ˇ PR ˇ ´IRODOVEDECK ˇ ´ FAKULTA MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNE, A
Depozice uhl´ıkov´ ych nanotrubek v mikrovlnn´ em plazmov´ em hoˇ r´ aku Bakal´aˇrsk´a pr´ace
Brno, 2006
Petr Synek
Zde bych chtˇel podˇekovat vˇsem, bez jejichˇz podpory by se tato pr´ ace nerealizovala. Podˇekov´an´ı by vˇsak nemˇelo b´yt delˇs´ı neˇz samotn´ a pr´ ace, proto uvedu jen ty nejd˚ uleˇzitˇeˇs´ı, zbyl´ı urˇcitˇe odpust´ı. Pˇredevˇs´ım bych chtˇel podˇekovat m´e vedouc´ı t´eto pr´ ace Lence Zaj´ıˇckov´e za trpˇelivost a ochotu, kterou v pr˚ ubˇehu jej´ı tvorby projevila. V neposledn´ı ˇradˇe dˇekuji Zuzanˇe Kuˇcerov´e, kter´a se spolupod´ılela na tvorbˇe vzork˚ u, za jej´ı pˇr´ıstup, cenn´e rady ˇ a pomoc ve vˇsech drobn´ych maliˇckostech. Clovˇek na kter´eho nesm´ım zapomenout je moje maminka, bez kter´e by to neˇslo.
Vedouc´ı bakal´aˇrsk´e pr´ace : Mgr. Lenka Zaj´ıˇckov´a, Ph.D. Konzultanti : Mgr. V. Kudrle, Ph.D. Mgr. O. Jaˇsek
Zad´ an´ı bakal´ aˇ rsk´ e pr´ ace Uhl´ıkov´e nanotrubky jsou v souˇcasn´e dobˇe velmi studovan´ym nanostrukturn´ım materi´alem vzhledem ke sv´ym zaj´ımav´ym vlastnostem (vysok´y modul pruˇznosti a pevnost, variabilita tepeln´e a elektrick´e vodivosti, emisn´ı vlastnosti apod). Perspektivn´ı metodou pˇr´ıpravy ´ je metoda plazmochemick´e depozice z plynn´e f´aze (PECVD). Ukolem pr´ace je studovat depozici uhl´ıkov´ych nanotrubek v mikrovlnn´em plazmov´em hoˇr´aku za atmosf´erick´eho tlaku. Pˇripraven´e vzorky budou zkoum´any pomoc´ı elektronov´e mikroskopie ve spolupr´aci ´ ´ ˇ s Ustavem pˇr´ıstrojov´e techniky a Ustavem fyziky materi´al˚ u AV CR.
Tuto pr´aci jsem vypracoval s´am s pouˇzit´ım uveden´e literatury. Petr Synek
Byla studov´ana synt´eza uhl´ıkov´ych nanotrubek v mikrovlnn´em plazmov´em hoˇr´aku za atmosf´erick´eho tlaku. Depozice prob´ıhaly ve smˇesi argonu, vod´ıku a metanu na vrstven´em substr´atu Si/SiO2 /Fe. Tlouˇst’ka Fe katalyz´atoru byla 5 a 10 nm. Rastrovac´ı elektronov´a mikroskopie odhalila pˇr´ıtomnost r˚ uznˇe hust´e vrstvy mnohostˇenn´ych nanotrubek s pr˚ umˇerem 6 aˇz 84 nm. Pozorov´any byly nanotrubky vznikl´e vrcholov´ym r˚ ustem pˇredpokl´adan´ym pro PECVD, kde velikost ˇc´astic je pˇribliˇznˇe stejn´a jako polomˇer nanotrubek. Nicm´enˇe na nˇekter´ych m´ıstech depozitu byly nanotrubky mnohem tenˇc´ı, neˇz katalytick´e ˇc´astice. Tlouˇst’ka a struktura depozitu nebyla jednotn´a. Pr˚ umˇer nanotrubek se sniˇzoval s rostouc´ı depoziˇcn´ı teplotou a sniˇzuj´ıc´ı se tlouˇst’kou vrstvy katalyz´atoru. Byla studov´ana prvn´ı f´aze depozice, pˇri kter´e se substr´at prudce zahˇreje a dojde k rozruˇsen´ı vrstvy katalyz´atoru na mikroˇc´astice. Vyˇsˇs´ı obsah vod´ıku v depoziˇcn´ı smˇesi pak vede ke sn´ıˇzen´ı velikosti mikroˇc´astic.
The microwave plasma torch at atmospheric pressure has been studied for carbon nanotube synthesis. The depositions were carried out on silicon substrates with silicon oxide and thin iron catalytic overlayers from the mixture of argon, hydrogen and methane. Thickness of metal catalyst layer was 5 and 10 nm. Scanning electron micrographs revealed multi walled nanotubes with the diameters ranging from 6 to 84 nm. The nanotubes growth conformed to the tip growth model suggested for PECVD with the size of catalytic microparticles was similar as the diameter of nanotubes. However on some places of the deposit, nanotubes were much thiner than the catalytic particles. The thickness and structure of deposit were not uniform. The diameter of nanotubes decreased with increasing deposition temperature and decreasing thickness of catalytic layer. The first phase of deposition, in which the temperature abruptly increases and the continuous thin catalytic layer breaks into microparticles, was studied. It seems that higher content of hydrogen in the mixture lowers the size of the particles.
Obsah ´ 1 Uvod
7
2 Teorie 2.1 Struktura a vlastnosti nanotrubek . . . . . . . . . . . 2.1.1 Vazba mezi atomy uhl´ıku . . . . . . . . . . . 2.1.2 Struktura nanotrubek . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Vlastnosti nanotrubek . . . . . . . . . . . . . 2.1.4 Vyuˇzit´ı nanotrubek . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Synt´eza a r˚ ust uhl´ıkov´ych nanotrubek . . . . . . . . . 2.2.1 Shrnut´ı metod synt´ezy nanotrubek . . . . . . 2.2.2 Mechanismus r˚ ustu uhl´ıkov´ych nanotrubek . . 2.2.3 PECVD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Metody diagnostiky uhl´ıkov´ych nanotrubek . . . . . . 2.3.1 Souhrn metod pouˇz´ıvan´ych pˇri v´yzkumu CNT 2.3.2 Rastrovac´ı elektronov´y mikroskop . . . . . . . 3 Experiment 3.1 Popis aparatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Depoziˇcn´ı proces a podm´ınky . . . . . . . . . . . 3.3 Postup charakterizace pˇripraven´ych vzork˚ u . . . . 3.4 V´ysledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.1 Rozbor vzork˚ u s uhl´ıkov´ymi nanotrubkami 3.4.2 Rozbor poˇc´ateˇcn´ı f´aze depozice . . . . . . 4 Z´ avˇ er
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . . . . . . . .
8 8 8 9 11 12 13 13 15 16 18 18 19
. . . . . .
21 21 23 25 26 26 33 38
6
Kapitola 1 ´ Uvod Nanotechnologie vˇseobecnˇe, konkr´etnˇe pak uhl´ıkov´e nanotrubky (carbon nanotubes), jsou z mnoha d˚ uvod˚ u fascinuj´ıc´ım materi´alem k vˇedeck´emu zkoum´an´ı - a to nejen z hlediska prohlubov´an´ı lidsk´eho vˇedˇen´ı. Jejich vlastnosti jim d´avaj´ı perspektivu na vyuˇzit´ı v mnoha oborech, napˇr´ıklad v integrovan´ych obvodech, biomedic´ınsk´ych aplikac´ıch ˇci kompozitn´ıch materi´alech. Pokud se ovˇsem maj´ı CNTs prosadit v komerˇcnˇe vyuˇziteln´ych aplikac´ıch, je tˇreba vypracovat spolehlivou a ekonomicky v´yhodnou metodu jejich masov´e v´yroby. Tato se zab´yv´a studiem metody v´yroby nanotrubek pomoc´ı mikrovlnn´eho hoˇr´aku za atmosf´erick´eho tlaku. Tato metoda by d´ıky sv´e relativn´ı nen´aroˇcnosti, co se depoziˇcn´ıch podm´ınek t´yk´a, mohla odpovˇedˇet na poˇzadavek n´ızk´e ceny a vysok´e kvantity.
7
Kapitola 2 Teorie 2.1 2.1.1
Struktura a vlastnosti nanotrubek Vazba mezi atomy uhl´ıku
Abychom mohli pochopit strukturu a vlastnosti uhl´ıkov´ych nanotrubek (d´ale jen CNT(s) - carbon nanotube(s)) [1], mus´ıme se nejprve zab´yvat vazbou jednotliv´ych atom˚ u uhl´ıku. Uhl´ık m´a ˇsest elektron˚ u, pˇriˇcemˇz dva obsad´ı 1s orbital a zbyl´e ˇctyˇri pak obsad´ı sp3 , sp2 nebo sp hybridn´ı orbital. V diamantu obsazuj´ı ˇctyˇri valenˇcn´ı elektrony sp3 hybridn´ı orbital a tvoˇr´ı ekvivalentn´ı σ vazby, kter´ymi se v´aˇz´ı na ˇctyˇri dalˇs´ı uhl´ıkov´e atomy. Tato tˇr´ı-dimenzion´aln´ı do sebe zapadaj´ıc´ı struktura dˇel´a diamant nejtvrdˇs´ım zn´am´ym materi´alem. Protoˇze elektrony jsou ve formˇe σ kovalentn´ıch vazeb, bez delokalizovan´ych π vazeb, je diamant elektricky nevodiv´y. Elektrony jsou k diamantu pevnˇe v´az´any prostˇrednictv´ım vazeb mezi atomy a absorbuj´ı svˇetlo v ultrafialov´e oblasti spektra, nikoli vˇsak ve viditeln´e ˇci infraˇcerven´e oblasti. V grafitu tˇri vnˇejˇs´ı elektrony kaˇzd´eho atomu uhl´ıku zab´ıraj´ı rovinn´y sp2 hybridn´ı orbital a tvoˇr´ı tˇri rovinn´e σ vazby se ˇctvrt´ym elektronem v mimorovinn´em π orbitalu. Takto je vytvoˇrena rovinn´a hexagon´aln´ı s´ıt’. Van der Waalsovy s´ıly pak drˇz´ı jednotliv´e listy hexagon´aln´ıch s´ıt´ı soubˇeˇznˇe s ostatn´ımi ve vzd´alenosti 0,34 nm. sp2 orbit´aln´ı σ vazba je 0.14 nm dlouh´a a 420 kcal/mol siln´a, zat´ımco sp3 orbit´aln´ı σ vazba je dlouh´a 0.15 nm a 360 kcal/mol siln´a. Proto je grafit rovinnˇe pevnˇejˇs´ı neˇz diamant. Mimorovinn´y π elektron je distribuovan´y nad rovinou grafitu a ˇcin´ı ho tak v´ıce elektricky i teplotnˇe vodiv´ym. Interakce svˇetla s volnou π vazbou - elektronem zp˚ usobuje, ˇze grafit se jev´ı jako ˇcern´y. Slab´a van der Waalsova s´ıla mezi jednotliv´ymi listy grafitu jej ˇcin´ı mˇekk´ym a tud´ıˇz ide´aln´ım lubrikantem, protoˇze se jednotliv´e listy po sobˇe mohou lehce posunovat. Uhl´ıkov´e nanotrubky vypadaj´ı jako dut´y v´alec tvoˇren´y zavinut´ymi grafitov´ymi listy. Tud´ıˇz vazby v nanotrubk´ach jsou pˇrev´aˇznˇe sp2 . Pˇresto kruhov´e zakˇriven´ı zp˚ usob´ı σ −π rehybridizaci, ve kter´e jsou σ vazby lehce mimo rovinu. Kompenzov´ano je to t´ım, ˇze zb´yvaj´ıc´ı 8
9
KAPITOLA 2. TEORIE
π orbital je v´ıce delokalizovan´y vnˇe trubky. Toto ˇcin´ı CNTs mechanicky silnˇejˇs´ımi, elektricky i teplotnˇe v´ıce vodiv´ymi a chemicky i biologicky v´ıce aktivn´ımi neˇzli grafit. Nav´ıc tato delokalizace umoˇzn ˇ uje zapojen´ı urˇcit´ych defekt˚ u, jak´ymi jsou napˇr´ıklad heptagony a pentagony, ˇc´ımˇz lze vytvoˇrit nanotrubky zahnut´e, toroidn´ı a spir´alovit´e, ve kter´ych budou elektrony lokalizov´any pr´avˇe v pentagonech a hexagonech z d˚ uvodu redistribuce π elektron˚ u. Nanotrubky naz´yv´ame bezdefektn´ı tehdy, kdyˇz obsahuj´ı pouze hexagon´aln´ı struktury a defektn´ı pokud obsahuj´ı topologick´e defekty, jako jsou pr´avˇe heptagony, pentagony nebo jin´e chemick´e nebo strukturn´ı defekty.
