Díky této podpoře se mateřským

ŘÍZENÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY

Kroky vpřed a kroky vzad Přestože v období první republiky zůstaly mateřské školy mimo školskou soustavu v pravomoci obcí a měst a jejich rozvoj do značné míry závisel na místní samosprávě, nacházely vesměs všeobecné porozumění a podporu, a to zejména v pohraničních oblastech, kde menšinové školy spadaly pod správu obecných škol.

DOC.

P H D R . E VA O P R AV I LOVÁ , CS C .

D

íky této podpoře se mateřským školám podařilo položit základy solidní práce s dětmi, založené na zdokonalení a zvědečtění výchovně-vzdělávací činnosti a zároveň podmíněné zvýšenými nároky na přípravu a vzdělání učitelek.

I Krutý zásah do nadějného vývoje

K 31. 12. 1937 existovalo v českých zemích 1587 mateřských škol s 88 725 dětmi. Mnichovský diktát v roce 1938, okupace v roce 1939 a druhá světová válka znamenaly krutý zásah do nadějného vývoje. Odtržením pohraničí od Československé republiky bylo zrušeno přes 50 % státních, továrních a spolkových škol a téměř 92 % škol „Matice školské“ v pohraničí. V protektorátu byl vydán zákaz zřizování českých mateřských škol a jejich fondy byly využity ke zřizování německých mateřských škol. Německé učitelky byly zařazeny do platových stupňů spolu s učiteli obecných škol, zatímco učitelky českých mateřských škol byly převedeny do platových stupňů provozních zaměstnanců. Německé mateřské školy se měly stát nástrojem germanizace a jejich nadstandardní vybavení mělo lákat děti z českých rodin. K 31. 12. 1938 zůstalo na českém území 580 mateřských škol (zhruba

18

PORADCE ŘEDITELKY MATEŘSKÉ ŠKOLY

třetina z původního počtu). Poté nastalo násilné přerušení rozvoje a po celé válečné období trvaly velice ztížené a omezené pracovní podmínky. Konec druhé světové války byl nadšeně přijat jako příslib šťastné budoucnosti a obnovení Československé republiky se stalo výzvou nejen k pokračování reformních záměrů, ale i k uskutečnění dalších nových vizí.

I Poválečná perspektiva předškolního vzdělávání

Prvořadým úkolem v překonání důsledků okupace se stalo obnovení sítě mateřských škol. K 5. 5. 1945 bylo v českých zemích 921 mateřských škol. K 31. 12. 1945 jich existovalo již 2215 a vysoké tempo růstu v dalších letech pokračovalo podle toho, jak rychle stoupalo procento zaměstnaných žen-matek. Perspektiva mateřských škol se zdála jasná a zároveň se jevila veliká potřeba pracovnic. V Dekretu prezidenta republiky č. 132 o vzdělání učitelstva ze dne 27. října 1945 bylo stanoveno: „Učitelé škol všech stupňů a druhů nabývají vzdělání na pedagogických a jiných fakultách (odděleních) vysokých škol.“ Zákonem č. 100 ze dne 9. dubna 1946 byly při všech univerzitách v českých zemích a na Slovensku zřízeny pedagogické fakulty. Pedagogická fakulta Karlovy univerzity slavnostně zahájila svou

