly oba úseky parkánové hradby. Je pravděpodobné, že spodní partie tohoto průčelí měla skarpovitý průběh. Výrazné bloky zdiva, situované při nárožích jižního průčelí věže

–––

71

SHP zámek Kroměříž 2014 mohou být pozůstatkem tohoto řešení. Může se však jednat i o fragmenty opěrných pilířů, vzpírajících nároží věže. Událostmi třicetileté války závažně poškozený hrad byl v období episkopátu Karla z Lichtensteina–Castelkornu (1664–1695) radikálně přestavěn. Spodní část vnějších fasád monumentálního sídla tvořila skarpovitě utvářená trnož, korunovaná mohutnou oblou římsou. Fasáda této části byla členěna horizontálně probíhajícími pásy tesaného kvádrového zdiva. Stěny těchto partií pod nárožními rizality, které svým půdorysným utvářením odpovídají klasickým pětibokým bastionům, byly prolomeny drobnými střílnovitými otvory. Interiér jižního rizalitu byl tvořen systémem klenutých prostor, navzájem propojených širokými otvory. Interiéry sklepů jižního rizalitu

byly

neomítané

(stávající

omítky

jsou

novodobé

a

jsou

současné

s odstraněnými příčkami (v jizvách po nich je vidět lícované, cihelné zdivo). Mezi místnostmi 004 a 006 a dále mezi 003 a 005 se otevíraly velmi široké otvory. Jejich šířka činila cca 5,5 m a mezi 004 a 006 dokonce přibližně 7 m (!). Užší byl průchod mezi místnostmi 005 a 006 – „pouze“ 2,8 m; šířka ostatních průchodů je limitována přítomností starší hranolové věže a jejích přizdívek. Jediným architektonickým detailem dochovaným v interiéru zkoumaných sklepů pod jižním rizalitem je rozměrný obdélný, olištovaný portál vstupu do podzemní

prostory

věže.

S ohledem

na

jeho

architektonickou

podobu

je

pravděpodobné, že pochází rovněž z tohoto období, tedy z barokní fáze výstavby zámku. Je možné, že honosněji pojednaný vstup náležel místnosti s nějakým zvláštním určením – tento předpoklad však zatím nelze doložit. Ze zmíněných střílnových otvorů, které jsou zachyceny na starších vedutách i plánech, je v současnosti dostupný pouze jediný – v místnosti č. 006. Rozmístění dalších si dnes, přímo ve sklepních prostorách, zatím ověřit nemůžeme. Protože nalehlé fasády rizalitu jsou na obou stranách trojosé, je logické, že by na každé straně bylo po třech střílnových otvorech. Rozpaky budí ovšem konstrukce klenby při jihovýchodní stěně místnosti č. 004. Na schematickém zaměření je zde nakreslen jediný takovýto otvor, a to přibližně v ose stěny; čela dobře vyvinutých lunet zde

–––

72

SHP zámek Kroměříž 2014 dovolují uvažovat spíš o dvojici takovýchto otvorů – plocha v ose místnosti je zakryta patou klenby, která vylučuje existenci takovéhoto otvoru (alespoň v době existence klenby – tu ale můžeme považovat za součást původní zámecké stavby ze závěru 17. století). Střílnová okna mířila z boků rizalitu i na „kurtiny“ zámecké fasády. Střelbou skrze tyto střílny bylo jistě možno účinně hájit prostor přilehlého příkopu, vstup do zámku i jihovýchodní bok zámecké budovy. Význam takto pojednaného soklu zámecké budovy byl však především výtvarný. Fascinace strohou, inženýrskou pevnostní architekturou je živá již v období renesance (viz např. bastionové rizality zámku v Nelahozevsi z poloviny 16. století). V pobělohorském období lze tento spodní pás, toto podloží monumentální zámecké architektury vnímat jako jakýsi symbol válečného vítězství, na jehož „základech“ vyrůstá nová doba klidu a tvůrčích činů. Strohé neomítané prostory sklepů zřejmě sloužily především ke skladovacím účelům (zde znovu lze zmínit otázku účelu – snad významnějšího – sklepu pod věží). Vzhledem k tomu, že naprostá většina ploch stěn a kleneb prostorů je překryta novodobými omítkami, není možno provádět detailnější průzkum. Nemůžeme se tak vyjádřit blíže např. k severozápadní části zkoumaných prostor, k jejímu stáří; je však možno důvodně předpokládat, že i tato část je součástí původní stavby raně barokního zámku. Bizarní utváření kleneb ve sledovaných prostorách rovněž nemusí být nutně dokladem složitějšího stavebního vývoje. Nejedná se zde o žádnou architektonicky prvořadou realizaci, nicméně neuvěřitelná tvarová variabilita klenebních konstrukcí svědčí o schopnosti stavitele vyrovnat se jak s nestandardním půdorysem prostor, tak i s potřebou uchovat vnější stěny místnosti nezakryté klenební konstrukcí téměř po celé výšce (důvodem zde bylo situování střílnových oken). Ve zkoumaných interiérech můžeme snadno rozlišit pouze některé evidentně následné úpravy (podezdění širokých spojovacích otvorů, snad z doby po požáru v roce 1752; zaslepení střílnových oken, související se zasypáním příkopů v 19.

–––

73

SHP zámek Kroměříž 2014 století; přeměna ve sklad civilní obrany ve druhé půli 20. století, následné vybourání novodobých příček).

IV.9. Průzkum půdních prostor (2013, 2014) (dokumentace na přiloženém CD) Rozsáhlé půdní prostory arcibiskupského zámku v Kroměříži kryjí všechna čtyři křídla budovy. Mimo zájem tohoto průzkumu byly prostory nad zámeckou věží, které vznikly po požáru věže v poválečném období (okolnosti jejich znovuzbudování byly popsány v samostatném průzkumu zámecké věže). Průzkum se soustřeďuje především na zdivo přístupné z půd (obvodové zdi, komín aj.) a na pozůstatky starších konstrukcí stropů a krovů, předcházejících dnešní situaci. Ta je dílem obnovy po zničujícím požáru zámku dne 16. března 1752, který strávil střechy, krovy i stropy nad nejvyšším patrem zámku. Ze starší, předpožárové situace, pocházející z doby výstavby zámku (po roce 1686) se zde dochovaly převážné části obvodových zdí s okny, komíny s otisky staršího zastřešení a také pozůstatky starších, dřevěných konstrukcí (dochované, či patrné ve formě otisků ve zdivu. Zjištěné situace jsou dokumentovány fotograficky, zaměřením (typické situace u kapes po dřevěných konstrukcích apod.), hlavním kresebným materiálem je pak půdorys s vyznačením všech zjištěných situací. Součástí je i podrobný slovní popis prostoru půdy a vyhodnocení zjištění.

–––

74

SHP zámek Kroměříž 2014 IV.9.1. Popis jednotlivých půdních prostor Jednotlivé popisované prostory jsou číslovány dle schématu v tab. č. 1. 1 JZ stěna: stěna je prolomena segmentem zaklenutou, nízkou okenní nikou, jejíž vnější vyústění je opatřeno v kameni sekaným ostěním. Parapet je přímý, opatřený cihelnou dlažbou (obr.1). Toto půdní okno je ve spodní části zaslepeno tenčí zídkou (širokou cca 60cm), zachovaná část koruny této zídky je opatřena cihelnými půdovkami. V líci zídky jsou dochována poškozená lůžka po trámech; ve spodní části se jedná o otisk povalového stropu, nad ním pak 5 samostatných lůžek po jiných trámech. Tyto trámy byly situovány ve směru JZ – SV. V JV části vyrůstá ze zídky omítané, komínové těleso. Vnitřní líc zídky kopíruje líc níže situované, širší partie této zdi (viz dále). Nad půdním oknem je ve zdivu patrný soubor kapes po dřevěných prvcích (obr. 2); v pravidelných rozestupech jsou zde dochována lůžka po dřevěné konstrukci, sestávající ze styku tří prvků (viz tab. 2/T1 a tab. 3), mezi nimi se pak nacházejí 2 – 3 mělká, jednoduchá lůžka, situovaná o cca 10cm výš, než jsou výše popsaná lůžka. Tato situace je konstantní u JZ i SV stěn prostorů 1–4. Popsané otvory po trojice prvků jsou situovány půdorysně naproti sebe. JV stěna; pata zdiva věže i přístavby před její J fasádou jsou ztenčeny průběžným, horizontálním probráním (obr. 3) pro uložení již neexistujících dřevěných prvků (do zdiva věže je probrání vsekáno dodatečně). SV stěna: Ve zdivu je zde patrno vyústění okénka, budovaného obdobně, jako ostatní půdní okna, jenomže je užší (šířka u vyústění činí cca 90 cm). JZ špaleta okénka je půdorysně kolmá ke stěně, druhá špaleta probíhá šikmo. Cihelná, segmentová klenba se svažuje do nádvoří (k SV). Vnější vyústění okénka je zaslepeno zazdívkou (obr. 4). Vyšší partie zdi – viz popis u JZ stěny – pouze v horní partii je zde situována užší nadezdívka. SZ stěna: je tvořena smíšeným zdivem útvaru přístupového schodiště; u paty zdiva je rovněž patrna průběžná nika s otiskem trámu (obr. 5).

–––

75

SHP zámek Kroměříž 2014 Podlahu prostory tvoří rub plackové klenby. 2 Prostora je situována nad přístupovým, dvojramenným schodištěm a chodbičkou v SV části. Do prostoru půdy proniká rub hmoty schodišťové chodbičky, uzavřený železnými dveřmi. JZ stěna: koruny zídek, kryjících spodní partie půdního okna jsou pokryty půdovkami, které přecházejí i na podlahu prostoru – ta je situována výš, než v prostoře č.1. Horní partie stěny – viz popis u č.1 SV stěna: v dolní části je půdní okno, jako v protější stěně, horní partie – viz popis u č.1 (obr. 6). Podlaha: v rubu cihlové klenby nad mezipodestou schodiště je podélně situovaná, hluboká rýha, zřejmě otisk dřevěného prvku, orientovaného ve směru JV – SZ (tab. 2/1). 3 Prostora nad dvojicí místností a chodbičkou v SV části (původně se jednalo o jednu místnost, rozdělenou později ve dvě prostory a chodbičku). JZ stěna: Zídky, kryjící spodní partie oken jsou poškozeny, jsou v nich opět otisky po povalovém stropu (trámy kladeny ve směru JZ – SV), v Z koutě je dochován zbytek interiérové omítky s ličkami, přecházející na SZ stěnu (obr. 8). Omítka sahá pouze pod spodní úroveň otisku povalového stropu – jedná se tedy o původní interiérovou omítku plochostropého sálu, předcházejícího dnešním klenutým prostorám. Horní partie stěny – viz popis u č. 1. JV stěna: Téměř po celé délce stěny jsou dochovány zbytky interiérové omítky s ličkami, dosahující pod spodní hranu zaniklého, povalového stropu (obr. 9). Do plochy stěny jsou zde druhotně vloženy 3 úzké náběhy cihelných pasů (jejich povrch je opatřen hrubou omítkou), nesoucích na svých korunách železná táhla – tytéž konstrukce jsou patrny i v protější, SZ stěně.

–––

76

SHP zámek Kroměříž 2014 SV stěna: Zídky ve spodních partiích oken jsou rovněž poškozeny, patrny jsou zde otisky zhlaví trámů povalového stropu (viz u JZ stěny) a zbytek interiérové omítky původního plochostropého sálu (obr. 10). Horní partie stěny – viz popis u č. 1. SZ stěna: V Z části dochován zbytek interiérové omítky plochostropého sálu, situace napravo přestavěna (vložením pasů s táhly – viz u JV stěny, výstavbou komína, propojeného oble vedeným průduchem s příčkou mezi místnostmi pod půdou (obr. 11). Podlaha: rub klenby, pokrytý skelnou vatou. 4 Prostora nad klenutým sálem. JZ stěna (obr. 12): zídky u oken srovnány do úrovně okenních parapetů (mezi okny dochované amorfní pozůstatky zídky). Horní partie stěny – viz popis u č. 1. SV stěna (obr. 13): zídky u oken srovnány do úrovně okenních parapetů (mezi okny dochované amorfní pozůstatky zídky). Horní partie stěny – viz popis u č.1 SZ stěna: její koruny je situována výš, sahá cca do ½ výšky JZ a SV stěn (obr. 14). Má rovnou, plochou korunu. V S koutě je situováno komínové těleso s přidruženým, oble vedeným sopouchem z JZ strany. Komín je vevázán do SV stěny (!), ne jeho povrchu však nejsou patrny žádné stopy staršího zastřešení. Podlaha: je tvořena vysokým útvarem rubu cihelné klenby, armovaným příčnými, cihlovými pasy. 5 Velká prostora nad Manským sálem; klenba je situována podstatně výš, než u č. 4. JZ stěna: Patrny 4 cihelné záklenky půdních oken – otvory oken jsou však zaslepeny zužující zazdívkou, vyplňující mezeru mezi původním okenním otvorem a ruby klenbiček, vybíhajících kolmo k oknům a nořících se do hmoty rubu zmíněné velké klenby prostoru (obr. 15). Nad záklenky původních oken je ve stěně průběžný,

–––

77

SHP zámek Kroměříž 2014 vodorovný stupeň s otisky trámů zaniklého povalového stropu (trámy orientovány ve směru JZ – SV, otisk stropu je na několika místech přerušen novějšími nadezdívkami),

pod

ním

jsou

dochovány

poměrně

velké pozůstatky

ploch

interiérových omítek s bílými ličkami. Jak je patrno, tyto interiérové omítky sahaly po vyústění špalet oken, zmíněné zazdívky jsou mladší. Uprostřed, mezi dvojicí oken je situováno torzo komína, svázaného se zdivem, v popředí je patrno jeho pozdější rozšíření (obr. 16). Horní partie stěny – viz popis u č. 1, lůžko po dřevěném prvku na SZ straně má svislou část nahoře ohraničenu (není však možno zjistit, jestli se nejedná o druhotné zaslepení při přestavbě koruny (srov. tab. 3, obr. 17). JV stěna: Jak je výše uvedeno, koruna zdiva je rovná a odpovídá úrovni spodních hran trámů zaniklého povalového stropu (obr. 18). Na povrchu stěny jsou dochovány

plochy

interiérové

omítky

s

ličkami,

pocházející

se

zaniklého,

plochostropého sálu. SV stěna: dtto JZ stěna, komín, situovaný naproti komínu popsanému je pokrytý hrubou omítkou, beze stop starších úprav (obr. 19). SZ stěna: je tvořena vysokým, cihelným štítem (obr. 20), kopírujícím tvar střechy (nad rovinu střechy neproniká). Spodní část zdi je starší, s otiskem trámového, povalového stropu. Součástí zdi je i mohutné, komínové těleso, které souvisí se starší fází (jsou na něm zachovány ostrůvky exteriérové omítky, bohužel, otisk starší střechy se zde nezachoval. V SV partii je situován prostý vstup do č. 6 (je dílem pozdější stavební fáze). Podlaha: rub mohutné, cihlové klenby, cihelná dlažba po okrajích. 6 Prostora nad dvojicí místností 2. patra JZ stěna: v JV části je jedno půdní okno klasických rozměrů, pod ním otisk čel stropních trámů povalového stropu, v SZ části dominují mohutná, komínová tělesa, mezi kterými je situován průchod do prostory č. 7. Uprostřed délky stěny je torzo komínu, vevázaného do zdiva (obr. 21).

–––

78

SHP zámek Kroměříž 2014 JV stěna: je tvořena mohutným, cihelným štítem, sahajícím a ž pod střechu, z něj vyčnívá těleso mohutného komína se zbytky exteriérových omítek (srov. SZ stěna u č. 5). SV stěna: nízká zeď se zbytky otisků lůžek povalového stropu (trámy probíhaly směrem JZ - SV, jejich druhá zhlaví byla uložena na JZ zdi této prostory). SZ stěna: nízká zeď se zbytkem otisku boku trámu povalového stropu (obr. 22). Podlaha: ruby mělkých kleneb. 7 Prostora nad místností v J partii Z nárožního rizalitu. JZ stěna: Půdní okno se zbytkem předsazené zídky s otisky zhlaví trámů povalového stropu (obr. 23), koruna zídky je v dochovaných úsecích hladká, rovná, tvořená maltovou krou. Trámy byly uloženy přibližně ve výšce parapetu půdního okna, trámy měly rozměry cca: Š = 30, V = 27cm. Nad trámy se nacházela cca 40 cm vysoká nadezdívka s poškozeným lícem; zde je dochován otisk zhlaví výše situovaného trámu. Trámy situovány ve směru JZ – SV. Ve spodních partií špalet okna jsou dochovány otvory po zaniklých, dřevěných táhlech, situovaných rovnoběžně s lícem zdiva. Horní partie stěny – viz popis u č.1. JV stěna: Půdní okno se zbytkem předsazené zídky s otiskem boku krajního trámu povalového stropu (srov. obr. 23). Ve spodních partií špalet okna jsou dochovány otvory po zaniklých, dřevěných táhlech, situovaných rovnoběžně s lícem zdiva. V horní partii stěny je dochována vodorovně orientovaná dutina po trámu, situovaného mělce za lícem (tab. 2/2, obr. 24). SV stěna: Ta je tvořena mohutným, cihlovým komínem s přidruženým, oble podklenutým bočním sopouchem (obr. 26). SZ stěna: režná, cihelná stěna s rovnou korunou, situovanou ve výšce paty okenního záklenku (obr. 25). Podlaha: Rub cihelné klenby

–––

79

SHP zámek Kroměříž 2014 8 Prostor nad místností, zaklenutou dvojicí vysoko posazených, kopulových kleneb (obr. 27). JZ stěna: Plná stěna, půdní okno je patrno pouze shora (v parapetu okna je dochováno podélně situované, dřevěné táhlo). Horní partie stěny – viz popis u č.1. SV stěna: cihelná zeď, perforovaná vysokými otvory, směřujícími k č.10. Podlaha: ruby dvojice kopulových kleneb 9 Prostor lichoběžníkového půdorysu nad nárožní místností Z rizalitu. JZ stěna: V dolní části zídky, předsazené oknu, je otisk povalového stropu (hluboký cca 30cm), v nadezdívce nad ním jsou cca 40 cm hluboká lůžka po šesti trámech, osově vzdálených cca 90cm (trámy orientovány ve směru JZ – SV); líc nadezdívky nad zaniklým stropem ustupuje o cca 10cm za líc zdiva pod stropem (obr. 28). Zčásti dochována i koruna této zídky, krytá cihelnou dlažbou (cihly o rozměrech 6x16x33cm). V parapetu okna je dochováno podélně situované, dřevěné táhlo. JV stěna: cihelné zdivo, související se zaklenutím v prostoru č.8, ve spodní, starší partii je však dochován otisk boku trámu povalového stropu (obr.29). SV stěna: ve spodní části je patrný stupeň - otisk zhlaví povalového stropu (obr. 30). Na této konstrukci je druhotně posazená hmota cihelného zdiva s vysokým, valeně klenutým průchodem do prostoru č. 10. SZ stěna: ve spodní části je před půdním oknem zídka, jejíž koruna končí v úrovni horních hran trámů povalového stropu (obr. 31). V parapetu okna je dochován otisk podélně situovaného, dřevěného táhla. Ve vnějším líci zídky, kryjící spodní partii okna, je na povrchu zdiva patrno zčervenání po ožehu ohněm. 10 Poměrně velká prostora s převýšeným rubem klenby, pokrytým skelnou vatou (obr. 32 a 33). V parapetech oken jsou patrny otisky podélných, dřevěných táhel.

–––

80

SHP zámek Kroměříž 2014 11 Prostora nad částí chodby ve 2. patře JV stěna: spodní část cihelná, v JV nároží nádvorní zdi se nacházejí dva zazděné okenní otvory (obr. 34); SZ z nich (tab. 2/3, obr. 35) má rovnoběžné špalety, jejichž průběh je zešikmen k V, JZ špaleta je dodatečně rozšířena vysekáním líce, cihelný záklenek klesá směrem k JV, vnější vyústění je zaslepeno upravovanou, cihelnou zazdívkou. JZ okénko (tab. 2/4, obr. 36) má rovněž cihelný záklenek; jeho vnitřní (JZ) část probíhá vodorovně, vnější (SV) pak strmě klesá do nádvoří; vyústění je rovněž zazděno. Horní partie stěny – viz popis u SZ stěny v č. 13. SV stěna: ve V části je prostora uzavřena omítanou stěnou s novodobým vstupem, v S části je spodní partie stěny tvořena otiskem zhlaví trámů povalového stropu, nad ním jsou pak patrna lůžka po samostatných trámech (obr. 37). SZ stěna: V S části se nachází cihelné, režné, komínové těleso (po jeho JZ boku je vstup do č. 13). V SV části je stěna tvořena cihelnými zdivy uzavřeného vyústění schodiště (vstup je opatřen železnými dveřmi). Podlaha: ruby cihelných kleneb, v JZ části se nachází podélný otisk po zaniklém trámu, pronikajícím rubem klenby, SV od něj probíhá klenbou torzo druhého trámu, situovaného hlouběji (obr. 38); shora jsou v něm zatlučeny velké tesařské skoby (tab. 2/5). 12 Prostora nad schodištěm. Do prostoru půdy vystupuje hmota rubu klenby SV ramene schodiště, kopule klenby nad schodišťovým zrcadlem a hmota zaklenutého prostoru nad JZ ramenem – s výstupem na půdu (obr. 39). Nástavba s kopulovou klenbou (nad zrcadlem) má ve svých přístupných stěnách po zazděném otvoru. V zadní části je prostora, zastropená segmentovými klenbičkami do traverz. Na SV straně je komínové těleso s otiskem zaniklé střechy v nižší úrovni, než je střecha dnešní. V horní části je komín opatřen cihelnou nadezdívkou (obr. 40).

–––

81

SHP zámek Kroměříž 2014 13 Velká prostora nad 4 místnostmi ve 2. patře. Široká, dělící příčka uprostřed není v současné době přístupná kvůli překrytí skelnou vatou. Je možné, že na ní jsou dochovány rovněž stopy interiérových omítek (?). JZ stěna: je tvořena cihelným zdivem, kryjícím útvar schodiště (viz prostora č. 12), nalevo je popsaný komín, napravo pak vyšší, omítané zdivo se vstupem, opatřeným železnými dveřmi (obr. 41). JV stěna: je tvořena cihelným zdivem, ze kterého vystupují dvě mohutná, komínová tělesa, nahoře s omítanými stěnami (obr. 42), v horní části je zde dochována římsa, nad ní pak novější, cihelné zdivo. Komíny jsou nasazeny na starší zdivo – v něm jsou patrny otisky po zhlavích zaniklého povalového stropu (trámy orientovány ve směru JV – SZ), pod zaniklým stropem jsou dochovány zbytky interiérových omítek s bílými ličkami (obr. 43). SV stěna: pouze koruna nízké zdi s otiskem boku trámu povalového stropu, pod ním zbytky interiérových omítek s ličkami. SZ stěna: Stěna se čtyřmi půdními okny, v jejichž parapetech se dochovala dřevěná táhla (obr. 44). Ve zdivu nad okny je dochována vodorovná řada otvorů po zaniklých dřevěných konstrukcích; v pravidelných rozestupech se zde střídají mělčí kapsy pro trámy a hlubší kapsy s otiskem vodorovného trámu (rozměr trámu cca: Š = 15-20cm, V = 20cm, hloubka kapsy cca 60cm), cca 45 cm za lícem zdi je situován otisk po svislém trámu, vycházející z vodorovného prvku a mířícího vzhůru do zdiva v nezjištěné výšce (tab. 2/ T2, tab. 8). Spodní části oken jsou překryty zbytky tenčí zídky s otisky zhlaví trámů povalového stropu. 14 Prostora nad dvojicí místností ve 2. patře. JZ stěna: pouze koruna nízké zdi s otiskem boku trámu povalového stropu, pod ním zbytky interiérových omítek s ličkami (obr. 45). JV stěna: je tvořena cihelným zdivem, ze kterého vystupují dvě mohutná, komínová tělesa (obr. 46), nasazená na starší zdivo – v něm jsou patrny otisky po

–––

82

SHP zámek Kroměříž 2014 zhlavích zaniklého povalového stropu (trámy orientovány ve směru JV – SZ), pod zaniklým stropem jsou dochovány zbytky interiérových omítek s bílými ličkami. SV stěna: ve spodní partii jsou zbytky interiérových omítek s bílými ličkami, nad nimi se dochoval otisk boku trámu zaniklého povalového stropu; nad ním jsou v cihelném zdivu dochovány 2 vodorovné řady kapes po trámech (obr. 47). Horní řadou prochází nerovná koruna tohoto zdiva, na kterou je nasazena horní partie mladšího, cihelného zdiva, náležející vysokému štítu, sahajícímu až pod střešní krytinu. Ve zdivu je prostý průchod do č. 15, opatřený železnými dveřmi, napravo pak se zdivem souvisí komínové těleso s omítanými stěnami a plastickou římsou nahoře; výše pak navazuje režné, cihelné zdivo. SZ stěna: Stěna se dvěma půdními okny, v jejichž parapetech se dochovala dřevěná táhla (obr. 48). Spodní části oken jsou překryty zbytky tenčí zídky s otisky zhlaví trámů povalového stropu. Horní část stěny – viz popis u č. 13. 15 Velká prostora nad Sněmovním sálem ve 2. patře. JZ stěna: cihelná stěna štítu s průchodem z č. 14, a komínovým tělesem v JV části (obr. 49). V koutech při krajích stěny jsou patrny zesilující, hranolové pilíře. Koruna štítu je tvořena dvojicí trojúhelníkových útvarů, kopírujících původní, barokní řešení střechy nad SZ zámeckým křídlem. JV stěna: vysoký, cihelný štít, v něm průchod do č. 16 (v JZ partii), ve spodní části jsou patrny zaslepené, půlkruhem zaklenuté, odlehčovací otvory této zdi. Před její líc předstupuje těleso mohutného komínu, k němuž se na JZ straně připojuje subtilnější komín (obr. 50). Prvně zmíněný má na povrchu exteriérové omítky a v horní partii má dochovanou jednoduchou římsu; nad ní je zdivo komínu neomítáno. Dále k SV vystupuje další komínové těleso s obdobným řešením (obr. 51). SV stěna: Pod podlahou prostory je trojice okenních půdních nik se zachovanými dřevěnými táhly v parapetech. Nad krajními z nich jsou ve zdivu kapsy po rozměrných, dřevěných prvcích (tab. 2/T4). Levý z nich (SZ) obsahuje otisky po třech prvcích (tab. 4, obr. 52); nahoře je to lůžko po mohutném trámu, situovaném kolmo k fasádě (š=40, v=45cm, hloubka uložení je 60 cm), pod ním je otisk po

–––

83

SHP zámek Kroměříž 2014 krátkém (cca 90 cm) trámu, uloženém rovnoběžně s fasádou stěny (š=30cm, v=32), jeho levá hrana byla seříznuta šikmo. Pod ním je situována mělčí kapsa (hl. cca 30 cm) druhého trámu, rovněž kolmého k fasádě (š=30, v=40cm). Všechny 3 prvky byly vloženy do zdiva při jeho zdění, jsou zde dochovány otisky boků i čel trámů. Pravý otisk (JV) má složitější utváření (tab. 5, obr. 53). Předně je situován na rozhraní dvou šířek půdní zdi; zleva se výše situovaná koruna širší partie zalamuje svisle dolů (po levém okraji otisků a cca v půli jejich výšky se opět zalamuje do vodorovného průběhu a pokračuje dál doprava. Popisovaný útvar je nahoře završen obdélnou kapsou bez otisků dřevěných konstrukcí (v=30, š=47 cm, hl.=20 cm v užší části, 40cm v širší části zdiva); pod ní je situován otisk po vodorovném, dřevěném prvku, rovnoběžném s fasádou (š=?, v=18cm), vlevo je otisk jeho čela, délka není zjistitelná, je však situován na koruně spodní, širší partie – mohl probíhat v poměrně značné délce k JV. Pod tímto prvkem je otisk krátkého kusu mohutného trámu (š=cca 28 cm, v=25 cm, délka max. 55 cm – jeho pravé čela bylo seříznuto šikmo). Pod ním je dochována kapsa po trámu, orientovaném kolmo k líci zdiva (š=37, v=32, hl=44 cm), pod ním jsou otisky podkladní fošny (š=32, v=7, d=cca 30 cm – otisk pravé hrany není dochován). Kromě horní kapsy jsou všude dochovány otisky čel a boků zaniklých dřevěných prvků; konstrukce byly tedy vkládány do zdiva při jeho zdění. Nápadné jsou zde poměrně velké dimenze prvků. Horní část zdiva je převážně cihelná, související s dnešním krovem, pod ní je převážně kamenná partie, která je širší o cca 20 cm; V SZ části (od S koutu až po pravý otisk prvků (viz výše) je její koruna nerovná, v jejím průběhu se snad propisují lůžka drobnějších trámů (?), v JV části (u pravého otisku T4) je dochován svislý ústupek (vysoký cca 100 cm) v šířce zdiva (probíhá levým okrajem horní části otisku T4), na který pak navazuje užší partie shodně provedeného zdiva (obr. 54). V pravé (JV) části stěny je nad ústupkem v šířce zdiva situována další, obdélná, na šířku situovaná kapsa bez otisků dřevěných prvků (?). SZ stěna: obsahuje 5 půdních oken, většinou nepřístupných (jsou rovněž pod úrovní podlahy, v jejich parapetech jsou pravděpodobně zachována dřevěná táhla). Horní část stěny – viz popis u č. 13. Podlaha: je tvořena vysoko situovaným, výrazně vzedmutým rubem cihelné klenby.

–––

84

SHP zámek Kroměříž 2014 16 Velká prostora nad celou střední partií SV křídla zámku. Ohraničená je na JV a SZ stranách vysokými, cihelnými štíty, uprostřed, v ose SZ – JV je předělena mohutnou, cihelnou zdí s vylehčovacími otvory, nesoucí vnitřní strany dvoutraktového krovu (obr. 55). Starší půdorysné členění je zde nezřetelné. JZ stěna: Obsahuje 9 půdních oken, zdivo mezi 2. a 3. z nich (počítáno od SZ) je rozšířeno dodatečně zřízenými pilířky. Parapety oken střední, vyvýšené části (6 ks) jsou utopeny pod úrovní podlahy prostory, probíhají jimi dřevěná táhla, či jejich otisky (podobně u všech oken v JZ stěně). U 4. okna od SZ (tab. 2/6) je ve vyvýšené, cihelné podlaze patrný otvor čtvercového průřezu (cca 10x10cm), probíhající šikmo dolu do prostoru okenní niky (snad otisk zaniklého, dřevěného prvku? – obr. 56). U dvojice JV oken jsou v podlaze patrny otisky po dvojici vodorovných trámů, půdorysně umístěných ve tvaru písmene „V“ (směrem k oknům se prvky rozbíhají) (tab. 2/T5) Horní část stěny – viz popis u č.13. JV stěna: je tvořena mohutnou bariérou cihelného štítu, vylehčeného v dolní části otvory s půlkruhovými záklenky; JZ z nich je zazděn a v zazdívce je prolomen vstup do prostory č.18. V horní části stěny je patrný vodorovný úskok v její šířce; těsně pod tímto úskokem jsou dochována lůžka pro již neexistující trámy, původně orientované ve směru JV – SZ (obr. 57). Nad úskokem jsou dodnes dochovány dva cihelné štíty trojúhelníkového tvaru, sahající pod dochované dvojice barokních krovů. Součástí zdiva těchto štítů jsou i dva komíny, situované vždy mimo vrchol štítu, směrem k úžlabí mezi oběma krovy. Komíny mají dochované omítané (původně nadstřešní) partie, završené jednoduchou římsou. Nad římsou je pak patrno režné zdivo, současné s pozdějším nadstřešením úžlabí. SV stěna: obsahuje rovněž devět půdních oken, cihelná podlaha prostory kryje jejich parapety (v nich se však rýsují niky po dřevěných táhlech. U prvních 3 oken od JV jsou v podlaze patrny otisky po dvojici vodorovných trámů, půdorysně umístěných ve tvaru písmene „V“ (směrem k oknům se prvky rozbíhají) (tab. 2/T5, obr. 58). Po straně SZ z těchto oken je dochován pozůstatek zídky předsazené oknu (na jiných místech jsou parny pouze stopy). Horní část stěny – viz popis u č. 13.

–––

85

SHP zámek Kroměříž 2014 SZ stěna: podobně jako stěna protější, je tvořena štítem, sahajícím až pod střešní krytinu. Spodní část stěny je prolomena pěti vylehčovacími otvory (zaslepenými ze strany od č.15), uprostřed je oválný výklenek, zaklenutý konchou (nad vřetenovým schodištěm). Ve střední části je patrna předsazená spodní partie s nerovnou korunou (obr. 59). Příčná zeď nad dělící zdí traktu: mohutná cihelná zeď s vylehčovacími oblouky s polokruhovými záklenky. Z jeho koruny vycházejí tělesa komínů, která jsou omítána a vybavena jednoduchými římsami (nad nimi je komínové těleso režné, cihelné. Ze strany spádu střechy jsou zde otisky malých, sedlových stříšek (obr. 60). SZ komín (obr. x/6) nese na svých JV a SZ lících v omítkách rytá obdélná zrcadla s projmutými rohy; jedná se o pozůstatek původního zdobení komínových těles nad úrovní staršího, barokního zastřešení (obr. 61). SV plocha: nachází se zde komínové těleso s otisky starší střechy (tab. 2/8). Na JV straně jsou v komínovém tělese otisky po níže situovaných, vodorovných, dřevěných prvcích zaniklého krovu staršího zastřešení (obr. 62). JZ plocha: Je zde rovněž dochován komín s otiskem staršího zastřešení (tab. 2/9, obr. 63). V centrální ploše vystupují nástavby nad velkým schodištěm. Podlaha: SZ část podlahy je situována níže, v centrální části JZ partie pronikají nad podlahu objekty nástavby velkého schodiště, jinde jsou patrny ruby kleneb. 17 Prostora nad místností ve V nároží zámku. JZ stěna: je tvořena mohutným cihelným tělesem s valeně zaklenutým vylehčovacím otvorem a šikmou korunou v JV partii (pod korunou je jistě situován šikmý komínový sopouch). V dolní partii je dochován otisk boku stropního trámu zaniklého stropu. JV stěna: je prolomena dvojicí půdních oken (obr. 64), jejich parapety jsou překryty cihelnou dlažbou (průběh dřevěných táhel se však v jejich povrchu propisuje). Horní část stěny – viz popis u č. 13. SV stěna (obr. 65): je rovněž prolomena dvojicí půdních oken, SZ z nich má půdorysně šikmé, rovnoběžné špalety (vyhýbá dělící zdi mezi č. 16 a 17). Zídka před

–––

86

SHP zámek Kroměříž 2014 spodními partiemi oken je přerušena několika průlomy, její koruna má zčásti dochovanou maltovou úpravu a na vnitřním líci je dochován otisk boku stropního trámu. Ve V rohu jsou těsně nad současnou podlahou partny tři kapsy po subtilních, dřevěných trámcích, vodorovně uložených ve zdivu, jejich půdorysný průběh se vějířovitě sbíhá v interiéru (snad prvky lešení?, obr. 66). V horní části stěny je nad zdivem mezi okny otisk zaniklých dřevěných konstrukcí (zhlaví dvojice nad sebou situovaných trámů, propojených subtilnějším, svislým prvkem (tab. 2/T6, tab. 6, obr. 67). Horní trám (š=32, v=25 cm) byl vetknut 45 cm hluboko do zdiva a byl situovaný kolmo k jeho vnitřnímu líci. Jeho spodní hranu vzpíral subtilní, hranolový sloupek (š=15, hl=17, v=55 cm), situovaný v líci zdiva; dole nasedal na další trám, rovněž kolmý k líci zdiva (š=27, v=25, hl. uložení =20 cm). Prvky byly vloženy do zdiva současně s jeho zděním. SZ stěna: cihelný štít s vylehčovacími oblouky (obr. 68), ve spodní části starší zdivo s rovnou korunou (snad pozůstatek ložné plochy zhlaví stropních trámů?). Štítem probíhá mohutné, komínové těleso (viz u prostory č. 16), z něhož do prostoru vystupuje hmota staršího, omítaného komínu, se zbytkem vodorovné úrovně zaniklé střechy (?), tvořené vodorovnou maltovou vrstvou s pultovitě spádovanou horní hranou Podlaha: rub převýšené, cihelné klenby, ztužený pasy, vrcholem útvaru je vedena vodorovná nika - otisk trámu, situovaného ve směru JZ – SV (tab. 2/10). 18 Prostor nad místností ve 2. patře. JZ stěna: v dolní části (především v JV partii) je dochován otisk boku stropního trámu, nahoře na tuto partii nasedá komínové těleso s bočním sopouchem, oble připojeným (obr. 69). V koruně zdi je otisk po podélně vloženém trámu (tab. 2/11) JV stěna: Je prolomena dvojicí půdních oken, v jejich rovných parapetech se propisují dřevěná táhla. Pod úrovní oken je dochován průběžný stupeň nad rozšířenou partií zdiva, snad s otisky čel trámů povalového stropu (?). Ve V koutě je dochována koruna této zídky (obr.70). V horní části zdiva je dochována řada lůžek po dřevěných konstrukcích (obr.71, tab.2/T3, tab. 7). Na rozdíl od JV stěny prostory č. 17 jsou zde dochovány otisky po

–––

87

SHP zámek Kroměříž 2014 uložení dvojice bočními stěnami k sobě přiložených trámů (celková šířka je cca 50cm); levý z nich (při pohledu z interiéru) byl uložen cca 110cm hluboko, pravý uložen mělce a ve hmotě zdiva z něj vybíhá nahoru otisk dalšího, svislého, dřevěného prvku (jeho výška byla minimálně 90 cm, horní část však může být druhotně přestavěna při úpravě koruny zdiva) – horní partie, viz popis u JV stěny prostoru č. 21. SV stěna: ve spodní části je patrný otisk boku stropního trámu, vyšší partie viz JZ stěna u č. 17) SZ stěna: cihelná stěna se vstupem z č.16, ve spodní části, zčásti překryté přizdívkou, související se zmíněnou horní partií jsou patrny otisky čel zaniklého, povalového stropu. 19 Prostora nad trojicí místností ve 2. patře. JZ stěna: nízká konstrukce, nese v sobě otisky vodorovně kladených trámů (tab. 2/12) - v JV části jeden, rovnoběžný s lícem stěny, v SZ části je pak další, posunutý k JZ (jeho JV čelo je patrno v otisku). V dolní části dochován zbytek interiérové omítky s bílými ličkami (obr.72). V SZ části je situováno novější komínové těleso (s ním časově souvisejí přiléhající zdiva). Součástí tohoto komínu je i starší, komínové těleso, s otiskem vodorovného trámu (souvisí s dochovanými otisky v bočních stěnách prostoru (obr. 73) JV stěna: je prolomena dvojicí půdních oken (obr. 74); v jejich parapetech je patrný průběh dřevěných táhel. ve spodní části je dochována ložná spára a otisk čel zaniklého povalového stropu, níže jsou pak situovány plochy interiérových omítek s bílými ličkami – horní partie, viz popis u JV stěny prostoru č. 21. Horní část zdiva – viz prostora č. 18. SV stěna: srov. č. 18; ve spodní části dochován otisk boku stropního trámu, pod ním je dochována plocha interiérové omítky s bílými ličkami (související se zaniklým stropem). SZ stěna: dtto JV stěna, v S části jsou pod otisky stropu dochovány zbytky interiérové omítky. Výše situované partie stěny – viz popis u č. 13 – horní část, viz popis u JV stěny prostoru č. 21.