2.1.2
Struktura nanotrubek
Jak uˇz bylo naps´ano dˇr´ıve, nanotrubky dˇel´ım na defektn´ı a bezdefektn´ı. Bezdefektn´ı nanotrubky m˚ uˇzeme rozdˇelit na jednostˇenn´e (d´ale jen SWNTs - single walled nanotubes) [1] a v´ıcestˇenn´e (d´ale jen MWNTs - multi walled nanotubes) [2,3]. SWNTs jsou jednoduch´ym dut´ym v´alcem z grafitu, zat´ımco MWNTs jsou souosou soustavou nˇekolika takov´ych v´alc˚ u. Jsou ˇcasto pozorov´any jako pˇr´ım´e nebo elasticky zoh´yban´e struktury, kter´e se vyskytuj´ı jak samostatnˇe, tak ve svazc´ıch [4]. SWNTs se d´a zobrazit jako dut´y v´alec, zformovan´y svinut´ım grafitov´eho listu a je ~ ve smyslu dvou cel´ych ˇc´ısel (n,m) koresponduj´ıc´ıch s vektory charakterizov´an vektorem C mˇr´ıˇzky v grafitu a~1 a a~2 (obr´azek 2.1) ~ = na~1 + ma~2 . C
(2.1)
Takˇze SWNTs je zkonstruov´ana zavinut´ım listu takov´ym zp˚ usobem, ˇze oba koncov´e body ~ jsou pˇres sebe. CNT je pak urˇcena vektorem (n,m) s polomˇerem trubky dan´ym vektoru C vztahem ~ |C| a(n2 + nm + m2 ) D= = , (2.2) π π kde |a| = |a~1 | = |a~2 | je mˇr´ıˇzkov´a konstanta grafitu. Trubky, ve kter´ych m = n, maj´ı pˇr´ıvlastek arm chair a trubky ve kter´ych m = 0 pˇr´ıvlastek zig-zag. Ostatn´ı trubky maj´ı pˇr´ıvlastek chiral a jsou charakterizov´any u ´ hlem Θ, definovan´ym jako u ´ hlov´y rozd´ıl mezi ~ vektorem C a smˇerem a~1 . ! √ 3m Θ = tan−1 (2.3) (m + 2n) Θ m´a rozsah od 0 pro zig-zag (m = 0), po 30o pro armchair (m = n) (obr´azek 2.2). Zb´yv´a dodat, ˇze podle konvence je n ≥ m. Stabilita nanotrubky je z´avisl´a na deformaˇcn´ı pr´aci v nanotrubk´ach a je u ´ mˇern´a k 1/D na CNT. Pˇredpokl´ad´a se, ˇze SWNTs by mˇela b´yt alespoˇ n 0.4 nm v pr˚ umˇeru, aby si mohla dovolit takovou energii a nejv´yˇse 3.0 nm ˇsirok´a, aby udrˇzela v´alcovou strukturu a nezhroutila se. Experimenty ukazuj´ı SWNTs s pr˚ umˇerem od 0.6 nm do 2.0 nm, aˇckoli byly pozorov´any i nanotrubky jak uˇzˇs´ı (0.4 nm), tak ˇsirˇs´ı (3.0 nm). SWNTs s vˇetˇs´ım pr˚ umˇerem
KAPITOLA 2. TEORIE
10
~ a~1 , a~2 . D´ale leze vidˇet smˇery pro Obr´azek 2.1: Grafitov´a rovina s vyznaˇcen´ymi vektory C, zig-zag a armchair.
Obr´azek 2.2: Pˇr´ıklady moˇzn´ych konfigurac´ı SWNTs z´avislosti na st´aˇcen´ı roviny grafitu. maj´ı tendenci se hroutit, pokud nejsou podporov´any jin´ymi silami nebo obklopeny sousedn´ımi CNTs, napˇr´ıklad v MWNTs. Nejuˇzˇs´ı CNT v MWNT byla nalezena s polomˇerem 0.4 nm, zat´ımco nejˇsirˇs´ı nanotrubky maj´ı aˇz nˇekolik set nm v pr˚ umˇeru. Typick´e MWNTs maj´ı vnitˇrn´ı polomˇer vˇetˇs´ı neˇz 2 nm a vnˇejˇs´ı menˇs´ı neˇz 100 nm. ~ urˇcuje vlastnosti nanotrubek. Napˇr´ıklad m˚ Struktura nanotrubek a obzvl´aˇstˇe C uˇzeme vylouˇcit vˇsechny zig-zag CNTs v MWNTs. Je to zp˚ usobeno t´ım, ˇze mezera mezi dvˇema sousedn´ımi zig-zag nanotrubkami (n,0) a (m,0) je ∆D/2 = (0.123/π)(n − m) z rovnice (2.2), kde a = 0.246 nm. Toto se nikdy nem˚ uˇze pˇribl´ıˇzit k hodnotˇe 0.34 nm, kter´a je potˇrebn´a (mezi dvˇema rovinami grafitu je takto ˇsirok´a vazba, jak bylo uvedeno v u ´ vodn´ı ˇc´asti) nehledˇe na to, jak´e jsou hodnoty ˇc´ısel n a m. Kaˇzdop´adnˇe MWNTs se d´a vytvoˇrit ze vˇsech armchair CNTs s parametrem (5n,5n) kde n = 1,2,3... Mezera mezi jednotliv´ymi nanotrubkami pak bude 0.334 nm, coˇz je velice bl´ızko potˇrebn´e hodnotˇe 0.34 nm.
11
KAPITOLA 2. TEORIE
Kromˇe bezdefektn´ıch nanotrubek se m˚ uˇzeme setkat tak´e s nanotrubkami defektn´ımi. Experiment´aln´ı pozorov´an´ı mezi nˇe mimo jin´e zahrnuj´ı nanotrubky uzavˇren´e (capped) a ohnut´e (bent), rozvˇetven´e (do tvaru L, Y a T) a spir´aln´ı. U vˇetˇsiny tˇechto defekt˚ u se vˇeˇr´ı, ˇze jsou zp˚ usobeny pr´avˇe heptagony a pentagony vloˇzen´ ymi do uhl´ıkov´e hexagon´aln´ı vazby. Pozorovan´e MWNTs tak´e obsahovaly struktury jako uhl´ıkov´a nanovl´akna a bambusov´e struktury (jedn´a se o pospojovan´e uzavˇren´e nanotrubky). V z´asadˇe se d´a ˇr´ıci, ˇze SWNTs jsou pˇrev´aˇznˇe bezdefektn´ı, zat´ımco MWNTs jsou defektn´ı pomˇernˇe v´ıce a obsahuj´ı r˚ uzn´e topologick´e defekty (pentagon - heptagon) nebo strukturn´ı defekty (nesouvislosti, k´onick´y tvar nebo bambusovou strukturu). Bylo vyvinuto nˇekolik program˚ u, kter´e poˇc´ıtaˇcovˇe modeluj´ı tyto defekty; vˇetˇsinou se pˇredpokl´adaj´ı dva typy nanotrubek s topologick´ymi defekty (heptagon - pentagonov´ymi p´ary).
2.1.3
Vlastnosti nanotrubek
O v´yjimeˇcn´ych vlastnostech nanotrubek by se urˇcitˇe dala napsat nejedna samostatn´a pr´ace, proto d´ale shrnu pouze jejich nejpodstatnˇejˇs´ı ˇc´ast. Jak uˇz bylo ˇreˇceno dˇr´ıve, kovalentn´ı σ vazba d´av´a nanotrubk´am vysok´y modul pevnosti v tahu, vysokou elasticitu a t´ım vˇseobecnˇe ˇcin´ı nanotrubky nejpevnˇejˇs´ım materi´alem [5–10]. Byla provedena mˇeˇren´ı pevnosti nanotrubek v tahu s v´ysledky aˇz 150 GPa a Young˚ uv modul pruˇznosti aˇz 1 TPa na jednu SWNTs. Toto ˇc´ıslo ovˇsem rychle kles´a, pokud se jedn´a o svazky SWNTs a MWNTs. Jako v jak´emkoli jin´em materi´alu existence defekt˚ u v´yraznˇe ovlivˇ nuje celkov´y charakter a d´ıky t´emˇeˇr jednodimenzion´aln´ı struktuˇre CNTs, je pevnost v tahu d´ana nejslabˇs´ım ˇcl´ankem. Urˇcitou v´yhodou m˚ uˇze b´yt, ˇze v nanotrubk´ach doch´az´ı pˇri urˇcit´em napˇet´ı k plastick´e deformaci, kter´a zv´yˇs´ı maxim´aln´ı moˇzn´e napˇet´ı jeˇstˇe pˇred t´ım, neˇz se nanotrubka pˇretrhne. CNTs jsou jinak d´ıky sv´e dut´e struktuˇre v´yraznˇe slabˇs´ı v˚ uˇci nam´ah´an´ı tlakem, torz´ı ˇci ohybem a maj´ı tendenci se zbortit. Uhl´ıkov´e nanotrubky mohou n´est tak´e nejvˇetˇs´ı proudovou hustotu ze vˇsech materi´al˚ u a to 109 − 1010 A/cm2 , to je tis´ıckr´at v´ıce neˇz mˇed’, coˇz je zp˚ usobeno jejich strukturou. V nejjednoduˇsˇs´ı aproximaci lze pouˇz´ıt model pro grafitovou rovinu kde ~k(kx , ky ) je vlnov´y vektor. ( ) 12 √ 3kx a ky a k a y E(kx , ky ) = ±γ 1 + 4 cos( cos( ) + 4 cos2 ( ) , (2.4) 2 2 2 kde γ je nearest neighbor-hopping parametr a a je mˇr´ıˇzkov´y parametr, jak uˇz bylo uvedeno dˇr´ıve. γ byla mˇeˇrena v hodnot´ach od 2.5 - 3.2 eV [11–19]. Vzhledem k tomu, ˇze grafitov´y list je stoˇcen´y do tvaru trubky, mus´ıme vz´ıt v u ´ vahu tak´e vazebnou podm´ınku periodick´e ~ Z ˇcehoˇz plyne, symetrie kolem obvodu nanotrubky nebo vektoru C. ~k C ~ = 2πq,
(2.5)
kde q je celoˇc´ıseln´e. Z toho plyne podm´ınka pro to, aby se CNT chovala jako vodiˇc: (n − m) = 3q
(2.6)
KAPITOLA 2. TEORIE
12
V ostatn´ıch pˇr´ıpadech se CNT chov´a jako polovodiˇc. Z toho plyne, ˇze dvˇe tˇretiny vˇsech nanotrubek se chovaj´ı jako polovodiˇce. Dalˇs´ı efekty zp˚ usoben´e zakˇriven´ım grafitov´eho listu mnoˇzinu nanotrubek chovaj´ıc´ıch se jako vodiˇce jeˇstˇe z´ uˇz´ı. U nanotrubek vzhledem k jejich geometrii doch´az´ı ke kvantov´an´ı vodivosti, kter´a je tak z´avisl´a na poˇctu vodivostn´ıch kan´al˚ u.
2.1.4
Vyuˇ zit´ı nanotrubek
V´yˇse uveden´e vlastnosti pˇredurˇcuj´ı CNT k mnoha vyuˇzit´ım. Opˇet je tˇreba ˇr´ıci, ˇze v´yzkum v t´eto oblasti je pomˇernˇe ˇsirok´y a j´a tedy zm´ın´ım pouze nˇekter´a moˇzn´a vyuˇzit´ı. Vysok´y pomˇer d´elky a pr˚ umˇeru (AR) je cestou hned k nˇekolika aplikac´ım. A to z d˚ uvodu, ˇze pokud v kompozitu dos´ahne pomˇer vodiv´ych komponent v˚ uˇci nevodiv´ym komponent´am 16%, st´av´a se smˇes vodivou. Tento pomˇer je vˇsak z´avisl´y pr´avˇe na AR a pro komponenty s vysok´ym AR je pouze 0.01 - 0.004 % [20]. Toho se d´a vyuˇz´ıt hned v nˇekolika aplikac´ıch, napˇr´ıklad pro elektrostatick´e nan´aˇsen´ı barev nebo elektrostatick´e st´ınˇen´ı (pˇri kter´em je vˇsak nutno dos´ahnout vysok´e vodivosti coˇz by vyˇzadovalo velmi kvalitn´ı SWNTs). Dalˇs´ı oblast´ı vyuˇzit´ı uhl´ıkov´ych nanotrubek je v oblasti vysoce pevn´ych kompozit˚ u a to d´ıky jejich unik´atn´ım mechanick´ym vlastnostem. Pevnost, jakou lze od materi´alu s obsahem nanotrubek oˇcek´avat, je 1000*X/3 GPa, kde 1000 odpov´ıd´a Youngovu modulu pruˇznosti v GPa, X je pod´ıl obsahu nanotrubek v materi´alu a 1/3 odpov´ıd´a izotropii rozdˇelen´ı nanotrubek v materi´alu. V praxi jsou vˇsak hodnoty mnohem niˇzˇs´ı a to hned z nˇekolika d˚ uvod˚ u. Pˇredevˇs´ım nanotrubky nejsou v kompozitu rozloˇzeny rovnomˇernˇe a tvoˇr´ı shluky, zat´ımco jin´e oblasti jsou na nanotrubky velmi ˇr´ıdk´e. D´ale je tu probl´em s vazbou nanotrubek na matrici kompozitu. U MWNTs je nav´ıc komplikac´ı, ˇze jednotliv´e vrstvy po sobˇe mohou snadno klouzat a vysouvat se. Tento probl´em by se dal odstranit vytvoˇren´ım kovalentn´ı vazby mezi nanotrubkami a okol´ım [21], popˇr´ıpadˇe vytvoˇren´ım velk´eho poˇctu m˚ ustk˚ u mezi okol´ım a nanotrubkou pomoc´ı vod´ıku. Velmi perspektivn´ı se jev´ı vytv´aˇren´ı vl´aken a lan o vysok´e pevnosti spl´et´an´ım jednotliv´ych nanotrubek [22–25]. Avˇsak jejich pevnost zat´ım dosahuje jen 1 GPa oproti pˇredpov´ıdan´ym 30-50 GPa. Uhl´ıkov´e nanotrubky se tak´e ˇsiroce vyuˇz´ıvaj´ı jako zdroje elektron˚ u v takov´ych aplikac´ıch, jako jsou rastrovac´ı a transmisn´ı elektronov´e mikroskopy a to d´ıky tomu, ˇze jsou chemicky inertn´ı a snesou i velkou proudovou hustotu. Podobnˇe jsou nanotrubky vyuˇz´ıv´any jako katody v ”field emission display” (FED). V tˇechto displej´ıch je klasick´e elektronov´e dˇelo nahrazeno, jednotliv´ymi dˇely tvoˇren´ymi pr´avˇe CNTs, kter´e jsou tˇesnˇe za obrazovkou, coˇz umoˇzn ˇ uje vytvoˇrit plochou obrazovku. Tato obrazovka sv´ymi vlastnostmi dalece pˇrevyˇsuje dnes pouˇz´ıvan´e LCD a plazmov´e monitory. A to co se kvality obrazu t´yˇce, tak i jeho ekonomiˇcnosti jelikoˇz nevyˇzaduje tolik komponent pro svou v´yrobu a m´a vˇetˇs´ı energetickou u ´ˇcinnost. Bohuˇzel poˇc´ateˇcn´ı ne´ uspˇechy zat´ım odradily v´yrobce, tato situace
KAPITOLA 2. TEORIE
13
by se vˇsak mˇela v nejbliˇzˇs´ı dobˇe zmˇenit. V oblasti mikroelektroniky a integrovan´ych obvod˚ u by mohly nanotrubky, d´ıky sv´e vysok´e proudov´e hustotˇe, fungovat jako spoje i v takov´ych podm´ınk´ach, ve kter´ych uˇz by bˇeˇznˇe doch´azelo k elektromigraci. V t´eˇze oblasti lze vyuˇz´ıt CNTs ke konstrukci FET (field effect tranzistor) obvod˚ u. Velk´ym probl´emem vˇsak z˚ ust´av´a polovodivost/vodivost kter´a je z´avisl´a na chiralitˇe trubek. A ta je st´ale jeˇstˇe tˇeˇzko ovlivniteln´a, coˇz v odvˇetv´ı kde je vyˇzadov´ana mezn´ı pˇresnost je z´asadn´ım probl´emem.
