"Dešťová víla" nová česká celovečerní romantická pohádka premiéra vánoce 2008
Nabídka spolupráce Vážení partneři, dovolujeme si Vám nabídnout možnost participování na nové české pohádce, filmu režiséra Milana Cieslara „Dešťová víla“. Filmový žánr pohádky s hvězdným obsazením českých a slovenských herců v čele s mladými okouzlujícími hlavními hrdiny slibuje v nadcházející sezóně veliký divácký ohlas. Rádi bychom Vás proto přizvali ke spolupráci při vzniku tohoto projektu. Předpokládaná návštěvnost je 250 tisíc diváků a více, což u romantické lehce komediální pohádky v rozmáchlém, vizuálním stylu není číslo nikterak nadsazené. Film bude uveden do kin v předvánočním čase roku 2007 s tím, že se jeho distribuce překlene až do jara 2008, tedy do času, kdy návštěvnost kin vykazuje stabilní výsledky.
Herecké obsazení Film bude mít hvězdné obsazení, casting počítá s herci jako je: Miroslav Donutil či Igor Bareš, Simona Stašová či Božidara Turzonovová, a zejména ústřední dvojice Maruška a Ondra má šanci vytvořit legendární pár jako kdysi Ráž a Vránová v Pyšné princezně. Chceme najít romantické, zamilování hodné osobnosti, s kterými by se ztotožnily široké masy diváků. Proto budeme hledat v Čechách i na Slovensku, mezi mladými herci, adepty divadelních fakult i neherci. Autor scénáře Původní filmový scénář napsal známý autor televizních seriálů „Život na zámku“, „Šípková růženka“, „Náměstíčko“, „Náves“ pan Jan Míka, zkušený filmový a televizní scénárista jako svůj první celovečerní scénář na motivy pohádky Theodora Storma.
Námět pohádky Živly, které ovládají zemi - vítr, bouře, mlha a déšť - provádějí „pravidelnou inspekci“. Za všechny živly sledujeme Dešťovou vílu. Jde krajem převlečena za chudou ženu. Pozná, že lidé skutečně začali myslet hlavně na peníze, že se vytrácí láska a dobro. Jsou to jen slova bez ceny. Zástupcem takových lidí bude sedlák v jedné vsi a opakem jeho dcera Maruška. Maruška miluje Ondru, který je ovšem z chudé chalupy a jejich lásku sedlák nerad vidí. Žádné bohatství ten cit neslibuje. Když se živly vrátí před svého „šéfa“ slunce, žádají tvrdé potrestání. Slunce váhá, ví, že lidé jsou lidé, jiné nemá, i přes chyby je má rád, ovšem je přehlasován. V poslední chvíli mu pomůže Dešťová víla. Požádá slunce, jestli by nemohla lidi potrestat sama. U ostatních živlů je to přijato s nevolí, bude příliš mírná, ale slunce souhlasí. „Jaký to bude trest?“ „Vezmu jim déšť,“ říká Dešťová víla.
Kraj sužuje sucho. Lidé nemají co sklízet, obilí neroste, sena jsou skoro spálena. Jediný, kdo je spokojen, je sedlák. Má pole a louky na mokřinách, kde se ještě stále drží vláha a jeho úroda je dobrá. Ale pochopitelně ví, že voda tam nebude věčně. Proto, když Ondra požádá o ruku Marušky, vychytrale využije situace: „Dostaneš Marušku, když zařídíš, aby začalo pršet.“ Ve skutečnosti to nemyslí vážně. Nedal by mu Marušku ani kdyby přivolal období dešťů. Úkol je to nemožný. Nikdo neumí přivolat déšť, nikdo neví, jak to udělat. Již delší dobu se sice říká, že za sucho může ta chudá žena, co šla v zimě krajem, ale copak se tomu dá věřit, když to tvrdí děda pohádka, zapomnětlivý popleta, který má v šosu vždycky placatici kořalky? Ondra se ho snaží vyzpovídat. Děda plete páté přes deváté, ale v něčem se stále opakuje. „Potkal jsem ji, když jsem šel z lesa, byla to stará ženská, proměnila se v dešťovou vílu a jasně si vzpomínám, že řekla – může za mnou přijít jedině Maruška. Nikdo jiný. Tu si nějak zamilovala.“ „A kam má přijít?“
