DIABETES MELLITUS Diabetes mellitus je dnes jedním z nejzávažnějších onemocnění hromadného výskytu. Diabetiků v celém světě významně přibývá. Dnes dosahuje výskyt diabetu v České republice kolem 7 %, pravděpodobně každý třetí občan diabetes mellitus během života dostane. Následující článek popisuje typy diabetu, léčbu a možné komplikace doprovázející toto onemocnění.
Diabetes mellitus – definice, příznaky Diabetes mellitus (cukrovka) je metabolické onemocnění charakterizované zvýšenou hladinou cukru v krvi – tzv. hyperglykémií. Při zvýšené hladině cukru v krvi se cukr dostává také do moči, hovoří se o tzv. glykosurii. Toto onemocnění je spojeno s funkčností či množstvím hormonu inzulínu. Inzulín se tvoří ve slinivce břišní v tzv. Langerhansových ostrůvcích. Účinek inzulínu spočívá v tom, že usnadňuje přechod cukru z krve do tkání, kde je cukr využíván jako zdroj energie. Pokud inzulín začne v těle chybět, netvoří se jej dostatečné množství, nebo jej tkáně nedokáží přijmout, dochází ke zvýšené hladině cukru v krvi a rozvoji cukrovky. Diabetes dělíme na diabetes mellitus 1. typu a 2. typu, pro každý typ je charakteristická jiná příčina vzniku a jiná léčba. Za hraniční hodnotu diabetu se pokládá koncentrace glukózy v krvi 7,0 mmol/l nalačno a 11,1 mmol/l za 2 hod po jídle. Také rozlišujeme tzv. prediabetes (hraniční diabetes), je to stav předcházející rozvoji skutečného diabetu. Lidé s prediabetem mají vyšší hladinu glukózy než je běžné, ovšem ne tak vysokou jako při diabetu. Tyto hodnoty glukózy se pohybují od 5,6–6,9 mmol/l. Příznaky: První příznaky, se kterými nemocný přichází, jsou obvykle hubnutí, žízeň, nadměrné pití a močení, únavnost a nevýkonnost. U cukrovky 1. typu může být první manifestací i akutní komplikace diabetické kóma s poruchou vědomí. I u diabetiků 2. typu může být prvním projevem porucha vědomí při vysoké hladině cukru v krvi. Nejčastěji je cukrovka 2. typu zjištěna náhodně při preventivní prohlídce.
1
Diabetes mellitus 1. typu Tento typ cukrovky představuje méně častou formu, postihuje spíše mladší osoby do 35 let. Vzniká tehdy, když slinivka břišní přestane vyrábět inzulín. Může to být způsobeno poškozením tkáně slinivky, a to buď infekcí, nebo autoimunitní reakcí. Roli zde mohou hrát i genetické vlivy. V důsledku nedostatečné a postupně vůbec žádné tvorby inzulínu v těle dochází k hyperglykémii.
Léčba Léčba tohoto typu diabetu spočívá v celoživotním dodávání inzulínu do těla. K aplikaci inzulínu se používají speciální inzulínové stříkačky a inzulínová pera. Ty se aplikují do podkoží na stehně, břiše nebo paži většinou 3–6x denně. Pacient si aplikuje inzulín sám a má také možnost kontroly hladiny cukru pomocí diagnostických proužků a glukometru. Jeho použití spočívá v nanesení kapky krve na diagnostický proužek a glukometr vyhodnotí aktuální hladinu cukru v krvi. Pacient si tak může v průběhu dne kontrolovat hladinu cukru a podle toho i upravovat dávky inzulínu. U diabetiků, kterým nepřiměřeně kolísají hladiny cukru v krvi, se používá inzulínová pumpa. Je to malá krabička se zásobou inzulínu, který je neustále pomalu podáván tenkou kanylou a jehlou pod kůži a před každým jídlem si nemocný přidá určité množství inzulínu navíc. Součástí léčby je i změna stravovacích návyků a dieta, pravidelné rozložení potravy během dne (šest jídel denně) a výběr správného druhu potravin. Další možností léčby může být i transplantace slinivky břišní nebo transplantace buněk v Langerhansových ostrůvcích.
Diabetes mellitus 2. typu Diabetes 2. typu postihuje nejčastěji pacienty středního a pozdního věku. V 80 % případů se jedná o pacienty trpící obezitou. Podstatou tohoto onemocnění je porucha reaktivity a citlivosti tkání na inzulín, kterého je pouze relativní nedostatek. Ve srovnání se zdravými jedinci mohou tito nemocní mít hladiny inzulínu dokonce vyšší. Mluvíme o inzulínové rezistenci. Inzulín se vytváří v dostatečné míře, ale tkáň na něj nedostatečně reaguje, což vede opět ke zvýšené hladině cukru v krvi. Většina nemocných trpí ještě dalšími nemocemi jako jsou vysoký krevní tlak, zvýšená hladina tuků a kyseliny močové v krvi. Soubor těchto onemocnění je nazýván jako tzv. metabolický syndrom. 2
Léčba Léčba diabetu 2. typu spočívá hlavně v dietě, snížení tělesné hmotnosti, zvýšení fyzické aktivity a podávání léků perorálních antidiabetik. V některých případech je potřebné podávání inzulínu jako u diabetiků 1. typu. U diabetiků 2. typu je ve spoustě případů dosaženo zlepšení cukrovky až normalizace hladiny cukru pouze díky redukci hmotnosti a dietní úpravě. U pacientů, u kterých dieta není dostačující, je nutno podávat léky. Pro léčbu cukrovky máme léky, které zvyšují výdej inzulínu z beta buněk slinivky břišní: deriváty sulfonylurey – např.AMARYL, GLYMEXAN, OLTAR,GLIMEPIRID glinidy – např. REPAGLINID. léky zvyšující citlivost tkání na inzulín: metformin – např. GLUCOPHAGE, SIOFOR, STADAMET glitazony – např. ACTOS. Novějšími léky diabetu 2. typu jsou gliptiny. Gliptiny ovlivňují sekreci inzulínu, ale také snižují hladinu glukagonu (hormon, který působí proti účinkům inzulínu). Účinek těchto léků mizí po normalizaci glykémie, což výrazně snižuje riziko hypoglykémie. Podávají se většinou v kombinaci s metforminem, např. EUCREAS, GALVUS, JANUMET. Pacienti s prediabetem mohou užívat volně prodejné přípravky na ovlivnění hladiny cukru, např. BRAINWAY GURMAR, DIAVAL, WALMARK DIALEVEL.