–––

88

SHP zámek Kroměříž 2014 20 Prostora nad místností ve 2. patře. JV stěna: JV stěna: je prolomena dvojicí půdních oken; v jejich parapetech je patrný průběh dřevěných táhel. Ve spodní části je dochována ložná spára a otisk čel zaniklého povalového stropu. Uprostřed je situováno železné táhlo s obezděním. Horní část zdiva – viz prostora č.18 + popis u JV stěny prostoru č. 21. JZ stěna: v horní části je tvořena vlevo cihelnou stěnou, napravo pak komínovými sopouchy. Ve spodní části dochován otisk boku stropního trámu. Pod otiskem trámu jsou dochovány pozůstatky interiérové omítky s bílými ličkami. V SZ části koruny otisk podélně situovaného trámu (tab. 2/13). SV stěna: viz JZ stěna u č. 19, ve spodní části dochován otisk boku stropního trámu, v S části dochovány zbytky interiérové omítky s bílými ličkami (obr. 75). V SZ partii se nachází novější zdivo, související s komínovým tělesem. SZ stěna: dtto JV stěna, horní partie stěny – viz popis u č. 13 + popis u JV stěny prostoru č. 21. V Z koutě je situováno komínové těleso 21 JZ stěna: jedná se o stěnu hranolové, zámecké věže, na které je dochován pozůstatek interiéru zaniklého arkýře (jizvy po bočních stěnách a interiérová omítka J stěny arkýře s pozůstatky pozdněgotické malby – tato situace, objevená při předkládaném průzkumu bude popsána a vyhodnocena později samostatně – obr. 76). Ve spodní partii druhotná úprava pro uložení trámového stropu. JV stěna: je zčásti překryta tělesem schodišťové nástavby, ve spodní partii otisk čel trámů povalového stropu. Nad půdním oknem je patrna situace, zaznamenaná v č. 18. V horní části stěny je patrný horizontální stupeň, kterým se zdivo zužuje – v užší partii jsou v líci patrny anomálie – snad otisky zaniklých, přiléhajících dřevěných konstrukcí (?). Stejná situace je i v protější stěně a u SZ JV stěn prostor 18 – 21. SV stěna: patrno zdivo komínového tělesa, dolní partie zdiva jsou překryty skelnou vatou, uloženou na rubu kleneb (obr. 77). SZ stěna: je prolomená trojicí půdních oken s patrnými průběhy dřevěných táhel. Horní partie stěny – viz popis u č. 13 a u protější stěny.

–––

89

SHP zámek Kroměříž 2014 22 Prostora nad SZ částí J rizalitu (JV část je situována výrazně výše a neobsahuje tedy žádné z půdy viditelné součásti "předpožárových" konstrukcí kromě zdiva věže, která byla předmětem starších průzkumů. JZ stěna (obr. 78): je prolomena půdním okem. Nalevo od něj je dole patrna partie širšího zdiva, napravo tato partie dosahuje úrovně paty záklenku okna. V horní části jsou patrny 3 kapsy po uložení zaniklých trámů (JV je otiskem tří prvků – viz popis u JZ a SV stěny prostoru č. 1, u zbylých dvou se jedná o obdobě utvářené kapsy, jako u SZ stěny č. 13) a 3 obdélné otvory, vyplněné cihelnými zazdívkami. JV stěna (obr. 79): V horní části cihelného zdiva jsou patrny tři niky, budované zřejmě pro dodatečné vložení trámů (?), v dolní partii jsou ve zdivu patrna lůžka po stropních trámech (nejednalo se o povalový strop, jako v jiných zkoumaných částech). Přibližně uprostřed je situováno komínové těleso, ze kterého vybíhá další, téměř vodorovného průběhu. SV stěna (obr. 80): V levé části předsazený náběh oblého pasu (?), cihelné zdivo nahozeno hrubou omítkou, v nižší partii je zde patrný vodorovný, cca 30 cm vysoký pás režného, cihelného zdiva (pozůstatek zaniklého, vodorovného trámu). V pravé partii v koutě komínové těleso. SZ stěna (obr. 81): Její JZ partie je prolomena půdním oknem (napravo pozůstatek předložené zídky s otiskem čela v ní vloženého trámu). V horní partii stěny je patrný otisk šikmého, dřevěného prvku (tab. 2/T7). Podlaha: tvořena ruby cihelných kleneb. Poznámka k exteriéru sledovaných prostor: Na V fasádě věže jsou dochovány zbytky původní, vysoké atiky, završující vnější (a snad i nádvorní) fasády zámku před požárem v 18. století (obr. 81). Na nádvorních fasádách se její zbytky nezachovaly (obr. 82).

–––

90

SHP zámek Kroměříž 2014 IV.9.2. Zhodnocení půdních prostor Informativní průzkum prokázal, že převážná část obvodových zdí půdního prostoru pochází z doby výstavby zámku, tedy z 80. let 17. století. Je zřejmé, že horní části vnější atiky byly výrazně sneseny (na V fasádě věže je část atiky dochována). Výšku vnitřních, nádvorních atik zatím z dochovaných zbytků neznáme. Do těchto obvodových zdí byly kotveny prvky krovu, který byl situován níže a byl tedy pohledově výrazně nižší, než je krov dnešní. Sklon střech a částečně i jejich řešení je možno odhadovat z několika dochovaných otisků na starých komínových tělesech. Z těch je zřejmé, že nad SZ křídlem se nacházela střecha pravděpodobně sedlového tvaru – viz zachovaný otisk na komíně v prostoře č.12. Po stranách byla střecha do jisté míry pohledově zakryta vysokými atikami. Při atikách byly pravděpodobně situovány podélné, odtokové žlaby (srov.tab.č. 9). Neznáme tvar zakončení střechy na JZ (vzhledem ke složitější půdorysné situaci je pokus o rekonstrukci obtížný). Dochované otisky T4 na SV straně mohou být pozůstatky mohutných průvlaků, podpírajících krov, budovaný nad poměrně značným rozpětím. Střecha samotná zde mohla být ukončena štítem, popř. valbičkou. Otisky na dvojici komínů, situovaných volně v prostoru v č. 16 nejspíše mohou svědčit pro dvě možnosti rekonstrukce tvaru původních střech nad SV křídlem; jednak zde mohla být situována dvojice rovnoběžných, sedlových střech (tab. č. 9/B,2), nebo jediná střecha sedlová (srov. tab. č. 9/B,1).

První uvedená

rekonstrukce se i vzhledem k podobné předpokládané výšce střešního hřebene nad SZ křídlem (tab. č. 9/A, tab. č. 9/B,2) jeví jako pravděpodobnější. Druhá, už i vzhledem k velkému rozponu – cca 32m – je méně pravděpodobná. Blíže konstrukci původní podoby, či konstrukce krovu zatím nelze zcela rekonstruovat. Otvory, dochované v koutech kolem nádvoří mohou souviset s vyvedením srážkové vody ze zaatikových žlabů do chrličů, či svislých svodů.

–––

91

SHP zámek Kroměříž 2014 Z dochovaných pozůstatků vyplývá, že celá stavba byla v úrovni parapetů půdních oken (ve vnější i vnitřní obvodové zdi), svázána subtilními, dubovými táhly, tvořícími v podstatě spojité, ztužovací prvky (spojení prvků je zřejmě provedeno ve zdivu, ve zkoumatelných částech nebylo nikde zjištěno), přispívající k vodorovné tuhosti objektu. Na povrchu některých z nich jsou stopy po ožehnutí ohněm. Průzkum prokázal, že převážná část místností ve 2. patře zámku, byla před požárem roku 1752 opatřena trámovými, povalovými stropy. Stropní trámy byly po obvodu kladeny do zdiva, mírně překrývajícího spodní části výřezů půdních oken. Interiéry byly vybaveny kvalitní omítkou a opatřeny bílými nátěry (stopy barevných vrstev zatím nebyly nikde nalezeny). Úroveň stropů byla převážně stejná, výjimku tvoří výrazně výš situovaný strop nad č. 5 (Manský sál). Nedovedeme rozhodnout, jestli i některé klenby, jejichž ruby jsou patrné v půdním prostoru, pocházejí rovněž z doby výstavby zámku. V úvahu přicházejí klenby s otisky zaniklých, starších trámů (č. 2, 11, 17), povrchy jejich rubů však nenesou stopy po požáru. Zásadním pramenem pro podobu zámku v době jeho výstavby, resp. stavu těsně před jeho dokončením, jsou veduty Justuse van den Nypoorta z roku 1691, ve kterých je nad hlavní římsou vnějších fasád zámku zachycena nízká, pultová stříška, obíhající po obvodu koruny zámku. Nad ní, půdorysně zasunutá za plochu průčelí, se nachází řada nízkých, koulí završených sloupků, mezi nimiž jsou zachycena různě pojednaná pole. Na vedutě Podzámecké zahrady jsou výplně tvořeny plnými rámy s reliéfní, či mřížovou výplní (?), na jiné vedutě (celkový pohled na Květnou zahradu a město se zámkem) jsou pole v uvedeném rámu vyplněna snad dvojicí, diagonálně zkřížených břeven (?). Už tyto odlišnosti svědčí pro určité pochybnosti o celkové věrohodnosti těchto vedut (můžeme si zde rovněž povšimnout jiného utváření zastřešení věže, či zachycení bastionů, které zřejmě nebyly realizovány). Vzhledem k historické situaci, kdy zámek v době vzniku vedut (1691) ještě nebyl zcela dokončen (ještě 1695 probíhaly práce na fasádách) je možné, že některé zachycené detaily jsou umělcem domyšleny, či mohou zachycovat nějaký provizorní stav.

–––

92

SHP zámek Kroměříž 2014

Hmatatelným pozůstatkem atiky je výše zmíněná pasáž na V průčelí věže, která zachycuje sled obdélných, na šířku orientovaných polí, plasticky ustupujících za hladké plochy rámů. Nad pilastry, vertikálně rytmizujícími fasádu zámku, jsou tato pole čtvercového tvaru. U paty popsaného útvaru se nachází pultová stříška, kryjící hlavní, výrazně vyloženou římsu zámecké fasády. Tato stříška je zachycena i na výše zmíněných vedutách. S přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem je možno konstatovat, že hřebeny střech zřejmě výškově přesahovaly horní úroveň atik a (na rozdíl od historických vedut) se pohledově projevovaly (tab. 9). To samozřejmě neplatilo z pohledů, které se naskýtaly z blízkosti zámku, zvláště ze vstupní strany, kde byl odstup poměrně malý. Další informace získané průzkumem půdních prostor se vztahují k velké hranolové věži a byly již představeny v oddílu textu, věnovaném její problematice.

IV.9.3. Půdní prostory – seznam příloh Tab. 1) Kroměříž, zámek; půdorys s vyznačením jednotlivých prostor dle popisu Tab. 2) Kroměříž, zámek; půdorys s vyznačením nálezových situací dle textu Tab. 3) Kroměříž, zámek; zaměření dřevěných prvků T1 (viz tab. č. 2) a situace zaniklých povalových stropů. Tab. 4) Kroměříž, zámek; zaměření otisků SZ dřevěných prvků T4 v SV stěně prostory č. 15 Tab. 5) Kroměříž, zámek; zaměření otisků JV dřevěných prvků T4 v SV stěně prostory č. 15 Tab. 6) Kroměříž, zámek; zaměření otisku dřevěných prvků T6 v SV stěně prostory č. 17 Tab. 7) Kroměříž, zámek; zaměření otisků dřevěných prvků T3 Tab. 8) Kroměříž, zámek; zaměření otisků dřevěných prvků T2

–––

93

SHP zámek Kroměříž 2014 Tab. 9) Kroměříž, zámek; nákres příčných, svislých řezů SZ a SV křídel zámku s vyznačením stávajících a možné polohy zaniklých, raně barokních střech. Poloha řezů A-Á a B-B´ je vyznačena v tab. č. 2

IV.9.4. Půdní prostory – seznam fotodokumentace Obr. 1) Kroměříž, zámek; prostora č. 1, půdní okno v JZ stěně (od S) Obr. 2) Kroměříž, zámek; prostora č. 1, půdní okna v JZ stěně (napravo je okno v prostoře č. 2), nahoře otisky po trámových konstrukcích (od SV) Obr. 3) Kroměříž, zámek; prostora č. 1, JV stěna s nikou po trámovém stropě (od Z) Obr. 4) Kroměříž, zámek; prostora č. 1, SV stěna, zaslepený otvor (od JZ) Obr. 5) Kroměříž, zámek; prostora č. 1, SZ stěna (vlevo), stěna schodišťové nástavby (od JZ) Obr. 6) Kroměříž, zámek; prostora č. 2, SV stěna, vlevo schodišťová nástavba (od JZ) Obr. 7) Kroměříž, zámek; prostora č. 2, otisk po trámu v rubu klenby schodiště (od JV) Obr. 8) Kroměříž, zámek; prostora č. 3, JZ stěna (od V) Obr. 9) Kroměříž, zámek; prostora č. 3, JV stěna s pozůstatky interiérové omítky, v popředí táhla s podezděním (od S) Obr. 10) Kroměříž, zámek; prostora č. 3, SV stěna (od J) Obr. 11) Kroměříž, zámek; prostora č. 3, SZ stěna s komínovým tělesem (od JV) Obr. 12) Kroměříž, zámek; prostora č. 4, JZ stěna (od SV) Obr. 13) Kroměříž, zámek; prostora č. 4, SV stěna (od JZ) Obr. 14) Kroměříž, zámek; prostora č. 4, SZ stěna (od JV) Obr. 15) Kroměříž, zámek; prostora č. 5, JZ stěna, J část, vlevo J kout prostory (od SV) Obr. 16) Kroměříž, zámek; prostora č. 5, JZ stěna, střední část s torzem komínu (od V) Obr. 17) Kroměříž, zámek; prostora č. 5, JZ stěna, Z část, napravo Z kout, nalevo od něj otisk dřevěné konstrukce (od V) Obr. 18) Kroměříž, zámek; prostora č. 5, JV stěna (od SZ)

–––

94

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 19) Kroměříž, zámek; prostora č. 5, SV stěna, střední část, vlevo komínové těleso (od Z) Obr. 20) Kroměříž, zámek; prostora č. 5, SZ stěna s komínovým tělesem (od JV) Obr. 21) Kroměříž, zámek; prostora č. 6, JZ stěna (od SV) Obr. 22) Kroměříž, zámek; prostora č. 6, SZ stěna (nalevo), vpravo dole koruna SV stěny (od JV) Obr. 23) Kroměříž, zámek; prostora č. 7, JZ stěna, nalevo J kout prostory (od SV) Obr. 24) Kroměříž, zámek; prostora č. 7, JV stěna, detail dutiny po trámu v horní partii stěny (od S) Obr. 25) Kroměříž, zámek; prostora č. 7, SZ stěna (od JV) Obr. 26) Kroměříž, zámek; prostora č. 7, SV stěna (od JZ) Obr. 27) Kroměříž, zámek; prostora č. 8, ruby kleneb (od Z) Obr. 28) Kroměříž, zámek; prostora č. 9, JZ stěna (od V) Obr. 29) Kroměříž, zámek; prostora č. 9, JV stěna (od SZ) Obr. 30) Kroměříž, zámek; prostora č. 9, SV stěna (od J) Obr. 31) Kroměříž, zámek; prostora č. 9, SZ stěna (od JV) Obr. 32) Kroměříž, zámek; prostora č. 10, SV stěna, V kout (od Z) Obr. 33) Kroměříž, zámek; prostora č. 10, SZ stěna s okny (od V) Obr. 34) Kroměříž, zámek; prostora č. 11, roh SV (vpravo) a JV stěn se zaslepenými otvory (od Z). Obr. 35) Kroměříž, zámek; prostora č. 11, zaslepený otvor v JV stěně (od SZ) Obr. 36) Kroměříž, zámek; prostora č. 11, zaslepený otvor v SV stěně (od JZ) Obr. 37) Kroměříž, zámek; prostora č. 11, SV stěna, S. část (od J) Obr. 38) Kroměříž, zámek; prostora č. 11, rub klenby v JZ části (v popředí), za ním zčásti dochované táhlo (od JZ) Obr. 39) Kroměříž, zámek; prostora č. 12, schodišťová nástavby (od V) Obr. 40) Kroměříž, zámek; prostora č. 12, komín s otiskem staršího zastřešení (označeno šipkou), od J. Obr. 41) Kroměříž, zámek; prostora č. 13, JZ stěna (od SV) Obr. 42) Kroměříž, zámek; prostora č. 13, JV stěna (od Z) Obr. 43) Kroměříž, zámek; prostora č. 13, JV stěna, detail otisku povalového stropu (od Z)

–––

95

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 44) Kroměříž, zámek; prostora č. 13, JZ stěna (od V) Obr. 45) Kroměříž, zámek; prostora č. 14, JZ stěna (nízká zídka v popředí s otisky zaniklého stropu (od SV) Obr. 46) Kroměříž, zámek; prostora č. 14, JV stěna (od Z) Obr. 47) Kroměříž, zámek; prostora č. 14, SV stěna (od JZ) Obr. 48) Kroměříž, zámek; prostora č. 14, SZ stěna (od JV) Obr. 49) Kroměříž, zámek; prostora č. 15, JZ stěna (od V) Obr. 50) Kroměříž, zámek; prostora č. 15, JV stěna s JZ komínovým tělesem (od Z) Obr. 51) Kroměříž, zámek; prostora č. 15, JV stěna se SV komínovým tělesem (od SZ) Obr. 52) Kroměříž, zámek; prostora č. 15, SV stěna s detailem SZ otisku dřevěných konstrukcí T4 (od J) Obr. 53) Kroměříž, zámek; prostora č. 15, SV stěna s detailem JV otisku dřevěných konstrukcí a V koutem (od Z) Obr. 54) Kroměříž, zámek; prostora č. 15, SV stěna; celkový pohled na korunu širšího zdiva s otisky trámových kapes v koruně(?) a se SZ otiskem dřevěných konstrukcí v popředí (od Z) Obr. 55) Kroměříž, zámek; prostora č. 16, střední stěna dvojtraktu, střední část (od SV) Obr. 56) Kroměříž, zámek; prostora č. 16, JZ stěna, 4. okno od SZ s otvorem po dřevěném prvku (v podlaze v popředí (od SV) Obr. 57) Kroměříž, zámek; prostora 16, JV stěna, dole vstup do č. 18, nahoře ústupek v šířce zdiva (od Z) Obr. 58) Kroměříž, zámek; prostora 16, SV stěna s půdními okny, JV část; před okny jsou v podlaze otisky dřevěných prvků (od JV) Obr. 59) Kroměříž, zámek; prostora 16, SZ stěna, SV část (od V) Obr. 60) Kroměříž, zámek; prostora 16, dvojice krovů, opírající se o střední zeď dvojtraktu, vpopředí komíny s dochovanými římsami, SZ část (od SZ) Obr. 61) Kroměříž, zámek; dtto, SZ komín s rytým zrcadlem v omítce (pod římsou), SZ stěna (od komín Obr. 62) Kroměříž, zámek; prostora 16, komín v SV ploše prostory s otiskem staršího krovu (od J)

–––

96

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 63) Kroměříž, zámek; prostora č. 16, komín v JZ ploše s otisky staršího krovu (od Z) Obr. 64) Kroměříž, zámek; prostora č. 17, JV stěna (od Z) Obr. 65) Kroměříž, zámek; prostora č. 17, SV stěna (od JZ) Obr. 66) Kroměříž, zámek; prostora č. 17, SV stěna, V kout (vpravo) s otisky tří dřevěných prvků lešení (?) (od JZ) Obr. 67) Kroměříž, zámek; prostora č. 17, SV stěna, otisk dřevěných konstrukcí v horní části stěny (od JZ) Obr. 68) Kroměříž, zámek; prostora č. 17, SZ stěna (od J) Obr. 69) Kroměříž, zámek; prostora č. 18, JZ stěna (od S) Obr. 70) Kroměříž, zámek; prostora č. 18, JV stěna (od Z). Obr. 71) Kroměříž, zámek; prostora č. 18, JV stěna, kapsy po trámech v horní části stěny (od SZ). Obr. 72) Kroměříž, zámek; prostora č. 19, JZ stěna s otisky trámů (od S) Obr. 73) Kroměříž, zámek; prostora č. 19, Z kout prostory, šipka míří na fragment staršího komínu (od V) Obr. 74) Kroměříž, zámek; prostora č. 19, JV stěna (od Z) Obr. 75) Kroměříž, zámek; prostora č. 20, SV stěna (od JZ) Obr. 76) Kroměříž, zámek; prostora č. 21, JZ stěna (od SV) Obr. 77) Kroměříž, zámek; prostora č. 21, SV stěna (od JZ). Obr. 78) Kroměříž, zámek; prostora č. 22, JZ stěna (od SV) Obr. 79) Kroměříž, zámek; prostora č. 22, JV stěna, JZ část (od SZ) Obr. 80) Kroměříž, zámek; prostora č. 22, SV stěna (od JZ) Obr. 81) Kroměříž, zámek; prostora č. 22, SZ stěna (od JV) Obr. 82) Kroměříž, zámek; exteriér, V fasáda věže s pozůstatky staré atiky (označeno šipkou), od V. Obr. 83) Kroměříž, zámek; exteriér, nádvorní fasáda JV křídla, vpravo zámecká věž (od SZ).

–––

97

SHP zámek Kroměříž 2014

V. Stavební vývoj hradu/zámku v Kroměříži V.1. Stavební vývoj předbarokního sídla na základě nových poznatků

V.1.1. Problematika biskupského sídla ve středověku

S nejstarší historií kroměřížského biskupského sídla je spojena řada dosud nezodpovězených otázek, týkajících se nejen polohy a charakteru předpokládaného biskupova sídla, ale i jeho samotné existence. Při hodnocení předbarokních fází dnešního zámku narážíme na nedostatek informací. Postrádáme především dokumentaci zásahů do terénu, souvisejících s opravami zámku v 80.–90. letech 20. století. Při výstavbě barokní rezidence biskupa Karla z Liechtensteina–Castelkorna v závěru 17. století došlo totiž nejen ke stržení většiny nadzemních konstrukcí předbarokního hradu, ale i k zásahům do terénního reliéfu, zejména v souvislosti s rozšířením zámku severozápadním a severovýchodním směrem. Za pozůstatek gotického hradu byla donedávna považována především hranolová věž105 a pod jižním rizalitem situované sklepy s úzkými raně gotickými

střílnami.106 Úvahy o raně gotickém stáří věže, zdánlivě podpořené výskytem bosovaných nárožních kvádrů, se střídaly s domněnkami o stavbě věže až v době kolem

roku

1400.107

Výsledky

aktuálních

stavebně-historických

průzkumů,

prezentované mimo jiné i v předkládaném textu, však dokládají výstavbu věže teprve 105

JŮZA, V. – KRSEK, I. – PETRŮ, J. – RICHTER, V.: Kroměříž, s. 12.

Tamtéž, s. 12. Určení věže jako bergfritu – tedy obranné, případně útočištné stavbypatrně vyplývá z terminologické neujasněnosti. 106

107

DURDÍK, T. – BOLINA, P.: Středověké hrady, s. 194; KUČA, K.: Města, III, s. 210.

–––

98

SHP zámek Kroměříž 2014 v době biskupa Stanislava Thurza kolem roku 1500. Přestože byla hranolová branská věž budována s dílčí změnou plánu, její pozdně gotický původ dokládají primárně osazené architektonické články i heraldická a malovaná výzdoba průčelí a jejích interiérů. Ani klenuté suterény pod jižním zámeckým rizalitem, ztotožňované s původním hradem, nemají gotický původ – byly zbudovány při barokní přestavbě. Zmíněné „střílny“ jsou barokními větracími okénky, ústícími původně do zámeckého příkopu. Jediným pozdně středověkým prostorem v úrovni suterénů zůstává valeně klenutý sklep věže. Ani mohutné sklepy pod severozápadním zámeckým křídlem neskrývají konstrukce středověkého hradu–křídlo představuje barokní novostavbu. Roku 2007 došlo v jižním rohu zámeckého nádvoří k odkryvu zdiv neznámého objektu. Pod povrchem nádvoří se objevila koruna kamenné zdi, orientované přibližně rovnoběžně s dvorním lícem jihozápadního (vstupního) křídla, od nějž bylo zdivo vzdáleno asi 7,5–8 m. Zdivo odkryté délky téměř 20 m vzniklo ve dvou stavebních fázích. Do líce byly zavázány dvě dělicí zdí šířky asi 2 m. Odkryta byla i subtilní šachta a dvojice kamenných základových pasů. Zdiva lze interpretovat jako pozůstatky předbarokní zástavby, nejspíše dosud neznámého palácového traktu. Pravděpodobnou souvislost zdiv se zástavbou thurzovského hradu bude muset potvrdit teprve další průzkum. Nález ovšem přesvědčivě dokládá nevyužitý a velmi bohatý archeologický potenciál kroměřížského zámku. Po rekapitulaci údajů o doložených hmotných reliktech předchůdce barokního zámku je možno podat několik hypotéz k nejstarším dějinám kroměřížského biskupského sídla. Poloha uvažovaného románského dvorce v období před lokací středověkého města bývá tradičně ztotožňována s lokalitou (pozdně?) středověkého hradu, nacházejícího se v místě barokní zámecké rezidence. I v rámci předlokačního stavu se jednalo o strategicky dosti výhodnou polohu, vyvýšenou nad zaplavovanou nivu řeky Moravy. Existence románského biskupova sídla či dvorce v této poloze však

–––

99

SHP zámek Kroměříž 2014 zatím nemá oporu v archeologických ani stavebně-historických nálezech, ačkoliv tento stav může odrážet pouze aktuální úroveň našich vědomostí. Předpoklad románského hradu (dvorce), vyslovený na základě údajné existence románského karneru či kaple sv. Michala při farním kostele Nanebevzetí Panny Marie na dnešním Riegrově náměstí, neobstojí.108 Archeologický průzkum roku 2007 vyvrátil uvažovaný románský původ svatomichalské kaple, která byla až barokní novostavbou na místě staršího (zřejmě vrcholně gotického) objektu. Existenci případného románského biskupského sídla tedy zatím nemůžeme podpořit ani tímto nepřímým argumentem. O tom, kde (a zda vůbec) mohlo biskupovo sídlo stát nebo jakou mělo podobu, nelze pro nedostatek indicií ani spekulovat. Také vědomosti o kroměřížském gotickém hradu zůstávají víc než zlomkovité. Obvykle bývá pouze zcela obecně konstatována jeho existence v místech dnešního zámku. Výstavba hradu je spojována s vysazením středověkého města (po roce 1260), jehož severní nároží měl zaujmout. Pro tato tvrzení však nenacházíme relevantní důkazy, které přirozeně nelze hledat v nekritickém zařazení teprve pozdně gotické architektury zámecké věže již do rané gotiky. K hradu se měly vázat městské hradby, domněle vystavěné rovněž Brunem ze Schauenburgu. Aktuální průzkumy však raně gotický původ kroměřížských hradeb vyvrací. Dnes dochované zděné opevnění vyrostlo nejspíše až ve vrcholné gotice, podstatných oprav se dočkalo ještě po polovině 17. století. Jediný F. V. Peřinka na základě kritiky známých písemných pramenů zpochybnil existenci biskupského hradu v době Bruna ze Schauenburgu.109 Nápadná absence jakýchkoliv dokladů o kroměřížském hradu vyniká ve srovnání s dalšími hrady, doložitelně spojovanými se jménem biskupa Bruna (Mírov u Mohelnice – před 1266; Šaumburk – po 1272; Blansko – před 1275). V síti biskupových sídel 2.

108

JŮZA, V. – KRSEK, I. – PETRŮ, J. – RICHTER, V.: Kroměříž, s. 14–15.

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 18–19, 81–82. V listinách, vydaných v Kroměříži biskupem Brunem, není hrad (castrum) vůbec zmíněn, viz blíže v kapitole věnované písemným pramenům. 109

–––

100

SHP zámek Kroměříž 2014 poloviny 13.–1. poloviny 14. století zřejmě dosti důležitou úlohu hrál i hrad při kostele sv. Václava v nedalekém Hulíně.110 V souvislosti s výše uvedenými hypotézami zůstávají dosud nevysvětleny některé stavební detaily kostela sv. Mořice, založeného právě olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu. Presbytář chrámu, vystavěný v první stavební fázi v 80. letech 13. století, je ve spodní partii zbudován z kamenného zdiva, proloženého četnými

neprofilovanými

pískovcovými

kvádry,

poznamenanými

požárem

a

následujícím přelíčením vápennými nátěry.111 Kvádry poukazují na likvidaci nějakého staršího zděného objektu vyšší stavební kvality. Určení původu druhotně použitého stavebního materiálu a především stavby, jíž náležel, není však prozatím možné. Problematika nejstarších fází předpokládaného gotického hradu v Kroměříži zůstává tedy nadále otevřená. Současný stupeň poznání umožňuje pouze velmi schematickou rekonstrukci možného vývoje sídla v období 13.–konce 15. století. Existenci gotického hradu v Kroměříži v době biskupa Bruna ze Schauenburgu nelze prokázat. Pravděpodobnější je spíše existence palácové stavby, sloužící občasným

biskupovým

pobytům

(podobně

jako

palác

v rovněž

biskupské

Mohelnici112). Biskupovo kroměřížské, zřejmě výrazněji neopevněné sídlo se mohlo nacházet buď v místech dnešního zámku, nebo daleko pravděpodobněji v areálu kolegiátního kostela sv. Mořice. Nejnadějnější lokalitu, v níž bychom měli raně gotické biskupovo sídlo hledat, je zřejmě volné prostranství před severním průčelím kostela sv. Mořice (dnes parkově upravený dvůr Arcibiskupského gymnázia). Složitějšímu stavebnímu vývoji objektů v této části Kroměříže může nasvědčovat právě sekundární užití tesaných kvádrů, použitých jako stavivo raně gotické fáze tohoto kostela.

110

Janál 2000, s. 74 – 81.

111

SAMEK, B.: Umělecké památky, s. 238–244; JANÁL, J. – ŠTĚTINA, J.: Příspěvek, s. 33–42.

PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie, s. 397–398; SAMEK, B.: Umělecké památky, s. 542–543. 112

–––

101

SHP zámek Kroměříž 2014

Nastíněné otázky kolem nejstarších fází biskupského sídla v Kroměříži jsou za současného stavu poznání řešitelné pouze s přispěním archeologického výzkumu, hloubkového stavebně–historického průzkumu a především přesné interpretace písemných pramenů. Na základě současné úrovně poznání kroměřížského zámku nelze předpokládat dochování stavebních situací z období 13. nebo 14. století ve hmotě stávajícího, mnohokrát razantně přestavěného zámku. Předhusitské období, které pro Kroměříž znamenalo časy relativního klidu a stavebního rozmachu (probíhala dlouhodobá výstavba kolegiátního chrámu sv. Mořice, stavba farního kostela Panny Marie, zděného městského opevnění) se tedy poněkud překvapivě výstavbou rozsáhlejšího biskupova sídla ve městě nejspíše neprojevilo. Hrad se v Kroměříži výslovně poprvé uvádí až v letech 1435 a 1437, kdy město bylo již v rukou zástavních držitelů – Smila z Moravan a jeho bratrů.113 Z dalších souvislostí tak vyplývá, že hrad byl v Kroměříži vybudován velmi pravděpodobně olomouckým

biskupem

Janem

Železným

(1416–1430).114

Jeho

poloha

byla

pravděpodobně již identická s místem dnešního zámku. Z konstrukcí nejstaršího hradu (datovaného pouze hypoteticky do druhého – třetího desetiletí 15. století) by mohlo pocházet mohutné kamenné zdivo ve vnějším obvodu jihovýchodního křídla dnešního zámku, snad i se stopou vnitřní zástavby přiložené k hradbě (k tomu dále). Osudy biskupského sídla v období husitských válek neznáme; jistě nezůstalo ušetřeno při obsazení města husity roku 1423 a 1432. V dalším průběhu 15. století, kdy Kroměříž spočívala v rukách zástavních držitelů, nelze na hradě předpokládat výraznější stavební aktivitu, olomoučtí biskupové sídlili na jiných objektech (např. Tas Černohorský z Boskovic realizoval pozdně gotickou přestavbu hradu ve Vyškově115). Bouřlivé 15. století jistě systematičtěji rozvíjené stavební činnosti nepřálo, stejně jako dlouhodobá zástava města šlechtickým držitelům.

113

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, I, s. 76–78.

114

K této možnosti se klonil i F. V. Peřinka – tamtéž, s. 81.

115

PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie, s. 713–716.

–––

102

SHP zámek Kroměříž 2014

Teprve počínaje obdobím episkopátu Stanislava Thurza můžeme sledovat kontinuální stavební vývoj kroměřížské biskupské rezidence. Ta tehdy vyrostla v mohutnou vícekřídlou budovu s vnitřním dvorem a impozantní, dodnes stojící hranolovou vstupní věží.

V.1.2. Pozdně gotický hrad biskupa Stanislava Thurza

Poslední rekapitulace stavebního vývoje Thurzova (1496–1540) sídla počátkem 16. století díky kvalifikované komparaci dostupných ikonografických pramenů, archivních údajů a dílčích stavebně historických zjištění podala poměrně celistvou informaci o stavebních proměnách objektu v období pozdní gotiky a renesance,116 přesto je však k tomuto tématu možno doplnit další podstatné informace získané průzkumem vlastního objektu. Dispozice a rozsah Thurzova sídla byly na základě známých údajů a existujících konstrukcí již vícekrát řešeny. Správně byla rozpoznána existence mohutného severovýchodního palácového křídla a navazujícího křídla jihovýchodního. K rekonstrukci jejich půdorysného rozsahu a dispozice však posloužily téměř výhradně barokní plány, nikoliv detailní stavební rozbor konstrukcí zámku. Podle barevného rozlišení zdiva prvního patra na Tencallově plánu z 80. let 17. století117 se obvykle usuzuje, že barokní zámek kromě věže využil ještě nádvorní průčelní zeď jihovýchodního křídla, část vnější obvodové hradby tamtéž a někdejší obvodovou hradbu na jihozápadě, která měla posloužit jako nádvorní zeď jihozápadního křídla.

JAKUBEC, Ondřej: Renesanční zámek. In: Daniel, Ladislav – Perůtka, Marek – Togner, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 23–32. 116

117

TOGNER, Milan: Barokní rezidence. In: tamtéž, s. 40.

–––

103

SHP zámek Kroměříž 2014 Nejvýraznější

korekce

starších

představ

lze

provést

v případě

severovýchodního křídla. Poznatky z průzkumu zámeckých sklepů pod tímto křídlem totiž předpoklad významnějšího využití zdiv pozdně gotického hradu v podstatě vylučují. Pozdně gotická jižní, tedy nádvorní zeď se v rozsahu sklepů zčásti dochovala a při barokní přestavbě byla její (pod úroveň nádvoří snížená) nejnižší partie využita jakožto substrukce nové nádvorní zdi severovýchodního křídla. Předbarokní situace tedy ovlivnila pouze půdorysnou orientaci dvorní zdi tohoto křídla; její nadzemní hmota je však v plné výši výsledkem barokní výstavby. Stavebně-historický průzkum zámeckých sklepů z roku 2013 odhalil i dobře dochované dělicí zdi v západní polovině severovýchodního palácového křídla, ponechané a využité barokní přestavbou. Otázkou, jíž nelze prostřednictvím metod nedestruktivního stavebně – historického

průzkumu

vyřešit,

však

zůstává

poloha

vnější

obvodové

zdi

severovýchodního palácového křídla i jeho délka na východě. Mezitraktová zeď, oddělující sklepy pod dvorním traktem od sala terreny, je až barokního původu, vznikla kolem roku 1690 v půdorysné stopě odlišné od předbarokního stavu. Ani tzv. Tencallovy plány z 80. let 17. století nedokládají, že by v případě mezitraktové zdi bylo v 1. NP využito starších konstrukcí. Předpokládáme, že původní vnější, severovýchodní zeď byla paralelní se zdí dvorní, dochovanou v suterénech. Nalezení polohy vnější obvodové zdi paláce snad napomáhají poznatky statického průzkumu z roku 1990, jenž zaznamenal polohu trhlin v příčných zdech sala terreny. Nacházely se přibližně v předpokládané linii vnějšího průčelí a snad indikovaly i polohu východní zdi sklepa. Teoretická rekonstrukce průběhu vnější zdi však koliduje s tradovaným předpokladem o jejím napojení na městskou hradbu, která měla dobíhat k východnímu nároží hradu. Situace předbarokního východního nároží však mohla být shodná jako na severozápadě, kde zůstalo dodnes dochováno okosené nároží s předpokládanou bází ikonograficky doložené válcové bašty. Obdobný půdorysný zlom severovýchodního nároží by vysvětloval i polohu vysoké hranolové věžice, zaznamenané právě ve východní části severního průčelí renesančními vedutisty. Pokud skutečně zpevňovala půdorysný zlom vnějšího palácového průčelí, což přinejmenším Willenbergova veduta nevylučuje, jednalo by se o typickou diagonálně posazenou věžici – charakteristický prvek pozdně gotické a raně renesanční

–––

104

SHP zámek Kroměříž 2014 architektury, který zobecněl v samém závěru 15. a v první třetině 16. století (Moravská Třebová, Boskovice, Pardubice, Prostějov a další). Těsně při napojení zkoseného nároží palácové budovy se, při nejsevernějším úseku východního průčelí nacházela další hranolová věžice či rizalit, z nějž dosud zůstalo barokně přestavěné nejnižší podlaží (viz dále). Pod severní obvodovou zdí tohoto rizalitu se ke hmotě předbarokního sídla napojovala již zmíněná městská hradba. Rozpoznání původní délky paláce na východě problematické. Ikonografie ze závěru 16. století dokumentuje, že palácová budova dosahovala až k vnějšímu průčelí jihovýchodního křídla. V tom případě by východně od barokně přetransformovaného sklepa 020 bylo možno předpokládat ještě dva sklepy, které však byly nejspíše zasypány při raně barokní přestavbě. Důvodem mohla být např. existence studny v prostoru východně od stávajícího sklepa 020 (teprve bližší průzkum studny, dnes vyzděné do úrovně 1. NP, by prokázal, zda její spodní část skutečně náleží starší stavební etapě a měl by ozřejmit i funkci otvorů, pronikajících pláštěm studny). Rovněž předpokládaný nejvýchodnější sklep byl zřejmě vyřazen z funkce stavbou barokního vnějšího traktu se sala terrenou, s jejíž východní, tzv. Důlní grottou by půdorys předpokládaného sklepa bezprostředně kolidoval. Přestože výše podané úvahy mohou být za současného stavu poznání pouze pracovní, umožňují – společně s ikonografickými doklady – alespoň hypotetickou rekonstrukci

severovýchodního

křídla

předbarokního

kroměřížského

sídla.