červen 2013

činnost 15. listopadu 1946. Mezi zapsanými 4896 posluchači byli i kandidáti učitelství na školách mateřských. Do seznamu přednášek si zapsali především obecnou pedagogiku, pedagogiku a didaktiku školy mateřské, dějiny předškolní pedagogiky, seminář předškolní výchovy, četbu klasiků předškolní výchovy a praxi na škole mateřské v rozsahu 6 hodin týdně. Vyučujícími byli známí odborníci z předválečného období, myšlenkově spjatí s reformním hnutím, v němž se podíleli na pokusném školství a sebevzdělávacím úsilí učitelek. Věřilo se, že požadavek vysokoškolského vzdělání, vyjádřený v rezoluci sjezdu učitelstva již v roce 1908, je konečně naplněn. Tempu růstu předškolních zařízení vysokoškolská příprava na pedagogických fakultách nestačila. Nedostatek učitelek hned na počátku omezil délku studia na jeden rok. Jako přechodné řešení vznikaly také krátkodobé šestitýdenní kurzy, z nichž vycházely kvalifikované „učitelky šestinedělky“. V roce 1950 byly pedagogické fakulty zrušeny a vzdělávání učitelek mateřských škol společně s přípravou učitelů obecných škol bylo převedeno na střední odborné školy (čtyřletá pedagogická gymnázia s maturitou).


Co přinesl projekt Informatorium školy mateřské Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum v Novém Jičíně realizovalo tříletý projekt Informatorium školy mateřské, který vyvrcholil březnovou dvoudenní konferencí v Ostravě. Probíhal od dubna 2010 do března letošního roku a během tří let se uskutečnilo celkem 114 vzdělávacích aktivit pro 2500 účastníků projektu. M G R . I LO N A F I U R Á Š KOVÁ

I

ndividuální projekt Informatorium školy mateřské (IŠM) byl určen cílové skupině pedagožek mateřských čtyř krajů: Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského a Jihomoravského. V době zahájení projektu byly realizovány metodické semináře, na nichž byl projekt představen. Následně se mateřské školy se zájmem o účast v projektu hlásily zasláním motivačního dopisu s uvedením vize MŠ a očekávaných přínosů projektu pro její naplňování.

I Zaměření a cíl projektu

Projekt byl zaměřen na podporu implementace kurikulární reformy v mateřských školách, prohloubení profesionality učitelek MŠ i změnu vzdělávacích strategií – tak, aby se zvýšila kvalita předškolního vzdělávání, prohloubila se individualizace práce s dítětem a podpořil se rozvoj jeho základních klíčových kompetencí pro úspěšné začlenění do školního i společenského života. Z vícetřídních zařízení (MŠ) se zapojovaly dvě účastnice – ředitelka (nebo vedoucí učitelka) a učitelka; z jednotřídek zpravidla jedna z nich. Cílem projektu bylo podpořit implementaci kurikulární reformy v mateřských školách, a to zejména zvýšením schopností a dovedností pedagogických pracovníků MŠ, které povedou ke zlepšení práce s individualitou dítěte.

22


Především se jedná o: zvýšení schopností a dovedností MŠ v oblasti osobnostního rozvoje a sociálních kompetencí; vybavení pedagogů MŠ pedagogic kými kompetencemi potřebnými k cílenému rozvoji individuality dítěte, schopností a dovedností dětí vyjadřovat pocity, dojmy a prožitky; vytvoření nástrojů pro podporu implementace ŠVP a částečným ověřením v praxi. Účastnice pak absolvovaly všechny základní vzdělávací programy projektu: Emoční a sociální rozvoj osobnosti (rozsah 16 h) Osobnostní sociální výchova v MŠ (32 h) Týmová práce (20 h) Rozvoj pedagogických dovedností v souladu s RVP PV (32 h) Mezi volitelné programy patřily: Pedagogická diagnostika pro MŠ (8 h) Využití typologie MBTI v MŠ (25 h) Regionální setkání učitelek předškolní výchovy aneb Čteme s nečtenáři (8 h) Předškolní věk – základ rozvoje intelektu a osobnosti (8 h) – (nadané dítě) Ilustrace práce s dětmi v MŠ (4 h) – praktické ukázky přímé práce s dětmi v MŠ Regionální setkání učitelek PřV aneb Hodnoticí aktivity v MŠ (8 h)

