Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/digerati-prukopnici-kyberkultury-cast-ii-jaci-jsoudigerati)
Digerati – průkopníci kyberkultury. Část II.: Jací jsou digerati 2. 1. 2010 Stojaspalová Kateřina
Druhá část výtahu z diplomové práce s názvem „Průkopníci“ kyberkultury: kyberpunk a digerati se snaží charakterizovat myšlení, styl a způsob života digeratů. Celý text se při tom zaměřuje na digeraty z období devadesátých let a jejich význam pro zmasovění kyberkultury, jež se v této dekádě postupně uskutečnilo. Poznámka redakce: druhá část výtahu pochází z diplomové práce: STOJASPALOVÁ, Kateřina. „ Průkopníci" kyberkultury: Kyberpunk a Digerati. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví. 2009. 128 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz.
1.1 JACÍ byli DIGERATI Digerati byli v době rozmachu kyberkultury (daného prudkým rozšířením informačních technologií do většinové kultury) hlasateli optimistických vizí spojených s ICT, ale také soudobými reprezentanty úspěchu a progresivního myšlení. Nebo tak byli alespoň zobrazováni médii. Styl vyjadřování, vize, témata, o kterých hovořili, a způsob, jakým o nich hovořili - to vše rozhodně nezůstávalo bez ohlasu. Jejich veřejné vystupování přilákalo k počítačové kultuře v devadesátých letech množství příznivců (ono nadšení jsme již nastínili a ještě vyplyne z dalšího textu), ovšem také leckoho provokovalo. Negativní reakce zastupuje například již citovaná politoložka Cynthia West, která říká: „Diskurz digeratů - vůdců, akademiků a komerčních výzkumníků upozorňuje na jejich sebejistá ega, zveličování sebe sama a aroganci."[1] Přestože nepřehlédnutelným znakem stylu raných digeratů devadesátých let bylo určité velikášství, jejich vize byly v podstatě taženy idealistickými představami o společenském pokroku. Toho chtěli docílit zdokonalováním technologií a propagací kyberkulturních idejí. Byli „hlasateli" nové ideologie vzniklé kolem kyberprostoru. Faktem zůstává, že se digeratům podařilo zpopularizovat kyberkulturní témata a uvést je do většinového povědomí. Zde si lze klást otázku, jakými procesy k tomu došlo, na niž se pokusíme odpovědět v závěru tohoto oddílu. Ještě před tím se pokusíme v krátkosti načrtnout životní styl virtuální třídy, tedy nové vrstvy špičkových pracovníků v ICT profesích, masově se vynořivši
v ekonomicky rozvinutých zemích celého světa zejména ve druhé polovině devadesátých let. Tomuto předmětu ponecháme jen malý prostor, neboť již překračuje rámec textu.
1.1.1 Síťové ideologie Jak již bylo řečeno, digitální avantgarda byla šiřitelem a zprostředkovatelem technooptimistické ideologie a její participanti prvotními veřejnými „mluvčími ICT".[2] Počátek až první polovina devadesátých let byly obdobím, kdy se šířily ambiciózní optimistické vize soustředěné kolem digitální revoluce. Jednalo se o futurologické předpovědi naplněné řadou ideálů, které se týkaly nástupu informační společnosti. Pro tyto předpovědi jsme použili název síťová ideologie. Spojujícím tématem těchto ideologizujících „kyberkulturních narací"[3] byla představa svobody a rovnosti ve společnosti propojené sítí, podobně jako víra v „podvratný potenciál vůči stávajícímu mediálnímu či politickému systému."[4] Tyto myšlenky přetrvaly jako dědictví kontrakultury tzv. nové levice z let šedesátých, z jejichž kořenů vyšli „otcové" digitálních médií - dnešní přední manažeři velkých softwarových a hardwarových korporací."[5] Technologii obecně vnímali digerati jako činitele společenské transformace, jako agenta digitální revoluce. Tuto revoluci předpovídali jako změnu kulturních, politických, ekonomických i sociálních podmínek v globálním, celospolečenském měřítku. Očekávali, že informační technologie přinesou proměnu komunikačních vzorců, jež povede k větší aktivitě a kreativitě individuí. Na základě toho mělo dojít k oslabení moci médií či národního státu, a naopak k posílení autonomie jedinců. Jejich společenské vize byly kyber-libertariánské - předpokládali totiž svobodu, kompetenci a zodpovědnost všech jednotlivců napojených na kyberprostor. Prognózy digeratů byly technooptimistické, jelikož vytvářely utopické anticipace budoucího vývoje vedoucího k trvalému zlepšení, a možným negativním důsledkům byla přikládána jen nepatrná pozornost. Příkladem ideologizujících textů je kniha Kyberie[6] spisovatele a analytika populární kultury Douglasse Rushkoffa z roku 1994, která pojednává o alternativní kultuře používající digitální technologie k podrývání mocenských struktur. Mezi příklady lze bezesporu zařadit i populární knihu mediálního analytika Howarda Rheingolda Virtual Community[7] z roku 1993, který se tímto literárním počinem stal jedním z prvních obhájců informační technologie jako sociálně inkluzívního nástroje. Nelze také opomenout věhlasný text počítačového vědce a profesora na MIT Nicholase Negroponta z roku 1995 - Digitální svět,[8] který je označen jako „manifest postinformačního věku" .[9] Jde o futuristické dílo zaměřené na konkrétní technologie, jehož snahou bylo zpřístupnění možností digitalizace běžnému uživateli. Ideologizující rozpravy o nastávající digitální revoluci byly zdrojem velkého nadšení a hybatelem úsilí věnovaného rozvoji IT. Byly ovšem také předmětem četných (mnohdy opodstatněných) kritik, [10] které poukazují na fakt, že se jedná o narace utvářené specifickými kulturními či sociálními skupinami, a mnohdy jsou v rozporu s jinými aspekty sociální reality, k nimž patří chudoba, nerovnost a sociální znevýhodnění.
