DENIS WEARE

Z

deněk Věrčák

ZDENĚK VĚRČÁK DENIS WEARE

/1952/

Je to zvláštní, že můžeme stát ve svém 21. století a úplně stejným pohledem jako před sedmi stoletími se dívat na obraz malovaný technikou starých mistrů a obdivovat se, jak se sílícím světlem barva nabývá na intenzitě, mění se, aby pak získala nevšední fialový nádech aury, kterou malíř obdařil všechny své postavy. Jeho práce jsou zastoupeny v mnoha soukromých sbírkách v ČR, Slovensku, Polsku, Rakousku, Německu, Švýcarsku, Rusku, Kanadě a USA.

Původním povoláním technik, jehož kreativní představivost brzy přerostla možnosti, které mu poskytovala jeho profese. V sedmdesátých letech začíná ve volném čase experimentovat s různými výtvarnými technikami a materiály včetně fotografování a práce se dřevem, kovem a hlínou. V průběhu let se však výtvarná tvorba dostává až na samý okraj zájmů, zatlačena touhou cestovat a poznávat nová místa. Následující léta tráví většinu svého volného času „venku“ v přírodě. Prochází s fotoaparátem, skicákem a dalekohledem většinu našich hor a brzy začíná, v rámci svých možností, vyjíždět do zahraničí. Transylvánské Alpy (Carpatii Maridionali), Rilskorodopský masiv a jeho nevyšší části Rila, Pirin, Rodopy a další. V té době z velké části nedotčená příroda balkánských hor, její svérázní obyvatelé a jejich kultura se na dlouhou dobu projeví v jeho budoucí výtvarné tvorbě. Pět cest v průběhu sedmi let včetně dlouhé pěší trasy podél pobřeží moře. Pěšky prochází rovněž část pobřeží Baltického a Severního moře … motiv stříbřitého severního moře se později trvale objevuje v jeho obrazech. K výtvarné tvorbě se vrací pod pseudonymem DENIS WEARE ke konci osmdesátých let a od roku 1990 odchází „na volnou nohu“, tedy stává se profesionálním výtvarníkem. V následujících letech mizí autor ze scény, aby pak občas představil veřejnosti plody svého usilování. Používaná technika se prudce mění, objevují se nové a často nečekané prvky a cesty. Začíná testovat nové materiály, jako by zjišťoval, co která technika a materiál „snese“. Výsledkem je obsáhlá (a zatím neukončená) série velkých a výpravných obrazů TERRA INCOGNITA. A zdá se, že o budoucí orientaci začínajícího malíře jako vizionářského umělce je definitivně rozhodnuto. Pak se však najednou objevuje fascinující cyklus obrazů a objektů pod příhodným názvem GOTICKÉ FASCINACE. Precizní technika jemné olejové malby je

nahrazena mnohovrstevnou strukturou, která nanášena jedna na druhou postupně modeluje tvar a prostor a dává vyniknout komplementárním barvám, které oživují strohou, přísně jednoduchou barevnost. Syté lomené barvy svým vnitřním žárem jsou připomínkou oken starých gotických katedrál. Svým zvláštním rukopisem se s lehkostí zmocňuje témat, která jakoby se vynořovala z nejhlubších zákoutích lidského nitra, z tajemných zahrad spánku, šeptajících podivná a zneklidňující tajemství, která v sobě neseme navzdory veškeré racionalitě a chtíc nechtíc jsme přitahováni tajemnou hlubinou neprostupné vegetace snů s nejasnou vzpomínkou na cosi dávno prožitého v tomto jiném, ztraceném čase. Jednou je meditujícím starcem hledajícím cestu v Labyrintu světa – jindy zas pitvořícím se šaškem, který s úšklebkem pohlíží na lidské hemžení a snažení a plně nechává na divákovi, aby se vyrovnal s pohledy, které mu nabízí na tento svět. Svět, jenž okolo nás vytváří absurdní příběhy, kdy neznalí všech jeho příčin jsme až zděšeni mnohou nesmyslností, která nás obklopuje. Logika věcí ztracena ve složitých machiavelistických záměrech a machinacích vzbuzuje mrazení v zádech z přicházejících věcí příštích. Starý muž sedí, mlčí a šašek se pošklebuje ... Sám autor většinou o smyslu svých obrazů mnoho nemluví –„buďto vás moje obrazy osloví, a pak nepotřebují žádný další komentář. Anebo vás neosloví, a pak je o nich mluvit zbytečné ...“ Na počátku všeho stojí člověk se svou duší, do které se během jeho života ukládají příběhy, písně, skály, voda, paprsky, energie. Pak si někde na břehu moře najde hudebník lyru, žoldnéř počká na svou loď, štětec suchých travin poslouží malíři, aby už nedržel v ruce kámen srdce, ale přes něj dal tvar, barvu a vůni svému obrazu a vyhledal po skončení díla jeho dvojče zrcadlící se v poklidné hladině. A koloběh může začít znovu … Gotické fascinace doplnila svými texty Dagmar Pernická.