červen 2013

Uskutečnily se i programy výběrové: Komunikace pro učitelky MŠ (48 h) – VTI Komunikace s rodiči v MŠ (12 h) – VTI Alternativy dobré praxe v MŠ (14 h) – (exkurze do mateřských škol, které pracují podle „zajímavého/výjimečného“ školního vzdělávacího programu vytvořeného podle RVP PV; exkurze proběhly v MŠ Beruška Frýdek-Místek, MŠ Čeladenská beruška, Čeladná, a MŠ Montessori Kladno) Letní škola předškolní výchovy (40 h) Letní škola PřV – Na cestě ke kvalitě MŠ (40 h) Informatorium školy mateřské (12 h) – závěrečná konference s tvořivými dílnami Pro absolventy základních kurzů pak byly k dispozici vzdělávací programy rozšiřující: Emoce v MŠ (16 h) Pedagogická diagnostika pro MŠ – supervize (6 h) Osobnostní sociální výchova (16 h) Týmová práce a komunikace (16 h) Čteme s nečtenáři a učíme je kriticky myslet (24 h) Kompetentní učitelka MŠ (32 h) Celkem bylo realizováno 114 vzdělávacích programů, z toho 22 jedinečných, opakovaných v jednotlivých krajích pro 1–2 skupiny účastníků.

I Praktické výstupy projektu IŠM

Projekt zahrnoval ucelený systém vzdělávacích aktivit, které byly koncepčně provázány. Začínaly sebepoznávacími a seberozvojovými vzdělávacími programy, na ně navazovaly programy profesně a odborně orientované. Osobnostně zaměřené


Hra a interiérové fotografování V květnovém čísle Poradce jsme se věnovali fenoménu fotografie v koncepci předškolní výuky. V tomto příspěvku na dané téma plynule navážeme a zaměříme se na další zajímavé možnosti tohoto digitálního média, především pak na komunikaci obrazem prostřednictvím inspiračního zadání výukového celku pro děti mateřských škol. P H D R . J A N Š M Í D , P H .D.

N

ejprve se budeme věnovat „modelové“ autorské parafrázi divadelní scény a jejímu fotografickému záznamu. Neopomineme však ani otázky motivace a následné reflexe.

I ešení tématu: Divadlo

Následující téma a jeho realizace je poněkud náročnější na koordinaci času a dětí ve skupině, vyžaduje velké nasazení učitele a přípravu většího množství materiálu a pomůcek. Smyslem je na základě hry jakožto principu objevování poskytnout dětem informace o různých formách divadelních instalací, o divadle jako fenoménu a seznámit je s principem redukovaného prostoru prostřednictvím krabice. Na začátku stojí výběr 15–30 motivačních barevných snímků divadelních scén (dětem je v rámci motivace či předmotivační fáze před samotnou tvorbou ukazujeme na počítači nebo interaktivní tabuli) – při výběru klade pedagog důraz na světlo, barevnost, komplikovanost, kompozici, výstavbu prostoru (příklady zdrojů obrazového materiálu: Veletržní palác v Praze – stálá expozice; www.corbis.com – zadat pojmy Theater, Theater backdrop, Theater curtain, Theater mask; popř. literatura: P. Rezek: TÔlo, vÔc a skuteËnost – filozofická východiska teorie divadla a scénografie).

28


Potřebný materiál a pomůcky:

a) kartonová krabice (např. od bot či jiného zboží…, event. samostatné kartonové desky pro vytvoření vymezeného prostoru divadelní scény); b) zbytky kartonů a papírů v jemných odstínech barev (nikoli výrazných); c) roličky od papírových utěrek; d) potravinové fólie; e) zbytky látek; f) jemné plastové fólie (kusy barevných PET lahví jako filtry k osvětlení); g) vata; h) pauzovací papír; i) alobal; j) vodové barvy, temperové barvy; k) zbytky různých materiálů – dřevo, plech, špejle atd. Výtvarně-fotografickou etudu řešíme jako skupinovou práci do vymezeného prostoru krabice, s dětmi komponujeme materiálově alternativní přepis reálné divadelní scény prostřednictvím hry a různých materiálů v duchu originální předlohy. Kritéria pro řešení modelu scény (pro větší děti): věrnost autorské parafráze, autenticita nasvícení a světla ve scéně, kompoziční plány, měřítko, proporce prostoru, barevnost. Na konci činnosti si ukážeme výchozí divadelní scénu a porovnáme ji s divadelní scénou skupinově vytvořenou dětmi. Dále potřebujeme několik malých světélek (lampiček,