1.1.2 Normy, hodnoty a názory raných digeratů Jaký byl onen „světonázor", z něhož vyplýval diskurz digeratů reprezentovaný například v technologické literatuře a v médiích? Následující text se bude vztahovat zejména k diskurzu digeratů z raného období, poněvadž způsob „vyprávění" o technologiích a kultuře na nich postavené (tedy jak byla tato témata médii zobrazována, všeobecně nahlížena, atd.) byl pro
nástup informační společnosti stěžejní. Budeme se v narážkách dotýkat převážně časopisu Wired. Nejde o jediné technologické médium, ale vycházíme ze skutečnosti, že převážná část digitální avantgardy měla k tomuto magazínu vazby. Podle názoru sociologa Erana Fishera je právě časopis Wired dobrým reprezentantem diskurszu digeratů, který „hraje ústřední roli při artikulaci a konstrukci identity této nové sociální kategorie,"[11] tedy digeratů samotných. Jak už bylo řečeno, digitální avantgarda byla silně inspirována myšlenkami McLuhana - jimi přezdívaného jako Svatý patron (Patron Saint), z nichž nejdůležitější je výše popsaná představa technologie jako extenze člověka.[12] Příznačná byla také výrazně techno-utopická orientace a všeobecně optimistické vidění budoucí koexistence lidstva a počítačů. Jak uvádí publicista Jedediah Purdy, digitální avantgardě nebyly vzdáleny vize extropiánství, obracející se k možnosti „změnit skrze technologie lidstvo v něco superiorního"[13] na straně jedné a oslavující „filozofii svobody bez jakýchkoliv omezení"[14] na straně druhé. To se stalo předmětem obdivu i kritik zároveň. Názorným příkladem diskurzu ovlivněného těmito vidinami může být výrok Johna Rosetta - dříve zmíněného zakladatele a prvního šéfredaktora Wired: „Toto je mainstreamová kultura 21. století.(...) Je to nová ekonomie, nová kontrakultura, mimo politiku. Za 10 či 20 let bude svět zcela transformován. Všechno, co známe, bude jiné. (...) Myslím, že Alvin Toffler měl pravdu: zde jsme ve fázi změny civilizací."[15] Politické názory raných digeratů směřovaly k libertarianismu - usilovali o maximální možnou individuální svobodu v souvislosti s eliminací vlivu státu. Ilustrativní je další citace Rossetta, který (coby bývalý anarchista)[16] věřil, že (v době počátků Wired) nastala „revoluce bez násilí, která využívá novou, nepolitickou cestu k lepší budoucnosti založené na ekonomice za hranicemi makro kontroly, konsensu mimo dosah volebních uren, občanství bez vládního aparátu a komunit mimo omezení času a prostoru."[17] Digitální avantgarda také částečně navazovala na myšlenkový odkaz hnutí hippies (kterým nemálo jejích participantů prošlo), jenž byl následován odmítáním tradičních mocenských a morálních autorit. Digerati zastávali silný individualismus - přikláněli se k vlastnímu pochopení světa a k hledání inovativních řešení namísto přebírání pravd nebo rutinních postupů jednání, které někdo jiný prohlásil za dané. Proto nepřijímali tradiční společenskou hierarchii, ale řídili se meritokratickými principy - uznání projevovali těm, kteří dokázali být v něčem dobří a přínosní (zejména s ohledem na IT). Byly jim blízké veskrze egalitářské postoje, i když toto rovnostářství praktikovali spíše vůči sobě navzájem, než vůči skutečně všem.[18] V návaznosti na anarchistické myšlenky (rezonující s étosem kyberpunkových hackerů) digerati odmítali kontrolu, cenzuru a regulaci aktivit na internetu ze strany státních institucí a velkých korporací. Věřili také, že IT postupně změní zastupitelskou demokracii na systém s vysokou mírou participace a přímého rozhodování, individuální svobody a odpovědnosti.[19] Dříve citovaný kyberkulturní publicista Paul Keegan napsal: „(...) Wired se domnívá, že Internet nakonec vloží tolik moci do rukou občanů, že se opresivní moc institucí 20. století - jako vláda, veřejné školství a masmédia - rozdrobí" [kurzíva K.S.].[20] Digerati však tento přístup obohatili o smýšlení v duchu ekonomického liberalismu. Jejich ideálem byla možnost svobodného, ničím neomezeného podnikání. Digitální avantgarda považovala svobodný trh za základ informační ekonomie, která vystřídala ekonomii založenou na průmyslu.