N

iic není n náh ná náhoda. áho áh hod oda od da. d upředené K Klubko ko ou upř řed ř ře ed e dené é sesbíralo n niti ses s esbíra ralo ra alo na cestě ě v labyrintu labyr rin r ri iintu u poznání poznání ženy: ženy že ž y: jedna y: jje jedn na je na je ještě ješ ešt ště št tě nevyzrálá nevyzrá álá á ál lá a nezkušená, nezk ne n ku ku uše šená, dítě, které kt teré é se s raduje rad adu ad duje nad veselicí veseli licí lic cí velkých ve elk e el lkých ch h pláten p plných plný ýc ých hodování, hodov ho ová ov vání, smíchu a žertu. žer že ertu. u.. Druhá, kterou Dr ruhá, á, to to je e dívka, d jedna je edna a noc noc c proměnila proměnila v ženu ženu nu n a stojí stojí na začátku st toho toho ho všeho vš še eh ho – obdivuje lehounký leho h houn nký svatební šat. a těší se tě t se na mužnost svého ženicha. žen že enich cha ha. a Další Da í bytost D byt by tost – vyzrálá dáma vah v ruce, dáma s miskami d m aby aby přesně přes př p ně změřila léta plynoucí plyn yno nouc cí od toho dne, kdy kd dy řekla dy řek kla své počkej, půjdu s tebou, t te , a teď se snaží čas uprosit upr up prosit t o milosrdenství, aby aby ab y ta brázda br rázda nebyla ještě tak ta hluboká. hluboká. Čtvrtá bytost – má trpké Čt Č b rysy kolem ry r kol lem úst, tajemství růžence růžence e jí šustí v dlaních. je to ta,, která dávno pochopila, pochopila, proč oči nevěsty n věsty ne y jsou tak výmluvné a ústa chtějí mluvit. c

I. Bruselská svatba aneb Panáčci a Panenky 3

J

eště v sobě cítila cíít íti tila ila la ra r radost, ados ad do ost, t, obdarovávat, která á chce eo ob bda ar ar aro ro ováv va va vat at,, at vešla úrodné a vešl la do oú úro odn od dné é zahrady, zahrady y, aby a ab by spolu spo olu z rohu roh ohu u hojnosti hojnost tii posnídali p po osní níd ní dalii a rozdmýchali rozdm m chal mých mý ha alii oheň oh heň he závrati. závrat t tii. Dar Dar nad nad d dary d zpečetěn zpečet etě etěn sladkými s sl ladk la kým ký ými bobulemi hroznů hroz ozn oznů právě právě ě zralých. z „Nabízím „N Nab Na abízím ím m vám ám jen sladké ovoce, ovoc ov oce, e, e pane, p ne, dejte si,“ říkají pan rty rt Hannah, r Han Ha H nn nah na ah, „nebojte se, se neuteču neu ne uteč te eču vám, když se vrátíte vrát átí átíte e pro pr další, jsem tady, ta ady ad dy, mé mé vlasy mi už dávno prorostly pr roros ost ostly t obrazem a splynuly sply y yn nuly s větrem, který nu zde zd přivál z přiv př p vál voňavé plody. Dívám Dívá ám se e na vás tak, že si nemáte chuť postesknout. nemá máte m A můj závoj mů m zá ávoj mě kryje před cizími cizí z zími chamtivými chamtivými zraky.“ Nechala Nec Ne echala a jsem ti světlo, abys nezabloudil. nez ne zablo oudil.