2.2 2.2.1
Synt´ eza a r˚ ust uhl´ıkov´ ych nanotrubek Shrnut´ı metod synt´ ezy nanotrubek
V t´eto kapitole jsem ˇcerpal pˇredevˇs´ım z ˇcl´anku Y. Anodo [26]. Obloukov´y v´yboj byl metodou, d´ıky kter´e objevil v roce 1991 S. Iijima nanotrubky [1] a jde tud´ıˇz o metodou, kter´a je z hlediska v´yroby CNTs nejstarˇs´ı. Jedn´a se o v´yboj mezi dvˇemi uhl´ıkov´ymi elektrodami za sn´ıˇzen´eho tlaku v plynu s okoln´ı teplotou. Tato metoda vych´az´ı z metody, kterou pouˇzil W. Kratschmer pro v´yrobu fulleren˚ u v roce 1990. V pˇr´ıpadˇe Iijimova experimentu ˇslo o depozici pˇri tlaku 1333 Pa v Argonu a bylo aplikov´ano stejnosmˇern´e napˇet´ı mezi ˇ o elektrody z ˇcist´eho uhl´ıku, pˇri depouhl´ıkov´ymi elektrodami (10 – 20 V, 100 A). Slo zici se ˇc´ast materi´alu anody odpaˇrila a vytvoˇrila v saz´ıch na stˇen´ach aparatury fullereny, ˇc´ast vˇsak vytvoˇrila na katodˇe depozit, kter´y obsahoval MWNTs. Uk´azalo se, ˇze pokud plyn, kter´ym je aparatura vyplnˇena, obsahuje atomy vod´ıku (CH4 ) nedoch´az´ı k produkci fulleren˚ u. Z´aroveˇ n se metan uk´azal jako nejvhodnˇejˇs´ı plyn k produkci MWNTs s vysoce kvalitn´ı krystalickou strukturou a pˇri jeho pouˇzit´ı bylo produkov´ano pouze mal´e mnoˇzstv´ı jin´ych uhl´ıkov´ych nanoˇc´astic. Tyto ˇc´astice mohu b´ yt jednoduˇse odstranˇeny napˇr´ıklad pomoc´ı IR zahˇr´ıv´an´ı nebo vyhˇr´ıv´an´ı v hork´em vzduchu pˇri 500◦ C. SWNTs byly poprv´e vyrobeny v roce 1993 [2, 3] stejnou metodou, s t´ım rozd´ılem, ˇze pro jejich r˚ ust byl v anodˇe kromˇe uhl´ıku obsaˇzen i kovov´y katalyz´ator (Fe, No, Co etc.). SWNTs vˇsak v tomto pˇr´ıpadˇe nebyly pˇr´ımo v depozitu na katodˇe jako dˇr´ıve MWNTs, ale byly v podobˇe saz´ı na stˇen´ach aparatury. Masov´e produkce SWNTs obloukov´ym v´ybojem bylo dosaˇzeno ˇ astice katalyz´atoru na SWNTs jsou pouˇzit´ım dvoukovov´eho Ni-Y katalyz´atoru v h´eliu. C´ obaleny amorfn´ım uhl´ıkem, toho se lze zbavit vyhˇr´at´ım na vzduchu na teplotu 420◦ C a n´asledn´ym vyplachov´an´ım HCl. Tato metoda umoˇzn ˇ uje vytv´aˇret nanotrubky ve velk´ych mnoˇzstv´ıch a s dobrou krystalickou strukturou d´ıky vysok´ym teplot´am dosahovan´ym ve v´yboji. Na druhou stranu tuto metodu nelze pouˇz´ıt k vytvoˇren´ı uspoˇr´adan´ych nanotrubek. Dalˇs´ı metodou pouˇz´ıvanou k v´yrobˇe uhl´ıkov´ych nanotrubek je metoda laserov´eho rozruˇsov´an´ı (laser ablation). Tato metoda se zakl´ad´a na laserov´em rozruˇsov´an´ı (ablaci) bloku grafitu s pˇr´ıdavkem katalytick´eho kovu. Tento blok je vytvoˇren ze smˇesi uhl´ıkov´e pasty, uhl´ıkov´eho cementu a kovu, kter´y je nˇekolik hodin zap´ekan´y, ˇc´ımˇz se vytvrd´ı.
KAPITOLA 2. TEORIE
14
Pot´e je vloˇzen do pece, zamˇeˇren laserem a ve smˇeru laserov´eho paprsku je vh´anˇen argon. Rozruˇsov´an´ım povrchu laserem doch´az´ı k uvolˇ nov´an´ı materi´alu a tvorbˇe nanotrubek. Ty jsou n´aslednˇe odn´aˇseny argonem na chlazen´y mˇedˇen´y kolektor. Teplota pece se pohybuje vˇetˇsinou kolem 1200◦ C, tlak kolem 66,5 KPa a pr˚ utok argonu 1 sccm. Tato metoda byla k synt´eze CNT vyuˇzita poprv´e v roce 1995 [27]. Zaj´ımavost´ı je, ˇze laserov´a ablace je metoda d´ıky kter´e byly dˇr´ıve objeveny fullereny [28]. Touto metodou lze produkovat vysoce kvalitn´ı nanotrubky bez defekt˚ u a s n´ızk´ym pod´ılem neˇcistot. Tato kvalita je d´ana pˇredevˇs´ım dostateˇcnou energi´ı laseru, kter´a dovoluje odpaˇrov´an´ı uhl´ıku na atomov´e u ´ rovni a netvoˇr´ı se tak velk´e uhl´ıkov´e ˇc´astice. Z´aroveˇ n je moˇzno kontrolovat pr˚ umˇer nanotrubek pomoc´ı zmˇen teploty a pr˚ utoku argonu. Metoda r˚ ustu CNT pomoc´ı chemick´e depozice plynn´e f´aze (chemical vapor deposition - CVD), konkr´etnˇe plazmou obohacen´e CVD (plasma enhanced chemical vapor deposition PECVD), je metodou, kterou jsem pouˇz´ıval pˇri v´yrobˇe nanotrubek. Z´akladem t´eto metody je rozklad plynn´eho uhlovod´ıku v pˇr´ıtomnosti kovov´eho katalyz´atoru. V typick´em CVD procesu je substr´at vystaven jednomu nebo v´ıce plynn´ ym prekurzor˚ um, kter´e s ˇ n´ım reaguj´ı nebo se na nˇem rozkl´adaj´ı, pˇriˇcemˇz produkuj´ı ˇz´adan´y produkt. Casto jsou vytv´aˇreny plynn´e vedlejˇs´ı produkty, kter´e jsou pak odn´aˇseny proudem plynu skrze reakˇcn´ı komoru. Tato obecn´a metoda se pak vˇetv´ı na pomˇernˇe velk´e mnoˇzstv´ı specifick´ych metod. Zde se omez´ım pouze na teplotn´ı CVD (thermal CVD) a mnou pouˇzitou metodu PECVD, kter´e je vˇenov´ana samostatn´a kapitola d´ale. Thermal CVD (d´ale jen CVD) je soubor metod vyuˇz´ıvaj´ıc´ıch konvenˇcn´ı zdroje tepla v kombinaci s CVD. Mezi tyto zdroje patˇr´ı indukˇcn´ı a odporov´e zdroje, pece nebo IR lampy. Aparatura se vˇetˇsinou skl´ad´a z kˇremenn´eho v´alce vloˇzen´eho do v´alcov´e pece, schopn´e udrˇzovat velmi stabiln´ı teplotu (±1◦ C). Jedn´a se o syst´em, kter´y vˇetˇsinou pracuje za atmosf´erick´eho tlaku a tud´ıˇz nevyˇzaduje pˇr´ıdavnou n´ızkotlakou aparaturu. Jako zdroje uhl´ıku se pouˇz´ıv´a CO, nebo jin´y uhlovod´ık jako metan, etan, etylen, acetylen atp. Pr˚ utok plyn˚ u syst´emem je ˇr´ızen pr˚ utokomˇerem. Struˇcnˇe pop´ıˇsu proces depozice. Substr´at je um´ıstˇen do kˇremenn´eho v´alce a aparatura je vym´yv´ana nˇekter´ym inertn´ım plynem (vˇetˇsinou argonem), z d˚ uvodu vyˇciˇstˇen´ı aparatury od neˇz´adouc´ıch plynn´ych ˇc´astic. Z´aroveˇ n je aparatura vyhˇr´ıv´ana na poˇzadovanou pracovn´ı teplotu, kter´a se pohybuje v rozmez´ı 500◦ - 1400◦C. Ve chv´ıli kdy aparatura dos´ahne poˇzadovan´e teploty je zah´ajena depozice. Pˇri depozici je m´ısto inertn´ıho plynu vh´anˇena reakˇcn´ı smˇes, kter´a reaguje s katalyz´atorem za r˚ ustu nanotrubek. Co se katalyz´atoru t´yˇce, ten m˚ uˇze b´yt bud’ pˇredem um´ıstˇen na substr´at, nebo lze pouˇz´ıt metodu takzvan´eho floating-catalyst, pˇri kter´e je katalyz´ator vh´anˇen v plynn´e formˇe spoleˇcnˇe s reakˇcn´ı smˇes´ı. V tom pˇr´ıpadˇe je vˇsak nutno m´ıt v´yhˇrevn´y syst´em, kter´y dostane katalyz´ator na jeho disociaˇcn´ı teplotu. Po skonˇcen´ı depozice je opˇet puˇstˇen inertn´ı plyn, aby se zabr´anilo kontaktu nanotrubek se vzduchem do t´e doby, dokud dostateˇcnˇe nevychladnou (300◦ C). Vystaven´ı nanotrubek vzduchu by pˇri vyˇsˇs´ıch teplot´ach mohlo nanotrubky poˇskodit. Typick´a rychlost r˚ ustu nanotubek v
KAPITOLA 2. TEORIE
15
metodˇe CVD je od nˇekolika nm/min aˇz po 2-5 µm za minutu. Urˇcitou nev´yhodou je, ˇze kvalita produkovan´ych nanotrubek nen´ı tak vysok´a jako u pˇredeˇsl´ych metod, pˇri kter´ych maj´ı ˇc´astice uhl´ıku mnohem vyˇsˇs´ı teplotu. Mezi v´yhody CVD naopak patˇr´ı to, ˇze s n´ı lze deponovat nanotrubky na pˇredem urˇcen´ych m´ıstech substr´atu a vytv´aˇret vrstvy s r˚ uzn´ym uspoˇr´ad´an´ım.
2.2.2
Mechanismus r˚ ustu uhl´ıkov´ ych nanotrubek
R˚ ust nanotrubek na katalyz´atoru je velmi podobn´y tradiˇcn´ı interakci mezi plynem a pevnou l´atkou jako v pˇr´ıpadˇe depozice tenk´ych film˚ u. Lze jej shrnout do nˇekolika f´az´ı: 1. Dif˚ uze prekurzoru do tenk´e vazebn´e vrstvy nad substr´atem 2. Adsorpce reaktivn´ıch prvk˚ u na povrch substr´atu 3. Povrchov´e reakce vedouc´ı k vytvoˇren´ı nanotrubek za produkce vedlejˇs´ıch plynn´ych produkt˚ u 4. Desorpce vedlejˇs´ıch plynn´ych produkt˚ u z povrchu 5. Rozpt´ylen´ı vznikl´eho plynu skrze tenkou vazebnou vrstvu do okol´ı Je tu vˇsak rozd´ıl mezi r˚ ustem nanotrubek pomoc´ı CVD a obloukov´y, v´ybojem ˇci laserovou ablac´ı. Pˇri obloukov´em v´yboji ˇci laserov´e ablaci je v prvn´ı f´azi uhlovod´ık zachycen a rozkl´ad´an na jednotliv´e prvky katalyz´atorem. Ve druh´e f´azi difunduje takto vznikl´y uhl´ık skrze ˇc´astici. Ve chv´ıli, kdy je j´ım ˇc´astice plnˇe saturov´ana se uhl´ık vysr´aˇz´ı na jej´ım povrchu ve v´alcov´e krystalick´e formˇe. Tento proces vˇsak nen´ı povaˇzov´an za esenci´aln´ı pˇri CVD a PECVD metod´ach, m´ısto toho se uhlovod´ık nebo radik´aly zbavuj´ı sv´ych vod´ık˚ u, popˇr´ıpadˇe pˇreruˇsuj´ı vz´ajemn´e vazby a sestavuj´ı uhl´ıkov´e nanotrubky pˇr´ımo na povrchu ˇc´astice katalyz´atoru. Pˇredchoz´ı sch´ema je tak´e rozd´ıln´e pro CVD a PECVD. V CVD reaktorech je velmi m´alo jin´ych prvk˚ u v plynn´e f´azi mimo uhlovod´ıku samotn´eho. Pˇri PECVD jsou nav´ıc pˇr´ıtomny reaktivn´ı radik´aly, atom´arn´ı vod´ık a ˇsirok´e spektrum iont˚ u. Nˇekter´e z tˇechto radik´al˚ u pak mohou dostat uhl´ık na povrch vzorku i pˇri v´yraznˇe niˇzˇs´ıch teplot´ach, neˇz pˇri CVD. Dalˇs´ı r˚ ust z´avis´ı na tom jak dobˇre je ˇc´astice uchycena k povrchu substr´atu. Pokud je pˇrichycen´ı pevn´e, dojde ke skl´ad´an´ı uhl´ıku na nad ˇc´astic´ı a nanotrubka pak roste vzh˚ uru s ˇc´astic´ı uchycenou k povrchu substr´atu, takzvan´y vrcholov´y r˚ ust. V pˇr´ıpadˇe, ˇze je pˇrichycen´ı slab´e dojde ke skl´ad´an´ı uhl´ıku pod ˇca´stic´ı a r˚ ust pak tlaˇc´ı ˇc´astici vzh˚ uru, takzvan´y koˇrenov´y r˚ ust (obr. 2.3). Pokud nen´ı uhl´ık na ˇc´astici rovnomˇernˇe rozloˇzen m˚ uˇze doj´ıt k nehomogenn´ımu napˇet´ı na rozhran´ı ˇc´astice/CNT. To m´a za v´ysledek r˚ uznou rychlost r˚ ustu nanotrubky a vede t´ım k jej´ımu zakˇriven´ı.