Trhy pro ně představovaly ideální stanoviště „spontánního řádu", byly proto pro ně velmi blízko „životu o sobě". V tomto světle magazín Wired oslavoval ekonomickou dislokaci, která doprovází vystřídání průmyslu informační ekonomií.[21] Zaujetí podnikáním ilustruje Keeganův popis: „(...) digerati vyšli z řad do-your-own-thing [D.I.Y.], psychedelických, apolitických technofilů. (...) Nezměnili svůj pohled, jen se stali bohatými a mocnými."[22] Stewart Brand v Keeganově textu vzpomíná, s jakým postojem on a jeho kolegové vstupovali na pracovní trh: „Když jsme odešli z univerzity‚ jedna z věcí, která nám nebyla vlastní, bylo akademické pohrdání byznysem a penězi: do-your-own-thing jsme proto přetvořili na do-yourown-business."[23] Keegan tak naráží na skutečnost, že myšlenkový styl budoucích virtuálních elit navazoval na tradici starších hnutí, jejichž normy a hodnoty digerati posunuli novým směrem (jako například volné podnikání v návaznosti na svobodu aktivit v kyberprostoru). Jejich myšlení bylo specifické po stránce ideologické vysokou důvěrou v pokrok a po stránce normativní orientací na individuální přínos vývoji IT a kultury kolem nich. Je ale třeba zopakovat již dříve řečené, a to že raní digerati dělali byznys kvůli společenskému přínosu - protože chtěli překročit onu hranici společenského a technologického pokroku, vyvíjeli nové technologie. V diskursu digeratů tedy není podnikání vyústěním snahy o akumulaci kapitálu, ale spíše vášně pro technologie.[24]
1.1.3 Styl digeratů Pro načrtnutí toho, jakým způsobem digerati prezentovali sami sebe jako onu sociální kategorii, lze použít úryvek z Keeganova textu popisující kulturu digeratů kolem časopisu Wired (v době jeho rozkvětu). Docela výstižně postihuje charakteristické prvky tehdejšího stylu digeratů. „Jeho lídři - ‚dnes nejmocnější lidé planety‘ - jsou zejména zámožní bílí muži ve věku mezi 30 a 40 lety. Mluví svým vlastním jazykem - hypertextu, data-komprese a řetězců bitů (...). Svou mysl soustředí na nápady spojené s počítačovou sítí, rozhraním virtuálních světů a hackingem. Mají vlastní styl oblékání (tenisky, ne kravaty) i umělecké ikony (jako Laurie Anderson nebo Brian Eno). V jejich světě je cool věda, podnikatelství a svobodný trh; zatímco masová média, starý vzdělanecký establishment a vládní vměšování není. Mohou být arogantní a sebestřední, ale někteří z nich jsou také inteligentní, kreativní a zábavní - jako velké děti (...)."[25] Jak naznačuje citace, předpoklad specializované znalosti vstupuje také do stylu vyjadřování digeratů, který se v mluveném projevu vyznačuje častým užíváním jazyka informačních technologií. V běžné řeči jsou tak užívány různé technické názvy, zkratky či akronymy (např. modem - akronym odvozený od modulátor + demodulátor, VR - virtual reality, TCP/IP - transport communications packet/ internet protocol, atd.), což je koneckonců v odvětví ICT typické.[26] Jak také vyplývá z úryvku, důležitá vlastnost, očekávaná u digeratů, je kreativita. Ta má být navenek projevena. West popisuje, že u některých digeratů (dle ní zvláště v programátorské kultuře) nebylo neobvyklé vidět takřka dětinské chování (různé vtípky, hraní her, potrhlý styl oblékání), jímž vyjadřovali svůj odstup od většinových konvencí, kreativitu, individualismus a nerespektování společenské hierarchie, rovnostářské a meritokratické tendence.[27] Výše zmíněný princip dehierarchizace, egalitářství a meritokracie se v praxi promítá také do typického způsobu sebeprezentace, v němž je hojně užíváno ironie a nadsázky.[28] Digerati pro sebe například používali označení „geek"[29] nebo „nerd"[30], což by se dalo volně přeložit jako „technologický blázen". Fisher uvádí, že o sobě navzájem hovoří a píší, jakoby mluvili o „malých