Hannah

N

e, již se n e nept ne neptám, ept ptám ám, ám jsi ochutnala z zda js si o si chu hut hu ut utnal la la granátové jablko. g gran nát ná átov vé ja vé jabl blko bl lk l ko. Jen tento tent to příběh p př ěh orámujte orá o ám ámu mujt ujjte podobenstvím podoben nstv ns tvím m o tom, tom om, že om e prostor r lůna lůna na je j vyplněn vypl vy plněn začínajícím začína aj ajíícím m životem. živo ote ot tem. Na znamení znam m me en ní pravdivosti pra pr avdi div di vosti dejte do hrsti hrst tii tisíce t tisíc ce jadérek, ce a až bude bud de ta a hodina, h ho odina, šofar šo ofa of far ohlásí oh ohlá ásí spojení země ás rajských rajjský ra ých stromů str st tromů s nevinností nevi vin vinnos no ostí dítěte těm, kteří až kteř ří tu u nebudeme, n přijde přij ijd ijde nás n ná ás víc. Jsme Js sme sm m spojeni spo pojeni myšlenkami o zázraku veškerého zázr zra zraku a života, živo ži ž ota ot ta, o odchodech a věčných vě ě ěč čnýc čn ch návratech ze ze smaragdových smara agdových dálek dá ále ál ek vesmíru, ve esmíru, stojíme odhodláni od dhodl láni zmapovat si prostor pr rostor r a čas, po který jsme js sme zde e byli. Konečně nám ná někdo n něk kdo podá kompas a dostaneme dosta aneme kousek odkrojené odkroje ené pravdy.

Enigma I 5

J

eště s světlo větlo hoří hoř ho oří oří ř kahanu, ještě tmu v kah hanu, je ješt ště tm t mu neprorazilo slunce, nepro oraz ziilo zil lo sl lun l lu unce u ce e, když do o zrychleného zr ryc r ry ychl y len l le enéh e ho ho dechu přes pře př ře es s rty ty uniká uniká ká ká potlačovaný potlačo ovan o ov vaný ý výkřik výkř řik ř ři iik a zavěsí zavěs ěs ěsí síí se do koruny ko k oru un un ny stromů. str tr ro omů. Pokorná na Pokor rná r ná bázeň báz bá ázeň ň padla pa kraj, krajjj,, který kte er rý ý se klaní kla laní zázraku zrození zro ozen o z ní a ze e smaragdových smaragdových dálek dá ále á ál lek vesmíru ve vesm smír íru ír ru přivolává to nejjemnější nej ne ejjem mnějš ší echo ší echo radosti a lásky. lásk sky ky. Kruh Kr Kr ruh u neviditelných dlaní dlan aní ní drží dr rží r rž ží nad matkou stráž teplo jejímu strá ráž ráž a dodává do d životu. živo v votu u u.. Jen Jen jedna bytost smí sm mí vystoupit vy y ys st toupit poznána, aby zahalena zaha za hale len l na do bělostného závoje závo zá z o ojje e pomohla pomohla rodičce s odvěkým od dv dvěký ým údělem. Spanilost Span anilos an st letek je složena do o starostlivého staro ostlivého fáče a znamení zname zn z ení života objalo do svých sv vých rukou ru ukou dítě. Osuším ti Os O t pot a slzy a v rytmu rytm mu tvého úlevného spánku budu koupat naději. sp s b Všude Všude to o voní senem, nejsme nejsme sami s a tajemný tajemn ný úsměv Šestiprstého Šestiprst tého oznamuje, že ž bude líp.

Zrození – Venit

T

řináctá komnata vydala svědectví, a jestli dveře jsou ještě pootevřeny, pak spěchej i se svým synkem v náručí. My už dávno víme, kam míří počátek všeho a teď z ruky do srdce a mysli je dáno věno, aniž by kdokoli chtěl slavit svatbu. Odvěká tajemství jsou našeptána bez písařů a rozkrývačů textů. snad jen světlo jako svědek a víno, které hlídá pravdu, a omyly, jež lpí na stěnách sklenice, aby ji připoutaly k zemské tíži. Ne ty, už ne my, ale on jednou pochopí, proč noci jsou po okraj obrazů a dny mají bílé plátno.

Enigma II 7

T

eď hvězdářovy prsty jsou blízko knotu hvězd a mrazivým dechem na ně zavane vesmír, v němž puká noc a ještě nevzlétl den. Však není tu prázdné smutno, voskové slzy nelkají svíce. Jsou v šumu křídel poplašené vážky, protože přilétají … Temnou mlhu rána prorážejí svými křídly andělé a nesou v sobě světlo. A kdyby nestačilo, mají svíce. Tři světlonoši a zvědavý pohled člověka přes myriády hvězd tam kdesi za zrcadlem. Myšlenkami propojeni jako vlákny utkanými v neznámých světech spíše tuší lidská slova. Kdy ale, řekněte, uvidím ten obraz v sobě, v té hloubce, která ve mně je? Pokorně klečím na kamenné dlažbě chrámu. Ve jménu matky i dcery i anděla jemného.