„Těžko říct. Prý bydlí v každé upřímné slze. Tak si vyber.“ Opravdu to vypadá celé jako nesmysl, ale Maruška se rozhodne, že půjde. Ondra chce jít s ní, ale Maruška to nedovolí. Také proto, že Ondrova matka začíná churavět a Ondra ji nemůže nechat samotnou. Maruška jde, vyptává se, nikdo neví kde víla bydlí. Konečně „stopa“, ale nedovede ji k Dešťové víle, ale k mlze. Mlha Marušce poradí jak mlha umí, vede ji mlhou, takže Maruška bloudí ještě víc. Když se mlha zvedne, pozná Maruška, že se vrátila zase do svého kraje. Propadne beznaději. Pláče, slzy tečou. Jak se první slza dotkne země, objeví se z té kapičky vody Dešťová víla. Opravdu jako by bydlela v upřímné slze. A tak si odvede Marušku do svého „ dešťového království“. „Co ode mne chceš?“ „Déšť.“ Víla slíbí, ale jen, když Maruška dokáže splnit její tři přání. První přání: „Lidé u vás v kraji si svým sobectvím a touhou po majetku uzavřeli svou studnu vody, ze které pro ně beru déšť. Musíš tu studnu odemknout. Ale pozor, hlídá jí oheň a žár. Budeš mít velikou, velikou žízeň. Dám ti džbánek vody. Půjdeš ke studni, ale nesmíš se napít, dokud studnu neodemkneš.“
Maruška jde ke studni. Cesta k ní je peklo, vedro, žár. Alespoň dvakrát chce pít, ale vydrží. Dojde ke studni. Na studni je zámek, ale leží tu i klíč. Rozžhavený. Když se ho chce dotknout, nedokáže to. Co zbývá, všechnu vodu ze džbánu lije na klíč až je chladný. Sama při tom trpí žízní. Vezme klíč, odemkne. Její džbánek je opět plný vody. Konečně může uhasit žízeň. Druhé přání: „Vodu už máme, ale rozutekli se mi všichni beránci, kteří se musí ze studny napít, změnit se v dešťové mraky. Musíš je sehnat ke studni.“ Maruška volá, ale obloha v království vody je čistá, bez jediného mráčku. Co zbývá, smutně se posadí a jen tak, skoro automaticky začne zpívat písničku, kterou doma svolávala stádo oveček. /Bude pochopitelně exponováno/ A netrvá dlouho a beránci se začnou objevovat i zde, připlouvají, píjí....
Třetí přání: „Je nejlehčí a nejtěžší zároveň. Chci od tebe to nejcennější, co máš.“ Maruška: A co to je? Víla: V té studni schází totiž poslední kapka vody, která jí dá život, ta poslední kapka musí být živá. Maruška: Kde mám hledat kapku živé vody? Víla: Sama se musíš stát kapkou vody. Maruška: Obětovat svůj život? Kvůli vodě? Víla: Kvůli lidem, kvůli životu v tvém kraji. Jestli tam nezaprší, lidé zahynou žízní, neúrodou. Tak velká byla jejich provinění. Maruška: Někteří nic nezavinili. Víla: Déšť padá buď na všechny nebo na nikoho. Maruška: Šla jsem pro déšť, abych měla Ondru. Takhle nebudu mít ani Ondru ani déšť. Dokonce nebudu ani žít. Copak nemám na vybranou? Víla: Máš. Obětuj Ondru. Budeš žít, budeš mít i déšť. Maruška stojí užaslá. Jsme zpátky v kraji. Všude už je zeleno, všude se sklízí. Potoky jsou plné vody, je jasné, že se vrátil déšť. Jen Ondra nikde není. A ještě jedna podivná věc se tu děje.
Občas vyjde ze statku sedlák, chodí po vesnici a jen tak rozhazuje po vsi peníze. Zamyšlený, mlčenlivý. Děti je sbírají, dokud hází a než jej pacholci odvedou zase domů. A děda pohádka pak musí každý den dětem na návsi vyprávět příběh. Děda pohádka: … a Maruška se dlouho nevracela. Pršelo, svítilo slunce, zase pršelo, přešel rok, tak se Ondra sebral a šel hledat Marušku, protože jeho maminka se uzdravila. A už se taky nevrátil. Jsme v království vody. Vidíme, že Maruška se proměnila v živou kapku deště. Že obětovala sama sebe. Má sice svou podobu, ale je taková čirá, nehmotná, jako Dešťová víla. Víla: Tvoje oběť byla veliká a tak jsem uprosila slunce, aby mě vyslyšelo. Když ti zůstane Ondra tři roky věrný a nevymění tě za jinou dívku či ženu, bude hoden tvé oběti a já uprosím slunce, abys mohla odejít zpátky na zem. Začíná podzim Kraj leží pod sněhem. Začíná jaro. Opět je tu léto.