chlapcích".[31] Jako příklady mohou posloužit úryvky z medailonů Billa Gatese a Johna C. Dvoraka v Brockmannově knize. O Gatesovi referuje Kevin Kelly, který byl v té době šéfredaktorem Wired. Citace věnovaná Dvorakovi, bystrému a břitkému sloupkaři v technologických časopisech, vyšla z úst známého kyberkulturního novináře Johna Markoffa. „Gates je neuvěřitelně bystrý. Je jednoduše fantastický na práci s čísly a s věcmi uloženými v hlavě. Vypadá to, jako by měl ve své hlavě skutečnou RAM. To je ten jeho vnitřní nerd. Byl jsem ale také překvapený, jak moc ho mám rád i jako osobnost, přestože nemám rád DOS. To protože je extrémně mazaný, neustále hraje hry s tím, kolik toho řekne či neřekne (...)."[32] „John C. Dvorak je naprostým průmyslový rýpalem (...). John má však všechno neuvěřitelně propočítané. Pokud s Johnem hovoříte příliš, uvědomíte si, že o věcech přemýšlí, jako v crossmarketingu se sebou samým. Jak absolutně bizarní pojetí! Ale je skutečně nejvtipnější osobou počítačového průmyslu, je neuctivý a netoleruje žádné nesmysly (...)."[33] Jako další příklad lze uvést dvojí představení osobnosti Jarona Laniera. První bylo otištěno magazínem Wired, druhé bylo sepsáno jako úvod k přetisku Lanierova textu českým časopisem Živel, který je stylem předchozího magazínu ovlivněný. „Jaron je velmi odlišný od průměrných lidí. Je roztomilý a dětský, ale umí také vybuchnout. Je posedlý důvěrou v každý významnější objev na tomto poli a stejně tak přepisováním historie kolem sebe, což je řadě jeho kolegů přirozeně cizí."[34] „Zatímco někteří mladí géniové budovali impéria osobních počítačů, třicetiletý Lanier v roce 1985 založil společnost VPL Research, která byla na dlouhou dobu vůdčí firmou pro aplikace virtuální reality. Baculatý medvídek Lanier s hlavou ozdobenou dready, označený Johnem Barlowem za hobita-rastafariánce, se stal jejím prorokem. Budiž mu to přáno - pojem ‚virtuální realita‘ vymyslel právě on."[35] Takto jsou mnoha médii digerati popisováni s nonšalancí jim vlastní, která však poskytuje prostor pro nenucené vyzdvižení jejich „zásadního" přínosu. Tato vrstva takto vyjadřuje svou nezávislost na konvencích a hodnocení většiny společně s odstupem od konzervativních norem a hodnot. Na uvolněném vystupování elity počítačového průmyslu se rovněž podepisuje zmíněný rovnostářský sen starších kyberkulturních hnutí, z nichž digerati vzešli. Styl sebeprezentace digeratů jako reperezentantů „vlivných a úspěšných" devadesátých let koresponduje s étosem tzv. bobos - „buržoazních bohémů", nové americké elity, kterou popisuje publicista David Brooks ve stejnojmenné knize Bobos: nová americká elita a její styl.[36] Tato vrstva má podle autora ve svém uvažování již jaksi zakódovanou revoltu proti establishmentu zkombinovanou s touhou po pracovním úspěchu a seberealizaci. Utváří tak americkou třídu „úspěšných a perspektivních", k jejímž tahounům digerati bezesporu patří.