Ze

získaných poznatků dedukujeme, že se jednalo o rozměrnou jednotraktovou palácovou stavbu o délce cca 52 m a šířce max. 18 m, s delší osou orientovanou ve východozápadním směru. Interiér nejnižší úrovně rozdělily příčné zdi pravděpodobně do šesti oddělení, přičemž druhý oddíl od západu nemusel být podsklepen. Tomu by odpovídala i existence úseku spojovací chodby při dvorním průčelí paláce v rozsahu nepodsklepené části. Severozápadní nároží palácového křídla zpevňovala mohutná válcová bašta na hranolovém soklu, zlom fasády na severovýchodě patrně zpevňovala subtilnější hranolová věžice. Nad suterény palác obsahoval tři nadzemní podlaží. Nakolik dispozice 1. NP opakovala rozvrh nejnižší úrovně, již však vzhledem k jeho razantní barokní přestavbě nelze zjistit. Mohutnost obrovské palácové stavby,

–––

105

SHP zámek Kroměříž 2014 vztyčené na hraně terénního zlomu spadajícího k řece Moravě, si vynutila její vzepření ikonograficky doloženými opěrnými pilíři a věžicemi, z nichž jedna patrně nesla presbytář kaple Panny Marie. Pozoruhodné doklady předbarokního stavu nabízí i jihovýchodní křídlo, navazující na severovýchodní palác v pravém úhlu. Podle tzv. Tencallových plánů barokní přestavby zámku v úrovni prvního patra měla být ze starší situace převzato obvodové zdivo nádvorních průčelí a část vnější obvodové zdi, navazující na severovýchodní nároží vstupní věže. Přestože přesný rozsah začlenění těchto konstrukcí do barokní (novo)stavby neumíme doložit, zmíněný plán alespoň dokládá půdorys pozdně gotického či renesančního jihovýchodního křídla v rozsahu čtyř severních okenních os křídla barokního a ve shodné šířce jako barokní, jihovýchodní křídlo. Dík plánu také víme, že starší fáze jihovýchodního křídla před barokní přestavbou nedobíhala až k hranolové vstupní věži, ale z komunikačních důvodů při věži ponechávala volný prostor, do nějž ústila vstupní komunikace z průjezdu podvěžím. Do tohoto nezastavěného, jižního koutu nádvoří se obracela i severní fasáda věže, která nepochybně svojí reprezentativní výzdobou (z níž známe arkýř v úrovni 2. NP) konkurovala vstupní, jižní fasádě věže. U jihovýchodního křídla, jako u jediného ze zámeckých křídel, zůstaly dochovány i zajímavé pozůstatky členění jeho vnějšího obvodu. Jednoznačně předbarokní původ zde má část vnější obvodové zdi jihovýchodního průčelí zámku přinejmenším v oblasti balkonového rizalitu. Ten, jak bylo popsáno výše, přiléhá k asi 12 m dlouhému úseku cca 220–230 cm tlusté zdi z lomového kamene, tvořící součást obvodového zdiva barokního zámku. Zmíněná tloušťka zdi poněkud převyšuje dimenze vnější obvodové zdi jihovýchodního zámeckého křídla – ani u této zdi však nemůžeme vyloučit předbarokní původ, jakkoliv je možné, že starší konstrukce zůstaly dochovány pouze v základech. Také jádro jednopodlažního rizalitu mírně obdélného půdorysu, předstupujícího před boční frontu zámku v těsné návaznosti na původní východní nároží hradu (dnes na východní terase před schodištěm sestupujícím do Podzámecké zahrady) jednoznačně představuje relikt předbarokního stavu. K východnímu nároží rizalitu dobíhala městská hradba, dochovaná dodnes v dlouhém úseku v Podzámecké zahradě. Návaznost městské hradby na rizalit ostatně potvrdil archeologický průzkum v roce

–––

106

SHP zámek Kroměříž 2014 1989 i výkopové práce na podzim roku 2012.118 Rizalit i přes svůj jednoznačně předbarokní původ nepředstavuje nejstarší stavební strukturu v daném prostoru. Jeho jihozápadní (boční) obvodová zeď byla totiž na spáru přisazena k výše zmíněnému, mohutnému staršímu kamennému zdivu, pracovně ztotožněnému se zdivem předthurzovské stavby, snad z první poloviny 15. století. Rovněž východní nároží rizalitu spočívá na starší substrukci z kamenného lomového zdiva. Může se nejpravděpodobněji jednat o blok zdiva (např. opěrného pilíře), který zajišťoval východní nároží předbarokního hradu, situované již na hraně srázu. Další pravděpodobné pozůstatky předbarokního stavu byly zachyceny na podzim roku 2012 liniovým výkopem podél vnějšího průčelí jihovýchodního křídla. Jednalo se zejména o zdiva přibližně metrové dimenze, vzdálená asi 380 cm, situovaná přibližně pod okny místnosti s barokní štukovou klenbou v 1. NP jihovýchodního křídla. Blíže jihozápadní obvodové zdi rizalitu bylo zastiženo obdobně dimenzované zdivo, ovšem bez logicky předpokládaného protějšku. Je otázkou dalšího průzkumu, nakolik lze odkrytá zdiva propojit s informacemi z ikonografie. Ikonografické prameny z konce 16. století totiž zaznamenávají při boční frontě zámku zřejmě trojici hranolových věžic či rizalitů, završených vysokými jehlancovými střechami a o patro převyšující korunu zdiva třípodlažních zámeckých budov. Odkrytá zdiva by tedy hypoteticky mohla být základovými konstrukcemi těchto rizalitů (tomu však neodpovídá poměrně subtilní obvodové zdivo, k tomu však dále). Druhou interpretační možností je pak ztotožnění zdiv s nějakou neznámou zástavbou někdejšího parkánu, která by však zde musela existovat před velkou barokní přestavbou v posledním dvacetiletí 17. století. Jistotu ohledně předbarokního původu máme u již výše zmíněného balkonového rizalitu, dnes na terase schodiště do Podzámecké zahrady. Ve střízlivé, (pozdně) klasicistní podobě dochovaný rizalit jednoznačně představuje spodní část jedné z pozdně gotických či renesančních věžic, situované bezprostředně při

118

východním

nároží

někdejšího

hradu.

Bez

významu

ve

vztahu

k výše

CHYBOVÁ, H.: Kroměříž, s. 102.

–––

107

SHP zámek Kroměříž 2014 komentovaným zdivům snad není skutečnost, že i tento rizalit má jen poměrně subtilní obvodové zdivo tloušťky kolem 100 cm. Půdorys 1. patra zámku na nástěnné malbě ve Velkém sále Staré zámecké knihovny a lept Josefa Fischera z roku 1802 dokládají, že do dnešní přízemní podoby byl rizalit upraven teprve v 19. století. Ještě Fischerovo vyobrazení jej totiž zachytilo v původní, tedy barokní třípodlažní podobě a s patrně nízkým pultovým (nebo zaatikovým) zastřešením. Zatím nedořešený zůstává stavební vývoj a rozsah kroměřížského sídla biskupa Thurza na severozápadní straně. Důvodem je opět velmi razantní přetvoření tohoto prostoru v rámci barokní výstavby, která na severozápadě zjevně nerespektovala obrys staršího objektu. Přestože známe polohu a přibližnou podobu severního nároží předbarokního hradu, předpokládané pokračování zástavby směrem k Mlýnské bráně je nezjistitelné kvůli výstavbě barokního severozápadního křídla, jehož mohutné sklepy zničily či převrstvily všechny relikty starších konstrukcí. Dochovaná situace ve sklepech pod navazujícím, severovýchodním křídlem dovoluje soudit, že vnější zeď předbarokního sídla probíhala před dvorním průčelím barokního severozápadního křídla, tedy v prostoru zámeckého nádvoří. Výkop, který protnul nádvoří podél arkádového traktu severozápadního křídla na podzim roku 2012, však žádné relikty zástavby tohoto prostoru nezachytil (byly patrné pouze uloženiny, nasypané zřejmě při dorovnávání nádvoří souvisejícím s barokní výstavbou). Jedině další archeologický průzkum nádvoří před arkádou severozápadního křídla by mohl objasnit, zda se pod povrchem dvora nachází zbytek někdejší hradby nebo (pravděpodobněji) dalšího křídla předbarokní zástavby, jehož existence však není jednoznačně podchycena ikonografickými prameny. Lze však důvodně předpokládat, že obvod pozdně gotického hradu a renesančního zámku na severozápadní straně nepřesahoval před linii městských hradeb, dodnes dochovaných v krátkém úseku mezi západním rizalitem zámku a Mlýnskou bránou. Dnes však nelze určit ani to, zda městská hradba původně pokračovala i před severozápadním obvodem hradu (v tom případě se zde mohla napojovat na hranolovou podnož válcové bašty v severním nároží hradu). Bohužel neznáme rozsah ani detaily archivně doložené stavební činnosti, kterou biskup Thurzo na svém kroměřížském sídle vyvíjel v posledním desetiletí

–––

108

SHP zámek Kroměříž 2014 svého episkopátu (cca 1530–1540). Hypoteticky právě této době by mohla patřit výstavba dnes zcela zmizelého jihozápadního křídla, jehož základy v jižním sektoru dvora opakovaně odkryl archeologický výzkum v letech 2007 a 2012.119 Vnější líc dvorní zdi tohoto křídla probíhal ve vzdálenosti cca 8,5 - 9 m před lícem stávajícího, barokního křídla. Velmi mohutné základové zdi křídla, dosahující tloušťky kolem a přes 2 m, nejspíše dokládají značnější výškové vyvinutí stavby, u níž proto důvodně předpokládáme třípodlažní výšku (která je ostatně ikonograficky doložena i u severovýchodního a jihovýchodního křídla předbarokního objektu). Nádvorní zeď jihozápadního křídla spočívala na minimálně dvou segmentových základových pasech, s jejichž hojným uplatněním se setkáváme u řady kroměřížských domů, datovaných rámcově do konce 15.–1. poloviny 16. století. Křídlo patrně vzniklo až následně po výstavbě pozdně gotické vstupní věže. Průzkumem zachycená dvorní zeď tohoto křídla by totiž v prodloužení k branské věži kolidovala s portálem průjezdu, otevírajícím se v jejím dvorním průčelí. Rozsah křídla se zmíněnými dílčími odkryvy nepodařilo objasnit; výsledky starších zjištění z rekonstrukce v 90. letech 20. století však naznačují, že probíhalo přes celou délku dvora.120 Dvorní zdi jihozápadního křídla náleží nepochybně také výběh kamenného zdiva pojeného kvalitní vápennou maltou, začleněného do západní stěny novodobé šachty v západním koutu zámeckého dvora. Souvislost tohoto zdiva s již dříve odkrytou dvorní zdí předbarokního jižního křídla potvrzuje i vazba obou torz na jednu půdorysnou linii, nacházející se přibližně v ose druhého pilíře barokní arkády severozápadního křídla. Vnější obvodová zeď jihozápadního křídla se nacházela v půdorysné linii stávající dvorní zdi barokního jihozápadního křídla. Bez dalších podpovrchových průzkumů však nelze jednoznačně určit, zda byla předbarokní zeď využita při stavbě barokního křídla. Tzv. Tencallův plán prvního patra zámku z 80. let 17. století vyznačil předmětnou zeď šedě, z čehož vyplývá přinejmenším záměr na

ŠTĚTINA, Jan: Co skrývá nádvoří kroměřížského zámku? In: P. Rožmberský (ed.): Dějiny staveb 2008, s. 59–65. 119

CHYBOVÁ, H.: Kroměříž, kumulace lomového kamene na fotografii na s. 94 dovoluje usuzovat na polohu dělicích zdí křídla. Komparací výsledků průzkumu z roku 1998 a 2007 tedy dospíváme k představě o původně šestiprostorovém dělení křídla. 120

–––

109

SHP zámek Kroměříž 2014 její ponechání a začlenění do dvorní zdi novostavby jihozápadního křídla. Tuto, již vícekráte nadhozenou otázku však za současného stupně poznání nelze vyřešit. Další, byť jen velmi kusé informace o předbarokním jihozápadním křídle nabízí ikonografie. Nejstarší známé vyobrazení kroměřížského zámku (již zmíněný dřevořez J. Willenberga, zobrazující objekt před rokem 1593 při pohledu od severovýchodu) i přes svoji nejednoznačnou vypovídací hodnotu dokládá existenci koncové, západní části jihozápadního křídla, dobíhající zřejmě až k městské hradbě. V průčelí patrně pouze dvoupodlažního západního úseku jihozápadního křídla rozeznáváme rozměrná pravoúhlá okna s vnitřním dělením, podél průčelí zřejmě probíhala pavlač. Zda předpokládaná, z obvodu hradu vystupující stavba byla pokračováním jihozápadního křídla v nádvoří, jemuž náležely nalezené základové partie, nelze bez dalších průzkumů určit, ač se to zdá nanejvýš pravděpodobné. Mimo obvod zámku vysunutá část křídla mohla plnit důležitou komunikační úlohu spojnice mezi zámkem a blízkou Mlýnskou bránou, resp. zámkem a krytou chodbou na koruně městské hradby, jíž minimálně od konce 16. století vedl přístup ze zámku do kostela sv. Mořice.121 Interpretace

patrně

dvoupodlažních

objektů

s vysokou

valbovou

střechou,

zachycených Willenbergem někde v poloze či před vnějším průčelím pozdějšího (barokního) severozápadního křídla, představuje nadále velkou neznámou. V poloze zakreslené

Willenbergem

by

se

nejspíše

nacházely

mezi

hradem

a

jeho

hospodářským zázemím, lokalizovaným do dnešní ulice Na Kopečku. Otázkou však zůstává věrohodnost tohoto vyobrazení, neboť autor pracoval se zřejmou snahou o zachycení

co

možná

největšího

množství

dominant

v rozvinutém

pohledu.

Předbarokní zástavbu tohoto prostoru může však naznačovat blíže neinterpretovaný a nedokumentovaný nález zdiv, učiněný zde v 70. letech 20. století.122 Na tomto místě pouze krátce zmíníme velkou, hranolovou vstupní věž hradu, jež nepochybně tvořila dominantu celého hradního areálu. Důležitou roli věž plnila i

JAKUBEC, O.: Renesanční zámek, s. 29, 31. Poslední, mladšími zásahy upravený úsek této chodby se dochoval na vrcholu krátkého úseku původní městské hradby mezi západním rizalitem zámku a Mlýnskou branou. 121

122

CHYBOVÁ, H.: Kroměříž, s. 103.

–––

110

SHP zámek Kroměříž 2014 v rámci městského urbanismu – její jižní, architektonicky bohatě prokomponované průčelí tvořilo zadní pohledový plán severního nároží hlavního kroměřížského náměstí, které v podstatě sloužilo jako vstupní předprostor biskupského sídla. Věž, která představuje nejlépe dochovaný celek Thurzova hradu, je podrobně představena v předchozí části textu. Doposud blíže nepovšimnutou složkou Thurzova (či obecně předbarokního) objektu je problematika opevnění na straně k městu. Zde se nacházel příkop, jehož existenci jednoznačně dokládá svodivý most brány v přízemí hranolové vstupní věže. Boční, jihovýchodní frontu hradu, orientovanou do Ztracené ulice, obíhal úzký parkán, vymezený hradbou, vyrůstající zřejmě přímo ze dna hradebního příkopu. Parkánová hradba byla provázána se zdivem pozdně gotické vstupní věže.123 Před její východní, boční frontou ponechávala rozměrnější prostor, jehož existence (společně s otiskem střechy na fasádě věže) dovoluje hypotetickou úvahu o existenci rizalitu, či vysokého a úzkého křídla, přiloženého v tomto prostoru k boku věže. Před dnešním hlavním průčelím zámku, orientovaným do Sněmovního náměstí, není sice existence parkánu a parkánové hradby doložena, nicméně–vzhledem k vysunutí vstupní věže z půdorysu hradu–je možno parkán předpokládat i zde. Situaci případné zástavby v prostoru, oddělujícím biskupův hrad od města (tj. na dnešním Sněmovním náměstí), nelze pro období celého 16. století rekonstruovat. Výpovědní hodnotu tohoto prostoru výrazně omezilo, ne – li likvidovalo, razantní snížení terénu v souvislosti s klasicistní úpravou Sněmovního náměstí v první polovině 30. let 19. století. Nevíme proto ani, zda přístup k biskupovu sídlu z náměstí kontrolovala nějaká další opevňovací linie či stavba. Archeologie doložila pouze existenci kamenného, v suterénu valeně zaklenutého objektu při jihozápadním nároží Mlýnské brány, který však s organismem hradu zřejmě bezprostředně nesouvisel.124

VÁCHA, Zdeněk – VRLA, Radim: Kroměřížská biskupská rezidence na konci středověku. Archaeologia Historica 33, 2008, s. 357–376. Zde dosud nejucelenější pohled na Thurzův hrad z hlediska jeho stavebně historického vývoje a dispozice před renesančními a barokními přestavbami. 123

124

CHYBOVÁ, H.: Kroměříž, s. 219, 221.

–––

111

SHP zámek Kroměříž 2014 Na protilehlé, jihovýchodní straně byl vnější obvod hradního areálu omezen měšťanskými domy při jižní straně náměstí. V této souvislosti je pozoruhodná situace domu čp. 41 (na nároží Velkého a Sněmovního náměstí). Tento, v porovnání s ostatními (pozdně) středověkými domy odlišně řešený, pouze jednotraktový dům byl zjevně dodatečně připojen k sousednímu domu, zaujímajícímu parcelu s „plnohodnotnou“ šířkou blížící se v kroměřížském prostředí obvyklým 10 m. Nárožní dům čp. 41 obsahuje pouze goticko – renesanční (byť po polovině 20. století razantně obnovené) architektonické detaily - ostění trojdílných oken v hlavním i bočním průčelí 2. NP, datovatelná nejspíše do druhé čtvrtiny 16. století. Situace poměrně přesně datovatelného domu čp. 41 tak relativně přesně dokládá, že teprve v době jeho výstavby se zřejmě ustálila struktura zástavby v bezprostředním okolí biskupského sídla. Na vně městského organismu orientovaném obvodu hradu (tedy do dnešní Podzámecké zahrady) nejsou příkop, parkán ani jakékoliv opevnění doloženy. K zajištění obranyschopnosti zde zřejmě postačoval výškový rozdíl mezi staveništěm hradu a okolím, obtížně přístupným vzhledem ke složité situaci říčních ramen Moravy. Při úvahách o dispozici Thurzova hradu se nelze spokojit se starší představou uzavřeného čtyřkřídlého „kastelu“ pravidelného půdorysu. Shrneme-li dosavadní poznatky o podobě objektu počátkem 16. století, můžeme jej rekonstruovat jako deformovaně obdélný celek s mohutnou vstupní věží v jižním nároží a zpočátku dvou či trojkřídlým, na průčelích do dnešní ulice Ztracené a Podzámecké zahrady věžicemi opatřeným palácem. Na stranách orientovaných do města byl objekt opevněn parkánovou hradbou a příkopem. S představou nikoliv renesančního, ale převážně ještě pozdně gotického hradu biskupa Stanislava Thurza koresponduje i dochovaná architektonická výbava jediného celistvěji zachovaného předbarokního objektuvstupní věže (portál průjezdu v přízemí, žebrová hvězdicová klenba interiéru v patře věže, okna s protínavými ostěními v druhém patře věže, bosovaná nároží). 125 I v

VÁCHA, Z. – VRLA, R.: Kroměřížská biskupská rezidence, s. 363–368; VRLA, Radim – HODAŇOVÁ, Klára – MICHOINOVÁ, Dagmar: Věž kroměřížského zámku – průzkum části 125

–––

112

SHP zámek Kroměříž 2014 Kroměříži tedy patrně raně renesanční detaily (putti nesoucí znaky, v kameni tesaný nápis nad portálem věže, oslavný malovaný nápis na hlavním průčelí, iluzivní bosáž kolem nárožní armatury a raně renesanční výmalba interiéru 2. NP věže) tvořily „exkluzivní“ doplňky pozdně gotické architektury. Podobnou situaci, kdy rané renesanční detaily doplňovaly ještě pozdně gotickou architekturu, shledáváme ostatně i na (s kroměřížským sídlem biskupa Thurza souměřitelných) rezidencích Ctibora Tovačovského z Cimburka v Tovačově126 a Ladislava z Boskovic v Moravské Třebové, budovaných v posledním desetiletí 15. století.127

V.1.3. Renesanční zámek ve druhé polovině 16. – první třetině 17. století

Na rozsáhlé stavební aktivity biskupa Stanislava Thurza navázali jeho renesanční následovníci v úřadu olomouckého biskupa, především Marek Kuen (1553–1565), Vilém Prusinovský z Víckova (1565–1572) a Jan Mezon z Telče (1576– 1578). Nejvýraznější podíl renesančních přestaveb, alespoň podle svědectví archivních pramenů, však zřetelně připadá olomouckému biskupu Stanislavu Pavlovskému (1579–1598). Teprve jeho době lze přičíst přeměnu dosud převážně pozdně gotického hradu v renesanční zámek. Pramenně doložené stavební práce neumožňují přesnou představu o rozsahu a charakteru Pavlovského přestaveb, jistě reálná je domněnka o rozšíření obytných prostor zámku, stejně jako pokračující zásahy směřující ke statickému zajištění jednotlivých objektů sídla, které prozrazuje řada pilířů při vnějším průčelí severovýchodního paláce, patrná na Willenbergově vedutě. Z konkrétních výsledků renesančních stavebních aktivit je nepochybný

jihozápadní fasády. Zprávy památkové péče 67, 2007, č. 3, s. 209–214; KARBAN, Aleš: Případ zámecké věže. Zprávy památkové péče 67, 2007, č. 3, s. 215–216. MLČÁK, Leoš – ŽUREK, Karel: Zámek Tovačov. In: Ivo Hlobil – Marek Perůtka (edd.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550. III. Olomoucko. Olomouc 1999, s. 235–238. 126

ŠTĚTINA, Jan: Stavební vývoj zámku v Moravské Třebové v době Ladislava z Boskovic. In: Moravskotřebovský zámek – renesance v evropském kontextu. Problematika nových objevů, rekonstrukce, prezentace. Moravská Třebová 2010, s. 15–30. 127

–––

113

SHP zámek Kroměříž 2014 renesanční původ Willenbergem zaznamenaného arkádového ochozu v koruně vstupní věže a především vysoké věžní helmice komplikovaného, dvojnásobně odstupněného tvaru s vrcholovou korouhví, zdobenou Pavlovského heraldickou figurou. Mohutná hranolová věž zřejmě stála v popředí zájmu renesančních biskupů, jak svědčí i obnovované malované nárožní kvádrování, dodržující však rozvrh a barevné řešení nárožní výzdoby z počátku 16. století. Bližší poznání Pavlovského přestavby vlastních zámeckých budov ovšem znemožňuje absence architektonických prvků a zřejmě také úplná likvidace renesančních konstrukcí, kterou přinesla již o necelé století později následující barokní přestavba.128 Písemné doklady, shromážděné a publikované především O. Jakubcem, zaznamenávají řadu odkazů na stavební práce, které byly na zámku realizovány v pozdním 16. století. V pramenech se např. hovoří o blíže nelokalizovaném „rondelu“, nejspíše horní válcové části věžovitého útvaru v severním nároží paláce. Časté zmínky o „lázni“ na kroměřížském zámku dosvědčují vysoký hygienický standard biskupské rezidence, zprávy o kamenících, připravujících kámen na tesaná ostění i vlastní ostění oken a dveří a dokonce zámeckého portálu (!), pak lze interpretovat v kontextu dobově obvyklých snah o zvýšení obytného komfortu objektu a jeho přiblížení ideálu renesančního zámku. Na rozdíl od řady starších autorů nelze podle našeho názoru, ani na základě roztříštěných údajů písemných pramenů, uvažovat o existenci renesanční arkády při některém z křídel vnitřní zástavby. Po polovině 16. století do pramenů vstupuje zámecká kaple zasvěcená Panně Marii (snad situovaná do rozměrného arkýře vystupujícího z vnějšího průčelí severovýchodního paláce – viz Willenbergova veduta). V roce 1602 se měly na zámku nacházet hned dvě kaple. Samostatnou

kapitolu,

úzce

však

související

s renesanční

podobou

kroměřížského zámku, představuje krytá komunikační chodba, zbudovaná v místě

JAKUBEC, O.: Renesanční zámek, s. 23–32. Z doby před barokní přestavbou jistě pocházejí prvky okenních ostění s otvory pro uchycení mříží, při přestavbě v období Karla z Liechtensteina-Castelkorna druhotně použité jako ostění a prahy některých barokních portálů v přízemí severozápadního křídla a západního rizalitu. Profilace těchto prvků zůstává neznámá vzhledem k orientaci jejich profilů do nitra zdiva. 128

–––

114

SHP zámek Kroměříž 2014 středověkého ochozu na vrcholu městské hradby mezi zámkem a kostelem sv. Mořice. Chodba umožňovala biskupovi přístup do nedalekého kapitulního chrámu a podle některých názorů plnila i funkci vyhlídkové galerie, využívané snad i k prezentaci uměleckých předmětů ze sbírek renesančních biskupů. Krytá chodba, procházející skrze 2. NP Mlýnské brány, má skutečně v naší renesanční a manýristické architektuře četné obdoby (Český Krumlov, Pardubice, Brandýs nad Labem atd.). Pro úvahy o komunikačních návaznostech renesančního kroměřížského zámku je podstatné, že tato nepochybně renesanční komunikace musela být ze zámecké budovy přímo přístupná. K tomu sloužilo nejpravděpodobněji právě dlouhé, mimo obvod thurzovské stavby vysunuté jihozápadní křídlo, jež jsme popsali již dříve. Do souvislosti s renesanční či pozdně renesanční přestavbou zámku byla v minulosti –především s poukazem na analogickou situaci při přestavbě zámku v jihomoravských Valticích – kladena výstavba čtyř bastionů v nárožích zámecké budovy, které měly být při barokní přestavbě zámku využity jako substrukce jižního a západního nárožního rizalitu.129 Tato domněnka však předpokládá shodný půdorys předbarokního zámku a mladší barokní rezidence, a to jak na straně orientované k městu, tak i v průčelí obracejícím se do Podzámecké zahrady. Jak zcela jednoznačně

vyplývá z výsledků

průzkumů

provedených

v posledních

letech,

současný půdorys zámku je však právě v těchto úsecích teprve výsledkem radikální barokní přestavby. Navíc samotná existence dvou bastionů na nárožích zámku, orientovaných do Podzámecké zahrady, je neprokazatelná a odvozuje se pouze z barokních ikonografických pramenů (viz dále).

129

PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie, s. 315.

–––

115

SHP zámek Kroměříž 2014

V.2. Barokní biskupská rezidence Karla II. z LichtensteinuCastelkorna Když nově zvolený olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelkorna (1664– 1695) v srpnu roku 1664 poprvé navštívil Kroměříž, nalezl někdejší rezidenční město olomouckých biskupů ve zbědovaném stavu: mnohé domy zůstávaly po třicetileté válce neopravené, stejně jako městské hradby, kolegiátní kostel sv. Mořice a zámek, který nebyl ani způsobilý k trvalému obývání. Na vině byly události třicetileté války, v jejímž závěru (1643) Kroměříž vydrancovali Švédové a Valaši, stejně jako nezájem předchozích olomouckých biskupů, arcivévody Leopolda Viléma Habsburského (1637–1662) a Karla Josefa Habsburského (1662–1664). Karel z Lichtensteinu– Castelkorna, jenž se při volbě zavázal nejen k obnově chodu celé diecéze, ale i k opravě Kroměříže s někdejší venkovskou rezidencí olomouckých biskupů, tedy neváhal a s vervou se pustil do díla. Nejprve nechal stavebně zabezpečit zchátralý zámek, v jádru stále ještě pozdně gotickou stavbu z dob Stanislava Thurza (1496– 1541), renesančně přestavěnou biskupem Stanislavem Pavlovským (1579–1598). První fáze opravy kroměřížského zámku probíhala mezi lety 1665–1672. Prozatím v zámku našly své místo především biskupské úřady, zabezpečující administrativu rozsáhlých biskupových statků. Na počátek velkolepé barokní přestavby si však kroměřížský zámek musel počkat až do poloviny následující dekády. O to větší pozornost biskup věnoval zřízení Libosadu, založenému mezi měšťanskými zahradami a štěpnicemi v jižním předpolí města, v blízkosti předměstské vsi Štěchovic. Ve druhé polovině 17. století se biskup, společně s městskou obcí, dále podílel na opravě prstence městského opevnění, v režii biskupství probíhala rovněž oprava kolegiátního kostela sv. Mořice. Podobu obnovovaných měšťanských domů kolem náměstí i hlavních městských ulic spoluurčovala biskupská stavební kancelář, striktně vyžadující jednotné řešení průčelí s atikovými patry, kryjícími střechy. Znovuobnovení někdejšího postavení Kroměříže jako rezidenčního města olomouckého biskupství ve druhé polovině 17. století tedy nalezlo odpovídající odraz v celkové podobě města, které postupně dostávalo reprezentativní barokní tvář.130

–––

116

SHP zámek Kroměříž 2014 Podobná charakteristika velkolepé barokní proměny Kroměříže se objevuje snad ve všech pracích věnovaných historii a architektonickému vývoji města. Jistě právem, vždyť biskup Karel z Lichtensteinu–Castelkorna doslova vzkřísil upadající město k novému životu. Zdálo by se proto, že pohled do dějin Kroměříže ve druhé polovině 17. století, již nemůže přinést zásadní nová zjištění, zvláště zohledníme–li nepřekonatelné dílo kroměřížského historika Františka Vácslava Peřinky.131 Opak je však pravdou. Problematika rezidenční sítě biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelkorna se nedávno dočkala nového zpracování, které ozřejmilo úlohu všech biskupových rezidencí, tedy Olomouce, Brna, Kroměříže, Vyškova, Mírova a Hukvald, a v případě Kroměříže přineslo i mimořádně zajímavé svědectví o existenci literaturou dosud opomíjeného kapitulního domu, majícího v rámci celé rezidenční sítě olomouckého biskupa nezastupitelnou roli, snad neméně významnou nežli jeho další sídla.132

V.2.1. Exkurz: Biskupův dům v Kroměříži Nyní

pokusíme

nalézt

místo

kroměřížského

domu

biskupa

Karla z

Lichtensteinu-Castelkorna na mapě i v historii města Kroměříže. Dům, kde sídlila Jeho

knížecí Milost – právě takto je hledaný objekt označen v pozůstalostním inventáři, pořízeném po smrti biskupa Karla dne 23. září 1695.133 Inventář obsahuje výčet místností a jejich zařízení, jak to odpovídalo dobovým zvyklostem. Dočítáme se, že biskupův dům stál na náměstí, byl dvoupatrový a jeho křídla uzavírala vnitřní dvůr. V přízemí se nacházela kuchyně, pokoj kuchyňského písaře a prostor určený kuchyňskému personálu. V prvním patře (patrně v části orientované k náměstí) jsou Z literatury věnující se Kroměříži připomeňme alespoň základní tituly: JŮZA, V. – KRSEK, I. – PETRŮ, J. – RICHTER, V.: Kroměříž; KUČA, K.: Města, III, s. 204–220; SAMEK, B.: Umělecké památky, s. 220–00257; DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009; PERŮTKA, Marek (ed.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Průvodce. Kroměříž 2011; PERŮTKA, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013. 130

131

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, III/1.

132

PAVLÍČKOVÁ, R.: Sídla, s. 24–46.

133

Tamtéž, s. 40.

–––

117

SHP zámek Kroměříž 2014 inventářem evidovány tři místnosti bez určení účelu. Zřejmě v navazujícím dvorním křídle měly své místo knížecí ložnice, pokoj komorníka, komorního topiče a dvě šatny, dále ještě předsíň, lokajský pokoj, komora a krejčovství. Ve druhém patře nalezly umístění další prostory bez definované funkce, v části orientované do náměstí pak navíc jídelna a audienční pokoj. Dům obsahoval i místnosti obývané purkrabím, několik hostinských pokojů a komory, určené pro ubytování sloužícím. Zadní, podle popisu pravděpodobně také dvoupatrové křídlo, obsahovalo kromě několika pokojů a předsíní i jídelnu úředníků (patrně v prvním patře) a jídelnu sloužících (snad ve druhém patře?). Vedle biskupova domu se měl nacházet byt (či dům?) knížecího hejtmana. Funkce uvedených prostor (biskupova ložnice, audienční místnosti, jídelna) nás nenechává na pochybách v tom, že se skutečně jednalo o dům určený k běžnému obývání biskupem, jeho nejbližším doprovodem a úřednictvem. Veškeré pochybnosti o obytném určení domu pak zmizí, začteme – li se do další části inventáře, vypočítávající předměty, které se v místnostech nacházely v době biskupovy smrti. Obytné pokoje měly běžnou výbavu křesly a truhlami, na stěnách visely četné obrazy, zmíněny jsou i koberce s hedvábnými třásněmi a přehozy z červeného damašku. V místnostech určených pro uložení garderoby se nacházelo biskupovo zimní i letní oblečení, stejně jako několikero sad ložního prádla. Zásuvky dvou stolků v biskupově ložnici, tedy vůbec nejintimnějším soukromém prostoru, obsahovaly předměty běžné denní potřeby - modlitební knížky, drobné krucifixy, závěsné hodinky, krabičku tabáku a zejména několik lékárniček s medikamenty, které byly pro stářím a nemocemi sužovaného biskupa naprosto nezbytné. Otázkou zůstává, kde se biskupův dům, tak dobře známý z inventáře, vlastně nacházel. Podle zmínky o souvisejících kapitulních domech a tzv. domě Rottalově (dnes čp. 45 na Velkém náměstí) bylo rozpoznáno, že hledaný dům musel stát v severozápadní frontě náměstí, tedy v linii domů počínající u vyústění Janské ulice a pokračující dále k zámku. Údaje, obsažené v inventáři, lze však vcelku spolehlivě využít pro i přesnější lokalizaci biskupova domu. Z počtu místností a zmínky o vnitřním dvoře je zřejmé, že se muselo jednat o velmi rozsáhlý a reprezentativní objekt. Z popisu víme, že na hlavní, dvoupatrový dům při náměstí (s biskupovou ložnicí, jídelnou a místnostmi určenými k audiencím) patrně navazovalo dvorní křídlo (nejspíše se zmíněnými hostinskými pokoji). V zadní části parcely stál další,

–––

118

SHP zámek Kroměříž 2014 pravděpodobně také dvoupatrový dům, určený především úředníkům. Tato charakteristika domu je pro naše další úvahy naprosto směrodatná. I po barokních přestavbách totiž většina domů na kroměřížském náměstí zůstávala jednopatrová, a to v rozsahu předních domů i dvorních křídel. Jediným dvoupatrovým domem na náměstí, rozsahem odpovídajícím objektu známému z popisu, byl dům čp. 38, tedy objekt dnešního Muzea Kroměřížska. Tento výstavný a dominantní objekt se skutečně nachází v sousedství kapitulních domů, uprostřed severozápadní strany náměstí. Jedná se o rozsáhlý komplex budov na parcele o půdorysu šířky cca 22 a délky asi 62 m. Šířka parcely prozrazuje, že před výstavbou stávajícího objektu se zde nacházela dvojice měšťanských domů, na jejichž zcelených parcelách vyrostl stávající objekt.134 Přední dům má tři osy klenutého podloubí, hlavní fasádou v obou patrech prostupuje trojice

sdružených

oken,

vybavených

kamenným

ostěním,

obohaceným

o

profilované římsy v nadpražích a parapetech, které navíc podepírají volutové konzolky. Průčelí, v souladu s patrováním domu horizontálně dělené kordonovými římsami, v každém patře rytmizuje pilastrový řád. Na osu průčelí jsou umístěny znaky kardinála Františka Dietrichsteina (ve druhém patře a Karla z Lichtensteinu– Castelkorna (v prvním patře).135 Dvorní křídlo má prosté fasády prolomené okny, zčásti vybavenými kamenným ostěním. Dvoupatrový, v přízemí průjezdný „zadní“ dům při ulici Pilařově má obdélná okna s olištovaným ostěním a nad půlkruhově završeným portálem opět erb biskupa Karla. Fasády člení jednoduché kordonové římsy a nárožní omítková rustika.

LÍBAL, Dobroslav – BEISETZEROVÁ, Milena – FLODROVÁ, Milena: Kroměříž, historické jádro. Stavebně historický průzkum. Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a 134

objektů, ateliér odborných služeb, skupina pro historický a asanační průzkum. Blok č. 1, s. 55–62. Praha 1958, blok č. 2, str. 102–106. Pokud je deska v původním umístění (což je velmi pravděpodobné), současně potvrzuje dvoupatrové řešení domu již pro první fázi výstavby. Na desce pod erbem kardinála Dietrichsteina se nachází nápis: FRANCISCVS CARDINALIS A DIETRICHSTEIN ME EREXIT ANNO MDC IX EPISCOPATVS X. 135

–––

119

SHP zámek Kroměříž 2014 Dům při náměstí si uchoval téměř nedotčenou dispozici interiérů. Přízemím prochází široký průjezd do nádvoří, opatřený valenou výsečovou klenbou, v celém rozsahu zaklenuté je i přízemí dlouhého dvorního traktu. V patře domu při náměstí se nachází trojice rozměrných místností, zaklenutých valenými klenbami s trojúhelnými výsečemi, opatřenými dekorativními štukovými obrazci. Rovněž dvorní křídlo i zadní dům jsou v patře opatřeny valenými výsečovými klenbami s omítkovými hřebínky. Místnosti druhého patra mají trámové stropy. Vnitřní komunikaci zajišťovalo reprezentativní dvouramenné schodiště, spojující průjezd v přízemí s obytnými a reprezentativními prostorami někdejšího biskupova bytu v obou patrech předního domu. Méně pohodlné vřetenové schodiště, vtěsnané do věžovitého rizalitu, sloužilo k propojení nádvoří s interiéry zadního domu a nacházelo se na styku zadního domu a krátkého (levého) bočního křídla. Odlišná podoba schodišť dosti zřetelně odráží i hierarchizaci využití jednotlivých částí domu, která věrně kopíruje stav zaznamenaný v inventáři z roku 1695. Vyjma náročněji ztvárněného hlavního průčelí a štukové dekorace kleneb předního domu není využito bohatšího architektonického členění – dochované portály a okenní ostění mají obvyklý pravoúhlý tvar s jednoduše profilovanými nadpražími římsami a prostou lištovou profilací. Poznání objektu vhodně doplňují informace získané z ikonografie i historických pramenů. Náš dům vůbec poprvé zaznamenal anonymní autor, jehož rytina Kroměříže vznikla patrně v 70. nebo počátkem 80. let 17. století.136 Dům čp. 38 jednoznačně identifikuje vysoká dvoupatrová hmota, s průčelím v přízemí otevřeným třemi osami arkád a osově navazujícími okny v patrech, což prakticky odpovídá dnešnímu stavu. Dům vrcholí atikou, ukrývající zastřešení pultovými střechami spádovanými ke středovým úžlabím. Jednopatrové kapitulní domy, navazující na boční průčelí biskupova domu, jsou rovněž opatřeny atikovou nadezdívkou. Jednoduché, nicméně přesvědčivé vyobrazení je současně jediným pramenem, který nás informuje o podobě domu čp. 38 v Lichtensteinově době; další zobrazení Velkého náměstí z 19. století již zaznamenávají podobu domu po klasicistních úpravách,

136

MOTALÍK, Zdeněk (ed.): Kroměřížské veduty. Praha 2006, list č. 2.