KAPITOLA 2. TEORIE
16
Obr´azek 2.3: Zde jsou zachyceny moˇzn´e zp˚ usoby r˚ ustu nanotrubek. V pˇr´ıpadˇe a) se jedn´a o vrcholov´y r˚ ust kdy je ˇc´astice katalyz´atoru vyzdvihov´ana rostouc´ı nanotrubkou. V pˇr´ıpadˇe b) se jedn´a o koˇrenov´y r˚ ust pˇri kter´em nanotrubka roste vzh˚ uru z katalytick´e ˇc´astice.
2.2.3
PECVD
Metoda PECVD se poprv´e objevila v oblasti mikroelektroniky, kde nˇekter´e procesy nemohly prob´ıhat pˇri tak vysok´ych teplot´ach jako v pˇr´ıpadˇe CVD. Toto je zp˚ usobeno t´ım, ˇze v pˇr´ıpadˇe CVD je prekurzor disociov´an teplotnˇe, zat´ımco v PECVD je prekurzor disociov´an vyskoenergetick´ymi elektrony v jinak chladn´em plazmatu. D´ıky tomu bylo PECVD kl´ıˇcov´ym krokem pˇri v´yrobˇe polovodiv´ych zaˇr´ızen´ı. Pˇri r˚ ustu uhl´ıkov´ych nanotrubek pomoc´ı CVD je vliv disociace prekurzoru v plynn´e f´azi zanedbateln´y, zat´ımco disociace na katalyz´atoru se ukazuje b´yt kl´ıˇcovou. Pro CVD se metodu uk´azalo, ˇze existuje minim´aln´ı teplota pˇri kter´e se uhlovod´ıky na katalyz´atoru aktivuj´ı a umoˇzn ˇ uj´ı tak r˚ ust nanotrubek. U CVD je tato teplota 500◦ C. Na z´akladˇe toho se usuzovalo, ˇze tato teplota bude nezbytn´a i pˇri PECVD. Nicm´enˇe, r˚ ust nanotrubek pˇri PE◦ CVD byl pozorov´an i pˇri teplot´ach v´yraznˇe niˇzˇs´ıch (nejm´enˇe 120 C [29,30]). V uveden´ych ˇcl´anc´ıch vˇsak nebyla ud´av´ana teplota substr´atu, ale plazmatu. Tud´ıˇz teplota substr´atu se d´ıky plazmov´emu zahˇr´ıv´an´ı a iontov´emu bombardov´an´ı mohla pohybovat aˇz o ˇr´ad v´yˇse. Pro depozici je tak´e nutn´e udrˇzovat teplotu niˇzˇs´ı neˇz je teplota pyrol´yzy pˇr´ısluˇsn´eho uhlovod´ıku, aby se zabr´anilo nadbyteˇcn´e produkci amorfn´ıho uhl´ıku. Na rozd´ıl od CVD je sloˇzen´ı reakˇcn´ı smˇesi v PECVD odliˇsn´e. Zat´ımco v CVD se vˇetˇsinou pouˇz´ıv´a ˇcist´y uhlovod´ık (popˇr´ıpadˇe katalyz´ator), v PECVD je nav´ıc do plynu pˇrid´av´an napˇr´ıklad vod´ık
KAPITOLA 2. TEORIE
17
a argon. Tyto plyny jednak zvyˇsuj´ı poˇcet radik´al˚ u v plazmatu, ˇc´ımˇz sniˇzuj´ı i aktivaˇcn´ı teplotu katalytick´ych reakc´ı a tak´e v´yraznˇe sniˇzuj´ı tvorbu amorfn´ıho uhl´ıku. Obecnˇe se daj´ı PECVD metody rozdˇelit do dvou skupin, n´ızkotlak´e PECVD a PECVD za atmosf´erick´eho tlaku. Mezi n´ızkotlak´e metody ˇrad´ıme tyto zdroje: stejnosmˇern´ym napˇet´ım buzen´a plazma (d´ale jen DC plazma), radiofrekvenˇcn´ı plazma, DC plazma s pomocn´ym ˇzhav´ıc´ım vl´aknem, mikrovlnn´e plazma a indukˇcnˇe v´azan´e plazmov´e reaktory. Pˇri pouˇzit´ı tˇechto metod se tlak v reaktoru obvykle pohybuje v rozmez´ı 133 - 2660 Pa. Ve zkratce ted’ pop´ıˇsu tyto metody. DC plazma reaktor se skl´ad´a z p´aru elektrod v uzemnˇen´e komoˇre s jednou elektrodou uzemnˇenou a druhou pˇripojenou na zdroj stejnosmˇern´eho napˇet´ı. Z´aporn´e napˇet´ı pˇriv´adˇen´e na elektrodu vede k rozkladu reakˇcn´ı smˇesi. V´ysledn´y doutnav´y v´yboj se skl´ad´a z elektron˚ u, iont˚ u, atom˚ u a radik´al˚ u. Teplota elektron˚ u se pohybuje mezi 1 aˇz 10eV, zat´ımco teplota iont˚ u je zhruba 0,5eV, neutr´aln´ı ˇc´astice pak maj´ı teplotou mezi 500 a 2500K v z´avislosti na napˇet´ı a tlaku. Substr´at s katalyz´atorem m˚ uˇze b´yt um´ıstˇen na katodˇe nebo anodˇe. Elektroda se substr´atem vˇsak m˚ uˇze potˇrebovat nez´avisl´e vyhˇr´ıv´an´ı k dosaˇzen´ı depoziˇcn´ı teploty, to nen´ı nutn´e v pˇr´ıpadˇe, ˇze je napˇet´ı mezi elektrodami dostateˇcnˇe velik´e. Jin´ym ˇreˇsen´ım je vloˇzen´ı ˇzhav´ıc´ıho vl´akna do toku plazmatu, tato metoda je uvedena v´yˇse jako DC plazma s pomocn´ym ˇzhav´ıc´ım vl´aknem. Obˇe tyto metody se uk´azaly jako dobr´y zdroj MWNTs a uhl´ıkov´ych nanovl´aken. Avˇsak vysok´e napˇet´ı na elektrod´ach zp˚ usobuje bombardov´an´ı substr´atu vysokoenergetick´ymi elektrony, kter´e pak poˇskozuj´ı deponovan´e nanotrubky a pouˇzit´ı ˇzhav´ıc´ıho vl´akna zase vede ke kontaminaci vzorku. Dalˇs´ı metodou je kapacitn´ı r´adiofrekvenˇcnˇe v´azan´y v´yboj. Aparatura je t´emˇeˇr stejn´a a syst´em opˇet obsahuje dvˇe elektrody, z nichˇz jedna je uzemnˇena, zat´ımco druh´a je pˇripojena ke zdroji stˇr´ıdav´eho napˇet´ı (nejbˇeˇznˇejˇs´ı frekvence je 13,65 MHz). Osciluj´ıc´ı napˇet´ı na elektrodˇe je v´yhodnˇejˇs´ı neˇz stejnosmˇern´e v oblasti ionizace, udrˇzov´an´ı v´yboje pˇri niˇzˇs´ım napˇet´ı a pˇredevˇs´ım sn´ıˇzen´ı poˇskozen´ı nanotrubek od vysokoenergetick´ych elektron˚ u. V kaˇzd´em pˇr´ıpadˇe by bylo ide´aln´ı spojit jak DC tak vysokofrekvenˇcn´ı metodu. To lze prov´est pomoc´ı mikrovlnn´ych nebo indukˇcn´ıch v´yboj˚ u, pˇri kter´ych je plazma buzena nikoli pomoc´ı elektrody, ale skrz indukˇcn´ı c´ıvku nebo mikrovlnn´y zdroj. Na elektrodu drˇz´ıc´ı substr´at pak m˚ uˇze b´yt pˇrivedeno voliteln´e DC, rf nebo nulov´e napˇet´ı. N´ızkotlak´e metody ke sv´e pr´aci vyˇzaduj´ı vakuov´e aparatury, avˇsak pro tlaky 1 - 20 Torr jsou dostaˇcuj´ıc´ı mechanick´e v´yvˇevy a nen´ı nutno pouˇz´ıvat turbomolekul´arn´ı v´yvˇevy. PECVD metody r˚ ustu uhl´ıkov´ych nanotrubek za atmosf´erick´eho tlaku se objevuj´ı pomˇernˇe zˇr´ıdka. Prvn´ı pokusy byly provedeny pomoc´ı bari´erov´eho v´yboje pˇri atmosf´erick´em tlaku, byly tak z´ısk´any MWNTs o pr˚ umˇeru 20-50 nm [31]. Chen et al. [32] uveˇrejnil v roce 2003 ˇcl´anek, ve kter´em dokumentuje r˚ ust makroskopick´ych spletenc˚ u CNT pomoc´ı mikrovlnn´eho plazmov´eho hoˇr´aku v argonu. Pˇriˇcemˇz jako zdroj uhlovod´ık˚ u bylo pouˇzito CO, a katalyz´ator byl ve formˇe FeC. Kikuchi et al. [33] v pˇredstavil v roce 2004 nov´y vysokofrekvenˇcn´ı plasma jet pˇri atmosferick´em tlaku a uk´azal, ˇze je s n´ım schopen
KAPITOLA 2. TEORIE
18
produkovat r˚ uzn´e typy uhl´ıkov´ych nanostruktur mezi nimi i uhl´ıkov´e nanotrubky. Nakonec uvedu pr´ace kter´e vznikly zde na fakultˇe a na kter´e m´a pr´ace t´ematicky navazuje. Jedn´a se o pr´ace Ondˇreje Jaˇska et al. [34] a Lenky Zaj´ıˇckov´e et al. [35], kter´e se zab´yvaj´ı synt´ezou uhl´ıkov´ych nanotrubek v mikrovln´em plazmatick´em hoˇr´aku za atmosferick´eho tlaku, ve smˇesi Ar/CH4 /H2 na Si/SiO2 /Fe(Ni) nebo Si/Fe(Ni). V´ysledky uk´azaly, ˇze substr´aty bez bari´ery SiO2 nebo s Ni katalyz´atorem nejsou tak vhodn´e jako vzorky Si/SiO2 /Fe. Moje pr´ace na toto navazuje a pokouˇs´ı se d´ale studovat synt´ezu CNTs v t´eto konfiguraci.
2.3 2.3.1
Metody diagnostiky uhl´ıkov´ ych nanotrubek Souhrn metod pouˇ z´ıvan´ ych pˇ ri v´ yzkumu CNT
V t´eto kapitole nast´ın´ım z´akladn´ı techniky, kter´e jsou pouˇz´ıvan´y pˇri zkoum´an´ı vlastnost´ı uhl´ıkov´ych nanotrubek a rozvedu techniky, kter´e jsem pˇri sv´e pr´aci pouˇz´ıval. Z´akladn´ı metodou, kter´a se pouˇz´ıv´a v pˇr´ıpadˇe zkoum´an´ı nano-vzork˚ u, je elektronov´a mikroskopie (EM). Pouˇz´ıv´an´ım r˚ uzn´ych druh˚ u elektronov´e mikroskopie m˚ uˇzeme detailnˇe studovat strukturu nanotrubek a identifikovat zp˚ usob jejich r˚ ustu coˇz n´am pak zpˇetnˇe poskytuje moˇznost tento r˚ ust ovlivˇ novat. Rastrovac´ı elektronov´a mikroskopie (jelikoˇz pouˇz´ıvan´y anglick´y n´azev je scanning electron microscopy, rozhodl jsem se nad´ale pouˇz´ıvat obecnˇe zavedenou zkratku SEM) n´am umoˇzn ˇ uje pozorovat svazky SWNTs nebo pozorovat ”lesy” MWNTs, kter´e vyrostly na kˇrem´ıkov´em substr´atu. Aˇckoli se rozliˇsen´ı SEM se pohybuje od 1 do 5 nm, st´ale n´am umoˇzn ˇ uje sledovat strukturu MWNTs, neˇcistoty v podobˇe amorfn´ıho uhl´ıku nebo zbytky uhl´ıkem obalen´ych katalyz´atoru na ˇspiˇck´ach nanotrubek, kter´e se vˇetˇsinou ve vzorku objevuji. Tato metoda je bl´ıˇze rozvedena v n´asleduj´ıc´ı kapitole. Dalˇs´ı metodou je transmisn´ı elektronov´a mikroskopie (TEM), kter´a d´ıky v´yraznˇe vyˇsˇs´ımu rozliˇsen´ı (dneˇsn´ı maximum je 0.08 nm) dok´aˇze zobrazit jednotliv´e vrstvy v MWNT, jednotliv´e SWNT v trsu a umoˇzn ˇ uje mˇeˇrit jejich pr˚ umˇer a studovat defekty. Mezi dalˇs´ı mikroskopick´e metody patˇr´ı atomic force microscopy (AFM) a scanning tunneling microscopy (STM). Metoda AFM spoˇc´ıv´a v pohybu tenk´eho hrotu tˇesnˇe nad vzorkem, t´emˇeˇr po jeho povrchu. Hrot je pak vychylov´an atom´arn´ımi silami. Sn´ıman´y obraz pak m´a rozliˇsen´ı stejn´eho ˇr´adu jako hrot AFM mikroskopu. AFM se hod´ı na zobrazov´an´ı samostatn´ych uhl´ıkov´ych nanotrubek, kter´e leˇz´ı volnˇe na povrchu substr´atu. Zaj´ımavost´ı je, ˇze uhl´ıkov´e nanotrubky se daj´ı pouˇz´ıt jako hroty AFM mikroskop˚ u a to pro jejich t´emˇeˇr jednodimenzion´aln´ı strukturu. Pro probl´emy s uchycen´ım hrotu se vˇsak od bˇeˇzn´e v´yroby prozat´ım upustilo. Posledn´ı zobrazovac´ı metodou je STM mikroskopie. Jej´ı princip je ˇc´asteˇcnˇe podobn´y AFM, ale vyuˇz´ıv´a schopnosti elektronu tunelovat skrze potenci´alovou bari´eru.