1.1.4 Životní způsob virtuální třídy
Životní styl digeratů jako virtuální třídy pracovníků s informačními technologiemi se vyznačuje zejména velkou samostatností. Pracovní prostředí IT firem je popisováno jako nehierarchické a decentralizované. Pracovníci na různých postech se sebou navzájem komunikují neformálně, jako rovný s rovným.[37] Kulturu této skupiny digeratů popisuje kritickým tónem již několikrát citovaná politoložka Cynthia K. West v knize Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies,[38] která více než deset let pracovala jako nezávislá konzultantka v Silicon Valley. Uvádí, že součástí života digeratů je každoroční navštěvování velkých konferencí a veletrhů. K největším v USA patřil v minulosti veletrh COMDEX[39] a v současnosti CES[40] či INTERTOP[41] - což jsou události, na nichž se „sejde globální IT komunita, aby viděla nejnovější technologie v akci."[42] Podle West k takovým veletrhům patří obrovská koncentrace lidí na jednom místě (COMDEX například pravidelně hostil kolem 200 000 návštěvníků), dopravní zácpy, dlouhé čekání na dopravu, večírky až do rána a následující den časné ranní vstávání s vyčerpávajícím celodenním obcházením veletržních stánků. Autorka nazývá z těchto důvodů tyto veletrhy „křtem" nováčků mezi digeraty. Výše postavení z nich se potom v luxusních hotelových apartmá účastní celodenních schůzek s klienty a důležitého navazování kontaktů na reprezentativních akcích.[43] West popisuje životní styl pracovníků velkých IT firem v Silicon Valley jako samotářský, izolovaný, s málo intenzivními sociálními kontakty. „Digerati přijedou do práce ve svých vlastních automobilech, vstoupí do budovy a jdou do svých individuálních kanceláří či pracovních kójí: izolace je posilována oslabeným smyslem pro komunitu a spřízněnost."[44] Autorka se domnívá, že tato skutečnost je ještě povzbuzována charakterem prostorového uspořádání Silicon Valley, jehož krajinu považuje za neutěšenou a nudnou. Obytné čtvrti mají více méně předměstský ráz s řadou izolovaných rodinných domů, v centrech jsou pak sídla velkých firem. Tato lokalita nenabízí mnoho veřejného prostoru s možností sociálního sdružování a navazování kontaktů, ani neskýtá důvod k delšímu pobytu venku - spíše tak podporuje život v izolaci soukromých domů a vnitřních prostorů budov velkých firem.[45] Mnoho společností (Microsoft, Lotus, Oracle, Apple, atd.) zřizuje svá pracoviště jako velké kampusy, které poskytují svým zaměstnancům vše, co mohou potřebovat v každodenním životě, včetně možností k trávení volného času. Najdeme zde konferenční centra, obchody všeho druhu, někdy i nákupní střediska, restaurace a fitness centra. Řada podniků nabízí takové služby, jako je praní prádla či hlídání dětí ve vlastních školkách.[46] Práce digeratů se vyznačuje značnou mobilitou a flexibilitou, z čehož vyplývá časté cestování, ale i práce na dálku.[47] Vyřizování pracovních záležitostí i během jízdy v dopravním prostředku je díky moderním technologiím zcela běžnou záležitostí. Mnoho digeratů pracuje z domova, kde mizí ostrá hranice mezi volným časem a prací. West upozorňuje na skutečnost, že množství špičkových pracovníků virtuální třídy využívá svého volného času k potenciálnímu výdělku. Sezení před obrazovkou v práci i doma je hlavní náplní běžného dne těchto osob a všichni ostatní lidé v jejich okolí (včetně rodinných příslušníků či přátel) to musí akceptovat. Autorka tuto skutečnost nepovažuje za zdravou pro budování mezilidských vztahů (počítač považuje za předmět posilující individualismus). Představuje scénář brzké budoucnosti, kdy jednotliví členové domácnosti sedí v uzavřených místnostech - každý u svého vlastního počítače, a nezbytnou domluvu odbývají krátkými textovými zprávami.[48] West nejvíce kritizuje splývání práce a volného času, což může vést do jisté míry k vykořisťování
zaměstnanců (tlakem na provedení více práce v menším časovém úseku a za nižší mzdu) a k narušování soukromí individuálních pracovníků. Styl života digeratů nepovažuje ideální pro rozvoj vztahů a tím pádem ani živého komunitního života. Vyhrocený individualismus může mít navíc v makrospolečenském měřítku samozřejmě negativní dopady na celou společnost.