–––

120

SHP zámek Kroměříž 2014 spojených se změnou zaatikových střech na stávající střechu sedlovou. 137 Podle Peřinky byl dům čp. 38 zbudován v roce 1609 kardinálem Dietriechsteinem, což potvrzuje i jeho erb na průčelní fasádě. Zda byla již od počátku budova určena jezuitům, kteří se zde v době třicetileté války na krátký čas skutečně usadili, nelze určit. V roce 1644 jezuité odešli do Uherského Hradiště, načež dům potomně páni

z kapitoly olomúcké na sebe přijali.138 Osudy sledovaného domu v dalších dvaceti letech neznáme, pouze ze zmínky v roce 1664 tušíme jeho zpustlý stav. Erby biskupa Karla z Lichtensteinu–Castelkorna, osazené na průčelí předního i zadního domu, nejspíše vypovídají o rekonstrukci, provedené zřejmě v prvních letech jeho episkopátu. Přesnější určení stavebního vývoje domu je ztíženo jeho současným stavem i skutečností, že při radikální generální rekonstrukci v 80. letech 20. století nebyl prováděn odborný průzkum. Podle autorů pasportu města z roku 1958 je téměř celý komplex v rozsahu domu při náměstí, dvorního křídla i zadního domu při Pilařově ulici pozdně renesanční novostavbou z roku 1609.139 Tomu nasvědčují i dochované klenby, opatřené charakteristickými výsečemi s pozdně renesančními hřebínky a štukovými obrazci. Ani dispozice sklepů, tvořených dlouhým chodbovitým prostorem pod podloubím, z nějž je přístupna dvojice valeně zaklenutých místností, nesvědčí pro významnější začlenění konstrukcí starších domů a vznikla tedy současně s nadzemními zdivy. Zásahy raného baroka se měly omezit na vestavbu krátkého dvorního křídla při dvorním průčelí zadního domu a snad i přilehlého vřetenovitého schodiště. Ponecháme – li stranou, že stále vycházíme z více než padesát let starého elaborátu, lze s navrženým modelem stavebního vývoje domu i dnes souhlasit. V prvním desetiletí 17. století tedy na kroměřížském náměstí pod patronátem kardinála Dietrichsteina vyrostl monumentální objekt palácového charakteru, kvalitou architektury i utvářením svého průčelí výrazně přesahující úroveň renesanční kroměřížské měšťanské architektury. Palác přečkal třicetiletou válku, byť zřejmě

137

Tamtéž, list č. 15.

138

PEŘINKA, F. V.: Dějiny, III/1, s. 202.

139

LÍBAL, D. – BEISETZEROVÁ, M. – FLODROVÁ, M.: Kroměříž.

–––

121

SHP zámek Kroměříž 2014 nikoliv bez úhony, a pravděpodobně v polovině 60. let 17. století byl upraven pro ubytování biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelkorna i jeho dvora. Na otázky, jak biskup Karel využíval kroměřížský zámek a zda v něm vůbec přebýval, případně v jakém vzájemném poměru byly biskupovy pobyty na zámku a v domě na náměstí, nelze bez kritického rozboru autentických písemných pramenů odpovědět. Rámcová analýza biskupova itineráře přitom zřetelně vypovídá o četnosti biskupových pobytů v Kroměříži – pobýval zde osmdesát až sto deset dnů v roce a od roku 1690 až do své smrti o pět let později zde sídlil trvale.140 Vkrádá se domněnka, že palác na náměstí byl jen jakýmsi „provizoriem“, které mělo saturovat potřeby ubytování biskupa i jeho doprovodu při pobytech v rezidenčním městě v době komplikované a dlouholeté přestavby kroměřížského zámku. Vytvoření vhodných obytných kapacit přímo

na

zámku

nepochybně

nebylo

pro

stavebníka

biskupova

formátu

nerealizovatelné. Důvod, proč biskup se svým dvorem při pobytech v Kroměříži preferoval městský palác před blízkým zámkem, tedy zřejmě musíme hledat jinde – podle R. Pavlíčkové zámek zřejmě představoval především reprezentační objekt

s výrazně komemorativním charakterem, budovaný Karlem z Liechtensteinu– Castelkorna nejen k vlastnímu užívání, jež nejméně v posledních letech jeho episkopátu zůstávalo nenaplněno, ale také pro své nástupce v biskupském úřadu.141

V.2.2. První barokní přestavba (1666–1672) Barokní přestavba, provedená olomouckým biskupem Karlem z LichtensteinuCastelkorna (1664–1695), ve dvou hlavních stavebních fázích, přinesla chátrající rezidenci zcela novou architektonickou kvalitu a měřítko. Následující text, věnovaný velice rozsáhlým stavebním aktivitám v době Lichtensteinova episkopátu, přináší souhrn informací k oběma stavebním fázím, jimiž se chátrající objekt změnil ve velkolepou barokní rezidenci. Přestavba kroměřížského zámku byla nepochybně vůbec nejvýznamnějším a umělecky nejnáročnějším stavebním počinem, který

140

PAVLÍČKOVÁ, R.: Sídla, s. 40.

141

Tamtéž, s. 45.

–––

122

SHP zámek Kroměříž 2014 olomoucký biskup realizoval. Přesto zůstává dodnes nezodpovězenou otázkou, proč biskup k celkové přestavbě kroměřížské rezidence přikročil až dvacet let po svém uvedení na biskupský stolec. V Kroměříži se v prvních dvou desetiletích svého episkopátu biskup Karel soustředil zejména na velkorysé budování Květné a Podzámecké zahrady. V případě zámku se v této fázi uvažuje o provedení provizorní úpravy staršího, válečnými událostmi a neúdržbou poškozeného objektu tak, aby mohl být sídlem biskupských úřadů.142 Dlouhý časový úsek od biskupova zvolení v roce 1664 po počátek vlastních prací na přestavbě zámku (1686) mohly snad vyplnit přípravné a projekční práce, patrně spojené i se zabezpečením potřebných finančních zdrojů a zejména stavebního materiálu a realizačních kapacit. První fáze raně barokní přestavby kroměřížského zámku, zdevastovaného v třicetileté válce, tedy přinesla provizorní opravu zámku, v němž prozatím nalezly útočiště zejména biskupské úřady. Práce na první stavební etapě jsou vymezeny lety 1666–1672. V těchto letech se tedy podle dosavadních zjištění ještě nestavěl monumentální raně barokní zámek, pouze se obnovovala a stavebně zajišťovala předchozí stavba, vzniklá převážně v době biskupa Thurza (1496–1540), následně renesančně přestavěná především biskupem Stanislavem Pavlovským (1579–1598) a Františkem kardinálem z Dietrichsteina (1599–1636). V době, kdy zámek podstupoval první barokní přestavbu, tedy předpokládáme dochování původní, zřejmě čtyřkřídlé dispozice zámku s pozdně gotickou hranolovou vstupní věží v jižním nároží. Charakter prováděných prací názorně ilustruje situace zachycená v suterénech pod severovýchodním palácovým křídlem. Zde se obnova z let 1666–1672 zřejmě projevila patrně pouze realizací nového vstupu do sklepů přímo ze zámeckého nádvoří. Jedná se o široký pískovcový portál s půlkruhovým ostěním, jehož případnou profilaci (vzhledem k pozdějšímu zazdění) neznáme. Komunikační návaznosti portálu umíme opět rekonstruovat pouze hypoteticky. Vzhledem k výškové úrovni osazení portálu předpokládáme, že s nádvořím jej musela spojovat schodišťová šíje. Je otázkou, zda schodiště procházející pod portálem bylo

142

TOGNER, M.: Barokní rezidence, s. 36–37.

–––

123

SHP zámek Kroměříž 2014 přímé,

nebo

zda

se

již

v interiéru

sklepů

pravoúhle

zalomilo

a

vyústilo

v jihovýchodním koutu sousedního sklepa, případně zda se větvilo na obě strany. Tomuto řešení by mohly odpovídat jednak rozsáhlé cihlové plenty po odstraněných schodišťových ramenech a snad i odsekaný negativ (?) kamenných stupňů v jižním líci dnešního průchodu vedoucího ke zmíněnému portálu. Pro dataci portálu je směrodatná jeho absence na tzv. Tencallových plánech 1. NP zámku z 80. let 17. století, které již počítají s komunikačním propojením nádvoří prostřednictvím jednoramenného schodiště, z nádvoří přístupného stávajícím pravoúhlým barokním portálem osazeným někdy kolem roku 1690. Předesíláme, že druhá fáze přestavby zámku započala v roce 1686, v nejnižší úrovni severovýchodního křídla se pracovalo v roce 1690 (tehdy se klenula sala terrena). Přesnou analogií půlkruhového portálu je shodně utvářený portál na přístupové schodiště do sklepů pod severozápadním křídlem, dochovaný v chodbě prostupující 1. NP tohoto křídla dále do nitra západního nárožního rizalitu. Portál má šířku 1,75 m (odpovídá portálu ve sklepě) a výšku 2,07 m (portál ve sklepě má zazděnou spodní partii, jeho výška proto zůstává neznámá). Nejjednodušší myslitelný tvar portálu samozřejmě nevylučuje možnost jeho staršího původu, např. v přestavbách prováděných za Františka kardinála Dietrichsteina (1599–1636). Totožný portál nepochybně raně barokního severozápadního křídla, jež se začalo budovat v roce 1686, může být osazen v sekundární poloze (další podobný portál se na zámku nenachází). Jak se první barokní přestavba vepsala do tvářnosti nadzemních partií zámeckých křídel, nelze již zjistit. V průběhu šesti let jejího trvání nepochybně mohly být provedeny i poměrně rozsáhlé stavební práce, které překračovaly meze běžné údržby či opravy chátrající stavby. Přesto je dosti pravděpodobné, že biskup od počátku svého episkopátu nepomýšlel na prostou rekonstrukci starší stavby, ale na její téměř úplnou náhradu velkorysou barokní rezidencí. Tomu odpovídaly snad už první návrhy Filliberta Lucheseho, rozpracované později Giovanni Pietro Tencallou. Biskupův záměr radikální přestavby (či spíše novostavby) zámku zřejmě dlouho zrál, jeho realizaci možná oddálily i značné finanční nároky na stavbu a nedostatek kvalifikovaných realizačních kapacit, s nímž se nakonec stavba potýkala i v době své realizace v posledních desetiletích 17. století. Po celou dobu svého episkopátu přitom

–––

124

SHP zámek Kroměříž 2014 biskup prováděl na řadě svých rezidenčních objektů velmi rozsáhlou stavební činnost (srov. např. zámky Mírov a Vyškov nebo olomouckou biskupskou rezidenci). Na otázku, jaké pohnutky biskupa vedly k poměrně pozdnímu započetí stavebních prací svého kroměřížského sídla a proč byly upřednostněny přestavby dalších, v porovnání s kroměřížskou biskupskou rezidencí méně důležitých objektů, nelze však zatím, bez zjištění relevantních historických souvislostí, přesvědčivě odpovědět.

V.2.3. Druhá barokní přestavba (1686–1698) Druhá barokní přestavba dala nedávno provizorně opravenému, zřejmě však biskupovy představy stále nesplňujícímu zámku, konečnou půdorysnou rozlohu i nesmírně monumentální vzezření. Samotné výstavbě nového zámku přirozeně předcházely rozsáhlé demolice dosavadních budov, jež nevyhovovaly velkorysým biskupovým představám o rozsahu své rezidence, vtěleným do plánů architekta Giovanni Pietro Tencally. Tencalla pro novostavbu zvolil (či spíše od svého předchůdce Lucheseho převzal) v zásadě pozdně renesanční architektonický typ, definovaný jako „palác ve tvrzi“ (palazzo in fortezza) – tedy schéma, kombinující formální znaky palácové architektury s určitými prvky fortifikační architektury. V kroměřížském případě se aplikace zmíněného schématu projevila především výstavbou dvou obrovských nárožních rizalitů, vystupujících ze hmoty zámku na straně k městu. Byla ponechána i hranolová zámecká věž, a to na výslovné přání biskupovo – právě věž totiž odlišovala architekturu městského paláce od zámku, jehož výstavba byla biskupovým cílem. Ponechání staré věže přirozeně provázely i symbolické důvody – právě věž totiž mohla být vnímána jako určitý formální znak, prokazující kontinuitu obnovovaného olomouckého biskupství s Lichtensteinovými předchůdci. Novým budovám biskupské rezidence musela ustoupit převážná část dosavadní zámecké zástavby. Byla odstraněna většina nadzemních konstrukcí původní stavby, s výjimkou velké hranolové věže, části suterénů severovýchodního paláce a možná některých zdiv jihovýchodního křídla. Razanci přestavby nejlépe

–––

125

SHP zámek Kroměříž 2014 dokumentuje příklad předbarokního jihozápadního křídla, které bylo (snad z důvodů nevyhovující situace v rámci nové koncepce objektu) zcela odstraněno, přičemž bylo nahrazeno půdorysně pouze posunutou, barokní novostavbou (viz dále). V porovnání s částečně známým předbarokním stavem je nápadný důraz, jaký biskup a jeho architekt kladl na velikost objektu, přičemž zcela novým dimenzím přizpůsobil nejen hmotu jednotlivých, nově budovaných zámeckých křídel, ale i plochu podstatně rozšířeného vnitřního nádvoří. Návštěvník měl být zřejmě ohromen novou zámeckou budovou; již samotné dimenze novostavby měly zřetelně symbolizovat biskupovu moc i jeho ekonomické možnosti. Sama hrubá stavba nových částí zámku trvala přibližně jedno desetiletí. Dobu výstavby rámcově vymezují letopočty 1686, kdy se kopaly základy pro severozápadní a snad i severovýchodní křídlo143 a rok 1695, kdy se dokončovaly fasády.144 S naznačeným postupem stavebních prací koresponduje také rok zaklenutí sala terreny v podnoži severovýchodního křídla (1690),145 stejně jako dendrochronologicky doložená datace některých dochovaných podélných táhel v koruně zámecké budovy, vytesaných z dubů smýcených v letech 1686–1687.146 Po zběžné rekapitulaci nejdůležitějších dat, která nám rámcově zakotvují dobu výstavby zámku, si podrobněji přiblížíme výsledky rozsáhlé, tzv. druhé barokní přestavby, která dala kroměřížskému zámku monumentální podobu respektovanou všemi mladšími úpravami. Jako úplná novostavba vzniklo dlouhé severozápadní křídlo, vysunuté před obvod dosavadní stavby. Především díky nové poloze tohoto křídla bylo možno docílit požadovaných rozměrů vnitřního nádvoří, díky nimž mohla vyniknout nesmírně ušlechtilá a monumentální architektura dvorních průčelí. Předpokládaný, svojí polohou nevyhovující, přinejmenším renesanční předchůdce severozápadního křídla 143

Tamtéž, s. 37.

144

Tamtéž, s. 39.

145

Tamtéž, s. 38.

146

VÁCHA, Z. – VRLA, R.: Kroměřížská biskupská rezidence, s. 358.

–––

126

SHP zámek Kroměříž 2014 byl zcela odstraněn. Datum započetí prací na novostavbě neznáme, na základech sousedního, severovýchodního křídla se začalo pracovat na podzim roku 1686, je tedy možné, že obě křídla vznikala současně. Předpokládáme, že do konce desetiletí již byla hrubá stavba severozápadního křídla dokončena. Pod celým půdorysem podsklepené křídlo získalo ve všech podlažích racionální dvoutraktovou dispozici, v niž užší, dvorní trakt byl jednak vyhrazen komunikaci mezi navazujícími křídly a v nadzemních úrovních současně umožňoval přístup do trojice čtvercových sálů v dvojnásobně širším, vnějším traktu. Integrální součástí křídla se stalo i trojramenné schodiště, jehož poloha na jihozápadním konci křídla byla patrně zvolena i vzhledem ke komunikačním návaznostem jihozápadního (vstupního) křídla a západního rizalitu. Schodiště je poněkud zmenšenou obdobou hlavního zámeckého schodiště, kterému se detailněji věnujeme v dalším textu. Zmíněný komunikační trakt při dvorním průčelí se v 1. NP otevíral řadou půlkruhově završených, mírně převýšených arkád, spočívajících na mohutných pilířích čtvercového půdorysu. Půdorysu dvorní arkády v 1. NP odpovídaly ve 2. a 3. NP chodby, vůči nádvoří však již uzavřené plnou zdí s okny. Poněkud těžkopádná podoba arkádového traktu v 1. NP je jednak výsledkem zvoleného systému členění fasád (k tomu dále), ale především faktu, že masivní hranolové pilíře vynášejí celou dvorní zeď křídla, do níž jsou ve všech třech podlažích opřeny výsečové klenby dvorního komunikačního traktu. Rovněž interiéry křídla měly klenby – dodnes se ve třech sálech 1. NP křídla dochovaly neckové klenby, vždy opatřené čtyřmi koutovými výsečemi. Obě vyšší podlaží dispozici přízemí opakovala, zaklenutí se zde však nepodařilo prokázat – zatímco ve 2. NP prvotní barokní řešení neznáme, nad 3. NP byly zjištěny pozůstatky rovného, povalového stropu, jež zanikl při požáru roku 1752. Zajímavé komunikační souvislosti křídla ve vztahu k suterénnímu podlaží i vertikálním komunikacím jsou řešeny v příslušné části tohoto textu. K vnějšímu obvodu ponechaného torza předbarokního severovýchodního křídla (k jeho stavebnímu vývoji viz výše) byl při barokní přestavbě, započaté zde v roce 1686, přiložen nový trakt se sala terrenou v interiéru. Křídlo tak dostalo dvoutraktovou skladbu s šířkou 26–33 m. Původní vnější, severovýchodní zeď, svým půdorysným průběhem nevyhovující záměru pravidelného barokního řešení, však

–––

127

SHP zámek Kroměříž 2014 byla i s východní částí suterénů odstraněna. Přirozeně zanikla i válcová věž na hranolové podnoži, situovaná v severním nároží. Barokní přestavba využila i v suterénech ponechanou substrukci dvorní zdi předbarokního severovýchodního křídla. To jasně dokládá situace v suterénech i její (vůči barokní dispozici) značně nepravidelný půdorysný průběh. Průzkum suterénů prokázal, že nadzemní partie předbarokního severovýchodního křídla včetně dělicích interiérových zdí byly v celistvosti odstraněny, zřejmě nejen v obavách o statickou únosnost starších konstrukcí, ale i s ohledem na nutnost nového dispozičního řešení, sestávajícího z řady

rozměrných

sálů

téměř

pravidelného

půdorysu

(viz

dále).

Nutnost

respektování části nosných (byť jen v suterénu) zdí pozdně gotického paláce se projevila odlišnými půdorysy místností ve dvorním a vnějším traktu nadzemních podlaží severovýchodního křídla. Základní dispoziční sestava je zde velmi prostá. Dvorní trakt tvoří trojice obrovských, mírně lichoběžných sálů (z nichž východní je dále předělen barokní zdí, vymezující vstupní chodbu do sálů vnějšího traktu; západní sál je dodatečně přepříčkován). Zatímco oběma bočním sálům připadaly komunikační či obecně podružné funkce, střední sál zaujímalo monumentální tříramenné schodiště, vyvinuté na celou výšku objektu. Jednalo se o hlavní schodiště celého zámku, čemuž odpovídala jeho náročná architektura. Nosný systém schodiště tvořila čtveřice mohutných pilířů mírně obdélného půdorysu, jež musela být, přirozeně, zakotvena až v úrovni suterénů, kde základ schodiště tvoří masivní pilíře z obrovských tesaných kvádrů. Pilíře uzavíraly prostor vnitřního schodišťového světlíku – zrcadla, probíhajícího po celé výšce zámecké budovy. Nosný systém schodišťových ramen tvořily deformovaně půlkruhové pasy (tvaru tzv. koňských hlav), zakotvené do zmíněných pilířů a využité také pro opření křížových kleneb nad schodišťovými rameny. Stabilitu konstrukce schodiště zajišťovaly příčné klenební pasy půlkruhového tvaru, rozepjaté mezi pilíři a zdmi schodišťového prostoru. Nad podestami, ozvláštněnými vždy dvojicí vysokých nik se sochařskou výzdobou, se klenuly kupolové klenby. Dynamický účel schodišťovému prostoru propůjčovaly nejen stoupavé křížové klenby nad schodišťovými rameny, ale také střídavý rytmus dříků kuželek balustrového zábradlí na vnější straně schodišťových ramen. Další zajímavý detail, snad daný nutností bezproblémového využívání schodiště, pak představuje absence profilovaného madla na vnitřním obvodu zábradlí. Střední šachta

–––

128

SHP zámek Kroměříž 2014 schodišťového prostoru vrcholí nízkou plackovou klenbou, jejíž neorganické nasazení na nosné pilíře prozrazuje, že pravděpodobně vznikla dodatečně (po požáru 1752?) nebo mimo rámec původního projektu. Za řešení, odpovídající architektuře schodiště, bychom mohli hypoteticky považovat pavilonovou nadstřešní nástavbu, jejíž okna by umožnila prosvětlení schodišťového prostoru horním světlem. Architektonická působivost schodiště by tak byla ještě znásobena. Vnější trakt křídla v šířce odpovídající dvornímu průčelí vyplňovala trojice velkých sálů obdélného půdorysu přibližně 14 x 10 m, doplněných menší obdélnou prostorou ve východním nároží a úctyhodně dimenzovaným sálem zámecké kuchyně v nároží severním (ke kuchyni viz dále). Nad uvedenou trojicí sálů se v 1. NP (které však, vzhledem ke sníženému terénu před zahradním průčelím mělo povahu prvního patra) klenuly obvyklé klenby, kombinující neckový tvar při vnitřních dělicích zdech s klenbou valenou ve střední části. V koutech sálů se, v závislosti na poloze trojice okenních otvorů ve vnější obvodové zdi, nachází rozměrné koutové výseče o půdorysně čtvercovém tvaru. Základní neckový tvar kleneb je tedy v krajních polích redukován na úzký klenební pas, oddělující dvojici koutových výsečí. Střední, valený klenební úsek je pak opatřen buď prostými nespojitými klenebními výsečemi trojúhelného půdorysu, nebo dotýkající se dvojicí výseči, vytvářející typický křížový vzorec. V severním sále vnějšího traktu, dnes přístupném z bývalé kuchyně, zůstaly patrně v intaktním stavu dochovány i omítkové hřebínky, uplatněné jak ve středním křížovém poli, tak v koutových výsečích, jež díky vymezení hřebínky vytváří iluzi křížové klenby. Subtilní omítkové hřebínky mají trojúhelný profil, ostrým zlomem vystupující z plochy klenebních kápí. V koutech místnosti dokonce zůstala zachována i omítková ostruha, opticky změkčující přechod hřebínku ve svislou hranu vnitřního nároží. S existencí pozoruhodných úprav kleneb je poněkud v rozporu již od počátku pravděpodobně zamýšlený záměr na předělení velkých sálů vnějšího traktu na několik menších samostatných prostor. Tento stav je zakreslen na tzv. Tencallově plánu barokní výstavby zámku – zmíněné, zčásti zřejmě barokní dělicí příčky zde existovaly ještě v první polovině 20. století, v rámci novodobých úprav však byly některé z nich odstraněny ve prospěch uplatnění půdorysné celistvosti sálů.

–––

129

SHP zámek Kroměříž 2014 Již vícekrát zmíněná hlavní zámecká kuchyně se konstrukčními zvláštnostmi a především architektonickou působivostí vyrovná, ba dokonce předčí popsané sály ve vnějším traktu severovýchodního křídla. Kuchyně, situovaná v severním nároží zámku,

měla

obdélný

půdorys

rozměrů

asi

14

x

17

m,

její

osvětlení

zprostředkovávalo celkem šest oken (po třech v každé z vnějších obvodových zdí). Přístup vedl přes širokou, třemi poli křížové klenby zaklenutou chodbu, situovanou v prodloužení vnější arkády severozápadního křídla. Kuchyně byla půdorysně koncipována jako trojlodní hala, zaklenutá celkem osmi poli křížových hřebínkových kleneb, vzájemně oddělených půlkruhovými pasy. Klenby ve středu sálu vynášely čtyři pilíře čtvercového půdorysu, do nichž zabíhaly dělicí pasy mezi jednotlivými křížovými klenebními poli. Paty pasů u podélných stěn i koruny středních pilířů zdůrazňovaly profilované římsy. Individuální řešení mělo střední pole, přiléhající k vnitřní dělicí zdi křídla. Zde křížová klenba chyběla - nacházelo se zde totiž topeniště, odvětrávané rozměrným dymníkem do komína, stoupajícího příslušnou vnitřní zdí křídla. Dymník po bocích vymezovaly segmentové pasy, zakotvené do dvojice středových hranolových pilířů. Do interiéru kuchyně orientované čelo dymníku má stlačeně půlkruhový tvar, odpovídající tvaru klenby s mírně stoupající vrcholnicí v klenebním poli nad bývalým topeništěm. Toto řešení klenby umožňovalo plynulé odvedení kouře z otevřeného topeniště do zmíněného komína. Zaklenutí kuchyně křížovými klenbami podepíranými čtveřicí pilířů si vyžádalo i ojedinělé řešení nejsevernějšího prostoru suterénního podlaží – tedy tzv. Jeskynní grotty sala terreny. Jak bylo rozpoznáno při průzkumu sklepů, neobvyklá vestavba uvnitř grotty je vlastně nosnou konstrukcí nejsevernějšího pilíře klenby kuchyně. Další dvojice pilířů (směrem k severozápadnímu křídlu) pak stojí na koruně mezitraktové zdi suterénů, čtvrtý z pilířů, dokonce vynášející dymník, bylo však nutno odvážně založit na rubu klenby (nejspíše však rubovém pasu klenby) zmíněné severní grotty sala terreny. K technickým zajímavostem kuchyně náleží i nádrž s profilovaným obvodem, vložená do spodní části noky středního okna severozápadní stěny. Sloužila jako zásobník vody a její obdoba se dochovala i v chodbě před druhou, menší zámeckou kuchyní v jihozápadním křídle. Prostorovou celistvost kuchyně sice potlačila výstavba mladší dělicí zdi, která v úrovni nosných pilířů klenby oddělila trojici jihozápadních klenebních polí, nicméně původní, barokní stav zůstává velmi dobře rozpoznatelný.

–––

130

SHP zámek Kroměříž 2014

Za zmínku stojí i komunikační návaznosti kuchyně. S klenutými sály ve vnějším traktu severovýchodního křídla byla kuchyně spojena kvalitním barokním portálem s nadpražní římsou, olištovaným ostěním, uchy a kapkami. V mohutné (cca 180 cm) vnitřní zdi, jež oddělovala kuchyni od dalších prostor situovaných směrem k severozápadnímu křídlu, se pak nacházelo půdorysně zalomené schodiště, vedoucí do horního podlaží sklepů v severním nároží zámku. Jsou to tytéž sklepy, které byly přístupné i z horní podesty schodiště do sala terreny a v nichž předpokládáme zásobárny a skladiště potravin, čekajících na své zpracování právě v zámecké kuchyni. Poblíž jižního, vnitřního koutu kuchyně se dochovala zděná šachta kuchyňského výtahu, vedoucího o podlaží výše – do prostoru zvaného Kredenc, přímo spojeného s Malou a Velkou jídelnou (Sněmovním sálem). S nutností přímého výstupu z hlavní kuchyně do reprezentativních prostor 2. NP pak souvisí i točité schodiště, vetknuté do mohutné mezitraktové zdi severovýchodního křídla v místě napojení zdi kuchyně. Vstup na točité schodiště (olištovaný portál s uchy a obdélným nadsvětlíkem) se nacházel v bezprostřední blízkosti kuchyňského topeniště. Dispozice 2. NP severovýchodního křídla v zásadě odpovídala 1. NP – opět se zde tedy nacházela trojice mírně lichoběžných sálů, půdorysně se blížících čtverci ve dvorním traktu, jimž v traktu vnějším odpovídal shodný počet rozměrných sálů obdélného půdorysu cca 14 x 10 m. Právě zde, ve vnějším, do Podzámecké zahrady orientovaném traktu, se nacházelo jádro reprezentativních a audienčních prostor biskupova sídla (Poradní sál, Trůnní sál a Malá jídelna). Každou místnost ve dvorním i vnějším traktu osvětlovala trojice rozměrných obdélných oken. Střední díl dvorního traktu opět vyplňovalo trojramenné schodiště, přimknuté k mezitraktové zdi. Opačnou polovinu zaujímala komunikačně využívaná hala, zaklenutá třemi poli obvyklých křížových kleneb. Konstrukční zajímavost představuje rozdílná tloušťka dvorní obvodové zdi u každé z místností dvorního traktu – tato úprava, nejlépe patrná v okenních nikách, je nepochybně původním, barokním řešením a měla přispět k alespoň částečnému optickému vyrovnání mírně lichoběžného půdorysu všech tří prostor, jenž byl dědictvím půdorysného respektování polohy dvorní zdi

–––

131

SHP zámek Kroměříž 2014 předbarokního paláce. Obdobně byl ostatně řešen i do dvorního traktu orientovaný líc mezitraktové zdi. Nejvýznamnějším prostorem celého zámku, jímž vrcholila sestava výše zmíněných reprezentativních místností severovýchodního palácového křídla, byl obrovský sál v severním nároží, o půdorysu obdélníka s délkou bezmála 30 m a šířkou asi 14,5 m. Sál vyplňoval celou výšku 2. a 3. NP a jeho vznosný prostor osvětlovalo celkem 16 oken, seřazených ve dvou řadách – deset v severozápadní a šest v severovýchodní obvodové zdi. Spodní řada oken dostala výrazně převýšený formát a půlkruhové záklenky, horní si (alespoň zevně) podržela obvyklý obdélný formát. Okna obou řad byla přirozeně soustředěna do symetrických os, přičemž okna odpovídající jedné ose byla ze strany interiéru vložena do jediné, značně vysoké okenní niky, završené půlkruhovým záklenkem. Nad sálem se původně klenula vysoká klenba neckového tvaru, jejíž cihlový rub je dosud dobře patrný z půdního prostoru. Klenba postrádala výseče a můžeme předpokládat, že její výsečemi nerozdělený líc nesl reprezentativní štukovou a malířskou výzdobu. Klenbu nad sálem zaznamenávají plány s návrhem pozdně barokní štukové výzdoby, datované do doby kolem roku 1770. Dochovaly se však i původní (?) plány navrhovaného barokního stavu patrně z 80. let 17. století – podle nich měl stěny velkého sálu (Velké jídelny) členit vysoký pilastrový řád, neckovou klenbou měly prostupovat koutové výseče (ty, jak víme, nakonec realizovány nebyly). Lze předpokládat, že realizovaný barokní stav interiéru sálu alespoň v hrubých rysech odpovídal dochovanému plánu. Z písemností víme, že dokončovací práce reprezentativních místností biskupa probíhaly v letech 1691–1692, kdy byly sály (zřejmě včetně Velké jídelny) zdobeny štukovou výzdobou Baldassare Fontany. Významu sálu odpovídalo i jeho zapojení do vnitřního komunikačního schématu zámku – přirozeně byl dosažitelný reprezentativním schodištěm

prostřednictvím

rozsáhlého,

plochostropého

vstupního

sálu

(tzv.

Kredenc). Další vstup, situovaný podobně jako vstup předchozí poblíž jižního nároží interiéru, se vázal na širokou chodbu ve 2. NP dvorního traktu navazujícího severozápadního křídla. Neméně důležité bylo komunikační napojení Velké jídelny na sérii

tří

sálů

v nitru

vnějšího

traktu

severovýchodního

křídla,

určených

reprezentativním a audienčním potřebám biskupa (Poradní sál, Trůnní sál a Malá

–––

132

SHP zámek Kroměříž 2014 jídelna jakožto nástupní prostor Velké jídelny). Přestože se tedy – zřejmě kvůli nutnosti dosažení co možná největších půdorysných rozměrů a pravidelného půdorysu – velký sál kroměřížského zámku dostal do ne zcela obvyklé nárožní (a v rámci zámku vlastně okrajové) polohy, byl organicky začleněn do vnitřní komunikace sídla, v jehož dispozici hrál co do významu prvořadou úlohu. Ostatně, nebyly to jen půdorysné rozměry a výškové vyvinutí přes dvě podlaží, co odlišovalo Velkou jídelnu od ostatních sálů vnějšího traktu severovýchodního křídla. Ty se totiž odlišovaly i absencí kleneb, neboť byly opatřeny rovnými stropy neznámé konstrukce (stávající podoba těchto místností vznikla až v závěru 18. století). V souvislosti s Velkou jídelnou a jejím zařazením do komunikačního schématu zámku lze zmínit ještě ne zcela obvyklé, nicméně elegantní řešení komunikačního problému, který nastal vzhledem k poloze jižního rohu Velké jídelny na styku severovýchodního a severozápadního křídla. Poloha nároží sálu přerušila plynulou vnitřní komunikaci mezi oběma zámeckými křídly. Měla-li průběžná komunikace mezi oběma křídly zůstat zachována, musela by vést přes Velkou jídelnu, což zřejmě nebylo shledáno jako žádoucí. Problém vyřešila vnější rohová pavlač, osazená na čtveřici kamenných konzol s volutově utvářeným čelem. Zprostředkovávala přechod z chodby ve 2. NP dvorního traktu severozápadního křídla do předsálí Velké jídelny (tzv. Kredence). Půvabný přechod je zaznamenám už na tzv. Tencallových plánech patra zámku, na rozdíl od jeho shodně řešeného protějšku ve východním koutu nároží, v místě styku severovýchodního a jihovýchodního křídla (což však nutně nemusí znamenat mladší původ této pavlače). Zdá se, že exteriérová pavlač nepředstavovala ideální řešení – nejpozději při opravě zámku ve druhé půli 18. století byl plný blok zdiva na styku nádvorních zdí obou křídel perforován půdorysně šikmo vedenou chodbou, která zajistila přímou vnitřní komunikaci bez zásahu do prostoru Velké jídelny. Dvojice vnějších přechodů pak byla v 19. století překryta dřevěnými, prosklenými nástavbami a změněna v kryté lodžie. Pozdně (?) barokní kované zábradlí, upozorňující na někdejší účel i nekrytou formu přechodu, zůstalo přitom dochováno na původním místě.

–––

133

SHP zámek Kroměříž 2014 Rovněž vnitřní dispozice 3. NP severovýchodního křídla se shodovala s oběma nižšími podlažími, stejně jako podoba hlavního vstupního schodiště uprostřed dvorního traktu křídla. Jediný podstatnější rozdíl spočíval v přepříčkování některých interiérů ve vnějším traktu, přičemž dělicí příčky snad náleží již barokní výstavbě. Máme na mysli zejména dvojici úzkých místností s chodbou probíhající při mezitraktové zdi, situovanou po bocích jedné z dělicích zdí vnějšího traktu (nad Malou jídelnou). Zmíněné dispoziční dělení snad reprezentuje původní barokní stav, případně mladší, ovšem ještě barokní úpravu – pod omítkami se totiž rýsuje obrys pravoúhlého portálu s nadsvětlíkem, který spojoval severnější prostor se zmíněnou chodbou. Důležité je zjištění, že některé interiéry 3. NP byly klenuty. Kromě vstupní schodišťové haly se to týkalo především rozsáhlého sálu lehce lichoběžného půdorysu, situovanému ve dvorním traktu nad prostorem Kredence. Půdorys podmínil neckový tvar klenby, probrané v patě každé ze stran trojicí pětibokých výsečí. Pro barokní klenební konstrukce typické koutové výseče se zde již tedy neuplatnily – naopak, v koutech místností se nachází úzký klenební pas, dělící sousední výseče. Tvar výsečí se zdá nasvědčovat až pozdně baroknímu původu klenby v době po polovině 18. století, čemuž však odporuje absence stop původního trámového stropu v půdním prostoru. Předpokládáme tedy, že necková výsečová klenba vznikla nejspíše již v závěru 17. století, může být však i dílem některé mladší, časově nezakotvené úpravy z první půle 18. století. Také místnost po opačné straně vstupního schodiště má neckovou klenbu, ovšem bez výsečí. Nejinak tomu je i v případě trojice sálů vnějšího traktu, jejichž barokní neckové klenby, zbudované snad rovněž v závěru 17. století, jsou však zčásti (až na klenební paty) skryty pod mladšími rovnými podhledy se štukovou výzdobou. Problematice

stavebního

vývoje

nejužšího,

jihovýchodního

křídla,

spojujícího hranolovou věž se severovýchodním palácem, jsme se již věnovali v části věnované pozdně gotickému, resp. předbaroknímu hradu (zámku). Rozsah pozdně gotického či renesančního křídla v tomto prostoru je známý – křídlo mělo shodnou šířku s křídlem barokním, jeho délka byla však přibližně poloviční (v rozsahu čtyř okenních os při severovýchodním křídle). Bez hloubkových průzkumů neumíme posoudit, zda do vnější obvodové či nádvorní zdi byla začleněna předbarokní zdiva, či

–––

134

SHP zámek Kroměříž 2014 zda tato zdiva zůstala zachována pouze pod úrovní terénu. Pravidelný rytmus rozměrných, hustě řazených okenních otvorů na vnější i nádvorní fasádě, stejně jako konstantní, v porovnání s ostatními obvodovými zdivy zámku shodná tloušťka zdiv však předpokladu o využití starších konstrukcí spíše nenasvědčují. Základní dispozice interiéru je tříprostorová, sestávající ze dvou sálů přibližně čtvercového půdorysu o délce hrany 7,2–7,4m. Hlavní vstup vedl oddílem nejbližším věži a to prostřednictvím půlkruhově završeného vstupu, teprve dodatečně vyplněného barokní zazdívkou s obdélným olištovaným portálem. Půdorysně lichoběžný vstupní oddíl zčásti vyplňovala vestavba s barokním točitým schodištěm, vedoucím do interiérů jihovýchodního křídla a výše na věž. Po boku schodiště se nacházela valeně zaklenutá prostora záchodů, jež se ve stejné poloze objevily i ve 2. a 3. NP (viz samostatný oddíl textu). Barokní je, podle podoby obdélného portálu s olištovaným ostěním a nadpražní římsou, i dělicí příčka vymezující nevelkou místnost, jejíž lichoběžný půdorys ovlivnila poloha severního, dvorního průčelí hranolové věže. Zmíněná subtilní příčka sice nerespektuje rytmus klenebních výsečí, přesto ji lze považovat nejvýše za výsledek některé z barokních stavebních mikrofází, jež v závěru 17. století formovaly konečnou podobu zámeckých interiérů. Dvojice místností v 1. NP křídla má pozoruhodné klenby. Jižnější místnost (blíže k věži) má pravidelnou klenbu neckovou, opatřenou čtveřicí půdorysně obdélných koutových výsečí, odpovídajících svojí polohou okenním otvorům ve vnější i dvorní obvodové zdi. Ve středech kleneb se pak nachází menší trojúhelné výseče nad osově situovanými portály. Hrany výsečí pokrývá plně plastický štukový ornament s florálními motivy, střední pole opatřené nástropní malbou vymezuje štukový lem s listovým vzorem. Druhá místnost zprostředkovává příchod k dalším prostorám rozšířeným o rizalit a dále do interiérů ve východním nároží zámku. Tuto prostoru charakterizuje komplikovanější utváření klenební sféry. Jihozápadní polovina klenby je řešena jako necková, s dvojicí nevelkých koutových výsečí nad okenními otvory, navazující jihovýchodní část má přibližně půlkruhově valený tvar vylehčený dvěma protisměrnými, styčnými výsečemi trojúhelného půdorysu (nad portálem vedoucím z nádvoří a oknem ve vnější obvodové zdi). Hřebínková síť zmíněným koutovým výsečím dodává iluzi drobných, tvarově bohatých křížových klenbiček.