červen 2013

„bodovek“, baterek) na autentické nasvětlování modelu (makety) a výše zmíněné části barevných PET lahví jako filtry k osvětlení. K vlastnímu fotografickému záznamu využíváme fotoaparát se stativem, popř. se spokojíme s opěrkou židle či stolkem na „zafixování“ rukou s fotoaparátem, abychom docílili ostrosti fotografie. Nastavujeme delší expoziční dobu pro dosažení bezvadné ostrosti a kvalitní světelnosti snímku. Fotografický záznam realizujeme bez použití blesku, pouze nasvícením zdroji umělého osvětlení.

I Motivace, vymezení tématu i následná re exe

Motivace zadání, realizace vlastní představy podle zadání, určení „hranic“, vymezení tématu zadání, konfrontace jednotlivých vzniklých prací a výpovědí na základě hodnoticích kritérií určených pedagogem, reflexe vlastní tvorby a procesu, dialog nad pracemi – to vše jsou nutnosti, které spadají do kompetence učitele na začátku, v průběhu i na konci výtvarně výchovných činností. Reflexe prací i s hodnocením vzniku, procesu tvoření a konečného výsledku je nezbytnou součástí každé vyučovací jednotky.

PEDAGOGIKA

Mají naše děti čas hrát si venku? PŐíroda je naše prapŢvodní matka. Malým dĚtem poskytuje pŐirozený prostor k seberozvoji. PodnĚcuje jejich zájem o spontánní aktivity, a navíc jim nabízí volný prostor a rozmanitost. Venku volnĚ dýcháme, láká nás rozbĚhnout se a zamíŐit, kam chceme. Žasneme nad divy pozemské pŐírody i nad projevy poÿasí. M G R . I VA N A Š I RC OVÁ , P H .D.

a zkoumají, zda vystříkne voda, kymácejí se na kládách… Láká je zdolávání výzev, dráždí je riziko a tušené dobrodružství. Mohou si vyzkoušet své síly a víru ve vlastní schopnosti. Jakákoli činnost v přírodě, kterou si dítě samo vybere, je pro ně vždy smysluplná. Při zdolání překážky dochází k uspokojení, jež provází radost z úspěchu. Dítě o sobě zjistí, co zvládne. Při takto svobodně zvolené činnosti nepozorujeme u dětí negativní reakci na neúspěch. Dítě není vystaveno vnějšímu tlaku na výkon, a tak se s neúspěchem klidně vyrovnává. Nevnímá jej jako nesplněné očekávání od druhých – dospělých lidí. Komfort svobodné volby dovoluje pojímat neúspěch jako pouhé východisko pro další zlepšování, přitom bez negativních emocí. Dítě zaujímá postoj: Co jsem nezvládl dnes, zvládnu zítra.

V

přírodě objevujeme a pozorujeme krásu. Působí na nás její všudypřítomná estetická hodnota. A v neposlední řadě příroda vyzývá k překonávání překážek i k prožívání dobrodružství.