1.2 Místo závěru: Pár slov k mediálnímu vlivu digeratů Představili jsme si hnutí digeratů, jež bylo významné pro formující se kyberkulturu. Zejména proto, že digerati měli dosti zásadní vliv na podobu samotného diskurzu o společenských dopadech digitálních technologií. Jak o tom již pojednal ve své koncepci náš sociolog a kyberkulturní teoretik - Jakub Macek, narace věnované kyberkultuře pomáhaly utvářet identitu informačních a komunikačních technologií tím, že nějakým způsobem definovaly jejich vlastnosti a formovaly všeobecná očekávání, která do nich byla vkládána.[49] Tento autor vyslovuje hypotézu, že narace o kyberkultuře, na nichž měli digerati nezanedbatelný podíl, se staly součástí ideologie pokročilých ICT. Přesněji řečeno: „Ideologie promítající se do informační politiky západních států i mezinárodních organizací, stejně jako do marketingových strategií společností vyrábějících informační technologie či obchodujících s nimi."[50] Třebaže kyberkulturní diskurzy hovoří o technologiích v modu „přirozenosti" (tedy tvrdí, že popisují, jaké technologie „jsou") ve skutečnosti tyto rozpravy mnohem více než o technologii samotné vypovídají o vizích politického a společenského potenciálu ICT a o jejich tvůrcích a šiřitelích (neboť ukazují, jak je vidí určitá skupina aktérů).[51] Digerati měli dost sociální a politické moci na to, aby právě jejich pohled na technologii zprostředkovaný skrze média pronikl do nejširšího společenského povědomí. Proto došlo k tomu, že „(...) měli vliv na širokou akceptovatelnost kyberkulturních témat,"[52] jak říká Macek. Nyní se ale pokusme odpovědět na otázku, jakými procesy došlo k přijetí mediální reprezentace digitálních technologií a jaké síly vedly k přerodu okrajové kyberkultury v majoritní kulturu? Předně je třeba říci, že lví podíl na tom samozřejmě nesl všeobecný zájem daný prudkým rozmachem IT průmyslu. V první polovině 90. let s operačním systémem MS Windows nastalo již skutečné zmasovění užívání počítačů a jejich zpřístupnění běžnému uživateli. Když byl v roce 1991 spuštěn podle návrhu Tima Bernese-Leeho internet se službou WWW, získal díky uživatelské srozumitelnosti potenciál stát se opravdu široce užívaným masmédiem. Od roku 1993 se začaly ve velkém objevovat na internetu komerční organizace.[53] Tyto firmy (nejprve počítačové) byly plodem podnikatelského úsilí a úspěchu digeratů, z nichž se postupně založila nová společenská vrstva - „virtuální třída" vlivných a úspěšných v IT průmyslu. Kyberkultura se v tomto období překrývá s většinovou kulturou. Informační technologie proto přirozeně ovlivňují kulturní aspekty v celospolečenském měřítku. Zásadní působení digeratů na rozšíření kyberkulturních narací však bylo podmíněno zejména jejich literární a mediální aktivitou, jejíž moc byla podpořena ekonomickou silou a politickým vlivem. Pro objasnění celého procesu si můžeme propůjčit pojem z teorie médií „agenda settings". Termín agenda settings byl zaveden teoretiky Maxwellem McCombsem a Donaldem Shawem.[54] Tento koncept pomáhá vysvětlit, proč se některá témata stávají veřejně důležitými. Vychází z předpokladu, že masová média mají u svých recipientů moc usměrnit způsob vnímání „skutečného" světa. Tím, že masmédia vybírají určitá témata jako relevantní, sekundárně ovlivňují, co bude a nebude přítomno ve veřejném diskurzu. Zároveň tak ukazují, čemu se má věnovat pozornost a co je považováno za důležité či aktuální. Způsob, jakým je v médiích reprezentována
skutečnost, formuje i nazírání veřejnosti na ni. Laicky řečeno, média tak vlastně určují, o čem se má hovořit a jakým způsobem se o tom má uvažovat. Tento princip vystihuje proces expandování kyberkulturní narace do kulturního mainstreamu. Umožňuje nám porozumět, proč měli digerati a jejich literatura či média (jako magazín Wired) takový vliv. Tím, že začala média IT kulturu stále více prezentovat jako aktuální, stala se kyberkulturní témata součástí veřejné rozpravy. A nejen to, mediální prezentace ovlivnila podobu tohoto veřejného diskursu. Způsob, jak se o počítačové kultuře a internetu psalo nebo mediálně hovořilo, určil, že vše, co sem jakkoliv náleželo, bylo viděno jako něco progresivního. Lidé v devadesátých letech, kteří chtěli takřečeně „jít s dobou", se potom začali o tato témata zajímat. Všechno, co souviselo s počítači, bylo technicistní či neslo příponu „kyber", bylo veskrze v kurzu. Představa digitální revoluce vyvolávala všeobecné vzrušení. Názory a přesvědčení tvůrců mediálních obrazů kyberkultury byly prezentovány jako „moderní", a byly tak i veřejně přijímány. Uplatnil se zde vlastně jev v sociologii pojmenovaný jako sebenaplňující se proroctví.[55] Tím, že se projevoval stále větší zájem o kyberkulturní témata, zvyšovala se zpětně i jejich podpora ze strany masových médií, vládní politiky, vědy, literatury i umění. Texty digitální avantgardy zabývající se vizí nastávající digitální revoluce tak vešly v platnost v tom aspektu, že společnost byla skutečně masovým rozšířením technologií změněna. Kyberkultura se tak stala součástí populární kultury tak, jak ji známe dnes.