Tři svíce aneb Andělé přicházejí k ránu

D

rahý Giacomo, vypadly mi z náruče Tvé pomíjivé růže, které lze snadno zaměnit za lásku. Umí vadnout a tklivě vonět oním parfémem byvšího, ztrácejícího se. Ne, nedám je k Tvým rukopisným svitkům, mohly by ztratit svou přirozenou krásu. Žebroví listů vroste do mých žil a do vědoucího úsměvu. Jsi připraven na cestu? Kdy odcházíš, odjedeš, odpluješ? Kolik růží musí ještě uvadnout, abys byl spokojen? Přesýpací hodiny voní po okvětních plátcích.

poslední růže od Casanovy 9

S

áraj, Sáraj krásná, milovaná, co tajíš ve svých očích, snad žár bílého světla, který vypálil slova smlouvy do žádostivých tónů houslí, zatímco ty bloudíš po vinici své paměti? Učarovala jsi mi jediným pohledem, jediným článkem svého náhrdelníku. Když tvé jitro rozkvete nad jezera a noc ustoupí světlému dni, tu přijde Abram a odvede si tě do ústraní. Budu ti stále nablízku, i když už jsi na prahu poznání. Do mě však vtéká čas minulý, přítomný i budoucí a lehce se chvějí stíny, které smím spatřit. Či snad může srdce tepat do tahů smyčce, který by setřel s čela plachetku spojení?

Sára neb Rabínovy housle

U

ž dávno opustili kraje, kde mají hudbu zakázanou. Zavřeli dveře a otevřeli prostor, kde zazní i vzpomínka v životní velikosti, tak vandrovali hudci a hráli někde pod lucernou se světlem plným odstínů žluté, jako když slunci rozpustíš vlasy. V dílně starého mistra odpočívají pod oparem utkaným z hudby jeho housle. Přihlaste se, kdo je moudrý. Snad že by jen chvilenku s grácií překážely a čekaly, až z jejich strun rozechví se harmonické západy s vášní červánků a v mizící azurové záři zacinká pozvánka na kabaret měsíce. Tehdy zahalen do pláště tmy přišel jsem ti zahrát tisíc slov o naději, čekání a radosti. Jen se porozhlédnu a odkryji ten tajemný tón, který vyvolává z hlubin času oči a ruce muže, jenž se nebojí života ani smrti. Přišel jsem ti zahrát tisíc not, které už nepotřebují slova.

Vandrovali hudci 11

V

ůně soli, chaluh a moře šimrá v nose. Benátská noc propůjčila lehounký šál stejně kouzelný jako lampa, kterou přivezli kupci až z dalekých stezek. Harlekýn a Kolombína jsou spolu a navštívili karneval snů plný třpytek, hlasů, těžkých vůní cizokrajných arabských parfémů a veselí. Harlekýn osvobozen z láhve splní přání své Kolombíně a provede ji světem velkého divadla – jen improvizace dialogů je podložena pamětí tisíckrát namáhanou, jakže se ta dívka jmenuje. Proto tvář je otištěna do skrytých dlaní, a až tu nebude, vyvolám si ji z lampy zpět k sobě …

Harlekýn a Kolombína

U

ž jsme tu kdysi byli v závanu velkého světa. Postaveni do světla ramp bojíme se o svou pravou tvář, a tak s lehkým úsměvem na té levé bereme roli v theatru mundi. Naše nahota vzala na sebe podobenství o příchodu člověka stvořeného pro krátce vyměřený čas. Staráme se skrze slova, která bez zvuku trvají nad námi, děje, aniž kdo tušil jejich celé vyprávění. Ne nepodobni loutkám sníme na šachovnici o tom, že nám někdo zahraje. Velké divadlo ví své o nápravě věcí příštích. Stín několikanásobného hrdiny přijal vchod do čtvrtého rozměru malířova štětce, jenž hledá hůl ke kloubům beztak dost vratkým. Konec představení? Ne, loutky se ještě neloučí, teprve začínají nachystány k úvodní pokloně. Nikdy neuzavřený příběh i malba Pimprlária Čeká na svůj … ŠACHMAT.

Pimprlarium 13

strážce brány

prométheus

rafael 15