–––

135

SHP zámek Kroměříž 2014 Dvojice následujících sálků již pak má obvyklá dvě pole křížových výsečových kleneb, interiér rizalitu pak obsahuje jediné výsečové pole. Dispozice 2. NP jihovýchodního křídla byla výrazně změněna úpravami po požáru roku 1752 a znovu v 19. století. Tehdy došlo ke vložení úzké dvorní chodby při dvorním průčelí a rozdělení větších sálků na několik menších místností. Barokní architektonické detaily si tak dochoval alespoň vstupní prostor 2. NP, přístupný zmíněným točitým schodištěm a dvouramenným schodištěm jihozápadního křídla, k němuž vedla úzká chodba přes severozápadní nároží hranolové věže (viz dále). Zmíněná, dnes plochostropá předsíň disponuje trojicí kvalitních barokních portálů s profilovanými ostěními a římsami (osazeny jsou na výstupu z průchodu věží a točitého schodiště a ve vstupu k sálům jihovýchodního křídla). Z předsíně vede i zalomené schodiště k portálu do interiéru ve 2. NP hranolové věže. Z původního, barokního stavu v úrovni 3. NP zůstalo pouze obvodové zdivo a vnitřní nosné zdi, jež respektují dispozici nižších podlaží. Sály mají neckové klenby s koutovými výsečemi bez omítkových hřebínků; výseče ne vždy dodržují symetrický rozvrh (což je způsobeno polohou okenních nik). Klenby nevznikly současně se stavbou zámku – nad sály 3. NP křídla i dvojicí sálů při východním nároží zámku (náležících již dispozici severovýchodního křídla) se totiž původně nacházel rovný, povalový strop, jehož pozůstatky odhalil průzkum podkroví. Poloha přikládacích dvířek do topenišť, přístupných z bočních špalet průchodů mezi jednotlivými sály, souvisí až s úpravou po požáru roku 1752, kdy byla dispozice rozdělena příčkami shodně jako ve 2. NP. Později bylo pozdně barokní členění opět odstraněno a sály 3. NP obnoveny ve své původní velikosti. Stavební vývoj vstupního, jihozápadního křídla je podobný jako geneze právě popsaného křídla jihovýchodního. Celé dlouhé křídlo představuje barokní novostavbu, vznikající nepochybně až po roce 1686. Jedinou výjimku představuje možnost začlenění starší (snad ještě thurzovské, pozdně gotické), původně vnější zdi do dvorního průčelí barokní novostavby. Tento předpoklad vychází ze studia tzv. Tencallových plánů z 80. let 17. století, důkazy získanými průzkumem objektu jej však doložit zatím nelze. Pokud byla předbarokní zeď v nadzemní partii přece využita,

–––

136

SHP zámek Kroměříž 2014 dosahuje od někdejší vstupní věže maximálně po dvorní vyústění vstupního průjezdu, kde registrujeme nepatrnou změnu tloušťky dvorní zdi a disharmonii v řazení okenních os dvorní fasády. Bez podomítkových sondáží však více nezjistíme. Dispozice

1.

NP

křídla

vyplývala

z jeho

komunikačně

–

utilitární

funkce.

Nejdůležitějším prostorem byl zřejmě vstupní vestibul uprostřed křídla, řešený jako prostorná

hala

s klenbou

podepíranou

středním

hranolovým

sloupem.

Ze

vstupního vestibulu vedla interiérem křídla klenutá chodba dále k vnitřnímu schodišti a do jižního rizalitu (viz samostatná část textu). Ve směru k západnímu riizalitu se pak v interiéru vstupního křídla nacházela dvojice obdélných místností zaklenutých prostými barokními, křížovými klenbami o dvou polích, dosažitelná z vestibulu rovněž zaklenutou vstupní chodbou. Následovala menší zámecká kuchyně (původně o čtvercovém půdorysu zaujímajícím celou vnitřní šířku křídla) a menší, klenutá prostora patrně hospodářského poslání. Vývoj a komunikační souvislosti dispozice 1. NP jihozápadního křídla analyzujeme v jiné části textu. 2. NP jihozápadního křídla, přístupné prostým dvouramenným schodištěm poblíž hranolové věže a jižního rizalitu, mělo racionální, původně jednotraktovou dispozici sestávající ze čtyř sálů přibližně čtvercového půdorysu, osvětlených z vnější i nádvorní strany vždy dvojicí oken. Předpokládáme, že 2.NP křídla nebylo původně klenuto – alespoň viditelné situace nesvědčí pro existenci kleneb. Úzký komunikační trakt při dvorním průčelí a subtilní příčky, jež rozdělily některé sály 2. NP, vznikly až v rámci rekonstrukce zámku po požáru v roce 1752. Také informace o prvotní barokní podobě 3. NP vstupního, jihozápadního křídla mohou být jen kusé. Největší prostorou podlaží byl předchůdce pozdně barokního Manského sálu – velký plochostropý sál, osvětlený čtveřicí oken z vnější i nádvorní strany ve dvou etážích (tedy i okénky půdního podlaží). Stěny sálu pokrývala kvalitní, hlazená a bílená omítka, stopy barevných úprav nebyly – alespoň v prostoru pod nasazením původního povalového stropu – při průzkumu podkroví zastiženy. Rovné stropy, nejspíše opět povalové konstrukce, se patrně nacházely i nad další dvojicí menších čtvercových sálků 3. NP, řazených od Manského sálu směrem k dvouramennému schodišti v nitru křídla. Požár zámku v roce 1752 znamenal odstranění dosavadních rovných stropů a zaklenutí patrně všech místností. Tehdy vznikla i odvážně vyklenutá

–––

137

SHP zámek Kroměříž 2014 necková klenba nad Manským sálem, jež svojí vrcholnicí přesáhla výškovou úroveň starších stropů. Sousední sálek rovněž dostal neckovou klenbu a místnost v bezprostředním sousedství schodiště neckovou klenbu s koutovými výsečemi, shodnou patrně s klenbami nad 3. NP jihovýchodního křídla. Po vložení mladší krátké chodby při dvorním průčelí, rozdělení sálu příčkou a osazení rovného podhledu, existenci klenby indikuje pouze její rub patrný v půdním prostoru a klenební výběh, zřetelný v meziokenním pilíři v prostoru zmíněné chodby. S výstavbou a dispozicí vstupního křídla úzce souvisí problematika obou nárožních rizalitů, vystupujících z jižního a západního nároží zámecké budovy. Obrovské rizality, vymezené mírně proměnlivou tloušťkou zdiva (v 1. NP osciluje kolem 250 cm), dynamicky vystupují před linii vstupního i bočních průčelí zámku svými více než 22 m dlouhými průčelními frontami, sbíhajícími se v ostroúhlých nárožích. Každé průčelí rizalitu obsahuje trojici okenních os, krátké fronty, jimiž se rizality pojí k vlastnímu zámku, mají po jedné ose. Vnitřní uspořádání obou rizalitů bylo odlišné, jižní rizalit se lišil podsklepením a koneckonců i výbavou kvalitními barokními portály dochovanými v 1. NP. Sestava tří místností v jižním rizalitu obemykala

malý

nezastřešený,

vstupní

dvorek

s dvouosou

arkádou.

Lehce

nepravidelný sál v jižním nároží rizalitu opět klenula smělá necková klenba se čtveřicí koutových výsečí, opatřených dělicí hřebínkovou sítí. Menší místnost v západním nároží rizalitu měla dvě pole barokní křížové klenby. Její východní kolegyně, jejíž půdorys deformovalo jihovýchodní nároží hranolové věže, dostala obdobnou klenbu vystupující z přízedních pilířků (a tedy snad dodatečnou), vloženou nejspíše opět v rámci některé barokní mikrofáze. Dispozice 2. NP rizalitu souhlasila s 1. NP, zdejší neckové klenby však překryly mladší podhledy, související s vložením střední chodby a přepříčkováním jižního traktu rizalitu. 2. PN rizalitu bylo jen dvouprostorové, vyhrazené zámecké knihovně. Její hlavní prostor - velký knihovní sál s neckovou (patrně až pozdně barokní klenbou) - zaujímal nejen 3. NP, ale i příslušnou část půdního podlaží, což knihovně přineslo nejen větší užitný prostor, ale díky dvěma etážím oken i výhodnější světelné podmínky. Přímé napojení jižního rizalitu na vstupní křídlo, jeho výbava kvalitními portály i otopnými zařízeními, stejně jako znalost

někdejšího

funkčního

určení

některých

interiérových

prostor

–––

jasně

138

SHP zámek Kroměříž 2014 dokumentují, že tento rizalit, orientovaný ostatně do náměstí, měl být od počátku začleněn do organismu zámku jakožto jeho plnohodnotná součást. U rizalitu západního, půdorysně poněkud většího (snad vzhledem k jeho vysunutí vně města i zámku) byla situace poněkud odlišná. Z dvorní arkády navazujícího, severozápadního křídla byl skrze průchod jihozápadním křídlem přístupný obrovský, původně zřejmě nečleněný sál, zaklenutý široce rozepjatou neckovou klenbou s koutovými výsečemi, rozdělenými hřebínkovou sítí a trojúhelnými výsečemi uprostřed delších stran. Při vnějším průčelí se pak nachází dvojice menších, rovněž klenutých místností. V úrovni neckovými klenbami klenutého 2. a původně plochostropého 3. NP je dispoziční řešení poněkud odlišné, zdá se však, že co do polohy nosných zdí pochází již z původní barokní výstavby v závěru 17. století. I zde však proběhly utilitární úpravy ve druhé polovině 18. a v 19. věku. Ve 2. NP se projevily vložením obvyklé střední chodby, která zřejmě souvisela s výstavbou Colloredovy kolonády (1795), na níž chodba ústila. Rovněž původní dispozice 3. NP západního rizalitu je čitelná, barokní stav zde však setřela vestavba pozdně barokní kaple sv. Šebestiána s navazujícími úpravami a zejména následné zásahy 2. poloviny 19. i počátku 20. století. Nicméně, na základě rámcových znalostí dispozice a vnitřní výbavy západního rizalitu, dané jeho barokní výstavbou můžeme soudit, že této části zámku nebyla v rámci barokní biskupské rezidence předurčena reprezentativní ani obytná funkce, sloužil nejspíše jen ke skladovacím či užitkovým účelům. Barokní přestavba v posledním dvacetiletí 17. století se přirozeně dotkla i hranolové věže – jediného objektu, celistvě ponechaného z Thurzovy pozdně gotické rezidence. Většina úprav věže byla již zmíněna, proto se omezíme jen na několik dílčích poznámek. Interiéry věže zůstaly bez podstatnějších změn, věž však bylo nutno nově zapojit do komunikačních os zámku, určených radikální barokní přestavbou. Především šlo o zajištění průběžné komunikace mezi jihozápadním a jihovýchodním křídlem zámku a to v úrovni jejich 2. i 3. NP. Poblíž severozápadního nároží věže tedy byla v obou podlažích do jejího interiéru vložena půdorysně šikmo vedená, segmentově zaklenutá, půdorysně mírně zalomená chodba, spojující interiéry

obou

křídel.

Chodbu

vynášely

segmentové

pasy,

vsazené

–––

do

139

SHP zámek Kroměříž 2014 severozápadního koutu interiéru věže. Proražení chodby ve staticky citlivém bodu poblíž jediného, obvodovými zdivy okolních křídel nezajištěného nároží nepochybně představovalo velmi složitou stavební operaci. Řešení statických problémů nebylo však barokním stavitelům cizí – dokládá to i zajištění jihovýchodní části pozdně gotické klenby 2. NP věže. Tato partie klenby zřejmě vykazovala nějaká poškození, proto byla (nejpravděpodobněji právě v rámci barokní přestavby) doslova připnuta k obvodovému zdivu věže rozměrnou železnou kotvou, jejíž závlač byla dobře patrná v omítce zmíněné klenební kápě v době oprav interiérů věže. Jiného druhu byly práce, které změnily podobu nejvyšší části hranové věže. Zde nově vznikla půdorysně osmiboká, dvoupodlažní nástavba. Její plášť si dosud uchoval barokní členění nárožními pilastry s vpadlými poli v dřících, tedy motiv, hojně uplatněný na fasádách zámku. Věž přikryla vysoká helmice cibulového tvaru, která však nepřežila ničivý požár v roce 1752. Krátkou zmínku si zasluhuje i tvarosloví původních kleneb, dochovaných především v 1. NP zámku. Jedná se především o pozoruhodný soubor neckových kleneb s koutovými výsečemi, u nichž se uplatňují buď deformovaně čtvrtkruhová, nebo stlačená půlkruhová klenební čela. Konstrukční výška podlaží (týká se to opět zejména 1. NP) umožnila uplatnění stlačeně valeného profilu neckových kleneb. U místností obdélného půdorysu jsou, vyjma koutových výsečí, uplatněny i výseče běžného trojúhelného tvaru. Nad čtvercovými půdorysy je základní neckový (nebo spíše kupolový) tvar kleneb redukován pouze na dva pasy, pravoúhle se prostupující ve svých středech. Pasy zjevně tvoří základní nosnou konstrukci celé klenby, do níž jsou opřeny i zmíněné koutové výseče o přibližně půlkruhovém příčném profilu. Pozoruhodné byly omítkové úpravy kleneb. Pomineme-li náročnou štukovou výzdobu, dochovanou v sala terreně a dvou místnostech 1. NP zámku, jedná se o omítkové hřebínky, vymezující obvod koutových výsečí, v nichž hřebínky naznačují i schéma křížové klenby. Hřebínky se dochovaly ve většině místností 1. NP, lze však předpokládat jejich dodatečné úpravy v souvislosti s mladšími zásahy. Původní tvar hřebínků se zůstal dochován v sálu severovýchodního křídla, navazujícím na hlavní zámeckou kuchyni. Výrazně plasticky vyvinuté hřebínky mají trojúhelný profil a do

–––

140

SHP zámek Kroměříž 2014 koutů místnosti zabíhají měkce tvarovanou omítkovou ostruhou. Trojúhelný profil hřebínku se na plochu klenební kápě napojoval zřetelnou hranou, která dovolovala plné vizuální uplatnění hmoty hřebínku v ploše klenby. V ploše klenby tak byl hřebínek jednoznačně definován díky přirozenému osvětlení, jež jednu plochu (tj. linii boční hrany) ponechávalo ve stínu, zatímco druhá ploška byla osvětlena. Lze předpokládat, že podobně byla řešena vazba i omítkové hřebínky ke kápím i v dalších místnostech. Uplatnění výrazných omítkových hřebínků lze snad považovat ještě za reziduum renesančního výtvarného názoru. Samostatný komentář je nutné přidat i k tvarosloví vnějších i nádvorních fasád zámku, jež charakterizuje poněkud odlišné utváření. Na vnějších fasádách se v plné monumentalitě uplatňuje vysoký pilastrový řád, osazený prostřednictvím hranolových soklů přímo na masivní oblounovou římsu, jíž vrcholila podnož zámku. Výtvarný účin fasád spočívá především v aditivním řazení okenních os, prostřídaných právě pilastry se vpadlými dříky. Plasticitu fasády zajišťovaly jak soklové římsy, tak i římsy ve vrcholech pilastrů, podepírající mohutné kladí a mocně vyloženou korunní římsu, nad níž si musíme ještě domyslet průběžnou nadstřešní atiku. Dvorní fasády mají složitější kompozici, v úrovni 1. NP obohacenou o sled lichých arkád, jejichž uplatnění si

vynutilo

otevření

přízemí

jednoho

z křídel

funkční

arkádovou

chodbou.

Jednoduché, hmotné řešení nádvorních fasád přízemní partie podporují mohutné vrcholové klenáky arkád, prostupující horizontálním, nečleněným pásem, tvořícím bázi vysokého pilastrového řádu. Teprve od úrovně 2. NP počíná vysoký pilastrový řád, převzatý z vnějších fasád, přece však poněkud drobnějšího měřítka. Dvorní fasády obohacují detaily, jež bychom na fasádách vnějších hledali marně (např. rozetky v parapetních polích, konzoly podepírající korunní římsu s vegetabilním ornamentem). Při bohatosti a zejména celkově monumentálním účinku členícího systému vnějších i nádvorních fasád proto ani nepřekvapí, že architektonické prvky fasádních otvorů (okenní a dveřní ostění) mají pouze poměrně jednoduché tvarosloví – uplatnění zde nalezla typická olištovaná ostění s uchy a podvěšenými kapkami, doplněná o subtilní podokenní a nadokenní římsy.

–––

141

SHP zámek Kroměříž 2014 V.2.4. Shrnutí hlavních zjištění ke stavebnímu vývoji kroměřížského zámku v období biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelkorna Přestože kroměřížský zámek zejména díky svým monumentálním rozměrům a jednotnému řešení fasád působí jednolitým dojmem, bližší analýza půdorysu stavby a dochovaných detailů prozrazuje, že přestavba provedená Karlem z Lichtensteinu– Castelkorna nebyla jednorázovou stavební akcí. Jak vyplývá z předloženého rozboru, barokní přestavba respektovala půdorys starší stavby pouze na jihovýchodě, kde se musela vyrovnat se situací existující městské zástavby. Na zbývajících třech stranách, obracejících se do dnešního Sněmovního náměstí a Podzámecké zahrady, však nová biskupova rezidence nekopírovala obvod předbarokního hradu, resp. renesančního zámku a výrazně překročila jeho půdorys. Základní skladebnou jednotku dispozice zámku

tvořila

místnost

přibližně

čtvercového

půdorysu,

jejíž

velikost

byla

v jednotlivých křídlech uzpůsobena konkrétní půdorysné situaci. Složení dispozice ze čtvercových prostor bylo jistě výhodnější i z hlediska ekonomiky výstavby, zejména při zaklenutí (např. kvůli možnosti opakovaného použití klenebního bednění). Čtvercové, půdorysně jen mírně deformované místnosti nacházíme i v jižním nárožním rizalitu. Napojení prostor v rizalitech na vnitřní dispozici zámku působí dosti krkolomně, zvláště u rizalitu jižního. V jeho nitru, při patě hranolové věže mezi pravidelnou

strukturou

trojice

místností

a

velkou

věží

vzniknul

miniaturní,

komunikačně využívaný a původně nezastřešený prostor tzv. dvorečku s dvouosou arkádou v přízemí a uzavřenou chodbou umožňující přístup do místností ve 2. NP rizalitu. V dvoutraktovém severovýchodním křídle, tvořeným sestavou rozměrných sálů obdélného půdorysu, se však základní skladebný modul čtvercových místností uplatňuje pouze v omezené míře. Důvodem bylo zřejmě převážně reprezentativní poslání, které měly sály od úrovně 2. NP plnit. Tímto se letmo dotýkáme interpretace dispozice zámku nikoliv z hlediska širšího uměleckohistorického kontextu,147 ale z pohledu funkčního určení a vzájemných souvislostí. I přes ne zcela uspokojivý stav KROUPA, Jiří: Kroměřížský zámek na sklonku 17. století. Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1984, č. 2, s. 22–25. 147

–––

142

SHP zámek Kroměříž 2014 našich znalostí o funkčních vazbách kroměřížského biskupského sídla můžeme rekonstruovat poslání některých prostor alespoň v přízemí. Víme, že severní nároží zaujímala

hlavní

zámecká

kuchyně,

jejíž

funkční

a

schodišťovým

šnekem

zprostředkované komunikační vazby na tzv. Malou i Velkou jídelnu (dnešní Sněmovní sál) v 1. patře jsou zjevné. Podobně logická je i vazba hlavní zámecké kuchyně na velké zásobovací sklepy pod severním sektorem zámku a nikoliv bezprostřední, nicméně zjevná souvislost kuchyně s velkými sklepy pod severozápadním křídlem. Další, méně rozsáhlá a jistě podružnější kuchyně byla podle Tencallových plánů situována v jihozápadním křídle, mezi průjezdem a západním rizalitem. Prostory v přízemí bočních křídel, z nichž některé byly na klenbách opatřeny náročnou štukovou výzdobou, patrně sloužily shromažďovacím potřebám biskupova dvora a rovněž biskupským úřadům.148 Výstavbu rozsáhlého zámku provázely jistě četné změny plánu. Jejich svědectvím může být ojedinělé řešení přízemí severozápadního křídla, otevřeného do nádvoří arkádovou chodbou s masivními zděnými pilíři hranolového půdorysu. Důvody, které vedly stavebníka k výstavbě arkády pouze u jediného křídla, však neznáme. Další křídla měla již od počátku v úrovni přízemí provedeny pouze slepé arkády, které podivuhodným způsobem zakomponovaly funkční, otevřenou arkádu do jednotného kompozičního systému nádvorních fasád. Arkády svedené na masivní pilíře se objevily ještě ve středu přízemní partie severovýchodního křídla, který byl původně (v rozsahu dvorního traktu) řešen jako rozměrná, vzdušná hala, otevírající se do nádvoří trojicí pilířových arkád. Toto řešení odpovídá situování haly nejen v logické komunikační vazbě na prostor nádvoří, před vstupem do sala terreny a na reprezentativní schodiště, vedoucí do sálů 2. a 3. NP, ale i v reakci na protilehlý prostor vstupního vestibulu do celého zámku, s nímž byla schodišťová hala spojena jednou kompoziční (a pohledovou) osou. Z hlediska rekonstrukce chronologie výstavby nápadné je rovněž nepravidelné nasazení severovýchodního a severozápadního křídla v místě prvního polopilíře TOGNER, M.: Barokní rezidence, na s. 48 dovozuje, že v místnostech přízemí jihovýchodního křídla se nacházelo sídlo biskupského stavebního úřadu. 148

–––

143

SHP zámek Kroměříž 2014 arkádové chodby, tj. v severním rohu nádvoří. Ne zcela organický vztah konstrukcí v tomto místě, patrný zejména ve vzájemné vazbě stýkajících se zdí, svědčí však patrně pouze o postupné výstavbě zámku v rámci jednotlivých barokních stavebních fází. Chronologický význam může mít i výše zmíněná (a hypoteticky interpretovaná) nepravidelnost v řazení okenních os dvorního průčelí vstupního, jihozápadního křídla. Pro bližší poznání výstavby barokního zámku je důležitá vnější fasáda jihovýchodního křídla, orientovaná do ulice Ztracené. Poblíž východního nároží zámku se prodlužuje osová vzdálenost jednotlivých okenních os149 v porovnání s částí, navazující na hranolovou věž. Pokud odlišnosti v rytmu pilastrového řádu v tomto úseku průčelí skutečně reprezentují raně barokní stav, což je velmi pravděpodobné, mohou být opět vysvětlitelné postupem prací v rámci vleklé a možná i ne zcela systematické barokní přestavby. Není prozatím možno potvrdit, nakolik zhuštěný rytmus oken v úseku fasády navazujícím na věž vychází z předbarokního stavu a zda může nepřímo dokládat i obvykle předpokládané dochování starší hradby a k ní přistavěného předbarokního objektu v organismu jihovýchodního křídla. Větší osovou vzdáleností pilastrů a jimi vymezených okenních polí se vyznačuje i oblast severního nároží. Poněkud jiný rytmus fasády je však v této části zámku zcela záměrný – je odůvodněn existencí nejvýznamnějšího prostoru v interiéru objektu – Velké jídelny. Obdélnému půdorysu Velké jídelny odpovídá i zmíněná odlišnost pojednání fasád v rozsahu pěti (na severozápadní), resp. tří (na severovýchodní) vnější fasádě. S umístěním sálu souvisí ostatně i podoba okenních ostění v úrovni 2. NP, kde byl obvyklý obdélný formát okenních otvorů vystřídán vysokým obdélníkem s půlkruhovým záklenkem. Prestižní postavení, jež velký sál ve struktuře místností celého

zámku

zaujímal,

zde

tedy

bylo

prostřednictvím

v detailu

odlišného

architektonického aparátu vepsáno přímo do vnějších fasád. V zájmu symetrie zahradní fasády byla stejně rozměrná okna, jako u Velké jídelny, provedena i v rozsahu tří okenních os při východním nároží zahradního křídla.

Jedná se o čtyři okenní osy před východním nárožím zámku. Asymetrické řešení vztahu pilastrů a okenní osy nad balkonovým rizalitem může být vynuceno právě nutností respektovat polohu rizalitu, tvořeného spodní částí předbarokní věžice. 149

–––

144

SHP zámek Kroměříž 2014 Dílčí dispoziční změny, ke kterým docházelo v průběhu barokní výstavby zámku, dobře ilustruje situace chodbového traktu vstupního, jihozápadního křídla. Klenutá chodba při dvorním průčelí křídla v úrovni přízemí byla do původně zamýšleného jednotraktu vložena dodatečně, ale ještě v průběhu barokní výstavby. Archeologická sondáž, provedená roku 2006 v místnostech mezi průjezdem a schodištěm vstupního křídla, odkryla základové zdivo příčných zdí, dobíhající až k vnitřnímu líci nádvorní obvodové zdi.150 V prostorách mezi vstupním vestibulem křídla a západním rizalitem sekundárnímu vložení chodbového traktu nasvědčují zejména klenby, rozepjaté původně nad celým půdorysem jednotlivých místností a teprve dodatečně přetnuté vnitřní zdí chodbového traktu s barokními portály. Podobná byla ostatně i situace v přízemí vnějšího traktu severovýchodního křídla, jehož rozměrné obdélné klenuté sály byly již v rámci barokní výstavby předěleny příčkami v menší místnosti. Barokní původ příček, odstraněných s ohledem na jednotný klenební obrazec místností patrně ve druhé polovině 20. století, dokládá již tzv. Tencallův plán zámku z 80. let 17. století. Podobně je třeba hodnotit i řadu poměrně subtilních zdí, začasté osazených barokními portály ze závěru 17. století, porůznu dochovaných v interiérech zámku. Z prostého nerespektování klenebních obrazců, resp. systému klenebních výsečí, nelze podle našeho názoru usuzovat na výrazně mladší vznik těchto dělicích zdí oproti obvodovým či nosným zdivům vynášejícím klenby. Opět zde poukazujeme na pravděpodobné rozfázování výstavby barokního zámku, kde, zdá se, byla nejprve realizována velkorysá hlavní dispozice, jejímž jednotlivým částem, v případě potřeby vyděleným subtilnějšími zdmi, byla teprve následně dána konkrétní funkce. Zcela nově bylo v rámci barokní přestavby řešeno komunikační schéma – jak již víme, vstupní brána do zámku zaujala střed dlouhého, jihozápadního křídla. Vstup do rezidence byl tedy komponován na osu dnešní Pilařovy ulice. Nelze vyloučit, že tato ulice, spojující zámek s kostelem sv. Mořice a areálem kapitulních domů, soustředěných kolem ulice Jánské s přímou komunikační vazbou na hlavní městskou (Kovářskou) bránu, byla zamýšlena jako hlavní přístupová cesta k zámku, z níž se

150

JANÁL, J. – ŠTĚTINA, J.: Příspěvek, s. 33–42.

–––

145

SHP zámek Kroměříž 2014 otevíral celistvý pohled na monumentální jihozápadní průčelí nové biskupovy rezidence. Interiéry zámku o své původní barokní podobě a architektonickém členění dnes mnoho nevypovídají, zejména kvůli přestavbě po požáru roku 1752 a četným adaptacím v 19. a na počátku 20. století. Bez větších změn zůstalo v barokní podobě dochováno pouze přízemí, v celém rozsahu zaklenuté. Vzhledem k čtvercovému půdorysu většiny místností se zde objevují zejména klenby s koutovými výsečemi, oddělenými středními pasy křížového tvaru. Prozatím ne zcela vyřešeným problémem je původní podoba 2. NP, z nějž po mladších úpravách můžeme rekonstruovat pouze základní, dodnes nezměněný dispoziční rozvrh. Většina prostor 2. NP má dnes rovné stropy, zaklenuty jsou pouze schodišťová hala, nárožní rizality a chodbový trakt severozápadního křídla. Zaklenutí rozměrných prostor hlavního, severovýchodního křídla znemožnily jejich značné rozměry. I koncem 17. století se zde tedy musely nacházet rovné stropy. Teprve průzkum dnes nepřístupných partií nad mladšími podhledy stropů v 1. patře by však mohl přinést konečný soud o možné existenci kleneb alespoň nad některými místnostmi tohoto podlaží. Existenci dnes pohledově částečně skrytých kleneb ve 3. NP dokládá situace v půdním prostoru, kde jsou velmi dobře patrny ruby cihlových kleneb. Podobně jako v přízemí i nad 3. NP se nacházejí klenby s koutovými výsečemi, oddělenými středními pasy a klenby neckové.151 I zaklenutí interiérů však mohlo být prováděno postupně, po dobu celé první poloviny 18. století, i když je zřejmé že řada z klenebních konstrukcí 3. NP byla obnovena po ohni roku 1752. V některých částech zámku zřejmě k realizaci kleneb vůbec nedošlo, vyloučit nelze ani jejich odstranění při mladších přestavbách. Původním záměrem na zaklenutí všech interiérů v úrovni 1. NP a některých prostor v nejvyšším, 3. NP může být také vysvětlitelná enormní tloušťka obvodového zdiva objektu, dosahující v přízemí kolem 220 cm (u rizalitů až 250 cm) a v jednotlivých podlažích pouze mírně zeslabená obvyklými patrovými ústupky.

Není zřejmé, zda se jedná až o výsledek přestavby z doby po požáru v roce 1752 nebo zda některé klenby vznikly ještě v rámci některé předchozí barokní fáze. Přestavbě po roce 1752 naopak s jistotou přičítáme zřízení neckové klenby nad Manským sálem a patrně i některých kleneb severovýchodního křídla. 151

–––

146

SHP zámek Kroměříž 2014 Průzkumem půdních prostor se nepodařilo prokázat případné využití 4. NP zámku pro obytné účely služebnictva, jak bývá některými autory předpokládáno. Nejvyšší podlaží zámku jistě nepostrádalo dostatečné osvětlení, zprostředkované sledem pravidelných okenních otvorů. Vnitřní líce zdí si však neuchovaly pozůstatky interiérových omítek a plné funkčnosti oken vlastně bránila jejich poloha. Do prostoru půdy navíc přesahovaly ruby kleneb 3. NP i výškově nejednotné horní partie rovných stropů téhož podlaží. Věcně vzato, v rozměrném a jistě využitelném půdním prostoru nemůžeme zcela vyloučit zbudování dřevěných či např. hrázděných vestaveb, jejichž případná existence však na obvodových zdech nezanechala žádné stopy. Je pochopitelné, že eventuální vestavby nepřežily požár roku 1752, po němž vznikly klenby prostor 3. NP, jejichž vzedmuté ruby jakékoliv další využití 4. NP znemožnily. Komplikovaný stavební vývoj, do značné míry závislý na ekonomických možnostech stavebníka a jeho konkrétních potřebách, není u rozsáhlých zámeckých objektů 16.–17. století neobvyklý. Analogický stavební postup nacházíme např. na zámku Albrechta Černohorského z Boskovic v Bučovicích, jehož obytné prostory v patrech byly dokončovány teprve za Liechtensteinů ve 30.–40. letech 17. století, tedy více než půl století po začátku výstavby zámku. Vnější plášť stavby včetně arkádového nádvoří byl však dokončen již v první fázi výstavby nepochybně z důvodů společenské reprezentace stavebníka.152 Postupně dokončován byl také zámek Jana z Rottalu v Holešově-jeho jihovýchodní křídlo se výsledné dvoupatrové podoby dočkalo teprve ve 30. letech 18. století. Interiér 2. patra starší části zámku, od doby výstavby po polovině 17. století existující pouze v podobě hrubé stavby, byl dokončován ještě po půlce 18. století.153 Podobně jako u zmíněných Bučovic byla v případě kroměřížského

zámku

dána

přednost

finálním

úpravám

vnějších

fasád

(dokončovaných na podzim roku 1695) před dohotovením interiérů, na nichž se pracovalo ještě v prvním desetiletí 18. století. Biskup Karel z Lichtensteinu– Castelkorna tedy, zřejmě opět z důvodů společenské reprezentace, upřednostňoval

ŠABATOVÁ, Lenka – VÁCHA, Zdeněk: Bučovice – nové poznatky ke stavebnímu vývoji zámku v první polovině 17. století. Památková péče na Moravě, 11, 2006, s. 7–26. 152

ČÍHALÍK, M. – ČÍHALÍKOVÁ, B. – PECHOVÁ, S.: Stavebněhistorický průzkum zámku v Holešově I. Textová část. Brno 2005, nepublikovaný rukopis, s. 15, 127. 153

–––

147

SHP zámek Kroměříž 2014 dokončení vnější podoby své monumentální kroměřížské rezidence na úkor jejích obytných a provozních funkcí. Ikonografie zámku z doby před požárem v roce 1752 (zejména pohledy v albu J. van Nypoorta a mladší rytina F. B. Wernera, která však zjevně vznikla na základě Nypoortova zobrazení) informuje o završení zámku souvislým pásem horizontální atiky. Z vyobrazení není zřejmé, zda se jednalo o atiku s balustrovou výplní nebo zda jednotlivá pole byla plná, vyzdívaná. Na vnější, východní fasádě věže doposud zůstal nad korunní římsou zámku dochován úsek této atiky v rozsahu dvou plných polí, oddělených hranolovými pilířky. Je patrna i návaznost na odstraněné úseky atiky nad severovýchodní vnější fasádou zámku a krátkou, na věž navazující zadní fasádu jižního rizalitu. Zřízení atikové nadezdívky nad dvorními průčelími nelze dnes potvrdit; vzhledem k předpokládanému původnímu systému zámeckých střech (viz příslušné části textu) se to však zdá být pravděpodobné. Určité pochybnosti o existenci atik přinejmenším nad dvorním průčelím zámku naopak posiluje absence pozůstatků atikové nadezdívky na fasádách poblíž severního nároží věže (v partii nad korunní římsou navazujících zámeckých křídel). Je tedy otázkou, zda byly atiky skutečně realizovány a pokud ano, v jakém rozsahu. Dalším, teprve nedávno objasněným tématem je zastřešení barokního zámku z doby před požárem v roce 1752. Vyobrazení zámku a města z mírného nadhledu od severovýchodu, datované do 3/4 17. století, schematicky zaznamenalo nad nejširším, severovýchodním křídlem zřejmě sestavu nízkých zaatikových sedlových střech s hřebeny kolmými k obvodové zdi. Je otázkou, zda se jednalo o konečnou či (pravděpodobněji) provizorní podobu střech – vyobrazení totiž zachycuje zámek v době probíhající přestavby a navíc, průzkum podkroví zámku spolehlivě doložil odlišnou definitivní podobu zastřešení z doby před požárem roku 1752. Především podle otisků na komínech z doby před požárem z roku 1752 bylo rozpoznáno, že nad severovýchodním a severozápadním zámeckým křídlem se nacházela s podélnou osou křídel rovnoběžná dvojice sedlových střech se středními úžlabími, skrytá za vysokými atikami. Zastřešení jihozápadního a jihovýchodního křídla nelze z dostupné ikonografie ani hmotných pozůstatků spolehlivě rekonstruovat, pravděpodobně i zde

–––

148

SHP zámek Kroměříž 2014 bylo tvořeno zaatikovou sedlovou či spíše valbovou střechou. Lze předpokládat, že nad západním rizalitem střechy navazujících zámeckých křídel pokračovaly a vytvářely nároží – při vnějším obvodu rizalitu pak doplněné nižší pultovou střechou, svedenou do vnitřního úžlabí. Jižní rizalit mohl krýt nejspíše komplikovanější systém zaatikových valbových střech, svedených do vnitřního dvorku. Velká výhoda zdánlivě nepraktických zaatikových střech spočívala především v minimalizování negativních účinků srážkových vod na fasádu – voda ze střech byla totiž zmíněnými úžlabími odváděna k předpokládaným svodům, situovaným v nárožích zámecké budovy. Svody pak vodu odváděly do podpovrchové barokní kanalizace v nádvoří (a nejspíše i vně zámku). Zámecké fasády, kryté navíc mohutně vyloženou korunní římsou, tak zůstávaly prakticky ušetřeny od destruktivních vlivů srážkové vody, jimž by byly vystaveny

v případě

existence

jiného

způsobu

zastřešení

(např.

střechy,

odvodňované systémem chrličů vně budovy). Nižší zaatikové střechy byly také výhodnější pro průběžnou údržbu, která zřejmě, vzhledem k použité krytině, jíž byl dřevěný šindel, musela být poměrně častá. Z výše uvedeného je jisté, že původní barokní zastřešení se od stávajících střech nižší výškou střešních rovin výrazně odlišovalo, což dokládá například dodatečně zazděné okno s barokním ostěním v severní fasádě 3. patra věže, přetnuté vysokou valbovou střechou jihovýchodního křídla z doby pozdně barokní rekonstrukce po roce 1752.154 Jediným důvěryhodným vyobrazením zámku s původní formou zastřešení, pomineme-li Nypoortovy sporné rytiny, zůstává veduta Kroměříže datovaná do doby kolem poloviny 18. století, na níž (i přes špatnou čitelnost) zřejmě spatřujeme pás vysokých atik, ukrývajících průběžné sedlové střechy. Nejstarší ikonografické prameny, přes svoji malou detailnost a omezenou důvěryhodnost, poskytují poměrně věrnou představu o podobě exteriéru biskupské rezidence před požárem roku 1752. Monumentální hmota zámku vyrůstala ze dna příkopu prostřednictvím mírně zešikmené skarpovité podnože, obložené kvádrovým

Zaatikové střechy by v dobovém kontextu představovaly poměrně obvyklé řešení (např. shodně konstruované střechy na budově druhé brány hradu Buchlova z posledního desetiletí 17. století). Průčelní atiky, skrývající zastřešení, se pak dočkaly masového rozšíření u kroměřížských měšťanských domů. 154

–––

149

SHP zámek Kroměříž 2014 zdivem a prolomené pouze malými sklepními okénky. V úrovni podlahy 1. NP podnož zámecké budovy ukončovala masivní tesaná římsa jednoduchého oblounového profilu, patrná dnes v úrovni dodatečně navýšeného terénu. Na římsu nasedala hlavní, čtyřpodlažní hmota zámku (tři nadzemní podlaží doplňovalo nižší čtvrté, půdní podlaží). Teprve nad mohutnou korunní římsou se zvedala atika, sjednocující střešní partii celého objektu. Výkopové práce, související se statickým zabezpečením zámku prováděným v 80. letech 20. století, odkryly na východní terase před schodištěm do Podzámecké zahrady dosud neznámé konstrukce. Jednalo se o nevelký rizalit přibližně čtvercového půdorysu cca 4,5–5 m, předstupující před fasádu zámku mezi východním nárožím a dodnes existujícím jednopodlažním balkonovým rizalitem, posazeným ve 3. okenní ose od východního nároží. Interiér rizalitu měl kruhový půdorys, byl hladce vyomítán a vylíčen. Obsahoval kapsy po vetknutí stupňů vnitřního točitého schodiště. Exteriérovou omítku tohoto útvaru členily pravidelné horizontální spáry, budící dojem zřejmě pozdně barokní nebo klasicistní omítkové úpravy. Zajímavým detailem bylo okénko opatřené železnou mříží, obracející se do úzkého prostoru mezi oběma rizality a ze strany interiéru dodatečně zaslepené neomítanou cihlovou zazdívkou.155 Účel drobného rizalitu je zřejmý – ukrýval vnitřní točité schodiště, spojující přízemí zámku snad se suterénem (v němž se však v uvedeném místě nacházela východní grotta sala terreny) nebo spíše Podzámeckou zahradou. Vyloučit nelze ani možnost, že točité schodiště umožňovalo propojení zámku se studnou, situovanou v interiéru poblíž východního nároží. Vyzděný plášť studny se totiž v určité hloubce pod svým ústím otevírá několika otvory. Je otázkou, zda vznik schodišťového rizalitu můžeme spojit již s výstavbou zámku–tzv. Tencallův plán na jeho místě zaznamenává dvouramenné schodiště, vedoucí do východního bastionu. Schodišťový rizalit spatřujeme na vyobrazení domů při spodní frontě Velkého náměstí, zaznamenávající podobu této části města někdy ve druhé půli 18. století (po požáru zámku z roku 1752). Toto zobrazení zachytilo rizalit jako dvoupodlažní, završený pultovou střechou. Schodišťový rizalit zaznamenaly ještě plány zámku a Podzámecké zahrady z první CHYBOVÁ, H.: Kroměříž, s. 97, 101–104. Autorka uvádí, že rizalit byl k obvodové zdi zámku přiložen na spáru. 155

–––

150

SHP zámek Kroměříž 2014 poloviny 19. století. Při nasypání terasy před schodištěm sestupujícím do Podzámecké zahrady byla horní partie schodištového rizalitu ubourána a jeho nejnižší část zůstala ukryta v tělese sypané terasy. Také barokní zámek od města vydělovaly příkopy. Jejich vnější hranu vzpírala konstreskarpová zeď, jejíž průběh lze na jihovýchodě ještě dnes zřejmě vytušit z nerovností v dlažbě uličního úseku, spojujícího Sněmovní náměstí se Ztracenou ulicí (tj. mezi uliční frontou nárožního domu čp. 41 na Velkém náměstí a zámkem). Historické plány156 v otázce průběhu kontreskarpové zdi příkopu nepotvrzují věrohodnost tzv. Tencallova půdorysu přízemí kroměřížského zámku. Podle něj měl vnější obvod příkopu kopírovat obrys zámecké budovy včetně rizalitů. Realizovaný stav se však značně lišil – kolem jižního rizalitu měla kontreskarpová zeď půdorysně nepravidelný podkovovitý průběh, k realizaci příkopu kolem západního rizalitu nakonec zřejmě kvůli městské hradbě směřující k Mlýnské bráně a sypanému zemnímu opevnění vůbec nedošlo a ani pod severozápadním průčelím zámku vyzděný příkop patrně nikdy nevzniknul. Zajímavé je, že před bočním průčelím zámku i po barokní přestavbě zůstala v úseku mezi jižním nárožním a balkonovým rizalitem patrně dochována pozdně gotická parkánová zeď (viz historické plány). Podoba vstupního portálu uprostřed jihozápadního křídla dokládá i pro barokní fázi existenci padacího mostu, dosedajícího do mělké vpadliny před portálem. První okenní osu vpravo od hlavního portálu zaujímala menší branka pro pěší. Chodbou v interiéru jihozápadního křídla bylo možno projít až k patě hranolové věže, na malý dvorek v nitru jižního rizalitu, odkud vedly samostatné vstupy do jednotlivých prostor v jeho interiéru. Po zrušení branky a přepříčkování vstupního vestibulu (při obnově zámku po roce 1752?) došlo v jejím místě ke zřízení obdélného okna s kamenným olištovaným ostěním. Mladší původ okna v místě branky pro pěší prozrazují dimenze jeho ostění, poněkud robustnějšího než subtilní raně barokní okenní rámy. Příkop a zajištění vstupu padacím mostem již zřejmě neměly aktivní obrannou úlohu; plnily spíše symbolickou roli a „separovaly“ zámeckou budovu od okolního města.