I Co dává příroda malým dětem

Malé děti venku aktivně poznávají okolí, zkoumají svět přírody a přitom objevují i samy sebe. Iniciativa a samostatnost dětí při spontánních činnostech nás dospělé dokáže někdy až zaskočit. Děti lezou na skály, přeskakují potoky, zkoumají živočichy opravdu zblízka, berou do ruky „odporný hmyz“, noří ruce do bláta, šermují s klacky, běhají rychleji a rychleji z kopce… V počátečních letech života poskytuje příroda dítěti nenahraditelné podpůrné a rozvíjející činnosti a vytváří prostor, kde by mohlo naplnit své rozvojové předpoklady. U dětí pozorujeme při pobytu venku zvýšenou iniciativu, tvořivost a samostatnost a přitom překvapivě klidné chování. Některé děti projevují značné úsilí a vytrvalost při překonávání překážek. Lezou na stromy, houpají se ve vysokých větvích, snaží se zasáhnout a shodit dolů ovoce, zkoušejí, jestli se trefí, prošlapávají zamrzlé kaluže

32

U dÔtí pozorujeme pāi pobytu venku zvýšenou iniciativu, tvoāivost absamostatnost abpāitom pāekvapivÔ klidnébchování.


Pobyt a činnosti v přírodě jsou pro malé děti důležité a nenahraditelné. Možnost volnosti ovlivňuje také psychickou odolnost předškolních

červen 2013

dětí. Pobyt venku za každého počasí otužuje, namáhá i relaxuje, a posiluje tak zdraví. Aktivity v přírodě obsahují obrovské potenciality k osobnostnímu a sociálnímu rozvoji dětí předškolního věku. Prožívané reálné situace v terénu pomáhají sytit aktuální rozvojové potřeby a jsou pro dítě smysluplným životním učením. Radost a dobré pocity z prožívání aktivit v přírodě poznáme při pozorování dětí z jejich nelíčeného zájmu i z projevů neverbální komunikace. Jestliže se děti usmívají, běhají, hrají si spolu a nepotřebují dospělého, jsou v pohodě.

I Čas na prožívání, odeznění a zklidnění v přírodě

Některé zkušené učitelky mateřských škol pozorují, že nejklidnější bývají jejich dětské skupiny při hře ve volné

INSPIRACE

Léčivé účinky hiporehabilitace O hiporehabilitaci jako specifické metodě využívající koně v roli terapeuta pro nápravu různých lidských tělesných a duševních neduhů bylo zejména v posledních letech již napsáno mnohé. Kromě odborných statí a teoretických publikací vznikají i ryze praktické materiály popisující účinky kontaktu s koněm a jízdy na něm… B C . M I C H A E L A P O Z N E ROVÁ

H

iporehabilitace je určena pro dospělé i děti s konkrétními psychickými, tělesnými, socializačními či kombinovanými vadami, poruchami a problémy. Na dané téma se pořádají přednášky, workshopy a edukační semináře. Tato léčebná metoda se rovněž těší stále větší podpoře z řad odborníků, tedy lékařů a terapeutů. Nejrůznějším formám hiporehabilitace se v České republice věnuje více než 60 subjektů; drobnými soukromými provozovateli v malých stájích či na farmách počínaje a hiporehabilitačními centry budovanými při zdravotních ústavech, zařízeních nebo ústavech sociální péče konče. Příspěvek si neklade za cíl podat přesné historické údaje o vývoji této metody ani nemá ambice poskytnout vyčerpávající popis jejího užití v oblasti fyzio- a psychoterapie, přesto se však – budeme-li chtít širokou oblast nazývanou hiporehabilitace nějak kategorizovat a specifikovat oblasti, kde ji lze využít – nevyhneme mírně odbornému exkurzu. A to jak do historie, tak krátce i do specializované literatury, která se klasifikací situací a diagnóz klientů vhodných k podstoupení terapie za pomoci koně podrobně zabývá.