SEZNAM LITERATURY 1. BARBROOK, R. - CAMERON, A. The Californian Ideology [online]. [1995] [cit. 08-03-2009]. URL: < http://www.hrc.wmin.ac.uk/theory-californianideology-main.html>. 2. BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. Hardwired,1996 [cit. 05-102008]. URL:
. 3. BROOKS, D. Bobos: nová americká elita a její styl. překlad K. Weissová a M. Weiss. Praha: Dokořán, 2001. 279 s. ISBN 8086569039. 4. CARR, D. 'Wired:‘ The Coolest Magazine on the Planet. The New York Times [online]. 27.7.2003 [cit. 23-02-2009]. URL: < http://www.nytimes.com/2003/07/27/books/review/27CARRLT.html?ex=12355380.... 5. FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Working USA: The Journal of Labour and Society. Oxford: Blackwell Publishing, 2008, vol. 11, no. 6, s. 181-198. 6. Historie Internetu [online]. [11-04-2009]. URL: . 7. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. 285 s. ISBN 80-7178-535-0. 8. KEEGAN, P. Digerati! [online]. 1995 [cit. 18-10-2008]. URL: < http://www.tc.umn.edu/~jbshank/Digerati!.html>. 9. LANIER, J. Digitální inventura: co se vlastně změnilo vposledních pěti letech? Živel. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1999, č. 14. s. 38-41.
10. MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Sedmá generace. 2002, č. 8. s. 4-7. 11. MACEK, J. Raná kyberkultura. Brno, 2004. 58 s. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce: David Kořínek. 12. MACHÁČEK, L. Internet a sociológia vamerickom časopise „WIRED." Sociológia. Bratislava: Sociologický ústav - Slovenská akadémia vied, 1997, roč. 29, č. 2. s. 218-220. 13. McCOMBS, M. - SHAW, D. The Agenda-Setting Function of Mass Media. Public Opinion Quarterly . 1972, vol. 36, no. 2. s. 176-187. 14. MILLARCH, F. Net Ideologies: From Cyber-liberalism to Cyber-Realism [online]. Cybersoc Magazine, 1998, no. 4. [cit. 12-04-2009]. URL:. 15. NEGROPONTE, N. Digitální svět. překlad P. Koubský. Praha: Management Press - Softwarové noviny, 2001. 206 s. ISBN 80-7261-046-5. 16. PURDY, J. The God of the Digerati [online]. 2002 [cit. 18-10-2008]. URL: < http://www.prospect.org/cs/articles?article=the_god_of_the_digerati>. 17. RHEINGOLD, H. The Virtual Community: Homesteading On The Electronic Frontier. New York:Harper Perennial, 1994.184 s. 18. ROBINS, K. Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme. Revue pro média. 2003, č. 5. s. 15-23. 19. RUSHKOFF, D. Kyberie: život vkyberprostoru. překlad S. Neumann. Praha, SPVČ, 2000. 211 s. ISBN 80-85239-34-5. 20. WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Westport: Quorum books, 2001. 225 s. ISBN 1567204090. 21. WOLF, G. The Wisdom of Saint Marshall, the Holy Fool. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, January 1996. vol. 4, no. 1 [cit.30-10-2008]. URL:
http://www.wired.com/wired/archive//4.01/saint.marshal.html?person=marshall_mcluhan&topic_set=wired . [1] Ibidem, s. 54. [2] MACEK, J. Raná kyberkultura. Brno, 2004. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce: David Kořínek. s. 16. [3] „kyberkulturní narace" - slovní spojení uvedené Jakubem Mackem Viz Ibidem. [4] MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Sedmá generace. 2002, č. 8. s. 6.
[5] Ibidem, s. 5. [6] RUSHKOFF, D. Cyberia: Life in the Trenches of Cyberspace. San Francisco: Harper, 1994. V češtině: RUSHKOFF, D. Kyberie: život v kyberprostoru. překlad S. Neumann. Praha, SPVČ, 2000. [7] RHEINGOLD, H. The Virtual Community: Homesteading On The Electronic Frontier. New York: Harper Perennial, 1994. [8] NEGROPONTE, N. Being Digital. New York : Alfred A. Knopf, 1995. V češtině: NEGROPONTE, N. Digitální svět. překlad P. Koubský. Praha: Management Press Softwarové noviny, 2001. [9] NEGROPONTE, N. Digitální svět. Op. cit., předsádka. [10] Příklady kritik tzv. kyber utopií jsou: - BARBROOK, R. - CAMERON, A. The Californian Ideology [online]. [1995] [cit. 08-03-2009]. URL: < http://www.hrc.wmin.ac.uk/theory-californianideology-main.html>. - MILLARCH, F. Net Ideologies: From Cyber-liberalism to Cyber-Realism [online]. Cybersoc Magazine, 1998, no. 4. [cit. 12-04-2009]. URL:. - ROBINS, K. Kyberprostor a svět, ve kterém žijeme. Revue pro média. 2003, č. 5. s. 15-23. [11] FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Working USA: The Journal of Labour and Society. Oxford: Blackwell Publishing, 2008, vol. 11, no. 6. s. 183. [12] Viz WOLF, G. The Wisdom of Saint Marshall, the Holy Fool. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, January 1996. vol. 4, no. 1 [cit.30-10-2008]. URL: < http://www.wired.com/wired/archive//4.01/saint.marshal.html?person=marsh.... Viz BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. Hardwired,1996 [cit. 05-102008]. URL: . Prologue. [13] PURDY, J. The God of the Digerati [online]. 2002 [cit. 18-10-2008]. URL: < http://www.prospect.org/cs/articles?article=the_god_of_the_digerati>. [14] Ibidem. [15] KEEGAN, P. Digerati! [online]. 1995 [cit. 18-10-2008]. URL: < http://www.tc.umn.edu/~jbshank/Digerati!.html>. [16] Viz CARR, D. 'Wired:‘ The Coolest Magazine on the Planet. The New York Times [online]. 27.7.2003 [cit. 23-02-2009]. URL: < http://www.nytimes.com/2003/07/27/books/review/27CARRLT.html?ex=12355380.... [17] Ibidem.