KAPITOLA 2. TEORIE
19
T´eto metody lze vyuˇz´ıt i k zobrazov´an´ı atom´arn´ı mˇr´ıˇzky uhl´ıkov´ych nanotrubek. Touto metodou m˚ uˇzeme tak´e mˇeˇrit elektronovou hustotu stav˚ u nanotrubek. Ramanovsk´a spektroskopie se uk´azala jako velmi siln´y n´astroj pro charakterizaci CNTs. Byl vypracov´an interpretaˇcn´ı syst´em, pomoc´ı kter´eho lze dan´e ramanovsk´e a infraˇcerven´e pˇrechody pˇriˇradit k nanotrubk´am o dan´e chiralitˇe a polomˇeru. Lze takto tedy identifikovat i vzorek sloˇzen´y z vˇetˇs´ıho mnoˇzstv´ı nanotrubek o r˚ uzn´e konfiguraci.
2.3.2
Rastrovac´ı elektronov´ y mikroskop
V typick´em SEM jsou elektrony z´ısk´av´any termoemis´ı z katody a jsou urychlov´any smˇerem k anodˇe, alternativnˇe mohou b´yt elektrony emitov´any pomoc´ı field emission (FE). Elektronov´y svazek, kter´y ma typicky energii v rozsahu od p´ar set eV aˇz po 50 keV, je zaostˇren jednou nebo dvˇemi spojn´ymi elektromagnetick´ymi ˇcoˇckami do bodu s pˇresnost´ı aˇz 1nm. Tento paprsek je usmˇerˇ nov´an dvˇema c´ıvkami tak, aby postupnˇe po ˇr´adc´ıch proch´azel zvolenou obd´eln´ıkovou oblast vzorku. Pot´e, co prim´arn´ı elektrony dopadnou na povrch vzorku, jsou nepruˇznˇe rozptylov´any jeho atomy. Pˇri tˇechto rozptylech se elektronov´y paprsek rozpadne a vytvoˇr´ı oblast ve tvaru kapky, naz´yvanou interakˇcn´ı oblast, kter´a m´a hloubku aˇz 5 µm. Interakce s atomy v t´eto oblasti vede n´aslednˇe k emisi sekund´arn´ıch elektron˚ u, kter´e jsou spolu se zpˇetnˇe odraˇzen´ymi elektrony zachycov´any, aby vytvoˇrily v´ysledn´y obraz. Nejbˇeˇznˇejˇs´ım m´od monitoruje pˇredevˇs´ım n´ızkoenergetick´e (< 50 eV) sekund´arn´ı elektrony. D´ıky sv´e n´ızk´e energii, musej´ı tyto elektrony poch´azet z oblasti nˇekolika nanometr˚ u od povrchu vzorku. Tyto elektrony, pˇritahov´any kladn´ym n´abojem detektoru, jsou detekov´any scintilaˇcn´ım foton´asobiˇcem. V´ysledn´y sign´al m˚ uˇze b´yt zobrazen a uloˇzen v digit´aln´ı formˇe. Tento m´od spol´eh´a na prim´arn´ı paprsek, kter´y po ˇr´adc´ıch proch´az´ı vymezenou oblast. Svˇetlost sign´alu z´avis´ı na poˇctu sekund´arn´ıch elektron˚ u, kter´e dos´ahnou detektoru. Pokud paprsek vstoup´ı do vzorku kolmo k povrchu, pak aktivovan´y region je uniformn´ı vzhledem k ose paprsku a pouze urˇcit´y poˇcet elektron˚ u tak ”unikne” ze vzorku. Pokud bychom vˇsak zvyˇsovali u ´ hel dopadu, ˇc´ast oblasti by se pˇribl´ıˇzila k povrchu vzorku a poˇcet ”unikl´ych” elektron˚ u (d´ıky menˇs´ı vzd´alenosti od povrchu) by se zvyˇsoval. Toto je d˚ uvodem, proˇc se strm´e oblasti jev´ı jako jasnˇejˇs´ı oproti oblastem ploch´ym, coˇz vytv´aˇr´ı dobˇre ˇciteln´e trojrozmˇernˇe p˚ usob´ıc´ı sn´ımky. Kromˇe sekund´arn´ıch elektron˚ u je tak´e moˇzno sn´ımat pˇredevˇs´ım zpˇetnˇe odraˇzen´e prim´arn´ı elektrony. Zpˇetnˇe odraˇzen´e elektrony pak mohou b´yt pouˇzity k detekci oblast´ı s r˚ uzn´ym chemick´ym sloˇzen´ım. Toto m˚ uˇze b´yt obzvl´aˇstˇe dobˇre pozorovateln´e v pˇr´ıpadˇe, ˇze pr˚ umˇern´e atomov´e ˇc´ıslo se v r˚ uzn´ych oblastech liˇs´ı. Zpˇetnˇe odraˇzen´ych elektron˚ u je vˇsak mnohem m´enˇe neˇz sekund´arn´ıch elektron˚ u, zp˚ usobeno je to t´ım, ˇze vˇetˇsina prim´arn´ıch elektron˚ u se ve vzorku odraz´ı do stran nebo projde vzorkem a jen mal´a ˇc´ast se odraz´ı zpˇet. Tak´e detekce odraˇzen´ych elektron˚ u pomoc´ı pozitivnˇe nabit´eho detektoru na sekund´arn´ı
KAPITOLA 2. TEORIE
20
elektrony je velmi obt´ıˇzn´a d´ıky mal´ym akceptanˇcn´ım u ´ hl˚ um tˇechto detektor˚ u. Proto se vˇetˇsinou pouˇz´ıv´a dodateˇcn´y detektor zpˇetnˇe odraˇzen´ych elektron˚ u, kter´y se um´ıst´ı pˇr´ımo nad vzorek a jehoˇz stˇredem proch´az´ı prim´arn´ı paprsek. Tato konstelace pak velmi zvyˇsuje u ´ hel pod kter´ym lze zpˇetnˇe odraˇzen´e elektrony detekovat. Celkov´e rozliˇsen´ı SEM z´avis´ı na velikosti oblasti dopadu prim´arn´ıch elektron˚ u, kter´a je zpˇetnˇe odvisl´a od magneto-optiky, kter´a produkuje paprsek. Rozliˇsen´ı je tak´e z´avisl´e na velikosti interakˇcn´ıho objemu nebo na m´ıˇre, s jakou reaguje materi´al s elektronov´ym svazkem. Obecnˇe jsou vˇsak jak oblast dopadu, tak i interakˇcn´ı objem mnohem vˇetˇs´ı neˇz meziatom´arn´ı vzd´alenosti, takˇze rozliˇsen´ı nebude nikdy takov´e, aby zachytilo objekty atom´arn´ıho mˇeˇr´ıtka, coˇz umoˇzn ˇ uje TEM. Nejlepˇs´ı svˇetov´e SEM mikroskopy dosahuj´ı rozliˇsen´ı aˇz 1 nm. To je vˇsak kompenzov´ano moˇznost´ı zobrazovat i pomˇernˇe velik´e oblasti vzorku, objemn´e vzorky, a ne pouze tenk´e vrstvy jako v pˇr´ıpadˇe TEM.
Kapitola 3 Experiment 3.1
Popis aparatury
Aparatura se skl´ad´a z mikrovlnn´eho gener´atoru o v´ykonu 400 W a frekvenci 2,45 GHz. Tento v´ykon je pˇren´aˇsen z gener´atoru skrz vlnovod, pˇrizp˚ usobavac´ı jednotku a koaxi´aln´ı linku k ˇzelezn´e trysce elektrody (sch´ema hoˇr´aku lze na obr´azku 3.1, pou6ito se sovlen´ım autora [35]). D´elka koaxi´aln´ıho veden´ı je volena tak, aby na jeho konci dosahovalo napˇet´ı maxim´aln´ı hodnoty. Vnitˇrn´ı vodiˇc koaxi´aln´ıho veden´ı je dut´a dvoustˇenn´a trubice umoˇzn ˇ uj´ıc´ı pˇr´ıvod dvou plyn˚ u do dut´e kuˇzelov´e elektrody-trysky um´ıstˇen´e na jeho konci. Feritov´y cirkul´ator ochraˇ nuje gener´ator proti odraˇzen´emu z´aˇren´ı t´ım, ˇze toto z´aˇren´ı odv´ad´ı do vodn´ı n´adrˇze. Pˇrizp˚ usoben´ı mezi impedanc´ı plazmatu a mikrovlnn´eho veden´ı je realizov´ano dvˇema souˇc´astmi, a to paraleln´ım pah´ylov´ym veden´ım zakonˇcen´ym pohybliv´ym zkratem a teleskopickou ˇc´ast´ı veden´ı s promˇennou d´elkou. Tryska je vyrobena ze ˇzeleza se stˇredov´ym plynov´ym kan´alem o pr˚ umˇeru 1 mm. Po jej´ım obvodu jsou otvory, kter´ymi vy´ ust’uje druh´y plynov´y kan´al. Stˇredn´ı koaxi´aln´ı vodiˇc je udrˇzov´an ve sv´e pozici prstencem vyroben´ym z hexagon´aln´ıho nitridu b´oru. Pˇri depozici plasma expanduje z centr´aln´ı trysky a vytv´aˇr´ı tak plamen (torch discharge). Reakˇcn´ı komoru oddˇeluje od vnˇejˇs´ı atmosf´ery kˇremenn´y v´alec s vnˇejˇs´ım pr˚ umˇerem 40 mm. Spodn´ı ˇc´ast je utˇesnˇen´a teflonovou vloˇzkou pˇril´ehaj´ıc´ı na pˇr´ırubu vnˇejˇs´ıho koaxi´aln´ıho vodiˇce. Vrchn´ı ˇc´ast utˇesˇ nuje sn´ımateln´a pˇr´ıruba obsahuj´ıc´ı otvor pro odvod plyn˚ u a utˇesnˇenou pr˚ uchodkou pro drˇz´ak substr´atu. Drˇz´ak substr´atu je kˇremenn´y v´alec o vnˇejˇs´ım pr˚ umˇeru 18 mm, uchycen´y na vrchn´ı pˇr´ırubˇe a z vrchn´ı strany uzavˇren´y kˇremenn´ym pr˚ uhledem. Pohybliv´e uchycen´ı drˇz´aku pak umoˇzn ˇ uje nastavit depoziˇcn´ı vzd´alenost od trysky. Na opaˇcn´e stranˇe drˇz´aku jsou do kˇremenn´eho v´alce naproti sobˇe vyˇrez´any dva otvory slouˇz´ıc´ı k uchycen´ı vzorku. Substr´at, kter´y m´a rozmˇery 15x20 mm2 , je zasunut do t´eto 1 mm ˇsirok´e ˇstˇerbiny a zat´ıˇzen vahou kusu 20 mm vysok´eho kˇremenn´eho v´alce vsunut´eho do tuby drˇz´aku. Skrze kˇremenn´y pr˚ uhled a dutinu drˇz´aku lze mˇeˇrit teplotu substr´atu pomoc´ı Raytek Thermalert TX pyromether.