Do vsi se vrací unavený, rozedraný Ondra. Sám. Marušku nikde neviděl, nikde nepotkal, nic o ní neví. Sedlák mu nabízí peníze, statek, jen aby slovíčko slyšel. Ale peníze nejsou k ničemu, nepomohou najít Marušku. Ondra začne s matkou zase hospodařit a začne se kolem něj točit i nějaká ta sličná vesnická holka. Ale Ondra myslí pořád na Marušku. Jenomže nedá se žít jenom ze vzpomínek a se stínem. Dokonce lípa, před chalupou, kde se Maruška s Ondrou scházeli i naposled loučili, uschla. A tak Ondra pomalu polevuje a jednoho dne se domluví svatba. Navíc to ve vesnici všichni schvalují, Maruška již opravdu asi není mezi živými, chudák, život musí jít dál. Ale déšť je v kraji čím dál smutnější, protože déšť je Maruška a její naděje pomalu pohasíná. Její upřímné slzy – déšť – způsobí, že jedna malá větvička na lípě se zazelená. Není to ani pořádně k povšimnutí. Nastává den svatby. Pár minut a Maruška zůstane navždy zatracena. Na poslední chvíli si Ondra všimne, že na lípě se jedna větvička přece jenom zazelenala. Navíc se drobně rozprší, poslední zoufalý vzkaz Marušky, poslední svolávání beránků. Ondra: Ženit se nebudu. Za co by stál můj život, kdybych na Marušku zapomněl?!
Někdo si myslí, že se pomátl, někdo je uražen. Nevěsta tryskem a uraženě odjíždí. No zmatek. V tom mumraji se začne dít nebývalá věc. S deštěm sjíždí na zem jako by kousek nebe. Až lidi žasnou, neboť ten kousek nebe se mění v dešťový kočár, v dešťové koně a tohle spřežení přiváží Marušku. Je ve svatebním, však Ondra taky. Překvapení, radost! Obětí. Takže nakonec přece jenom svatba. Radují se i rodiče Marušky, ale když se Maruška chystá nasednout s Ondrou do kočáru, sedlák je zastaví: „Tak to ne! Ty jsi déšť nepřinesl, Marušku ti nedám!“ „Muži!“ křikne selka, aby se rozpomněl, že tohle už tu jednou bylo, že za takovéhle věci byl celý kraj potrestán suchem. A tak se sedlák raději ztratí v davu. A Maruška s Ondrou odjíždějí. Zůstane tu jen děda pohádka, kouká do oblohy, kde on jediný vidí obraz dešťové víly. Zdá se mu to podivné, přihne si: „Kde já tu ženskou viděl? Na bále? Na roští? Ne. Na trhu. Prodávala pantofle. Kdepak, já kouknu a vidím.“
Režisér Tato filmová pohádka bude v pořadí sedmým celovečerním filmem Milana Cieslara, ale jeho první celovečerní filmovou pohádkou, ačkoliv úspěšný tvůrce má na kontě 3 klasické televizní pohádky a 2 televizní filmy pro děti. Pro jistotu uvádíme filmografii režiséra, zvýrazněný je právě žánr pohádky: 2005 – Krev zmizelého – historický film podle původního scénáře Vl. Körnera 2004 – Duše jako kaviár – úspěšná komedie ze současnosti 2002 – O Ječmínkovi – tv pohádka na motivy moravské pověsti 2001 – Černý slzy – televizní film, adaptace W. Shakespeara Romea a Julie 2000 - PRAMEN ŽIVOTA – Der Lebensborn celovečerní historický film podle předlohy Vl. Körnera 1999 – Televizní pohádka Jabloňová panna, podle klasické Erbenovy pohádky 1998 – Televizní pohádka Hvězda života
1997 -
Televizní film MARKÉTIN ZVĚŘINEC podle knihy Ivana Klímy.
1995 Celovečerní film JAK CHUTNÁ SMRT kriminální příběh podle námětu Ladislava Mňačka. 1990 -
Celovečerní film NĚKDE JE MOŽNÁ HEZKY (Looking for Lennon), psychologický příběh muže, který nezapomněl na ideály Beatles. 1989 Televizní film pro německého producenta SUPERDETEKTIV KLAPP, dětský příběh.
1989 1984 -
DYNAMIT, dobrodružný příběh z prostředí dostihů. Absolventský film FAMU podle předlohy Trumana Capose MISTR BÍDA.