DANIEL, L. – PERŮTKA, M. – TOGNER, M. (edd.): Arcibiskupský zámek, s. 108, 113, 118; mapa stabilního katastru z roku 1830. 156

–––

151

SHP zámek Kroměříž 2014 Plány zámku od G. P. Tencally, vyobrazení zámku a města v Nypoortově albu a na mladší grafice F. B. Wernera ve východním a severním nároží zámecké budovy zaznamenaly mohutné trojúhelné bastiony, opatřené nad šikmým skarpem masivní římsou a nadezdívkou se střílnami. Před zahradním průčelím zámku a čelními frontami bastionů se podle ikonografie navíc měl nacházet vodní příkop, překlenutý můstkem, spojujícím sala terrenu v suterénu zámku s Podzámeckou zahradou. 157 Bez nalezení dalších archivních nebo archeologických dokladů o existenci bastionů není však možno jejich výstavbu potvrdit. Pochyby o realizaci bastionu při severním vnějším nároží zámku (tedy pod dnešním Sněmovním sálem) posiluje i dnes patrná nálezová situace, přestože byla pozměněna statickým zabezpečením provedeným v roce 1991. Pod pilastrem oddělujícím třetí a čtvrtou okenní osu na severozápadní, boční fasádě je zde zachováno rozmezí dvou odlišných povrchových úprav soklu zámecké budovy. Do vzdálenosti asi 20m od severního nároží dosahuje novodobě hladce omítané zdivo, pročleněné několika nepravidelnými ústupky. Na omítané zdivo podnože zámku směrem k západnímu nárožnímu rizalitu navazuje zdivo soklu, obkládané

mohutnými, hrubě

tesanými pískovcovými

kvádry. Styčná hrana

kvádrového a omítaného zdiva není svislá, ale svým lekce šikmým průběhem kopíruje tvar podnože zámecké stavby. Cihlové plomby, patrně dodatečně vložené do negativních šmorců, vynechaných již při stavbě v každé druhé řadě na styku kvádrového a omítaného zdiva, byly původně určeny k zavázání krátké jihozápadní (zadní) strany zamýšleného bastionu. K jeho výstavbě však pravděpodobně již nikdy nedošlo. Popsaná situace v nejsevernější části severozápadní zámecké fasády představuje dnes nejčitelnější pozůstatek plánovaných bastionů, které měly zaujmout severní a východní nároží stavby. Zahradní průčelí zámku bylo totiž v soklové partii sjednoceno při výstavbě stávajícího balkonového portiku a případné stopy zřejmě rovněž nerealizovaného bastionu při východním nároží překryla koncem 19. století rozměrná terasa se schodištěm do Podzámecké zahrady.

Srov. KŘESADLOVÁ, Lenka – ZATLOUKAL, Ondřej: Podzámecká zahrada. In: DANIEL, L. – PERŮTKA, M. – TOGNER, M. (edd.): Arcibiskupský zámek, s. 102; TOGNER, M.: Barokní rezidence, s. 45. 157

–––

152

SHP zámek Kroměříž 2014 Wernerova rytina, vznikající s využitím Nypoortova grafického alba, navíc před rizality vstupního, jihozápadního křídla zaznamenala dvojici nízkých trojúhelných bastionů. Ani tento pás opevnění podle dnešního stavu našeho poznání nikdy neexistoval. F. B. Werner patrně při definitivním zpracování terénní skicy mylně zakreslil skarpovou podnož zámecké budovy. Další nesrovnalostí je vztah západního rizalitu zámku a Mlýnské brány, přičemž dodnes existující úsek pozdně středověké hradby s chodbou na vrcholu není Wernerem vůbec zaznamenán. Zmíněné ikonografické doklady ze závěru 17. a první poloviny 18. století zachycují tedy velmi pravděpodobně pouze investorem zamýšlený, v úplnosti nikdy nerealizovaný a tedy ideální stav zámku po dokončení výstavby. Tomuto závěru nasvědčuje i datace Nypoortova alba – v době jeho vydání (1691) totiž stále intenzivně probíhaly hlavní stavební práce, završené teprve roku 1695 konečnou úpravou fasád. Nypoort tedy ve svém albu sotva mohl zaznamenat již dokončený zámek. Ani Wernerova rytina, opakující většinu omylů a zkreslení rytin z Nypoortova alba, tedy nemůže sloužit pro detailní poznání skutečného stavu zámku v době před požárem v roce 1752. Je velmi pravděpodobné, že určitá zjednodušení původního projektu, z nichž nejzřetelnější je právě odlišné provedení příkopu a rezignace na výstavbu opevnění zámku v nárožích orientovaných do Podzámecké zahrady, můžeme přičíst období snížené stavební aktivity, které nastalo po smrti biskupa Karla v roce 1695. Původní velkolepý projekt zámku nebyl tedy realizován v úplnosti. Jakékoliv informace bohužel postrádáme k původnímu stavu exteriérových fasád, obnovených jednak po polovině 18. století, dále v průběhu 19. století a velmi radikálně v 90. letech 20. století. Případné poznatky z poslední rekonstrukce, které by mohly obohatit naše znalosti o předchůdcích dnešního zámku i vývoji barokní biskupské rezidence, nebyly publikovány. Neznáme tedy raně barokní barevné řešení zámeckých fasád ani charakter a barevnost mladších fází zámku. Barokní barevné řešení fasád kroměřížského zámku mohlo být velmi zajímavé, soudě podle překvapivých nálezů původní barevnosti a strukturového řešení vnějších fasád zámku v nedalekém Holešově, vznikajících podle projektu F. Lucheseho po polovině 17. století.

–––

153

SHP zámek Kroměříž 2014 Nové informace pro dosud neřešenou otázku povrchové úpravy zámeckého nádvoří přinesl archeologický průzkum v jižním sektoru dvora v roce 2007. Cca 20–25 cm pod stávajícím štěrkovým povrchem dvora byla odkryta průběžná vrstva valounové dlažby v pískovém loži. Výšková úroveň dlažby i její vztah k reliktům zdiva dosud neznámého předbarokního křídla v jižním rohu dvora, které bezprostředně překrývala, nasvědčují baroknímu původu dlažby, kterou tedy předběžně datujeme do závěru 17. století.

V.3. Stavební vývoj zámku od poloviny 18. století V.3.1. Pozdně barokní přestavba zámku po roce 1752

Další významnou kapitolu stavebních dějin kroměřížského zámku představuje jeho pozdně barokní přestavba, provedená po požáru v roce 1752. Požár zavdal příčinu nejen ke změně zastřešení, ale i četným dispozičním změnám především v interiérech 2. a 3. NP objektu. Současně se stal impulsem pro modernizaci a nové řešení prakticky všech obytných i reprezentativních interiérů, jimž dal před více než půl stoletím honosnou barokní podobu biskup Karel II. z Liechtensteinu–Castelkorna. Projekčních prací se zhostil nejprve biskupský architekt Ignác Josef Cyrani z Bolleshausu

(kolem

1700–1758)

a

po

jeho

smrti

Jan

Antonín

Křoupal

z Grünenbergu. Pozdně barokní obnova zámku spadá do období episkopátu biskupa Ferdinanda Julia kardinála Troyera z Troyersteinu (1746–1758) a jeho nástupce, biskupa Bedřicha z Egkhu a Hungersbachu (1758 – 1760). Obnovné práce v interiérech však byly dokončeny až v období episkopátu prvního olomouckého arcibiskupa, Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811). Lze důvodně předpokládat, že rozsáhlý požár strávil především zámecké střechy a poškodil barokní povalové stropy nad 3. NP zámku. Spodní dvě podlaží, zdá se, nebyla požárem výrazněji poškozena. Oprava zámku po požáru zásadně neovlivnila dispozici interiérů, což ani nebylo možné, vzhledem k poloze vnitřních

–––

154

SHP zámek Kroměříž 2014 nosných a dělicích zdí. Je rovněž navýsost pravděpodobné, že ani pozdně barokní přestavba neměnila funkci a využití jednotlivých, zejména reprezentativních prostor, koncentrujících se v severovýchodním křídle zámku. Větší změny se přirozeně týkaly křídel, určených privátním potřebám biskupa a úřednickému provozu – tedy zejména interiérů jihovýchodního a jihozápadního křídla. Protože jsme pozdně barokní úpravy (ve snaze rozpoznat barokní stavební struktury od mladších doplňků) již vícekrát naznačili v předchozím textu, věnujeme úpravám, obecně datovaným do 2. poloviny 18. století, jen nezbytně nutný prostor. Z koruny zámeckých budov byla – s výjimkou krátkého úseku na boční, východní frontě věže-odstraněna průběžná atiková nadezdívka. Tato úprava souvisela s novým zastřešením, tvořeným vysokými valbovými střechami s jednotnou úrovní střešního hřebene. Nové střechy nasedaly na barokní korunní římsu, která požár pravděpodobně přežila. Nad nejširším zahradním, severovýchodním křídlem i navazujícím křídlem severozápadním vznikly dvojice souběžných valbových střech, oddělených středním úžlabím. Nové valbové střechy získal i jižní rizalit – konstrukci zastřešení zde ulehčil vnitřní dvorek, který dovolil oboustranné svedení srážkových vod. Také západní rizalit překryly složitěji konstruované valbové střechy, spádované do vnitřního svodu. Koncepce nových střech (jejich sdružení do dvojic nad nejširšími křídly, skladba střech nad rizality) prozrazuje záměr střešního hřebene s jednotnou výškou. Nové zastřešení tedy dodalo hmotě zámecké budovy zámku další vertikální akcent. Svůj dodnes existující tvar dostala i střešní helmice zámecké věže (rekonstruovaná po zničení v roce 1945). Konstrukce krovu nad všemi zámeckými křídly tedy vznikla náhradou za požárem zasažený krov z doby výstavby zámku až po roce 1752; dřevo použité pro stavbu stávajícího krovu bylo dendrochronologicky datováno do let 1751–1753.158 Vzhledem k dochování některých kleneb nad 3. NP, z nichž část vznikla již před požárem z roku 1752 (např. klenba nad Velkou jídelnou), nelze předpokládat úplnou devastaci nejvyššího podlaží. Ani půdní prostory zámku (tedy 4. NP) nevykazují známky rozsáhlé devastace požárem, byť místy se nachází sežehlé líce zdiv s hloubkově přepáleným lomovým zdivem. I na základě tohoto

158

VÁCHA, Z. – VRLA, R.: Kroměřížská biskupská rezidence, s. 358.

–––

155

SHP zámek Kroměříž 2014 poznatku se tedy můžeme domnívat, že pozdně barokní přestavba zámku byla podmíněna nejen nezbytnou nutností odstranění škod po požáru, ale i přizpůsobením interiérů novým, dobově aktuálním požadavkům na podobu biskupské a od roku 1777 arcibiskupské rezidence. Nejrazantnější stavební zásahy se přirozeně soustředily do nejvyššího, 3. NP zámku. Při požáru zanikly patrně všechny barokní povalové stropy. Ty byly ve druhé půli 18. století důsledně nahrazeny klenbami. Většina kleneb měla prostý neckový tvar (klenba nad Manským sálem a většinou místností severovýchodního křídla). Zejména nad místnostmi čtvercového půdorysu se však objevily i tvarově zajímavé neckové klenby, opatřené koutovými výsečemi – tyto klenby, u nichž je základní neckový či kupolový tvar redukován na dvojici pravoúhle se prostupujících klenebních pasů, ostatně nebyly na zámku použity poprvé, v různých variacích se objevily již při jeho výstavbě v 80.–90. letech 17. století. Je zajímavé, že na rozdíl od staršího horizontu neckových výsečových kleneb ze závěru 17. století nejsou koutové výseče mladších kleneb z druhé půlky 18. století opatřeny omítkovými hřebínky (pokud ovšem dochovaný stav reprezentuje úpravu z doby výstavby). Snad do druhé půli 18. věku můžeme zasadit i předělení vstupní haly uprostřed jihozápadního křídla dělicí příčkou, jež od průjezdu separovala prostor nové vrátnice. Druhou datační možností této slohově nezařaditelné úpravy pak jsou 30. léta 19. století, kdy došlo k zasypání příkopu a patrně i zazdění branky pro pěší. Vestavba vrátnice zřejmě výrazně omezila (či likvidovala) průchodnost vnitřní chodby, vedoucí ze vstupní haly do jižního rizalitu. Jednalo se současně o největší (a jediný) podstatnější zásah do vnitřního komunikačního schématu objektu. Ilustrativní případ novověkých úprav, prováděných v rámci snah o komfortnější bydlení zaměstnanců zámku, představují výše uvedené nálezové situace dokumentované v bytě, situovaném v nitru jihozápadního křídla, mezi vstupním průjezdem a dvouramenným schodištěm. Četnost zněn poloh otvorů ve vnitřních zdech a proměn otopných systémů dobře odpovídají zvyšujícím se nárokům na užitnou hodnotu prostoru, jenž byl trvale zobytněn zřejmě právě v souvislosti se zneprůchodněním spojovací chodby při dvorním průčelí.

–––

156

SHP zámek Kroměříž 2014 Jak vyplývá z výsledků několika dokumentačních akcí, po požáru v roce 1752 prošly nejpodstatnější úpravou zámecké interiéry. Netýkala se pouze jejich nové výzdoby, ale také dispozičního řešení. Ze sálů v úrovni 2. NP jihozápadního (vstupního) křídla a obou navazujících rizalitů byly samonosnými hrázděnými příčkami vyděleny menší plochostropé místnosti, komunikačně napojené na nově vložený chodbový trakt při dvorním průčelí. Podobná dispoziční úprava proběhla i v severozápadním a jihovýchodním křídle. Tyto změny, zřejmě vedené snahou o lepší využitelnost jednotlivých prostor a jejich snazší dosažitelnost v rámci komunikačního schématu celého zámku, můžeme téměř s jistotou spojit s opravou prováděnou po roce 1752 – spolehlivou datační pomůcku zde představuje nástropní malba Josefa Sterna Apoteóza biskupů Lichtensteina-Castelkorna a Leopolda Egkha ve Velkém sále Staré zámecké knihovny (vznikla v roce 1759), zaznamenávající půdorys 2. NP zámku již s upravenou dispozicí, obohacenou o chodbový trakt při dvorním průčelí. Konstrukčně shodně řešené prostory se nacházejí i ve 3. NP západního rizalitu a severozápadního křídla – není však prozatím jisto, zda se jedná o úpravu již z druhé poloviny 18. století (čemuž však odpovídá napojení na chodbu vedoucí k Colloredově kolonádě z roku 1795), nebo teprve z průběhu 19. století. Meziprostory s původními klenbami nad vloženými rovnými stropy některých místností nemohly být zatím zkoumány. Nelze vyloučit, že právě zde mohly zůstat některé pozůstatky barokní štukové a malířské výzdoby z doby výstavby zámku. Ve vztahu k novému dispozičnímu řešení části zámeckých interiérů probíhala i reorganizace vnitřních topenišť. Při obnově ve druhé půli 18. století vznikla řada typických koutových nik o půlkruhovém půdorysu, završených konchou. Tyto niky sloužily pro umístění nových těles (pozdně barokních kamen), obsluhovaných z topných komor situovaných obvykle v mase původních, barokních dělicích zdí. Koutové niky zůstaly dosud nejlépe dochovány ve 2. NP jihozápadního křídla, kde jsou ostatně úpravy druhé půli 18. století nejlépe patrné v rámci celého zámku. Některé místnosti této části dostaly i nenáročnou vnitřní výzdobu (štuková zrcadla na stropech, nástěnná výmalba komponovaná do rámců imitujících architektonické členění stěny). V celku lze stavební (nikoliv malířské a sochařské) úpravy druhé poloviny 18. století

hodnotit

jako

dosti

utilitární,

realizované

většinou

bez

výraznějších

–––

157

SHP zámek Kroměříž 2014 architektonických ambic. To se projevuje v materiálovém řešení nově vložených dělicích příček (hrázděné zdivo, rovné stropy, případně bedněné, omítané klenby) – volba materiálu i celkově nenáročné provedení však mohou být způsobeny obavami z přílišného zatížení klenebních konstrukce nižších podlaží, na jejichž rubech byly nové příčky zčásti založeny. Jedinou kvalitativní výjimku představuje vestavba (či jen razantní obnova?) zámecké kaple sv. Šebestiána, umístěné ve 3. NP západního rizalitu. Kapli zpřístupňoval obdélný portál, v němž se střídal pískovec s mramorem. Obdélný půdorys kaple završovala dvojice kupolových kleneb, spočívajících na vtažených pilířích. Interiér, osvětlený jediným oknem, dostal bohatou malířskou a sochařskou výzdobu, vrcholící v bohatě prokomponované oltářní architektuře. Náročností interiérové výzdoby se zámecká kaple pojí po bok pozdně barokně vyzdobených, reprezentativních sálů zámku. Nová kaple, sloužící výhradně potřebám (arci)biskupa, byla svěcena roku 1766. Z technického hlediska zajímavý byl také zásah do podoby Velké jídelny (Sněmovního sálu), provedený v letech 1770–1772. Barokní necková klenba zůstala dochována, byla však překryta dřevěným podhledem, na němž spočívala dřevěná konstrukce vynášející obrovská plátny nesoucí nástropní výmalbu. I přes celkovou obnovu, která završila pozdně barokní rekonstrukci zámku, zůstaly fasády zámku dochovány s původním barokním členěním. Patrně jediným jejich obohacením se staly girlandové závěsy pod parapety okének 4. (tedy půdního) NP, provedené zřejmě z terakotových tvarovek. Třebaže fasády zámku byly ponechány v prakticky neměnném barokním stavu, celková podoba zámecké rezidence se výrazně změnila právě díky odstranění vysokého pruhu nadstřešních atik, navíc opatřeného členěním vycházejícím z kompozice fasád. Zámek tedy ztratil architektonicky prokomponovanou nejvyšší etáž, jíž nahradila strohá, masivní a nečleněná hmota střechy. V průběhu existence zámecké budovy se jednalo o vůbec nejvýraznější zásah do jejího exteriéru. Naopak, zněny se dotkly exteriéru nejviditelnější části zámku – nadstřešní partie hranolové věže, patrně výrazněji poškozené požárem. Starší, barokní členění hranolové části bylo patrně odstraněno a nahrazeno nárožními lisénami, členěnými

–––

158

SHP zámek Kroměříž 2014 horizontální omítkovou rustikou. Nad odsazeným oktogonem, jehož členění přetrvalo z barokní výstavby, byla osazena vysoká, otevřenou lucernou završená věžní helmice komplikovaného tvaru. Dnes se zde nachází její věrná kopie z roku 1948.

V.3.2. Úpravy zámku v 19. – počátku 21. století V průběhu 19. století již zámek nedoznal výrazných změn, přirozeně vyjma nezbytných oprav a modernizačních adaptací na exteriéru i v interiérech. Podstatným zásahem s výrazným dopadem na celkové vnímání zámku a jeho vztah k měřítkově zcela odlišné městské zástavbě bylo zasypání příkopu před průčelími, obracejícími se do Sněmovního náměstí a Ztracené ulice. Tento zásah nejen přispěl k organičtějšímu

zapojení zámku do urbanistické struktury města,159 ale skrytí skarpovité podnože zámecké budovy, vyrůstající ze dna příkopu, významně zastřelo proporční vztahy objektu, změněné už dřívějším odstraněním atiky a osazením nových, pozdně barokních střech. Z architektury zámku tak zmizela výrazná podnož z hrubě tesaných kvádrů, vytvářející jednoduchou soklovou partii, z níž teprve vyrůstala monumentální zámecká architektura. V souvislosti s neogotickou úpravou Mlýnské brány z roku 1833 došlo ke snížení terénu v jejím průjezdu a bezprostředním okolí. Přitom bylo odstraněno patrně barokní předbraní, připojené k vnějšímu průčelí Mlýnské brány. Relikty předpokládaného sypaného rondelu bezprostředně sousedícího s Mlýnskou branou však zůstaly dochovány a později byly začleněny do vyvýšené, parkově upravené terasy, dodnes vyplňující kout mezi Mlýnskou bránou, západním rizalitem a vnějším průčelím Colloredovy kolonády. Novou podobu vstupního předprostoru do zámku završila sjednocující úprava hradby mezi západním rizalitem zámku a Mlýnskou branou. Před její, do Sněmovního náměstí orientovaný líc byla předložena ušlechtilá sloupová galerie, překrytá nízkou pultovou střechou.

TOGNER, Milan: Biskupské a arcibiskupské sídlo. In: DANIEL, L. – PERŮTKA, M. – TOGNER, M. (edd.): Arcibiskupský zámek, s. 66. 159

–––

159

SHP zámek Kroměříž 2014 Nejspíše někdy v první půli 19. století byl do jednopodlažní podoby snížen i rizalit, vystupující z vnějšího průčelí jihovýchodního křídla. Úpravu provázelo zjednodušení vnějších fasád, zcela nově vznikla otevřená vyhlídková terasa v úrovni 2. NP. Někdejší existenci vyšších podlaží rizalitu tak dodnes dosvědčuje už jen sotva patrná nepravidelnost líce zdiva a zřetelná disharmonie v poloze oken příslušné okenní osy nad terasou. Z dalších významnějších úprav exteriéru zámecké budovy musíme alespoň zmínit výstavbu portiku ve středu zahradního průčelí. Ušlechtilý sloupový portikus zde vzniknul v roce 1838 podle plánů arcibiskupského architekta Antona Archeho (není ovšem zaznamenán na plánu úprav Podzámecké zahrady z roku 1838; jeho podoba je však zachycena již i fotograficky). V roce 1871 byla však Archeho stavba odstraněna a nahrazena stávajícím neobarokním arkádovým portikem, jenž vznikl podle plánů Gustava Meretty a Františka Drbala. Mezi lety 1901–1902 vyrostl nový vstupní portikus i před vstupem do hlavní schodišťové

haly,

tedy

v nádvoří

před

střední

částí

dvorního

průčelí

severovýchodního křídla. Architektonické tvarosloví arkádového portiku navazuje na dvorní fasády, celek doplňuje sochařská výzdoba z dílny kroměřížského Jana Antonína Becka. O výstavbě dvorního portiku se uvažovalo již od 30. let 19. století, kdy architekt Arche před vstupem na hlavní schodiště vyprojektoval rozměrný sloupový (nikdy však nerealizovaný) portikus, tvaroslovně blízký portiku zahradního průčelí. Drobné změny se dály i v blízkém okolí zámku. Patrně do 20.–30. let 20. století spadá výstavba jednoduchého vstupního objektu Arcibiskupských vinných sklepů. Jednopodlažní objekt s nízkou sedlovou střechou byl zasazen do rohu vyvýšené terasy před západním rizalitem zámku, resp. Colloredovou kolonádou. Se sklepy pod zámeckou budovou byl spojen klesajícím vyzdívaným tunelem, zaústěným do jihozápadního nároží sklepů pod severozápadním křídlem zámku. Nově zbudovaná komunikace zajistila zámeckým sklepům nezávislost na historickém komunikačním schématu zámku, přestože propojení sklepů a nádvoří prostřednictvím barokního

–––

160

SHP zámek Kroměříž 2014 schodiště ústícího bylo stále zachováno. Naopak, snad právě v souvislosti s výstavbou separátního přístupového tunelu bylo zrušeno barokní jednoramenné schodiště, spojující chodbu v 1. NP severozápadního křídla s velkým sálem sklepů. Interiérové úpravy zámku v první polovině 20. století byly, soudě dle dochované dokumentace, zcela minimální. Pokračovalo přepříčkování starších, rozměrnějších prostor – např. bedněné omítané příčky ve 2. NP západního rizalitu vznikly až ve 20. letech 20. století. Ve druhé polovině 20. let 20. století probíhala i nová zádlažba chodníku podél dvorních průčelí zámku. Při té příležitosti došlo v roce 1929 i k odkryvu kamenných zdiv v jižní části nádvoří (buď se jednalo o zdiva předbarokního jihozápadního křídla, nebo barokního kanálu). V roce 1942 bylo provedeno podrobné zaměření zámku, které i dnes představuje vlastně jedinou podrobnou dokumentaci celé stavby. Ve druhé půli 40. let probíhala obnova zastřešení zámecké věže, zničeného v květnu 1945. Úpravy v interiérech zámku, zpřístupněného nejširší veřejnosti a využívaného i k různým kulturním akcím, vedly k postupnému odstraňování sekundárních, zděných i lehčích příček, rozdělujících některé místnosti (např. velké sály vnějšího traktu severovýchodního křídla). Prostor dvorečku v jižním rizalitu překryla skleněná střecha, což vytvořilo předpoklady jeho budoucí kvalitní památkové prezentace realizované v prvních letech 21. století. Poslední tři desetiletí 20. století se nesla ve znamení komplexní rekonstrukce interiérů exteriérů kroměřížského zámku, jenž byl v prosinci roku 1998 zapsán na seznam UNESCO. Rekonstrukční práce v některých interiérech, určených pro využití odbornými institucemi (Národní památkový ústav, Arcidiecézní muzeum Olomouc) pokračovaly i na počátku 21. století. Nejvýznamnějším objevem je odkrytí a příkladná prezentace pozdně gotického portálu v přízemí hranolové věže, kvalitními počiny byly však i obnovy interiérů obou rizalitů, 1. NP severozápadního a jihovýchodního křídla a 2. NP křídla jihozápadního. Zatímco místnosti v 1. NP bočních křídel zůstaly v pouze mírně pozměněné barokní podobě, v prostorách 2. NP byla provedena obnova v duchu poslední hodnotné slohové vrstvy ze závěru 19.–počátku 20. století.

–––

161

SHP zámek Kroměříž 2014

V.4. Pokus o interpretaci účelu a provozních souvislostí jednotlivých prostor zámku V.4.1. Komunikační schéma barokního zámku

Určení komunikačních návazností rozsáhlého a dispozičně složitého komplexu kroměřížského zámku představuje jeden z podstatných kroků k interpretaci funkcí nejen jednotlivých částí zámku, ale i objektu jakožto celku. Věnujme nejprve pozornost návaznostem sklepů a 1. NP zámku, resp. vnitřního nádvoří. Především, na základě poznatků zjištěných při průzkumu zámeckých sklepů, se jeví jejich jednoznačná provozní návaznost na prostory v 1. NP zámku. Týká se to zejména rozsáhlých sklepů v nejnižší úrovni barokní novostavby severozápadního

křídla,

kde

zcela

bezpečně

rozpoznáváme

jejich

původní

dvoutraktovou dispozici, odpovídající rozvrhu celého křídla (užší komunikační trakt orientovaný do nádvoří, širší trakt obsahující obytné místnosti, orientovaný k vnější obvodové zdi). Pouze připomínáme, že obrovský nedělený prostor sklepa pod vnějším traktem křídla, překlenutý mimořádně odvážnou valenou klenbou (na jejímž rubu byly založeny dělicí zdi 1. NP, jež samy vynášely klenby) je vynikající ukázkou stavitelského umění i důkazem velkých praktických zkušeností navrhujícího architekta i mistrů, realizujících výstavbu. Sklepy pod severozápadním křídlem byly umístěny poněkud výše než sklepy pod navazujícím křídlem severovýchodním a není jisté, že s těmito sklepy byly původně vůbec komunikačně propojeny. Snad právě to je důvod existence samostatného vstupu do sklepů pod severozápadním i severovýchodním křídlem (viz dále). Sama racionální dispozice sklepů pod severozápadním křídlem zjevně odráží jeho původní skladovací účely (potraviny?/víno?), což je potvrzeno i bezmála bezprostředním napojením na zámecké nádvoří prostřednictvím pohodlného (dnes již zaniklého) jednoramenného schodiště. To prostřednictvím prostého, půlkruhově završeného portálu ústilo do chodby pod jedním z ramen schodiště při západním rizalitu. Nabízí se zde velmi reálná domněnka o souvislostech sklepa se zámeckými kuchyněmi (z nichž hlavní se nacházela v 1. NP severního nároží zámku a –––

162

SHP zámek Kroměříž 2014 vedlejší v jedné z prostor 1. NP vstupního, jihozápadního křídla zámku – k funkcím a poloze kuchyní viz dále). Hlavní zámecká kuchyně by byla od vstupu do sklepů jednoduše dosažitelná prostřednictvím arkády severozápadního křídla, k vedlejší kuchyni pak vedla chodba nitrem jihozápadního zámeckého křídla. Napojení na obě zámecké kuchyně bylo v obou případech vedeno chodbami, chráněnými před nepřízní počasí a mohlo tedy bez problémů fungovat v jakémkoliv ročním období. Další komunikační souvislost sklepů pod severozápadním křídlem se jeví ve vazbě na vnitřní dispozici křídla, tvořenou trojicí rozměrných sálů čtvercového půdorysu, přístupných z nádvorní arkády. Prostory měly neckové klenby s koutovými výsečemi; střední místnost si dodnes dochovala kvalitní štukovou výzdobu z počátku poslední dekády 17. století. Účel, jaký byl místnostem původně určen sice neznáme, z jejich zmíněných komunikačních návazností však soudíme, že mohly nejspíše sloužit např. při slavnostnějších příležitostech. V baroku zcela nově zbudovaný vnější trakt určený pro sala terrenu se, pokud se týká stavební podoby, nijak nevymykal dalším částem zámku, vzniklým při raně barokní přestavbě. V sala terreně uplatněné neckové klenby s koutovými výsečemi, resp. valené výsečové klenby, nacházíme i v ostatních částech zámku, např. v místnostech jeho 1. NP (zde však povětšinou bez náročné štukové výzdoby – např. interiéry 1. NP jižního rizalitu atd.). Masivní dělicí zeď mezi Apollónovou grottou a západním „obslužným“ prostorem sala terreny nebyla samoúčelná – tvořila totiž bázi jednomu z nosných pilířů klenby hlavní zámecké kuchyně, situované přímo nad grottou, v 1. NP severního nároží zámku. Kuchyňské topeniště bylo pak odvážně založeno na rubu klenby sala terreny. Mimořádné dimenze obvodových i vnitřních zdiv vnějšího traktu nepochybně vyvolaly nároky, kladené na statickou únosnost nosných konstrukcí – nový palácový trakt byl totiž klenut nejen v suterénu (sala terrena) a 1. NP, ale klenby byly projektovány (a provedeny?) i v nejvyšším, 3. NP (viz i obdobná situace u dalších křídel zámku). Pro úvahy o vodním režimu sala terreny, doloženém nálezy in situ, snad není nepodstatný již uvedený fakt, že o podlaží výše, tj. v 1. NP zámku, se nacházela hlavní zámecká kuchyně. Její provoz nepochybně vyžadoval zásobování vodou; jakým způsobem však vodní režim kuchyně souvisel s vodním režimem sala terreny, nevíme (zde pouze upozorňujeme

–––

163

SHP zámek Kroměříž 2014 na vodní potrubí a místo pravděpodobného rezervoáru na vodu v jižním oddílu obslužné části Apollónovy grotty). Ke srovnání se nabízí nová zjištění ze stavebně historického průzkumu Rotundy v kroměřížské Květné zahradě. Zde byly rovněž nalezeny důležité doklady o fungování vodního stroje, v podkroví byla doložena i pravděpodobná lokalizace nádrží na vodu (viz SHP Rotundy z roku 2011, NPÚ ÚOP v Kroměříži). Zatímco

o

případné

souvislosti

rozsáhlých

barokních

sklepů

pod

severozápadním křídlem s provozem či zásobováním obou zámeckých kuchyní byla již řeč výše, původní účel rozsáhlých prostor v horním patře sklepů severovýchodního křídla se zdá být jasný. Masivní železné háky, zabudované do jeho mohutné valené klenby současně s jejím budováním, nepochybně sloužily k zavěšení potravin (masa?), které mohlo být dlouhodobě skladováno v prostoru s celoročně prakticky neměnným mikroklimatem. Blízkost hlavní zámecké kuchyně, situované v těsném sousedství horního podlaží sklepů v 1. NP severovýchodního křídla, tomuto využití neodporuje. Platnost předestřeného závěru podporuje i dosud dochované přímé komunikační napojení skladovacích prostor na hlavní zámeckou kuchyni, zajištěné schodištěm v síle jedné z obvodových zdí kuchyně. Horní podlaží sklepů bylo dalším schodištěm propojeno jednak s obrovskými klenutými sály, nacházejícími se ve vnějším traktu 1. NP a jednak s hlavním přístupovým schodištěm, spojujícím nádvoří zámku se sala terrenou. I komunikační vazba horního podlaží sklepů právě na sala terrenu je vysvětlitelná záměrem na případný transport potravin do sala terreny, využívané především k reprezentaci biskupova majestátu, jejíž neodmyslitelnou součástí byly i opulentní hostiny. Také obrovské sklepy pod dvorním traktem severovýchodního křídla (tedy sklepy někdejšího předbarokního paláce) nepostrádaly logickou souvislost s vnitřní komunikací zámeckého komplexu. Široké jednoramenné schodiště zprostředkovávalo pohodlnou komunikaci mezi nejvýchodnějším sklepem (resp. dalšími navazujícími sklepy pod dvorním křídlem) a zámeckým nádvořím, do kterého ústilo rozměrným obdélným portálem. Napojení sklepů pod někdejším předbarokním palácem na nádvoří právě v tomto prostoru nebylo ostatně až výsledkem radikální barokní

–––

164

SHP zámek Kroměříž 2014 přestavby, jak dokumentuje starší, půlkruhově završený vstupní portál, osazený ve dvorní zdi pod stávajícím portálem vedoucím na barokní schodiště do sklepů (viz obsáhleji výše). Také sklepy pod dvorním křídlem severovýchodního paláce sloužily k uskladnění vína, což potvrzuje i přímé propojení jejich střední části s ústředním (vstupním) sálem sala terreny. Komunikaci mezi sklepy a sala terrenou obstarával barokní portál, později zazděný. Vazba sala terreny přímo na vinné sklepy jen potvrzuje využití jejího prostoru ke společenským účelům, vyžadujícím konzumaci značného množství vína. Velmi zajímavým způsobem bylo řešeno také komunikační schéma zámku v úrovni 1. NP i vyšších podlaží. Nejzásadnější role zde přirozeně připadala trojici schodišť v severovýchodním, severozápadním a jihozápadním křídle (k nim dále), bez významu však nebyl ani vstupním vestibul uprostřed jihozápadního, tedy vstupního křídla. Půdorysně čtvercový prostor vestibulu – vstupní prostor celého zámku - byl jezdcům a povozům přístupný vstupní branou a pěším menší, později odstraněnou brankou po jejím boku. Oba vstupy zajišťovaly padací mosty, jejichž pozůstatkem je mělká pravoúhlá vpadlina u hlavního zámeckého portálu, doplněná dvojicí (zřejmě původních) kladek ve štěrbinových otvorech pod horním okrajem vpadliny. Prostor vstupního vestibulu (haly) měl čtyři nízce vzepjaté křížové klenby, vystupující z pilastrů uprostřed, resp. v polovinách jednotlivých stěn a uprostřed podepírané hranolovým pilířem z tesaných pískovcových bloků. Z pohledu příchozího pravá polovina vstupní haly byla později oddělena příčkou (dnes je tato část využívána jako vrátnice). Do nádvoří se vstupní hala otevírala prostým, nečleněným portálem se stlačeným záklenkem. Vestibul měl zásadní význam i pro komunikaci v rámci jihozápadního zámeckého křídla i obou jeho nárožních rizalitů. Do jižního rizalitu totiž z vestibulu vedla krátká, valenou výsečovou klenbou opatřená chodba, přístupná z jižního koutu zámeckého dvora barokním portálem při patě hranolové věže. Z chodby bylo dosažitelné i prosté dvouramenné schodiště, spojující jednotlivá podlaží jihozápadního křídla. Zmíněná chodba, úsporně situovaná při dvorním průčelí křídla, umožňovala vstup nejen do 1. NP velké věže, ale i do sklepů pod jižním nárožním rizalitem a také do drobného, původně nezastřešeného dvorečku, situovaného v nitru rozsáhlého rizalitu před jižním průčelím věže. Protilehlou, jižní stranu dvorečku pak