[18] Prismatem liberalistického meritokratismu si vážili těch, kteří dokázali to, co oni. V tomto postoji se tedy skrývá paradox latentního elitářství. [19] MACHÁČEK, L. Internet a sociológia v americkom časopise „WIRED." Sociológia. Bratislava: Sociologický ústav - Slovenská akadémia vied, 1997, roč. 29, č. 2. s. 219. [20] KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. [21] Ibidem. [22] KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. [23] Ibidem. [24] Viz FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 187. [25] KEEGAN, P. Digerati! Op. cit. [26] Viz WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 43. [27] Ibidem, s. 46-47. [28] Srovnej FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 187-188. [29] Geek = v angloamerických zemích hovorový výraz používaný pro označení lidí s úzce vymezenými zájmy odpovídajícími zejména oblasti počítačů či jiných exaktních věd. Pro geeky je typické, že mají problémy v komunikaci s běžnou populací, neboť „žijí ve svém vlastním světě." (V angličtině toto označení znamená též „kejklíř", „podivín" či „excentrik"). [30] Nerd = hanlivé označení člověka s vysokou inteligencí a zpravidla jednostrannými intelektuálními zájmy, ovšem po fyzické stránce nešikovného, majícího výrazně chabé sociální schopnosti. Stereotypní nerdové jsou považováni za outsidery a podivíny, kteří obtížně fungují v praktickém životě. (V angličtině toto označení znamená též „pošuk" či „pako"). [31] Srovnej FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit. s. 183, 187-188. [32] BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Chapter 10, The Software Developer Bill Gates. [33] Ibidem, Chapter 8, The Gadfly John C. Dvorak. [34] SNIDER, B. Jaron. Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, May/ June 1993. vol. 1, no. 2 [cit. 29-10-2008]. URL: . [35] LANIER, J. Digitální inventura: co se vlastně změnilo v posledních pěti letech? Živel. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1999, č. 14. s. 39.
Převzato z: LANIER, J. Taking Stock: So What's Change in the Last Five Years? Wired [online]. San Francisco: Wired Ventures, January 1998, vol. 6, no. 1 [cit. 29-10-2008]. URL: < http://www.wired.com/wired/archive//6.01/lanier.html?pg=1&topic=>. [36] BROOKS, D. Bobos: nová americká elita a její styl. překlad K. Weissová a M. Weiss. Praha: Dokořán, 2001. [37] FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 190-191. [38] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 11-69. [39] COMDEX (Computer Dealer's Exhibition) = mezinárodní výstava výpočetní techniky, probíhala pravidelně od roku 1979 do roku 2003 v různých městech USA. [40] CES (The Consumer Electronics Show) = největší světový veletrh spotřební elektroniky, konající se v Las Vegas od roku 1967. [41] INTERTOP = mezinárodní výstava a konference zaměřená na technologie a byznys, pravidelně konaná od roku 2005 v New Yorku, Las Vegas, São Paulu, Tokyu a Mumbai. [42] Comdex.com [online]. c2009 [cit. 19-03-2009]. URL: . [43] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 41-43. [44] Ibidem, s. 34. [45] Ibidem. [46] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 34-35. [47] Ibidem, s. 36. FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 191. [48] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 36-37. [49] Viz MACEK, J. Raná kyberkultura. Op. cit., s. 36. [50] MACEK, J. Raná kyberkultura. Op. cit., s. 37. [51] Ibidem, s. 36. [52] Ibidem, s. 16. [53] Viz Historie Internetu [online]. [11-04-2009]. URL:. [54] Viz McCOMBS, M. - SHAW, D. The Agenda-Setting Function of Mass Media. Public Opinion Quarterly
. 1972, vol. 36, no. 2. s. 176-187. [55] Poprvé popsaný jako tzv. Thomasův teorém, který říká: „Pokud lidé definují situace jako reálné, pak jsou tyto reálné ve svých důsledcích." JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001. s. 254. Štítky: internet, kyberprostor, digerati, digitální avantgarda, kyber elity, kyber utopie, kyberkultura , kyberpunk, virtuální třída, diskurz