Dieta Pravidelnost v jídle – jídelníček je rozdělen do 3–4 jídel denně. Rovnoměrné rozdělení energie a sacharidů během celého dne, aby nedocházelo k hladovění a velkým výkyvům hodnot cukru. U pacientů léčících se inzulínem je nutné obvykle zachovat svačiny a druhé večeře v dietě. Strava musí splňovat zásady racionální výživy s dostatkem vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Dbáme na každodenní zařazení ovoce a zeleniny, celozrnných výrobků, luštěnin. 3
Nejzásadnějším opatřením v redukční dietě u obézních pacientů je snížení obsahu tuku. Omezení kuchyňské soli je důležité u všech obézních pacientů, a to z důvodu stimulačního efektu soli povzbuzujícího chuť k jídlu, a také proto, že pacienti často trpí hypertenzí a otoky. Důležitý je dostatečný příjem nízkoenergetických tekutin (1,5–2 l denně), alkoholické nápoje nejsou vhodné.
Komplikace diabetu Akutní Akutní komplikace ohrožují bezprostředně život nemocného, avšak při správné léčbě a dodržování určitých pravidel většinou dochází k rychlé úpravě stavu. Hyperglykemické ketoacidotické kóma – vzniká u diabetiků 1. typu, kteří si nepodají inzulín, v těle nastává hyperglykémie a hromadí se ketolátky, dochází k okyselení krve, tekutiny z těla se ztrácí při nadměrném močení. Nemocný má různě hlubokou poruchu vědomí, usilovně dýchá, z dechu je cítit aceton. Laktátová acidóza – bývala u nemocných s diabetem 2. typu komplikací léčby dnes již nepoužívanými přípravky. K tomuto stavu může v současnosti dojít, pokud nemocný drží přísnou redukční dietu bez dohledu a rad lékaře, nebo nadměrně konzumuje alkohol při užívání metforminu. Rozvíjející se laktátová acidóza se projevuje únavou, dušností, nespecifickými bolestmi břicha, zvracením, poruchami vědomí. Hyperglykemické hyperosmolární kóma – je závažnou komplikací, která se objevuje u diabetiků 2. typu. Vyvolávajícím momentem bývá infekce. Dochází k těžkému odvodnění organismu, hladina cukru v krvi je velmi vysoká. Příznaky se rozvíjejí postupně během 1–3 dnů: žízeň, dehydratace, snížení krevního tlaku, křeče, kóma. Hypoglykemické kóma – je vážnou komplikací, která nastává při předávkování inzulínem nebo léky, které zvyšují vylučování inzulínu z beta buněk, nebo při vyšší spotřebě cukru v těle, aniž by byla snížena dávka inzulínu (např. po sportovním zatížení). Nejčastějšími projevy jsou pocení, třes, hlad, nervozita, neklid, poruchy soustředění, může dojít až ke kómatu. 4
Problémem je, jak odlišit hypoglykemické kóma, kdy je nutné jako první pomoc podat cukr a ostatní akutní stavy u diabetiků, které jsou spojeny naopak s vyšší hladinou cukru, kdy je potřeba podat inzulín. Hypoglykémie se na rozdíl od ostatních diabetických kómat rozvíjí velmi rychle (během minut), kůže je opocená, není přítomné hluboké dýchání, nejsou známky dehydratace (suchý jazyk). Pokud si nejste jistí, není chybou podat pacientovi s hyperglykémií cukr (např. kostka cukru, hroznový cukr, sladká voda), ale může být osudovou chybou podat při hypoglykémii inzulín. Vždy je nutné zavolat lékařskou pomoc. Chronické Chronické komplikace jsou důsledkem dlouhodobého vlivu hyperglykémie. Rozvíjí se pomalu, plíživě a jejich léčba je svízelná a téměř nikdy nelze dosáhnout úplného uzdravení. Mezi chronické komplikace patří postižení následujících orgánů: ledviny – snížená funkce až selhání ledvin, oči – poškození sítnice, slepota, šedý a zelený zákal, cévy – ateroskleróza, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, nervy – brnění, bolesti končetin, dolní končetiny – otlaky, vředy, defekty, záněty, někdy až nutnost amputace, nejdůležitější je správná péče a hygiena o dolní končetiny a také správný výběr obuvi, zažívací ústrojí – poruchy trávení, vyprazdňování, žlučníkové kameny. Téma zpracoval: Mgr.Lucie KUNZOVÁ, lékárník Poradna on‐line www.DocSimon.cz Téma bylo zpracováno bez nároku na úplnost. Téma bylo zpracováno dle nejlepšího vědomí a svědomí autora na základě dostupných relevantních vědeckých informací. 5