–––

165

SHP zámek Kroměříž 2014 tvořila prostá dvoudílná arkáda, spočívající na mohutném středním pilíři. Zpod arkády, zaklenuté dvojicí obvyklých barokních křížových kleneb, pak bylo možno dvojicí rozměrných barokních portálů s bohatě utvářenými ostěními vstoupit do místností v 1. NP jižního rizalitu. Prostor arkády chránil i přikládací dvířka kamen v obou zmíněných místnostech. Třetí prostora 1. NP rizalitu, rovněž půdorysně deformovaná průnikem tělesa hranolové věže, vstup z dvorečku zřejmě postrádala (dnešní portál byl asi osazen sekundárně, vzhledem k nepřesnostem v sestavení stojek a překladu). V úrovni 2. NP arkáda v nitru dvorku vynášela uzavřenou chodbu, vedoucí k místnostem v interiéru jižního rizalitu. Ze vstupní haly uprostřed jihozápadního křídla se dalo vstoupit i do západní (z pohledu příchozího levé) poloviny křídla. Dosud dochovaný barokní portál poblíž vyústění průjezdu do nádvoří i v levé části křídla vedl do krátké chodby při dvorním průčelí, jíž byla dosažitelná jedna ze zámeckých kuchyní v jihozápadním křídle. Projektovaný barokní stav, kdy kuchyně není od pokračující chodby oddělena, je dobře zaznamenán na tzv. Tencallově půdorysu přízemí zámku. Provozní nutnost, spočívající v propojení vstupní haly zámku a jednotlivých prostor v 1. NP levé (z pohledu příchozího) poloviny jihozápadního křídla, však nejspíše ještě v průběhu barokní výstavby vedla k prodloužení chodby i podél kuchyně. Touto změnou byla nejen zajištěna dosažitelnost jednotlivých prostor jihozápadního křídla, ale i dostupnost arkády severozápadního křídla a západního rizalitu nikoliv přes nádvoří, ale přímo ze vstupního vestibulu zámku. Západní rizalit přitom nebyl dosažitelný z chodby pod schodištěm severozápadního křídla jako dnes (chodba vedla pouze k záchodům v síle zdi), ale pouze přes předsíň v dvorním traktu jihozápadního křídla. Pozornost musíme věnovat i dalšímu důležitému komunikačnímu uzlu celého zámku, kterým je vstupní hala v 1. NP dvorního traktu severovýchodního křídla. Hala se nachází na podélné ose zámku, stejně jako výše popsaný vstupní vestibul uprostřed jihozápadního křídla. Hala má mírně lichoběžný půdorys a do nádvoří se otevírala trojicí širokých, půlkruhově završených arkád spočívajících na mohutných hranolových pilířích, jejichž sokl završený oblounovou římsou je utvářen shodně jako sokly arkád severozápadního křídla. Do nádvoří otevřená hala, klenutá

–––

166

SHP zámek Kroměříž 2014 trojici barokních křížových kleneb, byla vlastně reprezentativním nástupním prostorem do nejvýznačnějších prostor zámku. Sestupovalo odtud schodiště do sala terreny, jejíž prostory vyplňovaly nejnižší podlaží vnějšího traktu severovýchodního křídla. Jak již bylo zmíněno, z horní podesty tohoto schodiště se dalo vstoupit také do vrchního podlaží sklepů (jež plnilo funkci zásobárny či skladů potravin) a rovněž do sálů v 1. NP vnějšího traktu severovýchodního křídla. Ještě důležitější však byla funkce vstupní haly jakožto nástupního předprostoru k reprezentativním sálům ve 2. NP severovýchodního křídla. Celou polovina půdorysu haly, situovanou při podélné mezitraktové zdi, totiž vyplňovalo monumentální trojramenné schodiště, v celé výši budovy podepíranými masivními pilíři, sestupujícími až do úrovně suterénů pod dvorním křídlem. Nesmírně monumentální a architektonicky vytříbená podoba schodiště

odpovídala

jeho

poslání

jakožto

hlavní

přístupové

komunikace

k reprezentativním sálům ve 2. NP severovýchodního křídla. Vazba vstupní haly s monumentálním schodišťovým tělesem na sala terrenu jen podpořila význam, jaký biskup schodišťovému prostoru v rámci architektury celého zámku nepochybně přikládal. Architektonicky shodně řešené, přesto rozměrově poněkud skromnější schodiště

se

nachází

také

v severozápadním

křídle,

při

jeho

styku

s navazujícím křídlem jihozápadním, resp. západním rizalitem. Jedná se o prostor, který měl v rámci provozu celého zámku velmi důležitou úlohu – směřovaly tudy vnitřní komunikační trasy ze sklepů pod severozápadním křídlem do dvorní arkády, resp. obou zámeckých kuchyní. Primární účel schodiště spočíval ve zpřístupnění prostor určených k pořádání manských soudů (zejména barokního „soudního“ sálu, nacházejícího se v místě stávajícího Manského sálu). Fungování manského soudu, instituce spjaté s Kroměříží již od středověku, zřejmě z provozních (a snad i prestižních)

důvodů

bylo

nutné

oddělit

od

reprezentativního

vstupu

v severovýchodním křídle, určeného biskupovi a jeho hostům. Je však zřejmé, že schodiště vedoucí k Manskému sálu sloužilo i pro pohodlnější vstup do obou podlaží vlastního severozápadního křídla a zejména pro vstup do interiéru 2. a 3. NP západního rizalitu, který byl přece jen (vzhledem ke své okrajové poloze) ve vztahu ke vnitřní komunikaci sídla poněkud znevýhodněn.

–––

167

SHP zámek Kroměříž 2014

Na tomto místě věnujeme krátkou zmínku i již uvedenému schodišti v nitru vstupního, jihozápadního křídla. Od výše popsaných schodišť v severovýchodním a severozápadním křídle se odlišuje jednoduchou podobou – jedná se sice také o tříramenné schodiště (byť střední rameno je redukováno na několik stupňů), postrádající zmíněnými

ovšem

jakoukoliv

reprezentativními

architektonickou

schodišti

výbavu

(balustrové

srovnatelnou

zábradlí,

vylehčení

s výše pláště

arkádami, náročnější klenby). Nástupní i výstupní rameno zde separuje plná dělicí zeď, nad schodištěm se klene pouze jednoduchá stoupavá valená klenba (s výjimkou podest, opatřených prostou klenbou výsečovou). Podoba schodiště opět odpovídá účelu, kterému bylo předurčeno – směřovalo do 3. NP jižního rizalitu, kde se nacházela zámecká knihovna. Ta byla určena nikoliv jen potřebám biskupovým, ale od prvopočátku sloužila i jako knihovna veřejná, určená pro celé olomoucké biskupství. O podlaží níže, ve 2. NP, pak schodiště vedlo do krátké chodby, na jejímž konci bylo možno vstoupit buď do úzké, půdorysně zalomené chodbičky procházející skrze severní (nádvorní) nároží věže dále do interiérů jihovýchodního křídla, nebo (již zmíněnou) uzavřenou chodbou, podepíranou dvěma arkádovými oblouky, z níž bylo možno vstoupit do místností ve 2. NP jižního rizalitu. Pouze podružný význam v rámci vnitřního komunikačního schématu celého zámeckého objektu pak mělo barokní točité schodiště, přiložené (již v organismu jihovýchodního křídla) k někdejšímu dvornímu průčelí hranolové věže. Vstup do širokého schodiště s pohodlnými stupni nevedl však přímo z nádvoří, nýbrž z nevelké, půdorysně lichoběžné místnosti zaklenuté barokními křížovými klenbami. Jak dokládá série barokních portálů v jednotlivých stěnách místnosti, měla tato prostora, definovatelná jako předsíň, již od doby výstavby zámku výhradně komunikační poslání. Do předsíně z nádvoří původně vedl jen rozměrný půlkruhový vstup bez barokního portálu, odpovídající rozměrům slepých arkád členících dvorní průčelí jihovýchodního křídla. Tuto úvahu dovolují ponechané úseky soklu a oblounové římsy, přecházející na boční špalety průchodu právě z fasády. Barokní portál s nadsvětlíkem byl zřejmě osazen až dodatečně, byť ještě v rámci barokní výstavby. Zmíněné točité schodiště přirozeně spojovalo jednotlivá podlaží zámku, ale stoupalo

–––

168

SHP zámek Kroměříž 2014 ještě výše, do 3. NP věže. Ochoz věže i byl pak dosažitelný jen vnitřním dřevěným schodištěm. Z půdního prostoru je dobře patná nejvyšší část obvodového pláště tělesa točitého schodiště a zejména kupolová klenba, jíž je jeho interiér překryt.

V.4.2. Problematika hygienických a odpadových zařízení barokního zámku Je zřejmé, že barokní zámek biskupa Lichtensteina musel být vybaven hygienickými a technickými zařízeními, umožňujícími jeho každodenní provoz. Mnohé v tomto směru naznačily již tzv. Tencallovy plány zámku ze 80. let 17. století, schematicky zaznamenávající (mimo řady dalších, v textu komentovaných jevů) projektovanou trasu barokní kanalizace, ale také polohu záchodů v jednotlivých křídlech. Průzkumové práce posledních let dovolily konfrontaci informací, obsažených v barokních plánech, s řadou zjištění získaných analýzou vlastního zámku. Díky tomu lze rekonstruovat i „technickou infrastrukturu“ barokní biskupské rezidence. Tzv. Tencallův plán přízemí zámku zaznamenává trasu kanalizačních stok, které měly odvodňovat zámecké střechy a nádvoří. Před dvorním průčelím jihovýchodního křídla je vyznačena půdorysně mírně zalomená kanalizační stoka, zřejmě procházející poblíž jižního rizalitu přes jihozápadní křídlo do okružního příkopu. Stoka pokračovala dnem příkopu, pod terasou někdejšího parkánu a ústila přes městskou hradební zeď vně zámeckého areálu. Další větev stoky podle plánů procházela pod jihovýchodním křídlem, jejím účelem bylo odkanalizování záchodů, umístěných ve všech podlažích uvnitř tohoto křídla. Existenci této větve kanalizace potvrdily výkopy v roce 2011 a 2012. Potvrdily, že přibližně v trase, odpovídající baroknímu plánu, pod povrchem nádvoří probíhá zděná kanalizační stoka. Její dno, vyskládané z plochých kamenných desek, se nacházelo v hloubce asi 120 cm od současné dlažby nádvoří. Vlastní kanalizační stoka byla vyzděna z lomového kamene pojeného vápennou maltou, stejným způsobem byla konstruována i valená klenba stoky. Celková šířka kanálu byla asi 45–50 cm, výška po klenbu dosahovala asi 70 cm, většina profilu kanálu byla však již zanesena

–––

169

SHP zámek Kroměříž 2014 hlinitými usazeninami. Vzhledem k poloze klenutého kanálu před dvorním průčelím jihovýchodního křídla můžeme předpokládat, že odvodňoval nejen zámecké nádvoří, ale prostřednictvím svislých svodů, situovaných v jižním i východním nároží dvora, odváděl i srážkovou vodu ze zámeckých střech. Navazující větev kanalizace, procházející pod jihovýchodním křídlem směrem ke Ztracené ulici, dokumentoval v roce 2012 archeolog NPÚ ÚOP v Kroměříži, Mgr. Jiří Janál. Přestože tato část kanalizační stoky prošla novodobými úpravami, zachovává princip a většinu konstrukcí barokní kanalizace. Nálezy z terénu tedy existenci jihovýchodní větve barokní kanalizace potvrzují. Otázkou zůstává existence podobné větve kanalizace i před průčelím severozápadního zámeckého křídla. Tento předpokládaný úsek barokní kanalizace není zaznamenán na tzv. Tencallových plánech, pozůstatky kanalizačního systému nebyly ani odkryty výkopovými pracemi. Existenci barokních kanalizačních štol i při dvorním průčelí severozápadního křídla nasvědčují však otvory po zaústění střešních svorů, dochované ve zdivu půdního patra poblíž severního a západního nároží, stejně jako novodobě upravené kanalizační vpustě v obou nárožích dvora, jež dodnes slouží k odvádění srážkové vody jak z nádvoří, tak ze střešních svodů. Lze tedy důvodně předpokládat, že jedna z větví barokní kanalizace procházela i podél dvorního průčelí severozápadního křídla. Podobná je situace u vnější větve kanalizace, která se – alespoň podle tzv. Tencallova plánu – měla nacházet před vnějším průčelím severozápadního křídla. Ani její existenci se nepodařilo prokázat - vzhledem k tomu že právě na této straně nebyla výstavba zámku realizována v plánovaném rozsahu zůstává otázkou, zda vůbec byla tato část barokního kanalizačního systému vybudována. V souvislostí s rekonstrukcí kanalizace barokního zámku nabývá na důležitosti zjištění podoby zastřešení objektu v době před požárem v roce 1752. Je totiž zřejmé, že rozsáhlé zaatikové sedlové střechy s hřebeny rovnoběžnými s průčelími jednotlivých křídel musely být odvodňovány nejen směrem do nádvoří, ale i vně zámecké budovy. Zde mohla srážková voda stékat volně po terénu (resp. u jihovýchodní části budovy po dně příkopu), nicméně výhodnější bylo odvedení velkého množství srážkových vod ze střech do podpovrchové kanalizace, jejíž

–––

170

SHP zámek Kroměříž 2014 existence však zejména v severozápadní partii zámku nadále zůstává v rovině pravděpodobných hypotéz. Zjištění barokního kanalizačního systému pod zámkem není v rámci barokní Kroměříže ojedinělým nálezem – pozoruhodnou analogii shledáváme v objektech blízké piaristické koleje u kostela sv. Jana Křtitele. Koleji, budované na přelomu 80. a 90. let 17. století patrně za projekční účasti G. P. Tencally, předcházela písemně doložená výstavba kanalizačního systému, který na objektu koleje zůstal ve funkční podobě dochován dodnes. S odpadovým systémem zámecké stavby bezprostředně souvisí již vícekrát zmíněná problematika původních, barokních záchodů. Zcela jednoznačně (nálezy na stavbě samé a historickou plánovou dokumentací) máme záchody doloženy ve všech podlažích jihovýchodního křídla a to sice v nevelké místnosti, přiložené k plášti točitého schodiště vedoucího na hranolovou věž. U těchto záchodů, jejich část byla podrobněji zkoumána v roce 2012, je známý i systém odvětrávání šachtami do půdního prostoru, stejně jako návaznost na barokní kanalizační stoku, probíhající přímo pod záchody. Vazba přímo na kanalizační systém, proplachovaný srážkovou vodou jímanou ze střech, zajišťovala dlouhodobě udržitelný provoz těchto nezbytných hygienických zařízení. Další záchody byly situovány v rizalitech. V jižním rizalitu se nacházely v malé místnůstce, vydělené příčkou ze vstupní prostory – nebyly tedy přímou součásti trojice prostor v rizalitu, nacházely se vlastně ještě před vstupem na vnitřní dvorek. U západního rizalitu záchody pouze předpokládáme na základě tzv. Tencallova plánu, a to sice v místě dnešního širokého průchodu, vedoucího z přístupové chodby do rozměrného barokního sálu, v němž je dnes vestavěn novodobý kontejner návštěvnických WC. Téměř ve shodném místě se ostatně záchody nacházely i ve vyšších podlažích (což je společné všem třem lokalitám barokních zámeckých záchodů). Není bez zajímavosti, že i v případě jižního a západního rizalitu je plány zaznamenána vazba na barokní podpovrchovou kanalizaci a můžeme předpokládat, že i zde fungoval přirozený režim čištění kanalizace prostřednictvím proplachování kanalizačních stok srážkovou vodou.

–––

171

SHP zámek Kroměříž 2014 Všechny tři baterie záchodů se tedy nacházely v části zámku, vyhrazené „běžnému“ užívání např. zámeckým úřednictvem nebo při zasedáních Manského soudu. Jak vypadala hygienická zařízení v reprezentativních či dokonce privátních místnostech biskupa, však nelze určit. Zde pouze na okraj zmiňujeme existenci záchodu v tloušťce vnitřní dělicí zdi 2. NP, v návaznosti na vstup do 2. NP hranolového rizalitu severovýchodního křídla (nachází se tedy v dělicí zdi mezi Růžovým a Carským salonem). Záchod nebyl zatím blíže zkoumán, na tzv. Tencallově půdorysu 2. NP jej však hledáme marně.

VI. Závěr Kroměřížský zámek představuje nesmírně kvalitní objekt, který byl dosud hodnocen zejména z pohledu dějin umění – což je zcela legitimní, vzhledem k účasti předních architektů, sochařů a malířů druhé půli 17. století na jeho výstavbě a výzdobě. Stavba sama zůstávala však dlouho poněkud opomíjena. Provedený stavebně-historický průzkum, jenž mohl zúročit desetiletí badatelských aktivit věnovaných poznání kroměřížského zámku i dosud opomíjenou vysokou vypovídací schopnost

stavby,

definoval

základní

vývojové

etapy

biskupské

a

později

arcibiskupské rezidence a představil i postupně rozpoznávané provozní souvislosti tohoto všestranně mimořádného objektu. V souvislostech předchozích průzkumů se jedná o vůbec první celistvý pohled na stavební vývoj kroměřížského zámku - stále se však jedná pouze o dílčí zhodnocení, jež je možné a vhodné doplňovat dalšími zjištěními, čerpanými zejména z detailního průzkumu stavby samotné. Již na základě dosavadních znalostí je však jisté, že stavební vývoj představuje integrální, nesmírně bohatou a pro komplexní poznání kroměřížského zámku podstatnou součást památkových hodnot objektu, srovnatelnou s jeho interiérovou výzdobou a mobiliárním vybavením.

–––

172

SHP zámek Kroměříž 2014

VII. Prameny a literatura 1. Prameny a. Archivní prameny Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc AO – fond Arcibiskupství Olomouc ÚŘAS – fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků b. Edice, katalogy a specializované průzkumy CDB – FRIEDRICH, Gustav – KRISTEN, Zdeněk – ŠEBÁNEK, Jindřich – DUŠKOVÁ, Sáša – VAŠKŮ, Vladimír – SVITÁK, Zbyněk – KRMÍČKOVÁ, Helena – KREJČÍKOVÁ, Jarmila (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. I–VI. Pragae 1904– 2006. CDM – BOČEK, Antonín – CHYTIL, Josef – CHLUMECKY, Paul v. – BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. IV.–XV. Olomouc 1845; Brno 1850–1903. EMLER, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. II. (1253–1310). Pragae 1882; III. (1311–1333). Pragae 1890. LECHNER – LECHNER, Karl (ed.): Die ältesten Belehnungs– und Lehensgerichtbücher

des Bisthums Olmütz. I-II. Brünn 1902. PIUR, Paul (ed.): Briefe Johanns von Neumarkt. Berlin 1937.

–––

173

SHP zámek Kroměříž 2014 ŠABATOVÁ, Lenka – KALÁBOVÁ, Lenka: Arcibiskupský zámek a zahrady Kroměříž.

Stavebně historický průzkum. Část I. Ikonografický a spisový materiál z dostupných archivních fondů. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, Brno 2004. TADRA, Ferdinand (ed.): Cancellaria Johannis Noviforensis episcopi Olomucensis

(1364–1380). Briefe und Urkunden des Olmützer Bischofs Johann von Neumarkt. Archiv für österreichische Geschichte 68, 1886. ZLÁMAL, Bohumil (ed.): Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré a

nové doby. Olomouc 1977.

2. Literatura BALETKA, Tomáš: Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497–1540), jeho

kancelář a správa biskupských statků. Sborník archivních prací 54, 2004, s. 3–236. BRANDL, Vincenc (ed.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XII. Brünn 1890. DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a

zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009. DURDÍK, Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha 1999. DURDÍK, Tomáš – BOLINA, Pavel: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. Praha 2001. FIŠER, Zdeněk – KROUPA, Jiří: Kroměříž, průvodce městem. Brno 1991. HLOBIL, Ivo – PETRŮ, Eduard: Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha 1992.

–––

174

SHP zámek Kroměříž 2014

HOLEČEK, Jan – KUNRÁTKOVÁ, Lenka: Obnova části arcibiskupského zámku

v Kroměříži. Zprávy památkové péče 3, 2007, s. 205–206. CHYBOVÁ, Helena: Kroměříž zmizelá a znovu objevená aneb Historie ukrytá pod

dlažbou města. Kroměříž 2009. JAKUBEC, Ondřej: Kulturní prostředí a mecenát olomouckých biskupů potridentské

doby. Olomouc 2003. JAKUBEC, Ondřej: Olomoučtí biskupové jako renesanční mecenáši? In: Prix, Dalibor (ed.), Pro Arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila. Praha 2002, s. 261–270. JANÁL, Jiří – ŠTĚTINA, Jan: Příspěvek ke stavebním dějinám zámku v Kroměříži. In: Dějiny staveb 2006. Plzeň 2006, s. 33–42. JANIŠ, Dalibor: Ke skladbě dvora olomouckých biskupů ve 13. století. In: Dana Dvořáčková-Malá – Jan Zelenka (edd.), Dvory a rezidence ve středověku II. Skladba a kultura dvorské společnosti (Mediaevalia Historica Bohemica, Supplementum 2). Praha 2008, s. 347–362. JANIŠ, Dalibor – KOHOUTEK, Jiří: Hrady a jejich úloha ve struktuře osídlení horního

Pobečví. Archaeologia Historica 27, 2002, s. 179–195. JŮZA, Vilém – KRSEK, Ivo – PETRŮ, Jaroslav – RICHTER, Václav: Kroměříž. Praha 1963. KARBAN, Aleš: Případ zámecké věže. Zprávy památkové péče 67, 2007, č. 3, s. 215– 216. KEJŘ, Jiří: Vznik městského zřízení v českých zemích. Praha 1998.

–––

175

SHP zámek Kroměříž 2014 KINDL, Miroslav: Sbírka a archiv fotografií kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 6, 2013, s. 6–16. KOUŘIL, Pavel – PRIX, Dalibor – WIHODA, Martin: Městské hrady v českém Slezsku. Archaeologia Historica 22, 1997, s. 249–272. KROUPA, Jiří: Kroměřížský zámek na sklonku 17. století. Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1984, č. 2, s. 22–25. KRSEK, Ivo – KUDĚLKA, Zdeněk – STEHLÍK, Miloš – VÁLKA, Josef: Umění baroka na

Moravě a ve Slezsku. Praha 1996. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. III. Kolín–Miro. Praha 1998. MĚSÍC, Cyril: Mobiliář Manského sálu v 1. polovině 20. století. Ingredere Hospes 5, 2012, s. 31–33. MLČÁK, Leoš – ŽUREK, Karel: Zámek Tovačov. In: Ivo Hlobil – Marek Perůtka (edd.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550. III. Olomoucko. Olomouc 1999, s. 235–238. MOTALÍK, Zdeněk (ed.): Kroměřížské veduty. Praha 2006. NOVÁK, A.: Nálezy na Kroměřížsku a v Kroměříži.

Vlastivědný sborník střední a

severní Moravy (Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké) 7, 1928–1929, s. 151–152. PAPROCKÝ, Bartoloměj: Zrcadlo slavného Markrabství moravského. Olomouc 1593. Reprint Ostrava 1993.

–––

176

SHP zámek Kroměříž 2014 PAVLÍČKOVÁ, Radmila: Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel z

Liechtensteinu–Castelkorna 1664–1695. Olomouc 2001. PERŮTKA, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013. PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. I. Kroměříž 1913. PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-1, 2. Kroměříž 1947. PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-3. Kroměříž 1948. PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-4. Kroměříž 1948. PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. III. Kroměříž 1940. PINKAVA, Jaroslav: F. V. Peřinka. Ojedinělý badatel. Ed. Petr Pálka. Kroměříž 2004. PLAČEK, Miroslav: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996. PLAČEK, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2001. PLAČEK, Miroslav: Zámek v Miroslavi. In: Chamonikola, K. (ed.), Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550. II. Brno 1999, s. 166– 167. SALIGER, Arthur: Moravské umění ve vztahu k Vídni. In: Podzim středověku. Brno 2001, s. 89–99. SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. (J–N). Praha 1999.

–––

177

SHP zámek Kroměříž 2014 SPURNÝ, František a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

II. Severní Morava. Praha 1983. STOOB, Heinz: Bruno von Olmütz, das Mährische Städtenetz und die Europäische

Politik von 1245 bis 1281. In: Heinz Stoob (ed.), Die mittelalterliche Städtebildung im südöstlichen Europa (Städteforschung – Veröffentlichungen des Instituts für vergleichende Städtegeschichte in Münster. Reihe A. Darstellungen. Bd. 4.). Köln – Wien 1977, s. 90–133. ŠABATOVÁ, Lenka –

VÁCHA, Zdeněk: Bučovice – nové poznatky ke stavebnímu

vývoji zámku v první polovině 17. století. Památková péče na Moravě, 11, 2006, s. 7– 26. ŠIŠKOVÁ, Martina: Arcibiskupský architekt Anton Arche. Ingredere Hospes 6, 2013, s. 83–91. ŠTĚPÁN, Jan: Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic v letech

1579–1598. Olomouc 2009. ŠTĚTINA, Jan: Co skrývá nádvoří kroměřížského zámku? In: P. Rožmberský (ed.): Dějiny staveb 2008, s. 59–65. ŠTĚTINA, Jan: Stavební vývoj zámku v Moravské Třebové v době Ladislava

z Boskovic. In: Moravskotřebovský zámek – renesance v evropském kontextu. Problematika nových objevů, rekonstrukce, prezentace. Moravská Třebová 2010, s. 15–30. ŠTĚTINA, Jan: Úvahy nad problematikou stavebního vývoje kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 3, 2010, s. 8–27. TOGNER, Milan (ed.): Kroměřížská obrazárna. Katalog sbírky obrazů Arcibiskupského

zámku v Kroměříži. Kroměříž 1998.

–––

178

SHP zámek Kroměříž 2014

VACKOVÁ, Jarmila: Ikonografie Kroměříže od konce 16. století do poloviny 19. století. Zprávy památkové péče 19, 1959, s. 81–88. VACKOVÁ, Jarmila: Kroměříž, městská památková rezervace a státní zámek. Praha 1960. VACKOVÁ, Jarmila: Nové poznatky k stavební historii Kroměříže, I. část, 16. a 17.

století. Umění 5, 1957, s. 153–155. VÁCHA, Zdeněk – VRLA, Radim: Kroměřížská biskupská rezidence na konci

středověku. Archaeologia Historica 33, 2008, s. 357–376. VRLA, Radim – HODAŇOVÁ, Klára – MICHOINOVÁ, Dagmar: Věž kroměřížského

zámku – průzkum části jihozápadní fasády. Zprávy památkové péče 67, 2007, č. 3, s. 209–214. ZATLOUKAL, Ondřej: Et in Arcadia ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004. ZATLOUKAL, Ondřej – PERŮTKA, Marek (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v

Kroměříži. Průvodce. Kroměříž 2011. ZATLOUKAL, Pavel: Příběhy z dlouhého století, architektura let 1750–1918 na Moravě

a ve Slezsku. Olomouc 2002. ZEZULOVÁ, Jitka: Vlastivěda moravská a František Vácslav Peřinka. In: 100 let Vlastivědy moravské a vlastivědná práce na Moravě. XXV. Mikulovské sympozium 1998. Mikulov – Brno 1999, s. 125–129.

–––

179

SHP zámek Kroměříž 2014

VIII. Popisy vyobrazení 1. Exteriéry zámku (dokumentace na přiloženém CD) Obr. 1. Letecký pohled na zámek v Kroměříži od jihovýchodu. Foto archiv NPÚ ÚOP v Kroměříži. Obr. 2. Celkový pohled na zámek s dominantou hranolové věže od jihu. Všechny fotky Jan Štětina 2009 – 2014, není-li uvedeno jinak. Obr. 3. Celkový pohled na zámek s dominantou hranolové věže od jihovýchodu. Obr. 4. Celkový pohled na zámek s dominantou hranolové věže od jihozápadu, z věže kostela sv. Mořice. Obr. 5. Zámek s dominantou hranolové věže přes měšťanské domy na Velkém náměstí, pohled od jihozápadu. Obr. 6. Vnější průčelí jihozápadního křídla s dominantou hranolové věže, vpravo jižní rizalit. Obr. 7. Rizalit v jižním nároží zámku, v pozadí velká hranolová věž – pozůstatek pozdně gotického hradu. Obr. 8. Celkový pohled na zámek od severu, z Podzámecké zahrad. Vpravo severozápadní, vlevo severovýchodní křídlo. Obr. 9. Vnější průčelí jihovýchodního křídla, vpravo pozůstatek hranolového předbarokního rizalitu. Obr. 10. Napojení pozdně středověké hranolové věže na jižní rizalit (vlevo) a vnější průčelí jihovýchodního křídla (vpravo). Obr.

11.

Vnější

průčelí

severovýchodního

palácového

křídla

při

pohledu

z Podzámecké zahrady. Obr. 12. Vnější průčelí severozápadního palácového křídla, vpravo západní rizalit, v popředí Colloredova kolonáda (1795). Obr. 13. Vnější průčelí severozápadního palácového křídla, západní rizalit zcela vpravo. Obr. 14. Vnější průčelí jihovýchodního křídla, vlevo pozdně gotická hranolová věž, vpravo pozůstatek hranolového předbarokního rizalitu.

–––

180

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 15. Skladba okenních os na vnějším průčelí severozápadního palácového křídla, při severním nároží. Trojice půlkruhově završených oken vyznačuje polohu Velké jídelny (Sněmovního sálu). Obr. 16. Střední partie vnějšího průčelí jihozápadního křídla se vstupním portálem (1698). Obr. 17. Barokní vstupní portál zámku, akcentovaný náročněji provedeným ostěním okna ve 2. NP. Obr. 18. Nápisová kartuš nad vstupním portálem zámku (1698). Obr. 19. Maskaron z nápisové kartuše nad vstupním portálem zámku (1698). Obr. 20. Maskaron z nápisové kartuše nad vstupním portálem zámku (1698). Obr. 21. Nejnáročněji provedené okenní ostění celého zámku – okno ve 2. NP nad vstupním portálem jihozápadního křídla. Obr. 22. Erb biskupa Karla II. z Lichtenstein-Castelkorna v nadpraží okna ve 2. NP jihozápadního křídla. Obr. 23. Skladba soklu vysokého pilastrového řádu, nasedajícího na oblounovou římsu v úrovni 1. NP zámku, při jižním nároží jižního rizalitu. Obr. 24. Skladba soklu vysokého pilastrového řádu, nasedajícího na oblounovou římsu v úrovni 1. NP zámku, na jihozápadní fasádě zámku. Obr. 25. Ostění okenního otvoru z 1. NP zámku (jižní rizalit). Obr. 26. Kvádrový sokl, dochovaný v podnoži severozápadního křídla. Vlevo ozuby pro napojení nerealizovaného severního bastionu. Obr. 27. Podnož severozápadního křídla, detail místa plánovaného napojení severního bastionu. Obr. 28. Západní nároží západního rizalitu, detail oblounové římsy nad kvádrovou podnoží. Obr. 29. Oblast východního nároží zámku s cihlovým stavivem obvodového zdiva (nad mladší dlažbou terasy). Obr. 30. Charakteristická skladba vnějších fasád zámku (jižní rizalit), nasedajících na oblounovou římsu nad dodatečně zasypaným soklem (dnes v úrovni terénu). Obr. 31. Převýšený okenní otvor s půlkruhovým záklenkem, indikující existenci nejvýznamnějšího prostoru na zámku – Velké jídelny (Sněmovního sálu).

–––

181

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 32. Okenní otvor 4. NP (půdního podlaží). Barokní olištované ostění s uchy a kapkami z 90. let 17. století bylo při pozdně barokní úpravě fasád doplněno dekorativním parapetním polem. Obr. 33. Jižní nároží jižního rizalitu, detail završení sdružených pilastrů, kladí a korunní římsy. Obr. 34. Detail členění kladí, rozvinutého nad 4. NP zámku, s profilovanou korunní římsou. Obr. 35. Detail završení jednoho z pilastrů vnější fasády a jeho navázání na korunní římsu. Obr. 36. Východní fasáda hranolové věže s kladím, korunní římsou a posledním dochovaným úsekem barokní nadstřešní atiky. Obr. 37. Detail dochovaného úseku barokní nadstřešní atiky na východní fasádě věže. Obr. 38. Profil spodní části barokní nadstřešní atiky na východním průčelí věže, odstraněné po požáru v roce 1752. Obr. 39. Spodní část patrně pozdně gotického hranolového rizalitu, předstupujícího před

průčelí

jihovýchodního

křídla

v blízkosti

někdejšího

východního

nároží

předbarokního hradu. Obr. 40. Asymetrické uspořádání okenní osy v místě odbouraných horních podlaží rizalitu před průčelím jihovýchodního křídla. Obr. 41. Okenní ostění po pravém (severovýchodním) boku rizalitu jihovýchodního průčelí, v detailu řešené odlišně od ostatních oken. Původní komunikační využití (snad vstup ke dveřím vedoucím do točitého schodiště ve schodišťovém rizalitu poblíž východního nároží) dokládá přítomnost tesaného prahu. Obr. 42. Odkryté torzo barokního točitého schodiště poblíž východního nároží zámku, překrytého novodobou terasou vstupu do Podzámecké zahrady. Foto archiv NPÚ ÚOP v Kroměříži, počátek 90. let 20. století. Obr. 43. Otvory po schodišťových stupních točitého schodiště v nitru rizalitu poblíž východního nároží. Foto archiv NPÚ ÚOP v Kroměříži, počátek 90. let 20. století. Obr. 44. Pohled na portikus při zahradním průčelí zámku (80. léta 19. století). Obr. 45. Celkový pohled do severního sektoru zámeckého nádvoří. Obr. 46. Dvorní průčelí jihovýchodního křídla, vzniklého zčásti v půdorysné stopě předbarokní zástavby.

–––

182

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 47. Celkový pohled do jihovýchodní části zámeckého nádvoří s tělesem hranolové věže na styku jihovýchodního (vlevo) a jihozápadního (vpravo) křídla, vlevo dvorní průčelí severovýchodního křídla. Obr. 48. Celkový pohled do jihozápadní části zámeckého nádvoří. Obr.

49.

Dvorní

průčelí

severovýchodního

zámeckého

křídla,

v suterénech

ukrývajícího pozůstatky pozdně gotické palácové budovy. Obr. 50. Dvorní průčelí severozápadního křídla, barokní novostavby z doby po roce 1686. Křídlo je jako jediné v úrovni 1. NP otevřeno arkádovou chodbou. Obr. 51. Dvorní průčelí vstupního, jihozápadního křídla, vzniklého kolem roku 1690 náhradou za demolované předbarokní křídlo v nádvoří. Obr. 52. Frontální pohled na dvorní průčelí vstupního, jihozápadního křídla se zřetelně širším polem fasády vpravo od průjezdu. Obr. 53. Jihovýchodní část zámeckého dvora s průčelím jihovýchodního křídla a dominantou pozdně gotické hranolové věže, vystupující do nádvoří. Obr. 54. Charakteristická skladba nádvorních fasád – v 1. NP se uplatňují liché arkády, ve vyšších podlažích vysoký pilastrový řád. Obr. 55. Fasáda severozápadního křídla se odlišuje otevřenou arkádou v 1. NP, jejíž existence určila podobu členění fasád celého nádvoří. Obr. 56. Ponechání pozdně gotické hranolové věže ovlivnilo tvářnost jižního koutu zámeckého nádvoří. Obr. 57. Mohutné hranolové pilíře, vynášející dvorní obvodovou zeď severozápadního křídla, jsou vybaveny sokly završenými oblounovou římsou. Obr. 58. Členění dvorních fasád v úrovni 1. NP s hranolovými pilíři, vynášejícími dvorní obvodovou zeď severozápadního křídla. Obr. 59. Průhled do nádvoří otevřenou chodbou v 1. NP severozápadního křídla. Obr. 60. Dvojice barokních portálů v napojení dvorní chodby severozápadního křídla na křídlo severovýchodní – portál s nadsvětlíkem (vpravo) ústil do vnitřní chodby před

hlavní

zámeckou

kuchyní,

portál

vlevo

mířil

do

jedné

z místnosti

severozápadního křídla. Obr. 61. Barokní portál, směřující ze dvorní chodby severozápadního křídla do vnitřní chodby křídla jihozápadního a dále do menší zámecké kuchyně.

–––

183

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 62. Redukované omítkové členění 1. NP v oblasti severozápadního nároží hranolové věže. Obr. 63. Omítkové členění krátké, severozápadní fasády věže, shodné s členícím systémem dalších zámeckých fasád, zapojilo její mohutnou nečleněnou hmotu do prostoru nádvoří. Na rozdíl od průčelí zámeckých křídel jsou na věži uplatněna pouze iluzivní okna. Obr. 64. Severozápadní nároží hranolové věže, vystupující do zámeckého nádvoří. Obr. 65. Členění cviklu nádvorních arkád v 1. NP dvorních fasád. Obr. 66. Iluzivní okno v úrovni 2. NP severozápadní fasády hranolové věže. Obr. 67. Okenní ostění ve 2. NP nádvorních fasád zámku. Obr. 68. Okenní ostění ve 3. NP nádvorních fasád zámku. Obr. 69. Okenní ostění ve 3. a 4. NP nádvorních fasád zámku. Obr. 70. Sestava římsového kladí a korunní římsy na dvorním průčelí zámku. Obr. 71. Detail římsového kladí a korunní římsy, obíhající severovýchodní nároží hranolové věže. Obr. 72. Konzoly s vegetabilním ornamentem, podepírající korunní římsu zámku na dvorním průčelí. Obr. 73. Detail konzol podepírajících korunní římsu na styku dvorního průčelí jihovýchodního křídla a hranolové věže (vpravo). Obr. 74. Barokní polygonální nástavba hranolové věže si uchovala i původní omítkové členění s nárožními pilastry. Obr. 75. Severní fasáda věže – barokní okenní otvor v úrovni 3. NP věže přetíná střecha nad jihovýchodním křídlem z doby po požáru roku 1752. Obr. 76. Interiér průjezdu v 1. NP jihozápadního křídla, upravený patrně ve druhé polovině 18. století. Vpravo barokní portál vedoucí k menší zámecké kuchyni. Obr. 77. Vnitřní nika vstupního portálu s kladkami pro vytahování padacího mostu. Obr. 78. Barokní portál vedoucí k menší zámecké kuchyni, prostupující boční zdí průjezdu. Za okny 1. NP se skrývá vstupní chodba k menší zámecké kuchyni. Obr. 79. Trojice rozměrných, půlkruhově završených, do nádvoří původně otevřených arkád v 1. NP dvorního traktu severovýchodního křídla. Arkády původně vedly do vstupní schodišťové haly.