Režijní explikace Touto bytostně filmovou pohádkou chci zúročit všechny svoje zkušenosti s dětským žánrem, jež jsem učinil skoro za 15 let. Vedle dobrodružného filmu Dynamit a Černé sklo, jsem také natočil dětský film podle Ivana Klímy Markétin zvěřinec, pak trilogii klasických televizních pohádek. Ve všech případech jsem vedle režiséra musel fungovat i jako neoficiální producent ( v případě Markétina zvěřince tak i oficiálně) a vycházet vstříc producentům, abych jako tvůrce mohl z rozpočtů získat maximum a nestyděl se za výsledek i námahu. Musím říct, že to byla výtečná škola a v současné chvíli jsem v sepětí režisér – producent schopen vytvořit velkou klasickou, výpravnou pohádku bez „pohádkových“ rozpočtů, aniž bych volil viditelný kompromis.
Pohádka je realizačně historický film a s tím mám svoji zkušenost jako producent i režisér. Vytvořil jsem Pramen života a naposledy film a seriál Krev zmizelého. Jsem si tím pádem vědom všech úskalí, rizik a specifik žánru. Vím, že v historickém filmu se může podstatná část rozpočtu rozplynout, aniž zazáří drahé a náročné scény a film může působit za velké peníze velmi komorně. To se stalo v případě i pohádek před nedávnem. Vím, že alfou omegou je dobrý, skutečně kvalitní scénář, který má v sobě potenciál imaginace, soucit a sounáležitost s hlavními hrdiny, humor, velký díl napětí a nosný vypravěčský oblouk. Když má scénář i humor a určitou aktuálnost, pak je tou největší devizou pro tvůrce. Jsme přesvědčeni, že scénář Jana Míky tyto vlastnosti má a dá se na něm budovat filmové vyprávění hlavně pro kina, tedy velké plátno. Dešťová víla je romantická, avšak klasická pohádka z rodu laskavých pohádek Bořivoje Zemana, kde hraje hlavní roli příběh a herci v dekoracích letní krajiny- lidé a krajina trpí suchem, protože je to trest Živlů, zde vidíme velkou myšlenkovou, dejme tomu ekologickou paralelu - a říše fantazie, kde sídlí Dešťová víla a ostatní živly. Větší část příběhu se tak odehrává v krajině s vesnicí, kterou máme již s výtvarníkem filmu Janem Kadlecem vytipovanou a exteriérová dostavba by pomohla vytvořit popisovanou fantazii. I království Dešťové víly lze významnou měrou vytvořit skladbou reálů (Andršpašské skály, Macocha, Delta Dunaje), filmovou dostavbou a
realizací triků v postprodukci. Záměrně zdůrazňuji producentsky „chytré a nápadité“ investování prostředků, kdy peníze jsou „vidět“ a samozřejmý standard, který si divák ani neuvědomuje, je realizován ekonomicky a uměřeně. Mým cílem jako režiséra a producenta je vytvořit filmovou podívanou, která snese široké plátno i sváteční televizní čas. Scénář Jana Míky je vtipný, humorný, ale nepodbízivý, také jímavý a poskytuje prostor pro imaginaci. To vše jsou ingredience, kdy svébytný žánr může dosáhnout na všechny divácké kategorie a překročit region. Klasické tři úkoly ve světě nadpřirozených živlů dávají prostor pro skutečně vizuální podívanou, která se dá realizovat v reálech ( v propasti Macochy,v jeskyních Mladeč a Javoříčko) , aniž bychom museli najímat ateliéry a zatápět je vodou, letní česká nebo slovenská krajina je také určitě vděčnou dekorací.
Rozpočet nákladů aproximativní Rozpočet je koncipován na 40 natáčecích dnů, s tím, že po průzkumu realizace a v případě přízni počasí bez jeho nepředvídatelných výkyvů (projekt je závislý na letním, horkém počasí) lze v tomto rozpočtu předpokládat 5 % rezervu.
Generální a hlavní partneři filmu Již teď v době vzniku tohoto projektu můžeme nabídnout partnerství Generálnímu či Hlavnímu partnerovi filmu, neboť filmová pohádka je žánr, který je dlouhodobě distribuován (kino, DVD, CD ROM) a posléze reprízován ve svátečních chvílích všech televizí. Proto prezentace jakéhokoliv komerčního partnera v rámci filmu i jeho uvedení (pr aktivity spojené s premiérou filmu v kinech, videodistribuci, televizi) je dlouhodobou, finančně výhodnou investicí do budování značky nebo dobrého jména firmy. Producenti jsou připraveni s Vámi projednat okolnosti takového sponzoringu. Fotosky z divácky úspěšného filmu z produkce Happy Celuloid s.r.o. „DUŠE JAKO KAVIÁR“ Více o produkci Happy Celuloid s.r.o. na www.celluloid.cz
Happy Celuloid spol. s r. o. , Hellichova 20, Praha 1, 118 00 Ceska republika Telefon:00420 257315087 00420 602218960 Fax: 00420 257315087 E-mail:
[email protected] Kontaktní osoba: Milan Cieslar