21
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
22
Obr´azek 3.1: Na lev´em sn´ımku je vidˇet spodn´ı ˇc´ast mikrovlnn´eho hoˇr´aku s ˇc´ast´ı vlnovodu, plynov´ymi kan´aly a pˇrizp˚ usobovac´ım posuvn´ym zkratem. Prostˇredn´ı obr´azek ukazuje stavbu reakˇcn´ı komory. Dole vid´ıme elektrodu ze kter´e u ´ st´ı na vrcholu a na boc´ıch plynov´e kan´aly. Vzorek se vkl´ad´a do kˇremenn´eho drˇza´ku kter´y je sn´ımateln´y s celou horn´ı pˇr´ırubou. Obr´azek vpravo ukazuje konstrukci uchycen´ı destiˇcky substr´atu, ta se vlastnˇe provleˇce skrze oba otvory a aby se zabr´anilo jej´ımu vyklouznut´ı je z vrchu pˇritlaˇcov´ana z´atˇeˇz´ı kter´a je vsunut´a do v´alce drˇz´aku. Pyrometr operuje v rozmez´ı 770-2270 K a jeho optika je zamˇeˇrena na 3 mm ˇsirokou ploˇsku ve vzd´alenosti 200 mm. Data z pyrometru byla sn´ım´ana do poˇc´ıtaˇce a n´aslednˇe vyhodnocov´ana. Substr´atem je kˇrem´ıkov´a destiˇcka s dvojvrstvou strukturu, 150 nm tlustou vrstvou oxidu kˇrem´ıku a na n´ı nanesenou (5-20 nm) vrstvou ˇzelezn´eho katalyz´atoru na povrchu. Vrstva oxidu kˇrem´ıku byla pˇripravena pomoc´ı PECVD vysokofrekvenˇcn´ım kapacitnˇe v´azan´ym n´ızkotlak´ym doutnav´ym v´ybojem ve smˇesi hexamethyldisiloxan/kysl´ıku a pot´e 30 minut ˇz´ıh´ana pˇri 970 K. Tato vrstva slouˇz´ı jako bari´era proti dif´ uzi kovov´eho kataˇ lyz´atoru do kˇrem´ıku. Z´ıh´an´ı bylo nezbytn´e z d˚ uvod˚ u vysok´eho obsahu OH skupin a vod´ıku, kter´e by p˚ usobili probl´emy pˇri adhezi katalyz´atoru. Jako katalyz´atoru bylo pouˇzito ˇzeleza, kter´e bylo vakuovˇe napaˇreno na vrstvu oxidu kˇrem´ıku.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
23
Obr´azek 3.2: Na tomto grafu je vidˇet uk´azku pr˚ ubˇehy depoziˇcn´ıch teplot. Prvn´ı kˇrivka ukazuje vzorek, kter´y je um´ıstˇen do depoziˇcn´ı pˇred pˇrid´an´ım smˇesi H2 /CH4 . Tato kˇrivka m´a na sv´em poˇc´atku teplotn´ı peak a pot´e kles´a a ust´al´ı se stabiln´ı hodnotˇe teploty. Druh´a kˇrivka ukazuje pr˚ ubˇeh teplot pro vzorek ker´y je vloˇzen do jiˇz hoˇr´ıc´ıho plamene Ar/H2 /CH4 . Obˇe kˇrivky jsou byly namˇeˇreny pro depoziˇcn´ı vzd´alenost 20 mm a pro pr˚ utok Q(Ar) = 1000 sccm, Q(H2 ) = 200 sccm a Q(CH4 ) = 50 sccm.
3.2
Depoziˇ cn´ı proces a podm´ınky
Pˇri depozici byl stˇredovou tryskou vypouˇstˇen jako pracovn´ı plyn argon. Boˇcn´ımi otvory byla vpouˇstˇena reaktivn´ı smˇes H2 /CH4 (v pˇr´ıpadˇe nˇekter´ych mˇeˇren´ı se jednalo o ˇcist´y H2 ). Pr˚ utok jednotliv´ych plyn˚ u a depoziˇcn´ı vzd´alenost pro jednotliv´e vzorky jsou uvedeny v depoziˇcn´ı tabulce 3.1. Nˇekolik vzork˚ u m´a jako ˇcas depozice ”ˇsleh”. U tˇechto vzork˚ u se jednalo o velmi kr´atkou depozici za u ´ˇcelem studia efektu poˇc´ateˇcn´ıho teplotn´ıho peaku (obr. 3.2) na katalyz´ator. V´ysledky jsou prezentov´any v samostatn´e kapitole. Postup prov´adˇen´ı expozice byl n´asledovn´y: nejprve byl substr´at um´ıstˇen do drˇz´aku a zat´ıˇzen z´atˇeˇz´ı. Pot´e byl uveden do chodu mikrovlnn´ y gener´ator, puˇstˇen argon, zaˇzehnut v´yboj pomoc´ı pˇr´ıdavn´e elektrody a aparatura byla nastavena tak aby byl odraˇzen´y v´ykon co nejniˇzˇs´ı. Vznikl´y argonov´y plamen byl relativnˇe chladn´y (pod doln´ı mˇeˇr´ıc´ı mez´ı pyrometru) a mˇel podobu nˇekolika nestabiln´ıch v´ybojov´ych kan´al˚ u uzav´ıraj´ıc´ıch se mezi elektrodou a vnˇejˇs´ım vodiˇcem koaxi´aln´ıho veden´ı. N´asledovnˇe byl vloˇzen drˇz´ak se substr´atem, nastavena depoziˇcn´ı vzd´alenost a ”nasazen” pyrometr. Vpuˇstˇen´ım smˇesi H2 /CH4 byla
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
24
Obr´azek 3.3: Grafy z´avislosti stbiln´ıch teplot na depoziˇcn´ı vzd´alenosti a pr˚ utoku H2 , pr˚ utok pro Ar a CH4 byl Q(Ar) = 1000 sccm, Q(CH4 ) = 50. V kaˇzd´em jsou uvedeny kromˇe hodnoty m´ych mˇeˇren´ı i hodnoty namˇeˇren´e t´eˇze aparatuˇre dˇr´ıve [35] odstartov´ana doba depozice. Ihned po vstupu smˇesi do reakˇcn´ı oblasti doˇslo ke stabilizaci a mohutn´emu zvˇetˇsen´ı plamene, coˇz mˇelo za n´asledek tak´e prudk´y vzr˚ ust teploty vzorku. Postupnˇe pak doch´azelo ke zmenˇsov´an´ı v´yˇsky plamene a teplota vzorku klesla aˇz se stabilizovala na teplotˇe o 100-200 K niˇzˇs´ı neˇz byla teplota poˇc´ateˇcn´ıho peaku (viz. obr. 3.2). Poˇc´ateˇcn´ı prudk´y vzestup teploty (d´ale jen peak) a n´asledn´e sn´ıˇzen´ı teploty m˚ uˇze b´yt vysvˇetleno tak, ˇze pˇri otev´ır´an´ı pr˚ utokomˇer˚ u proch´az´ı tryskou pouze mal´e mnoˇzstv´ı smˇesi, kter´e se teprve za kr´atk´y moment stabilizuje na pˇrednastaven´ych hodnot´ach. Doba trv´an´ı peaku je zhruba 20 s. Ukonˇcen´ı depozice bylo realizov´ano, vypnut´ım mikrovlnn´e aparatury a uzavˇren´ım pˇr´ıtoku plyn˚ u. Depozici lze tak´e prov´adˇet tak, ˇze nejdˇr´ıve ust´al´ıme plamen pomoc´ı smˇesi H2 /CH4 a pak teprve posuneme vzorek do poˇzadovan´e depoziˇcn´ı vzd´alenosti. V tomto pˇr´ıpadˇe se teplota substr´atu postupnˇe zvyˇsuje naˇceˇz dojde k jej´ı stabilizaci. Tento zp˚ usob se vˇsak pro v´yrobu CNT neuk´azal b´yt tolik efektivn´ı. Depoziˇcn´ı vzd´alenosti byly urˇceny na z´akladˇe pˇredem zmˇeˇren´ych z´avislost´ı teploty na depoziˇcn´ı vzd´alenosti. 3.3 Vˇetˇs´ı probl´emy, se kter´ymi jsem se pˇri depozici setkal, byly dva. Nastaven´ı pyrometru nad aparaturou se prov´adˇelo pro kaˇzd´e mˇeˇren´ı znovu. Vzhledem k tomu, ˇze se pˇresn´e zamˇeˇrov´an´ı prov´adˇelo jen velmi obt´ıˇznˇe, ej moˇzn´e ˇze mˇeˇrene´e hodnoty nejsou stejnˇe kalibrov´any. Pokud doˇslo k ne´ upln´emu sn´ım´an´ı substr´atu mohu b´yt uveden´e teploty nepˇresn´e. D´ale byly pˇri depozici pozorov´any zmˇeny ve velikosti plamene kv˚ uli vazbˇe mikrovlnn´eho z´aˇren´ı na okoln´ı objekty. Tento probl´em byl pot´e odstranˇen st´ınˇen´ım aparatury kovovou s´ıt’kou. Bohuˇzel v dobˇe depozice studovan´ych vzork˚ u nebylo st´ınˇen´ı k dispozici.
25
KAPITOLA 3. EXPERIMENT Evidenˇcn´ı Q(H2 ) Q(CH4 ) ˇc´ıslo vzorku [sccm] [sccm] 98 200 50 99 200 50 100 200 50 101 200 50 102 200 103 200 50 104 300 105 300 50
Depoziˇcn´ı vzd´alenost [mm] 16 16 14 14 16 16 12 14
ˇ Tlouˇst’ka Cas katalyz´atoru depozice [nm] 10 3 min 5 3 min 10 3 min 5 oblouk 10 ˇsleh 10 ˇsleh 10 ˇsleh 10 ˇsleh
Tmax
Tmin
[◦ C] 894 800 905 1064 1000 990 1017 750
[◦ C] 675 600 735 -
Tabulka 3.1: Depoziˇcn´ı podm´ınky pro jednotliv´e vzorky. Pr˚ utok argonu byl pˇri vˇsech experimentech 1000 sccm. Q(H2 a Q(CH4 jsou pr˚ utoky vod´ıku a metanu. Jako ˇcas depozice je v nˇekter´ych pˇr´ıpadech uveden ˇsleh nebo oblouk. V pˇr´ıpadˇe ˇslehu se jednalo o velmi kr´atkou expozici (ˇr´adovˇe sekundy, do doby stabilizace plamene) a v pˇr´ıpadˇe oblouku doˇslo ihned po zapoˇcet´ı depozice k obloukov´emu v´yboji mezi elektrodou a substr´atem a v´yboj byl pˇredˇcasnˇe ukonˇcen. Nicm´enˇe jsme se pokusili probl´em odstranit nejjednoduˇsˇs´ım dostupn´ym zp˚ usobem, a to nepohybovat se v tˇesn´em okol´ı hoˇr´aku v pr˚ ubˇehu depozice. Pˇri depozici na vzorku 101, doˇslo v d˚ usledku mal´e depoziˇcn´ı vzd´alenosti ihned po zah´ajen´ı depozice k nav´az´an´ı plamene na substr´at a vytvoˇren´ı obloukov´eho v´yboje mezi elektrodou a substr´atem. Depozice byla ihned pˇreruˇsena. Avˇsak substr´at byl t´emˇeˇr prop´alen, nicm´enˇe i na tomto substr´atu se vytvoˇrila vrstva nanotrubek, jak se jeˇstˇe zm´ın´ım v pˇr´ısluˇsn´e kapitole.
3.3
Postup charakterizace pˇ ripraven´ ych vzork˚ u
Vzorky byly nejprve analyzov´any pomoc´ı rastrovac´ıho elektronov´eho mikroskopu JEOL ´ ˇ 6700F um´ıstˇen´eho v Ustavu pˇr´ıstrojov´e techniky pˇri akademii vˇed CR. Vzorky byly pˇred vloˇzen´ım do elektronov´eho mikroskopu naruˇseny vrypy aby se odkryla pˇr´ıpadn´a vnitˇrn´ı struktura depozitu. Pˇri mˇeˇren´ı samotn´em jsme se snaˇzili udˇelat si obr´azek o struktur´ach, kter´e se vyskytuj´ı na depozitu a to s d˚ urazem na vzd´alenost od ohniska dopadu plazmov´eho plamene. Pro vzorky, na kter´ych se vyskytovali CNTs, jsme pouˇzili krom m´odu sekund´arn´ıch elektron˚ u i m´od zpˇetnˇe odraˇzen´ych elektron˚ u. Umoˇznilo n´am to odliˇsit kovov´e katalyz´atory o uhl´ıku a vytvoˇrit si tak mnohem lepˇs´ı u ´ sudek o zp˚ usobu r˚ ustu nanotrubek. Bohuˇzel, elektronov´a mikroskopie je vzhledem k velikosti vzorku ˇcasovˇe velmi n´aroˇcn´a a ˇcas, po kter´y bylo moˇzn´e pracovat u mikroskopu byl omezen´y.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
26
Sn´ımky z´ıskan´e ze SEM jsem pak analyzoval pomoc´ı programu ImageTool v3.0 [36], kter´ym jsem zjistit pr˚ umˇernou ˇs´ıˇrku nanotrubek, velikost kovov´ych ˇc´astic jak ve vzorc´ıch bez nanotrubek, tak obsaˇzen´ych v objektech na vrcholc´ıch tip growth nanotrubek. Abych mohl mˇeˇren´ı velikosti ˇc´astic prov´est, musel jsem plochu jednotliv´ych ˇc´astic barevnˇe odliˇsit od pozad´ı vzorku. Jedinou rozumnou metodou, vzhledem k r˚ uzn´e svˇetlosti ˇc´astic, bylo jednotliv´e ˇc´astice nejprve od oka obt´ahnout. To vˇsak mohlo vn´est do anal´yzy urˇcitou chybu. Tato chyba by vˇsak vzhledem k vysok´emu poˇctu mˇeˇren´ych ˇc´astic mˇela b´yt statisticky potlaˇcena. Data z´ıskan´a pomoc´ı programu ImageTool v3.0 jsem nakonec analyzoval v programu ORIGIN. Pˇri posuzov´an´ı pomˇeru objemu amorfn´ıho uhl´ıku usazen´eho na vrstv´ach ˇzelezn´eho katalyz´atoru jsem vych´azel ze srovn´an´ı dvou sn´ımk˚ u identick´e oblasti vzorku. Jednoho z´ıskan´eho pomoc´ı sekund´arn´ıch elektron˚ u a druh´eho pomoc´ı zpˇetnˇe odraˇzen´ych elektron˚ u. Pro kaˇzd´y sn´ımek sn´ımek jsem spoˇc´ıtal plochu, kterou zab´ır´a obalen´a/neobalen´a ˇc´astice. Tyto plochy jsem pak porovn´aval. Pro toto pˇreveden´ı ploˇsn´eho pomˇeru na pomˇer objemov´y, jsem zvolil n´asleduj´ıc´ı vzorec: 2 23 SB (a + b)2 (a + b)3 3 VB = = = (3.1) SA a2 a3 VA kde index B znaˇc´ı plochu (objem) ˇc´astice obalen´e amorfn´ım uhl´ıkem, index A ˇc´astice kovu, a je hypotetick´y pr˚ umˇer kovov´e ˇc´astice a (a + b) pr˚ umˇer ˇc´astice pokryt´e uhl´ıkem. V tomto vzorci pˇredpokl´ad´am pˇribliˇznou symetrii ˇc´astic, coˇz by mohlo b´yt v pˇr´ıpadˇe ˇc´astic na ˇspiˇcce nanotrubek zhruba splnˇeno.