–––

184

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 80. Barokní portál s nadsvětlíkem, vedoucí do vnitřní chodby severovýchodního křídla. Obr. 81. Barokní maskaron, související původně s vodním systémem – viz otvor v jeho tlamě a osekání boku pilastrového soklu (vpravo), poukazující snad k někdejší existenci vodní nádržky (?). Obr. 82. Barokní portál s nadsvětlíkem (sekundárně upravený na okno), osazený ve dvorním průčelí severovýchodního křídla, poblíž severního nároží dvora. Obr. 83. Barokní, původně nekrytá pavláčka v úrovni 2. NP zámku, spojující severovýchodní a severozápadní křídlo. Obr. 84. Volutově utvářené krakorce, vynášející barokní přechod v severním koutu dvora. Obr. 85. Neobarokní portikus, počátkem 20. století představěný před dvorní průčelí severovýchodního křídla. Obr. 86. Znak arcibiskupa Theodora Kohna (1893 – 1904) na zábradlí terasy v 1. NP dvorního portiku. Obr. 87. Dlažba chodníku před dvorním průčelím jihozápadního křídla, položená ve druhé polovině 20. let 20. století.

2. Interiéry zámku (dokumentace na přiloženém CD) Pozn.: v souladu se zaměřením průzkumu se i dokumentační část soustředí především na záležitosti stavebního vývoje objektu; reprezentativní interiéry tedy prakticky pomíjí. Obr. 88. Pozdně gotický vstupní portál v jižním průčelí 1. NP bývalé vstupní věže, pohled z dvorečku v útrobách jižního rizalitu. Všechny fotky Jan Štětina 2010 – 2014, není-li uvedeno jinak. Obr. 89. Biskupský znak Stanislava Thurza (vlevo) a znak zemí Vladislava Jagellonského (vpravo), osazené v druhotné poloze nad branou v 1. NP velké věže. Obr. 90. Pozdně gotická klenba v interiéru 2. NP hranolové věže, stav po restaurování v roce 2013, kdy byla prezentována raně renesanční výmalba žeber. –––

185

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 91. Pozůstatek vnitřní chodby při dvorním průčelí jihozápadního křídla, pohled od velké věže. Vpravo vstup z nádvoří, vlevo barokní portál do sklepů pod jižním rizalitem, dále vlevo vstup na schodiště do vyšších podlaží jihozápadního křídla, v čele dveře v dodatečně vložené dělicí zdi chodby. Obr. 92. Zakončení vnitřní chodby při dvorním průčelí jihozápadního křídla se vstupem do 1. NP hranolové věže (větší barokní portál s nadsvětlíkem vlevo) a barokním portálem do jižního rizalitu (vpravo). Obr. 93. Vstupní prostor jižního rizalitu. Vlevo vstupní portál do dvorečku v nitru jižního rizalitu, portál s nadsvětlíkem (vpravo) vedl do prostoru někdejších barokních záchodů v 1. NP. Obr. 94. Vstupní portál do jižního sálu jižního rizalitu, situovaný pod arkádou v tzv. dvorečku; po jeho boku je situována dvojice obslužných dvířek topenišť. Pravou stojku portálu překrývá nepochybně barokní, vnitřní nosná zeď rizalitu – jedná se o jeden z dokladů postupné výstavby této části zámku v rámci rychle následujících stavebních mikrofází. Obr. 95. Detail bohatě profilovaného nadpraží a římsy vstupního portálu do jižního sálu jižního rizalitu. Obr. 96. Nejrozměrnější sál v jižním nároží jižního rizalitu, barokní necková klenba s koutovými výsečemi a průhledem ke vstupu ze dvorečku. Obr. 97. Část klenby místnosti v jihovýchodním nároží jižního rizalitu, patrně dodatečné vůči zdivu (viz koutový pilíř klenby zcela vlevo). Obr. 98. Severozápadní část místnosti v jihovýchodním nároží jižního rizalitu; do místnosti proniká jihovýchodní nároží hranolové věže. Patrný je i přízední pilíř vynášející barokní klenbu, zřejmě dodatečnou vůči rovněž barokním obvodovým zdivům rizalitu (vpravo). Obr. 99. Část přístupové chodby ze vstupního vestibulu jihozápadního křídla do menší zámecké kuchyně, zpřístupněné barokním portálem (v pozadí). Vlevo dělicí zeď s portálem vedoucím do místností mezi vestibulem a kuchyní, vpravo nádvorní zeď jihozápadního křídla s okenními nikami. Obr. 100. Část koutové výseče barokní klenby s omítkovými hřebínky nad menší zámeckou kuchyní v jihozápadním křídle. Vlevo rovněž barokní zeď s portálem, jež z původně čtvercového půdorysu kuchyně vydělila úzkou chodbu při dvorním průčelí,

–––

186

SHP zámek Kroměříž 2014 která zajistila průběžnou komunikaci mezi vstupním vestibulem a dvorní arkádou severozápadního křídla. Obr. 101. Vstupní chodba z dvorní arkády severozápadního křídla do nitra západního rizalitu. Chodba je situována pod výstupním ramenem schodiště severozápadního křídla, vlevo stojka portálu, vedoucího ze sklepů pod severozápadním křídlem. Obr. 102. Rozměrný klenutý sál v 1. NP západního rizalitu s vestavbou nově vložených návštěvnických WC z počátku 21. století. Obr. 103. Necková klenba s koutovými výsečemi a štukovou výzdobou z doby kolem r. 1690, dochovaná v jedné z místností v 1. NP severozápadního křídla. Obr. 104. Detail koutové výseče se štukovou výzdobou z doby kolem r. 1690, dochovaná v jedné z místností v 1. NP severozápadního křídla. V pozadí horní část niky určené původně pro umístění kamen, nyní druhotně využité dveřním otvorem. Obr. 105. Schématický nákres koutové klenební výseče, odkrytý na barokní omítkové vrstvě v místnosti se štukovou výzdobou z doby kolem r. 1690 v 1. NP severozápadního křídla. Obr. 106. Místnost v 1. NP severozápadního křídla s klenbou s koutovými výsečemi a jednoduchou výmalbou ze závěru 19. století. Obr. 107. Vstupní chodba k hlavní zámecké kuchyni (interiérové pokračování komunikace dvorní arkádou severozápadního křídla). Barokní portál vedoucí do jedné z užitkových místností v 1. NP, v koutové vestavbě jsou osazena obslužná dvířka topeniště. Obr. 108. Barokní železné dveře, vedoucí ze vstupní chodby 1. NP do místnosti v sousedství kuchyně severovýchodního křídla. Obr. 109. Dekorativně zdobený zámek na barokních železných dveřích, vedoucích ze vstupní chodby 1. NP do místnosti v sousedství kuchyně severovýchodního křídla. Obr. 110. Původně jihozápadní část hlavní zámecké kuchyně v 1. NP severního nároží zámku. Prostor byl od kuchyně oddělen patrně pozdně barokní příčnou zdí (vlevo). Vstup na točité schodiště v síle zdi (portál s nadsvětlíkem vlevo) a zděný plášť výtahové šachty, vedoucí v místnosti zvané Kredenc ve 2. NP. Obr. 111. Hlavní zámecká kuchyně v 1. NP severního nároží zámku, pohled k topeništi (vpravo). Vlevo barokní portál do místností 1. NP vnějšího traktu severovýchodního křídla.

–––

187

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 112. Severní kout hlavní zámecké kuchyně v 1. NP severního nároží zámku s nosným pilířem klenby, situovaným nad vestavbou v interiéru Apollónovy grotty sala terreny. Obr. 113. Hlavní zámecká kuchyně v 1. NP severního nároží zámku. Stlačená valená klenba nad někdejším topeništěm, vpravo dodatečná dělicí zeď, jež patrně v pozdním baroku zmenšila půdorys kuchyně na 2/3 původního stavu. Obr. 114. Hlavní zámecká kuchyně v 1. NP severního nároží zámku. Segmentový pas vymezuje prostor někdejšího topeniště při jihovýchodní zdi, odkud byl kouř prostřednictvím stoupající valené klenby odváděn do komína. Obr. 115. Detail hlavice nosných sloupů klenby v hlavní kuchyni v 1. NP severního nároží zámku. Obr. 116. Kamenná nádrž na vodu v parapetu jednoho z oken v hlavní zámecké kuchyni. Shodná nádrž se

dodnes

dochovala i

v menší

zámecké

kuchyni

v jihozápadním křídle. Obr. 117. Část výsečové klenby ve velkém sále vnějšího traktu severovýchodního křída, přiléhajícím k hlavní zámecké kuchyni. Obr.

118.

Koutová

výseč

v klenbě

nad

velkým

sálem

vnějšího

traktu

severovýchodního křída, přiléhajícím k hlavní zámecké kuchyni. Obr. 119. Plasticky vymodelovaný omítkový hřebínek v jedné z výsečí sálu vnějšího traktu severovýchodního křída, přiléhajícího k hlavní zámecké kuchyni. Obr. 120. Velký sál vnějšího traktu severovýchodního křída, situovaný nejblíže východního nároží zámku. Obr. 121. Schodišťová hala uprostřed dvorního traktu severovýchodního křídla. Pilíře původně otevřených, později zasklených arkád vstupní haly byly posazeny na sokly završené oblounovou římsou. Obr. 122. Průhled schodišťovou halou uprostřed dvorního traktu severovýchodního křídla. Obr. 123. Nástup na hlavní zámecké schodiště, situované uprostřed dvorního traktu severovýchodního křídla. Obr. 124. Průhled vnitřní šachtou (zrcadlem) hlavního zámeckého schodiště, situovaného uprostřed dvorního traktu severovýchodního křídla.

–––

188

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 125. Stoupavá křížová klenba nad hlavním zámeckým schodištěm, zakotvená do valeného pasu mezi dvojicí nosných sloupů. Obr.

126.

Kamenné

balustrové

zábradlí

hlavního

zámeckého

schodiště,

charakterizované střídavým rytmem kamenných kuželek. Obr. 127. První podesta části hlavního zámeckého schodiště, sestupující k sala terreně v nejnižší úrovni vnějšího traktu severovýchodního křídla. Dvojice barokních portálů spojovala schodiště s předsíní před vstupem do sálů v 1. NP vnějšího traktu křídla a horním podlažím sklepů (portál vlevo) a schodištěm vedoucím přímo do 1. NP vnějšího traktu křídla (portál vpravo). Obr. 128. Úprava soklu s oblonovou římsou v průchodu k točitému schodišti v nitru jihovýchodního křídla dává tušit, že stávající barokní vstupní portál s nadsvětlíkem je teprve mladším doplňkem, osazeným v rámci některé barokní mikrofáze. Obr. 129. Trojice barokních portálů v interiéru vstupního prostoru v 1. NP jihovýchodního křídla. Portál vlevo vedl do prostoru záchodů, portál uprostřed na točité schodiště spojující jednotlivá podlaží křídla a stoupající i do hranolové věže, portál vpravo směřoval do malé místnosti při napojení jihovýchodního křídla na hranolovou věž. Obr. 130. Klenba s koutovými výsečemi a bohatou štukovou výzdobou nad vstupním sálem v 1. NP jihovýchodního křídla (kolem 1690). Obr. 131. Střední pole klenby se štukovým listovým ornamentem a nástropní malbu s námětem Alegorie dobré rady ve vstupním sále v 1. NP jihovýchodního křídla (patrně Antonio Pellegrini, kolem 1690). Obr. 132. Klenba s koutovými výsečemi a křížovým polem nad jednou z prostor v 1. NP jihovýchodního křídla. Obr. 133. Bohatě promodelovaná koutová klenební výseč nad západním okenním otvorem prostory v 1. NP jihovýchodního křídla. Obr. 134. Schodiště v severozápadním křídle - pro kroměřížský zámek typické členění schodišťového prostoru vysokými nikami se štukovou a sochařskou výzdobou. Obr. 135. Vyústění schodiště v severozápadním křídle zámku ve 2. NP. Schodiště má shodné uspořádání jako hlavní schodiště v severovýchodním křídle, avšak skromnější rozměry a sloužilo především pro potřeby manského soudu, jehož místnosti se nacházely ve 3. NP.

–––

189

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 136. Neorganické nasazení nízké plackové klenby nad vnitřním zrcadlem schodiště v severozápadním křídle zámku. Obr.

137.

Detail

utváření

nejvyšší

části

obvodového

pláště

schodiště

v severozápadním křídle zámku do podkroví s motivem nefunkčního balustrového zábradlí. Obr. 138. Komunikační uzel ve 2. NP zámku - před vstupem do západního rizalitu (vpravo vzadu). Výstup ze schodiště v severozápadním křídle zámku (za prosklenou stěnou vpravo), vlevo dveře z chodbového traktu ve 2. NP jihozápadního křídla, vloženého ke dvorní zdi barokního křídla po požáru roku 1752. Obr. 139. Nástupní rameno schodiště v jihozápadním křídle, vedoucího z chodby při dvorním průčelí do vyšších podlaží křídla, jižního rizalitu a 2. a 3. NP jihozápadního křídla. Obr.

140.

Valená

výsečová

klenba

nad

mezipatrovou

podestou

schodiště

v jihozápadním křídle. Výseč vlevo náleží okennímu otvoru ve vnější fasádě, nereagujícímu na polohu podesty a zachovávajícímu pravidelné řazení okenních otvorů na průčelích. Obr. 141. Chodba, procházející diagonálně poblíž severního nároží hranolové věže a spojující 2. NP jihovýchodního a jihozápadního křídla. Obr. 142. Barokní portál při vyústění chodby, procházející diagonálně poblíž severního nároží hranolové věže, do předsíně před místnostmi ve 2. NP jihovýchodního křídla. Obr. 143. Vstupní prostor před místnostmi ve 2. NP jihovýchodního křídla, pohled na jižní stěnu s barokním portálem vedoucím od schodiště jihozápadního křídla (vpravo) a na schodiště se vstupem do 2. NP pozdně gotické hranolové věže (výše posazený portál vlevo). Obr. 144. Průhled střední chodbou ve 2. NP jižního rizalitu směrem ke vstupnímu prostoru v návaznosti na schodiště v jihozápadním křídle. Obr. 145. Průhled střední chodbou ve 2. NP západního rizalitu, vedoucí ke vstupu na Colloredovu kolonádu (1795 – vstup kryje mříž v pozadí). Obr. 146. Pata klenby (vlevo nahoře), odpovídající baroknímu rozvrhu dispozice 2. NP západního rizalitu, v rámci úprav 2. poloviny 18. a 19. století překryté omítaným rovným podhledem s nyní obnovenou linkovou výmalbou.

–––

190

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 147. Chodba ve 2. NP jihozápadního křídla, ke dvornímu průčelí křídla doplněná při obnově zámku po ohni z roku 1752. Význam chodby spočíval v zajištění plynulého spojení

jihozápadního

a

severozápadního

křídla

nezávisle

na

místnostech

soustředěných ve vnějším, širším traktu křídla. Obr. 148. Sál ve střední partii jihozápadního křídla, v současném půdorysu vzniklý při rekonstrukci po roce 1752. Sál je opatřen výmalbou navazující na historický stav, zjištěný při poslední rekonstrukci v roce 2006. Vpravo koutová nika půlkruhového půdorysu s kamnovým tělesem – typická situace topného zařízení z doby obnovy zámku po požáru z roku 1752. Obr. 149. Barokní, velkoryse řešená chodba ve dvorním traktu severozápadního křídla v úrovni 3. NP (zcela shodná chodba existuje i ve 2. NP tohoto křídla). Obr. 150. Krátký úsek chodby 3. NP jihozápadního křídla, situované mezi schodištěm ke Staré knihovně a Novou knihovnou. Z vnitřního líce obvodové zdi vyrůstá klenební pata klenby z doby obnovy po požáru roku 1752, v závěru 18. nebo 19. století překryté mladším podhledem souvisejícím s vydělením zmíněné přístupové chodby. Obr. 151. Detail klenebního výběhu ze situace popsané na obr. 150. Obr. 152. Pohled z místnosti ve 3. NP dvorního traktu severovýchodního křídla (sál nad Kredencí ve 2. NP) do spojovací chodby z doby po roce 1752, ústící v barokní klenuté chodbě ve 3. NP dvorního traktu severozápadního křídla. Obr. 153. Místnost ve 3. NP dvorního traktu severovýchodního křídla (sál nad Kredencí ve 2. NP) s klenbou opatřenou pravidelným systémem pětibokých výsečí. Obr. 154. Jeden ze sálů 3. NP vnějšího traktu severovýchodního křídla s neckovou klenbou, zčásti skrytou pod nižším podhledem, osazeným ve druhé polovině 19. století. Obr. 155. Jeden ze sálů 3. NP vnějšího traktu severovýchodního křídla s neckovou klenbou, zčásti skrytou pod nižším podhledem, osazeným ve druhé polovině 19. století; pohled k okenní stěně. Obr. 156. Sál ve 3. NP na styku dvorního traktu severovýchodního a jihovýchodního křídla, po roce 1752 sklenutý klenbou se čtveřicí koutových výsečí. Obr. 157. Detail nepravidelně utvářeného čela koutové klenební výseče klenby z doby po roce 1752 (celek viz obr. 156). Nika topeniště zřejmě pochází ještě z první fáze

–––

191

SHP zámek Kroměříž 2014 barokní výstavby z doby kolem roku 1690, kamna jsou klasicistní, z první třetiny 19. století. Obr. 158. Sál ve 3. NP jihovýchodního křídla, zaklenutý klenbou s koutovými výsečemi z doby po požáru z roku 1752. Průchody s odsazenými stlačeně valenými záklenky (vlevo) indikují polohu chodby při dvorním průčelí, vložené v souvislosti s přepříčkováním sálů provedeným v závěru 18. nebo v 19. století a odstraněné ve druhé půli 20. století. Obr. 159. Klenba s koutovými výsečemi nad jedním ze sálů ve 3. NP jihovýchodního křídla. Obr. 160. Pozdně barokní portál do kaple sv. Šebestiána, orientovaný do vstupního prostoru ve 3. NP západního rizalitu. Obr. 161. Interiér kaple sv. Šebestiána (svěcena 1766), pohled k oltáři. Obr. 162. Interiér kaple sv. Šebestiána, pohled ke vstupu. Obr. 163. Vstupní místnost ve 3. NP západního rizalitu, rokoková kamna z druhé poloviny 18. století. Obr. 164. Necková klenba z pozdního 18. století v jedné z místností 3. NP severozápadního křídla, upravená po vložení dělicí příčky v 19. století. Historizující výmalba klenby z posledních let 19. století. Příklad charakteristické historizující úpravy, dochované v místnostech 3. NP severozápadního křídla. Obr. 165. 3. NP severozápadního křídla, typická dveřní výplň z interiérových úprav prováděných v závěru 19. století. Obr. 166. Podlaha v místnostech ve 2. NP západního rizalitu patrně z prvních desetiletí 20. století. Obr. 167. Vyzdívaná odpadní šachta s kovovým (barokním?) potrubím (přichyceným ke zdivu železnými sponami), zjištěná ve vazbě na záchody ve 3. NP jihovýchodního křídla. Obr. 168. Nástavba se završením točitého schodiště v jihovýchodním křídle, patrná z půdního prostoru. Nad schodištěm je kupolová klenba, omítaný komínek vpravo patrně souvisí s odvětráním barokních záchodů v nižších podlažích. Obr. 169. Větrací (?) šachta s výdřevou, vystupující nad barokními záchody ve 3. NP jihovýchodního křídla do nástavby v půdním prostoru (viz obr. 168).

–––

192

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 170. 2. NP západního rizalitu, barokním portálem přístupný prostor v tloušťce obvodové zdi rizalitu poblíž jeho severního nároží obsahuje obslužná dvířka topeniště s barokním olištovaným ostěním, přístupná dveřmi z okenní špalety. Dodatečně byl prostor upraven na WC s kvalitní dlažbou z počátku 20. století.

3. Výzkumy v objektu kroměřížského zámku v letech 2004 – 2014 (dokumentace na přiloženém CD) Pozn.: Jedná se pouze o ilustrativní výčet nálezů, které jsou podrobněji zhodnoceny v nálezových zprávách nebo publikačních výstupech. Obr. 1. Jihovýchodní nároží hranolové věže v úrovni 1. NP jižního rizalitu, pozůstatek bosovaných nárožních kvádrů, doplněných iluzivní malbou. Foto Radim Vrla 2004. Obr. 2. Místnost s pozdně gotickou klenbou ve 2. NP hranolové věže, raně renesanční malba na klenebních žebrech. Všechny fotografie Jan Štětina, 2006 – 2013, není – li uvedeno jinak. Obr. 3. Místnost s pozdně gotickou klenbou ve 2. NP hranolové věže, detail prostupů žeber a jejich kamenického zpracování. Obr. 4. Celkový pohled na zčásti odkrytá základová zdiva předbarokního palácového křídla (z první poloviny 16. století?) v jižní části nádvoří. Obr. 5. Základový pas v odkrytém základovém zdivu předbarokního palácového křídla v jižní části nádvoří. Obr. 6. Torzo dvorní zdi předbarokního palácového křídla, nacházející se ve vodovodní šachtě před průčelím severozápadního křídla barokního zámku. Obr. 7. Odkrytá dlažba z tesaných pískovcových desek ve východním koutu nádvoří, před průčelím jihovýchodního křídla. Obr. 8. Propálená destrukce odkrytá ve výkopu ve východním koutu nádvoří, před průčelím jihovýchodního křídla. Obr. 9. Interiér 1. NP hranolového rizalitu při jihovýchodním křídle, cihlová plomba neznámého otvoru, možná okénka v předbarokním zdivu.

–––

193

SHP zámek Kroměříž 2014 Obr. 10. Interiér 1. NP hranolového rizalitu při jihovýchodním křídle, jihozápadní kamenná zeď přiložená na spáru ke staršímu zdivu, hypoteticky z první půli 15. století. Obr. 11. Interiér 1. NP hranolového rizalitu při jihovýchodním křídle, jihozápadní kamenná zeď přiložená na spáru ke staršímu zdivu (vpravo), hypoteticky z první půli 15. století (detail). Obr. 12. Interiér 1. NP hranolového rizalitu při jihovýchodním křídle, předbarokní omítka a torzo dlažby, odkryté v jižním koutu interiéru. Obr. 13. Interiér 1. NP hranolového rizalitu při jihovýchodním křídle, vnitřní líc jihovýchodní obvodové zdi zděné z lomového kamene s výběhy cihlové předbarokní klenby, viditelnými po bocích barokní okenní niky dodatečně vložené do staršího zdiva. Obr. 14. Vztah obvodového zdiva hranolového rizalitu při jihovýchodním křídle k městské hradbě (zdivo v popředí). Obr. 15. Hranolový rizalit při jihovýchodním křídle, pozůstatky předbarokní omítky, dochované na zdivu pod úrovní současného terénu. Obr. 16. Předbarokní zdiva odkrytá ne terase bývalého jihovýchodního parkánu. Obr. 17. Interiér menší zámecké kuchyně v 1. NP jihozápadního křídla – vpravo novodobě zazděný barokní portál, vlevo v klenbě otvor do někdejšího komína. Obr. 18. Odkrytý barokní klenutý kanál před dvorním průčelím jihovýchodního křídla s patrnou úrovní dna. Obr. 19. Půdorys barokní cihlové vestavby, zachycený v severním koutu místnosti se štukovou klenbou v 1. NP jihovýchodního křídla. Obr. 20. Teplovzdušné topení (?) ukryté v nadpraží průchodu ve střední chodbě ve 2. NP jižního rizalitu. Foto Klára Hodaňová, 2005.

–––

194

SHP zámek Kroměříž 2014

4. Tabulky (dokumentace na přiloženém CD) Pozn.: v tomto oddílu je pro přehlednost zařazeno i několik archivních plánů, nejčastěji zmiňovaných v textové části průzkumu. Nejucelenější soubor archivní dokumentace je obsažen v titulu Šabatová – Kalábová 2004. Tab. 001. Kroměříž, celkový pohled na město od severovýchodu před rokem 1593 od J. Willenberga (Paprocký 1993, list CCCXCI). Tab. 002. Kroměříž, výřez z předchozího vyobrazení se zámkem při pohledu od severovýchodu. J. Willenberg, před rokem 1593 (Paprocký 1993, list CCCXCI). Tab. 003. Kroměříž, celkový pohled na město od severovýchodu, asi 1593-1598, monogramista MC (převzato: Motalík 2006). Tab. 004. Kroměříž, výřez z předchozího vyobrazení se zámkem při pohledu od severovýchodu. Monogramista MC, asi 1593-1598 (převzato: Motalík 2006). Tab. 005. Kroměříž, celkový pohled na Kroměříž od severozápadu před r. 1686 (převzato: Vácha - Vrla 2008). Tab. 006. Pohled na zámek a město Kroměříž patrně v 80. letech 17. století, celek. Tab. 007. Pohled na zámek a část města Kroměříže patrně v 80. letech 17. století. Nad zahradním, severovýchodním křídlem jsou snad schematicky zachyceny (provizorní?) příčné sedlové střechy se středovými úžlabími. Tab. 008. Celkový pohled na zámek a město podle rytiny J. van Nypoorta z roku 1691. Chybějící hradební úsek mezi Mlýnskou branou a zámkem neodpovídá realitě. Tab. 009. Kroměříž, zámek. Ideální pohled na průčelí zámku z Podzámecké zahrady podle rytiny J. van Nypoorta (1691). Bastiony při nárožích zámku nebyly patrně nikdy realizovány. Vpravo od zámecké budovy věž Mlýnské brány, pod níž je patrně zachycen sypaný rondel městského opevnění s vyústěním městského příkopu. Tab. 010. Kroměříž, zámek. Pohled na Kroměříž se zámkem a Libosadem, před rokem 1752 (30. léta 18. století), Ferdinand Bernhard Werner, kresba perem, lavírováno, fotokopie (převzato: Šabatová – Kalábová 2004). Tab. 011. Kroměříž, zámek. Návrh na úpravu parteru Podzámecké zahrady v Kroměříži s pohledem na město a zámek, kolem poloviny 18. století (před rokem

–––

195

SHP zámek Kroměříž 2014 1752), anonym, kresba perem tuší, pergamen 785 x 645 mm (převzato: Šabatová – Kalábová 2004). Tab. 012. Kroměříž, zámek. Tzv. Tencallův půdorys přízemí zámku, mezi 1665 1686. Papír 43,4 x 60,2 cm, rýsováno tuší, položeno šedě, měřítko označeno, později nadepsán: No 107 Cremsierer Schloss (převzato: Šabatová – Kalábová 2004). Tab. 013. Kroměříž, zámek. Tzv. Tencallův půdorys prvního patra zámku, mezi 1665 – 1686, papír 310 x 393 mm, rýsováno perem tuší, kolorováno, neznačeno, ve vyobrazení (převzato: Šabatová – Kalábová 2004). Tab. 014. Kroměříž, zámek. Plán přízemí jihovýchodního a části severovýchodního křídla zámku, Anton Ache, 1838. Papír 243 x 364 mm, rýsováno perem tuší, kolorováno, sign. Arche - Josef Lippner/Mauermeister, dat. Kremsier den 14 ten Jänner 1838. Při vnější fasádě zámku jsou zachyceny oba hranolové rizality. Rizalit blíže východního nároží původně obsahoval točité schodiště (převzato: Šabatová – Kalábová 2004). Tab. 015. Kroměříž, historické jádro města na mapě stabilního katastru z roku 1830. Tab. 016. Kroměříž, zámek a Podzámecká zahrada na mapě stabilního katastru z roku 1830. Dobře patrný je příkop kolem jihovýchodního a jihozápadního obvodu zámku i parkán před jihovýchodním křídlem. Tab. 017. Kroměříž, zámecká věž, půdorys sklepa a 1. NP s rámcovým vyhodnocením stáří zdiv věže (legenda je u tab. 018, kresba Radim Vrla 2012). Tab. 018. Kroměříž, zámecká věž, půdorys 2. a 3. NP s rámcovým vyhodnocením stáří zdiv věže. Kresba Radim Vrla 2012. Tab. 019. Kroměříž, zámecká věž, pokus o rekonstrukci podoby jižního (vstupního) průčelí věže v době po dokončení v 1. půli 16. století. Kresba Radim Vrla 2012. Tab. 020. Kroměříž, zámek. Půdorysné schéma zkoumaných sklepů v jižní části zámku s vyznačením předpokládaného stáří zdiv: 1 – pozdně gotická hradní věž (kolem r. 1500), 2 – konstrukce, související s existencí věže (opěrné pilíře ?), 3 – zdivo první barokní přestavby zámku (závěr 17. století), 4 – klenby z doby barokní výstavby (kolem roku 1690), 5 - stavební konstrukce z 18.–19. století, 6 – záklenky z 18.–19. století. Kresba Radim Vrla 2012.

–––

196

SHP zámek Kroměříž 2014 Tab. 021. Kroměříž, zámek. Stavebně historická analýza zdiv spodního podlaží sklepů pod severovýchodním a severozápadním křídlem: červeně zdiva 15.–počátku 16. století, hnědě zdiva z 60.–90. let 17. století, zeleně zdiva pravděpodobně z 19. století, žlutě zdiva z 20. století. Světlejší tón značí vyhodnocení kleneb. Všechny kresby Jan Štětina, 2007 – 2014, není – li uvedeno jinak. Tab. 022. Kroměříž, zámek. Stavebně historická analýza zdiv přístupné části horního podlaží sklepů: červeně zdiva 15.–počátku 16. století, hnědě zdiva z 60.–90. let 17. století, zeleně zdiva pravděpodobně z 19. století. Světlejší tón značí vyhodnocení kleneb. Tab. 023. Kroměříž, zámek. Nálezová situace pozdně středověkých zdiv dochovaných ve vstupním prostoru horního podlaží sklepů. Nahoře jižní zeď, K – kapsy po stropních trámech odstraněného stropu podnože válcové bašty v severozápadním nároží objektu (tečkovaně – obrys předpokládaných kapes překrytých zdivem barokní klenby). Dole východní zeď s průchodem do velkého sálu sklepů, šipky značí spáru, oddělující pozdně středověké zdivo s fragmentem interiérové omítky (vlevo) od barokního zdiva s půlkruhově završeným průchodem (vpravo). Tab. 024. Kroměříž, zámek. Nákres nálezové situace, dokumentované na jižní zdi prostor 019 (vpravo) a 020 (vlevo) spodního podlaží sklepů. 1 – osekaný výběh pozdně středověkého kamenného zdiva směřujícího k severu, 2 – barokní větrací okénko ve starším, pozdně středověkém zdivu, 3 – cihlové barokní zdivo, 4 – pískovcový portál patrně z doby po roce 1660, vedoucí na odstraněné schodiště, 5 – cihlová plenta na kamenném zdivu, patrně překrývající jizvy po odstraněných schodišťových ramenech. Tab. 025. Kroměříž, zámek. Pokus o rekonstrukci půdorysu pozdně gotického severního paláce kroměřížského hradu v úrovni sklepů. Křížkovaně – dochovaná předbarokní zdiva, šedě s čárkovaným obrysem předpokládaná a ikonograficky doložená zdiva. 1 – zdivo hranolové či polygonální podnože válcové bašty v severozápadním nároží paláce, 2 – pravděpodobná poloha nárožní hranolové věžice (viz Willenbergova veduta), 3 – poloha v jádru dochované hranolové věžice poblíž severovýchodního nároží hradu. Tab. 026. Kroměříž, zámek. Půdorys odkrytých zdiv v jižní části zámeckého nádvoří. 1 – lícované podélné zdivo se

segmentovým pasem, 2 – výběhy příčných zdí,

–––

197

SHP zámek Kroměříž 2014 svázaných s podélným zdivem, 3 – dodatečně přiložený jižní blok zdiva s dalším segmentovým pasem, 4 – přizdívka, na spáru přiložená k severnější příčné zdi, 5 – šachta, 6 – severozápadní blok zdiva snad s patou záklenku nebo dalšího pasu. Tab. 027. Kroměříž, zámek. Podélný řez odkrytých zdiv v jižní části zámeckého nádvoří. Tab. 028. Kroměříž, zámek. Půdorys přízemí jižního rizalitu, pozdně gotické věže a navazující partie jihozápadního křídla se vstupním průjezdem. Silnou čarou vyznačena trasa vstupu do dvorku uvnitř jižního rizalitu, vedoucí brankou pro pěší přes průjezd a dále chodbou vstupního křídla. Zdiva mladších příček z doby po roce 1752 tečkována. V nádvoří

vyznačeno

ve

dvou

fázích

vzniklé

zdivo

předbarokního

křídla

(předpokládaná, výzkumem neodkrytá zdiva tohoto úseku křídla položena šedě). Tab. 029. Kroměříž, zámek. Jedna z možných variant rekonstrukce vzhledu zámku v Kroměříži počátkem 17. století, před zničením za třicetileté války a následnými barokními přestavbami. Vlevo Mlýnská brána. Není zaznamenána navazující domovní zástavba. Tab. 030. Kroměříž, zámek. Půdorys 1. NP zámku se srovnáním předbarokního a barokního rozsahu. 1 – dochovaná nadzemní zdiva pozdně gotického hradu, 2 – zdiva půdorysně respektující půdorysný průběh konstrukcí předbarokního objektu (případně zdiva zachovaná v základových partiích), 3 – zjištěný rozsah doložené předbarokní zástavby (délka jihozápadního křídla je nejistá, půdorys a rozsah objektu v severním nároží nelze zjistit, není proto celý zakreslen), 4 – předpokládaný průběh hmotnými pozůstatky zatím nedoloženého předbarokního severozápadního křídla, 5 – přibližný rozsah parkánu pod jihovýchodním křídlem. Tab. 031. Kroměříž, zámek. Půdorys 1. NP zámku s rámcovým vyhodnocením stavebního vývoje. 1 – předpokládaná zdiva snad z 1. poloviny 15. století, 2 – konstrukce z doby biskupa Stanislava Thurza (1496 – 1540), 3 – zdiva z barokní přestavby za biskupa Karla II. z Lichtenstein-Castelcorna (1686 – 1698), 4 – zdiva z doby po roce 1752 – cca poloviny 19. století, 5 – zdiva 2. poloviny 19 – 20. století. Tab. 032. Kroměříž, zámek. Půdorys 2. NP zámku s rámcovým vyhodnocením stavebního vývoje (legenda zdiv tab. 031). Tab. 033. Kroměříž, zámek. Půdorys 3. NP zámku s rámcovým vyhodnocením stavebního vývoje (legenda zdiv tab. 031).

–––

198

SHP zámek Kroměříž 2014 Tab. 034. Kroměříž, zámek. Pokus o rekonstrukci vzhledu zámku po přestavbě provedené biskupem Karlem z Lichtensteinu-Castelcorna, předpokládaný stav na počátku 18. století. Vlevo Mlýnská brána, není zaznamenána navazující domovní zástavba. Tab. 035. Kroměříž, zámek (okr. Kroměříž). Celkový půdorys zkoumaných prostor v 1. NP jihozápadního křídla. Plně šrafovaně barokní zdiva včetně stavebních mikrofází, křížkovaně barokní zeď, vzniklá po změně plánu v rámci výstavby zámku, dvojitou šrafurou zdiva 20. století, další chronologie drobných stavebních úprav přesně nedefinována (viz text). 1 – stávající vstup z konce 19. století, 2 – raně barokní vstupní portál s pískovcovým ostěním, 3 – dlažba z písovcových desek, nasedajících na terén, 4 – technologický výkop z počátku roku 2006, 5 – odkrytý předzáklad dvorní zdi křídla, 6 – nevyužitý základ zdi mezi prostorami B a D, 7 – základ v pokračování zdi mezi místností D a vrátnicí, 8 – novodobá cihelná příčka, 9 – příčka pod klenebním pasem mezi místnostmi B a C, 10 – recentní zazdívka niky barokního vstupního portálu, 11 – zazdívka portálové niky patrně z počátku 20. století, 12 – druhotně osazený barokní portál se souvisejícími úseky dozdívek po bocích, 13 – min. dvě stavební fáze zdi, určující snad polohu někdejšího průchodu, 14 – dodatečný otvor se segmentovým záklenkem, zabíhající za nároží a později zazděný (otvor související s topeništěm), 15 – výběh cihelné omítané arkády, původně oddělující předpokládané topeniště a kuchyni, 16 – dveřní otvor v mladší cihelné zdi, vzniklé po odbourání arkády, zazděný roku 2006, 17 – recentní zazdívka někdejší portálové niky do vrátnice, 18 – nika snad dveřního otvoru z mladších fází, 19 – příčka, na níž spočívá trámový strop - podhled barokní klenby, 20 – příčka z doby po roce 1752 (?) v prostoru vrátnice, 21 – novodobá příčka se zazděným otvorem, založená na dlažbě někdejší chodby, 22 – Příčka bez základu, spočívající na stávající dlažbě z kamenných desek, 23 – novodobá příčka z počátku roku 2006, 24 – nepřístupný prostor pod schodištěm. Neměřené klenební konstrukce nezakresleny. Tab. 036. Kroměříž, zámek. Tzv. Tencallův půdorys přízemí zámku zaznamenává i trasu plánovaných barokních kanalizačních stok (zvýrazněny červeně) a polohu záchodů (v černých kroužcích). Tab. 037. Kroměříž, zámek. Půdorys 1. NP zámku s vyznačením původních rozměrů větší zámecké kuchyně v severním nároží zámku a menší zámecké kuchyně –––

199

SHP zámek Kroměříž 2014 v jihozápadním křídle; dále značena místnost v dvorním traktu severovýchodního křídla, obsahující studnu (žlutě). Barevně odlišeny prostory barokních záchodů v jihovýchodním křídle, na styku jižního rizalitu a jihozápadního křídla a v napojení severozápadního křídla na západní rizalit. Tab. 038. Kroměříž, zámek. Půdorys 1. NP zámku se zvýrazněním prostor s výhradně či převážně komunikační rolí (červeně). Tab. 039. Kroměříž, zámek. Půdorys záchodů ve 3. NP jihovýchodního křídla se zakreslenou šachtou v obvodovém plášti točitého schodiště. Vyhodnocení zdiv: 1 – barokní zdiva z doby kolem roku 1690, 2 – mladší zdiva pravděpodobně z období po roce 1752 a průběhu 19. století, 3 – novodobé konstrukce z 20. století (záchodová vestavba demolovaná v roce 2012). Není zakreslen půdorys větrací (?) šachty z nižších podlaží, jejíž poloha není známa. Tab. 040. Kroměříž, zámek. Zjednodušený půdorys 2. NP jihozápadního křídla a západního rizalitu bez zakreslení kleneb. Silně šrafovaně zdivo bývalé vstupní věže, černě zdivo barokní (1686 – 1698), šrafovaně zdivo mladších úprav včetně přestavby po roce 1752 a fází 19. a 20. století.

–––

200