I Metoda stará čtyři staletí

Pozitivních účinků jízdy na koni pro lidské zdraví si lidé všimli již v do-

44


bách, kdy byl kůň využíván v podstatě výhradně jako zdroj fyzické síly pro pomoc člověku v dopravě, zemědělství či v boji. První písemná zmínka o jízdě na koni pod dohledem lékaře pochází z 16. století. V roce 1719 se v Hoffmannově pojednání objevuje postřeh, jenž charakterizuje dnešní cestu hiporehabilitace k uznání a respektu: „Pohyb na koni udělá mnohdy více dobra než medikamentosní prostředky, ve které tolik věříme.“ V období po první světové válce se se tato metoda už běžně využívala při ortopedické rehabilitaci zraněných. Zaměříme-li se na naše území, pak bohužel musíme konstatovat, že práce s tematikou terapeutického působení koní na zdraví člověka jsou v minulosti spíše ojedinělé. Nejstarší zaznamenanou aktivitu v této oblasti datujeme zhruba rokem 1947, kdy měla hiporehabilitace sloužit jako podpůrná metoda pro léčbu dětí a mládeže po infekční dětské obrně (poliomyelitis). Rok 1948 však moderní a náročný projekt zastavil. Další vlna zájmu nastala v roce 1972 s ustanovením Hucul Clubu, který si kladl za cíl záchranu tohoto plemene a hledal pro huculské koně praktické využití. Huculové se začali terapeuticky uplatňovat nejprve v ortopedii, později i v neurologii, a to s velmi pozitivními výsledky. O rozvoj hiporehabilitace se v tehdejší politicky nelehké době zasadila zejména fyzioterapeutka Helena Hermach-Lewitová, která prováděla i školení terapeu-

červen 2013

tů. Vývoj však ukázal, že pro hipoterapii nejsou huculští koně ideálním plemenem; s ohledem na způsob pohybu, prostornost chodu i tělesnou konstituci jsou vhodnější koně větších plemen. Přesto zůstávají huculové dodnes nedílnou součástí psychoterapie. V 80. letech začala vznikat hiporehabilitační centra v léčebnách a ústavech. Za všechna jmenujme Luži-Košumberk či Zbůch u Plzně, kde působil pan L. Zahrádka. Klientela se postupně rozšiřovala z ortopedických pacientů i na oblast psychiatrickou a speciálně pedagogickou. Rozvoj a vznik mnoha dalších center zabývajících se hiporehabilitací nastává hlavně po roce 1990.

I Hiporehabilitace, nebo hipoterapie?

Tyto dva pojmy jsou nejen laickou veřejností často chápány jako synonyma, ale z odborného hlediska tomu tak není. Dovolím si využít (s laskavým svolením autorky) informací, a hlavně přímých citací (označeny uvozovkami) z knihy PhDr. Petry Černé Rynešové s názvem Když kĔñ léËí duši aneb Metodika hiporehabilitace zamÔāená na klienty s duševním onemocnÔním. Tato publikace se obšírně věnuje zejména metodickému postupu práce u lidí s duševními onemocněními, nabízí praktické návody, představuje konkrétní případy, a stává se tak jedinečnou pomůckou terapeutů

PEDAGOGIKA

Hry v přírodě a s přírodou Být venku samozŐejmĚ znamená také si pĚknĚ hrát, k ÿemuž slouží spousta venkovních aktivit a her s pŐírodou. Existuje totiž Őada her, které naprosto pŐirozeným zpŢsobem s pŐírodou pracují a ukazují nám ji i z jiné stránky. VĚtšinu tĚchto her lze hrát témĚŐ kdekoli, aniž bychom potŐebovali mnoho speciálních pomŢcek. M G R . M AG DA L É N A K A P U C I Á N OVÁ

N

avzdory digitálním přístrojům, jež lákají k pobytu uvnitř, si děti ještě stále rády hrají venku. Venkovní pobyt je prospěšný nejen pro jejich zdraví, ale i pro motorický vývoj. Hra v přírodě nebo jiném přirozeném prostředí však přináší řadu pozitiv i pro správný sociální a duševní rozvoj. Děti se venku učí, jak se na sebe spolehnout a jak spolupracovat, což jsou dovednosti, které jsou důležité po celý život. Děti se samy začnou ptát: „Co je to tady v zemi?“ či „Jak žije tohle zvířátko?“ Získají k přírodě a všemu, co s ní souvisí, důvěrný vztah, nebudou se jí bát. Přirozeně si uvědomí, že příroda je neoddělitelnou součástí jejich života, začnou si jí vážit, milovat ji a budou připraveny ji chránit. Je důležité tyto vlastnosti rozvíjet v co nejranějším věku, protože právě v předškolním období se formují základní životní návyky. V tomto věku se tvoří základy praktické inteligence, vytrvalosti, obratnosti, přizpůsobivosti i schopnosti improvizovat.