3.4 3.4.1
V´ ysledky Rozbor vzork˚ u s uhl´ıkov´ ymi nanotrubkami
V t´eto kapitole budu rozeb´ırat v´ysledky depozic uhl´ıkov´ych nanotrubek na vzorc´ıch 98-101 a v n´asleduj´ıc´ı podkapitole se zamˇeˇr´ım na vzorky 102-105, na kter´ych jsem studoval vliv poˇc´ateˇcn´ıho teplotn´ıho peaku na ˇzelezn´y katalyz´ator. Vzorky 98-101 byly deponov´any s u ´ myslem prozkoumat vliv tlouˇst’ky katalyz´atoru a depoziˇcn´ı vzd´alenosti (potaˇzmo teploty) na produkci nanotrubek. Bohuˇzel u vzorku 101 doˇslo k pˇrechodu z jednop´olov´eho pochodˇ nov´eho v´ yboje na v´yboj dvoup´olov´y. Tato okolnost, pˇres prvn´ı zklam´an´ı, mi vˇsak umoˇznila studovat defekty a zvl´aˇstnosti, kter´e bych v bˇeˇzn´em pˇr´ıpadˇe nevidˇel. Obr´azky jsou uvedeny na konci kapitoly. Vzorky byly v´ıcem´enˇe homogennˇe pokryty vrstvou nanotrubek, kter´a se smˇerem k okraji depozitu ztenˇcovala a v nˇekter´ych pˇr´ıpadech pˇreˇsla do plochy pos´azen´e pouze katalytick´ymi ˇc´asticemi obalen´ymi amorfn´ım uhl´ıkem. Nanotrubky byly vˇetˇsinou zkroucen´e a propleten´e, aˇckoli v oblastech s vysokou hustotou CNTs byly pˇr´ımˇejˇs´ı. To je pravdˇepodobnˇe zp˚ usobeno t´ım, ˇze nedostatek voln´eho prostoru jim neumoˇznil takov´e
27
KAPITOLA 3. EXPERIMENT ˇ ıslo C´ vzorku 98 99 100 101
Nejuˇzˇs´ı CNT [nm] 7 6 7 7
Nejˇsirˇs´ı CNT Stˇredn´ı hodnota [nm] [nm] 84 26 41 17 44 19 66 29
Tabulka 3.2: Tabulka namˇeˇrenen´ych pr˚ umˇer˚ u CNTs ˇ ıslo C´ vzorku 98 99 100
Procentu´aln´ı pomˇer ˇzeleza [%] 20,4 28,8 10,8
Stˇredn´ı hodnota tlouˇst’ky am. uhl´ıku [nm] 16 4 23
Tabulka 3.3: Tabulka objemov´eho pod´ılu ˇzeleza v ˇc´astic´ıch obalen´ych amorfn´ım uhl´ıkem, z´ıskan´a pomoc´ı vzorce 3.1. zkroucen´ı. K vidˇen´ı byli vidˇet spjit´e struktury nanotrubek vznikl´ych vrcholov´ym r˚ ustem (viz. obr. 3.7). Tyto nanotrubky mˇeli na horn´ıch konc´ıch ˇc´astice katalyz´atoru velikostnˇe srovnateln´e s pr˚ umˇerem nanotrubky. Mimo to byly pozorov´any i koˇrenov´ym r˚ ustem vznikl´e nanotrubky, kter´e mˇeli pr˚ umˇer ˇr´adovˇe menˇs´ı neˇz byla velikost katalyz´atoru, coˇz je typick´e pro nanotrubky vznikl´e pomoc´ı obloukov´eho v´yboje, nikoli vˇsak pro nanotrubky vznikl´e pomoc´ı PECVD (viz. obr.3.8). Jako yaj9mavost bych uvedl, vˇeˇzovit´y u ´ tvar objeven´y na vzorku 100, sloˇzen´y z nanotrubek vyrostl´ych pravdˇepodobnˇe kolem poruchy, kter´a se skr´yv´a v jej´ım stˇredu (vz. obr. 3.9. V pˇr´ıpadˇe vzorku 101, maj´ı vˇsechny nanotrubky maj´ı doslova vytrˇzeny nˇekter´e vnˇejˇs´ı vrstvy od iontov´eho bombardov´an´ı pˇri pˇrechodu jednop´olov´eho v´yboje na dvoup´olov´y. Na rozhran´ı depozitu nanotrubek a voln´e oblasi se daly pozorovat velmi tenk´a vl´akna ˇci nanotrubky o kter´ych se zm´ın´ım d´ale. Pro vˇsechny vzorky jsem provedl mˇeˇren´ı tlouˇst’ky deponovan´ych nanotrubek. Pro kaˇzd´y vzorek jsem provedl pˇribliˇznˇe 250 jednotliv´ych mˇeˇren´ı tlouˇst’ky, ˇc´ımˇz by se mˇely eliminovat chyby dan´e vizu´aln´ı nepˇresnost´ı okraje trubek a n´ahodnou selekc´ı. Mˇeˇren´ı d´elky nanotrubek nebylo objektivnˇe moˇzn´e, protoˇze nanotrubky byly horizont´alnˇe postaven´e a povˇetˇsinou zkroucen´e. V oblastech, kde byl nanotrubkov´y depozit poruˇsen n´ami proveden´ym vrypem, se sice odkryly nanotrubky po cel´e d´elce, ale neznalost u ´ hlu pod kter´ym jsou pozorov´any by vedla pouze k velmi nepˇresn´ym odhad˚ um, nehledˇe na to ˇze d´elka nanotrubek na depozitu se m˚ uˇze mˇenit. Tabulka 3.2 ukazuje nˇekter´e v´yznamn´e u ´ daje a z grafu 3.4 m˚ uˇzeme n´azornˇe vidˇet rozloˇzen´ı pr˚ umˇer˚ u pro jednotliv´e vzorky. Z velikosti
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
28
Obr´azek 3.4: Histogram procentu´aln´ıho zastoupen´ı nanotrubek o r˚ uzn´ych pr˚ umˇerech nanotrubek lze usuzovat, ˇze depozity jsou pokryty pouze MWNTs, v´yjimku tvoˇr´ı vzorek 101 u kter´eho lze na rozhran´ı depozitu nanotrubek a voln´e oblasti, pokryt´e pouze katalytick´ymi ˇc´asticemi, vidˇet bud’to velmi tenk´e nanotrubky nebo nanovl´akna. Bohuˇzel, jejich tlouˇst’ka se vzhledem k rozliˇsen´ı nach´azela pod u ´ rovn´ı mˇeˇritelnosti3.5. Jak je vidˇet, prvn´ı tˇri vzorky se od sebe pˇr´ıliˇs neliˇs´ı a jejich tlouˇst’ka se pohybuje v rozmez´ı od 10-20 nm. Zaj´ımav´e je srovn´an´ı vzork˚ u 98 a 100, kter´e byly deponov´any na 10 nm Fe pˇri rozd´ıln´ych depoziˇcn´ıch vzd´alenostech, ale stejn´e poˇc´ateˇcn´ı teplotˇe. Tyto vzorky jsou si velmi podobn´e, co se rozdˇelen´ı tlouˇst’ky t´yˇce, s t´ım rozd´ılem, ˇze na vzorku 98, kter´y byl d´ale od hoˇr´aku, se nav´ıc vyskytuj´ı i nanotrubky s vˇetˇs´ım pr˚ umˇerem. Provedl jsem tak´e nˇekolik mˇeˇren´ı pomˇeru a tlouˇst’ky vrstvy amorfn´ıho uhl´ıku k velikosti ˇc´astice katalyz´atoru na kter´e je usazen. Jednak metodou uvedenou porovn´av´an´ı ploˇsn´eho objemu obalen´e ˇc´astice a ˇzelezn´eho j´adra (pˇresn´y postup je uveden v pˇredchoz´ı kapitole). D´ale pak pˇr´ım´ym mˇeˇren´ım tlouˇst’ky vrstvy na ˇc´astic´ıch, ze sn´ımk˚ u vznikl´ych pomoc´ı metody zpˇetnˇe odraˇzen´ych elektron˚ u. K dispozici jsem mˇel pouze omezen´e mnoˇzstv´ı ˇ astice obalen´e amorfn´ım sn´ımk˚ u z nichˇz nˇekter´e byly naprosto nevhodn´e k anal´ yze. C´
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
29
Obr´azek 3.5: Pozorov´an´ı velmi tenk´ych nanotrubek nebo uhl´ıkov´ych nanovl´aken na okraji lesa vzorku 101. uhl´ıkem se vz´ajemnˇe pˇrekr´yvaly, byly pˇrekryt´e svazkem nanotrubek nebo byly tlouˇst’ky vrstev amorfn´ıho uhl´ıku nezˇreteln´e. I u tˇech zbyl´ych bylo mˇeˇren´ı velmi obt´ıˇzn´e a tud´ıˇz je tˇreba se na v´ysledky d´ıvat s jistou rezervou. Z tabulky je vidˇet3.3, ˇze pod´ıl ˇzeleza m˚ uˇze kol´ısat a bude pravdˇepodobnˇe z´avisl´y na depoziˇcn´ıch podm´ınk´ach. Sn´ımky kter´e jsem vyuˇzil k vyhodnocov´an´ı jsou na obr´azku 3.6.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
30
Obr´azek 3.6: Pohled na sn´ımky vzork˚ u vyhodnocovan´ych pro urˇcen´ı pomˇeru ˇzeleza a amorfn´ıho uhl´ıku - pˇriˇcemˇz a) je vzorek 98, b) vzorek 99 a c) vzorek 100. Vlevo jsou sn´ımky zobrazen´e pomoc´ı sekund´arn´ıch elektron˚ u a vpravo zobrazen´e pouze zpˇetnˇe raˇzen´ymi elektron˚ u.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
31
Obr´azek 3.7: Oblast vrypu do vzorku 98, kde doˇslo ke shrnut´ı lesa nanotrubek
Obr´azek 3.8: Nanotrubky vyrostl´e koˇrenov´y, r˚ ustem nad v´yraznˇe vˇetˇs´ımi ˇc´asticemi katalyz´atoru na okraji vzorku 99. Tyto nanotrubky nejsou pro PECVD obvykl´e a vyskytuj´ı se sp´ıˇse pˇri depozic´ıch CNTs pomoc´ı obloukov´eho v´yboje.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
32
Obr´azek 3.9: Vˇeˇzovit´y u ´ tvar z pomˇernˇe pˇr´ım´ych nanotrubek, kter´y vyrostl na okraji vzorku 100, kde se uˇz bˇeˇznˇe nanotrubky nevyskytuj´ı
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
3.4.2
33
Rozbor poˇ c´ ateˇ cn´ı f´ aze depozice
Ve studiu poˇc´ateˇcn´ı f´aze jsem se zamˇeˇril na vliv poˇc´ateˇcn´ıho teplotn´ıho peaku na rozklad katalyz´atoru. Vzorky byly exponov´any pouze po velmi kr´atk´y okamˇzik, aby se zamezilo pˇr´ıpadn´emu r˚ ustu CNTs. Snahou bylo posoudit vliv mnoˇzstv´ı vod´ıku a metanu pˇr´ıtomn´eho v reakˇcn´ı smˇesi. Obr´azky jsou opˇet um´ıstˇen´e na konci kapitoly. Porovn´an´ım vzork˚ u 102 a 103 (viz. obr. 3.10,3.11)je patrn´e, ˇze pˇr´ıtomnost metanu v reakˇcn´ı smˇesi t´emˇeˇr desetin´asobnˇe zmenˇs´ı velikost ˇc´astic katalyz´atoru. Toto se nedalo ovˇeˇrit na koresponduj´ıc´ıch vzorc´ıch 104 a 105 (obr. 3.12,3.13), jelikoˇz pˇri depozici vzorku 105 byla z nezn´am´ych d˚ uvod˚ u teplota o 250◦ C niˇzˇs´ı. Jak uˇz jsem uv´adˇel cel´a aparatura se bez st´ınˇen´ı nechovala u ´ plnˇe stabilnˇe. Tak´e je zaj´ımav´a odliˇsnost vzork˚ u 102, 103 a 104, kter´e se liˇsily v pr˚ utoku metanu a vod´ıku. Ta by se dala vysvˇetlit, pokud vezmeme v u ´ vahu nˇekter´e skuteˇcnosti. Kaˇzd´a molekula metanu m˚ uˇze poskytnout aˇz ˇctyˇri atomy vod´ıku, skuteˇcn´y pr˚ utok vod´ıku by pak mohl v pˇr´ıpadˇe vzorku 103 b´yt m´ısto 200 sccm nahrazen hodnotou 400 sccm. Toto uˇz poskytuje v´yraznˇe lepˇs´ı v´ychodisko pro vyhodnocov´an´ı mˇeˇren´ı. Z mˇeˇren´ı by pak dobˇre vypl´yvalo, ˇze velikost ˇc´astic kles´a s rostouc´ım pr˚ utokem vod´ıku aparaturou. Tak´e z´avislost velikosti ˇc´astic na poloze na depozitu nen´ı pˇr´ıliˇs jasn´a. Zat´ımco u vzork˚ u 102 a 103 se ˇc´astice smˇerem ke stˇredu zvˇetˇsuj´ı u vzorku 104 je tomu naopak. Vzorek 105 je v tomto pˇr´ıpadnˇe obt´ıˇznˇe analyzovateln´y jelikoˇz se na nˇem ˇzelezn´y katalyz´ator jeˇstˇe nerozdˇelil u ´ plnˇe a vznikly tak urˇcit´e ostr˚ uvky sp´ıˇse neˇz ˇc´astice. Nicm´enˇe histogramy ˇc´astic vzorku 105 by se daly vykl´adat sp´ıˇse jako vzorky 102 a 103. Moˇzn´e vysvˇetlen´ı t´eto anom´alie by se mohlo skr´yvat ve vysok´e obt´ıˇznosti lokalizace polohy na vzorku pˇri mˇeˇren´ı SEM. Vzhledem k tomu, ˇze vzorek se jevil jako homogenn´ı vrstva a pohyb byl vzhledem k velikosti substr´atu vˇetˇsinou prov´adˇen defakto naslepo, se mohlo st´at, ˇze pozice na vzorku nebyla urˇcena spr´avnˇe a t´ım doˇslo k nepˇresn´emu urˇcen´ı vzd´alenosti od stˇredu depozice. Zaj´ımavost´ı je nanotrubka, kter´a je vidˇet na obr´azku vzorku 104 (obr´azek 3.12 b), obzvl´aˇstˇe s pˇrihl´ednut´ım k tomu, ˇze depozice prob´ıhala pouze v argonu. Vzhledem k tomu ˇze nikde jinde na povrchu vzorku se nanotrubky nevyskytovali se d´a pˇredpokl´adat vznik z atmosf´erick´eho uhl´ıku, kter´y se udrˇzel v aparatuˇre.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
34
Obr´azek 3.10: Fotky vzorku 102 deponovan´em za pr˚ utok˚ u Q(Ar) = 1000 sccm, pr˚ utoku Q(H2 ) = 200 sccm. V depoziˇcn´ı vzd´alenosti 16 mm. Sn´ımky jou ˇrazen´e v poˇrad´ı od okraje ke stˇredu a vpravo vedle nich jsou pˇr´ısluˇsn´e histogramy rozdˇelen´ı velikosti ˇc´astic.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
35
Obr´azek 3.11: Fotky vzorku 103 deponovan´em za pr˚ utok˚ u Q(Ar) = 1000 sccm, pr˚ utoku Q(H2 ) = 200 sccm a Q(CH4 ) = 50 sccm. V depoziˇcn´ı vzd´alenosti 16 mm. Sn´ımky jou ˇrazen´e v poˇrad´ı od okraje ke stˇredu a vpravo vedle nich jsou pˇr´ısluˇsn´e histogramy rozdˇelen´ı velikosti ˇc´astic.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
36
Obr´azek 3.12: Fotky vzorku 104 deponovan´em za pr˚ utok˚ u Q(Ar) = 1000 sccm, pr˚ utoku Q(H2 ) = 300 sccm. V depoziˇcn´ı vzd´alenosti 12 mm. Sn´ımky jou ˇrazen´e v poˇrad´ı od okraje ke stˇredu a vpravo vedle nich jsou pˇr´ısluˇsn´e histogramy rozdˇelen´ı velikosti ˇc´astic.
KAPITOLA 3. EXPERIMENT
37
Obr´azek 3.13: Fotky vzorku 105 deponovan´em za pr˚ utok˚ u Q(Ar) = 1000 sccm, pr˚ utoku Q(H2 ) = 300 sccm a Q(CH4 ) = 50 sccm. V depoziˇcn´ı vzd´alenosti 14 mm. Sn´ımky jou ˇrazen´e v poˇrad´ı od okraje ke stˇredu a vpravo vedle nich jsou pˇr´ısluˇsn´e histogramy rozdˇelen´ı velikosti ˇc´astic.
Kapitola 4 Z´ avˇ er Na z´akladˇe v´ysledk˚ u t´eto pr´ace jsem vytvoˇril nˇekolik hypot´ez t´ykaj´ıc´ı se r˚ ustu uhl´ıkov´ych nanotrubek pomoc´ı mikrovlnn´eho plazmov´eho hoˇr´aku za atmosf´erick´eho tlaku. Prvn´ı hypot´eza je, ˇze pr˚ umˇer nanotrubek lze sn´ıˇzit zv´yˇsen´ım teploty depozice a ztenˇcen´ım vrstvy katalyz´atoru. Tato hypot´eza, pokud bude ovˇeˇrena, by umoˇznila ovlivnit pr˚ umˇer syntetizovan´ych nanotrubek, kter´y je d˚ uleˇzit´ym parametrem pˇri jejich vyuˇzit´ı. Dalˇs´ı hypot´ezou je, ˇze rostouc´ım pr˚ utokem se zmenˇsuje pr˚ umˇern´a velikost mikroˇc´astic katalyz´atoru. Velikost mikroˇc´astic bude m´ıt dozajista vliv na vlastnosti nanotrubek. Nyn´ı je vˇsak nutno prozkoumat vliv velikosti ˇc´astic na strukturu nanotrubek. Obˇe tyto hypot´ezy bude tˇreba v budoucnu ovˇeˇrit dalˇs´ımi pokusy. Mimo to jsem otestoval nˇekter´e postupy charakterizace vlastnost´ı nanotrubkov´eho depozitu a z´aroveˇ n si uvˇedomil probl´emy, kter´e mohou nastat pˇri jejich aplikaci. Dalˇs´ım ˇ asteˇcnˇe i na z´akladˇe m´ych d˚ uleˇzit´ym poznatkem bylo odhalen´ı nedostatk˚ u aparatury. C´ pozorov´an´ı bylo k aparatuˇre pˇrid´ano st´ınˇen´ı, kter´e by mˇelo zabr´anit kol´ıs´an´ı velikosti plamene. Bohuˇzel, nastaven´ı pyrometru do spr´avn´e polohy se st´ale nepodaˇrilo vyˇreˇsit a je v´yzvou do budoucna. Tato pr´ace byla pro mne velmi pˇr´ınosn´a a obohacuj´ıc´ı. Zkuˇsenost, a to jak se samostatnou depozic´ı, mˇeˇren´ım ˇci vyhodnocov´an´ım (o psan´ı pr´ace takov´eho rozmˇeru nemluvˇe), kterou jsem d´ıky n´ı z´ıskal, se mi bude urˇcitˇe velmi hodit i v budoucnosti. Problematika synt´ezy uhl´ıkov´ych nanotrubek mi od poˇc´atku pˇripadala velice zaj´ımav´a a d´a se ˇr´ıci, ˇze mnˇe v tomto smˇeru nezklamala.
38
Literatura [1] S Iijima. Helical microtubules of graphitic carbon. Nature, 354:56–58, 1991. [2] S. Iijima and T. Ichihashi. Single-shell carbon nanotubes of 1-nm diameter. Nature, 363:603–605, 1993. [3] D.S. Bethune, C.H. Kiang, M.S. DeVries, G. Gorman, R. Savoy, and R. Beyers. Cobalt-catalysed growth of carbon nanotubes with single-atomic-layer walls. Nature, 363:605, 1993. [4] A. Thess, R. Lee, P. Nikolaev, H. Dai, P. Petit, J. Robert, Ch. Xu, Y.H. Lee, S.G. Kim, A.G. Rinzler, D.T. Colbert, G.E. Scuseria, D. Tom´anek, J.E. Fischer, and R.E. Smalley. Crystalline ropes of metallic carbon nanotubes. Science, 273:483 – 487, 1996. [5] J. Hun and J. Han. High Speed Elec. Sys., 9:101, 1998. [6] J.P.Liu. Elastic properties of carbon nanotubes and nanoropes. Phys. Rev. Lett., 79:1297–1300, 1997. [7] A. Garg, J. Han, and S.B. Sinnott. Interactions of carbon-nanotubule proximal probe tips with diamond and graphene. Phys. Rev. Lett, 81:2260–2263, 1998. [8] T.W. Ebbesen, H.J. Lezec, H. Hiura, J.W. Bennett, H.F. Ghaemi, and T. Thio. Electrical conductivity of individual carbon nanotubes. Nature, 382:54 – 56, 1996. [9] E.Wong, P.Sheenan, and C. Lieber. Nanobeam mechanics: Elasticity, strength, and toughness of nanorods and nanotubes. Science, 277:1971–1975, 1997. [10] P. Poncharal, Z.L. Wang, D. Ugarte, and W.A. de Heer. Electrostatic deflections and electromechanical resonances of carbon nanotubes. Science, 283:1513–1516, 1999. [11] R. Saito, M. Fujita, G. Dresselhaus, and M. S. Dresselhaus. Electronic structure of graphene tubules based on c60. Phys. Rev. B, 68:1804–1811, 1992. [12] N. Hamada, S. Sawada, and A. Oshiyama. New one-dimensional conductors: Graphitic microtubules. Phys. Rev. Lett., 68:1579–1581, 1992. 39
LITERATURA
40
[13] J.M. Mintmire, B.I. Dunlap, and C.T. White. Are fullerene tubules metallic? Phys. Rev. Lett., 68:631–634, 1992. [14] M. Bockrath, D.H. Cobden, P.L. McEuen, N.G. Chopra, A. Zettl, A.Thess, and R.E. Smalley. Single-electron transport in ropes of carbon nanotubes. Science, 275:1922– 1925, 1997. [15] S. Frank, P. Poncharal, Z.L. Wang, and W.A. Heer. Carbon nanotube quantum resistors. Science, 280:1744–1746, 1998. [16] S.J. Tans, M.H. Devoret, H. Dai, A. Thess, R.E. Smalley, L.J. Greelings, and C. Dekker. Individual single-wall carbon nanotubes as quantum wires. Nature, 386:474–477, 1997. [17] J.W. Wildoer, L.C. Venema, A.G. Rinzler, R.E. Smalley, and C. Dekker. Electronic structure of atomically resolved carbon nanotubes. Nature, 391:59–62, 1998. [18] T.W. Odom, J.L. Huang, P. Kim, and C.M. Lieber. Atomic structure and electronic properties of single-walled carbon nanotubes. Nature, 391:62–64, 1998. [19] Z. Yao, H.W.C. Postma, L. Valenta, and C. Dekker. Carbon nanotube intramolecular junctions. Nature, 402:273–276, 1999. [20] J.K.W. Sandler, J.E. Kirk, I.A. Kinloch, M.S.P. Shaffer, and A.H. Windle. Ultralow electrical percolation threshold in carbon-nanotube-epoxy composites. Polymer, 44:5893–5899, 2003. [21] M. Cadek, J.N. Coleman, K.P. Ryan, V. Nicolosi, G. Bister, A. Fonseca, J.B. Nagy, K. Szostak, F. Beguin, and W.J.Blau. Reinforcement of polymers with carbon nanotubes: The role of nanotube surface area. Nano Lett., 4:353–356, 2004. [22] B. Vigolo, A. Penicaud, C. Coulon, C. Sauder, R. Pailler, C. Journet, P. Bernier, and P. Poulin. Macroscopic fibers and ribbons of oriented carbon nanotubes. Science, 290:1331–1334, 2000. [23] A.B. Dalton, S. Collins, E. Mu´ noz, J.M. Razal, V.H. Ebron, J.P. Ferraris, J.N. Coleman, B.G. Kim, and R.H. Baughman. Super-tough carbon-nanotube fibres. Nature, 423:703–703, 2003. [24] V.A. Davis, L. M. Ericson, A. N. G. Parra-Vasquez, H. Fan, Y. Wang, V. Prieto, J.A. Longoria, S. Ramesh, R.K. Saini, C. Kittrell, W.E. Billups, W.W. Adams, R.H. Hauge, R.E. Smalley, and M. Pasquali. Phase behavior and rheology of swnts in superacids. Macromolecules, 37:154–160, 2004.
LITERATURA
41
[25] A. H. Windle Y.-L. Li, I. A. Kinloch. Direct spinning of carbon nanotube fibers from chemical vapor deposition synthesis. Science, 304:276–278, 2004. [26] Y. Ando, X. Zhao, T. Sugai, and M. Kumar. Growing carbon nanotubes. Materials today, pages 23–29, 11 2004. [27] T. Guo, P. Nikolaev, A. Thess, D.T. Colbert, and R.E. Smalley. Catalytic growth og single-walled nanotubes by laser vaporization. Chem. Phys. Lett., 243:49–54, 1995. [28] H.W. Kroto, J.R. Heath, S.C. O’Brien, R.F. Curl, and R.E. Smalley. Nature, 318:162– 163, 1985. [29] B. O. Boskovic, V. Stolojan, R.U.A. Khan, S. Haq, and S.R.P. Silva. Large-area synthesis of carbon nanofibres at room temperature. Nature Materials, 1:165–168, 2002. [30] S. Hofmann, C. Ducati, and J. Robertson. Low-temperature growth of carbon nanotubes by plasma-enhanced chemical vapor deposition. Appl. Phys. Lett., 83:135–137, 2003. [31] T. Nozaki, Y. Unno, and K. Okazaki. Thermal structure of atmospheric pressure non-equilibrium plasmas. Plasma Sour. Sci. Technol., 11:1–8, 2002. [32] C.K. Chen, W.L. Perry, X. Huifang, Y.B. Jiang, and J. Phillips. Plasma torch production of macroscopic carbon nanotube structures. Carbon, (41):2555–2560, 2003. [33] T. Kikuchi1, Y. Hasegawa, and H. Shirai. Rf microplasma jet at atmospheric pressure: characterization and application to thin film processing. J. Phys. D: Appl. Phys., 37:1537–1543, 2004. [34] O. Jaˇsek, M. Eli´aˇs, L. Zaj´ıˇckov´a, V. Kudrle, M. Bublana, J. Matˇejkov´a, A. Rek, J. Burˇs´ık, and M. Kadleˇc´ıkov´a. Carbon nanotubes synthesis in microwave plasma torch at atmospheric pressure. Materials Science and Engineering: C, article in press. [35] L. Zaj´ıˇckov´a, M. Eli´aˇs, O. Jaˇsek, V. Kudrle, Z. Frgala, J. Matˇejkov´a, J. Burˇs´ık, and M. Kadleˇckov´a. Atmospheric pressure microwave torch for synthesis of carbon nanotubes. Plasma Phys. Control. Fusion, 47:655–666, 2005. [36] http://ddsdx.uthscsa.edu/dig/itdesc.html. [37] M. Meyyappan. Carbon Nanotubes: Science and Application. CRC Press, Boca Raton, Florida, 2005. [38] M. Daenen, R. de Fouw, B. Hamers, P. Janssen, K. Schouteden, and M. Veld. Wondrous World of Carbon Nanotubes. http://students.chem.tue.nl/ifp03/default.htm, 2004.