I Hledání protikladů

Hravou formou naučíme děti dívat se jinak na své prostředí. Dejte jim do dvojice krabičku, do které mohou sbírat předměty. Vhodné jsou například krabičky od vajec, protože mají páry přihrádek. Dvojice dětí bude v přírodě hledat předměty, které vyjadřují ně-

48


jaký protiklad: hladký/hrubý; krátký/ dlouhý nebo jemný/pichlavý. Vyzvěte děti, aby ostatním dvojicím neukazovaly, co nasbíraly. Po čtvrthodině hru ukončete, všechny dózy posbírejte a pak je společně prohlížejte a nechte děti hádat, co našli jejich kamarádi. Pomůcky: krabičky nebo dózy (např. od vajec)

I Vymýšlení jmen

Přírodu se učíme znát také tím, že dokážeme správně pojmenovat rostliny a zvířata. Kromě toho je zábavné pro ně jména vymýšlet! Nechte děti, ať se rozhlédnou po zahradě a ať pro zvířátka a rostliny, jež našly, samy vymyslí jména, která by se k nim hodila. Například vlastní název pro choroše pestrého může znít pruhovaná podrážka od bot apod. Těžší varianta hry po dětech vyžaduje zapojit do jména také jeden ze smyslů (čich – hmat – chuť – sluch – zrak).

I Fotorámečky

Aby děti získaly větší cit pro detaily ve svém okolí, můžete je vyzvat, aby uspořádaly výstavu fotek. Vytvořte pro každé dítě jeden fotorámeček (z kartonu o velikosti A4). Děti si na zahradě najdou nějaké pěkné místo, kam umístí svůj rámeček tak, že bude vypadat jako okraj fotografie. Až budou všichni hotovi, projděte společně celou výstavu a nechte autory, ať svou vlastní fotografii popíšou. Pomůcky: fotorámečky (karton)

červen 2013

I Mravenčí stezka

Představte si, že byste byli tak maličcí jako mravenci! To by svět vypadal úplně jinak! Zahrajte si hru na mravenečky. Vyzvěte děti, ať si v přírodě kleknou nebo sednou a rozhlížejí se kolem sebe. Co zvláštního uvidí jako mravenci? Kámen je najednou jako hora a myší díra představuje hluboký kráter. Dejte každému dítěti k dispozici několik barevných značek, které umístí u nejhezčích, nejzajímavějších nebo nejzvláštnějších míst. Děti potom značky pomocí šňůrky spojí do poznávací stezky, již mohou ukázat dalším mravencům. Díky této hře si děti najednou uvědomí spoustu detailů ve svém okolí. Vysvětlete jim, aby vytvářely jen krátké stezky – dva metry jsou na mravence až dost! Vybídněte děti, ať si vyprávějí, co na cestě potkali a co se jim přihodilo. Je také zajímavé použít lupu. To ještě zintenzivní pocit toho, jaké to je, být malinký mravenec! Děti se do této hry v mikrosvětě dokážou velice dobře vžít. Pomůcky: barevné značky, šňůra, případně lupa

I Hra na lišku a králíčka

Pro milovníky napětí! Abyste v přírodě dokázali ulovit kořist a abyste se sami kořistí nestali, musíte se umět pohybovat tiše jako myšky! Utvořte kruh kolem jednoho dítěte (králíčka), které má zavázané oči. Králíček nesmí

Díky této podpoře se mateřským

Recommend Documents